Ahoj. Pro mého přítele znamenají jeho přátelé hodně, zdá se mi, že víc než jeho rodina. Tzn. mám pocit, že by bylo dobré, kdybych se s nimi skamarádila. Scházejí se často a ve velké grupě, celkem (i se mnou a mým přítelem) je to 5 párů (přítelovi kamarádi a jejich partnerky), jeden kluk, co je single a dvě kamarádky, co jsou single. Partnerka přítelova nejlepšího kamaráda je zároveň bejvalka mého přítele.

Zatím jsme byli s přítelovými kamarády společně jen na narozeninách jednoho z těch kamarádů a pak také na jedné večeři v restauraci. Jinak se pouze občas s některými z nich někde potkáme, nejčastěji tedy s jeho kamarádem, co chodí s jeho bývalkou, když náhodou jdou na stejnou akci jako my, a to si jenom s přítelem chvíli popovídají a jdeme si každý pár po svým.

A teď k tomu hlavnímu: jeho přátelé mě ignorují. Já se snažím zapojovat do rozhovorů, ale např. když někde potkáme pár přítelův kamarád - přítelova bývalka, tak ti se baví jenom s mým přítelem, na mě ani neobrátí pohled .. no a já jsem nejsem zrovna ukecaná a asi jsem málo průrazná, takže po pár pokusech to vzdám a zmlknu a říkám si, kdy už domluví. Prostě konverzují s mým přítelem, jako bych tam nebyla, ptají se jenom jeho na jeho otázky a on jim odpovídá a sem tam přidá nějakej dotaz na ně.. no a do toho já občas nesměle pípnu a nikdo mě neslyší :/

Na té poslední večeři (tam se sešla skoro celá parta) to bylo to samý, chlapi se bavili o svým, o nějaké staré společné akci, na které byli, a jejich partnerky, protože se už znají, si sesedly vedle sebe a bavily se taky o svým. Tentokrát už jsem nemohla k ničemu ani nic dodat, protože jsem na té akci nebyla a oni pořád rozebírali, co se tam stalo a kdo tam co pronesl jakože vtipnýho (ty výroky znám, už jsem je slyšela xkrát od svého přítele, takže už mi nešlo se jim ani smát, smála jsem se jenom když jsem to slyšela poprvní, ale poxtý už bych to jen hrála, tak vtipný to totiž fakt nebylo) a pak přešli k akčním filmům a k nějakým technickým věcem, kterým nerozumím ani za mák. Prostě tentokrát už jsem nějak vůbec nemohla najít, jak bych jim "vtrhla" do jejich debaty, jak bych se zapojila do jejich uzavřené společnosti, takže jsem se jen modlila, ať už jedeme domů, že mě to tam fakt nebaví.

Jeho kamarádi mi nikdy nepodali ani větu, já se pokouším skamarádit, oni ne. Ani když je potkáme a říkám jim "ahoj", ani se na mě nepodívají a při pozdravu se dívají na mého přítele a už na něj valí nějaké dotazy na jeho (ani né naše) záležitosti.

Takže váhám, jestli vůbec mám mít chuť se s nimi spřátelit. Nevím, jestli proti mně něco mají, jestli jsou taky nesmělí jako já a projevují to tak, že se schovávají za ignoranci, jestli jsou nevychovaní, nebo já vysílám nějaké negativní signály? Nebo by do toho měl nějak zasáhnout partner? Já fakt nevím, je to docela zabitý, jakýsi divný...

Chtěla bych váš nestranný názor na to, kdo tady v té situaci dělá co špatně a jak si to nějak ujasnit, jak se v tom vyznat. Já tomu fakt nerozumím, o co vlastně jde.

Ahoj, není to pro vás asi snadné a je mi jasné, že se asi v takových situacích dobře necítíte.
Jak jste se vy dva vůbec seznámili?
Asi bych se já podle toho co tady píšete, zamyslela nad tím, proč s ním vlastně jsem, když jsou pro něj přednější kamarádi. Nevím jak jste stará, ale hledala bych si přítele, s kterým mě pojí nějaké zájmy.
A taky , promluvte si o tom s vaším přítelem, pokud vás má rád, tak se nad tím zamyslí, jak vám je a bude to řešit. A pokud se situace nezlepší, já bych šla od něj.
Vás neznám, nevím co v dané situaci děláte špatně, ale myslím si že vy jste ve špatné společnosti.
To je můj názor.

Kety, prosím, nevykej mi, je mi 26, to snad ještě není žádný stáří? ;)
Jsme spolu asi 10 měsíců, přítel má sice své mouchy, ale zase vidím u něho spousty vlastností, kterými je mi nesmírně sympatický a které považuju za velice cenné. Nemyslím si, že by jeho přátelé byli pro něj víc než já, možná jsou pro něj tak asi stejně důležití jako já.

Přijde mi, že Tě ignorují záměrně a nevím proč... Já už bych se dávno ptala přítele, co to má jako znamenat... Ještě ses neptala??? Pokud jsou pro něj důležitější než Ty, šla bych od něj. Je to těžké, ale ne tolik, když spolu ještě nebydlíte, jak jsem si všimla z jiných diskuzí...

Aha, takže stejně důležití..ale i tak,myslím, že partnerka by měla být na prvním místě...tedy zatím, pokud nemáte spolu dítě, pak by měla být na prvním místě rodina.

Maricko, jo, mluvila jsem s ním o tom - trochu. Že z toho nemám moc dobrý pocit, když jsme někde s jeho přáteli. No a on to nijak neřeší. Řekla jsem mu, že třeba by se aspoň mohli bavit na téma, ke kterému může každý nějak přispět, nemět jenom své úzké téma, ke kterému já moc nemůžu dodat, že když se baví o lidech, které neznám a o společných akcích, na kterých jsem nebyla, tak se tam cítím naprosto zbytečná a navíc a že je naprosto jedno, jestli tam jsem, nebo ne, nebo spíš ještě lépe, kdybych tam nebyla, aspoň bych si mohla v klidu dělat, co bych já chtěla a nebyla bych závislá na tom, až si oni dobře popovídají a konečně se někomu bude chtít domů - protože do té restaurace se jelo auty dvou kamarádů a my s přítelem jsme byli závislí na odvozu, tj. i když mě to tam nebavilo, musela jsem počkat, až se jednomu z těch kamarádů bude chtít domů.

(Pozn. na těch narozeninách jeho kamaráda to bylo to samý, taky se bavili chlapi o jakési společné akci kdysi kdesi a ženský si sesedly a bavily se o miminech).

Jenomže přítel taky neví, co s tím a prý, že by se takové téma těžko hledalo. Hm. Tak já nevím, no.

Nezlob se, ale já bych taky viděla chybu v Tvém příteli. Určitě o Tvých problémech ví, předpokládám, že jsi mu o nich řekla, takže je na něm, aby Ti v té společnosti, kam Ty jsi přišla jako nová, pomohl a sám se snažil Tě zapojit. Vždyť pokud Tě má rád a pokud je rád i se svými přáteli tak by mělo být i v jeho zájmu, dát to dohromady, ne? Mně to příjde trošku jako projev neúcty z jeho strany a možná i jakési bezohlednosti. Ty se evidentně snažíš, proč ne on? A pokud jste o tom spolu nemluvili a on si ničeho nevšiml, možná to taky o něčem svědčí.

Judyna napsal(a):

Nezlob se, ale já bych taky viděla chybu v Tvém příteli. Určitě o Tvých problémech ví, předpokládám, že jsi mu o nich řekla, takže je na něm, aby Ti v té společnosti, kam Ty jsi přišla jako nová, pomohl a sám se snažil Tě zapojit. Vždyť pokud Tě má rád a pokud je rád i se svými přáteli tak by mělo být i v jeho zájmu, dát to dohromady, ne? Mně to příjde trošku jako projev neúcty z jeho strany a možná i jakési bezohlednosti. Ty se evidentně snažíš, proč ne on? A pokud jste o tom spolu nemluvili a on si ničeho nevšiml, možná to taky o něčem svědčí.

:supr::jojo::jojo:

Podle toho, co píšeš, se mi taky zdá, že tě možná ignorují záměrně. Co ta bývalka, nepomlouvá tě před nimi náhodou nebo nemají pocit, že kamaráděním s tebou by jí mohli ublížit? Pokud to tak ale není, tak musíš prostě čekat. S mým prvním přítelem jsme měli taky takovou velkou partu, já jsem tam zapadla v pohodě, ikdyž byli všichni tak o 5 let starší, ale jedna slečna s tím měla problém. Já jsem si toho teda nevšimla, dokud jsme se nezkamarádily a ona mi to neřekla. Mě prostě ani nenapadlo, že v tý hospodě je každý pátek na druhé straně stolu někdo, kdo se nebaví a neví jak se zapojit. Pak mi říkala, že to trvalo možná i rok. Pak jsme se bavily vždycky spolu a fotbálek hrály ve čtyřech tak se dál zapojila a začaly tam chodit taky holky z její třídy ze střední (začaly taky chodit s klukama z party) a najednou to bylo všechno v pohodě:o) Tak zkus třeba najít taky nějakou duši (když to nedokáže tvůj přítel), kdo by tě do party "zapojil".

