Ahoj R,
je večer chvilku před půlnocí a já tu sedím na posteli, čtu staré smsky a přemýšlím o nás dvou. Teď po delší době jsem se rozhodla, že Ti zase napíšu i když vím, že dopis nikdy neodešlu.....ale je to taková moje malá soukromá terapie, která mi pomáhá zachytit a utřídit si myšlenky. Nedávno jsem si četla staré dopisy, krásné dopisy plné lásky, vyznání a legračních komentářů, které jsem Ti psala na vojnu asi před 13 lety. Je to hrozně dlouhá doba..........najednou mi to připadá jako kdyby se to, co je tam napsáno odehrávalo v nějakém mém minulém životě. Hodně se mi po tom minulém životě stýská... Až teď, kdy si silně uvědomuji, že náš vztah prochází krizí, vidím a vzpomínám jaký jsme měli krásné zážitky, nezatížené běžnými starostmi, stereotypem,únavou z práce, kolotočem kolem dětí, stresem ze všech nesplněných úkolů a pohledávek......
Poslední měsíce skoro pořád přemýšlím o nás dvou, o našem vztahu o tom, jak jsme mohli dopustit, že jsme se dostali až sem.......jak jsme se jeden druhému mohli tak vzdálit a ztratit? Moc mě vše, co se teď děje bolí..... Vím, že rozhodnutí o naší budoucnosti je stále na Tobě a mně nezbývá nic jiného než Tvoje rozhodnutí, až padne, přijmout. Přeju si, abys nám dvěma dal šanci, abys nezahazoval něco, co bylo po většinu doby pohodové a spokojené. Nejsme už jen my dva, ale jsme rodina a já mám v sobě obrovskou touhu bojovat za to, aby se nerozpadla....
Poslední měsíce mám pocit, že žiju v jakémsi omámení, dívám se na vše jako by z nadhledu. Občas ale na mě dolehne plná tíha kruté reality a slyším Tě říkat:"nemůžu Ti teď dávat svoji lásku,... něco se ve mně zlomilo....cítím ji k ní....".........
To, s čím jsem 14 vstávala a usínala, najednou není. A já se ptám: Je to pryč navždy? Najednou si připadám jako loď, které se utrhla kotva a ona je silným větrem vláčena z přístavu na otevřené rozbouřené moře...... A já se bráním, nestojím o tu nabízenou volnost a svobodu, to širé volné a pro mě zároveň nebezpečné moře. Chci zpátky do přístavu.... Tuším, že někde v dálce jsou i jiné přístavy, kde by bylo možné, až se bouře utiší,  znovu zakotvit, ale o ty já nestojím. Chci zpátky.....Život po Tvém boku mi hodně dal, poznala jsem velkou lásku, která u mě byla rok od roku silnější...Hodně si mi jako člověk dal, byl si mi velkou oporou, nejlepší přítel, který vždy stojí při mně...Cítím obrovský smutek, že se to teď zmněnilo a zároveň v sobě stále ještě chovám naději, že se náš vztah uzdraví, že procitneš a vrátíš se ke mně. Až do této krize jsem o našem vztahu příliš nepřemýšlela. Měli jsme se rádi a tak jsem nic neřešila. Všechny ty plíživé příznaky nemoci jsem přehlížela nebo je nevnímala jako ohrožující.... Teď už vím,  že to byla chyba. Na vztahu a vzájemné dlouhodobé a trvalé lásce se musí pracovat, právě proto, aby zůstala a neodešla.....

Judito, to je moc hezky napsáno. Smutné, to ano.
Kdyby to manžel četl, jistě by ho to dojalo, není snadné zahodit 14 let života.
Ale obávám se, že lítost je na další život málo.Jestli našel ten "přístav" už jinde, těžko už něco změníš.
Je mi to líto. Jsem v manželství stejně dlouho, jako vy. A může se nám to stát taky. Kdykoliv. :(

-

Vis, byla jsem v hodne podobne situaci. Taky jsem si behem jednoho mesice uvedomila, kde delam chyby a zaprisahla se, ze uz budu hodna a budu se chovat jinak. Neplnim to tak zcela:(
U starych dopisu plnych lasky a toho, koho miluju vzdy brecim a snazim se prijit na to, kam ti dva lide zmizeli..........jako lode odpluly na ocean........
Ja ho mam zpet, ale brecim po pul roce znovu. ach jo.........

bohuzel-bohudik, vzdy vzpominame jen na ty krasne veci a zapominame, co bylo spatne. Proto to tolik boli..........vybavuji se nam ty krasne okamziky, co jsme byli spolu jko rodina.......

hodne sil..............

majkafa napsal(a):

Jak je mi vše, cos napsala, Judito, známé. Jako bys to psala o nás. Jen s tím rozdílem, že my jsme byli spolu 21 let.
Zdá se mi, že už to ani není pravda. Že to bylo v minulém životě. Že můj bývalý muž nikdy neexistoval, jenom jsem si ho vysnila.
Přes rok mi bylo krásně.
Teď jsem se vrátila o krok zpět ke stavu - chci, aby se vše vrátilo, chci zpět svou rodinu. :( Náš dům, v něm maminku, tatínka a naše děti. :( Ztratili jsme se sobě. Navždy? Proooooooooooooooooooooooooč? :grater:
Miláčku, tak strašlivě moc mi chybíš.

:pussa::pussa::pussa:

Proč je to všude tak stejné. :(

majkafa napsal(a):

Jak je mi vše, cos napsala, Judito, známé. Jako bys to psala o nás. Jen s tím rozdílem, že my jsme byli spolu 21 let.
Zdá se mi, že už to ani není pravda. Že to bylo v minulém životě. Že můj bývalý muž nikdy neexistoval, jenom jsem si ho vysnila.
Přes rok mi bylo krásně.
Teď jsem se vrátila o krok zpět ke stavu - chci, aby se vše vrátilo, chci zpět svou rodinu. :( Náš dům, v něm maminku, tatínka a naše děti. :( Ztratili jsme se sobě. Navždy? Proooooooooooooooooooooooooč? :grater:
Miláčku, tak strašlivě moc mi chybíš.

:hjarta: :hjarta: :hjarta:  :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa:

Majko, krásně napsáno.... Tohle ti už opravdu věřím, tohle jsou skutečná slova z tvého nitra. :pussa: :pussa: :hjarta: :hjarta:  :hjarta:

Posílám ti pohlazení.....

kdysi jsem si koupila tričko s nápisem: " vždycky znovu ztroskotám" , kdybych tehdy věděla jak se to jednou stane pravdou....pořád ho nosím... 5 let po rozvodu, pořád je pro mě BM můž s velkým M, akorát že už tu rodinu tvoří s jinou a já jsem zvědavá, jestli ještě někdy potkám někoho, s kým si budu rozumět tak jako s ním.....

Už několik měsíců tady brouzdám a pokaždé mě udiví, jak si je spousta situací, pocitů a reakcí podobná.... Už půl roku se v tom plácám.... Nedokážu to pochopit a zatím ani přijmout. Můj muž prožívá obrovské dilema, zamiloval se .... nerozumí sám sobě, stalo se to během jednoho měsíce, kdy se na nás navalila spousta starostí a já bohužel místo toho, abych popustila páru dřív, jsem mu v hádce vyčetla, že je egoista  a další věci. Z mé strany to ale bylo zároveň zoufalé volání o pomoc, byl hrozně málo doma, je pracovně hodně vytížený a já měla pocit, že jsem na hodně věcí sama a přitom taky chodím do práce.... Chtěla jsem  jen, abychom jako rodina trávili více času pohromadě, ale ten čas se díky jeho práci neustále zmenšoval. Ta hádka a slova , které v ní padly se ho dotkly tak, že se stáhnul a v tu samou dobu sblížil s kolegyní... Věděla jsem, že je to průšvih, znám ho a sám mi řekl, že to není o sexu ale o citech.....Zkusili se před Vánocemi rozejít, ale po novém roce, podle jeho chování ,se vztah mezi nimi obnovil, poznám to, je někde jinde, ta láska je nyní u ní... I když je to láska nebo jenom zamilovanost??? Copak nechápe, že časem také přijdou problémy, stereotyp a možná i výčitky?. Můj muž je hodně zásadový a férový člověk a já se teď paradoxně bojím té jeho věrnosti k ní.....Je to pro mě obrovské rozčarování, protože jsem si myslela, že aby k tomuto došlo, by náš vztah musel projít mnohem delší a vážnější krizí, prostě nemůžu uvěřit tomu, že by náš dosavadní život zahodil a vrhnul se do nového a nejistého. Myslela jsem, že náš vztah stojí na  pevnějších základech a hrozně mě bolí jeho nerozhodnost....Nechci na něj tlačit, porovnám to s našimi začátky a vím, že to touhle dobou byla obrovská euforie.....Vím, že se musí rozhodnout sám, chtěla bych to nějak ovlivnit, ale nemám téměř žádnou šanci, je pořád v práci a teď momentálně už třetí týden na služební cestě v cizině s ní.....

-

xkisek napsal(a):

kdysi jsem si koupila tričko s nápisem: " vždycky znovu ztroskotám" , kdybych tehdy věděla jak se to jednou stane pravdou....pořád ho nosím... 5 let po rozvodu, pořád je pro mě BM můž s velkým M, akorát že už tu rodinu tvoří s jinou a já jsem zvědavá, jestli ještě někdy potkám někoho, s kým si budu rozumět tak jako s ním.....

Xkisku, tak to co jsi napsala, je pro mě děsivá noční můra....přesně jako ty se bojím, pokud dojde k rozchodu, že už nikdy nepotkám někoho, s kým budu na stejné vlně tak, jako jsem byla donedávna s mým mužem.........Dříve se mi občas zdávaly sny, ve kterých si můj muž užíval s jinou a po ránu přišla úleva - byl to jen sen a i se smíchem jsem si pak o těch "nevěrných zážitcích" společně vyprávěli. A i teď se mi zdají sny, ale o tom jak se usmíříme, padneme si do náručí s tím, že chceme jít dál životem spolu..... a po probuzení je to pak rána palicí do hlavy...........stav nezměněn, pořád 50:50. žaludek na vodě a chuť někam zalíst a nebejt.....

Jojo holky.... Je to stejné asi všude... Ani mých (tedy našich..) 16 let se nedá zapomenout a hodit jen tak za hlavu.. Nejde mi to.. Chuť někam zalízt a nebejt - to už jsem cítil déle než před rokem a dnes se asi začínám zahrabávat do práce... Je mi vlastně snad i jedno do jaké práce, hlavně, že do nějaké.. Nestál jsem o hořkou svobodu, která mi nic nepřináší... A přístavy... Možná by snad i byly nějaké k mání, ale .... ale.......... Nechci... Zatím ne, zatím určitě ne... A ani nevím, zdali kdy ještě ano.....

Ano. Mně můj muž taky nastavil laťku příliš vysoko. :( Takový jako on, je jenom jediný na světě. A s takovým si stále přeji žít, stejně jako před dvaceti lety a jako pořád. I když se někdy snažím namluvit si něco jiného.


Majko, cítím to úplně stejně jako Ty. Nedávno jsem při rozhovoru s kamarádkou použila i stejná slova......i můj muž mi nastavil hodně vysokou laťku. Mohla bych tady napsat celý výčet jeho kladných vlastností, našly by se samozřejmě i ty horší, ale nemůžu si pomoct, ty kladné jasně převažují......o to víc mě mrzí, že se to takhle pokazilo a já o něj možná přijdu......za celou dobu trvání našeho manželství - 10 let - jsem nepotkala chlapa, který by se mu v mých očích vyrovnal, vždycky mi připadalo, že nad všemi, díky svým povahovým vlastnostem, tak nějak ční...... Neumím si a ani nechci představit po svém boku někoho jiného. Myslela jsem, že to tak má podobně (a hodně dlouhou dobu i měl) a že by tak lehce nepodlehl a nemazal mě ze svého srdce.  Začínali jsme spolu před lety jako kamarádi a postupně to přerostlo ve velkou lásku. Teď přemýšlím o tom, že  možná zase jako kamarádi skončíme..... Jenomže to bolí, chci ho jako svého muže.......Jeden na to ale nestačí....

Judito, máte děti ?

Ano Judit krásné psaní, a hodně radostné. Uvědomit si, že jsme to pohnojili je radost sama o sobě a to co jste krásného prožili je také radostné.
Moc teď dumám o všem možném, o tom jaké jsou ženy "bestie" a muži "zlotřilci" a tak /prosím berte to jako ad absurdum :)/. A víš došel jsem dnes v noci k závěru, že je nejlepší v každém vztahu večer nabourat a ráno to dát do opravny a společně to zas každé ráno úmorně opravovat a dávat dokupy, abych večer v plné rychlosti to napral do nejbližší postele zboural dosavadní život a ráno volný a svobodný to zas spolu s...(partnerem) začal zas stavět... a bylo to pořád nové vzrušující bolestné a úžasné......

-

majkafa napsal(a):

Pisateli, už se vzpamatuj s těmi tvými .... :dumbom::offtopic:

Koukám, že máš problém .....:vissla:

xkisek napsal(a):

kdysi jsem si koupila tričko s nápisem: " vždycky znovu ztroskotám" , kdybych tehdy věděla jak se to jednou stane pravdou....pořád ho nosím... 5 let po rozvodu, pořád je pro mě BM můž s velkým M, akorát že už tu rodinu tvoří s jinou a já jsem zvědavá, jestli ještě někdy potkám někoho, s kým si budu rozumět tak jako s ním.....

5 let? Ježiši, to je hrozný. :-( To budu truchlit ještě tak dlouho? Říká se, že se člověk léčí z rozchodu polovinu času, co strávil s tím člověkem. Doufám, že to neplatí.

majkafa napsal(a):

xkisek napsal(a):

kdysi jsem si koupila tričko s nápisem: " vždycky znovu ztroskotám" , kdybych tehdy věděla jak se to jednou stane pravdou....pořád ho nosím... 5 let po rozvodu, pořád je pro mě BM můž s velkým M, akorát že už tu rodinu tvoří s jinou a já jsem zvědavá, jestli ještě někdy potkám někoho, s kým si budu rozumět tak jako s ním.....

Ano. Mně můj muž taky nastavil laťku příliš vysoko. :( Takový jako on, je jenom jediný na světě. A s takovým si stále přeji žít, stejně jako před dvaceti lety a jako pořád. I když se někdy snažím namluvit si něco jiného.
Nechám to být. Tak, jak to je. Nebudu se bránit. Poslední týdny ráno vstávám a je mi tak strašně smutno, cítím se tolik opuštěná. Chybí mi náruč. Mého muže? Jakákoliv? Já nevím. Vím jen, že toho, kdo mě bude milovat a já jeho. Chvilku jsem myslela, že jsem ho potkala.
Co když je kdokoliv jiný jenom náhražka?
Já chci a chci a chci svého muže a svou rodinu, žít s ním, aby se děti mohly vracet ke svým vlastním rodičům a vnoučátka ke svým vlastním prarodičům a aby ti rodiče žili stále spolu a milovali se a měli se spolu krásně až dokud neumřeli a zazvonil zvonec a pohádce byl konec.)
Já nechcííííííííííííí konec!
Chci zpět svou rodinu. Celou. Teď hned! :dumbom::lol:

Ali, tys to v těch kartách viděla. Matka rodu. To jsem já. I tam je to napsáno. Udělám téměř cokoliv pro zachování naší rodiny. A stejně je mi to houby platné. Protože sama ji NIKDY nezachovám takovou, aby v ní byl vlastní otec a vlastní máma vlastních dětí. :(

Kurnik, to se v tom zase plácám.
Zahrabu se do práce.

Majko, broučku..... Jak já Ti rozumím. Už to nikdy nebude stejné jako dřív. Ale to neznamená, že to nebude lepší. A Tvoje oblíbené: "Volej k nebi přání a všechno bude k mání...", to určitě platí. Nespadněme do toho zase. ... :-)

Judita23 napsal(a):

xkisek napsal(a):

kdysi jsem si koupila tričko s nápisem: " vždycky znovu ztroskotám" , kdybych tehdy věděla jak se to jednou stane pravdou....pořád ho nosím... 5 let po rozvodu, pořád je pro mě BM můž s velkým M, akorát že už tu rodinu tvoří s jinou a já jsem zvědavá, jestli ještě někdy potkám někoho, s kým si budu rozumět tak jako s ním.....

Xkisku, tak to co jsi napsala, je pro mě děsivá noční můra....přesně jako ty se bojím, pokud dojde k rozchodu, že už nikdy nepotkám někoho, s kým budu na stejné vlně tak, jako jsem byla donedávna s mým mužem.........Dříve se mi občas zdávaly sny, ve kterých si můj muž užíval s jinou a po ránu přišla úleva - byl to jen sen a i se smíchem jsem si pak o těch "nevěrných zážitcích" společně vyprávěli. A i teď se mi zdají sny, ale o tom jak se usmíříme, padneme si do náručí s tím, že chceme jít dál životem spolu..... a po probuzení je to pak rána palicí do hlavy...........stav nezměněn, pořád 50:50. žaludek na vodě a chuť někam zalíst a nebejt.....

Přesně, přesně. Taky takové sny a taky jsme se jim smáli. A teď o tom usmíření... :-(

Nabuko napsal(a):

xkisek napsal(a):

kdysi jsem si koupila tričko s nápisem: " vždycky znovu ztroskotám" , kdybych tehdy věděla jak se to jednou stane pravdou....pořád ho nosím... 5 let po rozvodu, pořád je pro mě BM můž s velkým M, akorát že už tu rodinu tvoří s jinou a já jsem zvědavá, jestli ještě někdy potkám někoho, s kým si budu rozumět tak jako s ním.....

5 let? Ježiši, to je hrozný. :-( To budu truchlit ještě tak dlouho? Říká se, že se člověk léčí z rozchodu polovinu času, co strávil s tím člověkem. Doufám, že to neplatí.

...také doufám,že to neplatí...truchlit 15let,šílená představa.

teda já jsem nepsala, že truchlím, jsem smířená s tím, že manžel má novou rodinu, mám z něj nyní kamaráda a pořád je to táta mých dětí a staráme se o ně tak nějak společně, i když bydlí se mnou. Asi bych ho ani už zpátky nechtěla, žijeme každý teď  dost jiným životem a já jsem v tom svém spokojená. Dělám to co mě baví a žiju tím. Občas jsem unavená a je mi smutno, občas se mi trochu zasteskne, ale to je asi tak všechno. Spíš mám problém vydržet s někým jiným, zatím od rozvodu žiju s druhým přítelem a vždycky když pomine ta zamilovanost zjišťuji že mi něco na tom druhém  dost vadí a mám chuť jít dál. Prostě tomu srovnávání se nedokážu ubránit.

S BM jsme spolu žili 10 let a další 3 roky "ve třech", kdy to bylo střídavě oblačno.

vera napsal(a):

Judito, máte děti ?

Vero, máme dvě děti ve věku 8 a 5 let. Zatím nejsem ve fázi si realisticky připustit, že opravdu odejde, i když vím, že o tom uvažuje.....Rodina a  děti byli u něho na prvním místě, proto teď tak zírám...Copak ta chemie je všemocná?

Jé xkiseku, já taky hodně srovnávám. Jen asi malinko jinak. Mi můj nový přítel v některém chování připomíná BM a já se tak bojím, že se všechno bude opakovat. Že mi zase někdo ublíží. Hodně dlouho mi trvalo, než jsem vzdala ten boj, abych se do něj zamilovala a asi mi i hodně dlouho bude trvat, než vezmu fakt, že to není můj BM. A tak mi taky tak samo nemusí ublížit a já bych se konečně měla přestat bát.

Judita23 napsal(a):

Rodina a  děti byli u něho na prvním místě, proto teď tak zírám...Copak ta chemie je všemocná?

Můj BM to měl tak samo. Rodina a syn na prvním místě. Nevěru u svých kamarádů s rodinou odsuzoval. Pak se najednou zamiloval a bác. Ano, kvůli rodiny se vrátil...ale já časem pochopila, že to dělá jenom kvůli tomu. On nebyl šťastný. Tak to asi nakonec dopadlo, tak jak mělo.

Kuřátko napsal(a):

Judita23 napsal(a):

Rodina a  děti byli u něho na prvním místě, proto teď tak zírám...Copak ta chemie je všemocná?

Můj BM to měl tak samo. Rodina a syn na prvním místě. Nevěru u svých kamarádů s rodinou odsuzoval. Pak se najednou zamiloval a bác. Ano, kvůli rodiny se vrátil...ale já časem pochopila, že to dělá jenom kvůli tomu. On nebyl šťastný. Tak to asi nakonec dopadlo, tak jak mělo.

Kuřátko a jak to u vás probíhalo v čase? Jak dlouho se Tvůj muž rozhodoval, než odešel?

Já to vím od začátku října, manžel mi to sám řekl poté, kdy jsem se ho ptala, jestli se něco neděje, že mám pocit,jako by mezi námi bylo sklo......A to byl jejich vztah úplně čerstvý sotva snad měsíc?? Řekl, že si to potřebuje srovnat v hlavě a je vidět, že stále neví, zvažuje..... a já nevím jak dlouho mám čekat a nechat ho rozmýšlet....vím, že se doporučuje rok......sílu na to zatím mám, stojí mi to za to, ale příběhy například Mazlíka se mi v mé situaci nečtou moc vesele......

U nás to byl takový malý kolotoč. Po provalení nevěry odešel k milence po týdnu. Skoro každý den k nám ale chodil. Po třech měsících vztah s milenkou ukončil, vrátil se k nám domů a my to zkoušeli další tři měsíce znovu. Jenže po té samé době se začal opět stýkat s milenkou.
Se mnou přestal komunikovat (jen nutnosti) a já viděla jak se trápí. Vydržela jsem to ještě další tři měsíce...a to jsme ještě ke všemu jeli spolu na dovolenou....a pak jsem mu zabalila věci a řekla, aby šel. A vím, že kdybych to tak tenkrát neudělala, plácali by jsme se v tom ještě hodně dlouha. A já tak už žít nechtěla.

Judito, u každého je to jiné. Někdo má sílu čekat a někdo ne....někomu, kdo čeká to vyjde a jsou zase šťastní a jiný ne. Nejde příběhy srovnávat. Ano jsou kolikrát hodně podobné. Ale ty osoby jsou jiné, žijí v jiném prostředí a mají k sobě i jiný vztah.
Musíš se řídit podle sebe....co ty by jsi chtěla.

Tak přesně z tohohle vývoje mám obavy....ale já asi nebudu mít tu sílu poslat ho pryč, pořád ještě doufám,že na misce vah to budu já a děti, kdo převáží, ale zase za cenu, že se bude trápit? Pokud to u něj bude rozhodnutí z rozumu a ne srdcem, tak se jen posílí to, co bylo odmítnuto.......taková je zákonitost vztahů..

Jo, jo, ten můj BM taky odsuzoval moji kamarádku, která si u nás nechávala auto, když jela na zálety :-). A taky je to ten zodpovědný a věrný typ, který se teď kolem milenky (měla bych už říkat přítelkyně, vždyť už není ženatý) točí a obskakuje ji ..... no prostě jako zamilovaný muž. A díky jeho "rodinným" vlastnostem nemám moc šance, že bych se někdy dočkala "odplaty". Sice ona byla dost na chlapy přelétavá, ale když už tohle urvala, to by musela být blbá, aby se toho vzdala. Taky už jistě ví své o životě rozvedené ženy - a ona se rozváděla na vlastní žádost, aby měla víc volnosti.
A můžu tady kývat nad vašimi stesky, až bych mlátila hlavou do klávesnice, ale holky ..... k čemu to je, připouštět si pořád tyhle pocity? Že ho chci zpátky, že chci zpátky naši rodinu, že už bych se chovala jinak (to je vůbec šílený konstatování) ?? K ničemu! Jenom nás to pořád otáčí zpátky. Prostě tyhle myšlenky, když na nás přijdou, musíme nechat jen tak projít kolem, zalít nějakými těmi slzami a představovat si třeba, že s každou tou slzou odplavuje zase kousek té vnitřní bolesti.
Já sama v tom lítám kolikrát úděsně, střídá se to s těmi lepšími dny, ale prostě člověk to musí tak nějak přijmout, nesnažit se teď hned něco vymýšlet, měnit, řešit, nechat plynout čas, vyrovnávat se uvnitř sebe a přebíjet ty vlny smutku čímkoliv, co na koho zabírá.
A věřit, že tohle není žádnej konec našeho partnerského života. Jen přestávka. Hrozně moc bych chtěla kouknout dopředu, třeba za 5 let ..... protože podle mých zkušeností mnohá z nás bude v té době tiše v duchu úpět "teda já blbka, že jsem si tu samotu pořádně neužila, už zase abych se starala a poslouchala chytrý řeči" :-))).
A ještě něco - jak tu každou chvíli nějaká píše, že ten její byl ten nejlepší, nejúžasnější, že jinej už ho nemůže nahradit ..... holky, když s někým jste 15, 20 let, tak je to především zvyk a mylná jistota. To je to, za čím brečíme. Nic jiného jsme nepoznaly, tak si myslíme, že to bylo to nejlepší. Navíc jsme si s ním už v mozku naplánovaly mnoho dalších let, co a jak ještě pořídíme, poznáme, jak budeme mít ty vnoučata, atd, atd. A teď to nemáme a máme pocit, že to bude prožívat s tou druhou. Nebude. I pro něj skončily ty plánované představy. Protože s novým partnerem už žijou jinak a mají zase svoje představy, které možná vyjdou, možná ne.
Mě osobně pomáhá nejvíc to, že sice uznávám dobré stránky BM (taky mám pocit, že těžko najdu jiného chlapa, který by je měl), ale úmyslně si vybavuju ty horší. To co mě štvalo, čím mi šel na nervy a hlavně ty poslední dva roky, co všechno jsem kvůli němu musela prožít. Co mi udělal člověk, kterého jsem považovala za mého nejbližšího, ke kterému jsem utíkala když mi bylo těžko a kterému jsem ve všem věřila.
Čas je náš přítel a s ním to zvládnem všechny. Určitě.
A bacha na převozníky :-). Ono je to fajn, že s nimi zase zažíváme jakouž takouž lásku, jenže koukněte kolem - vesměs přitahujem v tomhle období smutnění chybné exempláře. A zase mluvím teď za sebe - je asi lepší to vydržet sama se sebou nějakou tu dobu bez chlapa, i když se to zdá zoufale dlouhý, než lítat z euforie zamilovanosti a naděje zase do hloubky beznaděje z toho, že to nevyšlo.

Salen :supr:

Já mám asi výhodu, nějak od přírody se neumím trápit něčím, co nelze změnit. Takže i když i já mám ve svém životě období, u kterých je mi líto že už zkončila a taky jsem ve svém životě strávila pár pěkných chvil s lidma, které mi odešli navždy, tak se netrýzním myšlenkama na to, co bylo.

A jak psala Selima - podmiňovat svůj pocit štěstí někým jiným je blbost. Někdo jiný mi může ke štěstí přispět, ale ten největší díl musím odmakat sama - musím CHTÍT být šťastná. Život je docela krátký a někdo prostě šťastný být nechce.

A pak mě napadla ještě jedna zajímavá věc. Když se to u nás provalilo (manželův rok a půl letý paralelní vztah), já jsem byla přesvědčena, že nemohu milence konkurovat, že nemá absolutně cenu nějak bojovat. Ani mě to nenapadlo, první moje myšlenka byla jít jejich štěstí z cesty. A to paradoxně začalo manžela ke mně přitahovat ale to jsme já neměla nikterak v plánu). Mezi lidma se prostě dějí neuvěřitelné věci.

Moc myslím na vás všechny, které se trápíte. Pomoct vám ale moc neumím, to je bohužel/bohudík na každé z nás, netrápit se víc, než je nezbytně nutné.

No, a mě musel manžel párkrát i doslova vzít po hlavě, abych pochopila, že se dá žít i bez něj, další fáze mám před sebou:odstřihování fyzické a ekonomické, duchem jsem už jinde. Ne u jiného, prostě jinde.
Dnes mi jedna moudrá žena otřískaná životem řekla: "konečně ses probudila, že ti to trvalo!"
Domů jezdí jednou za 14 dní, s manželem mají přátelský vztah, dcera se rozhodla zůstat u táty, takže nebylo ani co řešit.
Judito23, sundej si růžové brýle, tudy totiž cesta nevede.

já bych chtěla možná zpátky naši "rodinu", ale jsem přesvědčená, že si nežiju špatně. Probralo mě to. Málo lidí by hádalo, že mám 21letého syna, omládla jsem. Fyzicky i psychicky.
Do smrti svého muže nepochopím, ale že bych si myslela, že jsem udělala chybu, když jsem ho nechala jít...tak to zas ne.
Potkala jsem jinýho, byť jak říká Salen, je to chybný exemplář. Ale je úžasný, hezký, pomilování hodný, děsně ho žeru. Má mě rád a dává mi to dostatečně najevo a tím mě uzdravuje. Nepřipadám si ani zbytečná, ani stárnoucí a to, že má závazky jinde...vím na čem jsem, neslibuje tulipány do svatební kytky (taky je miluju).

salen - ty mě přijdeš taková posmutnělá...co by sis přála? Co by tě dostalo z červených čísel?

-

majkafa napsal(a):

xkisek napsal(a):

kdysi jsem si koupila tričko s nápisem: " vždycky znovu ztroskotám" , kdybych tehdy věděla jak se to jednou stane pravdou....pořád ho nosím... 5 let po rozvodu, pořád je pro mě BM můž s velkým M, akorát že už tu rodinu tvoří s jinou a já jsem zvědavá, jestli ještě někdy potkám někoho, s kým si budu rozumět tak jako s ním.....

Ano. Mně můj muž taky nastavil laťku příliš vysoko. :( Takový jako on, je jenom jediný na světě. A s takovým si stále přeji žít, stejně jako před dvaceti lety a jako pořád. I když se někdy snažím namluvit si něco jiného.
Nechám to být. Tak, jak to je. Nebudu se bránit. Poslední týdny ráno vstávám a je mi tak strašně smutno, cítím se tolik opuštěná. Chybí mi náruč. Mého muže? Jakákoliv? Já nevím. Vím jen, že toho, kdo mě bude milovat a já jeho. Chvilku jsem myslela, že jsem ho potkala.
Co když je kdokoliv jiný jenom náhražka?
Já chci a chci a chci svého muže a svou rodinu, žít s ním, aby se děti mohly vracet ke svým vlastním rodičům a vnoučátka ke svým vlastním prarodičům a aby ti rodiče žili stále spolu a milovali se a měli se spolu krásně až dokud neumřeli a zazvonil zvonec a pohádce byl konec.)
Já nechcííííííííííííí konec!
Chci zpět svou rodinu. Celou. Teď hned! :dumbom::lol:

Ali, tys to v těch kartách viděla. Matka rodu. To jsem já. I tam je to napsáno. Udělám téměř cokoliv pro zachování naší rodiny. A stejně je mi to houby platné. Protože sama ji NIKDY nezachovám takovou, aby v ní byl vlastní otec a vlastní máma vlastních dětí. :(
Majka, to čo bolo, už v tejto chvíli nie je pravda... Teraz je teraz. Niečo iné. Minulosť je navždy preč. Chvalabohu - robí miesto prítomnosti a budúcnosti. :storstark: :jojo:
Kurnik, to se v tom zase plácám.
Zahrabu se do práce.

Majka, to čo bolo, už v tejto chvíli nie je pravda... Teraz je teraz. Niečo iné. Minulosť je navždy preč. Chvalabohu - robí miesto prítomnosti a budúcnosti. :storstark: :jojo:

Judito, píšeš srozumitelně, pěkně, až to člověka dojímá.

Ale...

Já bych ti ráda trošku podlomila tvoji víru v Něj.

Ne proto, že bych ti chtěla ublížit. Jen bych tě chtěla  zkusit malinko pootočit, abys támhle za tím vysokým stromem zahlédla taky vrcholky vzdálených hor....Opravdu je tak dokonalý, tak milující, má tak vysokou úroveň, že na něj jiný nedosáhne??!!?
Skutečně se nemůže tvé hodnocení prolínat s tvojí iluzí. Ani částečně?

Zajímavý prvek v hodnocení mnoha (nás)žen je absolutní dokonalost a nenahraditelnost stávajícího partnera.

Chlap Kukačko, jedině novej chlap, co by nebyl zadanej jinde :-)))

Wiki napsal(a):

Judito, píšeš srozumitelně, pěkně, až to člověka dojímá.

Ale...

Já bych ti ráda trošku podlomila tvoji víru v Něj.

Ne proto, že bych ti chtěla ublížit. Jen bych tě chtěla  zkusit malinko pootočit, abys támhle za tím vysokým stromem zahlédla taky vrcholky vzdálených hor....Opravdu je tak dokonalý, tak milující, má tak vysokou úroveň, že na něj jiný nedosáhne??!!?
Skutečně se nemůže tvé hodnocení prolínat s tvojí iluzí. Ani částečně?

Zajímavý prvek v hodnocení mnoha (nás)žen je absolutní dokonalost a nenahraditelnost stávajícího partnera.

Wiki, já vím, že ty moje ódy na manžela vás asi pěkně tahají za uši.....Ale já si nemůžu pomoct, nemyslím si, že bych ho viděla jen skrz ty růžový brejle. To co dělá teď, moje kamarádka nazvala psychickým terorem - (jeho nerozhodnost), ale já ho znám a vím, že je z toho všeho, co se mu teď děje sám nešťastný...Mě prostě štve, že ztrácím člověka, se kterým nás pojil společný smysl pro humor, stejné hodnoty, společné zážitky a to nejdůležitější - máme dva prima sviště, který by určitě chtěli vidět mámu s tátou pod jednou střechou..... My jsme prostě byli opravdu pohodový pár, který byl na stejné vlně, za ty roky psychicky srostlí, často v jednu chvíli myslící na stejné věci, o všem jsme se dokázali dohodnout, i po letech skvělý sex.. Máme několik společných známých, kteří o nás tvrdili, že kdyby se všichni kolem měli rozvést, tak my dva zůstaneme spolu.....já prostě nedokážu pochopit, že stačilo tak málo a všechno to jde do kopru. Najednou ho taky vidím v jiném světle, ale mám pořád tendenci ho omlouvat - (zamiloval se a  chudák neví jak z toho). Je jako by ho někdo vyměnil, očaroval.....A z poslední naší komunikace nemám pocit, že by to chtěl urovnat, spíše naopak....kroužíme nad propastí a já do ní zoufale nechci spadnout.....

Judita23 napsal(a):

Wiki, já vím, že ty moje ódy na manžela vás asi pěkně tahají za uši.....Ale já si nemůžu pomoct, nemyslím si, že bych ho viděla jen skrz ty růžový brejle. To co dělá teď, moje kamarádka nazvala psychickým terorem - (jeho nerozhodnost), ale já ho znám a vím, že je z toho všeho, co se mu teď děje sám nešťastný...Mě prostě štve, že ztrácím člověka, se kterým nás pojil společný smysl pro humor, stejné hodnoty, společné zážitky a to nejdůležitější - máme dva prima sviště, který by určitě chtěli vidět mámu s tátou pod jednou střechou..... My jsme prostě byli opravdu pohodový pár, který byl na stejné vlně, za ty roky psychicky srostlí, často v jednu chvíli myslící na stejné věci, o všem jsme se dokázali dohodnout, i po letech skvělý sex.. Máme několik společných známých, kteří o nás tvrdili, že kdyby se všichni kolem měli rozvést, tak my dva zůstaneme spolu.....já prostě nedokážu pochopit, že stačilo tak málo a všechno to jde do kopru. Najednou ho taky vidím v jiném světle, ale mám pořád tendenci ho omlouvat - (zamiloval se a  chudák neví jak z toho). Je jako by ho někdo vyměnil, očaroval.....A z poslední naší komunikace nemám pocit, že by to chtěl urovnat, spíše naopak....kroužíme nad propastí a já do ní zoufale nechci spadnout.....

Já nevím holky, ale neidealizujete si ten vztah, když se vám začal rozpadat? Mně to připadá až nějaké přehnané. To jsou ti vaši chlápci opravdu takoví svaťoši?

Tak asi i začínám být ráda, že ten můj BM je naprosto nedokonalý (stejně jako já) a nemusela jsem se v době našeho odloučení trápit podobnými stesky, že už takového "pánaboha" v životě nepotkám.

Je to smutné, když mizí jistoty a pevná půda pod nohama, máme přijít milence a kamaráda v jedné osobě, o někoho tak blízkého ....... ale takhle se týrat vynášením toho mužského a toho vztahu do nebes? Nevím. Asi v těch našich vztazích bylo neco shnilého, když se nám rozpaly nebo rozpadají.

Judito, tak zkus přijít na to, co bylo shnilého a spouštěčem. Třeba není všechno ztraceno. Jsi statečná a máš sílu vydržet, tak vydrž a netýrej se. Jestli jste měli fajn vztah, tak se snad probere a nebude chtít o něj přijít.

No, ja dnes- a to je už ae prosím pekne 10 orkov po "rozchode môjho ižvota" viem, že bývlý boj síce férový chlap a dobrý milenec, ale mal aj spústu chýb... a proste pri všetkom, čo bolo dobré - a že to bolo dosť - zohral svoju "historickú úlohu" a odišiel na smetisko dejín. Vývoj sa nedá zastaviť a my sme sa vyvíjali každý inak a každý inam.. Netrúfam si hodnotiť, ako je to u vás, ale ak je to len drobný úlet, určite to prežijete a možno ešte skvalitníte vzťah. Ak sa to rozpadne, korózia bola hlbšia a časom by váš vzťah nahlodala tak či onak. Aj dvaja vynikajúci ľudia si môžu neraz dať len obmedzené množstvo citu, informácií a inšpirácie pri vývoji, a potom je načim pobrať sa ďalej.

Fanny5, já si nic neidealizuju, mám jenom tu smůlu (nebo štěstí?), že vše, co jsem napsala v předchozím příspěvku o našem vztahu je pravda a řada našich známých by Ti to potvrdila. Je mnohem těžší se odpoutat od člověka, který se k Tobě až doposledka choval dobře. Neříkám, že problémy jsme neměli, poslední půlrok se stupňovalo manželovo pracovní vytížení a já to dost těžce nesla a nebyla jsem vždy ta chápavá a neprudící....On si na druhou stranu taky mohl dříve srovnat hodnoty a trochu ubrat.... více se v týdnu věnovat dětem a nevídat je jen u snídaně...těch střípků, které vytvářejí rodinnou pohodu je hrozně moc a pak, když  se jeden po druhém  nenápadně ztrácejí, tak ty to kolikrát v tom všedním kolotoči ani nezaznamenáš až když se o ten poslední píchneš a zařveš bolestí........ale to je pak už většinou pozdě......

Juditko, já ti to věřím ...... jen jsem tě chtěla popíchnout k zamyšlení.

Mnoho z toho, co jsi popisovala, bylo i u nás v pohodě. Byli jsme kámoši i milenci (stále funkční chemie), taky mi hodně známých říkalo, že jsme se jevili tak pohodově a většina mi říkala, že k sobě prostě patříme ..... atd. a přece se to podělalo. Jenže to víme jen my dva, co se podělalo a proč. A nejspíš si i o tomto myslíme každý trochu něco jiného ......
Já osobně si myslím, že se to začalo bortit daloko dřív, něž do našeho vztahu vtoupily další osoby a my zkázu dočinili ......
Popřemýšlej .... nejspíš třeba manžovo pracovní vytížení v poslední době, tvůj pocit nespokojenosti a to, že on ho vycítil ........ třeba něco jiného, bylo příčinou toho, že se talo toto.
Jestli je však mezi vámi jinak dobrý vztah ..... máte určitě šanci.
Mezi námi také zůstalo silné pouto, které nás nakonec stejně stále svádělo a svedlo dohromady......

Judito23 hodně mi ten tvůj příběh připomíná můj. Má první reakce,když jsem se dozvěděla ( od manžela sám mi to řekl), že si něco začal s naší novou sekretářkou, byla že nás dva přeci nemůže nic rozdělit. A on se mnou souhlasil. I se s ní rozešel, ona odjela na půl roku do anglie, po půl roce se vrátila a pokračovalo to dál, možná to chtěl i skončit, ale bylo to silnější než on. Po 3 letech takto jsem to skončila já, už jsem to psychicky nezvládala. Do poslední chvíle se ke mě choval hezky a chová se dál. Je opět perfektní partner a dobrý táta našim dětem a myslím, že i jeho nové holčičce. Mám ho ráda a myslím že i on mě a jsem ráda že to je tak jak to je.

Xkisku, kloubouk dolů před Tvým nadhledem. Tvůj příběh je asi opravdu v něčem podobný tomu mému.....U nás je vše stále ještě otevřené, stojíme na křižovatce a je mnoho cest, kudy se z ní vydat dál. Já jsem posera, chci tu starou, známou, dobře vyšlapanou cestičku.....Mám pocit, že ale pro mého muže je to zatím opravdu silnější než on a rozhodně mi nedělá dobře představa o jeho nové rodině..... a naší slušné komunikaci při řešení rodičovských záležitostí.....nechci takhle předjímat, ale některým myšlenkám se zkrátka neubráním. Já mám teprve teď, v Kristových letech pocit, že jsem dospěla, že spadly ty pověstné růžové brýle a nejen o našem vztahu, ale o životě a o vztazích vůbec.

držím ti palce, když si tu člověk přečte Vanilky příběh, tak všechno je možné. Můj nadhled je pud sebezáchovy, když jsem se odhodlala to ukončit, vážila jsem 47 kg a nebyla jsem schopná jíst. Přesto nikdo (kromě mých rodičů a ségry ) nic nevěděl. Když to manželovi rodiče zjistili, tchán mi tu skoro brečel, ať vydržím že on se určitě uklidní. jeho rodiče se s tím dodnes nesmířili a pořád mně počítají do rodiny. A ten pocit jsem v těch 30 měla podobný a proto  asi bude lepší se vrátit do puberty - užívat si a nevázat se ;) To je to rozhodování : zůstat v přístavu než loď shnije nebo vyplout na moře, dokud to jde

Salen, souhlasím s tím, co píšeš.
Ale myslím si, že ty smutný řeči tady - to jsou vlasně naše slzičky. Necháme je vyjít ven, abychom se zase mohly uklidnit a být více či méně v pohodě.

-

Kuřátko napsal(a):

Judita23 napsal(a):

Rodina a  děti byli u něho na prvním místě, proto teď tak zírám...Copak ta chemie je všemocná?

Můj BM to měl tak samo. Rodina a syn na prvním místě. Nevěru u svých kamarádů s rodinou odsuzoval. Pak se najednou zamiloval a bác. Ano, kvůli rodiny se vrátil...ale já časem pochopila, že to dělá jenom kvůli tomu. On nebyl šťastný. Tak to asi nakonec dopadlo, tak jak mělo.

Jako bys mluvila o mně :(
Žere mě to, ale pořád se snažím sám sebe přesvědčit, že jsem se rozhodl správně...

Xkisku, díky za povzbuzení :) Mě to zatím půlroční tápání stálo 10 kg....Naši společní známí to nevědí, i když si všimli, že se nebavíme tak, jako dříve..... i tchýně, která žije sama reagovala dotazem, zda je vše Ok. Takže zatím, dokud to není vyřešené, mlžím a pravý důvod neuvádím. Ví to jen pár blízkých lidí v mém okolí, se kterými ale můj M nepřichází do kontaktu. A pokud to nevyjde.....vím, že s pravdou budu muset ven a že těch lidí, který z toho budou nešťastný, přibude... Závidím všem, který tohle martyrium už mají za sebou. Já jsem si  na dno asi ještě nesáhla........ Někdo tady psal, že by člověk neměl spojovat svoje štěstí s přítomností někoho jiného.....tak tohle bych si potřebovala jako čip vložit do hlavy....protože pokud k sobě mám být upřímná, tak já zatím svoje štěstí a rodinný život spojuji s přítomností M......nechávám ale zároveň plynout čas a čekám až se ve mně tohle zlomí......a díky jeho chování, které je sice slušné ale bez vřelosti a citu, se k tomu bodu zlomu pomalu blížím....

Mikeš napsal(a):

Kuřátko napsal(a):

Judita23 napsal(a):

Rodina a  děti byli u něho na prvním místě, proto teď tak zírám...Copak ta chemie je všemocná?

Můj BM to měl tak samo. Rodina a syn na prvním místě. Nevěru u svých kamarádů s rodinou odsuzoval. Pak se najednou zamiloval a bác. Ano, kvůli rodiny se vrátil...ale já časem pochopila, že to dělá jenom kvůli tomu. On nebyl šťastný. Tak to asi nakonec dopadlo, tak jak mělo.

Jako bys mluvila o mně :(
Žere mě to, ale pořád se snažím sám sebe přesvědčit, že jsem se rozhodl správně...

Můj M to měl podobně. Nakonec na mě "byl hnusnej" hlavně proto, že jsem byla příčina proč se nedokáže odhodlat odejít. Spor rozumu a srdce. Výraz "byl hnusnej" znamená, že nebyl laskavý, zdvořilý, milý, pozorný ...
Jeho odchod byla jediná věc, o které vím, která byla v rozporu s jeho svědomím. Ale kdyby zůstal, nepřestal by mi dávat za vinu, že neodešel ....

Jsem ráda, že už to nemusím řešit.

Ještě dodám - nebyl ideální, kromě dobrých vlastností to byl i lhář, podvodník a fláma ... ale bylo mi s ním dobře.
:)

majka.r.63 napsal(a):

Můj M to měl podobně. Nakonec na mě "byl hnusnej" hlavně proto, že jsem byla příčina proč se nedokáže odhodlat odejít. Spor rozumu a srdce. Výraz "byl hnusnej" znamená, že nebyl laskavý, zdvořilý, milý, pozorný ...

Já naštěstí nejsem na nikoho "hnusnej", protože tohle je čistě můj problém a já si to musím vyžrat. Trápí mě to a smutním, ale je to všechno moje vina, mea culpa...

No já jsem na tebe nechtěla útočit. Jenom jsem chtěla ukázat, že někdy si člověk nedokáže pomoci dělat to, co pokládá za správný. A že leckdy ublížíš, ať se rozhodneš tak či onak. Prostě někdy se to zašmodrchá ... :)

Judito23, četla jsem všechny příspěvky a můžu opět říct, že se zde příběhy shodují. Jsem na tom obdobně jako Ty. Tak nějak se vcše provalilo v říjnu a od té doby se v tom plácám (hlavně já). Vánoce, svátky na nic, i když byly společné, ale to napětí  a nedůvěra tomu nepřidalo. Manžel mi svou chybu a kontak s tou druhou přiznal někdy v tom říjnu, pak od listopadu bydlel u maminky. Tvrdil, že s ní nic nemá ...tad.Ale výlety po večerech byly.V lednu jsme si řekli nebo spíš on řekl, že to spolu "zkusíme" dáme si šanci. Zatím , ale jeho chování ke mě tomu moc nenasvědčuje.Sice bydlíme spolu /věci až na pár kousků má stále u maminky/, řekne mi o co jde, vždyt je tu snáma. Tak má snaha bvyla o tom, že nechci jen žít vedle sebe, ale spolu. Tad je situace taková, že já  připadám jako nerovnocenný partner vůči němu. Spíš pořád ta komunikace je z  mé strany a když nadhodím, že se nebaví, tak řekne :Vždyť se bavíme. prostě je to vše takové z donucení. I ty city a sex je o tom abych se ho doprošovala a na to už dál nemám. Je prostě takový neaktivní. Předevčírem jsme se bavili a řekl mi, že se to vněm zlomilo, že nemá chut a radost ze života, nemá chut na nic! prostě je nerozhodný, pořád neví, to jsou jediné jeho odpovědi. Na druhou stranu mi řekl, že nikoho nemá. Snažím se mu věřit, neptat se dál, komunikovat, ale obávám se , že jemu vyhovuje, když mlčím.
jenže zase jsou tady taková fakta. telefon - pořídil si ještě jedno číslo - odlišit soukromé a firemní. Telefon vypíná nebo stále nosí v kapse ..., no ten blbej mobil jde s ním kamkoliv. Až je to trapný, ale podle něj normální, že je tak zvyklý. právě to začal dělat, jak se to provalilo x- stovek sms měs. POdle výpisu - jak jsem již psala v jiném vlákně. A pak víken - jde se bavit s kamarády - pivo, bowling, že to ho aspon z toho dostane, pak jde do baru a prijde ráno v pul 6.Dva dny doma a zase jede ke známýmu - to mi řekne kam, ale prostě vypadne a neví kdy se vrátí. Je to pořád dokola. Tak přemýšlím, zda mi tohle trápení s panem nerozhodným stojí za to. Vím, že není lehké žít sama, jsme spolu 10 let, ale je to takhle taky těžké žít s ním, nemít důvěru, být podezíravá. On mi to ani kapkou nedá najevo, že mu za to stojím. Takže jen přihlížím a trápím se - ráno - večer.
Vím, , že se k žádné stěhovat nemíní, to spíš bude zase u maminky a bude mu vyhovovat bezstarostný život. Jet si kam chci, kdy chci, za dcerou přijet kdy se to bude hodit, třeba i denně, ukázat se jako starostlivý otec a jet si tu svoji.
tak nevím jak tohle všechno dopadne. nakonec se ale budu muset rozhodnout sama, zda takhle strávit život dál nebo ne.

Kerrin - někdy v takových případech pomůže "rozvod na zkoušku" - tedy v podstatě to, co už jste zkusili. Podvádějící partner se na čas odstěhuje. Ne k té druhé, ale na neutrální půdu - i tedy dejme tomu k té mamince. Ale ne že si chodí domů jak ho napadne. Prostě stav jako při opravdovém rozvodu - oba žijí sami, dělají si co chtějí, děti by to mělo zasáhnout co nejméně, tedy ty by měly zůstat doma a za druhým rodičem docházet.
A to odloučení by mělo trvat minimálně !!! 3 měsíce.
Píše o tom PhDr. Šmolka ve své knize o manželských nevěrách. Údajně to může pomoci těm nerozhodným vidět vše reálně.
Ale po pravdě ..... to šílené "nevím" říkají místní manžílci klidně i několik let a stále neví a stále neví :-)

Ahoj Kerrin, máš pravdu smutné příběhy jsou si i smutně podobné....Přemýšlím podobně jako Ty, taky řeším současnou komunikaci s M, stejně jako Ty mám pocit, že snažím spíše já... u nás to není maminka, kam se M uchyluje, ale práce...taky příchody z posezení až k ránu, taky telefon přilepený v kapse a další indicie, které mě srážejí, ale vím, že pokud ho chci zpět musím tohle vydržet. Pomáhá mi, že si ho představuju jako člověka, který onemocněl a potřebuje čas na to, aby se vyléčil.....nebo je to možná smrtelná choroba, která si navždy vezme s sebou do hrobu i naši lásku, nevím. Zatím se držím, od provalení jsem neudělala žádnou scénu, nevyčítám, chovám se přátelsky, ale nedoprošuju se... jen úplně ze začátku, kdy jsme to oba obrečeli, jsem ho prosila, ať bojuje za mě, za naše děti a rodinu...pak jsem to ještě asi dvakrát otevřela, abych se dozvěděla, jak na to jsem, ale spíš ten otevřený rozhovor bolel - řekla jsem mu, že ho nebudu držet, ale že chci, aby se to mezi náma urovnalo, ale že sama bohužel nic nezmůžu.......on neví, nerozumí sám sobě a bohužel padla i krutá pravda, že momentálně je láska u ní....proti mě ale nic zásadního nemá..... Naposled jsem mu řekla, že už to otvírat nebudu, ale až se rozhodne, tak ať se vyjádří. Strašně málo se vidíme, je buď od rána do večera v práci nebo jezdí do ciziny na služební cesty, ta poslední trvá už 3 týdny a je na ní s ní, takže žádné citové odloučení se asi konat nebude.....naopak, podle poslední komunikace mám spíš dojem, že nemá zájem...Zatím to nevzdávám, bylo by mnohem lehčí ho poslat pryč, než se snažit o obnovu, nevím možná jsem naivní, ale vím, že spíš bych v budoucnu litovala, že jsem nevydržela a neudělala pro to všechno. Chci mít sama před sebou čistý svědomí, že jsem ze svoji strany udělala maximum a bez toho trápení se tahle fáze boje holt neobejde, s tím jsem se už smířila.....

-

Mikeš napsal(a):

majka.r.63 napsal(a):

Můj M to měl podobně. Nakonec na mě "byl hnusnej" hlavně proto, že jsem byla příčina proč se nedokáže odhodlat odejít. Spor rozumu a srdce. Výraz "byl hnusnej" znamená, že nebyl laskavý, zdvořilý, milý, pozorný ...

Já naštěstí nejsem na nikoho "hnusnej", protože tohle je čistě můj problém a já si to musím vyžrat. Trápí mě to a smutním, ale je to všechno moje vina, mea culpa...

Chci se zeptat Mikeše, pochopila jsem to správně tak, že jsi odešel od rodiny a teď máš výčitky? Tvůj příběh neznám, tak se nezlob jestli jsem se spletla :)

My už jednou měli takové to odloučení , kdy to bylo skoro 7 měsíců od sebe.V jednu chvíli to vypadalo na rozvod. Dávala jsem tomu cca ty 3 měs, ale nějak se tenkrát k řešení neměl a došlo až na těch 3/4 roku - ale po 4 měs jsme se začali scházet, jinak k nám jezdil skoro denně, pobýval stále déle a déle. lezdili jsme na výlety atd..Pak začaly občas společné výlety a tu cestu jsme k sobě našli.
tenkrát v tom nebyla jsem nevěra jako to co proběhlo ted, ale i pracovní problémy jeho.Opět hlavně nekomunikace.
Všechno bylo lepší než kdy předtím, aspon mě se zdálo. jenže ted po 2 letech mě M zase probudi ze sna! takže už jsem jednou ten "divný pocit zažila a když jsem se snsžila v září - říjnu upozornit, že neco není OK, tak se mi divil, co jako...bala, at neblázním,  nestresuju, co by jako bylo.
Řekla jsem mu, že mě mé city a pocity neklamou, jednou jsem již něco takového zažila a ted mám ten stejný pocit.
jsem zase kde jsem byla.
Nějka mne neuspokkuje, že tady jeno "je". Vlastně proč. \řekla jsem mu, že se pak takhle trápíme oba. Já, že vím co chci a zda to ví i on.
No a odpověd je jasná - neví, neřešit ni, nechat být aprý třeba čase. jenže roky utíkají!!!!!!!!!!
Co vy na to? nechci dělat nějaká náhlá rozhodnutí, pálit mosty, dcera je  a byla z toho hodně špatná, když tu nebyl - sceny,změny chování, neklid.
Ale zase věčně čekat třeba na to, co už nepřijde?na to zda bude stát o život se mnou s dá to najevo, bude mu tak záležet na mě......... to nevím

Hodně sil všem!! Jineho se snad neda rict :/.

Judita23 napsal(a):

Chci se zeptat Mikeše, pochopila jsem to správně tak, že jsi odešel od rodiny a teď máš výčitky? Tvůj příběh neznám, tak se nezlob jestli jsem se spletla :)

Neodešel, Judito, nenašel jsem k tomu odvahu. Čas ukáže, jestli toto své rozhodnutí budu jednou hodnotit jako rozumné nebo jako zbabělé.

Promiň Judito23,

víš co si myslím? Že ideálně své manžlství vidíš jen Ty, manžel to asi viděl jinak, když šel do paraleleního vztahu. Něco mu chbybělo, co teď dostává jinde.

Zkus to zjistit a taky mu to poskytovat.

Já měla štěstí v neštěstí, že manželův paralelní vztah se provalil až po roce a půl trvání, takže už měl sundané růžové hormonální brýle co se týče vztahu s tou jeho tehdejší milenkou.

Takže rozhodování měl ulehčeno, nemusel se prát se zamilovaností.


dobrý článek:

http://www.super.cz/sex/20943-milenky-v … elky-.html

Selima napsal(a):

No, ja dnes- a to je už ae prosím pekne 10 orkov po "rozchode môjho ižvota" viem, že bývlý boj síce férový chlap a dobrý milenec, ale mal aj spústu chýb... a proste pri všetkom, čo bolo dobré - a že to bolo dosť - zohral svoju "historickú úlohu" a odišiel na smetisko dejín. Vývoj sa nedá zastaviť a my sme sa vyvíjali každý inak a každý inam.. Netrúfam si hodnotiť, ako je to u vás, ale ak je to len drobný úlet, určite to prežijete a možno ešte skvalitníte vzťah. Ak sa to rozpadne, korózia bola hlbšia a časom by váš vzťah nahlodala tak či onak. Aj dvaja vynikajúci ľudia si môžu neraz dať len obmedzené množstvo citu, informácií a inšpirácie pri vývoji, a potom je načim pobrať sa ďalej.

Selimko!!! Díky, tys to tak zhodnotila!
Juditě chci říct, že i já jsxem se zaštiťovala podobnými věci a říkala si, že to prostě NEMŮŽE skončit...a vidíš. Skončilo. A přežila jsem poměrně solidně.

Majka 63 - píšeš moje vlastní slova...neměli jsme jednoho chlapa?

Mikeši - ty sis to taky celkem slušně zkomplikoval ...... A tvoje paní to tedy taky nemá moc jednoduchý, když jí jistě neujde tvoje smutnění nad ztracenou láskou.
Judito, Kerrin - u vás bude hrát roli taky to, v jakém postavení je ta druhá - vdaná, volná??

Salen, u mě volná, veselá temperamentní, exotická, plná elánu a s velkou motivací, protože je cizinka a zdaleka jí její země nenabízí takové příležitosti jako naše republika....

No Kukačko, vzhledem k množství manžových služebních cest - možná jsme jednoho chlapa měly ! :co: :lol:

tak tu o které jsem se dozvěděla je 2x rozvedená a dvě děti už větší než naše a ona je o rok starší než já.

já jsem taky starší, než zákonitá toho mého

Ahoj všichni, hlavně Kerrin a Judito23. Taky se u nás paralelní vztah provalil už v září (trvá téměř 4 roky) jak jsem psala na jiném vlákně. Taky mám pocit, že se o všechno snažím jen já sama a manža vyčkává. On sám nechce o ničem mluvit, vlastně není za toho půl roku žádný viditelný posun. Jak já závidím Vám, které píšete, že manžel řekl, že Vás má rád, nevěra byla chyba a chce s Vámi zůstat. Tak toto u nás nezaznělo. Jediné co řekl je, že se rozhodne do jara (na můj dotaz co znamená do jara, byl specifikován konec března), ale víte, já si myslím, že mu to vlastně takhle vyhovuje. Manželka se snaží, je přívětivá, bouchá pouze, když už neví kudy kam (za toho půl roku zhruba 3-4x), milenka, která je u něj zaměstnaná má tak vysoké finanční ohodnocení a další výhody, že vztah neukončí nikdy, i kdyby s ním byla pouze kvůli těmto výhodám. Upřímně říkám, že s ní manžel tráví víc času než doma (milenka je rozvedená s 12-ti letým synem) a já to i po půl roce stále nechápu. Taky mám pocit, že bez něj nedokážu žít, strašně se bojím,ale na druhé straně už na něj dokážu být naštvaná za to co udělal.

Judito - jsi přesně uprostřed té ohnivé koule nebo vánice nebo toho všeho chaosu a nemůžeš teď vidět dál než na půl metru. Potřebuješ jednoznačně odstup. To půjde asi jen časem nebo zpracováním problému v sobě .....jak komu (někdo knihou, někdo dobrým cvokařem)

Tvoje slova - "chudáček se zamiloval a teď neví co s tím..."
je úplně jedno jestli to kohokoli z nás tahá za uši nebo ne, jde teď o tebe. I kdybych ti napsala TO JE PITOMOST!! - tak to přehlédněš... teď to prostě neuvidíš . asi ani nemůžeš. Cítíš v tom svém citátu něco ???
Mně to naopak přijde naprosto bezohledné, pakliže si začne paralelní vztah - neumí ho ustát, natož vyřešit, a  přizve k tomu manželku a pokud možno rodiče a prarodiče všech zúčastněných (přeháním záměrně - možná prababičku vynechal...:) ), aby mu pomohli !!! A většinou skutečně vzniklou situaci řeší ženy. Jedna -první, druhá nebo obě. Takže fakt: "chudáček".

Chlap - pokud si to zařídí tak, aby nikomu neublížil, spíš prospěl , tak si může "nevěru" (více fyzickýchpřítelkyň - nevím jak to nazvat)dovolit.  Ale neublíží ti! Pokud to neumí, tak se do toho nemá pouštět. Hrubě jsem shrnula svůj názor. :)

Zajímalo by mě(udělám anketu) čí CHLAP nebyl jedinečný, fantastický, úžasný a nenahraditelný???Proč to asi tak vnímáme. ...
No, myslím, že po pár dnech přijímání informací zde - budeš krok po kroku pomaličku ustupovat dozadu, odkud budeš mít situaci stále víc a víc přehlednou........"nenapovídej, lallala..."  :vissla:

Wiki napsal(a):

Chlap - pokud si to zařídí tak, aby nikomu neublížil, spíš prospěl , tak si může "nevěru" (více fyzickýchpřítelkyň - nevím jak to nazvat)dovolit.  Ale neublíží ti! Pokud to neumí, tak se do toho nemá pouštět. Hrubě jsem shrnula svůj názor

Přesně tohle se snažím na jiném vlákně vysvětlit a mám pocit že marně. Jsem ráda, že někdo má stejný názor jak já...

-

Majka, je to jednoduché - nesprávny chlap, nesprávny vzťah - pre teba. ;)

majkafa napsal(a):

Já si myslím, že mi vždy ublíží. Můj názor. Duchovní. Podvědomě. Vlastní zkušenost.
...
Podvědomí je mocné. Energie proudí, ač tomu nevěříme. :)

Ano, Majko, přesně takhle to funguje.
Víš proč se maluje kolem zamilovaných srdíčko? Protože když jsou 2 spolu, spojí se jejich aury a vytvoří srdce. Pak fungují jako spojené nádoby. Pokud jeden z partnerů svým jednáním srdce rozbíjí, toho druhého to nějakým způsobem bolí ...
Ale to je spíš na Duchovní ... tady je to :offtopic:

Kukačka napsal(a):

já bych chtěla možná zpátky naši "rodinu", ale jsem přesvědčená, že si nežiju špatně. Probralo mě to. Málo lidí by hádalo, že mám 21letého syna, omládla jsem. Fyzicky i psychicky.
Do smrti svého muže nepochopím, ale že bych si myslela, že jsem udělala chybu, když jsem ho nechala jít...tak to zas ne.
Potkala jsem jinýho, byť jak říká Salen, je to chybný exemplář. Ale je úžasný, hezký, pomilování hodný, děsně ho žeru. Má mě rád a dává mi to dostatečně najevo a tím mě uzdravuje. Nepřipadám si ani zbytečná, ani stárnoucí a to, že má závazky jinde...vím na čem jsem, neslibuje tulipány do svatební kytky (taky je miluju).

¨

:D:D:D Jo, jo, tulipány...

Judita23 napsal(a):

Wiki napsal(a):

Judito, píšeš srozumitelně, pěkně, až to člověka dojímá.

Ale...

Já bych ti ráda trošku podlomila tvoji víru v Něj.

Ne proto, že bych ti chtěla ublížit. Jen bych tě chtěla  zkusit malinko pootočit, abys támhle za tím vysokým stromem zahlédla taky vrcholky vzdálených hor....Opravdu je tak dokonalý, tak milující, má tak vysokou úroveň, že na něj jiný nedosáhne??!!?
Skutečně se nemůže tvé hodnocení prolínat s tvojí iluzí. Ani částečně?

Zajímavý prvek v hodnocení mnoha (nás)žen je absolutní dokonalost a nenahraditelnost stávajícího partnera.

Wiki, já vím, že ty moje ódy na manžela vás asi pěkně tahají za uši.....Ale já si nemůžu pomoct, nemyslím si, že bych ho viděla jen skrz ty růžový brejle. To co dělá teď, moje kamarádka nazvala psychickým terorem - (jeho nerozhodnost), ale já ho znám a vím, že je z toho všeho, co se mu teď děje sám nešťastný...Mě prostě štve, že ztrácím člověka, se kterým nás pojil společný smysl pro humor, stejné hodnoty, společné zážitky a to nejdůležitější - máme dva prima sviště, který by určitě chtěli vidět mámu s tátou pod jednou střechou..... My jsme prostě byli opravdu pohodový pár, který byl na stejné vlně, za ty roky psychicky srostlí, často v jednu chvíli myslící na stejné věci, o všem jsme se dokázali dohodnout, i po letech skvělý sex.. Máme několik společných známých, kteří o nás tvrdili, že kdyby se všichni kolem měli rozvést, tak my dva zůstaneme spolu.....já prostě nedokážu pochopit, že stačilo tak málo a všechno to jde do kopru. Najednou ho taky vidím v jiném světle, ale mám pořád tendenci ho omlouvat - (zamiloval se a  chudák neví jak z toho). Je jako by ho někdo vyměnil, očaroval.....A z poslední naší komunikace nemám pocit, že by to chtěl urovnat, spíše naopak....kroužíme nad propastí a já do ní zoufale nechci spadnout.....

Měla jsem ty samé pocity, psala a říkala to samé. Ale teď, s odstupem pár měsíců, už si těmi slovy nejsem tak jistá. Vlastně si uvědomuju, jak rozdílní jsme byli ...

Dneska jsme se s mým "převozníkem" shodli na tom, že pokud bychom tu samou situaci zažívali znovu (od něj odešla jeho žena k jinému před 5 lety, taky bojoval, chtěl jí nazpět, snažil se), ukončíme vztah s tím partnerem hned a pak bychom čekali, zda se situace vyvine tak, že se vrátí nebo se rozhodne nevrátit (v nějakém časovém horizontu - např. 3 měsíce, o kterých mluví Šmolka). Ani jeden bychom už nechtěli znova zažívat ten pocit, kdy se snažíš a snažíš a přitom ten, který to způsobil, je ten, kdo rozhoduje za oba.

Judito, moc pěkně napsané, škoda že si neváží toho hezkého z minulosti všechny ženy tolik jako ty, máš mou poklonu   :supr:

Vanilka69 napsal(a):

Promiň Judito23,

víš co si myslím? Že ideálně své manžlství vidíš jen Ty, manžel to asi viděl jinak, když šel do paraleleního vztahu. Něco mu chbybělo, co teď dostává jinde.

Zkus to zjistit a taky mu to poskytovat.

Já měla štěstí v neštěstí, že manželův paralelní vztah se provalil až po roce a půl trvání, takže už měl sundané růžové hormonální brýle co se týče vztahu s tou jeho tehdejší milenkou.

Takže rozhodování měl ulehčeno, nemusel se prát se zamilovaností.


dobrý článek:

http://www.super.cz/sex/20943-milenky-v … elky-.html

Vanilko, Tvůj příběh znám....ale musím Ti oponovat v jedné věci, M mi sám řekl, že ničeho ze společně prožité doby nelituje, že nikoho nehledal, že je mu s náma dobře .... .....ale u nás se to seběhlo všechno nějak rychle, během jednoho měsíce. Ještě v červenci jsme spolu byli na rodinné dovolené a prožívali jsme opravdovou pohodu, já byla šťastná, že se po tom šíleným pracovním kolotoči urval a jsme všichni pár dní spolu.....v září se chystal vzít mě do Paříže, protože jsme tam byli stopem na svatební cestě a v září jsme měli 10. výročí, ale ještě před tím se to skazilo. .....Sešlo se najednou několik problémů: moje nespokojenost s časem, který po návratu s 3 týdenní služebky věnoval rodině- spouštěčem všeho se stala hádka, ve které jsem jen vyčítala a jeho to zlomilo(jak mi sám později řekl), dále ve stejnou dobu přišla finanční krize spojená s velkým problémem v práci a nakonec tu do naší mozaiky chybí již jen dotyčná slečna, která s ním byla od jeho návratu ze služebky v každodenním kontaktu .......a bylo to její rameno, o které se v kritické době opřel....ona byla bezstarostná, veselá , bez nároků......já byla ta, co potřebovala řešit nezaplacenou družinu, složenky, benzín... a k tomu všemu jsem již cítila jeho odstup a tak jsem se taky stáhla....... Prostě přišla chvíle, kdy je opravdu lehké podlehnout kouzlu někoho jiného.....a bohužel pro mě, objevil v ní spřízněnou duši, od které se jen těžko odpoutá..... ještě chci dodat, že mě ta hádka moc mrzela a omluvila jsem se mu, druhý den už v klidu a bez emocí a on reagoval tak, že to vzal......ale ne, zůstalo to v něm......

Chlap , když je nespokojený , tak hledá útěchu jinde, kde mu bude líp. My jsme také nespokojené a kdo nás vyslyší. Chlapi řešit zřejmě nic nechtějí.
Můj muž doma mlčí, když promluví, tak jen na můj popud a na otázku odpoví. Nškdy se musím zeptat i dvakrtát. V současné chvíli mi přijde jako smyslů zbavený. myšlenky má zřejmě někde jinde.Prostě se mi zdá, že se přetvařuje. Tvrdí mi že nic se nděje, co byjako, ale normální to není.
Co je vlastně nosrmální - komunikovat, dát si najevo, že jeden o druhého stojí, sdílet společné úspěchy i problémy............ u nás tomu tak není.
Když s ním nebudu začínat mluvit, on taky a pak mi i přijde, že je to proi něj vyhovující.¨)Ještě když se vrátím k té jeho milence, tak jsem se ho pred těmi x měsíci zeptala, proč se k ní tedy rovnou nenastěhuje? Řekl mi : Proč by se k ní měl stěhovat ? 
Dokonce jsem se jí odvážila již 2 x zavolat, ale to bylo také zkraje po provalení. Přiznala mi, že jí na něm hodně záleží, byla komunikativní a že s tím , aby u ní bydlel nemá problém. On ale potom se k ní nastěhovat netouží. Spíše se jen vídat, dojíždět........pohodlnost. A na podruhé, že už by to chtěl mít se mnou co nejdříve vyřršené, tak prot s náma byl o vánocích, že i prý poradila at je s náma....síla, co?
A ted je u nás a chová se tak jak se chová.

Judito, já to všechno píšu i proto, abych Ti pomohla. Nevidím do vašeho vztahu, vím o něm jen to, co jsi napsala ty.

Můj manžel mi začal být nevěrný jen proto, protože chtěl vědět, jaké to je spát  s někým jiným, protože já byla jeho první. Dle jeho slov si chtěl vyzkoušet to, co si měl vyzkoušet před svatbou. A jasně, že v tomto lze milence těžko konkurovat, ona vyhrává už jen tím, že je jiná než ta, co má chlap doma.

To ale mluvím o flirtících a sexuálních vztazích.

Pokud ale se chlap zamiluje a začne si udržovat paralelní vztah - dlouhodobější a do kterého začne vkládat city, tak podle mě znamená, že v jeho legálním vztahu něco neklape. A to se stalo i u nás, z flirtíku se stal vztah se vším všudy. Mě pomohlo, když jsem si uvědomila, co mu právě ten vztah s milenkou dával.

Už jsem to psala - být milence konkurencí. Podle mě vždycky je co zlepšovat a měnit. Ale v době, kdy je muž zamilovaný, tak je asi každá snaha marná, to je fakt.

Pokud ale u vás jde skutečně  jen o to, že jakási hádka a přítomnost jisté slečny to celé způsobily, tak pak je obrovská šance že to celé brzy zkončí i bez tvé jakékoliv změny a přičinění. Jen aby se to pak zas někdy nezopakovalo...

Né, já ti moc držím palce, aby vaše rodina zůstala zachovaná. I když už dnes nezastávám názor, že to vždy je pro děti to nejlepší.

Kerrin - pokud jsi nespokojená, máš úplně stejné možnosti jako tvůj muž. To že je nevyužiješ - z jakýchkoliv důvodů je jen a jen tvoje věc, nikdo nemá patent na to, co je správné.

A jinak tě chápu, prožíváštěžké období. Člověk v takových chvílích by měl balancovat na tenké hraně mezi nevnucováním se a nevšímavostí, lhostejností.

NABUKO a víš že jo - to je docela dobrá myšlenka po našich zkušenostech - nač se stavět do té ponižující role čekatelky na JEHO slavné rozhodnutí s kterou že tedy chce být. Ať se jde rozhodovat někam jinam. A hned. Sice je to drsné, protože kam by šel jinam, než k milence (pokud ovšem ta není vdaná), ale zároveň to může být léčba šokem. Protože zdaleka ne každá milenka má zájem převzít po nás štafetu v péči a posluhování.
Jenže ..... tak to vidíme až dneska. Řekni to ženské, které se právě zřítil svět .....

Judito, Kerrin, Lálino - vy jste se tu objevily ve stejnou chvíli a v podobné situaci. Já jsem si to musela projít ještě jednou a shrnout :

Judita - 13 let vdaná, děti 5 a 8 let, o vztahu manžela ví půl roku, manžel se zamiloval do atraktivní kolegyně (cizinky), během měsíce to sám přiznal, když jsi na něm začala pozorovat jiné chování, sám je z toho zmatený, přiznává že jeho láska je teď u ní. Hormony s ním cvičí, v podstatě nyní není schopen rozumného uvažování. Rodina a známí zatím nic netuší.
Tohle je mi hodně blízké, podobně to probíhalo u nás. Už jsem to tu kdysi psala - na Velikonoce dovolená, vodili jsme se ruku v ruce a plánovali budoucnost. V květnu se potkal s ní a během měsíce věděl že tahle ženská mu stojí za zboření mostů a nový život v 50 letech.

Kerrin - 10 let v daná, 1 dítě, o vztahu manžela ví také půl roku, ale manžel vzápětí odešel přemýšlet k mamince a neudělal to poprvé, už jednou tak krizi v manželství řešil. Stejně jako tehdy, tak i nyní je postupně vrátil, ale místo manžela má doma mlčící otrávenou trosku, manžel ztratil podle vlastních slov radost ze života, vztah zřejmě pokračuje, ale manžel to nepřiznává. Odejít od rodiny teď nechce.

Lálina - jak dlouho je vdaná nevím, vztah manžela trvá 4 roky, ale ví o tom rovněž půl roku. Milenka je rozvedená. Manžel se údajně rozhodne do "jara".

Shrnula jsem to správně?

Salen, se shrnutím u sebe souhlasím až na to, že vdaná jsem 10 let (14 let vztahu).

Salen: Jsem vdaná 20 let, brali jsme se mladí a manžel prý až teď zjistil, že není rodinný typ. Ovšem také podotknul, že nedokáže být sám, a proto pokud nebude se mnou, bude pravděpodobně s ní. Víš, já mám opravdu pocit, že mu tato situace vyhovuje. Já o všem vím, takže on nemusí lhát (a přece to dělá, a to mi hodně ubližuje. Já vím, že je u ní, ale on pořád vymýšlí s kým a kam jede a přitom oba známe pravdu. Ve finále mi řekne, že aspoň vím kde je a kde ho mám hledat) a v klidu si užívá.

mě jsi shrnula naprosto přesně, není co dodat. Potácím se ve vztahu a nevím na čem jsem. Užírá mi to radost ze života. právě ted nevím jak se vlastně chovat.........bavit se jen o dceři.....to vždy něco nadhodím sama co a jak přes den, na nic víc nereaguje, když je doma. Jinak se moc nevidíme, nebot je celý den v práci a jezdí domů večer kolem šesté.
Lhostejně se chovat neumím, ale třeba to také přijde, nevšímat si, to jde. Jen je to strašný být u tv a němět si co říct.
sakra.........  a dělat naštvanou, uraženou..... to není můj styl, ale zžejmě se mám co učit. Nevyhrává vždy ta, která je svým způsobem  "potvora" ????

jsem vdaná letos 7 let, z toho skoro přes dest let spolu. je mi 33

Lálino, u nás to jednou ten, podruhý onen kamarád, taky mi řekně, že mi říká kam jede. to je třeba 1-2x týdne. na 3 hod zmizí. pak je i víkend a a to mi řekne, že byl v baru do rána. zřejmě to pokračuje...........

