Ahoj, jsem nováček. Ráda bych se mrkla na svůj příběh i očima lidí co mají jeho různé varianty za sebou.
Jsem rok a půl vdaná (nemuseli jsme, chtěli), celý vztah fungoval bez výraznějších problémů - asi i pro to, že jsem poměrně klidná málo konfliktní povaha. Loni na jaře začal manžel v rámci dobročinné činnosti úzce spolupracovat s jednou slečnou (hezká, milá, sympatická, plná energie, bez závazků, prostě studentka).  Že se mi jejich vztah přestal zdát čistě přátelský jsem začala tušit od léta. Do prosince trvalo ujišťování, že jsem paranoidní a je to jen kámoška a spolupracovnice. V prosinci přiznal, že se do sebe moc zamilovali. Že spolu nespí, i když k nějakému tělesnému kontaktu došlo. Že mě má rád a chce zůstat se mnou a jen to musí nějak rozdejchat, citům neporučí. Asi bych to celé nějak skousla, kdyby se už nevídali, myslím že dokážu pochopit, že se zamilujeme, nebo nám to ustřelí bokem (i když po půl roce lží je má důvěra v jeho slova hodně nabouraná). Jenže se vídají tak 2-5x týdně, pořád si píší smsky, icq... Prý je to nutné a veškerá komunikace je pracovní a omezil to na minimum. Chodí spolu sportovat i občas na obědy - prý co je špatného  na tom, když se snaží dosáhnout aspoň přátelství (přijde mi nemožné ze zamilovanosti přejít do přátelství jen tak aniž by se cokoliv stalo). Není v mých silách jim nějak omezit vzájemný kontakt (samozřejmě věci jako vyjádření přání a nesouhlasu se současným stavem jsem mu jasně sdělila), zákazy mi přijdou k ničemu. Oba bychom chtěli vztah udržet, ale neshodujeme se v názoru na komunikaci s tou druhou (on jí chce jako kamarádku a já bych jí nejraději poslala na sibiř). Jinak je potřeba říct, že se ke mne chová stále velice hezky, pozorně, cítím, že mne opravdu stále má rád. Jen už mi docházejí síly sledovat jak za ní chodí, jak si píší i když jsme někde spolu, jak jí vše sděluje. Po takové době už začínám žárlit na všechny okamžiky, kdy je s ní, mám tendence se ho ptát kam jde a jestli tam bude ona. Už se neudržím a sem tam udělám plačtivou scénu, i když vím že to k ničemu nepovede. Přijde mi že se spíše jejich životy více a více zaplétají a v tom jak se vídají není možný, aby se časem "odmilovali" a čeká mě dlouhodobý manželský trojúhelník (až zhodnotí že to nezvládají a vyspí se spolu) nebo rozvod. Máte na to nějaký pohled?

Řeknu názor za sebe. Zabalila bych mu kufry, postrčila do víru velkoměsta, vstříc zážitku s novou slečnou. Teď se to nesmí, teď je to zakázané a hodně lákavé. Je mi líto, ale tvůj muž se chová jak malé dítě, on čeká, že jeho zamilovanost přežiješ spolu s ním.

Pokud má něco pochopit, tak ty u toho nemůžeš být. Nemáte děti, žádné povinnosti, které by Tě držely doma. Pokud se bojíš, co by bylo, tak nic horšího než co zažíváš ze strachu teď už ne. Pokud jsou kufry za dveřmi pro Tebe silné kafe, tak je druhá možnost. Zabalit se sama, vybrakovat účet a odjet na dovolenou (aspoň čtrnáctidenní) s kámoškou, nechala bych stručný vzkaz a neozvala se celých čtrnáct dní. Přinejmenším si odpočineš, vykecáš z toho a bude lépe.

Víš mít zodpovědnost za toho druhého je blbost, je to na něm. Mít zodpovědnost sám za své činy a nebýt hlídaný kam až zajdu, už zdaleka není taková pr... Můžeme totiž víc ztratit než získat a někdy se zcela nečekaně vrátka zpátky zabouchnou a to nám lidem dochází, když máme čas na rozmyšlenou.

Děkuji za reakci. Kufry za dveřmi (tedy v tomto případě moje, protože bydlíme u jeho rodiny) jsem taky zvažovala, ale nějak mi přišlo že tím nic nedokážu a jen vyklidím pole. S tou dovolenou - zajímavá myšlenka, ale asi taky trochu ztratí efekt, protože pracuji pravidelně ob týden na druhém konci republiky, takže na mou týdenní (a výjimečně delší) nepřítomnost je zvyklý - týden, kdy si opravdu může dělat "co chce".

Já tu dovolenou myslela jako odpočinutí pro tebe. Čas, kde nebudeš nuceně na druhém konci republiky, protože tě tam odvádí práce. Čas, kdy se srovnáš s tím co dál, ty...

1. nejsi v čekárně. prostě se zařiď po svém.
2. jestli se k tobě chová hezky a pozorně a dává ti stále najevo, že tě má rád, je to podle mě známka toho že tě má rád natolik že opustit tě nechce ( kdyby byť podvědomě chtěl, možná by na tebe byl hnusný, aby vyprovokoval k akci tebe)
3. jestli si koresponduje v tvé přítomnosti,je to bezohlednost /vím co říkám, taky jsem to dělalal a stydím se dodatečně/
3. obecně není vyloučeno že bývalí milenci zůstanou dobrými přáteli bez ničeho dalšího a to,jak to budeš snášet, je jen věc tvého sebevědomí.
Řeš jen sebe, co ty chceš,co ti vyhovuje a nevyhovuje...stejně nic jiného neovlivníš, než sebe. Hodně štěstí.

Ahoj O: taky nevěřím na přátelství z mileneckého nebo téměř mileneckého vztahu. Třikrát jsem si sáhla na dno  ze zjištění, že mě se to týká také, podruhé, že muž nepřestal a po mi 3/4 roce, že si nadměrně píší i v posteli. Vždy jsem dala najevo svoje stanovisko, prošla jsem si soukromým peklem a ono mě "vyplivlo" vždy nějak otupělou, ale zocelenější. To je asi to, co píší ty s pokročilejšími životními nadhledy. Bohužel to není o věku. Mě je min. o 20 víc než tobě a bolí to jako vás mladé holčiny. Je to o prožitých životních bolestech.

Já  krom úletu ještě řešila děti a prožité roky, moje blondka byla vdaná! Zůstala rána, která se hojí velmi pomalu, někdy se mnou ještě zatřese nezvyklá reakce nebo chování muže.

Píšu ti to proto, že zatím nemusíš brát ohledy na nic jiného než opravdu jen na sebe. Krásné chování tvého muže je fanj, ale sms, dopisování si, lži, obídky tě strhávají dolů.   

Já bych to asi řešila, že si s mužem pohovořím co mi vadí a vše vyklopila , nastavila bych měsíc nebo dva a pokud to nevyřeší prchla bych. Pokud zůstaneš, budeš muset věřit, protože ti stejně nedokáže, že s ní na oběd nejde a nic víc v tom není, to opravdu dokázat nejde.

Zamysly se nad tím, že nyní byste měli plánovat rodinku, myslet na společnou budoucnost, plánovat společné chvíle. On  je schopný plánovat i něco víc. Drž se.

už to nějakou dobu řešíš a to znamená, že situace je docela vážná. Spousta z nás, muži i ženy, máme podobné pracovní kontakty kde to jiskří. Jak se začne ubírat podobným směrem jako u vás, problém je na světě.
Odmilovat a přehodit výhybku na přátelství není snadná věc a když na ní trvá někdo třetí (manželka, partner atd.), tak tím spíš to nejde. Zakázaná láska je dobrodružná, romantická a TAK sladká. Sama to znám.

Žila jsem v trojúhelníku docela dlouho a kdybych měla usuzovat jen podle "pěkného" chování svého ex, motám se v tom dodnes. Můj bývalý na schůzky, kde jsme řezali naše manželství, nosil kytky růží, vykládal mi, jak se na mě těšil a do návrhu na rozvod nechal svou právničku napsat, že "se 20let cítil v manželství dobře". Věta pokračovala "pak navázal mimomanželský vztah"...a bylo vymalováno.
A hezky se chová i dnes, rok po rozvodu. Důkazem je stav mého konta a docházející platby...

Hrošánek to shrnula skvěle a já se vším souhlasím. Děti nemáte, jste mladí. Já bych nad těmi kufry přemýšlela.

Kuki, důkaz - stav tvého konta a docházející platby ti upřímně závidím. Stav mého konta po rozpadu našeho manželství je závislý pouze na mně a mé snaze. Chválím se za něj a jsem na sebe pyšná. :D
Jsem se musela pochválit, no, pochvaly mi chybí.:):rodna:

Proč si nesbalíte kufry sami a nejdete, není důvod aby odcházel muž. :)

Proč si nesbalíte kufry sami a nejdete, není důvod aby odcházel muž.

Protože chlap může odejít s kufírkem, ve kterém má dvoje trenky, z toho jedny špinavé a několik lichých fuseklí, kdežto dámský šatník potřebuje stěhováky - žejo, holky ?
Ale jinak je to dobrá představa - pán trvale instalovaný v bytě, kterým procházejí dámy podle jeho momentálních potřeb, tužeb a stavu domácnosti

helena napsal(a):

Ale jinak je to dobrá představa - pán trvale instalovaný v bytě, kterým procházejí dámy podle jeho momentálních potřeb, tužeb a stavu domácnosti...

Představa je to krásná, bohužel do kategorie sci-fi spadající... :supr:

shidenkai napsal(a):

Proč si nesbalíte kufry sami a nejdete, není důvod aby odcházel muž. :)

JE DOVOD!!!! Byt je(bude :rodna: ) môj a keď pozriem na výšku mesačnej splátky hypotéky, tak ho radšej vyhodím z okna, než že by som JA niekam chodila! :dumbom: Keď bol bytík jeho, dohodli sme sa... a keby nechcel, jansé, že idem JA!

Mikeš - všechno to, co dnes běžně užíváme, kdysi buď spadalo do sci-fi, nebo na to nikdo ani nepomyslel

Já bych se spíše snažila, aby  začal mít v hlavě starosti o mě a né o ní. Např. sem tam vypadnout z domu aniž bych řekla kam a s kým. Nebo třeba přinést domu hezkou kytku- nemusí přeci vědět, že jsem si ji koupila sama. Prostě, aby začal přemýšlet o tom, že i Já můžu mít takového "kamaráda". Někdy to opravdu funguje. Sbalit kufry můžeš kdykoliv, ale to je pak taky můžeš balit skoro v každém vztahu i když možná ne. :)

Sofi, ty jsi tady? Jupíííí, moc ráda tě zase čtu. Mám radooooost! :D

O-"
Kdybys ho nemilovala, dávno bys to neřešila a sbalila ty kufry a odjela.

Chlapec chce mít obě, ale bude se muset rozhodnout. Toleruješ mu mnohoženství, a on je spokojen. Naoko dělá, že to řeší, ale neřeší nic. Vyhovuje mu to . Bodejť!

Máš jen dvě možnosti:
1) setrvat v současné situaci a riskovat, že ztratíš nejlepší roky života a on se nakonec rozhodne pro ni.

2) nechat ho rozhodnout hned. Buď ona nebo Ty. Hotovo. Žádný kompromis. Máš právo vědět na čem jsi. A zařídit se podle toho.
Spíte spolu? Nevadí ti to, že předtím sahal na ni a zase bude?

