Tiffany — 3. 3. 2008 10:27

Ahoj,

ráda bych se s Vámi poradila. Máme syna, teď je v první třídě. Je vzrůstově veliký i průbojný, ale jinak celkem velká citlivka a hyperaktivní. Od školkového věku trpí na tiky, už jsme byli i na neurologii, u psycholožky. Na přechodnou dobu před školou dostal i na chvíli slabé uklidňující prášky. Snažíme se ho ničim nepřetěžovat, je chytrý, školu má rád. Když se ho vyptávám, tak všechno v pohodě. Teď se mu to zase zhoršilo, začínám se bát, že až si toho všimnou ostatní děti, zvlášť holčičky, tak bude nešťastný. Ve škole hodně blbnou s pokemonama a hrají si na ně, tak snad tohle na to nemá vliv. Počítač omezujeme a s televizí se snažíme taky. Už nevim, jak na to. Zřejmě nás zase objednám k psycholožce.
Nemáte s tím někdo zkušenosti, co by taky mohlo zabrat?

Děkuji.

Tiffany

Damila — 3. 3. 2008 10:55

Tiffany,
řeším podobný problém. U mého syna to začalo také v předškolním věku. teď má 11 let, vyvinul se z toho Tourettův syndrom.
Pokud jsou to drobné tiky, pak s dospělostí často vymizí, ale v pubertě se obvykle zhorší.
Prošli jsme  psychologem, psychiatrem, neurologem, homeopatem. Momentálně jsme začali s kineziologií, tak uvidíme.
Běžná terapie nepomáhá, jen tlumicí léky, ale přímo od psychiatra. Neřeší sice příčinu, ale ve spojitosti s hyperaktivitou Tvého syna by mohly být dočasným řešením. My jsme je brát nemohli, syn je naopak hypoaktivní.

Tiffany — 3. 3. 2008 11:11

Damilo, můžu se zeptat, co přímo jste měli za tiky? V současné době syn otevírá pusu, tvrdí, že za to můžou jeho koutky, ale dělal to, i když to neměl. A teď začal do toho ještě vrtět hlavičku ze strany na stranu. Řekla bych, že se to podstatně zhorší v momentě, kdy vyjdeme z bytu kamkoliv ven. Přitom jsem s ním mluvila, jestli je něco v nepořádku a prý ne. I v kolektivu je oblíbený. Nejhorší to bylo před prázdninama, kdy nastoupil do školy, to vrtěl hlavičkou hodně, ale v momentě, kdy přestal chodit do školky a byl v klidu, tak se to hodně zlepšilo.
Můžeš mi, prosím, napsat něco bližšího o Tourettově syndromu?
Díky.

Damila — 3. 3. 2008 13:22

http://videoserver.cesnet.cz/videoarchiv_en.php
Toto je odkaz na stránku, kde si najdeš mezi dg. název Tourettův syndrom (světle modrým písmem), rozklikneš a spustíš dokument o tom.
Jinak si informace o něm můžeš vygooglovat.
Vzásadě je to tiková porucha projevující se trhavými pohyby, záškuby jakoukoliv částí těla, vokálními tiky (hekání, výkřiky)...atd., které se dají na krátkou dobu ovládnout, ale pak se znovu objeví. Pohyby nemusí být ani trhavé nebo rychlé, ale jsou nutkavé a jakoby nesmyslně se opakující.
Jde o poruchu z působenou špatnou funkcí části mozku, nebo nesprávným přenosem impulsů nervovými vlákny z mozku. Často souvisí s LMD, ADHD a jinými neurologickými potížemi.
Bývají to citliví jedinci, bez snížené inteligence.
Lékařská věda toto léčit nedovede. Při těžších formách spojených s koprolálií (neovladatelné vykřikování sprostých slov- jakkoliv to zní legračně, sranda je to tak možná pro nezúčastněné, ne ale pro postiženého a jeho nejbližší) nebo se sebepoškozováním, je vhodná tlumicí léčba, aby takový člověk vůbec mohl ve společnosti existovat.
To Tě nechci děsit, není to jistě případ Tvého syna. Ptala ses na ten syndrom.
Běžné tiky nejsou vždy Tourettův syndrom. To musí posoudit psychiatr či neurolog. A rozhodně ne u 5 letého dítka.

Ve škole je to v pohodě? Nikdo si toho nevšiml? Ví to učitelka? Jak se k tomu staví?
Náš kluk to ve škole asi nedělá. Nejvíc doma. U televize. To je typické. Ale i u jiných činností, kde se může uvolnit.
Má hlavně  vokální tiky (celá škála zvuků). Ale i otáčení hlavy do boku, mrkání očima, apod.

Tiffany — 3. 3. 2008 14:09

Díky moc.

No, u nás zvuky nejsou. Ale musim říct, že co byl ve školce, tak někdy měl i takový mix svých tiků, pak postupně jeden po druhém ubývaly. Když jsem s ním o tom mluvila, tak mi říkal, že ho to nutí. Ještě musim napsat, že ve školce měl jednu učitelku, která mu to bohužel připomínala, do doby, než jsem to dala do pořádku.
     Zajímavé je, že syn to taky dělá u televize, ale daleko více, když je mezi lidmi venku nebo ve škole. Např. včera jsme jeli pro jeho dárek a jak jsme byli mezi lidmi, tak najednou začal daleko víc s tikama. Právě minulý týden jsme to probírali s jeho učitelkou z družiny, je naprosto skvělá, má typově podobného syna, i když už staršího, tak ví co a jak. Nic mu neříkají a chovají se k němu naprosto normálně. Syn si to uvědomuje, ale nechce o tom moc mluvit, myslím, že se za to stydí. Teď mě napadá, že dřív se to vždy zhoršilo, když mu třeba píchli očkování nebo jsme byli v nemocnici na operaci. Přitom třídní učitelka ho bere jako nadané dítě, dokonce mi řekla, že je tak desetkrát chytřejší než ostatní děti, což mě docela překvapilo a potěšilo zároveň.
     Copak dospělí, ti to tolerují, ale znáte děti, zatím to nikdo neobrátil proti němu, ale bojím se, že je to jen otázka času.

Čekanka — 3. 3. 2008 20:19

starší syn měl tiky v oku když si nesedl ve školce s učitelkou, děsně ho deptala, promluvila jsem s ní a synovi dávala dva týdny homeopatika Sedalia a pomohlo to. Tak ať u vás taky něco zabere, když jsou kluci citlivky, je to horší než z raubířema, dobře to znám....

maya — 4. 3. 2008 10:43

Naše dcera má taky TS. O tomhle problému se toho bohužel moc neví ani mezi odborníky - byli jsem nejdřív u 2 psycholožek a dětské psychiatričky a o možnosti TS nepadlo ani slovo. Nakonec jsem se po možné příčině začala pídit sama a našla si informace o tomto syndromu na internetu. Diagnózu nám potvrdili až ve specializované poradně pro TS v Praze. Četla jsem i o případu jedné maminky, která dokonce se synem navštěvovala přímo neurologa a na TS se ho ptala, ale doktor pořád tvrdil, že její syn je v pořádku. Při vyšetření v nemocnici se ukázalo, že to tak nebylo. To píšu jen proto, že je někdy těžké najít odborníka, který se s tímto syndromem vůbec setkal. Jinak další informace jsou např. tady:
http://industry.biomed.cas.cz/ales/tour … l_info.htm

Damilo, mě kineziologie taky napadla - prosím Tě, byla bys tak hodná a mohla mi třeba časem napsat, jestli máš pocit, že to funguje?? Díky moc!

bílá kočka — 4. 3. 2008 11:30

Ahoj nám se tiky podařilo úplně vyléčit u obou dětí, taky jsme brali roky léky,ale marně. Pomohla nám www.patentnimedicina.cz  už nevím co jsme přesně brali, ale poradí vám dobře. Tiky je křeč těla,vlastně něco jako když se neprokrvuje místo, kde jsou tiky je tělo v křeči. Prý je to problém horkosti jater. Taky za tím byla alergie na potraviny, a infekční nemoc, která tuto horkost jater způsobovala. Doporučuji pročíst uvedené stránky. Je tam i zdarma diagnoza z jazyka po internetu. Člověk by v nemoci měl jít více do hloubky a řešit příčinu ne následky. Tiky jsou následky,ale určitě ne psychického původu, jak nám tvrdili lékaři. Kdyby jsme to neřešili děti by nebyli dnes zdravé. Děti které mají tiky mívají zároveň latentní tetanii. To je chorobný nedostatek hořčíku. Léčí se vysokými dávkami hořčíku půl roku. Tak ať vám to vyjde, tak jako nám, držím vám palce.  :rock:

Damila — 4. 3. 2008 14:06

Jo jo, na těch minerálech něco rozhodně bude!
Mayo,
s kinezkou jsme právě začali, první výsledky budu schopná posoudit tak za 3 měsíce. Tak jestli si vzpomeneš, koukni na toto vlákno, napíšu.

maya — 4. 3. 2008 18:24

Damilo, díky, já sem za čas kouknu. A držím palce, ať to pomůže!