Wiki napsal(a):

Judito - jsi přesně uprostřed té ohnivé koule nebo vánice nebo toho všeho chaosu a nemůžeš teď vidět dál než na půl metru. Potřebuješ jednoznačně odstup. To půjde asi jen časem nebo zpracováním problému v sobě .....jak komu (někdo knihou, někdo dobrým cvokařem)

Tvoje slova - "chudáček se zamiloval a teď neví co s tím..."
je úplně jedno jestli to kohokoli z nás tahá za uši nebo ne, jde teď o tebe. I kdybych ti napsala TO JE PITOMOST!! - tak to přehlédněš... teď to prostě neuvidíš . asi ani nemůžeš. Cítíš v tom svém citátu něco ???
Mně to naopak přijde naprosto bezohledné, pakliže si začne paralelní vztah - neumí ho ustát, natož vyřešit, a  přizve k tomu manželku a pokud možno rodiče a prarodiče všech zúčastněných (přeháním záměrně - možná prababičku vynechal...:) ), aby mu pomohli !!! A většinou skutečně vzniklou situaci řeší ženy. Jedna -první, druhá nebo obě. Takže fakt: "chudáček".

Chlap - pokud si to zařídí tak, aby nikomu neublížil, spíš prospěl , tak si může "nevěru" (více fyzickýchpřítelkyň - nevím jak to nazvat)dovolit.  Ale neublíží ti! Pokud to neumí, tak se do toho nemá pouštět. Hrubě jsem shrnula svůj názor. :)

Zajímalo by mě(udělám anketu) čí CHLAP nebyl jedinečný, fantastický, úžasný a nenahraditelný???Proč to asi tak vnímáme. ...
No, myslím, že po pár dnech přijímání informací zde - budeš krok po kroku pomaličku ustupovat dozadu, odkud budeš mít situaci stále víc a víc přehlednou........"nenapovídej, lallala..."  :vissla:

Wiki, díky za reakci. Možná až si za pár měsíců tady budu po sobě číst svoje komentáře, budu se potutelně usmívat nad svojí tehdejší slepotou.....nevím......ale na druhou stranu já už určitý odstup mám, půl roku není zas tak krátká doba a z nejhoršího jsem zatím venku - tj.určité smíření se současnou patovou situací - ze začátku jsem se hrozně obviňovala, že za všechno můžu já........kdybych se s ním tenkrát nepohádala, kdybych nevyčítala, kdybych byla chápavější a tolerantnější k jeho práci.....kdyby, kdyby....teď už jsem dál, zvedám se a už se tolik neobviňuju ( kamarádka mě za tohle sypání popele na hlavu chtěla vzít pánví po hlavě, abych se prý probrala...) To, že ho omlouvám asi taky není úplně správný postoj. Ale vím, že se zkrátka lidi, i zadaní, mohou zamilovat do někoho jiného a pak je to opravdu jen na nich, jak to ustojí..... Vůči těm podváděným je to kruté, obzvlášť, když o toho, co uklouzl pořád stojí.....  Já si momentálně připadám jako ovce, která čeká, jestli ji palec dolů pošle na porážku nebo palec nahoru do vedlejší ohrady na pastvu.....a nevím jak se z této pozice dostat aniž bych musela převzít M rozhodnutí na sebe........

Judita23 napsal(a):

[].... nevím jak se z této pozice dostat aniž bych musela převzít M rozhodnutí na sebe........

myslím si, že stejně jednou se budu muset rozhodnou já sama..............ale kdy přijde ten čas na to rozhodnutí, fakt nevím

Judi - nemysli si, že půl roku něco znamená. Ještě to může pěkně a dlouho trvat.

majkafa napsal(a):

Já si myslím, že mi vždy ublíží. Můj názor. Duchovní. Podvědomě. Vlastní zkušenost.
Můj muž mě dlouhá léta podváděl, nevěděla jsem to. Až u té poslední jsem se to dozvěděla.
Léta jsem občas trpěla depresemi. Nechápala jsem, proč. Ani psychiatr, u kterého jsem se v roce 1995 léčila. Vždyť bylo vše v pořádku, zdravé děti, prima manžel, prima rodina, dobrá práce.
Následně jsem si dala dohromady, že jsem deprese měla vždy v době, kdy měl manžel milenku. 
Podvědomí je mocné. Energie proudí, ač tomu nevěříme. :)

Asi tak.... Nikdy jsem na tohle moc nevěřil, ale tohle bylo vyřčeno hodně přesně.. Do doby první nevěry všechno v poho - potom přišly obtíže (deprese, taky jsem moc nechápal, proč..) a dál už jen to, co tu je všude okolo... Pak jsem se dověděl o té první nevěře.. Stačí mi to dneska srovnat na časové ose.. Sedí to.. A taky byla prima rodina, príma děti, príma manželka, príma práce... Ale nějak to časem přestalo fungovat a nakonec to skončilo tam, kde to skončilo.. Jasně.. Ti "povznesení" mi tu poví, že si za to můžu sám (pro povznesené: MOHU SI ZA TO SÁM :reta::reta::reta::reta::reta::reta::reta::reta: ), ale myslím si přesto něco jiného.. Nemíním se hádat a polemizovat, nestojí mi to za to, beztak už mě odradili od jiných věcí, raději se budu věnovat něčemu jinýmu, než zkoušet "Bohorovné a povznesené" přesvědčovat o tom, že existují i "nižší" bytosti, které snad možná i stojí za to poznat a vzít přinejmenším na vědomí..

Takže JUDITO - u vás nemůžeš čekat nějaký rozumný hovor, tam je zatím pořád ohromná zamilovanost a ten tvůj chlap je v podstatě bezmocný chudák :-). Přestaň se obviňovat, že na počátku byla vaše hádka a že kdybys tohle nebo támhle ..... prd velebnosti ..... prostě to mezi nimi třísklo a slečně to dělá dobře, tak co by se zabývala tím, že u vás jsou dvě malé děti. Je z východu? Jestli tomu chceš dát šanci, nezbývá ti nic jiného než vydržet. Zeptat se ještě jednou manžela zda se chce s tebou teď rozvést nebo zda chce od vás odejít. Pokud řekne že ne nebo nejspíš že neví, tak mu říct, že ho máš přesto všechno ráda, chceš vaše děti vychovávat s ním a že mu tedy dáváš čas na rozhodnutí do ......... (počítat v měsících, ne v týdnech). A od tohoto rozhovoru se chovat normálně, byť se zdvořilým odstupem, nedovolit žádný hovor o té druhé, nedělat žádné scény, výčitky. Žít si svůj život, věnovat se kamarádkám, zájmům. A uvnitř sebe se připravovat na tu možnost, že to mezi vámi skončí. A až uplyne určený čas a manžel by stále nevěděl, tak najít tu sílu to skončit. Protože jinak se to potáhne další měsíce a roky a tebe to zničí stejně, jako každou z nás.
Zatím bych to nevzdávala. Poprvé je jako nikdy ...... Ta holka si taky může za chvíli najít jiného, on ženáč se závazky taky nic moc pro svobodnou holku, co sem přijela za štěstím.

KERRIN - poprvé je jako nikdy, podruhé jako vždycky ..... blbý přísloví co? Bohužel dost často se potvrzuje. Navíc to utíkání k mamince ..... Mimochodem - jak reaguje maminka? A doma koukat na smutnícího chlapa, kterýmu berou hračku. Nedozrálý muž? A odejít nechce. Tam není až tak akutní chemie a hormony. Tam se mi zdá, že je to spíš ta nevyzrálost, ta touha po zakázaném a kdyby to šlo, tak by si možná i vzteky lehnul na zem a dupal, že chce a chce :-)). Ale já vím, je tam to dítě, taky malé. Ach jo. No ..... jestli s ním zůstaneš, asi se budeš muset smířit, že tohle není naposledy a že nějaký ten vedlejšák se čas od času vyskytne. A jak budeš zlobit, manžel ti uteče za maminkou.

LÁLINO - druhá míza, co? Celej život se s nima patláme a když se nakonec těšíme, že teď konečně bude pár let klidu bez dětí, že si konečně v klidu užijeme výsledky našeho společného budování, tak si přijde jiná a všechno si to shrábne. A ty kecy k tomu - jak konečně poznali co hledali, jak se zase cítí mladí a ne na důchod :-). A začínej znovu v našem věku ..... jo, jo, je nás tu těch 45 a více mnoho. A budeš se divit, ale jde to. A rozhodně líp, než léta čekat, až to pána přejde. Je tu několik zkušených, kde si manžel prostě vede dva vztahy paraelně, obě dotyčné o sobě ví a obě stále doufají, že se "štěstí" převáží konečně na jejich stranu. A manžel přebíhá sem a tam, podle toho, kde zrovna je klid a mír a vždycky se mu po chvíli stýská zrovna po té, u které není. Občas jej schvátí mrtvice nebo infarkt :-)))) Ale to už je černý humor a spoléhat na to, že lepší je být vdova než milenka bez "papíru" moc nepomáhá.

-

Salen, správně, druhá míza. Manžel je člověk, který dřív v jedné ruce držel řízek a v druhé kus tlačenky. Najednou požaduje jogurty, cereální rohlíky a začal chodit na spinning. Všechno co bylo dřív je špatně, řízek je špatně, já jsem špatně.
Kerrin, u vás je pryč 1-2x do týdne, u nás každý den, každý večer. Zrovna teď hádejte kde asi je?
Proč nedokážu odejít, proč mám strach žít bez něho?
Judita23 mi mluví ze srdce  : Já si momentálně připadám jako ovce, která čeká, jestli ji palec dolů pošle na porážku nebo palec nahoru do vedlejší ohrady na pastvu.....a nevím jak se z této pozice dostat aniž bych musela převzít M rozhodnutí na sebe.....

Bude lip! Ja tomu taky verim. Jestli mi zbyla nejaka vira, pak je to vira ve spravedlnost. Nebo spis neustale vyrovnavani energii...Jednou jsi dole, jednou nahore. Porad to plati. I kdyz to dole se zda byt tak nekonecne...Nahore zase prijde!
Jediny, co se ted snazim dodrzovat, kdyz jsem dole, chovat se tak, abych si zachovala sebeuctu...Nestydet se sama pred sebou...Za svoje ciny, nebo za ciny, ktere dovolim jinym...

Lálino a co milenka? Znáš ji? Jaký je předpoklad, že jí ten tvůj taťka bude dlouhodobě vyhovovat?

Salen, máš v sobě dobrý kompas :), slečna je z východu. Je to dcera M zahraničního kolegy. Přijela k nám domů už v květnu na návštěvu a zdržela se 14 dní. Pak, když manžel v létě jel tam, tak se k němu na závěr připojila s tím, že má v Praze dojednanou práci. To, že přijede a bude u nás zase chvíli bydlet, než se jí sežene bydlení v Praze, jsem se dozvěděla den před M návratem z tří tydenní služební cesty a upřímně jsem z toho nebyla nadšená, těšila jsem se na M, připravovala se na romantický večer a najednou má přijet nečekaná návštěva....přišlo mi to, jako když máte jít na rande ve třech, soukromí v háji.......byla jsem naštvaná, měla jsem z toho zkaženou náladu a nevysvětlitelný nepříjemný pocit, dokonce jsem kvůli tomu večer v posteli hrozně bulela a ptala se sama sebe, proč tak vyvádím, vždyť o nic nejde jen se u nás chvíli zdrží.....teď už vím a věřím, že to byla nějaká má ženská intuice, předtucha, že se něco stane......... Nakonec se z několika dnů staly dva měsíce, protože práce v Praze jí nevyšla a ona se začala zaměřovat na místní firmu, kde pracuje M. Mám vůči ní silný pocit hořkosti, chovala jsem se k ní jako k mladší sestře, dokonce když jsme se tenkrát s manželem pohádali, tak jsem jí  o tom řekla, aby si nemyslela, že to dusno je kvůli ní, měla zdravotní problémy, měla jsem o ní starost a sehnala jí specialistu......Postupně trávila veškerý čas s mým M v práci.....v průběhu té doby, po té naší osudové hádce se mezi nimi vytvořil silný citový vztah, třísklo to mezi nimi, jak píše Salen a jak je to teď, víte.........  Během jednoho měsíce dostala práci, měla bydlení a odloudila chlapa od rodiny...........Jo, jo ve jménu lásky, jsme schopný všeho. Pro mě je to obrovská životní ťafka.........jo a jinak to byla fajn holka,celkem jsme si rozuměli a naše děti ji milovaly........... ona se bohužel zamilovala do jejich tatínka........

klokan napsal(a):

majkafa napsal(a):

Já si myslím, že mi vždy ublíží. Můj názor. Duchovní. Podvědomě. Vlastní zkušenost.
Můj muž mě dlouhá léta podváděl, nevěděla jsem to. Až u té poslední jsem se to dozvěděla.
Léta jsem občas trpěla depresemi. Nechápala jsem, proč. Ani psychiatr, u kterého jsem se v roce 1995 léčila. Vždyť bylo vše v pořádku, zdravé děti, prima manžel, prima rodina, dobrá práce.
Následně jsem si dala dohromady, že jsem deprese měla vždy v době, kdy měl manžel milenku. 
Podvědomí je mocné. Energie proudí, ač tomu nevěříme. :)

Asi tak.... Nikdy jsem na tohle moc nevěřil, ale tohle bylo vyřčeno hodně přesně.. Do doby první nevěry všechno v poho - potom přišly obtíže (deprese, taky jsem moc nechápal, proč..) a dál už jen to, co tu je všude okolo... Pak jsem se dověděl o té první nevěře.. Stačí mi to dneska srovnat na časové ose.. Sedí to.. A taky byla prima rodina, príma děti, príma manželka, príma práce... Ale nějak to časem přestalo fungovat a nakonec to skončilo tam, kde to skončilo.. Jasně.. Ti "povznesení" mi tu poví, že si za to můžu sám (pro povznesené: MOHU SI ZA TO SÁM :reta::reta::reta::reta::reta::reta::reta::reta: ), ale myslím si přesto něco jiného.. Nemíním se hádat a polemizovat, nestojí mi to za to, beztak už mě odradili od jiných věcí, raději se budu věnovat něčemu jinýmu, než zkoušet "Bohorovné a povznesené" přesvědčovat o tom, že existují i "nižší" bytosti, které snad možná i stojí za to poznat a vzít přinejmenším na vědomí..

Klokánku, neviem, či som bohorovná a povznesená, ale podľa mňa je úplne jedno, KTO za to môže alebo nemôže, resp. za niektoré veci nemôže nitkto, ale podstatné je EKO ĎALEJ. A za to, ako si poradíš ďalej, so sebou, so životom, so vzťahom k deťom - to už je naozaj len TVOJA zodpovednosť. Nikto si nevyberie(bohorovní odpustia, oni vedia, že viem ;) ) že sa napr. narodí krásny alebo škaredý, talentovaný alebo postihnutý, ale každý bez výnimky je zodpovedný za to, akú partiu potom zahrá s kartami, ktoré dostal na ruku - a toto je obdobné. Nie rovnaké, ale obdobné. A verím, že na teba proste čaká ešte niečo lepšie, krajší vzťah so ženou, ktorá hľadá celý život niekoho ako si ty, aby s ním vytvorila vzťah, po akom ty túžiš. A bude mať rada aj tvoje deti, priateľov, rodinu... a hlavne teba.

Judit, to je pecka... ale aj také sa stáva.

Salen: dobré ráno, ano, milenku znám. Nastoupila u manžela ve firmě a teď zpětně si uvědomuju, že už tehdy mi neseděla. Jak říkáte, asi intuice, v té době jejich vztah začínal. Je o 6 let mladší než já, blondýna, já tmavovláska. Ona tvrdí, mluvila jsem s ní, že pro ni to není flirt, ale životní láska. Poraďte mi, nejen že za ty 4 roky se k ní neodstěhoval, ale neodešel vlastně ani po provalení jejich vztahu, s čímž ona najisto počítala. Ale to nic neznamená. Tráví s ní a jejím synem podstatně víc času než s námi (máme 10-ti letou dceru a 20-ti letého syna), dcera je hodně špatná z toho, že je manžel pořád pryč. Vyptává se, co se děje a já už ho nechci pořád omlouvat pracovní zaneprázdněností. On se vlastně doma pouze nají, převleče, jsou to takové 20-ti minutovky kdy je doma. Každý večer se vrací nejdříve po 23 hodině, je to velký nápor na psychiku, protože vím odkud se vrací. Mám pocit, že nejlepší by bylo, kdyby se k ní aspoň na zkoušku odstěhoval, aby viděl do čeho jde, ale zároveň se toho hodně bojím.

Lálino, a tobě se tak žije hezky? Jsi spokojená, šťastná.....nebo se trápíš a je to na tebe hodně velký psychický tlak? Popřemýšlej jestli takhle chceš opravdu žít. Vyhovuje ti to? Jsou tvé děti šťastné? Podle toho si zařiď svůj vlastní život.

Je to jenom na tobě. A někdy je třeba překonat ten strach a pak třeba zjistíš, že ani nebylo čeho se bát ;)

Kuřátko!! :supr::supr: tak tak...

Nežije se mi hezky, ale pořád se ještě nedokážu smířit s tím, že je manžel schopný zahodit ty roky se mnou, vzpomínky, prostě minulost. Ještě asi nepřišel můj čas, abych mu dokázala popřát štěstí. Doufám ale, že přijde ten den, o kterém mnohé z Vás píšou a já budu umět říct, tak jdi. Možná je to celé o mé závislosti na něm, možná mám strach z neznámého, nevím. Jedno vím jistě, nikdy neříkej nikdy. Já, která rezolutně říkala, nevěra = konec, najednou přemýšlím jako idiot a nejhorší na tom je, že nejvíc to pravděpodobně bolí mě samotnou.

Lálino - holky mají pravdu. Nejsme žádné psycholožky a rodinné poradkyně, jen jsme si každá odžily svůj příběh s nevěrou a hlavně tady několik let čteme a prožíváme příběhy další. Takže vycházíme z reálných zkušeností. Je pravda, že každý příběh je specifický a nelze dát univerzální návod či radu. Ale chování nevěrných se projevuje velmi podobně a z toho lze vycházet. Těch typů nevěrníků zase tolik není.
Ten tvůj průběh je dost typický - tvůj manžel je klasika (Buridanův osel). Když neodešel hned, když byl ještě obluzený zamilovaností, tak už to těžko sám udělá. Zamilovanost už je pryč. Nahradily jí jiné pocity - vzájemná jejich přitažlivost, oproštěná od letitého domácího stereotypu, chuť zakázaného ovoce a hlavně se mezi nimi stále jen hraje na tu lákající lepší strunu, protože ona o něj zatím stále bojuje. Nedělej si iluze, že jí to takhle vyhovuje. To víš že by ho chtěla pro sebe celého. Tvoje existence jí štve úplně stejně jako tebe ta její.
Ale to že on sám od vás neodejde, není důvod k velké radosti. Protože on se zároveň ani jí nevzdá.
Tyhle případy musí rozhodnout manželka nebo milenka. Jedné dojde trpělivost.
Ty se buď se stavem smíříš a necháš ho žít dvojí život. Tím zachováš jakž takž rodinu dětem. Pokud budeš "hodná", manžel s vámi bude zřejmě aspoň občas trávit volný čas, pojede  (i) s vámi na dovolenou, zřejmě s tebou povede i normální sexuální život. Nebudete dělit majetek, ale zároveň ti bude jasné, že manžel investuje i do té druhé. A budeš doufat, že to vzdá ona.
A nebo si časem řekneš že tohle nechceš, že tohle torzo chlapa už není tvůj bývalý manžel, že nebudeš hrát divadlo před dětmi, příbuznými, známými (kteří už na tebe pravděpodobně koukají útrpně delší dobu), reálně si spočítáš že sebe uživíš a na děti ti manžel bude platit a že sice budeš ještě pěkných pár měsíců brečet nad nespravedlností světa, ale nebudeš se muset týrat jeho odchody a příchody a nekonečným přemýšlením co s tebou, s vámi, bude.
A kdo ví ..... dost často se stává, že když manželka oznámí konec, najednou se manžel vzpomatuje. A nebo se chce vracet po té, co najednou musí žít trvale delší dobu se svojí novou láskou. Ale někdy taky ne a životy se prostě rozdělí.
Všechny jsme si myslely, že máme manželství na pořád. A podívej se kolem ......
A na závěr - napadlo tě někdy, že bys ještě ve svém věku mohla začít chodit na seznamovací rande, poznávat se s jinými muži, získávat nové sexuální zkušenosti, zamilovat se, posílat si přiblble dvojsmyslné smsky a maily, kupovat si nové prádélko .... jako vdaná usedlá panímáma bys to už nikdy nepoznala :-))

Salen - poslední věta sedí jak pr... na hrnec :)

Judito - jak už jsem psala, u vás to trvá krátkou dobu (já vím že pro tebe je to věčnost). Holka se k němu upnula, pomáhal jí, radí jí, on se vedle ní musí cítit jak velký ochránce. Asi bys tomu měla dát ještě čas, ale vymezený - no, už jsem ti to psala výše. Zatím těžko odhadnout. Tvůj muž může ještě překvapit nějakým rozhodným postojem "odcházím", ale taky to může přejít do toho stádia nekonečného přebíhání mezi vámi.
Chybí mi tu příspěvky XXXX a její rozhodný nadhled :-).

S odstupem času sleduju, jak se snažíme skoro všechny řešit nejprve , co ON si myslí, co asi prožívá, co ta milenka  s ním ASI zažije, jak to ONI budou mít spolu...a pak, když už se z té polízaníce vyhrabem, začnem mluvit takto: JÁ jsem smutná, já jsem sama, já se musím změnit, já jsem se změnila, já se mám dobře, já se cítím svobodnější....už je mi dovoleno to takhle krásně vidět seshora, s nadhledem , který mi dopřál jen čas a sebeuvědomění.
Lálinko, moc ti to přeju, zjistíš, že on fakt není to nejdůležitější a nejlepší ve tvém životě!!! :pussa:

REGINA:
to je ono!!!, to je ten posun v "odstřižení " se od toho věčného :pro něj, s ním, podle něj, my....do Já, podle mně,pro mně ap. Měkdo to má v sobě, někdo se to musí dlouho učit..
Fakt dobře napsáno!

Salen, ty to píšeš úplně přesně. Milenka bojuje jako lev, a po pravdě, teď momentálně má z manžela to lepší, má většinu jeho času a jeho plnou pozornost. Já jsem nechápala, jak to může tak dlouho trvat, četla jsem tady, že většinou, když neodejde muž po roce k milence, tak vztah nějak skončí, vyšumí. U nás je to pravý opak, dokonce bych řekla, že od doby kdy se to ví veřejně, je to intenzivnější. Spousta lidí mi řekla, že kdybych to nezjistila, tak už to možná skončilo (prý měl v úmyslu s ní končit, protože vyhrožovala, že přijede a řekne mi co se děje), ale takhle to začalo snad zase od začátku. Tvrdí, že se rozhoduje, ale podle čeho? Myslím si Salen, že máš pravdu. Nechce se jí vzdát. Má teď růžové brýle jak bude s ní všechno dokonalé, nechápe, že i ten nejrůžovější život každodenními problémy a starostmi sklouzne do stereotypu. Máš pravdu i v tom, že když jsem hodná je doma klid, ovšem nesmím o ničem mluvit, nic chtít a především si nedělat nárok na jeho čas. Ve chvíli, kdy se už neudržím a bouchnu, je okamžitá reakce typu :"Půjdeme od sebe, ty prostě nepřestaneš." Nejvíc mě bolí ale to, že vůbec dopustil abych se o jejich vztahu dozvěděla, že dopustil abych se trápila a že se tváří jako by mu to bylo úplně jedno.

Mně to trvalo 4 roky...mezitím  jsemsi párkrát musela naběhnout, když jsem řešila problémy ostatních, abych neřešila svoje, a ono mě to tak namlátilo hubu, že jsem se prostě MUSELA rozhodnout, co chci JÁ.

Lálino, čím víc se v tom budeš patlat, tím více se budeš trápit a užírat se...k čemu? zahoď tu kouli, kterou taháš na noze DOBROVOLNĚ, klíč k řetězu máš jen TY!

Holky, já si někdy tak říkám, že jsem na svýho muže prostě jenom zvyklá. Jako na starý boty, ve kterejch se mi dlouhou dobu docela dobře chodilo. Teď se botky rozpadly a budu si muset pořídit nový. Nebo taky můžu chodit bosa. I to má svý kouzlo.
Když si nazuju boty nový, můžou mně tlačit nebo mi skvěle padnou a já v nich zkrásním a rozsvítím se, protože to bude nové, jiné, neokoukané...

Tak si to užijme a netruchleme po tom, co bylo :hjarta: ;)

sisa70 napsal(a):

Holky, já si někdy tak říkám, že jsem na svýho muže prostě jenom zvyklá. Jako na starý boty, ve kterejch se mi dlouhou dobu docela dobře chodilo. ;)

Něco v podobném duchu jsem kdysi v kolektivu před manželem vypustila z úst  a pak mi bylo hodně stydno, protože se ho to DOST hluboce dotklo. :gloria: Sorry já vím, že v tvém případě to má jinou souvislost, ale nějak se mi to znovu s tvým přízpěvkem vybavilo :D
Holt jiný chlap ...jiný mrav :D :D :D nebo že by kraj  ???:rolleyes:

No oni to vůbec asi muži neradi slyší, tohleto. Asi by chtěli slyšet, že z nich máš vibrace v krajině břišní i po 20 letech...atd.
Zajímavý je, že já si novýho chlapa po mým boku zatím nepředstavuju, ale můj JM (ještě manžel) už to všechno vidí v barvách a docela se tím skvěle sám vytáčí.  :D


Regi, máš úžasnou novou IMAGE !!! :supr:

Joo, to je tou transformací, z dračice na jinou dračici....

Sisi - a jinak to jde? zařizuješ, organizuješ?

aha, tak o tuhle image jde! vidím jí teprve teď!

Kukačka napsal(a):

Sisi - a jinak to jde? zařizuješ, organizuješ?

No jo, musela jsem chtě nechtě zapojit "chladný rozum" a začít. Oprášila jsem své znalosti účetnictví...má dáti/dal a počítám.  To mně tedy rozesmálo :lol: a jsem na sebe móc zvědavá, jak to s tolika výdaji a tak málo příjmy zvládnu. To jediný mně na tom trochu brzdí. Jinak citově to mám, zdá se, srovnaný. Můj muž je teď pořád doma a funguje jako chůva, kuchařka, pradlena..... a já se transformuju :P

Kukačka napsal(a):

aha, tak o tuhle image jde! vidím jí teprve teď!

Ty brďo... já se úplně lekla, když jsem sem vlétla... Regi má úúúplně krvavý voči :co: tak jsem honem četla zpětně, abych zjistila,cože jí tak rozlítilo a ona jen nová IMAGE!!!  :dumbom:  teda Regino, to jsou teda  OBR transformace... :cool:

Somaio - taky jsem podobnou věc nedlouho před rozpadem manželství vyřkla...pak jsem se za to fackovala a myslela jsem si, že by se to nestalo, kdybych mlčela :).
Já promluvila v tomto smyslu - po dvaceti letech už nejsem zamilovaná, ale vážím si tě pro spoustu věcí. Byl dotčen a uražen!
Já mám vůbec s mluvením problém

Siso - drž se, transformuj. A věz, že ten strach co bude a jak bude je kolikrát mnohem horší než samotná skutečnost. Jsem toho důkazem.

Som, to jsou brýle! Jinak je to gif, zmenšením se přestal pohybovat, za brýlemi jsou sexy uhrančivé dračí oči, přesně jako ty moje  :vissla:

Síso, já to s tebou chca nechca prožívám, protože máme ty chlapy tak podobné,jen mi vysvětli, proč se doma snaží, když už je to zbytečný? To prostě nejde, když ti někdo  znova podrazí nohy, abys na to zapomněla...to je přeci pud sebezáchovy mu jednu vrazit a  odejít, ne?

Salen napsal(a):

Judito - jak už jsem psala, u vás to trvá krátkou dobu (já vím že pro tebe je to věčnost). Holka se k němu upnula, pomáhal jí, radí jí, on se vedle ní musí cítit jak velký ochránce. Asi bys tomu měla dát ještě čas, ale vymezený - no, už jsem ti to psala výše. Zatím těžko odhadnout. Tvůj muž může ještě překvapit nějakým rozhodným postojem "odcházím", ale taky to může přejít do toho stádia nekonečného přebíhání mezi vámi.
Chybí mi tu příspěvky XXXX a její rozhodný nadhled :-).

Salen, píšeš, že sice nejsi žádná rodinná poradkyně, ale to co zmiňuješ, že se vedle ní cítí jako velký ochránce, tak tohle mi přesně říkala psycholožka v rodinné poradně..... A tu její závislost na něm tady u nás jsem podcenila....on tady byl pro ni opravdu jediným a nejbližším člověkem, se kterým  řešila nejen pracovní, ale i soukromé věci a to je asi také sblížilo. No nic, dám na Tvou radu a zkusím vydržet. Ještě mi akorát v Tvém příspěvku chyběla třetí varianta vývoje, taktéž rozhodný postoj "zůstávám".......Moc díky za povzbuzení a dobře myšlené rady :)

sisa70 napsal(a):

Holky, já si někdy tak říkám, že jsem na svýho muže prostě jenom zvyklá. Jako na starý boty, ve kterejch se mi dlouhou dobu docela dobře chodilo. Teď se botky rozpadly a budu si muset pořídit nový. Nebo taky můžu chodit bosa. I to má svý kouzlo.
Když si nazuju boty nový, můžou mně tlačit nebo mi skvěle padnou a já v nich zkrásním a rozsvítím se, protože to bude nové, jiné, neokoukané...

Tak si to užijme a netruchleme po tom, co bylo :hjarta: ;)

Ahoj Siso, já jsem myslela, že tvoje botky jsou v pohodě, že jste je znovu podrazili? Jsem vedle?

aeva1 napsal(a):

sisa70 napsal(a):

Holky, já si někdy tak říkám, že jsem na svýho muže prostě jenom zvyklá. Jako na starý boty, ve kterejch se mi dlouhou dobu docela dobře chodilo. Teď se botky rozpadly a budu si muset pořídit nový. Nebo taky můžu chodit bosa. I to má svý kouzlo.
Když si nazuju boty nový, můžou mně tlačit nebo mi skvěle padnou a já v nich zkrásním a rozsvítím se, protože to bude nové, jiné, neokoukané...

Tak si to užijme a netruchleme po tom, co bylo :hjarta: ;)

Ahoj Siso, já jsem myslela, že tvoje botky jsou v pohodě, že jste je znovu podrazili? Jsem vedle?

tak jo aveo,koupím si nové boty a uvidím,zda padnou,ale steré už nééé,už se od nich oprostím,hajzla jednoho nevěrnýho :dumbom:

Ahoj Aevko :hjarta:,
tak boty jsem podrazila já, můj manžel nosil střídavě dvoje :lol: A oboje velmi poctivě.
A třetí osoba, která už asi měla plný zuby toho několikaletýho vztahu, kterému však podle ní něco stále chybělo, to rozsekla. Takové láskyplné smskové elaboráty jsem už dlouho  nedostala a doufám, že už nedostanu. Stačilo.
A tak po osmnácti letech začínám od píky. No ne, že by se mi to toho nějak chtělo ale bydlím teď s chlapem, kterýho si nevážím, nemuluju a kterej mi tak trochu brání v rozletu.  Já jiný řešení nevidím. Není mi s ním dobře. Je teda pravda, že ten vztek, kterej jsem v sobě měla už vyprchal, teďka už jsem s tím smířená a pracuju krok za krokem na tom, aby bylo zase dobře.

Aevo, jak se máš ??????

Regi, u mého muže je to čistě rozumová záležitost. Ekonomicky by bylo výhodnější zůstat se mnou, protože řešení problémů a nové začátky nejsou jeho silná stránka.

Siso, ta druhá bude mít smůlu, dostane torzo. Ještě to neví, ale dokud holky nevyrostou, nebude ho mít pro sebe úplně, notabene, tak do půl roku společného života budou tam, kde jste teď vy.
Nedivila bych se, kdyby se objevila nějaká třetí vyprošťovatelka, a to nemluvím o tom, až se (už brzo)objeví ve TVÉM životě nejaký záchranář! Chtělo by to někoho na poňufání, viď?  :pussa: :hjarta:

Lakino, on není hajzl. Prostě se zamiloval. To právo a volbu máš taky. Jen bohužel ublížíš tomu vedle tebe.
A teď si ubližuješ sama tím, že  se zatím neumíš smířit, že tě vyměnil za jiný model, lhostejno jaký, ale vyměnil. To bolí, ale je na tobě jak dlouho .

Připomínám: čím déle budeš obviňovat, hněvat se, čím déle bude trvat smiřování se s novou situací, tím víc ti běží čas, který můžeš trávit s prima lidmi, a hlavně potichu přichází zákeřný nepřítel všech nešťastných a nesmířitelných :NEMOC.

V momentě, kdy jsem seděla u psacího stolu, najednou se se mnou zhoupl svět, rozbušilo se mi sdrce, že mi mále vylezlo krkem ven, mžitky před očima- a já dostala záchvat paniky, že UMŘU,
tak tehdy jsem pochopila, co je pro mě horší než mužova nevěra!

Totiž to, že umřu a moje děti se budou trápit bez maminky, že nikdy neuvidím vnoučata, že nezasadím ty kytky, co tak miluju, že jsem v životě nebyla u moře, že se chci projet na koni, že bych chtěla zase začít jezdit autem...až jsem pochopila, že mi můj anděl dává POSLEDNÍ výstrahu.

Ten den, tuším bylo to někde v polovině února (nevěra provalena 3 měsíce předtím), jsem zahájila ZMĚNU svého myšlení. Já jsem ta důležitá a jestli to ten vedle mě neví, tak je jeho svobodná volba odejít, bránit mu nemůžu. To je ta dělová koule na řetězu u nohy, od něhož máš v ruce klíč.

Pak mi trvalo asi ještě 14 dní, kdy jsem si při jedné řízené meditaci (vizualizaci) zažila TOTÁLNÍ oddělení, tj. konečné a nezvratné, a pak jsem se narovnala a smířila. Nekecám. Prostě jsem se smířila, že ten, co mě trápí i tím, že není schopen čestně odejít, odejde. Ale děti, tj. to nejdůležitější, co mám, zůstávají.

V té chvíli to bylo tak jasné, jakoby to napsal někdo na nebe a vyryl mi to navždy do srdce. Jenže pak přišla NEMOC. Ona tam totiž už byla , vznikala v době, kdy jsem se žrala, trápila, vyčítala...

Díky smíření jsem přišla JEN o žlučník (nashormážděný nevyjevený hněv). Známá  se dostala podobným způsobem  z rakoviny. Věřím, kdyby se nesmířila a neodpustila, dnes by tu už nebyla.
Bolí tě ramena nebo kolenní klouby? Co myslíš, je to jen tím, že třeba sportuješ? Není to tím, že jsi na někoho rozzlobená a že jsi nedokázala odpustit a smířit se s tím?

Nejde ti mráz po zádech? To je ten chlap důležitější než TY, tj. tvé zdraví, tvé tělo, tvá duše????

Regina napsal(a):

Siso, ta druhá bude mít smůlu, dostane torzo. Ještě to neví, ale dokud holky nevyrostou, nebude ho mít pro sebe úplně, notabene, tak do půl roku společného života budou tam, kde jste teď vy.
Nedivila bych se, kdyby se objevila nějaká třetí vyprošťovatelka, a to nemluvím o tom, až se (už brzo)objeví ve TVÉM životě nejaký záchranář! Chtělo by to někoho na poňufání, viď?  :pussa: :hjarta:

Regi, co ta druhá mít bude nebo nebude mi je jedno.  Pracovala na tom velmi dlouho a systematicky, aby to takhle dopadlo a narozdíl ode mně věděla, jaký krásný pohádky umí manžel vyprávět a čeho je schopen.  A to, k čemu se odhodlala můžu říct jen jedno ....zoufalý lidi dělají zoufalý věci. :(
Já už teď koukám na sebe a svému muži přeji jedno: Aby pochopil a přijal sebe i se svými mindráky a nedokonalostmi (které neustále přisuzoval mně) a aby žil konečně spokojeně.

A přesně jak píšeš o těch nemocech, když člověku začíná jít o život, musí z toho rychlíku vystoupit.

sisa70 napsal(a):

Ahoj Aevko :hjarta:,
Aevo, jak se máš ??????

Regi, u mého muže je to čistě rozumová záležitost. Ekonomicky by bylo výhodnější zůstat se mnou, protože řešení problémů a nové začátky nejsou jeho silná stránka.

Teď se musím smát, jak jsi to napsala. I u nás bylo ekonomicky "výhodnější" zůstat se mnou. Proto se BM tak bránil rozvodu. Nedávno mi řekl, že je stejně škoda, že jsem to zničila :dumbom:, protože prý teď má zbytečně moc starostí a práce. Co na to říct? Škoda, že mu nechybím já a dcera.
Ale když vás holky vidím, jak po dvou a více letech snažení udržet manželství, to jde často stejně do kytek, tak jsem ráda, že jsem to rozsekla a že už to bolavé období mám aspoň trochu za sebou.
Jo Siso, mám se dobře. Kdybych si občas /teda často/ nepouštěla do hlavy ty pitomé myšlenky na minulý život, tak napíšu, že se mám krásně. Nic mi nechybí. Jsem zdravá, uživím se slušně, mám dobré kamarádky, mám i kluka, který mě má rád a nejraději by byl se mnou pořád, dcera je v pohodě. Vlastně se mám opravdu moc hezky, jen jsem úplně pitomá a nějak si to neumím uvědomit. A neumím si vážit toho, co mám. A jsem schopna ještě dnes brečet kvůli někomu, kdo mi za to už nestojí.

Aevo - moc hezké psaní. tak nebuď pitomá a myšlenky nech spát!
Přeju hodně pozitivního a příjemného v dalším životě :)

Aevo, moc ti přeju, ať už se máš jenom skvěle.
Kuki má pravdu, netrap se už a užívej života.
Pa :hjarta:

Díky , holky. A Siso, držím palce, ať všechno zvládneš. Nepochopila jsem moc ty smskové elaboráty - to ti dotyčná něco přeposlala?

aeva1 napsal(a):

Díky , holky. A Siso, držím palce, ať všechno zvládneš. Nepochopila jsem moc ty smskové elaboráty - to ti dotyčná něco přeposlala?

:lol: ale ne, dotyčná si dala práci a vypracovala pro mně několik slohových cvičení, kde mi popisovala, jak si s manž. užívali, zatímco já tvrdla doma s dětma a že se mi to coby stihačce vymklo z rukou...atd atd.  Ale co, ztrapnila se sama. Já jsem jí pouze požádala, ať mně z toho vynechá a vyřeší si svůj život sama, že já jí nepomůžu. Tak snad to už pochopila.
Aevo, až to všechno přebolí, budu se tomu smát, to vím ;)

No jo, tady ty potřeby někomu něco napsat jsou fakt děsné.. Párkrát mě taky napadlo, co bych milence ráda řekla nebo napsala, ale jsem moc ráda, že jsem to nikdy neudělala.
Tak se drž, ať to přebolí.

Aevi, bude líp. Už teď je, jen si to k sobě připusť. :jojo:

jak tak vás tu čtu, tak jste toho napsaly moc a moc, ale stále jen pravdu a jak se věci mají.

regino, moc se mi líbí, jak píšeš ZAHÁJIT ZMĚNU MYŠLENÍ A KDO JE VLATNĚ DŮLEŽITÝ.  Poslední dobou jsem jen přemýšlím co ON, jak ON, prič a vůbec nemyslím na sebe co Já....
Také se mi zdá, že se jen bojím VYSTOUPIT Z TOHO ZVYKU A DENODENNÍHO STEREOTYPU.

jUDITO....co píšeš je fakt síla, že u vás snad bydlela, hledala práci a nakonec odloudí tátu od rodiny!!! Jsou to fakt mrchy, co si nevidí ani na špičku nosu a pošlapou všechno, hlavně, že jsou štastný. Ty za to nemůžeš, tak se neobviňuj.


Sisa....dobře jsi to té milence napálila, musela být nepříčetná.


ještě odpovídám na otázku tuším SALEN: CO NA TO MAMINKA? .........Tak poprvé, jak odešel (aspon v té době jsem si nemyslela, že je v tom baba - spíš práce a neshody kvůli jeho kamarádovi) - vzala ho k sobě bez řečí a ještě si pro něj k nám domů přijela! (místo toho , aby řekla - trady máš svoji rodinu, vyřeš si to sám)
Před několika měsíci....neměl kam jít, nekomunikoval ani s maminkou. ta byla proti, že ho nevezme, at si jde k ní nebo někam jinam. Ale matka je matka, tak jí jednou obměkčil, prý, že ho v životě neviděla brečet a klepat se, jak je ve stresu, tak ho vzala k sobě.
Vlastně jsme se ještě pohádali před pár měsíci kvůli tomu, že to ví jeho matka ode mě a to ho nějvíc na mě naštvalo a jaká prý jsem. jenomže maminka by přísahala na svoji s..., že on by nikdy nic takovýho nebyl schopen - nevěry, tak jsem jí jen ujistila, že to je  pravda a aby on si nevymýšlel a nedělal ze mě něco co nejsem. Věřila mi a stála při mě a popravdě řečeno můj M jen lehce přiznal svoji chybu mě
ale ze všeho nejvíc ho "ranilo", že to o něm ví matka, která ho do té doby měla jako muže Č.1!!!
Utajovat se to vše tak nějak nedalo, bydlíme od sebe kousek cca 10 min autem
A ted  jsou zase spolu za dobrém a na vše je ze strany tchýně zapomenuto, protože je u nás doma , u ní má ale věci, takže mu pere, občas i uvaří a to je jako nedělní oběd, když k ní přijede v týdnu. Zkrátka pro mne normální denodenní věci, o kterých ani nemluvím - praní, vaření, úklid.
Občas jsem položila otázku, kde je vlastně doma? Řekl že tady, a proč má věci u mamky? At to neřeším. No je to na bednu. Neřeším to. Prijde mi to jednou nohou u nás, jednou u matky a čelem namířeno do kavárny, baru, na pivo a jít se bavit.
Už se nezaobírám tím co tchýně, přestávám přemýšlet a vnucuji si do své hlavy, ne co ON  ale co Já, jak se s ním cítím...
Včera jsme spolu jeli hod autem, tak jsem mu i řekla, že od něho nechci dostat další ránu živitní, jakou jsem si již zažila, že jestli to má takhle fungovat a nebaví ho to být s náma, tak já si krájet nejhezčí léta svého života nechci a trápit se další třeba 2 nebo tři roky, to fakt ne a pak aby to skončilo stejně.Že je nerozhodný, neví co sám chcve, ale že já to vím.

Kerrin - a otec se tam zřejmě nevyskytuje, co? No, těžko ty matky soudit. Je jasné, že synovi takhle nijak dobře nepomáhá, ale kdo ví jak bychom se zachovaly vůči našim synům my. Moje tchýně začala synovi (mému ex) ve svých 82 letech denně vařit a dává jeho současný život za příklad jejím dcerám - ty už mají vnoučata, žijí usedle a tchýně jim předhazuje jak můj ex žije, jak pořád cestuje se svou novou přítelkyní - no, holky jsou z toho natěšené :-))).

A musela jsem se zasmát tvé větě, že ty milenky jsou mrchy ..... :-)). Kerrin, když ony se ženské nerozdělují na manželky a milenky. Ono se to neskutečně prolíná. Taky se ti chce teď zvolat "to já bych NIKDY žádné ženské neudělala" ?? Jo, jo, to známe. A jak čas plyne, už to tak rezolutně neprohlašujeme a najednou je z leckteré bývalé podváděné manželky nová milenka. A čím myslíš že se jako milenka obhajuje? No přece tím, že to manželství už jim stejně dávno nefunguje a stejně by se rozešli. A nová podváděná manželka jí proklíná a říká "jak mi to ta mrcha mohla udělat, to já bych NIKDY ...." :-).

Když čtu některé řádky, napadá mě myšlenka, vždyť milenky jsou stejné ženy jako všechny ostatní. Nejsou to mrchy, nepřátelé, jen se nám tak v určité chvíli jeví. Jsou stejně nešťastné, smutné, laskavé, veselé, vlídné, někdy rozzlobené. Jakobychom zapomínaly, že partner je ten, kdo se takhle rozhodl, že i my máme větší nebo menší "díl viny" za rozpad vztahu. Že milenky bývají většinou pouhým katalyzátorem, pouhým zrcadlem nastaveným našemu vztahu. A že do role milenky se třeba může dostat každá z nás. :)

Majko, to je ale krásná myšlenka...

také jsem myslela :mrchy: jhen v tu chvíli, když se cítíme ubližovaný. Iu jsem psala na jiném vlákně, že jsem to kdysi zažila být milenko ženatého muže. Vycouvala jsem zavčasu. Kvli mě se nerozvedl,jen jsem zjistila, jaké to je a nechtěla bych se dostat do pozice "zamilované milenky" ..... jenže nikdy neříkej nikdy. ne vážně  v rodině mého muže otec není od jeho 16-ti, takžematka dodnes se snaží mít dětičky jko kvočna u sebe, to i její dcera (36) svobodná, bez přítele - občas někdo a matka vede život s přítelem občasné schůzky, jak jí to vyhovuje .....1 týdne na večer do rána! a kde poak má brát její syn (můj M ) vzor, když to nevidí doma. každý jak se mu to hodí....
Možná jsem něco blbě napsala nebo zformulovala, ale píšu, jak si to myslím

Salen, presně taková je obhajoba...... vztah nefunguje už dlouho............ Když jsme s M měli rozhor po provalení jeho vztahu k dotyčné, tak ze mě vypadla přesně tato slova a že  také dokážu říct cokoliv a vím co mluví ta dotyčná, že ho přesvědčuje o tom, že to nemá smysl.....když odejde bude mít klid, vše za sebou, bude volný.......... už má za sebou 2 manželství  a je přes rok rozvedená.

Judita23 napsal(a):

Salen napsal(a):

Judito - jak už jsem psala, u vás to trvá krátkou dobu (já vím že pro tebe je to věčnost). Holka se k němu upnula, pomáhal jí, radí jí, on se vedle ní musí cítit jak velký ochránce. Asi bys tomu měla dát ještě čas, ale vymezený - no, už jsem ti to psala výše. Zatím těžko odhadnout. Tvůj muž může ještě překvapit nějakým rozhodným postojem "odcházím", ale taky to může přejít do toho stádia nekonečného přebíhání mezi vámi.
Chybí mi tu příspěvky XXXX a její rozhodný nadhled :-).

Salen, píšeš, že sice nejsi žádná rodinná poradkyně, ale to co zmiňuješ, že se vedle ní cítí jako velký ochránce, tak tohle mi přesně říkala psycholožka v rodinné poradně..... A tu její závislost na něm tady u nás jsem podcenila....on tady byl pro ni opravdu jediným a nejbližším člověkem, se kterým  řešila nejen pracovní, ale i soukromé věci a to je asi také sblížilo. No nic, dám na Tvou radu a zkusím vydržet. Ještě mi akorát v Tvém příspěvku chyběla třetí varianta vývoje, taktéž rozhodný postoj "zůstávám".......Moc díky za povzbuzení a dobře myšlené rady :)

U nás to bylo to samé. Já jsem na manžela působila jako člověk, co pomoc a ochranu nepotřebuje, jeho tehdejší milenka působila jako chudinka, která potřebuje pomoc (objektivně to bylo jinak -  já byla poměrně vážně nemocná, tři děti, z toho jedno miminko, k tomu jsem ještě pracovala z domova, ona byla zdravá, s jedním dítkem). Dokonce i já jsem jí pomáhala s různými věcmi.

Jsem jen chtěla napsat, že psycholog mě naučil, jak to změnit, je třeba naučit se říkat si o pomoc, nebát se dát najevo že něco nezvládám, nestíhám. Na druhou stranu začít si manžela vážit pro to dobré, co je v něm a nezapomenout ho obdivovat za to pěkné, co pro nás dělá. Přesně jak to dělala ta jeho bývalá milenka. Není to jednoduché, ale jde to.

Zrovna tak pomohlo, když jsem se stala víc bezstarostou a málo co řešící, to bylo snad nejtěžší, ale šlo to, mimo jiné i díky tomu, že jsem na manžela přehodila část povinností a tím se mi uvolnil prostor pro užívání si života.

Musím uznat, že ta jeho bývalá milenka mi byla a je vzorem svým přístupem k životu v některých oblastech, pomohla mi k pochopení mých chyb. Psycholog mi tehdy říkal, že jí jednou napíšu pomyslný děkovný dopis. Měl pravdu. I kdyby můj muž o mě nestál, to co mě naučila ona, použiju ve svých příštích případných vztazích.

aeva1 napsal(a):

No jo, tady ty potřeby někomu něco napsat jsou fakt děsné.. Párkrát mě taky napadlo, co bych milence ráda řekla nebo napsala, ale jsem moc ráda, že jsem to nikdy neudělala.
Tak se drž, ať to přebolí.

Myslím, že korespondence manželka X milenka nemá smysl, protože je hodně těžké vypustit emoce a nebrat si to osobně.  Většinou to je skrytý boj, kdo z koho. Už tam podle mně nejde ani tak o toho chlapa, ale o to, která bude mít navrch. Já jsem taky měla nutkání jí to oplatit stejnou mincí, ale teď jsem ráda, že jsem to neudělala .
Já se jí vlastně ani nedivím, že všechno vsadila na jednu kartu. Vzhledem k tomu, jaký měla život je ta její citová závislost pochopitelná. To jen já vždycky čučím :co: Nevím, proč si pořád myslím, že ostatní přemýšlí stejně jako já... Byl to pro mě jen velkej skok z pohody do nepohody. 
A ani jsem jí nic napálit nechtěla, jen jsem to už nechtěla číst. Ty věci, který člověk ani vědět nepotřebuje, ale který mu zůstanou  někde vzadu v hlavě a špatně se jich zbavuje.

Siso, jak ti rozumím. Já zažila jen jednu sms od "ní". Ale už z hlavy nevymažu ty telefonáty, který jsem v pominutí smyslů kvůli tomu udělala. jenže to vím teď, že bych reagovala jinak. Grácie a nadhled se získává v rozjitřených dobách těžko.

Pokuď svého muže miluješ, tak je to opravdu těžké.
Pokud jde ale o hájení starého kačera (tj. mnou odložená hračka, se kterou si hraje někdo jiný), tak je to jen boj ega.
Siso, jsi na dobré cestě.
Za sebe musím říct, že jsem včera s mužem měli velmi dlouhý a velmi emotivní hovor a když už jsem myslela, že je všechno v háji (mám tendenci brzo házet flintu do žita)a že je mezi námi konec, tak přišel a říkal věci, o kterých jsem ani netušila, že o nich uvažuje a vůbec o nich ví. Třeba to, že mě stahuje, že se vzdalujeme a tak...a on řekl, že o mě stojí, že se pro mě rozhodl a že chce se mnou zestárnout atd...ještě teď se z toho klepu.

Závěr je, že já jsem zralá na :dumbom: :dumbom: :dumbom: :dumbom: :dumbom: :dumbom:, bo jsem si zase vytvářela doměnky, zase jsem si v hlavě něco sesumírovala, aniž bych znala názor druhé strany, a protože člověk věří horším věcem, tak jsem usoudila, že už  nemá cenu bojovat.
A ejhle, najednou znám názor druhé strany a najednou jsem pochopila, že on není brzda našeho manželství, ale JÁ.  :usch: To bolí, zjištění,  že to, co podsouvám svému patrnerovi, vytvářím já sama. To věčné zrcadlení...

Regi, to teda zírám a držím palce. :hjarta::supr:

Regina napsal(a):

....., tak přišel a říkal věci, o kterých jsem ani netušila, že o nich uvažuje a vůbec o nich ví. Třeba to, že mě stahuje, že se vzdalujeme a tak...a on řekl, že o mě stojí, že se pro mě rozhodl a že chce se mnou zestárnout atd...ještě teď se z toho klepu.

najednou jsem pochopila, že on není brzda našeho manželství, ale JÁ.

Regi, to je úžasné cos napsala. Tohle když chlap řekne sám od sebe, je něco neuvěřitelného. Jsem tak ráda, že se to kulí tímto směrem, ani nevíš jak.
O Tobě a o Sisince přemýšlím teď fakt furt. Holky, jak já vás mám ráda, ani nevíte jak. A to víno, to víno  spolu musíme uskutečnit.

Regina napsal(a):

... najednou jsem pochopila, že on není brzda našeho manželství, ale JÁ.

holka moje, to si nemyslím, ale pro tebe tahle věta teď asi může něco znamenat.

Sisinko, jednou nahoře, jednou dole, je mi to líto, kočičko, držím ti palečky. :hjarta: :pussa:

Regi téééda zírám a chválím :hjarta:

poletucha napsal(a):

Sisinko, jednou nahoře, jednou dole, je mi to líto, kočičko, držím ti palečky. :hjarta: :pussa:

Ahoj Poletuško,
děkuju moc. Už se moc těším, až se uvidíme.
Víš co je na tom všem zajímavý?
Že já vždycky, když začnu mít pocit, že je mi až nějak  moc dobře, obratem se všechno změní.
Minulý rok jsem si tak říkala, že si žiju tak nějak moc lehce, že mi je skoro pořád hezky a zažívám jsem věci, který jsem si vždycky přála zažít..... ale pořád mi v hlavě blikalo , že bych se měla naučit být více praktická a začít vnímat to materiálno. Tak a teď to mám. Nevím co dřív :lol:

Siso, taky se přidávám k přání, ať se trápíš co nejméně. ALe zvládáš to najedničku, klobouk dolů.

Já jsem v době těsně po provalení, kdy milenka pořád mého muže naháněla, jsem ji zavolala (my jsme se znaly osobně) a poprosila jsem jí, že jestli mého muže miluje, tak ať ho nekontaktuje, protože on se svobodně rozhodl pro rodinu a tak ať mu to neztěžuje. jsem byla naiva naivní až blbá, dnes už bych to neudělala. Ona mi to do telefonu odkývala, ale dál jela ve své koleji, volala mu třeba jen proto, aby slyšela jeho hlas atd atd. Ten telefonát byl úplně na nic. A to jsem jí volala po domluvě s mým mužem a stál vedle mě. Brr, radši nevzpomínat.

Regíí - to je super! Ten tvůj chlap se nezdá, to ti povím. Něco je asi ve vzduchu, ten můj zas se mnou rád šel v pátek dobrovolně na meditaci (poprvé v životě) a když to zkončilo, zářil jak sluníčko a pořád některé věci z té meditace opakuje...

sisa70 napsal(a):

poletucha napsal(a):

Sisinko, jednou nahoře, jednou dole, je mi to líto, kočičko, držím ti palečky. :hjarta: :pussa:

Ahoj Poletuško,
děkuju moc. Už se moc těším, až se uvidíme.
Víš co je na tom všem zajímavý?
Že já vždycky, když začnu mít pocit, že je mi až nějak  moc dobře, obratem se všechno změní.
Minulý rok jsem si tak říkala, že si žiju tak nějak moc lehce, že mi je skoro pořád hezky a zažívám jsem věci, který jsem si vždycky přála zažít..... ale pořád mi v hlavě blikalo , že bych se měla naučit být více praktická a začít vnímat to materiálno. Tak a teď to mám. Nevím co dřív :lol:

to že jsi ale to krásné zažila, je strašně důležité, ta vize že to existuje, je jako lano ve tmě. Bude tě vést. Teď ti to moc pomůže. Mohla bych taky mluvit o svejch lanech, už jsem úplnej horolezec. Však pak,  na tom víně :pussa:

-

Majko, KUŠ!!!

-

no to je zkrátka celá majkafa - prakticky to samé řekla i mě z očí do očí a to mého muže nikdy neviděla. Podle majkafy to u nás doma špatně dopadne.... a taky povídala, že má silný pocit, že mě nikdy nemiloval a ani já jeho...

Každý jsme jiný, každý máme jiné vnímání ovlivněné tím, co jsme prožili a prožíváme. Hodně jsem o tom přemýšlela a nakonec přišla na to, že i takovéto názory a sdělení, které druhým předává majkafa můžou člověku hodně pomoci.

Regi, Siso, držím palce. Virtuálně tu sleduju vaše životy, které tu veřejně odkrýváte a smekám. Jste obě velmi silné ženy, máte můj obdiv :hjarta:

-

Majki, já nemám růžové brýle už mnoho let, a neboj se o mě, jsem velká, samostatná a  snad už i nezávislá :D

majkafa napsal(a):

:( Regi, nechci být špatným prorokem. Vás dva spolu jsem viděla pár hodin. Tvůj muž se k tobě chová nehezky, vůbec ne jako ke své partnerce ale jako ke služce, tvůj muž tě NEMILUJE. :(
Je to můj pocit, ale velice silný, řekla bych - čím dál, tím silnější. :( Ať píšeš cokoliv, i tyhle řádky dnes.
Kéž bych se mýlila.
Nenasazuj růžové brýle, prosím. Nechoď do druhého extrému, dobře zvažuj. Slova nejsou důležitá, důležité jsou činy. Slova jsou JENOM slova.
Mám o tebe starost.

připadá mi to jako projekce Ega

-

Teda Majko, já bych snad ani svý nejlepší kamarádce neřekla, že jí její muž nemiluje. Jak to je mezi nimi, ví jen oni dva. Tohle jsou od tebe moc rychlý soudy.

Regi, řekla bych že sama víš nejlíp...

Kukačka napsal(a):

Regi, řekla bych že sama víš nejlíp...

Občas mám TAK silný pocity, ale většinou jsou to jen má zbožná přání.

-

Regino, držím palce, abyste s manželem byli další dvojka, která krizi ustála.
:)

Vanilka69 napsal(a):

no to je zkrátka celá majkafa - prakticky to samé řekla i mě z očí do očí a to mého muže nikdy neviděla. Podle majkafy to u nás doma špatně dopadne.... a taky povídala, že má silný pocit, že mě nikdy nemiloval a ani já jeho...

Každý jsme jiný, každý máme jiné vnímání ovlivněné tím, co jsme prožili a prožíváme. Hodně jsem o tom přemýšlela a nakonec přišla na to, že i takovéto názory a sdělení, které druhým předává majkafa můžou člověku hodně pomoci.

......hmmm, v jakém smyslu, konkrétně ?
Přidám se k těm, kteří si taky vyslechli Majčin intuitivní negativní soud  na svůj partnerský vztah a tak si právě dumám , k čemu mi to asi mělo být??? :rolleyes:
Nevyslovuješ Majko, své soudy ovlivněné svými radikálními postoji příliš často?
Nezrcadlíme ti teď něco náhodou?

A Som, tebe tady ráda vidím!

-

Třeba to majkafa OPRAVDU říká a dělá proto, že chce tomu druhému pomoci. Mě tedy chvíli trvalo na tohle přijít, poté co mi do očí napálila, že u nás doma to dobře nedopane. Prvotní moje reakce byla, že majkafa to se mnou nemyslí dobře. Ale nakonec jsem došla k tomu, že vše je tak jak má být.

Somaia napsal(a):

Vanilka69 napsal(a):

no to je zkrátka celá majkafa - prakticky to samé řekla i mě z očí do očí a to mého muže nikdy neviděla. Podle majkafy to u nás doma špatně dopadne.... a taky povídala, že má silný pocit, že mě nikdy nemiloval a ani já jeho...

Každý jsme jiný, každý máme jiné vnímání ovlivněné tím, co jsme prožili a prožíváme. Hodně jsem o tom přemýšlela a nakonec přišla na to, že i takovéto názory a sdělení, které druhým předává majkafa můžou člověku hodně pomoci.

......hmmm, v jakém smyslu, konkrétně ?
Přidám se k těm, kteří si taky vyslechli Majčin intuitivní negativní soud  na svůj partnerský vztah a tak si právě dumám , k čemu mi to asi mělo být??? :rolleyes:
Nevyslovuješ Majko, své soudy ovlivněné svými radikálními postoji příliš často?
Nezrcadlíme ti teď něco náhodou?

Tak mě to třeba pomohlo nebýt taková vstřícná a otevřená a bezbranná.

A v neposlední řadě budu citovat moji oblíbenou Radůzu:

Než vystoupím ze všech svých těl
pochopím, že nepřítel
ať už chtěl, a nebo nechtěl
nejlepší byl učitel ....  :reta:

Huš! Ten můj chlap je potrhlo, vztekloun a mameluk, ale cíťa, proto jsem  schopna vedle něj žít, kdyby byl jen o 1% menší srdcař, tak....asi už jsem buďto ve věčných lovištích, v Beřkovicích, v báni nebo rozvedená...Tož asi tak :cool:

-

majkafa napsal(a):

Skvělý. Kam se mám dostavit na kamenování?

Pokud vůbec (já si to nemyslím) - tak sama dovnitř sebe...

-

majkafa napsal(a):

Dovnitř sebe nemusím. Vím, jak to uvnitř mám.
Pro vás se klidně někam dostavím. Ráda posloužím, jsem halt celý život otloukánek.
Jen málo "mých Pražanů mi rozumí" a dokáže mě brát takovou, jaká jsem. Díky pane, žes mi poslal takové lidičky, když už jsi mě "udělal" tak složitou.

Bohužel, majkafo, tam musíme někdy všichni :lol: neb nikdo nejsme dokonalý.  ;)

No vzhledem k tomu, že  na základě astrologických zkušeností vím, že právě Berani jsou tím nejméně složitým znamením možná z celého zvěrokruhu, jsou přímočaří a dost dobře čitelní, tak si myslím, že se za své výroky o složitosti jen schováváš , zřejmě v situacích když se cítíš v úzkých.
Nikdo tě  přeci nechce kamenovat, proč si to myslíš?  Jen nastavujeme oblíbené zrcadlo.....

-

Majko, jsi taková, jaká jsi. Pro mně jsi velkej střelec.
Však já jsem taky někdy dost rychlá, jak v soudech, tak v činech...ale mnohdy je to spíš na škodu...hlavně mně samotné. 
Tak už se nedurdi :P

-

Regina napsal(a):

Huš! Ten můj chlap je potrhlo, vztekloun a mameluk, ale cíťa, proto jsem  schopna vedle něj žít, kdyby byl jen o 1% menší srdcař, tak....asi už jsem buďto ve věčných lovištích, v Beřkovicích, v báni nebo rozvedená...Tož asi tak :cool:

Buď klidná Regi, já když vidím a poznám ženu, tak intuitivně cítím, s jakou kvalitativní energií se pravděpodobně v manželství  spojila, protože jsem si vědomá na jakém podkladě se tak děje. Máš stoprocentní pravdu v tom, že necitlivý hrobozrně materialistický muž by s tebou neměl šanci na dlouhodobé přežití, nehledě na to, že takového by sis nepřitáhla... to co vnímáš  u něj občas navenek může být jen ochranný krunýř.

Tyyy vago Majko, tak jsi mě donutila přemýšlet, jestli bych na základě čehokoliv dokázala říct, že někdo někoho nemiluje. Co se dějě mezi lidmi (partnery) a co předvádí ostatním je úplně něco jiného než co žijou. Nehodnotím vůbec, zda Regi muž miluje nebo ne, jen tvoje napsání.

Jediné, co jsi mohla vidět, že jí "nemiluje" tak jak by měl. S úctou, pohodou, klidem. A co si budeme říkat, partněři se k nám chovají, tak jak si o to říkáme...

Cokoliv jsem v životě provedla nebo neprovedla svým partnerům se mi vracelo. Někdy umocněno na n-tou, láska i neláska, úcta i neúcta. A čím méně jsem se vciťovala (cpala do jejich podvědomí přemýšlením za ně), tím více jsem zírala, že žijeme líp a hezčím způsobem.

hrosanek napsal(a):

Cokoliv jsem v životě provedla nebo neprovedla svým partnerům se mi vracelo. Někdy umocněno na n-tou, láska i neláska, úcta i neúcta. A čím méně jsem se vciťovala (cpala do jejich podvědomí přemýšlením za ně), tím více jsem zírala, že žijeme líp a hezčím způsobem.

Šťastná to ženo!!!! :supr:
Já na to teprve přišla teď  s poznáním toho, že jsem manipulátorka stejně jako ten můj  čert.
Fakt nechci vědět, kolikrát si ještě rozbiju hubu, viz můj podpis pod čarou....

Som, já si totiž dost naivně myslela, že já jsem ta učitelka a já jsem ta inspirace, a včera večer přišlo , ehm, dost citelné prozření :cool:
No, říkala jsem si o to. Ach ta zrcadla.
V minulém životě jsem byla  po*ný šovinistický chlap, který měl všechno jako na tácu včetně zástupů žen, majetku a pozornosti. Teď se musím učit pokoře, skromnosti a sebeprosazení, protože jsem si toho zřejmě minule vůbec nevážila. Au au, já chci odpočívat, kdo má pořád na sobě pracovat.

napadá mě jediné - cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly:)

Regina napsal(a):

Som, já si totiž dost naivně myslela, že já jsem ta učitelka a já jsem ta inspirace, a včera večer přišlo , ehm, dost citelné prozření :cool:
No, říkala jsem si o to. Ach ta zrcadla.
V minulém životě jsem byla  po*ný šovinistický chlap, který měl všechno jako na tácu včetně zástupů žen, majetku a pozornosti. Teď se musím učit pokoře, skromnosti a sebeprosazení, protože jsem si toho zřejmě minule vůbec nevážila. Au au, já chci odpočívat, kdo má pořád na sobě pracovat.

No vida, já jsem ti chtěla napsat něco v podobném duchu a ty jsi mě předběhla...  napadlo mě jestli ten ochranný  krunýř M nenasazuje před tvou vševálcující nezdolnou (inspirativní :D) energií :lol: :lol: :lol:

-

majkafa napsal(a):

Hrošánku, co znamená - tak, jak by měl? :co: Nerozumím. Jak by měl?
Miluju, nemiluju. Nic mezi tím. Tak to teda aspoň mám já. :)

Majko, to je škoda, víš o kolik inspirativních variant se tak připravuješ..? :P Žít jen černobíle ve světě plným takových krásných odstínů šedé (holky omlouvám se, já prostě nejradši mluvím v obrazech :gloria:)

-

Hmmm a z jednoho setkání , kdy jsi Regiina manžela viděla poprvé a po několika větách   jsi usoudila, že ji NEMiLUJE, bez ohledu na to v jakém momentálním rozpoložení se mohl nacházet , co třeba řešil za problém a tak všelijak podobně.....
V každém případě se nemýlím já, když setrvám v názoru, že tvé soudy jsou přinejmenším unáhlené a příliš radikalizované.

-

Majki, nebudu ho hájit, on má  specifický druh humoru, a věř mi, že už dávno není v postavení, že by po mě mrskl jedovou slinu a já si to nechala líbit... ad příspěvek Somai, já jsem opravdu plná vševálcující a nezdolné energie, občas i hodně temné a nebezpečné.  On se pak bojí a kope kolem sebe. No, upřímně, občas se bojím sama sebe, něco se ze mě klube, nějaká temná síla...Darth Vader to nebude, ale čas od času to vypadá, že už zdaleka nejsem ta hodná a ovladatelná putička.

-

No Majko, bez urážky - nedivím se chlapovi, že nevyskakuje metr do vzduchu když před ním chválíš jeho drahou polovičku. To bys možná koukala na reakce dalších. A z toho jako usuzuješ, že ji nemiluje?
Ať je to jak chce, každý máme nějaké komunikační schopnosti nebo neschopnosti a ty tvoje taky můžu okomentovat.
Možná to nebudeme dál rozebírat.

majkafa napsal(a):

Láska je. Nebo není. Nic mezi tím. :)

Andromedo, dej pokoj s odstíny šedivé. :lol:
Já mám svůj svět krásně barevný. Mám v něm všechny barvy duhy, i černou a bílou k tomu. Celou paletu barev, jaká existuje. :)

To je opravdu velikánský omyl. A právě proto, že si to myslíš, tak (si) nevědomky ubližuješ...  Jenže jak tě znám, tak jsi v tomto názoru konzistentní a asi je tady jakákoliv snaha okolí marná.

majkafa napsal(a):

Somaio, taky mě nečteš. OPAKUJU - není to pouze z jednoho setkání. Je to ze setkání s Reginou, z jejich vyprávění, z jejího nejméně dvouapůlletého psaní. :)

Ale čtu... jenže to , zčeho čerpáš argumenty  tady napsala Regi, ne jeji M ... a přesto jsi se o něm vyjádřila, že jí NEMILUJE, kdybys  tu   hodnotila Reginu, tak to je něco jiného... ta se nám tu mnohým virtuálně i osobně otevřela, proti tomu bych asi neměla takových  námitek.

Majkafo,
můžeš mi věřit, že proti tobě nic nemám, a rozhodně neříkám a nepíšu nikomu nic, co by bylo za účelem jakéhokoli ublížení. Navíc tě neznám jinak, než z písmenek tady na babinetu. Pár věcí mě ale zajalo.
Ty se oháníš tím, jak všem nastavuješ zrcadlo, ale odmítáš možnost, že by ti ho mohli nastavit ostatní.
Tvrdíš, že nechceš ublížit, že jsi prostě taková, nebo že neumíš dobře/správně česky. V tom to ale podle mě nebude. I nepříjemné a bolavé věci se dají sdělit tak, aby naslouchající neměl pocit útoku na svou osobu, ale pocit snahy o pomoc. Tomuto tvému způsobu vyjadřování tedy já osobně moc nerozumím.
Respektuji to, jaká jsi, jakým způsobem píšeš, třebaže jde mimo mě. Nezrcadlíš mi nic, jen mě zaujal tvůj "jiný" způsob psaní v poslední době. Vážím si toho, že chceš pomoct, třeba tvrdým názorem. Nebudu ti radit, co a jak máš dělat, ty to víš přece sama nejlíp.
Nevím, proč ta slova o ukamenování... nechápu... potřebuješ ze sebe dělat oběť ty sama, když nikdo jiný kolem tebe tu potřebu nemá?
Některé tvé příspěvky jsou plné pochopení, jiné skrytého jedu... Hm, možná já neumím číst.

Jenže ty tu lásku Majko pojmenováváš, jak by měla vypadat, aby to bylo ideální. Ty už vymezuješ a dáváš přesný popis "nelásky" někoho. Jsem si stoprocentně jistá, že jsem svého muže vždycky milovala seč mohla, přesto jsem se k němu nechovala tak, že si to mohl myslet on (co si myslelo okolí na to kašlu). Takže si už aspoň za sebe troufám říct, že existuje i pravý opak. Tj., že to co považuješ ty za krásnou podobu "lásky", by bylo pro někoho limonáda, kterou on nerad.

A láska není jenom jedna, má tisíc podob. Přesně se odvíjí od toho, co si od ní kdo představujeme a co do ní dáváme.

Hrošánku!!:hjarta: :hjarta: :hjarta:

Hrosanku krásně si to napsala, chtěla jsem napsat totéž o podobách lásky - i o tom, že láska může být něco, co tak na první, možná i druhý pohled nevypadá a naopak. Tisíce vůní, tisíce chutí.

Majko ono to je spíš tak, že ty některé podoby lásky nechceš vidět a nevidíš - nejsou pro tebe ideální. Pro tebe ne, pro jiného ano.

ffly napsal(a):

Hrosanku krásně si to napsala, chtěla jsem napsat totéž o podobách lásky - i o tom, že láska může být něco, co tak na první, možná i druhý pohled nevypadá a naopak. Tisíce vůní, tisíce chutí.

Majko ono to je spíš tak, že ty některé podoby lásky nechceš vidět a nevidíš - nejsou pro tebe ideální. Pro tebe ne, pro jiného ano.

Láska je
Bez lásky není života. Jen lásku občas necítíme a nebo ji v sobě vůči jiným a hlavně vůči sobě samému dusíme.
Jinak :kapitulation::vissla:

Hrošánku,
hezké... líp bych to nevyjádřila. :)

Somaia napsal(a):

Regina napsal(a):

Huš! Ten můj chlap je potrhlo, vztekloun a mameluk, ale cíťa, proto jsem  schopna vedle něj žít, kdyby byl jen o 1% menší srdcař, tak....asi už jsem buďto ve věčných lovištích, v Beřkovicích, v báni nebo rozvedená...Tož asi tak :cool:

Buď klidná Regi, já když vidím a poznám ženu, tak intuitivně cítím, s jakou kvalitativní energií se pravděpodobně v manželství  spojila, protože jsem si vědomá na jakém podkladě se tak děje. Máš stoprocentní pravdu v tom, že necitlivý hrobozrně materialistický muž by s tebou neměl šanci na dlouhodobé přežití, nehledě na to, že takového by sis nepřitáhla... to co vnímáš  u něj občas navenek může být jen ochranný krunýř.

Som, co jsi cítila ze mě? :D Já přitahuju asi samé magory, co? :D

hrosanek napsal(a):

Jenže ty tu lásku Majko pojmenováváš, jak by měla vypadat, aby to bylo ideální. Ty už vymezuješ a dáváš přesný popis "nelásky" někoho. Jsem si stoprocentně jistá, že jsem svého muže vždycky milovala seč mohla, přesto jsem se k němu nechovala tak, že si to mohl myslet on (co si myslelo okolí na to kašlu). Takže si už aspoň za sebe troufám říct, že existuje i pravý opak. Tj., že to co považuješ ty za krásnou podobu "lásky", by bylo pro někoho limonáda, kterou on nerad.

A láska není jenom jedna, má tisíc podob. Přesně se odvíjí od toho, co si od ní kdo představujeme a co do ní dáváme.

Taky bych se pod to podepsala, Hrošánku. :-) Taky vím, že jsem svého muže milovala a chovala se tak, že si mohl myslet pravý opak. A zrovna tak i on - miloval mě, co mohl a já to neviděla. Teď už mě nemiluje a já pořád hledám náznaky té lásky. :(

Nabuko napsal(a):

Somaia napsal(a):

Regina napsal(a):

Huš! Ten můj chlap je potrhlo, vztekloun a mameluk, ale cíťa, proto jsem  schopna vedle něj žít, kdyby byl jen o 1% menší srdcař, tak....asi už jsem buďto ve věčných lovištích, v Beřkovicích, v báni nebo rozvedená...Tož asi tak :cool:

Buď klidná Regi, já když vidím a poznám ženu, tak intuitivně cítím, s jakou kvalitativní energií se pravděpodobně v manželství  spojila, protože jsem si vědomá na jakém podkladě se tak děje. Máš stoprocentní pravdu v tom, že necitlivý hrobozrně materialistický muž by s tebou neměl šanci na dlouhodobé přežití, nehledě na to, že takového by sis nepřitáhla... to co vnímáš  u něj občas navenek může být jen ochranný krunýř.

