VŮBEC NEMÁM ANI JEDNU KAMAREÁDKU VE SVÝCH 13 LETECH.nEVÍM CO DĚLÁM ŠPATNĚ A VŠICHNI MI ŘÍKAJÍ, ŽE JSEM DIVNÁ.tŘÍDNÍ UČITEL SE O TO ZAJÍMAL, ALE JE MU TO TAKY JEDNO.POMOC.MÁME JET NA TÝDEN NA HORY A JÁ TAM BUDU ÚPLNĚ SAMA.BOŽE POMOZTE.VÍM ŽE JE MI 13 TAK JE TO PRO VÁS ASI CIZÍ TOHLE TÉMA
ALE PROSÍM POMOC:(:/:rodna:

TÁTA OD NÁS ODEŠEL NEŽ JSEM SE NARODILA A ŽIJU JEN S MAMINKOU A TAK JSEM OUT.NEVÍM CO DĚLAT. UŽ I NA ZÁKLADNÍ ŠKOLE JSEM MĚLA PROBLÉMY

PROSÍM POMOZTE

Aneto, v čem bys měla být divná? Čím se podle tebe - nebo podle okolí - lišíš? Napiš víc, na tohle se nedá nic moc říct. :)

anetan007 napsal(a):

TÁTA OD NÁS ODEŠEL NEŽ JSEM SE NARODILA A ŽIJU JEN S MAMINKOU A TAK JSEM OUT.NEVÍM CO DĚLAT. UŽ I NA ZÁKLADNÍ ŠKOLE JSEM MĚLA PROBLÉMY

Podívej, každý jsme nějaký...
Já jsem taky nikdy nesplynula s davem.
Není nutné zapadnout do kolektivu.
Časem si z toho uděláš přednost, a ono je to svým způsobem přednost, být jiná. Najdi si na netu kamarády, kteří mají stejné zájmy, ikdyž v reálném kolektivu nejsou zcela průměrní...
Chatuj, diskutuj, zjistíš, že nejsi sama.

Moje 13-ti letá neteřka chodí na www.kecal.cz.
Já jsem tam nikdy nebyla, ale ona je tam ráda. tak snad se Ti tam bude taky líbit...:)

Hledáš-li poradnu přímo pro tebe, tady je: www.kidsland.cz a najdi si Lori radí. Zodpovidam tam dotazy uz tri roky a vim, ze v rubrice kamaradstvi najdes spoustu spriznenych dusi.

PROBLÉM JE V TOM, ŽE NEVÍM ČÍM SE LIŠÍM.MATKA MI NABÍZELA PSYCHOLOŽKU, ALE JÁ AŽ TAM ZAJÍT NECHCI.HROZNĚ MOC MI CHYBÍ OTEC.MÁM HRŮZU Z TĚCH HOR.A VŽDY VE ŠKOLE KDYŽ MÁME BÝT V KOLEKTIVU, TAK NA MĚ ŘVOU AT SE NEOPOVAŽUJU CHODIT K NIM A KDYŽ MĚ TAM UČITEL DÁ TAK MI TO PĚKNĚ DAJÍ VYJÍST.UŽ SI DOVOLILI I FYZICKÉ NÁSILÍ. MÁM MODŘINY.ALE JÁ BYCH TO MOC RÁDA ZMĚNILA, JENŽE NEZAPADÁM.O PŘESTÁVCE JSEM SAMA V LAVICI A VŮBEC JSEM POŘÁD SAMA. V ČEM MŮŽU DĚLAT CHYBU??:grater:

Anetko, ten psycholog je namístě...nebraň se tomu. Není to o tom, že bys měla být ty divná, ale pomůže ti najít, proč se na tebe dívá svět zrovna takhle. Sama na to nestačíš, jsi moc mladinká a neumíš si s některými věcmi poradit. Vážně se toho neboj.

anetan007 napsal(a):

PROBLÉM JE V TOM, ŽE NEVÍM ČÍM SE LIŠÍM.MATKA MI NABÍZELA PSYCHOLOŽKU, ALE JÁ AŽ TAM ZAJÍT NECHCI.HROZNĚ MOC MI CHYBÍ OTEC.MÁM HRŮZU Z TĚCH HOR.A VŽDY VE ŠKOLE KDYŽ MÁME BÝT V KOLEKTIVU, TAK NA MĚ ŘVOU AT SE NEOPOVAŽUJU CHODIT K NIM A KDYŽ MĚ TAM UČITEL DÁ TAK MI TO PĚKNĚ DAJÍ VYJÍST.UŽ SI DOVOLILI I FYZICKÉ NÁSILÍ. MÁM MODŘINY.ALE JÁ BYCH TO MOC RÁDA ZMĚNILA, JENŽE NEZAPADÁM.O PŘESTÁVCE JSEM SAMA V LAVICI A VŮBEC JSEM POŘÁD SAMA. V ČEM MŮŽU DĚLAT CHYBU??:grater:

No tak to sned ne?!!!!
Bijou Tě?
Braň se! Žaluj!
Řekni to mámě, učiteli, nedej se!!"!
Jak modřiny???
To jen tak Tě mlátí?
Neštvi mě, já na ně vletím, když to máma neumí!
Odkud jsi? Zavolám tam a pořeším to, tak jak si to neumím srovnat se sebou, tak za druhé se bít umím!
Dej odkaz třeba do SZ, zeptám se na to!

TO BYTÍ TED ZATÍM JE S TÍM NA CHVÍLI POKOJ, PROTOŽE TO ZJISTIL UČITEL.ALE SNAD TO POKRAČOVAT NEBUDE.A TEN PSYCHOLOG JE MAMČINA KAMRÁDKA A JÁ SE BOJÍM, ŽE TO MAMCE ŘEKNE.JÁ UŽ NEVÍM CO MÁM DĚLAT.JÁ SE SNAŽÍM OPRAVDU ALE UŽ NEVÍM JE MI MOC SMUTNO.MAMKA NENI ZROVNA TAKOVÁ, ŽE BY TO ŘEŠILA A JÁ SE MOC BOJÍM TĚCH HOR.:grater:

Anetko, na jiném foru píšeš, že Tě psychicky i fyzicky týrala i maminka. V tom případě, by asi její kamarádka psycholožka nebyla vhodná. Zkus nějako linku bezpečí, nebo využij to, co Ti píše Trisha.

MOCKRÁT VÁM VŠEM DĚKUJI A PROSÍM O DALŠÍ RADY.I JAK TO MÁM VŠE PŘEŽÍT.NĚKDY SI ŘÍKÁM NA CO JÁ TADY NA TOM SVĚTĚ JSEM??

Anetko, protože jsi tady velmi důležitá. :pussa:

Anetko, už máš třináct, to už zase tak malá holka nejsi...hernajs, přece mámina kamoška není jediný psycholog v okolí. Mrkni na net, do Zlatých stránek, hlavě to nenechávej jen tak, nebo ti to přeroste přes hlavu.
Držím palec.