Je tu ještě třetí možnost. Zařídit si život podle sebe, najít si chlapa a užívat si. Psát si s ním sms a ICQ...
Budete tak žít vedle sebe, ale každý svůj život. A bude to aspoň čistá hra, ne jako teď, kdy jeden trpí a druhý si užívá.

Já bych to ,milá O, asi obrečela, ale nevím jestli by mne to neponižovalo tak, že bych už nechtěla někoho, kdo už mne nenmá za svou jedničku, pokud nemáš s ním jiné závazky, neslevuj moc ze své hodnoty, život je plný nových setkání a krásných věcí, konec starého osvobozuje a dává nové možnosti. Snaž se udržet si hrdost a nadhled, i když je to těžké.

Jako přes kopírááák !! :rolleyes:  Očko, já to vyřešila svým odchodem...bylo to bolestný :grater: , ale jen chvilku  ;):D !!!!
Ale chodit domu s kytkama a mít nyvý pohled, nebýt tam, kde se očekává , že budu...a podle reakcí to  poznáš,jestli ho to přinejmenším zarazí..... jsi přece chytrá holka :pussa:

Já ale nemůžu souhlasit s bodem 2. u Damily, aby se rozhodl hned:
1. on to jednak těžko udělá, a pokud jsou v tom city, hned to ani nejde, i kdyby chtěl. Navíc to rozhodnutí by mělo být na základě jeho vlastního přání a úvah, dobrovolné.
2. vlastní rozhodnutí je myslím víc namístě, se všemi důsledky, i když je těžké - proč čekat na jeho rozhodnutí, nebo ho nějak vynucovat?
Několik testů, jako třeba květinou beru, ale rozhodnout by se měla O- pak sama za sebe....to už tady jen zbytečně opakuju po vás, holky

Vando,
na rozmýšlení měl půl roku času, už by měl vědět co chce.

Jinak souhlasím zcela s Tebou, že vlastní rozhodnutí O-"  je víc namístě, než čekat na to jeho. To je pravda, o svém životě si má rozhodnout ona sama, ne on.

vidím to na viacero riešení len si stačí vybrať:

1. tvoj muž je tzv. "prietrtník" , to znamená , že má véélmi široké srdce a véélmi tvrdý ....., no a medzi medzi nami, sorry ale mladej defčici odolá len charakter, čo po roku a pol asi tvoj muž nieje, a ani nemieni skoncovať, z toho vyplýva že sa počas rokov asi bude zamilovávať často, čítaj a zistíš, že nejaké napr. tehotenstvo ženy a pod. nijako prietrtníka neobmedzuje....

2. ak ho kopneš do zadku teraz ušetríš si mnohomesačné či ročné kvílenie, bolesť, náreky a pod. a prosto načo mu v šťastí prekážať a stáť

3. možeš sa zmieriť so skutočnosťou aká je, a prijať jeho styl, a on bude do sveta vytrubovať , aká si úžasná, skvelá , tolerantná , proste perfektná žena, matka bla bla bla

4. nájsť si  tiež mladého zajdu, zamilovať sa, poriadne si s nim zaskákať, a manželovi prízvukovať ako ho máš rada, a že vlastne o nič nejde, nech to ustojí, a neprestať sa k nemu pekne správať

5. paradoxné je, že títo ludia so širokým srdcom  - prietrtníci, akosi nevedia dopriať a tolerovať to isté čo sami robia aj svojej polovičke. ono keď to tu budeš čítavať, zistíš , že druhá  možnosť je naj.....aj tak to vedie väčšinou do dža

Je dobré to vidět z mnoha stran - děkuji vám.
simply.net: koresponduje i v mé přítomnosti s prohlášením, že je to pracovní a musí to vyřešit. Ale asi protože ví, že jsem na to už alergická tak se snaží tvářit "nenápadně". Což mě možná znervózňuje o něco víc - na jednu stranu si říkám, že se tedy snaží brát ohledy a na druhou vrtá ten červík "pročpak to asi schovává, že by to nebylo pracovní?".

Koi: no s plánováním rodiny jsme původně (když ještě nebylo jasno) počítali po novém roce, ale za této situace jsem mu to odmítla s tím, že nejřív nám musí být líp a oni dva to musí mít vyřešené. Opravdu hodně ho tohle moje rozhodnutí vzalo. Teď je v takové nějaké divné depresi, že nic nemá smysl, protože všechno zklazil a nemá to řešení. Dřív po vážných rozhovorech na něm nebylo znát, že by zanechaly stopu.

Kukačka: S těmi kufry, mě zatím přijde, že všechny jeho vlastnosti by měl mít člověk se kterým chci žít. Nechci se vzdát jen pro to, že na chvíli zakolísal - pro to jsou přeci manželé, aby se o sebe opřeli, když je jim těžko. Jen se bojím, že nepoznám tu hranici zakolísání + potřeby mojí pomoci a tolerance, aby to zvládl a toho, že si se mnou mává jak chce a spokojeně aplikuje mnohoženství. Asi jsem ještě příliš naivní (ale nejsme svoje první lásky). Ani to neznám z domova - naši byli vždycky v pohodě, táta nedal sebemenší důvod k jakýmkoliv pochybnostem a máma byla vždy trpělivá, když mu něco přelítlo přes nos a vrčel a čekala až se to srovná.

shidenkai: říkala jsem, že bych v tomto případě balila já, neboť jsme u jeho rodiny.

Sofi1: A nevzdá to pak? Nebude si myslet, že jsem ho už odsoudila, nechci ho, hledám si jiného, a tak se přestane snažit to nějak zvládnout?

Damila: třetí možnost je pro mne nepřijatelná, přijde mi strašné s někým jen tak existovat vedle sebe, to už je lepší odejít. Ještě se chci zeptat na variantu - podmínka: přestaneš dělat do dobrovolnou činnost v rámci níž s ní pořád něco řešíš (tj. minimalizuješ to že se uvidíte třeba na 1x14 dní, nebudete mít důvod si psát) a já zůstanu? Má něco takového naději na výsledek nebo to jen povede k tajným rande? K tvé otázce, nebráníme se jeden druhému, ta myšlenka že sahá i na ní, ně občas napadne a nic moc, uznávám.

Dakota: No na prohlášení že jdu na kafe s jedním kámošem, kterého jsem viděla jednou a pozval mne (i když to mělo být jen vyměnit si nějaké knihy, které jsem měla někomu donést), reagoval hodně nezvykle :-) Strach, rezignace, nejistota. To u něj neznám.

estet: za celou dobu co se známe (ca 4-5 let) se na jinou ani nepodíval, až teď. Tak nevím jestli lze z tohohle zamilování vyvozovat jaký bude dobudoucna.

KUKI - toho tvýho chlapa muselo být moc těžký se vzdávat :-) a taky ti závidím to porozvodové zaopatření od něj, ani ne to finanční, ale že s tebou nepřerušil kontakty a pořád si tě váží jako ženy, se kterou šel kus života. To ke mě se ex chová tak, jako by litoval každého dne, který se mnou musel strávit = nechová se nijak, ani mě nepozdraví. A to mi kolikrát v manželství říkal, jak je nám spolu dobře, jak nám vše vychází.

O-" .... jste spolu velmi krátce, nejsou ještě děti, v podstatě si teď nastavujete vzájemně hranice tolerance, ve kterých byste v manželství dál žili. Tvůj manžel považuje za normální, že má důvěrnou kamarádku, kterou ty budeš tolerovat. Těžko ho soudit. Třeba to tak opravdu má. Ale po pravdě si spíš myslím, že ho fascinuje to lehlé flirtování a drobné důvěrnosti a nechce se toho vzdávat. Napadá mě, zda by byl stejně odolný i vůči tvému důvěrnému kamarádovi. Tohle si musíš rozhodnout sama. Podle toho, jak chceš dál žít. Jestliže ti to vadí, začínáš silně žárlit, vyvoláváš kvůli tomu hádky, tak zřejmě to už je za tvými hranicemi tolerance. Manželovi jsi to řekla, on to změnit nechce. Pak asi opravdu budeš muset tenhle vztah vzdát. Když se s tím totiž nějak smíříš, musíš počítat s tím, že přijde v budoucnu jiná kamarádka a z tebe se stane stíhačka, nepříjemná sama sobě.

O-" ,
podle toho, co píšeš, mi stále více připadá, že je takový nějaký nedospělý, že vlastně neví co chce, a nejradši by, kdyby se to za něj nějak vyřešilo.
Jakoby stál opodál a jen nešťastně sledoval "co se mu to děje".
Skoro je mi ho líto. Působí ne mě tak zranitelně a bezmocně...je takový opravdu?

eset napsal(a):

tak to vedie väčšinou do dža

Do dža? To ma zaujalo. Odkiaľ to máš? :D U nás na xchate to používame celkom často. :D Také "roomové rčení". :D

a ta na vyhodze tak rečuju

O, tak mám pocit, že  rozhodnutí chce hodit na tebe. Že nic nemá smysl? Ale má. Že vše zkazil? Ještě ne vše když jsi stále s ním! A že to nemá řešení? Ale má. Ty to víš dobře, ale on jakoby se vymlouval, on musí zlikvidovat svůj vztah pokud chce tebe. Musí chtít se začít chovat tak, aby získal zpět tvoji zdravou důvěru v něj a váš vztah.
Jak psala Sofi, zkus si koupit kytku. Taky jsem si ji koupila  a kupuji dodnes a trochu to funguje i když se neoptá odkud se květina vzala, jsou cítit otázky ve vzduchu. Jdi do kina a příjď  déle, hlavně se na to vystroj.
Sama dobře víš, kde je hranice vašeho oddálení a kdy by měl začít reagovat a snažit se tě získat zpět a uklidnit tě.
Opravdu méně bolí jen tvé osobní rozhodnutí než když řešíš otázky:"A maminko, kde je tatínek?" Uděla jsi moc dobře, když jsi odložila založení rodiny.

Sofi ahóóój. Jak jde život holka, moc ráda Tě tu vidím. :par::par: Kde je asi Blanch, Žabka, Kamarádka .....

Damila: je o něco mladší než já (25) a upřímně řečeno nevím jak odpovědět. Vždycky byl velice rozhodný, rázný, zvyklý čelit problémům, řešit je a bojovat s nimi, velice temperamentní a silná povaha. Ale cokoliv se týká tady toho tak se chová divně. Nerozhodně, razance žádná, spíš pořád jen provinile kouká (což mu nebrání v tom jít s ní sportovat). Jo možná, když přemýšlím o tvých slovech "aby se to za něj vyřešilo" tak mi to tak někdy připadá. Když mu sdělím, že jestli mu na ní tak záleží ať za ní jde, tak nic, jen řekne že chce žít se mnou a na ní zapomenout, když mu ukážu jak mě to bolí a ukážu mu i cestu jak udělat aby to bylo lepší, tak nic, že to nejde nebo nedokáže, když mu řeknu že zvažuji odchod, tak nahodí smutný výraz a nic, a poprosí mne abych to nedělala, že mě má moc rád. Ale činy nějak žádné - a nebo jsem zaslepená a nevidím je. Prostě najednou se plácá v postoji "je to špatně, já vím, ale nejde s tím nic dělat, takže ti dám najevo, že jsi pro mne důležitá, ale víc pro to udělat nemůžu". Takový nebyl, vždycky i když to nebylo příjemné a pohodlné tak hledal cesty, řešení.

Salen: kdyby kamarádka, tak to asi zvládám bez problémů, jenže oni jsou do sebe zamilovaný. Proto mi to tak moc začíná vadit. Asi se cítím ohrožená.