Som, co jsi cítila ze mě? :D Já přitahuju asi samé magory, co? :D

Chceš za uši??? Copak je tvůj muž magor?? :dumbom: To snad ne....  :D

I tohle znám Nabuko. :) Naštěstí už ne tady a teď, ale vím jak Ti je.

majkafa napsal(a):

Láska je. Nebo není. Nic mezi tím. :)

Andromedo, dej pokoj s odstíny šedivé. :lol:
Já mám svůj svět krásně barevný. Mám v něm všechny barvy duhy, i černou a bílou k tomu. Celou paletu barev, jaká existuje. :)

Láska je alebo nie je - ale je jej veľa druhov a majú rôzne prejavy. Milujem sovjich rodičov, ale sex ako s partnerom by som s nimi nemala. A komunikujeme nieekdy dosť drsne, ale už som si istá, že ma majú radi - tak, ako vedia a ako sú toho schopní. Presne tak, ako Reginin muž. ;) A možno, že on aj má Regi rád podľa JEJ predstáv, ale proste sú iné ako TVOJE predstavy. Čo im, pravda, môže byť obom vcelku fuck. :fuck:

Somaia napsal(a):

Nabuko napsal(a):

Somaia napsal(a):

Buď klidná Regi, já když vidím a poznám ženu, tak intuitivně cítím, s jakou kvalitativní energií se pravděpodobně v manželství  spojila, protože jsem si vědomá na jakém podkladě se tak děje. Máš stoprocentní pravdu v tom, že necitlivý hrobozrně materialistický muž by s tebou neměl šanci na dlouhodobé přežití, nehledě na to, že takového by sis nepřitáhla... to co vnímáš  u něj občas navenek může být jen ochranný krunýř.

Som, co jsi cítila ze mě? :D Já přitahuju asi samé magory, co? :D

Chceš za uši??? Copak je tvůj muž magor?? :dumbom: To snad ne....  :D

Dobře, připouštím, magor ne. :D Mluví ze mě jen ješitnost a ublíženecký postoj. :(

Alosek, Hrosanek - krásně napsané.

Asi nejsem sama, kdo ač miluje z celého srdce, tak někdy ubližuje - vědomky či nevědomky.

A taky je jasné, že v průběhu času se intenzita a projevy lásky ve vztahu můžou měnit. A to nejen slábnout a může to jít i ve vlnách. A přitom to pořád je láska, jen má jinou sílu a jiný projev...

Já bych zase tak moc chtěla zažívat pocit, kdy cítím, že ten, koho miluju, miluje mě. Stejně a bez podmínek jako já. Co když už to nikdy nepříjde....:(

-

A mimo téma... Neznáte někoho, kdo umí čínsky? Chtěla bych si nechat něco vytetovat. Nebo případně hebrejsky.

:)

majkafa napsal(a):

Mám pocit, že Regi její muž nemiluje.
No a co?

Pročpak jste se na mne slétli jako supi?

Řádně si dupněte a volejte - a miluje, a miluje. :D Stejně nikdo z nás neví, jaká je vlastně "pravda". O čemkoliv. :)
No a co?
Zboří se snad proto svět?
Zítra kvůli tomu, co já si myslím, nevyjde sluníčko?
Nezboří.
A sluníčko vyjde.
A vůbec nic se nestane. :)
Jen se pár lidí vyvztekalo, a snad i zamyslelo. Včetně mně. :)

Pro mne je zajímavé, jak pár slov o mých pocitech dokáže vyvolat bouři ve sklenici vody. A hodně zajímavé, že se ozývají "potrefené husy". Čas vše ukáže. Nám všem. :)

Jen Regina ví své. A tak je to správně.  Mé pocity jí můžou být ukradené. ;)

Opravila bych to - jen Reginy manžel ví své.

Majko, nepřeháníš to trochu ?? v poslední době jsem měla problémy nevyjadřovat se k tvým rezolutním a příkrým  soudům na některých vláknech, dokonce se mi občas stalo, že jsem  něco napsala, ale s ohledem na tebe , protože že tě znám a jinak si tě vážím , jsem to zase smazala a považovala za bez účelné.
Z posledního přízpěvku mám pocit, že kape přímo jedovatost: potrefené husy... vzteklé dupání... supi ??? Opravdu si to myslíš???
Je ti něco??
Není třeba se tolik vztekat... nikdo tě nesoudí ani neodsuzuje, mám ten dojem ... jen zrcadlí....
Sice jsi to prošpikovala množstvím úsměvných smailíků, ale nějak jim nevěřím... bohužel ;)

já za sebe cítím, že tady ta debata se posunula jinam, že to už dávno není o Reginině manželovi.

Tvoje pocity můžou být ukradené nám všem, nejen Regině. Ale nejsou a já si myslím, že to tak je dobře. Lhostejnost k ničemu nevede. A já doufám, že jsi majkafo ráda, že nám nejsi lhostejná (doufám že je v pořádku když používám množné číslo- cítím to tak i z příspěvků ostatních). Myslím že nás to všechny obohacuje, takovéto debaty.

Je zajímavé, že já jsem necítila, že by se někdo vztekal. Co to o mě značí?

Vanilka69 napsal(a):

já za sebe cítím, že tady ta debata se posunula jinam, že to už dávno není o Reginině manželovi.

Tvoje pocity můžou být ukradené nám všem, nejen Regině. Ale nejsou a já si myslím, že to tak je dobře. Lhostejnost k ničemu nevede. A já doufám, že jsi majkafo ráda, že nám nejsi lhostejná (doufám že je v pořádku když používám množné číslo- cítím to tak i z příspěvků ostatních). Myslím že nás to všechny obohacuje, takovéto debaty.

Je zajímavé, že já jsem necítila, že by se někdo vztekal. Co to o mě značí?

Majku mám ráda a taky cítím, že se něco děje.

Nabuko napsal(a):

A mimo téma... Neznáte někoho, kdo umí čínsky? Chtěla bych si nechat něco vytetovat. Nebo případně hebrejsky.

Čínsky som sa trochu učila... ale na tetovačku to nestačí. Na univerzitách bývajú fakulty orient. jazykov, a v Blave sú aj kurzy v jazykovke(jazykovkách)...

majkafa napsal(a):

Mám pocit, že Regi její muž nemiluje.
No a co?

Pročpak jste se na mne slétli jako supi?

Řádně si dupněte a volejte - a miluje, a miluje. :D Stejně nikdo z nás neví, jaká je vlastně "pravda". O čemkoliv. :)
No a co?
Zboří se snad proto svět?
Zítra kvůli tomu, co já si myslím, nevyjde sluníčko?
Nezboří.
A sluníčko vyjde.
A vůbec nic se nestane. :)
Jen se pár lidí vyvztekalo, a snad i zamyslelo. Včetně mně. :)

Pro mne je zajímavé, jak pár slov o mých pocitech dokáže vyvolat bouři ve sklenici vody. A hodně zajímavé, že se ozývají "potrefené husy". Čas vše ukáže. Nám všem. :)

Jen Regina ví své. A tak je to správně.  Mé pocity jí můžou být ukradené. ;)

Supi? To je zasa TVOJ pocit, Majka! Čo ti asi zrkadlí? ;)

Selima napsal(a):

Nabuko napsal(a):

A mimo téma... Neznáte někoho, kdo umí čínsky? Chtěla bych si nechat něco vytetovat. Nebo případně hebrejsky.

Čínsky som sa trochu učila... ale na tetovačku to nestačí. Na univerzitách bývajú fakulty orient. jazykov, a v Blave sú aj kurzy v jazykovke(jazykovkách)...

Já bych chtěla znak pro nezávislost. Abych se vžycky na něj podívala a připomněla si, že už nikdy na nikom nemůžu, nechci být závislá.

Nabuko napsal(a):

Já bych zase tak moc chtěla zažívat pocit, kdy cítím, že ten, koho miluju, miluje mě. Stejně a bez podmínek jako já. Co když už to nikdy nepříjde....:(

Príde... ;)

-

majkafa napsal(a):

Jen další implantátoři pocitu, že se se mnou něco děje. :D
Neděje. :D
Ale prosím, užijte si to. :)

V tom případě tím líp. :D

-

Somaia napsal(a):

Majko, nepřeháníš to trochu ?? v poslední době jsem měla problémy nevyjadřovat se k tvým rezolutním a příkrým  soudům na některých vláknech, dokonce se mi občas stalo, že jsem  něco napsala, ale s ohledem na tebe , protože že tě znám a jinak si tě vážím , jsem to zase smazala a považovala za bez účelné.
Z posledního přízpěvku mám pocit, že kape přímo jedovatost: potrefené husy... vzteklé dupání... supi ??? Opravdu si to myslíš???
Je ti něco??
Není třeba se tolik vztekat... nikdo tě nesoudí ani neodsuzuje, mám ten dojem ... jen zrcadlí....
Sice jsi to prošpikovala množstvím úsměvných smailíků, ale nějak jim nevěřím... bohužel ;)

PŘIDÁVÁM SE K TOMUTO PŘÍSPĚVKU... UŽ DLOUHO SI MYSLÍM, ŽE MAJKU NĚCO HOODNĚ TRÁPÍ A JEN KOPE A KOPE KOLEM SEBE.

majkafa napsal(a):

Selima napsal(a):

Supi? To je zasa TVOJ pocit, Majka! Čo ti asi zrkadlí? ;)

Seli, ani neviem. Neviem, prečo som niektorým ľuďom "tŕňom v oku". Ako sa hovorí, poleno vo svojom oku nevidíme, ale triesku v oku blížneho svojho ano. :)
Pod rádoby heslom "zachraňovania majkafy" si liečia svoje boliestky. :)

Majko, promiň, ale to, co píšeš, je pitomost. Nikdo si tady na Tobě nic neléčí. Jen Ti napsali názor na to, že podle nich nemůžeš tvrdit, že Regi nemiluje manžel. Je to jejich názor zrovna tak jako ten Tvůj. Oba mají stejnou hodnotu. Teď už mi opravdu příjde, že se stavíš do role oběti, proti které se tu všechno spiklo.

majkafa napsal(a):

Jen další implantátoři pocitu, že se se mnou něco děje. :D
Neděje. :D
Ale prosím, užijte si to. :)

Poslední příspěvky jsou reakce malého dítěte. Majko PROMIŇ, ale buď s tebou fakt něco je, nebo se vylupuje druhá tvář.

Fakt o tom už 14 dní přemýšlím a vnímám to stále stejně - dvě tváře nebo nějaký velký problém. :grater: :grater:

majkafa napsal(a):

Selima napsal(a):

Supi? To je zasa TVOJ pocit, Majka! Čo ti asi zrkadlí? ;)

Seli, ani neviem. Neviem, prečo som niektorým ľuďom "tŕňom v oku". Ako sa hovorí, poleno vo svojom oku nevidíme, ale triesku v oku blížneho svojho ano. :)
Pod rádoby heslom "zachraňovania majkafy" si liečia svoje boliestky. :)

Tohle je fakt ubohá odpověď. :grater: :grater: :grater:  Nebo odpověď zoufalce. :grater: :grater:

A zajímavé je, že reagují lidí, kteří tě Majko znají osobně. Málo cizích lidí si přeje ti to napsat - jen ti co mají tu čest tě znát osobně - ti píšou, že tvé příspěvky vnímají negativně.

OSTATNÍM JSI TOTIŽ U   Z. A. D. K . U.    A ty místo toho, aby ses nad tím zamyslela, tak nás nazýváš husama či podobně....

majkafa napsal(a):

Selima napsal(a):

Supi? To je zasa TVOJ pocit, Majka! Čo ti asi zrkadlí? ;)

Seli, ani neviem. Neviem, prečo som niektorým ľuďom "tŕňom v oku". Ako sa hovorí, poleno vo svojom oku nevidíme, ale triesku v oku blížneho svojho ano. :)
Pod rádoby heslom "zachraňovania majkafy" si liečia svoje boliestky. :)

Seli, ani nevím. Nevím, proč jsou někteří lidé majkafě "trnem v oku". Jak se říká, poleno ve svém oku nevidí, ale třísku v oku bližního ano. :)

Pod rádoby heslem "zachraňování jiných" si majkafa léčí své bolístky. :)


Né, tohle není můj styl. Sorry, ale musela jsem... :reta:

-

-

majkafa napsal(a):

Nabuko napsal(a):

Já bych chtěla znak pro nezávislost. Abych se vžycky na něj podívala a připomněla si, že už nikdy na nikom nemůžu, nechci být závislá.

Nabuko, zaujalo mě tvé psaní - ten znak. Chodím na skupinovou terapii. Naše paní psycholožka nám řekla, že nikdo z nás není nezávislý. Že je něco nedobře, pokud se mermomocí bráníme  závislosti. Jde spíš o to, aby závislost nebyla chorobná.
Tak nevím. Musím si to probrat ze všech stran. Jak poznat hranici chorobnosti?
Paní psycholožka nám to předvedla názorně - chytla kolegu za ruku - a řekla - když vás pustím a vy spadnete, je to chorobná závislost. Když zůstanete stát - je to v pořádku.

Po svých zkušenostech jsem zjistila, že jsem chorobně závislá na manželovi. Fakt asi jo. Protože ho pořád nedokážu vymazat. A přitom už je fakt konec všeho. A možná nejsem závislá na něm. Ale obecně - na tom nebýt sama. Nejsem schopná žít sama se sebou.

Takhle se docela hezky pozná tolerance k cizím názorům. - A TA PRÁVĚ U TEBE POKULHÁVÁ. Alespoň poslední dobou.

majkafa napsal(a):

Nabuko napsal(a):

Majko, promiň, ale to, co píšeš, je pitomost. Nikdo si tady na Tobě nic neléčí. Jen Ti napsali názor na to, že podle nich nemůžeš tvrdit, že Regi nemiluje manžel. Je to jejich názor zrovna tak jako ten Tvůj. Oba mají stejnou hodnotu. Teď už mi opravdu příjde, že se stavíš do role oběti, proti které se tu všechno spiklo.

Můžu tvrdit, cokoliv budu chtít. A plně si za svá tvrzení nesu odpovědnost. :D Včetně napadání.
Takhle se docela hezky pozná tolerance k cizím názorům. :)

Majko, nemyslím, že diskuse znamená netoleranci k názorům jiného. Tvůj názor toleruji, i přesto, že s ním nesouhlasím. :-)

-

Majko, věz, že proti tobě nic nemám a ani nevím, jestli tohle je u tebe nějaká změna nebo jsi prostě taková. Koneckonců už tady bylo spoustu lidí, kteří za každou cenu potřebovali říkat vlastní názor, ač slova jsou někdy horšími zbraněmi než atomovka.

Já si jen pamatuju trochu smutnou hodnou holku, která měla svoje sny a neměla pocit, že lidem musí říkat do očí věci, které jim ani nepomůžou a hlavně jsou jenom její domněnky. :hjarta:

majkafa napsal(a):

Petro, opravdu vás nazývám husama? :D
Nu, když si to myslíš. Když si to bereš osobně, když nečteš, že píšu "potrefená husa", jak praví lidové pořekadlo, tak si ten pocit užij. Už mě nějakou dobu nebaví, že se mi neustále snažíš podsunout, že se se mnou něco děje. Já bych mohla psát o svůch pocitech vůči tobě. Nebudu.

Jsi strašně útočná. Pořád potřebuješ s někým bojovat. Alespoň slovně.

Užiju si všechno, co uznám za vhodné. Právě teď uznávám za vhodné se přidat na stranu Som, Vanilky, Nabuko a ostatních, kteří ti dnes na tomto vlákně napsali.  Souhlasím s jejich názorem.

A UŽIJU SI TO.

-

-

-

majkafa napsal(a):

petra72 napsal(a):

Takhle se docela hezky pozná tolerance k cizím názorům. - A TA PRÁVĚ U TEBE POKULHÁVÁ. Alespoň poslední dobou.

Samozřejmě. To vy jste napsaly, že máte jistý pocit o Regi manželovi a to já jsem vás napadla. :) Stačí si otočit optiku a hned vše vidíme tak, jak chceme my. :)

Tvé oblíbené "zobecňování". Kde jsem JÁ něco napsala proti tvému názoru na Regi manžela?  Já reaguji jen na další příspěvky, které po tom byly spuštěny....

majkafa napsal(a):

Nabuko napsal(a):

Po svých zkušenostech jsem zjistila, že jsem chorobně závislá na manželovi. Fakt asi jo. Protože ho pořád nedokážu vymazat. A přitom už je fakt konec všeho. A možná nejsem závislá na něm. Ale obecně - na tom nebýt sama. Nejsem schopná žít sama se sebou.

Nabuko, taky jsem to tak měla. Byla jsem na manželovi chorobně závislá. Teď to jakoby ženu do druhého extrému, nezávislost na komkoliv. Tímhle - ne u mne, ale u jiné kolegyně, která to teď taky má, jsme se na skupině dostali k debatě o závislosti. Žádný extrém nebývá dobrý. Nejlepší je nějaká "zlatá střední cesta", jen - jak ji u sebe najít. To zatím nevím.

Jo, tak to já taky ne. A hlavně vím, že nezávislá nejsem. Jsem teď závislá na pitomých sms, jestli příjdou nebo nepříjdou, na telefonu, jestli zazvoní nebo nezazvoní. Nevím, co chci.

A vůbec, dneska mám depku. Zase si tu poplakávám nad svým "děsným" osudem. Ach, jak já vám závidím, těm, které jsou šťastné a milované. A jak vám to přeji.

husa jako husa... jestli je potrefená, kejhající nebo na pekáč... pořád to je titul, který nepovažuji za osobní lichotku ani v lidovém pořekadle... použila jsi toto označení pro ty, co tě následně osobně oslovily,  tak proč se vymlouváš, že je to jinak?

Já si na rozdíl od tebe, hrošánku, nemyslím, že mé psaní Regi nepomůže. Kdybych si to myslela, nepsala bych jí to....JISTĚ, jenom kvůli tomu, že ty jsi manžela Regi viděla několik minut se pravděpodobně Regi chytne za nos a udělá doma revoluci.

Bože, jak ty můžeš takhle rychle odhadnout pocity jiného.  Co jsi tím sdělením sledovala?  Nic duchaplného mě nenapadá. BOHUŹEL - a ušetři si písmenka, že je to můj problém.

-

-

majkafa napsal(a):

petra72 napsal(a):

Tvé oblíbené "zobecňování". Kde jsem JÁ něco napsala proti tvému názoru na Regi manžela?  Já reaguji jen na další příspěvky, které po tom byly spuštěny....

Však reaguj. Jakkoliv jenom chceš. :) Nechceš mi ještě šlápnout na krk a zlomit mi páteř? Abych už nejlépe nikdy nic nenapsala? ;)
Je mi tady z toho hodně smutno.
Jsem tolik jiná. Tolik toho neumím.
A tolik DOSPĚLÝCH lidí má potřebu mi to dát pořádně sežrat, jak jsem jiná. Ne lepší, ne horší. Jen - jiná.
A to vše zakrýt zástěrkou mé záchrany.
:)

Dneska to bylo linčování a teď zase mé sadistické choutky. Bože můj.

Prdlaj jsi jiná. Máš potřebu litování - sebelitování - tak se v tom koupej. Jiná nejsi, jsi jen paličák paličatej, kterej si myslí, že to teď celýmu světu natře. Tak si to na těch zádech nos, když si myslíš, že ti to ulehčí pocity, který v sobě máš.

majkafa napsal(a):

A hodně zajímavé, že se ozývají "potrefené husy". Čas vše ukáže. Nám všem. :)

tedy...toto mě dostalo. na další se necítím. jsem potrefená Kukačka

-

Holky, už dost. Tohle nikam nevede!!!

Kukačka napsal(a):

majkafa napsal(a):

A hodně zajímavé, že se ozývají "potrefené husy". Čas vše ukáže. Nám všem. :)

tedy...toto mě dostalo. na další se necítím. jsem potrefená Kukačka

Jeee, konečně zlehčení. Potrefená kukačka. :-)

-

Tak co jiného?  To byl jen příklad - protože jsem nepochopila, k čemu jí tvé zjištění, že JEJÍ MUŽ JÍ NEMILUJE, asi bude.

Ty vlastní projekce si strč někam, házíš sem úplný blbosti, který se ti zrovna hodí a myslíš si, že tím někoho zasáhneš. Tvoje podvědomí je v plné zbroji.

Majko, tak fajn :-) Když myslíš, že pomůže, tak pomáhej, akorát se pak se stejnou lehkostí vyrovnávej s reakcemi ostatních. Každá akce plodí reakci.

Nechceš mi ještě šlápnout na krk a zlomit mi páteř? - Tohle bych taky mohla použít jako tvou projekci vůči mě. Vůbec mě to nenapadlo. Protože si já zrovna nemyslím, že něco podobného by tebe vůči mě zrovna mělo napadnout.

A jestli ano, pak se opravdu zamysli, zda jdeš tou správnou cestou.

prosím, nechce jít vedle obdivovat moji lampu? je to moje první a tak se těším, že ji někdo pochválí!!!

-

majkafa napsal(a):

Petro, vidím, že mě znáš líp, než se znám já. Víš, je mi z tvého psaní mně už víc dní docela smutno.

Jsem na tom stejně.

Kukačka napsal(a):

prosím, nechce jít vedle obdivovat moji lampu? je to moje první a tak se těším, že ji někdo pochválí!!!

Kuki, už od rána na to čekám. Kde ji můžu vidět? Tvé výrobky, co jsem viděla v Peci, byly nádherné. Že bych si pořídila novou lampičku do ložnice? :)

Škoda že se to celé odklonilo od věcné roviny do roviny osobní.

Mě zkrátka zaujalo že poté, co jsem cítila po dlouhé době u Reginy výrazný pokrok, kdy ji její manžel řekl, že by s ní chtěl zestárnout (to je mimochodem něco tak úžasného, že to by si podle mě přála slyšet každá z nás), poté co  Regina sama pochopila že něčím špatně na manžela působí, což je první krok k nápravě, tak mě prostě překvapila Tvoje reakce.

Pokud jsi jí chtěla jen pomoc, aby si nestavěla vzdušné zámky, tak jsi jen zvolila špatnou formu, protože všichni, kdo na to zareagovali, měli plus mínus  stejný názor na tu tvoji reakce, obecně něco jako že ta tvoje reakce není na místě (prosím nechytej mě za slovíčko).

A protože jsi takhle nezareagovala poprvé, upozornili jsme tě na to. Opravdu si myslím, že nikdo z nás to nemyslel jak oosobní útok. Já ale cítím z tvých písmenek, že ty to cítíš jinak.

A další, hodně zajímavý výrok, který zaujal dost lidí byl ten tvůj o lásce - láska buďto je a nebo není. Škoda, že se další diskuse nerozvíjí nad tímto, protože si myslím, že to je hodně zajímavé.

-

Kukačka napsal(a):

prosím, nechce jít vedle obdivovat moji lampu? je to moje první a tak se těším, že ji někdo pochválí!!!

Jdu obdivovat.

Vanilka69 napsal(a):

Škoda že se to celé odklonilo od věcné roviny do roviny osobní.

Mě zkrátka zaujalo že poté, co jsem cítila po dlouhé době u Reginy výrazný pokrok, kdy ji její manžel řekl, že by s ní chtěl zestárnout (to je mimochodem něco tak úžasného, že to by si podle mě přála slyšet každá z nás), poté co  Regina sama pochopila že něčím špatně na manžela působí, což je první krok k nápravě, tak mě prostě překvapila Tvoje reakce.

Pokud jsi jí chtěla jen pomoc, aby si nestavěla vzdušné zámky, tak jsi jen zvolila špatnou formu, protože všichni, kdo na to zareagovali, měli plus mínus  stejný názor na tu tvoji reakce, obecně něco jako že ta tvoje reakce není na místě (prosím nechytej mě za slovíčko).

A protože jsi takhle nezareagovala poprvé, upozornili jsme tě na to. Opravdu si myslím, že nikdo z nás to nemyslel jak oosobní útok. Já ale cítím z tvých písmenek, že ty to cítíš jinak.

A další, hodně zajímavý výrok, který zaujal dost lidí byl ten tvůj o lásce - láska buďto je a nebo není. Škoda, že se další diskuse nerozvíjí nad tímto, protože si myslím, že to je hodně zajímavé.

Láska buď je nebo není - to by taky stálo za rozvedení. :-)

Láska má tisíce variací. S tímhle taky nemůžu s Majkou souhlasit.

majkafa napsal(a):

hrosanek napsal(a):

Majko, tak fajn :-) Když myslíš, že pomůže, tak pomáhej, akorát se pak se stejnou lehkostí vyrovnávej s reakcemi ostatních. Každá akce plodí reakci.

Já se s reakcemi vyrovnávám poměrně dobře. Nemám s tím velký problém.
Jen ty "strany" od petry72 mě dostaly. A to tak, že hodně.

Jistě - tak jako ty sama jsi o mě psala jako o kamarádce a pak o nekamarádce. Taky 2 strany.

Jsi chytrá dost na to, abys pochopila, že to jsou strany názoru. Názor s tebou souhlasící a názor s tebou nesouhlasící - 2 strany.
A jestli v tom vidíš strany lidí - jako najaké sektování - tak věř, že to vůbec takto nebylo myšleno. 

OPAKUJI - přidala jsem se na stranu názoru Som, Vanilky, ....atd. 

Asi máš problém s tím, že někdo má opačný názor - a okamžitě ho pasuješ na nekamarádku.

Já si tak vzpomínám na jeden osobní prožitek, jak můj  přímočarý manžel beran, který neumí své pocity skrývat jednou na začátku manželství zareagoval při návštěvě mého otce. Byl tak  po*ně zlý a jedovatý vůči mě, že jsem nestačila zítrat, myslela jsem si v tu chvíli, že na mě reaguje nějaké monstrum nebo mimozemšťan či co...
Můj tatínek tehdy jen zalapal po dechu, ale mlčel... kdyby tehdy vynesl stejný soud jako tu padl dnes:  tvůj muž tě NEMILUJE ... a měl na to tehdy plné právo... tak by možná v mém  životě bylo všechno jinak... 
S odstupem času vnímám i ty důvody, proč se všechno takhle odehrálo... od prosté žárlivosti dvou mužů mého života, kteří se ocitli v jedné místnosti tváří v tvář ... souboj dvou opravdových beraních povah.... úplně vidím jak stojí proti sobě s hlavou skloněnou... kdo z koho.... a já , i když se to všechno sneslo na mou hlavu jsem v tom souboji  vlastně hrála pramalou roli...
Jak málo se někdy naše pohnutky liší od té zvířecí říše a jak tenká je někdy hranice i mezi láskou a nenávistí mezi schopností pomoct nebo srazit na kolena... proto je nám dána schopnost empatie a když jí použijeme, tak zjistíme že někdy " mlčeti je zlato" :D

už jsem opět smazala jeden příspěvek. Nechme toho. Majka je Majka = buldozer. Víme své.

Užiju si všechno, co uznám za vhodné. Právě teď uznávám za vhodné se přidat na stranu Som, Vanilky, Nabuko a ostatních, kteří ti dnes na tomto vlákně napsali.  Souhlasím s jejich názorem!!!!!!

TOHLE BYLA MÁ REAKCE - viz výše.  A pokud v tom chceš vidět něco jiného, máš na to právo. Ale pak se nediv, že reakce směřuje dál úplně jiným směrem.

-

-

Už se budu opakovat, ale můj názor majko je, že bys to měla zkrrátka sdělovat jinou formou, aby to dosáhlo účinku.

Jak jsem psala, mě to trvalo nějakou dobu strávit to, co jsi mi tenkrát řekla. Prvotní reakce moje byla - majak mě nemá ráda a je na mě zlá. A nějakou dobu to trvalo, než jsem pochopila, proč jsi řekla co jsi řekla. A tohle jsi určitě nezamýšlela, že?

Není každý takový, jako je Regina, aby tě hned pochopil. Proto ta moje snaha Ti vysvětlit že se dá upřímnost formulovat  i tak, aby nebyla brána jako útok.

O té lásce mě to zajímá, bohužel musím teď letět. DN.

hele, nikdo do tebe nekope, co se to s tebou, sakra, děje??
Máš strašně velkohubý řeči - všech si vážíš a pak všechno otočíš, všechno vztáhneš, soudíš rychle, vypustíš něco a nepřemýšlíš...za pár dní je to jinak. Choď na skupinovou terapii, na grafologii, piš nám jak zrcadlíš a jak jsi si jistá, protože ty to tak máš, ty bys nikdy nic....Mysli někdy, jo?

-

Nabuko napsal(a):

Kukačka napsal(a):

prosím, nechce jít vedle obdivovat moji lampu? je to moje první a tak se těším, že ji někdo pochválí!!!

Jdu obdivovat.

Člověče, potrefená Kukačko, ta lampa je fakt hezká. Secesní vypadá. :-) Já normálně tyhle věci nemusím, ale tohle vypadá tak čistě...

Kukačka napsal(a):

hele, nikdo do tebe nekope, co se to s tebou, sakra, děje??
Máš strašně velkohubý řeči - všech si vážíš a pak všechno otočíš, všechno vztáhneš, soudíš rychle, vypustíš něco a nepřemýšlíš...za pár dní je to jinak. Choď na skupinovou terapii, na grafologii, piš nám jak zrcadlíš a jak jsi si jistá, protože ty to tak máš, ty bys nikdy nic....Mysli někdy, jo?

znovu - nikdo do tebe nekope.
nebo jinak - vysvětli mi, proč používáš tenhle výraz?

-

Nabuko napsal(a):

Nabuko napsal(a):

Kukačka napsal(a):

prosím, nechce jít vedle obdivovat moji lampu? je to moje první a tak se těším, že ji někdo pochválí!!!

Jdu obdivovat.

Člověče, potrefená Kukačko, ta lampa je fakt hezká. Secesní vypadá. :-) Já normálně tyhle věci nemusím, ale tohle vypadá tak čistě...

mít ohon, tak s ním vrtím a volám "ještě mě chvalte, ještě" :D
jojo, lampy starýho Tiffanyho jsou secese a tu já mám ráda!

majkafa napsal(a):

Kukačka napsal(a):

hele, nikdo do tebe nekope, co se to s tebou, sakra, děje??
Máš strašně velkohubý řeči - všech si vážíš a pak všechno otočíš, všechno vztáhneš, soudíš rychle, vypustíš něco a nepřemýšlíš...za pár dní je to jinak. Choď na skupinovou terapii, na grafologii, piš nám jak zrcadlíš a jak jsi si jistá, protože ty to tak máš, ty bys nikdy nic....Mysli někdy, jo?

Přátelé nám dají radu, když o ni požádáme. :)
Proč používám tento výraz? Protože dnešní psaní několika pisatelek na tomto vlákně pociťuju dost bolestivě jako kopání do mne. Není na tom nic složitého.

no ty ji kolikrát zdáš i zdarma, dva v jednom...

Kukačko, prosím, já stále nevím, kde se mám na tu lampu podívat.

majkafa napsal(a):

Nabuko napsal(a):

Láska buď je nebo není - to by taky stálo za rozvedení. :-)

Láska má tisíce variací. S tímhle taky nemůžu s Majkou souhlasit.

Nabuko, napsala jsem někde, že láska nemá spousty variací? Někde jsem to popřela? Ale když není, tak není. Když mě někdo nemiluje, tak halt je to jasný. Žádná variace. :)

Souhlasím - pokud to řekneš takhle - buď je a pak má mnoho variací nebo není. Ale z toho Tvého příspěvku jsem to tak nepochopila.

vedle v Oxiho příspěvku - tu je ta fotka..třeba

-

ne, mám froté bačkory a nekopu, ani do tebe ani do jiných. Jen už mi lezeš s tím na nervy!!

Jdu se koukat na Zoufalky, to se aspoň zasměju. Tady je nějak dusno.


Jo a Vanilko, Prima nakonec nakoupila nové díly. :-) Hurá :-)

já se přejedla a teď se vracím k angličtině :( to mi to nepude:(

Kukačka napsal(a):

já se přejedla a teď se vracím k angličtině :( to mi to nepude:(

Jsem si uvědomila, že jsem jedla dnes jen dvě housky ráno k snídani. Hmmm. TAkhle mi ty prsa zase nenarostou. :) :(

Nabuko napsal(a):

A mimo téma... Neznáte někoho, kdo umí čínsky? Chtěla bych si nechat něco vytetovat. Nebo případně hebrejsky.

ahoj, 3 roky jsem se učila hebrejsky, pokud něco potřebuješ napiš mi sz

pol, to je zajímavé. Když jsem byla ve Staronové synagoze v Praze, byl tam jeden pán a četl své paní texty hebrejsky, "nenápadně" jsem stála u nich a poslouchala, jak hebrejština zní. Něčím mě Izrael, hebrejština a tak všechno kolem fascinuje. Ale nevím, čím.
Je to těžký jazyk?

Majky,
odhaduji, že my tady všechny cítíme, že jsi dost nešťastná. Přes(nebo možná právě pro) všechny tvoje věty jak se máš ráda, jak je ti hezky a co všechno pěkného děláš atd. Z pod tvých rad a názorů jde nejistota, přes to úderné vyjadřování. Prostě to jde cítit skrz jen když člověk přečte pár příspěvků.
Všichni tě tu mají rádi. Zapomeň chvíli na babinet a zkus se zklidnit a najít sebe. Autentičnost a opravdovost někdy chybí úplně každému, mě taky, život nás válcuje, ale nesmí to být tak dlouho, pak už nevíme zda chodíme s maskou nebo bez.
Drž se.

(napsala jsem před tvým posledním příspěvkem)

majkafa napsal(a):

pol, to je zajímavé. Když jsem byla ve Staronové synagoze v Praze, byl tam jeden pán a četl své paní texty hebrejsky, "nenápadně" jsem stála u nich a poslouchala, jak hebrejština zní. Něčím mě Izrael, hebrejština a tak všechno kolem fascinuje. Ale nevím, čím.
Je to těžký jazyk?

Taky mě to přitahuje. Chtěla bych v něco věřit. Zatím jsem nenašla žádnou cestu k Bohu a říkám si, že třeba židovství by mě k tomu dovedlo.

-

Nabuko napsal(a):

majkafa napsal(a):

pol, to je zajímavé. Když jsem byla ve Staronové synagoze v Praze, byl tam jeden pán a četl své paní texty hebrejsky, "nenápadně" jsem stála u nich a poslouchala, jak hebrejština zní. Něčím mě Izrael, hebrejština a tak všechno kolem fascinuje. Ale nevím, čím.
Je to těžký jazyk?

Taky mě to přitahuje. Chtěla bych v něco věřit. Zatím jsem nenašla žádnou cestu k Bohu a říkám si, že třeba židovství by mě k tomu dovedlo.

Já věřím.
Nevyznávám žádnou "oficiální" víru. Můj názor je, že "oficiální" víra je pouze dílem lidí a je většinou zneužita skupinou vůči ostatním.
Našla jsem svou cestu.

-

Nabuko napsal(a):

majkafa napsal(a):

pol, to je zajímavé. Když jsem byla ve Staronové synagoze v Praze, byl tam jeden pán a četl své paní texty hebrejsky, "nenápadně" jsem stála u nich a poslouchala, jak hebrejština zní. Něčím mě Izrael, hebrejština a tak všechno kolem fascinuje. Ale nevím, čím.
Je to těžký jazyk?

Taky mě to přitahuje. Chtěla bych v něco věřit. Zatím jsem nenašla žádnou cestu k Bohu a říkám si, že třeba židovství by mě k tomu dovedlo.

Nabuko, věř sama sobě! V tom je všechno, Bůh, náboženství , láska, ....., vše.

Majky, hebrejština není těžká, píšou v podstatě bez samohlásek, výslovnost je velmi jednoduchá, většinou střídání samohlásek a souhlásek, normální gramatika. Ale ten jazyk zas tak neužiješ. K ničemu mi to není.
Země je krásná.

Nabuko, napíšu ti ty slova, ale moje rada- nenič si tělo nápisy, které tě determinují navždy. Člověk se tak mění... i svět kolem. ;)

tady je základní slovník, je to tam i v tom rozsypaným čaji.
http://www.hebrejstina-online.cz/podjm_seznam.html

třeba úplně nahoře- naproti bílému slovu hebrejština je napsáno bíle "ivrit", čte se to zprava doleva, jednoduché , ne? :)

pol, jak se naučí psát ten "rozsypaný čaj"? :)

majkafa napsal(a):

pol, jak se naučí psát ten "rozsypaný čaj"? :)

psací písmo je jednodušší, i když vypadá míň hezky než tiskací, no, musíš se v každém případě naučit abecedu.
...ale už jsem asi v tomto vlákně off topic, takže sorry.

majkafa napsal(a):

petra72 napsal(a):

Tvé oblíbené "zobecňování". Kde jsem JÁ něco napsala proti tvému názoru na Regi manžela?  Já reaguji jen na další příspěvky, které po tom byly spuštěny....

Však reaguj. Jakkoliv jenom chceš. :) Nechceš mi ještě šlápnout na krk a zlomit mi páteř? Abych už nejlépe nikdy nic nenapsala? ;)
Je mi tady z toho hodně smutno.
Jsem tolik jiná. Tolik toho neumím.
A tolik DOSPĚLÝCH lidí má potřebu mi to dát pořádně sežrat, jak jsem jiná. Ne lepší, ne horší. Jen - jiná.
A to vše zakrýt zástěrkou mé záchrany.
:)

Majka, aj  mne je zo všeličoho smutno. Ale prepáč - a je mi jendo, či ma nazveš husou, alebo sviňou, ktorá ti chce len zle a kameňovať ťa, lebo ja VIEM, že to tak nie je - ak ti napíšem, že je veľký rozdiel niekomu napísať: "Asi som nevyjadrila dobre to, čo som chcela napísať(alebo povedať) a ty si to zrejme pochopila inak, ako to bolo poslané..."
Alebo: "To je TVOJA vec, TVOJ pocit, TVOJ dojem, etc. etc... Oboje je pravda, ale to prvé pripúšťa aj tvoj podiel na veci(ktorý nes.p.o.r.n.e existuje, už len tým, že píšeš a reaguješ) a navyše, niekedy dosť podstatnú, citovú angažovanosť... To druhé vyznieva (a netvrdím, že JE, ale pôsobí) ako namyslené odpálkovanie niekoho, kto je úplne nad vecou... nezúčastnený... etc., etc. Ja som si prečítala dnešnú debatu s odstupom, časovým i citovým, a toto je pre osviežujúcu zmenu MOJ pohľad na celú vec. Hluchonemý sa tu tristne dohovára so slepým. Snaha na oboch stranách je, ale dohovor ťažký, ak nie nemožný.

majkafa napsal(a):

Kukačka napsal(a):

hele, nikdo do tebe nekope, co se to s tebou, sakra, děje??
Máš strašně velkohubý řeči - všech si vážíš a pak všechno otočíš, všechno vztáhneš, soudíš rychle, vypustíš něco a nepřemýšlíš...za pár dní je to jinak. Choď na skupinovou terapii, na grafologii, piš nám jak zrcadlíš a jak jsi si jistá, protože ty to tak máš, ty bys nikdy nic....Mysli někdy, jo?

Přátelé nám dají radu, když o ni požádáme. :)
Proč používám tento výraz? Protože dnešní psaní několika pisatelek na tomto vlákně pociťuju dost bolestivě jako kopání do mne. Není na tom nic složitého.

A možno je dobré dávať na "požiadanie" aj informáciu o tom, či niekoho manžel miluje alebo nie... nemyslíš? ;)
A ja do teba nekopem, Majka, aby bolo jasno. Som v takom rozpoložení, že by som nenakopala ani niekomu, kto by si to fakt zaslúžil(a že mi neprísluší hodnotiť to "zalsúžil"...). A keby mi na tebe nezáležalo, tak ti proste nepíšem. Preskočím teba i celú debatu, ako xxxx - a ďalších nemenovaných - ale u teba mi proste nedá, práve preto, že ťa poznám, a viem svoje(aspoň si to myslím). ;) Preto ti píšem, Majka - a iste nie v zlom.
Asi viem, kde je pes zakopaný :grater: - a Majka, skús si niekedy prečítať svoje príspevky a reakcie druhých - ČI a v ČOM sa líšia, že tie svoje považuješ za hojivé a dobre myslené a tie druhé za kopanie a útoky... Ja ten rozdiel absolútne nevidím, úprimne povedané. Nekopeš ani ty, ani tí duruhí - všetci len viac-menej zručne diskutujeme, to je všetko.

poletucha napsal(a):

majkafa napsal(a):

pol, jak se naučí psát ten "rozsypaný čaj"? :)

psací písmo je jednodušší, i když vypadá míň hezky než tiskací, no, musíš se v každém případě naučit abecedu.
...ale už jsem asi v tomto vlákně off topic, takže sorry.

Mne zasa arabčina ľahká nepripadá... práve tými nepísanými samohláskami. Okrem Koránu, event. Biblie, by som si ja holt po arabsky nepočítala. :grater: V egyptských novinách som rozule len číslovky(kto. boli "naše". t.j. indické) a tituly ako prezident a predseda, príp. osobné mená. :rolleyes:

Ahoj majkafo,
krasný to nediplomate syrový! (A podle mne nikoliv surový, ale chápu i ty, co"potrefeně syčí". Také jistě budu někdy syčet.:)).  Tvá komunikace je výzvou pasažérům. Užij si dovolenou a báječně se zahřej!
Holky, že se na to nevy..., já sem nepíšu zas tak dlouho, ale majčin styl je nezaměnitelný poměrně konstantně. A pokud jí je teď smutno, myslíte, že takové hromadné sesypávání je k něčemu? Tak podle ní Reginin a Vanilčin muž své ženy nemilují, a co jako? Já na tom nic zlého nevidím, naopak zase mi přijde fér, že to řekne, když to tak cítí. Mlčení a diplomacie je taky volba, zas pro jinou povahu. Já tu třeba Reginu četla a zdá se mi, že to je holka zlatá stříbrná, která kutá v dole, kde je kdo ví co (mně se taky zdá, že to bude fuška z toho uhlíku udělat diamant, ale technologie na to jsou!:)). To zjistí třeba až se rozhodne odložit kutadlo. A Vanilčin muž je pro mne příkladem falešné mince, cukrátka bez jádra, pudlíka, který jde za pudingem (to je pane odsudek co, jenže Vanilka na něj hodí velký bóóó, páč je spokojená). Já ale nejsem jejich kamarádka, a proto bych měla držet kušnu. Kamarádka by ale mlčet nemusela ne? Proč by měla v tomto případě mlčet, popř. mít svůj názor úhledně zabalený?

Tak ještě jednou pro Nharte. (I když jsem se přemlouvala ať už nezareaguju, že je to ztráta času, ale dobrá)

Nejde až tak o to, CO Majka říká, ale o to JAK to říká. Chce pomoci a přitom díky formě, kterou volí, to spíš vypadá, že chce ublížit. To je celé.

Píše, že do ní ostatní kopou (zatímco oni jí chtějí pomoci)  a přitom si s tím začala ona.

A proč se na to my tady nevy? A proč jo?

-

-

-

majkafo - začala sis ty... pokud to necítíš, já s tím nic nenadělám... ale to je nakonec jedno.

Když se vrátíme do dětství, vzpomeneme si na pohádku O Šípkové Růžence, tak tam jsou tři sudičky. A jedna je všeobecně braná jako ta zlá, nešťastná, ten její archetyp je myslím všem známý. Její věštba, kdy Růžence předpovídá zlou budoucnost není braná jako laskavé upozornění na to, co ji čeká...


Já jsem přesvědčená, že ty zlá nejsi, že to myslíš dobře, proto se ti snažím vysvětlit, že bys měla vážit formu, abys druhým nechtěně neubližovala. Protože jinak se ti to bude vracet, jak se právě děje... Ostatní co tu na tebe zareagovali ti podle mě ublížit nechtěli, tys to vnímala jinak...

Mezi upřímností a neomaleností vede tenká hranice...


Jo, hřeje mi na srdci, že mě máš ráda, jak jsi psala...

-

jo, majko, naprostý souhlas s tím, co jsi napsala...

poletucha napsal(a):

Majky,
odhaduji, že my tady všechny cítíme, že jsi dost nešťastná. Přes(nebo možná právě pro) všechny tvoje věty jak se máš ráda, jak je ti hezky a co všechno pěkného děláš atd. Z pod tvých rad a názorů jde nejistota, přes to úderné vyjadřování. Prostě to jde cítit skrz jen když člověk přečte pár příspěvků.
Všichni tě tu mají rádi. Zapomeň chvíli na babinet a zkus se zklidnit a najít sebe. Autentičnost a opravdovost někdy chybí úplně každému, mě taky, život nás válcuje, ale nesmí to být tak dlouho, pak už nevíme zda chodíme s maskou nebo bez.
Drž se.

(napsala jsem před tvým posledním příspěvkem)

tak to taky cítím

Majko, ještě tě to stále baví? Už druhý den? Nejsme necitlivé, neempatické syčící hejno, které si  na  tobě hojí pošramocené EGO. :D
Marnost nad marnost....
Majko, nejen slova, ale i skutky za nás často mluví otevřenou řečí .... a já vím, že jsou někdy tvé skutky v rozporu s tím, co tady vyjadřuješ. Já to VÍM, vím víc než bych chtěla, aniž bych si to přála, aniž bych se potom pídila.

Majce nemám vůbec za zlé i tu formu,jakou to sdělila- já fakt vím své. Navíc mám také občas "nešťastný" způsob vyjadřování,kterým si udělám zle.
Znáte to, vyřčené slovo nelze vzít zpět.

Kupodivu mě to vůbec nerozčililo, nerozhodilo, nic....prošumělo to kolem mě, protože mi to NIC neřeklo.Nerezonovalo, nezrcadlilo, nevyvolalo emoce...

Moc dobře jsem se pobavila, jak Nharte popsala, jak kutám a chci z toho uhlíku udělat diamant, moje krevní skupina, dát obrazný příklad, který vydá za tisíc slov :supr:
Protože budu v tom dole kopat a hledat diamant, ja VÍM, že tam je :D. To jsem já. A pak mi hrábne a ze dne na den to může být úplně jinak. To jsem taky já. Maně si vzpomínám na frázi z občanské nauky. JEDNOTA PROTIKLADU.
Howgh.

Juditko, udělali jsme z toho tvého topicu trošku  :offtopic:  , viď? Ale patří to k tomu. Něco si z toho určitě vybereš.

Holky, jste skvělé, představte si, kdybychom každá s každou souhlasily, byla by to NUDA!

u nás je jaro

Už mi taky leze osení :D, mám osazeno 6 misek, dávám je jako dárečky kamarádkám.

My jsme si včera rozdělovaly zrní v kavárně pod Petim, z jedné kabelky se rozsypávalo do několika...přítomný pán se dobře bavil. Ale bude zelené oseníčko pro jarní radost.
Všechny zdravím, posílám :pussa: a chlupáče, dodávám do deposítě a přeju pohodu.

Můžu Vás požádat o Váš názor?
(kdo četl příspěvky, tak víte o co u mne jde)
Včera jsem rozvětrala s manželem debatu na téma Jak vidí vztah ze svého pohledu ke mě.
Holky, co já jsem se namluvila - brala jsem to tak nějak vše s rozumě.. začala jsem tím, že vidím, že mezi náma to není Ok, nějaké ty mé pocity, že ho to doma nebaví, stále utíká nebo vyhledává jinou zábavu a z mé strany, že vím co chci.Takový to vztah- nevztah  mě trápí a ubírá sil. že jestli stále udržuje kontakty s tou "kamarádkou - milenkou" a dává mu hodně práce , aby se urval z domu, tak že mu nebudu stát v cestě, když vidím, jak neví kudy kam, jestli to je to co ho trápí? Že at mi poví jak na tom je, uleví se mu také.že vím, že mi kjdysi řekla, že o něj dost stojí a jde si za svým. Pak i o tom pokud v tom jsou city, tak tomu nezabráním.....mlčel, nerekl ani slovo vůbec na nic., jen u toho vzdychal, prostě se vůbec nevyjádřil. Křivdila bych se vůbec ne - jedinné co za tu celou dobu padlo,bylo to, že se necítí svobodný. Když jsem se ho zeptala, jak třeba by si to představoval ----- opět nic.Sem tam jakoby souhlasil s tím co říkám, ale neřekl to nahlas.
Pokud má dojít ke konci vztahu a necí¨tí se na to bojovat, tak už to nechci dále prodlužovat. Že sama nic nezmůžu a už jsem z toho také vyčerpaná. Chci se těšit , radovat a to samé přeju i jemu.Snažila jsem se z něho něco dostat, ale jsem tam kde jsem byla pokaždé, když jsme se o nás bavili. Ještě jediný co mi řekl - jdem spát, jsem KO, jestli chce být s náma, tak odpověd zněla - vždyt jsem tady!!!
Fakt mám dost. Čeká na to až to rozseknu a ukončím, nebo pořebuje čas, ale v tomhle se patláme přes pul roku.
Co dál- - mlčet, čekat, nechat být, nezajímat se, nestarat se, nebýt aktivní. dělat jako když jprijede domů, že tam není???
Vždycky jsem si myslela, že tím , když si dva promluví, vyjasní se hladina at tak nebo tak a k něčemu to bude.
navíc když jsem mluvila o ní, tak nepadlo ani slovo argumentu , spíš mě vyslyšel a to je konec.

Kerrin,
takhle to bylo i u nás. Nakonec jsem to musela rozseknout já, protože v tomhle jsem nedokázala žít.
Nikdy nic neřekl, maximálně, že neví, co chce, že neví, co má udělat, že neví, jak se rozhodnout, že přece chodí domů - atd.
Vyslechl si mě (do puntíku to samé, přesně), neodpovídal, nekomentoval...
Rozhodla jsem vlastně za něho. Popřála jsem mu, ať je šťastný někde jinde, že takhle se trápíme oba. Nakonec jsem se ale stejně po čase dozvěděla, že to takhle nechtěl, že mě nechápal, nerozumněl mi, co vlastně chci já. Naše/moje monology jako by ani nebyly :co: .

Dělala jsem to špatně. Mluvila jsem moc a dlouho. Měla jsem dávat jasné, krátké, stručné otázky s odpověďmi ano/ne. Měla jsem myslet na sebe, věnovat se sobě, nečekat na to, co udělá on, nepřizpůsobovat se mu ve všem. Užívat si vlastní program, vlastní zábavu. Přizvat ho k ní - nechceš, fajn, budu i sama.

Máš tři možnosti s jedním základem: každopádně se věnuj sama sobě, buduj si svou nezávislost, užívej si každou i sebemenší radost.
1) Zkus si vzpomenout, jaké to bylo na začátku a můžeš se snažit manžela si "udržet". Možná časem zjistíš, že tě miluje a stále tě chce, možná, že nemiluje a všechno je jenom o setrvačnosti a zvyku.
2) Nebo to necháš plynout a necháš rozhodnutí na něm. Může to trvat roky...
3) Zjistíš, že ti bude líp samotné a podle toho budeš jednat.

Já jsem zvolila možnost tři. Co si zvolíš, je na tobě. Jenom... dnes jsem já sebevědomější, nezávislejší, spokojenější. Jak je to s bývalým... tvrdí, že to takhle nechtěl, že není spokojený a šťastný. Ale konečně vím, že tohle už není můj problém, nemusím to řešit.

Copak se to tu dějě?
Nechápu, jak jeden názor (domněnka) dokáže rozbouřit celkem poklidnou řeku.
Mám super kámošku a v podstatě jsem jí řekla to samé, co řekla Majkafa Regině. Úžasná ženská, která dýchá pro rodinu, dělá jim pomyšlení. Z mého pohledu "služku". Já bych s tím chlapem vydržela tak hodinu, přestože je milý, zábavný, ale .......... Pro mě má několik ale ......... Byli jsme spolu několikrát na dovolené a já viděla, jak se ke své ženě chová. Řekla jsem jí to, protože jí mám velice ráda a nechci aby jí někdo ubližoval, stejně tak jak to zřejmě cítila i Majkafa. Ale jen ona sama ví, co se za tím jeho krunýřem skrývá. Ona ho bere takového jaký je, ona to nevidí jako ublížení, jako že jí nemá rád. Ona to vše dělá ráda, protože ho moc dobře zná. Ano, vyslechla mě i jsme si dokonce na toto téma hezky popovídaly, ale dál nic .....  Stejně tak to zřejmě přijala i Regína, která také nejlépe ví své.
Tak proč to ostatní tak pobouřilo? Já se nepřikláním na žádnou stranu, přestože sama cítím u Majkafy, že se něco děje, že není úplně všechno vpořádku, že jí něco trápí, ....... nevím, zase to ví nejlépe jenom ona.
Ale Majkafo, chci Ti napsat jedno jediné ......... zkus se na chvíli, třeba alespoň tak na 14 dní odpojit od Babinetu, odpojit od cítění, přemýšlení, všech těch terapií, od těch slovíček, jak se máš ráda, že jsi taková jaká jsi ......, nevím zda mi rozumíš, ale odpoj se na chvíli a jenom  dýchej ........ Mám totiž pocit, že na sobě až příliš násilně a nuceně pracuješ beruško.
Jinak Vás všechny moc zdravím a Regino, ty musíš být úžasný "tvor".
Pa uzlík

zdravim...to je presne to, co chlapi maji radi...ze to za ne nekdo vyresi...

Alosek: Přesně úplně to samé........maximálně řekně že "neví" a to je vše. také jsem včera nadhodila - To ti mám dávat otázky a budeš na ně odpovídat? Jako bych fakt nic neřekla. Už skoro s jistotou vidím, že tudy cesta nevede - bud budu žít takhle jako dotěd - jemu to vyhovuje, vlastně domů chodí, spí, řekne kam jde, ale nic už víc. Věci na sebe má u maminky, takže bude vždy záminka k odjetí si pro "neco" a spojit to třeba s kafíčkem někde.
Když jsem mu řekla jesště včera jak odjížděl, že takhle už ne, tak při odmykání dveří vlastně na odchodu řekl, že "vyhrožuju"
Po tom včerejšku jsem i začala mluvit o rozvodu - a zase padlo jen takové letmé, že když to chci já?
Pak jsem řekla, že to budu meset rozhodnout tedy sama....nic.
Zeptala jse se ho i jestli mě má rád a co ke mě cítí - odpověd ....mlčení a jen takový vždyt víš jak to je, moc se toho mezi náma stalo a zase nekonečné ticho.
Kdybych aspon věděla, zda teda chce být bud sám nebo s tou druhou, jak to je, nebo sám a nechodit pořád v takové divné atmosféře doma.

A jak dlouho Ti  Alosku trvalo to rozhodnutí?

Uzlíčku,
skvěle. Jsi báječná. :par:
Majko, držím ti pěsti. :)

:hjarta:

Largo, děkuji. :)

Uzlíčku, děkuji. :pussa:
Ve čtvrtek v noci odlétám na 12 dní na dovču do teplých krajin. :) Na babinet ani očkem nemrknu. Ani na práci a na vztahy a tak vůbec. Moc se těším na splnění jednoho ze svých snů. :)

Jako bych četla o sobě, Kerrin.

Jojo, taky domů chodil spát, občas řekl, že přespí u tatínka, protože jde s kamarády na pivo, a nemohl by se vrátit autem. No došlo mi, že u tatínka buď nespal sám nebo spal někde úplně jinde... Pak už se tím vůbec netajil.

Taky to svedl všechno na mě, že to já jsem chtěla rozchod, já jsem byla nepříjemná, já jsem ho vyhodila z domu, já jsem... atd. Ale s tím dokážu žít, protože vím, že pravda je trošku někde jinde. Bezdůvodně bych to neudělala.

Dva roky jsme žili v takové "pohodě-nepohodě"... Nakonec jsme se domluvili, že se budeme oba snažit, že se vlastně nechceme rozejít.
Pak stačila jedna věta, že se zase vyspal s milenkou, že to nezvládá, blablabla. To byla ta poslední kapka, došlo mi, že on sám se rozhodnout nedokáže, že nedokáže na našem vztahu pracovat, snažit se o zlepšení. Že je to ještě nezodpovědné a nevyzrálé děcko, s jakým žít a mít rodinu nechci, že chci mít vedle sebe muže, ne slabocha a zbabělce, který se jenom vymlouvá, lituje a není schopný přijmout zodpovědnost za vlastní činy.
On žádný problém neměl, to já, a ten jsem vyřešila. Na hlavě mu skončila hromada špinavého prádla (a to může být rád, že jsem po ruce neměla nic těžkého a tvrdého - jó, jsem holt teperament, když zuřím :vissla: ), druhý den měl sbalenou tašku a o víkendu si odstěhoval zbytek věcí...
Jasně, že jsem to obrečela... následující rok byl strašný... ale teď je mi líp.

Netvrdím, že tohle je to nejlepší řešení pro tvou situaci. Bylo tehdy nejlepší pro mě. K nevěře se u nás přidaly i jiné věci. Ponižování, urážky, pomlouvání u našich známých, u jeho rodiny, útoky na mě, vyhrožování... Před rozchodem, i po něm, a ještě víc.
Dneska spolu v pohodě vycházíme, podstatné věci jsme si řekli, já už nemám potřebu něco s ním řešit. Stejně neodpovídá, mlčí, případně se lituje. Na výživném a péči o syna jsme se dohodli, v tomhle ohledu všechno funguje, jak má - nebo teda co nejlíp pro syna v dané situaci.

Alosku, takže opět trefa přesně jsi to napsala.
Když s ním nic nebudu řešit, budeme spolu vycházezt. Ostatně jsme si to již zkusili a šlo to. Ohledně dcery a placení na ní to taky není problém.To se už jsme si vyřešili a v případě, že s náma nebude, vím jak to je. Dcera to ale kolikrát těžce nesla a nese i tak pokud je mimo domov.Ale časem se s tím bude muset vyrovnat. Jestli má přijít rozchod a rozvod, tak to chci udělat než půjde v září do školy.
On nikdy nepřizná, že někoho má, nebo mu bije srdce pro někoho jiného. Ale přetvařovat se také neumí, je to na něm znát. tak si taky říkám zda to není jen zvyk proč to chci držet.
Je to fakt síla. Dokonce i dokáže říct, že jsem to chtěla já, on ne. Jak už jsem psala na min.vláknech , tak vím, že se zase zpět vrátí k mamince a k nám a i třeba jiným bude jezdit na návštěvy.jak se to bude hodit.

Syn byl taky v první třídě. Nesl to hrozně těžko, po večerech mi brečel do polštáře. Dodnes mě bolí, jak se před tatínkem tváří, že je všechno v pohodě, ale já vím, že ne. Ale je to lepší, to jo. Mrzí mě, že dospěl v některých ohledech už teď.

Udělej to, co si myslíš, že je nejlepší pro tebe. Malá potřebuje usměvavou, spokojenou maminku, pak bude taky spokojená. Když uvidí, že rodiče jsou v pohodě, bude to lepší, než kdyby denně žila s rodiči, ale vnímala, že to není rodina.

Bývalý taky jezdí na návštěvy. Jezdil i dřív, za všemi bývalými, takže pro něho žádná změna.

kolik ti je Alosku? mě 33

Nejsmutnější na to je to, že taky po něm brečí, stačí jen když je déle v práci, nebo ted když slyší, že jede pryč, tak ho nechce nikam pustit.Dělal mi sceny, že mě nemá ráda, že jsem hrozná máma a nejraději má svého tatínka.....mazec, šílený.

:hjarta:

Kerrin napsal(a):

Co dál- - mlčet, čekat, nechat být, nezajímat se, nestarat se, nebýt aktivní. dělat jako když jprijede domů, že tam není???
Vždycky jsem si myslela, že tím , když si dva promluví, vyjasní se hladina at tak nebo tak a k něčemu to bude.
navíc když jsem mluvila o ní, tak nepadlo ani slovo argumentu , spíš mě vyslyšel a to je konec.

Ahoj, Kerrin.
neporadím, jsem ve fázi, kdy to taky řeším  a nejsem si jistá , že dobře-to ukáže čas.
Ś Aloskem píšete přesně o tom, co máme taky doma- M. nekomunikoval, tím mně vlastně vytáčel a já jeho, abych se aspoň něco dozvěděla, že ve vzteku něco přeci řekne, že se dozvím, co si myslí, co plánuje...neřekl mi o NÍ , neřekl, neplánuju s tebou budoucnost a dodnes jsme v jednom bytě... Prošli jsme  fázemi jeho nadřazenosti a nespokojenosti, mého šoku a strachu z budoucnosti, mé následné nenávisti a zloby, kopání kolem sebe a snahy o navrácení vztahu do původní podoby, která nás házela spíš zpátky. Pak jsem bulila na Babinetu a u kamarádek,, začala se osamostatňovat v aktivitách, jemu tím dala volnost, jím slíbený rozvod se stále nekoná, já si zatím zvykla HO a Ji neřešit, smiřovala se s tím, že děti budou i s ním-což bolelo, když mi tak ublížil ! , smiřuju se, zvykám si... Pak jsem měla fázi, kdy jsem mu spíš nechtěně vracela jeho chování-u nás v podniku dělal, že mně nevidí, nic a nikam nemohl, tak jsem se přizpůsobila-když nechceš, tak nechceš... ignorovala jsem ho i doma-vrací se, když jdeme spát, odstěhovala jsem ho do obýváku/ to dodnes nechápu, že mou prosbu splnil/, přestala vařit a prát-ale ne jako trest. Uvědomila jsem si, že on pro mně tay nic nedělá.
To jídlo byla  pro něj  asi dost velká facka, ale měl volnost se najíst tam, kde bývá do večera a  ty jeho děvy a zachraňující maminka dostaly šanci se o něj konečně postarat.
Tedˇjsem delší dobu nemocná a on má o mně starost,  jemu též cosi vyřízli za krkem a když mi chce něco o sobě/po letech/ sdělit, tak se nejdřív zeptá na mé zdraví... Pomohl v bytě při rekonstrukci oken, kterou jsem objednala já s tím, že se on stejně časem odstěhuje ...Mohl mě v tom vzteky nechat, ale  pomáhá...Jako na potvoru se doma pořád něco rozbíjí a on spravuje a spravuje-sám od sebe. Nezatěžuju se myšlenkama na to, kde a s kým je, že JÍ o tom taky radši ani neřekne. Jsme jen spolubydlící... Obě děti už jsou zdravé  a já se zas do práce celkem těším. Pro někoho pasivita, pro mně fáze: Minulost ani budoucnost neřeším, žiju TEĎ.
Kerrin, toto není návod, jen popis toho, jak je  to u nás. Alosek to vyřešila, mně to taky čeká . A když se zamýšlím nad těmi  třemi možnostmi konečné fáze, myslím si, že mi není zapotřebí ho chtít zpátky. Znám /a neznám/ ho 30 let...už mi to nějak stačí... je to pořád pěkný chlap, ale už od něj dál nic nechci. Když by neměl tuto milenku, bude mít jinou-vždy se ženám líbil. Někdy mně postihne pocit osamělosti,ale už nepláču po něm. A to je asi  ten čas, který působí...Zklidnila jsem se taky tím, že mám jistotu, že nebudu muset jít bydlet k jeho rodině, která  nám to před 25lety naplánovala a on se snaží vyhovět...nebyl tu u nás jakoby doma. Teď je mezi námi jasno, do ničeho jeden druhého netlačí a je nám oběma asi líp. Takže zbývá ta fáze poslední...
KERRIN, přeji Ti , aby ses rozhodla  pro Tebe co NEJLÉPE...  :hjarta:

omlouvám se ,vytvořila jsem kopii...: rodna:

Zírám Mikulenko a posílám velké pochvalné :hjarta:

Kerrin - mám a měla jsem to stejné jako ty a Alosek. Viď Álí... :pussa:

BM se také nemohl rozhodnout - 4 roky jeho odchodů a návratů. Chvíli se cítil nesvobodný a tak byl propuštěn do vysněné "svobody"... Pak následovalo chvilkové období, kdy tvrdil, že to takhle nechce, že neví co chce, že ho takový život také neuspokojuje.... K tomu měl (nebo ještě má - nevím)   3,5roku milenku.

Po 4 letech žití a nežití - 3 jeho odchodů a 2 návratů k rodině - jsme se rozvedli- na mnou podanou žádost. Jsme rozvedeni přesně rok.

Komunikace poslední rok celkem ušla - asi z nás spadlo to rozhodnutí zda se rozvést či ne, už bylo po rozvodu. Poslední půl roku vztah přešel do neutrálna a poslední 2 měsíce se celkem snaží se vrátit zpět.

Sama za sebe musím říct, že bych jinou cestu dnes nevolila, nelituju ničeho, čím jsem prošla a dneska bych se rozhodovala úplně stejně jako po celé ty 4 roky. Já jsem BM propustila - on si vyzkoušel to, po čem v tu chvíli prahnul - měl slečnu, zkusil si s ní bydlet, jezdil s ní na dovolené.....ALE POKAŽDÉ HO TO TÁHLO ZPÁTKY DO NAŠÍ RODINY.

Dneska se snaží mluvit o svých pocitech. Tvrdí, že mu nikdy nebylo mimo naší rodinu dobře. Že se snažil využít příjemných chvil, ale myšlenkama byl vždycky u nás....

Nevím, co bude dál. Zatím to neřeším - úmyslně, vědomě.

Ono fakt asi není naškodu nechat ty manžílky jít, aby mohli pocítit, zda jim ten jejich vysněný život jinde bude vyhovovat či zda je to jen úlet, kterého budou litovat.

Mě BM už 2 měsíce sděluje, že kdyby stál dnes na startovní čáře, jako byl před 4 lety, už by nešel stejnou cestou. Už by situaci řešil jinak. No, musel k tomu poznání dojít sám a vyzkoušet si to na vlastní kůži.

Kerrin napsal(a):

kolik ti je Alosku? mě 33

29 ;)

Mikulenko - jsi správná ženská. Ten jednou zapláče, že o tebe přišel. To mi věř.

petra72 napsal(a):

Mě BM už 2 měsíce sděluje, že kdyby stál dnes na startovní čáře, jako byl před 4 lety, už by nešel stejnou cestou. Už by situaci řešil jinak. No, musel k tomu poznání dojít sám a vyzkoušet si to na vlastní kůži.

Kéž by to myslel vážně a taky se podle toho konečně zachoval ! je to na něm...
Péťo :hjarta:

Kerrin,
doufám, že ti tady aspoň trošku pomůžeme. Já, Mikulenka a Petra jsme každá v jiné fázi a ani jedna nevíme, co bude dál, jak to všechno s těmi našimi muži dopadne...
Důležité je, že jsme se naučily, že někdy není potřeba všechno analyzovat, vysvětlovat. Prostě přijmout to, co se děje, a najít pro sebe nejlepší řešení a přístup. Mně se moc líbí, jak to napsala Mikulenka: "Minulost ani budoucnost neřeším, žiju TEĎ." Taky to tak mám.
Strach o to, co bude, jak to všechno sama zvládnu, mám za sebou. Už se nebojím.

S malou je to teď těžké, vím, jak ti je.
Vydrž, buď trpělivá. Však ona povyroste a pochopí. Teď je jenom vystrašená, situace se změnila, ona nechápe, co se děje. Potřebuje podporu a někoho, komu může věřit. Buď připravená ji podržet, nevyčítej, pohlaď, dej pusu. Hodně se jí věnuj, aby nemusela přemýšlet o tom, co se u vás děje. Já jsem při všem hrozném, co jsem k bývalému cítila, nikdy před synem neřekla nic ošklivého o jeho milovaném tatínkovi. Dobře jsem udělala. Nebránila jsem jim v co nejčastějším kontaktu, i když to pro mě bylo sakra těžké. Ale vyplatilo se mi to.

Zrovna včera měl brouček zase "tulivou". Před usnutím jsme si četli, pak u mě usnul a celou noc se ke mně podvědomě tisknul. Není to často, ale někdy to asi potřebuje.

petra72 napsal(a):

Mikulenko - jsi správná ženská. Ten jednou zapláče, že o tebe přišel. To mi věř.

Jojo, Mikulenko, souhlas s Peťou. Až já jednou budu tam, kde ty... :pussa:

prosím Vás jak tam vkládáte citace?
díky za radu.

Mikulenko ..taky si uvědomuji, že on pro mne (jako konkretně mou osobu) nic neudělá. Jak má stále ty hadry u své mati, tak mu taky neperu,  - někdy a jen to co tam ponechává. Stejné je to s jídlem - raději se nají u matky a nějka nevyžaduje mé vaření jak dříve. Tak vařím více o víkendech a v týdnu dle potřeby - v tom už nejsem jako pes na závodech, abych stihla uvařit, poklidit než přijde pán z práce.
:hjarta: bolí mě to, ale budu se snažit rozhodnout a neutrápit se. Třeba také dojdu k tomu, že mi to bude tak nějak fuk, zat¨ím v té fázi nejsem, jen si kladu otázky.

Petro, my už jsme se také k sobě jednou vrátili, rozvod nějak neřešíme, to padlo z mé strany jen.A to vše se událo za oslední 4 roky jako u tebe -rozchod - navrat - na podzim - odstěhování--ted na pul návrat (nebo jak to nazvat)
A včera mi řekne, že necítí "svobodu". Ale nejde pryč neřekne co chce, nijak se nevyjadřuje. Promiňte, že se opakuji:(

petra72 napsal(a):

Mikulenko - jsi správná ženská. Ten jednou zapláče, že o tebe přišel. To mi věř.

Hm, nemyslím, ona ta druhá není nic mladého, není to nerozumné kůzle, které jej bude tlačit do miminka. Ona je  dávno rozvedená žena se dvěma puboši, kteří M. mají rádi. Znala se sM. již za svobodna /my už měli 2 děti/a osud je zas nechal se potkat. Já  něco tušila / pokolikáté už ?/ , pak VĚDĚLA a vyváděla...tak jsem jim taky pomohla k sobě.Jenže to vím, až teď..Ji prý manžel opustil kvůli těhotenství své milenky. A jak tu někdo  někde psal, naučila jsem se něco i od NÍ...protože  M. se mnou o nás nemluvil, některé věci vím od ní... a není to špatné.
poučila jsem se, že bych si taky už chlapa domů natrvalo nestěhovala, ona ho nenutí, prý mu říká: Tak se vrať k ženě a on je teď chudák špatný z toho, že já ho už taky nedržím, tak mezi námi lítá, všude dělá opraváře a jednou se uštve...Když tady pomáhal, tak dostal najíst, věci z něj jsem vyprala a spravila a zase finíto. Že si pere ponožky, nemění tak často prádlo  chodí, v diravých věcech,už  přehlížím..na mně nebude vzpomínat, neboj, Petro.Je to furiant a ten nikdy nepřizná, že by něco pokazil...Milenka je mazaná , strejda jí vyhoví, když je potřeba, odveze děti , ji, užije si s ním výlety a dovolenou a zas ho vrátí...Co by s ním dělala, když byla zvyklá si dělat co chtěla,až by přišel párkrát jakoby pozdě "z práce"a  lhal jí?? Jako manželka by ho  tlačila jako já, že je taky manžel a otec, že s ním chceme být víc atd.atd. a jako milenka ho může kdykoli vyhodit, když se k ní napořád nenastěhoval...

Chtěla bych potkat správnáho chlapa...  :rodna: a Vám všem ho přeju taky !!!!!!   :P

Alosek napsal(a):

Zrovna včera měl brouček zase "tulivou". Před usnutím jsme si četli, pak u mě usnul a celou noc se ke mně podvědomě tisknul. Není to často, ale někdy to asi potřebuje.

Taky bych se k někomu ráda tulila... :gloria:

Mikulenka napsal(a):

Alosek napsal(a):

Zrovna včera měl brouček zase "tulivou". Před usnutím jsme si četli, pak u mě usnul a celou noc se ke mně podvědomě tisknul. Není to často, ale někdy to asi potřebuje.

Taky bych se k někomu ráda tulila... :gloria:

A co plyšák? Ten tě nad ránem aspoň nebude kopat do hlavy :lol: . Brouček občas rotuje jak turbína :lol: Kolikrát ráno přijdu do pokojíku a chvilku nechápu, jestli to, co vidím na polštáři, je opravdu noha, a počítám končetiny :lol:
Běžně skope deku na zem a přikryje se polštářem...

Kerrin, Alosek i Mikulenka patrně žijí s mým M. Je to naprosto přes kopírák. Taky se potácím od jednoho rozhodnutí ke druhému a po půl roce si nejsem jistá, jestli nedělám ohromnou kravinu. M taky čeká až jedné z nás dojde tpělivost, čeká na velkou chybu jedné z nás, protože on neví, tak co má dělat. Stydím se, ale včera jsem nevydržela být za dámu a bouchla jsem. Výstup hodný Národního divadla, chtěla jsem vědět na čem jsem. Všechno asi zapříčinilo, že jsem měla narozky a on je zasklil. Nestála jsem mu ani za podanou ruku, přišel opět v noci a já to neustála. Bože, tohle jsem nechtěla. Jak já byla na sebe ještě do včerejška pyšná, že se před ním dokážu usmívat, nic neřešit, neví, že když za ním zaklapnou dveře, tak pro slzy nevidím.
Chtěla bych se zeptat Mikulenky jak dokázala JEHO a JI neřešit, možná kdybych toto zvládla, tak bude kus cesty za mnou. Děkuji.

Kerrin,
když chceš citovat, vpravo dole u daného příspěvku klikneš na "citovat".
Pokud chceš citovaný text upravit, vymažeš, co se ti nehodí. Ale nesmíš vymyzat hranaté závorky a "quote".

Alosek napsal(a):

petra72 napsal(a):

Mikulenko - jsi správná ženská. Ten jednou zapláče, že o tebe přišel. To mi věř.

Jojo, Mikulenko, souhlas s Peťou. Až já jednou budu tam, kde ty... :pussa:

A já to vidím jinak: Až já budu tam, co Vy dvě !
Už na školičce jsem Vám všem říkala, že obdivuju, jak jste dobrý, jak to máte srovnané...to já bych v té špatné fázi dětem nejradši bránila ve styku s ním, tahala je na svou stranu, byla jsem v tu dobu sobecká a zlá. On byl pro mně to největší zlo. TAK jsem ho milovala !!a věřila mu, až jsem ho pak zas tak moc nenáviděla-to přiznávám...A vy o hodně mladší jste dál, tak jsem se až zastyděla.... Tím ale , že neodešel v té době, kdy se na něj zlobily i děti, že se  s tím vlastně pomalu smiřujem po svém všichni,tím se ta nenávist  nějak otupila a snad nastává více pochopení. O odpuštění se nedá říct-ještě ne. Nějak by mi asi pomohl jen malý náznak toho, že M. taky trochu něčeho lituje, ale  od něj to asi nepůjde...
Třeba mi zas někdy  pomůže kineziologie/jak jsem Vám na školičce říkala o odpuštění mému otci-z  fotky v hranatém tmavém rámečku byla po odblokování-jakoby odpuštění- fotka naší rodiyn v oválném , bleděmodrém.../

Manželovi jsem taky kdysi psala dopisy/viz téma/ a neodeslala...Po čase jsem je roztrhala, když bylo líp a pak psala zas...

Tak se holky držte, učíme se jedna od druhé.

Lálina napsal(a):

Kerrin, Alosek i Mikulenka patrně žijí s mým M. Je to naprosto přes kopírák. Taky se potácím od jednoho rozhodnutí ke druhému a po půl roce si nejsem jistá, jestli nedělám ohromnou kravinu. M taky čeká až jedné z nás dojde tpělivost, čeká na velkou chybu jedné z nás, protože on neví, tak co má dělat. Stydím se, ale včera jsem nevydržela být za dámu a bouchla jsem. Výstup hodný Národního divadla, chtěla jsem vědět na čem jsem. Všechno asi zapříčinilo, že jsem měla narozky a on je zasklil. Nestála jsem mu ani za podanou ruku, přišel opět v noci a já to neustála. Bože, tohle jsem nechtěla. Jak já byla na sebe ještě do včerejška pyšná, že se před ním dokážu usmívat, nic neřešit, neví, že když za ním zaklapnou dveře, tak pro slzy nevidím.
Chtěla bych se zeptat Mikulenky jak dokázala JEHO a JI neřešit, možná kdybych toto zvládla, tak bude kus cesty za mnou. Děkuji.

Lálino - jestli ti to pomůže, já jsem mívala takové běsnící dny taky. Právě proto, že když jsem měla z nějaké společné akce příjemný pocit  a pak následoval odchod za slečnou, hromadil se mi vztek v těle a čas od času jsem ho musela upustit.

Když se to BM nelíbilo, tak jsem mu rázně řekla, aby tedy nechodil k nám a netrávil se mnou žádný volný čas, protože mě pak ty situace dostávají do hrozných citových veletočů.

