Pojďme zkusit příběh na pokračování... Napíšu větu a vy na ní navážete tak, jak vám přijde na mysl.
Začínáme:
Procházela parkem, když v tom spatřila...

volnou lavičku

Posadila se a vytáhla z kabelky časopis, který chvíli předtím koupila v nedaleké trafice.

Chvilku četla, ale na sluníčku ji bolely oči, složila časopis a jen tak  seděla. Jarní paprsky jí něžně laskaly tvář.
Myšlenky se líně převalovaly mladou , krásnou hlavou. Něco ji však přinutilo  zbystřit sluch.

Za lavičkou v trávě se mihlo štíhlé, tmavé tělíčko....a vzápětí ji něco přinutilo zbystřit i čich.....

Zaostří zrak, natáhne rozechvělým chřípím vzduch a chuťové pohárky se zatetelí radostí. Malá zrzečka si nese úlovek. Komupak asi odnesla kus voňavé svačinky. Tohle musí být tvarůžek!!
S úsměvem se mladá žena ponořila do vzpomínky.

Kamarádka tenkrát slavila sedmnácté narozeniny a poprosila mne, jestli bych ji malinko nepomohla. Přála si, aby se párty vydařila a vymyslela plán.

Rodiče mé kamarádky sice nejsou žádní magnáti, ale přesto bydlí v docela velkém domě se zahradou. Páni, ta je vám krásná.
No a jasně , že to byla zahradní párty jak vystřižená z blbého amerického filmu.
"Zrzečko, ty holka ušatá, tys mi připomněla, co jsme vyvedli Tonymu s tvarůžky u Majdy na té párty.
Dívka na lavičce se rozvlnila tlumeným smíchem.

A rozesmála se ještě víc, když si vzpomněla, jak se tvářila Karin, jak už Tonyho nechtěla NIKDY ale nikdy vidět, a hlavně ani cítit.....vzpomínky se rozběhly svým tempem a za chvíli se ocitly v kategorii "po*no light" s hlavním hrdinou Antonínem Kyselkou......že já husa ho pustila k vodě, pomyslela si s povzdechem - dělá sice na poště, ale pardyje kopyto....byla s ním legrace....

Popravdě, byl to dost hloupý a dětinský nápad. A bohužel, můj. Tony měl chodit jako cvičená opička a dělat mi pomyšlení, měl mě prosit, abych se k němu vrátila.Trochu jsem to přepískla .
Jenže,.. no jasně, vždyť Karin už delší dobu slintala ,jen ho uviděla. Natřásala se před ním jako krůta. Vůbec jí nebylo blbé, že je to můj kluk.  Jakmile se rozneslo,  že jsem Kyselku dopila a pustila k vodě, Karina  zaťala drápek, Tony skočil na návnadu.  Udělal mi to schválně. Pchá,. no a co.
Chtěla jsem to Karině osolit a vlastně to schytal Tony.
Smích jí najednou zhořkl na rtech.
Ochladilo se.

No nic, řekla si, dnes už nic nenabrečím. Musím se vrátit domů, Alenka už jistě pláče.

A v tu chvíli nad lavičkou přeletěly létající talíře ... :co:

a nad její krásnou hlavou se zatočil vír,který ji vcucnul do chřtánu talíře,jak tiše přiletěli,tak odletěli...

Napred ji oslnilo prudke svetlo.Zaclonila si oci a snazila se mu privyknout.Postupne slablo,takze si mohla prohlednout sve vezeni i veznitele ,kteri se kolem ni s dychtivym vyrazem shlukli.

byli tak škaredí,až byli krásní...

... jeden jí připomínal Tonyho...

...až na ty zelený tykadla...

... ale ty oči!

...jak se do nich podívala,celý svět se s ní zatočil...

...něco jí smrdělo pod nosem a ona se probrala...

Ruka v nočníku , ach ta úleva, byl to jen sen.

"Jo", povzdechla si "to je tak, když se jednomu nechce s nočníkem ve dvě v noci přes studenou chodbu do koupelny a pak tam musí stejně". Vyťapkala tam bosa, protože bačkory si omojila Bertinka do pelíšku, když jí nedovolila spát v posteli. Dlaždice zábly a protivné světlo neonu z protější herny jí na náladě nepřidalo.....

...

To je zase noc. Aaach jo. Za chvíli bude svítat....   Co mě asi tyk čeká po takhle blbé noci,

Kolik je vlastně hodin?


:storstark:

To bylo děsné mejdlo, tohleto,  kde vůbec všichni jsou?

Jo dvě, vlastně! A šťastně zajela pod dečku s vědomím, že jestli se Alenka nevzbudí, Bertinka nebude chtít čůrat a nenastane zemětřesení, má před sebou ještě celé čtyři hodiny spánku.
Jenže - jedna míní a pámbu mění. Přesně deset minut nato zazvonil mobil. Zvedla ho okamžitě, protože Alenka v noci vzbuzená znamenala bdění až do rána. Číslo neznámé a hodně podnapilý hlas v telefonu nejprve taky. Už ho chtěla naštvaně típnout, když ožrala zakvílel "buchťulénko!" Což bylo oslovení, které používal jen jeden člověk na světě....

Žádné zemětřesení, ale někdo plánuje úplně jinou explozi, ale v takovém stavu?
Bane nic z toho nebude, už proto, že Alenka natahuje moldánky a psina už je na čtyřech a mi taky není nadvakrát dobře.
Ach  jo. Fajn holky, dáme si kakao , povinnou čurpauzu a jdeme do pelechu.
A ty , lásko moje opilá, zavolej, až se vyspíš.

a mě se to líbilo a vy jdete spát....

Ráno si vybavily jen ty létající talíře ... Noční telefonát se jí úplně vypařil z hlavy ...

oblékla se,nalíčila ařekla si,že dnešní den bude jen pro ni.Milovala jak chodila s babičkou ráno pro voňavé koblížky.Vyrazila do slunečných ulic svého milovaného a tak známého města.

Jenže na koblížky nedošlo....Alenka nechtěla do školky tak intenzivně, že ji musela vpodstatě vléct a jak už byla drobně nepříčetná, zvolala k nebi: Ufouni, ufouni, kde jste? Pojďte si pro tu zlobivou holčičku!

Vzápětí si za ta slova tiše hubovala... Copak není normální mít jiné než růžové ráno?

Nebe jako vymetené..........jen nad novým celoskleněným věžákem jako by pár světélek přibylo. Jenže kdo by si jich všiml v oslepivém třpytu skla a s vřeštící Alenkou na ruce.....

Ale to už před sebou viděla pod plachetkou osobu, cedící mezi zuby: "dej sem ...."