Další zkušenost mám teď, na vysoký jsem se seznámila se svým současným klukem a propařili jsme můj třeťák a jeho prvák. Samozřejmě on se v prváku seznámil se spoustou novejch lidí, hlavně kluků. Chodili jsme pařit snad tři dny v týdnu a já jsem si myslela, že je všechno ok. No a najednou mi už neříkal tak často a docela jsme společný kalby na škole omezili. Pak jsem o tom začala přemýšlet a zjistila jsem, že jeho spolubydlící mě nesnáší, ještě proti mě štval ostatní kluky a ten můj nevěděl co s tím. Tak jsem z toho byla dost špatná, ale pak jsem si řekla, že se na toho jeho spoubydlícího vyprdnu, svýho kluka jsem tak napůl násílím párkrát přesvědčila, ať mě s sebou zase vezme. S ostatníma klukama z party už jsem zase v pohodě, s jeho spolubydlícím se moc nebavíme a je klid. Navíc teď je to druhý rok, co s ním můj kluk bydlí a občas pronese něco jako že by s ním dál ani bydlet nemusel a tak.

Sžití s partou našich partnerů je prostě asi někdy obtížné a chce to čas na seznámení, když je někdo nesmělý nebo obroušení hran, když si nesedneme.

henrietta napsal(a):

Podle toho, co píšeš, se mi taky zdá, že tě možná ignorují záměrně. Co ta bývalka, nepomlouvá tě před nimi náhodou nebo nemají pocit, že kamaráděním s tebou by jí mohli ublížit? Pokud to tak ale není, tak musíš prostě čekat. S mým prvním přítelem jsme měli taky takovou velkou partu, já jsem tam zapadla v pohodě, ikdyž byli všichni tak o 5 let starší, ale jedna slečna s tím měla problém. Já jsem si toho teda nevšimla, dokud jsme se nezkamarádily a ona mi to neřekla. Mě prostě ani nenapadlo, že v tý hospodě je každý pátek na druhé straně stolu někdo, kdo se nebaví a neví jak se zapojit. Pak mi říkala, že to trvalo možná i rok. Pak jsme se bavily vždycky spolu a fotbálek hrály ve čtyřech tak se dál zapojila a začaly tam chodit taky holky z její třídy ze střední (začaly taky chodit s klukama z party) a najednou to bylo všechno v pohodě:o) Tak zkus třeba najít taky nějakou duši (když to nedokáže tvůj přítel), kdo by tě do party "zapojil".

Henrietto, jj, oni jsou většinou ode mě taky starší, ti kamarádi jsou většinou starší tak o 5 - 7 let, jejich partnerky jsou různýho věku, většinou ale taky starší než já... ono je to těžký, z té grupy se se mnou trošku baví jenom jeden kluk, ale ten zase na těch "společných sedánkách" téměř vůbec nebývá ... o bývalce už jsem psala v jiném příspěvku na babinetu - kopíruji:

"bejvalka mýho přítele taky není bohužel stín... chodila s tím mým, podváděla ho nějakou dobu s jiným a potrápila mu srdíčko, najednou se sbalila a odjela bydlet k tomu druhýmu, o kterým přítel vůbec nevěděl, a pak ještě chtěla, aby byli ona a můj přítel přátelé... teď už je zpátky a chodí s nejlepším kamarádem  mého přítele ... i ještě teď, místo, aby se styděla, jak se zachovala, tak se ještě v mé přítomnosti jednou navezla do mého přítele, že měl od ní nasazené parohy... a není možný se jí nijak zbavit, komanduje toho svýho a nejradši by komandovala i toho mýho - svýho bývalýho ... nevím, jestli se mám pokoušet se k ní chovat aspoň slušně nebo jak na ni, není mi sympatická ani trochu - nikdy mi nebyla, znám ji letmo ještě z doby, kdy jsme byly obě na základce, a teď po tom, jak stírá svýho současnýho přítele a klidně by se navážela ještě do mého - a on je takovej hodnej, on se neohradí, jenom se tváří, že nic neslyšel, ale kamarádí s ní dál - už vůbec ne. Dokonce spolu trávili i minulou dovku, tedy ona, můj přítel (to se mnou ještě nechodil, ani jsme se ještě neznali, ale s ní už taky nechodil), jeho nejlepší kamarád (s tím ona teď chodí, ale tenkrát s ním ještě nechodila) a ještě jeden pár. Možná těch společných dovolených bylo víc... grrr... a furt se nám chce vměšovat do života, třeba se ani nezeptá a zamluví čtyři lístky do kina, že půjdeme my a oni společně na film, zatímco my jsme si naplánovali už dřív něco naprosto jinýho, ale to ji nezajímá. Jenže mě taky ne ;), prostě jsem řekla, že to ale není náš problém, že oni zamluvili čtyři lístky, a že se měli nejdřív domluvit a pak zamluvit, že my už máme jinej plán a tečka. Já jsem na vážkách, jakej k ní zaujmout vztah ... fakt bych se s ní nejradši nestýkala vůbec, jenomže ona je součástí party, pro mého přítele znamenají jeho přátelé strašně moc, často se scházejí na večeřích ve velké grupě ... jenomže ty ženský jeho kamarádů nejen že nesednou mně, ale nesednou si ani navzájem, tři z nich jsou totiž takovej ten typ generál..."

Tož tak... nevím, no...

Ophelie, a proč ses o těch miminech nebavila s nimi? Myslíš, že to je téma, ke kterému se nedá nic říci, zvláště ve Tvém věku? A Tys tedy dělala co? Bavila se s nimi, nebo s klukami? Nebo jsi seděla někde úplně mimo a dívala ses do stropu?

Jj, to o té bývalce už jsem četla, právě proto jsem si myslela, jestli to není něco kvůli ní. Ale když je taková, tak je šance, že jí nemá rád z party i někdo další a hlavně, že jí ten její třeba pošle někam a bude od ní klid:)

O miminech.. teď na Silvestra jsme byli s partou, kde se můj kluk v klidu zapojil ke klukům a já měla ze začátku problém najít společné téma s holkama (vzali nás tam naši dva kamarádi - holka s klukem - bohužel už se rozešli), protože byly všechny starší a bavily se o bydlení co si budují a dětech a psech. Já přitom bydlím na privátě, kde jsme byly s kámoškou rády, že jsme si sehnaly postel, děti jsou v nedohlednu a psa taky nemám. Tak jsem si počkala, než se všichni přiopijeme a pak už to šlo ani nevím jak:)

Ophelie, vůbec se nedivim, že ti to nelíbí, mě by se to taky nelíbilo.
Souhlasím s Judynou, že si toho tvůj přítel nevšiml, to je docela divný.
Já, když seznamuju někoho s někým a je jedno, jestli se jedná o holky, nebo o manžela a ostatní lidi, tak se vždycky snažím vtáhnout toho dotyčnýho do hovoru, aby se necítil blbě. Protože vim, jak by bylo mě na jeho místě.
Jinak co se týče jeho bejvalky a toho, co tady píšeš, asi bych se taky zamyslela nad tím, jestli tě u ostatních nepomlouvá a z toho nepramení jejich nezájem.
Je docela těžký poradit co s tím, ale já bych začala u přítele, on je tvá nejbližší osoba, tak ať se postará, aby jsi se v partě cítila dobře, přece nemůže být zas tak těžké zapojit tě z jeho strany do hovoru, pak se člověk rozkecá a to by bylo, aby se s tebou někdo nezačal bavit.

maricka napsal(a):

Ophelie, a proč ses o těch miminech nebavila s nimi? Myslíš, že to je téma, ke kterému se nedá nic říci, zvláště ve Tvém věku? A Tys tedy dělala co? Bavila se s nimi, nebo s klukami? Nebo jsi seděla někde úplně mimo a dívala ses do stropu?

Maricko, já o miminech nevím nic, nic, nic:-) Jsem jedináček, rodinu mám starou, v širokým okolí žádný mimino není:-) Mimina jsou pro mě trochu jako mimozemšťani, asi bych jim tu debatu spíš kazila:-) Navíc my s přítelem ještě o dětech opravdu neuvažujeme, to je ještě daleko... takže v tomhle jsem asi hodně mimo.

Ty dvě holky, co se na těch narozeninách bavily o miminech, byly ode mě hodně starší, a ony si prostě hnedka odsedly ode všech, bylo vidět, že jsou to starý kámošky a chtěj si popovídat jenom ony dvě spolu, kašlaly na celý okolí. Tyhle dvě nejsou moc součást party, ty ani můj přítel nezná.

Ty dvě na té véče v restauraci byly jiný dvě... na té véče jsem se snažila bavit s  těma klukama, protože ty dvě si sedly na opačnej konec stolu a bavily se jenom spolu a ta jedna ještě příležitostně stíhala komandovat svýho partnera:) ... takže jsem se snažila naslouchat, abych byla v obraze a mohla něco k tomu třeba dodat nebo se zeptat, ale fakt se to nedalo.... né, do stropu jsem se nedívala, ale na okraji stolu jsem seděla (a navíc naproti mě bylo volný místo), ne svou vinou, to místo na mě prostě vyšlo. Byl to stůl pro osm a bylo nás 7 a já tu restauraci neznám, takže parta šla napřed, můj přítel a já poslední a posadili jsme se tam, kde ještě bylo místo...