KUPODIVU vždycky souhlasil, že to asi pro mě není nic příjemného. A na druhé straně to dostával od slečny asi podobně. :dumbom: :dumbom:

nějak mi to dnes vyrábí dvojáky !!  :rolleyes:

No, Lálino,   NEVÍM, fakt.
To je běh na dlouhou trať-aspoň u mně...Jak ho i ji přestat řešit? Zabavovala jsem se co nejvíc-ruce i hlavu, chodila všude, kam mě kámošky vytáhly a protože už mám děti dospělé, samostatné a  dceru vlastně odstěhovanou, nemám tolik povinností doma po práci, tak jsem si plánovala hodinu po hodině a den po dni , co dělat a mít se na co těšit. Nejhorší jsou pro mně víkendy-kámošky daleko, já na vesnici-bez auta, vlastně už skoro bez příbuzných. Dovolené -relax a rehabko -s kámoškama, cvičení, kreslení mandal, kurs reiki, brigáda, výlet.....= odpoutávání se, blížím se k odstřižení od M.  Nejsem potápěč, horolezec, závodník na kole, nelítám na  rogalu,nepotřebuju k životu toho adrenalinu tolik, ale  všechno je dobré v té době-poznat nové činnosti, nové lidi... Zkusila jsem bowling, pomohla kámošce  na svatbě s obluhou, s další jdem na borůvky, na koncert, na promítání diáků o Nepálu.....ale až teˇsi toho užívám, jinak ze začátku to byla moc chabá náhražka za M.a život s ním.  Učím se být sama, ale necítit se  osamělá a to bylo teď v zimě dost krutý. Tak jsem jela na školičku a od té doby je mi zas líp. Všechno Tě to někam posune.... A teď už bude možností venku mnohem víc!
Dnes mám nějakou slohovou !!
Lálino, chce to čas a ono se něco  nebo někdo najde, kdo  Tě někam nasměruje. Už se těším na ty, které jsem znala jen tady a pojedem brzy spolu na další školičku.
Držím Ti pěsti , ať Ti to vše dobře a podle  Tvých představ dopadne !!

Lálina napsal(a):

...Stydím se, ale včera jsem nevydržela být za dámu a bouchla jsem. Výstup hodný Národního divadla, chtěla jsem vědět na čem jsem. Všechno asi zapříčinilo, že jsem měla narozky a on je zasklil. Nestála jsem mu ani za podanou ruku, přišel opět v noci a já to neustála. Bože, tohle jsem nechtěla. Jak já byla na sebe ještě do včerejška pyšná, že se před ním dokážu usmívat, nic neřešit, neví, že když za ním zaklapnou dveře, tak pro slzy nevidím.

Chtěla bych se zeptat Mikulenky jak dokázala JEHO a JI neřešit, možná kdybych toto zvládla, tak bude kus cesty za mnou. Děkuji.

Nestyď se, na své emoce máš právo. Nejsi jediná, první, ani poslední...
Na moje narozeniny vzal milenku na oběd (moje pochopitelně zasklil...), na synovy narozeniny na večeři, a ještě se mě ptal, kam ji má vzít... Když jsem řvala, ptal se mě, co se jako stalo, že to s ním oslaví o víkendu... fakt vypadal, že nechápe.

Já taky probrečela každý jeho odchod. I kdybys mu to řekla, i kdyby to věděl, nic by to nezměnilo, z vlastní zkušenosti. Řekl, že ho to mrzí, ale že neví, co s tím má dělat... jako obvykle.

Taky jeho-ji neřeším. Trvalo mi to věčnost, ale naučila jsem se a už to jde samo. Vždycky jsem si řekla, že důležitá jsem teď já a syn. Jeho problémy nejsou moje problémy. Neperu, nežehlím, nestarám se, nezajímám se. Já teď žiju svůj život a on zase svůj. On nepomáhá mě, nestará se o to, jestli mám na rohlíky, jestli mi neteče do baráku, jestli mám naočkovaná zvířata. Proč bych se měla zajímat o něho?

Kerrin - můj BM neutále od podzimu opakuje, že by se mnou a dětmi chtěl trávit letní dovolenou. Pokaždé jsem mu řekla, že se zadaným mužem (už přeci má za partnerku svou slečnu) nepojedu na dovolenou. Dokonce jsem mu řekla, že bych se z toho pak vzpamatovávala hodně dlouho.

Né proto, že by dovolená nevyšla nebo že bychom se rafali, ale právě proto, že by to bylo moc fajn, že bychom se k sobě chovali slušně (asi i dík přítomnosti dětí), že bychom nic neřešili - A PAK PO PŘÍJEZDU BY SE ODEBRAL KE SLEČNĚ.

To bych z toho zešílela, rvala si vlasy a trhala nechty. :lol:

Mikulenka napsal(a):

Alosek napsal(a):

Jojo, Mikulenko, souhlas s Peťou. Až já jednou budu tam, kde ty... :pussa:

A já to vidím jinak: Až já budu tam, co Vy dvě!...

Až tam budem, tak se sejdem a pořádně si to užijem ;)

Mikulenko, vždyť já měla úplně stejné pocity nenávisti, zloby, chtěla jsem ho vymazat, zničit...
Dávat mu na víkendy syna bylo strašné... Sesunula jsem se v chodbě na zem hned, jak jsem jim s úsměvem zamávala a popřála, ať si to hezky užijou... A kolikrát jsem pak prořvala celý víkend až do neděle, kdy se brouček vrátil, já s úsměvem bývalému uvařila kafe, vyslechla si, co všechno i s milenkou dělali, jak to bylo super...
A když brouček usnul, řvala jsem nanovo.
Ale pořád jsem si připomínala, že syn tatínka miluje a potřebuje a já nemám nejmenší právo mu to kazit a tatínka mu brát. Ty jsi to měla jiné, a možná proto i těžší, že máte děti už velké.

A časem to bylo čím dál lehčí. Pochopila jsem, že i mně se uleví, když o tom nebudu pořád přemýšlet, užírat se pořád dokola. Udělala jsem tlustou čáru. Začala jsem dělat věci, co mě bavily a baví a zjistila jsem, že na nějakou nenávist, smutnění už prostě nemám čas ;) .

Alosek napsal(a):

Kerrin,
doufám, že ti tady aspoň trošku pomůžeme. Já, Mikulenka a Petra jsme každá v jiné fázi a ani jedna nevíme, co bude dál, jak to všechno s těmi našimi muži dopadne...
Důležité je, že jsme se naučily, že někdy není potřeba všechno analyzovat, vysvětlovat. Prostě přijmout to, co se děje, a najít pro sebe nejlepší řešení a přístup. Mně se moc líbí, jak to napsala Mikulenka: "Minulost ani budoucnost neřeším, žiju TEĎ." Taky to tak mám.
Strach o to, co bude, jak to všechno sama zvládnu, mám za sebou. Už se nebojím.

S malou je to teď těžké, vím, jak ti je.
Vydrž, buď trpělivá. Však ona povyroste a pochopí.  Já jsem při všem hrozném, co jsem k bývalému cítila, nikdy před synem neřekla nic ošklivého o jeho milovaném tatínkovi. Dobře jsem udělala. Nebránila jsem jim v co nejčastějším kontaktu, i když to pro mě bylo sakra těžké. Ale vyplatilo se mi to.

nebránila jsem mu ve styku s dcerou, když s náma nebyl, ale bylo to fááákt moc těžké, koukat jak se na ní směje a na mne ani slovo. ale snažila jsem se pres to prenést, hlavně , že malá byla spokojená.

Díky moc holky, určitě mi pomůžete svýma zkušenostma a to jak získat nadhled a sebevědomí. Já se samam sobě divím, co si až nechám líbit. To jsem to dopadla! Když si vezmu jaká jsem byla dřív s ted, tak to se nedá srovnat. Tohle co se děje ted, kdyby dělal dřív, tak už by asi "nežil"  (se mnou)....jenže jsem se stala závislačkou na něm a jen přemýšlím co on, jak on.
Holky snažím se a chci se změnit, ještě si myslím, že v životě mám nárok taky poznat hodnýho a prima chlapa, ktarý mně bude opečovávat jako květinku (i já jeho) a zamiluji se. (třeba někdy)

čas je asi lékem.....

Alosek napsal(a):

[A co plyšák? Ten tě nad ránem aspoň nebude kopat do hlavy :lol: . Brouček občas rotuje jak turbína :lol: Kolikrát ráno přijdu do pokojíku a chvilku nechápu, jestli to, co vidím na polštáři, je opravdu noha, a počítám končetiny :lol:
Běžně skope deku na zem a přikryje se polštářem...

Jojo, tyhle  noční rány do obličeje mi teda nechybí-děti se taky pěkně mlely v noci! /Sbírám síly na vnoučátka... ;)
Plyšáky mám 2- zajíce a polštář s platickým psíkem-přítelem člověka...Ale nějak to pořád není ono...  :rodna:
Musím dočkat času....

petra72 napsal(a):

a trhala nechty. :lol:

A to teda ne ! to nedopustíme!! Péťa dělá pokroky s nehty a kvůli nějakýmu bývalýmu manželovi by si to pakazila, to teda ne!  :D

ozvu se déle, ted musím odjet a budu reagovat.
holky držte se!!!!!!!!!!!!!!! budete tu někdo  večer?

Mikulenka napsal(a):

petra72 napsal(a):

a trhala nechty. :lol:

A to teda ne ! to nedopustíme!! Péťa dělá pokroky s nehty a kvůli nějakýmu bývalýmu manželovi by si to pakazila, to teda ne!  :D

Mamka ségře nejdřív ruce strkala do pepře, do mýdla... nepomáhalo.
Tak si k ní sedla a vyprávěla horor: Začneš nehtíkama, pak si sníš prstíčky, ruce, ramena, tělíčko, nožičky... a zbyde jenom hlava s obrovsku pusou... přimyslete si děsně vážný výraz, tlumený hlas. No, ségra si už nikdy v životě na nehty nesáhla ani si do nich nekousla :lol:
Na mě to nezabralo... :vissla:

Na Peťu asi taky ne, co :P ?

Alosek napsal(a):

[A časem to bylo čím dál lehčí. Pochopila jsem, že i mně se uleví, když o tom nebudu pořád přemýšlet, užírat se pořád dokola. Udělala jsem tlustou čáru. Začala jsem dělat věci, co mě bavily a baví a zjistila jsem, že na nějakou nenávist, smutnění už prostě nemám čas ;) .

:godlike: :godlike: :godlike:

To je ono, Lálino... tady máš odpověď...

"Holky"
tak nejak jsem si vzpomnela na mou reakci, kdyz muj BM-je to uz opravdu dlouho, pres dvacet let, si nasel milenku. Nas vztah byl tenkrat rekla bych normalni, nic horkeho, ale zili jsem v pomyslne pohode. Kdyz jsem se to dozvedela, zacala jsem o nej bojovat. Ani dnes nevim proc, myslim, ze to byla tenkrat spis jesitnost.
Nechtela jsem si pripustit, ze by mohl mit i nekoho jineho...kdyz se to po nejake dobe vratilo do starych koleji a on zustal se mnou, opustila jsem ho.
Musim rict, ze se vratil k nam-ke me a dvema dceram asi jenom proto, ze se jeho milenka vratila ke svemu manzelovi od ktereho chtela odejit.
Tenkrat jsem delala na smeny a proto jsem meho manzela potrebovala na to, abych se staral o deti, kdyz jsem byla v praci. Vodil si milenku i domu.
Od te doby, co se to stalo, jsem si zacala hledat praci na ranni smenu, abych na nem nebyla ohledne hlidani zavisla. Asi po roce jsem od nej odesla.
Jinak z me zivotni zkusenosti bych vam vsem poradila, aby jste nesedely v koute, prihlaste se do fitness, nezustavejte doma. Dejte jasne najevo, ze jste samostatne a ze i vas muze nekdo obdivovat. To je presne to, co chlapy pritahuje...preji vam vsem moc sily vse zvladnout...

Alosek[/quote napsal(a):

Mamka ségře nejdřív ruce strkala do pepře, do mýdla... nepomáhalo.

To jsem taky zkoušela na dceru-  ve školce na lehátku, coby dítě nespící se tak nudila,  že se naučila kousat nehty...děti musely mít zavřené oči a ona to  pod peřinkou nemohla vydržet... Nic na ni nepomáhalo, až jednou návštěva jedné starší sestřenice, kdy  dcera viděla její pěkně upravené , nalakované nehty a to pomohlo! Probraly jsme to, že jí ty její okousané vodnické bambule nepůjdou lakovat a byl konec...
Dnes-po 20 letech by mi řekla, že si dá umělý,že?...

Mikulenko,
nedala by si umělý, na ty moje bambule s mininehty se totiž nevejdou :grater: , leda bych si koupila deset umělých na malíčky... :P
Můžu sloužit dětem jako odstrašující příklad...

Pochopila jsem, že i mně se uleví, když o tom nebudu pořád přemýšlet, užírat se pořád dokola.

Ano, tohle vím, to je přesně to, o co se snažím. Pořád to nejde, pořád přemýšlím, pořád se užírám a pořád to bolí. Přes den jsem celkem v pohodě, ale přijde večer, já vím, že M doma nezůstane a už to jede. Nervy na pochodu, proč je s ní? Vždyť má doma všechno, klid, pohodu, dceru, která na něm visí a každý den se ptá kam jde.  Jak jí mám vysvětlit, že na ni nemá a teď asi nechce mít čas, že jeho čas patří někomu jinému. Že jeho život je jedna velká lež.
Jak píše Kerrin:  "Já se samam sobě divím, co si až nechám líbit. To jsem to dopadla! Když si vezmu jaká jsem byla dřív s teď, tak to se nedá srovnat. Tohle co se děje teď, kdyby dělal dřív, tak už by asi "nežil"  (se mnou)....jenže jsem se stala závislačkou na něm a jen přemýšlím co on, jak on."

Lálina napsal(a):

... Pořád to nejde, pořád přemýšlím, pořád se užírám a pořád to bolí...dceru, která na něm visí a každý den se ptá kam jde.  Jak jí mám vysvětlit, že na ni nemá a teď asi nechce mít čas, že jeho čas patří někomu jinému. Že jeho život je jedna velká lež...

Nic nejde hned. Já se v tom plácala rok, možná o něco déle. I teď jsou chvilky, kdy mě píchne u srdce, slzy se vyhrnou... Ale není to často a dokážu to už zahnat.

Večer - vezmi si knížku, pusť si film, napusť si vanu plnou horké vody a přidej si do ní odvar z bylinek (třeba mateřídoušku, dobromysl=oregano, majoránku), otevři si dobré víno. Já KONEČNĚ ZASE maluju, píšu básničky, medituju, klidně si i zajdu sama do kina, do divadla, na koncert, zavolám kamarádce, kamarádovi, hraju se synem hry, zpíváme...
Nebylo to vždycky snadné, šlo to pomalu, ale šlo. Teď se přitom usmívám, hýčkám se a říkám si: já se tak mám, dělám si co chci. A jednou třeba zase bude někdo, kdo půjde aspoň kousek života se mnou. A nebo nebude, ale už se z toho nebudu hroutit.

Zakazovala jsem si o něm a o ní přemýšlet, musela jsem se nutit. Už nemusím. Nepřemýšlej o tom, proč je s ní. Každý jsme nějaký. Ty jsi úžasný originál, a ona je taky. Kdybys to věděla, stejně to nic nezmění. Můžeš změnit jenom sebe, svůj přístup, svoje pocity, myšlenky, činnost.

Nevím, kolik je tvé dceři. Synovi je devět, tehdy mu bylo sedm. Tatínka miluje, visí na něm - navíc je to kluk a bude potřebovat tatínka čím dál, tím víc. Pořád jsem vysvětlovala, že tatínek momentálně má nějaké problémy, které si potřebuje vyřešit. Že to se synem vůbec nesouvisí, že občas má každý dospělý nějaké starosti, které je potřeba řešit. Že ho má tatínek pořád moc rád, jenom teď zrovna nemá tolik času.

Jeho život/život tvého muže není jedna velká lež - jeho život je prostě jeho, tak jako ten tvůj je jenom tvůj. On něco dělá, co mu vyhovuje, tak ty dělej to samé. Tvůj život za tebe nikdo neodžije, a je na tobě, na nikom jiném, jaký bude, jestli ho probrečíš nebo ho změníš.

Věř mi, vím, že to není jednoduché. Prošla jsem si vším, co popisuješ, a nejsem sama, je nás spousta nejen tady na babinetu. Ale nejsi na to sama. Můžeš sem kdykoli napsat nebo si tu hledat pomoc a radu ze zkušeností jiných.

Lálina napsal(a):

Pochopila jsem, že i mně se uleví, když o tom nebudu pořád přemýšlet, užírat se pořád dokola.

Ano, tohle vím, to je přesně to, o co se snažím. Pořád to nejde, pořád přemýšlím, pořád se užírám a pořád to bolí. Přes den jsem celkem v pohodě, ale přijde večer, já vím, že M doma nezůstane a už to jede. Nervy na pochodu, proč je s ní? Vždyť má doma všechno, klid, pohodu, dceru, která na něm visí a každý den se ptá kam jde.  Jak jí mám vysvětlit, že na ni nemá a teď asi nechce mít čas, že jeho čas patří někomu jinému. Že jeho život je jedna velká lež.
Jak píše Kerrin:  "Já se samam sobě divím, co si až nechám líbit. To jsem to dopadla! Když si vezmu jaká jsem byla dřív s teď, tak to se nedá srovnat. Tohle co se děje teď, kdyby dělal dřív, tak už by asi "nežil"  (se mnou)....jenže jsem se stala závislačkou na něm a jen přemýšlím co on, jak on."

ALe to je právě pouze úhel pohledu. ON nic nedělá - on jen žije jak se mu chce. Bohužel to není v souladu s tvou představou.... Alespoň já jsem si to takto vždycky zdůvodňovala - A ZAČALA TEDY ŽÍT v souladu se svou představou. Když se mi něco nelíbilo - nedělala jsem to, když mě něco naopak bavilo - konala jsem to. BEZ OHLEDU NA NÁZOR MANŽÍLKA.

Asi proto jsem ty 4 roky tak nějak přežila a dneska, když se BM má chuť vrátit, tak nelituju toho, že jsem jen neseděla doma a čekala. Já jsem zakusila život rozvedené - svobodné.... Tak jako on zakusil život rozvedeného odcházejícího od rodiny s mladou slečnou v postýlce.

A teď je před námi otázka:  JE TO TO, co se nám líbí a jsme v tom šťastni?

Já za sebe říkám - NE, sice UMÍM žít sama, ale život je pro mě barevnější, když se můžu o své zážitky s někým podělit, s někým večer popovídat,....bla,bla,bla....  Takže můj závěr?  Hledám si "partnera".
A jestli to bude BM, který má teď období nějakých pocitů - nebo jiný, kterého třeba potkám - to teď neřeším. To nechávám osudu.

Lálino,

shrnu tvé příspěvky a budu asi ošklivá.

Ty nelituješ toho, co není. Přesně pojmenováno, lituješ sebe. Lituješ sebe, že odešel od tebe a je s někým jiným. Dětem není potřeba vysvětlovat, že tatínkův život je nějaká lež. Do jejich vztahu s otci je lepší se moc neplést, bude-li mít zájem, najde si způsob jak s nimi být co nejvíc, sám, nebude-li mít zájem ty to neovlivníš!

Smutnit může člověk různě dlouho, někdy i několik let. Může milovat někoho, kdo jeho už ne taktéž třeba celý život. Nepleťme si ale svojí lásku k někomu s tím, že nejvíc nás bolí ne ta naše k němu přebytečná co nechce, ale ta jeho co už není...

Alosek - Nic nejde hned. Já se v tom plácala rok, možná o něco déle. I teď jsou chvilky, kdy mě píchne u srdce, slzy se vyhrnou... Ale není to často a dokážu to už zahnat.

MÁM TO STEJNĚ.

Alosku, Péťo,

já též. Spojené s pocitem, že se nemůžu nadechnout. :)

Regi- však uhlík je snad ve všech důležitých přírodninách, ne jen v tom diamantu, ozdobíš se tak jak tak;).

Tak jsem BM poslala tento vtípek s tím, že to mám teď po těch letech našeho odloučení stejně jako ta novomanželka: :lol:

Novomanželé. On: - Drahá, já tě musím varovat, že mám 3 zásadní věci,
které nejde nějak měnit:
1. - v úterý mám fotbal, ať se děje co se děje já mám FOTBAL!
2. - ve čtvrtek chodím hrát mariáš. I kdyby třeba tchyně měla narozeniny,já mám MARIÁŠ!
3. - v neděli chodím na ryby. Zima nebo ne, třeba prší.. Je to jedno! Jdu na RYBY!

Máš co k tomu říct?

Ona: - Ne, mně to nevadí... Já mám jen jednu zásadu..
On: - Jakou?
Ona: - Já každý večer od 9 hodin musím mít sex. A je úplně jedno
Jestli je manžel doma nebo ne - já mám SEX!



A BM mi teď mailem odpověděl:

Nu každý večer - s tím nelze nic učinit, jen poblahopřát.
2x- 3x měsíčně je frekvence u džentlmena ve věku vyšším zcela v normě

:lol:  No, a hned je mezi námi jasno. :lol:   A je teď na mě, zda mi to bude stačit.  No, zapřemýšlím. :lol:

Hrošánku, ano určitě lituju i sebe, ale zárověň , i když ti to tak nepřipadá, lituju toho co není a nebude. Ty jsi nelitovala sama sebe ani chvilinku? Neměla jsi pocit, že se zhroutil svět?  Já ano a přiznávám to. Je mi smutno z toho, že to co jsme si plánovali a smáli se u toho, se s největší pravděpodobností neuskuteční. Vím, že rozhodnutí je na něm, vím, že tímhle pitváním ubližuje nejvíc sobě, ale asi tím musím projít. Pomáhá mi pomyšlení, že většina z vás to přežila se ctí a vztyčenou hlavou.

Lálina napsal(a):

Hrošánku, ano určitě lituju i sebe, ale zárověň , i když ti to tak nepřipadá, lituju toho co není a nebude. Ty jsi nelitovala sama sebe ani chvilinku? Neměla jsi pocit, že se zhroutil svět?  Já ano a přiznávám to. Je mi smutno z toho, že to co jsme si plánovali a smáli se u toho, se s největší pravděpodobností neuskuteční. Vím, že rozhodnutí je na něm, vím, že tímhle pitváním ubližuje nejvíc sobě, ale asi tím musím projít. Pomáhá mi pomyšlení, že většina z vás to přežila se ctí a vztyčenou hlavou.

Lálino,
projít si tím určitě musíš, každá máme tohle obobí jinak dlouhé.
A Hrošánek tě nakopává sice s rozběhem, ale s láskou. I to je potřeba. A někdy víc, než jenom utěšování a foukání. Mně to tedy pomáhalo možná i víc ;) . Stačí tuhle "tvrdost" přijmout, nebojovat s ní, ale zastavit se a zamyslet. :jojo:

Lálinko,

ale to víš, že jsem se litovala a jak. :) A taky vím, kde mám svoje ramena na bulení.  Litovat toho, co není a nebude, rve srdce na kusy (nebo ego?) a nikam to nevede, leda do hlubší depky. Mám ráda svého muže, jako prvního chlapa svého života ho budu tiše milovat celý život. Taky se mezi námi stalo spoustu věcí, které nebyly fér, ale těch hezkých, díky nimž mám třeba svoje kluky, bylo víc.

Nechci vědět, jak je s někým šťastný, protože k mému pocitu štěstí to bohužel už nepomůže, páč není se mnou. Není mi nic do jeho života, tak jako nechci aby se staral o ten můj. Nejsem imunní a tím že jsme na sebe hodní, tím to není lehčí.

A děti, ty máme oba. A jak moc se jim budeme věnovat každý zvlášť je jenom náš boj (tohle mě stálo taky něco pochopit...).

Hrošánku,
:hjarta: :pussa: :godlike: :jojo: ;)

a tak... vždyť víš.

Vůbec si nedovedete představit, jak moc jste mi blízké, víc než moje rodina, protože nejen že oni nic netuší (vlastně možná tuší podle toho jak vypadám), ale navíc nedokážou pochopit, dokud to neprožijí. Jsem tak moc ráda, ŽE JSTE.
Hrošánku, já to nakopnutí pochopila, ale mlátím teď kolem sebe hlava, nehlava. Vím, že to nakopnutí je účinnější než litování. Někdy mám dny, kdy bych ho nejraději vykopla (nemůžu, dům je jeho), někdy dny, ve kterých mám pocit, že i plazit se mu u nohou je málo (druhý den se potom nenávidím). Máš pravdu, budu ho tiše milovat celý život, pořád doufám, že to ví a že si to uvědomí, ale zároveň nechci soucit, lítost, chci chlapa jen pro sebe, nechci se pořád bát že odejde.
DÍKY VÁM  VŠEM!!!

Holky zlatý .... oni tak nepřemýšlí, smiřte se s tím. Oni nic v hlavách neřeší, nepřemílají, nechtějí ty naše velké hovory a rozbory (taky jsem je vyvolávala, taky zbytečně - u nás to vždycky skončilo mým obviňováním, že si za to můžu sama).
A pokud tomu chcete dát čas, tak musíte mít TRPĚLIVOST. To je běh na dlouhou trať a bez záruky úspěchu. Není to spravedlivý, ale co v životě je .... Když ti vaši chlapi pořád neví, tak je tam pořád naděje.
Když chlap odejít chce, tak to prostě udělá. Jste bez šance.
Když má chlap ženskou a netají se s tím před vámi, tak je to hajzlík a ne chlap. Co s takovým! Jen ho pusťte, dopřejte mu to plnými doušky. Ono se uvidí. Ale ať si nedělá z domova příležitostný hotel, prádelnu a jídelnu.
Když má ženskou a tají to, je to nejspíš jen ta prokletá současná móda, touha, chuť ..... zkuste se nad to povznést, zkuste tomu dát ten čas. Ta zamilovanost prostě ten rok trvá, s tím nic neuděláte. Pak to může vidět trochu jinak.

Lálino neděkuj - za rok to tady vrátíš těm, které budou na dně, protože ty už budeš vědět ....

Lálina napsal(a):

Vůbec si nedovedete představit, jak moc jste mi blízké, víc než moje rodina, protože nejen že oni nic netuší (vlastně možná tuší podle toho jak vypadám), ale navíc nedokážou pochopit, dokud to neprožijí. Jsem tak moc ráda, ŽE JSTE.
Hrošánku, já to nakopnutí pochopila, ale mlátím teď kolem sebe hlava, nehlava. Vím, že to nakopnutí je účinnější než litování. Někdy mám dny, kdy bych ho nejraději vykopla (nemůžu, dům je jeho), někdy dny, ve kterých mám pocit, že i plazit se mu u nohou je málo (druhý den se potom nenávidím). Máš pravdu, budu ho tiše milovat celý život, pořád doufám, že to ví a že si to uvědomí, ale zároveň nechci soucit, lítost, chci chlapa jen pro sebe, nechci se pořád bát že odejde.
DÍKY VÁM  VŠEM!!!

Souhlas!! stejné pocity
My socialismem odchované můžeme potvrdit : NIC není na věčné časy, jak nám vtlloukali do hlav, takže nejen  štěstí ,ale  ani  ta ošklivá období !!! vše jednou přebolí, Lálino. A až budeš na dně té houpačky, vždy si vzpomeň, že se zase  zhoupne nahoru ! A časem bude nahoře častěji a déle a to dno mine jen na chvilku...
A piš sem, tady mi taky moc lidí bylo oporou...budeš si to rovnat líp v hlavě a zkonzultuješ případné další kroky s babinetkama.

Petro72: No, nasadilas laťku všem budoucím partnerům vysoko !!! :jojo:  každý den !!   hm... ale krásně napsané: Já říkám NE  ....

Mikulenka napsal(a):

nějak mi to dnes vyrábí dvojáky !!  :rolleyes:

No, Lálino,   NEVÍM, fakt.
To je běh na dlouhou trať-aspoň u mně...Jak ho i ji přestat řešit? Zabavovala jsem se co nejvíc-ruce i hlavu, chodila všude, kam mě kámošky vytáhly a protože už mám děti dospělé, samostatné a  dceru vlastně odstěhovanou, nemám tolik povinností doma po práci, tak jsem si plánovala hodinu po hodině a den po dni , co dělat a mít se na co těšit. Nejhorší jsou pro mně víkendy-kámošky daleko, já na vesnici-bez auta, vlastně už skoro bez příbuzných. Dovolené -relax a rehabko -s kámoškama, cvičení, kreslení mandal, kurs reiki, brigáda, výlet.....= odpoutávání se, blížím se k odstřižení od M.  Nejsem potápěč, horolezec, závodník na kole, nelítám na  rogalu,nepotřebuju k životu toho adrenalinu tolik, ale  všechno je dobré v té době-poznat nové činnosti, nové lidi... Zkusila jsem bowling, pomohla kámošce  na svatbě s obluhou, s další jdem na borůvky, na koncert, na promítání diáků o Nepálu.....ale až teˇsi toho užívám, jinak ze začátku to byla moc chabá náhražka za M.a život s ním.  Učím se být sama, ale necítit se  osamělá a to bylo teď v zimě dost krutý. Tak jsem jela na školičku a od té doby je mi zas líp. Všechno Tě to někam posune.... A teď už bude možností venku mnohem víc!
Dnes mám nějakou slohovou !!
Lálino, chce to čas a ono se něco  nebo někdo najde, kdo  Tě někam nasměruje. Už se těším na ty, které jsem znala jen tady a pojedem brzy spolu na další školičku.
Držím Ti pěsti , ať Ti to vše dobře a podle  Tvých představ dopadne !!

Mikulenko, jak já Ti rozumím. :-) A držím pěsti.

Alosek napsal(a):

Lálina napsal(a):

...Stydím se, ale včera jsem nevydržela být za dámu a bouchla jsem. Výstup hodný Národního divadla, chtěla jsem vědět na čem jsem. Všechno asi zapříčinilo, že jsem měla narozky a on je zasklil. Nestála jsem mu ani za podanou ruku, přišel opět v noci a já to neustála. Bože, tohle jsem nechtěla. Jak já byla na sebe ještě do včerejška pyšná, že se před ním dokážu usmívat, nic neřešit, neví, že když za ním zaklapnou dveře, tak pro slzy nevidím.

Chtěla bych se zeptat Mikulenky jak dokázala JEHO a JI neřešit, možná kdybych toto zvládla, tak bude kus cesty za mnou. Děkuji.

Nestyď se, na své emoce máš právo. Nejsi jediná, první, ani poslední...
Na moje narozeniny vzal milenku na oběd (moje pochopitelně zasklil...), na synovy narozeniny na večeři, a ještě se mě ptal, kam ji má vzít... Když jsem řvala, ptal se mě, co se jako stalo, že to s ním oslaví o víkendu... fakt vypadal, že nechápe.

Já taky probrečela každý jeho odchod. I kdybys mu to řekla, i kdyby to věděl, nic by to nezměnilo, z vlastní zkušenosti. Řekl, že ho to mrzí, ale že neví, co s tím má dělat... jako obvykle.

Taky jeho-ji neřeším. Trvalo mi to věčnost, ale naučila jsem se a už to jde samo. Vždycky jsem si řekla, že důležitá jsem teď já a syn. Jeho problémy nejsou moje problémy. Neperu, nežehlím, nestarám se, nezajímám se. Já teď žiju svůj život a on zase svůj. On nepomáhá mě, nestará se o to, jestli mám na rohlíky, jestli mi neteče do baráku, jestli mám naočkovaná zvířata. Proč bych se měla zajímat o něho?

Jedna z největších scén u nás proběhla na výročí naší svatby - byla jsem v šestinedělí. A on šel večer s milenkou do hodinového hotelu. Tenkrát jsme se i skoro poprali. Přesto odešel. ŘEkla jsem mu, ať už se nevrací. Vrátil se o půlnoci (po veselém prožitku s nádherou) a oznámil mi, že když jsem ho teda vyhodila, tak že tedy odejde a že je konec. Pak jsme to lepili ještě dva měsíce, ale už to bylo na nic. Srdcem, hlavou, penisem (tím jen částečně :-)) byl u ní. Za ty scény se stydím, ale zase ne tolik. :-) Nezvládla bych to se svou povahou jinak. Jsem dost hysterka.

Nabuko napsal(a):

Mikulenko, jak já Ti rozumím. :-) A držím pěsti.

Však já Tobě taky, ani nevíš....
Jste ta moje "parta" z léta : Nabuko, Leila,Kokarda-to jsme tu kňučely všechny....a  ty, které jsou dál, nás držely, nakoply a fandily nám, že?
Tak se taky drž, holka.. :hjarta:

Mikulenka napsal(a):

Nabuko napsal(a):

Mikulenko, jak já Ti rozumím. :-) A držím pěsti.

Však já Tobě taky, ani nevíš....
Jste ta moje "parta" z léta : Nabuko, Leila,Kokarda-to jsme tu kňučely všechny....a  ty, které jsou dál, nás držely, nakoply a fandily nám, že?
Tak se taky drž, holka.. :hjarta:

Jo jo, to jsme teda skvadra, co? Ten život je stejně tak zajímavý. Jsem zvědavá, kde budeme za rok. Fakt jo.

A Majko, užij si dovču. Za nás za všechny, potřebovala bych ji jako sůl.

Nevím ,jak, ale nějak se mi podařilo vymazat z hlavy to, co bylo a nevracím se k tomu. Asi jsem se už o tom dost vypovídala a vypsala...však mi to M. často říkal, že se k tomu pořád vracím. Že jsem to říkala 100x,ale on mně ani jednou NESLYŠEL"-to je to.Měla jsem pocit/nevím, jestli správný/, že když nevyřešíme toto, bude zase za chvíli něco dalšího a bude se to kupit....a taky jo. On ten pocit neměl a já pořád vytahovala, kde s kterou a co dělal,aby POCHOPIL, že se tohle v manželství NEDĚLÁ. Věděl to moc dobře, ale dál si dělal ,co chtěl. a čekal, že se budu věčně přizpůsobovat.Začla jsem se cukat a byla jsem hned ta , které se něco nechce,atd....a třeba milá jeho sestra-má švagrová , mi dávala najevo, že  se maká a mlčí-tak má zpracovaného svého muže...No a teď je mi líp, když jsem se naučila to heslo dětí: To neřeš ! Nikdo mě nepřevychovává, nenutí mě se stěhovat do příbuzenské kolonie...atd.atd. Už bych brala, kdyby se on odstěhoval a mělo to u nás konec-konečně. A myslím si, že ty porozvodové stavy mám taky tím pádem  už z části za sebou-uvidíme...
Nabuko a ostatní: držte se..

Lálinko,

tvůj muž si tvojí lásku k němu na celý život nemusí uvědomovat. Je jenom tvoje. Ve chvíli, kdy potřebujeme, aby si jí uvědomil druhý, tak pořád chceme, aby nám dal tu svojí. Jsem ráda, že ses nenaštvala za můj drsný způsob sdělení.

Mikulenko,

jsi hvězdička s jedničkou. Dovolím si vzdorovat jen tvým výmluvám na výchovů za komunistů. Nás vychovávaly matky (někoho sestry :) ) vyrostlé taktéž za komunismu. V tom to není, zkušenosti jsou nepřenositelné. Dokud si člověk nenabije pusu a nevidí se pak s odstupem, kde byla chyba, opakuji sám osobně, tak tápe. A vzdálenost mezi mužským a ženským chápáním tady byla vždycky. Můj v životě nejharmoničtější skororoční vztah byl s chlapem, s kterým jsme měli těžké jazykové bariéry. A co na tom bylo prima? Nebylo, co rozebírat, když nejdůležitější se bylo domluvit. Ten vztah byl báječný se vším všudy a přesto stačilo málo a já se zamilovala jinde. Dodnes jsme přátelé, už se domluvíme velmi dobře, ale léty vymizela potřeba vyčíst si něco z minulosti. :)

Alosku, Péťo kdyby jste věděly jak se na vás těším, až se jednou rozhoupete a přijedete do Prahy. :)

Mikulenka napsal(a):

On ten pocit neměl a já pořád vytahovala, kde s kterou a co dělal,aby POCHOPIL, že se tohle v manželství NEDĚLÁ. Věděl to moc dobře, ale dál si dělal ,co chtěl. a čekal, že se budu věčně přizpůsobovat...

Přesně. Taky jsem si mysela, že čím víc mu to budu vysvětlovat, tím rychleji to pochopí, že musí zůstat. Pochopil, ale to, že se mnou nechce žít.

Stejně jako já. Mám pocit, že o tom musíme mluvit, že musí být spousta věcí vyřčena. Prostě tomu nerozumím, nevěřím, že když se o věcech nemluví, tak se samy nějak vyřeší. Ale asi je opak pravdou, vy už to víte a já to snad taky pochopím.
Mikulence skládám obrovskou poklonu, k tomuto pochopení bych chtěla dospět.
Hrošánku, za co bych se měla naštvat, to nakopnutí nebylo myšleno zle a ona jedna dobře mířená je občas účinnější než tisíc slov.
Vím, že si můj muž moji lásku k němu nemusí uvědomovat, ale já jsem opravdu věřila tomu, že o ní ví.

Salen napsal(a):

Holky zlatý .... oni tak nepřemýšlí, smiřte se s tím. Oni nic v hlavách neřeší, nepřemílají, nechtějí ty naše velké hovory a rozbory (taky jsem je vyvolávala, taky zbytečně - u nás to vždycky skončilo mým obviňováním, že si za to můžu sama).
A pokud tomu chcete dát čas, tak musíte mít TRPĚLIVOST. To je běh na dlouhou trať a bez záruky úspěchu. Není to spravedlivý, ale co v životě je .... Když ti vaši chlapi pořád neví, tak je tam pořád naděje.
Když chlap odejít chce, tak to prostě udělá. Jste bez šance.
Když má chlap ženskou a netají se s tím před vámi, tak je to hajzlík a ne chlap. Co s takovým! Jen ho pusťte, dopřejte mu to plnými doušky. Ono se uvidí. Ale ať si nedělá z domova příležitostný hotel, prádelnu a jídelnu.
Když má ženskou a tají to, je to nejspíš jen ta prokletá současná móda, touha, chuť ..... zkuste se nad to povznést, zkuste tomu dát ten čas. Ta zamilovanost prostě ten rok trvá, s tím nic neuděláte. Pak to může vidět trochu jinak.

Salen, hezky jsi to napsala, jsem ráda, že Vás mám a mohu se svěřit zde virtualně. A se zajímavostí čtu vaše názory.......pro mne poučné a to dosti:supr: Jste jako voda, čo ma drží nad vodou.

Jsem ráda, že v tom nejsem sama, ale na druhou stranu ne, že je nás tu takových dost.
:storstark: jdu si dopít vínko, tak na zdraví a blýskání se na lepší časy :storstark:

Asi jediným lékem na tento stav je :  čas a nějaký krásný převozník  ;)   ;)  :lol:

hrosanek napsal(a):

Nechci vědět, jak je s někým šťastný, protože k mému pocitu štěstí to bohužel už nepomůže, páč není se mnou. Není mi nic do jeho života, tak jako nechci aby se staral o ten můj. Nejsem imunní a tím že jsme na sebe hodní, tím to není lehčí.

jéééžiš, takhle to mám taky...ale věřte, rok po rozvodu a dva roky po jeho odstěhování je líp a líp a líp a líp....

Lálino - ono je mluvit a mluvit ..... určitě máš pravdu, že mlčením se nic samo od sebe nevyřeší. To spíš dochází k velkým nedorozuměním, protože ve své fantazii si něco spředeme a nakonec o tom přesvědčíme samy sebe, že to tak je a když pak náhodou o tom mluvíme s dotyčným, tak zjistíme, že všechno je úplně jinak.
Ale smysl nemají takové ty nekonečné rozbory z mnoha úhlů pohledu, proložené slzami a křikem. Aspoň já jsem vždycky začala rádoby racionálně a po pár větách jsem spadla do sebelitování a emocí. Stejně tak některý holky mají dobrou zkušenost s napsáním dopisu nebo mailu manželovi, kde mu napíší to, co nedokáží v klidu říct. Ale za sebe musím konstatovat, že u nás to nefungovalo - ex se spíš naštval než že by to nějak přijal a buď nereagoval vůbec nebo opět hádka.
Takže pokud mluvit, tak se musí člověk oprostit od emocí, používat jednoduché krátké věty a mít promyšlené co se chci dozvědět nebo co chci oznámit. Zní to srandovně, ale je to tak.
A abych jen neteoretizovala, tak jsem si to včera cvičila na tom mém současném problémovém převozníkovi a bavili jsme se asi oba, protože on je velmi inteligentní, takže si hlídá co řekne a co ne a já byla chvílemi jak ta pověstná zaseknutá gramofonová deska z kurzů asertivity :-). Skončilo to smíchem, ale opravdu jsem se zase propracovala k vysvětlení některých vzorců jeho chování.
Jenže ..... něco jiného je, když to člověk dělá "nad věcí" a něco jiného, když je totálně v háji. To dobře vím. Jen jsem chtěla reagovat na tvůj příspěvek, zda a jak tedy rozebírat nebo nerozebírat.
Ono totiž úplně stačí říct jasně a stručně svůj názor jednou a důsledně se pak podle toho chovat. Jenže jak máme pocit že se pořád nic nemění, tak máme tendence vydržet to jen chvíli, pár dnů, týdnů a vyvoláme další debatu, v podstatě o tom samém.
Ze všech příběhů tady jsem nejvíc smekla před manželem Solkly, který se prostě na začátku její odhalené nevěry zeptal, zda má odejít, ona řekla že ne a to byl poslední hovor u nich na to téma. A on skutečně vydržel celou následnou dobu a když měla sama Solkla potřebu se k tomu vrátit, řekl jí jen, že je to její problém, že on se s ní o tom bavit nebude. A manželství to přežilo, nevěra přešla časem do vytracena. Ale je fakt, že manžel byl profesionál na vztahy.

Kukačko - taky se učím to, o čem píše Hrošánek - nestarat se o něj (o ně). A musím se pochválit - dnes jsme se po téměř roce bezprostředně míjeli na ulici, já na chodníku, on v autě a on mě poprvé pozdravil zdvižením ruky a já automaticky udělala stejné gesto. A žádný třes, žádný stažený žaludek, prostě kolem projel jeden známý ......

Jo, Solkly manžel by měl být vzorem všem podváděným. :) Ale nutno dodat, že je to profík přes vztahy a chlap. :D

Salen napsal(a):

Kukačko - taky se učím to, o čem píše Hrošánek - nestarat se o něj (o ně). A musím se pochválit - dnes jsme se po téměř roce bezprostředně míjeli na ulici, já na chodníku, on v autě a on mě poprvé pozdravil zdvižením ruky a já automaticky udělala stejné gesto. A žádný třes, žádný stažený žaludek, prostě kolem projel jeden známý ......

To je dobře, Salen. Myslíš, že v tom hraje roli i převozníček? Já se s manželem dokážu bavit v pohodě a asi i s ní bych to dokázala, kdyby mě k ní pustil :D:dumbom:

já nemám kde svého ex potkat. Bydlí teď  50km od nás a tak je mi hej!

Kukačka napsal(a):

já nemám kde svého ex potkat. Bydlí teď  50km od nás a tak je mi hej!

Tak to by se mi taky líbilo. Ale v naší situaci to nejde. I když bydlí na druhém konci Prahy, téměř denně se potkáváme kvůi synovi.

Nabuko napsal(a):

To je dobře, Salen. Myslíš, že v tom hraje roli i převozníček? Já se s manželem dokážu bavit v pohodě a asi i s ní bych to dokázala, kdyby mě k ní pustil :D:dumbom:

To asi ani ne. On ten můj převozníček je docela složitý a  musela jsem se naučit mít ho jen na pokecání a milování a nečekat nic víc. Takže to není jako ten tvůj, Nabuko, který je do tebe zaláskovaný. Spíš čas ..... u mě, i u bývalýho. Před rokem radši odvrátil hlavu, aby mě jako neviděl. Třeba už mu to taky nějak v tý hlavě slehlo.

tak jak tak na to koukám bych potřebovala toho "převozníka" k vyplnění volných chvílí a k pohlazení mé dušičky. S jedním mužem si fakt rozumím, ale je to jen "kamarád", tak nějak se shodneme, obdobné zájmy,koníčky, i nadhled a způsob života, napíšeme si, jak se komu daří...ale je to ......jen kamarád. Který ale zase trpí z druhé strany - On svobodný, soběstačný, pěkný, rozumný a i inteligentní a citlivý člověk  a má "přítelkyni"....... vdanou ženu s dětma, která k němu dochází jak se jí to hodí, on ji miluje a trápí se tím, že sní nemůže být, ona nic neřeší, bavit se s ním o tom nechce a jen mu tvrdí, jak je to pro ni složité. ......(.... to my všechny víme, že?)
No není to pech holky?

Ahojte,

Hrošánku,
to s tím socialismem měl být fór-metafora-toto heslo nám jako dětem tenkrát viselo nad hlavou  při každé příležitosti. Když jsem se vdávala, tak opravdu z moc velké lásky-oboustranné , a myslela si , že JE na věčné časy.A teď po letech zjišťuji, že NIC není na věčné časy. Tak jsem připravená i na to, že takto mohou jednou vypadat i životy mých dětí, co víme?
Kdysi bych si nedovolila zůstat sama s dítětem-ze strachu, ostudy.ap..Dnes vím, kdyby se to stalo dceři, že se svět nezboří... Tak nějak to bylo myšleno.
A čím víc se zbavujeme strachu, tím se měníme a partner manipulátor si k nám taky už tolik nedovolí...

Co jsem teď v poslední době vyčetla z Klimeše a vidím, jaké chyby jsem dělala:

Oba partneři chtějí zachránit svůj život a vztah, ale opatření ,která s vypětím všech sil a se vší dobrou vůlí podnikají, mají často právě opačný než zamýšlený výsledek a jsou sebedestruktivní.  /TO jsem  měla vědět-ale KDO a KDE by mi tohle tenkrát pověděl? Dnes jsou fakt jiné možnosti../

Další: "převozníci":
Dalším mechanismem, který brání nalezení partnera pro RODINNÝ život, je opět obranná reakce na  rozchod-totiž vyhledávání PROVIZORNÍCH partnerů. Dotyčný ještě nepřestál následky předchozího rozchodu , ale už trpí samotou a potřebou sexu.Narazí na člověka v podobné situaci, časem se zamiluje, ten druhý ne a  vše se opakuje..

Manipulátor a závislák:
Narcis chce mít velký prostor a odtlačuje partnera, ten naopak chce být neustále nablízku. Narcis chvíli strpí dotěrnou blízkost, pak mu dojdou síly, vzdálí se. Tím začne trpět závislý partner, kontaktuje narcise a kolotoč se opakuje..jeden si stěžuje, že se na něj druhý lepí, ten zas , že mu uniká..

A poslední věta, která mě oslovila  a je nadějí pro Vás, holky:
Pokusy o definitivní tečky, které ukončí ihned vztah ,jsou předem odsouzeny k  nezdaru.Vztahy  tak nelze ukončit, ty časem postupně VE VLNÁCH  SLÁBNOU a VYVANOU.


Mije kámošky to měly podobné, jenže tu jednu třeba manžel i zbil a TO byl impuls pro ni, kdy mu přestala tolerovat tu volnost, kterou měl, to, že děti jen má a nechává starost  o ně na ní, přestala mu mluvit do duše a zasekla se. Odstěhoval se do druhého patra domku.Na děti si od něj musela vše vydupat, rozvod nebyl možný-neměli peníze na vyplacení druhého, tak žili pod jednou střechou.Manžel si tam vodil velmi hlučné milenky, zatímco děti dole dělaly úkoly. Když to kámoška  po 12,letech chtěla řešit, že už to nějak dopadne, zabil se manžel při doparvní nehodě a z ní je dnes vdova, z dětí vysokoškoláci, kterým o životě už nikdo nebude muset moc říkat.
U nás nebylo fyzické násilí a z toho psychického jsem se sama osvobodit nedovedla.

Obdivuji Nabuko,
jak to všechno vydržela v těhotenství a šestinedělí....když je žena tak bezbranná a ještě citlivější.Už jste dál, děvčata, a máte ještě moc šancí na NOVÝ život.
S manželem se vidím  skoro denně , ale nechci je vidět spolu. To ještě zpracované nemám, že to, co bych od něj chtěla já, dává jiné. I známým a dětem jsem řekla, jestli by mi o něm nic neříkali-a mám pocit, že je to lepší, nic nevědět.

Tak jdu mrknout na rybičky-od rána rodíme paví očka... Jsou to takový dvě očička s miniocáskem...co s tím budem dělat, to nevím..

Mikulenka napsal(a):

Další: "převozníci":
Dalším mechanismem, který brání nalezení partnera pro RODINNÝ život, je opět obranná reakce na  rozchod-totiž vyhledávání PROVIZORNÍCH partnerů. Dotyčný ještě nepřestál následky předchozího rozchodu , ale už trpí samotou a potřebou sexu.Narazí na člověka v podobné situaci, časem se zamiluje, ten druhý ne a  vše se opakuje..

A poslední věta, která mě oslovila  a je nadějí pro Vás, holky:
Pokusy o definitivní tečky, které ukončí ihned vztah ,jsou předem odsouzeny k  nezdaru.Vztahy  tak nelze ukončit, ty časem postupně VE VLNÁCH  SLÁBNOU a VYVANOU.

....něco na tom je.
Skočit do nového vztahu, když ještě nejsem vyléčená z tamtoho, nejde, akorý¨át by bylo ublïžováno z mé strany tomu druhému :usch:

Mikulenka napsal(a):

Manipulátor a závislák:
Narcis chce mít velký prostor a odtlačuje partnera, ten naopak chce být neustále nablízku. Narcis chvíli strpí dotěrnou blízkost, pak mu dojdou síly, vzdálí se. Tím začne trpět závislý partner, kontaktuje narcise a kolotoč se opakuje..jeden si stěžuje, že se na něj druhý lepí, ten zas , že mu uniká..

Obdivuji Nabuko,
jak to všechno vydržela v těhotenství a šestinedělí....když je žena tak bezbranná a ještě citlivější...

DÍKY, MIKULENKO. VYDRŽELA, ALE NEZVLÁDLA TAK, ABYCH NA SEBE MOHLA BÝT HRDÁ.

TO JSOU TY ODPUDIVÉ A PŘITAŽLIVÉ SÍLY. ČÍM VÍC SE JEDEN CHCE PŘIBLÍŽIT, TÍM VÍC CHCE TEN DRUHÝ UNIKNOUT. KDYŽ TO ČLOVĚK POCHOPÍ VČAS, JE MOŽNÉ SE PODLE TOHO ZAČÍT CHOVAT. JÁ TO POCHOPILA AŽ POZDĚ.

TO JSOU TY ODPUDIVÉ A PŘITAŽLIVÉ SÍLY. ČÍM VÍC SE JEDEN CHCE PŘIBLÍŽIT, TÍM VÍC CHCE TEN DRUHÝ UNIKNOUT.

Pod tohle se podepíšu. Nabuko, smekám, přečetla jsem si snad všechny tvé příspěvky a skláním se před tvou statečností. A hrdá, hrdá na sebe každopádně být můžeš, za všechno co jsi dokázala a překonala.

Salen, máš pravdu s tím mluvením. I já začínám v klidu a mluvím v krátkých, předem připravených větách. Stačí pár minut a kdeže skončí moje ovládání. Zkoušela jsem i ten dopis, ráno jsem jej našla nepřečtený v koši, manžel se jen smál, cože to na něj zkouším za novinky.

Pokusy o definitivní tečky, které ukončí ihned vztah, jsou předem odsouzeny k nezdaru.Vztahy  tak nelze ukončit, ty časem postupně VE VLNÁCH  SLÁBNOU a VYVANOU.
Mikulenko, byly myšleny vztahy s milenkami? Pokud ano, potom nevím co znamená postupně. U nás postupně čtyři a půl roku skoro nic neslábne a vyvanutí jsem si nevšimla. Možná špatně koukám.

Lálina napsal(a):

TO JSOU TY ODPUDIVÉ A PŘITAŽLIVÉ SÍLY. ČÍM VÍC SE JEDEN CHCE PŘIBLÍŽIT, TÍM VÍC CHCE TEN DRUHÝ UNIKNOUT.

Pod tohle se podepíšu. Nabuko, smekám, přečetla jsem si snad všechny tvé příspěvky a skláním se před tvou statečností. A hrdá, hrdá na sebe každopádně být můžeš, za všechno co jsi dokázala a překonala.

Salen, máš pravdu s tím mluvením. I já začínám v klidu a mluvím v krátkých, předem připravených větách. Stačí pár minut a kdeže skončí moje ovládání. Zkoušela jsem i ten dopis, ráno jsem jej našla nepřečtený v koši, manžel se jen smál, cože to na něj zkouším za novinky.

Pokusy o definitivní tečky, které ukončí ihned vztah, jsou předem odsouzeny k nezdaru.Vztahy  tak nelze ukončit, ty časem postupně VE VLNÁCH  SLÁBNOU a VYVANOU.
Mikulenko, byly myšleny vztahy s milenkami? Pokud ano, potom nevím co znamená postupně. U nás postupně čtyři a půl roku skoro nic neslábne a vyvanutí jsem si nevšimla. Možná špatně koukám.

Díky, Lálino. :-)

Je to myšleno na vztahy obecně. Nikdo nedokáže pravděpodobně odstřihnout kohokoliv během okamžiku. I proto jsou zbytečná ultimáta ve smyslu ukončení vztahu s milenkou. TEď už to chápu. Tenkrát, když jsem na to přišla, jsem to požadovala. Ŕekl mi, že se jí nikdy nevzdá a že ji miluje. Vzal to zpět mnohokrát, ale fakt je jediný - nevzdal se jí a miluje ji. :-)

Před tím půl rokem jsem taky chtěla aby ji okamžitě nechal (chci to pořád), slíbil, ale nedokázal. Teď říká, že když ji nevidí, chybí mu, je mu smutno. Proč je tedy se mnou?

Lálina napsal(a):

.
Mikulenko, byly myšleny vztahy s milenkami? Pokud ano, potom nevím co znamená postupně. U nás postupně čtyři a půl roku skoro nic neslábne a vyvanutí jsem si nevšimla. Možná špatně koukám.

Ne, tady byly myšleny rozchody partnerů manželských...že to nejde jako: Tak a teď mu něco provedu, aby se na mně pořádbě naštval a bude konec...tohle takhle nejde...taky jsem si to myslela a fakt to nešlo.To bychom s nima manipulaovaly zase my. A samy víte, že rozumem by to šlo, ale to srdíčko to hned tak nepustí...

Lálina napsal(a):

...Někdy mám dny, kdy bych ho nejraději vykopla (nemůžu, dům je jeho)...

No, mně bylo v tu chvíli úplně jedno, čí je dům. Já nezahýbala, rodinu nerozdělovala, nevím, proč bych měla odcházet z domu, kde mám já i syn domov. Rodinu mám 50 km daleko, kvůli tatínkově nevěře nebude syn dojíždět do školy nebo ji měnit, ani kamarády. Jeden večer jsem ho vyrazila, druhý den ráno byl odstěhovaný, o víkendu si odvezl zbytek věcí...
Nechala jsem udělat odhad, vzala jsem si půjčku a dům od něj koupila - trvalo to míň, než měsíc.
No, fakt je, že jsem hodně zuřila, musel na mě být hrozný pohled, možná se mě i bál... :rodna:
Když se nštvu, tak se nejenom neznám, ale taky okamžitě jednám... :gloria:
Ale pracuju na svém zklidnění ;) .

Alosek napsal(a):

Lálina napsal(a):

...Někdy mám dny, kdy bych ho nejraději vykopla (nemůžu, dům je jeho)...

.

Tím mně taky vydíral, že je vše jeho. A kydžjsem se zklidnila, zjistila jsem to samé-já nerozbíjím rodinu, děti nechci stěhovat, mohl mít jako dospělý dost zodpovědnosti, když měl ty úlety a rozumu má taky dost, |On nechce , tak on ať odejde...že se k tomu fyzicky zatím nemá, to je u nás tak se vším-to počká...
Dnes se tu M.zastavil a jestli by si na okna mohl dát kelímky s paprikama....nějak jsem ze sebe vydolovala  jednu z ženských zbraní /na školičce mi ve zbrojnici chyběly... / a pochopil,že na nová okénka takovou parádu už dávat nebudem.Měli jsme foliák, který nám a příbuzným a sousedům dával spousty biookurek  a biopaprik. S foliákem jsem ho loni vystěhovala, sazenice tudíž nebudou pro mně a aby u mně na okně předpěstoval zeleninu pro mou náhradnici... ??..Zůstala jsem tu jen se synem, pěstuju jen co potřebujeme, sazenice si koupím, ostatní zeleninu taky..tak jestli se nastěhuje  s tou hlínou k ní do paneláku-asi těžko...

Alosku, jsi akční žena...! :godlike:  tohle jsme neuměla  a můj M. by se asi takhle vypakovat nenechal...

Taky jsem argumentovala tím, že já rodinu nerozbíjím, proč bych tedy měla odcházet s dcerou někam pryč (synovi je 20 let, rozhodnutí je na něm). Navíc dcera hodně špatně nese jakékoli změny, těžce se seznamuje, proč bych jí tedy měla dělat chaos v hlavě. Bylo mi řečeno, že já nemám právo do toho mluvit (dům získal jako dědictví po prarodičích, je sice téměř celý opravený, ovšem na nic nejsou doklady - opravovalo se stylem:
"A kolik to bude bez papíru?").  Taky mám rodinu daleko, ale doma už jsem tady, žiju tu déle než s mamkou, mám to tady ráda. sem smutná, kam až to došlo.

A dědictví za trvání manželství se nepočítá do společného majetku?

Ze své zkušenosti vám mohu říct, že pokud budete muset odcházet, nebojte se toho. Já taky musela - barák byl jeho rodičů, ti bydleli v přízemí, nepřicházelo v úvahu, že já bych zůstala a on odešel. Dal mi nějaké peníze (necelou čtvrtinu toho, co jsme do toho domu investovali, také většinou bez dokladů), zbytek jsem si vzala úvěr na stavebko a rekonstruovala si byt v domě rodičů. Doma jsem nechala všechno, vzala jsem si jen své věci, malou televizi a dvd. Hodně mi pomohlo, že jsem si pořídila vše nové, nic mi nepřipomíná tehdejší domov a mám to jen podle svého vkusu. Když vidím ten byt třeba na fotkách, bodne to, projedou vzpomínky - moje kuchyň, moje sedačka, moje obrázky ..... ale jsem ráda, že jsem to tam nechala, patří to k té minulosti.

Holky,
ať se stěhujete nebo ne, přeju vám hodně štěstí :supr: .

Za pět let, co jsme v domě bydleli, jsme ho kompletně zrekonstruovali a investovali do něj oba stejně. Taky styl - kamarádi, bez dokladů (pokud to šlo)... Vyplatila jsem ho z třetiny, protože jsem si stála za svým, že jsme v tom domě bydleli tři, a je stejně tak můj, jako synův. Že ho neprodává jenom mě, ale i synovi. Zbytek peněz do poloviny hodnoty jsem mu doplatila jakože "za auto", které jsem tedy od něj taky koupila.
Pak jsem dům vystěhovala, vymalovala, koupila si aspoň částečně nový nábytek, pověsila svoje obrázky a fotky. Je zařízený podle mě, mám v něm věci, které se mi líbí. Skříň na bývalého oblečení jsem rozflákala sekerou :vissla: ... Pomáhá to hodně. Už mě čeká jenom rekonstrukce koupelny a bude to dokonalé ;) .
To on odešel vlastně "bez ničeho" - "jenom" s penězi za dům, za auto a s jeepem za 300.000,-Kč... no skoro žebrák... :co: A má stavební parcely na prodej za několik miliónů, půl baráku zdědil po mamince, jeho nová spolubydlící dostala peníze za byt od bývalého manžela po rozvodu... já už jenom splácím dluhy. No, taky jsem mu to vmetla, že on si odešel zabezpečený - a že zadlužit matku svého dítěte na 20 let dokáže opravdu jenom skutečný "hrdina" a "pravý muž"... :rodna: :gloria:

Asi jo, asi když se naštvu, tak přes to nejede vlak. A navíc, já už jsem to tu psala - asi jsem měla taky štěstí. Bývalý měl hóóódně velké výčitky, tak se ani moc nebránil... Ve výsledku je na tom nohem líp, než já se s ynem. A v porovnání s některými jinými příběhy tady je fakt zlatíčko. Ale neříkejte mu, že si to myslím :lol:

Mikulenko,
jsi skvělá. Fóliovník a papriky - :godlike: .
A mimochodem, papriky se dají úspěšně pěstovat i v paneláku :lol:

BM si odvezl všechno o čem si myslel, že je jeho, takže všechno, ale mě to taky nemrzí, zůstal mi dům po otci, na ten nemohl, a hlavně mi zůstaly děti jsou už  dospělé a tak si mohly vybrat. BM má druhý dům u Rokycan,je na něm hypotéka ale moc jsme se na něm nadřeli všichni včetně dětí. Protože BM nepracuje /už dlouho/ těžko to splácí. Vloni jsem mu ještě po rozvodu několikrát půjčila,přestože už byl ženatý s jinou, nic mi nevrátil. Já už nechci vědět jak se má a co dělá, bylo by mi ho zase líto.... Asi skončí špatně, ale já už mu nemůžu pomoct.....

Alosek napsal(a):

Skříň na bývalého oblečení jsem rozflákala sekerou :vissla: ...

Týýýý jo, krásná představa  :supr: :supr: :supr:

Mikulenka napsal(a):

Alosek napsal(a):

Skříň na bývalého oblečení jsem rozflákala sekerou :vissla: ...

Týýýý jo, krásná představa  :supr: :supr: :supr:

Já si do jeho skříně nastěhovala svoje věci (měl jich vždy víc než já), protože byla větší a já konečně mám poličku na kabelky (kterou sice nepotřebuju, ale prostě ji mám :-)). A moji původní skříń jsem přestěhovala do Venouškova pokoje. Ale rozpadá se postel (přeci jenom, s převozníkem tam trávíme hodně času ... ;) ), takže ji teď vyhodím a pořídím novou (budou nám vracet ze společného zdanění manželů docela dost peněz ...:D )

Tak já připíšu svoji odchodnou anabázi...
BM mě z bytu (nájemního) vyhodil takto: - vyměnil zámky, odvezl dítě - já byla v nemocnici, začal žít s přítelkyní a protože jsem mu dla PM k převodu nemovitostí (dědictví po rodičích) - tak si peníze nechal a já neměla po návratu kam jít, ani kč, zůstala jsem bez práce. Není třeba pitvat proč se to všechno stalo, proč jsem dopustila to, či ono.... píšu to proto, že jsem začla z mínusu jako bezdomovec. Začla nový život, není třeba asi dodávat že zgruntu a dnes jsem s dcerou s bezva chlapem samostatně výdělečná - soběstaačná a troufám si říct, že i zajištěná a zajistím i dceru.. (nezávisle na muži). Nikdy bych toho nedosáhla, kdyby mi takto můj BM nepomohl.

Wiki napsal(a):

Tak já připíšu svoji odchodnou anabázi...
BM mě z bytu (nájemního) vyhodil takto: - vyměnil zámky, odvezl dítě - já byla v nemocnici, začal žít s přítelkyní a protože jsem mu dla PM k převodu nemovitostí (dědictví po rodičích) - tak si peníze nechal a já neměla po návratu kam jít, ani kč, zůstala jsem bez práce. Není třeba pitvat proč se to všechno stalo, proč jsem dopustila to, či ono.... píšu to proto, že jsem začla z mínusu jako bezdomovec. Začla nový život, není třeba asi dodávat že zgruntu a dnes jsem s dcerou s bezva chlapem samostatně výdělečná - soběstaačná a troufám si říct, že i zajištěná a zajistím i dceru.. (nezávisle na muži). Nikdy bych toho nedosáhla, kdyby mi takto můj BM nepomohl.

:supr: :godlike: :pussa:

Mikulenka napsal(a):

Alosek napsal(a):

Skříň na bývalého oblečení jsem rozflákala sekerou :vissla: ...

Týýýý jo, krásná představa  :supr: :supr: :supr:

:supr: :supr: :supr:  Jsi supr.  :lol:

petra72 napsal(a):

Mikulenka napsal(a):

Alosek napsal(a):

Skříň na bývalého oblečení jsem rozflákala sekerou :vissla: ...

Týýýý jo, krásná představa  :supr: :supr: :supr:

:supr: :supr: :supr:  Jsi supr.  :lol:

Dík... :rodna: Mně se v tu chvíli tááák ulevilo... A kdybys viděla jeho obličej, když uviděl za domem o týden později tu hromadu třísek a zjistil, z čeho je :vissla: ...

Alosek : jojo, taky si vzpomínám, jak se BM tvářil, když zjistil, že mu bajkař chodí v JEHO bačkorách, které u nás pořád měl.... :lol: 

:lol:  No a co, když mi jiné bačkory u nás nemáme. :lol:

petra72 napsal(a):

Alosek : jojo, taky si vzpomínám, jak se BM tvářil, když zjistil, že mu bajkař chodí v JEHO bačkorách, které u nás pořád měl.... :lol: 

:lol:  No a co, když mi jiné bačkory u nás nemáme. :lol:

Já mám doma velké tmavěmodré bačkory pro pánské návštěvy... Převozník zuřil, když zjistil, že mu v nich chodil můj bývalý :lol: Tak teď mají každý svoje, druhé jsou šedé...

Alosek napsal(a):

petra72 napsal(a):

Alosek : jojo, taky si vzpomínám, jak se BM tvářil, když zjistil, že mu bajkař chodí v JEHO bačkorách, které u nás pořád měl.... :lol: 

:lol:  No a co, když mi jiné bačkory u nás nemáme. :lol:

Já mám doma velké tmavěmodré bačkory pro pánské návštěvy... Převozník zuřil, když zjistil, že mu v nich chodil můj bývalý :lol: Tak teď mají každý svoje, druhé jsou šedé...

Tak paráda. Krásně je srovnej vedle sebe....aby oba měli přehled, že ten druhý je ještě v kurzu.  :vissla:

petra72 napsal(a):

Tak paráda. Krásně je srovnej vedle sebe....aby oba měli přehled, že ten druhý je ještě v kurzu.  :vissla:

Hovajs. Mě bavilo je pozorovat, když se v nich přehrabovali a nasupeně vytahovali ty "svoje" :P
A navíc, ne já, to oni s tím mají problém, tak jsem doporučila, ať si to vyřídí sami, že je mi to šumáček.
Já jsem hrozně hodná holka, skoro blbá a naivní, ale některé maličkosti a škodolibůstky... já si na nich ujíždím. Stydím se, ale není to tak často.

Jo, předevčírem jsem tímhle způsobem dostala sama sebe.
Rýpala jsem převozníkovi v chodbě u zrcadla záda. Řval, že toho mám nechat, prý hrozná bolest, auauau... Tak jsem mu řekla, že jedině, když se hned pomaličku ohne a dotkne se špiček nohou. V tu chvíli jsem se válela na koberci smíchy, když jsem si to představila...a nemohla jsem přestat. On totiž sice není vůbec tlustý, ale má parádní kulaté bříško, přes které to prostě nejde. No, skoro mě to zabilo. Naštěstí jednak má smysl pro humor a jednak mě zná, takže ví, že ode mě nic jiného čekat nemůže :vissla:

Alosek:

Co věta, to perla !!

Alosek: ty mě bavíš. Taková tichá holka ses mi na školičce zdála. :lol:  Teď kroutím jen hlavou, kde se to v tobě holka bere. :lol:

hádam to nie je :offtopic:
ČÍNA: Zhorel zaživa lebo si neumyl nohy

BRATISLAVA 13. marca (SITA/Reuters) - Istá čínska žena sa
rozhodla pre radikálne riešenie smradu manželových nôh. Keď
si manžel ľahol bez toho, aby si predtým umyl nohy,
podpálila posteľnú plachtu. Podľa správy, ktorú uverejnila
čínska tlačová agentúra Xinhua, citujúc lokálne periodikum,
Luo si vzala Wanga za manžela 2. februára tohto roku. Počas
medových týždňov sa údajne často hádali. Pravdepodobné
vyvrcholenie nastalo 4. marca, keď sa pár z provincie Hubei
opäť pohádal, avšak rozhodli sa svoj hnev "utopiť" vo fľaši
likéru. Okolo desiatej večer si muž ľahol spať, ale zasa so
špinavými nohami. Tento fakt veľmi rozčúlil jeho manželku,
ktorá podpálila posteľnú plachtu, na ktorej manžel spal. Ten
sa po chvíli prebudil, ale následne odpadol a uhorel. Jeho
polovička utiekla pred šíriacim sa ohňom do vedľajšej
miestnosti. Agentúra Xinhua uviedla, že polícia už
podpaľačku zadržala.

Alosek napsal(a):

petra72 napsal(a):

Alosek : jojo, taky si vzpomínám, jak se BM tvářil, když zjistil, že mu bajkař chodí v JEHO bačkorách, které u nás pořád měl.... :lol: 

:lol:  No a co, když mi jiné bačkory u nás nemáme. :lol:

Já mám doma velké tmavěmodré bačkory pro pánské návštěvy... Převozník zuřil, když zjistil, že mu v nich chodil můj bývalý :lol: Tak teď mají každý svoje, druhé jsou šedé...

Dobrej nápad: V pondělí jdu na  kontrolu, koupím jedny pánské pantofle do předsíně navíc....a bude zase veseleji !! :godlike:  Že mně to nenapadlo dřív-teď, co jsem doma, jsem je mohla různě přemisťovat, aby bylo jasno, že tu nejsem přes den sama-to by měl  třeba ještěmuž  starost o mé zdraví častěji !! :D

Mikulenko - bože holka moje zlatá, stříbrná, bronzová - jak to, že jsi ještě tomu svému manžílkovi neukázala, že taky může existovat někdo jinej, kdo o tebe třeba bude stát.

Víš kolikrát jsem já přemlouvala své nové známé - kamarády-muže, které BM neznal, aby si u mě doma sedli v obýváku v trenkách na gauč. Slibovala jsem, že jim měsíc budu vařit, prát a po nich chci pouze to, aby se cítili jako doma. Nikdo to neudělal. Měli strach nebo co.... :lol:

Holky pamatuju si jednu hodně dávnou dávnou chvíli. V jednu chvíli se sešli můj nový a skorobývalý milenec. Oba se znali, celkem bez problémů komunikovali a mě se vší hrůzou došlo, že oba mají opar na puse. Dlouho si na ten znak hleděli a jeden druhému povídá:"Vypadá to, že oba líbáme stejnou ženskou." Zvláštní bylo, že je to ani jednoho nepřipravilo o boj o mě. A oběma jsem tehdy s noblesou sobě vlastní vysvětlila, jak je mohla taková "blbost" napadnout... :D

Petro72,
napadlo mně to, pobavilo, ale když mělo dojít na věc, nebylo komu o tuto službu říci.. Mí obdivovatelé jsou důchodového věku  a ženatí, ti by asi moc žárlivosti v M. nevzbudili a i tak si je držím od těla..  :+))
A vůbec, vydololovala jsem ještě přece jedny pánské bačkory pro návštěvy, kytka na stole od kámošky, sklenice od čaje nahradí na lince štamprle... a uvidíme... (jak to vysvětlím synovi... :+))
Aspoň bude sranda.

Hrošánku,
to mi připomíná, že jsem si dřív  M. dobírala , když měl opar, kde se s kterou líbal. A pak koukal jak puk, když jsem měla někdy měla opar JÁ   /ale od teploty !!!/

Mikulenko a další bodík je odnaučit se pravdivě říkat podrobnosti, že jdeš někam s kámoškami... Stačí říct, mám akci.

hrosanek napsal(a):

Mikulenko a další bodík je odnaučit se pravdivě říkat podrobnosti, že jdeš někam s kámoškami... Stačí říct, mám akci.

Jojo, taky neříkám nic konkrétního - mám večer program... A HOTOVO.

Hrošánku - no, jestli to je jen opar, tak to se ještě snese. ALe až to bude něco jiného.... :reta: :reta:  To už nevysvětlíš.... Sejdeme se na kožním. :vissla: :vissla: :vissla:

Víš oni ještě ochranu na pusu nevyrobily. :)

hrosanek napsal(a):

Víš oni ještě ochranu na pusu nevyrobily. :)

A co to příště vzít přes igeliťák. :vissla:  :reta:

Já na opary netrpím. :)

Taisha mi to napsala přesně - tichá voda břehy mele :vissla: :P

Ovšem dámy, na vás nemám... jak to tu tak čtu :lol: .

Mikulenko, já jsem taky ohlásila, že mám tento víkend rande, hned několik, rovnou v Praze (350 km - no a?), a že má u nás v neděli s malým vydržet, dokud z té Prahy nepřijedu... jsem se musela usmívat, nemohl se pak trefit do bot, nemohl najít svetr a zítra mě přijede zase zkontrolovat... jasně, že neví, že tam jedu s kamarády, protože mají zkoušku kapely, a že mám domluvené setkání s Estel a s jedním příjemným pánem, který ovšem nemá zájem :vissla:

Stihla bych ráda vás, holky, ale budu mít čas akorát tak pár hodinek, a na vás bych si ráda vyšetřila mnohem víc! Takže třeba za 14 dní s Taishou?

Jasně, jsme s Taishou domluvené na 27. u nás doma dlouhá kecací akce, tak se můžeš přidat.

Selima napsal(a):

hádam to nie je :offtopic: ČÍNA: Zhorel zaživa lebo si neumyl nohy

Selimko, kam ty na to chodíš... tu paní chápu :jojo: Dík za smích :pussa:

Je mi skoro líto mého ex. Žije asi měsíc se svojí přítelkyní a jejím synem. Ale žijí tím způsobem, že ona tráví min. každý druhý víkend se svým bývalým dohromady. I když spolu žijou, tak spolu v podstatě stále jenom chodí. Takhle ta láska bude trvat věčně. Nemůže přejít do stereotypu. :-)

Alosek: Ovšem dámy, na vás nemám... jak to tu tak čtu  .....

A tím jsi myslela jako co? :lol: Nebo spíš jako koho?  .... Zase jsem se ozvala jako potřefená husa.   :dumbom:

Že já se vždycky chytnu  :dumbom:   :dumbom:  :lol:

Nabuko napsal(a):

Je mi skoro líto mého ex. Žije asi měsíc se svojí přítelkyní a jejím synem. Ale žijí tím způsobem, že ona tráví min. každý druhý víkend se svým bývalým dohromady. I když spolu žijou, tak spolu v podstatě stále jenom chodí. Takhle ta láska bude trvat věčně. Nemůže přejít do stereotypu. :-)

:dumbom: :dumbom: :dumbom: :dumbom:  Ty bys zasloužila :dumbom: :dumbom: Tobě je ho líto, jo?  Fíííha, ty máš asi málo svých starostí, co?  Ještě trávit čas lítostí nad ex.  :dumbom: :dumbom:

Vidíš a já v té chvíli dokážu inteligentně mlčet, protože mě se nějaké břehumletí netýká. :gloria:

hrosanek napsal(a):

Vidíš a já v té chvíli dokážu inteligentně mlčet, protože mě se nějaké břehumletí netýká. :gloria:

:gloria: :gloria: :gloria:  To já jen tak. :lol:  :gloria:  :gloria:

petra72 napsal(a):

Alosek: Ovšem dámy, na vás nemám... jak to tu tak čtu...
A tím jsi myslela jako co? :lol: Nebo spíš jako koho?