Už si nevím rady, kolemjdouci se na me divaji a pohledy jako by mi chteli rict, co jsem to za matku. Kaslu na ne. Vi houby. Sama mam co delat, aby situace byla co nejprijatelnejsi a zkousim i techniku pevneho stisknuti... Alenku mam pritisknutou na prsou, tisknu ji k sobe pevne a citim, jak se vzteky vzpina, septam ji do ucha, ze ji mam rada a cekam, az jeji napeti polevi... Funguje to...

Funguje to, ale jen na Alenku: ta se uklidnila a jasným hláskem pravila: Mamíí....ta paní má taky horečku, když je v prostěradle? Osoba v plachtece očividně nedbá a syčí jako krajta tygrovaná pořád dokola: Dejsemdítědejsemdítě!

ale to už nenápadně vytáčím 112 ... Alenka natahuje k podivné osobě ruku: "Jé to je ale srandovní pani ... "
A okolostojící lidé najednou zaklání hlavy, kamsi hledí a naší trojice už si nikdo nevšímá ....

Obloha ztmavla, vzduchem se začal šířit zvláštní nelibý zápach čili puch....

Mmmm, to nevypadá na trakaře.Už zase ta zatracená ufounská  flotila na nás hodlá vypustit jejich bioodpad.

Dnes to vypadá, že jsou na řadě bobky... Odpad vypouští v různých podobách, ale ty hnědé malé kuličky jsou jedny z nejhorších....

Ale to uz se ritime do skolky se zpozdenim... Na rychlo se omlouvam a loucim s Alčou, kdyz mne ucitelka pozada, jestli bych ji nemohla venovat minutku, ze je to dulezite...

Prý se tady na Alenku vyptávala taková podivná paní ....

Vytřeštila oči... snad neee... To nemuze byt pravda... jak by nas nasla? Vzdyt ji ubezpecili, ze biologicka matka jim nebude zasahovat do zivota... Co muzu delat? udelalo se ji zle...

Kdepák, biologická matka to nemohla být, bo ta pani pod plachetkou byla úplně jiný genotyp ... a vůbec, tady ji máme, čekala za rohem, tož si to dámy, vyřiďte mezi sebou samy ...

Náhle se přihnala vichřice, opřela se do plachetky a podivná paní byla pryč. Na ulici zůstaly jen převrácené popelnice.

... a létající talíře ;)

... a ty bobky... :)

... Ale horší jak po CzechTeku to nebylo, to zas né :)

tak k tomu není co dodat :lol::lol::lol:

Potvrzuji, není co dodat ani kam dál příběh nasměrovat.
Akční to tedy bylo fakt až dost
......a taková to mohla být pěkná Stellová....

Teda ženy, vy jste tomu dali na pr... :lol:

Tak založíme nový story, nae? :supr:

Takže:


Panelákové sídliště v jednom obyčejném městě. V desátém patře přivolá pubertální synek výtah. Musí vynést odpadky.

Sjede dolů - výtah se překvapivě neutrhne - a valí s košem k popelnicím. Tam leží na zemi obrovská zavřená krabice . Zvědavost mu nedá a pomalu ji otevře.

Žádné překvapení se ale nekoná. Krabice je prázdná. Zrovna měl chuť si trochu zarošťačit. Zklamaně zvedl hlavu.  Od protějšího domu se odlepily dvě postavy a v živém hovoru se pomalu blížily.  Nevidí ho a jdou jeho směrem. A , už je poznává, jsou to holky z áčka.
Že by přece něco mohlo být?... skočil do krabice a opatrně ji zavřel. Ty papundekly  ho pozlobily, ale krabice je zavřená.

Začíná to jako dobré sci-fi - pubertální synek vynášející odpadky :lol::lol::lol: ...
Pokračuji:

V tu chvíli se objevilo popelářské auto na tříděný papír a popelář už míří k nepřehlédnutelné krabici řka: "Ty lidi už só fakt líný jak prasata, to nemůžou tu škatuli poskládat do kontejneru?"

Nečekaný obrat situace puberťáka Fandu silně vyděsil. Má rád auta a podle zvuku tohle popelářské pozná i poslepu. Hrklo v něm jako ve starých pendlovkách.
Rozrazil víko a co se pak dělo,o tom se ještě dlouho psalo i v místním plátku.

Jak vyskočil s děsem v očím z té krabice, tak porazil toho popeláře a způsobil mu otevřenou dvojitou frakturu levé dolní končetiny a lehký otřes mozku. Přitom pádu srazil a vysypal svůj vlastní odpadkový koš, z kterého vypadla šlupka od banánu. Tato šlupka plavným obloukem přistála přímo pod nohy jedné ze dvou krasavic z áčka. Slečna Helenka, která po ní uklouzla i slečna Martička musely být hospitalizovány v místní nemocnici. Helenka musela podstoupit plastiku přeraženého nosu a Martička na psychiatrickém oddělení překonává traumatický zážitek, poněvadž nesnáší pohled na krev.

A tak kvůli neškodnému pubertálnímu ftípku hrozí Fanóšovi obvinění za ublížení na zdraví a dokonce aj za obecné ohrožení. Matka lomí rukama, otec si rve poslední zbytky vlasů, sourozenci se škodolibě pochichtávaj ... a rodinný advokát si mne ruce.
Holt - chceš-li dát vale klidnému životu, pošli puberťáka s odpadkama.

Tady by mohl příběh skončit, ale život jde dál a přináší neustálé změny.
Po několika dnech se Fanda osmělil a navštívil popeláře.
  Opatrně otvíral dveře , srdce mu strachem bušilo o závod, ale vědom si své klukoviny, která tohle odstartovala, nadechl se a vstoupil do malého nemocničního pokoje. Na lůžku odpočíval chlapisko jak hora , přeměřil si kluka ostrým pohledem." Nespletl sis dveře?" povídá, páč ho vůbec neznal.
Pomaloučku mu Fanda vysvětluje , kdo je a pacientovi stoupá adrenalin.
V tom se otevřou dveře a  v nich , -Steellová , raduj se- stojí Martička.
"Ahoj  tati!!!"

Sotva zmerčí Frantu, spustí takový hysterický ječák, jaký si nepředstavoval ani v nejhorším snu ... ale to už přibíhá nemocniční ochranka.

Martička ječí jako na lesy.... "To je ten vrah, to je ten vrah..... pomóoooc, přišel tatínka dorazit!"

Fanóš se opravdu vyděsil, pokoušel se uskočit před hysterickou Martou, jenže zakopl o nemocniční stolek na kolečkách, který poodjel, zamotal se do jakýchsi průsvitných hadiček a padal a padal ..... a vnímal už jen, jak se pravidelné pípání mění v jeden dlouhý tón ....