A jak se k němu chovají tvojí přátelé ?

Tiffany napsal(a):

Ophelie, vůbec se nedivim, že ti to nelíbí, mě by se to taky nelíbilo.
Souhlasím s Judynou, že si toho tvůj přítel nevšiml, to je docela divný.
Já, když seznamuju někoho s někým a je jedno, jestli se jedná o holky, nebo o manžela a ostatní lidi, tak se vždycky snažím vtáhnout toho dotyčnýho do hovoru, aby se necítil blbě. Protože vim, jak by bylo mě na jeho místě.
Jinak co se týče jeho bejvalky a toho, co tady píšeš, asi bych se taky zamyslela nad tím, jestli tě u ostatních nepomlouvá a z toho nepramení jejich nezájem.
Je docela těžký poradit co s tím, ale já bych začala u přítele, on je tvá nejbližší osoba, tak ať se postará, aby jsi se v partě cítila dobře, přece nemůže být zas tak těžké zapojit tě z jeho strany do hovoru, pak se člověk rozkecá a to by bylo, aby se s tebou někdo nezačal bavit.

Ještě jedna věc: přítel mě tam vlastně jenom vzal s sebou, ale nepředstavil nás vzájemně... je fakt, že jsme až na jednu osobu všichni z jedné vesnice, tak si možná přítel myslí, že se asi známe, jenomže tím, že jsou starší a tím, že já jsem určitou dobu byla jinde (když jsem ještě chodila s bývalým), tak já je prostě neznám...
Další věc: já se snadnějc seznamuju v menších skupinkách, tam je totiž větší šance, že se opravdu budou bavit všichni se všemi... jednou jsme šli s mým přítelem a jeho kamarádem ve třech na pivko a bylo to naprosto v pohodě, s tím bych si teď i měla co říct, ten se v poho se mnou bavil, bylo to moc prima. Jenomže oni mají častějc ty svý početný setkání a bavěj se spolu jenom oni, staří kamarádi a staří známí, novou osobu tam vůbec nepotřebujou.

Z toho jak jsi to teď popsala, to nevypadá tak hrozně:) Holky jsou prostě kámošky a mají si co říct a nebrala bych to nějak osobně. Budeš muset holt vyčkávat na příležitosti k promluvení ono se určitě něco najde a jednou třeba přijde den, pokud o to budeš stát, že zjistíš, že jste kámošky všechny tři:)

PPavlaa napsal(a):

A jak se k němu chovají tvojí přátelé ?

Pavlo, to je těžký. Snažila jsem se dohodnout nějaký společný akce nebo ho ještě seznámit s těma svýma kamarádama, který ještě nezná, ale:

Jedna moje kamarádka si na mého přítele dřív myslela, tak není zrovna nadšená, že s přítelem chodím, ačkoli když se jí napřímo zeptám, tak to popírá, říká, že je všechno ok. Jenomže to, jak se tváří, hovoří o opaku. Tak trochu se nás obou straní.
Druhá moje kamarádka je zase poměrně nespolehlivá, málokdy něco domluveného s ní opravdu vyjde a navíc můj přítel má poměrně respekt z jejího manžela, já nevím, proč, nesedne mu a nechce s ním nic mít. Tedy ale když tu kamarádku někde náhodou potkáme samotnou, tak je to v pohodě a příjemně si popovídáme všichni tři.
Chtěla jsem ho seznámit se svým kamarádem, ale taky jsou oba každej jinej, tak nevím, jak to bude, až to vyjde, zatím to nevyšlo.

Je dost nesnadné zapojovat se do fungující velké party, kde se všichni už nějakou dobu znají a mají společné zájmy a hlavně společné prožitky. Proto bych pořádně vysvětlila svému partnerovi tyhle problémy - jak s ena společných akcích cítím a že je to pro mně utrpením, a požádala bych ho, aby naplánoval a dohodl nějakou akci s jedním párem z té party - grilování, malý výlet, večeři, opékání špekáčků, návštěvu bazénu apod., pokud budete společně jen dva páry, lépe se seznámíš a nebudou tě moci tak okatě ignorovat. Jinak když jsou všichni pohromadě, nic je netlačí k tomu, aby se bavili i s tebou, vystačí si sami. A tak se snažit postupně sblížit i s ostatnímu, ale postupně a ne se všemi najednou. A nehledej výmluvy a důvody proč to nejde, hledej cestu jak to udělat aby to šlo, protože fňukáním si nepomůžeš akorát s tím budeš za chvíli i svému příteli otravná, protože on se s nimi skvěle baví.

Připadá mi, že divně se chovají oni- hlavně např. ta situace, když se potkáte ve 4 a oni tě naprosto ignorují. Určitě jsi zkoušela být společenská, začít neutrálně konverzovat, ale na tu konverzaci musí být minimálně dva.Pro mě je to nepředstavitelné, že bych takhle někoho ignorovala, naopak, kdybych viděla, že mezi nás přišel někdo nový, snažila bych se ho trochu poznat, rozpovídat, najít společné téma. Otázka je, proč se tak jeho kamarádi chovají. Možná jsi jim nesedla od začátku, možná tě tam i někdo drbe a názor si o tobě už udělali dávno, ale jak to tak čtu, tak ty jsi vlastně  ani "oficiálně" mezi ně nevstoupila- tvůj přítel tě vzal mezi ně a tvářil se, jako že neexistuješ (žádné představování), tak se tak začali chovat i oni. Ale pokud to neudělal hned, představila bych se normálně sama.

A tvůj přítel se  s tebou v jejich společnosti nebaví? Kdyby tě zezačátku trochu zapojil do hovoru on (např. když něco vykládá, co bude dělat, obrátil by se na tebe a zeptal se,co si o tom myslíš..., nebo kdyby mluvil o tom, co jste dělali spolu, aby tě aspoň začali brát jako že k němu patříš...), určitě by to pomohlo. Ale to chce si s ním o tom dopředu promluvit- že ti přijdou kamarádi hrozně fajn a ráda bys mezi ně zapadla, že se ti těžko hledá společné téma, jeslti by ti s  tím pomohl a nenech se odbýt.

Ophelie, to, že tě přátelům nepředstavil, to není dobré. Buďto mu na Tobě opravdu nezáleží(promiň) nebo je to křupan (rovněž promiń).

stella.a napsal(a):

Připadá mi, že divně se chovají oni- hlavně např. ta situace, když se potkáte ve 4 a oni tě naprosto ignorují. Určitě jsi zkoušela být společenská, začít neutrálně konverzovat, ale na tu konverzaci musí být minimálně dva.Pro mě je to nepředstavitelné, že bych takhle někoho ignorovala, naopak, kdybych viděla, že mezi nás přišel někdo nový, snažila bych se ho trochu poznat, rozpovídat, najít společné téma. Otázka je, proč se tak jeho kamarádi chovají. Možná jsi jim nesedla od začátku, možná tě tam i někdo drbe a názor si o tobě už udělali dávno, ale jak to tak čtu, tak ty jsi vlastně  ani "oficiálně" mezi ně nevstoupila- tvůj přítel tě vzal mezi ně a tvářil se, jako že neexistuješ (žádné představování), tak se tak začali chovat i oni. Ale pokud to neudělal hned, představila bych se normálně sama.

A tvůj přítel se  s tebou v jejich společnosti nebaví? Kdyby tě zezačátku trochu zapojil do hovoru on (např. když něco vykládá, co bude dělat, obrátil by se na tebe a zeptal se,co si o tom myslíš..., nebo kdyby mluvil o tom, co jste dělali spolu, aby tě aspoň začali brát jako že k němu patříš...), určitě by to pomohlo. Ale to chce si s ním o tom dopředu promluvit- že ti přijdou kamarádi hrozně fajn a ráda bys mezi ně zapadla, že se ti těžko hledá společné téma, jeslti by ti s  tím pomohl a nenech se odbýt.

Stello, byli jsme s přítelem před Vánoci i na tradičním setkání se spolužáky z jeho vysoké a tam to bylo něco naprosto jiného - ačkoli jsem pro ty lidi byla úplně stejně cizí, přijali mě mezi sebe a popovídala jsem si s několika z nich, vážně to bylo moc milé a srdečné, nečekala jsem to :hjarta: Ale tohle s tou jeho stálou partou ... to je úplně jiný...

Nj, asi jsem měla to představení vzít do vlastních rukou...

Stello, ne, přítel se mě nesnažil ani ze začátku nijak zapojit do rozhovoru, on se taky baví jenom s nima a je mu jedno, že já nerozumím (protože někdy se fakt oni baví v takových jakoby šifrách a zkratkách, mají prostě už svý navyklý výrazy, který jsou pro mě nesrozumitelný) ... nemluví před nimi o čemkoli, co dělal se mnou, kde jsme byli apod., oni se baví spolu čistě o svých společných akcích, jednou mě dokonce zapřel, ačkoli jsme na jedné konkrétní akci byli spolu a dokonce to byl z větší části můj nápad, zapřel mě a mluvil v jednotným čísle, o čemž jsme si následně popovídali doma a od té doby to nedělá, naštěstí, prý si to neuvědomil a je tak zvyklý (viz babinetí diskuse o vlku samotáři).
Jj, já se ho na ně vyptávám, tak různě po částech, odkdy spolu jednotlivé páry jsou a jestli spolu bydlí a tak, abych pak věděla, o čem s nimi mluvit, jaká témata volit, ale tahám to z něho jak z chlupaté deky, protože jemu nepřijde podstatný, abych to věděla...