Tím jsem myslela jako že nemám takové zážitky :) a super nápady...
S tím kamarádem na pohovce to není špatné... :lol:

Pak ovšem Mikulence doporučuju si půjčit na povalování se na pohovce nějakého synova kamaráda. To pak manželovi zaručeně naskočí opar. :D

petra72 napsal(a):

Nabuko napsal(a):

Je mi skoro líto mého ex. Žije asi měsíc se svojí přítelkyní a jejím synem. Ale žijí tím způsobem, že ona tráví min. každý druhý víkend se svým bývalým dohromady. I když spolu žijou, tak spolu v podstatě stále jenom chodí. Takhle ta láska bude trvat věčně. Nemůže přejít do stereotypu. :-)

:dumbom: :dumbom: :dumbom: :dumbom:  Ty bys zasloužila :dumbom: :dumbom: Tobě je ho líto, jo?  Fíííha, ty máš asi málo svých starostí, co?  Ještě trávit čas lítostí nad ex.  :dumbom: :dumbom:

To bylo trošku ironicky. :D Ale na druhou stranu mi ho líto je - za tohle vyměnil normální život se mnou a se svým synem. Za to, aby čekal každý víkend, zda si to slečna nerozmyslí a nezůstane už u toho bývalého. Jsem si jistá, že má děsný strach z toho, aby o ni nepřišel. Říkal mi už kdysi, že má strach, že odejde ode mě a ona se na něho vykašle a vrátí se k bývalému. Možná to tak nakonec dopadne. :(

hrosanek napsal(a):

Pak ovšem Mikulence doporučuju si půjčit na povalování se na pohovce nějakého synova kamaráda. To pak manželovi zaručeně naskočí opar. :D

Tak to by bylo fakt luxusní. :D:D:D

Nabuko napsal(a):

hrosanek napsal(a):

Pak ovšem Mikulence doporučuju si půjčit na povalování se na pohovce nějakého synova kamaráda. To pak manželovi zaručeně naskočí opar. :D

Tak to by bylo fakt luxusní. :D:D:D

Dobrý!!!
To mi připomíná, že jsem před pár lety měla po mohutném Silvestru nohu v sádře a po doktorech se mnou poslali synovce. Je to kus chlapa, mohutný , tmavý-něco jako Jágr, je o 11 let mladší. Vozil mně, vodil, tašku nosil,dveře otvíral-já s těma berlema- a kochali jsme se tím, jak na nás všude zíraj: Na syna starej, na milence mladej...!  Sádra mi mimichodem v autě úplně zmrzla, ánčto bylo 15 pod nulou a stará škodovka netopila, skla jsme na každé křižovatce škrábali...

Synovi je 22 a kamarády má samý pápotky....to takovej zachovalej padesátník... :rodna: :gloria:

Mikulenko,

zachovalej padesátník je prima do života. Vilnej podčtyřicátník zahýbe mužským egem a rozproudí netušenou bouři v ženě. :gloria:

hrosanek napsal(a):

Mikulenko,

zachovalej padesátník je prima do života. Vilnej podčtyřicátník zahýbe mužským egem a rozproudí netušenou bouři v ženě. :gloria:

No, právě...:vissla:

Mikulenka napsal(a):

A vůbec, vydololovala jsem ještě přece jedny pánské bačkory pro návštěvy, kytka na stole od kámošky, sklenice od čaje nahradí na lince štamprle... a uvidíme... (jak to vysvětlím synovi... :+))
Aspoň bude sranda.

A sranda BYLA ! právě teď  !
Manža zmerknul v předsíni pánské pantofle, mně ZASE u počítače, když se mně zeptal, jak mi je, tak jsem OKATĚ obrazovku zavřela..., v obýváku kytice a : Mělas tu návštěvu ? A já :No... :rodna: -tenhle obličej se mi podařilo vyloudit, sbalila jsem před ním  svůj mobil a odkráčela zas k počítači.....začíná mě to bavit !
Doufám , že syn nic neprosekne, až přijde z odpolední...

POMOC!
Hrošánku a všechny/i tady, potřebuju nakopnout, nebo pár facek. Jsem smutná a moc. Byla jsem na spinningu a cestou musím projet kolem milenčina domu. Hádejte, kdože právě vycházel ze dveří. A zase správně, můj manžel. Já to vím, že tam chodí denně, já vím, že je u ní víc než doma. Tak proč to sakra bolí, proč mám plný oči slz, proč, proč? Já vím Hrošánku, psala jsi, že tenhle život on teď chce a já vím, že s tím nic nenadělám. Ale ve chvíli kdy mám pocit, že to SNAD nějak půjde, tak mě něco-cokoli vrátí znovu na začátek a já tady sedím a řvu jako blbka.
Říkala jsem si, tak jo holka, to bude dobrý, to zvládneš a ono leda tak prd velebnosti.

Lálina napsal(a):

POMOC!
Hrošánku a všechny/i tady, potřebuju nakopnout, nebo pár facek. Jsem smutná a moc. Byla jsem na spinningu a cestou musím projet kolem milenčina domu. Hádejte, kdože právě vycházel ze dveří. A zase správně, můj manžel. Já to vím, že tam chodí denně, já vím, že je u ní víc než doma. Tak proč to sakra bolí, proč mám plný oči slz, proč, proč? Já vím Hrošánku, psala jsi, že tenhle život on teď chce a já vím, že s tím nic nenadělám. Ale ve chvíli kdy mám pocit, že to SNAD nějak půjde, tak mě něco-cokoli vrátí znovu na začátek a já tady sedím a řvu jako blbka.
Říkala jsem si, tak jo holka, to bude dobrý, to zvládneš a ono leda tak prd velebnosti.

Broučku, je mi to moc líto. Nevím, co na to říct. Skončit to co nejrychleji. Protože takhle to bolí stále a stále.

Mikulenka napsal(a):

Mikulenka napsal(a):

A vůbec, vydololovala jsem ještě přece jedny pánské bačkory pro návštěvy, kytka na stole od kámošky, sklenice od čaje nahradí na lince štamprle... a uvidíme... (jak to vysvětlím synovi... :+))
Aspoň bude sranda.

A sranda BYLA ! právě teď  !
Manža zmerknul v předsíni pánské pantofle, mně ZASE u počítače, když se mně zeptal, jak mi je, tak jsem OKATĚ obrazovku zavřela..., v obýváku kytice a : Mělas tu návštěvu ? A já :No... :rodna: -tenhle obličej se mi podařilo vyloudit, sbalila jsem před ním  svůj mobil a odkráčela zas k počítači.....začíná mě to bavit !
Doufám , že syn nic neprosekne, až přijde z odpolední...

:godlike: :godlike: :godlike: :supr: :supr: :supr: :supr:

Mikulenko, tak ti nevím, jestli ti manža s námi ještě dovolí kamarádit.  :lol: :lol: :vissla:

Jsi jednička. Booože,já se bavím.  Koukej napsat jak to dopadlo, nebo zítra nebudu schopná pracovat. Myslím na tebe.

My jsme se sešli ale partička. :lol: :lol:  My asi zkazíme i Vanilku. :vissla: :vissla:  :reta:

Lálina napsal(a):

POMOC!
Hrošánku a všechny/i tady, potřebuju nakopnout, nebo pár facek. Jsem smutná a moc. Byla jsem na spinningu a cestou musím projet kolem milenčina domu. Hádejte, kdože právě vycházel ze dveří. A zase správně, můj manžel. Já to vím, že tam chodí denně, já vím, že je u ní víc než doma. Tak proč to sakra bolí, proč mám plný oči slz, proč, proč? Já vím Hrošánku, psala jsi, že tenhle život on teď chce a já vím, že s tím nic nenadělám. Ale ve chvíli kdy mám pocit, že to SNAD nějak půjde, tak mě něco-cokoli vrátí znovu na začátek a já tady sedím a řvu jako blbka.
Říkala jsem si, tak jo holka, to bude dobrý, to zvládneš a ono leda tak prd velebnosti.

Jestli ti to pomůže - měla jsem ty pocity taky.... Hodně dlouho. Dokonce první rok jsem na nic jiného nemyslela. Je to normální a musí se to prožít-přežít.

viděl Tě Lálino?

Lálina napsal(a):

POMOC!
Hrošánku a všechny/i tady, potřebuju nakopnout, nebo pár facek. Jsem smutná a moc. Byla jsem na spinningu a cestou musím projet kolem milenčina domu. Hádejte, kdože právě vycházel ze dveří. A zase správně, můj manžel. Já to vím, že tam chodí denně, já vím, že je u ní víc než doma. Tak proč to sakra bolí, proč mám plný oči slz, proč, proč? Já vím Hrošánku, psala jsi, že tenhle život on teď chce a já vím, že s tím nic nenadělám. Ale ve chvíli kdy mám pocit, že to SNAD nějak půjde, tak mě něco-cokoli vrátí znovu na začátek a já tady sedím a řvu jako blbka.
Říkala jsem si, tak jo holka, to bude dobrý, to zvládneš a ono leda tak prd velebnosti.

Lálino, vím jak Ti je. Jsme na tom podobně, taky čekám, co M, jestli se probere nebo si to pro sebe vyhodnotí jako nový život....Je momentálně už 4 týden na služebce pryč a mě je paradoxně líp, protože odpadly ty stavy jako je tady taky někde popisuješ, jak Ti manžel večer odchází pryč do práce a stejně jako já víš svoje a chtě nechtě se tím užíráš.........Snažím se to ustát jako Ty, ale v životě mě ještě nic tak nebolelo, jako to, co prožívám teď posledního půl roku....Z nejhoršího už jsem asi venku, to, co se mi na začátku zdálo naprosto nepředstavitelný, že odejde a začne nový život po boku někoho jiného, tak to si teď už do hlavy pomalu pouštím. Nevím, jak Ti poradit, aby se Ti ulevilo,sama v tom plavu....Mně dost pomáhají děti. Dneska mi můj pětiletý syn před spaním vyprávěl svým nezaměnitelným stylem legrační historku ze školky, která mě fakt dostala a rozesmála a já si pak uvědomila, že to nejsem já, kdo ztrácí, ale on, protože on svým zaneprázdněním o tyhle okamžiky přichází a jednou provždy......děti se nezastaví, rostou před očima, mění se každým dnem..... a jsem přesvědčená, že to bude jednou on, kdo bude litovat, že o tohle všechno přišel.
Přeju Ti ať to co nejrychleji přebolí ........aspoň to vědomí, že v tom nejsi sama a je nás takových víc. Drž se !

Judito: Mně dost pomáhají děti. Dneska mi můj pětiletý syn před spaním vyprávěl svým nezaměnitelným stylem legrační historku ze školky, která mě fakt dostala a rozesmála a já si pak uvědomila, že to nejsem já, kdo ztrácí, ale on, protože on svým zaneprázdněním o tyhle okamžiky přichází a jednou provždy......děti se nezastaví, rostou před očima, mění se každým dnem..... a jsem přesvědčená, že to bude jednou on, kdo bude litovat, že o tohle všechno přišel.

Tohle přesně byl můj nejlepší cíl - děti + soukromý život- prostě žít dál pro sebe a pro děti.  Osobně bych si nedovedla představit, že bych nebyla každý den v kontaktu se svými malými dětmi.

Vždycky jsem si říkala - to že přišel o mě, to není taková tragédie, jestli přijde o své děti - bude za čas litovat a už to nespraví a čas nevrátí.   Je to věc vašich manžílků, jestli jim to stojí za to. Jestli jim ty cizí ženské stojí za to, že přijdou o to, vidět své děti vyrůstat, řešit každodenní dětské problémy, vidět je prostě žít.  Co si budeme povídat - víkendoví tatíci tohle nevidí, neřeší.

Lálino, Judith.......už jsme si minule psaly, máme to podobné....plácám se v tom také přes pul roku.
Už si chvilkams přemýášlím a přestavuji, žýe opravdu zůstanu s 6-letým prcekm sama a jaký tío bude. ¨
Že chlapů běhá spousta a třeba natrefím na někoho s kým mi bude hej a bude mě milovat , já jeho...... a třeba mě i na rukách nosit.
A ten můj zatím současný také pozná a uvidí o co přišel!

Lálinko,

tohle není chvíle, kdy bych tě nakopávala. Zatraceně dobře vím, že člověk může být sebevíc v pohodě, ale největší zásahy na komoru srdeční je potkání se s realitou. Když mi onehdá volala naše chůvička, že se střetla s "naší" milenkou v autobuse, tak se ve mně zastavil dech. Dech se ve mně zastaví při jakékoliv zmínce o jeho super novém životě. Jediné, co pak funguje jsou slzy. Umím se báječně taktéž litovat a já se to musela naučit, protože mi dlouho nešlo brečet a rvalo mě to zevnitř. Pak mi na jedné seanci s psycholožkou, kde jsme se domlouvali nikoliv o našem vztahu, ale jak tohle ulehčit dětem, spustilo stavidlo při jejím suchém podání krabice s kapesníky a laskavými slovy:"Koukejte brečet." :)

No a jako terapii pak používám cestu k zrcadlu a pohled na oteklou potřicítku, která se musí dát dohromady, protože zítra potřebuje jít vstříc životu se vztyčenou hlavou. Taky jako Pétě mi pomáhají děti. Moji malinkatí chlapi jsou teďka duševní terapie jako prase. Jejich život běží závratnou rychlostí a já nemůžu dlouho smutnit, protože bych propásla jediný den jejich života.

A taky mi pomáhá ve smutnící den vzít telefon a chvíli fňukat do telefonu kamarádům, kteří mě moc nelitují, spíš něžně vrací do reality, že žádný svět nestojí na jednom chlapovi...

Teď je mi už chvíli dobře, ale věř, že zatraceně vím jaké si je projít tímhle obdobím. A pak se jednoho dne probudíš a zjistíš, že už na NĚJ myslíš jen 100x denně, za nějaký čas 10X denně a pak už mučivě vůbec. Pro každého z nás je tahle očistná doba jinak dlouhá. Řekla bych podle vyvinutí pudu sebezáchovy.  :hjarta:

Holky jen mě napadlo, jediné co mi fakt chybí, je touha dokázat mému muži o co přišel. Myslím, že po jakémkoliv vztahu musím být chvíli sama, Nemám, co tomu dalšímu dát, leda rozervanou ženskou, která bude smutnit a srovnávat. Taky věřím, že nezůstanu sama (nemám to v povaze :) ), ale chci si "přitáhnout" chlapa, který za to bude stát sám o sobě.

Kerrin napsal(a):

Lálino, Judith.......už jsme si minule psaly, máme to podobné....plácám se v tom také přes pul roku.
Už si chvilkams přemýášlím a přestavuji, žýe opravdu zůstanu s 6-letým prcekm sama a jaký tío bude. ¨
Že chlapů běhá spousta a třeba natrefím na někoho s kým mi bude hej a bude mě milovat , já jeho...... a třeba mě i na rukách nosit.
A ten můj zatím současný také pozná a uvidí o co přišel!

Moje dobrá kamarádka si tímhle prošla před třemi lety. Její M se rozhodl odejít od ní a jejich dvou dětí a žít s někým jiným (mimochodem jejich společnou kamarádkou) Taky jsem vůbec nechápala (u můj M taky...), proč to udělal, byli v pohodě, nehádali se ........velkým poblémem se u nich ale stal sex, kamarádka na to moc nebyla a ten její začal hledat jinde.......jinak ona si o něm myslela, že by jí nikdy nezahnul, protože měl vždycky plnou hubu východní filosofie, negativní energie ze špatných skutků, lečivejch šutrů ........a bůhví ještě jakýho duchovna .....zkrátka jí i přesto zahnul, zamiloval se, rozvedl se a .......po čase hořce litoval. Teď tvrdí, že to byla chyba, že tehdy si myslel, že jiný řešení v dané situaci není.....odžil si to,přehodnotil, ale už bylo pozdě......jinak je z něho vzorný tatínek....v době manželství se o kluky až tak nezajímal a nevěnoval se jim tolik jako teď. Svým tehdejším rozhodnutím spolu se svojí novou partnerkou rozbili dvě manželství. Kamarádka našla po čase spřízněnou duši -chlapa, se kterým dnes žije a je spokojená , bývalý M od nové přítelkyně se taky brzy vzpamatoval a našel si holku do nepohody, mají prcka, plánují další a jsou v pohodě. A ti dva, co to všechno rozbili, jsou teď od sebe....
Můj M tohle všechno ví,sledoval to a kroutil nesouhlasně hlavou.... taky se divil a nechápal, ale jak je vidět některé zkušenosti jsou holt nepřenosné a dotyčný, který do toho spadl si tím musí projít a odžít si to.....a jak to pak přehodnotí je už zase jenom na něm, možná bude jednou litovat.......
možná si řekne, že bylo dobře, že tenkrát na ten zásadní krok sebral odvahu.... A na to, aby chlap odešel od rodiny, musí mít podle mě opravdu hodně silný vnitřní přesvědčení.......které si ovšem často pletou se zamilovaností.....

Můžete mi prosím někdo stručně popsat, co je to ta Pandořina školička?

petra72 napsal(a):

Mikulenka napsal(a):

Mikulenka napsal(a):

A vůbec, vydololovala jsem ještě přece jedny pánské bačkory pro návštěvy, kytka na stole od kámošky, sklenice od čaje nahradí na lince štamprle... a uvidíme... (jak to vysvětlím synovi... :+))
Aspoň bude sranda.

A sranda BYLA ! právě teď  !
Manža zmerknul v předsíni pánské pantofle, mně ZASE u počítače, když se mně zeptal, jak mi je, tak jsem OKATĚ obrazovku zavřela..., v obýváku kytice a : Mělas tu návštěvu ? A já :No... :rodna: -tenhle obličej se mi podařilo vyloudit, sbalila jsem před ním  svůj mobil a odkráčela zas k počítači.....začíná mě to bavit !
Doufám , že syn nic neprosekne, až přijde z odpolední...

:godlike: :godlike: :godlike: :supr: :supr: :supr: :supr:

Mikulenko, tak ti nevím, jestli ti manža s námi ještě dovolí kamarádit.  :lol: :lol: :vissla:

Jsi jednička. Booože,já se bavím.  Koukej napsat jak to dopadlo, nebo zítra nebudu schopná pracovat. Myslím na tebe.

My jsme se sešli ale partička. :lol: :lol:  My asi zkazíme i Vanilku. :vissla: :vissla:  :reta:

Aby ses nedivila, Péťo :reta:
nechci to tu zlehčovat, proto vám nenapíšu, jak často můj muž je nucen stříhat ušima, protože značně znejistí po nějakém mém nevinně myšleném výroku. Tak snad jen krátce - Naposledy když ze mě v intimní chvilce vyjelo (a nevím proč, protože nemám tu zkušenost, jen tak obecně jsem to myslela) - "kdybys věděl, jak se při tomhle tváří jiní chlapi.... "

A pak taky jsem udělala v době, kdy on se mi přiznal ke svým nevěrám ( i neprovaleným), abychom začali znovu s čistým štítem, tak já si připadala tak ponížená, tím,že jsem byla věrná (a nebylo to nedostatkem příležitostí), že jsem si nějaké skoromilence vymyslela. Nejsem na to přímo hrdá, ale dobrou službu to udělalo, znejistěl

Opět jsme měli s maželem rozhovor....bez emocí hlavně. Docels už promluvi, co ho mu na mě vadí. já zase jsem řekla co mš na něm.jak z toho věn a nějaká pravidla....na to jsme nepřišli. Jen zatím odcházet nechce.....řekl, že ten vtzah i jeho city ochladly, že je nespokojenej a vystrasovanej, když přijede z práce, prý z toho,m co ho čeká doma......... (jakoby zapoměl, že on byl ten nevěrník?), že jeho věčné odchody a příchody a plánování sám svého času, dělá jen pro sebe), pro jsem pak měla plnou hubu argumentů. Vím , že jsem vyjela, ale odůvodnila jsem mu proč.Tak jsem mu řekla, že se nediví, že pak nemá  náladu, ale  jáí vlastně také ne, když nevím, co mne čeká až přijede.
žE ON PAK I PO INTIMNÍ STRÁNCE NEMÁ CHUT..........můlj argument byl, že mě také nebylo příjemné a snažila jsem se přenést přes to, že měl něco s tou jinou. a představa, že to co máme spolu dělal i s někým jiným není vůbec příjemná. To přiznal a pochopil.
řekla jsem  mu, že bych byla ráda, aby byl sdílnější a komunikativnější, že jeho radosti i starosti s ním chci sdílet a zajímá mne to. Zda io jeho naše.....
řekl mi , že už jsme to lepili něKolikrát..............co s tím? Konečně  "něco". neříkám tomu naděje nebo něco v tom smyslu, ale ve finále prohlásil, že si  "dáme pár dní" na to jak to mezi náma je.
takže samé ?????????
Pak mi i řekl, že si myslí, že se nesnažím....no já jemu, že on taky ne, tak hra jak na kočku a myš.
Co s tím.......musím to nechat být.....neřešit..........co myslíte?¨........... znělo zde : ZAČÍT PRACOVAT NA SOBĚ A USPOŘÁDAT SI POŘÁDEK VE SVÉ HLAVĚ.


JSTE MI OPOROU!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

TŘEBA NENÍ VŠE

ta poslední 3 slova tam nepatří..... díky

Lálina napsal(a):

POMOC!
Hrošánku a všechny/i tady, potřebuju nakopnout, nebo pár facek. Jsem smutná a moc. Byla jsem na spinningu a cestou musím projet kolem milenčina domu. Hádejte, kdože právě vycházel ze dveří. A zase správně, můj manžel. Já to vím, že tam chodí denně, já vím, že je u ní víc než doma. Tak proč to sakra bolí, proč mám plný oči slz, proč, proč? Já vím Hrošánku, psala jsi, že tenhle život on teď chce a já vím, že s tím nic nenadělám. Ale ve chvíli kdy mám pocit, že to SNAD nějak půjde, tak mě něco-cokoli vrátí znovu na začátek a já tady sedím a řvu jako blbka.
Říkala jsem si, tak jo holka, to bude dobrý, to zvládneš a ono leda tak prd velebnosti.

já jsemtaky už si myslím v poho,je tři měsíce pryč a když ho uvidím,nebo slyším tak zbytek dne řvu jako kráva :grater::grater::grater:

Kerrin, no....že se nesnažím a on taky ne. Já bych ti poradila asi tohle. nevím přesně, co máš na mysli tím "snažením se ".......tuhle fázi mám za sebou 2 roky, společné hory, ono to vlastně nešlo ale já si říkala, to půjde, víš, mě to docvaklo v okamžiku, kdy mi můj Bm řekl, já chci tady být, tak mi řekni, co mám dělat a jak to chceš a já to udělám. Moc hezky řečeno - a já mu tenkrát odpověděla, že mu nemůžu dát návod na to , jak se má chovat, že to tak musí cítit a chtít i on sám. Pár dní nestačí, nejde o to , že s někým něco měl ....... jde o to , co chce dál a co chceš ty , a to neví asi ani jeden z vás. Proto ty rady typu dělej to , co tě baví a co chceš. Chceš s ním sdílet jeho starosti i radosti , to je moc hezké ...... jenže jsou to jen slova. Sorry. Než se to spraví, tak to potrvá , a těžko můžeš chtít zas jen to hezké . Spíš si uvědom ty , co je důležité a podstatné pro tvůj život a pro život s ním. Co vlastně ANo a co už NE , ty sama. Až to budeš vědět, budeš se tak i chovat a to samé tvůj partner.
Tak si začni užívat života sama pro sebe, ty mezičasy jsou asi to nejhorší, jj, já vím.

Lakino, ono ti to není jedno ani po 2 letech, když se na ně musím dívat . To ti někdy čumim :co::co:
Ale bolí to kvůli dětem.

Misa II napsal(a):

Kerrin, no....že se nesnažím a on taky ne. Já bych ti poradila asi tohle. nevím přesně, co máš na mysli tím "snažením se .

Měla jsem na mysli, že mě stále záleží na nás a tím i snažit se najít k sobě cestu.....vycházet společně, ne jeden druhého obvinovat jakej je a dívat se na chyby. Vím, na to pár dní nestačí, takže  uvidíme jak to pujde dál.

Ale muj M to asi nepochopil..... zřejmě nsi myslí, že snažením jako z mé strany bude....mlčení, souhlasit s tím jak se ke mě chová. (a to jsem mu včera  řekla, že se mi vůbec nelíbí jeho chvání ke mě)

Kerrin,
můj bývalý taky moc chtěl "se snažit"... Ale protože to neměl v sobě, nemiloval mě, nešlo to. Ukončit jsem to nakonec musela stejně já, i když jsem to ořvala, bylo mi to líto, a bolelo to hrozně.
Teď si žijeme každý svůj život, on kouká, že zvládám i bez něho, že si umím užívat a být šťastná. Velmi lituje toho, co udělal. Já nic neřeším, nechávám ho, ať se z toho vyhrabe sám. Protože pokud sám nepochopí, že část chyb v našem vztahu byla i na jeho straně, a pokud s tím něco neudělá, nechci, aby se vracel. Bylo by to zase to samé.
Já o svých chybách vím (o některých určitě) a snažím se na sobě pracovat.

Lálino, i ty, Lakino,
vím dobře, jak vám je. Občas mě píchne u srdce i teď, ale uvidíš, že horší že to bylo, teď to bude jenom čím dál tím lepší. Pomalu, ale jistě. Hrošánek to píše přesně - taky se mi i teď sevře krk a zatají dech. Ale umím to zahnat.

Děti, to jsou zlatíčka. Taky jsem si řekla, že teď prostě budu žít pro sebe a pro malého. Chci ho vidět vyrůstat, šťastného, zdravého, spokojeného, sdílet s ním jeho dětství a pak ho připraveného vypustit do světa s pocitem, že jsem si ho užila, dokud jsem mohla, a dokud on sám chtěl.
Na to konto bývalý řekl: "Já vím, o co přicházím, mrzí mě to, ale nemůžu s tím nic dělat, osud to tak chtěl (tak tuhle výmluvu fakt neberu, svůj život žijeme sami, a je na nás, jaký bude). Teď můžu být lepším otcem, když ho nevidím denně, víc se na něho těším, víc se mu pak o víkendu věnuju a umím si ho víc užít, když mě neobtěžují starosti o něho, ale můžu si jenom užívat radosti. Ty jsi silná, lepší, než já, zvládáš to perfektně a já ti rád na cokoli finančně přispěju." Na tohle fakt nebylo co říct...

Hrošánku,
taky jsem chodila k psycholožce jako silná matka a ochránkyně. Radit se, co by bylo nejlepší pro dítě, jak mu pomoct, aby to zvládl co nejlíp, jak mu to usnadnit. A nakonec jsem brečela kvůli sobě, abych to ze sebe dostala. Taky teď nejsem připravená na nový "plnohodnotný" (ať je to cokoli) vztah. Potřebuju si to v sobě urovnat, odbrečet, odsmutnit, pustit bolest a trápení pryč. Pak můžu s úsměvem kráčet vstříc novým zítřkům :lol:

Vanilko,
ty jsi teda taky číslo ;) - v dobrém!

Mikulenko,
jsi skvělá. Jenom si to užij, každá sebemenší radost potěší. A až ani tohle nebudeš potřebovat (a já taky ne :vissla: ), budeme se plácat po ramenou, jak jsme úplně nejlepší a duchovně vyzrálé.

Kerrin, nemám moc co radit, ale ona přemíra snažení není taky dobrá. Ono to snažení tě může pohltit. Mně můj m říkal, že ví že se snažím, že on se též snaží a já pořád měla pocit, že se snažíme nějak blbě, nějak divně. Myslím si, že ti nejvíce pomůže, když se budeš chovat tak, jak to cítíš. Pokud ho máš opravdově ráda a chceš s ním strávit zbytek života, dej to najevo, bez výčitek, bez toho, co ti provedl, převálcuj v sobě toho egouše, nešij do něj. Vím, že je to hrozně těžké, je to příšerný boj sama se sebou. Já někdy bojuji i teď (3 roky po provalení), ale pro mě to byla cesta a já doufám, že byla správná.
Ale každý to máme v sobě jinak nastavený, vím moc dobře co prožíváš a proto ti držím moc palečky, ať to zvládneš, ať to období ve zdraví přečkáš a ať se vydáš tím, pro tebe nejlepším směrem :pussa::pussa::pussa:

Kerrin:

Pamatuju si jednu perlu z Vanilčiných slov, nejlepší se je nesnažit způsobem, že dáváš chlapovi najevo, jak bez něj nemůžeš být. Pro jeho srozumění s tím, že ho chce to běžnému exempláři stačí říct jednou. A pak být něžná, hodná, náladová, trochu protivka, milá, prostě taková, jak se budeš cítit. Říct si vzájemně (zase jednou), co chceme vzájemně, aby vztah měl dát smysl. Nepřemýšlet za muže, co se zrovna v něm teď děje. Je to jeho vnitřní boj a čím víc svobody mu dáš v rozhodování, tím s tím bude chtít teprve něco dělat. Říct si o otevřenost ve všem, co souvisí s cestou dál. Nechtít ujišťování, že je doma rád, pořád Tě miluje (chce), neodejde...

Vynechat rozborky do tří do rána, pomáhá se na rozhovory, co mě trápí a potřebuju mu říct se připravit. Se všema chmurama kolem tohohle období je lepší "otravovat" kamarádky, Takové, které vyslechnou, nebudou přehnaně radit, ale dají mi během mého monologu čas si urovnat, co s tím v hlavě. Řešit, co dál, co nejméně.

Pomáhá vzpomenout si, co jsem dělala, měla ráda kdysi a k tomu se pomalu vracet. Plést ponožky, hrabat se v záhoncích, batikovat trička, chodit cvičit, cokoliv. A pro sebevědomí, které je na nule je báječný změnit šatník, flirtovat v hranicích s kolegou, který byl do mě vždycky paf, navštívit vizážistku. Sebevědomí je něco, co dostává neuvěřitelnou ťafku a dokud se nedokážeme mít zpátky rády a opečovávat se, tak si ani ten chlap nevšimne, že jsme vlastně ta "krásná" baba, do které se kdysi zamiloval.

Existuje jediná cesta zpátky, tedy podle mě. Musí chtít oba, musí se poučit oba, ale každý zvlášť v prožitku ve své hlavě. Podváděný partner musí věřit, že to má smysl s ním zůstat pouze z důvodu lásky k podvádějícímu. Nedá se stavět na nutné potřebě, už to nikdy neuděláš. Nevěra je důsledek nikoliv příčina problémů. Jasně, že jsou chlapi (baby), které jí páchají ze sportu, ale víc je těch, kteří hledají náhradu za nějakou svojí vyprahlost. Vztah je jako domeček z kostek, krize je rozmetá do okolí a nemůžu je chtít postavit všechny najednou. Hezky kostku po kostce. Nad každou cihlou si hezky sám za sebe říct, jó stojí mi to za to.

Alosek napsal(a):

Kerrin,
můj bývalý taky moc chtěl "se snažit"... Ale protože to neměl v sobě, nemiloval mě, nešlo to. Ukončit jsem to nakonec musela stejně já, i když jsem to ořvala, bylo mi to líto, a bolelo to hrozně.
Protože pokud sám nepochopí, že část chyb v našem vztahu byla i na jeho straně, a pokud s tím něco neudělá, nechci, aby se vracel. Bylo by to zase to samé.
Já o svých chybách vím (o některých určitě) a snažím se na sobě pracovat.

Lálino, i ty, Lakino,
vím dobře, jak vám je. Občas mě píchne u srdce i teď, ale uvidíš, že horší že to bylo, teď to bude jenom čím dál tím lepší. Pomalu, ale jistě. Hrošánek to píše přesně - taky se mi i teď sevře krk a zatají dech. Ale umím to zahnat.

Děti, to jsou zlatíčka. Taky jsem si řekla, že teď prostě budu žít pro sebe a pro malého. Chci ho vidět vyrůstat, šťastného, zdravého, spokojeného, sdílet s ním jeho dětství a pak ho připraveného vypustit do světa s pocitem, že jsem si ho užila, dokud jsem mohla, a dokud on sám chtěl.
Na to konto bývalý řekl: "Já vím, o co přicházím, mrzí mě to, ale nemůžu s tím nic dělat, osud to tak chtěl (tak tuhle výmluvu fakt neberu, svůj život žijeme sami, a je na nás, jaký bude). Teď můžu být lepším otcem, když ho nevidím denně, víc se na něho těším, víc se mu pak o víkendu věnuju a umím si ho víc užít, když mě neobtěžují starosti o něho, ale můžu si jenom užívat radosti. Ty jsi silná, lepší, než já, zvládáš to perfektně a já ti rád na cokoli finančně přispěju." Na tohle fakt nebylo co říct...

Alosku, jsi statečná, obdivuji tě, že jsi to dokázala utnout. To je přesně ten pohled chlapa jak popisuješ výše.......tomu mému M, taky si už zkusi brát si moje zlatíčko o víkendu, v týdnu a i on sám přijel kdy chtěl........a náramě byl spokojený a pak vlastně skoro i vyznělo z jeho úst.....že to takhle fungovalo a že se pak i víc těšil na mě!!!
Můj M si je také jistý , že vše zvládnu, jinak se také v době našeho "rozchodu" pře  několika měsíci ....nabídl, že mi vždycky pomůže jak bude moct a co budu potřebovat.
Hezké, že?

Jsme moje podpora, opora, ..........díky moooc Vám všem. Ted se na chvíli ödmlčím, musím pracovat.
Ale pročtu si Vás.:hjarta::hjarta::hjarta::hjarta:

hrosanek napsal(a):

Existuje jediná cesta zpátky, tedy podle mě. Musí chtít oba, musí se poučit oba, ale každý zvlášť v prožitku ve své hlavě. Podváděný partner musí věřit, že to má smysl s ním zůstat pouze z důvodu lásky k podvádějícímu. Nedá se stavět na nutné potřebě, už to nikdy neuděláš. Nevěra je důsledek nikoliv příčina problémů. Vztah je jako domeček z kostek, krize je rozmetá do okolí a nemůžu je chtít postavit všechny najednou. Hezky kostku po kostce. Nad každou cihlou si hezky sám za sebe říct, jó stojí mi to za to.

Krásné.....:hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta:

sluníčka moje bolavý nešťastný, za tou hromadou slov, co se tady kupí, je takové bolesti...ona odplyne a každá v pravý čas pozná, co je pro vás důležité a kdy nastane čas PŘESTAT SE TRÁPIT. Jde to ztuha a hlavně ten pocit , že už jste NAD VĚCÍ, nepřivoláte, přijde sám. Moc se vám uleví.

Kdyby tak člověk mohl vysypat z hlavy a srdce všechen ten pach a bolest a ty odpadky , zabalit je do krabicve a poslat po vodě, která všecno umyje...
Pak ale s údivem a s jistou pýchou zjistíte, že jste LEPŠÍ a samy si budete sebe vážit, protože s časem se vrátí sebevědomí.
Bohužel, nejde usnout a probudit se, až bude vše hotovo.

Ty drobné radosti, drobné úspěchy, pochopení některých věcí, seberealizace, návrat k způsobu života, kdy jste byly zdravě sobecké , to je cesta, která vás osvobodí a posilní.
Takže je to vlastně cesta k vašemu prospěchu, i když bolavá a trnitá a zdánlivě nekonečná.

"Existuje jediná cesta zpátky, tedy podle mě. Musí chtít oba, musí se poučit oba, ale každý zvlášť v prožitku ve své hlavě."

Kerrin, k tomuhle se také hlásím. Také bych to ráda ještě probrala, mám spoustu otázek, ale bojím se to otevřít. Mě se rovněž vyplatilo projevit svůj smutek, vztek a lítost v období pro provalení, párkrát to s ním rozebrat, ale jen tak asi po tři měsíce, a to ne každý den. Byly chvíle i mezitím, kdy se jakoby nic bývalo nepřihodilo.
Teď je to půl roku. Po těch třech měsících už o tom nepadlo ani slovo. Jak říkají holky, soustředila jsem se na sebe, od vzhledu po trávení času mimo domov na cvičení a s kamarádkami. Vůbec nevím, co si o tom myslel či myslí, vůbec nevím, co se mu honí v hlavě, vůbec nevím, jak to má teď s ní (jen to, že se nevídají), vůbec nevím, jestli toho lituje či jestli lituje, že se s ní nemohl více sblížit. Vlastně nevím vůbec nic, ale jiné to asi nebude a musím se s tím smířit.

Regina napsal(a):

Pak ale s údivem a s jistou pýchou zjistíte, že jste LEPŠÍ a samy si budete sebe vážit, protože s časem se vrátí sebevědomí.
Bohužel, nejde usnout a probudit se, až bude vše hotovo.

Ty drobné radosti, drobné úspěchy, pochopení některých věcí, seberealizace, návrat k způsobu života, kdy jste byly zdravě sobecké , to je cesta, která vás osvobodí a posilní.
Takže je to vlastně cesta k vašemu prospěchu, i když bolavá a trnitá a zdánlivě nekonečná.

Regi - to je něco!! děkuji.

Hani,

to není smíření. To jediný, co je důležitý, jak je vám spolu. Chtít vědět, co se honí tomu druhému v hlavě je stejně jako nesmyslné jako se koukat do mobilu. (To je jen metafora). Je to jeho soukromé vlastnictví, jak se s tím popral (pere).

Podívám-li se na to z druhé strany, tak se tvoje písmenka dají vyložit taky takhle:
Holky po třech měsících je ze mě zase kočka jako dřív, chodím cvičit, s kámoškama, víc se maluju, víc se opečovávám. Co se mému muži honí v hlavě naprosto netuším, v té mojí se honí, že jsem ráda, že je se mnou, máme se rádi, je nám spolu dobře, prostě jsme Ti co spolu chtějí být... Co bude dál to neřeším, žiju tady a teď. Jasně, že na něj mám občas vztek, že se zamiloval do někoho jiného. A tak se dívám po chlapech kolem sebe a uvědomuju si, jak jednoduché to vlastně je zamilovat se do někoho jinýho. A jak těžké je odejít od toho koho mám rád...

Kerrin napsal(a):

Alosek napsal(a):

Kerrin,
můj bývalý taky moc chtěl "se snažit"... Ale protože to neměl v sobě, nemiloval mě, nešlo to. Ukončit jsem to nakonec musela stejně já, i když jsem to ořvala, bylo mi to líto, a bolelo to hrozně.
Protože pokud sám nepochopí, že část chyb v našem vztahu byla i na jeho straně, a pokud s tím něco neudělá, nechci, aby se vracel. Bylo by to zase to samé.
Já o svých chybách vím (o některých určitě) a snažím se na sobě pracovat.

Lálino, i ty, Lakino,
vím dobře, jak vám je. Občas mě píchne u srdce i teď, ale uvidíš, že horší že to bylo, teď to bude jenom čím dál tím lepší. Pomalu, ale jistě. Hrošánek to píše přesně - taky se mi i teď sevře krk a zatají dech. Ale umím to zahnat.

Děti, to jsou zlatíčka. Taky jsem si řekla, že teď prostě budu žít pro sebe a pro malého. Chci ho vidět vyrůstat, šťastného, zdravého, spokojeného, sdílet s ním jeho dětství a pak ho připraveného vypustit do světa s pocitem, že jsem si ho užila, dokud jsem mohla, a dokud on sám chtěl.
Na to konto bývalý řekl: "Já vím, o co přicházím, mrzí mě to, ale nemůžu s tím nic dělat, osud to tak chtěl (tak tuhle výmluvu fakt neberu, svůj život žijeme sami, a je na nás, jaký bude). Teď můžu být lepším otcem, když ho nevidím denně, víc se na něho těším, víc se mu pak o víkendu věnuju a umím si ho víc užít, když mě neobtěžují starosti o něho, ale můžu si jenom užívat radosti. Ty jsi silná, lepší, než já, zvládáš to perfektně a já ti rád na cokoli finančně přispěju." Na tohle fakt nebylo co říct...

Alosku, jsi statečná, obdivuji tě, že jsi to dokázala utnout. To je přesně ten pohled chlapa jak popisuješ výše.......tomu mému M, taky si už zkusi brát si moje zlatíčko o víkendu, v týdnu a i on sám přijel kdy chtěl........a náramě byl spokojený a pak vlastně skoro i vyznělo z jeho úst.....že to takhle fungovalo a že se pak i víc těšil na mě!!!
Můj M si je také jistý , že vše zvládnu, jinak se také v době našeho "rozchodu" pře  několika měsíci ....nabídl, že mi vždycky pomůže jak bude moct a co budu potřebovat.
Hezké, že?

tak holky,jakto že znáte mého muže?kde jste se s ním seznámily,že tu o něm píšete.... :fuck:

Kerrin napsal(a):

hrosanek napsal(a):

Existuje jediná cesta zpátky, tedy podle mě. Musí chtít oba, musí se poučit oba, ale každý zvlášť v prožitku ve své hlavě. Podváděný partner musí věřit, že to má smysl s ním zůstat pouze z důvodu lásky k podvádějícímu. Nedá se stavět na nutné potřebě, už to nikdy neuděláš. Nevěra je důsledek nikoliv příčina problémů. Vztah je jako domeček z kostek, krize je rozmetá do okolí a nemůžu je chtít postavit všechny najednou. Hezky kostku po kostce. Nad každou cihlou si hezky sám za sebe říct, jó stojí mi to za to.

Krásné.....:hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta:

Krásné..... :hjarta: :hjarta: :hjarta: :hjarta: :hjarta:

hrosanek napsal(a):

Hani,

to není smíření. To jediný, co je důležitý, jak je vám spolu. Chtít vědět, co se honí tomu druhému v hlavě je stejně jako nesmyslné jako se koukat do mobilu. (To je jen metafora). Je to jeho soukromé vlastnictví, jak se s tím popral (pere).

Podívám-li se na to z druhé strany, tak se tvoje písmenka dají vyložit taky takhle:
Holky po třech měsících je ze mě zase kočka jako dřív, chodím cvičit, s kámoškama, víc se maluju, víc se opečovávám. Co se mému muži honí v hlavě naprosto netuším, v té mojí se honí, že jsem ráda, že je se mnou, máme se rádi, je nám spolu dobře, prostě jsme Ti co spolu chtějí být... Co bude dál to neřeším, žiju tady a teď. Jasně, že na něj mám občas vztek, že se zamiloval do někoho jiného. A tak se dívám po chlapech kolem sebe a uvědomuju si, jak jednoduché to vlastně je zamilovat se do někoho jinýho. A jak těžké je odejít od toho koho mám rád...

Jééé, čteš mi myšlenky. Krásně napsané. Tak to chci mít i já  a dělám proto všechno-snad všechno.... :pussa:

Tohle je můj cíl... A protože jsem si zažila i menší zamilování, tak ta empatie u mě veliká. To pochopení druhé strany je díky tomu snadnější.

HanB napsal(a):

"Existuje jediná cesta zpátky, tedy podle mě. Musí chtít oba, musí se poučit oba, ale každý zvlášť v prožitku ve své hlavě."

Kerrin, k tomuhle se také hlásím. Také bych to ráda ještě probrala, mám spoustu otázek, ale bojím se to otevřít. Mě se rovněž vyplatilo projevit svůj smutek, vztek a lítost v období pro provalení, párkrát to s ním rozebrat, ale jen tak asi po tři měsíce, a to ne každý den. Byly chvíle i mezitím, kdy se jakoby nic bývalo nepřihodilo.
Teď je to půl roku. Po těch třech měsících už o tom nepadlo ani slovo. Jak říkají holky, soustředila jsem se na sebe, od vzhledu po trávení času mimo domov na cvičení a s kamarádkami. Vůbec nevím, co si o tom myslel či myslí, vůbec nevím, co se mu honí v hlavě, vůbec nevím, jak to má teď s ní (jen to, že se nevídají), vůbec nevím, jestli toho lituje či jestli lituje, že se s ní nemohl více sblížit. Vlastně nevím vůbec nic, ale jiné to asi nebude a musím se s tím smířit.

jAK PÍŠE PETRA.....JAK JE VÁM SPOLU, NÁN TED TAK NĚJAK "DIVNĚ"

..... ON JE S NÍ DENNĚ V KONTAKTU....PÍŠOU SI A MYSLÍM , ŽE SE TŘEBA 1X TÝDNĚ I VIDÍ, ALE TAK TO VIDÍM JÁ ENBO SI TO MYSLÍM. DO JEHO HLAVY NEVLEZU A  ANI NECHCI, PROTOŽE V TÝ MÝ BYCH MĚLA TOTÁLNÍ ZATMĚNÍ.
:dumbom::dumbom::dumbom: A TO BY BYLO NA HLAVU  :dumbom::dumbom::dumbom:

nIC, PATLÁM SE V TOM TADY, PŘEČTU SI VAŠE RADY A JDU DO SEBE :hjarta::hjarta::hjarta:

HanB, Kerin - neřešte vztahy vašeho muže s jinými ženami, řešte jen vztah vás dvou!

Jiná cesta fakt není. Je důležité, aby váš vztah fungoval, určitě si samy pro sebe ujasněte, za jakých podmínek je pro vás přijatelné ve vztahu setrvávat. A pak jak půjde čas, tak si pokaždé takto váš vztah zhodnoťte a rozhodněte se, zda v něm dál pokračovat.

Já jsem si sama pro sebe řekla, že pokud budu cítit ve vztahu manželovu lásku a zároveň budu cítit, že si mě váží, že mu na mě záleží, to znamená že mě nechce ubližovat, že vychází vstříct mým potřebám, že chce, abych byla šťastná nebo alespoň spokojená, tak prostě nebudu pátrat, co dělá, když se mnou není. A pokud je takový kabrňák, že takhle "uspokojit" zvládá víc než jednu ženu, tak je to opravdu jeho věc a já to neřeším (ani nemůžu).

To třeba znamená - nevadí mi, že se mnou není každý večer, protože ty večery, které strávíme spolu, mi dávají tolik, že jsem spokojená. A jestli jde v úterý s kámoši na pivo nebo jestli opravdu má pracovní akci nebo jestli oblažuje nějakou milenku, to fakt neřeším, protože to řešení nemá a řešit nejde. Věrnost nelze dokázat, nevěru lze dost dobře tajit. Ostatně já také trávím některé večery bez něj a co v tu dobu dělám je jen a jen moje věc.

Pokud mi každý den z práce zavolá, jen aby se zeptal jak se mám a nějak mě při tom pobavil, jsem moc ráda, protože tím, že nezapomněl zavolat, mi dokazuje, jak mu na mě záleží, protože ví, že když nezavolá, je mi to líto. A jestli takhle zvládá denně volat ještě třeba deseti ženským, tak ať si to užije, já mám přeci stejnou možnost.

Pokud mě obejme, dodá mi odvahu, když se cítím v ouzkých, tak jsem fakt ráda, že ho mám. A jestli takhle dokáže pomoc i někomu jinému, co na tom?

A takhle bych mohal jmenovat dál a dál...

A na druhou stranu, když chvíle strávené s ním mi budou víc brát než dávat, když mi přestane být oporou, když mě bude zanedbávat, nebude uspokojovat moje potřeby, tak mi pak bude šumák z jakého důvodu se tak děje, zda kvůli jeho nevěře nebo "jen" z důvodu vyhoření vztahu a opadnutí jeho citů ke mně.

Jo a mmch - ono mít milenku/milence  a přitom nezanedbávat manželku/manžela  zvládne jen malé procento lidí.

Hrošámek,Petra,Vanilka
pěkné !  moc  :supr:

Kerrin,Judita, Lálina, Lakina
-tady se rýsuje další parta, která si bude rozumět...  :supr:

Rady, které tu dostáváte jsme tu dostávala  před půl rokem , snažím se  měnit sebe a fakt se mění i něco  mezi námi s ještěmanželem..vydržte, FAKT to chce čas.
Taky jsem nenáviděla -hlavně od dětí: S tím nic nenaděláš a teď už VÍM, že ne a už ani NECHCI.
Od M. jsem slýchala : Nemá to cenu, neklape nám to...a to bylo vše. Musí chtít OBA. On nedělal NIC pro to, aby to klapalo a že nemá pro něj rodina cenu a hledá smysl života v mimomanželských zážitcích, to je jeho věc...konečně jsem pochopila, že pro mě bylo manželství:MY a pro něj JÁ,JÁ...
Tak se postavte na své nohy, nesmutněte a buďte statečnými maminami svým dětem..  :hjarta:

Petro72:
už se ho na nic neptám, ani  jsem se neptala-on mně tak od těch známých a  kamarádek dokázal izolovat/ jak říká: Zaměstnat, aby ženská neměla roupy.../
Kamarádím  s kým chci..a budu !! :storstark:
No a srandy včera bylo dost a stačilo. :) Nedělám si žádné iluze, když se ke mně začal chovat líp, že neskončíme u rozvodu. Naopak, už aby to bylo...Děti jsme vychovali a půjdem každý svou cestou.
/Ono ještě v bytě není doděláno a mohl by mi taky navrhnout, ať mi to dodělá ten, co mu chodí v bačkorách a já bych MUSELA  OPRAVDU nějakýho sehnat  :reta: a to ještě taky nějak vnitřně nechci... :gloria:  :+))   /

I když se mi líbí třeba v Ordinaci , jak tchyně Munzarové- paní Smutná hezky čelí  ve svém věku a při své postavě zájmu letitého známého, nebo vztah pana Peška k p. Maciuchové v Ulici. Nakonec "lituju "Hanáka v Místě v životě, jak skončil s tou mladou dračicí-a hlavně lituju ty dětičky..Fandím bývalé paní Rokytové...taky berličky a poučení, že nikdy není vše tak zlé a definitivní.

V noci jsem se nějak probudila kolem třetí-až jsem se zhrozila, jestli mi zas v tuto dobu nevyletí další zub ! :+))))))
a M. nespal a přišel se mně zeptat-jen tak, jestli mi něco není, proč nespím..to je u něj VELKÝ úspěch/odpudivé a přitažlivé síly, že by se obracely??? 

Tak holčičky, pěkný den všem :par:

Vanilka69 napsal(a):

HanB, Kerin - neřešte vztahy vašeho muže s jinými ženami, řešte jen vztah vás dvou!

Jiná cesta fakt není. Je důležité, aby váš vztah fungoval, určitě si samy pro sebe ujasněte, za jakých podmínek je pro vás přijatelné ve vztahu setrvávat. A pak jak půjde čas, tak si pokaždé takto váš vztah zhodnoťte a rozhodněte se, zda v něm dál pokračovat.

Já jsem si sama pro sebe řekla, že pokud budu cítit ve vztahu manželovu lásku a zároveň budu cítit, že si mě váží, že mu na mě záleží, to znamená že mě nechce ubližovat, že vychází vstříct mým potřebám, že chce, abych byla šťastná nebo alespoň spokojená, tak prostě nebudu pátrat, co dělá, když se mnou není.

To třeba znamená - nevadí mi, že se mnou není každý večer, protože ty večery, které strávíme spolu, mi dávají tolik, že jsem spokojená. A takhle bych mohal jmenovat dál a dál...

A na druhou stranu, když chvíle strávené s ním mi budou víc brát než dávat, když mi přestane být oporou

vÍM, ŽE TADY ŘÍKÁTE, ŽE TO CHCE TRPĚLIVOST

VANILKO: třeba po jaké době jsi poznala tu změnu. jak to bylo u Vás..... začala jsi se dávat do kupy sama, pracovat na sobě.....přece to nebylo , že rekl, chci být s tebou udělám vše a otočil se o 360 st?


Jinak mám souhlas s tím , že mi nebude vadit, že se mnou není každý večer, když jiný večer  mi dá tolik a budu cítit, že mu na mě záleží.
Řekl  mi  včera , že si dáme "pár dní", já vím, že je to běh na dlouhou trať, ale co je těch pár dní.............??????????????????

Ahoj zdravím všechny. Po včerejšku, kterej mě totálně dostal, se vracím k vám. Kerrin se ptala jestli mě to včera u milenčina domu viděl: ANO, viděl. Reakce, žádná. Prostě se jako obvykle vrátil po 23 hodině, lehl na divan a usnul. Nechápu, že se mu chce v noci zvednout, odjet domů, tady zalehnout k televizi a usnout. CO TO JE???
Dnes ráno se jen mimochodem zmínil, že to musí vyřešit. Na moji jedinou otázku, co znamená "vyřešit" pro mě, odpověděl, že to nemám brát jako že mě chce strašit, že se uvidí. CO TO JE???
Za dnešní asi hodinu, co se po ránu zdržel doma, milenka volala (vím, že to byla ona, viděla jsem číslo na displeji) každou čtvrthodinku. Ale gratulujte mi, M odešel ven a telefony zapomněl na stole (to se nestalo určitě toho půl roku co o nich vím) a já, i když jsem je v jednu chvíli držela v ruce a bojovala s tou mrchou ve mně, jsem je dokázala položit a nepodívat se do nich. Je to úspěch nebo blbost?. Víte, dostala jsem šílenej strach, že tam najdu nějakou zprávu, která mě srazí na kolena, a vzpomněla si, jak tady píšete, že to vlastně ublíží jen mě samotné.

hrosanek napsal(a):

Holky jen mě napadlo, jediné co mi fakt chybí, je touha dokázat mému muži o co přišel. Myslím, že po jakémkoliv vztahu musím být chvíli sama, Nemám, co tomu dalšímu dát, leda rozervanou ženskou, která bude smutnit a srovnávat. Taky věřím, že nezůstanu sama (nemám to v povaze :) ), ale chci si "přitáhnout" chlapa, který za to bude stát sám o sobě.

Taky mám tyhle myšlenky. Aby pochopil, že jsem prostě to nejlepší, co ho v životě potkalo. :D A já vím, že jsem. :D:D:D

když se u nás provalila nevěra, tak jsem se ho zeptala, jak to chce dál. On že tak jak doposud. Že si taky můžu někoho najít a že můžem žít tak nějak všichni dohromady, že to už vidí, jak u nás na chalupě sedíme všichni u jednoho stolu a všechny naše děti běhají kolem. Jako třeba Kraus, Krausová, Chýlková, Roden... Jse mjen pípla, jestli by na mě nežárlil a on že ne, že ho vůbec fyzicky nepřitahuju, jen si váží mé osobnosti a chce zachovat rodinu, chce být při tom, až bude naše nejmladší vyrůstat, dělat první krůčky...

Já koukala jak puk. To byl večer nabitý informacemi, to vám povím. Nejdřív jsem se zničeho nic dozvěděla, že má vztah s sobou, kterou jsme považovala za kámošku a teď tohle.

No já byla přesvědčená, že náš vzájemný další vztah nemá perspektivu. Jak bych mohla konkurovat mladší, štíhlejší, neokoukané milence, která podle mě s ním měla víc společného než já. Považovala jsem ten jejich vztah za neuvěřitelně silný, protože musel projít spoustou překážek - moje rizikové těhotenství, narození naší dcery, moje onemocnění, nic je nedonutilo se rozejít...

No ale protože jsme byla v té době na mateřské, sice na půl úvazku jsem pracovala, ale bála jsem se, že tři děti z toho neuživím, tak jsem tu jeho představu nějakého soužití v troj či více úhelníku hned nesmetla ze stolu. Ale po probdělé noci, kdy jsem to celé promyslela a procítila, jsem usoudila, že dělit se vědomě o chlapa schopna nejsem nebo možná že tenhle chlap mi za to nestojí, že není tak úžasný, abych se o něj chtěla dělit, když po světě běhá určitě hafo jiných chlapíků, kteří by chtěli jen mě a na rukou by mě nosili.

Takže jsem mužovi řekla, že obě nás mít nemůže, že to nejsem schopná. Ale že pokud bude chtít jít dál životem společně s milenkou, že jim rozhodně nikterak nebud stát v cestě. A pokud se rozhodne pro rodinu, budu se snažit chovat tak, jako by to nikdy neudělal. (To jsem nevěděla, jak je to těžké a co to vlastně znamená).

V duchu jsem si přála, aby se rozhodl pro ní. Protože já nemám potřebu být blízko lidí, kteří mi ublížili a to, jak se ke mně choval během té doby, co s ní chodil, mi hodně ublížilo. Ale zároveň jsem věděla, že já nechci být ta, která to vyřeší, že je to jeho situace k řešení.

On se poměrně rychle rozhodl pro rodinu, s milenkou se rozešel. Ale bylo to i proto, protože ten jejich vztah měl už něco odžito, růžové brýle zamilovanosti už zmizely. A taky ten jejich vztah byl o tom, že ona ho milovala víc než on ji, ona byla citově závislejší. O tom jsem tehdy ale neměla ani ponětí.

Ale já tomu jeho návratu nevěřila. Myslela jsem si, že on jen teď bojuje se svým rozumem, který mu velí nerozbíjet rodinu, ale že je jen otázkou času, kdy svým citům podlehne a půjde za hlasem svého srdce.

Jenže jsem to nechtěla té milence nikterak ulehčit. Aby to neměla tak snadné (byla to ona kdo ten jejich vztah provalil, myslela si, že jí ho poté zabalím a pošlu). Takže jsem se začala chovat tak, aby bylo mému muži se mnou dobře, aby neměl ten odchod tak jednoduchý. Brala jsem to jako dobrou školu pro moji budoucnost, pro můj další vztah.

MMCH jsem to byla já, kdo obnovil náš fyzický kontakt, manžela jsem tehdy svedla tak, že nestačil valit oči. Později mi řekl, že kdybych nebyla aktivní, tak bych ho svojí pasivitou opravdu "donutila" vyhledat milenčinu náruč, takhle neměl tu potřebu.

Jeden večer jsem si řekli, co nám na tom druhém vadí, on mi sdělil, co hledal u milenky, nacházel a doma ode mne to nedostával, já mu řekla, v jakém případě bych byla spokojená, co zas chybělo ve vztahu mě.

A oba se zkoušeli podle toho chovat. No a vedel toho jsem se změnila fyzicky, jak jsem psala. On začal pozorovat, že když jdeme spolu, vzbuzuji u okolí jiné reakce než předtím a přesně měsíc po provalení se chtěl v Ikea porvat s jedním chlápkme, který podle něj mi nestoudně koukal na nohy...

Později mi řekl, že to, že jsem ho nijak nepřemlouvala, aby s námi zůstal, že ho to začlo ke mně děsně přitahovat ( v tu dobu ho naopak milenka pořád kontaktovala, že na něj počká, že to bez něj nemůže vydrřet atd). Že já jsem ho nepřemlouvala bylo proto, že jsem si myslela, že to nemá cenu.

Šiš, to je dlouhý...

se omlouvám, že tady opakuji svůj příběh, leckdo už to čte po x-té. ALe byla bych ráda, kdyby to někomu pomohlo, kdyby ubylo trápení.

Když ten druhý nemá zájem, nic se s tím neudělá. Můj muž zájem měl, zase ale roka půl mě předtím podváděl.  Kdo ví, co by bylo, kdyby se ten jejich vztah provalil dřív. Asi by náš vztah skončil, on mi pak přiznal, že už promýšlel život s ní, jak s ní bude bydlet, jak si bude brát naše děti na víkend. Ale to bylo hodně předtím, než se ta jejich nevěra provalila. Jak šel čas, tak zjhisiti, že s ní žít nechce a chtěl ten vztah ukončit, ale jednak ona nechtěla a druhak jí nechtěl ublížit. No a tak to provalení jen bylo katalyzátorem, urychlovačem toho, co už chtěl udělat dřív. To nebyla moje zásluha...

tak to je mazec vanilko,po tom co jsme se včera bavili, tak mi řekl, že mě má rád..... asi nějakým způsobem, nevím jakým . jen jsem položila otázku jako třeba matku jeho dítěte?......prý to zas ne, ale že se vytratila i z toho intimního života ta "šťáva". Já pociťuji to samé, jakéo že už není takový natěšený............jistě chce vše svůj čas. Opravdu asi kousky do cihličky a cihla k cihle......... nebo fakt nic!Tak uvidíme jak se k sobě začneme chovat.Dneska musím překousnout, to že jde večer pryč. Snažit se , abych nebyl podrážděná atd.... prostě s úsměvem :D

Neomlouvej, se, Vanilko,
všichni tě tu rádi čteme.

Tyhle věci by se měly učit na školách-tak od 8. třídy, aby tolik lidí netápalo v partnerských vztazích....

hrosanek napsal(a):

Hani,

to není smíření. To jediný, co je důležitý, jak je vám spolu. Chtít vědět, co se honí tomu druhému v hlavě je stejně jako nesmyslné jako se koukat do mobilu. (To je jen metafora). Je to jeho soukromé vlastnictví, jak se s tím popral (pere).

Podívám-li se na to z druhé strany, tak se tvoje písmenka dají vyložit taky takhle:
Holky po třech měsících je ze mě zase kočka jako dřív, chodím cvičit, s kámoškama, víc se maluju, víc se opečovávám. Co se mému muži honí v hlavě naprosto netuším, v té mojí se honí, že jsem ráda, že je se mnou, máme se rádi, je nám spolu dobře, prostě jsme Ti co spolu chtějí být... Co bude dál to neřeším, žiju tady a teď. Jasně, že na něj mám občas vztek, že se zamiloval do někoho jiného. A tak se dívám po chlapech kolem sebe a uvědomuju si, jak jednoduché to vlastně je zamilovat se do někoho jinýho. A jak těžké je odejít od toho koho mám rád...

Hrošánku: PŘESNĚ TAK !!!!!! Já vím, že to tady omíláme pořád dokola, ale ono to chvilku trvá, než se to usadí.

Han B,

je dobře , že už se cítíš tak nějak v pohodě avidíš, že pálit mosty by bylo asi urychlené řešení. Držím Ti upřímě palce, at to funguje podle tvých představ!

Mikulenko, Vanilko,
já se vám klaním :godlike: Koukám, že Pandoře jste daly metu pěkně vysoko, vůbec jí nezávidím přípravu dvojky :lol:

No, my jsme došli právě dnes, v tento den, do stavu, kdy přede mnou nevyslovuje milenčino jméno, protože mě má prý rád a ví, že mi to ubližuje, nemluví o ní, na společné víkendy s ní si zve čím dál tím víc kamarádů. Začal horolezit, ona s ním nejezdí, tak je minimálně 2x měsíčně v trapu... A taková láska to byla. A po letech si zapamatoval, o čem jsme před měsícem mluvili, a zeptal se, jak se to vyvíjí.... :co:

Inu vypadá to, že mám nového kamaráda na občasný pokec a péči o syna :lol:

Alosku, promin, že se zeptám....jen nevím, jaká je u Tebe situace.trošku si to ujsasnit, abych Ti i třeba spatně neodpověděla.
Z toho co jsi psala, tak mi přišlo, že s manželem žijete,zatím to necháváš být , nebo jsi to ukončila?

papa holčičky čtu vás,jsem tu s vámi,at víte :kapitulation:

Alosek napsal(a):

A taková láska to byla. A po letech si zapamatoval, o čem jsme před měsícem mluvili, a zeptal se, jak se to vyvíjí.... :co:

Inu vypadá to, že mám nového kamaráda na občasný pokec a péči o syna :lol:

Dyť ti říkám....počkej ještě 1-2 roky a bude to stejné jako u nás. Ale pozooor, né že budeš sedět v koutě :dumbom:  A to ty nebudeš, to já vím. ;)  :vissla:

Dneska kamarádi - do roka "skoro parneři"....  Jsme se sešli ale parta. :reta:  :lol:

Kerrin napsal(a):

Alosku, promin, že se zeptám....jen nevím, jaká je u Tebe situace.trošku si to ujsasnit, abych Ti i třeba spatně neodpověděla.
Z toho co jsi psala, tak mi přišlo, že s manželem žijete,zatím to necháváš být , nebo jsi to ukončila?

Ahoj Kerrin,
nežijeme spolu, ukončila jsem to před dvěma roky. Ale jeho vývoj zdá se ukončen není - no třeba taky jednou dospěje (aspoň trochu, aspoň v něčem)... Zatím prý neví, co vlastně chce :vissla:

Kerrin napsal(a):

Dneska musím překousnout, to že jde večer pryč. Snažit se , abych nebyl podrážděná atd.... prostě s úsměvem :D

tak co se zase dělo? nevydržela jsem vůbec nic! jenomže se to nedá!
Včera večer jel za kamarádem na kafe. Když odcházel, tak jsem ho s úsměvem vyprovodila.Pohoda,při odchodu mi řekl, že nebude dlouho ...na chvíli. No a přijel ve 3 ráno........mazec, co přece se šli jen podívat do baru.
Takl jsem mu  to opět vpálila.........když na chvíli, tak bych ještě brala pulnoc.1 hod, ale tohle bylo moc,
řekla jsem mu, že takového chlapa nepotřebuju a nemusím tady být.
A dnes opět má zase táhlo...............pokud puzjde tak už nadobro!

Ahoj Kerrin, nic si s toho nedělej, můj manžel odjel včera v 17.30 hod. Dceři, která se ho ptala jestli se brzo vrátí a bude si s ní hrát, odpověděl, že za moment je doma,  no a přijel ve 2 v noci. A já idiot, křížený s absolutní naivkou se o něj bála, co kdyby se chudáčkovi náhodou něco stalo. A teď, teď už je zase pryč. Nemá to význam, já to chápu, ale něco ve mně, nevím co to je, to pořád nechce odpískat. Asi strach z neznáma, strach z toho, že bez něj nejsem celá.

Holky a jak víte v kolik se vrátili??? Ve dvě, ve tři ráno máte spát sladkým spánkem a vůbec se nestarat. Jak říká můj syn - kdyby se něco stalo, oni by vás policajti vzbudili :-)

Salen, dyť ono spát nejde....a když jo, tak strašně lehce, že tě každé sebemenší klapnutí vzbudí.

Jo, taky můj ještě M jednoho krásného dne při naší malé bouřce a po řečech jak je to s milenkou skončeno odjel. Když se blížila půlnoc, začala jsem se bát. Poslala jsem mu smsku jestli je v poho a ona nedošla. Já se bála ještě víc. Druhý den v 10 ráno se M vrátil, tvářil se jakoby nic a že pojedeme k jeho rodičům. Já zírala jak puk. Najednou mu ještě ke všemu přišla smska a mi to docvaklo. Připadala jsem si jako největší idiot. Bála jsem se o něj a on byl u NÍ.  Jo, to jste potom měly vidět ten vítr. Tajfun byl proti mě malinký, jak jsem mu házela všechny věci do báklů a z bytu ven.

Sice si je po hoďce donesl zpátky a zůstal ještě pár dnů, ale po uklidnění a svém vnitřním zjištění, že takhle teda fakt žít nechci, jsem ho hezky požádala, aby odešel než přijdu z práce. A to byla ta poslední naše tečka.  V té době nepředstavitelná bolest…..a dnes, to nejlepší co jsem udělala.

Ahoj holky, tak já nechci trhat tu naši partičku......můj M je, jak už jsem někde výše psala už měsíc na služebce v zahraničí, ale předtím to s těmi příchody bylo úplně stejné jako u vás....nevyptávám se ho...vím, že práce má hodně, ale radost z jeho pracovního nasazení mi kazí skutečnost, že ona má přes chodbu jeho kanceláře služební byt..........jsem ironická,ale ne naivní, já co se teď děje beru jako zkoušku našeho vztahu, svýho sebeovládání (vím, že výčitky, nářky a pláč nemají cenu, takže se podle toho řídím...) taky mám pořád v sobě víru a naději, že se časem probere a uvědomí si, o co vše by přišel. Možná se tak nestane, ale mám ho sakra pořád hodně ráda, takže to ještě nevzdávám. Zkuste ještě taky vydržet!!!

Kerrin, Lálino, tak nejdřív vám chci napsat, že vás plně chápu, chápu vaše pocity i to, jak se chováte. Přesně takhle jako vy jsem se totiž minimálně deset let chovala i já. Můj muž byl kopií těch vašich.

A já si nemyslím, že za všemi jeho  pozdními příchody byla nevěra. Spíš za to mohla ta jeho povaha, rád se baví, rád je mezi lidmi, má rád, když se alkoholem uvolní...

Býval málo doma, trávil málo času s dětmi, nedodržoval čas příchodu domů, který předtím slíbil. Tedy alespoň podle mě, podle mých představ, on si myslel něco jiného.

Později se do toho vložila i nevěra, přijeli jsme třeba v neděli z chaty, on řekl, že jde zaparkovat a pak si jde přečíst noviny do hospody. Že přijde brzy. Přišel pozdě, dnes vím, že jel za milenkou, pak ještě do hospody, takže přišel domů zakouřený (aby byl nenápadný).

Já se s ním o tom jak často je pryč, jak nedodržuje čas slíbeného příchodu dohadovala, hádala, vyčítala (nemluvím o  nevěře, o té jsem nevěděla). A hlavně - sama se vnitřně trápila. Řekl třeba, že přijde ve dvě v noci. Já do dvou v klidu spala, ve dvě mě vnitřní hodiny probudily, já zjistila, že není doma, volala jsem mu, on to buďto nebral, nebo mi to zvedl, když jsem začala, že by měl jít domů, tak zavěsil nebo zase něco slíbil. A já doma brečela, nespala, ponižovala se telefonáty jemu, až do té doby, než dorazil... Ráno jsem šla do práce úplně zničená psychicky i fyzicky z nevyspání.

Dnes vím, že jsem na něm byla citově závislá. A taky vím, že přesto že mě mí blízcí lidé radili, ať se přestanu takhle trápit, radili mě jak tohle zvládat, tak mě to trvalo přes deset let, než jsem nejdřív pochopila, že tudy cesta nevede a pak mi trvalo ještě další čas, než jsem byla schopná se chovat jinak a pak ješě nějakou dobu trvalo, než jsem se začala i jinak cítit, než mě to přestalo trápit.

Pak se provalila ta jeho nevěra a to mě dost nakoplo. Nějak jsem cítila, že je blbost se trápit kvůli takovému člověku, že je nesmysl někoho nutit, aby trávil čas se mnou, aby byl s dětma. Došlo mi, že je to JEHO obrovská hloupost, když nechce s námi být a dobrovolně tráví čas jinde. A zařekla jsem se, že jeho už v budoucnu nechci  nebudu nutit a přemlouvat, aby byl se mnou a s mými dětmi.

Hodně mi pomohlo, že jsem začala chodit večer pryč stejněkrát jako on. A taky se mi někdy stalo, že jsem se tak večer někde bavila, že jsem zapomněla na čas a přišla později, než jsem slíbila. To mě pomohlo pak případně tolerovat jeho nedodržení slova. A stala jsem se mu vzácnější.

Přestala jsem se absolutně ptát, kam jde a kdy přijde, protože vím, že to nemá cenu - může si vymyslet cokoliv, může to nedodržet a já s tím nic neudělám. Pořád si říkám - je se mnou dobrovolně, tak snad někdy dorazí. A jestli se mnou být nechce, nikterak ho neudržím. Jenomže jeho tento můj nezájem začal neuvěřitelně fungovat - začal mi sám říkat, kam jde a kdy přijde, i proto, že jsem mu řekla, když se ptal kam jdu a kdy přijdu já - že mu to klidně řeknu, ale ať si uvědomí, že sám mi to nesděluje.

Pak jsme taky hodně začli večer někam chodi spolu, předtím jsem s ním do hospody chodit nechtěla. Ale když jsem se dozvěděla, že s milenkou takhle do hospody mezi kamarády chodil, tak jsem mu řekla, že když se rozhodl pro mě, tak proč bychom tam nemohli chodit spolu.

A on teď je daleko víc s námi doma a rád.

Ale všechno to funguje, protože on zjistil, že čas strávený se mnou je zábava. Já jsem na něj o hodně milejší než dřív (ale to nznamená, že si nechám vše líbit), když se mi něco nelíbí, tak mu to řeknu, ale neříkám mu měl bys udělat to a to, jen říkám, co mě trápí, nevyčítám mu, nechovám se jak nějaký závislák, nedělám mu problémy. Ze začátku jsem měla furt v hlavě - chovat se k němu jako kdybych byla jeho milenka.

Jo a hlavně - já se naučila svůj volný čas, svoje štěstí, svoje koníčky nespojovat jen s jeho přítomností. Když nechce nebo nemůže on, tak jdu do kina nebo jinam s někým jiným. Když od něj něco potřebuju a on to neudělá, požádám někoho jiného. Jeho mínus že zrovna nemůže.

A zase - to  všechno předpokládá, že on má zájem být s námi, že má zájem, aby se vzájemný vztah zlepšil.

Nejhorší je být ve vztahu, ve kterém nejsem šťastná.

Já vím, není to lehké, ale jde to. Zkuste zapracovat na svém sebevědomí. Pak to půjde líp. On by neměl být středobodem vašeho světa.

Moc vám držím palce.

Jo, Vanilko, tak tyhle hodiny ve dvě ráno znám. Taky jsem se vždycky ve dvě probrala (nevím, proč ve dvě), napsala sms, jestli žije. POkud hned neodpověděl, tak jsem volala. Obvykle jsem se dozvěděla, že už vyráží a přišel tak za dvě hodiny. Tak první dva roky jsem mu hystericky volala, ať okamžitě přijede domů - vrátil se ještě později. Pak mě to postupně přestalo bavit a přestala jsem ho prudit. Ale kupodivu jsme se domluvili a dohodu dodržoval, že mi po půlnoci bude každou hodinu psát, že žije. Opravdu jsme to takhle dělali cca dva, tři roky. Já byla spokojená, že vím, že je zdravý a on, že mu nevolám a neprudím.

No a stejně to bylo prd platný. :-)

Ze včerejška na dnešek tu spal můj převozníček. A bylo to úžasný, skvělý. Zase jsem zamilovaná na plný pecky (už mě to nějak přecházelo ...). A taky jsem si dnes poprvé řekla, že vlastně děkuju manželovi za to, že mě opustil - zase zažívám takovou tu lásku s velkým L. I když to není to, co jsem si představovala, je to něco jiného, nového a pozitivního. Zdál se mi sen o tom, že spolu žijeme a bylo to moc fajn. Říkala jsem mu to a on říkal, že ví, že to bude nádherný, že jsem ideální ženská, chtěl znát podrobnosti toho snu (a já zase svým typickým způsobem bruslila z toho, abych mu musela říkat o svých citech a přáních ....). Minule jsem si z něj dělala srandu, že jsem asi těhotná, že mám strašnou chuť na sušená rajčata. Teď se mě zeptal, jestli tedy opravdu nejsem těhotná. ŘEkla jsem, že rozhodně ne, ať se nebojí. On na to, že se nebojí, že je spíš zklamaný. Trochu jsem se vyděsila, abych zase nespadla do něčeho po hlavě, co nemá smysl, budoucnost. Ale nechám to plynout. Ono se to nějak vyvrbí. Život ukáže....

Taky se mi opět potvrdila manželova nezodpovědnost. Dnes jsem šla do školy, byli jsme domluveni, že si vyzvedne syna o půl dvanácté. V jednáct psal, že se opil (nemá milenku doma, tak si to náležitě užil) a že dorazí cca ve dvě. A já zrovna měla přednášku, na kterou jsem fakt potřebovala jít. TAk jsem mu napsala, že mě to mrzí, protože to pro mě bylo důležité. Ale žádnou výčitku. Ozval se za pár minut, že úplně zapomněl, že jsem měla jít do školy. Pak zrychlil a v podstatě dorazil jen s půlhodinovým zpožděním a s tisíci omluvami. A já byla ještě tak šlechetná, že jsem mu dala sebou k němu domů naložené maso, které nám zbylo z včerejška. :D

Nabuko - moc ti štěstí s převozníkem přeju.

A zrovínka na tebe jsem myslela, když jsem psala předchozí příspěvek. Že ty jsi příklad toho, že i když se jeden snaží seč může, tak pokud není zájem z druhé strany, tak vztah stejně nefunguje.