Anetko neboj, jsi na tom světě stejně důležitá jako každý z nás. Někdo to má prostě jen v životě těžší. Jaká máš teď vztah se svojí maminkou? Už se to zlepšilo?

matka se o mne nijak zvlášt nestará.jednou jsem uvažovala o sebevraždě, ale nad vodou mne drží pes.jjestli nebude jeho tak už nevím.snad najdu pomoc zde:|

Milá Aneto, dobře mě poslouchej. Silně mi připomínáš nejen mě, ale i mou dceru. Jsme obě v tomhle stejné. Kamarádek v období školních let minimum. Řešily jsme, s kým budeme na pokoji ve škole v přírodě, s kým sedět vu stolu ve školní jídelně, má dcera měla aspoň mě na popovídání, ale moje máma se o tyhle podružnosti naprosto nestarala. Mé spolužačky mě měly za divnou. Nesmála jsem se blbostem jako ony, nenosila nejnovější oblečení jako ony. Na prvním pracovišti mě měly kolegyně za nafoukanou, protože jsem nedrbala ty ostatní a spíš využila pracovní dobu k tomu, abych se něco naučila. Musím říct, že to byly perný roky. Ale byly nám oběma užitečný. Donutily nás něco s tím dělat. Trvalo nám to, než jsme pochopily, že prostě se musíme přijmout, jaké jsme. Pokud se ostatním nelíbí, že mezi ně nezapadám, není to můj problém. Dneska umím jít mezi cizí lidi sama a v práci jsem se vypracovala. Nemusíš se druhým podbízet a táhnout s nimi v každé hlouposti. Za cenu toho, aby s Tebou vycházeli. Vím, máš to teď strašně těžké. Ale výhled do budoucna máš jako já: jednou budeš sama se sebou spokojená, co jsi dokázala, budeš se mít ráda a něco dokážeš. Víš, co mi několikrát řekli na třídních srazech? Podrž se: že jsem byla stejně nejhezčí holka ze třídy! Já. Obyčejná holka, co neměla nikdy moc kamarádek a ničím nevynikala. Ostatní hvězdy seděly kolem a mlčely. Na ně už nikdo dávno nebyl zvědavý. Tak je to holka se životem. Ty se teď trápíš, ale věř mi, že jednou strčíš ty svoje spolužačky do kapsy.

Chápu, že máš obavy z těch hor. Rozumím, že se budeš trápit a počítat dny a hodiny, aby ses už mohla vrátit domů. Aneto, pokud si ty hory zošklivíš takhle dopředu, nebude se Ti tam líbit. Stanov si cíl. Ne velký, ale pro Tebe splnitelný a potřebný. Třeba si najdi pár věcí, kvůli kterým se tam budeš těšit. Že se dostaneš na hory, je přece úžasný. Mysli na to, že si odpočineš. Že se někam podíváš. Že se vztahy trochu zlepší. Je to příležitost něco změnit. Chpo se jí, Aneto. Můžeš se samozřejmě hodit marod. Radím Ti, nedělej to. Vrátila bys to zpátky. Třída by si užila fajn dny a Ty by ses vyřadila z kolektivu ještě víc. Mysli na to, jak sama sebe zdokonalit. Aby sis vážila sama sebe a aby se Tě druzí všimli v tom dobrém slova smyslu. Najdi si koníčka nezávisle na škole. Dostaneš se do kolektivu stejně starých lidí a zvýšíš si sebevědomí. Třída na Tebe bude pohlížet jinak, než na někoho, kdo se drží stranou a jen pozoruje kolem sebe cvrkot, jehož součástí není. Na srazech třídy jsem dneska po letech uvolněná, klidná, popovídám si s každým, vím, že mám svoji hodnotu, vím, že jsem na tom třeba v některých ohledech lépe, než mé spolužačky, nemysli si, doba se mění, ale problémy lidí jsou pořád stejné. Moc Ti držím palce a budu se těšit, že nám po návratu napíšeš pozitiva, která pro tebe ty hory měly. Neboj se svých spolužáků, jsou to jen stejně staří kluci a holky jako ty a zdaleka nejsou takovými suverény, jakými se dělají. Buď svá. Zasměj se s nimi i sama sobě, navrhni večer nějakou hru, a pokud by Ti někdo chtěl ublížit, nedej se. Dneska jsou už na to zákony a se šikanou by měl kvalitní pedagog být raz dva hotov. Nebude-li, je tu ředitel a inspektor. Lze i přejít na jinou školu. Moc Ti držím palce a napiš.

Anetka, ja mám jediné šťastie, že mám od detstva jednu kamošku, s ktorou sme sik blízke už 36 rokov... a že pochádzam z relatívne otvoreného mestského prostredia. Inak, mala som roky, hlavne na strednej, keď som sa cítila ako keby ma tu boli zabudli Marťania(možno aj zabudli) a mala som pocit, že nielenže ľudia hovoria nejakou inou rečou, ale aj že všetci ostatní majú nejaký kľúč ku šťastiu, ktorý ja nemám a nikdy mať nebudem. Je to nezmysel. Na vysokej som sa dostala do partie podobne zmýšľajúcich ľudí a postupne sa nás nabalilo ešte viac... A dnes zisťujem, že na svete je relatívne veľa ľudí, ktorí mi rozumejú(alebo sa tak aspoň tvária) a ktorým rozumiem ja(alebo aspoň mám ten pocit). Vydrž, ono sa to zlepší, keď nájdeš sama seba, objavíš veci, ktoré ťa bavia, a vďaka nim sa dostaneš k ľuďom, ktorí cítia, myslia a komunikujú podobne. Držím ti palce.

Anetko i já znám ze svého okolí holčinu, která má trošku podobný osud. Znám ji od jejich 16ti let. Dnes je jí 24. Otec se s matkou rozvedl, když měla dva roky a jelikož o ni matička neměla zájem, tak si jí vzal otec. Nikdy se ale zrovna o ní moc nezajímal,  takže se protloukala od 16ti sama. Taky mi vždycky říkala, že si připadá divná a jiná než ostatní. A ona taky byla. Vlastně je. Je jiná, protože je duchovně daleko dál než její vrstevníci. A měla na výběr. Buď se mohla vzdát, spáchat sebevraždu, dát se na drogy atd., nebo se postavit na vlastní nohy. Sice jsem s ní prožila i pár bouřlivých období, ale nakonec udělala  to druhé. Je z ní samostatná mladá žena, která se o sebe umí postarat.  Nedávno jsme byli s manželem na její  svatbě ( jako její jediní "příbuzní" a já zároveň jako svědek) Moc si jí vážím.