Tiffany — 7. 3. 2008 12:36

Díky za odpovědi.

Tak my zatím začneme s tím hořčíkem. Něco jsem o tom přečetla a myslím, že je to opravdu vhodné. Pak mám v plánu zeptat se naší paní doktorky na ty homeopatika, tak uvidíme. Asi nejdřív počkám, jestli bude mít  nějakou odezvu ten hořčík, abych vůbec věděla, co by mu eventuelně zabralo.
Jen mi pořád vrtá hlavou, že doma je celkem v pohodě, ale když jde ven...

Můžu se zeptat jaký je největší rozdíl v postupu mezi psychologem a psychiatrem? Není to pouze o tom, že psychiatr vám na to dá léky? Nikdo mně blízký u psychiatra nebyl, takže se omlouvám předem v mé neznalosti.

Damila — 7. 3. 2008 14:09

Tiffany.My jsme byli nejdříve u psycholožky, pak u psychiatra.
Přístup byl velice podobný, ani ta psychiatrička nebyla v bílém plášti a neměla klas. ordinaci.
Ale vlastně nepomohla. Nemohla. Oni vlastně neví z čeho rto je, můžou to jen tlumit, ne vyléčit. Nabídla léky na ztlumení, ale nenutila nám je. Byla milá a rozumná jako člověk. Nicméně jako lékařka víc pro nás udělat nemohla.

Tiffany — 25. 3. 2008 13:58

Ahoj,

     tak my jsme nakonec absolvovali návštěvu u neurologa, který mu dal prášky na zklidnění Rivotril, musím říci, že zabral. Dnes jsme byli na EEG a uvidíme za čtrnáct dní výsledky. Pan doktor říkal, že se budeme snažit nalézt příčinu a že psychiatr zatím ještě počká. Ale psycholožku mi schválil, nicméně psycholožka je opět nemocná, takže nevim, kdy se jí dočkáme.
     Někdy je to opravdu těžký, syn má problémy s uznáváním autority, takže občas je to síla. Navíc, když mu jednu věc musíte opakovat klidně i pětkrát, někdy více, taky to dá zabrat. Nechci na něj křičet, ani nemám, protože to mu samozřejmě neprospívá, takže se snažím, ale je to o nervy.
     Zatím zdravim.

     Tiffany

Damila — 26. 3. 2008 11:03

Náš syn dostal od psychiatra dvoje léky.
Jedny jsou antidepresiva, druhé tlumí příznaky, ty tiky.
Obojí zatím nerozbalené.
Nejdřív dáme šanci kineziologii, protože pak bych nepoznala, co pomohlo. Na léky je vždy čas, aspoň u nás.
Manžel si to ale vyloženě nepřeje (přečetl si příbalové letáky), abychom to klukovi dávali. A vlastně jsem ráda, protože léky byly z mé strany jen zoufalý pokus něco dělat a jen nečinně nesedět. Asi budem dál hledat alternativní metody.

Na kinezce jsme byli 2x, ještě několikrát půjdem.
Máme dělat denně malé kinez. odblokování, ale chce to spolupráci kluka, a ten odmítá. Je těsně před pubertou, a všechno mu to připadá "trapné". Jakože zhluboka dýchat, a tak...
Jediné, k čemu jsem ho přiměla, je pití ovocných a zeleninových šťáv (zeleninu s odporem)-to nesouvisí přímo s tiky, ale s celkovou harm. organismu.
Také se nabíjí kameny, které mu kinezioložka podle virgule zjistila (Ametyst, chalcedon, platina). Dále pije vodu obohacenou ionty zlata.
Má málo energie, je unavený, chudokrevný. Tiky jsou projevem přerušeného spojení nervových vláken, vznikají "výboje", které se projeví tikem , nebo často u něj i škytavkou. To je také druh křeče.
U našeho syna je to zjevně vliv LMD, jakožto  následek těžkého porodu a hypoxie.

Damila — 3. 4. 2008 19:46

bílá kočka napsal(a):

Ahoj nám se tiky podařilo úplně vyléčit u obou dětí, taky jsme brali roky léky,ale marně. Pomohla nám www.patentnimedicina.cz  už nevím co jsme přesně brali, ale poradí vám dobře. Tiky je křeč těla,vlastně něco jako když se neprokrvuje místo, kde jsou tiky je tělo v křeči. Prý je to problém horkosti jater. Taky za tím byla alergie na potraviny, a infekční nemoc, která tuto horkost jater způsobovala. Doporučuji pročíst uvedené stránky. Je tam i zdarma diagnoza z jazyka po internetu. Člověk by v nemoci měl jít více do hloubky a řešit příčinu ne následky. Tiky jsou následky,ale určitě ne psychického původu, jak nám tvrdili lékaři. Kdyby jsme to neřešili děti by nebyli dnes zdravé. Děti které mají tiky mívají zároveň latentní tetanii. To je chorobný nedostatek hořčíku. Léčí se vysokými dávkami hořčíku půl roku. Tak ať vám to vyjde, tak jako nám, držím vám palce.  :rock:

Bílá kočko,
Tourettův syndrom je ale vrozené genetické onemocnění, které se už dnes dá prokázat na testech DNA, a zjistit na EEG.
Jde o skutečné poškození části  mozku. Resp. o poruchu přenosů mezi neurony.
Až budem umět vyrobit a užívat přírodní dopamin, a dodávat ho tělu, mohla by se taková porucha účinně zmírnit. Asi jako když si diabetik píchá inzulín. Mám ráda utopie. :)

Damila — 3. 4. 2008 19:54

Začali jsme se synem chodit na spec. cvičení, k neuroložce. Je to sezení 10 lekcí. Je to jemné cvičení, kde se musí zapojovat mozek tím správným způsobem.
Na gymn. míčích, s různými pomůckami, balančními prkénky, prvky jógy, apod.
Nemyslím, že je to samospasitelné, ale je to možnost, cesta.
Kinezka zatím nic. Ale obávám se, že to je tentokrát možná i terapeutem...

Chudák kluk, furt ho někde vláčím. Ale přehlídnout se to opravdu nedá. Nemám jinou možnost, než to řešit.

Tiffany — 17. 4. 2008 10:42

Ahoj,
tak jsme byli na kontrole na neurologii, z čeho mám radost, že EEG máme v pořádku. Ale bohužel se nám objevil další tik, pan doktor to nazval ovčím kašlem, Damilo, ty asi víš o čem je řeč. Zajímavé je, že i když je EEG dobré, pan doktor mi přesto řekl, ať se doma jen tak mrknu na netu na Tourettův syndrom, tomu tak trochu nerozumim, ale budiž...
Takže nám zvednul dávku u prášků (před tím měl minimální dávku) a uvidíme. Dnes jsem se objednávala k psycholožce, která spolupracuje přímo s naší školou. Bohužel tu naši jsem nedohnala a paní učitelka třídní už opravdu potřebuje nějaké vyjádření, já sama to chápu, však je to i v našem zájmu.
Máme zřejmě dětskou neurozu, prý je to právě obvyklé u dětí, které jsou abnormálně chytré, jak mi řekl pan doktor, jen ještě vědět, jak se toho účinně zbavit...

Damila — 17. 4. 2008 13:27

Tak tomu nerozumím. EEG už není spolehlivý indikátor?
Tak co už určuje fyziologické poruchy, když ne tyto přístroje???
My jdeme zase na EEG příští úterý, jsem taky zvědavá.
Ikdyž má syn dle  neurologa Tourettův syndrom, tak zřejmě EEG nemusí nic prozradit...
V tom případě je zcela nanic. přece tiky jsou dosti zřetelným projevem!!!
To jsem z toho jelen.