Bety napsal(a):

pokud budete společně jen dva páry, lépe se seznámíš a nebudou tě moci tak okatě ignorovat. Jinak když jsou všichni pohromadě, nic je netlačí k tomu, aby se bavili i s tebou, vystačí si sami. A tak se snažit postupně sblížit i s ostatnímu, ale postupně a ne se všemi najednou. A nehledej výmluvy a důvody proč to nejde, hledej cestu jak to udělat aby to šlo, protože fňukáním si nepomůžeš akorát s tím budeš za chvíli i svému příteli otravná, protože on se s nimi skvěle baví.

Bety, s tím postupným seznamováním nejdřív s jedním párem, pak s druhým, to je dobrý nápad...

Judyna napsal(a):

Ophelie, to, že tě přátelům nepředstavil, to není dobré. Buďto mu na Tobě opravdu nezáleží(promiň) nebo je to křupan (rovněž promiń).

Judyno, neomlouvej se, obě dvě možnosti bohužel napadly i mě. JJ, je společensky trochu neohrabaný, já pořád vycházím z toho, že nic z toho nedělá záměrně, ale že mu to prostě nedochází, jak se vlastně chová...

Ophelie...já nevím, ale vážně mi ten Tvůj přítel z Tvého vyprávění přijde šíleně sobecký a neohleduplný. No nevím, zvaž dobře, protože na světě je taková spousta galantních a pozorných mužů...

maricka napsal(a):

Ophelie...já nevím, ale vážně mi ten Tvůj přítel z Tvého vyprávění přijde šíleně sobecký a neohleduplný. No nevím, zvaž dobře, protože na světě je taková spousta galantních a pozorných mužů...

Souhlas ;) I když nevím,jestli spousta,ale nějací určitě :D

Jinak já chodila taky s "Vlkem samotářem", a ten mě se svými kamarády neseznamoval pro jistotu vůbec, po 2 letech vztahu jsem jeho nejbližší kamarády téměř neznala, natož abych s nima-smz společně s ním-byla na nějaké akci...

Tak to já s jeho kamarády seznámena byla. Jenže oni nemají slečnu déle než měsíc, takže chodí na pivko jenom sami chlapi :storstark: Od toho se odvíjejí témata diskuze, tím pádem ani nemám zájem o účast. Když jsme byli s někým, kdo měl slečnu, bylo to v pohodě. Jenže zase- slečna na krátkou dobu, takže taková fajn setkání se konala poprvé a naposledy, pokaždé s někým jiným :usch:

Mně se osvědčilo vyprávět o svých předchozích excesech a pikantních se.xuálních zážitcích. Tím na sebe strhneš pozornost a příště si už budou povídat jen o té nové holce, co měla během jednoho roku 18 milenců.
Dále také přistoupit k jednotlivým členům partičky a ZAJÍMAT SE O NĚ. Nečekat, až se oni budou zajímat o mě.

Tak totiž dynamiku celého procesu vezmeš sama do rukou.

Jinak chápu, že to je nepříjemné. Já osobně se většinou necítím dobře ve větších vysmátých partičkách. Jsem individualista, sebestředný hovado a často při svých rádoby-vtipných poznámkách někoho urazím. To se mi stalo i při prvním "zkušebním" setkání s přáteli mé přítelkyně :-) Co ale bylo skvělé, byl názor přítelkyně: že by byla ráda, kdybychom si s jejími přáteli padli do oka. A bylo by to pak jednodušší, protože s nimi tráví taky nějaký čas a nestaví otázku bud oni nebo já. Ale kdyby se to náhodou nevyvedlo, tak by to pro ni a její vztah ke mně nic neznamenalo. Protože mě má ráda bez ohledu na názory svých kamarádů a partičky.

I přes mé občasné urážky a nevhodné chování jsem poměrně oblíben - částečně paradoxně i proto, že mi to je celkem jedno a na "oblíbenosti" si již tolik nezakládám. S lidmi z té partičky se vídám spíše separátně, protože mě zajímají jako jednotlivci, méně už jako parta. S některými jsem se moc nemusel a pak to pár panáků spravilo. Navázal jsem přátelství s jednotlivými členy, které má šanci přetrvat i kdybychom už nebyli s mojí přítelkyní spolu. A víš proč?

A tím se vracím obloukem zpět k tomu původnímu..protože mám ZÁJEM. O ty druhé, o jejich osudy, sny a touhy, problémy a radosti (nemyslím samozřejmě všechny :-) )

A o co máš tedy zájem ty Ofélie? O to, aby ti lidé projevovali úctu, zájem a aby tě přijali? (tak jako ti lidi z VŠ srazu?). Anebo bys ráda projevila také ty svůj vlastní zájem o druhé?....

Ophelie, několikrát jsi napsala, že když už se společnost rozdělí na pánskou a dámskou část, připojíš se k pánům. Nemyslíš, že zrovna tohle může těmm holkám vadit? Nová a hned se nám .ere do našich kluků (nemyslím jako partnerů, spíš kamarádů).
A mmch, ty nemáš žádné svoje přátele? Nějakou partičku, která by ukázala tomu tvýmu, jak se může cítit jako "na návštěvě" , i když jste uprostřed kamarádů ?

Judyna napsal(a):

Ophelie, to, že tě přátelům nepředstavil, to není dobré. Buďto mu na Tobě opravdu nezáleží(promiň) nebo je to křupan (rovněž promiń).

Ja jsem uplne stejna. Mne proste nedojde, ze musim ho nekomu predstavit. Vlastne moc nechapu ani proc...Byli jsme spolu na festaku a tam jsme potkali jednoho meho stareho znameho (rozhodne ne kamarada), tak jsem s nim prohodila par vet, ale sveho pritele jsem mu nepredstavovala. Stejne se uz nikdy vic neuvidi...

Me napsal(a):

Jinak já chodila taky s "Vlkem samotářem", a ten mě se svými kamarády neseznamoval pro jistotu vůbec, po 2 letech vztahu jsem jeho nejbližší kamarády téměř neznala, natož abych s nima-smz společně s ním-byla na nějaké akci...

A k cemu je to dobre? Muj pritel ted bydli s brachou a jednou se s nim asi budu muset seznamit, uz ted se mi vlasy jezi hruzou z te predstavy... Proste jsem introvert a nesnasim seznamovani se s novyma lidma. Naopak i ja mam problem pritele nekomu predtsavit, pripada mi to trochu trapne rikat "Tohle je muj pritel..." No mam asi nejaky blok, az se jednou rozejdeme, kamosi se pak budou ptat "kde je ten tvuj pritel" a ja nesnasim vysvetlovani...

Jessika napsal(a):

Ophelie, několikrát jsi napsala, že když už se společnost rozdělí na pánskou a dámskou část, připojíš se k pánům. Nemyslíš, že zrovna tohle může těmm holkám vadit? Nová a hned se nám .ere do našich kluků (nemyslím jako partnerů, spíš kamarádů).
A mmch, ty nemáš žádné svoje přátele? Nějakou partičku, která by ukázala tomu tvýmu, jak se může cítit jako "na návštěvě" , i když jste uprostřed kamarádů?

Mám to tak podobně a bohužel ze své zkušenosti vím, že tohle může ženským vadit, ikdyž  to tak není vůbec
zamýšleno. Já se například taky cítím lépe v té pánské části společnosti než dámské. Když mě přítel (přistěhovala jsem se za ním) představil "své partě", tak jsem našla spíš společné téma s jeho kamarády než s jejich přítelkyněmi. (resp. komunikace s muži mi je bližší než s ženami)
Ale co si myslím,že je větší problém..... z toho, co Ophelie píše.... je to, že se ona s nimi prostě necítí.....a to bohužel taky na ně vyzařuje a tím může očekávat jen to, že se oni nebudou cítit dobře s ní.....
Pokud Tě bere přítel stejně rovně jako své přátele, tak mu nebude vadit rozdělit svůj čas mezi ně a Tebe.
Není přece nikde psáno, že se musíš stýkat i s nimi....Ani nevím, co by Ti to mělo přinést, když to v jejich společnosti není pro Tebe to pravé ořechové...No a pokud ten čas přesto přítel "spravedlivě" nerozdělí, pak je jasné kdo v jeho "oblibě" hraje prim a pak je na zvážení, jestli o takového partnera opravdu stojíš.
Je samozřejmé, že kamarádi, vlastní koníčky atd jsou v životě každého hodně důležitou součástí, ale pokud by se stavěli do popředí před partnerstvím... :vissla: tak nevím....
Pokud Ti však opravdu záleží do té party zapadnout, tak se budeš muset "otrkat" a být opravdu sama sebou....když se s nimi tak málo bavíš, a nevíš, jak se zapojovat do hovorů, můžeš na ně třeba působit nafoukaně a proto se Ti nechce nikdo přiblížit....  Vsaď na přirozenost....a pokud to nepůjde, volila bych asi se s nimi nestýkat a dobu, kterou Tvůj přítel s nimi stráví, bych věnovala přátelům vlastním....

vlcice_samotarka napsal(a):

Me napsal(a):

Jinak já chodila taky s "Vlkem samotářem", a ten mě se svými kamarády neseznamoval pro jistotu vůbec, po 2 letech vztahu jsem jeho nejbližší kamarády téměř neznala, natož abych s nima-smz společně s ním-byla na nějaké akci...