Pokud na Tebe řvou ve škole, ať k nim nechodíš, až by mě tam příště učitel poslal, řekla bych pěkně nahlas, oni mě tam nechtějí a ani já k nim nechi. To radši budu sedět sama, než abych někde byla, kde o mě nestojej. A přihlásila bych se třeba na judo, a až by na mě někdo sáhl, přerazila bych ho. A s klidem řekla, že Ty nikomu nic neděláš a tudíž že si nepřeješ, aby se Tě někdo dotknul. Můžu Ti říct, že na místě tvé matky bych kvůli modřinám vlítla do školy, začalo by vyšetřování a ti slaboši, protože jsou to slaboši, kdo si troufají mlátit druhé a slabé, by vylítali za šikanu ze školy. o takové nikde na školách nestojej, o rváče a násilníky. Je to sprosté a Ty se braň. Běž za ředitelem, za třídním, za svojí obvodní doktorkou. Řekni jim, kdo Tě mlátí a za co. Choď za nimi opakovaně. Musejí to řešit. Věř mi. Zpočátku to bude těžké, ale až se vyšetřování rozeběhne, uvidíš, jak se z velkých šéfů začnou stávat ustrašení já ne, to on, já se jen přidal, jen jsem se díval, já s tím nesouhlasil, nemám nic společného...Být na místě třídní, netrpěla bych něco takového. Hezky zostra bych si podala tu skupinku iniciátorů a řekla...ještě jednou si ta holka postěžuje a nepřejte si mě. Dvojky trojky z mravů a jděte si studovat, kam chcete. Oni učitelé tak trochu spoléhají, že si to děcka mezi sebou vyřeší. Vyřešit se můžou drobné spory. Ztracená propiska, roztrhaný sešit, zapomenutý úkol. Ale ne násilí! Máš zákon na svojí straně. Nebo požádej před horama třídního, že máš strach jet, ať na to dohlédne. Řekni mu, že ses radila se svojí doktorkou a že Ti poradila, obrátit se na něj, aby Tě ohlídal. Budeš se tam cítit bezpečněji.

anetan007 napsal(a):

MOCKRÁT VÁM VŠEM DĚKUJI A PROSÍM O DALŠÍ RADY.I JAK TO MÁM VŠE PŘEŽÍT.NĚKDY SI ŘÍKÁM NA CO JÁ TADY NA TOM SVĚTĚ JSEM??

protože jsi jedinečná, proto jsi moc důležitá, žádná úplně stejná holka na světě není, jseš osobnost a v životě tě ještě bude potřebovat plno lidí..................

Aneto, někteří lidi jako by měli jednoduchý, nádherný život (někdy mají, někdy to jen tak vypadá), a jiní musí hned na začátku překonávat nesnáze a prokousávat se problémy. Možná to není fér, ale je to tak. Tihle lidi si musí spoustu věcí "odpracovat", ale ve výsledku můžou být mnohem silnější a šťastnější. Každý někam patří, jenom někdo musí ty "svoje lidi" chvíli hledat - znáš tu pohádku o ošklivém káčátku, ne?

Ty teď máš příležitost naučit se moc důležitou a těžkou věc, která se ti bude mockrát hodit. Nauč se být na svojí straně, nauč se stát si za sebou. Co to přesně znamená? Že budeš, ty sama, poslouchat svoje myšlenky a svoje srdce, že budeš vnímat a respektovat svoje potřeby, budeš trvat na svých právech (nikdo nemá povinnost se s tebou bavit, ale mlátit tě a posmívat se ti nikdo nesmí), nebudeš se cítit provinile, že někomu ubíráš čas, když se mu třeba svěřuješ se svými starostmi. Ozvi se, když ti někdo ubližuje, věř, že jsi stejně důležitá jako ostatní.

Jsem učitelka, mám třináctileté studenty a mám i mnohem starší. Nechci tě strašit, ale musím ti říct jednu věc: kdybys měla náhodou dojem, že zatneš zuby, že to nějak vydržíš, nebudeš na sebe moc upozorňovat, a že to všechno nějak "přejde" nebo na to zapomeneš, věř mi, že nezapomeneš a nepřejde. Máš život před sebou, můžeš udělat první pomalé krůčky, které ti třeba dneska připadají nicotné, ale za rok za dva můžeš být buď o kousek blíž spokojenějšímu životu, nebo na tom můžeš být ještě hůř, třeba taky jenom o kousek, ale pokud to nezastavíš a neobrátíš, nikdo jiný to za tebe neudělá. Spousta lidí ti může pomoct, to jo, ale ty sama musíš být ten první člověk, pro kterého tvoje vlastní štěstí bude na prvním místě.

Píšeš, že o tvém trápení ví nějaký učitel, že se o to zajímal, ale je mu to jedno. Ty můžeš udělat jednu věc, jít za ním znovu, říct mu, že to pořád trvá a zeptat se, co v této věci udělal, případně co hodlá v nejbližší době udělat. Neznám toho učitele a nevím, jaké jsou jeho opravdové myšlenky, ale mám s řešením něčeho blízkého šikaně svou zkušenost a věř mi, že je potřeba to promyslet a neuspěchat. To, že si někdo "ostře podá" ty útočníky, může přinést víc škody než užitku. Není vůbec jednoduché takovou věc řešit, ale to není tvoje starost. Jenom ti říkám, že by tě učitel například neměl přímo konfrontovat s těmi, kdo ti ubližují, neměl by tě postavit proti nim a chtít po tobě, abys jim řekla do očí, co ti udělali, abys je usvědčila. Ty můžeš udělat to, co ti píšu, jít za ním a přeptat se, jestli pracuje na řešení, už tím pro sebe uděláš hodně.

Držím ti palce a piš, pomůže ti to srovnat myšlenky :)

Anetko, odkud jsi? Mám kamarádku. Dětskou psycholožku. Moc fajn třicetiletá paní. Zkusím se zetat, zda nezná nějaký kontakt na jiného psychologa v tvém okolí, než je kámoška tvé mamky.

Kočičko, neboj, ono se to fakt spraví i když to teď tak nevypadá. Moje sestra je starší, taky tichá. Vím jak mi brečela na ramení, když šla na střední, jak jí tam nikdo nemá rád. Vím jak jí to trápilo a ona se jim nemohla postavit. Pak přestoupila na jinou střední školu. A hle? Najednou dvě kámošky se kterými se stýká doposud. Ono to není jen tebou. Může to být i kolektivem. A děti jsou někdy kruté, když se někdo vymyká.
A že nejsi středem pozornosti? Neboj, to se najdou i lidi, který tě za to naopak budou mít rádi.
Pokud alespon trochu věříš učiteli. On se tě zastane, běž za ním a zeptej se ho na radu.
Doma jak čtu to asi není nic moc, pokud maminka nezasáhne. Možná podceňuje siutaci. Neplakej, nezoufej. Něco s tím uděláme :par::pussa: Klidně mi napiš i do SZ.