(teda holky,vy tomu dáváte.....to sakra nekoukáte na Dr. House? :dumbom: )

Před ním se otevírají dveře a za nima sílní světlo. Ale vůbec to není nepříjemné světlo. Vůbec neoslňuje. A Fanda vůbec nemá strach. úplně klidně do světla vstupuje.

... a narazí do korpulentní doktorky a jejího týmu běžícího zachránit popeláře. "Ukažte?" přidrží si doktorka Fanóša - "...je to jen boule, zajděte si s tím na ambulanci." ... Pak už si ho nikdo nevšímá. Všichni věnují svou pozornost popelářovi a hysterické Martičce ...

Ty jo tak to mi přopomíná knížku Mládí v hajzlu od C.D. Payna Dost dobrý :supr:

Jo, to byla přesně ta knížka, co nesla hodná cérka Martička svému tatínkovi do nemocnice na čtení :rock:

Ale od Martičky to nebyla dobře zvolená literatura... Ve chvíli, kdy tatínek - popelář jen koutkem oka zmerčil přebal knihy, strašlivě se rozčílil....

M: Tatínku, tatínku, nerozčiluj se, nebo ti neřeknu, proč jsem přišla.
Popelář: Herdek, krucinál, jak se tady mám uzdravovat? Tak co se děje?
M: Tatínečku, já se budu vdávat, budeš dědečkem...
P: COŽE! (budíky začaly povážlivě blikat)
M: No víš, když my se s Tonym tak milujeme.... vůbec mi nevadí, že už má nemanželskou dcerku Alenku....
Popelář zavřel oči, chvíli tak setrval a pak se začal nepříčetně smál..... Ty si nemůžeš vzít Tonyho, je to tvůj nevlastní bratr....

Než se stihla zmínit o létajících talířích, ozvala se mateřským hlasem stále ještě setrvávající doktorka Dáša: "Pane Popelka, hlavně se nám tu nesmíte rozčilovat, víte, že máte slabé srdíčko..."

...přičemž ji jiskrně zablikalo v levém oku....
poznámka pod čarou: Dáša má jedno oko zelené, druhé modré, ale nikdo si nikdy nepamatuje, jestli je to levé zelené nebo modré.... on si totiž málokdo vůbec pamatuje, jak vlastně Dáša vypadá.... když od ní poodejtete, jako by se vám úplně vykouřila z hlavy.... je vlastně s podivem, že vůbec dostává plat....

Pan Popelka popelář se slastně s mlsným výrazem v oku zabořil pohledem do výstřihu korpulentní paní doktory a pravil: "Já už budu hodný, paní doktorko!".

"Tony?" Zvolala překvapeně Martička, které to právě došlo ... "ale jeho otec je přece ten Portorikánec, co nám spravuje auta?"

Kdepak, zabořil si otec hlavu nešťastně do dlaní.... vyměnili ho s tvým bratrem v porodnici a když se na to přišlo, bylo pozdě je vyměnit zpátky...

"Hmmm ... už dávno mi bylo divné, že je náš Alfréd po celý rok úžasně opálený, zatímco já jsem v zimě v létě jak ředitelka vápenky.... Ale co teď ? Co budu dělat? Už jsem naše zansnoubení oznámila všem kamarádkám... Jak budu před nimi vypadat? ... Asi si budu muset začít zoufat, ale .... to se mi rozmaže mejkap ...."
"Hlavně byste neměla otce zbytečně rozrušovat osobními problémy..." prohlásila stále ještě přítomná doktorka Dáša a luskla prsty. V tu chvíli konečně vypnul ten nepříjemný dlouhý tón a ozvalo se uklidňující pravidelné pípání...

To se probral otec popelář z limbu, do kterého se odebral po přemíře vzrušení z obrovitého dekoltu doktorky Dáši a také z informace, koho, že si to chce jeho Martička vzít....

Po odchodu Martičky se samolibě usmál: "Ještěže je holka blondýna po máti a sežere mi každou blbost .... čověk tak aspoň může zabránit rodinnejm tragédiím" ... Pak mu ale začalo vrtat v hlavě, jak to vlastně je s tím Alfrédem ...
Doktorka po něm zlatě blýskla svým zeleným očkem ...

Zatímco se pan Popelka popelil v problémech a snažil se pochopit souvislosti, na jiném oddělení tiše trpěl Fanda, který se zatím probral z mdloby . Po střípcích si dával do hromady, co se stalo. Hlavu má jako nafukovací balón, velkou a prázdnou.
Už  mu došlo, kde je, ale zatím neví proč.

Pan Popelka nepřestává myslet na tu "údajnou" záměnu novorozeňat. Že byl Alfréd zaměněn za Tonyho, to mu vlastně řekla pouze jeho manželka a to zrovna ve chvíli, kdy se začal živě zajímat o zvláštní tmavší odstín pleti jejich  miminka.... Ale nebylo všechno náhodou zcela jinak?

Zavřel oči a ponořil se do vzpomínek. A jak se tak hluboce ponořil, byl vytržen neuvěřitelným chrápáním, tak se lek, až mu změk (ne že by ho měl nastojato) .Vyděšeně se rozhlédl, kdo ho ruší v rozjímání, ale nevěřícně zjišťuje, že je v pokoji samotinký sameček sám.
Tééda, kde sem to skončííl? Na co jsem to chtěl přijít? Úplně si přetrhl nitku .
Popelář Petruchio Popelka se pro tuto chvíli vzdal vší mentální námahy, slastně zavřel oči a  znovu odplul počítat havířům vagony.

Kolik jich napočítal není známo, ale žádný Stachanovec by se nemusel stydět.
Když se probudil, vcházela sestra s ranním, rektálním teploměrem , prče jinam ho přes umělecké fáčování nelze zasunout.
Vždycky zvládal fyzickou bolest dobře. To víte, bývalý šampion ve vzpírání něco vydrží. Ale přesto  si havárie vybrala svou daň. Kdyby se neozývala bolest, řekl by, že tak dobře už se dávno nevyspal.
Ale ten teploměr??!!! No , sestro...hek ,ééé aaauu.
Stahuje půlky , aby tu křehkou trubičku neodvály ranní větry. Jak mírně rozhýbal tělo.... Bože.., ještě, že jsem tu sám..to je... nejmíň Emma..to bylo dělo a co se pak dělo , co nám to z dutiny vyletělo?
Teploměr je na cimr campr, ale ta úleva.
A to není všechno,...bažant.. no jo , já to sám nezvládnu. Ale na druhou stranu,  sestřička je šikovná , ručičky jemné...no a co, tělní tekutiny se musí vypustit, tak jakýpak ostych.
Kdyby tak ještě bylo pokouřeníčko, taková cigareta po ránu....po ránu cigareta pak na velkou ?????
A vlak už je v zatáčce a troubí, jak to teď bude?? Polévá ho studený pot, šak je ležák, jak dojde na WC. No nedoójde, musí příjít sestra...

teda holky,vy jste mne tak rozesmály ,že se mi bude krásně usínat,jste spisovatelky dobré,není nad týmovou práci pokračujte ,.....vyjde to knižně. :godlike::supr::godlike:

Fanóš se mezi tím dobral i toho, že je v nemocnici skrzevá cigarety ... kdyby nešel aktivně s odpadky jen proto, aby si moh dát čouda, nic z tohoto hororového snu by se nestalo. Rozhodl se tedy, že se stane nekuřákem a kouření bude potírat hlava nehlava padni kam padni ...