Tiffany — 26. 4. 2008 15:20

Nevím, jestli eeg je spolehlivý indikátor, ale třeba to v tak ranném věku není rozpoznatelné.
Právě proto jsem nejdřív t.syndrom uplně zavrhla, když jsi psala o tom eeg, ale dnes mi to nedalo a podívala jsem se na stránky, co tu napsala maya. Musím říct, že ještě teď mě mrazí, jak to na syna sedí, zejména pak ta část o výchově a vzdělávání dětí, pak by to mnohé vysvětlovalo, i ty problémy ve škole.
Hned v pondělí zavolám neurologovi, jestli by mi potvrdil, že eeg nemusí vylučovat t.s., když je v pořádku. Na jednu stranu jsem ráda, že bychom snad konečně přišli na to, co mu je, na druhou stranu mě to děsí.

Pokud sem koukne maya, chtěla bych zeptat, jestli jim to také vyšlo na eeg? Moc díky.

Zatim ahoj.

mashanka — 27. 4. 2008 9:32

Můj brácha kdysi zase mrkal. Dokud jsme to řešili - tedy, matka to pořád řešila, mrkal jak divý. Doktorka poradila, ať si toho nějaký čas zkusíme přestat všímat - zafungovalo to

Damila — 27. 4. 2008 10:31

mashanka napsal(a):

Můj brácha kdysi zase mrkal. Dokud jsme to řešili - tedy, matka to pořád řešila, mrkal jak divý. Doktorka poradila, ať si toho nějaký čas zkusíme přestat všímat - zafungovalo to

Ano, většina dětských tiků fakt přejde.
Ale pokud má dítě Tourettův syndrom, to nepomůže nevšímat si toho. To je skutečné poškození mozku, tak jako epilepsie. To opravdu samo nepřejde. :)

Tiffany — 27. 4. 2008 17:04

Náš syn to dělá, i když si toho nevšímáme. Zkoušeli jsme na něj opravdu různé metody, ale nic moc. Nejhorší to je, když si pro něj přijdu do družiny, pak jdeme třeba ještě s dcerkou na chvilku na hřiště a co si hraje, je klid. Pak cesta domů a je to tady zase. Spíš se ho vždycky snažim nenápadně dostat do co největší pohody, aby se nestresoval.
     Byla bych moc ráda, kdyby to byla jen dětská neuroza, ale nevim, už je to moc dlouho, co to máme a ta charakteristika t.s. sedí jak ušitá. Jsem moc zvědavá, co mi na to řekne zítra neurolog.

Tiffany — 28. 4. 2008 10:35

Damilo, jen pro info, dnes jsem volala na specializovanou kliniku a eeg s timto onemocněním prý nemusí vůbec souviset, takže v tom případě jsme jasní na t.s.
Zřejmě se nechám poslat neurologem na vyšetření, kde by mi to potvrdili.

Damila — 28. 4. 2008 11:11

Tak nechápu, proč nám EEG dělali. No, uškodit to nemůže. :) Pro výsledky jdeme ve středu. Jsem zvědavá.

Tiffany — 28. 4. 2008 11:20

Damilo, prosim tě, kdo přímo Vám potvrdil tuhle diagnozu, neurolog? Budu potřebovat  zprávu pro učitelku, se kterou jsem dnes mluvila a shodou okolností došla ke stejnému závěru (tourett.s.), když o nás mluvila se svojí známou lékařkou. Naštěstí je velmi chápavá a i když zatím nemá nic písemně, bude se k synovi chovat podle pokynů o t.s.
Chovají se k Tvému synovi ve škole přiměřeně k tomuto onemocnění?

Díky.

Damila — 28. 4. 2008 12:41

Tiffany napsal(a):

Damilo, prosim tě, kdo přímo Vám potvrdil tuhle diagnozu, neurolog? Budu potřebovat  zprávu pro učitelku, se kterou jsem dnes mluvila a shodou okolností došla ke stejnému závěru (tourett.s.), když o nás mluvila se svojí známou lékařkou. Naštěstí je velmi chápavá a i když zatím nemá nic písemně, bude se k synovi chovat podle pokynů o t.s.
Chovají se k Tvému synovi ve škole přiměřeně k tomuto onemocnění?

Díky.

Diagnózu vyslovila neuroložka. Má to v papírech, ale žádné potvrzení do školy jsem nepotřebovala, jen jsem to mailem napsala jeho třídnímu učiteli, s odkazem na stránky ATOSu.
To fakt potřebuje písemně?  Je jasné, že ať je to TS nebo ne, nedělá to schválně (kdo by taky dělal, jen blázen), tak se k němu bude chovat dobře, ať se to jmenuje TS nebo jakkoliv jinak, ne?
Potvrzení dá neurolog nebo psychiatr. Já bych sázela na neurologa, patří to spíše do jeho rukou. Je to neurologické postižení, ne duševní nemoc.
Přeji hodně štěstí.

Damila — 30. 4. 2008 10:58

Dnes jsme byli pro výsledky EEG, ale nejsem z toho moudrá. Prý tam celkem nic nemá.
Ne, asi nevím, co tam hledala. Tourettův syndrom tedy asi opravdu přes EEG rozpoznat nejde. Protože typičtější příklad TS, než je náš syn, ani není.

Najedeme na medikaci, není jiná možnost. Tedy je, ale už mi stihla neuroložka povyprávět o případu, kdy kluka museli zavřít do léčebny, protože vkuse hýkal jako osel, prostě záchvat.
Zkusíme to. Pův. léky od psychiatra nedoporučila (ještě že jsem je nezačala dávat), a bude brát jiné. Uf.
Napiš, jak pokračujete vy.

Tiffany — 30. 4. 2008 13:45

Ahoj Damilo,

    tak my jsme pořád na Rivotrilu s minimální dávkou, nakonec jsem mu to nezvýšila. Radila jsem se i s jeho třídní a ta řikala, že ve škole je to už lepší. Asi od včerejška nastalo velké zlepšení, téměř to nedělá. Jsem za to moc šťastná a taky jsem ráda, že jsem mu  nakonec nezvýšila to dávkování.
    Musíme být hodně trpěliví, není to s ním jednoduché. Včera měli dokreslit do sešitu počet obrázků podle zadaných číslic. Což o to, chytrý on je, ale s kreslením mimo. Tak tam seděl u stolu a rozčiloval se, že to neumí nakreslit, až se rozbrečel. Taky mě trochu obviňoval, že neumí kreslit. Snažila jsem se ho uklidnit, že je hlavní, že umí počítat a obrázky ať tam klidně nakreslí jak chce, hlavní je počet podle zadaných číslic. Taky mi říkal, že mu paní učitelka říkala asi před měsícem, že když se někdo koukne do jeho písanky, je to hrůza. Mě osobně to zas tak strašný nepřipadá a musim říct, že mě to dost překvapilo po tom všem, o čem jsem spolu mluvili. Pořád se mu snažím vysvětlit, že hlavní je vědění a ne to, že neumí perfektně psát a kreslit. Když už to tak řeknu, je mi to ukradený, hlavní je jeho duševní klid.
     Příští týden jdeme znovu k neurologovi pro zprávu do školy a tak si s ním chci ještě trochu promluvit o t.s. Pořád mi vrtá hlavou, že je to v uvozovkách tak snadný určit diagnozu, chtěla bych nějaký přímý důkaz, když se píše o nadměrném vylučování dopaminu v mozku. Já nevim, co třeba cétéčko, tam by to nezjistili? Prostě chci mít naprostou jistotu, že je to tak a ne jinak.
     Taky jsem psala do Atosu o podrobnější info ke škole, ale ještě mi nikdo neodepsal, tak nevim, jestli mám vůbec nějakou odpověď čekat. Zajímavý je ten článek od psychiatričky, co tam je na jejich stránkách. Jsou tam i tabulky léků, které se používají, tak jsem si tam ten náš hned našla.
     A jak to snáší tvůj syn ve škole, má chápavé spolužáky? Teď v první třídě to celkem u nás jde, ale nedovedu si představit, co bude dál.