A k cemu je to dobre? Muj pritel ted bydli s brachou a jednou se s nim asi budu muset seznamit, uz ted se mi vlasy jezi hruzou z te predstavy... Proste jsem introvert a nesnasim seznamovani se s novyma lidma. Naopak i ja mam problem pritele nekomu predtsavit, pripada mi to trochu trapne rikat "Tohle je muj pritel..." No mam asi nejaky blok, az se jednou rozejdeme, kamosi se pak budou ptat "kde je ten tvuj pritel" a ja nesnasim vysvetlovani...

Já myslím, že to není dobré k ničemu :D  ne vážně - je to ukázka toho, že Tě ten druhý chce v celém svém životě, který zahrnuje kamarády, rodinu atd.atd... :)

Račice dračice napsal(a):

Já myslím, že to není dobré k ničemu :D  ne vážně - je to ukázka toho, že Tě ten druhý chce v celém svém životě, který zahrnuje kamarády, rodinu atd.atd... :)

to zni hrozne klisovite... ;-)

:-))))

Mně taky zní lépe, že není nutno se seznamovat s celou osobností své přítelkyně a že by mi stačily jen její dobré vlastnosti, které naplnují mé potřeby.
Něco ve smyslu: už jsem se seznámil s tvojí ku.ndičkou, ale ostatní části těla mě moc nezajímají :-))

Vážně: mně to zní docela dospěle a má to smysl. Partner tím dává najevo, že má zájem tě zahrnout do svého života. Že ti chce poskytnout vhled do částí života, které jsou pro něj důležité. Tím ti totiž poskytuje informace o sobě a svém vztahu k jednotlivcům i skupinám, k rodičům, sourozencům, ženám a mužům...
A bývá to zhusta velmi podnětné a zajímavé. Což samozřejmě nijak nezpochybnuje tvůj blbý pocit ze seznamování :-)

vlcice_samotarka napsal(a):

Račice dračice napsal(a):

Já myslím, že to není dobré k ničemu :D  ne vážně - je to ukázka toho, že Tě ten druhý chce v celém svém životě, který zahrnuje kamarády, rodinu atd.atd... :)

to zni hrozne klisovite... ;-)

Ale to je přece jedno jak to zní :D  aspoň mě ano... :D  jde o to jak to vnímáš ;)  A já tohle vnímám hodně podstatně, bez toho by pro mě nebylo partnerství úplné.... :)
Přesně jak Nicolas píše : Partner tím dává najevo, že má zájem tě zahrnout do svého života..... a já dodávám, že přesto můžeš zůstat svébytná samostatná jednotka :)

Co rikas, dava asi smysl. Nicmene introverti na sebe velmi neradi strhavaji pozornost a kdyz se s nekym seznamuji, tak ta pozornost tam proste je,  lidi se te ihned zacinaji na neco vyptavat, coz ti nemusi byt nejak extra prijemne.
Nevim, mzona jednou podstoupim nejaky anti introvertni program u psychologa, abych to cele pochopila do konce ;-)

Vlčice já myslím, že to až tak z  introvertností nemá co do činění, já jsem totiž introvert jak vyšitej :D
Spíš (jak mi u Tebe přijde) z obavy z těsnějšího (resp. citově bližšího) vztahu k lidem... :)

Mě přijde minimálně zvláštní, že tvůj přítel vůbec nějak nemá zájem jestli se bavíš, nesnaží se zě zapojit do hovoru a tak.
Nicméně, pokud se s nimi necítíš, nevidím důvod proč bys s nimi měla trávit čas, nejsou to tvoji přátelé a nemusí být.

Račice dračice napsal(a):

Vlčice já myslím, že to až tak z  introvertností nemá co do činění, já jsem totiž introvert jak vyšitej :D
Spíš (jak mi u Tebe přijde) z obavy z těsnějšího (resp. citově bližšího) vztahu k lidem... :)

mozne to je, ovsem to je jedna z moznych interpretaci. Ano, netouzim byt soucasti neceho zivota, netouzim nikam patrit...Spis mi to nahani celkem hruzu...

vlcice_samotarka napsal(a):

Račice dračice napsal(a):

Vlčice já myslím, že to až tak z  introvertností nemá co do činění, já jsem totiž introvert jak vyšitej :D
Spíš (jak mi u Tebe přijde) z obavy z těsnějšího (resp. citově bližšího) vztahu k lidem... :)

mozne to je, ovsem to je jedna z moznych interpretaci. Ano, netouzim byt soucasti neceho zivota, netouzim nikam patrit...Spis mi to nahani celkem hruzu...

ano samozřejmě, je to jen můj dojem.....
A jak píšeš - netoužíš být součástí něčího života, nikam patřit - to není ale podle mého smyslem partnerství/manželství :) Aspoň pro mě ne.
Smyslem partnerství je být s někým, koho mám ráda,  dobrovolně s někým ten život sdílet, zajímat se o něj ve všech součástích jeho života....ne o nějakém patření k něčemu či někomu....
Já chápu opravdové vlky, či vlčice-samotáře, Ti jsou samotáři z podstaty, ale ty by zas nenapadlo, že by z něčeho bližšího měli mít hrůzu, neboť prostě v něčem takovém nezůstávají....
Tak proč neřekneš svému příteli, že Tvé pojetí vztahu je právě takové, resp. pokud mu tohle není vlastní, proč nehledáš někoho s kým budeš na stejné vlně ? Lepší než mít z něčeho hrůzu a dopředu se (třeba jako toho seznámení s bráchou) tak obávat... aspoň podle mého....  nebo se pomaličku nezbavovat toho bloku (že je to asi blok jsi napsala ty sama ... )

Nicolasi, já o ně mám zájem, jenomže já jsem takovej tvor, co se odjakživa poměrně dost už předem autocenzuruje, pořád se bojím, abych nebyla třeba moc vlezlá (jakože abych se třeba příliš nevrtala v jejich soukromí), abych neudělala trapas, aby se mi nevysmáli, abych si někoho nepustila příliš k tělu a té osoby bych se pak nezbavila nebo by mě třeba chtěla manipulovat (no jo, moje negativní zkušenosti). Čím jsem starší, tím je to lepší, ale takováhle prostě bohužel jsem.

Jessiko, já mám své vlastní přátele, ale mému příteli se mezi ně z různých důvodů nechce, takže se ještě pořádně neviděli.

Vlčice, „Proste jsem introvert a nesnasim seznamovani se s novyma lidma. Naopak i ja mam problem pritele nekomu predtsavit, pripada mi to trochu trapne rikat "Tohle je muj pritel..."“ – i já jsem introvert a taky poměrně nesnáším seznamování s novýma lidma, dost dlouho si k lidem hledám cestu, velký party mi moc neříkaj … můj přítel je taky introvert, ale trochu míň, než jsem já, řekla bych podle toho, že mu vyhovuje velká parta lidí… no ale jsou to furt ti samý lidi už x let a s novýma se nijak extra neseznamuje… možná po něm chci moc, třeba jako introvert taky nemůže víc zasáhnout a ovlivnit, jestli mě ta parta vezme mezi sebe… jemu taky vyhovuje spíš při těch setkáních převážně mlčet a spíš poslouchat (stejně jako mně, já se do nějaké lehké konverzace musím víceméně nutit, připadá mi to jako mlácení prázdné slámy…) … je to se mnou holt těžký :|

Račice, taky se cítím líp v pánské společnosti než v dámské a raději komunikuji s muži nebo se všemi než jenom s ženami… mi přijde takový blbý, že se ty ženský prostě oddělí a vytvoří se skupinky a nebaví se všichni dohromady, přijde mi to škoda… já nejsem totiž na nějaký vyloženě ženský témata, ale ani na vyloženě mužský témata, mám ráda takový, ke kterým může něco dodat každej bez ohledu na pohlaví… častý je, že se utvoří skupinka ženskejch a nadávají na svoje protějšky (bez příčiny, prostě z principu) a to mě nebaví holt ... nebo mám strach, že by ty ženský chtěly ze mě vytahovat až moc intimní podrobnosti o mém partnerovi, a to já tedy nechci, já ctím cizí soukromí a chci, aby ostatní lidé také ctili to mé, na partnera prostě na veřejnosti nenadávám a ani nedávám k lepšímu podrobnosti z intimního života.

Vlčice, taky jsem introvert a taky mám obavy z těsnějšího (resp. citově bližšího) vztahu k lidem a taky se dá říct, že netoužím být součástí něčího života, netoužím nikam patřit a na druhé straně chci hrozně moc někam patřit a mít dobrý přátele, takže ty svý individualistický sklony v sobě přemáhám (protože mám pocit, že bych měla být jiná než jsem…)… no, pak se v tom vyznej.