V tu chvíli o patro výš hodná paní Popelková nenápadně zapalovala retku svému nemocnému manželovi ...

A za oknem nenápadně kroužil létající talíř ...

Dáša vše sledovala zpovzdálí, jen v levém oku, teď zrovna zeleném, jí občas zlatě bliklo a ozvalo se tichounké pípnutí...

No, létající talíř to byl. ale spíš takový malý, český létající talířek.
To rozběsněnému sousedovi nechutnala dieta , no a tak letěla

připomíná si, paní popelářová Petronela Popelková po pěti porodech pořádně pochudlá a přepadlá to taky neměla s otcem dobré. Dnes by se řeklo, že byla týraná, prostě ji fotr mlátil. Tak asi proto se jí zalíbily Popelkovy svaly, však si taky tchán jednou naběhl na pravičku. Půl roku nosil dráty v hubě.
Pak se stalo něco divného, říkal, že ho unesli ufouni, něco na něm zkoušeli, dost si vytrpěl, ale když ho vyplivli někde v Beskydech, daleko od domova, měl zase čelisti v pořádku

Právě v té době byly nějaké důležité závody v Itálii a vzal sebou i Petku - tedy ženu.
Dost se nudila, nemluvě o tom, že sex nebyl povolen, aby síly zůstaly v těle. No to ono, ženskou když svrbí, je to horší, než podebraná pata.
Už je z toho přemýšlení  moc unavený , ale co mi to vlastně včera říkala Martička??
Adrenalin se mu zase pomalu začal zvedat. Nějaký Tony mu ojel dceru a ona je v tom.
Sevřel pěsti a začal vidět rudě. Už se nemohl dočkat, až si to s ním srovná. Dyť za holka nemá ani 16. Chodí na základku, je moc pilná, tak si pro radost jeden ročník udělala dvakrát. Otec se nadmul pýchou.
Sám škole nikdy moc nedal atak mu mnoho souvislostí uniká a dobrá žena svého ochránce raději moc neprovokuje.

"Tolik nevyužité energie jak v kolóchovi, tak v tom starším maníkovi ... s tím by se už dalo něco dělat", zauvažovala Dáša. Vytáhla z ucha něco jako mikrofónek a něco nedefinovatelného do něj zakrofala ...

To zelené oko se jí blikajíc pomalu začalo vysouvat, musí dát zprávu na mateřskou vesmírnou loď a to oko jí funguje jako kamera. Zkontrolovala, zda je v pořádku, protože hodlá vykonat studijní misi a prozkoumat lidi nejen tím , teď sama jako člověk vypadá, ale taky to, co se sním dá dělat. A cítí, že dá a vypadá to zajímavě. Už je po všech ranních  nemocničních procedurách, má chvíli čas, koneckonců duplikovala své tělo a nechala ho v doktorském pokoji.
Teď je chvíle pro výzkum. Svůdně si uvolňuje knoflíky pláště s se sladkým úsměvem se přibližuje k slintajícímu popeláři Popelkovi .

Všechno by bylo v pořádku, kdyby při poklepu její tělo nedunělo jak prázdný kanystr (inšpírace Četníkama :lol:)

A nemusela každou hodinu vypít půllitr Mogulu...

... kdykoliv ji zapípaj digitálky ... ale co je horší, dyť vona se nesmí ani mejt :co:

Jednou omylem vlezla v sandálích do kalužiny a od té doby ji vržou všechny prsty na pravé noze.

...ovšem otec Popelka v této chvíli nevnímá žádné vrzání, žádné blikání ani tu olejovou skvrnu na Dášině plášti, Popelkovi se třesou ruce, rudne v obličej, koktá a v inkriminovaném místě se mu zcela zřetelně zvedá nemocniční deka...

A že je to pořádný vůdcův stan..... :lol:

Trvá pěkně dlouho, než vykoktá, že mu doktorka Dáša stojí na inkriminovaných hadičkách, které se nezadržitelně plní a už pomalu "praskají ve švech" ...

...ovšem než Dáša vyskočí, hadičky explodují a pak už jen ticho, bílé světlo... a Popelka ležící na psychině, blekotajíc cosi o doktorce, která se mu před očima svlíkla z kůže a zůstalo jen plastové torzo a pípající voko a kabeláž plná mogulu.... bláhovec, kdo by mu to věřil, že?

Ovšem Dáša se jen tak nevzdává a už se hrne k mladému kolóchovi Fanóšovi ... jenže opět udělá další ze svých osudných chyb ve chvíli, kdy si po vzoru Marlene Dietrich zapaluje malborku ...

No a na psychině, tam  má kartu celá Popelkovic rodina a čekali právě už jen na starýho popeláře Petruchio Popelku. Naposledy tady byla hospitalizovaná hysterická Martička, která nesnáší pohled na krev a před pár měsíci její drahocenná matička Petronela Popelková, která se jednoho krásného večera rozhodla, že jí vadí na obloze ty létající talíře a že jeden sundá ze střechy koštětem....

... Zbývá už jen Alfréd a Tony ... tak který z nich má ty správné genetické dispozice pro dovolenou v šaškecu?

Ale musíme se také vrátit k Dáše, která si myslela, že z krabičky Malborek vytahuje opravdovskou cigaretu.
Ovšem netušila, že ráno jí do krabičky podstrčil jednoho velice kvalitně zabaleného joynta její kolega vtipálek Evžen.

Hlavně zapomněla jednak na to, že se z Fanóša stal zapřisáhlej nekuřák a druhak na to, že zrovna vypila kanystr mogulu, kterým se částečně pobryndala ...

Nemluvě o tom, že duplikát doktorky Dáši doznal drastických změn, začal se před očima  celého vyděšeného oddělení otřásat vibracemi vydávaje podivné zvuky, všechno to sílilo a tělo se začalo rozpadat na malé části a ty se potupně rozplynuly.