Damila — 30. 4. 2008 14:54

Tiff,
spolužáci celkem v pohodě, zvykli si. :-)
Učitel se ptal, co to dělá, a Jarda mu řekl, že je to jen jeho "zvyk", tak mu učitel řekl, že to dělat nemá. Nevěděl o co jde. Tak jsem mu poslala mail s informacemi, na to mi učitel napsal, že Jarda ve škole neruší (těmi tiky). On se fakt ovládá, ale stojí ho to moc sil.
Dnes u neuroložky taky ani ťuk, ani tik. :)
Málem jsem vypadala, že si to vymýšlím. Vyšli jsme na chodbu a znovu začal.Děs. Jako naschvál.
Příštím rokem kluk nastoupí na druhý stupeň ZŠ, to budeou jiní učitelé, a bude jich hodně. to budu muset všechny obejít a obeznámit je nejen s dyslexií, ale i s Tourettovým syndromem. Udělám z něj postiženého magora, ještě než ho uvidí...chudák kluk.
Ráda bych ho doktorů ušetřila (ikdyž to nebolí), ale už ho to otravuje. A mě taky. od čerta k ďáblu, a nic není hotovo. Doufám, že u téhle neuroložky už jsme zakotvili natrvalo. Ta minulá s námi dělala rehabilitační cvičení, hlavně, a těžší případy odesílá právě té druhé, kde jsme teď.
Budem muset ještě zpět k psycholožce, kde jsme 3 roky nebyli, aby zapracovala na jeho sebehodnocení...ale já mám dojem, že když někdo (syn) nechce, tak s tím nikdo nic neudělá. On je ve věku, kdy na všechno hází bobek, a ležel by nejraději v posteli s mobilem, nebo u PC...puberta je svině.

Damila — 20. 5. 2008 6:10

Tiffany,
přišel mi nový odkaz od Mudr. Fialy na multimediální CD o Toutettově syndromu:

http://www.atos-os.cz/cd/

Musíš mít ale adobe flash player nainstalovaný v PC. Jestli nemáš, hodím Ti sem odkaz na stáhnutí.

Tiffany — 20. 5. 2008 20:35

Ahoj Damilo,

asi mi přišlo to samý, ale jelikož jsem technic.antitalent, tak jsem asi uplně nepochopila co všechno by to mělo umět, mně se to otevře a prostě si to přečtu, ale když píšeš CD, tak by to asi mělo mít i zvuk ne? Fakt se omlouvám, v tomhle jsem mimo, počítač mi spravuje na dálku kámoš, tak když něco potřebuju, jen mu to řeknu a o víc se nestarám. Jestli to má být nějak jinak, budu ráda za tvůj odkaz.

Ještě k synovi, byli jsme u neurologa pro zprávu, tak to máme černý na bílym, teď jsme celkem v klidu, i když se zase začíná něco objevovat. Řikal mi neurolog, že kdyby se to hodně zhoršilo, tak by nás musel poslat k psychiatrovi, ale že on sám není příznivcem antidepresiv. tak doufám, že tak daleko nezajdeme.

Díky.

Damila — 21. 7. 2008 7:00

Chtěla bych poprosit mamky s dětmi s tikovou poruchou, čistě pro mé soukromé studijní a statistické astrologické účely, jestli by mi (do SZ) mohly poskytnout data (den měsíc rok, čas a místo narození) svých dětí s tiky.
Sbírám a dělám malou statistiku, vyčleňuji společné znaky.
Zároveň bych tímto žádala o souhlas poskytnutí těchto dat ing. Antonínu Baudyšovi, se kterým to dáváme dohromady. Nebudou tam figurovat jména. Jen data. A pohlaví.

Díky moc.

bloncka — 21. 7. 2008 18:24

Můj starší synek měl tik v devíti měsících. Byly to takové záškuby hlavičkou na stranu. V té době ještě nelezl a myslím, že to s tím hodně souviselo. Dětská doktorka nám předepsala nějaké šumivé tablety - bohužel si nepamatuju, jak se to jmenovalo. Malému jsem je nedala, místo toho jsem s ním šla k neuroložce. Řekla, že je dobře, že jsem mu to nedala (zřejmě chtěla posoudit jeho stav ničím neovlivněný). Tiky jsem měla natočené na videokameře, kdyby se to náhodou v ordinaci neprojevilo (takyže ne). Dělala mu několikrát po sobě EEG (asi třikrát po týdnu). Mělo to být načasováno tak, aby zrovna usínal. Chudák, vždycky u toho dost řval, ale kupodivu usnul. Doktorka mi vysvětlila, že musí vyloučit epilepsii. Podle těch EEG ji nemá. Na kontrolu jsme šli po půl roce, a to už chodil - tiky úplně přestaly.
Později, když začal chodit do školky, opakoval šeptem některé věty nebo slova, které předtím řekl nahlas. Například řekl: Dneska jsme měli dobrou polívku. Hned potom zašeptal: dobrou polívku.
Hledala jsem na internetu, co to znamená, našla jsem tourettův syndrom, ale nijak to neřeším. Teď už to nedělá skoro vůbec. Snažím se, aby byl co nejvíc v pohodě. Btw. je nadprůměrně inteligentní, už před druhým rokem uměl přečíst všechna písmenka abecedy. Chtěl se je prostě sám naučit. Začalo to SPézetkama na autech, chodil na parkovišti od jednoho auta k druhému a ptal se, co je na značkách. A na vánoce měl největší radost z pěnových puzzlí - abecedy. Mluvit pořádně neuměl, ale písmenka a čísla znal :-)
Uvidíme, co nám čas přinese. Snad bude v pořádku.

Tiffany — 2. 2. 2009 12:26

Ahoj,

     tak jsme se bohužel o dost zhoršili. Neurolog nás už poslal na dětskou psychiatrii, aby syna vyšetřili a dali mu nějaké jiné prášky. Psychiatrička z něj byla nadšená, prý je to moc chytrý kluk s obrovskou fantazií, ale ty tiky... Dostal Asentru, ale už to budou pomalu tři týdny a nepřijde nám, že by to zabíralo. Máte s těmito prášky někdo zkušenosti?
     Zajímavé docela je, že když se psychiatrička ptala syna, jestli mu to vadí, tak řekl, že ve škole ne (děti si naštěstí zvykly), ale když prý se koukne do zrcadla, tak ano. Vhání mi to slzy do očí. Chtěla bych mu moc pomoct...  Nějak se bojím toho, co bude dál. Je teprve ve druhé třídě, co až přijde puberta...Páni, já jsem ale pesimistická, nesmim, omlouvám se, nějak to na mě dolehlo :) .

REŇAS — 2. 2. 2009 20:45

:rock:

Damila — 2. 2. 2009 21:44

No, a my už jsme vpluli do puberty, a je to tak nějak stejné. Snesitelné.
Jsem ve styku s mamkami ostatních "tureťáčků", tak můj synek je ještě ten lepší případ-nemá poruchy chování. Jen poruchu pozornosti, dyslexii, TS se projevuje především vokálními tiky. Ruší, někdy hrozně, třeba při písemce ve škole...
Děcka ve škole si zvykla, ale někdy ho napodobují, dělají různé blbosti a říkají, že mají tik...apod.
Synek se jen uculuje, nehroutí se, ale jedno mu to asi není...:(

REŇAS — 2. 2. 2009 22:01

:rock:

Tiffany — 3. 2. 2009 8:48

Vokální tiky jsou vlastně zvuky, které ze sebe vydává. Náš syn teď jakoby nahlas mlaská a přesně, jak píše Damila, mám obavy, aby tím nerušil ve škole vyučování...

Damila — 3. 2. 2009 17:54

Mlaskání dobrý...ale náš synek někdy nejen že vydává ze sebe písmena a slabiky, ono to mívá i extrémní hlučnost, decibely!
A takové to "He-he-hm" když vykřikuje nekontrolovatelně při sledování filmu, to je....no žádný med. :(

Heleď, ale to je pořád nic proti koprolálii , tu naštěstí (zatím) nemáme, tu, Reňas, radši v google ani nehledej.
Vůbec nemusíte mít TS, tak se nenech vystrašit.