Moc se mi líbí Juditin příspěvek. Je fakt, že mám se šikanou spíš tu zkušenost, že se udělal cirkus a uhodilo se na ty výtečníky i prostřednictvím rodičů. A hošíci byli náhle tak malí a téměř ukřivdění, že snad by je člověk politoval...jak oni se  k věci vlastně nachomýtli...Nesouhlasím v tom, že není třeba konfrontace. naopak, je. Ale ne každý poškozený má na ni sílu. Když těm svým hloupým spolužákům do očí řekneš, když se jim postavíš, oni budou vidět, že se nedáš. Násilníci si vybírají oběti z řad mírných, zakřiknutých, jiných, a těm dovedou život pěkně osolit. Kdyby učitel toto vystihl v zárodku, zamezil by tomu. Kdyby si dotyčné dítě nenechalo líbit hned od začátku, dali by mu pokoj. Aneto, nedej se. Za pár let uvidíš, že jsi opravdu lepší a máš nárok na spokojený život. Kdo si myslíš, že si vybere za kamaráda, partnera, někoho, který škodí a ubližuje? NIKDO, Aneto. Nikdo. Věř tomu, že od takových se distancuje každý pořádný člověk. Ne každý ve třinácti je ale na takové rozumové úrovni, aby odlišil správné od špatného. Kdybych věděla, že bydlíš blízko, klidně s Tebou do té školy zajdu. Chceš-li, pošli mi soukromou zprávu, jestli víš, jak. Nedej se. Jsi lepší člověk a okolí to jednou uzná.

P.S. A ještě něco: stalo se v rodině, že jedna příbuzná nechtěla chodit do školy. Matka i babička se na ni škaredily, že si holka vymýšlí a má roupy. Já se jí zeptala, kdo jí ubližuje. Jmenovala jednoho kluka. Další týden jsem jejich třídu potkala na kulturní akci. Šla jsem k holce a vyzvala ji, ať mi dotyčného ukáže. Učitelka koukala jako kakabus, ale mně to bylo jedno. Šla jsem za panáčkem a řekla mu něco v tomhle smyslu: Tak jsem slyšela, že si troufáš na holky, hrdino. Ten hajzl začal dělat takové ty frajerské úšklebky...jako co ta vykopávka po mně chce. Přitvrdila jsem. Povídám mu: Tak aby bylo jasno, myslela jsem, že jsi nějaký ramenatý urostlík. Ale koukám, docela sušinka. Ty si akorát tak můžeš troufnout na nějakou holku a ne na boj s klukem. Tak mě dobře poslouchej. Já nejsem žádná vazba, ale na tebe si klidně troufnu. Je mi srdečně jedno, kde si budeš stěžovat, ale jestli na ní ještě sáhneš, rozbiju ti ciferník, že tě nepoznají. Když se chceš rvát, jsem připravená. A jestli se ti něco nezdá, mám teď čas a můžeme jít za vaším ředitelem. Je ti to jasný, co jsem řekla? Kroutil se, rudnul cosi bručel, bylo mu to evidentně nepříjemný. Za měsíc jsem potkala matku holky. poděkovala. Řekla...víš, nás to ani nenapadlo, co za tím je. Mě hned. Pracuju ve školství...

Anetko a musíš na ty hory jet ?? Já si osobně myslím, že pokud je to pro Tebe takový velký stres ze spolužáků tak bych v žádném případě nejela...Taky jsem nemívala ve škole kamady/ ky , vybočovala jsem z davu... Nenosila jsem supr oblečení, spíš jsem se stranila - kamarádku jsem měla jedninou a to u babičky..
Šikana je vážná věc a klidně být Tebou bych uvažovala o přestupu na jinou školu i za cenu dojíždění, ale měla bys šanci si třeba tu novou kamarádku najít a hlavně mít klid !
Za psycholožkou si určitě zajdi, ale né za tou máminou kamarádkou, ale za jinou...Držím ti palce, uvidíš, že to bude dobré :hjarta:

Aneto,
prosímtě, mohla bys pisnout, jak jsi na tom s penězi?

Víš,
jde o to, jestli máš zhruba tolik peněz co spolužáci ....
.... od čehož se odvíjí za co je utrácíš

Předpokládám totiž, že dostáváš kapesné denně - týdně - měsíčně - nepravidelně?

Je ti 13, tak už si něco kupuješ sama ne?
:vissla:

Zajímalo by mě jak kamarádství a šikana souvisí s penězi a kapesným !!:usch:

Ráček napsal(a):

Zajímalo by mě jak kamarádství a šikana souvisí s penězi a kapesným !!:usch:

No třeba tak, že nestíháš si kupovat stejný značkový věci jako ostatní. Nemůžeš si kupovat co chceš atd. Jo, děvče materialismus vládne světem a u dětí kor. A umí být dost kruté,když nechodíš v tom co letí. Tak jsi out.

Tak třeba ano, ale znám 13- letou holku , dceru našich známých ta má supr věci, všechno na co si vzpomene a ve škole se s ní nebaví právě proto - že má všechno lepší, že zase vybočuje...
Nedokážu odhadnout, na čem je přátelství takto starých holek v této době založeno :rolleyes: Za mých mladých let bylo naštěstí jedno v čem kdo chodí :supr:
Naši kluci jsou ještě malí a v 1.třídě toto asi neřeší ;)

já mám taky syna v 1.tříde a naopak holky to tam už řeší:"ty máš divnou sukni, ty si s námi hrát nebudeš..."  :-(((

Klubko napsal(a):

Ráček napsal(a):

Zajímalo by mě jak kamarádství a šikana souvisí s penězi a kapesným !!:usch:

No třeba tak, že nestíháš si kupovat stejný značkový věci jako ostatní. Nemůžeš si kupovat co chceš atd. Jo, děvče materialismus vládne světem a u dětí kor. A umí být dost kruté,když nechodíš v tom co letí. Tak jsi out.

Přesně tak :styrka:
a u holky je to dost důležité, např.:
-- začíná se malovat, lakovat nehty
-- ve škole jsou automaty na pití
-- různý pěkný bločky a pisátka ...časopisy
-- různý berevný ponošky
-- náušnice, tetovačky
-- ozdoby do vlasů...vždyť ony se už i barví a takvej tónovač to je hned 80Kč
---- oblečení, mobil  a přívěšky na něj, taška
---- jestli má na to aby s nimi šla do kina.... (stačí aby si kolektiv myslel že na to nemá a už ji tak berou a nikam s nima nejde)
atd..
to je peněz a peněz a BOHUŽEL  to znamená i SORTAŘENÍ :butter:

Svět dětí je velmi krutý.
Možná ještě horší než ten dospělý. Protože my můžeme v klidu zajít za psychologem nebo na školu Pan v přírodě. Sice často nemáme rodiče, ke kterým se můžeme uchýlit, ale když děti nemají oporu ani ve svých rodičích, tak je to pro ně velmi, velmi těžké. Nám stačí pracovat na sebevědomí a jsme schopni pochopit, že naše hodnota nespočívá ve značkových teniskách nebo zařazení se do skupiny.