Já taky nejsem psycholog, netvrdím že jen to co píšu je správné. Jenom jsem udělala zkušenost, že když má človšk zdravé sebevědomí, tak nevyčítá, ale jedná. Nebojí se říct, co se mu nelíbí, ale zároveň ví, že nemá patent, na to jak se má žít

Vanilko, proč jsou v určitých okamžicích tak strašně stejní. Stejné výmluvy, stejné urážky. Já se moc snažím, aby UŽ nebyl středobodem mého světa, ale jde to strašně těžko a pomalu. Měl obrovskou volnost ve všem, vždycky si šel kam chtěl, neptala jsem se kam jde, říkala jsem si, že když bude chtít, tak mi to řekne sám. Věděla jsem, že je pracovně hodně zaneprázdněný a snažila se mu ulehčit co se dalo. Říkala jsem si, že musím vydržet a časem přijdu na řadu i já, co se trávení volného času týká. Ale nepřišla. M nikdy, když jsem po něm chtěla hlídání prostě nedorazil. Babičky nám nefungují (moje maminka je daleko, manželova nemá zájem), starší syn byl přes týden na internátě, teď na kolejích, takže hlídání nebylo a téměř není. No dcera sice povyrostla, ale bydlíme v RD, téměř na konci obce, takže se večer sama bojí.

Salen, dyť ono spát nejde....a když jo, tak strašně lehce, že tě každé sebemenší klapnutí vzbudí.

Ano Kuřátko, nejde spát, každá minuta je delší a delší, říkám si , teď, teď už určitě přijede...

Láli, moc Ti rozumím. Když si vzpomenu na ty pročekaný noci .... ještě dnes mě bere nenávist.
A vztek na sebe samu - že jsem byla zbabělá a nevyhodila ho tenkrát.  Ale co s tím teď nadělám, že jo.
Holt - je to život :) .

Vanilko..............trefila jsi do černého a přesně do puntíku popsala, to jak se chovám. už jsem tedy vzdala ty telefonáty a psaní sms...... aspoň to, ale je to hrozný, už se i vnirřně začínám stydět, ale jde to strašně pomalu.
Prostě já mu nedokážun to neříct, neumím být zticha a přejít to. Dala bych si vždy ránu do hlavy.:dumbom::dumbom:
Ted zase zmizel na pivo a pro cigárka....... slíbil, že přijde včas. Máme tady návštěvu, takže by to i bylo trapné. No jenže se dá počítat se vším.
Přísahám, že taková být nechci, musím to v sobě změnit. a raději uteču sem na net než do něj něco hustit a to od ted.

Je vidět, že jádro problému nefungujícího vztahu je právě to, co zrovna my tady prožíváme....závislot, že s náma partner nechce trávit volný čas, jen my se ptáme, klademe otázky, chceme slyšet odpovědi.


vanilko, jak jsi psala, že když někam jdeš, tak se tě manžel zeptá kam......... ten můj ani nemá tu potřebu se ptát kam jdu.

Kolikrát si říkám, že už je to v háji jen tím jak se chvám s na vše je pozdě........... zrovna ten včerejšek a dnešek to samé.
Já po něm jen pořád loudím nějaké odpovědi na mé otázky. je mi z toho všeho na nic.

Láli, jsem s tebou

majko, jak ty jsi na tom????

Nabuko - tys mě rozesmála tou poznámkou "už mě to nějak přecházelo" .... mám to podobně - když s ním dlouho nejsem, nějak to mizí, pak přijede, strávíme krásný večer a zase jsem ochotná tvrdit, jak je úžasnej :-). Bohužel to svědčí o tom, že pojmenování převozník je na místě. Takže opravdu pozor na chladnou hlavu :-).

Lálino - můj manžel měl taky dost volnost. Ve smyslu že jsem mu nebránila, když někam chtěl jít, hodně to taky bylo z pracovních důvodů, alespoň mi to tvrdil. A já nepátrala, proto jsem se také o tom jeho vztahu dozvěděla až po roce a půl a to jen díky tomu, že to chtěla ta milenka provalit, nechala mi doma vizitku...

No nic, spíš jsem Ti chtěla napsat, že to cítím jako výmluvu, že ty nikam nemůžeš,protože nemáš hlídání. Věř mi, že se to dá vždycky nějak zařídit. Mě hlídá neteř nebo synovec za 50kč na hodinu nebo mám v záloze ještě jednu čipernou důchodkyni. A to mám tři děti...

A když nemůžeš v noci spát, víš co ti poradím? Vlez na nějakou seznamku nebo chat, kde to v noci žije a zapoj se nebo si prohlídni nabídku příležitostí k seznámení. Třeba jen kvůli tomu, aby sis řekla, že jsi vlastně šťastná za to, co máš doma... ;) No ale kdo ví, třeba tam narazíš na pana Dokonalého, že...

Kerrin - jseš na dobré cestě, vlastně i Lálina, první krok je uvědomit si, co dělám špatně a hlavně chtít to změnit.

Jo a mému muži taky dřív nevadilo, že byla doma návštěva, klidně se někde zasekl a přišel později než řekl. Já mu to pak řádně podala, jak se chová nemožně. A k čemu to vedlo? Příště se mu o to víc domů nechtělo...

A Kerrin - dřív se můj muž taky neměl potřebu ptát se kam jdu. Jednak byl citově mimo (byl zamilovaný do milenky) - a tehdy by mě asi opravdu nepomohlo nic - a druhak mě měl dost jistou. Těma svýma výčitkama, těma otázkama jsem mu prokazovala svůj zájem o něj, cítil jak jsem na něm závislá, moje nálada se odvíjela od jeho chování, cítil že bez něj jsem ztracená.

Tím nechci říct, že opak závislosti je lhostejnost. Ne, naopak, já mu projevuji svoji lásku vřeleji než tehdy. Ale zároveň se nehroutím, když se mnou není, nenutím ho být se mnou. Je to celé takové volnější a přitom jsme teď víc spolu než dřív. Blbě se to popisuje.

Jinak neřeš jestli je to v háji a jestli je na vše pozdě. Opravdu neřeš, co bude. Nemůžeš to vědět, zítra to může ukončit on nebo ty. To samé platí i o mém vztahu. Ale je jisté, že veškerá změna sebe sama k lepšímu se ti bude v budoucnosti hodit. Buďto to tvoje změněné chování přinese změnu chování tvého muže a nebo se ti to bude hodit v nějakém dalším vztahu.

Protože ti povím tajemství, i když tady už veřejné - pokud se člověk nezmění, tak i v příštím vztahu bude řešit to co teď. Je pravda, že změna může být i to, že si člověk příště vybere partnera podle jiných kritérií než předtím.

Salen napsal(a):

Nabuko - tys mě rozesmála tou poznámkou "už mě to nějak přecházelo" .... mám to podobně - když s ním dlouho nejsem, nějak to mizí, pak přijede, strávíme krásný večer a zase jsem ochotná tvrdit, jak je úžasnej :-). Bohužel to svědčí o tom, že pojmenování převozník je na místě. Takže opravdu pozor na chladnou hlavu :-).

:D:D:D Když on je fakt úžasnej .... ;) Až na pár věcí ...;)

Vanilka69 napsal(a):

No nic, spíš jsem Ti chtěla napsat, že to cítím jako výmluvu, že ty nikam nemůžeš,protože nemáš hlídání. Věř mi, že se to dá vždycky nějak zařídit. Mě hlídá neteř nebo synovec za 50kč na hodinu nebo mám v záloze ještě jednu čipernou důchodkyni. A to mám tři děti...
.

Nabízím služby mé agentury ...;):vissla:

Kerrin napsal(a):

majko, jak ty jsi na tom????

Jsem na tom takto : více než rok žijeme s M odděleně, každý ve svém. Já s dětmi, on s milenkou.
Dohodli jsme se na rozvodu a momentálně řešíme rozdělení majetku - je to trochu složitější, protože dělíme firmy. Máme dvě děti - mladší studuje na VŠ, starší se vykašlal na školu vloni, pracuje v Anglii a teď ho vzali na VŠ tam.  Takže se s jedním synem vidím o víkendech, s druhým se uvidím až v létě.
S M jsme se brali v roce 1984, nemuseli jsme. Krize jsme sice měli, ale měla jsem pocit, že se máme rádi a že je doma pohoda. M je zaměstnaný v nadnárodní společnosti a hodně cestuje.
Z dnešní perspektivy už leccos z našeho manželství vidím jinak. Ale to asi každá z nás.
Zatím jsem sama. Potřebuju být sama.

majko, děkuji. Přeji Ti  jen to nejlepší a at je \tvůj život podle Tvých představ a aby jsi byla zase šťastná.

Nabuko - :hjarta::hjarta::hjarta: je moc krásný cítit, že jsem zamilovaná, tak si to užívej:hjarta::hjarta:

Vanilko, ještě k té volnosti a tak kolem......... myslím si, že jsem mu dávala ten prostor a i volnost.....mohl kam a kdy jak chtěl. Mě před tím pul rokem a něco přestalo hrát dohromady několik věcí - měnil se, začal víc chodit pryč a na mém M , že dá se říct  změna patrná.I dokážu vycítit, že se něco děje nebo není OK. On je ten typ, co raději mlčí než aby se projevil, vyčistil se vzduch a tak i tím  je to horší. Vlastně nikdy nebyl nějak zvlášt se projevující.Pouze když se to vyloženě týkalo jeho osoby, tak to ano.
Také netvrdím, že vždy když někam šel, že to vždy byla milenka. To ne, ale když se chce, tak se čas najde na cokoliv.

Cítím, že mě má jistou, nemá touhu a důlvod proč bojovat a snažit se a vůbec ho to tady nebaví, proto je zase fuč. Je vidět, že návštěva - nenávštěva - je pryč a to je hlavní - má svuj klid.Celý podvečer se těšil jak vypadne, jak malej kluk, co mu rodiče daj zaracha a on prostě stj co stuj musí udělat to co chce.
A pak taky to, že mezi náma jsou ted - závislost- lhostejnost.

Když jsme se poprvé rozešli a pak se vrátili k sobě - bylo to fajn, všechno v poklidu a bez nějakých výčitek, že někam jde , ale oproti tomu, přišel i stím, že zajdeme do kina, , pojedeme se někam podívat atd.

Mě už se fakt zdá, že je všechno ztracený aspon v současný chvíli, prostě mě to přestává bavit a leze mi na nervy jako červ, co mi chce prokousat kůži. Mám na něj vztek.

Milá Vanilko, bože jak jsi k té své moudrosti dospěla?
Já, protože jsem mu nebránila, když chtěl někam jít a nepátrala, tak i přes svá vnitřní tušení jsem na jejich vztah přišla po skoro 4-letech, Ona už také chtěla, aby vztah byl věcí veřejnou. Nevím, jestli to naplnilo její představy, mě to však srazilo 5 metrů pod zem.
Napřed jsem se chtěla strašně bránit tomu, co jsi napsala :
"spíš jsem Ti chtěla napsat, že to cítím jako výmluvu, že ty nikam nemůžeš,protože nemáš hlídání. Věř mi, že se to dá vždycky nějak zařídit."
Potom jsem se zamyslela, a co bylo nejhorší, musela jsem si poctivě přiznat, že máš zčásti pravdu. Mám vážně s hlídáním velký problém, nemáme tady rodinu, která by byla ochotná, ale určitě by to nějak šlo. Ale, a teď  ta strašná pravda, co když já někam půjdu a manžel zrovna v ten moment bude chtít být se mnou. Co když ten okamžik prošvihnu, co když nebudu doma, co když...

...můj muž taky neměl potřebu ptát se kam jdu. Jednak byl citově mimo (byl zamilovaný do milenky) - a tehdy by mě asi opravdu nepomohlo nic - a druhak mě měl dost jistou. Těma svýma výčitkama, těma otázkama jsem mu prokazovala svůj zájem o něj, cítil jak jsem na něm závislá, moje nálada se odvíjela od jeho chování, cítil že bez něj jsem ztracená.

A tohle jsem celá já. Vanilko, ty mě znáš a já o tom nevím.

Já si myslím,že pokud je do té milenky zamilovaný tak je úplně jedno jestli se ho ho ptáte kam jde.Podle mě,když se ho budete ptát tak mu to poleze na nervy a když ne tak bude spokojenej,že může v klidu vypydnout za ní.

To hej, ale keď raz zamilovanosť opadne, skôr sa mu bude chcieť vrátiť k milej, samostatnej a zaujímavej osobe, ktorá mu má čo povedať aj viac, než len neustále výčitky a kňučanie...

Mě je hrozně líto Kerrin,je to složitý.Já,když jse mého M zeptala,když jsme se k sobě vrátili,že doufám,že to skončil a on že jo.Potom jsem se dozvěděla,že si psali jestli něco víc to dodnes nevím ,tak jsem ho vyrazila.Protože jenom ten pocit,že jsem ho po tom co udělal vzala zpátky a on v tom pokračoval, co to bože je......Asi si myslel,že mu to budu trpět jako jeho bývalá a až když jsem podala žádost o rozvod a on věděl,že to šechno myslím vážně i co se týká ostatních věcí jako co peníze domluva kuli malýmu tak začal bojovat Než jsme se k sobě vrátili porvé před těma SMS a viděl z mé strany nějakou naději jako,že bych mu to odpustila bez nějakých větších komplikací tak mi taky připadalo jako že je mu to volný jestli se dáme dohromady nebo ne.Přišlo mi to jako,že on si řekl tak mě vzala zpátky šlo to lechce ta si dál budu psát s milenkou.A tím vším chci říct co se týká Kerin,že ona to ví,že je sní v kontaktu a jestli to ví její M,že ona to ví a tím pádem si myslí,že mu to trpí tak to je podle mě hodně špatný,tím pádem on si může vlastně dělat co chce.Já bych se na něj nemohla ani podívat doma,kdybych věděla,že žije se mnou a píše si s milenkou.Prostě já jsem taková,že když jsem se to dozvěděla potom taky co tvdil on,že jenom sms tak jsem ho vyryzila.A nevěřím tomu,že jsou to jenom sms.

Kerrin - podle mě je opravdu načase, abys sesbírala své ztracené sebevědomí. Bude se ti to hodit v tvém dalším životě ať už s tímto mužem nebo s jiným. Přečti si knihu Proč muži milují potvory a hodným holkám zůstávají oři pro pláč. Potvorou je zde míněna žena, která zná svojí cenu...

Lálino - díky, jsem ráda, že ti to, co píšu alespoň v něčem pomáhá. Jen pro upřesnění - nejsem moudrá, jen jsem v tomto směru informovanější a poučenější. Jednak jsem se v tom plácala moc let a pal taky mi hodně pomohl Babinet a hodné duše tady, čela jsem o tom dost knížek a chodila k psychologovi... Počkej, nebude to trvat dlouho a budeš na tom jako já.

Mě moc zaujalo, jak jsi napsala:

"co když já někam půjdu a manžel zrovna v ten moment bude chtít být se mnou. Co když ten okamžik prošvihnu, co když nebudu doma, co když..."

Tak pokud by tento okamžik nastal, tak by to bylo jen dobře, protože by tvůj muž dostal prostor pro touhu po tobě. Chtěl by tě, ale ty bys nebyla po ruce. Mohl by se na tebe těšit, přišla bys mu vzácnější než doposud. Znejistěl by, mohl by se jen domnívat, co právě děláš. Kdybys pak přišla domů, měl by radost. Tak to opravdu funguje.

Je to třeba jako s mandarinkama. Za komunistů byli mandarinky vzácností, první jsme měli až na Mikuláše (a ani to nebylo jisté). Tak jsem se na ně těšila, když jsem je konečně dostala, snědla jsem je na posezení. A připadali mě tak úžasné! V současnosti si nemyslím, že by mandarinky nějak ztratily svojí chuť, chutnají pořád stejně, ale když je koupím (kdykoliv na ně dostanu chuť, tak je můžu mít), je tak snadné je získat, žádné fronty jako kdysi, tak se po nich už tak nevrhám a leckdy mi tady na míse leží kolik dní... chápeš?

Ale je možné, že manžel o tebe už ztratil zájem opravdu, to se nedá vyloučit. Ale jako příklad uvedu Nabuko. Jí se podařilo své sebevědomí vydolovat. Je sice pravda, že ač se od určité doby chovala sebelíp, manžel už měl v hlavě jasno a šli od sebe. Ale všimni si, jak se Nabuko žije teď - díky tomu, že je zdravě sebevědomá, tak už jí manžel nemá šanci ublížit a její nový přítel taky ne.

Jo, Romin, máš taky pravdu, každý jsme jiný, každý jsme ochotný tolerovat něco jiného a je to tak dobře, chovat se tak, jak to cítíme, jak to chceme.

Já si jen myslím, že nejhorší je chovat se v rozporu s tím, co chceme. A tohle je zrovna poté, co se provalí nevěra, častá chyba. Chceme třeba udržet vztah, ale chováme se tak, že partnera odpuzujeme a vyháníme, atd. TAkže je dobré sladit to co chceme a to, co děláme.

Nabuko napsal(a):

Jo, Vanilko, tak tyhle hodiny ve dvě ráno znám. Taky jsem se vždycky ve dvě probrala (nevím, proč ve dvě), napsala sms, jestli žije. POkud hned neodpověděl, tak jsem volala. Obvykle jsem se dozvěděla, že už vyráží a přišel tak za dvě hodiny. Tak první dva roky jsem mu hystericky volala, ať okamžitě přijede domů - vrátil se ještě později. Pak mě to postupně přestalo bavit a přestala jsem ho prudit. Ale kupodivu jsme se domluvili a dohodu dodržoval, že mi po půlnoci bude každou hodinu psát, že žije. Opravdu jsme to takhle dělali cca dva, tři roky. Já byla spokojená, že vím, že je zdravý a on, že mu nevolám a neprudím.

No a stejně to bylo prd platný. :-)

Ze včerejška na dnešek tu spal můj převozníček. A bylo to úžasný, skvělý. Zase jsem zamilovaná na plný pecky (už mě to nějak přecházelo ...). A taky jsem si dnes poprvé řekla, že vlastně děkuju manželovi za to, že mě opustil - zase zažívám takovou tu lásku s velkým L. I když to není to, co jsem si představovala, je to něco jiného, nového a pozitivního. Zdál se mi sen o tom, že spolu žijeme a bylo to moc fajn. Říkala jsem mu to a on říkal, že ví, že to bude nádherný, že jsem ideální ženská, chtěl znát podrobnosti toho snu (a já zase svým typickým způsobem bruslila z toho, abych mu musela říkat o svých citech a přáních ....). Minule jsem si z něj dělala srandu, že jsem asi těhotná, že mám strašnou chuť na sušená rajčata. Teď se mě zeptal, jestli tedy opravdu nejsem těhotná. ŘEkla jsem, že rozhodně ne, ať se nebojí. On na to, že se nebojí, že je spíš zklamaný. Trochu jsem se vyděsila, abych zase nespadla do něčeho po hlavě, co nemá smysl, budoucnost. Ale nechám to plynout. Ono se to nějak vyvrbí. Život ukáže....

Taky se mi opět potvrdila manželova nezodpovědnost. Dnes jsem šla do školy, byli jsme domluveni, že si vyzvedne syna o půl dvanácté. V jednáct psal, že se opil (nemá milenku doma, tak si to náležitě užil) a že dorazí cca ve dvě. A já zrovna měla přednášku, na kterou jsem fakt potřebovala jít. TAk jsem mu napsala, že mě to mrzí, protože to pro mě bylo důležité. Ale žádnou výčitku. Ozval se za pár minut, že úplně zapomněl, že jsem měla jít do školy. Pak zrychlil a v podstatě dorazil jen s půlhodinovým zpožděním a s tisíci omluvami. A já byla ještě tak šlechetná, že jsem mu dala sebou k němu domů naložené maso, které nám zbylo z včerejška. :D

...já taky ve dvě   a on se divil proč nespím a proč se o něj bojím,že je asi nesmrtelný....

Chtěla bych se vás zeptat a hlavně  Vanilky, jejíž příspěvky ráda čtu a obdivuju ji, jak se z toho všeho, čím prošla, dostala a našla sama sebe... Já teď řeším i naše odcizení v intimním životě a nevím, jak se mám chovat. M nejeví poslední dobou téměř žádný zájem,(od nového roku nic), citově je u ní.... takže příčinu znám...A nevím jestli to mám být já, kdo projeví snahu nebo jestli je lepší svůj zájem nevnucovat a čekat až bude chtít on. Mně to moc chybí, spíš než samotný sex tak to stulení se do jeho náruče....Asi po něm chci něco, co mi teď on upřímně dát nemůže. Ale je to další rána, která mi sráží sebevědomí někam až úplně dolů. Vanilka psala, že kdyby ona neprojevila po provalení zájem, tak by nejspíš manžela vehnala zpět do náruče milenky a na druhou stranu píšete, že se nemá partnerovi ukazovat vaše citová závislost na něm, doporučuje se odstup. Nechci ale zase, aby si myslel, že o něj v tomto směru nemám zájem. Většinou spolu neusínáme, M se vrací pozdě, párkrát jsem ho v noci vzala jen za ruku a drželi jsme se, což pro mě v naší situaci bylo mnohem intimnější pouto než vlastní sex. Napadlo mě se ho na to i otevřeně zeptat, ale pak vždycky couvnu a říkám si, že bude lepší počkat a nedrásat  to ještě víc.... Je to složitý a já vážně nevím, jak se zachovat...

Vanilka69 napsal(a):

.... Přečti si knihu Proč muži milují potvory a hodným holkám zůstávají oři pro pláč. Potvorou je zde míněna žena, která zná svojí cenu...

Vím, že tohle doporučení není pro mne, ale přesto bych se k němu rád vyjádřil... Doufám, že smím.... Ještě bych doporučil knihu "Proč muži opouštějí ženy" (je na trhu) a ještě jednu - kdyby taková kniha existovala - (nevím o ní), tak i "Proč ženy vykopávají muže". A nakonec poznámku: ženu, která zná svoji cenu, rozhodně za potvoru nepovažuju, ale potvory nesnáším, natož abych je snad měl milovat...

Romin, Vanilko........ holky vy mě držíte nad vodou!!!!!

Situace je ted taková...... M mi tvrdí , že s ní nic nemá. Vím a i on ví, že já vím, že si s ní píše.Řekl mi že si "občas " napíšou. Jenže co znamená občas...Vím, že je to téměř denně. Hrozně mi to vadí. To nevím, zda to dokáže skončit.
Pořád si ten blbej mobil schovává a někdy i vypíná, no to je příšerný, ale nic s tím neudělám.
Navzájem víme co nám vadí  jeden na druhém.
M je ode dneška  více sdílnější, komunikuje o dost více než kdy jindy, i doma pracoval. Co se týče intimností a sexu , tak ten je také. Aspon to tak cítím, že mě neodmítá. V noci se i už také občas přitulí sám od sebe. Nestává se, že by byl někde přes noc a do rána nebo vůbec nepřišel.
Dnes měl v plánu k večeru jet ke známému, se kterým se znám osobně, řekla jsem mu, že já doma nebudu (je potřeba , aby někdo z nás doma byl kvůli prckovi), jen se zeptal, kam jedu......... odpověděla jsem, že na návštěvu a nakoupit něco na zítra. Prý kdy se vrátím.... tak jsem řekla, že nevím, ale at si zařídí co potřebuje během podvečera. také to šlo!!!!
:supr:Zašla jsem si na solarko a k nákupu si udělala radost ....  pěkné spodní prádlo.:jojo:

No řekla jsem si, že ted to něchci pokazit svým remcáním, ale nebudu mu na vše přistupovat!:dumbom:

Judito, těžko mohu radit. Je to ošemetné téma a každý je naladěn jinak.
Když M bydlel u matky, tak ten intimní život byl mezi náma hrozně vášnivý. To víš, že jsem ho svedla a nejednou,ale iá on mě. chtěl to  také. Nebylo to pokaždé, když přijel, ale1-2x týdně určitě.
Když tohle jsem tak nějak vycítila jestli jo nebo ne. A nějak to i vyšlo. proto mě zaráželo to chování mého M někdy před dvěma týdny.jak mě odmítnul (i několikrát) a to už jsem se zasekla, že takhle ne.
Vím, jak Ti je :hjarta:

Klokane......holky nemyslí "potvoru" doslovně, ale spíš dělst, tak jak se nám to bude hodit a ne , aby s náma Ti naši  zatím manželé mávali, jak se jím zlíbí:jojo:

Lálino, ty musíš někam prostě vypadnout, nehledě na to zda Tvůj M bude doma nebo ne. Potřebuješ mezi lidi:hjarta::hjarta:

Tu knížku musím sehnat nběkde na netu, nemáte někdo Tip přes jaké stránky?

díky

Klokane,

potvory z knížky jsou právě pouze ženy, které znají svojí cenu. Jinak jsou hodné, milé, přítulné, něžné, zcela ženské. A ty jsou hodné být milovány. Ženy "vykopávají" muže, protože nemůžou s nimi dál být. Protože stejně jako muži, které nás opouští už nemůžou dál, leckdy nevědí, co přesně chtějí a pálí mosty dřív než to pochopí...

Existuje spoustu knížek, ale žít nás naučí pouze život. :)  :hjarta:

hrosanek: :pussa:
Kerrin: :pussa:

Holky... !!! Já to nevzdám!!! Nikdy!!! Rozumíte??!! Nevzdám!!

To se taky opovaž, báječných bab je na světě spoustu a zážitků a snění a vůbec. Člověk nesmí přestat hledat, co ho naplní. :pussa:

Klokánku...... :pussa:

co nevzdáš, nikdy!!!!!! zase jsem vypadla z kontextu:jojo:

Kerin to je jasný,že on ti neřekne,že s ní něco má.Proč by ti to říkal.Ale jestli si s ní i třeba opravdu jenom píše tak proč.-chybí mu,že si sní musí psát,nebo jak to sní bere.Každopádně v tom něco je,když si sní musí psát o čem si píšou o počasí-to asi ne.Můj M ten zatloukal do poslední chvíle i když jsem si zjistila její jméno a tel tak mi tvrdil,že to její tel není.Já nevim podle mě děláš chybu.On ti s ní ublížil vim jak to bolí aspon mě to moc bolelo a má ještě tu drzost si s ní psát,to prostě nechápu i z jeho strany vůči tobě,natož,když ví,že ty to víš.Je to od něj hnusní a ty si hloupá,že mu to trpíš.Já jsem se taky zeptala mého M proč teda netáhne za ní,když mu tak chybí a musí si sní psát.Proč se nezbalí a neodejde k ní at se ona o něj stará,vaří mu a pere.Mohl k ní jít měla půlku bytu ještě z jednou kamarádkou.Než by něco našli tak by tam přežili.On bydlel ale u kamaráda taky nechápu proč ne u ní,když jsem ho vyhodila.Asi to zase taková bomba nebyla,ale tím pádem nechápu proč to dělal.Ale podle toho jak já ho znám a vím,že je na tuty věci srab něco říct na toto téma narovinu.POdle mě mu jí bylo líto aby jí jen tak odkopl.A to je právě pořád o tom,že až když viděl,že mu teče do bot tak mu jí najednou přestalo být líto.Já ti neříkám rozejdi se snim,ale netrp mu to,že je sní vůbec v nějakém kontaktu.Ten by měl vymazat její číslo z telefonu a vymazat jí vůbec z hlavy jestli chce být s tebou.

To vymazanie z hlavy by sa asi ťažko kontrolovalo, že? ;) Monžo aj to z telefónu... Nie je realistickejšie chcieť, aby sa pekne správal ku Kerrin a neobťažoval ju telefonovaním a prijímaním či posielaním SMS? Ostatné je v jeho réžii.

Jde o to,aby si uvědomil co jí udělal a dělá.A ,když mu to bude trpěno tak si to asi neuvědomí.Kerin já se tě zeptám,kdyby jsi mu dala nůž na krk prostě z ostra-ty se bojíš toho,že odejde že ano

Romin napsal(a):

Jde o to,aby si uvědomil co jí udělal a dělá.A ,když mu to bude trpěno tak si to asi neuvědomí.Kerin já se tě zeptám,kdyby jsi mu dala nůž na krk prostě z ostra-ty se bojíš toho,že odejde že ano

šmankote, Romin, takhle jednoduché to přeci není. To záleží hlavně na něm, jestli si něco uvědomí. Ne jestli mu něco budeš trpět nebo ne.

Můžeš přeci tomu druhému něco netrpět, klidně ho i vyhodit, pokud mu to ale v hlavě nepřecvakne, tak stejně si nebude myslet, že něco dělá špatně a naopak, bude tě vinit z toho, že jsi zapříčinila rozpad vztahu. Takových případů je jen tady na Babinetě spousta. Bude si říkat, že prostě musel být takové příšeře nevěrný.

Vanilka69 napsal(a):

Romin napsal(a):

Jde o to,aby si uvědomil co jí udělal a dělá.A ,když mu to bude trpěno tak si to asi neuvědomí.Kerin já se tě zeptám,kdyby jsi mu dala nůž na krk prostě z ostra-ty se bojíš toho,že odejde že ano

šmankote, Romin, takhle jednoduché to přeci není. To záleží hlavně na něm, jestli si něco uvědomí. Ne jestli mu něco budeš trpět nebo ne.

Můžeš přeci tomu druhému něco netrpět, klidně ho i vyhodit, pokud mu to ale v hlavě nepřecvakne, tak stejně si nebude myslet, že něco dělá špatně a naopak, bude tě vinit z toho, že jsi zapříčinila rozpad vztahu. Takových případů je jen tady na Babinetě spousta. Bude si říkat, že prostě musel být takové příšeře nevěrný.

Vanilko,
souhlasím. To, že jsem se hádala, něco chtěla, vysvětlovala, vyhodila ho - to nezpůsobilo vůbec nic. Teprve, až když jsem začala pracovat sama na sobě a učit se a poctivě si přiznala, co jsem dělala špatně já a co můžu změnit na sobě - teprve pak se začaly dít změny i u okolí.
Musela jsem zjistit, že umím žít bez něj. Ale na druhou stranu, že už nemusím zvládat úplně všechno a že se mám věnovat občas i sama sobě. A tohle způsobí změnu i na druhé straně.

klokan napsal(a):

Vanilka69 napsal(a):

.... Přečti si knihu Proč muži milují potvory a hodným holkám zůstávají oři pro pláč. Potvorou je zde míněna žena, která zná svojí cenu...

Vím, že tohle doporučení není pro mne, ale přesto bych se k němu rád vyjádřil... Doufám, že smím.... Ještě bych doporučil knihu "Proč muži opouštějí ženy" (je na trhu) a ještě jednu - kdyby taková kniha existovala - (nevím o ní), tak i "Proč ženy vykopávají muže". A nakonec poznámku: ženu, která zná svoji cenu, rozhodně za potvoru nepovažuju, ale potvory nesnáším, natož abych je snad měl milovat...

klokane :) , hrosanek už ti odpověděla, ten název knihy byl zvolen podle mě proto, aby se dílko lépe prodávalo. Ale je pravda, že si často lámu hlavu nad tím, proč když se teď častěji chovám jako potvora - ve smyslu že nejsem tak hodná (možná blbá) jak dřív, tak proč mě okolí vnímá líp. 

Nejsem tak hodná, zato jsem milejší. Cítíš ten rozdíl?

Tady jde o to,že on to ví co jí dělá,ví to moc dobře,přece není tak hloupej,aby si myslel,že jí to nevadí.Tady jde o to,že ona nemůže přece čekat na to jestli mu dojde,že by to asi dělat neměl a dál jí ubližovat.Příklad já ,když půjdu do banky tam ukradnu 100000kč a projde mi to a nikdo mi nic neřekne,tak proč bych si nešla druhý den pro dalších sto tisíc.Přece on není malý dítě,aby nevěděl,že dělá chybu a ubližuje dokola.

Já neříkám,aby ho vyhodila,nebo se snim hádala.Já jenom říkám,že by si měla doma udělat jasno v tom jestli má manžela pro sebe,nebo pro milenku.A prostě jestli s tim nic neudělá tak on s tou milenkou bude pořád,protože je mu to trpěno!

Nepochopím to ,když ona se ho zeptá jesli s ní komunikuje tak on jí v klidu řekne,že si občas napíšou.To mi teda nepřipada normální,tuto odpovědět,když jí s ní podváděl.

Judita23 napsal(a):

Chtěla bych se vás zeptat a hlavně  Vanilky, jejíž příspěvky ráda čtu a obdivuju ji, jak se z toho všeho, čím prošla, dostala a našla sama sebe... Já teď řeším i naše odcizení v intimním životě a nevím, jak se mám chovat. M nejeví poslední dobou téměř žádný zájem,(od nového roku nic), citově je u ní.... takže příčinu znám...A nevím jestli to mám být já, kdo projeví snahu nebo jestli je lepší svůj zájem nevnucovat a čekat až bude chtít on. Mně to moc chybí, spíš než samotný sex tak to stulení se do jeho náruče....Asi po něm chci něco, co mi teď on upřímně dát nemůže. Ale je to další rána, která mi sráží sebevědomí někam až úplně dolů. Vanilka psala, že kdyby ona neprojevila po provalení zájem, tak by nejspíš manžela vehnala zpět do náruče milenky a na druhou stranu píšete, že se nemá partnerovi ukazovat vaše citová závislost na něm, doporučuje se odstup. Nechci ale zase, aby si myslel, že o něj v tomto směru nemám zájem. Většinou spolu neusínáme, M se vrací pozdě, párkrát jsem ho v noci vzala jen za ruku a drželi jsme se, což pro mě v naší situaci bylo mnohem intimnější pouto než vlastní sex. Napadlo mě se ho na to i otevřeně zeptat, ale pak vždycky couvnu a říkám si, že bude lepší počkat a nedrásat  to ještě víc.... Je to složitý a já vážně nevím, jak se zachovat...

Judito, díky za pochvalu, že mě ráda čteš, to potěší. Ale neobdivuj mě, o tom to není, Spíš buď ráda, že máš tady na Babinetě možnost si přečíst, jak různí lidé řeší různé situace a máš tedy možnost se poučit aniž bys nutně prožila. Ale nezapomeň, že nede ani tak o to, jak dopadne váš vztah, ale spíš o to, jak dopadneš ty. Protože ty můžeš zůstat nešťastná v tomto vztahu i být nešťastná po rozchodu a naopak.

Ale to už ty vlastně víš a "jen " se ptáš, jak najít sama sebe a jak se dostat z toho trápení. Hm, kdybych znala nějaký obecný návod, no to by bylo skvělé. Sama to u sebe asi neumím přesně pojmenovat a popsat...

Trvalo to léta, ale najednou jsem si řekla (a provalená nevěra mé rozhodnutí jen urychlila), nejsem přeci tak úplně nemožná, nebudu svoji budoucnost, svoje štěstí odovozovat od člověka, který dokáže jít za svým bez ohledu na mě. A který mě může kdykoliv opustit, a´t udělám co udělám.

No a prakticky - začala jsem zkoumat, co mi zpříjemní a usnadní život, čím dál tím míň jsem začala dělat to, co jsem si myslela, že se ode mně očekává a čím dál tím víc jsem začala dělat to, co chci.

Příklad - vizážistka, kadeřnice, totální obměna šatníku, doma jsem byla jen když se mi chtělo a ne proto, že se to má.  Začala jsem mít hezké zážitky i s jinýma lidma než se svým manželem (za tím nehledej nic špatného).

No a k tomu nezájmu o sex z jeho strany - to jsem si prožila taky. A bylo to děsný. Neměl o sex se mnou zájem, pořád nějaký výmluvy. Bylo to v době, kdy jsem o jeho paralelním vztahu nevěděla, takže jsem řešila úplný nesmysly, třeba to, že asi má chudák nějakou poruchu erekce a stydí se mi to přiznat atd. Později jsem si začala dávat vinu sama sobě, že vypadám děsně, proto že on se mnou nemůže, že je to moje vina, že ho nevzrušuju. No to mi sebevědomí nepřidalo, připadal jsem si jako důchodkyně. Ale jak se pak provalila ta nevěra, tak to mi paradoxně sebevědomí zvedlo, protože jsem si řekla, že já se můžu snažit jak chci, můžu vypadat třeba jako miss, ale ona je čerstvější, neokoukanější a mladší a hlavně jiná.

Já začala manžela svádět až tehdy, když on se rozhodl, že to s ní ukončí a že to zkusíme spolu. Takže v tomhle ti neporadím.

Vanilka69 napsal(a):

klokan napsal(a):

Vanilka69 napsal(a):

.... Přečti si knihu Proč muži milují potvory a hodným holkám zůstávají oři pro pláč. Potvorou je zde míněna žena, která zná svojí cenu...

Vím, že tohle doporučení není pro mne, ale přesto bych se k němu rád vyjádřil... Doufám, že smím.... Ještě bych doporučil knihu "Proč muži opouštějí ženy" (je na trhu) a ještě jednu - kdyby taková kniha existovala - (nevím o ní), tak i "Proč ženy vykopávají muže". A nakonec poznámku: ženu, která zná svoji cenu, rozhodně za potvoru nepovažuju, ale potvory nesnáším, natož abych je snad měl milovat...

klokane :) , hrosanek už ti odpověděla, ten název knihy byl zvolen podle mě proto, aby se dílko lépe prodávalo. Ale je pravda, že si často lámu hlavu nad tím, proč když se teď častěji chovám jako potvora - ve smyslu že nejsem tak hodná (možná blbá) jak dřív, tak proč mě okolí vnímá líp. 

Nejsem tak hodná, zato jsem milejší. Cítíš ten rozdíl?

Ja si hovorím, že to má väčšiu cenu, lebo predtým som to robila zo strachu(aby ma neopustil, aby som robila veci tak, ako treba, atď.) alebo že som ich mala natlčené do hlavy. Teraz robím vzácnejšie, ale Z VLASTNÉHO PRESVEDČENIA, DOBREJ VOLE A LÁSKY, a teda v konečnom dôsledku cennejšie.

Romin napsal(a):

Tady jde o to,že on to ví co jí dělá,ví to moc dobře,přece není tak hloupej,aby si myslel,že jí to nevadí.Tady jde o to,že ona nemůže přece čekat na to jestli mu dojde,že by to asi dělat neměl a dál jí ubližovat.Příklad já ,když půjdu do banky tam ukradnu 100000kč a projde mi to a nikdo mi nic neřekne,tak proč bych si nešla druhý den pro dalších sto tisíc.Přece on není malý dítě,aby nevěděl,že dělá chybu a ubližuje dokola.

Keď ti poviem, Romin, že mi ubližujú tie blbosti, ktoré tu píšeš, prestaneš ich písať? Odhliadnime teraz od toho, že ja som ti cudzia, alebo v zamilovanosti sa bohužiaľ aj blízki stávajú cuzdejšími a najdôležitejšia je "droga". t.j. milenec alebo milenka.
Navyše považujem za trestuhodné správať sa k mužovi ako k neposlušnému žiačikovi... Kým SÁM nepochopí, čo a ako, násilím mu to zvonka do hlavy nevtlčieš, s tým sa zmier. Ibaže by manžel bol už úplný blb bez vlastnej mienky a názoru.

Romin napsal(a):

Nepochopím to ,když ona se ho zeptá jesli s ní komunikuje tak on jí v klidu řekne,že si občas napíšou.To mi teda nepřipada normální,tuto odpovědět,když jí s ní podváděl.

A keby jej zaklamal a ona na to potom prišla, zasa by si rýpala, že za naj.o.d.p.o.r.n.e.jšie považuješ na tom všetkom nie samotnú neveru, ale TO PODVÁDZANIE!!!! Ženy, ženy, vy samy vlastne neviete, čo chcete...

Romin napsal(a):

Já neříkám,aby ho vyhodila,nebo se snim hádala.Já jenom říkám,že by si měla doma udělat jasno v tom jestli má manžela pro sebe,nebo pro milenku.A prostě jestli s tim nic neudělá tak on s tou milenkou bude pořád,protože je mu to trpěno!

jo, souhlasím v tom, že má právo si říct, co ještě dokáže překousnout a co už ne, co jí vadí a co ne. Ale něco jiného je to říct a něco jiného je toho druhého nutit, aby se zachoval podle toho, co chci já. Na druhou stranu mě zas nikdo nemůže nutit být s někým, kdo nerespektuje to, co mi vadí.

Nejhorší je vyčítat a přitom zůstávat.

Já fakt nechápu, proč když už je někdo nevěrný a nechce toho, koho podvádí opustit, proč ho zraňuje tím, že je nevěrný (že si třeba smskuje) tak, aby o tom ten podváděný věděl...:dumbom:

Ale on by to neměl brát tak,že jí to vadí a že by se měl chovat podle toho co chce ona.Vždyt to by měla být samozřejmost,aby si nepsal s milenkou to by ho nemělo ani ve snu napadnout potom co udělal.A na tu poslední větu.já to taky nechápu bud at je sní a bez psaní atd a nebo at jde

Romin promiň, ale tvoje optika je hodně zjednodušená a podle tvé šablony bílá černá to na světě moc nefunguje. Vztahy jsou velmi spletitá záležitost.

Flly nachápu co tím myslíš.Tak bude lepší,když ona mu to bude trpět bude se koukat na to jak si píše s milenkou možná i někdy...........A budou mít harmonickej vztah-takhle je to nejjednoduší

To rozhodně ne, on i ona mají možnost výběru. Ale rozhodně bych mu nezazlívala, když by mi na přímou otázku odpověděl pravdu. Naopak i v této pohnuté chvíli bych si to cenila.

Romin - já tady nevěru nepropaguju, jen žiju v realitě, zatímco ty mluvíš o tom, jak by to mělo být a to ještě jen podle tebe. Nevím, jestli to víš, ale většina lidí to má nastaveno jinak než ty.

Podle veškerých výzkumů je nevěrných většina lidí, některé výzkumy uvádějí až 90% nevěrníků.

Co s tím? Zakázat to? Můžeme tu diskutovat o tom, co je nejlepší a nejjednodušší, ale jak je vidno, lidé nevolí podle těchto měřítek. A navíc, co je nejlepší a nejjednodušší pro jednoho, neplatí pro druhého. Je třeba přijmout skutečnost takovou, jaká je.

Holki já jsem se do toho asi nějak moc vžila

Romin, zakázat můžeš malému dítěti dloubat se v nose a i to blbě funguje. Tajně se dloube dál, ač se mi to nelíbí. A pak ho to jednoho dne přestane bavit samo od sebe. Možná úplně blbá metafora, ale v pochopení druhé strany podobná.

Sakra, vždyť to nejde se hned odmilovat na povel razdvatři a nemám žádné právo a možnost s tím něco udělat. A čím víc budu dupat nožičkou a chovat se jako jeho matka a chtít to po něm teď hned, tak ztratím jeho upřímnost, snahu a hlavně lásku.

Máš pravdu, že člověk se tím nesmí mučit víc než je nutné, ale to je úkol pro podváděného. Buď věří, že to zvládnou nebo ať nepočítá s tím, že chtěním záruk něčeho dosáhne. Ono dál nejde už jenom o nevěru, ale hlavně PROČ SPOLU BÝT. A vždycky by mělo být lépe než před nevěrou, ne hůř.

A co ,když on se nehodlá odmilovat a vyhovuje mu to mýt doma ženu a dítě a bokem milenku to má jak ta žena dlouho čekat jestli on se odmiluje teda,když to vezmu tak jak píšeš.

Romin napsal(a):

Flly nachápu co tím myslíš.Tak bude lepší,když ona mu to bude trpět bude se koukat na to jak si píše s milenkou možná i někdy...........A budou mít harmonickej vztah-takhle je to nejjednoduší

Lepší? Kto vie, čo je "lepší"? Pre mnoho žien, ako tu môžeš číať, je "lepší" mať hocijakého muža, ktorý s k nim hocijako správa, hlavne nech mám v kolonke napísané vydatá a nech mám ilúziu, že nie som sama... A pre mnohé je "lepší" kopnúť muža po prvom prehrešku do zadku a byť sama. Neexistuje žiadne paušálne "lepší", nech je TVOj názor na to akýkoľvek. Šťastná je aspoň tá žena, ktorá dokáže to, čo považuje za "lepší", aj zrealizovať, nech je to už čokoľvek.

Romin napsal(a):

A co ,když on se nehodlá odmilovat a vyhovuje mu to mýt doma ženu a dítě a bokem milenku to má jak ta žena dlouho čekat jestli on se odmiluje teda,když to vezmu tak jak píšeš.

aŠmarjápano, ty píšeš, akoby si v živote nebola ešte zamilovaná.... bola???

Romin,

předpokládám, že většina lidí žije v rovnoprávném vztahu, kde i úplnému životnímu ignorantovi dojde, že žít v trojúhelníku je pro stranu podváděného nechtěné. Pak existuje volba odejít. Nic víc, nic míň. Svobodně bez příkazů, protože ty nikam nevedou.

Romin já teda nevím kolik ti je, ale já si taky kdysi myslela, že to jsou jednoduchý kupecký počty a jednoduchý návod jak žít. Věru není. Život je z těch nejsložitějších a vztahy vůbec i vzhledem k tomu, že každý jsme naprosto individuální bytosti, které mají SVOJE názory, SVOJE pohledy a ty můžou být naprosto různé od těch druhých. Nicméně tyto názory a pohledy se můžou měnit a vyvíjet. Ale už bych si nikdy netroufla někomu říct: můj pohled na nevěru je takový a TY MUSÍŠ mít stejný......
Na každého platí něco jiného, pro každého je vítězství něco jiného a nezbývá než se s tím v souladu se svým svědomím co nejlépe poprat. T.j. dělat to nejlepší co v dané chvíli můžeš. Někdy to je mlčet, někdy to je čekat, někdy to je šoupnout mu kufry za dveře....

jak tak se dívám, tak tady Romin otevřela můj včerejší příspěvek.
Romin, vím, že to nemyslíš špatně. Cením si i rad a vašich příspšvků na mé téma.
Já bohužel nevím jak se zachovat. jedno číslo má služební a vkastně pře několika týdny si pořídil ještě číslo na soukromé hovory. takže mi je jasné nač a proč. Prostě ten druhý tel permanentně nosí u sebe,nebo vypíná, chovává, píše jen v mé nepřítomnosti, ale několikrát jsem přišla do  místnosti a psal........, pak mu to pípe....už i se několikrát zmínil že je zajímavý, že já to slyším....mě se to nelíbí a nemám z toho dobrý pocit.
vyloženě se mi to příčí. jenže to už dělá skoro 3/4 roku, chjo!!!
Věci na sebe taky u nás nemá a zdá se, že si je sem vozit nechce, neb se k tomu nemá. sem tam něco, co potřebuje na druhý den, tot vše.
Pak se vždy najde důvod odjet....např si pro nějakou vec na sebe  k mamince. Jí se bojím optat, proc má u ní věci, když bydlí (spí) u nás.
Vážně nevím, několikrát jsem se zmínila, zda si přiveze věci a on jen odvětil: proč?

Takže shrnuto.......věci u maminky, tady spí a je zrovna jdyž nikam nejde, píše si dál, telefon schovává. Kdyby neměl důvod, tak by to nedělas. na to mi tvrdí, že bych se mu tam prý podívala. Tak pokud nic netajím nemáím důvod něco skrývat, ne?
Co si tedy myslíte? Vím já jestli mnluví pravdu........ že s ní nic nemá.........moje tuchy jsou takové, že když jde s kamarády, tak jen na chcíli a pak jede k ní, nebo se slezou společně v  nějakém podniku.
Jen co vím, tak ona o něj moc stojí a vím, že se nevzdá jen tak!

Kerrin já už jsem trošku jinde ale přeci jen  -  hrozně se ti uleví, až to ze sebe všechno pustíš. Neřeš kolik má telefonů, jak dlouho byl s kamarády a kde mu co pípá. Tím mu jen ukazuješ závislost na něm. A čím víc mu jí ukazuješ tím víc před ní bude utíkat.
Já vím, že je to těžký, ale pomalu to jde.
Každý může udělat chybu, ale taky se z ní má poučit. Pokud to není chyba a nebo se z ní nepoučí, tak pak nemáš o co stát.
Držím ti palce.

Kerrin, u nás jsou také dva telefony. Telefon, ze kterého si s ní volá a píše má neustále vypnuté zvonění, je neustále schovaný (v kapse bundy, pod polštářem...).

Neřeš kolik má telefonů, jak dlouho byl s kamarády a kde mu co pípá. Tím mu jen ukazuješ závislost na něm. A čím víc mu jí ukazuješ tím víc před ní bude utíkat.

Nejde si toho nevšímat, zatím ještě, i když se snažím a snažíme asi všechny. Zatím se jenom ptám PROČ.

Lálino neřešte proto, že to je naprosto zbytečné - nic nevyřešíte, jen rýpete klacíkem v bolístce a samy si ubližujete. Ono to jde pomalu já vím, ale jde to.

PROČ? Láli budeš překvapená, ale já dneska NAŠÍ milence děkuju: za nový kamarády, který bych jinak nepotkala, za nové zážitky, který bych nikdy nezažila, za to, že jsem našla cestu sama k sobě, ke svý podstatě, za to, že jsem se začala mít ráda a že jsem zjistila, že pocit štěstí se neodvíjí od někoho jiného, ale ode mě. Že mám ráno na výběr: buď se můžu mračit a nebo se můžu usmívat
Teď to bolí hrozně, ale zítra už to bude bolet a pidíček míň a vy jste přeci krásný a skvělý ženský, takže je potřeba si udělat radost - kupte si tulipány, udělejte něco šílenýho, skočte s padákem, mlaťte klackem do stromů, řvěte v lese jak na lesy. Mě pomohlo dávat si denně nějaký úkol a ten pak splnit (umýt okna, vysadit muškáty apod.) a pak se radovat z toho jak jsem skvělá.
Pomalu přes ty mraky začne svítit slunce.

Vím, že se asi hloupě zeptá, všechno chce svůj čas........ jen já si osobvně myslím, že to bude dělat stále, třeba i s jinou..... a myslím to skrývání...... jenže s tím já se těžko smířím, nebo možná že ano????
bude mo to po čase jedno. Jen vím, že pokud tohle bude dělat a mít pořád zapotřebí, tak s ním dál nebudu moci zůstat..........................

Kerrin, ale to je v pořádku, ty máš taky právo volby, pokud se dostaneš do stádia, že si ho přestaneš vážit, přestaneš mu věřit, přestaneš ho milovat, tak pak s ním rozhodně nebudeš chtít zůstat. Pro něj to je též risk, vrhnul se na dráhu nevěrníka a musí počítat také s tím, že si pořádně namele. I on měl právo volby.
Jen čas ukáže jestli je chronický nevěrník nebo prostě se jen zamiloval ( a to se stává opravdu často a nechci napsat všem, ale dost lidem ) a zase se odmiluje.

Selim já byla zamilovaná a ne jednou proto si myslím,že prostě s Karin dělá vola.Já jsem se taky zamilovala ve vztahu ale mého bývalího jsme podváděli jen asi měsíc pak už jsem to nevydržela a prostě mu to řekla a odešla a nedělala z něj blbce.a podle toho co píšeš asi nevěru schvaluješ a možná jí i děláš.Nechci tě urazit,ale příde mi to tak.On je vlastně ten chudák a ona aby se bála něco říct.Píšeš o neposlušnym žáčkovi,vždyt se tak chová a ještě jako něco horšího,když si neumí udělat pořádek doma-chudáček!A Vanilko 69 já nemluvim o tom aby to udělala podle mě já tady jenom píšu můj názor-symozřejmě,že si to musí vyřešit podle sebe!Ale podle Vás by s ním měla vlastně žít dál tolerovat to a dělat,že má skvělý a manželství a čekat až se lord rozhodne,kterou vlastně chce a radši se ho na nic neptat nebo by se rozplynul.Třeba mě tady zabijte,ale já názor nezměním.Taky není nikde napsáno.že než se rozhodne jestli s ním teda Kerin bude ted dál,že než se rozhodne on,že ho ještě ona bude chtít že.Protože tady je ona ta,která by se vlastně měla rozhodovat jestli jí to vůbec dál baví a ne on,není v tom postavení,aby si mohl dirigovat .

ffly :supr::godlike::supr:

Kerrin - to záleží i na jeho ostatních vlastnostech a chování. Čistě prakticky jde "jen" o nevěru. Tím chci říct, že skvělý život můžeš prožít i s notorickým nevěrníkem a sukničkářem a zrovna tak nešťastná můžeš být s věrným morousem nebo gamblerem nebo co já vím co. A nebo a to by si přála většina z nás - štastný život s věrným panem Dokonalým - ale pravděpodobnost tohoto je miniminimální - zvlášť když paní Dokonalá je málokterá z nás :)

Ale pokud se rozhodneš pro další život s tím, kdo už tě někdy podvedl, tak podle mě je třeba mu důvěřovat a nebo zkrátka věrnost neřešit, samozřejmě do té míry, dokud mě to neuráží - třeba smsky v době mé přítomnosti.

Kerin nevím já to takhle vidím a stejně si to uděláš podle svého to je jasný.Píšu jenom moje pocity z toho všeho.Ale určitě sebou nenech od něj cloumat a dělat blbce.Nezasloužíš si to.

Romin napsal(a):

Nepochopím to ,když ona se ho zeptá jesli s ní komunikuje tak on jí v klidu řekne,že si občas napíšou.To mi teda nepřipada normální,tuto odpovědět,když jí s ní podváděl.

Ale Romin, chlapi nemyslí jako my. Oni na některé věci koukají úplně jinak. BM si s milenkou, když to s ní skončil a vrátil se k nám, taky psal. Když jsem se u toho rozčilovala, tak na mě nechápavě zíral a řekl mi hezkou větu, proč by se s ní nemohl alespoň kamarádit. Už nechápal, že kdyby s ní nespal, tak by mi to nevadilo, ale takhle jsem to brala jako podraz. Taky jsem mu to takhle dost rázně vysvětlila a on hovory ukončil.
...ale ta zamilovanost stejně byla silnější :kapitulation:

Romin nikdo nepíšeme, že něco schvalujeme nebo ne. Jen si asi myslíme, že zákazy a příkazy dosáhneme pravého opaku. Oba musí chtít, oba musí na vztahu pracovat.

Víš kolikrát jsou nejhrůznější zážitky naše pouhé domněnky, že je to tak jak to vypadá. My baby máme výbornou schopnost, vidět kilometr dopředu a ještě za roh.

Romin - fakt si nerozumíme. Ale asi není v našich silách to změnit.

Udělat si doma pořádek... no napsala jsi to, tak to tak holt cítíš...

Mě život naučil, že nemůžu partnerovi říkat co má a co nemá. To přeci ale neznamená, že mu musím tolerovat jeho chování, že si mám nechat všechno líbit.

Já mu můžu říct, co se mi líbí a co ne ale je jen na něm, jak se pak zachová.  A na mě zase pak je, jak na jeho chování zareaguju já. A každý za své chování si pak ponese důsledky - on třeba to, že ho opustím za to, jak nereaguje na moje potřeby a upřednostńuje sám sebe.


Takže opakuju - neříkám tím že by ženská měla tolerovat život ve třech. Může, pokud chce, pokud nechce, může odejít. Ale nemůže chlapovi říkat co by měl dělat, jen mu může říct, co ona snese, co ne, co ji ubližuje, co jí dělá radost

No vidíš Kuřátko,ale ukončil jea proč,protože tě asi pochopil

Já neříkám at ho doma komanduje a říká mu co má a nemá dělat.Můžou si sednout a v klidu si promluvit,zeptat se ho jak to vidí dál,co v tom vidí a že jí to ubližuje a neví co si má myslet a co teda vlastně chce.Tak jetli mu ona milenku trpět nebude,jako,že asi ne,tak i kdyby byl do milenky zamilovaný a záleželo by mu na rodině tak se té milenky vzdá a už záleží jenom na Kerin jestli s ním bude.A tím ,že si neumí udělat pořádek jsem myslela,že vlastně neví co chce-jestlimanželku,nebo milenku a on vidí,že to Kerin trápí a jak se chová

Romin, třeba pochopil, třeba nechtěl abych mu zase něco rázně vysvětlovala. Je to opravdu složité.
Teď už třeba vím, že se mnou po provalení byl, aby udržel rodinu....ne protože mě miloval. Miloval už milenku ale bál se odejít.

Opravdu nejsou některé věci podle měřítek. Máš pravdu v tom, aby si Karrin nenechala ubližovat. Ale ona to může změnit jenom ze své strany. Nemůže měnit za manžela. On nechce a tak v tom bude pokračovat....bohužel. A nijak jej nedonutí, aby se k ní choval hezky, pokud to sám nebude chtít. To je REALITA.

Romin plány máš moc hezký, ale věř tomu, že drahouš rozhodně nemá náladu si povídat s manželkou co bude dál, když se mu zapalujou lejtka. To bude to poslední na co bude myslet - jestli teda vůbec bude myslet. Já vím, že my ženský si to tak hezky naplánujeme, že si pohovoříme a že si to vyjasníme, PROTOŽE MY TO POTŘEBUJEME!!! ALE ONI NE.

Romin napsal(a):

Selim já byla zamilovaná a ne jednou proto si myslím,že prostě s Karin dělá vola.Já jsem se taky zamilovala ve vztahu ale mého bývalího jsme podváděli jen asi měsíc pak už jsem to nevydržela a prostě mu to řekla a odešla a nedělala z něj blbce.a podle toho co píšeš asi nevěru schvaluješ a možná jí i děláš.Nechci tě urazit,ale příde mi to tak.On je vlastně ten chudák a ona aby se bála něco říct.Píšeš o neposlušnym žáčkovi,vždyt se tak chová a ještě jako něco horšího,když si neumí udělat pořádek doma-chudáček!A Vanilko 69 já nemluvim o tom aby to udělala podle mě já tady jenom píšu můj názor-symozřejmě,že si to musí vyřešit podle sebe!Ale podle Vás by s ním měla vlastně žít dál tolerovat to a dělat,že má skvělý a manželství a čekat až se lord rozhodne,kterou vlastně chce a radši se ho na nic neptat nebo by se rozplynul.Třeba mě tady zabijte,ale já názor nezměním.Taky není nikde napsáno.že než se rozhodne jestli s ním teda Kerin bude ted dál,že než se rozhodne on,že ho ještě ona bude chtít že.Protože tady je ona ta,která by se vlastně měla rozhodovat jestli jí to vůbec dál baví a ne on,není v tom postavení,aby si mohl dirigovat .

A bola by si schopná vzdať sa nového vzťahu v zamilovanosti zo dňa na deň, okamžite to uťať  PRESTAŤ NAŇHO AJ MYSLIEŤ? V tej kaútnej fáze...? Ak nie. Prečo to čakáš od chlapov? A neurážaš ma, jednak pre mňa neevra nie je hrdelný zločin, druhak bola som neverná 1 x , slovom jeden raz, svojmu bývalému, ktorý ma podviedol opakovane - ale bola to pomsta a nestálo to za to. Potom ešte pár prešľapov, ale technicky vzaté viackrát som neverná nebola za svojich 20 rokov vzťahovej praxe. A nevera sa deje bez ohľadu na to, čo si ja o nej myslím, ide o to  AKO SA S ŇOU VYROVNAŤ, keď už sa stala. A nepíšem, či s ním má zostať alebo ho vyhodiť - to je jej vec, ale rozhodne by sa podľa mňa mala vyhnúť tomu, aby z neho robila sviniara a chlapca neposlúchajúceho mamu; lebo keby sa raz náhoodu vrátil, obom by sa im ťažšie žilo s týmto veodomím. Ja byť chlap, tak ma nebaví dívať sa doživotne do xichtu chodiacim výčitkám svedomia. Proti tomu je šibenica ranou z milosti... :jojo:
Navyše len radím, aby počkali, kým trochu opadne prvotné očarenie, kým sa emócie usadia a prídu na rad aj také veci ako rozum, spomienky, súcit, spolupatričnosť... ktoré momentálne proti zamilovanosti nemajú šancu. Potom sa všetko ukáže - momentálne je to fakt nerovná hra.

Jenže Selimo tohle není ze dne na den  tam Kerin píše že třičtvrtě roku.Tak já nevim já kdybych věděla že to mýmu manželovi ubližuje a psala si s milencem.Tak bych se asi musela rozhodnout bud jit za milencem,nebo zůstat a přestat.Ale určitě bych takhle neubližovala tomu podváděnému.Třeba ty chlapi to maj jinak už tomu nerozumim.Já když jsem podváděla tenkrát bývalího tak jsem taky zamilovaná a taky mi byl bývalí ujkradenej a nehučel do mě kam jdu a s kým jdu,dělal.že si toho nevšímá-nechal mě prostě napokoji,nehučel do mě a tím víc já jsem si dělala to svoje.Tak nevím jestli to k něčemu je to nechat jen tak plynout

Romin, jsou lidé, kteří jsou schopni milovat víc lidí najednou. Nebo to lze napsat i jinak - u svého zákonitého protějšku nenacházejí vše a do cesty jim vešel jiný člověk, který jim poskytuje zrovna to, co jim doma chybí.

Schválně nepíšu o chlapech, protože to samé se stalo mé kámošce. Svého muže miluje, opustit ho by jí ani nenapadlo, má to ale několik ale. Potkala týpka, který jí dává to, co manžel už dlouho ne. Milenec krásně líbá, je romantický, obdivuje ji a dává jí to patřičně najevo, ona se s ním cítí jako královna, sex je plný vášně s nádechem novosti a jinakosti. Také ho miluje a je ji s ním dobře. S manželem ji spojují děti, společné chvíle pohody, mají společné názory, přátele, koníčky a i majetek. Nechce přijít ani o jednoho. Než si našla milence, měla snahu do vztahu s manželem přinést trochu vášně. Marně, manžel prostě vášnivý není, když si ho brala tak netušila, že tohle jednou bude potřebovat (manžel je Kozoroh, ona Štírka...). Co s tím? Vždyť je hezké, že nechce rozbít rodinu ne? A zase nemůže žít bez vášnivého sexu... Lituje jen jednoho, že z těch dvou chlapů nemůže udělat jednoho - ideála.

Romi je to tak, dnes jsem to zase asi vse pokazila......... pak si zas rikam proc, vzdyt jen reknu , co se mi nelibi a prici!
Opet si jel pro veci k matce a to tam byl vcera........ vim, ze baziruju kam jede a tak, jenze tim trati tolika casu. jemu to proste nevadi. tak jsem si k tomu pridala i to, ze vim, ze je s ni v kontaktu a ze ja to vim a on pokud si sahne do sveho svedomi tak vi, ze si nevymyslim, jinak by nemel co porad tajit......... jen letmo rekl, ze nic netaji........hm, ale co!
Jako hra na kocku a mys. jednou zkraje po provaleni asi měcíc po tom, co jsem se to dozvedela, řekl, že to dal nema cenu, ze jsme kazdy jiny .....on potrebuje volnost a svobodu.
Ted se nijak nevyjadruje, nebo ze nevi a furt dokola. Kdyz o tom nemluvim, je klid, ale dela a planuje si patky, soboty podle sebe. Bezne kazdy vikend jeden den je treba do 3-5 do rana v pr.....
Proste porad ma neco, nebo kdyz reknu, ze nekam pojedu, tak mi povi at jedu, ze on pojede si napr pro ty veci az já dorazím. je to na palici!

Romin napsal(a):

Jenže Selimo tohle není ze dne na den  tam Kerin píše že třičtvrtě roku.Tak já nevim já kdybych věděla že to mýmu manželovi ubližuje a psala si s milencem.Tak bych se asi musela rozhodnout bud jit za milencem,nebo zůstat a přestat.Ale určitě bych takhle neubližovala tomu podváděnému.
Tak nevím jestli to k něčemu je to nechat jen tak plynout

Jsem tomu svému i v jedné naší diskusi to takhle podala.......... odpoved žádná nebo "nevím" .

Řekla jsem mu, že kdybych měla milence, tak bych se snazila si to srovnat, jeslti chci být s ním a tak bych s ním taky byla a šla si za tím a nehrála divadlo na dvě strany!

Vanilka69 napsal(a):

....... když si ho brala tak netušila, že tohle jednou bude potřebovat (manžel je Kozoroh, ona Štírka...). Co s tím? Vždyť je hezké, že nechce rozbít rodinu ne? A zase nemůže žít bez vášnivého sexu... Lituje jen jednoho, že z těch dvou chlapů nemůže udělat jednoho - ideála.

Spíš je ten manžel "Kozoparoh"... :vissla: Když jsem si ji bral, také jsem netušil, že budu za pár let potřebovat třeba deset milenek... Když si mne brala, také netušila, že jednou bude potřebovat třeba milion měsíčně, vilu na Floridě, ajánevímcoještě, bla bla bla... :reta:

Klokane,

netušila a netušil. Kdybychom bývali byli věděli, jak to s námi a našimi sny dopadne za pár let, tak bychom se možná ani nevzali. A kdybychom při rozchodu věděli, že nebudeme opakovat chyby, které jsme už jednou spáchali, tak bychom se v tom neplácali a směle šli zítřkům.

Konec fňukání chlape, holčičky Ti nikdy nikdo už nesebere. Máš je a nenecháš si svůj podíl na jejich výchově nikdy sebrat. A hodných krásných neodolatelných potvor na světě běhá a čekají až je potká prima chlap. :)

Karrin, přečti si co jsi napsala a pak popřemýšlej jestli jsi šťastná. Z tvého psaní mám pocit, že vůbec :(  Ten vztah není podle tvých představ. A podle toho jak píšeš to není vztah o partnerství MY.... ale je to JÁ a TY. 
Za sebe ti můžu říct, že v takovém vztahu bych nechtěla být ani minutu a taky se podle toho zařídila. Ano, tehdy jsem se taky bála.....ale toho, že budu sama, jak to všechno zvládnu. Pak přišel den, kdy jsem si řekla, že já zvládnu všechno co budu chtít. Ve 25 jsem zůstala sama s 6 letým synem. Nemáme se nijak přepychově, je to někdy složité, ale máme se moooc hezky. Takže tady v tomhle se není čeho bát.

Je jen na tobě jak bude tvůj život vypadat. Ale musíš si uvědomit, že je to TVŮJ život a bohužel utíká hodně rychle. A je škoda ho "promrhat". :hjarta: :hjarta: :hjarta: :hjarta:

Kuřátko díky.
Včera sám promluvil, že ho to takhle nebaví, bude lepší, když se rozejdeme. Tak nějak ta vina byla hozena na mě, že mu neustále zakazuju, aby někam šel atd.........Že já prý jiná nebudu.
Nějak jsem se na víc nezmohla, jen  na to, že já ho nehodlám měnit, ani on mě, ale je na každém, aby si uvědomil, co tohomu druhému vadí, či ho trápí a podle toho se zachoval. Jinak večer jsme sli společně se dívat na TV, spát, ráno se rozloučil, když odjížděl
Ted je pracovně mimo, uvidíme se až v pátek.

Tfuj , je mi tak podivně, ale včera jsem tu intuici měla, že se něco bude dít.

klokan napsal(a):

Vanilka69 napsal(a):

....... když si ho brala tak netušila, že tohle jednou bude potřebovat (manžel je Kozoroh, ona Štírka...). Co s tím? Vždyť je hezké, že nechce rozbít rodinu ne? A zase nemůže žít bez vášnivého sexu... Lituje jen jednoho, že z těch dvou chlapů nemůže udělat jednoho - ideála.

Spíš je ten manžel "Kozoparoh"... :vissla: Když jsem si ji bral, také jsem netušil, že budu za pár let potřebovat třeba deset milenek... Když si mne brala, také netušila, že jednou bude potřebovat třeba milion měsíčně, vilu na Floridě, ajánevímcoještě, bla bla bla... :reta:

Kozoparoh je skvělý výraz a v tomto případě pravdivý :D

Asi si myslíš, že lidé by se měli poněkud uskrovnit ve svých touhách. No já mám sice podobný názor, ale to neznamená, že tak je to jedině správně, že?

Karrin je to vůl,jemu jde prostě asi o to,aby si mohl dělat co chce a courat,kde chce a jí se asi jen tak nevzdá,nebo ona jeho.

myslím si, že ona jeho se nevzdá, co vím, tak prý když něco chce, tak si jde tbrdě za tím.

Kerrin napsal(a):

myslím si, že ona jeho se nevzdá, co vím, tak prý když něco chce, tak si jde tbrdě za tím.

Holky, holky, zase řešíte jeho a ji... no, nastavujete mi to zrvadlo pěkně, jak blbě jsem se chovala já. Ačkoli jsem vždycky tvrdila, že co neovlivním, to nestojí za mou pozornost, neuměla jsem se podle toho chovat. Učím se.

Hele, bývalého nová spolubydlící si taky vždycky šla tvrdě za svým a vždycky svého dosáhla, za jakoukoli cenu. Po dvouměsíční známosti se mu nastěhovala do baráku, prohlásila, že ho miluje a má bývalý má vymalováno... Vecpala se i k nim do práce, je mu stále v patách... No a?
Má, co chtěla, bývalý má, co chtěl, a já jim to přeju... protože sama pro sebe si taky přeju, abych byla spokojená a šťastná - sama se sebou.

Tak si Alosku myslim,že ho ta zamilovanost hodně rychle přejde

Jo, nějak tu situaci nezvládám, fakt se přiznám.

Obdivuji Vás všechny, které jste si tím prošly a situaci uměly vyřešit

Kerrin :"Myslím si, že ona jeho se nevzdá, co vím, tak prý když něco chce, tak si jde tvrdě za tím."

Ano Kerrin, u nás to také funguje. Při mém hovoru s ní (po týdnu po odhalení vztahu) mi ona sama řekla, že pokud je pravda co já jí říkám ( že náš vztah funguje, že žijeme spolu, že se já o manžela starám, že spolu spíme...), tak že to ukončí, protože jí 4 roky lže. A ejhle, už po týdnu, když si takhle přijela k nám pro věci (pracuje u M ve firmě) a já se jí ptala, co tedy bude, tak všechno popřela. Nic takového nikdy neřekla, lhářka jsem já.
A tvrdě za svým si jde pořád.

Kerrin,

co je to za hovadinu, víš jakých chyb se všechny z nás dopouštěly. Jak jsme měly pocit, že jsme na křižovatce, kde každá cesta je blbě. Nikdo není svého osudu prorokem.

Můj švagr my v jedné chvíli na moje fňukání, že nevím co s tím, drsně řekl, jenom ty sama se můžeš stát hercem tohohle představení. Se všemi právy a povinnostmi.

Osobně radím vykašli se třeba na všechny dobré rady, jak situaci doma zlepšit. Jediné nevynechej, zkus situaci, co nejvíc ulehčit sobě. Plánuj svůj čas, naplňuj smysluplnými věcmi od sportu přes koníčky. Choď to řešit kamkoliv jen v okamžitém návalu, co nejmíň s mužem. A co radím nejvíc, vynech ho ze svého přemýšlení, co si o čem myslí. On bude nad tím myslet, až bude po všem.

Vždycky máš dvě volby- odejít(nechat odejít) a zůstat a pak i něco rozumného konat. Po jakékoliv chybě, co jsi v komunukaci uděla, po jakémkoliv excesu svého muže. Jen ty musíš vědět, proč co chceš...

Romin, jestli jsem na něco alergická, tak to je na vyslovování soudů o lidech, které jsme v životě neviděli. Vždyť ty jsi toho pána taky nikdy neviděla a jediné soudy k němu máme ze subjektivních písmenek od Kerrin.... Tím nemyslím, že nepíše pravdu, ale pouze pohledem ze své strany.

No, on je ten pohled nás podvedených asi většinou stejný - alespoň tady většinou zazní, že konkurentka je sebevědomá a tvrdě si jde za svým. Nejspíš její jistotu umocňuje i chování našich manželů, kteří jí samozřejmě vykládají jak je ona ta jediná, která jim život činí příjemnějším a jak se už nemohou dočkat, aby svůj život spojili s jejím. Kupodivu i ty suverénní milenky se nějak nelogicky nepozastaví nad tím, že miláček touží měsíce a měsíce, ba i roky a roky a ten tíživý život s manželkou pořád z neznámého důvodu pokračuje :-).

No, on je ten pohled nás podvedených asi většinou stejný - alespoň tady většinou zazní, že konkurentka je sebevědomá a tvrdě si jde za svým. Nejspíš její jistotu umocňuje i chování našich manželů, kteří jí samozřejmě vykládají jak je ona ta jediná, která jim život činí příjemnějším a jak se už nemohou dočkat, aby svůj život spojili s jejím. Kupodivu i ty suverénní milenky se nějak nelogicky nepozastaví nad tím, že miláček touží měsíce a měsíce, ba i roky a roky a ten tíživý život s manželkou pořád z neznámého důvodu pokračuje :-).

Salen, já tleskám, tohle je přesně ono. Přesně to nad čím dumám.

Hrošánku já jsem Kerrin říkala,že ho neznám a tudíž nemužu posoudit!A znovu říkám,že je to jen můj NAZOR!!!!!!!!! A z toho co tady Kerrin napsala si ho dovedu živě představit-jeho povahu-sobec a sobec.A jestli jsi na mě alergická na to co píšu tak to nečti-nikdo to nepíše tobě!

hrosanek napsal(a):

Kerrin,

Osobně radím vykašli se třeba na všechny dobré rady, jak situaci doma zlepšit. Jediné nevynechej, zkus situaci, co nejvíc ulehčit sobě. Plánuj svůj čas, naplňuj smysluplnými věcmi od sportu přes koníčky. Choď to řešit kamkoliv jen v okamžitém návalu, co nejmíň s mužem. A co radím nejvíc, vynech ho ze svého přemýšlení, co si o čem myslí. On bude nad tím myslet, až bude po všem.

Vždycky máš dvě volby- odejít(nechat odejít) a zůstat a pak i něco rozumného konat. Po jakékoliv chybě, co jsi v komunukaci uděla, po jakémkoliv excesu svého muže. Jen ty musíš vědět, proč co chceš...

Ano hrošánku, soustředit se na sebe, chci a musím  i na dítě, ketré si to zaslouží a to moc, být štastné a  aby se s ním máma smála a ne byla upachtěná a utrápená.

Dnes jsem myla okna a celkem ten den utekl.Četli jsme si pohádky a koukali na DVD.

mimochode, jednou kdysi, ještě jako svobodná, jsem si zažila vztah se ženatým mužem....... a  není také o co stát, cítit se jako milenka.......vědět, že odchází domů, tráví s rodinou víkendy, ulehá vedle manželky do postele atd.....
Tak z toho usuzuji, že jí  (té milence) to taky asi takhle nevyhovuje, pokud jí na mém M záleží.
To jen tak pro poznámku, řešit tady , ale jeho a ji nechci.

Až se vrátí z pracovní cesty domů a pokud tu nebude chtět zůstat s jít, bránit mu nebudu a nijak ho opřemlouvat. bude to jeho volba a já to přijmu.
vyhazovat a rozhodovat za něj také nechci. Co chci je prozatím začít žít si pro sebe a tak aby mi to vyhovovalo.....pomůže-li doma pomůže, pokud bude chtít, když ne tak ne a já s tím nic neudělám

Kerrin já tě obdivuju,bereš to náhodou dobře já bych ho ve tvé situaci asi zabila.A obdivuju Vás ženy,které víte,že má váš manžel milenku a máte ho doma vedle sebe.To bych nepřežila,vědět,že jede za ní a vrátí se mi domů,volá jí a nejvíc obdivuju to,žže ještě čekáte jak se rozhodne.

Romin, já vím, že to nepíšeš mně. A taky nejsem alergická na tebe a taktéž říkám pouze svůj názor :kapitulation:

Kerrin, jupíííí jsi úžasná a chápeš dřív než většina z nás :godlike:

Romin to období, v kterém je ten pán je pouze sobecké, ale ne neměnné resp. možná není neměnné

A Kerrin i všechny ostatní budou za pár měsíců, let vědět, kam cesta vede.