Tiffany — 3. 2. 2009 18:27

No, vidim, že to máte taky dost těžký...My teda mlaskáme a do toho jakoby trháme hlavou a někdy to přešlo i do trupu, ale to ted celkem odeznělo a zbylo to mlaskání.
Ted naposledy, jak byl u psychiatričky, tak ta se vyjádřila, že si neni tim tourett. syndromem uplně jistá, že prý by to viděla spíš jako tikovou poruchu, když jsem se ptala na rozdíl, tak říkala, že je to snad jen v tom pojmenování, ale ve výsledku je to skoro to samé. Tak ted už začínám pochybovat o tom, co teda vlastně máme, je to na hlavu.
Taky říkala,že tourettici spíš hodně rozhazují rukama, což se mi uplně tak nezdá, vždyt tiků je přece nespočet variant. To si potom vyber...

Damila — 3. 2. 2009 18:32

Tiff,
Psychiatři v tom sami mají hokej.
TS diagnostikuje především neurolog po vyloučení epilepsie apod.
Turet je typický především kombinací vokálních a motorických tiků!
Podle mě máte jasného Touretta, ale ve finále měla psychiatrička pravdu, že je to fuk, neboť se dávají stejné léky na TS jako na prostou tikovou poruchu.

Já tedy synovi momentálně nedávám nic.  Na neuroleptika je času dost až budou záchvaty nezvladatelné.
Kolik je tomu vašemu klučíkovi vlastně?
Náš Jarda měl v říjnu 12 let. Je už zcela zjevně v pubertě.

Tiffany — 3. 2. 2009 19:21

Matějovi bylo v září osm let. Ale vypadá minimálně o rok starší. Je největší ze třídy a tim, jak je velikej, tak si všichni myslí, jakej je to tvrďák, ale on je hroznej cíťa. Ovšem na druhou stranu je to takovej velitel, všechno aby bylo jen po jeho a docela dost dobře umí prosazovat svoje zájmy. Někdy mi přijde, jako kdyby měl takový protichůdný vlastnosti. Psychiatrička mi tvrdila, že je to u těhle dětí normální.
      Jsem zvědavá, jak budeme pokračovat, nějak si tak myslím, že by po tomhle šílenym období mohlo přijít takové to období klidu. Aspon trochu :) .

REŇAS — 3. 2. 2009 22:44

:rock:

Damila — 4. 2. 2009 10:46

Reňas, u tak rozsáhlých projevů, jaké byly u nás, se potvrzení dg. pro nás stalo vlastně naopak úlevou. Aspoň jsme věděli, co mu je.

To, co popisuješ Ty, pár týdnů nějakého drobného  potikávání, to fakt nic nebude. Prý až třetina všech dětí si projde v tomto období něčím podobným. Je to součást vývoje, nemusíme hned myslet na TS.
To teprve kdyby přetrvávalo dýl jak rok, různě se to měnilo, zintenzivňovalo, a hlavně kdyby se přidaly zvukové projevy.

Nelam si s tím hlavu. Malá je moc šikovná, určitě je v pořádku. Jistě z ní máš radost. :)

REŇAS — 4. 2. 2009 21:20

:rock:

Damila — 5. 2. 2009 7:19

Tady je přece prostor pro takovou diskusi, tak jaképak omluvy.
Já jsem ráda, že o tom můžu otevřeně mluvit.

Musela jsem to ale vysvětlit hlavně klukovi, co se s ním děje, proč je takový, aby uměl odpovídat spolužákům, když se mu budou posmívat.
Dost pomohlo shlédnutí dokumentů v televizi, které byly věnovány TS. Jeden dokonce přímo pro děti v pořadu
"Pomáhejme si", kdo to neviděl, můžu někde vyštrachat odkaz a hodit ho sem.

Ale Reňas, u vás bych fakt ještě počkala, malou bych nestrašila, někteří ten TS mají hrozný, mohlo by ji (a hlavně vás, rodiče) to vyděsit. Na YouTube.com je toho fůra a některé případy jsou až smutné. Tak není třeba se děsit dopředu.

A máš pravdu, že jsou horší věci, než tiky. Ale to neznamená, že nad tím mávnem rukou a řeknem, že když se na to neumírá, tak se tím nebudem zabývat...že jo. :)

REŇAS — 5. 2. 2009 10:06

:rock:

Damila — 5. 2. 2009 12:31

Reňas, tak vyčkej, když to nebude lepší, tak za doktorem zajdeš. Oni Ti ale stejně nic jiného, než neuroleptika nedají, a s tím bych jako máma byly hodně opatrná. Léčit se to nedá, jen potlačovat projevy.

Jestli čekáš dg. od lékařů, dočkat by ses taky nemusela, já (a většina maminek turetových dětí) si ji musela stanovit sama a kolikrát ji ani lékaři neznali (jak trestuhodné!!!), někteří se přeli s rodiči, že to "Turet" v žádném případě nemůže být a pod. ...a byl.

To je jedno, jakou "nálepku" dítě dostane. Důležité je naučit se s tím žít, vypozorovat, co to zhoršuje či zlepšuje, a hlavně za to dítě netrestat.

Tiffany — 5. 2. 2009 17:29

Dam, já se v tom teda taky zas tak dobře nevyznám, ale Vám dávali neuroleptika?
Nám dali v první fázi na neurologii antiepileptikum a měli jsme nízkou dávku, já jsem také ze začátku byla proti, ale doktor mě ujistil, že mu to určitě neublíží.

Ted jsme dostali antidepresivum a máme teda také malou dávku, vždy to konzultuju s doktorem, protože nechci, aby mu to nějak ublížilo. To víš, že se těch prášků také bojim, ale na druhou stranu mám strach z toho, aby to nesklouzlo ještě do nějaké horší roviny. V polovině února jdeme na kontrolu, tak uvidim, co bude dál. Rozhodně ho zbytečně také nechci práškama cpát :) .

Je fakt, že my se k tourettovu syndromu dobrali vlastně přes internet, neurolog nám doporučil, abychom se na to podívali na netu a tím, jak jsem to zase studovala já, tak jsem došla k závěru, že tam patříme a neurolog mi to následně jen potvrdil. Už jsem to tady snad jednou psala, přišlo mi to tak nějak moc jednoduché, ani nevim, co jsem si teda představovala, jaké by to mělo asi být...:)

Tiffany — 5. 2. 2009 18:01

Damilo, prosim tě, nevíš náhodou něco o přírodním přípravku Mind-Help? Prý by to mělo na tourettův syndrom zabírat.

Damila — 5. 2. 2009 19:26

Tiffany napsal(a):

Damilo, prosim tě, nevíš náhodou něco o přírodním přípravku Mind-Help? Prý by to mělo na tourettův syndrom zabírat.

Ano, MindHelp jsme taky brali, dokonce celý detoxikační balíček od Joalisu na mozek a nervy. Přírodní preparát. Nic tím nezkazíš.

Taky tibetská medicína EPAM 1000 je na tyhle problémy.

Co se týče neuroleptik, tak nejdřív synek dostal od psychiatra AD Fevarin a kapky jejichž název mi teď vypdl... :)

Teď má od neuroložky Tiapridal.

Když dítěti takový tlumič nedáš, nijak mu neublížíš. Na vyvíjející se mozek je to šílený dryák.
Dala bych to ale jen zy fakt šílených stavů, kdy by klukem mlátilo o zem, a ubližoval by sobě nebo ostatním, kdyby sám z toho byl nešťastný, kdyby ho to rušilo natolik, že by se nemohl v klidu najíst, kdyby z toho měl mít deprese...apod.
To bych po léku sáhla. Jako po menším zlu.
Nyní to tak strašné není.

Přírodní preparáty doporučuji. Někdo si to velice chválí. Je to lepší, než nedělat nic.

O "neškodnosti" neurologických a psychiatrických léků si myslím své, sama jsem konzumentkou Rivotrilu (antiepileptikum), normální droga. Až to feťáci zjistí, pojedou po "benzákách" (benzodiazepinech) jak vosy po medu. :D

Tiffany — 5. 2. 2009 21:03

Tak ted jsem teda docela vyděšená, to jsem vážně netušila, že to jsou až takové dryjáky, nechápu, proč to těm dětem vůbec dávají...:/
     Matěj bral 2 x půlku toho Rivotrilu, ale ted, co má tu Asentru, tak mu to snížili jen na jednu půlku, ale té Asentry má ode dneška brát dvakrát půlku denně. Ty jo, tak já ted fakt nevim...člověk mu chce pomoct a ne ublížit, to je jasný.
     Ještě k tomu Mindhelpu, musí tomu předcházet nějaké vyšetření nebo se to prostě jen objedná na netu? Já jsem tam totiž četla, že je to nevhodné dětem, ale zase někdo na nějakém webu psal, že prý jen do tří let, ale to jsem z toho nevyčetla (příbalový leták). Chtěla bych se ted víc začít zajímat o něco přírodnějšího, to už jsem teda chtěla před tim, než si mi napsala,co jsou ty jejich léky zač, ale ted tuplem. Díky.

