Vystřídala jsem několik zaměstnání: většinou to bylo z důvodu, že se mi tam přestalo líbit kvůli lidem - respekt. mému nadřízenému. Nemám problém si zaměstnání najít: tam, kam jsem hodně chtěla, jsem se většinou dostala. Pak ale po nějaké době narážím na stejné potíže:
- vždycky se v kolektivu najde někdo, kdo mi vadí - vzhledem, chováním, k přístupu práce
- vždycky mi tam někdo nějakým způsobem ubližuje - ten šéf si zase vymyslel nějakou blbost a já to musím řešit
- vždycky je tam někdo hloupý
- vždycky pochybuji o tom, jestli svojí práci vykonávám dobře
- vždycky myslím na to, co si asi o mě myslí ti ostatní
- musím tam mít někoho, s kým si přitakávám, jak je ten nadřízený vlastně hrozný.....
- na zakládě těhle "nesnesitelných problémů" si začínám hledat nové zaměstnání a koloběh začítná znova..

Tyhle problémy pokaždé mám a nevím, jak to řešit, protože na druhou stranu si uvědomuji, že ve skutečnosti to
asi tak velké problémy nejsou.

IlonoN,
z toho, cos napsala vyplývá jednoznačný dojem, že si to nějakým způsobem děláš sama. Až zjistíš proč, budeš své postoje a chování  schopna změnit a změní se tak i vztahy v práci.
Trošku mě zarazilo, jak píšeš, že vždy je tam někdo hloupý, a vždy potřebuješ s někým pomlouvat šéfa.
Upřímně, takovou spolupracovnici bych vedle sebe moc nechtěla.

Se změnou je třeba začít u sebe.
Pokud to cítíš jako problém s autoritami, co takhle se sama stát autoritou? Jestli bys tedy nebyla moc protivná šéfka...takových je už dost.:(

Ilono, podle čeho se pozná, že je někdo hloupý??? Neměla by jsi spíše napsat- MYSLÍM, že je hloupý.

NO, to je právě to, že tak tuším, že ten problém je u mě, ale nevím, jak ho dát do kupy nebo jak se s tím vypořádat.
Pro Petr100: myslím, že případný dotyčný je hloupý, a když  ten názor má někdo další z práce, tak to beru jako hotovou věc.
Stát se šéfkou: na to si moc netroufám, byla bych určitě protivná šéfka.. :-)
A nemůžu donekonečna střídat zaměstnání...

Ilono, problém vnímám tak jako  všichni ostatní  v tvém přístupu a to především sama k sobě a v nedostatečné míře tvého sebe- vědomí.
Budu jednotlivě odpovídat na tvé body:
1) sebevědomý člověk nemá potřebu řešit druhé a nepřemýšlí intenzivně  o tom, že mu "někdo vadí", pokud se tak stane většinou stačí držet si od uvedeného větší odstup
2) na sebevědomém člověku těžko odhalíš slabinu, na základě které mu začnou druzí ubližovat
3) sebevědomý člověk nemá potřebu hodnotit druhé lidi na základě jejich osobních  kvalit i vykonávané práce
4) sebevědomý člověk nemá potřebu  detailně zkoumat své nedostatky a pochybovat o sobě, ví že se vždy nachází v procesu učení... celoživotně,
5) sebevědomému člověku je absolutně jedno co si o něm myslí nebo říkají druzí
6) v bodě posledním je  zakopaný pes... vrací se tu k tobě to co vysíláš, hledat spojence pro pomluvy a šířit pomluvy o nadřízených se  vrací negativně jako bumerang, lidská  intuice funguje, ať si myslíš o ní, co chceš:D
Buď k sobě pravdivá, hledej v lidech víc to ,  co vás spojuje, ne to , co vás rozděluje a bude se ti dařit lépe.

Ilono, ale tohle můžeš vždycky očekávat v každém zaměstnání, potažmo v každém kolektivu. Absolutně dokonalou práci a kolegy nenajdeš. Jo, postěžovat si, co si ten blbej šéf zas vymyslel, nebo že ta Nováková odvedle vypadá hrozně a ještě zvorala podklady - to občas děláme všichni, i kdyby šéfík byl zlatej a Nováková z hořký čokolády... taková psychohygiena . Dokonce někde může být nadřízený opravdu blb a změna místa je vhodná, jenže ty to máš všude - to už asi nebude "kvůli lidem - respekt. mému nadřízenému". Na tvém místě bych se obrátila na odborníka - přestaneš "tušit" a možná najdeš důvod tvojí nestálosti, nebo aspoň radu, jak ji zvládnout.

IlonaN napsal(a):

Vystřídala jsem několik zaměstnání: většinou to bylo z důvodu, že se mi tam přestalo líbit kvůli lidem - respekt. mému nadřízenému. Nemám problém si zaměstnání najít: tam, kam jsem hodně chtěla, jsem se většinou dostala. Pak ale po nějaké době narážím na stejné potíže:
- vždycky se v kolektivu najde někdo, kdo mi vadí - vzhledem, chováním, k přístupu práce
- vždycky mi tam někdo nějakým způsobem ubližuje - ten šéf si zase vymyslel nějakou blbost a já to musím řešit
- vždycky je tam někdo hloupý
- vždycky pochybuji o tom, jestli svojí práci vykonávám dobře
- vždycky myslím na to, co si asi o mě myslí ti ostatní
- musím tam mít někoho, s kým si přitakávám, jak je ten nadřízený vlastně hrozný.....
- na zakládě těhle "nesnesitelných problémů" si začínám hledat nové zaměstnání a koloběh začítná znova..