Protože působení mimozemšťanky alias doktorky Dáši bylo monitorováno z mateřské lodi a bylo vyhodnoceno jako totální selhání nasazeného jedince, postih byl jasný. Za nesplněnou misi nebo jiné selhání okamžitá likvidace.
Jak proběhla se dodnes neví, ale před pokojem pubertálního Fanouška zůstala na zemi velká louže mogulu.

Naštěstí vůbec netušil, čemu osudově unikl.
Bohužel jen pro tuto chvíli. Materiály zpracovávané číslem 1758-A  alias MUDr. Dáša s blikajícím okem byly postupně teleportovány na loď. Nehodlali se jen tak vzdát, když už překonali vzdálenost až do třetí dimenze  12. vesmíru, co je nedaleko od Síria a červí díry.
Když už měli Fandu v záběru, hodlali toho využít .
Potřebují ho dostat do lodě, ale nesmí to být  násilím, musí to navlíknout tak, aby šel rád.
Operují v tomto prostoru už docela dlouho a už zjistili, že na této malinké planetě je mnoho zajímavých jevů.
Obyvatelé používají primitivní věci, mají divná těla, sdružují se, neznají telepatii.

Mají něco, co chtějí prozkoumat. To je jim cizí a to se nedá vypočítat, odvodit ani vyrobit. Říkají tomu emoce.
Mají velkou sílu a moc, proto se těch negativních trochu obávají.
Vyšlou dalšího převlečence, aby Fandu získal.

Na dveře nemocničního pokoje se tedy ozvalo zaklepání, dveře se pomalu otevřely a k nemocničnímu lůžku, kde ležel zdecimovaný Fanóš pomalu vplula neznámá osoba. Bylo zvláštní, že jí chybějí dolní končetiny a přesto se sune nad zemí k lůžku nebohého pacienta.
Fanóš na lůžku se upřímně vyděsil, z otevřených úst mu však nevyšel ani hlásek a marně tápal rukou po nemocničním zvonku, kterým by přivolal pomoc. Ve chvíli, kdy se jeho prsty dotkly tlačítka, zkroutila mu ruce neznámá křeč a zvonek definitivně oněměl...

V podstatě stejně nemělo cenu zvonit na zvonek na oddělení psychiatrie, protože tam jsou zvyklí, že pacienti zvoní, že vidí různé přízraky, které je jdou sežrat, unést atd.....

Nicméně Fanda sledoval skleněným zrakem neznámé stvoření, které se znenadání zhmotnilo těsně vedle jeho nemocničního lůžka. Až na to, že nemělo nohy, vypadalo docela snesitelně - pobledlá, leč oduševnělá tvář, rámovaná dlouhými, zlatými vlasy, poměnkově modré oči a velké, smyslné rty. Mělo to jen jedinou drobnou vadu - neznámé stvoření roztáhlo rty v nevinném úsměvu a Fandovi se naskytl pohled na dva páry zlověstně ostrých špičáků. Fanouše oblil studený pot, poněvadž rudé skvrny na bělostných špičácích zdaleka nepřipomínaly skvrny od rtěnky ....

že by upír? v 21 století?to nevadí,aspoň mi pustí žilou a mě se uleví,na všem se musí najít to lepší....zavřel oči a omdlel

Leč mdloby netrvaly dlouho. Fanouš ucítil, jak se mu zabodává do paže jehla injekční stříkačky a otevřel oči. U jeho lůžka stála ona sestra, která nyní vypadala naprosto normálně, stála pevně na obou nohou a zmizely i zlověstné špičáky. Zato okolo lůžka stál konvoj lékařů v bílých pláštích a tvářil se velice ustaraně.

František byl totálně zmatený, vyděšený, vůbec ničemu nerozuměl.
Proč tu všichni stojí,  co po něm chtějí, kde je máma? Proč ještě nepřišla?  Slyší, ale vůbec nevnímá, co kdo říká, slzy mu tečou po tváři a už se ani nesnaží  dusit vzlyky.

Byl to vše jen sen? No, samozřejmě, bubáci, strašidla a upíří přece neexistují.... S touto myšlenkou se trošku uklidnil, přestal vzlykat a zaposlouchal se do vášnivé debaty nemocničního personálu kolem jeho postele, v jeho krásné bílé polstrované cele....
Zatím nikdo nespozoroval ty dvě rudé krůpěje krve , které zalily dva drobné otvory na jeho ...................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................
levém palci u nohy, který mu lehce vyčuhoval z peřiny.....

Zato František ucítil v prokousnutém palci podivné pnutí a jednak mu začal palec povážlivě otékat, druhak ho začalo pod peřinou šimrat na noze něco jako silná tkanička od boty. Ono cosi se plazivými pohyby otáčelo po jeho nártu, lýtku a koleni směrem ke stehnu...
František začal vydávat neartikulované skřeky a ukazovat rukou na deku, která se na jeho nohou začala pravidelnými pohyby nadzvedávat. Houf lékařů zpozorněl a chvíli chroptícího pacienta sledoval, než po chvíli jednoho z lékařů napadlo nadzdvihnout vlnící se deku.
"Asi jsem to včera přešvihnul s kombinací alkoholu, barbiturátů a THC" pomyslel si psychiatr, jenž se této bohulibé činnosti věnoval po večerech s podivným odůvodněním, že čerpá materiál na novou knihu o neblahém vlivu drog na lidský organismus.
Pod odkrytou dekou se totiž vztyčil docela slušný exemplář dosud neznámého hada a nevraživě mu zíral do očí ...

"Ježišikriste, CO TO JE???" zděšeně vykřiklo celé lékařské konzilium a ucouvlo hodně daleko od Fanoušovy postele, kde se naplno rozvalil nevítaný plaz.
Jelikož hadovi nelze dost dobře nasadit svěrací kazajku a píchnout mu injekci by se odvážil jedině sebevrah, lékařské konzilium se v okamžiku rozhodlo promptně opustit Fanoušův pokoj i s hadem, tiše doufajíce, že had Fanouše buď znovu uštkne nebo rovnou uškrtí a zbaví léčebnu starostí, co s takovým pacientem.
Psychiatři  jeden po druhém rychlostí blesku mizeli ve dveřích, u kterých tím pádem vznikla dosti slušná tlačenice a strkanice. Za zabouchnutými dveřmi poté primář vyťukával na mobilu číslo na odchytovou službu a vedoucí lékař prozváněl oddělení patologie, kde zajišťoval příjezd zřízence s vozíkem.
František odevzdaně sledoval hada, uvelebeného v nohou postele a propadl se do stavu, kdy už mu bylo všechno jedno.
Had se náhle vztyčil v celé své kráse a PROMLUVIL docela zřetelným hlasem ...