Damila — 5. 2. 2009 21:18

MindHelp si koupíš normálně přes net. Jsou to slisované bylinky. Je třeba dodržet způsob dávkování, podobný jako u homeopatik (20 min před a po nic nejíst nepít), a má se to brát 2x denně.

bloncka — 5. 2. 2009 22:06

Damila napsal(a):

Když dítěti takový tlumič nedáš, nijak mu neublížíš. Na vyvíjející se mozek je to šílený dryák.

Vytrhla jsem tu citaci sice z kontextu, ale jen aby to nebylo moc dlouhé... S tímhle naprosto souhlasím. Já, když jsem dostala pro syna ty tablety (název si nevzpomenu, kdybyste mě zabili), tak jsem si napřed jednu dávku dala sobě. Musím říct, že jsem z toho fakt byla oblblá a to měla být dávka pro devítiměsíční dítě! Takže proto jsem mu to tenkrát nedala (viz můj příspěvek výše v téhle diskuzi).

Jinak Vám chci popřát hodně trpělivosti a síly :pussa: Držte se. :hjarta:

Tiffany — 6. 2. 2009 10:26

No těpic, to by člověk vážně neřekl, že ty prášky můžou až takhle působit. Asi taky jeden zkusim na zkoušku na sobě. Ještě k těm práškům, Matěj je samozřejmě nebere na stálo, ted jsme mu je dali až o vánocích, protože to začalo být neúnosné, jak sebou trhal.
  Počkám ted do tý další návštěvy u psychiatričky a domluvim se s ní, co dál kvůli těm práškům, ptala jsem se Matěje, jestli pociťuje něco zvláštního, když je bere, ale říkal, že ne, každopádně zbytečně je brát nebude...vypadá to, že opravdu objednám Mindhelp.
    Dam, ještě se chci zeptat, existuje nějaký web, kde si tourettici nebo jejich rodiče předávají zkušenosti? Zkoušela jsem hledat, ale nic jsem nenašla.

     Díky všem :hjarta: .

Damila — 6. 2. 2009 13:46

Bylo založeno více diskuzí, možná ATOS nějakou ještě vymyslí ( MUDr. Fiala to slíbil), ale teď to žije jen tady:
http://kathyalp.blog.cz/0805/diskuze

REŇAS — 6. 2. 2009 23:24

:rock:

Damila — 6. 2. 2009 23:27

To je v pořádku. Každý jedná jak nejlíp může a jak si myslí, že je to nejlepší.

REŇAS — 9. 2. 2009 13:38

:rock:

Damila — 9. 2. 2009 16:58

Netrap se dg.
Oni potřebují nějak tu nemoc zaškatulkovat a dát jí číslo. Tvůj synek se nezmění kvůli tomu, co má napsáno v papírech.

REŇAS — 9. 2. 2009 18:17

:rock:

Damila — 9. 2. 2009 19:57

Aha, promiň, já znám jen jednu holku s TS (dospělou), tak jsem brala automaticky, že to máte taky u kluka... :)

Hele, ono léčit nejde, tak klid, nemusíš se trápit léčbou. Jde jen o to jaký postoj k tomu zaujmout.
Udělat dg. bez přítomnosti pacienta je fakt odvaha. Ale v přípatě TS to se málokdy sekneš, ty příznaky jsou typické. Stejně i v ordinaci je doktor závislý na tom, jak rodič tiky popíše, protože dítě jistě hned na místě nepředvede celou škálu tiků...
Navíc, co mám zkušenost, je to pro ně poněkud nedůstojná situace pro to dítě, když se jeho tiky napodobují, ukazují lékaři...

Reňas, to jsi Ty ta nevá na diskusi o TS, viď? :)

REŇAS — 9. 2. 2009 22:09

:rock:

bloncka — 9. 2. 2009 22:51

Reni, myslím, že je lepší, když dáš příznakům jméno. Našla jsem náhodou něco, co stojí za přečtení - tady je odkaz:
http://www.mimiangel.cz/blog/aja/zivot_ … _syndromem

Třeba Tě to trochu uklidní, je to hezky napsané.

Damila — 10. 2. 2009 6:24

Reňas, určitě jsi tam už četla, hodila jsem to tu o pár příspěvků výše:
http://kathyalp.blog.cz/0805/diskuze

Je ale už moc dlouhá, tak to jistě nezvládneš přečíst celé. Tak aspoň kousek. Jsou tam na tom mamky i děti mnohem hůře, než Ty nebo já.

Asi je to normální, že prožíváš rozčarování, každý to vnímáme jinak.
Většinou totiž nastane právě opačná situace-všechny jsme byly vděčné za to, že se nemoc pojmenovala, konečně jsme měly černé na bílém, že to není jen zlozvyk a nevychovanost, a přestaly okřikovat dítě za projevy TS!
Pro nás byla dg. velmi důležitá, a ulevující.

Chápu, že to ale každý může vnímat jinak.

Damila — 10. 2. 2009 6:27

Odkaz od Bloncky je na článeček, co psala Andrejka z "naší" Tourettové diskuze. Má talent. Píše vtipně a krásně.
I z vážných věcí se dá dělat sranda.
Jedna z těch, co to má fakt těžší, než my. Andy je úžasná baba, a kdybych neměla svou SF, dávno bych ji navštívila. Je to moje krevní skupina. Bydlí nedaleko.

REŇAS — 10. 2. 2009 9:19

:rock:

REŇAS — 10. 2. 2009 9:31

:rock:

Damila — 10. 2. 2009 14:46

Reňas, každopádně, první rok tiků je na dg. TS brzy, to je pravda.
Jestli to není dlouho, co to dělá, fakt to může být přechodné...
Zas je neber tak vážně, doktory. Potřebují číslo dg.

REŇAS — 10. 2. 2009 19:47

:rock:

Damila — 11. 2. 2009 6:08

Na ten blog se dostaneš bez přihlášení.
Když se budeš podepisovat furt stejně, tak Tě nakonec lidi rozeznaj.
Když budeš chtít přidat příspěvek, tak úplně na konci diskuze ja tabulka, kde vyplníš jen Nick (případně mail-jak chceš) a text, co chceš napsat. Odešleš.
Když to zvládneš na Babinetu, zvládneš to i tam. :)

Fiala má na stránkách ATOSu mail. Má teď nový, nepamatuji si ho.

Patrně Tě ale odkáže stejně na vyšetření k Dr. Malé. v Praze. Ale nedozvíš se návštěvou o moc víc, a navíc v čekárně uvidíš psoustu horších případů. a speciálně u Tebe bych měla obavu, že by Tě mohly dost vyděsit. Počkej ten rok.
Jen pro radu a informaci tam zavolat můžeš.

V Praze se pasují na znalce TS, tam to začali diagnostikovat jako první. Ale v zásadě Ti dají stejné léky jako tady.

Tiffany — 11. 2. 2009 8:23

Ahoj holky,

tak jsem si přečetla Reňas, že už máte stanovenou diagnozu. Je fakt, že takhle brzy jsem to také nečekala, pokud ty tiky nepřetrvávají déle než rok. Zatim bych to nebrala zas tak vážně :) . Je fakt, že já na tom byla stejně jako Dam, když vyslovili diagnozu tourett.syndromu, tak jsem také cítila úlevu, protože se "to" už dalo pojmenovat a věděli jsme, s čím máme bojovat, člověk začne pátrat po info atd. Rozhodně z toho neměj strach :hjarta: . Nevim, jestli ti to pomůže, ale já si vždycky říkám, že na světě je spousta horších věcí a pak se hodim do klidu :) .
Píšu Ti ten mail na Ondřeje Fialu, je to : atos@atos-os.cz
Akorát jsem tam také psala, protože mám zájem se přihlásit do sdružení.

