Poraďte mi někdo recept, jak naučit ty prcky polykat prášek. Sem už z toho zoufalá, má 7 letá holka se teď potýká s antibiotiky, zkoušela sem prášek rozpůlit, rozčtvrtit, ale prostě ne, hned se nadavuje, brečí, že to nejde. Rozmačkání je až poslední možnost, když máme vzít prášek je to oboustranný stres, já hned ztrácím nervy, ona hned fňuká... Achjo!

Monco, moc te neuklidnim. Moje 11ti leta slecna se to dodnes nenaucila a ja jsem to uz proste vzdala. Ja znam nekolik lidi dospeleho veku, kteri maji nazvala bych to averzi, nadavuji se atd. a vzdycky jsem se tomu smala. Tak to vypada, ze moje dcera bude jednim z nich.

My taky mackame a rozpoustime ve vode nebo v trosce tepleho caje co se da.

Musí to dělat (podávat) někdo, kdo nekompromisně ty "divadýlka" neveme...
... navaluje se ti? vybliješ? dostaneš další, ptz. je pro tvé zdraví nutné, abys to snědl/snědla...
... čím rychleji polkneš, tím to utrpení bude kratší...
a tak podobně, tohle není o smlouvání...

U nás to byl vždycky taky problém. Děti se to naučily polykat až nedávno, a to jen hladké tablety. Ostatní musím drtit, nebo podat v sirupu.
Je pravda, že se v tom fakt musí nekompromisně, tady je nějaká empatie spíš na škodu, ale je to těžké.
Manžel dodnes prášek bez rozkousání polykat neumí, má to po své babičce. Prostě to je fyziologický reflex a s tím moc nehneš.
Raději bych to tedy rozdrtila. Pak se vymlouvat dítě už nemůže a bez řečí musí spolknout.
U nás taky byly protesty a odmlouvání...kolikrát jsem musela zakřičet, když se lžičkou plnou odměřeného sirupu s ATB děcko kolem sebe mávalo rukou a odstrkovalo to, že to nechce! Já s hrůzou, že dávku vylije (muselo se to dobrat celé), jsem musela být tvrdá.
Jednou došlo k tomu, že jsem musela na ušní běžet pro další recept na ATB (měl otitidu), protože syneček se při praní o lék tím lékem polil...

Tak přeji pevné nervy, a věz, že to se fakt časem zlepšuje, jak je dítko rozumnější.

U nás funguje toto:" Jseš nemocný, prášek(drtíme a jíme na lžičce v čaji) ti pomůže", "stejně si ho musíš vzít, tak ať to máš za sebou" a nejúčinější je "jestli si ho nechceš vzít ode mě, tak musíme jet za panem doktorem a ten ti ho dá", záměrně neříkám za paní doktorkou, za kterou normálně jezdíme, abych mu ji nezhnusila, páč jí má rád. A samozřejmě následuje obrovská pochvala. Ale teď už syn (5 let) jí prášky kupodivu docela dobrovolně a mladší dcerka ( 2 roky) se mu chce vyrovnat, takže po troše vysvětlování ho sní taky.

u nás je to přesně tak - syn 6,5 let...stejně to musís spolknout bude Ti pak lépe..." nebo musíme do nemocnice...taky ne k naší doktorce...a funguje to...a že jsem nemocní HODNE často!!!

Když jsem byla malá, tak se mi prášky musely drtit, pak až časem okolo 10.,12. roku jsem byla schopná je spolknout rozčtvrcené.
Normální prášek jsem byla schopná polknout až v dospělosti. Ještě i teď se mi stane, že mi prášek uvízne někde v krku a já jsem z toho úplně hotová.

Pro dítě "nepolykače" je to tak velký stres, že ještě když ztrácí nervy máma, tak to musí být zbytečně náročná situace.
Neřeš to, buď trpělivá, rozpitvej to na prášek a buď ráda, že to polkne. Protože chuť rozpajcovaného antibiotika je taky pěkně hnusná.

Chudáci děti co musí jíst  léky nekompromisně, je mi jich líto.

S dětma je to těžké, já mám 2,5 letého syna, který byl teď němocný a musel brát ATB. Navíc měl předtím vysoké teploty, takže jsme museli dávat do zadečku čípky Nurofen, který mi syn už odmítá - nenechá si nic dávat do zadečku, ani měřit teplotu. ATB byly v tekuté formě a syn mi nevzal do úst ani lžičku, až když jsem to dala do pití, a říkala jsem mu, že mám pro něj výbornou šťávičku. Děti, takhle malé, se holt musí obalamutit :-)

Adamcik napsal(a):

S dětma je to těžké, já mám 2,5 letého syna, který byl teď němocný a musel brát ATB. Navíc měl předtím vysoké teploty, takže jsme museli dávat do zadečku čípky Nurofen, který mi syn už odmítá - nenechá si nic dávat do zadečku, ani měřit teplotu. ATB byly v tekuté formě a syn mi nevzal do úst ani lžičku, až když jsem to dala do pití, a říkala jsem mu, že mám pro něj výbornou šťávičku. Děti, takhle malé, se holt musí obalamutit :-)

Jo, to znám - nurofenové čípky jsem do synátora nedostala od zhruba roku a půl, tak jsme přešli na sirup. ;)

no tak u nas je to stejne. Muj syn, 2 roky, tak vubec nechce ATB. Bylo to strasne. Musela jsem mu prisednout ruky nohama a to tak, ze jsem nohama vlastne i drzela hlavicku, aby ji nemoh otacet. Strasneee! Kamaradka mi taky poradila zabalit dite do osusky tak, aby tam melo i ruce a nemohlo se branit. No jsou ruzne metody. Kdyz to ale jinak nejde...Ja to ale nachapu, proc ty ATB delaji tak strasne sladke. Napriklad Nurofen na horecku spolke uplne v pohode, ale ty ATB jsou az moc sladke.

Já mám problém polykat prášek i ve 33ti. U dětí se snažím co jde pořizovat v sirupu a kapkách, nebo pak žvýkací a nebo rozpouštíme v pití. Já to trápení všech vzdala. Jednou ji to polykání prášku nejde, tak hledám alternativy. I antibiotiká jsou dnes už na trhu jako sirup. Tak se ptejte, držím palečky.

Vzpomínám na babičku, ta  se nikdy nenaučila polykat prášky. Dcera 6 let je neumí spolknout, ani čtvrtky, takže když už něco, kupuju sirup nebo čípky.

Ja mam problem spolknout prasek dodnes. Neni to zadny divadylko nebo naschval, ja se proste zacnu reflexivne davit. Vubec nesmim hlavu zaklonit, ale predklonit.
Musim az na tri pokusy.

sahleb napsal(a):

Ja mam problem spolknout prasek dodnes. Neni to zadny divadylko nebo naschval, ja se proste zacnu reflexivne davit. Vubec nesmim hlavu zaklonit, ale predklonit.
Musim az na tri pokusy.

Takhle to má syn - a ten si už jako dítě zvykl prášek vložit do úst a okamžitě ho rozkousat :mad: Ptala jsem se ho, jestli mu nevadí ta hořká pachuť - prý ne :co:

Já jsem problémy s polykáním prášku nikdy neměla, spolknu klidně i hodně veliký multivitamín, ale bratránkovi museli každý prášek vždycky rozdrtit a podat na lžičce v sirupu a rychle nechat zapít čajem.