Koi: A jak to pak řešit, když se zeptá odkud ta kytka je (což se 100% zeptá)? To mám lhát a vymýšlet si nesmysly?? A když přiznám, že jsem si jí koupila sama, bude to celé k něčemu?

teba má moc rád, ju miluje
rodinu odkladáš, lebo vieš, že by neprestal
vie, že ti  to ubližuje, ale neurobí nič
prečo nešportuje s tebou?

ak ho nechceš nechať, zostáva ti iba trpezlivo čakať na to , že mladá začne tlačiť na pilu, asi do roka, no a potom sa uvidí
chová sa previnilo, lebo má výčitky,   bol bojovník a rázny muž, tak teraz nekoná lebo nechce, čakaj otázku prečo vás nemôže mať tak nejak obe?

O-"
pokud jsou zamilovaní, tak s tím nenaděláš vůbec nic. A jsem přesvědčená o tom, že on také ne. Já tomu říkala, že můj m onemocněl. Chce to čas, mraky času. Je to moc, moc těžké, protože ten čas potřebuje člověk přežít.

O, ty jsi tak hodná a nerozhodná, že to nebudeš mít v životě vůbec lehké.

helena napsal(a):

Proč si nesbalíte kufry sami a nejdete, není důvod aby odcházel muž.

Protože chlap může odejít s kufírkem, ve kterém má dvoje trenky, z toho jedny špinavé a několik lichých fuseklí, kdežto dámský šatník potřebuje stěhováky - žejo, holky http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png?
Ale jinak je to dobrá představa - pán trvale instalovaný v bytě, kterým procházejí dámy podle jeho momentálních potřeb, tužeb a stavu domácnosti http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png

Mám dojem, že je to přesně naopak - tipické spíš pro ženy, ale neberte to ve zlém, že.

O: na tu kytku můžeš po váhání říci, že jsi si ji koupila sama, ale může to znít tak nevěrohodně, jako by ti ji koupil jakýkoliv chlap z telef. senamu. To co odpovídáš Damile je dost závažný. On asi řeší s kterou z vás bude.

Psala jsi, že týden pracuješ mimo. Byl by problém nepřijet domů a sdělit mu, že přijedeš až se rozhodne. jen pro jednu z vás.

Koi:no už jsem požadavek, aby se rozhodnul zkoušela kolem nového roku - výsledek - "Jsem rozhodnutý být s tebou, ale nemůžu poručit citům, aby přestaly existovat. Vídat a komunikovat s ní potřebuji - kvůli práci, oba to co cítíme nechceme a zkoušíme to zvládnout. Komunikujeme čistě pracovně a to co dělám je pro mne a tu organizaci hrozně moc důležité (v překladu - netuším co by udělal, kdybych požadovala, aby tu dobrovolnou činnost ukončil). Snažím se to omezovat na minimum a už ti všechno říkat a starat se a mít tě rád jak nejvíc dovedu. Akceptovali jsme, že se máme rádi, nemůžeme to potlačit a proto si občas vyměníme i nepracovní zprávu nebo se nám stýská či si napíšeme něco něžného (přiznal že si ještě teď říkají lásko a vyjímečně napíší miluji tě, chybíš mi a tak), ale nechceme to dále rozvíjet a nějak budovat."
Tak já nevím co si s tím počít. Jestli vydržet a dát mu čas a věřit, že to myslí vážně, nebo jít do radikálních řešení - buď ona a práce nebo já.  Jsem moc nerozhodná to vám všem dávám za pravdu :-) , ale pomocí takovýchle diskuzí (+ s blízkými kamarádkami a psycholožkou) se snažím najít řešení, které bude alespoň relativně nejlepší. Proto jsem ráda, že komunikujete (i když ne vše je rozhodně to co bych "chtěla slyšet").
Jak psala Uzlík, zamilovanost je jak, když ti onemocní :-( A asi věřím, že i když si člověk řekne, že nesmí tak city nereagujou. Jen ho dokopat k tomu to nějak aktivněji řešit a nečekat, že to samo přejde s režimem jaký mají.

O: no to je síla. Samozřejmě, že city musí nechat odeznít s tím ty nic nenaděláš, ale nemusí je přikrmovat nepracovními sms, slovy lásko a miluji tě. Může prostě nereagovat na takovou sms a bude to vůči tobě čestné a můžeš mu začít věřit, že myslí vážně co říká.

On si píše, oslovuje ji lásko, oba to chtějí ukončit a Ty chodíš k psycholožce??? Já tam nevidím žádnou jeho snahu. Hodný může být na vás obě!

On se s ní nemusí stýkat pracovně? To dělá něco dobrovolně nad rámec prac. činnosti? Mohl by tuto činnost ukončit, aniž by to ohrozilo jeho práci?

Pokud to ustojíš, on zjistí, že si necháš hodně líbit a není nutné se rozhodovat (do konce roku) tak rychle, jak ty si přeješ. Přitvrď  nebo budeš celý život v jeho závěsu a on nebude brát ohledy na tebe. Podlehne dalším slečnám/paním a bude věřit, že ty to pochopíš a zvládneš.

Koi:hmm vidím to podobně, jenže ať se mu to snažím ukázat jakkoliv, tak se mi to zatím nedaří a tvrdí, že dělá co může, aby mi vyhověl.
On se s ní stýká v rámci dobrovolné činnosti pro mládež (jak jsem psala, že je pro něj ta práce hrozně důležitá a on pro ně tady, tak jsem tím myslela tuhle) - tj. mimo oficiální zaměstnání. Tam jsme oba vyrůstali (i když každý v jiném městě) a tam jí i poznal. Takže pracovně myslím v rámci řešení problémů a chodu této organizace. Ukončit aniž by dostal padáka z normální práce to samozřejmě jde, ale jak jsem psala výše, naprosto netuším co by mi na to řekl, když mi od začátku zdůrazňuje jak je to pro něj důležité a i mi nabízel jestli bych jim nechtěla taky pomáhat. A na náznaky co s tím skončit reaguje vždy silně zamítavě a ne prý kvůli slečně, ale kvůli té práci. 
No a pak ty občas obědy - na které jsem se dozvěděla, že jsou bezvýznamné a já zbytečně hysterčím a ten sport, kdy jsem se dozvěděla, že nikdo jiný s ním tam chodit nechce, že když zjistil že mi to tak vadí že zkoušel napsat i kámošům (abych s ním chodila já,  tak tam co týden nejsem a ví, že to je zrovna druh sportu, který mě nikdy nebavil, a tak se mne ani neptá jestli ho doprovodím) a přeci se snaží jen o přátelství a normální komunikaci. Že na obědě stejně řeší práci a aby sportoval jsem vždycky chtěla.
Prostě má odpověď na všechno a takovou, proti které jsem zatím nenašla nějaké pádné argumenty, které by pochopil.

Asi pro tu tvou poslední větu jsem to poslední dobou začala více řešit - hledám tu hranici mezi pomocí a tolerantností a tím, aby ze mě nedělal "vesnický balík" co si s ním může dělat co chce. Moc o něj nechci přijít, protože je to muž, který mi pro život vyhovuje a zároveň moc nechci, aby si se mnou někdo mával jak se mo zlíbí. A tak hledám způsob jak to ubalancovat někde mezi.

no v každom prípade je to rozhodný muž a dobre vie čo nechce. pre teba mu stačí robiť psie oči.
obávam sa že ťaháš za kratší koniec. s dobrovoĺnosťou by mohol začať najmä doma.
ak alkohlik CHCE prestať piť, tak sa vyhýba miestam s alkoholom, zruší a v jeho prítomnosti rituál prípitku  a z okolia vymiznú fĺaše s alkoholom. on nechce.....

O-" napsal(a):

Koi:no už jsem požadavek, aby se rozhodnul zkoušela kolem nového roku - výsledek - "Jsem rozhodnutý být s tebou, ale nemůžu poručit citům, aby přestaly existovat. Vídat a komunikovat s ní potřebuji - kvůli práci, oba to co cítíme nechceme a zkoušíme to zvládnout. Komunikujeme čistě pracovně a to co dělám je pro mne a tu organizaci hrozně moc důležité (v překladu - netuším co by udělal, kdybych požadovala, aby tu dobrovolnou činnost ukončil). Snažím se to omezovat na minimum a už ti všechno říkat a starat se a mít tě rád jak nejvíc dovedu. Akceptovali jsme, že se máme rádi, nemůžeme to potlačit a proto si občas vyměníme i nepracovní zprávu nebo se nám stýská či si napíšeme něco něžného (přiznal že si ještě teď říkají lásko a vyjímečně napíší miluji tě, chybíš mi a tak), ale nechceme to dále rozvíjet a nějak budovat."
Tak já nevím co si s tím počít. Jestli vydržet a dát mu čas a věřit, že to myslí vážně, nebo jít do radikálních řešení - buď ona a práce nebo já.  Jsem moc nerozhodná to vám všem dávám za pravdu :-) , ale pomocí takovýchle diskuzí (+ s blízkými kamarádkami a psycholožkou) se snažím najít řešení, které bude alespoň relativně nejlepší. Proto jsem ráda, že komunikujete (i když ne vše je rozhodně to co bych "chtěla slyšet").
Jak psala Uzlík, zamilovanost je jak, když ti onemocní :-( A asi věřím, že i když si člověk řekne, že nesmí tak city nereagujou. Jen ho dokopat k tomu to nějak aktivněji řešit a nečekat, že to samo přejde s režimem jaký mají.

Toto je podľa mňa oveľa nebezpečnejšie ako dobre si psolu ... hm, zacvičiť. To kúzlo neokúseného a len tušeného je oveľa väčšie a oveľa nebezpečnejšie, lebo všetko ostáva vo sfére fantázie a ako je známe, vo fantázii je na rozdiel od reálu všetko dokonalé. Vždy mi pripadali platonické lásky typu "my to potlačíme, lebo to je mravnejšie" oveľa nebezpečnejšie, lebo takto sa dá aj v osemdesiatke špekulovať, o čo lepšie by to bolo bývalo s Aničkou, hoci v reále by sa s Aničkou do hodiny zhádal a do dvoch týždňov rozišiel. Achjo, toto je nahovado situácia.

O"-tak to je fakt sila "lasko, miluji te". Teraz mam dilemu, ci ta obvinovat alebo lutovat. Ja by som to neustala ani nahodou. Je sice este mlady, mozno nemal tych lasok tolko, ale ked si to teraz nechas, kde mas zaruku, ze toto je jeho posledna platonicka laska??? Ja by som asi na nejaky cas vypadla, vycistila si hlavu a potom jednala na rovinu.

Salen napsal(a):

KUKI - toho tvýho chlapa muselo být moc těžký se vzdávat :-) a taky ti závidím to porozvodové zaopatření od něj, ani ne to finanční, ale že s tebou nepřerušil kontakty a pořád si tě váží jako ženy, se kterou šel kus života. To ke mě se ex chová tak, jako by litoval každého dne, který se mnou musel strávit = nechová se nijak, ani mě nepozdraví. A to mi kolikrát v manželství říkal, jak je nám spolu dobře, jak nám vše vychází.