Myslím, že Aneta potřebuje nejdříve najít toho "někoho" (když nemá nikoho), na koho se může s důvěrou obrátit a vůbec všechno vypovídat (někdo tu radil linku důvěry a ty www stránky pro děti, apod.). Pak se uvidí.

Každopádně, Aneto, drž se!!! Přinejmenším příběhy Kalupinky a dalších ti ukazují, že i přes těžkosti se to nakonec dá zvládnout... i když to je velmi obtížné.

adra napsal(a):

já mám taky syna v 1.tříde a naopak holky to tam už řeší:"ty máš divnou sukni, ty si s námi hrát nebudeš..."  :-(((

ALE VŽDYŤ U KLUKŮ JE TO TO SAMÉ VE SVĚTLE MODRÉM :godlike:
však až si ten váš nebude moci s klukama vyměňovat hry na PC, nebo by s nimi ztratil krok v diskuzích co a jak stahovat z internetu ... neměl mobil s foťákem ...dobrou flešku ...gatě co padají ze zadku a řetízky na nich...
až si pak nebude mít za co koupit supráckej zapalovač a značkový hadry...
tak ho nebudou kluci brát
a holky taky ne
:/  a k šikanějen krok :(

je to blbý ale je to BOHUŽEL  pravděpodobnější, než že se to tak nestane

ale vždyt já vím...zatím se kluci perou...ale už ted to vidím ten má to a ten ono a je mi všelijak...přesně jak to popisuješ sýkoras...je to smutný....

a taky už že BOHUŽEL záleží i na tom (ale to nejsem jediná že) :

čím jsou rodiče
kde a jak bydlí
jaké mají auto
kde byli na dovolené

jinými slovy stále totéž: kolik Kč

a u těch děcek ještě jsou to i :
lyže - snowboard - vybavení - oblečení
kolo s doplnňky
atd.

co s tím naděláme? (výchova)

sýkorkas napsal(a):

a taky už že BOHUŽEL záleží i na tom (ale to nejsem jediná že) :

čím jsou rodiče
kde a jak bydlí
jaké mají auto
kde byli na dovolené

jinými slovy stále totéž: kolik Kč

a u těch děcek ještě jsou to i :
lyže - snowboard - vybavení - oblečení
kolo s doplnňky
atd.

co s tím naděláme? (výchova)

To je hnus ! :usch:

:)
a víte co? ono je to stejně SYSTÉMOVÉ :

NA JEDNÉ STRANĚ        REKLAMY A FILMY ...  =VÝCHOVA SPOTŘEBITELŮ od útlého věku
NA DRUHÉ STRANĚ       POKULHÁVÁ  VÝUKA ETIKY....AŽ PO VÝZNAM DESATETA

ALE toto nejsou záležitosti řešitelné jednotlivcem, ale INSTITUCEMI ... až bych odkázala na oblast výroků typů:
"není politická vůle k ..."

Vítězí trh, many many (jinak by se ani nemohly vyrábět ty toxické hračky, natož prodávat)

(( viz. marný boj mezi kouřením a NEkouřením, co je vlastně normální? ))

Jó, hold žijeme ve společnosti
nejsme ostrovy

jindra napsal(a):

sýkorkas napsal(a):

a taky už že BOHUŽEL záleží i na tom (ale to nejsem jediná že) :

čím jsou rodiče
kde a jak bydlí
jaké mají auto
kde byli na dovolené

jinými slovy stále totéž: kolik Kč

a u těch děcek ještě jsou to i :
lyže - snowboard - vybavení - oblečení
kolo s doplnňky
atd.

co s tím naděláme? (výchova)

To je hnus ! :usch:

Je !

a co ty sýkoras máš děti??

Já tedy vůbec nevím, co bych s tím dělal.

Napadá mě, že jedinou odpovědí je Láska = dávat jim najevo, že je máme rádi a že to tak bude vždy, i když zrovna dostali na zadek kvůli kouli z matiky nebo rozbitému oknu u souseda při hře kdo dohodí nejdále kamenem.
Pak upřímnost a otevřenost = jsem svobodná matka s jedním platem a vydělávám pouze tolik a tolik. Pojdme si spočítat, kolik stojí domácnost, doprava, kultura, oblečení a řekněme si otevřeně, že z toho nelze pořídit tu spoustu mobilů, PC her, notebooků, snowboardů a pod. Někdy jsem z toho taky smutná a je mi líto, že ti nemůžu koupit těch tisíc věcí, co bys si přál. Ale svět je takový. Jsou lidé, co mají peníze a pak jsou lidé, co jich tolik nemají. A ne vždy to záleží jen na poctivosti a pracovitosti.

A vědomí, že i když si myslíme, že chceme pro děti to nejlepší, tak to často stejně poděláme a oni budou mít podobná traumata jako jejich rodiče :-)
Možná bychom si měli uvědomit, že cílem je z nich udělat svobodné bytosti a umožnit jim, aby našly samy sebe....ať už je nám to jako "milujícím rodičům" jakkoli proti srsti.

Pak bych se asi přimluvil za otevření možností: marihuana, společnost přátel, kteří byli dřív punkeři, rockeři či disidenti, cestovatelé, sportovci, umělci apod. Aby děti načerpaly i jinou inspiraci, než tu z TV reklam.

tak nějak se snažím komunikovat s malým...ale stejně si to vytisknu....

adra napsal(a):

a co ty sýkoras máš děti??

Jo, to co jsem psala je ze zkušenosti. Jsem na ně sama (viz. má témata na PRÁVNÍ -ještě tam jsou vidět).
A ty?

jsem na tom podobně...jen s jedním synem...neveděla jsem že to jsou tvé osobní zkušenosti....jdu se tam podívat

Anetko, zkus si zavolat:

http://www.linkabezpeci.cz/webmagazine/home.asp?idk=191

Poradí Ti.

Kalupinko, pokud jsou dotyční tak primitivní, že dělají modřiny, je možná řešení na ně rázně houknout. Bohužel osobně mám tu zkušenost, že si příště jenom líp rozmyslí, jakým způsobem druhému škodit, aby to nebylo tak okaté a relativně lehce dokazatelné. Vyhození ze školy nebo přestup na jinou je spíš odklad, ne řešení, a to jak pro agresora, tak pro oběť, bohužel. Mmch ten "můj" hlavní agresor byl na minulé škole v roli šikanovaného... Existence šikany (tj. cíleného, úmyslného, opakovaného jednání proti konkrétnímu jednotlivci) znamená nemocné vztahy ve třídě, je třeba pracovat s kolektivem jako celkem a nevyřeší se to přes noc, stejně jako se to přes noc nepokazilo.