Já tě chápu Hrošánku jak to myslíš,ale mě to příde ponižující prostě.Mě by zajímalo co by udělal,kdyby se on dozvěděl,že ma poměr.To by asi nebyl tak tolerantní jako ona.a byl by saze sobecký

Kerrin napsal(a):

Až se vrátí z pracovní cesty domů a pokud tu nebude chtět zůstat s jít, bránit mu nebudu a nijak ho opřemlouvat. bude to jeho volba a já to přijmu.
vyhazovat a rozhodovat za něj také nechci. Co chci je prozatím začít žít si pro sebe a tak aby mi to vyhovovalo.....pomůže-li doma pomůže, pokud bude chtít, když ne tak ne a já s tím nic neudělám

Ahoj Kerrin, taky koukám jaký získáváš nadhled. :) Jsme na stejný lodi, snažím se je dva taky neřešit, ale jde to ztuha a i když se ty myšlenky snažím zahánět, tak mně stejnak do tý palice naskakujou... Teď pomalu začínám taky přemýšlet o sobě.. Já totiž s údivem zjišťuju, že vlastně sama sebe neznám..Žiju s M od svých 19, teď je mi 33 a dneska mi nějak došlo, že vlastně za celou tu dobu jsme na všechny radosti, starosti a planování budoucnosti byli vždy dva, nikdy jsem se nerozhodovala jen sama za sebe. A teď přišel okamžik pravdy, reálná možnost, že najednou to budu jenom já, kdo převezme odpovědnost za podobu svýho dalšího života. Jenom já sama za sebe se budu rozhodovat jak dál chci žít.....a upřímně mám z toho docela strach. Nejsem nemožná, umím si poradit v praktických věcech, ale je to spíš  o tom, jak zjistit, co vlastně od života sama chci, jak by měl můj život vypadat, abych se cítila spokojeně...a tohle si připustit  a promýšlet je pro mě docela těžký.Nevím možná to píšu zmateně, ale mně prostě nějak pomalu dochází, že nejtěžší na tom všem bude odpojit se od té M pupeční šnůry, nadechnout se a fungovat sama za sebe a to bez ohledu, jak to u nás dopadne.

Romin, já vím jak to myslíš. Myslíš to dobře, abych se dál neponižovala a nedělala ze sebe trubku.
On ví co mě potěší a co ne. Broučkovi nebylo dobře a tak jsme doma, sice jsme spolu dnes mluvili, nekdy v poledne, ale ted už ho ani nenapadne zavolat k večeru, jak je, zda je lepe. to je  mi líto.

Hrošánku, já v mém M také cítím sobeckost.......... z druhé strany se mu tato vlastnost zdá nepřípustná.

Ahoj Judit,

o tom zda získávám nadhled nevím , ale dosti mi pomáhá toto forum. Také zde čtu názory a zkušenosti, o kterých jsem v životě neslyšela. Je mi stejně jako tobe. S M jsme spolu celkem 10 let z toho 6,5 manžele.

Jak píšeš, tak to odpojení a závislot, vymnanit se z toho je pro mne to nejtěžší a začít s malý broučkem sami. teší se z jaždé jeho přítomnosti, z okamžiku s ním a to je pro mne to nejhorší, když mi tady dítě dělá sceny, že chce být s tatínkem,kdy přijede, pred tím, zda tady bude, dále  jak je mamka tedy já hrozná  a spousty dalších výčitek od malého tvorečka, který by měl být zahrnut láskou a ne  vnímat takové věci, které se kolem dějí, i když se snažím uchrániot, tak se stejně ptá.

Judito - to jsi vystihla moc pěkně. Naše generace to většinou měla tak, že jsme od rodičů odešly v ranné dospělosti rovnou do manželství. Nepoznaly jsme moc vztahů, nikdy jsme nežily samostatně, neuměly jsme hospodařit s penězi, vést si domácnost a většinou jsme se vdávat tzv. musely. Od rodičů jsme se sice těšily, ale jejich pomocnou ruku nám hned nahradil partner. Vedle něj jsme se všechno naučily za pochodu. A místo rovnocenného partnerství vznikla zase závislost, jako ta na rodičích. Po létech nám šli částečně na nervy, ale bez nich si to představit nedovedeme.
A pokud patříš mezi nás, které jsme v manželství viděli hlavně tu povinnost všechno bezchybně vést a obstarávat, aby bylo všem doma dobře, tak budeš mít chvíli problém najít si najít nový smysl života. Teď bych moc ráda napsala "ale neboj, najdeš ho", jenže tak daleko sama nejsem. Myslela jsem si, že si prostě najdu jinýho chlapa a zase o něj budu pečovat ...... a ono to nějak nefunguje. Asi vůbec není dobré pokoušet se najít vlastní štěstí v čemkoliv, co souvisí s jinými lidmi. Partner tě může zradit, opustit, děti mají svůj život, ty nás opustit musí, z rodičů se stávají děti, o které je potřeba se postarat, kamarádi podrží, ale nelze na nich viset ..... prostě to štěstí musíme vyhrabat někde v nás. A to je hernajz tak těžký .... Musíme to zvládnout. Přece se nenecháme zlomit.
Vždycky když vidím nebo slyším o ženské, kterou opustil manžel a ona začala pít, přestala se o sebe starat, kašle na pořádek nebo na práci, až jí třeba vyhodí, tak se ve mě zvedne taková ta hrdost, jak to, proboha, že to dopustila, kvůli jednomu blbýmu chlapovi, proč si zničila život a ten parchant si spokojeně užívá a stydí se že to byla jeho manželka. Tak to si pak říkám, že to teda ne. Že musím to či ono - ne kvůli jiným, ale kvůli sobě. Je to fakt těžký, ale já to dokážu.
Už dva roky mi proklouzly mezi prsty, ve smutku, černých myšlenkách, bezmoci, zoufalství, marné touze po trošce štěstí a lásce. Ale je to lepší a lepší. Možná to bude ještě jeden rok, to nevím, ale přece se nedám. Jedna moje kamarádka mi říká : "Musíš být na sebe tvrdá, žádný sebelitování" A má nejspíš pravdu. Nehledat pořád odpověď na to proč se mi to stalo, nehledat spravedlnost, odplatu - to není naše věc. Říct si stalo se, zdálo se mi to jako konec světa, ale tak to není, vždyť já můžu to a to ...... a najednou člověk zjistí, že do některých věcí před tím už by se ani vracet nechtěl.
Tak to byla filosofická vložka na dobrou noc :-).

Dneska jsem brouzdala na netu a zaujal mě tenhle článek o vztazích.

http://www.super.cz/vztahy/21460-tisice … ztahu.html

Salen, napsala jsi to moc krásně, cítím to úplně stejně.

Díky Ivano. Když jsem už ze všeho moc bolavá a nešťastná, tak si vždycky řeknu, že to, co se tvořilo přes 20 let, nelze změnit za jeden rok. Možná jsou na tom paradoxně lépe ti, kteří žili s partnerem jen pár let. Jenže tam jsou zase ty malé děti a pro ty je to moc špatné.

Judit, páči sa mi, čo si napísala, si na dobre ceste... Spoznať samu seba a nájsť SVOJU cestu životom nie je ľahké - a asi sa to nikdy nekončí, ale môže to byť aj pekné a prínosné... Ja som tiež mala po rozchode pocit, že sa mi končí život, že zomieram, ale kamoška mi pripomenula, čo som po jej rozchode povedala ja jej. Že každý koniec je zároveň aj začiatkom niečoho nového; a je to 100% pravda. Žiť sama za seba je niečo celkom iné, ale nie je to zlé a záleží hlavne na tebe, aké si to urobíš. Ja som po rozchode skúsila veľa vecí, o ktorých som dovtedy skôr snívala, spoznala veľa nových ľudí a otvorila novú etapu života. Nie poslednú, nie definitívnu, a cítim, že už sa zasa blížia nejaké zmeny, ale už to beriem, tak ako to je. Že život sa skladá z rôznych období, každé je iné a každé inak pekné. ;) 
Salen, držím palce, aby to už išlo len po rovine a aby si nepremárnila ani minútu života.

Judit, Lalino....... co nového?

U nás tak nějak vše pri starém, komunikace tak nějak v pohode, dokonce i z cesty zavolá včera 2x a to jednou kvuli diteti a podruhe, ze prijede. Coz je nad jeho výkon ;)

Uvidíme jaké překvapení nás ceká během svátků.....

Ahoj Kerrin, u nás nového nic. M byl dva večery celkem včas doma, tak jsem si zase začala dělat iluze, že se rozhodl pro mě-nás, a včera mě zase přesvědčil o opaku(nepřišel). No nic, já jsem tak naivní, až mě to samotnou udivuje. Komunikace v rámci domácnosti, firmy a takových věcí v normě, ale jinak - fiasko.
Moc se mi líbilo, co jsi napsala :

Až se vrátí z pracovní cesty domů a pokud tu nebude chtět zůstat s jít, bránit mu nebudu a nijak ho opřemlouvat. bude to jeho volba a já to přijmu.
vyhazovat a rozhodovat za něj také nechci. Co chci je prozatím začít žít si pro sebe a tak aby mi to vyhovovalo.....pomůže-li doma pomůže, pokud bude chtít, když ne tak ne a já s tím nic neudělám.

Jsi dobrá, že to dokážeš takto brát, vím, že je to ta lepší cesta, ale mě prostě vždycky něco hodí nazpět. Den, dva jsou relativně v pohodě (ale co vlastně znamená v pohodě?), a pak to mám i s úrokama zpátky. Snažím se soustředit na sebe, za chviličku jdu na spinning (doufám, že ho zase neuvidím u ní), ale pořád je to málo. Asi chci všechno strašně rychle, a  ono to nejde.
Držím ti palce.

Dnes jsem měla zajímavé setkání, na kterém se probíraly různé problémy se vztahy - příběhy z reálného života. Opět se mi potvrdilo - dokud si chlap jen tak zpestřuje život, snaží se vedlejšák tajit, není manželství ohroženo. Ti doopravdy zamilovaní se rozhodují k velkému třesku velmi rychle, po několika málo měsících. Pak není téměř žádná šance něco zachránit. Trvá-li nevěra přes rok a je už částečně nebo plně provalená a chlap přesto nemluví o rozvodu, pak je téměř jisté, že sám to nikdy nevyřeší, prostě se nerozhodne, chce mít oba vztahy a střídavě je víc u té, kde má klid a která ho do ničeho netlačí. Pokud to někdo utne, je to jedna z těch dvou žen. Případně (a pozor na to) se objeví osudová žena třetí, kvůli které to muž najednou rozhodne hned :-).

Lálino, to v pohodě je možná silné slovo, ale tak nějak mi vypadlo při psaní.
myslím si že si o víkendu ne-li možná už dnes "povyrazí " někam "ven". To víš, že mi to leze na nervy a pak si domýšlím co a jak.Možná některé  své myšlěnky ženu do úzkých. tak uvidím, jak se situace bude vyvíjet. Jsem tak napuluž rozhodnutá ten vztah nedržet dál, když ten jeho příspu ke mě mi nebude vyhovovat. Možná ukáže čas, ale myslí, že už čekám doooost dlouho na nějkou změnu.

Přijel a nijak se k tomu nevyjadřuje, možná to ještě přijde............

Salen......zajímavé:/

Ahoj Kerrin, Lálino a ostatní:). U nás taky není nic nového, M je už přes měsíc pryč v zahraničí. Dětem se už moc stýská, často se na něj ptají. Velikonoce nestihne,....tak jsou děti zklamané, že na koledu budou muset jít samy. Komunikujeme přes SMS a jsem to spíše já, kdo se ozývá a píše, jak se máme...On se taky ozývá, ale ne každý den a teď,  co si píše s dcerou přes ICQ, mě nechává jen pozdravovat. Dělala jsem si takovou svoji malou inventuru a zjistila jsem, že za toho půl roku, co je M citově jinde nestihá z našeho společného rodinného života téměř nic...nebyl s náma,kromě řady víkendů,(samozřejmě - vždy z pracovních důvodů....) už o volnu na podzim, na Mikuláše, nestihl ani jednu vánoční besídku, třídní schůzku, tréninky dětí, jarní prázdniny a teď ani ty Velikonoce...většinu z toho byl služebně pryč. O všem mu jen vyprávíme nebo píšeme. Jak nacvičujem  básničky, pečeme cukroví, cvičíme,lyžujeme, malujeme vajíčka....Dneska se mě můj pětiletý syn po ránu ještě v posteli zeptal, jestli jsme se s taťkou rozvedli? Já koukala jako blázen, kde se to v něm vzalo, protože před dětma se o našem problému  nebavíme...Nevím, děti ale asi mají nějaké zvlaštní radárky na tyhle krizovky. Smutně mi bylo, když na ten jeho dotaz reagovala osmiletá dcera dost pobouřeně a zároveň vystrašeně. Takže jsem je oba uklidňovala a rychle převáděla řeč někam jinam. Mám obavy s jakou se M vrátí, odmilovyný asi těžko, jelikož celou dobu je tam s ní v kontaktu. Koho nevidí a kdo mu tím pádem schází z mysli jsem já... Přemýšlím teď o tom, co dneska napsala Salen, o té zamilovanosti a radikálních řešení po několika málo měsících a nemám z toho dobrý pocit a i když vím, že s tím už moc nezmůžu. Ale tak se mi nějak nechce zařadit mezi ty další reálné příběhy ze života, které budou spadat do této kolonky...

Nevím jestli tě povzbudím, ale občas má ten rozvod i pozitivní následky. Můj BM byl co se týče dětí byl taky takový a teď - chodí na třídní schůzky, učí se s dětma když potřebují, možná jim věnuje daleko víc času než před tím. Vymýšlí program - chodí do kina, sportovat, jezdí na výlety...

Xkisku, upřímně, moc si mě nepovzbudila..:) To, o čem píšeš, vidím na vlastní oči u své kamarádky. Její BM měl taky dříve spoustu jiných, důležitějších aktivit. Společně strávený čas s dětmi byl u něj hodně omezený. Po rozvodu, který mimochodem inicioval on, protože se zamiloval, se situace změnila.... On velmi brzy  zjistil, že neudělal dobře, ale už bylo pozdě... Teď je z něj ale vzorný otec, který se stará, vymýšlí akce, podniká výlety...Kamarádka taky teď  říká - jestli něco hledat pozitivního na  jejich rozvodu, tak prý to bylo jeho uvědomění si, že je taky otec a podle toho by měl fungovat.

Judita23 napsal(a):

Xkisku, upřímně, moc si mě nepovzbudila..:) To, o čem píšeš, vidím na vlastní oči u své kamarádky. Její BM měl taky dříve spoustu jiných, důležitějších aktivit. Společně strávený čas s dětmi byl u něj hodně omezený. Po rozvodu, který mimochodem inicioval on, protože se zamiloval, se situace změnila.... On velmi brzy  zjistil, že neudělal dobře, ale už bylo pozdě... Teď je z něj ale vzorný otec, který se stará, vymýšlí akce, podniká výlety...Kamarádka taky teď  říká - jestli něco hledat pozitivního na  jejich rozvodu, tak prý to bylo jeho uvědomění si, že je taky otec a podle toho by měl fungovat.

K tomu se přidávám. Já jsem to měla taky tak. Jednou jsem bouchla do stolu, protože BM měl tolik aktivit, že děti viděl těsně před usnutím. 

A dnes?  Je to na dlouhé story.... Tráví celý víkend jen s dětmi. Hraje člověče, Černýho Petra,.... Tohle starší dcera nikdy jako malá nezažila. Dokonce kupuje sám dárky a vozí jim vždycky něco ze služebních cest. Tohle by nebylo - kdyby nebylo rozvodu a odloučení.

Všichni jsme se na tom hodně naučili. Díky bohu - musím BM teď jen chválit. To, o co jsem prosila a žádala v minulosti - dnes opravdu je. Ale až po rozvodu a 4 let kopání a bojů.

A můžete mi teda někdo vysvětlit, proč to těm chlapům většinou dojde až když už je pozdě????!!!! Já jsem si Petro, taky z tohohle důvodu před půl rokem bouchla do stolu, jak píšeš a bohužel hádka a další události, které se tak nějak osudově seběhly v jeden čas, způsobily, že se můj M nyní citově angažuje někde jinde a přitom jsem doprčic nechtěla nic jinýho, než aby ubral a trochu víc se věnoval rodině!

Judita23 napsal(a):

A můžete mi teda někdo vysvětlit, proč to těm chlapům většinou dojde až když už je pozdě????!!!! Já jsem si Petro, taky z tohohle důvodu před půl rokem bouchla do stolu, jak píšeš a bohužel hádka a další události, které se tak nějak osudově seběhly v jeden čas, způsobily, že se můj M nyní citově angažuje někde jinde a přitom jsem doprčic nechtěla nic jinýho, než aby ubral a trochu víc se věnoval rodině!

To já taky - úplně stejně. Řekla jsem, že když nás k životu nepotřebuje, tak že odejdeme - a on odešel sám... Druhý den měL sám sebou sbalené kufry.  Pak bylo období dokazující mě (to podle jeho vlastních slov), že je o něj zájem, s tím období bouřlivého života  ......    a po 4 letech jeho 3-tí návrat. 

Nevím, proč to tak mají. Je to jejich věc. Bohužel s tím smetou i lidi kolem sebe - partnerky, děti, rodiče...

My jsme došli až k rozvodu - včera jsme měli roční výročí.  A včera-vlastně dneska ráno - jsem od něj dostala pusu a dárek ze služení cesty.

Asi to nikdo nepochopíme. Já taky nééé. Ani to už není můj cíl - to chápat. 

Já si jen žiju tak, abych byla spokojená a šťastná a ostatní se buď přidají nebo odpadnou - TOŤ JE MŮJ CÍL.

Jinak, M děti miluje a oni jeho, dokáže si s nima  vyhrát a vyblbnout po svém. Nikdy jim nezapomene z cest přivézt malý dárek.. A ještě zhruba před dvěma lety si ten čas na ně vždycky našel. Potom ale, co změnil zaměstnání se to začalo zhoršovat, práce bylo tolik, že přestával stíhat, myslela jsem zpočátku, že je to jen dočasný než se vyřeší určitý pracovní problém..., ale pak se zase objevil další a pak zase další,....a mně pomalu začalo docházet, že tohle pracovní nasazení jen tak neskončí.... No myslím, že je to všechno o prioritách a hodnotách, které vyznáváme a které upřednostňujeme. Ještě nedávno jsem si myslela, že je máme s manželem stejný, že náš vztah je pevný a jen tak něco by ho nenabouralo. Věrnost byla jedním z pilířů, o kterém jsme  sice nijak zvlášť nahlas nemluvili, ale tak nějak jsme ho brali jako samozřejmou součást našeho vztahu........

Jojo, na to ti nemám co říct - možná jen jediné - čas ukáže, co vlastně je uvnitř nich jejich prioritou.

Víš, já jsem asi sama byla (tedy, pokud mě teď BM nebalamutí) příkladem toho, že pokud si ten partner nevyzkouší něco jiného, nemůže přijít na to, co vlastně je v jeho životě důležité a bez čeho by nebyl celý.

BM mi teď , po 3,5letech své hluboké známosti se slečnou, říká, že s ní stejně nikdy nebyl šťasten. Néé, pro to, že by mu nevyhovovala, ALE PROTO, ŽE JSME MU CHYBĚLI MY... Děti, já, domov....

Teď - po těch letech - se snaží, klobou dolů - opravdu se snaží. Zírám na to jak TELE na nový vrata. Protože je to po těch letech pro mě opravdu šokující.

Když jsem ho viděla POPRVÉ číst pohádku (podotýkám - 2. dceři- první to nezažila), tak jsem to psala v sms kamarádce. ONA - znalá naší situace  - mi odepsala:
Ty wole, tak klekni na kolena a odpros ho, aby se k tobě vrátil..... Dělá neuvěřitelný věci.    :lol:

A fakt měla pravdu. Tohle u naší 13.-ti leté dcery NIKDY nekonal. Až po jeho odchodu ke slečně.  Pak mu děti začaly chybět a dnes vidím situace, ve kterých mi nahání slzy do očí....

Jen víc takový šťastných konců, jak u Petry ... holky držte se.

Koloběžka.1 napsal(a):

Jen víc takový šťastných konců, jak u Petry ... holky držte se.

Ještě žádný happy end se nekoná. Jsou sice situace, ve kterých přehodnotil své konání a opravdu je to krásné, ale plno jiných věcí se pokazilo.
Bohužel, vztah tak rychle obnovit nejde, důvěra také ne.... Takže ještě máme před sebou moře práce a dřiny. Není to tak jednoduché si po 4 letech říct - vracíme se k sobě.

On měl několik slečen - já měla nějakého toho převozníka. Intimita mezi námi není vůbec.  Takže - kráčíme pomalu, stavíme základy.

petra72 napsal(a):

Koloběžka.1 napsal(a):

Jen víc takový šťastných konců, jak u Petry ... holky držte se.

Ještě žádný happy end se nekoná. Jsou sice situace, ve kterých přehodnotil své konání a opravdu je to krásné, ale plno jiných věcí se pokazilo.
Bohužel, vztah tak rychle obnovit nejde, důvěra také ne.... Takže ještě máme před sebou moře práce a dřiny. Není to tak jednoduché si po 4 letech říct - vracíme se k sobě.

On měl několik slečen - já měla nějakého toho převozníka. Intimita mezi námi není vůbec.  Takže - kráčíme pomalu, stavíme základy.

Petro, když si to tak čtu ten tvůj příběh a to vše okolo, tak jedno ti sdělím, že onen základní balvan :D v tom dobrém jste položili a to že jste se osvobodili, staly svobodnými a rovnocenými. To je základní deviza té stavby zvaný vztah.
Víš, já mám teď sám několik dilemat a jednoho dilematu se dost bojím. Holky při té příležitosti řekně te mi svůj názor.
Je to už 28 let co jsem poznal svou první BM. ona tenkrát i utekla z domu jak ona mně milovala. Jo byla to mladá 18ti letá holka a mě bylo 22. Vzali jsme se pak i budovali a najednou ona sbalila vše řekla že se zamilovala prchla v dál. Při rozvodu to šlo, pak nastala jedna věc a to tahání se o majetek. Tak nějak v duchu zdejších vzliků, já chci vše a ty nic a ještě nějak zaplať 50 tisíc. Jo psal se rok 1983. Nakonec jsme se slušně dohodli na všem. Zmizela mi v davu a oba jsme šli svou cestou. Ona VŠE já práva. pak jsme se potkali po mnoha letech ona s kočárem já v letu s papírama do války :) krátké Ahoj jak a co a někdy.... to někdy je staré 14 dnů. Ona mě potkala v metru a hned se ke mně hlásila. Dokonce mě pochválila, že prej jsem pořád stejnej jen ty šediny..... každej jsme někam spěchali tak jen výměna čísel a pak ticho s tím že přišlo pozvání na kafe... Co stím ta kapitola je dávno uzavřena ale nevím co to znamená...

A Petro návrat k důvěře ne ta důvěra tam musí být hned jinak se zas vrátíte k časům dávno minulým. Přeji na této nové cestě jen a jen krásno. :godlike:

Vypadá to, že Ty a Tvá BM patříte k těm inteligentnějším lidem, kteří se v podstatě rozvedli v klidu. Na tu kávu bych šla, nic tím nezkazíš. Určitě si budete mít co říct, třeba si chce jen tak popovídat, dlouho jste se neviděli a pokud je za tím něco jiného, tak to poznáš. Držím palce.

dixina napsal(a):

Vypadá to, že Ty a Tvá BM patříte k těm inteligentnějším lidem, kteří se v podstatě rozvedli v klidu. Na tu kávu bych šla, nic tím nezkazíš. Určitě si budete mít co říct, třeba si chce jen tak popovídat, dlouho jste se neviděli a pokud je za tím něco jiného, tak to poznáš. Držím palce.

Děkuji to je milý názor :)

Pisatel napsal(a):

dixina napsal(a):

Vypadá to, že Ty a Tvá BM patříte k těm inteligentnějším lidem, kteří se v podstatě rozvedli v klidu. Na tu kávu bych šla, nic tím nezkazíš. Určitě si budete mít co říct, třeba si chce jen tak popovídat, dlouho jste se neviděli a pokud je za tím něco jiného, tak to poznáš. Držím palce.

Děkuji to je milý názor :)

Přidávám se k tomuto názoru. Dneska jste totiž úplně jiní lidé - než před těmi sty lety, kdy jste se brali. :reta:

Opravdu. Káva nic neznamená. Příjemné popovídání o životě není k zahození. Není potřeba si hned představovat, že to dopadne tak nebo tak.

Pisatel: A Petro návrat k důvěře ne ta důvěra tam musí být hned jinak se zas vrátíte k časům dávno minulým. Přeji na této nové cestě jen a jen krásno.

Děkuji za přání. Je to milé a příjemné. 

A co se týče důvěry:  důvěra je v určitých věcech  u nás stálá - např. děti a zabezpečení,  ...atd.

Důvěra ve vztahu se musí znovu budovat. Tak nějak ještě nevěřím na 100%, že ten obrat je upřímný, že je za tím skutečné jeho prozření v tom, co chce, ...atd. Zatím jsem opatrná a nejistá v tom, že si najednou uvědomil, že by chtěl žít SE MNOU. Že v tom nehrají roli pouze děti. Atd.

Tady ta důvěra zatím pokulhává. Nu což, uvidíme...

Pisateli může to znamenat spousty věcí - přeci jen máte společnou minulost. A zjistíš to jen když na to kafe půjdeš ne?

ffly napsal(a):

Pisateli může to znamenat spousty věcí - přeci jen máte společnou minulost. A zjistíš to jen když na to kafe půjdeš ne?

Jo kafetem nic nezkazím to je pravda, přinejhorším mi pujdete na pohřeb a nebo nosit perník na Pankrác :)
Petro a další pojem důvěra je tak rozsáhlý, a obsahuje tolik niancí kolik je lidí na světě. Já jsem uvažoval v rovině úplně nejzákladnější a to v té, že s důvěrou se k sobě vracíme a prosíme aby to nikdo už nezměnil. To ostaní je jen nabalování oněch další přívlastků důvěr.
Kapište to?

Kapište to?


JASNĚ PANE VEDOUCÍ.... :lol:

Judita23 napsal(a):

A můžete mi teda někdo vysvětlit, proč to těm chlapům většinou dojde až když už je pozdě????!!!! Já jsem si Petro, taky z tohohle důvodu před půl rokem bouchla do stolu, jak píšeš a bohužel hádka a další události, které se tak nějak osudově seběhly v jeden čas, způsobily, že se můj M nyní citově angažuje někde jinde a přitom jsem doprčic nechtěla nic jinýho, než aby ubral a trochu víc se věnoval rodině!

Juditko, u nás byla skoro před dvouma lety situace téměř stejná jako u vás - taky jsme měli krizi, taky jsem bouchla do stolu, taky mi odpovědí na moje volání o pomoc bylo jeho sblížení s kolegyní v práci - která měla před svatbou a šíleně se do něj zamilovala...ale došlo mu to když ještě naštěstí nebylo pozdě.....měsíc mi vykládal, že jeho cit ke mě vyhořel a že nevidí společnou budoucnost protože každej chcem něco jinýho...a já furt po něm něco chci....a že mi byl 15 let věrnej a když jsem mu řekla, že už mám všeho po krk, tak že to vzdal a snažil se cit ke mě v sobě zadupat a že se mu to podařilo a že se podvědomě zřejmě snažil zjistit, jestli je už schopnej mi zahnout....no povedlo se mu to, ale byla to zřejmě dřina...:):):)...a tak. paradoxně ten měsíc jsme byli téměř pořád spolu....bylo to šílený....šílený....hrozný.....já ho posílala s ní na dovolenou ať si to vyzkouší, k ní domů, kamkoliv, balila mu kufr, nehnul se na krok.....a po měsíci tápání mě obejmul a řekl - zkusíme najít cestu k sobě...

a za ty skoro dva roky co od tý doby uběhly jsem neměla ani vteřinu pocit, že by svýho rozhodnutí litoval, naopak od prvního okamžiku to vypadalo, že se mu ulevilo, protože ty dva měsíce, co to s ní tak nějak táhnul chodil jak tělo bez duše a viditelně mu to nijak dobře nešlo a jak jsem na to přišla a začli jsme to řešit a on zjistil, že o něj stojím - pookřál jak jarní květ :) a tak jsme nějak začli znova a líp, základy byly pevný....
snaží se moc, já už ho ničim neprudim, nehonim, nebuzeruju, nechávám ho dejchat a on by se paradoxně strhal.....nevim, je to nějaká nepřímá úměrnost nebo co....ale ve spoustě věcí se mi rozsvítilo až po tom všem...a jemu asi taky.

je to všechno dobrý a jsem ráda, ale pocit nejistoty a určitou nedůvěru v jeho stálost a pevnost už z hlavy dostat nemůžu a hlavně pocit, že se kvůli krizi hotovil ze vztahu odkráčet....aniž by to se mnou jakoliv řešil....vzalo mi to hodně a těžko zvládám kombinovat dvě věci - pracovat na vztahu a na sobě, milovat ho a zároveň si držet nějakej nadhled a nespojovat svůj pocit štěstí s ním - jelikož máme vztah hodně těsnej a hodně jsme se k sobě zase přiblížili a sblížili ač máme na druhou stranu hodně témat tabu.....někdy mi to připadá takový šílený.....a cítím se citově dost na houpačce, jednu chvíli nad věcí a silná a spokojená a vidim všechno v světlejch barvách a pak mě úplná maličkost zhoupne do těžký nejistoty a vůbec nevim, čí sem....někdy se cejtim na něm strašně závislá a někdy zas v pohodě.....a on je takovej pořád od tý doby vyrovnanej a spokojenej a o jeho pocitech o celý tý věci prakticky nic nevim......ale všechno šlape....a vim, že většina problémů vzniká jen a jen v mý hlavě....ale bohužel si jí nějak neumim uklidit do stabilního pořádku :) jsem takovej neustálej neklidnej uzlík emocí. každou chvíli cejtim něco úplně jinýho a někdy mám utkvělej pocit - že kvůli těm mejm neustálejm různejm pocitům vznikly všechny potíže. teď už je umim líp zvládat a neventiluju ven blbosti, ale to rozhodně neznamená, že bych ty pocity neměla. dost závidim třeba Vanilce její pragmatismus - nejsem toho schopná. a pořád to všechno zpracovávám a nějak se to furt nechýlí ke konci.

asi každý řešení přináší plusy i mínusy. neměnila bych, jsem šťastná, že jsme to takhle zvládli, ale nedokážu se od toho zatim nějak vzdálit...a najít nějakou stálou duševní rovnováhu....držim vám všem palce.

Salen napsal(a):

Dnes jsem měla zajímavé setkání, na kterém se probíraly různé problémy se vztahy - příběhy z reálného života. Opět se mi potvrdilo - dokud si chlap jen tak zpestřuje život, snaží se vedlejšák tajit, není manželství ohroženo. Ti doopravdy zamilovaní se rozhodují k velkému třesku velmi rychle, po několika málo měsících. Pak není téměř žádná šance něco zachránit. Trvá-li nevěra přes rok a je už částečně nebo plně provalená a chlap přesto nemluví o rozvodu, pak je téměř jisté, že sám to nikdy nevyřeší, prostě se nerozhodne, chce mít oba vztahy a střídavě je víc u té, kde má klid a která ho do ničeho netlačí. Pokud to někdo utne, je to jedna z těch dvou žen. Případně (a pozor na to) se objeví osudová žena třetí, kvůli které to muž najednou rozhodne hned :-).

Tak, a teď chci vědět, kdo u nás šmíroval a takhle hezky to popsal... :lol: :co:

petra72 napsal(a):

Judita23 napsal(a):

Xkisku, upřímně, moc si mě nepovzbudila..:) To, o čem píšeš, vidím na vlastní oči u své kamarádky. Její BM měl taky dříve spoustu jiných, důležitějších aktivit. Společně strávený čas s dětmi byl u něj hodně omezený. Po rozvodu, který mimochodem inicioval on, protože se zamiloval, se situace změnila.... On velmi brzy  zjistil, že neudělal dobře, ale už bylo pozdě... Teď je z něj ale vzorný otec, který se stará, vymýšlí akce, podniká výlety...Kamarádka taky teď  říká - jestli něco hledat pozitivního na  jejich rozvodu, tak prý to bylo jeho uvědomění si, že je taky otec a podle toho by měl fungovat.

K tomu se přidávám. Já jsem to měla taky tak. Jednou jsem bouchla do stolu, protože BM měl tolik aktivit, že děti viděl těsně před usnutím. 

A dnes?  Je to na dlouhé story.... Tráví celý víkend jen s dětmi. Hraje člověče, Černýho Petra,.... Tohle starší dcera nikdy jako malá nezažila. Dokonce kupuje sám dárky a vozí jim vždycky něco ze služebních cest. Tohle by nebylo - kdyby nebylo rozvodu a odloučení.

Všichni jsme se na tom hodně naučili. Díky bohu - musím BM teď jen chválit. To, o co jsem prosila a žádala v minulosti - dnes opravdu je. Ale až po rozvodu a 4 let kopání a bojů.

Taky tak... ;) Ještě mě čekají dva roky, myslím :vissla: , a bude to zase o něco lepší... :lol:

Lucko33, Tvůj příběh se mi čte pěkně, už proto, že má dobrý konec...Držím vám palce. :)
Já si taky zatím ještě pořád mylím a přeju si, aby se to tak nějak podobně vyvrbilo i u nás, ale...... Mám ale pocit, že  můj M se mně spíš vzdaluje a to, co bych od něj chtěla slyšet, že má cenu k sobě zase začít hledat cestu, tak to zatím nevyslovil.... U vás asi nebyla ze strany Tvého muže, tak velká zamilovanost k oné slečně, alespoň to na mě tak působí. Taky u nás to odcizení  trvá "už" půl roku. M je přes měsíc  služebně pryč a vím, že tam je s ní. Má prostor a čas ji zase o něco více poznat a jak už jsem psala výše, nemám z naší komunikace pocit, že by si ke mně hledal cestu. Možná se něco zásadního stane až se vrátí... V hlavě se mi odehrává řada verzí scénářů, jak to u nás může dopadnout... Začínám se bát svých vlastních odpudivých sil, které ve mně zatím někde spí... Jedno vím teď jistě, mám ho pořád ráda a chtěla bych tu krizi společně překonat,otázkou je, co chce on. On celou situaci zhodnotil tak, že se jedná buď o zkoušku našeho vztahu nebo o  jeho nový život....Od půlky ledna o tom u nás nepadlo ani slovo. Na nic se neptám, nic neřeším.(jenom v sobě) Každopádně na sobě pozoruju, že jsem tak nějak citově otupělá a smířená s tím, co se děje. Vím, že kdyby se tohle nikdy nestalo, tak bych si neuvědomila řadu věcí a nepřemýšlela bych o životě tak, jako přemýšlím teď. Někam mě to posunulo a i když se rozejdeme, rodina se rozpadne, tak já se v sobě budu snažit  vykopat z toho hlavně to dobrý, co mi pomůže najít v dalším životě rovnováhu.

Judita23 napsal(a):

Každopádně na sobě pozoruju, že jsem tak nějak citově otupělá a smířená s tím, co se děje. Vím, že kdyby se tohle nikdy nestalo, tak bych si neuvědomila řadu věcí a nepřemýšlela bych o životě tak, jako přemýšlím teď. Někam mě to posunulo a i když se rozejdeme, rodina se rozpadne, tak já se v sobě budu snažit  vykopat z toho hlavně to dobrý, co mi pomůže najít v dalším životě rovnováhu.

Tak včera jsem si teda bouchla do toho stolu já. jedu domů a vidím manželovo auto kousek od jejího domu!
Z práce nejel domů, ale k ní, byt na 2 hod, ale stačilo. Když prijel, tak to priznal.
Asi vite, co se ve me odehravalo. rekla jsem si uz sve. ze uz toho mam dost a dal to ve "trech" nechci.I to, že jsem uz z toho otupelá a nejak nemam chut uz to dal kouma, že chci už mít klid, tohle, že se táhne skoro 9 mesiců. Dokonce se rozmluvil a chapal, jak se citim. Kdyz jsem mu rekla, at si vezme, co tady ma a ze dal uz pujdu sama.........no tak se k tomu odchodu nemel a zůstal do rana Samozrejme jsme toho probrali vice, ale to je namoc dlouhe rozepisovani.ještě mi rekl, ze když nebude se mnou , tak bude sam.
Rano jsem mu rekla jako co bude, ze se tady jeste zdrzuje .....taktne. Je ted s prckem u tchyne. Jenze jsem tam , kde jsem byla, nevim zda to s ni skonci, chtěla jsem at bji tedy zavola a pokud chce být s nama, at sio teda k nám nasthuje své věci. Zatim se nevyjádril, uz jsme nebyli doma sami, tak to ani neslo. Myslíte, že je hloupé chtět po něm, at jí zavolá a skončí to???. Jinak já trvám na rozchodu.
rekli jme si jestě ze k sobě mame vztah, sex prý super, že si se mnou skvele rozumí a vyhovuji mu, ale jako v tom bavení moc ne.

Kerrin napsal(a):

Myslíte, že je hloupé chtět po něm, at jí zavolá a skončí to???. Jinak já trvám na rozchodu.

Kerrin,
nezlob se, já vím, že by se ti líbilo, aby zavolal, skončil to..

Hmmm, pokud bych netrvala na jejich rozchodu, určitě bych trvala na jeho odchodu.

Jinak si myslím, že jako manželka naprosto může Kerin trvat na jejich rozchodu. Protože především je nefér od toho chlapa, že nejede domů, ale do bytu k jiné ženě, když ví, že to Kerrin vadí. Obzvlášť když má povinnosti k dítěti. Já si tedy neumím představit, že bych pak před něj strčila talíř s večeří :).
Ale musí vědět i ten muž, proč to dělá a jestli hodlá žít jinak. Fakt je, že k sobě nikoho násilím nepřipoutáme.

Tercilo, Kerrin může trvat na tom, že ona takhle žít nechce, a nechat rozhodnutí na manželovi. Takže manžel se může ( dobrovolně) rozhodnout pokračovat v manželství a druhý vztah ukončit. Pokud to neudělá, je rozhodnutí na Kerrin, jak ona bude dál žít. Ale trvat na jejich rozchodu je podle mě nátlak, který se může obrátit i proti ní...pokud s ní manžel zůstane z donucení. Každý přeciž rozhoduje a je odpovědný jen za to svoje, za sebe.

Určitě, Vando, myslím, že si rozumíme. Jde jen o to, že Kerrin prostě má právo manžela požádat... To, co se stane, je už věcí jinou, ale ona jako manželka a matka jeho dítěte může po něm chtít, aby se nezastavoval cestou z práce "na skok" u milenky. Jak se on zachová, toť věcí jeho charakteru. Ale pokud jeho chování Kerrin vadí, nemá cenu, aby strkala hlavu do písku a dělala neviditelnou.
Manželčino trvání na rochodu manžela s milenkou není žádný nátlak. Nátlak je to, co provádí manžel Kerrin. Je to přece tak jednoduché. :) Když nechce být manžel Kerrin "tlačen" :), nechť opustí milenku nebo manželku. Jenže - když oni by někteří lidé chtěli "všechno"..... Každopádně nejen on je ten, kdo rozhoduje. Dost velký díl rozhodování teď leží i na Kerrin.

Tercilo Kerrin má právo samozřejmě vyjádřit svůj názor na celou věc...ale nemůže ho nutit - souhlasím s Vandou, navíc se celý tohle nucení obrátí proti ní. Pokud s milenkou nepřestane, opět Kerrin se může rozhodnout jestli v tomhle složení bude pokračovat či nikoliv. Ale stejně tak její manžel se může rozhodnout jak dál chce žít ale s veškerými následky....

Kerin napsala:
rekli jme si jestě ze k sobě mame vztah, sex prý super, že si se mnou skvele rozumí a vyhovuji mu, ale jako v tom bavení moc ne.

Kerrin, tomuhle moc nerozumím, není to trochu protimluv?

Dobrý večer Vám všem, asi zasahuji do Vaší diskuse, ale dlouhodobě čtu Vaše osudy, jak se s tím vyrovnáváte, a jak si vzájemně pomáháte. Nenašla jsem do dnešního dne odvahu se sem přihlásit, ale zjistila jsem, že rady těch, kteří  něco  jako nevěra a její řešení mají za sebou a Vaše rady a zkušenosti nováčky posilují se vyrovnat se současným stavem, tak i já jsem se odhodlala napsat  svůj příspěvek, s prosbou Vás všech, kteří již to mají za sebou o radu a vyjádření jak dál postupovat.
Můj problém spočívá v tom, že jsem sice ještě vdaná, ale před 7 měsíci odešel po provalené nevěře  po 3 týdnech ke své milence můj muž. Byli jsme spolu 24 let, máme 2 dospělé děti. Vztah s milenkou dle dostupných informací trval nejméně od 1206. M nic nechce řešit, rodinu (mimo to že u nás nežije, avšak trvalé bydliště zde má) zajišťuje vše, tak jak to bylo před provalenou nevěrou, většinu jeho osobních věcí má u nás, a po otázce jak tuto situaci chce řešit zpravidla odpoví "nevím nebo čekám co mi spadne zhůry". Vy zkušené babinetky prosím poraďte jak tuto situaci řešit. Mám ho ráda a do současné doby se k sobě chováme slušně (až na to, že já někdy trochu zaprudím). On neví co chce a já jsem v této situaci ač jsme byli spolu 24 let také bezradná. Obou nám je kolem 50 let jeho milence je o 11 let méně než mému M (milenka má 2 děti z toho 1 dítě v její péči dítě 15 let).

Ahoj H105,

ffly: "Tercilo Kerrin má právo samozřejmě vyjádřit svůj názor na celou věc...ale nemůže ho nutit - souhlasím s Vandou, navíc se celý tohle nucení obrátí proti ní."

Ano, souhlasím. Ale je to trošku bezvýchodné, nemyslíš?
1) Kerrin bude chtít vyjasnit situaci, samozřejmě k tomu vyjasnění patří i požadavek, aby si pán všechno (třeba s ohledem na jejich dítě) dobře rozmyslel a možná nechal milenku být, a on to bude brát jako její nátlak!!!!, tudíž zůstane s příjemnější milenkou.... Kerrin tedy bude smutná, bude nešťastná, bude ji to mrzet....
2) Kerrin bude několik let dělat pověstného pštrosa s hlavou v písku, bude jezdit kolem domu, odkud bude vycházet její sexuálně a jinak uspokojený manžílek a ona? Bude smutná, bude nešťastná, bude ji to mrzet...

Já jsem pro variantu 1. Vydržela bych klidně roky nic neříct, dělat slepou, nedělat "cirkus" - ale toho chlapa bych už pod jednou střechou nesnesla.
Ve svém věku už považuji trošku zbytečné se přetvařovat před člověkem, který svůj zájem soustřeďuje jinam a dokazuje mi, jak mu na mně nezáleží. Proč udržovat vztah s někým, kdo má potřebu mi lhát a podvádět mě? S kým to prostě "neladí". Ale je fakt, že jsem poměrně samostatná, mladší ženy s malými dětmi to mají těžší.

H105, zdravím.
K Tvému příspěvku. Určitě dokážu pochopit, že po 20 letech můžu manžela prudit, však taky on občas prudí mě. Pochopím, že se může vyskytnout jiná žena, se kterou se bude cítit líp (možná bych mu to i přála):). Taky si dokážu představit, že se do jiné ženy může bezmezně zamilovat. A že vsadí všechno, co bylo dosud, na tu jednu kartu. Snad jsem schopná ho i politovat, že nová situace mu přináší duševní starosti a trable a nějakou dobu mu tolerovat jeho případné špatné nálady. To všecko je život.

Ale v momentě, kdy se už rozhodne a překročí práh našeho bytu směrem ven - k milence, pro něj není cesty zpátky. Neviděla bych jediný důvod, proč mu jeho osobní věci nesbalit a nezavézt mu je s přáním pěkného zbytku života s jinou ženou do jeho nového bydliště. (Nebo je hodit do kontejneru).
Brala bych to tak, že "UŽ SE ROZHODL". Můžu ho dál uznávat pro některé jeho vlastnosti, můžu ho dál mít svým způsobem ráda, ale od té chvíle jeho odchodu by ten byt už byl jenom můj (což teď nemyslím finančně).

Tercilo, já to nechápu:jaká je tedy tebou preferovaná varianta?
A Terci, šedá je teorie, a zelený strom života. Těžko můžeš říkat, co bys udělala, případně neudělala, pokud v té situaci nejsi (třeba by ses sama překvapila a divila). V tomhle smyslu jsou teda tvoje rady trochu hraběcí.

Vando, není mi čtyřicet, už mám něco za sebou.
A psala jsem, že preferuji variantu číslo jedna. Já si myslím, že hraní divadýlka před nevěrným chlapem, jako že se nic neděje, strašně vyčerpává. Určitě se má dát šance, dá se ledacos pochopit, ale aby mi manžel chodil do baráku za jinou ženskou, na to nemusí být můj manžel. Ale každý má jinou povahu - já jsem pro vymezení mantinelů.
Tady jde o to, co vadí Kerrin, a jí to manželovo chování evidentně vadí. Když budu ráda, že se mi můj choť kdekoliv zdrží, protože já jsem zatím v pelíšku u milence, to je jiná káva :D. Kerrin řeší něco jiného. :(
Jo a pozor, já neradím, jenom píšu svoje náhledy, které jsou dány jednak mou povahou, jednak poměrně bohatými zkušenostmi.

Tercila napsal(a):

Ale v momentě, kdy se už rozhodne a překročí práh našeho bytu směrem ven - k milence, pro něj není cesty zpátky...

Tak to je teda hodně vostrý... ale možná správný, nevím....

"Tak to je teda hodně vostrý... ale možná správný, nevím"

Miky :D, nehodnotím, jestli je to správné - pro někoho jo, pro někoho ne. Píšu, jak to vnímám já. Já už bych odstěhovaného manžela, který je vídán s jinou ženou po boku, zpátky do bytu nevzala, to je všechno. :) Možná proto, že byl vždycky kolem mě houf jiných lidí, :D ale hlavně přikládám velkou důležitost zodpovědnosti našich rozhodnutí. A jestliže už má muž důvod!!! se dokonce odstěhovat (nejen občas odskočit), tak tím pro mě končí jeho partnerství. Čímž neříkám, že kamarádství. 
Ber to tak: jestliže jsou ty důvody k jeho odstěhování ode mě zásadní a promyšlené, nemůže se to mávnutím proutku změnit v naše následné růžové soužití. A jestli by dokázal stěhovat věci kvůli nějaké malichernosti, pak bych ho považovala za hlupáka, kterého bych nemohla jako partnera brát vážně.

Dovolím si vstoupit do debaty a 40 mi již bylo.Od manžela jsem se odstěhovala do společného předělaného bytu,protože jsme měli problémy,čekala jsem,že se také nastěhuje,ale život mne překvapil jinak.Manžel našel útěchu u mé nejlepší kamarádky a již 4 roky je s ní.Každý bydlíme ty 4 roky v jiném bytě a nikdo nic neřeší.Už neprudím,jsem milá,protože mi to tak vyhovuje a ekonomická stránka chodu rodiny nějak zůstává stále na manželovi.Máme 2 děti 19 a 4 roky.Nevím,zda jsem potvora,ale nechávám ho být a žiji si svůj život.Rozvodem bych akorát vyřešila,že bych manželovi ulevila od všech složenek.Už se netrápím,ale občas je mi také smutno,jen nevím,zda bych s ním mohla znova žít.Mám ho stále velmi ráda a přála bych si,aby se vrátil.Jen už to prostě nějak nejde.

Vando a Tercilo, děkuji Vám za Vaše názory, vím,  jak napsala Vanda cituji: "Ale na všechna svoje rozhodnutí jsi jen ty sama, a neseš si za ně odpovědnost", že toto musím vyřešit já, ale já jsem někdy jak na houpačce jednou bych to řešila dle příspěvku od Vandy a podruhé dle příspěvku od Tercily, ale stále nevím co s tím, říkám si, že když on to začal, tak ať to také dořeší, ale je to těžké, vždyť těch 24 let společného života a krásných vzpomínek nejde jen tak vymazat.
Rene, Tobě též děkuji za Tvůj názor. Tvůj příběh se podobá tomu mému. Jak tento stav tak dlouhodobě zvládáš?

H105 zvládám a nezvládám,ale jsem vděčná za tu zkušenost a nikdy bych nevěřila,že mu za to budu děkovat.Už vím,že se dá žít i bez něj,ale bolí to,hlacvně kvůli tomu malému,pro kterého je táta to nej.

Vanda napsal(a):

Tercilo, já to nechápu:jaká je tedy tebou preferovaná varianta?
A Terci, šedá je teorie, a zelený strom života. Těžko můžeš říkat, co bys udělala, případně neudělala, pokud v té situaci nejsi (třeba by ses sama překvapila a divila). V tomhle smyslu jsou teda tvoje rady trochu hraběcí.

jojo,já taky dělala věci o kterých jsem si myslela,že nikdy....a vzala bych ho zpátky i do milenky,než si zvykat v mým věku na cizího.... a seznamovat se...

Mikeš napsal(a):

Tercila napsal(a):

Ale v momentě, kdy se už rozhodne a překročí práh našeho bytu směrem ven - k milence, pro něj není cesty zpátky...

Tak to je teda hodně vostrý... ale možná správný, nevím....

nicméně,jestli to myslí vážně,tak ji závidím... reni naše situace je tak podobná,jen to moje mladší dítko je starší,ale ve věku kdy otce nejvíce potřebuje,taky nejsem rozvedená,manž.se finanč.stará tak co,jsem pořád sama,převozníka nemám,hledám,ale jsem klidnější...

H105 vítej. Mě ještě chybí doplňující informace k situaci u vás : Píšeš, že manžel odešel před 7 měsíci k ní, ale většinu věcí má doma. Jak se tedy doma vyskytuje - nevyskytuje? Nosí ti vyprat použité prádlo a zase si nabere čisté? Chodí si domů odpočinout do svého oblíbeného křesla? Nebo si s tebou sedne u kafe? Spíte spolu ještě?
To, že se neodstěhoval zcela, svědčí o tom, že nemá jasno. Nakonec to je patrné i z toho co říká. Není to ta slepá zamilovanost, kdy se boří mosty, aby ukázal milence, že teď už chce žít jen a jen pro ni a za minulým životem dělá tlustou čáru. Tak jsem to měla já a moc takových mužů není.
Většina přebíhá sem a tam mezi manželkou a milenkou. Ten tvůj udělal trochu větší gesto, ale bojí se to dotáhnout do konce - přece jen chce mít zřejmě otevřená zadní vrátka.
Ty ses ale spíš ptala, co máš dělat ty. Já bych žádnou aktivitu ze své strany nepřeháněla. Zvlášť pokud z tohoto stavu máš nějaké finanční výhody. Nečekej na jeho návrat, spíš se začni smiřovat s tím, že není, promýšlej a realizuj svůj život bez něj, protože i když se ti to teď nezdá, tak to může v ledasčem být i lepší než s ním. A taky přemýšlej o tom, zda bys s ním ještě vůbec chtěla být, kdyby se náhodou chtěl vrátit.
Je docela hodně manželství, která na papíře přetrvávají, ale reálně spolu dotyční vůbec nežijí.

Pisatel napsal(a):

petra72 napsal(a):

Koloběžka.1 napsal(a):

Jen víc takový šťastných konců, jak u Petry ... holky držte se.

Ještě žádný happy end se nekoná. Jsou sice situace, ve kterých přehodnotil své konání a opravdu je to krásné, ale plno jiných věcí se pokazilo.
Bohužel, vztah tak rychle obnovit nejde, důvěra také ne.... Takže ještě máme před sebou moře práce a dřiny. Není to tak jednoduché si po 4 letech říct - vracíme se k sobě.

On měl několik slečen - já měla nějakého toho převozníka. Intimita mezi námi není vůbec.  Takže - kráčíme pomalu, stavíme základy.

Petro, když si to tak čtu ten tvůj příběh a to vše okolo, tak jedno ti sdělím, že onen základní balvan :D v tom dobrém jste položili a to že jste se osvobodili, staly svobodnými a rovnocenými. To je základní deviza té stavby zvaný vztah.
Víš, já mám teď sám několik dilemat a jednoho dilematu se dost bojím. Holky při té příležitosti řekně te mi svůj názor.
Je to už 28 let co jsem poznal svou první BM. ona tenkrát i utekla z domu jak ona mně milovala. Jo byla to mladá 18ti letá holka a mě bylo 22. Vzali jsme se pak i budovali a najednou ona sbalila vše řekla že se zamilovala prchla v dál. Při rozvodu to šlo, pak nastala jedna věc a to tahání se o majetek. Tak nějak v duchu zdejších vzliků, já chci vše a ty nic a ještě nějak zaplať 50 tisíc. Jo psal se rok 1983. Nakonec jsme se slušně dohodli na všem. Zmizela mi v davu a oba jsme šli svou cestou. Ona VŠE já práva. pak jsme se potkali po mnoha letech ona s kočárem já v letu s papírama do války :) krátké Ahoj jak a co a někdy.... to někdy je staré 14 dnů. Ona mě potkala v metru a hned se ke mně hlásila. Dokonce mě pochválila, že prej jsem pořád stejnej jen ty šediny..... každej jsme někam spěchali tak jen výměna čísel a pak ticho s tím že přišlo pozvání na kafe... Co stím ta kapitola je dávno uzavřena ale nevím co to znamená...

A Petro návrat k důvěře ne ta důvěra tam musí být hned jinak se zas vrátíte k časům dávno minulým. Přeji na této nové cestě jen a jen krásno. :godlike:

Ja si - možno na nejakú výnimku - v podstate rada pokecám so svojimi bývalými... Našťastie som mala relatívne v poriadku vkus, sú to zaujímaví ľudia, s ktorými je o čom... a zaujímajú ma, čo je s nimi a tak... Už len zo zvedavosti by som šla (ale bez veľkých očakávaní).

Laki,
myslím to hodně vážně, to nejsou žádné plané "výhrůžky", to je pojetí mého způsobu života. Možná bych se toho chlapa dokonce i štítila, kdyby se chtěl nastěhovat zpátky a svlíkat mě, připadala bych si jako onuce. O tom, že bych ho pak ještě "milovala", nemůže být řeči. Ráda bych ho mohla mít, to jo. A pomohla bych mu s něčím určitě.
Přestože vím, že nástrahy života jsou různé a stává se cokoliv, už bych ho asi nedokázala brát "vážně". Což neznamená, že by mi ho nebylo líto, kdyby ho milenka kopla do zádi. Ale zatím na tom nejsem tak duševně špatně, abych musela čekat, až mi ho jiná žena, pro kterou se on sám dobrovolně rozhodl, vrátí. A toto přesvědčení u mě asi hned tak nezmizí, neboť moje mami se zachovala stejně :).
A to nemluvím vůbec o tom, co by tím způsobil našim dětem... Copak je jejich táta kašpar, který neví, co chce? Aby se odstěhoval, přistěhoval, odstěhoval, přistěhoval? No já fakt nevím, na tohle nejsem. Mě teď dokonce ta myšlenka rozesmívá, to by musela být "dobrá" komedie :) :/.

Pokud je chlap inteligentní, musí přece umět vyhodnotit určité aspekty života včas. Když řídím auto, taky musím předvídat, a pokud vyhodnotím situaci špatně, nesu následky.

Ale zase se vůbec nedivím ženám, které vidí pozitivum v tom, že jim exmanžel financuje život, myslím, že je to v pořádku ;). Já jen nedokážu smutnit po někom, kdo nesmutní po mně. Mám tolik jiných lidí kolem sebe.... Já jsem se nikdy necítila sama. Naštěstí.

Pokud je chlap inteligentní, musí přece umět vyhodnotit určité aspekty života včas.

Milá Tercilo, myslím si, že můj manžel je relativně inteligentní jedinec, a přesto určité aspekty života asi vyhodnotit včas neumí.
Pro vysvětlení popíšu dnešek. Ráno jsme všichni ( manžel, dítě mladší i já, starší dítě spalo) vstali, proběhla snídaně, podotýkám, že důkladná. Manžel se oblékl do pracovního a odešel na dvůr něco kutit. Po zhruba 10 minutách jsem slyšela odjíždět auto, návrat po cca 2 hodinách (byl u milenky, vím to na 100%, stálo u ní jeho auto). Po návratu (asi doufal, že jsem jeho odjezd nestačila postřehnout) opravdu něco kutil se synem, který mezitím vstal. Asi ve 12.45 hod byl zavolán na oběd ( polévka, pečená kachna, zelí), pojedl, odešel opět prý kutit a bylo 14.00 hod a auto odjelo znova (patrně nedělní káva s milenkou). To víte, jsou svátky, přece nebude chudina sama.
A teď, babo raď!!!

Můj manžel, než odešel, se mě opakovaně ptal, kdyby náhodou odešel, jestli by za mnou někdy mohl přijít - popovídat, pomazlit se, pobýt spolu. Vždy jsem mu odpověděla, že až odejde, tak už ho nebudu chtít nikdy vidět. A tak to i je. Jeho odchodem jsem s ním skončila. Rozhodl se. Chovám se zdvořile a slušně, pozvání na kafe nebo na víno odmítám, o svém soukromí se nezmiňuji, zážitky ze života nevyprávím. Naše setkání se týkají buď práce nebo rozvodu - řeč je věcná, nenechávám se odvést od tématu.
Kdybych se s ním měla stýkat po jeho odchodu, asi by mě to zabilo. Svoje věci si z domova odvezl v době mojí nepřítomnosti a po naší domluvě. Z mé strany nešlo o nenávist, ale o pud sebezáchovy.
Po více než roce jsem se dopracovala k tomu, že moje nálada není nikterak ovlivněná tím, jestli se jemu daří či ne.

Láli, jak moc je inteligentní, když ví, že svým pitomým chováním může ztratit děti? Tak o té jeho inteligenci radši nebudeme psát, jo? :D
No, udělala bych následující. Jestliže víš, že nabeton odjíždí k milence: vzala bych dvě porce kachny včetně jeho kufru, skočila bych do svého auta (ten litr benzínu bych obětovala) a dovezla mu to k ní.  :D Jak dlouho ze sebe necháš dělat oslíka? A hlavně proč? Jsi na něm ekonomicky závislá?
Ono je to těžké, klidně unesu, že muž ocení u jiné ženy její kvality. Ale aby ze mě oba dělali blázna, že něco kutí a přitom valí za ní, tož tento druh šprýmu bych mu někde v ústraní teda dlouho nežrala. :D Na tom bych se chtěla podílet taky :D
Jinak tento druh mužů nazývám paraziti. Když už tráví čas u milenky, nechť mu dá i najíst.
Láli, prozraď, jak víš, že jeho auto bylo tuty u milenky? Máš dalekohled?  :)

Pak je tu ovšem ještě ten problém, když se manžel rozhodne pro milenku, ale z různých důvodů z bytu neodejde, byt je společný..co teď, Tercilo? Vracet se může vpodstatě kdy chce, nebo jen odbíhá, jako u Láliny...a není to žádná výjimka...
Stejně ti musím říct, že dopředu nikdy nevíš, jak by ses chovala v takové situaci, i když teď se ti zdá, že v tom máš jasno a nekompromisno. Co všechno budeš v té chvíli klást na misky vah.

H105 napsal(a):

Vando a Tercilo, děkuji Vám za Vaše názory, vím,  jak napsala Vanda cituji: "Ale na všechna svoje rozhodnutí jsi jen ty sama, a neseš si za ně odpovědnost", že toto musím vyřešit já, ale já jsem někdy jak na houpačce jednou bych to řešila dle příspěvku od Vandy a podruhé dle příspěvku od Tercily, ale stále nevím co s tím, říkám si, že když on to začal, tak ať to také dořeší, ale je to těžké, vždyť těch 24 let společného života a krásných vzpomínek nejde jen tak vymazat.
Rene, Tobě též děkuji za Tvůj názor. Tvůj příběh se podobá tomu mému. Jak tento stav tak dlouhodobě zvládáš?

Tercilino řešení jde použít kdykoli, když všechna ostatní selžou. Aspoň si nemusíš dělat výčitky, žes nezkusila všechno.

majka.r.63 napsal(a):

Po více než roce jsem se dopracovala k tomu, že moje nálada není nikterak ovlivněná tím, jestli se jemu daří či ne.

Majko - seš dobrá, fakt dobrá - tuhle větu bych taky někdy ráda napsala.

TERCILO - ale milenka Láliny manžela by nejspíš dala já nevím co za to, aby on u ní byl na sváteční snídani a sváteční oběd. :-)) Na to dám krk. Lálina je nešťastná z toho, že manžel tajně k milence utekl - a jistě to nebylo jen na kávu - a milenka je nešťastná, že se jí ho nedaří urvat od rodiny úplně. Prostě dvě slípky odhazují svoji hrdost v dál, protože obě doufají, že v tom boji zvítězí. Otázka je, až se tak stane, zda vyhraje ta, co ho získá nebo ta, co zůstane bez něj.

Vanda napsal(a):

Pak je tu ovšem ještě ten problém, když se manžel rozhodne pro milenku, ale z různých důvodů z bytu neodejde, byt je společný..co teď, Tercilo? Vracet se může vpodstatě kdy chce ...a není to žádná výjimka...
h.

Vando tohle je pak vážně problém. Tak žije už dlouho třeba Emanuela. A není to na psychiku manželky opravdu žádný balzám. Sama nevidím řešení. Jistě - podat sama žádost o rozvod a vyřešit bydlení. Jenže to znamená vyplatit manžela z bytu nebo byt prodat .... každopádně velký zásah do života a vše těžké s tím spojené aby řešila ta, která o nic takového nestála. Takže v takovém případě se asi musí vycházet z jednotlivého případu - využít špatného svědomí manžela a podstrčit mu pro mě výhodné majetkové vyrovnání a o rozvod ať se pak stará sám :-), zkusit se prostě manželovi postavit a dohodnout opatření o jeho návštěvách doma , otrávit mu každou jeho přítomnost doma tak, aby přestal docházet ..... každopádně nic příjemného to není.

Salen, díky. Ale dopracovala jsem se do tohoto stavu přes probrečený noci, stýskání, nenávist, .... prostě jako všechny ostatní. A díky babinetu. A hodně mi pomohla Pandořina škola, fakt že jo.

Já vám holky nevím..

Salen napsal(a):

H105 vítej. Mě ještě chybí doplňující informace k situaci u vás : Píšeš, že manžel odešel před 7 měsíci k ní, ale většinu věcí má doma. Jak se tedy doma vyskytuje - nevyskytuje? Nosí ti vyprat použité prádlo a zase si nabere čisté? Chodí si domů odpočinout do svého oblíbeného křesla? Nebo si s tebou sedne u kafe? Spíte spolu ještě?
To, že se neodstěhoval zcela, svědčí o tom, že nemá jasno. Nakonec to je patrné i z toho co říká. Není to ta slepá zamilovanost, kdy se boří mosty, aby ukázal milence, že teď už chce žít jen a jen pro ni a za minulým životem dělá tlustou čáru. Tak jsem to měla já a moc takových mužů není.
Většina přebíhá sem a tam mezi manželkou a milenkou. Ten tvůj udělal trochu větší gesto, ale bojí se to dotáhnout do konce - přece jen chce mít zřejmě otevřená zadní vrátka.
Ty ses ale spíš ptala, co máš dělat ty. Já bych žádnou aktivitu ze své strany nepřeháněla. Zvlášť pokud z tohoto stavu máš nějaké finanční výhody. Nečekej na jeho návrat, spíš se začni smiřovat s tím, že není, promýšlej a realizuj svůj život bez něj, protože i když se ti to teď nezdá, tak to může v ledasčem být i lepší než s ním. A taky přemýšlej o tom, zda bys s ním ještě vůbec chtěla být, kdyby se náhodou chtěl vrátit.
Je docela hodně manželství, která na papíře přetrvávají, ale reálně spolu dotyční vůbec nežijí.

Salen, M si odnesl z domova pouze nějaké ošacení, o toto ošacení se již nestarám, tzn. neperu. Jeho výskyt je různý neumím určit dle různých situací i několikrát v týdnu, nebo v některém týdnu nepříjde vůbec. V současné době nežijeme ve stejném městě. Máme sice dospělé děti, ale obě ještě žijí doma, takže je jezdí navštěvovat. Kafe si někdy spolu dáme,  ale toto není  pravidlem. Někdy spolu komunikujeme více a někdy vůbec ne. Nespíme spolu.

Terci, ano, jsem na něm ekonomicky závislá. Nejen, že bydlíme v domě, který je jeho (dědictví), i když komplet zrekonstruovaný, navíc M má dvě firmy, v jedné pracuji já (vedená jsem jako žena v domácnosti), takže odkázaná na finace, které on uvolní. Vím, že namítneš, okamžitě si sežeň práci a buď nezávislá. Intenzivně na tom pracuji, ovšem realita je groteskní. Tady u nás je prostě práce málo a když je, tak na tři směny a já nechci aby dcera byla pořád samotná (na M opravdu není spolehnutí, děti jsem vždycky měla na starost já a v tomto on prostě nefunguje Otázka je, v čem vlastně funguje?). Milenka je zaměstnaná v druhé firmě, oficiálně přihlášená, tady u nás pobírá nadprůměrný výdělek, práce max. do 15.00 hod a to ještě ne každý den.
K další otázce, vím, že byl u ní, protože kamarádka jela kolem jejího domu, auto viděla a hned to hlásila ( je to velice dobrá a důvěryhodná osoba).
Já pořád doufám, že se probere, nechci odejít a všechno na čem jsem 20 let makala, zahodit.

Salen, máš pravdu:

Prostě dvě slípky odhazují svoji hrdost v dál, protože obě doufají, že v tom boji zvítězí. Otázka je, až se tak stane, zda vyhraje ta, co ho získá nebo ta, co zůstane bez něj.

Já už sama nevím co je výhra, mám pocit, že je to ode mně šprajc ve stylu : ona to nevyhraje. Jako malý holky, já vím. Někdy mám den, kdy mám strašnou chuť mu tam zavézt věci  a prostě jí ho předat. Potom je noc, on se nevrací a já se děsím toho, že už to takhle bude napořád. Moje psachika dostala za posledního půl roku na pr..., fakt nevím jak dál. Stydím se i tady před váma za ty moje výlevy, vždyť já jsem jak aprílový počasí, dneska takovej a zítra makovej názor. Co já jsem za ženskou? Kde je moje hrdost, sebevědomí. Vždyť já si občas nevážím ani sama sebe za to co dělám, tak jak by mohl on.

Proč jsi, Láli, vedená jako žena v domácnosti? Jak to budeš mít s důchodem...já vím, že je to daleko, ale pak bude pozdě. Já nevím, chtělo by to radu právníka, jaký bys nárok na podíl z těch firem, ptala ses někde? Třeba bys byla překvapená...
A další otázka: pomáhá ti, když ti lidé hlásí, že je u ní? Nevrhá tě to spíš do neklidu, lítosti...vždyť svoje už víš, a další "dobré informace" spíš ubližují...je lepší ho nesledovat, ale udělat si svůj program, něco, co ti udělá radost..jdi třeba na dlouhou procházku, vyčistí to hlavu a budeš se cítit líp..Neubližuj si zbytečně, víš?

Vedená jako žena v domácnosti jsem proto, že manžel nemůže zaměstnat manželku, pouze kdyby se jednalo o s.r.o.
To je ta druhá firma, ve které je zaměstnaná ona a když jsem chtěla aby mě také ofic. zaměstnal, řekl jediné - ne.
Na podíl z firmy s.r.o. nárok nemám, druhou sice zakládal už v manželství, to ale nevím, co bych mohla dostat (na dům nebo vyplacení nárok nemám, to jsem se informovala. Musela bych jít do soudní pře, kde by se dokazovalo, že investované peníze byly společné).
Druhá otázka , nepomáhá mi to, ale tak jako jsem se o všem dozvěděla jako poslední (nevěra, všichni známí to věděli), tak se teď všichni předhánějí v podávání informací a já se dozvídám i to co nechci.
Snažím se dělat vlastní program, ale prostě to zatím nejde, tak jak bych chtěla a představovala si. Prostě spoustu věcí nechápu, nepochopím nikdy a nejhorší je ta nejistota. Někdy si říkám, že kdyby odešel hned (jo řvala bych jako kráva, ale věděla bych, že je to dané a nezvratné), bylo by to lepší. Musela bych žít a dejchat sama, takhle pořád doufám v zázrak a sama vlastně nevím co ten zázrak znamená.

nestihla jsem to vše , co jste napsali přečíst.
tak jen jak se situace vyvíjí.... odcházet se mu nějsk nechce a to jsem dala doslova nůz na krk a jsem smířená s rozchodem. prostě jsem řekla at odejde a nešel.
Na to co a jak dál furt neměl slov, ale nakonec z něj vypadlo, že s tím "něco" udělá. Hm, nic zase tak extra potěšujícího.
Jinak se bavíme tak nějak v rámci rodiny (zatím), sex je také, ale ještě to napětí ze mne neopadlo.
řakla jsem mu, že už bych nerada viděla, to co jsem viděla....že se naskok staví u ní!!! Je mi to něpříjemné a že se mi to hnusí. jak pak si ještě jede v klídku domů. No nic, jsme ted spolu doma, i zítřejší den budeme také. tak se v tom během svátků nechci utápět, ani nějak moc nepíše, nebo to nedělá předemnou.¨
Vnitřně jsem, ale pořád naštvaná a jen si říkám sakra proč? proč to neskončilo, proč nešel?
Ještě napíšu, ale ted musím jít od pc.

Vanda: "Pak je tu ovšem ještě ten problém, když se manžel rozhodne pro milenku, ale z různých důvodů z bytu neodejde, byt je společný..co teď, Tercilo?"

Jasně, Vandi, ty situace jsou většinou pěkně zapeklité, vidím to kolem sebe. Rozumím Ti. Já jsem ale měla na mysli spíš takovou tu duševní situaci. Nechtěla jsem rozebírat finanční a bytové otázky jako takové. Možná jsem to měla formulovat spíš takhle krátce: "nad nějaký jeho úlet se můžu povznést, ale pokud se chlap ode mě dokonce odstěhuje, už u mě nemá šanci, ať bydlím kdekoliv". Tak. Teď jsme se vyhnuli otázkám vlastnictví bytů atd :D

Ty, Láli, tak teď jsem se odběhla zeptat mého manžela podnikatele, jestli by mě mohl zaměstnat jako manželku. S.r.o. nemáme. A divil se, proč by nemohl. Proč by fyzická osoba nemohla zaměstnat kohokoliv, to je mi teda taky divné.... Máš správné informace?

vanda: "Stejně ti musím říct, že dopředu nikdy nevíš, jak by ses chovala v takové situaci, i když teď se ti zdá, že v tom máš jasno a nekompromisno. Co všechno budeš v té chvíli klást na misky vah."

Vandi, opakuji, už mi není 40 a něco mám za sebou. Já jsem typ, který radši vyběhá tu výměnu bytu (jsem zařizovací typ) :D než bych po léta žila s vědomím, že můj muž dojíždí do bytu jiné. To fakt v žádném případě a tohle vím nabeton. Právě proto, že jsem finančně nezávislá, dítě je odrostlé, atd., atd. Co bych tak asi mohla položit na misku vah? Tu kachnu se zelím? A hlavně proč? Já nechápu, jak může někdo stát o chlapa, když ten chlap je tak drzý a bezohledný, že mu vůbec nevadí, když jeho manželka ví, kde si teď užívá... No promiiiiň, tak závislá na něm nejsem...... :D (ale mluvím o SVÉ situaci, nikoliv o situaci mladých mamin s malými dětmi...)

Lálina:  "Stydím se i tady před váma za ty moje výlevy, vždyť já jsem jak aprílový počasí, dneska takovej a zítra makovej názor. Co já jsem za ženskou? Kde je moje hrdost, sebevědomí. Vždyť já si občas nevážím ani sama sebe za to co dělám, tak jak by mohl on."

Ježiš Láli, takhle vůbec neuvažuj, neblázni. Naopak, jsi formát, že to zvládáš... To, co cítíš, je úplně normální v takových situacích. Vždyť každá ženská si něco prožila, to se spolehni... Moje sousedka dokonce kvůli chlapovi tak pila, že musela absolvovat protialkoholní léčbu. Já mám naopak trošku vzor v mé máti, která by feministky mohla učit :D, vždycky říkávala, že chlapi jsou jen doplněk a že kvůli nim se přece nezničíme. ;) :D (můj manžel ji má přesto rád) :D
Neboj, bude to už jen a jen lepší... Vím to. Drž se a zkus si dělat nějaké radosti!! Život je krátký!

H105 napsal(a):
Vando a Tercilo, děkuji Vám za Vaše názory, ...., ale já jsem někdy jak na houpačce jednou bych to řešila dle příspěvku od Vandy a podruhé dle příspěvku od Tercily, ale stále nevím co s tím,..."

H105, prosím Tě, abys podle mě nic neřešila :D, já se totiž trošku vymykám. Nedovolím si dávat rady, spíš jen některé věci komentuji ze svého pohledu.

Tercilo:
Zákoník práce vylučuje vznik jakéhokoli pracovněprávního vztahu mezi manžely. Znamená to, že manželé mezi sebou nemohou uzavřít pracovní smlouvu ani dohodu o pracích konaných mimo pracovní poměr.
Tohle mi potvrdila i M účetní, když jsem jí volala (myslela jsem si, že kecá, že mě prostě zaměstnat nechce).

Jinak díky za všechno, už jsem to psala, ale znovu. Moc mi pomáháte, některý dny ani nemůžu psát, tak jenom čtu a lapám informace. Je to s podivem, jak je to všude podobný, proč je to pro ty mužský tak snadný dělat ze všech kolem sebe blbce. Když mám světlejší chvilku, tak si říkám, že on vlastně dělá idiota i z ní (ne, že bych jí to nepřála), ovšem kamarádky se vyjádřily ve smyslu, že nevím na co třeba oba čekají. Že čekají až to neustojím a skončím v blázinci, že třeba čekají na konec školního roku, aby mohla dcera bez problémů změnit školu. Blbý je to, že on o ničem nechce mluvit. Teď se blíží konec jeho termínu. On řekl, že se rozhodne do března. Chtěla bych se zeptat, jestli si myslíte, že když sám neřekne jak se rozhodl, že se mám zeptat sama?
A kdy? A jak?
Díky.

Lálina,  měla jsem to samé s manželem podnikatelem,nakonec jsem si vymohla osvč,ale jen na chvíli,protože pak jsem otěhotněla a osvč ukončila.Teď mám 4 leté dítko a nemohu sehnat práci,protože je mi přes 40.Jsem stále vdaná a ekonomicky závislá na ex. a jeho rozmarech.Našla jsem si malý úvazek a normálně lítám po večerech s hadrem.dříve bych to nedělala,ale teď je mi to nějak fuk.

Jo a naše milenka je u manžela zaměstnaná a nemá se nijak zle.

Jsem ve fázi,kdy už mi to začíná být jedno a pravidelně manželovi dávám prcka a pak s klidem poslouchám,jak je milenka bezva.Trochu to ještě bolí,ale nakonec mám volné soboty,tak proč toho nevyužít.Milenka byla,kdysi má velká kamarádka a to,že ji znám mi velmi ubližovalo.Dnes se učím mít nadhled.

Mám jen jedinou radu,jak přežít nebo tedy co mi pomohlo.Začala jsem se starat o sebe,prošla si nějakým školením,nakonec si sehnala práci,která je sice pro někoho pod úroveń,ale mám své peníze a ještě občas pracuji v jedné neziskovce.Všechen čas mám naplánovaný pro své kamarády a rodinu a hlavně se těším jen z každého nového dne.Včera jsem si koupila nový hrnek a dokonce minulý měsíc i nové brusle.Zařídila jsem celý byt(nábytkem,protože byl prázdný.)Jo a měla jsem i svého převozníka.Učím se neplánovat budoucnost,ale občas mi to nejde.Nejvíc mi pomohl babinet a čas,který utekl sakra rychle.

Lálina: "Zákoník práce vylučuje vznik jakéhokoli pracovněprávního vztahu mezi manžely. Znamená to, že manželé mezi sebou nemohou uzavřít pracovní smlouvu ani dohodu o pracích konaných mimo pracovní poměr."