Ale přerušil, nevídáme se, dětí se nezeptá...už mě to nebolí tak jako dřív.
O" - nemám co dodat, ještě tě toho hodně čeká. Počkej, až se za 2 roky ohlédneš zpět.
víc nekomentuji

Ahoj Uzli,jsem tu,to vis taky jsem koukla na tema "zamilovany manzel" ...:-))))))  a tak přemyslim,že ja si vlastne tehdy neuvědomovala,že on je chudak nemocny...:-)))) je to fakt,teprve ted kdyz si na to vzpomenu,tak mi to dochazi.....a kdyz to tu čtu,tak si na to vzpomenu,trochu me přeběhne mráz po zadech a trochu usměv na tvaři,že už je zase "zdravy"  .....a taky přemyšlim,jestli mě ty leta trápeni staly za to.... nevim.... poznamenalo mě to,to je fakt,ale je fakt,že o mě úpečuje ,jak nikdy  a už mu to nějaky ten patek vydrželo....ale kdybych se mela postavit do situace O" , myslím,že ve vztahu bez dětí bych to rozsekla a šla od válu,zvlaště,kdyby mě řekl to co jeji m....to bych asi nerozdejchala...ytracena důvěra se těžko vraci,možna jak u koho...ja jsem ale proste takova....

    A jak u tebe...???  Jsi doufam v poho....:-)))))

Musím také reagovat, můj příběh je na vlákně Po odhalení "nevěry", a možná je z těch optimističtějších. Teď, s odstupem 5 měsíců po chvíli, kdy jsem přišla na to, že manžel touží po jiné ženě, musím přiznat, že radikální řešení jako kufry za dveřmi by asi bylo špatně. Také jsem se to snažila vidět jako infekci, se kterou bojuje, a za pravdu mi dalo to, že se z ní nakonec (po třech měsících) vyhrabal. Stálo mě to hodně úsilí, nevidět ty příznaky, být sama sebou, nehysterčit, nedělat dusno "ze msty". I tak mám pocit, že bych se bývala mohla stavět na hlavu a nepomohlo by to, kdyby on nechtěl a kdyby láska ke mně nepřevážila to, co cítil k oné jiné ženě. Teď je to tak, že, ač jsem se snažila náš vztah ještě trochu uvolnit, abychom oba dostali prostor k rozhodnutí, paradoxně on se více přimknul, ke mně i k synovi. Samozřejmě nevím, proč to přešlo, ale výsledek se zdá jasný. Ovšem jeden pocit přetrvává, a to je vědomí dočasnosti a pomíjivosti - nic není jisté a definitivní. Co z toho vyplývá pro O?
Nic a nikdo nikoho nepřiměje, aby cítil něco jiného. Ani on sám sobě poručit nemůže. Můj muž je o 20 let starší než tvůj manžel, a tudíž jinak motivovaný, navíc jsme spolu dvanáct let. Ve vašem věku bych byla radikálnější, dnes přemýšlím jinak. Na tvém místě bych se snažila přijít na to, jak silný cit chová k tobě. Za deset let a s dětmi bude mít stejná situace daleko složitější řešení. Ještě máš čas to zjistit. Ber nadcházející čas jako "time-out", udělej si odstup, dopřej mu (sama v sobě) dobu na rekonvalescenci. Jedno ti ale mohu zaručit: už navždy bude tohle intermezzo v tvé paměti, a máte před sebou dlouhou cestu, na které přijdou chvíle, kdy budeš muset posbírat všechno dobré, co jste spolu prožili, aby tě to vytáhlo z toho příkopu, do kterého jsi třeba spadla. Tohle tě ale bude tahat zpátky, tak nedopusť, aby to bylo silnější.

...prave proto jsem psal O to,že v jejim věku a bez dětí vlastne začínat manželství s takovou tihou v srdičku je dost těžke...Jeji m. je ještě hodne mlady na to ,aby se to dalo omluvit tím,že si chtel ještě neco dokazat,že jejich vztah už neměl štavu apod......

Čau žabko, Sofi a Uzlíku, ráda vidím starou squadru! :supr:
S Blanch, Kuki a Míšou 43 se občas sejdem, tak tu jen  občas přicmrndáváme ;) moudra.

Ahoj žabičko,
jsem ráda, že jsi napsala. Já jukám celkem pravidelně a občas něco přicmrndnu. To víš, rána je ještě citlivá, ale někdy mám pocit, že ta rána musela být. Bez té rány bych asi  nikdy se svým m neprožila to, co prožívám teď :hjarta:. Možná to tak mělo žabičko být, možná nás to mělo i poznamenat, protože já nevím jak ty, ale já postupem času přestávám očekávat, nestavím si vzdušné známky, protože už vím ....... Spíše mě přepadne smutek a přijde mi vše moc líto, ale už zase vím, že druhý den ten smutek odejde a nechá mě chvíli si odpočinout. A také mám pocit, že když přijde nějaká krize, tak nás ještě více semkne dohromady. Nepíšu ani že jsem šťastná, ani že jsem nešťastná. Prostě "jsem" a to mi teď nějak stačí :par::par:
Ahoj Regí, zahlídla jsem Tě mezi hubeňourama :lol: v "jablíčkách". S těma kilama je to taky pěknej záhul, co??? :lol:

HanB, Uzlík, zabka: Aspoň na vás vidím nějakou naději, že zase bude dobře a ne všechno nutně končí úplným fiaskem :-) Jsem si jistá, že mě má opravdu moc rád a moc mu na mne záleží. Asi to chce čas, aby zapomněl, čas zapracovat na tom co k tomu vedlo - vyjasnit si co nám ve vztahu chybí a zkusit hledat řešení. Zářez zůstane navždy a asi znervózním, kdykoliv se budou mít někdy vidět, představa budoucnosti s tím, že nosí v srdci i jinou bolí pekelně, ale žít se s tím asi dá (musím si říkat, že ona má jen pár zpráv a pár hodin týdně a bez naděje na budoucnost a já mám všechno ostatní, případně jí občas můžu nějakým dobře mířeným dotazem aspoň znepříjemnit den - je ochotná se mnou komunikovat, samozřejmě pouze iniciativou z mé strany, jinak kolem mne chodí velice obezřetně). Výhodou snad je, že jsme zatím pár velice mladý co si své rituály a komunikaci teprve buduje - takže můžeme najít příčiny a zapracovat na nich. To lze asi při dlouhodobém soužití těžko.
Nedá se to u něj nijak omluvit - a naštěstí to ani nezkouší. Nemusí si nic dokazovat, zatím mu nechybí postel ani obdiv "holčiček", nejsem nějaká šereda nebo zahrabaná intelektuálka, nejsme si lhostejní, nežijeme vedle sebe ale spolu. Prostě to cítí, přišlo to samo, našel u ní něco co mu u mne chybí (aspoň už začínáme přicházet na to co) a udělal chybu, že to nechal projevit (a ona taky). Teď se plácá mezi dvěma ženskýma, které moc miluje a nechce jim ubližovat a hledá cestu ven. Myslím, že chybujeme oba - on nemá dostatečnou kázeň, aby si jí zakázal víc než je nezbytně nutné a já zatím nedokáži akceptovat i pouhé přátelství (a vlastně vůbec její existanci) s ní a zatím mu nedokáži plně znova věřit. Takže se v tom motáme zatím jak začarovaném kruhu (oba přesvědčeni, že první musí ustoupit ten druhý). Ale my na to přijdeme a rozmotáme to :-)

tracy: záruku nemám nikde, nezbývá než věřit. Záruky nám život nedává žádné, třeba by ten další byl ještě větší sukničkář, třeba by chlastal, třeba by vyžadoval teplé večeře a žárlil... Třeba by byl opravdu můj nejideálnější muž. Kdo ví. Asi to nechci končit kvůli jednomu problému - máte pravdu může být jen tím prvním a pak už bude všechno mnohem složitější a cesta zpět bude bolet stokrát víc a nejen mne, ale kdybych vždycky utíkala při prvním problému, tak se asi nikdy rodiny nedočkám :-) Nebo máte pocit, že existuje ideální manžel a tak se ho vyplatí roky a roky hledat? :-)

Asi to zatím řeším jak píšete - dávám si oraz, nereaguji přehnaně vstřícně, nechávám si odstup (pokud to vůbec je v této situaci možné), ukázala jsem hranice a teď sleduji co to udělá. Asi si v nové situaci teprve zvykáme (taky už asi pozapomněl, že umím vystrkovat růžky a postavit se na odpor a důrazně protestovat a požadovat opravdu něco neústupně - takže třeba jen jak dítě zkouší, jestli je nutné mě vzít vážně, jestli se ozvu když hranice překročí).

ahoj všechny "starý" babinetky,
už se tady moc nepromenáduji. Občas juknu, ale necítím se na rady či posouzení.
Regi, jak čtu, pořád samý úsměv, to je super. Uzlíku, je už vidět, že těch b... dnů je už jen poskrovnu, a to je velký úspěch. A u mně? Cítím se fajn. Nevěru beru jako velkou lekci života, ze které jsme se oba poučili a ke které se ani jeden z nás nevracíme. Zapomenout nejde,  je to jako když se řízneš a rána se zacelí, ale zůstane jizva, která občas připomene, že jsme měli namále. Je zvláštní, že čím více mu dávám prostor tím více se jak se říká drží máminy sukně ( teda té mojí) a rád vykládá, jak má skvělou manželku. Dokonce za mnou poslal manželku svého známého, který se "zapoměl" a ona neví jak dál. Prý jí poradím jak to zachránit. No musela jsem se smát, protože rady typu gutalax, no nevím, nevím. Do lékarný ji nepošlu, ale na babinet určitě. I když už tady moc nebrousím, přesto na Vás, mé "přítelkyně" vzpomínám a doufám, že se máte dobře:)

Jo jo, uzlíčku, tak tak , můj leitmotiv od té doby, co jsem se na sebe koukla bez růžových brýlí .Zbytek na jablíčkách :D

Sofi, ale i Blanch, Michaela43 a další, já jako "pozůstalá" si myslím, že je veliká škoda, že už moc nepíšete vaše moudré rady. Přesto, že se neznáme, brala jsem vás jako své vzdálené a moudré přítelkyně. Chybíte mi.
Ale chápu, že jste si zvolily tuto cestu.
Přeji vám co nejhezčí život se spoustou sluníčka. :pussa:

Jeee. tak Blanch a Michaela43 ... strasne davno sme sa nevideli, najma s Blanch.

Jeee Sofi, gutalax v kafi, to mě tenkrát fakt rozesmálo.  Tak jako facka Romi, kterou vpálila - tuším milence na náměstí, když se tam vyskytovala s manžílkem??  Tak nějak to tenkrát asi bylo, co?  :lol:

Ahoj Sofi, tvůj gutalax mě tenkrát jako jedna z mála věcí dokázal rozesmát :lol: , když na to tak dneska vzpomínám, i jsem ho chtěla koupit. Nezapomenu, na tvůj popis , jak opečovávat chudáka, když je mu zle ...........
Doufám že se máte všechny dobře :supr:

uzlík napsal(a):

Sofi ahóóój. Jak jde život holka, moc ráda Tě tu vidím. :par::par: Kde je asi Blanch, Žabka, Kamarádka .....

ahoj uzlíčku a všichni ostatní , také já sem stále nahlížím a čtu co nového a kdo kam poskočil dál.Je mi vždy dost smutno , když sem přibyde nějaká nová pisatelka s bolavou dušičkou. Život je tak krátký a tak si ho dovedeme otravovat a ubližovat. Taky žiju- jak napsala uzli ,ale tak nějak jinak bez plánování ,očekávání , prostě jsu tu ..O. ČTI NAŠE PŘÍSPĚVKY A SAMA SE ROZHODNI JAK DÁL CHCEŠ ŽÍT

ahoj holčičky a ahoj "o" - na tvojí zprávu jsem ti odpověděla, jsem tu pro tebe, pokud ti to k něčemu bude a pokud budeš chtít..
moc ráda čtu o vás všech, které jste se tu hrabali z popela ve stejný době jako já....že se máte fajn a že vás duševní zdraví neopustilo...:), tak se držte, užívejte si dnešek, minulost na nás tak nějak hrozí prstíkem, abysme nezapomněli a budoucnost je značně nejistá.....takže proč si dělat starosti dozadu a dopředu....