Ráček napsal(a):

Zajímalo by mě jak kamarádství a šikana souvisí s penězi a kapesným !!:usch:

Myslím, že ani tak ne, že je to pouze zástupný problém. Každé dítko potřebuje určitým způsobem posílit sebevědomí - třeba tím, že ví, že může v něčem vyniknout, že např. umí dobře zpívat, sportovat, malovat, hrát na hudební nástroj nebo šachy - to je tisíce možností .... atd. Pak totiž nemusí sahat pro berličky typu výše kapesného, značkových hader nebo dokonce ponižování druhých. A navíc si v rámci mimoškolních aktivit najde další kamarády, se kterými ho spojují stejné zájmy, nejen učení. Ale to je především na rodičích.

tak abych to uvedla na pravou míru. ve škole nemám ani jednoho kamaráda a asi jsem divná. mamka mě netýrá, ale jen dost křičí a někdy dostanu.potřebovala bych poradit co mám dělat s tou školou.:grater:

Anet, linka bezpeci radi i v takovych pripadech, neni to jen o tyrani, zavolej si tam. Muzou Ti tam poradit i kontakt na psychologa ve Tvem okoli.

Nosím normální oblečení, které nijak zvlášt není nápadné, ale také není jako hadr.Mamka vydělává jeden plat a otec na mne posílá peníze.Kapesné nedostavám.Poradte.A za ty rady mockrát děkuji.
Nejsem rozmazlená a nedělám nic věčí než to je.

Na stránkách www.sikana.org radí Dr. Kolář šikanovaným dětem:

TRÁPÍŠ SE KVŮLI ŠIKANĚ?
O šikaně mluvíme jestliže jeden nebo více spolužáků úmyslně, většinou opakovaně ubližuje jiným.
Znamená to, že ti někdo, komu se nemůžeš ubránit, dělá, co je ti nepříjemné, co tě ponižuje, nebo to prostě bolí. Strká do tebe, nadává ti, schovává ti věci, bije tě. Ale může ti znepříjemňovat život i jinak. Pomlouvá tě, intrikuje proti tobě, navádí spolužáky, aby s tebou nemluvili a nevšímali si tě.

CHYBA NENÍ V TOBĚ, ale často ve špatných vztazích celé třídy. Ostatní jsou k tvému trápení lhostejní, nebo mají strach se tě zastat, nebo se dokonce zlomyslně na tvém neštěstí přiživují.

PAMATUJ:
- Nikdo nemá právo ti ubližovat!
- Strach obrátit se o pomoc /dospělí mi nebudou věřit, děti se mi pomstí apod./ je častý a pochopitelný, ale bohužel všechno ještě zhoršuje.

OBRAŤ SE na rodiče, výchovného poradce nebo učitele ke kterému máš důvěru a svěř se. Je povinností nás dospělých tento problém řešit. Jedná-li se o opakované potíže, tak na ně většinou děti samy nestačí a často dochází k jejich zhoršování.
Na Linku bezpečí, bezplatně můžeš volat na telefon 800 155 555.

Pokud chceš něco změnit, měla by ses především obrátit na maminku. Sama to totiž asi nezvládneš. Zkus jí vysvětlit, co ve škole prožíváš a jak ti je. A protože jsou vztahy ve tvé třídě asi narušené, bylo by dobré, kdybyste pouvažovali o změně třídy nebo školy. Maminka by s tebou také měla zajít do školy a promluvit si o té situaci s třídním učitelem i výchovným poradcem.

PROSÍM POMOZTE.VE TŘÍDĚ MĚ POMLOUVAJÍ, STRKAJÍ DO MĚ LAVICE, NADÁVAJÍ, NECHTĚJÍ MNE VEDLE SEBE, PŘEKÁŽÍM JIM,VYMYŠLÍ SI ABY SE MI NĚCO STALO NEBO ABYCH MĚLA OSTUDU.JAK TO MÁM VYŘEŠIT??MĚ JE TAK SMUTNO.VŽDY SE SEJDOU A JÁ JSEM SAMA.NEVÍM JAK DLOUHO TO JEŠTĚ VYDRŽÍM

Čteš ty vůbec, co ti tu píšem?
Ještě jednou, my to tu na Netu nemůžem vyřešit, ale dostala jsi x kontaktů, kde ti mohou pomoci konkrétně.
Kromě toho si myslím, že ať chceš nebo ne, budeš skutečně muset svou maminku a svého pana učitele do problému zapojit, protože sama to vyřešit nedokážeš.

Milá Anetko
(ať už jsi identita kohokoliv)

POMOC = díl, kterým někdo JEN pomáhá, někomu kdo NĚCO OPRAVDU DĚLÁ

PISNI SEM TEDY, CO VLASTNĚ DĚLÁŠ TY PRO ZMĚNU KTEROU POTŘEBUJEŠ ???

Protože tady se vlastně jen DOŽADUJEŠ dalšího a dalšího POLITOVÁNÍ
(což ti jde už dost efektivně viz PŘEKOPÍROVÁVÁNÍ tvých příspěvků rovnou do všech třech témat :D
To svědší, že když chceš, tak se umíš o sebe brát).

:supr: a to ani nenarážím na to co jsi psala, že děláš 2x denně _na jiném tebou založeném vlákně. Takže by se třeba stačilo soustředit taky na jiné věci, nejméně tolikrát denně, tj.: "PROCVIČOVAT" I MOZEK :skurt:
CO NA TO ŘÍKÁŠ  :supr: ???  :reta:

--------------------------------
Ne nadarmo se říká: učiň první krok ...

Aneto, nebuď oběť. jak jednoduché.... Ale nikdo to za tebe neudělá.

Míšo Kuličko, rady dr. Koláře bohužel neřeší příčinu problému.

Holky už tady napsaly spousty rad a kontaktů, sama jsem šikanu nezažila a necítím se příliš kompetentní radit, ale na základce si tohle zažil můj brácha, přestoupil kvůli tomu na jinou školu, tam to začalo nanovo ... asi ty grázlíky něčím přitahoval .... chodil ke školní psycholožce a nakonec to vygradovalo tak, že jednoho dne si prostě to neustálý posmívání a postrkování nenechal líbit, asi příslovečná poslední kapka a hlavního aktéra těch útoků poměrně slušně srovnal. Od tý doby ne že byl hvězda třídy, ale už mu dali pokoj. Takže přeju hodně síly a ať se to brzo srovná.

PavlaH napsal(a):

Míšo Kuličko, rady dr. Koláře bohužel neřeší příčinu problému.