Tyhle problémy pokaždé mám a nevím, jak to řešit, protože na druhou stranu si uvědomuji, že ve skutečnosti to
asi tak velké problémy nejsou.

No, já si myslím, že PRO TEBE to jsou problémy, a hodně velké. Jinak bys práce tolik nestřídala.
Víš, problémy, které v práci máš, souvisí s Tebou. A když přejdeš do jiné práce, ty problémy si přineseš s sebou - tudíž z toho vyplývá - MĚNIT PRÁCI NENÍ ŘEŠENÍ!!!
Řešení je, změnit sebe.
Zkus nějakou terapii, třeba přijdeš na to, proč se tak cítíš a proč spoustu věcí v práci tak negativně vnímáš...
Další řešení by mohlo být, jdi pracovat na živnosťák, nebudeš mít kolegy ani šéfy. (Ale ono si někoho najdeš, na kom budeš hledat chyby... - lepší bude si to začít řešit sama u sebe).

Jinak: - vadit Ti bude vždycky někdo (pokaždý někdo jiný), to je normální
- někdo Ti ubližuje - to TY to tak vnímáš, nemusí to být záměr
- někdo je hloupý - a proč by to TOBĚ mělo vadit? Ať si je...
- jestli vykonáváš práci dobře - tak to je naprosto Tvoje starost... tak si mysli, že tu práci děláš dobře :-)
- co si o Tobě myslí ostatní - no to samý, co Ty o nich :-) Prostě se bojí, co si o nich myslíš Ty.
- spřízněná duše - ale to je taky úplně normální... taky v práci hledám člověka, se kterým budu moct drbat šéfa... ano, přiznávám... :rodna:
- nové zaměstnání - někdy to může být řešení. Ale většinou, si myslím, že problémy si přenášíme s sebou - a řešením je pouze, si ty SVOJE problémy (jinde je nehledej) zpracovat.

Tak je to jasný - z části je to u mě, z části je to normální jev. Díky moc všem za příspěvky, pomáhá mi to.
Ale někdy mi napadá, že jsem bohužel nenašla ještě takové zaměstnání, které by mi vyhovovalo - možná opravdu potřebuji být samostatně fungující subjekt bez přímého nadřízeného - mám ráda lidi, ráda se s nimi seznamuji, chvíli tam a chvíli tady, ale jakmile to přejde do hlubšího poznání, začínají mi tyhle problémy.

IlonaN napsal(a):

Tak je to jasný - z části je to u mě, z části je to normální jev. Díky moc všem za příspěvky, pomáhá mi to.
Ale někdy mi napadá, že jsem bohužel nenašla ještě takové zaměstnání, které by mi vyhovovalo - možná opravdu potřebuji být samostatně fungující subjekt bez přímého nadřízeného - mám ráda lidi, ráda se s nimi seznamuji, chvíli tam a chvíli tady, ale jakmile to přejde do hlubšího poznání, začínají mi tyhle problémy.

Všechny problémy, které máme, jsou naše :-)
A protože nikdo nejsme dokonalí, resp. všichni jsme nějakým způsobem nedokonalí, a často jste nedokonalí (částečně) stejným nebo podobným způsobem, máme stejné (podobné) problémy v práci... právě proto je to normální. Někdo se s tím vyrovnává líp, někdo hůř...
Možná neexistuje zaměstnání, které by Ti vyhovovalo - možná že Ty nevyhovuješ žádnému zaměstnání... prostě - nelze změnit zaměstnání podle Tebe, tak se zkus Ty změnit (aspoň trochu) podle zaměstnání... co?
Ale jestli se cítíš na OSVČ, jdi do toho. Ale dej pozor, ty problémy si budeš přenášet s sebou stejně...

Jo, ještě mě něco trklo:
jakmile to přejde do hlubšího poznání - omlouvám se, že budu prudit s ezoterickým "zrcadlením" - ale neříká to "náhodou" něco o Tobě? Překlad: "jakmile začnu do hloubky poznávat sama sebe... začnu zjišťovat, že se mi na mně něco nelíbí... a začnu utíkat (z práce - překlad: sama od sebe)... možná, že když v tý práci zůstaneš, budeš mít šanci líp poznat sama sebe. Bohužel to vždycky BOLÍ....

Takže jsem udělala zrcadlo - tak jak píšeš,  a jak píšou ostatní: že ten trabl mám já. To je důležité, protože teď vím, že s tím musím něco dělat...
Nejsem zase až tak nesebevědomá, někdy mám seběvědomí až dost, spíš o sobě pochybuji. Ale jsem cílevědomá, rozčiluje mě, když mi něco nejde tak, jak chci já, a mám tendeci ostatním radit a říkat, ať to udělají... A často jsem slýchávala, že jsem drzá... protože jsem říkala za ostatní to, co si myslí, ale nikdy to neřeknou před šéfem, jenom o  tom mluvili a nic pořádně nepodnikli.
Dovede si představit, že jsem šéfa otravovala takovou dobu, že od něj potřebuji podklady k jednání, že potřebuji co nejrychleji jeho podpis, abych mohla pokračovat v další práci.....?Až už začínal automaticky odpovídat, že to ještě nemá, protože už věděl, co chci.... a to mi děsně lezlo na nervy...

Takže konec obvinování těch ostatních, a moc o sobě nepochybovat. Jenom tak "zdravě" :)