"O" - jsi skvělá, myslím, že tvoje názory jsou na to jak jsi mlaďounká prima, jen je mi líto, že tě to potkalo tak brzo....ale možná ....na druhou stranu - budeš mít pár let k dobru už tak nějak probuzená a - aspoň pokud budeš mít časem stejný pocity jako já - něco jsem sice ztratila (pocit iracionální jistoty atd..), ale daleko víc jsem tim získala a zdaleka nejen v manželství, ale hlavně ve vztahu sama k sobě a ke všemu okolnímu světu, tak se drž a tady vidíš od těch všech holek, že svět se sice na chvíli zhroutí, ale rozhodně neskončí a nejvíc záleží na tobě, jestli se ti po tom všem víc rozjastní, rozsvítí a tak nějak zjednoduší a nebo se ponoříš do tmy a budeš kolem sebe zoufale mávat a volat ....myslím, že je jasný, kterou variantu si vybrat a to je jen na tobě. jde to.

Je mi sympatické, jak některé z vás nazvaly zamilovanost partnera "infekcí"... dobré přirovnání. Tenhle partner došel za svojí ženou jako k doktorce a "sdělil" jí všechny příznaky nemoci, podle mně úpřimně a se snahou vyléčit se... to bych považovala za velké plus (nemyslím si, že nic nedělá, aby se "vyléčil". Myslím, že udělal maximum, přiznal všechno a šel k ženě hledat pomoc).
O-čko, miluješ ho, znáš jeho klady, on myslím fakt čeká od tebe, že mu pomůžeš se "vyzdravit". Kdyby to po tobě nechtěl, lhal by, tutlal... Je to plně na tobě. Najít vhodný lék není snadné. On se pořád přibližuje ke "zdroji infekce", toho se vědomě nechce vzdát... myslím, že zamezit přístup nebude účinné. Ty musíš najít protilátku.
Psala jsi, že tvůj pokus o stejné jednání ho znejistil (schůzka s přítelem, kytka, ev. nečekaně se nevrátit včas domů a pod.), to bude zřejmě cesta. On by totiž měl přijít na to, že když se bude pořád "hloupě přibližovat ke svému zdroji infekce", paní doktorka ho z ordinace vyhodí a nebude ho dál "léčit"...
Držím palec... :rock:

Zase nějaká ta zprávička pro vypsání a myšlenky co mě tak napadají. Vlastně sepsáním třeba problém analyzuji i si na něj odpovím :-)
Lucie33, ViktorkaLove - děkuji za povzbuzení, Vždycky mne to dostane z nejhoršího.

Dost jsem se tu dočetla - nechovat se k muži jako k dítěti. No já vlastně nevím jestli to dělám a proto mi utíká nebo ne.
Pravda je, že domácnost řídím já a jakékoliv pokusy ho zapojit samostatně z dlouhodobého hlediska troskotají a téměř vše funguje rozkazem nebo přímou konkrétní žádostí. Sice jsem mu přidělila od začátku nějaké úkoly, ale pokud nezačnu připomínat, brblat, vyčítat, protestovat, tak je prostě nekonečně odkládá s tím "jo já to udělám večer, ráno, zítra, někdy.." Dovolené a volný čas, zábavu z větší části řeší on, protože na to už jaksi nemám sílu. A to jak už víte mám trpělivost dost velikou. Možnost si to sám uspořádat má velikou, ale ne věčnou, protože pak je výsledek, že já svoje úkoly plním a on si dělá jen ty části co ho baví a zbytek, až když dám opět impulzy. Iniciativa v těch "nutných zlech" žádná, nakoupí, když mu to "přikážu" a ještě si nechá přesně popsat co, utře prach až po silných protestech, pomůže s vařením po konkrétní žádosti - dones, udělej, podrž, Říká, že mu to takhle děsně vyhovuje, že je zvyklý, že celou domácnost řídila příkazy jeho maminka. ,,, Prostě, asi jsem mu zkoušela dávat tu volnost si řídit život ve dvou sám, ale nějak to nefunguje vyváženě a nevím proč. Pokud to má doma nějak fungovat, tak ho řídím jak děcko, i když jsem nechtěla a nechci,  Jak jste mužům ukázali, že je potřeba dělat i nezábavné věci aniž by u toho na ně hystericky vřískala mamka nebo manželka, aby pak měli oba partneři prostor plánovat volný čas?
Asi se to vztahuje k tomu, že jsem se dozvěděla, že vlastně jsem prý ztratila fantazii, nadšení vymýšlet nové věci, páchat blbosti,...(což všechno má ta druhá a to ho na mě dříve taky fascinovalo), že to všechno dělá už jen sám, že se nerozvíjíme. Asi má v něčem pravdu, poslední rok to je z práce do práce, přejet na druhý konec republiky, zas so práce, vrátit se domu se o všechno postarat, zaběhnout se někam pobavit, kam vymyslí a zas znova, protože nějak nemám sílu řídit a vymýšlet něco jiného, večer padám utahaná do postele. A tak si teď říkám co s tím a jak to změnit. Když mi bude pomáhat sám nebudu muset myslet na celou domácnost, tak budu mít energii vymýšlet ptákoviny, Ale on to asi nevidí. Nebo je moc idealistické čekat od muže samostatnou pomoc, jak se vyhnout výčitkám, že se zas na něco vyfláknul? (Protestně kašlat na moje povinnosti moc nejde, bydlíme dočasně s babičkou, která to prostě i přes opakované domluvy udělá za mne s tím. že mi pomůže. když "nestíhám" a dělává každou chvíli něco za něj, protože "se na to nádobí dívat celý den nevydrží").
Většina mých koníčků vlastně přestěhováním a tímhle lítáním vzala za své. Všechno jsem to měla tam, kde jsem žila a najednou jsem ve městě, kde se skoro ztrácím i cestou do práce. Asi si můžu zkusit najít i něco svého tady, ale to už pak fakt se budeme potkávat tak v noci v posteli a to jen občas, když budu na tomhle konci republiky. A tak to asi taky nemůže fungovat?

Víte co mi po promyšlení tohohle vlastně došlo? Že jsem najednou najela na úplně stejný model domácnosti jako je moje mamka. 100% plné nasazení a obětování pro rodinu. Doma jsme vždy měli plný servis, tatík řešil pouze zajištění rodiny a dovolené. Mamka si nějaké koníčky našla, až teď co jsme z domu a tak nějak jsme jí tam dokopali a doma se sama začala hrozně nudit.
A je to dost strašný zjištění :-)

Mílá O, při tom dlouhém čtení mi po celou dobu blikala v hlavě kontrolka a neodbytná otázka, kterou ti položím. Opravdu to takhle jak popisuješ dělat MUSÍŠ? Prací  s dojížděním počínaje a ostatním maratonem  během dne konče. Já tomu moc nerozumí, protože já už bych dááávno začala to zmatené hektické klubko rozmotávat. Všechno se dá změnit, všechno na světě , jen se neprve musí začít ve vlastní hlavě a u vlastního myšlení a ty tam máš stále čím dál tím větší chaoz a nejsi schopná na základě toho utřídit své myšlenky a priority.
Položila sis někdy otázku, co by se stalo, kdybys z toho věčného kolotoče vypadla, třeba donuceně, třeba na základě nějaké nemoci??: Zbořil by se svět nebo by to nějak šlo dál??? Já myslím, že by ses nestačila divit, třeba bys pak byla neobvykle mile překvapená, KAŽDÝ člověk totiž jednou příjde na to, že je nahraditelný...
Moje jediné doporučení pro tebe je  zvážit znovu všechny priority a přestat být tak zatraceně ve všem perfektní, prostě někde zásadně slevit... a´t už je to v množství donesených peněz do domácnosti nebo ve frekvenci mytí oken :D. Ty totiž spolehlivě pracuješ na tom, že se uštveš a vůůůbec nic ti to osobně nepřinese , ani tvým blízkým. Není nutné mít všechno vždy a za každou cenu pod kontrolou. Docela by bylo zajímavé poslechnout si taky názor tvého partnera... tak nějak si  si dokážu představit, co by asi říkal, především v tom smyslu.... jak se cítí vedle tebe svobodně a jak se mu volně dýchá... můj pocit je, že já bych s tvým dohledem nad sebou žít nechtěla a to nejsem ani chlap, jen se dokážu do lidí , včetně mužů, víc vcítit. Jinak jsi určitě fajn ženská... :D ....

Somaia: Děkuji za provokativní otázku :-)
Je to tak, že tohle jsou věci nad kterými přemýšlím teď - dřív jsem si to ani neuvědomila. Proto popíšu spíš postřehy co jsem zatím vymyslela. Bylo nás víc dětí a já jsem byla to studijně, konfliktně, .. nejméně problémové. A tak jsem se celou dobu snažila všechno zvládat sama a na jedničky, aby se mnou neměli rodiče starosti a mohli se věnovat učení se sourozenci. Pak přišla vysoká, kam jsem šla jediná a očekávání celé rodiny, že jí přeci musím udělat a to bez  problémů. A opět jsem se snažila nezklamat. Vždycky mi většina věcí šla a pak jsem byla pochválena, oceněna. Asi proto mám pocit, že když nedělám na plno tak si "odměnu" nezasloužím. V práci - nemakám na 100% (píšu babinet, icq, řeším něco jiného) a už mám výčitky svědomí, že pořádně nepracuji.2 práce mám protože obě baví a ta v místě bydliště není na dobu neurčitou a tak nevím jestli jí budu mít i za rok, obě mám na půlku (v mém oboru je dost složité něco najít). Doma, když se na něco vykašlu tak mám pocit že o domov a rodinu pořádně nepečuji a nejsem dobrá manželka, dítě se bojím si pořídit, protože nevím jestli bych se o něj správně postarala (teda tohle už jsem nějak zvládla a teď to blokuje situace, kvůli které jsem tady). Asi jo mám vlastnosti "pana nepostradatelného a vždy nejlepšího". Začínám si je uvědomovat a přemýšlím co s nimi, kde je dobré to měnit a kde bych to už nebyla já.
Máš pravdu, že netuším co by se stalo, kdybych z toho všeho najednou vypadla.  Nikdy jsem nebyla nemocná z práce. Dovolenou plánuji hodně dopředu, aby s tím všichni počítali. Zatím se učím zvolna slevovat v domácnosti - po vdavkách a stěhování jsem najela na maminky režim co všechno musí být perfektní a tak jsem se to snažila zvládnout, ale od toho loňského podzimu (kdy to všechno začalo) mi došly síly a zvolna zjišťuji co je a co není nutné.
S tím co si myslí partner - já jsem se ho několikrát ptala jak to budeme všechno dělat a vždycky mi říkal, "mě vyhovuje jak se o mne staráš, jsi skvělá, rád ti pomůžu, ale potřebuji pokyny." Tak já nevím co si o tom myslet. Přišlo mi, že to není nespokojený protest nesvobodného tvora, kterého svazuji. V zásadě jsem chtěla aspoň nějakou pomoc, abych na to nebyla sama,