Hmm, našla jsem na stránkách a cituji:
"Je ale možné, aby se manžel účastnil na podnikání druhého manžela jako spolupracující osoba nebo společník obchodní společnosti. "
"Dále je možné, aby manžel přijal svého partnera do pracovního poměru např. k obchodní společnosti, v níž sám působí ve funkci statutárního orgánu (např. jako jednatel společnosti s ručením omezeným), neboť pracovní poměr je pak sjednán nikoliv mezi manžely, nýbrž mezi obchodní společností a jedním z manželů."

Psala jsi, že manžel má i s.r.o.?

Já jsem s manželem byla na živnosťák parťačka, jenže po pár letech jsem chtěla víc a víc a víc penízků :D, a jak se mi naskytlo skvělé místo jinde, vzala jsem to. Tudíž už do manželova podnikání jen remcám :D a kontroluji po večerech papíry.

Vždyť jsem to říkala, jak je to stejné.
Milenku vyhodit v žádném případě nemůže, je přece sama se synem. Jak by to zvládla bez práce? Že má veškeré výhody + plat a dále nově vybavený byt (to se mi pochlubila sama), nehraje roli. Když jsem namítla, že v případě, že se rozejdeme, tak na tom budu úplně stejně, pouze navíc syna na VŠ, řekl, že se konečně ukáže jaká jsem hrdinka a co dokážu.
Je mi 39 let a klidně bych vzala i tu práci s hadrem, jen abych nemusela dělat noční a nenechávala dceru samotnou.

Práce s manželem byla stresující a vyčerpávající,stále jsme něco řešili a výhody měla pouze milenka.To,že už tam nedělám je docela vysvobození.

Lálina:" řekl, že se konečně ukáže jaká jsem hrdinka a co dokážu."

Zeptala bych se ho: "a co bys dokázal ty beze mě? vaříš si, žehlíš si, pereš si? To umí každej primitiv, machrovat v práci před cizíma babama v hadrech, co žehlí manželka." ;)

Ty Láli, mně se chce říct, to je ale v..ů..l. Hmm, to teda není dobré, vypadá to, jako by Tebou pohrdal :( , nevážil si Tě nebo si z Tebe nic nedělal. Já bych to s ním asi zabalila. Jen ve Tvém případě nevím jak. Ty finance jsou prevít. Ale ono se řešení časem najde, neboj.

A ještě - Renčo, za tu práci se nestyď. Slušný člověk ocení jakoukoli práci, i tu Tvoji. Všechno je potřeba.

Tercila, já jsem na ni občas pyšná,jelikož jsem si to sehnala SAMA a stíhám to,takže je to sice změna,ale lítat s hadrem je i určitá relaxace po všech stresech s podnikáním a se zaměstnancema.

Jednou se mě manžel zeptal proč to dělám,přitom věděl,že jsem si musela vzít půjčku,abych mohla dětem koupit nábytek a zařídit byt.

Lálino - všechno co prožíváš je úplně normální, všechny to známe a třeba já lítám na houpačce taky pořád, i po roce od rozvodu, ale už to není takový to mlácení se o zem, už se jen tak občas zhoupnu dolů a tak to máme všechny. Já vím že to tak strašně bolí a jak hrozně se cítíš, ponížená, ublížená ..... sakra, proč nám tohle ti chlapi dělají!
Ale znovu ti musím napsat, že kdyby tvůj muž chtěl žít s milenkou, už by tam byl. Nevěř tomu, že oni spolu čekají na nějakou příležitost. Realita je s největší pravděpodobností taková, že milenka by ráda, ale tvůj muž stále váhá a nejraději by si to udržel tak, jak to je. Jen kdybyste mu do toho obě nekecaly a nechtěly pořád něco řešit :-)). A že řekl něco o termínu v březnu? Zlatý voči Lálino. Vsadila bych se, že v dubnu to bude úplně stejné jako teď.
Tobě vážně nezbývá nic jiného, než je přestat řešit. Já vím že se ti to zdá téměř nemožné, ale věř, že to je cesta. Soustředit myšlenky na něco jiného.

Rena: "Tercila, já jsem na ni občas pyšná,jelikož jsem si to sehnala SAMA a stíhám to,takže je to sice změna,ale lítat s hadrem je i určitá relaxace po všech stresech s podnikáním a se zaměstnancema."

No přesně tak, a můžeš si při tom i zpívat, že jo? :supr:

Ahoj  H105 mám stejný přiběh, akorát že jsem s manželem žila PO, ČTVR rok, nyní od 2 února odešel jako ten Tvůj s pár tričky,Ale odešel až po roce rozhodování, milenku zná od roku 2005 od podzimu, už za ní jezdil ale vše se provalilo v březnu 2006, takže u nás je to opravdu dlouhá záležitost. A tak  domů chodí jak se mu to hodí, ale pozor on chodí za mnou a chce po mě sex, protože se mu se mnou líbí. Jsme domluveni na 3 -6 měsíců pak se uvidí, on ale nic neřišit nebude, to budu muset já.Ted záleží zda máte spolu majetek, my pouze družstevní byt o který by se dělil, jinak ostatní se domluvíme...Byt zatím platí a trvalý bydliště má doma.Milenku jsem navštívila a řekla ji at si ho nechá, ale manžel kdykoli má problém vrací se a pak zase odkráčí.Spíš se jde ke mě najíst a vyspat, odpočinout, to je vše.Snažím se mu docela vyhýbat a řekla bych že začínám mít nervozu když se objeví.Tam kde jsem jsem si zavinila sama bohužel díky němu zatím nenavázala žádný vztah.JEDNO JE  JASNÝ, POKUD BY CHTĚL JE DOMA , MILENKU POŠLE K ČERTU, Jinak muj muž má taky milenku o dost mladší,manžel 52, milenka 38 já 49, milenka má 12 holčičku a syna 18, nepracuje nemá peníze je na podpoře a přesto manžel se zatím rozhodl pro ní, je úplně jiný typ než já. Podotýkám, že jsem sportovní typ, podnikám, jsem samostatná, nejsem usedla padesátiletá ženská. Ale s manželem se známe od roku 1974 a to už je taky asi okoukaný, vždyt milenka je ročník 1970, fakt nevím, ale s manželem bych se chtěla rozejít, strácím čas a k ničemu to nevede, takže ty si to taky rozmysli

Kerrin já nechápu jak sním můžes spát,když víš,že chodí za ní.Možná,že i to mu stačí,že s ním spíš on si tím může dokazovat,že bez něj nebudeš.A myslíš,že ona má jenom jeho a čeká až za ní přijede jednou za týden na 2hodiny.Kdo ví koho ona ještě má a jěště něco chytneš-neblázni.Ty mu dáš nůž na krk a pak s ním hupneš do postele,to je jako,kdyby jsi vůbec nic neřešila a vlastně byla spokojená s tím co se děje.

A když ti říká jak si rozumíte a ,že je to super v sexu tak proč leze za jinou tedy.Já to asi shrnu takhle ta jeho milenka by potřebovala úplně normálně,že to tak řeknu rozbít hubu a pořádně

já osobně a to bych udělala zám se,kdybych viděla jeho auto u ní tak bych okamžitě jela domů zbalila bych mu tašku a jela jí odvézt k ní a tam bych mu jí flákla na hlavu a už by mě vůbec nic nezajímalo

Napíšu vám příběh svého otce,který opustil mou matku,když jí bylo 50.Několikrát se stěhoval mezi mámou a milenkou a po roce pendlování vyhrála milenka.Otec odešel definitvně a moje matka rezignovala na život a upadla do dlouhodobé deprese.Následovalo velké množství léku na bolesti hlavy a nakonec selhání srdce a smrt.Mamina svlůj boj nezvládla,protože už nechtěla sama žít.Byl to velmi smutný konec krásné energické ženy.Otec s milenkou šťastný nijak extra nebyl a dodnes svého kroku lituje.Nakonec se od milenky odstěhoval a velmi tíhne ke své původní rodině.S milenkou se sice stýká,ale už nikdy s ní bydlet nechce a občas jí hází všechnu vinu na hlavu,protože chlapi přece za nic nemohou.Po 13 letech od provalení jeho nevěry můžu s klidem napsat,že milenka je celkem sympatická žena,ale vůbec jí není co závidět.S milenkou se v rámci možností vídáme při rodinných oslavách a myslím,že jejich vztah (otce a milenky) ztroskotal hlavně na jejich vazbách ke svým dětem.Takže si stále vyčítali moje děti tvoje děti atd.

Tercila napsal(a):
H105, prosím Tě, abys podle mě nic neřešila , já se totiž trošku vymykám. Nedovolím si dávat rady, spíš jen některé věci komentuji ze svého pohledu.

Vím, že každý si musí svou situaci vyřešit sám. Proto jsem ráda za jakoukoli radu či zkušenost, kterou každý má. Víš Terci před 7 měsíci (než byla provalena nevěra) bych tuto radu dala také, protože v té době jsem nic takového neprožila a s ničím takovým jsem se nesetkala. Ale po té co se to stalo, tak se vůbec nepoznávám jak se k této situaci já stavím. Zkrátka jsem měla rodinu, kde jsme se měli všichni rádi no a najednou toto. Rodina rozpadlá, děti, které jsou sice dospělé, ale bydlí se mnou, tomu také stále neumí uvěřit, protože v rodině vždy měli velkou oporu a tak nějak jsme si všichni mysleli že nás nic nemůže rozdělit. Proto zatím já nic neřeším a nechávám to na něm a asi ještě nemám sílu se k něčemu razantnímu rozhodnout a vyřešit to sama.

Ahoj Emanuelo, díky za Tvůj příspěvek. I mě je 49 let a sedm měsíců se v tom plácám. K nám chodí M nepravidelně jak se to hodí buď jemu, nebo když se na něčem dohodnem. Dle mého názoru ale nechodí za mnou ale za našemi dětmi, jsou sice dospělé, ale bydlí ještě doma zatím studují. Prosím Tě jak se na to tváří milenka když takhle pendluje? A to ho to takhle stále baví? Já si stále myslím že to toho mého M musí přestat bavit a nějak to vyřešit, ale jak tak tady čtu, tak s tim, že nic neřeší a nechávají všemu volný průběh ti můžský nemají žádný problém ani když se problém táhne léta. Proč to neřeší a chtějí aby to za ně řešil někdo jiný? Proč řešíme pouze jenom my ženské? Proč oni jsou šťasní a nad věcí a my s tím máme takové problémy?

Poč by to řešili? Mají nás obě a dokud jim to umožňujeme, tak jsou spokojení .......

Ale nedělají to všichni, jen ti zbabělí .....  nechtějí převzít zodpovědnost za své rozhodnutí, proto doufají, že někdo udělá to rozhodnutí za ně a pak budou moci svalovat vinu za svou nespokojenost na jednu z těch žen.

Z mé zkušenosti...
Můj bývalý nic neřešil, protože žádný problém neměl. Doma měl vypráno, uklizeno, dítě. U milenky/milenek změnu v posteli a nové pochopení. Pendloval, ale měnit nic nechtěl.
Naštvala jsem se pak já po mých několika nevydařených pokusech o domluvu a dodržování pár pravidel. "Byl odejit."
S poslední milenkou se nakonec stejně rozešel, protože hrozně žárlila a dělala mu scény, nakonec i na veřejnosti.
Do dvou měsíců po odchodu z domu měl další milenku, se kterou teď žije. Spokojený moc není, jezdí k nám domů, povídá mi o tom, že to takhle nechtěl, ale zase nic neřeší...
Moje problémy už to nejsou, je to na něm. Žiju si svůj život. On evidentně nemá takový problém, který by ho tlačil nějak se rozhodnout. Problém má jeho nová, protože žárlí, sleduje, a vlastně ani neví, co se jejímu miláčkovi honí hlavou. A tohle mě taky nezajímá, neřeším, je to jejich život a jejich věc.
Myslím si, že bývalý nic neřeší, protože i když si stěžuje, v podstatě má všechno, co potřebuje. Akorát měl ze začátku takové nápady, jakože bychom i s jeho novou milenkou/spolubydlící mohli jezdit všichni společně na dovolenou a hrát si na velkou šťastnou rodinku... :usch:
Neví, co je zodpovědnost za vlastní chování, maminka ho pořád opečovávala, chránila a omlouvala. Jeho největší argument je: "Já jsem takový a makový, a vy si na to MUSÍTE zvyknout..." Prdlajs, nemusím...

Ale nestěžuju si. Vycházíme spolu v pohodě, v poslední době mě dokonce překvapuje jeho vstřícnost a zájem.

Ahoj H105, jak to řeší milenka, že mu dala ultimatum a zbalila jeho pár věcí, at se rozhodne, on zůstal u ní, po 3 týdnech opět spadl manžel do deprese opil se a zůstal doma, ona byla samozřejmě naštvaná, ale zase ho přijala, nyní manžel 2 dny se mě vyhýbá aby si to nepokazil s milenkou. Je to nesmysl tak žít, já to vydržela dlouho a taky věřila, že M se vrátí a pochopí vše.Nic nepochopil, ten krok musím udělat já, on ho neudělá a když se na něj vykašle milenka bude neštastný doma, to nemá smysl, Já žiji nyní jenom s dcerou je jí 21, manžel ji buduje svůj pedikerský salon, takže je s námi víc v kontaktu.Když je doma v klidu se se mnou vyspí, nic neřeší. Ano já s ním spím protože zatím nemám jinýho chlapa, ale je to blbost, vím to někdo mě asi odsoudí, ale bohužel je to každýho věc, co a jak dělá. Dokud to člověk nepochopí. Já s milenkou mluvila po 2 letech osobně a jsem ráda, protože vím přesně jak vypadá a to se mě ulevilo.Dnes jsem myslela že dojde na mrskut, hlavně dcera asi chtěla, nedošel, mě to netrápí , má svůj život....bud trpělivá, ale ze své zkušenosti na něj nečekej, žij si podle sebe pokud ti to jde, on se netrápí on si taky žije.Krásný velikonoce

Mám teda pěknej mazec doma..........on neví co chce, sle pořád tady u nás je.
Včera mi řekl, že asi chce být sám, že je ještě nevybouřenej. Opět jsem mu řekla at si vezme těch pár věcí, co tady má a jde, že už měl jít v pátek.No jenže nikam nejde a sedí normálně v obýváku a nehne se. Jsem už tak vytočená, x-krát se se jak   debil ptám co teda bude. Hm odpověd nejdříve nic s pak zase nevím.Jsem mu řekla at už mě tady nedeptá svojí přítomností. sakra nic se neděje.

Romin, já to taky nechápu, že mi řekne, že si v sexu se mnou rozumí, ale rád mě asi nemá, tak proto já to tak řeší. . Jo sám řekl, že určitěš nám to bude klapat, když splolu nebudeme bydlet., že v tom bude takové to napětí................... jasně bude si dělat jak se mu to hodí. Na to já v žádným případě nepřistupuju.už toho mám fakt dost. protože hlavně to dítě, který je na něm fakt abnormálně závislý ho tu potřebuje.
Jinak  pul dne mimo návštevy mlčí, chvíli se baví, pak zase ne, ted mi zase sdelil, že pojedeme k jeho mámě, vyzvedneme díte u našich  atd. no je to na hlavu. Už jsem i zvýšila hlas, že je snad normální na otázku odpovědet a když se splu bavíme si to vyříkat, jo ale nefunguje to. Že je dospělý člověk a vesvém věku by měl vědet co je rodins s zda  sní chce být.Když ne tak at odejde.Taky i to že jak pořád dokáže mlčet, že už je to nechutný.

Ahoj Kerrin, tak u nás taky mazec. Absolvovali jsme snídani, přišlo pár kamarádů na pomlázku, mě zbyla plná kuchyně nádobí a nepořádku a M se odebral pryč. Po 3 hodinách se vrátil s přiblblým úsměvem na tváři, já se nezdržela a zeptala se jestli byl opět u ní (nevím proč to dělám, prostě musím, nedokážu se ovládnout). Odpověděl :"A co jsi čekala?" Nevím, co jsem čekala a čekám - zázrak. Takže už jsem jela dál jako splašená a řekla mu, že se nám blíží ten konec března a co že tedy bude. Odpověď klasická (žena prudí a nechová se ukázněně), odstěhuju se. Zeptala jsem se, jestli je to konečné, jestli se tedy rozhodl. Odpověď - nevím, nechci ti ubližovat. Potom dodal, že jestli ho chci nas... úplně, tak klidně můžu v těch stupidních otázkách pokračovat.

Správně se ptáš sama sebe Lálino - "co jsem čekala?". Začni už konečně makat na sobě a vykašli se na něj. Ano, má jinou ženskou a netají se tím. Tak ať se s ní třeba po..... ! Ty to nemůžeš změnit, i když strašně chceš. To není tvůj problém. To je jeho záležitost. Ani nevíš jak ti rozumím co prožíváš, ale věř mi, že tím vyslýcháním a vůbec jakýmkoliv bavením se o ní si nepomůžeš.
Seber všechnu svoji vůli a řekni si že tímto dnem se o to přestáváš starat. Ať se tím zabývá on, když si to zavařil. Že ti ubližuje, to on jistě ví, takže ty kecy ať si strčí za klobouk. Prostě už bych se o tom nebavila. Sama vidíš, že to k ničemu dobré není a tobě to nepomůže.
Jestli se bude chtít rozvést, neulehčuj mu to tím, že by ti mohl vpálit : "Ty jsi hrozná, donutila jsi mě k tomu svými řečmi". Jen ať si to vyžere sám. A neboj - na druhé straně není milence nijak do skoku, když vidí, že manžel se stále vrací k vám domů. A ona se užírá představami jak se asi k tobě doma chová. Je to taky jen ženská a jistě žárlí a přemýšlí co ho doma drží a jak to bude dál, kdy konečně od vás odejde. A začne na něj časem tlačit. Tak koukej ať v tu chvíli vidí doma vyrovnanou ženskou, sice smutnou, ale zvládající emoce.
Tedy ovšem za předpokladu, že stále o svého muže stojíš a jsi schopná s ním případně žít dál. Tedy jestli to není už jen touha zvítězit nad tou druhou.

"Víš Terci před 7 měsíci (než byla provalena nevěra) bych tuto radu dala také, protože v té době jsem nic takového neprožila a s ničím takovým jsem se nesetkala. Ale po té co se to stalo, tak se vůbec nepoznávám jak se k této situaci já stavím."

H105, já Ti rozumím.... jsem už totiž trochu dál... :/ :) A právě proto, že jsem dál, dávám tyto komentáře. Já už bych před chlapem na kolena nešla. Víš, co je asi nejdůležitější? Odvyknout od určitých zažitých představ. A ono to jde.

Salen, Ty máš velkou pravdu. Akorát já už bych si nebyla jistá, jestli s ním po tomhle chci žít, protože první, co mě po přečtení posledního Lálina příspěvku napadlo : jéééžiš, ten je drzej a sprostej!!! Tam už nevidím ani náznak slušného chování.

V tomto případě bych už asi volila "pomstu" ve formě vlídného slova k manželovi: "ale neboj, neublížíš mi, klidně za ní běž, to je v pohodě, moment, volá mi kamarád, půjdeme spolu na bowling, jo tak - co jsme to řešili? Aha, jooo, klidně k ní odejdi, já si tu poradím." ;)

Nemyslím vyhánění a rozvod, ale když Ti sám nahrál slovy "nechci ti ublížit" a dobře ví, že ubližuje a že pro Tebe jsou to teda pěkný nervy, tak už bych fakt řekla výše uvedené.

A já se vsadím, že by byl tak vytrestanej, že si to ani neumíš představit. Ješitnost a pocit moci nad Tebou by dostaly na frak. A jen počkej, až by začal stále žít s milenkou; to si piš, že každý vztah ztrácí růžovou barvu. Jim je spolu dobře možná i (kdoví jestli ne jen) proto, že ten milenecký vztah mají "zakázaný". Takže  hezky dobrotivě říct, "hele, nechci Ti bránit ve štěstí, klidně jdi - JESTLI CHCEŠ."

Jenže - to chce vyřešit nejdřív ty finance, viď....
No, jak to v dnešní době tak sleduij, vypadá to, že mladší generace holek už bude chytřejěí a ponechá si nějaké ty svoje majetečky, aby pak nebyla tak závislá....

Lálino, cítím s tebou, vím, že se mi blbě radí, ale tohle už je až moc. Už minule jsi psala, že šel něco kutit a mezi tím se sebral a zmizel a pak večer zas. A to, že Ti řekně, co jsi čekala?Zkus to se o něj přestat starat, nevařit, nic pro něj nechystat. A nebo ho pošli k ní. At si to užije, když po tom tak touží. A řže mu ve štěstí bránit nebudeš. Co potom na to děti, že si takhle zmizí jen tak?
Já jsem to tomu svému také x krát řekla, že at si jede k ní, ale netvrdí mi, že chce být sám.
Prožívám ten samý problé, já ho teda vychytala jen jednou, ale že by se ten "zatim" muj M jen tak sbalil, odjel, zase přijel jako jdyž se nechumelí, to ne.
My ted máme mezi sebou napětí, pak i v práci a v rodine celé, takže řeším více věcí najednou.Vůbec nevím jak to dopadne.

Tercilo - však já jsem to napsala v závěru - že vše má smysl jen v případě, že s ním Lálina ještě chce být. Jenže ..... Lálina určitě řekne, že ano, stejně jako by to řeklo 90% všech dlouhodobě vdaných. Protože ta představa to vzdát je příliš hrozná. Žádná si ale nedovede představit, jaký by to bylo pak. Většinou si představujeme, jak ten zaslepený manžel prozřel, pochopil, zhrozil se svého chování k nám, padl na kolena, požádal o odpuštění a od té chvíle dává najevo své štěstí, že s námi zase může být :-).
Nemůžu mluvit ze své zkušenosti, ale je tu pár holek, které to zažily. Ať samy napíší. Podle mého názoru to ale není vůbec žádná sranda. Manžel se často vrací po vyhození milenkou, takže je v podstatě smutný a zraněný ztrátou lásky a na to se koukat? :-) A pokud vůbec proběhne nějaké to "promiň", tak tím to manžel považuje za ukončené a dál je toto téma pro něj tabu. Ale v nás to leží ještě měsíce i roky a musíme s tím žít.

Někdy přemýšlím, zda jsem já mohla udělat něco jinak. Když s ní strávil první noc, vystěhovala jsem ho totiž z ložnice i od stolu, přestala mu prát atd. Možná jsem to svojí hrdostí a pýchou moc urychlila. Ale stejně jsem přesvědčená, že ta síla mezi nimi byla moc silná, že by ji nic nezlomilo. A na druhé straně - kdybych byla věděla jak to všechno skončí, ušetřila bych se marné naděje a sebeponižování. Jenže .... zatímco on byl rozhodnutý během dvou měsíců, já doufala v zázrak ještě nejmíň půl roku.
Uf, hlavně že už je to pryč :-).

Ahoj Emanuelo, u nás na mrskut došlo M dojel ráno, udělal si pomlázku a všechny vyšupal, doma zajistil nějaké potřebné záležitosti, posnídal s námi a před obědem odjel. Zatím žít podle sebe nedokážu, snažím se jak to jen jde, ale vždy mě něco  hodí zpět. Jsem stále na houpačce. Jeho milenku osobně neznám, ani jí s ním již v současné době neřeším a M přede mnou ani  rodinou ani známými o ni nemluví. Já stále nevím jak se k M chovat, ják s ním komunikovat.  Přeji též krásné velikonoce jak Tobě tak všem babinetkám

Salen,   já se stěhovala,když mi první noc nedorazil domů,tak další den už mě v bytě s dětmi nanašel.Dlouho jsem byla hrdá a 100% přesvědčená,že se k nám domů nastěhuje za náma.Po delší době jsem se ponížila a hrála jeho hru,že domov máme stále jinde a nastěhovala jsem se zpět za ním.(Už jen s jedním dítkem,protože puboš odmítal tu komedii hrát)V bytě jsem s ním byla 24hodin a poklidila,uvařila a pokorně prosila ať se vrátí.Nevrátil.Takže ani hrdost ani ponížení nepomůže tam,kde ten druhý nechce!

Teď jsme se vrátily s dcerou od známých. Celou dobu jí M psal, že dorazí, jenom dodělá nějakou práci, bohužel nic, nedorazil. Tak mi tu pláče proč jí táta lže. Proč ji nemá rád. Samozřejmě jsem jí řekla, že pracuje, že to nešlo, že vydělává peníze. Odpověď byla, proč lžu já.
Nějak nevím co na to říct, moje 10-ti letá dcera mi řekla, že má taťka rád jinou paní, tu paní, která u něj pracuje. Sedím tady, slzy mi tečou, jsem úplně v pr..., a nevím co říct, co psát. Cítím neuvěřitelný strach, že všechno skončilo, cítím strašné pohrdání k člověku, se kterým jsem strávila 20  let, a který neví co je to slušnost. Chápu, i já se můžu zamilovat, ale to neznamená, že nic před tím nebylo.

Lálina, můj manžel se podobně vykašlal na staršího syna,protože nějak ztratili společnou řeč.Strašně mě to bolelo a snažila jsem se pendlovat mezi synem a manželem a mermomocí jsem je chtěla nějak urovnat.Oba se vymlouvali že ten druhý nezavolá a manžel trval na svém,že volat má syn a bla bla bla.Přestala jsem je řešit oba už na to nemám.Najednou je mi líp a už kvůli nim nepláču a myslím,že když budou chtít,tak se snad někdy najdou.

Lálino, to všechno patří k tomu odstřihávání od člověka, ktrý nedokáže vztah vypořádat důstojně. Jenže kdo to umí?
Jak říkáš, 20 let není voda, co odteče.
Na to nejsou slova útěchy, to, že odešel od tebe, můžeš pochopit, ale že zanedbává dceru, svoji krev, která vůbec za nic nemůže, je :usch:  :dumbom: Tím spíš jak to vysvětlit jí, aby jí to bolelo co nejmíň.
Řešení vidím jen v tom, že přestaneš před dcerou mlžit, prostě věci nazveš jak jsou. Bez emocí.
Pomůže to tobě i dcerce a přijetím situace.
Bez emocí znamená najít v sobě sílu nemluvit o něm před dcerou o otci(ať je jakýkoliv) ošklivě, nedělat z něj zmetka a hajzla-je to její otec a narozdíl od statusu manželky je to záležitost TRVALÁ. Teď se pokus  negativní emoce před dcerou omezit, jinak v ní vzbudíš zmatek.
Ty máš právo být naštvaná, tvoje dcera taky, OBĚ jste opuštěné, ale dcera trpí jak za sebe tak i potom za tebe. Mohla by si do budoucna odnést v sobě hněv na chlapy  všeobecně a hodně ji to poznamená.

Vím, radí se mi to, ale i já ve funkčním vztahu musím řešit skoro denně problém, jak nepřenášet svůj postoj k partnerovi na naše děti.A nedaří se mi to...Synové se ke mně chovají jak omanžel, a to není správné...
Vidím na své rozvedené kamarádce, jak nestíhá a neumí dětem vysvětlit, proč táta odešel, proč se vrací na víkendy, nají se, pokecá- a pak zmizí.

Lálina napsal(a):

Teď jsme se vrátily s dcerou od známých. Celou dobu jí M psal, že dorazí, jenom dodělá nějakou práci, bohužel nic, nedorazil. Tak mi tu pláče proč jí táta lže. Proč ji nemá rád. Samozřejmě jsem jí řekla, že pracuje, že to nešlo, že vydělává peníze. Odpověď byla, proč lžu já.
Nějak nevím co na to říct, moje 10-ti letá dcera mi řekla, že má taťka rád jinou paní, tu paní, která u něj pracuje. Sedím tady, slzy mi tečou, jsem úplně v pr..., a nevím co říct, co psát. Cítím neuvěřitelný strach, že všechno skončilo, cítím strašné pohrdání k člověku, se kterým jsem strávila 20  let, a který neví co je to slušnost. Chápu, i já se můžu zamilovat, ale to neznamená, že nic před tím nebylo.

Lálino,
můj tehdy sedmiletý syn taky poznal, že se něco děje, a že mu tatínek lže. Ale já jsem mu nelhala nikdy. Vysvětlila jsem mu, že tatínek se zamiloval jinde, a protože je zamilovaný, tráví s tou druhou paní víc a víc času. Ale že se to uklidní, že ho má pořád rád. A že mu tatínek lže proto, že si myslí, že je to tak lepší, že to někteří lidé dělají, aby "neublížili". Hlavně s dcerou mluv, opatrně, ale upřímně, a nelži jí. Potřebuje teď někoho, komu bude důvěřovat a na koho se bude moct spolehnout. Klidně brečte i spolu, za to se nemusíte ani jedna stydět, že je vám smutno, že vás něco bolí, trápí. Ale pak se musíte na sebe usmát, a říct si, že to přece zvládnete, a jít něco dělat...
A jestli něco skončilo - tak jako u mně - tak něco nového a možná i hezčího začne ;)
Taky jsem tomu nevěřila, myslela jsem si, že pro mě skončil život, ztratila jsem smysl svého života... hovnajs.
:hjarta: :pussa:

Lálina napsal(a):

Teď jsme se vrátily s dcerou od známých. Celou dobu jí M psal, že dorazí, jenom dodělá nějakou práci, bohužel nic, nedorazil. Tak mi tu pláče proč jí táta lže. Proč ji nemá rád. Samozřejmě jsem jí řekla, že pracuje, že to nešlo, že vydělává peníze. Odpověď byla, proč lžu já.
Nějak nevím co na to říct, moje 10-ti letá dcera mi řekla, že má taťka rád jinou paní, tu paní, která u něj pracuje. Sedím tady, slzy mi tečou, jsem úplně v pr..., a nevím co říct, co psát. Cítím neuvěřitelný strach, že všechno skončilo, cítím strašné pohrdání k člověku, se kterým jsem strávila 20  let, a který neví co je to slušnost. Chápu, i já se můžu zamilovat, ale to neznamená, že nic před tím nebylo.

Lálino -než budu číst vaše příspěvky dál, tak se zastavím u tohoto.

Víš, u nás když se to začalo vařit, tak jsem si posadila svou - tehdy 10-ti letou dceru a všechno jí začala vysvětlovat. Nevěděla jsem, jak to dopadne, zda budeme s BM spolu či se rozhodne pro slečnu. Ale ta příprava u nás proběhla.

Jsem tomu moc ráda. Nikdy jsem dceři nelhala. Když se zeptala kam jde taťka, tak jsem jí narovinu řekla, že šel za Eliškou. Nebo že jede s Eliškou na dovolenou. BM to také netajil.

Přineslo to své ovoce. Nadále krásný vztah dcery a otce.

Přimlouvala bych se za to, abyste si doma o tom také otevřeně promluvili. Dcera si to zaslouží a stejně to ví.

Alosek - má mladší sestřičko - také tak stejně. :lol:   A je vidět, že to funguje. Lepší než tam, kde se mlží a ty vztahy rodičů a dětí se tím naruší.

Takhle velké děti nejsou hloupé, vidí, slyší, vnímají...  Nemá cenu mlžit.

Já jsem si tenkrát říkala, že ty naše děti musíme umět do života připravovat i na tyto situace. Vždyť i ony se budou jednou rozcházet. Myslím si, že je dobře je naučit, že takový prostě život je, že se to stává, že se kvůli tomu svět nezboří, že vztahy se vyvíjí a mění, ....atd.

Myslím si, že zavírat oči před rozchodem či rozvodem je horší, než děti naučit takové situace zvládnout. Vždyť my jsme jejich vzor - jejich učitelé - když jim budeme ukazovat, že se kvůli tomu boří svět, tak si to ponesou do svého života.

Jsem pro jim říct o svých pocitech, o svých plánech, o svých bolístkách při rozchodu - TEDY ÚMĚRNĚ JEJICH VĚKU a vyzrálosti.

Ahoj Peťo, sestřičko,
taky si myslím, že i díky tomu má teď syn s tatínkem vztah v pohodě a my dva "dospělí" jsme se naučili nebojovat a domluvit se ;) .
A já se přimlouvám i za to, aby se rodiče - v mém případě já, maminka - neschovávali se svým smutkem. Když jsem byla smutná a brečela jsem a zrovna u toho byl syn (asi třikrát?), tak jsme se objali, pověděli si, proč a jak moc je nám smutno, a co s tím uděláme. A šli jsme si uvařit puding nebo na procházku se psem, za naším koníkem, hráli jsme hry. A oba jsme věděli, že jsme tu pro sebe a že bude líp. A je.
Ale nezapomínala jsem, že syn tu není proto, aby mě utěšoval nebo abych na něho přenášela svoji bolest, to ne. Jenom mi přijde fér nepředstírat, jak mi je. Věděl, že není sám, komu se stýská, a viděl, že když to zvládám já, tak to zvládne i on.

A netvrdím, že je to bůhvíjak lehké, egoušek sebou mlátí... ale já jsem v tomhle měla jasno vždycky. Možná proto, že maminka je dvakrát rozvedená a já jsem nikdy nezapomněla na svoje pocity, když její rozchody a rozvody probíhaly. Poprvé mi bylo sedm, podruhé osmnáct.

Já jsem zpočátku nechtěla aby děti (no syn už dítě není) něco věděly. Abych řekla pravdu, byla jsem přesvědčená, že nemá cenu jim to říkat, protože ten poměr skončí. Ale nestalo se tak, a proto s přibývajícími měsíci jsem chtěla říct pravdu. Manžel řekl jediné rezolutní NE. Neexistuje něco dětem říkat, a pokud to udělám je okamžitý a absolutní konec mezi námi. Syn už samozřejmě ví, informační tamtamy mu donesly, že prý se povídá, že se rozvádíme. Měl mi za zlé, že jsem mu nic neřekla, že je už dost velký a já na to neměla prý být sama. Zrovna minulý týden jsem po M znovu chtěla, abychom to společně dceři vysvětlili, pořád se ptá a já nechci lhát a vymýšlet si. Navíc mám obavu, aby i ona se nedozvěděla odjinud. Opět NE. On prý nemá potřebu se v ničem šťourat, nic vysvětlovat, je to jeho věc a všichni musíme čekat jak on se rozhodne. Dceři mám říct, že pracuje a konec. Moc se snažím, ale ona vidí, že jsem smutná, nešťastná, vidí že taťka už téměř nebývá doma.

Lálina napsal(a):

Já jsem zpočátku nechtěla aby děti (no syn už dítě není) něco věděly. Abych řekla pravdu, byla jsem přesvědčená, že nemá cenu jim to říkat, protože ten poměr skončí. Ale nestalo se tak, a proto s přibývajícími měsíci jsem chtěla říct pravdu. Manžel řekl jediné rezolutní NE. Neexistuje něco dětem říkat, a pokud to udělám je okamžitý a absolutní konec mezi námi. Syn už samozřejmě ví, informační tamtamy mu donesly, že prý se povídá, že se rozvádíme. Měl mi za zlé, že jsem mu nic neřekla, že je už dost velký a já na to neměla prý být sama. Zrovna minulý týden jsem po M znovu chtěla, abychom to společně dceři vysvětlili, pořád se ptá a já nechci lhát a vymýšlet si. Navíc mám obavu, aby i ona se nedozvěděla odjinud. Opět NE. On prý nemá potřebu se v ničem šťourat, nic vysvětlovat, je to jeho věc a všichni musíme čekat jak on se rozhodne. Dceři mám říct, že pracuje a konec. Moc se snažím, ale ona vidí, že jsem smutná, nešťastná, vidí že taťka už téměř nebývá doma.

Lálino, promiň, ale raději nenapíšu, co mě po přečtení tvého příspěvku napadlo.

Bože, to fakt myslíš vážně? :grater: :grater: :grater: :grater: :grater:   

Udělat tolik vlastních chyb kvůli jednomu "hajzlovi", který se neumí postavit za to, co provozuje?  Žít takový život mu vyhovuje a ty mu máš dělát zástěru, aby to nikdo nevěděl?

Nevím proč, ale tahle tvá reakce mě celkem rozproudila krev v žilách. Takhle mě dokázala nadzvednout snad jen Leila v minulosti.  :dumbom: :dumbom: :dumbom:

Lálino, jenže takhle ona ztrácí důvěru k oboum svým rodičům... oba jí lžete... komu může teď ještě věřit?

Manžel řekl jediné rezolutní NE. Neexistuje něco dětem říkat, a pokud to udělám je okamžitý a absolutní konec mezi námi.  - první chyba - proč se manžílka na něco takového ptáš? Ty lžeš dětem kvůli němu a ještě k tomu potřebuješ jeho požehnání?

Syn už samozřejmě ví, informační tamtamy mu donesly, že prý se povídá, že se rozvádíme. Měl mi za zlé, že jsem mu nic neřekla, že je už dost velký a já na to neměla prý být sama. - druhá chyba - jak se asi skoro dospělý syn cítí, když zjistí, že to všichni okolo vědí a ON že vám nestojí za takovou informaci? Těžko to budeš omlouvat tím, že jsi ho chtěla šetřit. Okolí ho šetřit nebude!

Zrovna minulý týden jsem po M znovu chtěla, abychom to společně dceři vysvětlili, pořád se ptá a já nechci lhát a vymýšlet si. Navíc mám obavu, aby i ona se nedozvěděla odjinud. Opět NE. On prý nemá potřebu se v ničem šťourat, nic vysvětlovat, je to jeho věc a všichni musíme čekat jak on se rozhodne. Dceři mám říct, že pracuje a konec. Moc se snažím, ale ona vidí, že jsem smutná, nešťastná, vidí že taťka už téměř nebývá doma. - PODCEŇUJETE VLASTNÍ DĚTI....

Lálino prosim tě vyprdni se na něj já teda nevim jak máš starý děti,aby to pochopili,ale na co čekáš až začnou nenávidět i tebe za to ,že jsi jim lhala?A co on ti má co říkat,že jestli jim to řekneš,že je konec at jde s prominutim do pr.......a ty budeš milostivě čekat až on se rozhodne,takovej hnus to neni možný co on si myslí,jak s nim vůbec můžeš být.Pokud jde o tebe je to tvoje věc,ale děti to poznají jako první,že se doma něco děje a mají právo vědět co a to po pravdě.Tak si nad tím popřemýšlej a neubližujte dětem ty za nic nemůžou,chtějí jenom vědět pravdu.Ty si myslíš,že až se on rozhodne a odejde,že to pro ně bude lepšíz ničeho nic jim to říct.Mám úplně vztek na tvého muže!!!!!!

Mám také vztek na mého muže.
Petro72, neptala jsem se ho, žádala jsem, abychom to vysvětlili společně. Aby ani jeden z nás později nemohl obvinit toho druhého ze špatného podání věci. Chtěla jsem, abychom jako rodiče si před ně sedli a vysvětlili jim to. Řekli, že je oba milujeme, ale že, jak píše Alosek, se tatínek zamiloval jinde. Panečku to jsem si naběhla, co je prý komu do toho, jestli on někoho má nebo ne. Když už by k tomu došlo, dětem se řekne, že si nerozumíme a šmitec.

Lálino - jen ti mohu říct, že to je častá reakce manželů. Asi si dobře uvědomují pocit viny před dětmi. Ten můj byl taky nepříčetný, že jsem to synovi řekla (a to byl syn dospělý), dokonce pak byl schopen tvrdit, že to byl ten poslední hřebíček ..... dneska s odstupem chápu - syn je pro něj nade vše na světě a strašně se bál, že ho zavrhne, že bude stát na mé straně. A přesně to jsem si já přála - a pyšná na to nejsem. V tomhle mi otevřela oči Pandora, když mi s důrazem jí vlastním :-) otevřela oči, že pro mého dospělého syna je důležité, aby neřešil naše problémy, abychom pro něj zůstali milovaní rodiče, jen žijící odděleně. A tak si sakra dávám bacha exmanžela před synem pomlouvat nebo se litovat. Syn přede mnou o tátovi mluví skoro stejně jako dřív, zda i o mě před ním, to netuším. Jediné tabu je milenka. O té syn nikdy nemluví, pokud ona k tátovi přijede (syn zůstal v našem bytě kde je táta), tak syn většinou odjíždí ke své slečně.
BM si velmi přál, aby syn jeho přítelkyni přijal jako jeho novou ženu. Musím se přiznat, že jsem ráda, že se to zatím nestalo a dost se bojím chvíle, až se to stane. Pokud já v té době už budu taky s někým šťastná, zvládnu to. Ale zatím ne. Kdybych měla být svědkem toho, že můj syn někde přátelsky klábosí s tátou a jeho novou partnerkou, která byla příčinou rozpadu naší rodiny, srazí mě to hodně dolů. Ale možná i tohle se časem zlomí.
Mám v práci kolegyni, která hlídává svoje asi 3leté vnouče a klidně k tomu přibere stejně starou dcerku svého bývalého muže. Ale rozváděli se ve chvíli, kdy oba měli jiné partnery a jsou s nimi šťastní. Takže to je trochu jiná situace a ideální životní stav :-).

Salen, cítím to jako ty a taky můžu říct, že na sebe nejsem pyšná. Myslím si, že M to ví, ví že se syn postaví na mou stranu, ví že ho odsoudí a má strach. Přes to všechno jaký je hrdina přede mnou, má ukrutný strach z vlastních dětí a já, která s Pandorrou nemluvila, mu to v tuto chvíli přeju. Nepomlouvám manžela před žádným z dětí a možná jednou budu schopná mu odpustit, ale ne teď, ne v tuto chvíli.

Lálino musíš jim to říct ty chlapi na to nemaj.Já jsem ted měla taky šok.Manželovo dcera z minulého manželstvím mi poslala i-mail jestli je pravda,že jsem rozhádala tátu a mámu.Je jí 13let nikdy se o to nestarala má mě ráda to vím a aráda sem k nám chodí,vím ,že to nemyslela nějak špatně,ale docela mě to vzalo.A pravda je ,že nějakou roli jsem v tom hrála ale manžel mi tenkrát sám řekl že se rozvádí bez ohledu na mě a ani já jsem nechtěla,abych byla přičinou jeho rozvodu.Její matka doma jí to řekla jednoduše-táta potkal Romanu a mi jsme se rozvedli.Tak že jsem jí volala a řekla jí proč to takhle jí říká a že tomu předcházelo hodně a hodně věcí.No nedokázala mi odpovědět.A malej jsem řekla pravdu jak to bylo i když bych řekla,že jí to je nějak tak jedno.

A co ta KERRIN jak jste na tom?

Salen: "BM si velmi přál, aby syn jeho přítelkyni přijal jako jeho novou ženu. Musím se přiznat, že jsem ráda, že se to zatím nestalo a dost se bojím chvíle, až se to stane."

Salen, nevím, jestli Ti to pomůže, ale jako dítě rozvedených rodičů - a že ten jejich rozvod probíhal setsakryš bouřlivě - Ti můžu říct, že jsem "samozřejmě" přijala novou paní svého otce a nového partnera mé matky, ale nikdy - NIKDY - je nebudu mít ráda nijak víc vlažně, než prostě jako nové partnery mých rodičů. Necítím k nim vůbec žádnou zášť (nooo, otcova partnerka tehdy udělala jisté chyby, ale budiž, dá se to pochopit), mám radost, že jsou zdraví, že se dokážou zeptat, jak se daří mému dítěti, ale že bych je měla ráda stejně jako rodiče, to teda v žádném případě.
Toho se nijak neboj, že by Tvůj syn snad viděl otcovu milenku ve stejné rovině jako Tebe... On s ní možná jednou dokáže ze slušnosti promluvit "o počasí", ale - Ty zůstaneš tou mámou navždycky.
A že na sebe za jisté období nejsi pyšná, no - to nemusíš, ale taky si nesyp zbytečně popel na hlavu, protože tímto obdobím si projde asi každá opuštěná žena, to je úplně normální. Jsou to prostě ty životní zkušenosti, kterými člověk prochází.

Jo, Láli,
ke Tvým příspěvkům - víš, Ty asi opravdu svého manžela zbytečně moc bereš vážně. Jestliže cítíš, že bys měla dětem něco říct, tak jim to řekni, věř své intuici, no co tím můžeš zkazit? Že se pán bude rozčilovat ještě víc? Vždyť Ty s ním stejně doma žádnou pohodu nemáš, tak proč se žinýruješ? Přece nebudeš dělat otrocky to, co on Ti dovolí. Myslím, že pokud máš potřebu jednat dle svého svědomí správně, tak bys to měla udělat.
Jinak se může v budoucnu stát, že Ty pořád budeš brát svého potvorného manžela vážně, ale děti Tebe ne.
A na těch by mi teda rozhodně záleželo víc, než na nějakém darebákovi, který mě absolutně nerespektuje. Toho bych skutečně "duševně" hodila přes palubu, neměl by pro mě význam.

Zrovna dnes je v příloze MF DNES článek na téma, jak lžeme našim dětem a rady kdy to opravdu nedělat. Zmiňuje se tam i případ rozchodu rodičů a jednoznačná rada - říct pravdu, nevymýšlet si práci nevěrného partnera, jeho služební cesty a podobné.

Lálino, můj názor je, že bych to dětem řekla a nečekala bych na rozhodnutí tvého M.Oni to vidí, nejsou slepé a už z toho mají rozum.

Když můj M se odstěhoval k matce, tak jsme to našemu prckovi také řekli, protože se denondenně vyptává proč tady není, kdy přijede atd.
Určitě je lepší řešení řící to ted než to nechávat jen tak. Ty děti to pak trápí , a aby žili v tom, že je rodiče klamou, tak to ne.

Romin, situace je taková, že o celých svátkách jsme nedělali skoro nic jiného než jen řešili, já tlačila, nevěděli jsme už ani jeden kudy kam. Já mu řekla, že se mi nelíbí, když je s náma, že se sní stýká a proč tedy vlastně tady je, že at si k ní klidně jde, mě to vadit nebude, ale aspon to budeme mít vyřešené, rekla jsem mu jak si potom představuji kontakt s dítětem a placení alimentů. To bychom se na všem dohodli.
Opravdu stresující. Přesto všechno neodešel. Jen mi řekl, že spíš chce být sám. Nevím jak to vyřeší s milenkou, ale řekl, že s tím něco udělá.
Sice to pro mne není taková odpověď, ale a´t už je to jak je to, tak jen vím, že už tady nechci pořád knučet a brečet.
začíná se bavit se mnou o tom co má zítra, kam jede soukromě i  pracovně, co potřebuje zařídit. Ale nějaké iluze si nedělám. Prostě nevím co a jak bude, tak se pokusím žít ze dne na den. Nikdy jsem na to nebyla zvyklá, ale asi to jinak nejde.

Ted trošku odskočím....objednala jsem si knížky " proč muži milují potvory a hodným holkám zůstávají oči pro pláč a "proč si muži berou potvory a hodné holky zůstanou na ocet" Mohu říct, že do té první jsem se začetla ihned a hned se vidí, jak jsem pitomá a co dělám za chyby. Vzpomenu si jaké to bylo dřív a že jsem se tak nechovala. Nechci ted tvrdit, že vše je jen má vina, ale mám tam dosti shodných bodů.
Manžel mi kolikrát říkal, že se necítí svobodný, že ho dusím,pořád ho do něčeho tlačím.
Já na druhou stranu jsem se stala závislačkou na něm, jen jsem čekala, kdy mi zavolá, kdy přijede z práce, mé představy byly, že s náma bude doma a proč by někam chodil a pořád jsem remcala.
A´ted po čtení z části té knížky mi dochází, že se chovám nemožně. Jen jsem furt chtěla po něm pozornost, ale obrátím li si to na sebe, tak by se mi taky nelíbilo, kdyby mi on říkal, to co já jemu a furt dokola, že se mu nevěnuju, že at někam jdeme atd...
No především si v sobě musím udělat pořádek a chci si uvědomit svoje chyby.

Nedalo mi to sem nenapsat:
1. scénář: zavolá vám a se samozřejmostí očekává, že budete doma:

Když hodná holka odchází, zavolá příteli a oznámí mu, kam jde a kdy se vrátí.
X
Potvora mu dopřeje úvahy o tom, kde asi tak může být.

Hodná holka ho opakovaně ujištuje , že má pořád zapnutý mobil, kdyby jí chtěl volat.
X potvora mobil klidně vypne, at si  láme hlavu nad tím, kam právě šla, at si namáhá představivist, kam mohla zmizet

1. scénář, : řekl Vám, že v určitou dobu zavolá, napr. až dorazí z práce, jenže čas již utekl před 4-mi hod.

Hodná holka na něj bude ječet, bude mu vyčítat, že se o něj bála a neopomene dodat: " Měl jsi mi zavolat!"
X
Potvora se jen  tak nedá vyvést z míry , tudíž na ní ani není tolik poznat, co si myslí. Třeba telefon vezme, třeba ne........... takže příteli začne chybět

3. působí odtažitým dojmen, moc toho nenamluví, jako by byl duchem jinde

Hodná hokka se bytrvale snaží a dotírá otázkou :"O čem přemýšlíš?" nebo " Na co myslíš?"
Bojí se, že se od ní vzdaluje
X potvora je ponořená do vlastních úvah. nepanikaří, a tak ani on nemá důvod , proč by bral roha.

4. Když nechává partnerku čeka, na zchůzku chodí se zpožděním
Hodná holka vytrvale čeká, 4x, 5x mu  volá na mobil a připomíná mu, že by si jíměl víc vážit.
X
Potvora počká pul hodiny a pak si domluví vlatní program.


Tak tohle mi stačí....... co vy na to?

"Od prirodzenia" som bola potvora, ale trochu ma pokazila mamina výchova(muž je poloboh a treba s ním zaobchádzať ako s pašom a v rukavičkách) a teraz sa teda "napravujem". A väčšinu tých vecí nerobím plánovite, ale preto, že mám naozaj bohatý program a veľa priateľov, takže mám problém stíhať popri tom byť aj  s priateľom - bez taktizovania či nejakých komplikovaných úvah. Okrem toho si vážim svoju voľnosť a rada trávim čas aj sama so sebou, takže to neberiem ani druhému. Ani jeden z mojich partnerov sa nesťažoval na nedostatok voľnosti - a ex, s kt. som bola 9 rokov, bol podnikateľ bez fixnej prac. doby a nejaký čas dokonca robieval mimo mesto... Iná by sa zbláznila, ja som si vydýchla, že mám menej poskakovania a obskakovania a šla som si zaplávať alebo na cvičenie.

Já jsem přesvědčená, že pokud to někdo nemá "od přirození" jako třeba Selimka, ale má spíš tendenci chovat se jako hodná holka, jako třeba já, tak by se to měl rychle naučit, být za tu potvoru v kladném slova smyslu.

Je to jako s recepty na dobrá jídla. Někdo umí vařit sám od sebe nebo se to od někoho naučil, žádnou kuchařku nepotřebuje. Někdo ale nic neuvaří bez návodu jak na to, bez kuchařky.

ALe zároveň je jasné, že žádná kniha receptů nikoho nenaučí lásce k vaření, lásce k jídlu a sama od sebe taková kniha ani z nikoho neudělá šéfkuchaře.

Já si myslím, že mě hodně do postu hodné holky dostalo mé mateřství. Tím, že už dlouho mám malé děti, tak jsem do té závislosti ve vztahu pořád nucena. Dřív jsem se tomu tlaku podvolila a pak splakala nad výdělkem, nyní už více méně odolávám a jako potvora = sbevědomá žena co sobě dopřeje to, co dopřává okolí, se mám rozhodně líp než předtím.

Takže Kerrin - podle mě jen tak dál! :supr:

:offtopic: Vanilko, přesně! Jak mi děti vyrostly, tak mi i pěkně rostou růžky - ne parůžky, ale pěkné TRKACÍ rohy.  Cítím, že se něco mění (mateřská role byla splněna bezezbytku), teď prakticky jen dojíždí status quo výchovy potomků, a mezitím už mám čas na SEBE. Báječná věc, jako když se otevřou dveře,  o kterých jsem neměla tušení. Ony tam pořád byly, ale  ignorovala jsem je protože nejdůležitější byli malí cvrčkové, a teď už mě tolik nepotřebujou, a já můžu řádit jako zamlada!

A já bych zase ani tu vzájemnou volnost a toleranci nepřeceňovala...
Nikdy jsem na svého muže nenaléhala, že chci tohle, tamto, jak bych si co představovala.
Nekontrolovala jsem mu e-maily, telefon, věřila jsem mu, že opravdu jede na služební cestu, stačilo mi, když jsem to věděla dostatečně dopředu, abych si mohla zařídit kolem syna a svůj vlastní program.
Jezdili jsme na výlety, víkendy, dovolenou společně i každý sám se svými přáteli. Časem jsme ale zjistili, že jezdíme už jenom každý sám... a bylo pozdě něco napravovat, protože byla jiná, druhá, třetí milenka, které na něm visely, chtěly s ním být každou chvilku - a ta třetí, se kterou teď žije, to tak praktikuje nadále. A já teď při bývalého návštěvách slyším, že se mu stýská po mé toleranci, důvěře...
Takže se učím najít tu správnou míru někde uprostřed.

P.S. Ty knížky jsem četla, jsou fajn, ale v mém případě jen zčásti aplikovatelné ;)

Kerrin já už se v tom tvym manželovi nevyznám.On teda říká ,že chce být sám,ale neodejde i se z tebou začal bavit o práci a tak.Tak,že by člověk i řekl,že jde do sebe,ale s tím,že chce být sám.To nechápu.A s milenkou,že něco udělá.Co tím myslí jako,že se s ní rozejde,nebo jak?Možná,že je to blbý,ale nejde mu o bydlení?No ,kdyby to měl s milenkou ideální tak už je u ní že jo,podle i ona mu dává sodu,proto říká,že chce být sám.Nemáš to jednoduchý.

Já si myslím, že by s touhle jeho milenkou bydlet nešel a stěhovat se k ní taky nechce. Možná na tom něco bude, že mu jde o bydlení.Fakt nevím co zatím je. To je to co mne zranuje.
Včera byl večer  pryč, měl domluvenou se známýma jednu akci spojenou i s pivkem, přišel sice později někdy za 4 hod, ale nedělala jsem žádné scény a nevyptávala se proč tam byli tak dlouho, do kolika to měli ard.
Je to pro mě stresující, ale chci to v sobě překonat.
Na druhou stranu taky mohl jít k ní...........

Nějak se utápím v tom, že přemýšlím co on, co se mu honí hlavou, zase bych se ptala...........to nechci!!!!!!!!!!!!!!!!

No tohle je stou mou kamarádkou.Její muž začal chodit do hospůdky a de co den se vracel tak kolem druhý ráno,pak jako ke kamarádovi a vracel se ve 4 ráno a pak také odešel v 18.hod a vrátil se 9.30 ráno ona ´mu stále věřila až zjistila,že má milenku a on je zamilovaný až po uši.Bohužel má kamarádka je taky zamilovaná,ale do toho svýho muže což je ještě horší.On jí dnes vyhazuje i s dcerou,protože byt je jen jeho a ona mi už po třetí píše,že si vezme život jestli on odejde tak co na to říct a jak poradit

Povedz jej, že má dieťa a ak jej ani dieťa, ani ona sama nestoja za to, aby žila, tak fakt urobí lepšie, ak sa zabije.... :rolleyes: Vyhnať nech sa nenechá, muž jej musí zohnať náhradné ubytovanie...

Seber všechnu svoji vůli a řekni si že tímto dnem se o to přestáváš starat. Ať se tím zabývá on, když si to zavařil. Že ti ubližuje, to on jistě ví, takže ty kecy ať si strčí za klobouk. Prostě už bych se o tom nebavila. Sama vidíš, že to k ničemu dobré není a tobě to nepomůže.

Tak se vracím, jenom říct co se stalo. Výše uvedené mi napsala Salen a já se opravdu přestala starat. Šlo to těžko, ale já se snažila a začínala jsem mít pocit, že to jde. Na nic jsem se neptala, nic neřešila, usmívala se, měla doma pohodičku. Potom přišel konec března, datum, do kterého M řekl, že se rozhodne. Nebudete tomu věřit, ale 31.3. bylo v pondělí a u nás najednou jako mávnutím kouzelného proutku začalo být úžasně. M mnohem častěji doma, telefony jak se mám, že už jede. Čas strávený se mnou a dcerou, mobily na kuchyňském stole, dokonce zapnuté zvonění, pusa na tvář při odchodu z domu. Idyla. Říkala jsem si, tohle je ono, pro tohle stálo za to počkat toho půl roku. Byla to hrůza, ale my to snad zvládnem. Dokonce informace o tom, že naše milenka vyráží po večerech do podniků (což dříve nedělala, protože čekala kdy M dorazí, stejně jako já).
A teď konec pohádky. Trvalo to do minulé středy, to úžasné. Od toho dne plíživý návrat toho starého známého. Špatná nálada, mobily v kapse, vypnuté zvonění. Odjezdy večer, návraty v noci a k ránu, výmluvy na množství práce. Vyvrcholení teď v sobotu, když přijel asi o půlnoci voňavý, vymydlený, prostě tak jako dřív. A mě je snad ještě hůř, protože jsem znovu okusila zakázané ovoce. Dal mi pocítit jaké by to mohlo být, jak bychom mohli žít, že to jde a že je nám dobře. Smáli jsme se, hráli s dcerou, vymýšleli program na prázdniny, domlouvali se, že potřebujem nové židle a spoustu jiných věcí. Ale už to zase neplatí a moje pečlivě vydobyté sebeovládání a nadhled je pryč.
Zase to bolí a já to nechápu snad ještě víc.

Lálino, ještě než jsem došla na tvůj konec pohádky, blesklo mi hlavou "kdy tohle asi skončí". Tvůj M mi nepřipadá jako typ, který se poučí a bude sekat latinu. Připadá mi jako "hajzlík" PROMIŇ, který tvých nových šancí využívá.

Ty jsi udělal pro váš vztah myslím všechno. Dala jsi mu další šanci, přestalas prudit a byla jsi milá. Co udělal on? Zase ti podrazil nohy. Mohl se sám rozhodnout co chce dál, ale neudělal to. Tak si myslím, že je to teď na tobě.

Sama si rozmysli co chceš dál a podle toho se zařiď. A už se prosím neohlížej. Mohlo by ti to ublížit ještě víc  :hjarta: :hjarta: :hjarta:

Jo, cukr a bič, nebo houpačka, nahoru dolů....brrr....jenom TY to můžeš změnit.

Lálino akorát z tebe dělá vola.Píšeš o konce března do minulé středy to je 9dní to si mu za moc nestála.Už se sním nemuč!

A co ty Kerrin už jsi se k něčemu rozhoupala?

Romin: "Kerrin já už se v tom tvym manželovi nevyznám.On teda říká ,že chce být sám,ale neodejde i se z tebou začal bavit o práci a tak.Tak,že by člověk i řekl,že jde do sebe,ale s tím,že chce být sám.To nechápu.A s milenkou,že něco udělá.Co tím myslí jako,že se s ní rozejde,nebo jak?Možná,že je to blbý,ale nejde mu o bydlení?No ,kdyby to měl s milenkou ideální tak už je u ní že jo,podle i ona mu dává sodu,proto říká,že chce být sám.Nemáš to jednoduchý."

Romčo, tak já to naopak chápu. A myslím si, že Kerin může být poměrně klidná. Protože jestliže chlap povzdechne, že chce být sám, může to naznačovat, že je ze všeho unavený. Prostě se mu stalo, že se na určitou dobu "rozdvojil"; no a co, to se může stát i nám, že nás doma začne něco deptat a potřebujeme mít poblíž jiného člověka než právě pana domácího. To, že chce být sám, nijak nenaznačuje, že je bezhlavě zamilován jinde, spíš že ho něco trápí a neví, co s tím.
A že s milenkou "něco udělá"? Odhaduji na 95%, že vím, co. Nerozejde se s ní "z očí do očí" ;), ale nechá ten jejich vztah prostě vyšumět.
Takže Kerin to sice jednoduché nemá, ale určitě nemusí házet flintu do jezera ;).

Tercila napsal(a):

A že s milenkou "něco udělá"? Odhaduji na 95%, že vím, co. Nerozejde se s ní "z očí do očí" ;), ale nechá ten jejich vztah prostě vyšumět.
Takže Kerin to sice jednoduché nemá, ale určitě nemusí házet flintu do jezera ;).

Ano, jsou to velcí hrdinové. Z oka do oka ne, aby jí neublížili. Nechat vyšumět, počkat, až pochopí, že se ten vztah nikam neposouvá. :dumbom: Fakt dobrá logika.
Jenže některé milenky mají celkem výdrž, co se týče čekání. :lol:

Fanny5 napsal(a):

Ano, jsou to velcí hrdinové. Z oka do oka ne, aby jí neublížili. Nechat vyšumět, počkat, až pochopí, že se ten vztah nikam neposouvá. :dumbom: Fakt dobrá logika.
Jenže některé milenky mají celkem výdrž, co se týče čekání.

Ano, tohle si přesně myslel můj BM. Že když bude slečně věnovat míň a míň času, že ONA pochopí a na něm nebude ten rozchod.... To přeci ONA tak udělala.
Po pár hovorech na toto téma mu toto myšlení i věřím. Z jeho chování to bylo vidět. Byl s "původní" rodinou, tj. s námi, víc a víc a čekal, že se slečna naštve a pustí ho k vodě.

Ale slečna néé, ta ho milovala a miluje, takže si žádného jiného pána k sobě nehledala a nehledá a tak BM pěkně každý den zatápí pod kotlem. :vissla:

V některých situacích jsou pánové srababy, protože ač denně rozhodují o milionech, o věcech téměř pro kriminál - to jim nevadí. ALe rozejít se čestně - to nedokáží.

Tím mluvím i o našem rozvodu. Kdybych ho nepodala a nedotáhla do konce já, tak on by nic - on by jen prostě žil svůj rozlétaný život mezi rodinou a milenkou. :dumbom:

Když mi to takhle BM vysvětlil, ptala jsem se ho tehdy, jestli mu to nepřipadalo zbabělé. Prý ne. Prý to chtěl udělat ohleduplně. :dumbom: Takže pro některé muže je ohleduplností to, že z druhého dělají vola.

Fanny5 napsal(a):

Tercila napsal(a):

A že s milenkou "něco udělá"? Odhaduji na 95%, že vím, co. Nerozejde se s ní "z očí do očí" ;), ale nechá ten jejich vztah prostě vyšumět.
Takže Kerin to sice jednoduché nemá, ale určitě nemusí házet flintu do jezera ;).

Ano, jsou to velcí hrdinové. Z oka do oka ne, aby jí neublížili. Nechat vyšumět, počkat, až pochopí, že se ten vztah nikam neposouvá. :dumbom: Fakt dobrá logika.
Jenže některé milenky mají celkem výdrž, co se týče čekání. :lol:

Zatím se nic nemění. Je nerozhodný, neví kudy kam. jen vidím, že i přes důrazné moje vyřčení : nechceš-li tady být, nenutím tě, klidně odejdi. No nešel a nejde.
O ní -zeptala jsem se -  Řekl mi, že jsou "kamarádi".......no zasmála jsem se tomu (podvědomě) a ví, že mu to nežeru. Navíc  jsem se zase dozvěděla, co je ona zač.... 2 x rozvedená(jí manžel opustil - našel se jinou a už s ní má novou rodinu a do pul roku po rozvodu se našli s mým M)..... a tak pokud ji můj M chce přeju mu ji, což i ode mě ví,  ale fakt se nějak k tomu, aby s ní byl nemá.
Prostě už mi pohárek začíná přetýkat i s jeho chováním. Tak jsem také řekla, že at se chová, jak uzná za vhodné, ale já budu jednat dle situace.

Jo jo, jednou ten pohárek prostě přeteče. Taky mi to chvíli dalo, než mi došlo, že nejlepší je, se na to vykašlat a odříznout ho.

Pak teprv (po nějaké době) mu došlo, že obě mít nemůže (do té doby se mu to dařilo a celkem vyhovovalo mít v týdnu jednu a víkendu druhou), že já v trojúhelníku dál žít nebudu.

Přestože jsme spolu už nebyli, stále se snažil udržovat kontakt, jak to jen šlo a poslední měsíce už u nás byl skoro denně pod různými záminkami, stále delší dobu. Mně už to v té době bylo jedno, co kde dělá. Určitě to na mně bylo i znát, jen mi nešlo do hlavy, co u nás pořád pohledává. Nikoho jsem neměla, takže mi to bylo celkem jedno, už jsem ho brala spíš jako kámoše.
To už zřejmě pracoval na ohleduplném vyšumění. A když to skončilo tam, přišel za mnou, že mne celou dobu miluje a že by moc chtěl být se mnou.

První jsem se ho zeptala, jestli to tam má vyřešené. Věděl už, že bez toho za mnou ani chodit nemusí.

Jsi dobrá, Fanny. Já tohle nedokázala.

fanny, tak jste s M spolu?, šlape to???

Majko.r.63, myslím, že není, co obdivovat. Taky jsem se v tom dost plácala.

Kerrin, teď jsme s BM spolu a je nám momentálně moc fajn. Užívám si jeho pozornosti. :hjarta: Budoucnost neřeším, nic neplánuju. Člověk nikdy neví, jak se to ještě vyvine.

taky ho postupně odřezávám.:dumbom: Začínám být taková otupělá vůči němu

Fanny a jak to dlouho trvalo, nečetla jsem tvůj příběh?

Kerrin, myslím, že ta otupělost je první fází k tomu, abys se od toho oprostila.

Snaž se neřešit, jak dlouho to může trvat. Je to individuální, příběhy (i lidé v nich) jsou velmi rozmanité.

Lálino, opět nevím, co na  to říct..........nerozumímm tomu, jak se někdo může chovat hned  "jinak"  a jako mávnutím proutku je k nepoznání. Co teď, beru si z toho i něco do svého života. Vlastn si denně kladu otázku, zda já sama mám ZAPOTŘEBÍ SE TRÁPI SE SVÝM MANŽELEM? TřebA MI TÍM VŠÍM, KDYŽ HO KONEČNĚ VYHODÍM, SE MI ULEVÍ, JAKO KDYŽ TÁHNU TĚŽKEJ BALVAN A UŽ NEMÁM DOST SIL!!!!!!! (to jsou mé pocity)

Kdysi když nadhodil slovo "stereotyp", tak jsem si to nechtěla připustit, ale ted vidím, jak s ním žiji stereotypně já. co mi vlastně ten vztah dává??????????? ........... Dříve.....dusno u nás bylo jednou za uherskej rok, ted je to obrácene.

Mám domluvenou schůzku s psychložkou.

Kerrin, teď uvažuju o tom stejným: "Mám zapotřebí se trápit se svým manželem, s jeho problémy, které on evidentně nikdy nevyřeší?" Nemám.
Já se snažila za oba, mám čisté svědomí, nic jsem nevzdala, opravdu jsem chtěla naše manželství zachránit. Že se on nedokáže rozhodnout, je teď už jen jeho problém. Dala jsem mu spoustu času k rozhodnutí.

A že s milenkou "něco udělá"? Odhaduji na 95%, že vím, co. Nerozejde se s ní "z očí do očí" , ale nechá ten jejich vztah prostě vyšumět.

Ani tomuto nevěřím, mám pocit, že je srab i na toto řešení.

Jenže některé milenky mají celkem výdrž, co se týče čekání.

A toto je náš případ, tu ženskou nic nezastaví, ona je snad ještě blbější než já a to je to jediné co mě celkem uklidňuje. Jakej šel, takovou našel.

Lálina napsal(a):

A toto je náš případ, tu ženskou nic nezastaví, ona je snad ještě blbější než já a to je to jediné co mě celkem uklidňuje. Jakej šel, takovou našel.

:lol::lol::lol: Lálino, to se fakt směju. To samé jsem si říkala, že to není možné, že ona ona musí být snad úplně mimo stejně jako já. Měla výhodu, že něvěděla to co já. Myslela si, že má jen ji a se mnou už není. Nechápala jsem, že mu to všechno žere.

No jo, jsme někdy ke všemu slepé a vidíme jen to, co vidět chceme.

Fanny5 napsal(a):

Lálina napsal(a):

A toto je náš případ, tu ženskou nic nezastaví, ona je snad ještě blbější než já a to je to jediné co mě celkem uklidňuje. Jakej šel, takovou našel.

:lol::lol::lol: Lálino, to se fakt směju. To samé jsem si říkala, že to není možné, že ona ona musí být snad úplně mimo stejně jako já. Měla výhodu, že něvěděla to co já. Myslela si, že má jen ji a se mnou už není. Nechápala jsem, že mu to všechno žere.

No jo, jsme někdy ke všemu slepé a vidíme jen to, co vidět chceme.

Osoba toho "zatím" mého M si myslím, že ví, jak se věci mají a nebo se to brzy dozví..........jen potřebuje někoho, aby nebyla sama............ tak jí dělá takového převozníčka. Co vím  jaká je, tak jen to prokoukne a pošle ho nekam..........nebude to dlouho trvat.
No a i kdyby M  chtěla  a třeba chce moc a moc , tak ted už se asi budu upřímě smát (nehraju si tedy na nějakou hrdinku - každý rozchod bolí), že větší č.u.z.u. si najít nemohl, ale když už, tak dobře tomu mému M tak. Nechci se přeonačovat do nějakých mrch........ ale P.O.T.V.O R.A  v tom zdravém slova smyslu chci být. Jde to pomalu,ale snad se do toho vykřešu!
(sebevědomí, bez nějaké závislosti)


Lálino.....můj M neřeší, nikdy se s takovou situací nesetkal, raději od všeho uteče. Ale každý strůjcem svého štěstí..........

No jo, když se vyskytne nějaká jiná ženská v partnerově životě, máme tendenci ji řešit a přeceňovat její kvality. Myslíme si, že musí být nejkásnější, nejskvělejší ...... atd. Neuvědomujeme si, že to není o ní, ale o vztahu s partnerem. Pak zjišťujeme, že on se chová jako zbabělec, že ona není ani tak krásná (jak jsme si ji vymyslely), ani tak skvělá a najednou nevíme, co si s tím počít.

Jestli vlastně bojovat o chlapa, který si neví rady sám se sebou nebo se na to vykašlat.

Někdy je možná fakt nejlepší se na to v danou chvíli vykašlat, žít po svém a pak se třeba jednou stane, že on se taky najde, zjistí, co chce a začne se chovat zase jako muž, kterého můžeme milovat.

A nebo taky ne.

Fanny5 napsal(a):

No jo, když se vyskytne nějaká jiná ženská v partnerově životě, máme tendenci ji řešit a přeceňovat její kvality. Myslíme si, že musí být nejkásnější, nejskvělejší ...... atd. Neuvědomujeme si, že to není o ní, ale o vztahu s partnerem. Pak zjišťujeme, že on se chová jako zbabělec, že ona není ani tak krásná (jak jsme si ji vymyslely), ani tak skvělá a najednou nevíme, co si s tím počít.

Jestli vlastně bojovat o chlapa, který si neví rady sám se sebou nebo se na to vykašlat.

Někdy je možná fakt nejlepší se na to v danou chvíli vykašlat, žít po svém a pak se třeba jednou stane, že on se taky najde, zjistí, co chce a začne se chovat zase jako muž, kterého můžeme milovat.

A nebo taky ne.

A co by měl teda správný muž udělat? Rozhodnout se jen pro jednu?

Přesně tak.

Tím spíš, když má na to dostatek času. Nepřebíhat, rozhozhodnout se a netrápit všechny zúčastněné.

My máme taky volbu. Nechat si to líbit nebo ne. Dost často to rozhodujeme v těchto případech my. Jedna nebo druhá. Které dřív přeteče pohár trpělivosti.

A co by měl teda správný muž udělat? Rozhodnout se jen pro jednu?

Měl by říkat věci, tak jak jsou. Ne pořád lhát úplně všude a úplně všem. Dokážu pochopit, že i já se můžu zamilovat. Ale potom musím nést důsledky svého chování a neubližovat.

Lálina napsal(a):

A co by měl teda správný muž udělat? Rozhodnout se jen pro jednu?

Měl by říkat věci, tak jak jsou. Ne pořád lhát úplně všude a úplně všem. Dokážu pochopit, že i já se můžu zamilovat. Ale potom musím nést důsledky svého chování a neubližovat.

Jenže Lálino, to jsme my - ženský. Jak vidíš, tak ti naši M to mají jinak. Neřeší a nebo řeší, ale jen ve skrytu duše v sobě a nepomůžou si. Prostě to nechávají tak jak je, jak jim to vyhovuje. Jsou myšlenkama někde jinde a zdravý rozum a ujasnit si co a jak , tak na to nemají buňky!!!!

Víš Kerrin, jsem schopná pochopit, že lhal když se nevěra provalila. Tenkrát jsem ještě neměla informace co a jak bylo. Tenkrát měl možná obavy z toho, co bude a jak to dopadne. Ale proč teď, proč lži dalšího půl roku. Přece dospělý člověk, který má mimomanželský vztah 4 a 1/2 roku musí vědět proč to dělá a co od toho očekává. Pokud ne, tak....

Lálino, já nevěděla, jak dlouho tvůj M má mimomanž. vztah..... to je 4,5 roku?  Já myslela, že to je jako u nás .... neco přes pul roku.

Jo, jo Kerrin, 4 roky mají vztah a já to před půl rokem zjistila, když jsem vyslechla jejich telefonát. Ale už před tím jsem tušila, kopala kolem sebe, ovšem bylo mi řečeno, že jsem hysterka, nemám co na práci a vymýšlím kraviny. Kde by prý vzal čas na další ženskou, má dost mě a na rozdíl ode mně si nepotřebuje nic dokazovat. Táhnou to spolu vlastně od chvíle kdy ji M zaměstnal ve své firmě.

Fanny5 napsal(a):

když se vyskytne nějaká jiná ženská v partnerově životě, máme tendenci  přeceňovat její kvality. Myslíme si, že musí být nejkásnější, nejskvělejší ...... atd. Neuvědomujeme si, že to není o ní, ale o vztahu s partnerem. Pak zjišťujeme, že on se chová jako zbabělec, že ona není ani tak krásná (jak jsme si ji vymyslely), ani tak skvělá a najednou nevíme, co si s tím počít.

....

Lálina napsal(a):

Jo, jo Kerrin, 4 roky mají vztah a já to před půl rokem zjistila, když jsem vyslechla jejich telefonát. Ale už před tím jsem tušila, kopala kolem sebe, ovšem bylo mi řečeno, že jsem hysterka, nemám co na práci a vymýšlím kraviny. Kde by prý vzal čas na další ženskou, má dost mě a na rozdíl ode mně si nepotřebuje nic dokazovat. Táhnou to spolu vlastně od chvíle kdy ji M zaměstnal ve své firmě.

A jak to ted vidíš??? on asi nekomunikuje a samozřejmě nic neřeší........

O ty brýle nkdy nepřijde, pokuď s ní nebude  minimálně pár měsíců žít, až vytěká láska a nastane denní stereotyp, chlapi jsou schopni gigantických činů, ale nejsou schopni je konat  stále.
Nejsou schopni býtpořád  skvělí a úžasní, nosit květiny a pět ódy na krásu, chodit do divadla a plnit skrytá  přání své vyvolené.
Jednou nasadí bačkory a usedne k televizi.
Nebo odfrčí dál. Jako Pepa Vojtek. To je prototyp.

Když má svou lásku pro sebe, přestane být vzácná, naopak se mu i začne stýskat po něčem, co důvěrně znal. Takže se i někdy vrací.

.

Regina napsal(a):

Nebo odfrčí dál. Jako Pepa Vojtek. To je prototyp.

Když má svou lásku pro sebe, přestane být vzácná, naopak se mu i začne stýskat po něčem, co důvěrně znal. Takže se i někdy vrací.

On už zase opustil tu svoji Líbu? Vrátil se k Sabine, či co? Něco mi v bulváru uniklo? :D

Uniklo,
Pepa se nevrací a Sabina je těhotná s někým jiným...  :D