S manželem máme dvouletého syna. Manžel má hodně náročnou práci co se času týče, takže většinou je doma až večer a dotoho dělá závodně sport, takže nějakou dobu tráví i na tréninku tak 3 krát týdně. No a to je náš problém. Syn potřebuje tátu který doma věčně ale není a mě je syna strašně líto, vždy když vidí někde lítat nějakého kluka, chlapa venku třeba s balónem hned za ním letí a chce si hrát. Já občas se synem si chodím taky kopat,ale se mnou to určitě není ono. Začínám se s manželem kvůli tomu hádat, chtěla bych aby se mu věnoval víc, stane se kolikrát, že manžel příjde domů a místo toho aby si teda hrál s klukem tak jde k počítači nebo kouká na telku a na to mu řekne, že s ním přeci je. To jo, jsou spolu v jedné místnosti ale to je vše. No a dnes mi dokonce řek, že já jsem za to placena abych se starala celý dny o syna, mě to málem urvalo srdce jak mi bylo syna líto, že jeho otec má k tomu všemu takový přístup.
Jinak manžel dítě strašně chtěl, těšil se, nevím kde se stala chyba. Já vím že syna miluje, když příjde večer domu jde hned za ním do pokoje mu dát pusu ale to je vše. S tím sportem, dělal ho i když jsme spolu chodili,ale pak s tím přestal, že si chtěl odpočinout a pak se po roce vrátil, to se nám zrovna narodil syn. Mě to nevadilo nevěděla jsem že začne zase závodit, myslela jsem že to bude dělat jen jako koníčka. Takže on veškerý čas tráví v práci a pak trénink a to nemluvím o tom, že když si už na nás nějaký ten čásek najde, tak musí hrozně jít někomu pomoct, nebo musí za kamarádem na kafe, protože ho strašne dlouho neviděl. No a když mu dám najevo, že se mi to nelíbí, tak na mě kouká jak na marťana. Manžel říká že pro něj dělá jiný věci, že ho zabespečí a sportem mu jde příkladem. Co si o tom všem myslíte? Je taková láska otce k dítěti správná?Jsem moc přecitlivělá? Jsem na všechno úplně sama.

A Tobě manžel nechybí? (Zdůrazňuješ hlavně, že chybí synovi...)... Viděla bych to tak (možná se pletu), že manžel přijde domů, najde tam Tebe a dítě (vždycky na stejným místě - tj. myslí si, že vás oba má jistý - navíc vás oba živí, když jsi na mateřský - tak si myslí, že má na to, jak se chová nárok).
Tak do kdybys na nějakou dobu se synem odjela, třeba k rodičům, nebo ke kamarádce, aby vás tak jistý neměl?
Když bude chodit domů a doma nikdo, kdo by ho čekal, kdo by se o něj staral... třeba se začne starat on - o vás.
Až začneš zase chodit do práce, budeš zase finančně samostatná, mělo by to být lepší - a když nebude, můžeš se odstěhovat (krajní případ) - mně by se taky nelíbilo, kdyby si ze mě partner udělal "jenom" mámu svýho dítěte, která se o dítě musí starat 24 h. denně, a přitom doma uklidí, uvaří, vypere (předpokládám, že se manžel na domácích pracech moc nepodílí, když je pořád v práci nebo na tréninku)...

No jasně že mi chybí, ale s tím já se nějak poperu, ale dvouletému klukovi to nevysvětlím. Někam odjed sice není špatný nápad, ale chování manžela k synovi si myslím tomu asi nepomůže, nevím.

No a že příjde domů a pořád  mě vidí nebo nás? Právě že nas vůbec nevidí, kdyby dělal jen na osum hodin to abych se vytratila na rok někam ne, aby nás náhoudou neměl plný zuby. O tom to není si myslim.

Když myslíš, že to není o tom, tak Ti asi pomoct nemůžu... já ani nevím, jestli by to fungovalo, byl to jenom návrh.
Protože si myslím, že když něco máme (manželku, syna), tak si toho nevážíme. A teprve, když bysme o to měli přijít (dovolená, odstěhování), tak si toho začneme vážit!!!
Manžel s vámi prostě být NECHCE, jinak by byl. Nejste prostě jeho PRIORITA (to by si na vás čas udělal, i přes všechny svoje koníčky). Tak jak jinak mu chceš dát najevo, že pro něj nejsi samozřejmostí? Protože teď jsi. A on nemusí hnout ani prstem, aby Tě neztratil.
Řekla bych spíš, že je to o vašem vztahu s manželem, než o vztahu manžel-dítě... to už z toho jenom vyplývá.
V první řadě bych asi řešila váš vztah. Ale je to samozřejmě na Tobě.

jojo určitě to k zamyšlení je. Díky za nazor...