Tak začnu od konce: Jinou odpověď než, že mu to takhle vyhovuje bych ani nečeklala O, vždyť každý človíček je od "přirození tak trochu líný" :D  a když mu   někdo svým opečováváním ještě  přihrává, bodejť by ho to nebavilo. Já taky miluji, když mě někdo občas opečovává a obskakuje a tak podobně... Víš, asi budeš muset u něj začít pomalu, pozvolna a z jiného konce. Když na něj vyrukuješ ve stylu: "já jsem se ho několikrát ptala jak to budeme všechno dělat", tak mu absolutně bereš vítr z plachet a zabiješ jeho mizivou iniciativu hned v zárodcích. Chce to pomalu a od malých věcí... postupně na něj přesouvat  zodpovědnosti a když to nepůjde ,tak zpočátku spíš trpělivě čekat až to udělá, než mu to stále donekonečna omílat. Taky by bylo dobré mu říct, že se opravdu cítíš vyčerpaná a unavená a že není nutné, abys byla superžena a živitel rodiny vždy a za všech okolností. Myslíš, že by neskousnul poklidný  a konstruktivní rozhovor na toto téma bez všech osobních invektiv a vzájemného obviňování, jestli nějkdo dělá víc nebo míň než ten druhý???  Doporučuji, abys  při tom rozhovoru více kladla  otázky , chtěla po něm návrhy na řešení a dala mu prostor pro odpovědi.  Taky bych mu čatěji dávala najevo, že jsou věci se kterými si ABSOLUTNĚ nevím rady ( i kdyby to nebyla pravda).Měl by vědět co si přeješ ty a jak si to v životě představuješ. 
Pokud takhle pojedeš dál jako rozjetá lokomotiva, tak si jednoznačně koleduješ o to, že brzy dostaneš nedobrovolnou STOPKU. Spousta z nás udělala v životě stejnou zkušenost jako ty a ta zkušenost je pak velmi bolestivá, narozdíl od toho když začneš řešit něco sama a třeba jen po malých krůčcích... :D není potřeba aby tvůj partner od zítřka běhal ten maraton za tebe :D.
Píšeš, že ještě nemáš dětičky, upřímně... nedovedu si představit, že bys s tím co jsi na sebe naložila zvládala ještě děti. Ty by sis  jako bezdětná naopak měla právě teď ještě užívat společného partnerství a pohody, protože s dětičkami je to skutečný kvapík, jestli ho však prožívaš už teď tak máš celý systém opravdu velmi špatně nastavený.
Jinak to co popisuješ ze svého mládí, je velmi podobné tomu, co jsem prožívala já. Taky jsem hrozně moc a moc se toužila zavděčit svému okolí a být dokonalá, ale naštěstí příšel zlom v myšlení a s ním i obrovská úleva: NEMUSÍM a dnes se mi dýchá volně a žije se mi svobodně, protože je mi především naprosto šum afuk, co si o mě kdo myslí nebo nemyslí... :D

Asi budu trochu mimo téma, ale zaujaly mě poslední příspěvky. Taky mám pocit, že přítel péči o domácnost jaksi přehlíží (on by to určitě popřel). Něco udělá, ale já mám pocit, že bychom se o starost o domácnost měli podělit - a ne jenom aby on mi "pomáhal"... Asi na to jdu špatně, ale nechci skončit jako moje máma (no jo, vzory z dětství), která se stará o celou domácnost sama a táta doma jenom bydlí.

Myslím, že tady už debata na toto téma jednou proběhla a byla asi v tomto smyslu: Svobodný a svéprávný partner vám nemá co POMÁHAT, jestliže na jeho aktivity pohlížíte jako na pomoc, tak se automaticky stavíte do role "rodiče nebo nadřízeného", který to umí líp , rozhoduje  a jeho do podřízené role. Rovnoprávní partneři se o povinnosti prostě dělí podle svých schopností a možností. Všechno, co je uspořádané jinak přináší problémy ve vzájemném soužití.

A já teď budu reagovat jen na Tvůj příspěvek, Martinko, protože číst všechno je mimo moje síly.
Dcera žije 3 roky s přítelem , který není otcem její dcery.
Taky řešívají společnou péči o domácnost a Marťas se vždy omlouvá, že ten binec fakt nevidí. Na domácí prostředí asi nemá tak vysoké nároky, jako ženské oko. Žehlit si musí sám, nezlomí dceru ani když má v ruce žehličku. Já bych to vzala jedním vrzem, ale ona mu prostě podá žehličku, ať si to udělá třeba právě teď. S úklidem a další pomocí si vypěstovali systém vzkazů. Dcera napíše, co má udělat a přilepí to na místo, které on denně vidí- na monitor. I přes to všechno se věnuje úklidu víc dcera. Systém funguje. Větší nákupy dělají společně a potom účtují, aby se nikdo necítil partnerem ošizený.  Je to velké téma, tak raději nebudu pokračovat.
Jsem tématicky trochu mimo mísu, tak pardoon.

ano, tak tohle bych taky ráda uměla zvládnout......u nás tohle přesně vedlo k nevěře a málem konci manželství....a musim říct, že překonat nevěru je z určitýho hlediska sranda proti tý pak hodně velký dřině se vyhrabat z tý krize a najet na nějakej novej a lepší systém....dost v tom plavu pořád, ač je to teď mnohem lepší. my jsme na to málem dojeli, já na všechno sama, děti, barák, domácnost, práce na plnej úvazek, komunikace vázla, na moje volání o jakoukoli pomoc (asi jsem to neuměla podat) se mi dostávalo odpovědi, no já vim, že už mě nemáš ráda, já vim, že si tě nezasloužim, ale já si vždycky řikám, že ti budu pomáhat, ale nemůžu si pomoct.....a pak už bylo hodně zle, kdy už jsme spolu v podstatě vůbec nedokázali komunikovat, protože já už neviděla vůbec nic, co udělal hezkýho nebo tak a on se cejtil absolutně nepotřebnej, odmítanej, nemilovanej - což měl pravdu, protože jsem to tak cejtila i já....a i ze mě vypadlo něco v tom smyslu, že takhle už to dál nejde a tak....a šup - jeho kolegyni v práci se zdál absolutně úžasnej a taky mu to patřičně dávala najevo a už to bylo. on je úžasnej. hodnej báječnej. jen nerad dělá věci, který ho nebavěj a který se opakujou. těch je bohužel v běžným životě víc než je zdrávo. a dělám jich tedy většinu já. vyřikali jsme si to. dokázali jsme se přes to všechno nějak dostat, láska byla silnější a začli jsme myslim líp - oba jsme tak nějak pochopili, kudy cesta nevede. možná jsem to víc pochopila já....ale pořád dobrý. teď už vím, že ho musím brát takovýho jakej je. nechtít ho měnit, nechat ho dejchat. někdy je to trošku na úkor mejch mezí a toho co bych si přála, ale nic asi nemůže bejt ideální. snažim se slevit ze svýho pocitu mít všechno tak nějak akorát a hotový. on to vidí jinak. je těžký v tom najít nějakej kompromis, ale už rok a půl se to tak nějak líp daří. ale i tak.....už začínám trošičku cejtit, že ta jeho snaha a moje snaha zase může sklouznout do jeho lenosti a pohodlnosti a do mýho pocitu zoufalství...a zas nevím, co s tim. ještě k tomu je daleko, ale už jsem taková vnímavější....možná je opravdu chyba ve mě, nebo ne chyba, ale každej jsme prostě jinej. a buď budem spolu za cenu že se já budu víc přizpůsobovat jeho povaze a nebo to půjde zas do háje, protože on se moc nehne. takže babo raď. vím, že mi tady asi taky napíšete, ať mu nedělám maminku nebo ředitele, ale o to se usilovně snažím. nedělat. bohužel nevím, jak tedy řešit věci, který se udělat musej a sami se neudělaj. vím, že jsou dvě cesty - s ním takhle (a je to daleko lepší než před velkým třeskem, to ne že ne, ale mám strach, jak dlouho to vydrží) a nebo bez něj.....není v mejch silách si představit - jestli by se mi ulevilo nebo bylo daleko hůř. mám ho moc ráda. on mě taky - a tohle byl v podstatě od začátku - jsme spolu 18. rok  - náš problém - on chce mít čas a chce abych ho trávila s ním, ale moc nechce vidět, že je taky nějaká práce. takže já teď rok a půl trávim spoustu času s ním a zas tak nějak ještě ve větším fofru zvládám ty povinnosti.....aby neměl pocit, že je sám, opuštěnej, nemilovanej, zanedbávanej....ano - pokrok je v tom, že když něco chci, už si o to umím říct a on mi to rád splní, ale jakoby sám moc nefunguje. kde je chyba? je ve mě? nebo kde. ví někdo nějakou radu, co s tím? jak se tedy naučit bejt v klidu, nic neočekávat, nehonit se jako čokl, bejt milá, milující, neprudící, no, makám na tom....ale někdy je mi úzko.

Lucko,

moje manželství se rozpadlo. Rozešli jsme se po vzájemné dohodě a stav před tím bych přirovnala tomu, co jsi popsala. Neuměli jsme se vyrovnat se změnami modelu rodiny v dnešní době. Vzdalovali jsme se a vzdalovali, až už nebylo kam ještě utéct. Nechci psát, co všechno za tím bylo, ale můžu Ti opsat stav dneska. Žijeme s kluky sami a já najednou zjistila, že ze mě spadla ta tíseň nestíhání ničeho. Čím méně se podílel můj muž na společném konání povinností, tím mě víc štval a přestávala jsme být naladěná na ladění vztahu.

Teď těch povinností vůbec nepřibylo. Byt máme uklizenější než kdykoliv před tím, zkoušky ve škole jsem zvládala, i když o stejném podílu starání o děti se mi může jenom zdát. Zvládám práci, u které jsem měla vždycky pocit, že z ní utíkám než mám hotovo. A proč? Najednou totiž nic nehrotím, žádná povinnost neuteče, žádný problém není nevyřešitelný. Vídám se s přáteli víc než kdy před tím, stíhám akce které jsem nikdy nestíhala (a to všude tahám kluky :) ). Na děti jsem trpělivější než kdykoliv před tím, mezi vařením zvládám hrát. Pomáhají mi ve svých čtyřech a šesti jak můžou- krájet brambory, dávat do pračky, vyluxovat, zalít kytky. Končí to většinou ušpiněnou kuchyní, politým bytem a jinými katastrofami, ale není to fuk?

Nic na světě ti neuteče kromě života. Buď ráda, že jste leccos překonali a jste spolu. A mluv s ním i o tom, že to takhle není ono. Měnit by se měli oba, jinak zase dojedete do depa.