All: myslím, že vím, jakou strategii zvolím. Já jsem takový člověk, který čím víc mu neznámých lidí se kolem něho nakupí, tím je nervóznější. A taky čím je to formálnější, tím je to pro mě psychicky náročnější, takovou společnou večeři v x lidech už řadím mezi náročné formální záležitosti, takový jedno pivko v místní hospůdce o pár lidech mi vůbec nevadí, zvláště proto, že to je a) málo lidí, b) nemusím se na nikoho ohlížet a kdykoli mohu odejít domů, nemusím čekat, kdo mě kdy bude ochotný odvézt, c) vypít jedno pivko je kratší záležitost než když jdu na večeři, u které docela trvá, než si člověk vůbec vybere, co by chtěl, než mu to přinesou, než se to sní, než jsou všichni ochotní jít, než přijde číšník, kterýmu člověk zaplatí a konečně se může jít… kdežto když mám to jedno pivko, tak když se mi to nelíbí, tak řeknu po konzumaci jednoho, že už jsem ospalá a jdu domů nebo když se mi mezi přáteli líbí, tak dám ještě jedno… Takže: řeknu příteli, ať mě s nima seznamuje po částech, ať jdeme třeba ve třech čtyřech na pivko. No a uvidíme :)

Jenom jednoho je mi líto, přítele švagrová už několik měsíců projevuje přání se se mnou seznámit, ale přítel to vždycky zahrál podle vlastních slov do outu a když se na mě ptá, tak si z ní dělá v odpovědích srandu… já bych se s ní taky ráda seznámila, jenomže to nějak není možný, on nás neseznámí a jinak se nikde nepotkáváme a ani nevím, jak ona vlastně vypadá (a myslím, že ani ona neví, jak vypadám já) … já vlastně se s jeho rodinou skoro vůbec neznám, a ty bych chtěla poznat možná víc, než ty přítelovy kamarády, jenomže s těma mě zase on vůbec seznámit nechce.

Opheliaa napsal(a):

Jessiko, já mám své vlastní přátele, ale mému příteli se mezi ně z různých důvodů nechce, takže se ještě pořádně neviděli.

Tak šupito presto společnej večírek a když se miláčkovi nebude chtít : "Ale zlato, já taky chodím na tahy s tvými známými".
Je naprosto jasné, že TY a tvoji kamarádi (stejně jako tvoje rodina, tvůj pes, tvoje děti:) ....) jsou součástí tvého života a tudíž TEBE samotné
...a jenom okolí a tvoje chování k němu a tvoje chování k lidem v okolí dává dohromady celou skládačku tvé osoby.

Pokud se nemáte jenom pro ten sex, je třeba do vztahu zapojit všechno okolo - proto se při uzavírání sňatku říká "v dobrém i ve zlém" :)

Jessika napsal(a):

Opheliaa napsal(a):

Jessiko, já mám své vlastní přátele, ale mému příteli se mezi ně z různých důvodů nechce, takže se ještě pořádně neviděli.

Tak šupito presto společnej večírek a když se miláčkovi nebude chtít : "Ale zlato, já taky chodím na tahy s tvými známými".
Je naprosto jasné, že TY a tvoji kamarádi (stejně jako tvoje rodina, tvůj pes, tvoje děti:) ....) jsou součástí tvého života a tudíž TEBE samotné
...a jenom okolí a tvoje chování k němu a tvoje chování k lidem v okolí dává dohromady celou skládačku tvé osoby.

Pokud se nemáte jenom pro ten sex, je třeba do vztahu zapojit všechno okolo - proto se při uzavírání sňatku říká "v dobrém i ve zlém" :)

Jessiko, to je těžký, kamarád nás teďka zval na jednu party, ale můj přítel prostě nee, tam se budou pouštět depešáci a on není na černý oblečení a kdo poslouchá DM je podivín atd. ... přitom o tu hudbu by tam šlo jen okrajově ... a kdyby se mu tam nelíbilo, není pro mě problém pobýt tam jen nezbytně dlouhou dobu a pak bychom se rozloučili a šli domů... já bych to respektovala... možná se bojí mých přátel obdobně jako já jeho, akorát mi nikdy o tom neřekl ani zbla.

S kamarádkou jsme plánovaly jít ve dvou párech na bowling, jenomže
a) můj přítel se bojí jejího manžela (nevím proč, musím na to zavést řeč, nejde mi to do hlavy) a nechce s ním nic mít,
b) přítel si už dávno předem naplánoval celou sobotu s kamarády (myslím, že to věděl minimálně měsíc dopředu, že s nimi tu sobotu bude), akorát že mně o tom jaksi nepovažoval za důležité říci a zcela náhodou jsem se to dozvěděla, až jsem se ho ptala, zda by chtěl jít na ten bowling, že bych moc ráda, aby poznal víc taky moji kamarádku, záleželo fakt jenom na něm, protože se jednalo o sobotní večer, kdy tradičně míváme rande,
c) kamarádka se stejně omluvila, že jí to jaksi nevychází (u ní bohužel časté, je odjakživa dost nespolehlivá a plánované setkání vyjde tak v 20%)

S přítelem je to těžký, on ani nechce na ples a když už ho horko těžko přemluvím, tak zase nechce jít tancovat... na zábavách to samý, tancovat nee... pořád má nějaké výhrady k muzice, ať už hraje kdokoli cokoli (spíš si myslím, že se stydí) ... když ho přemluvím na víc než dva tanečky, tak to už je velký svátek...
Přítom na té zábavě bych se s jeho kamarády ráda viděla, klidně bychom mohli s nimi i sedět u stolu, tam se mi líbí, že člověk nemusí (jako tgeba u té večeře) sedět jako pecka, ale když se zas tak dobře nebaví, může jít a jakože jít pozdravit jiné známé nebo může jít s partnerem tancovat nebo si může jít dát s někým panáka... to je ok, to mi vyhovuje... já mám prostě strach z toho, že musím sedět někde u stolu a nemůžu nikam odejít a musím to nějak vydržet až dokavaď většina skupiny nechce jít spát...

Ophelie, já bých asi takovou výdrž s dotyčným mužem neměla... :( Taky jsem kdysi chodila s někým podobným, ale ten alespon někam se mnou šel... A já s jeho kamarády neměla moc problém. Ale také to byl vlk samotář...a na to jsem doplatila.

nojo máš spoustu skvělých důvodů proč on nemůže a ty musíš, tak jen hezky dál a přizpůsobuj se pořádně, budeš to potřebovat

Bety napsal(a):

nojo máš spoustu skvělých důvodů proč on nemůže a ty musíš, tak jen hezky dál a přizpůsobuj se pořádně, budeš to potřebovat

Nj, uvědomuju si, jak to vypadá z toho, co píšu... já se samozřejmě taky nemusím spřátelit s jeho přáteli, ale jaksi částěčně chci (chci poznat lidi, co jsou pro něho důležití) a částečně si myslím, že bych měla ... možná jsem na něho příliš mírná a benevolentní ... možná bych toho po něm měla víc požadovat?...

maricka napsal(a):

Ophelie, já bých asi takovou výdrž s dotyčným mužem neměla... :( Taky jsem kdysi chodila s někým podobným, ale ten alespon někam se mnou šel... A já s jeho kamarády neměla moc problém. Ale také to byl vlk samotář...a na to jsem doplatila.

Maricko, my spolu nejvíc chodíme na osamělý procházky přírodou ve dvou, dvakrát jsme byli na celodenním výletě (ještě na podzim, doufám, že teď na jaře zasejc vyrazíme na nějakej celodenní výlet do přírody), chodíme občas do kina, pak občas na véču jenom ve dvou (obvykle po tom kině nebo před), někdy na tu zábavu, ale přemluvit ho tam jít je teda dost problém, jak už jsem psala, jeho kamarádi tam nevím proč moc nechodí, tak možná proto? že tam nejsou, tak se tam nechce ani jemu jenom samotnému se mnou? vždyť není problém, aby je přemluvil, ať se někdy přemůžou a jdou tam... jedinkrát jsme byli na plese... nj ... moc se nemůžeme shodnout na společném programu, tam, kde se tancuje, on nechce, tancovat na zamilovaný písničky se mu zdá hloupý (ale fakt si myslím, že se stydí a akorát to nechce přiznat), mezi mé přátele nechce... on vlastně možná nechce měnit svůj zajetý program, ke kterému akorát přidal mě - to já se mám asi hlavně přizpůsobit jemu, jít s ním na jeho pánské jízdy, stejně tak, jako se už dříve postupně přizpůsobily ostatní přítelkyně jeho kamarádů z party...

Jenže nemůžeš pořád jenom "dávat" , někdy musí dávat i on a trošku se přizpůsobit....

Někdy mám pocit, že všechny moje návrhy, co budeme dělat večer, odmítá s tou nebo jinou záminkou... proč jít na kamarádovu party, proč si zkusit popovídat s kamarádkou a jejím manželem při bowlingu, proč jít tancovat a opravdu si tam zatancovat víc než dva tanečky... na co se pěkně oblíct a jít na ples...