Jak píšete o těch různých diskusích, tak mě i napadlo, že bych popřípadě mohla sama založit nějaký web, který by se tomhle tématu věnoval, také mě to moc zajímá. Jenže jsem antitechnic. talent, takže si budu muset říct v tomhle směru o pomoc. Nebude to hned, ale určitě se o to pokusím :) .

Damila — 11. 2. 2009 13:42

Nezapomeň tady pak hodit odkaz.

Nebo se můžem přidat do www.dobromysl.cz , kde se o vrozených poruchách věnuje celý web.

REŇAS — 11. 2. 2009 18:23

:rock:

bloncka — 11. 2. 2009 18:42

Reni, nejsem v téhle problematice žádná odbornice, sleduju to teď jenom velmi okrajově, jen Ti chci napsat, aby sis to tak nepřipouštěla k tělu. Vždyť o nic nejde. Dcerka nemá smrtelnou nemoc. Jsou to jenom tiky. A jak se objevily, tak můžou vymizet. Řekla bych, že to přeceňuješ, soudě podle toho, že Tvoje nejbližší kamarádka si ničeho nevšimla. A ty doktory taky neber tak úplně vážně. Řiď se vlastní intuicí.  :hjarta:

Damila — 11. 2. 2009 19:06

Reňas, jašně, že jsem to na Kathyalp já. Spolu s Andrejkou jsme tam myslím nejvíc ukecané. :)

REŇAS — 11. 2. 2009 19:37

:rock:

REŇAS — 11. 2. 2009 19:42

:rock:

Damila — 11. 2. 2009 21:27

Reňas,
na své zdraví nekašli. Co by si dětičky počaly s nemocnou mamkou...

Tiffany — 12. 2. 2009 9:14

Ahoj holky,

tak jsem se dnes také trochu mrkla na kathyalp.blog, je toho tam tedy opravdu hodně...:) , možná se taky časem přidám :) .
Jen je toho ted nějak moc, Matěj a ted do toho ještě řešim pořád Elišku s tou šílenou chronickou zácpou, připadá mi, že lítáme sem a tam (od doktorů).
Tak se nám včera přes léky, které bere, přidal další vokální tik :grater: . Ted vidim, že to mlaskání neni proti tomuhle skoro nic, začal tak nějak kníkat, nevim, jak to dobře popsat, horší je, že je to opravdu zvučné a pěkně nahlas...:( . To přece neni možný, aby to přes všechnu léčbu takhle pokračovalo. Chce se mi z té bezmoci brečet. Včera večer dokonce přišel Matěj sám a říká mi, mami, dej mi prosim tě už ten prášek, já už nechci tak kníkat...:grater:

Jinak jsem na tom kahtyalp.blogu docela koukala, co za skvosty doktory psychiatry vůbec může existovat, takovejm by měli sebrat diplom.

Včera jsem si psala s kamarádem, co rozumí počítačům, ono je vlastně docela jednoduchý založit blog, jen říkal, že pokud založim špatný typ, který bude mít malou kapacitu, tak se mi to po čase začně hroutit...tak proto docela přemýšlim o tom dobromyslu.cz nebo o Vašem blogu :) .

Damila — 12. 2. 2009 14:21

Chuďátko malé, Matěj. :(

Člověk s tím nemůže nic dělat, a když to obtěžuje i to děcko, tak to je hrozné.
Našeho Jáju z toho pochrchlávání taky až bolí v krku. Má sice motorické tiky docela slaboučké, ale o to hlasitější jsou ty vokální. A to jsme pořád ještě ten lepší případ.

REŇAS — 12. 2. 2009 15:40

:rock:

REŇAS — 12. 2. 2009 15:54

:rock:

Damila — 12. 2. 2009 16:01

Reňas,
chytneš vpravo na prohlížeči myší tu boční lištu. Stiskneš levé tlačítko myši, a táááááhneš rovně dolů. Až na konec stránky.
Tam je posl. příspěvek a hned pod tím tabulka, kterou vyplníš, když chceš přidat příspěvek.

REŇAS — 12. 2. 2009 17:04

:rock:

Tiffany — 13. 2. 2009 12:57

Ahoj holky,

    tak jsem se rozhodla, že mu ty prášky přehodim zpátky, jak je měl původně, sice tikal, ale méně. Hrozně mu chci pomoct a tohle mi přijde aspon jako dobrý pokus, když nic, aspon jsem to zkusila. Příští týden jdeme na ko k psychiatričce, tak jsem zvědavá, jak se domluvíme dál.

     Reňas, ty myslíš jako tiky od samého počátku, kdy vznikly? To bylo totiž už ve školce, ale nic na to nebral, to až od minulého roku. Ale to byly tenkrát tiky víceméně jen motorické, ale vlastně ne, vidiš, on tenkrát jakoby pokašlával, ale to byl snad jediný vokální. Většinou bohužel nešlo jen o jeden tik, ale o takovou směs min. dvou tiků, ale nebylo to tak intenzivní a netrvalo to tak dlouho. Ty prášky, co bral minulý rok (jen Rivotril), jsem mu na začátku prázdnin vysadila a holky, celé prázdniny a začátek školního roku byl absolutně v pohodě bez tiků, ovšem pak to začalo nanovo, člověk už by to měl čekat, ale pokaždé to stejně překvapí...:( . On to neurolog říkal, že když odpadne stres ze školy, přitom to zvládá dobře, tak to ustupuje, nevim, asi na tom něco bude.

Děkuju za pofoukání na bolístku :hjarta: .

bloncka — 13. 2. 2009 19:03

Tiffany, moc Ti držím palce, aby se Vám to zlepšilo. :pussa: Je z Tebe cítit velká láska, Tvoje děti mají štěstí, že mají takovou maminku! :hjarta:

Tak si myslím, že ty tiky pokud souvisejí s nedostatkem dopaminu, tak se asi prostě "vyrazí", zrovna když je to dítě ve stadiu nějaké nepohody a nedokáže se z ní samo dostat. Malá miminka například dudlají dudlík (tím se uklidňují) a těm větším dětem už možná něco v tomto duchu chybí... Dávalo by to logiku. Náš starší syn bude mít brzo deset let a pořád ještě spí s takovou dečkou a tu si přimazluje i během dne :) Mladší syn (5) zase má dvě plyšové kočičky a navíc, když vidí nějaký cípeček (třeba na košili nebo na polštáři), tak ho "cipká", tak jako do něj brnká a je vysloveně vidět, že mu to dělá dobře. Je to takové nějaké puzení, aby to dělal. Možná, kdyby to dělat nemohl, měl by tik. Snad Vám to nepřijde úplně ujeté a třeba Vás to navede na nějakou vlastní myšlenku. :gloria:

bloncka — 13. 2. 2009 19:16

Jo a ještě mě napadlo, že děti, které mají tiky, možná prostě nestihnou průběžně "dobít baterku", protože prostě toho mají spoustu na práci a na mysli a nestihnou se zklidnit...

REŇAS — 15. 2. 2009 16:28

:rock:

Tiffany — 15. 2. 2009 20:05

bloncko, díky :hjarta: .

víš, možná na tom něco bude, Matěj je klidnější, když si něco mačká v ruce, třeba trikolínu...on teda nemá takovou tu klasickou hračku jako nejoblíbenějšího plyšáka, zato si dává do postele, kde spí, všechno to, co ho v danou dobu zajímá. Takže tam má třeba plný malý batůžek karet, různé časopisy, knížku a třeba robota, co ho momentálně nejvíc zajímá (má jich více).

Reňas, přehodila jsem mu to dávkování a zdá se mi to lepší, frekvence se natahují a jsou chvíle, kdy nekníká vůbec. Jdeme ve čtvrtek k té psychiatričce, tak jsem zvědavá, jak se dohodneme, protože Matěj přišel najednou s tim, že prý to jíst nebude. Já byla docela v šoku a on mi řekl, že prý si na netu našel, že je to škodlivé. Vůbec nechápu, kde :co: . Včera to byl docela boj, nakonec jsem ho ukecala, že počkáme do toho čtvrtka a pak se dohodneme s paní doktorkou. Tak nejdřív si říká sám o prášek a pak je proti...Jinak mi přijde tenhle týden extrémně přecitlivělý. On už je i tak, ale ted je to už opravdu moc, snad ho to časem přejde.

Na Kathyalp jsem se bohužel zatím nedostala, ale plánuju to ;) :) .