Ahoj O, moc Ti držím palce, ať to zvládneš a zase k sobě s mužem najdete cestu. Já prožívám stejnou situaci s tím rozdílem, že jsem vdaná 10 let - 14 let vztahu. Máme 2 děti. Manželství fungovalo až do podzimu dobře. Těšila jsem se jak budeme v září oslavovat naše kulaté výročí, ale nějak se to zvrtlo.... Manžel je člověk, kterého si velmi vážím, za těch společně prožitých let mi nesčetněkrát ukázal, že je to chlap o kterého se můžu i v krizových situacích opřít. Okolí o nás tvrdilo, že kdyby se kolem měli všichni rozvést, tak my dva zůstaneme spolu... Život nám ale někdy do cesty přistaví situace a zkušenosti o které se neprosíme, nechceme je zažít a přesto bez varování vtrhnou do života  a obrátí ho vzhůru nohama... Poslední 2 roky našeho soužití byly náročnější v tom smyslu, že manžel změnil práci, začal podnikat a ani jeden jsme netušili, jak náročné období nás čeká a jaký je to boj se poctivě prosadit.. Píšu to proto, že to jsou okolnosti, které nás odcizili aniž jsme to stačili oba postřehnout - časově náročné povolání, u mě pocit, že jsem na děti a domácnost víceméně sama. Říkala jsem si, že toto období musíme přečkat, že se to nakonec povede a bude líp...měla jsem to ale asi častěji říkat nahlas a přímo jemu. Na konci srpna se nakupilo najednou více nepříjemných věcí - M se vrátil z 3 týdenní služební cesty, já jsem mu v hádce vyčetla, že se nám po návratu málo věnuje (pracovní víkendy). Dost ho to sebralo a aniž bych já něco tušila, nastal u něho vůči mně zlom. Navíc se přidala finační krize... A v tu dobu, kdy řešil navalující se problémy v práci a ode mě necítil podporu, tak se sblížil s kolegyní v práci - ona je svobodná,mladá, veselá, temperamentní,  je to cizinka. Našel u ní zřejmě něco, co jsem mu v tu chvíli nebyla schopná dát já. Vůči mě ochladl a já si asi měsíc myslela, že je to právě kvůli práci, pak přišel na začátku října rozhovor, kdy mi řekl, že se sblížili, že je jim spolu dobře a že se mají rádi - tma, bolest,srdce na tisíc kousků,  pocit paniky... ..(však vy víte...)Jejich vztah trvá dodnes. Manžel neví jak se rozhodnout. V prosinci se to pokusil ukončit, ale ta citová vazba ( o sex tam prý nejde)je hodně silná. Silná se snažím být i já, neudělala jsem žádnou scénu, nevyčítám, ale řekla jsem mu že dvojí život žít nedokážu... Párkrát jsem to otevřela a bez velkých emocí jsme o tom mluvili, ale bylo to pro mě spíš bolestné. On sám sobě nerozumí, nedokáže city k ní ovládnout, ona je teď po novém roce opět tady a jsou v každodenním kontaktu. Teď to již neotvírám a nechávám plynout čas, ale je to boj sama se sebou. Chci zachovat rodinu a není pro mě lehké zahodit tolik krásných společných let. Rozhodnutí je na něm . A milá O , Tobě řekl, že Tě má rád a chce zůstat s Tebou, Z toho bych vycházela, u nás to je jinak, silnější city- láska je nyní u ní a s tím se těžko žije. Moc mi pomohly příspěvky HanyB, Salen a spousty dalších, díky, že se o své zkušenosti dělíte, pomáhá to.

hrošánku :godlike:
Já od té doby, co žiju se synem, sice dospělým, mám stejný pocit. Zase všecko dělám sama, stejně jako s manželem, ale jsem klidná, spokojená, mám spoustu času na své koníčky a přátele.
Výborně vycházím se svými dětmi, našly jsme k sobě cestu s mou dcerkou. Jsem šťastná.
Tos napsala krásně - nic na světě ti neuteče, kromě života.

..." jak tedy řešit věci, který se udělat musej a sami se neudělaj " ...
To jsem citovala. Vyvolalo to ve mně moc příjemnou vzpomínku na doby dávno minulé, kdy jsem po nocích se svými přáteli podobné problémy donekonečna prodiskutovávala... KRÁSNÉ ČASY... !!! :hjarta: :par: :pussa:
V mnoha nekonečných rozhovorech na toto téma jsme nikdy na nic nepřišli... každý ze zůčastněných totiž VŽDYCKY předložil dostatek osobních důkazů pro to, že VŠECHNO JE JINAK...
V paměti mi utkvěla jedna myšlenka, kterou dodnes považuji za skvost:
...otázka: Kdo to tedy udělá?
...odpověď: Ten, komu to bude vadit víc!

Není to geniální?

Heluška napsal(a):

... se vždy omlouvá, že ten binec fakt nevidí. Na domácí prostředí (muž) asi nemá tak vysoké nároky, jako ženské oko... ona mu prostě podá žehličku, ať si to udělá třeba právě teď. S úklidem a další pomocí si vypěstovali systém vzkazů. (Ona) napíše, co má udělat a přilepí to na místo, které on denně vidí- na monitor...Systém funguje. Větší nákupy dělají společně a potom účtují, aby se nikdo necítil partnerem ošizený...

To je svatá pravda... a nemá chybu!!!!!!!!!!!! :jojo: :supr: :godlike:

Lucie33, přesně tak je to i u mě, 13 měsíců po velkém třesku, 33let manželství, euforie opadává, ale pořád je to o 100 procent lepší než dřív, ale je mi taky úzko..........často, kladu si otázku............jak to bude za 3 roky, udělala jsem dobře?, měním se hlavně já, musím ho brát takový jaký je..............někdy je to moc složité........ufffff

No, já bych k tomu "pomáhání", zařizování,prostě ke všem povinnostem té skvělé, úžasné, chápající, pomáhající a nevím jaké manželky ještě něco dodala: nevím, jak ostatní, ale já byla přesně v tomhle vychovaná. Máma zvládala úklid (pravda, táta luxoval), vaření, druhou práci, o víkendech brigády, pomáhat spravovat auto, výlety... prostě všechno.Vlastně jedno ne- hrát si s dcerou, ale to je o něčem jiném. Naši asi měli, z mého dětského pohledu, ideální manželství, kdy spolu trávili většinu času. Mno... Ta jsem se to taky snažila tak nějak zvládat. Dobu to šlo, občas jsem se sekla, ale v podstatě jsem fakt taky většinu zvládala. Natolik, že mi můj milovaný muž těsně po velkém třesku oznámil, že jsem byla tak dokonalá, že on se nemusel o nic starat, tudíž měl čas na zálety a ptákoviny. To byste jim daly korunu, že? :dumbom: No nic, měla jsem zařízené všechno- barák, složenky, nákupy, úklid, hlídání... Po třesku jsem začala věci vypouštět. Nešlo to nijak rychle, ale občas jsem nestihla vyprat, uklidit, nakoupit. Co se týče placení složenek, to je samostatná kapitola. To jsem vypustila docela rychle, ale kdybyste viděly ty mé stavy, kdy jsem se užuž cukala, že mu připomenu, že se to mělo zaplatit... pak jsem si řekla, že jednou dvakrát přijdem o další peníze coby penále, ale že se to on naučí... A výsledek? Nikdy jsme (aspoň zatím) nic navíc neplatili. Včer mi zrovna oznámil, že se mají platit poplenice... No a já to vůbec netušila. U mě věc před rokem nevídaná. To samý se týká třeba výročí.. už jsem to tady psala, jak jsem dopadla o našem 10letém výročí... On si vzpomněl, já ne. Když nejsem na víkend doma, přijedu a je vypráno, uklizeno... Možná ne tak dokonale, jak bych to udělala já :reta: , ale rozhodně víc, než kdyby se na to vykašlal a já to musela nebo měla dohánět po nocích...
Je to samozřejmě o každém chlapovi zvlášť, ale dejte jim tu šanci a prostor... I když vypadají, že to nemohou nikdy "zvládnout", no, opak je pravdou. Mmch, M NIKDY předtím nezaplatil složenku včas a NIkdy předtím nic neudělal bez 10-tinásobného připomenutí....

Bazalko - já to dnes dělám jen za sebe a můj ex se v dalším vztahu rychle naučil...

No právě, že oni to zvládaj a v pohodě... :D , jen se udržet a nechat je. :styrka:

ahoj, zdravím Lucii33, zabku, uzlíka veru a i ostatní!

U nás doma tedy zatím se nic k starým zvykům nevrací, snaha je oboustraná ba možná teď zrovna víc se snaží manžel, já to ani moc radši nezkoumám a neřeším, po letech nemusím řešit vztah, jen si užívám, pro mě je změna jeho chování tak nepochopitelná, náš vztah teď  tak pohodový, že fakt nechápu. Občas mě minulost doběhne, třeba díky nějaké noční můře si znovu odžiju ten pocit po provalení nebo se musím někdy držet abych mu to třeba nevyčetla. Ale takových návratů do minulosti je čím dál míň. Jak to bude v budoucnosti fakt neřeším, nevím nic o své případné věrnosti či nevěře, natožpak abych se zabývala jeho budoucím chováním. Jedno ale vím. Už bych nechtěla žít v takovém vztahu, ve kterém jsem žila tak deset let před provalením, ta jeho nevěra byl jen důsledek. A budu se vždy snažit udělat vše proto, abych žila jinak než kdysi.


O: chtěla jsem Ti napsat, že jsem přečetla Tvoje vlákno. Jedna věc je u vás ve vztahu rozdělení povinností, jak už Ti psaly holky. U nás to bylo obdobně, já měla na starosti domácnost, tři děti, on mi občas s něčím pomohl, když měl čas a chuť, ale když ne, tak jsem to udělala já. Já padala na hubu a večer byla ráda že klesnu k TV, on měl čas angažovat se mimo. Když se jeho nevěra provalila, hodila jsme na něj některé oblasti života rodiny a to totálně, přestala jsem se o tyto oblasti úplně starat - dostal na starost volný čas rodiny - koníčky dětí, programy na večery a víkendy, úklid koupelny, záchodu a žehlení. A udělala jsem to i přesto, že jsem byla tehdy přesvědčená, že všechny tyto oblasti a činnosti zvládám líp než on. A nějakou dobu jsme v duchu dost trpěla, když jsem ho pozorovala, jak si s tím kterým problémem poradil nebo spíš neporadil. Ale neřekla mu nic a vše opravdu nechala na něm. Uvolnily se mi kapacity pro to, abych měla víc času na sebe a na zábavu a tím pádem jsem se i pro něj stala atraktivnější, protože vzácnější a taky svolnější k zábavě. Takže jsme tím pádem stala silnou konkurencí té jeho tehdejší milence.

Ale hlavně jsem Ti chtěla napsat, že mě osobně zarazilo, jak moc pro Tebe Tvůj muž znamená, co jsi ochotná mu tolerovat, protože nemáte spolu děti a nejste spolu zas tak dlouho. A že je klidně možné, že tohle silné pouto, které Tě k Tvému muži váže je možná z Tebe cítit a tím pádem tě on má poněkud s prominutím "na háku". Nemusí Tě lovit, protože mu neunikáš. Jinak žít dál po nevěře lze, obnovit vztah nebo ho dokonce vylepšit lze, ale jednoduché to není a hlavně - musí chtít oba.

A pak jsem chtěla ještě napsat pár slov Juditě23. Nacházíš se v těžké situaci, Tvůj muž právě nosí růžové brýle zamilovanosti. Chceš zachovat rodinu - to je pochopitelné - a správně píšeš, že rozhodnutí je na něm. Ale Ty můžeš to jeho rozhodování ovlivnit svým postojem k němu. A upřímně - jediná cesta k úspěchu, který navíc ještě není zaručen, je, že bys měla udělat vše proto, aby mu bylo s Tebou (a váma) co nejlíp, aby ses stala milence konkurencí (milenka nevyčítá, neřeší, nehádá se, je s ní zábava). Což není jednak jednoduché, jednak spravedlivé a ještě navíc to nemusí být úspěšné, protože právě konečné rozhodnutí je na něm. Ale jiná cesta fakt není, jinak je to jen prodlužování trápení a ztráta času.  Držím palce, ať se všichni trápíte co nejmíň.