Jinak já tancuju moc ráda, tak mě to mrzí, že on na to není... ale respektuju to.
Tak by zase on na oplátku mohl respektovat nějaké moje věci, na které zase já nejsem, si myslím... :/

Nebo taky... už dvě moje kámošky nás oba zvaly (teda řekly to jen mně, ale já jsem mu to hned, jak jsem ho viděla, tlumočila), ať se k nim přijedeme někdy podívat na návštěvu, u obou vím, že to nebylo jenom pozvání ze slušnosti, že to bylo skutečně od srdce, vážně myšlené pozvání, ale on nechce... já nevím proč. Mrzí mě to.

Asi bych si s přítelem měla o víc věcech pořádně do hloubky promluvit.

Promluv, zkus princip jednou ty podle něho, podruhé on podle tebe    .... to by bylo spravedlivé?

Bety napsal(a):

Promluv, zkus princip jednou ty podle něho, podruhé on podle tebe    .... to by bylo spravedlivé?

Myslím, že jo, zní mi to dobře - jednou ustoupím já a pak ustoupíš zase ty...
To si vlastně oba vyjdeme vstříc a nikdo se nebude moct cítit ukřivděně:-)

No a hlavně podle toho, jak se on k tomu postaví, tak hned zjistíš na čem jsi, zda je vůbec ochotný vyjít ti taky vstříc. Nebo jestli je to jen sobec pro sebe.

Bety napsal(a):

No a hlavně podle toho, jak se on k tomu postaví, tak hned zjistíš na čem jsi, zda je vůbec ochotný vyjít ti taky vstříc. Nebo jestli je to jen sobec pro sebe.

Bety, vlastně ti dlužím poděkování, kdybys mi to tady tak nenapsala, tak mě to netrklo - vždyť já fakt tancuju, jak on píská a je to docela nevyrovnaný, já se přizpůsobuju, mám ohledy, chci vyjít vstříc... a on si dělá dál, co chce a na co je zvyklý ...

Teda, že tě tohle baví :rolleyes:
Jsi jen jeho loutka na hraní, jen ho omlouváš, ale myslím, že pes je zakopaný úplně někde jinde než v tom, že je introvert nebo vlk samotář. Je to sobec jak poleno, je mu jedno, že se cítíš ve společnosti jeho známých s prominutím jak trubka a nechá tě v tom plácat. O tvoje přátele zájem nemá, s rodinou tě seznámit nechce. Ty si vážně myslíš, že on tě bere jako rovnocenného partnera? Nebo je to spíš občasné povyražení a hlavně, aby panenka poslouchala, co já chci a na její potřeby kašlu? Že si trochu nevážíš sama sebe, fakt to nechápu. Voře s tebou jako s pluhem a ty mu jen přikyvuješ :grater:

potvurkapodivna napsal(a):

Teda, že tě tohle baví :rolleyes:
Jsi jen jeho loutka na hraní, jen ho omlouváš, ale myslím, že pes je zakopaný úplně někde jinde než v tom, že je introvert nebo vlk samotář. Je to sobec jak poleno, je mu jedno, že se cítíš ve společnosti jeho známých s prominutím jak trubka a nechá tě v tom plácat. O tvoje přátele zájem nemá, s rodinou tě seznámit nechce. Ty si vážně myslíš, že on tě bere jako rovnocenného partnera? Nebo je to spíš občasné povyražení a hlavně, aby panenka poslouchala, co já chci a na její potřeby kašlu? Že si trochu nevážíš sama sebe, fakt to nechápu. Voře s tebou jako s pluhem a ty mu jen přikyvuješ :grater:

přesně přesně přesně :godlike:
na začátku to vypadalo, že pisatelka má problémy zapadnout do kolektivu, ale to je asi zástupný problém
nyní to "odtial vyzerá", jako by spíš měla problém s přítelem - tedy zapadnutím přítele do svého života
my jsme se vrhli na to, proč jí přátelé jejího přítele nemají rádi , ale nemá se spíš řešit to, že jí přítel má rád tak trochu neúplně?

promin, Of. ,jestli plácám, možná je to úplně jinak ...

No já si taky myslím, že není problém v tom, že by Of byla asociál, ale podle předchozích témat je podle mě spíš problém její přítel.

No, tak já jsem o našem vztahu, o mně a o příteli hodně přemýšlela... asi vím, jaká udělám opatření ...

Holky, nemáte nějaký tipy, jak poznám, jestli je přítel chlap vhodnej pro vztah (nejlépe dlouhodobej a nejlépe nafurt, protože já nehledám jenom nějakej nezávaznej sexík) ... něco, jak si ho otestovat, znáte to, takový ty zkoušky, jak byly v pohádkách (jo, pohádky miluju, jsem stará naiva) ... jsem si dělala takovej seznámek, co si tak myslím, že by měl chlap pro vztah mít za vlastnosti, ale nevíííím, ač jsem s jedním chvíli žila, stále se cítím jako planej teoretik... nejlíp, kdyby mi poradila nějaká zkušená manželka, kterou už jen tak něco nepřekvapí:-)

Ehm, možná bych na to měla založit jinou diskusi, tady už je to asi off, že jo? (já moc nevím, jak to tu chodí, jsem zde začátečník...)

Ale jdi ty, nic takovýho přece neexistuje! Nikdo nikdy neví, jestli to vydrží nebo ne. Oba se budete časem měnit, tak on, tak ty!!!  A žádná "zkouška" ti nezajistí, že s tebou zůstane navždy nebo že ty s ním zůstaneš navždy, to takhle nemůžeš říct ani sama za sebe. A navíc, co funguje v jedné rodině, to ve druhé zrovna fungovat nemusí. U nás jsme manželé 32 let a žádný takový tip pro tebe nemám.... možná jenom to bych ti mohla poradit, aby sis vážila sam sebe a našla si takového, který si tě také bude vážit a nebude to takový bezohledný sobec jak máš teď. Zkus nebýt hodnou putičkou ale princeznou...

Bety napsal(a):

Ale jdi ty, nic takovýho přece neexistuje! Nikdo nikdy neví, jestli to vydrží nebo ne. Oba se budete časem měnit, tak on, tak ty!!!  A žádná "zkouška" ti nezajistí, že s tebou zůstane navždy nebo že ty s ním zůstaneš navždy, to takhle nemůžeš říct ani sama za sebe. A navíc, co funguje v jedné rodině, to ve druhé zrovna fungovat nemusí. U nás jsme manželé 32 let a žádný takový tip pro tebe nemám.... možná jenom to bych ti mohla poradit, aby sis vážila sam sebe a našla si takového, který si tě také bude vážit a nebude to takový bezohledný sobec jak máš teď. Zkus nebýt hodnou putičkou ale princeznou...

Nebo spíš královnou? ;)

Nevím, za bezohledného sobce bych ho neoznačila, bezohledný sobec byl můj ex, a to tak, že fakt.

Můj současný přítel je fakt spíš ten vlk samotář - individualista, introvert, flegmatik, kterému některé věci nedocházejí... ještě pořád mám velkou chuť ten vztah s ním prostě zkusit ... má zase jisté vlastnosti, o kterých jsem zde nepsala (proč asi - protože když řeším, čím mě štve nebo o čem v souvislosti s ním pochybuju, tak mám sklony ho vidět jednostranně, řeším prostě jenom tu jeho stránku, která se mi nelíbí... nebo tu stránku sebe, která se mi nelíbí... nebo tu stránku našeho vztahu, která se mi nelíbí..) a které se mi na něm hodně líbí a pro které si ho cením ... akorát nevím, jestli jsou to vlastnosti dobrý pro partnerskej vztah anebo spíš pro kamarádství...

Můj přítel třeba pozná, když jsem smutná a v tu chvíli je tu prostě se mnou a pro mě a beze slov mě objímá tak dlouho, dokud je to třeba... naprosto nechápu, jako by věděl, co přesně potřebuju, nemusím nic říkat, ihned to na mně vidí, i když se přemáhám a nechci to na sobě dát znát. Ne, on to prostě ví. On ví, že jsem si s exem zažila peklo a že na mě občas dolehnou moje vnitřní strašidla (tj. hnusný vzpomínky anebo noční můry vztahující se k období, kdy jsem byla s exem) a to na mě pozná a jenom mě drží v náručí a to stačí... přesně to v tu chvíli totiž potřebuju, nic víc ... :hjarta:

Opheliaa napsal(a):

No, tak já jsem o našem vztahu, o mně a o příteli hodně přemýšlela... asi vím, jaká udělám opatření ...

Holky, nemáte nějaký tipy, jak poznám, jestli je přítel chlap vhodnej pro vztah (nejlépe dlouhodobej a nejlépe nafurt, protože já nehledám jenom nějakej nezávaznej sexík) ... něco, jak si ho otestovat, znáte to, takový ty zkoušky, jak byly v pohádkách (jo, pohádky miluju, jsem stará naiva) ... jsem si dělala takovej seznámek, co si tak myslím, že by měl chlap pro vztah mít za vlastnosti, ale nevíííím, ač jsem s jedním chvíli žila, stále se cítím jako planej teoretik... nejlíp, kdyby mi poradila nějaká zkušená manželka, kterou už jen tak něco nepřekvapí:-)

Ehm, možná bych na to měla založit jinou diskusi, tady už je to asi off, že jo? (já moc nevím, jak to tu chodí, jsem zde začátečník...)