No a jasně že tenhle přístup má svoje riziko. Když odjedeš, může si on uvědomit, že už Tě nechce (nemyslím syna, ale Tebe jako partnerku). Takže jestli tohle nechceš riskovat, možná bude lepší do toho nešťourat...
Prostě, když chceš něco získat (manželovu pozornost), musíš být připravena i na to, že se to nepovede.

Ber to jenom jako moje názory, nedělám si patent na rozum, stejně se zařídíš podle svého.

o syna je postaráno, ty vše zvládneš, proč by se měl snažit? Nemusel zatím nidky nic, zastala jsi vše. Začni dělit péči o syna mezi vás dva.

chlapy je nejlepsi IGNOROVAT. zabira to myslim stoprocentne. uvedom si ze on pracuje, ma zajmy atd. a ty jako zenska na materske se trochu nudis, nemas si s kym povidat, cekas cely den az prijde domu a chces aby se vam venoval. ale on je unaveny, vymluveny a chce proste odpocivat, nema uz na vas energii, kdezto ty ji mas spoustu (je to uplne normalni asi to obcas zaziva kazda mamca). proste se na nej vesis, a cim vic to budes delat tim vic on bude utikat (to je u chlapu taky normalni)zkus ho proste ignorovat taky, ale ne po zlem, proste po svem. najdi si novy konicek, ktery zvladnes i pres materske povinnosti a ktery te zabavi, nebo nove kamaradky treba taky mamci, kluka prihlas do krouzku a sportovnich aktivit atd.. tebe to zabavi, klukovi prospeje a kdyz prestanes manzela uhanet uvidis ze nakonec prijde sam (je to pravda ze chlapy se vzdycky probudi az kdyz si zacnou pripadat opusteni a zbytecni a pak teprve zacnou patrat cim to je, ale utikat z domu se kvuli tomu hned nemusi, staci se stat sama sebou, vic si sebe vazit a nevtirat se, jina cesta stejne neni). a kdyz ten tvuj manzel pracuje a sportuje, tak to neni zas tak spatne, taky by mohl byt v hospode, nebo na automatech, nebo chodit za zenskyma atd. zkus si vazit toho co mas a zlepsit to co muzes sama vlastnimi silami.:)p.s. jestli jsou klukovi 2 roky, treba ho zatim vidi porad jako mimino a nebavi ho (hodne chlapu prijde synkum na chut az jeste trosku povyrostou a zacnou vypadat taky jako chlapy, pak teprv se snim zacne ztotoznovat a zacne ho to vic bavit..a treba to sam prehodnoti. dej mu cas. hodne stesti a dej vedet jak jsi dopadla :dudlik::supr:

Pírko,
já mám dojem, že to je klasický scénář mamči na MD a pracujícího tatínka.
U nás to nebylo jiné. Pořád bylo něco důležitějšího, pořád musel "pracovat a něco zařizovat", případně aspoň chodit se psem na dlouhé procházky. Mám pocit, že ho to doma dusilo. S dítětem to neuměl, navíc dítko bylo neklidné a pořád plakalo. Prostě chlap. Nejraději uteče. Hrdina.:dumbom:
Dvouleté dítě často ještě pro chlapa není partner, a dle tradičního pohledu ještě "patří mámě", a mužský vlastně neví co s ním. A ty kecy o tom, že je Tvou povinnou samozřejmostí se starat o domácnost, ty taky znám. Pánové tvorstva...:)
S rostoucím věkem dítěte se to obvykle dost zlepšuje, jak k sobě nacházejí cestu, sbližují se, protože muž má pocit, že už může, že už je něco platný.
Nemůžeš manžela přinutit, aby se vám víc věnoval. Ale můžeš si zařídit život tak, aby Tě to netrápilo. Užij si dítka, dokud je prcek, a věř, že pokud je jinak vše v pořádku (a nemá třeba milenku), tak se vše přirozeně zlepší.
Narození dítěte je jednou z největších zkoušek v partnerství.