Neboj se, nejsem pravý korálovec, to je jen takové maskování, abych se k tobě mohl dostat hooodně blízko.. :vissla:

Hele  a dá se na tohle ještě vůbec něco psát? Neuzavřem to radši a nezačnem znova?

Co s korálovcem.......


Mezi tím se Petruchio Popelka dával dohromady. Hnala ho touha za poznáním pravdy o jeho dětech. Jeho žena mu lhala? To není možné!

:offtopic:To byla Kiařina sci-fi nitka s  novým vetřelcem, ale Kiara je nemocná... Však postav je tam dost, tak jsou různé kapitoly o různých událostech, není problém se vrátit k jiné osobě, ne? :offtopic:

Říkal si, že by to měl začít řešit až se uzdraví a pustí ho z nemocnice, ale vztek a touha po pravdě se v něm hromadí a vypadá to, že to vydrží sotva do první návštěvy své ženy....

Macex napsal(a):

:offtopic:To byla Kiařina sci-fi nitka s  novým vetřelcem, ale Kiara je nemocná... Však postav je tam dost, tak jsou různé kapitoly o různých událostech, není problém se vrátit k jiné osobě, ne? :offtopic:

Říkal si, že by to měl začít řešit až se uzdraví a pustí ho z nemocnice, ale vztek a touha po pravdě se v něm hromadí a vypadá to, že to vydrží sotva do první návštěvy své ženy....

Jééé  Mací .... snad se nezlobíš.... já to myslela jen tak. Neměla jsem niťku  :par:  :pussa:

:offtopic: Né, jen jsem Ti vysvětlovala.... však vidíš, že jsem pokračovala tvou kapitolou.... :offtopic:

Návštěvní hodiny jsou až odpoledne a ten čas se ukrutně vleče a Petruchio už pomalu začíná vidět rudě....

V tu chvíli se k němu do pokoje nahrnulo celé lékařské konzilium. Jeden z doktorů po něm hodil přísné oko a jal se přivolat zřízence z patologie ... Další si Popelku změřil pohledem a prohlásil, že bude třeba zavolat i odchytovou službu ...
Starý Popelka se upřímě vyděsil: "Co se to tu děje? Před chvílí mi přece sestra sdělila, že budu brzy v pořádku ... ?!?!?!"
Doktoři ho však vůbec nevnímali. Řešili zarputile rozdíly mezi korálovci a korálovkami ... a jestli jsou černé pruhy ohraničené bílými nebo bílé pruhy černými ...
Petruchio přemýšlel, zda má propadnout zoufalství nebo panice a před očima se mu objevily točící se černé a bílé kruhy ...

A jelikož má Petruchio velice citlivé střední ucho, tak ty vidiny rotujících kruhů nezůstaly bez následků....
Sestřička Žofka ještě odpoledne při cestě z práce nadávala, že úklizet zvratky po pacientech na chirurgii, to se jen tak nevidí.....

Tak von zeblil i chirurgii? Já myslela, že jen ten pokoj na psychině, co sousedí s Fanóšovic cimrou, jak ho tam převezli po milostných pokusech doktorky Dáši :vissla: ... Takže aj chirurgii .... no to z něj fakt museli mít radost. A to se stará Popelková už ňákou dobu hrdlí s primářem o úhradě 60-tikorunového poplatku, který se jí zdá být přemrštěný ...

Sestřička Žofka chodí vypomáhat na noční i na chirurgii, protože mají nedostatek personálu a mají tam krásnýho primáře, na kterého má políčeno... tudíž chvílema neví, kde zrovna slouží, neb na psychině, má zase políčeno na mladého praktikujícího medika, který je tam na 3 měsíčním výměném pobytu z Ugandy.

Petruchio Popelka byl u ošetřujícího personálu totiž špatně zapsán již od rána - rektální teploměr na cimprcampr, poznečištěná postel díky přišlápnutým hadičkám a odpoledne vyvržený obsah žaludku. Žofka si konsternovaně odplivla při představě, co jí zlotřilý popelář provede ve chvíli kdy bude mít zítřejší ranní směnu...
Do pokoje Petruchia při odpoledních návštěvách vešla Martička s matkou Petronelou a obě se zdály být v pochmurné náladě. Nevěděly totiž, jak manželovi a otci sdělit radostnou zprávu, že ultrazvuk v těhotenské poradně odhalil vícečetné těhotenství a Petruchio Popelka tudíž bude trojnásobným dědečkem ...

ad Macex: Jenže ten se zrovna zapomněl u Fanóša v pokoji a vnímá jen, jak ti dva na sebe podivně a rytmicky syčí (inšpírace Harrym Pottrem :vissla:) ... Pokaždé, když se pokusí pohnout směrem ke dveřím, procedí Fanóš mezi syčením: "Chceš, aby tvůj krásný nos vypadal jak můj palec u nohy?" ... Chytrý medik Kvaku Ogulbodi si prohlédl rostoucí fialovou bambuli zvící maléhou melounku, která nahradila Fanóšův palec a už se ani nehne.

ad Kiara: Nestačily sdělit nic, bo za nimi zaburácel malinký chlápek s proutkem a pytlíkem v rukou: "Tak kde tu máte toho plaza?"

Chytrý medik Kvaku Ogulbodi se ani nehne, protože přemýšlí o tom, jakým způsobem hada odchytit a připravit si ho k obědu. V jeho vlasti totiž koluje bezpočet receptů, kterak zasytit hladový žaludek a had do tohoto scénáře poměrně přesně zapadá.
Jediné, co Kvaku Ogulbodiho brzdí v nekalých úmyslech je Fanóš s fialovou bambulí místo palce. Medik proto přemýšlí, nakolik je Fanda vzhledem ke svému handicapu schopen zabránit mu v odchytu hada a jeho následnému ogrilování v mikrovlnce na sesterně...

Uvažuje i o tom, že na hostinu přizve svoji věrnou obdivovatelku Žofku, která kolem něj při službách krouží jak nadržený satelit.... :D

Při představě, jak společně obírají upečenou hadí hlavu a Žofka se se svým masitým stehnem tiskne pod stolem k jeho noze se medikovi zrychlil tep a rozhodl se rázně jednat. Vytrhl z přístrojů od Fanóšovy postele jednu z hadiček, bravurně ji stočil ve smrtící smyčku a plavným skokem se vrhl na hada...

Věděl, že Fanóš, jelikož je hospitalizovaný na psychině ty přístroje stejně ve skutečnosti vůbec nepotřebuje a jsou tam nainstalovány staré vysloužilé vykuchané mašiny pouze z důvodu placebo efektu, neb se zjistilo, že  šramot a pípání přístrojů ma na jeho duševní stav blahodárný oučinek....