1. Google.com: vepiš tam "tipy and dlouhodobý vztah"
2. Tady na Babinetu: nahoře v liště: Hledat (vepiš také dlouhodobý vztah)
3. A pak to porovnej s tím tvým seznamem

PS: téměř všichni (odkojeni romantickou představou, že správný vztah je dlouhodobý a na furt) si přejeme to samé jako ty. Ale jedno z poznání, které je možná důležitější než dlouhodobost zní:
- ve vztahu by bylo good, pokud bys se po většinu času cítila fajn
- vztah naplňuje tvé důležité potřeby (třeba bezpečí, sex, materiální zajištění, oprava elektrických spotřebičů, intimita, apod.) - každý má své individiuální potřeby a každý má jiné priority. A zároveň ti ani fyzicky ani psychicky neubližuje.
- vztah má alespon základní perspektivu do budoucna (a to je na základě předchozích dvou bodů: s partnerem se shodnete na tom, že vaše východiska jsou podobná nikoli nutně shodná v klíčových otázkách soužití. viz. níže)
- Klíčové otázky soužití mohou a nemusí být: chcete společně děti?, chcete bydlet společně?, chcete se nějak společně podílet na ekonomice bydlení a výdajích?, snesete se spolu v jednom bytě či domě? trávíte spolu přiměřeně času a dáváte si přiměřeně prostoru i na své vlastní zájmy? vyhovujete si po sexuální stránce?

To, že jsi začátečník, nemusí otupit tvoji touhu hledat. Naopak. S radostí se vrhej do zkoušení a testování tvého přítele a hlavně sebe sama.

Opheliaa napsal(a):

Bety napsal(a):

Ale jdi ty, nic takovýho přece neexistuje! Nikdo nikdy neví, jestli to vydrží nebo ne. Oba se budete časem měnit, tak on, tak ty!!!  A žádná "zkouška" ti nezajistí, že s tebou zůstane navždy nebo že ty s ním zůstaneš navždy, to takhle nemůžeš říct ani sama za sebe. A navíc, co funguje v jedné rodině, to ve druhé zrovna fungovat nemusí. U nás jsme manželé 32 let a žádný takový tip pro tebe nemám.... možná jenom to bych ti mohla poradit, aby sis vážila sam sebe a našla si takového, který si tě také bude vážit a nebude to takový bezohledný sobec jak máš teď. Zkus nebýt hodnou putičkou ale princeznou...

Nebo spíš královnou? ;)

Nevím, za bezohledného sobce bych ho neoznačila, bezohledný sobec byl můj ex, a to tak, že fakt.

Můj současný přítel je fakt spíš ten vlk samotář - individualista, introvert, flegmatik, kterému některé věci nedocházejí... ještě pořád mám velkou chuť ten vztah s ním prostě zkusit ... má zase jisté vlastnosti, o kterých jsem zde nepsala (proč asi - protože když řeším, čím mě štve nebo o čem v souvislosti s ním pochybuju, tak mám sklony ho vidět jednostranně, řeším prostě jenom tu jeho stránku, která se mi nelíbí... nebo tu stránku sebe, která se mi nelíbí... nebo tu stránku našeho vztahu, která se mi nelíbí..) a které se mi na něm hodně líbí a pro které si ho cením ... akorát nevím, jestli jsou to vlastnosti dobrý pro partnerskej vztah anebo spíš pro kamarádství...

Můj přítel třeba pozná, když jsem smutná a v tu chvíli je tu prostě se mnou a pro mě a beze slov mě objímá tak dlouho, dokud je to třeba... naprosto nechápu, jako by věděl, co přesně potřebuju, nemusím nic říkat, ihned to na mně vidí, i když se přemáhám a nechci to na sobě dát znát. Ne, on to prostě ví. On ví, že jsem si s exem zažila peklo a že na mě občas dolehnou moje vnitřní strašidla (tj. hnusný vzpomínky anebo noční můry vztahující se k období, kdy jsem byla s exem) a to na mě pozná a jenom mě drží v náručí a to stačí... přesně to v tu chvíli totiž potřebuju, nic víc ... :hjarta:

Ale pak přijdou další a další a další chvíle..
Jiné chvíle.
Kdy potřebuješ něco jiného, že? :-)))
A to už pan samotář neudělá to, co potřebuješ.... O tom je celé toto vlákno.

Nicolas napsal(a):

Opheliaa napsal(a):

No, tak já jsem o našem vztahu, o mně a o příteli hodně přemýšlela... asi vím, jaká udělám opatření ...

Holky, nemáte nějaký tipy, jak poznám, jestli je přítel chlap vhodnej pro vztah (nejlépe dlouhodobej a nejlépe nafurt, protože já nehledám jenom nějakej nezávaznej sexík) ... něco, jak si ho otestovat, znáte to, takový ty zkoušky, jak byly v pohádkách (jo, pohádky miluju, jsem stará naiva) ... jsem si dělala takovej seznámek, co si tak myslím, že by měl chlap pro vztah mít za vlastnosti, ale nevíííím, ač jsem s jedním chvíli žila, stále se cítím jako planej teoretik... nejlíp, kdyby mi poradila nějaká zkušená manželka, kterou už jen tak něco nepřekvapí:-)

Ehm, možná bych na to měla založit jinou diskusi, tady už je to asi off, že jo? (já moc nevím, jak to tu chodí, jsem zde začátečník...)

1. Google.com: vepiš tam "tipy and dlouhodobý vztah"
2. Tady na Babinetu: nahoře v liště: Hledat (vepiš také dlouhodobý vztah)
3. A pak to porovnej s tím tvým seznamem

PS: téměř všichni (odkojeni romantickou představou, že správný vztah je dlouhodobý a na furt) si přejeme to samé jako ty. Ale jedno z poznání, které je možná důležitější než dlouhodobost zní:
- ve vztahu by bylo good, pokud bys se po většinu času cítila fajn
- vztah naplňuje tvé důležité potřeby (třeba bezpečí, sex, materiální zajištění, oprava elektrických spotřebičů, intimita, apod.) - každý má své individiuální potřeby a každý má jiné priority. A zároveň ti ani fyzicky ani psychicky neubližuje.
- vztah má alespon základní perspektivu do budoucna (a to je na základě předchozích dvou bodů: s partnerem se shodnete na tom, že vaše východiska jsou podobná nikoli nutně shodná v klíčových otázkách soužití. viz. níže)
- Klíčové otázky soužití mohou a nemusí být: chcete společně děti?, chcete bydlet společně?, chcete se nějak společně podílet na ekonomice bydlení a výdajích?, snesete se spolu v jednom bytě či domě? trávíte spolu přiměřeně času a dáváte si přiměřeně prostoru i na své vlastní zájmy? vyhovujete si po sexuální stránce?

To, že jsi začátečník, nemusí otupit tvoji touhu hledat. Naopak. S radostí se vrhej do zkoušení a testování tvého přítele a hlavně sebe sama.

Díky, Nicolasi, zejména tedy za to "PS." :)

Opheliaa napsal(a):

Holky, nemáte nějaký tipy, jak poznám, jestli je přítel chlap vhodnej pro vztah (nejlépe dlouhodobej a nejlépe nafurt, protože já nehledám jenom nějakej nezávaznej sexík) ... něco, jak si ho otestovat, znáte to, takový ty zkoušky, jak byly v pohádkách (jo, pohádky miluju, jsem stará naiva) ... jsem si dělala takovej seznámek, co si tak myslím, že by měl chlap pro vztah mít za vlastnosti, ale nevíííím, ač jsem s jedním chvíli žila, stále se cítím jako planej teoretik... nejlíp, kdyby mi poradila nějaká zkušená manželka, kterou už jen tak něco nepřekvapí:-)

Tak to je nejlepší fór jaký jsem tu četl vůbec! :lol: :lol: :lol:
nech ho, ať ti donese tři zlaté vlasy děda vševěda! :lol:

shiden napsal(a):

Opheliaa napsal(a):

Holky, nemáte nějaký tipy, jak poznám, jestli je přítel chlap vhodnej pro vztah (nejlépe dlouhodobej a nejlépe nafurt, protože já nehledám jenom nějakej nezávaznej sexík) ... něco, jak si ho otestovat, znáte to, takový ty zkoušky, jak byly v pohádkách (jo, pohádky miluju, jsem stará naiva) ... jsem si dělala takovej seznámek, co si tak myslím, že by měl chlap pro vztah mít za vlastnosti, ale nevíííím, ač jsem s jedním chvíli žila, stále se cítím jako planej teoretik... nejlíp, kdyby mi poradila nějaká zkušená manželka, kterou už jen tak něco nepřekvapí:-)

Tak to je nejlepší fór jaký jsem tu četl vůbec! :lol: :lol: :lol:
nech ho, ať ti donese tři zlaté vlasy děda vševěda! :lol:

Jsem ráda, že jsem tě pobavila :)
Chlupy nějakýho dědka nechcu :D