Ale nabízí rozumné řešení - zapojit dospělé, vyhledat konkrétní pomoc. Nevím (nebo vlastně vím :)), proč se tomu Aneta brání, ale bude se muset překonat. Protože příčinu problému ani jeho řešení sama nenajde, rozhodně ne ve svém věku. A my tady v podstatě také ne.

anet, odkud jsi? nešlo by zkusit hledat kámošku v jiné třídě? psala jsi že ti je 13, jsi na základce, tam jsou děti pěkný hyeny, pamatuju si to a moje kámoška na tom byla podobně, pokud plánuješ jít na střední nebo gympl, tam jsou lidi jiný a ne tak zabedněný, jako ta směska na základce ( omlouvám se pokud někoho urazim, ale takhle si to pamatuju a nejsem sama). co tě baví? máš nějaký zájmy? chodíš do nějakýho kroužku? oni si na tebe dovolují, protože vědí že si to necháš líbit, vim, že je těžký se bránit. Ted by to chtělo najít spřízněnou duši, já kámošky nacházela na kroužcích, když ve třídě to stojí za prd. Nebo zkusit se s někým seznámit na netu, určitě nejsi divná. Kámoška na tom byla skoro stejně, a taky nemá od narození tátu. A je to jeden z nejlepších lidí co znám, ty jsi určitě taky fajn holka. Nevzdávej to s lidma, nejsou všichni takoví.

Míšo, zapojit dospělé může být kontraproduktivní.... Lepší je vyhledat psychologa a naučit se sám bránit. Jak píše Majja, s přestupem na jinou školu se to může objevit znova. Vím, o čem mluvím.


Příčina problému? Je trochu jiná, a ti méně sebevědomí si na ní honí ego.  A to že nemá tátu doma? Vždyť každé druhé manželství je dnes rozvedeno. Řešení? Naučit se sama za sebe bránit. Změnit postoj. Jak jednoduché a jak složité.

Pavli, jenže se 13-letou kočenou se bez doprovodu jednoho z rodičů nebude nikdo bavit ... pro tyto případy v té radě byl i odkaz na bezplatnou linku bezpečí a např. Laura jí včera psala podobný odkaz - v podstatě se jedná taky o pomoc dospělých ... a taky zůstala nepovšimnuta. No a nesmíme zapomenout na to, že maminka Anetce také nabídla rozhovor se známou psycholožkou ... Holky tuto možnost zavrhly pod dojmem, že maminka Anetu týrá, což se ukázalo jako nepravdivá informace. Mě se to v tuto chvíli jeví jako nejjednodušší řešení, protože kamarádka psycholožka asi Anetu zná, asi je ochotná jí pomoci a také by možná byla ochotná zajít i do školy. Otázkou je, proč toto řešení Aneta odmítá :/

Prostě, pokud svou situaci Anetka vyřešit chce, bude se muset na nějakého dospělého obrátit, protože pláč a zoufalé vzkazy na Netu jí rozhodně nepomohou.

Odmítám to proto, že se bojím, že to tak bude ještě horší a rozkřikne se to. A za druhé zná mamku a nemohu jí věřit.:|

Proč to nemůže vědět tvá maminka? Je to tvůj nejbližší človíček. Anet, zkus si s ní promluvit, říct jí vše tak, jak to tady píšeš nám. Nebo jí dát přečist to, co tady píšeš. Možná budeš mile překvapena. Přemýšlej nad tím, prosím.
Byla jsem taky na základní škole šikanována. Nikdy jsem to nikomu neřekla a dodnes to v sobě mám. Hrozně moc jsem se styděla.
Ale má šikana nebyla tak strašná, jako to, co tady píšeš ty.

Víte s maminkou se o tom takhle otevřeně nemůžu bavit. Prostě to nejde. Jak s námi není tatínek, tak je to vše jiný.Ráda  bych šla za tátou, mám ho moc ráda, škoda že nemůžu. Já bych jen chtěla aby on věděl, že ho mám moc ráda a stýská se mi.
Ale všem děkuji za rady, vše jsem si pečlivě přečetla, jenže jsem dost uzavřená a bojím se nových kroků, ale jsem vám vděčná. Pomohli jste mi jen alespon po psychické stránce. A to jsem potřeboivala

Anetko, prosím tě, psychologa se neboj. Nech si slíbit mlčenlivost a natrénuj s ním, jak bránit sama sebe. Důležité je, aby nikdo neřešil problémy za tebe, aby sis je dokázala vyřešit sama. Bez pomoci psychologa se obávám, že to nepůjde. On ti může pomoci natrénovat krizové situace. Mámě nemusíš říkat všechno.

Najdi si prosím tě nějaký sportovní kroužek, nejlépe mimo školu. Cvičení ti taky pomůže zvýšit sebevědomí, naučíš se něco extra a taky poznáš jiné lidi.

Jsi člověk jako každý druhý. Máš právo na klid, ale uzavíráním se, spoléháním na zázrak svoje problémy akorát odsuneš na pozdější dobu. Situaci, kterou právě procházíš, stejně budeš muset řešit.

Míšo ano, psycholog je řešení, ale chození dospělého do školy ne. Anetka se za svůj problém stydí, pokud se na to upozorní, bude mít tendenci všechno popřít, popřípadě bagatelizovat. Nemůže ještě všem ukázat, že ji to trápí a má s tím problém, to už by neunesla.  V tom se rozchází můj názor od Dr. Koláře. Jinak opravdu tohle vlákno je plné dobrých rad. Jde jen o to, aby si Anetka nějakou vybrala a zkusila něco udělat sama, popřípadě přijmout máminu pomocnou ruku. A to je dost těžký krok.

Ráda chodím za zvířatama na statku jsem hodněkrát do týdne, půjčuji si psa od jedné paní a sama tam s ním chodím.A ted k tom u kroužku. Ráda bych se učila jízdě na koni, ale mamka nechce.Nevíte o jiných kroužcích???Se zvířaty??

Aneto, měla bys mezi lidi a sportovat.  Aerobic, sokol, joga.... Jízda na koni je zase o samotářství. Tam si sebevědomí nevybuduješ. Nevěříš si, také proto si na tebe ostatní troufají. Zastav se, neutíkej. Sundej klapky z očí a dívej se kolem sebe.

Pavlo, proč by si nemohla vybudovat sebevědomí u koní? Kolik spolužáků se asi tak umí postarat o koně? Netvrdím, že je to nějaká vyhledávaná dovednost, že bude díky tomu in, ale bude svá a to je cennější.

Judito, pokud by se dostala do nějakého jezdeckého kroužku, tak možná ano. Pokud bude jezdit individuálně, tak zpravděpodobně bude od problému utíkat ke zvířaům.

Pavlo, myslím, že u zvířat může také potkat spoustu kamarádů. Spousta holek v jejím věku jezdí na koni, aniž by byli v nákém klubu. Anet zkus si najít kamaradku pres net v místě tvého bydliště, která má také ráda zvířata, můžete spolu chodit venčit psíka, nebo chodit na statek....prostě dělat, co vás bude bavit! :)

Tak se začínám řídit, podle vašich rad. Něco se snad podaří. Dnes jsem chtěla mluvit s mamkou, a ptám se jí ,,můžu s tebou mluvit, mami", ale bohužel mamka řeklaže ne.A nevíte kde bych měla na kletrých stránkách najít tu kamarádku??