Míra Kvakinova údivu dosáhla svého vrcholu, když zjistil, že ve smyčce se nezmítá had, ale korpulentní doktorka Dáša. Blýská po něm zeleným očkem ...
Na konci této akční scény se ve dveřích objevuje malinký odchytávač s proutkem, pytlíkem a tradiční otázkou: "Tak kde tu máte teho plaza?" Pak se zarazí, otočí se ve dveřích a káravě praví vykuleným lékařům: "Tak pánové, na žárlivý scény si příště laskavě volejte jinou službu!"

Mezitím se na chirugii začalo schylovat k dalšímu dramatu. Sotva malinký mužík opustil s pytlíkem a proutkem pokoj páně Petruchia Popelky, odhodlaly se Petronela s Martičkou sdělit konečně tatínkovi pravdu o Martiččině požehnaném stavu a očekávaných trojčatech.
Petruchio Popelka na takovou jobovku zřejmě nebyl připraven, poněvadž se z jeho zdrátované česliti začalo ozývat neartikulované chrčení. To, že zdrátovanou papulu nemůže pan Popelka dostatečně otevřít a vychrlit proud nadávek tak, jak se na pořádného popeláře sluší a patří pokládaly dámy Popelkovy za jednoznačné plus...

... A vytratily se potichu domů. O starýho Popelku se pokoušely mrákoty. Teď už jen zbývá, aby se objevila ta vilná doktorka, co mu na chirdě přišlápla hadičky ...

Chytrý medik Kvaku Ogulbodi pochopil, že je chyba držet nadřízenou pod krkem a pomalu ji pustil. Celé lékařské konzilium na něj z Popelkova pokoje uznale mávalo, protože se dopustil toho, o čem většina z nich jen snila...

... pouze sestra Žofka, která nahlédla do pokoje a spatřila srdceryvnou scénu - Kvaku Ogulbodiho a doktorku Dášu v těsném objetí - se začala zmítat v nefalšovaném záchvatu pláče, neboť vycítila, že proti takové konkurenci jako je doktorka Dáša s blýskavým zeleným očkem má jen pramalou šanci uspět ...

Se srdceryvným pláčem a zlomeným srdcem opustila v pracovní době své oddělení psychiatrie a běžela nejkratší cestu na chirurgii, kde chtěla hledat útěchu u "rozdělaného" primáře. :lol:

Jak uviděl Fanóš Žofku, zapoměl na spuchlej palec a vydal ihned se po jejích stopách. Srdce se mu rozbušilo láskou a kalhoty mu začaly být těsné. Problém byl v tom, že to samé v tu chvíli napadlo Kvakóša, který nechtěl přijít o stálou obdivovatelku ...

Kvakoš se rozběhl za chlípně funícím Fanóšem se vzdmutým poklopcem a nenápadně mu přišlápl zezadu sváteční kostkovaný pantofle, které dostal do nemocnice od své matičky Popelkové....

... a události nabraly rychlý spád. Franta ztratil rovnováhu a v předklonu proletěl nejbližšími dveřmi. Ano - těmi, za kterými ležel na nemocniční posteli dobitý Petruchio Popelka. V závěsu za Fandou vpadl do Popelkova pokoje i medik Kvakoš, hodlajíce vyřídit soka jednou provždy.
"Fo tady děláf, ty fyčáku!!!" zasyčel přes zdrátované čelisti konsternovaný popelář a spatříce za Fandovými zády medika Kvakoše, užasle vytřeštil oči.
Kvakoš byl totiž navlas podoben jeho vlastnímu (?) synovi Alfrédovi. Až na tmavší odstín pleti vizáž Alfréda a Kvakoše nápadně souhlasila ...

"Není to ... to mrtvé dvojče našeho Alfréda?" stihl si poměrně logicky pomyslet, než na něj plnou vahou dopadlo Fanóšovo metrákové těleso ...

No a kolotoč událostí se spustil po stejné spirále znovu, jako tehdy u popelnic.... :lol:

Avšak s jedním malým rozdílem. Tehdy Fanóš neměl ani ponětí o tom, že existuje tak úžasné stvoření, jako je sestra Žofinka. Dnes už mu chybí jen malá nepodstatná informace o jejím mimozemském původu a utajených techtlích a možná i mechtlích s doktorkou Dášou ...

Sotva se tedy Fanóš vzpamatoval, doslova převálcoval chytrého medika Kvaku Ogulbodiho a vyrazil za ní.

V tu chvíli se probral i Petruchio Popelka, chytil Kvakóša za šos pláště a s dikcí zkušeného ochotníka zvolá: "Přiznej, kdo je tvá matka!?"

Jenže, ani dikce mu nebyla nic platná, protože díky zdrátované hubě se ozvalo pouze...
Přifznej, fdo je tfvá matfkcha? 
A student z rozvojové země, ač zdatný a učenlivý žák češtiny, nechápal vůbec, o čem je řeč....

Popelka však byl neodbytný a i přes svou dočasnou imobilitu se po něm začal nebezpečně sápat. V této prekérní situaci je z pootevřených dveří sledovalo poťouchlé zeleně se blýskající očko ...

:offtopic: Babizňule, jsem se už úplně ztratila a nemaje kompasu, bloudím ve tmě. Nevytvoří zde nějaká šikovná bytost něco jako rodokmen nebo obsazení herců? Potřebuju tahák! Zcela jistě si pamatuju jen Dášino zelený voko. :lol: :offtopic:

Já to sem večer hodím.... :lol:

Tak sice to bývá na začátku díla, ale lepší někdy než nikdy....
Název: Babisexscifvela
Obsazení:
Petruchio Popelka- popelář, po úrazu Fanoušem hospitalizován na chirurgii, následně na psychiatrii, zdrátovaná huba, zlomená haksna atd....
Fanda  - novodobý zapřísáhlý nekuřák, zamilovaný do Žofky, způsobitel úrazu pana Popelky, Helenky a psych. šoku Martičky, toho času na psychiatrii
Helenka - spolužačka Martičky, zlomený nos po střetu s Fandou u popelnice
Martička Popelková - dcera popeláře, s Tonym čeká trojčata, je jí teprve 15 let, nesnáší pohled na krev, má již kartu na psychiatrii
Doktorka Dáša - jedno oko zelené, druhé modré, blýskají zlatě, mimozemšťanka se zvláštním úkolem, chlemtá mogul, ovládá proměnu v korálovce a vyskakování z kůže či rozdvojení osobnosti
Tony - syn portorikánského opraváře aut, otec budoucích dětí Martičky
Alfréd - bratr Martičky, ale asi vyměněný ihned po porodu za Tonyho
Petronela Popelková - manželka Petruchia Popelky, matka pěti dětí, také léčena na psychiatrii za sundávání létajících talířů z oblohy koštětem ze střechy
Žofka - zdravotní sestra z psychiatrie, slouží noční služby na chirdě, jede po primáři z chirdy, jede po medikovi z Ugandy, podezřelá z techtlí, možná i z mechtlí s doktorkou Dášou
Kvaku Ogulbodi - medik z Ugandy, žere hady v sesterně, nápadně podobný Alfrédovi, po doktorsku využívá přízně sester.