Damila — 16. 2. 2009 6:22

Tiffany napsal(a):

Matěj přišel najednou s tim, že prý to jíst nebude. Já byla docela v šoku a on mi řekl, že prý si na netu našel, že je to škodlivé. Vůbec nechápu, kde.

Tý jo, ten je šikovnej, ten se neztratí! :)
Kolik že mu je?

Když je to tak, a je natolik inteligentní, že si dokáže takto opatřit informace, pak by jsi s  ním měla jednat, jako s "velkým" a nic mu netajit.

Říct mu-ano, léky mohou škodit, ale musíme se rozhodnout, co je lepší. Jestli tikat, nebo brát léky.
Pokud jeho samotného tiky neobtěžují, anebo je schopen s nimi se sžít, tak je to supr, a neřešila bych chemii-ono je to tady podobná diskuze jako o Ritalinu a ADHD na jiném místě Babinetu.

Jinak s tím vlastním dávkováním---jako máma asi nejlíp odhadneš jak to upravit,jsi přímo u zdroje. Ale u doktorky počítej s tím, že Tě spíš seřve, že mu to dáváš jak sama chceš. Tedy pokud jste tak nebyly domluvené.
Mně neuroložka vyhrožovala (a tvrdila při tom, že to není vyhrožování ani strašení, ale jen upozornění), že když mu to nebudu dávat, tak se kluk zhorší, a jak měli kluka, co ho v záchvatu odvezli do léčebny...a dovedu si představit, co mu tam dělali...
Napíchali sedativy, neuroleptiky, přivázali k posteli. Aby nemohl ublížit sobě ani druhým.

Chápu, že v takovém záchvatu, kdy jsou tiky už spíše podobné nějaké těžké duševní poruše (schíze), nemohou nechat dítě běhat volně po světě...ale kdo ví, jak se do takového stavu dostal. Asi to nebylo ze den na den a dalo se tomu zabránit.

Takové strašení vůbec neposlouchej.
Kdyby se to zhoršovalo, včas to poznáš.
A když to s léky přeženeme už teď, co budem dělat později, když se to zhorší?

Tiffany — 16. 2. 2009 13:14

Matesovi je osm ;) , vim, že je hodně chytrý kluk, ale tohle mě vážně dostalo :) . Já se snažim mu všechno vysvětlovat, aby věděl jak to je. Ovšem, často se dostáváme do nekonečných diskusí...:D . Na tohle je vážně expert :) . To si pak musí člověk obrnit nervy.

    Já jsem s tim dávkováním vlastně zas tak moc neudělala, předminulý týden jsem volala doktorce, že to zas tak moc nezabírá a ona mi akorát prohodila prášky, že jeden snížila a druhý zvýšila, no a potom začal takhle hrozně kníkat, tak jsem mu to prohodila jen nazpátek...;), ta psychiatrička byla moc příjemná, nemyslim, že se bude zlobit :) .
     Tak jsem se na ty léky akorát ted ptala Matěje, říkal, že raději by bral léky a měl to lepší, je to moje zlatíčko. Já vim, že jsem ted trochu od tématu, ale mám hroznou radost, že si Matěj začal s Eli docela dost hrát, malá ho naprosto zbožňuje, dnes ráno ho pořád pusinkovala, Matěj jí to vracel a Eli mu u toho říkala, že je její zlatíčko, bylo strašně krásný je pozorovat :hjarta: .
     Díky za radu, strašit se nedám :) , co mám děti, tak jsem zjistila, že můj instinkt mi radí dobře ;) .

Tiffany — 17. 2. 2009 7:54

Tak dnes mám fakt smutný ráno, Matěj mi řekl, jestli by neměl chodit do zvláštní školy...:( . Namítla jsem, že je to nesmysl, že je moc chytrý. On mi řekl, že to ví, ale prý má ty tiky a když kníká, tak se po něm všichni otáčejí...:grater: . Je to hrozný, jak moc si to uvědomuje. Navíc prý včera říkal manželovi (byla jsem na chvíli u našich, bydlí ve stejném vchodě paneláku), aby mu dal silnější prášek, že prý nemohl kvůli tomu jeho kníkání usnout. Je to jak na houpačce, jednou ty prášky nechce a pak si žádá ještě něco silnějšího :/ . Už aby byl čtvrtek, snad něco vyřešíme.

Tiffany — 17. 2. 2009 12:18

Ještě jednou já :rodna: . Tak jsem se konečně přihlásila na kathyalp.blog, tak se tam na Vás holky těšim. Doufám, že ten můj příspěvek tam nebude působit moc zmateně, chtěla jsem to tak nějak zkrátit, aby to nebylo moc dlouhý :) .

REŇAS — 17. 2. 2009 18:49

:rock:

janabel — 30. 9. 2009 23:34

Sice už je ta diskuze 3/4 roku stará, ale kdyby někdo měl zájem, napíšu recept na bylinnou směs, která mě v dětství vyloženě dostala z hrozných tiků. Je od Báby radnické, která už je tedy mnoho let po smrti, ale byla velmi uznávanou a úspěšnou léčitelkou. Prošla jsem si taky různými vyšetřeními a brala diazepam a jiné léky (po kterých jsem usínala a byla apatická), a pak mi začali rodiče vařit onen čaj z několika druhů bylin, ráno a večer a tiky mě přešly. Ten čaj jsem musela pít po dva roky a můžu říct, že tiky se mi už neobjevily. Vždy když jsem předala zkušenost dál a rodiče vydrželi pravidelně dítěti čaj vařit, byla léčba úspěšná.

Damila — 1. 10. 2009 6:02

Diskuze je sice stará, ale ty děto tikat samozřejmě jen tak nepřestaly.

Tak sem s ním, jestli to není tajné. :D

Jistě to pomůže více lidem, i když jistě ne všem. Tureťáčkům si ne, v tom jsem skeptická.
Ostatním - proč ne.
Malé děti to asi pít nebudou chtít, ale takové desetileté už se snad dají přesvědčit...

eliasova — 18. 1. 2010 9:34

ZDravím všechny, jsem v této diskusi prvně, ale jeden z dvojčat tiky má a právě díky této diskusi jsem objevila společnosti JOALIS. Určitě ji znáte a zahájili jsme detoxikaci tělíčka. Nevím, jestli to pomůže, ale jsou to jen bylinky bez vedlejších účinků, které každý prášek, předepsaný lékařem má. Tak v zkrytu duše doufám.
Byla zde zmínka o receptu na čaj, který by mohl pomoci. Přidávám se do řady čekatelek na recept.
Hanka

Vanda — 18. 1. 2010 18:49

Taky mám dvojčata a u jednoho jsme před rokem začali pozorovat tiky-mrkání,někdy pohodí hlavou jako by si potřeboval z čela odstranit vlasy-žádné tam nemá, taky tak jaksi krčí nosík.Ví,že to dělá neví proč,když jsem s ním o tom mluvila-rozbrečí se.On vlastně je na měkko pokaždé, když s ním probírám jakoukoli vážnou věc,je velmi citlivý a zvláštní, velmi málo mluví.
Během půl roku jsme prošli neurologií,EEG, asi dvě vyšetření mozku, ani už nevím jak se jmenovaly-vše OK.POsláni k psychologovi-ten nám dal nějaké potvrzení do školy-DIS.Kdyby se to zhoršilo, máme dojít a on nás objedná k psychiatrovi.Je to už půl roku a nezhoršilo se to, ani nezlepšilo.Nevšímáme si toho,ale nevím jestli děláme dobře.Dnes jsem koupila ten hořčík a vit,B taky bych zkusila ten čaj.Nevím jestli to má vliv,ale syn nejí téměř žádnou zeleninu a ovoce-Co myslíte??
Hani co si mám představit pod pojmem-detoxikace tělíčka?
Zkoušela jsem kuknout na JOALIS,ale nějak mě zlobí net, když se tam dostanu vždy to celé spadne.

jahody11 — 30. 11. 2014 13:55

Najde sa tu este niekto v tejto starsej diskusii????

Damila — 30. 11. 2014 18:52

jahody11 napsal(a):

Najde sa tu este niekto v tejto starsej diskusii????

Tak třeba já tady bývám...

koli — 7. 1. 2017 19:07

Prosím, máte někdo recept na bylinnou směs o které píše Janabel? Chtěla bych ji pro svého vnuka.