Anet, bylo by fajn, kdybys vybrala jedno vlákno, na kterém Tě najdeme a ostatní by ti pomohl moderátor zavřít. To abychom Tě nehonili po celém Babinetu, a taky tam pak budeš mít odpovědi a reakce na jednom místě. Co Ty na to?


S tou mamkou to ještě zkus.  Dej vám šanci. Znáš ji dobře a tak zkus odhadnout dobu, kdy by to mohlo jít nejlépe. Nevím, třeba ji uvař kávu nebo nachystej snídani, nebo bez keců udělej, o co Tě požádá. Většinou to rodiče dobře naladí a bude ochotná Tě vyslechnout.

Když mamka si nechce přiznat že má vadné dítě. Moc se za to stydí, že jsem jiná...

Anetko, holčičko, ty nejsi jiná. Máš dvě oči, dvě uši, pět prstů na rukou? Nejsi jiná. Jen nějaký debil si na tobě léčí svoje vlastní trable a dělá mu to dobře.

Sport jsem ti navrhovala také proto, že při aktivním sportu se uvolnují hormony dobré nálady. A když budeš v dobrém rozpoložení bude to na tobě poznat.

Psychologové jsou jako lékaři, pokud si budeš přát, aby neinformoval mámu, měl by to dodržet. Ale bez vyzkoušení an to nepřijdeš.

POkud se sama nenaučíš říkat ne a pokud se sama nenaučíš bránit, nidko jiný to za tebe neudělá. A to by s tebou mohl právě natrénovat psycholog. Pochop, že když změníš školu, od problému pouze utečeš a i tam se najde nějaký primitiv, který si takhle bude zvedat sebevědomí.

První kroky jsou moc těžké, ale nevzdávej to, Nikdo nemůže tvoje problémy za tebe vyřešit.

Však víme, jak umí být děcka zlé a jak dovedou být kruté k někomu, kdo se nějak liší, třeba i v maličkosti...
Stačí třeba, když někdo jen nenosí značkové oblečení a už je pro osotatní opovrhovaná "socka"...
Pokud jsi tedy "jiná" než ostatní, asi nemůžeš s ohledy moc počítat. Takoví jako ty si asi musí své místo, respekt
mezi ostatními vybojovat (a teď nemyslím zrovna zastrašováním). - Asi spíš nějakou statečností, nějakým
odvážným příkladem, že se třeba na ulici před spolužáky zastaneš někoho slabého, zraněného, koho ostaní
překračují...
Nevím přesně co. A taky se to nedá plánovat ani aranžovat. Proto to chce asi spíš trénovat své vnitřní
duševní síly. To se lehce řekne. Jenže ono to chce právě tu zdravou dávku sebejistoty, což je právě to,
co u tebe jiní tak rádi potlačují....
Chce to nedat se, když se někdo do tebe něčím strefí, postavit se mu, podívat se mu odhodlaně do očí
a nedat se. Říct: No a co, že nezvládnu tohle, zase jsem dobrá v tamtom...
:jojo:

ANETO, ještě něco ti zde asi nikdo neporadil:

zřejmě proto, že jde o opravdu choulostivou věc, která se těžko říká nejen mezi dospělýma, ale i mezi děckama do očí:

zvaž toto:

jestli můžeš zcela vyloučit, že jsou tvé problémy způsobeny
NEDOSTATEČNOU HYGIENOU nebo
ZRAVOTNÍM STAVEM

tip: třeba si nečistíš zuby nebo máš nějaký zkažený, nebo ti dobře nefunguje záklopta žaludku
a to pak může způsobit že ti je CÍTIT Z ÚST :lol: (smrdí z huby - lidově řečeno).
V obou případch je cesta k doktorovi nutná a náprava brzo.

Pak samozřejmě i ty úplně běžné věci:
měníš si:  ponožky - spodní prádlo - trička - .. DENNĚ ??
sprchuješ se + deodorant .. opět DENNĚ ??
atd....

Sám sebe člověk tak necítí, jak ty druhé. A stačí když občas ... a děcka to zevšeobecní a k šikaně krok

ZAMYSLI SE SAMA, ZAS TAK VELKEJ HLAVOLAM TO NENÍ :sjuk:

Nechci se nějak vychvalovat, ale mamka na mne pravidelně pere a zdravotně jsem v pořádku.

no, záklopka žaludku to asi nebude...mám takovou tuchu že žádná neexistuje....takový věci se optavdu nedobře probírají a myslim, že kdyby to bylo takhle, děcka by to pojmenovali,anet nepsala že by jí nějak takhle nadávali

ale existuje ...

mirka.. napsal(a):

no, záklopka žaludku to asi nebude...mám takovou tuchu že žádná neexistuje....takový věci se optavdu nedobře probírají a myslim, že kdyby to bylo takhle, děcka by to pojmenovali,anet nepsala že by jí nějak takhle nadávali

To je stará pravda, že lidi slyšej jen co chtěj :/
viděj jen co chtěj ...:co:
dělaj jen ...:offtopic:
atd

NEBOLI:
neslyšej co nechcou slyšet
neviděj
nedělaj
..

nemyslela jsme to tak že se některý věci nemají vůbec říkat..jen mi ten minulý příšpěvek přišel napsaný jako: děvče zamysli se, asi se nemyješ......o anatomii se hádat nebudu, asi to beru jinak už...

sýkorkas napsal(a):

To je stará pravda, že lidi slyšej jen co chtěj :/
viděj jen co chtěj ...:co:
dělaj jen ...:offtopic:
atd

NEBOLI:
neslyšej co nechcou slyšet
neviděj
nedělaj
..

Decká, hlavne v puberte nepotrebujú nejaký mimoriadny dôvod na to, bay niekoho vylúčili... U mňa stačilo, že ma viac zaujímali knihy ako móda, viac stará hudba(60. roky) ako Abba, viac klubové filmy ako po*no... a bolo. Našťastie som bola dosť silná fyzicky i psychicky a mala som pár podobne založených kamošiek, inak neviem neviem. A s hygienou ani inými vecami som problémy NEMALA.

anetan007 napsal(a):

Tak se začínám řídit, podle vašich rad. Něco se snad podaří. Dnes jsem chtěla mluvit s mamkou, a ptám se jí ,,můžu s tebou mluvit, mami", ale bohužel mamka řeklaže ne.A nevíte kde bych měla na kletrých stránkách najít tu kamarádku??

Kamarádku bys mohla najít na dětských stránkách www.kidsland.cz, je tam seznamka a chodí tam děti tvého věku.