Tak osoby a obsazení jsou již vyjasněny, ovšem není zdaleka vyloučeno, že k nim přibudou další :lol:

Z pootevřených dveří sledovalo vývoj událostí - kdy se Petruchio Popelka sápal po medikovi Kvaku Ogulbodim - poťouchlé zeleně se blýskající očko a se zájmem sledovalo, kdy Petruchiovi dojde dost podstatný fakt. Matka je vždy jistá, otec zato nejistý a v popelářově hlavě se konečně rozsvítilo. Chytil Kvakoše za cíp bílého lékařského pláště a zahuhlal mu do zkoprnělého obličeje:
"Kde byl tfuj tatynek před dvaadvaceti, lety, fo???"
Tomuto již Kvaku Ogulbodi kupodivu rozuměl. Sice nechápal, proč na něj pacient Petruchio Popelka vznáší podobné dotazy, přesto hrdě odpověděl:
"Tátynek studoval f Českoslofensku dééset roků tši fysoké školy, neš se vrátit spátky do Ááfrika!!!"
Petruchio tiše zakvílel, neboť se mu z paměti vynořila dávno zasunutá vzpomínka, kterak se jejich prvorozený synek narodil předčasně v sedmém měsíci, na nedonošence byl překvapivě velký a došlo mu, že tady něco nehraje. Na prstech jedné zafačované ruky si spočetl, že těsně před jejich svatbou a devět měsíců před Alfrédovým narozením byla Petronela Vokurková častou návštěvnicí diskoték. Ovšem ne ledajakých diskoték, ale diskošek, na kterých se vyskytovali zahraniční studenti. Petronela Vokurková totiž vždycky toužila klovnout majetného cizince a provdat se do ciziny, jak ji Petruchiovi kdysi naprášila její závistivá kamarádka Blažena.
Petruchio zavrčel jako raněný medvěd, neboť si rázem uvědomil, že Kvaku Ogulbodi a jeho Alfréd mají nade vší pochybnost společného otce a tím pádem jsou - i když nevlastní - bratři...

Jakmile Petruchio v pokoji osamněl, rozplakal se, ale nejen tak obyčejně, jeho výkon dosahoval kvality profesionálních plaček na italských hřbitovech. To byla chvíle pro doktorku Dášku, která ho už notnou dobu sledovala. Stačí uplatnit pár psychologických pouček a bude mít první vzorek pro svůj mimozemský výzkum...

Jenže - chlapská duše je nevyzpytatelná pro obyčejné pozemšťanky, jakpak si s ní poradí mírně zmatená mimozemšťanka?

"Smím dál???" zaševelila doktorka Dáša, proplula pokojem a usadila se na kraj postele Petruchia Popelky.
Dobrý muž přestal kvílet a zbystřil pozornost.
Doktorka Dáša lascivně přehodila nohu přes nohu a Popelkovi se naskytl pohled na krajkový lem svůdné punčošky. Současně k jeho chřípí dolehla omamná vůně neznámého parfému a Petruchiovi se vlivem této kombinace silně zatočila hlava. V tu chvíli zapomněl na to, že ještě před chvílí srdceryvně lkal nad tím, jak byl před lety lstivě podveden a naopak si začal pohrávat s myšlenkou, jak Petronele její úlet řádně oplatit.
Předmět jeho zájmu se naklonil nad jeho obličej, aby zběžně překontroloval hadičky a Petruchiovi padl zrak do překypujícího výstřihu. Popelářovi se v ten moment zatmělo před očima a zdravou rukou přirazil doktorku Dášu na svoji zafačovanou hruď. Zatímco jí chroptěl do ucha vyznání lásky kombinované s nepublikovatelnými prasečinkami, Dášino zelené oko se potměšile rozblikalo ...

Mezitím nastalo dráma v ordinaci primáře chirurgie, Bedřicha Chromajzlíka (pozor, nová postava!). Hustá atmosféra mezi Béďou, Fanóšem a Kvakošem by se dala krájet, v očích se rudě blýskalo, tep se zrychloval... Jediný, kdo v poklidu analyzoval situaci byla sestra Žofinka, která uvažovala, zda tuto, v podstatě očekávanou, nadílku nápadníků zmáknout najednou nebo raději postupně.

Žofinka byla praktická dívka, tudíž se rozhodla nechat si všechny tři a využívat je podle toho, k čemu budou nejlepší...
Student z Ugandy byl jasný kandidát na nejlepšího milence a u primáře a Fanóše si ještě nebyla jistá.... Zatím pouze tušila, že Fanóš zlaťáčkama oplývat nebude, takže toho bude mít na blbosti typu romantická vyznání lásky apod. a primáře si nechá jako tajného ctitele s kytkama, bomboškama, drahejma dárečkama, z kterého bude pěkně kapat a ona občas vyhoví jeho potřebám atd....

Bohužel se Žofinka v jednom bodě šeredně spletla...
Primář Bedřich Chromajzlík byl sice kapacita na svém místě, leč ženské pohlaví ho ani v nejmenším nezajímalo, neboť byl zcela odlišného sexuálního zaměření.
Pravidelní návštěvníci místního Blue Oyster Clubu by mohli vyprávět ...

Což by vysvětlovalo hustou atmosféru mezi Béďou a Kvakošem, nikoliv mezi Béďou a Fanóšem :jojo:

Otevřela jsem si naši novelu a docela jsem se nařehotala.Tak zažínám druhý díl
                                    :lol:   :dumbom:   :hjarta:    :lol: 

                       

Jiné oddělení  stejné nemocnice.

Petronela Popelková vystupuje z výtahu a tiše hláskuje  : P O R O D N I C E
Jo, tak tady to je. No, tak to jsem moooc zvědavá na ty malé prťávky, co v noci Martička porodila.
Starý se sice dost namamral, bezděčně si přejela rukou po pravé hýždi. Ano ano, spravedlivý hněv páně Popelkovic dopadl právě tam. Totiž, tam toho padlo nejvíc, ale musí si přiznat, že tak ji ještě nerozpálil.