Obvykle se to překoná bez větších trhlin. U nás to tak taky bylo. Dnes je manža sice přísným, ale celkem fajn tátou, s dětmi podnikají akce, kde mě ani nepotřebují (sport), a to je prima. S dvouletým prckem to fakt moc ještě nejde. :)

Jo určitě máte každý v něčem pravdu. Ale co mi řeknete na tohle. Jsou to slova, věty, který mi leží nějakou dobu v žaludku.
Tak třeba, když jsem byla v jiné místnosti než můj muž a mé dítě, slyšela jsem jak manžel nadává synovi, že je rozmazlený, že nic neumí ani se obléknout ani na záchod a najíst se sám taky neumí. Synovi je něco málo přes dva roky. Další př. věta, že jsem za to placená abych se starala. nebo "dítě jsem si dělal pro ten pocit" a třeba v den synova svátku šel raději na trenink s tím, že se to přeci může oslavit kdykoliv jindy, tak jsem čekala na další víkend protože v týdnu opravdu nemá čas, no a když nastal konečně ten den ,chtěl se opět tomu vyhnout. Až když jsem  mu řekla ať si sáhne do svého svědomí jestli tohle klukovi udělá, tak jsme teda jeli navýlet. A to mi dokonce zapřel, že nás zvali jeho rodiče aby jsme ten svátek oslavili u nich.
Dobře manžel má zřejmě se mnou asi nějaký problém, tak si to vylévá na syna? Nebo jak to je? Nebo má problem se synem? Neměl prostě k němu nikdy ten opravdový otcovský cit + je teď možný že má problemy v práci, se mnou nebo cokoliv, ale tak to má řešit se mnou a né se vybíjet na kluka.
Jde prostě i o to, že když má kluka hlídat, syn pláče a nechce abych odcházela, hlídá ho tchýně, nepláče, hlídá ho moje babička, nepláče, hlídá ho moje neteř, nepláče. On s ním má jenom vstávat a kluk chce abych taky vstávala, spíme u babičky, vstane s ním babička a o mě kluk ani neví a nechá mě spát.

tak to te chapu to by me taky dost mrzelo, a na detech se vybijet to je hrozny. a snazila si se mu to vysvetlit jako opravdu si s nim o tom otevrene promluvit (kdyz se problem resi opravdu a do hloubky, tak clovek riskuje, ze to opravdu bude muset resit - ze riskuje treba i rozvod a tak, tak to promysli jestli ti to za to stoji, jestli neni ochotny ke komunikaci nebo se to uz neda vydrzet, tak to stejne budes muset podstoupit) no anebo bych jeste zkusila to resit pres nekoho tretiho, ke komu mate oba duveru, ono totiz pres treti osobu ktera je ochotna pomoci je to kolikrat nejlepsi, protoze ty emoce ktery bys na nej jinak vybalila - a naopak - se dost filtrujou, kdyz je v tom treti osoba, ktere to v klidu vysvetlis ze sveho pohledu a poprosis ji aby si promluvila s nim, (muze to byt clen rodiny, kamarad, nebo i psycholog, proste kdokoli kdo je ochoten vyslechnout obe strany, ty sama sebe nevidis objektivne, ale nekdo kdo vas zna oba vam muze pomoct..

Nadavat 2.letemu synovy ze je nemozny a rozmazleny, je hruba chyba! Detem se nesmi vycitat ze jsou takovi ci makovi. Docilite jen toho, ze dite bude zakomplexovane. Jestli mate pocit, ze je dide rozmarlane, zapracujte na sobe a nerozmazlujte ho. Samozdrejme se nemuze chtit aby se ve dvou letech sam oblekal. Ja  bych tam na neho vlitla! Ale ze me si priklad nedelej ja mam doma taky problemy s manzelem. V tvem manzelovi jde vydet, ze nevi jak se k diteti chovat, je s nim nejisty neumi si s nim hrat a tim ho to nebavi. To, ze jeho to bavit nemusi a ze se hraje pro stesti syna mu nevysvetlis. Je to chlap. Jestli nemate jinaci problemy tak pockej a do niceho ho nenut, treba casem najdou spolecnou hru. To, ze ti rekl ze jsi za materstvi placena, nakazuje tomu, ze je peknej omezenec. Laska se neda zaplatit. On treba vydelava, a dava ti penize. Ale to prece nejsi povinna milovat syna. To mas jen moznost delat domaci prace, a myti ditete a oblekani a vubec jine materialni veci. To ze milujes sve dite prece placene neni a delas to, protoze chces.K vyspivani mentalne zdraveho ditete je potreba milujicich rodicu. obou. Kdys manzel jeste neni pripraveny na vyrovnanou vychovu a slysis takove vyroky, tak si myslim, ze je lepsi, at ho nevychovava vubec. Jak jsem rekla nahore, detem se rika co se smi a nesmi, a ne co jsou a nejsou.