Vanilko,
tak mám pocit, že žiješ můj nynější život. Skoro na chlup je to u nás stejné i s tím, že  občas mne to taky dožene( ale to již tak neprožívám, naopak, hrdě vypnu prsa a jdu kolem ní bez sklopení hlavy). Období nevěry jsem tehdy nazvala "doma temna", ale zjistila jsem, že tenhle název se spíše hodí pro období před nevěrou, než v ní. Tohle bych s odstupem času nazvala "doba velkého třesku", po kterém přišel nový život. Ani omylem bych neměnila ten, který jsem žila skoro patnáct let před tímhle, za ten, který žiji poslední dva roky. Změnili jsme se oba.  A nelituji.  Cítím to přesně jak jsi napsala : nevěra je důsledek a zároveň začátek- čeho to již záleží jen na nás.. Je mi vždy moc smutno, když tady přibude další nešťastná dušička, ale věřím, že každá z nás,tady dokáže se zvednout a jít dál a líp.

Holky, jsem ráda za to co tu všechny píšete, protože ač v současnosti bez partnera, není nad to tohle vůbec nezačít řešit, respektive snažit se neudělat stejné chyby :supr: Díík :hjarta:

Vanilko, Sofi - vy hodnotíte dobu před nevěrou jako dobu temna, do které byste se nechtěly vrátit, a nevěru jako důsledek něčeho. Zvláštní - já tohle říct nemůžu, a ani manžel. Všechno bylo fajn, i podle něj. Tak pro mě je těžké měnit něco, co fungovalo. Je to pak takové spíš experimentování, tápání a hledání cesty.

jo Hani, to jsou paradoxy, my, co jsme si to pěkně zhnojili už před nevěrou jsme na tom v podstatě líp a teď se máme od čeho odrazit....:):)

No HanB, to co jsi napsala chápu. Ale je možné se kouknout na to i z druhé strany. V době provalení nevěry - před rokem a půl - nám náš vztah do té doby nepřišel nějaký špatný - koneckonců jsme oba dobrovolně tehdy rozhodli v něm pokračovat. Ale z dnešního pohledu, kdy mám srovnání se současností vidím, že to, v čem jsme žili, moc dobrý nebylo. Mě to tenkrát přišlo jako přirozený vývoj vztahu - moc jsme si spolu nepovídali, ubylo něžností, sdílení, vášně, intimity, úcty, romantiky. Myslela jsem, že tak to má po letech ve vztahu každý. 

Když se dnes rozhlédnu po okolí, tak moji vrstevníci mají podobné vztahy jako my předtím. A oba s manželem víme, že ten náš vzah by se nám nepodařilo nebo nechtělo změnit bez takového silného impulsu jako bylo to provalení a možnost, že jeden o druého přijdem.

No, já už tak optimistická nejsem, manželovy sklony dramatizovat, manipulovat a dělat si z nás hromosvod bohužel spíš gradují než by měly ustupovat. Takže nyní hledám, respektive jsem v duchu požádala, o nejlepší řešení situace pro mě a mé děti.
Je to čímdál težší žít pár týdnů v klidu , rodinná selanka, a pak z najednou hrůza. Manžel se pak uklidní a myslí si, že se nic neděje, a já jsem zase na začátku dilematu, jestli s ním mám být nebo ne.
O lásku už nejde, prořád ho mám ráda, ale když mě nebo dětem v nepravidelných záchvatech vzteku dokáže  bezdůvodně ublížit a ponížit, tak co s tím?
Sedí mi ti za krkem jak balvan a nevidím z toho cestu ven, pokud se tedy neodstěhuju.

Regí - to je mi líto a chápu Tě.

No já v tom mám jasno - pokud by se  ke mně někdy manžel dlouhodobě choval nějak zle, tak já bych v sobě vnitřně nenašla důvod, proč s ním dál být. Mám zkrátka dojem, že už se mi natrápil dost a že to už stačilo.

Asi holt u mě už je pomyslný džbán trpělivosti naplněný.

Ale on tohle zřejmě nějak podvědomě tuší, proto se chová tak jak se chová.

Naštěstí to teď nemusím řešit. Řeším zas něco jiného - práci. Každý máme něco.

Regi, to mne mrzí. Žít s neustálou obavou, kdy to na něj příjde, je dost stresující. A to i pro děti. Klidný rozhovor asi není možný, ale což ho při jednom z jeho výbuchů nahrát třeba na mobil a pak mu to pustit? Možná by se divil, jak se dokáže chovat. Já tohle udělala nedávno ohledně chrápání. Pořád mne přesvědčoval , že se mi to zdá a že to není možné, aby jsem musela odcházet v noci z ložnice, protože nemůžu spát a hledal za tím bůh ví co. No a tak jsem ho jednou v noci nahrála. Ráno jsem mu to přehrála a neřekla ani popel, jen že tohle jsou zvuky naši noční ložnice. Byl v šoku a už si koupil kapky a informoval se na laserovou operaci. Tak doufám, že moje noční odchody skončí. Vím, že Tvoje situace je úplně jiná, ale možná ... . Moc bych Ti přála klid a pohodu. :)

Sofi ahooooj :) Koukám, že ty to zvládáš v poho :)

Mám z nich taky radost. :supr: :godlike:

Vanilka69 napsal(a):

No HanB, to co jsi napsala chápu. Ale je možné se kouknout na to i z druhé strany. V době provalení nevěry - před rokem a půl - nám náš vztah do té doby nepřišel nějaký špatný - koneckonců jsme oba dobrovolně tehdy rozhodli v něm pokračovat. Ale z dnešního pohledu, kdy mám srovnání se současností vidím, že to, v čem jsme žili, moc dobrý nebylo. Mě to tenkrát přišlo jako přirozený vývoj vztahu - moc jsme si spolu nepovídali, ubylo něžností, sdílení, vášně, intimity, úcty, romantiky. Myslela jsem, že tak to má po letech ve vztahu každý. 

Když se dnes rozhlédnu po okolí, tak moji vrstevníci mají podobné vztahy jako my předtím. A oba s manželem víme, že ten náš vzah by se nám nepodařilo nebo nechtělo změnit bez takového silného impulsu jako bylo to provalení a možnost, že jeden o druého přijdem.

Vanilko, já jsem ty....................přesně tak to prožívám a cítím, vždycky si na teb vzpomenu, když peču něco sladkého, třeba i bez vanilkového cukru

Tak po půl roce jen zprávička o tom jak to u nás vypadá.
1. jsem blbá a naivní, platonické zamilování neexistuje a pohádky taky ne (případně tolerantní a chápavý ženy jsou tupý slepice co všemu uvěří - tím myslím jako sebe, neberte to nikdo jako urážku), spí spolu už skoro rok, lhal mi o tom ještě dalším pár měsíců než to omylem prasklo
2. jsem ještě víc blbá a naivní, protože mi rok zahýbá a a milenkou už nepokrytě chodí a já s ním stále jsem a doufám že to má šanci skončit a zase se srovnat
3. zároveď s tím, když mi řekl že kecal a už skoro od začátku spolu spí tak mi mi řekl že s ní chce žít, že bez ní nemůže existovat, že od ní nedokáže odejít a úplně zoufale jí miluje a je ztělesněním téměř (až na nějaké ty nepodstatnosti) dokonalé partnerky
4. zároveň mi říká jak moc pro něj ten slib co mi dal znamená, že mě má rád a neví jestli mne dokáže opustit, protože mu je se mnou taky dobře
5. z optimistického naivního stvoření (tj. mě před rokem) se stává sarkastická zahořklá ženská, co svýho manžela jak ho moc milovala začíná s jeho každým odpolednem s milenkou víc a víc nesnášet, co z domu utíká za svými koníčky jen aby na něj po večerech nemusela čekat, co brečí po nocích a stýská se jí, když je bez něj a co spí na druhém konci postele, když je s ním, co se na něj podívá a je zase v koncích a je schopná mu odpustit naprosto cokoliv, protože ho má pořád moc ráda a pořád nevěří že to prostě je pravda a fakt se asi rozvedeme
6. takže manžel teď chodí doma a jen depresivně opakuje že je to v háji, nikdy to nevyřeší, že to nemá řešení, že nám oběma (mě a milence) ubližuje, že neví co dělat, že netuší s kterou být a podle čeho se rozhodnout, že nedokáže odejít ani od jedné, že zoufá při představě že jednu ztratí a třeba už neuvidí

Fakt pohádky neexistují? Vážně první uklouznutí znamená katastrofu a sebevětší snaha nepomůže? Přijde mi že ať dělám co dělám hroutí se to a řítí. To už jsme všichni tak strašní, že rozvod je společenskou normou a řešením všech problémů? Začínám přestávat věřit tomu, že to tak není :-( Asi jsem vážně ještě naivní dítě.

sorry, ale to se  dalo čekat, je mi to líto.
Buď ráda že spolu nemáte děti, takhle to máš daleko jednodušší.
Chceš-li se trápit a brečet po nocích, dávej mu šanci a věř na pohádky.
Chceš-li žít podle svých představ, sbal mu kufry a poohlédni se po jiném.
Člověk který vás chce obě a nedokáže si vybrat je nezralá osoba.

že neví co dělat, že netuší s kterou být a podle čeho se rozhodnout, že nedokáže odejít ani od jedné, že zoufá při představě že jednu ztratí a třeba už neuvidí
..a navíc je sobec.

O-": "Tak po půl roce jen zprávička o tom jak to u nás vypadá."

Jéžišmarja, kéž bych Ti dokázala pomoct... :| Tohle mě nepotkalo. Můžu napsat snad jen to, že jsem dosud nepochopila chlapy, kteří vyslepičí své manželce podrobnosti o jeho vztahu s milenkou. Považuji to snad za větší slabost, než je to klasické zatloukání, které je samozřejmě taky k nas.ání, ale aspoň tolik neublíží.
Tady je jasná jedna věc. Váže ho k Tobě slib, ale to je dost málo. Srdcem je u ní. Máš možnost ho v tom nechat pěkně ráchat nebo mu sbalit kufry; otázka je, co je Ti povahově blíž a co jsi schopná unést. Jsem ve vztazích opatrná, proto bych mu určitě nějakou šanci ke vzpamatování dala, ale ne dlouho. Rok je moc. Osobně bych dost špatně snášela chlapovo očividné teatrální "trápení se" tím, jestli zůstat milostivě se mnou, protože musí, nebo s nějakou roztažnožkou, které nevadilo, že je zadaný. Asi bych mu k rozhodnutí pomohla, možná bych mu takovou babu i trochu přála (za to lhaní a podvádění) ...:/
Ale je to všechno otázka toho, jestli máte malé děti nebo ne atd.... Držím Ti palce a netrap se, všecko bude dobré.

Jo aha, děti nemáte.... No, tak to máš jednodušší. Drž se.

ahoj O,
přečetla jsem si tvůj přběh a až me přeběhl po zádech mráz...připomělo mi to moj vlastní zoufalost a naivitu, s tím rozdílem, že u nás šlo o 13náctilétý vztah a dítě v puberte. Mám-li ti poradit já uteč z toho, jen si prodlužuješ trápení. Nemáte děti ušetřš si trápení. On už zjistil že mu to obě žerete, nemá důvod měnit, změnit to musíš ty, teda pokud ti to takhle nevyhovuje... je mi líto :(
na psychologické se řeš něco podobného, vlastně většina příběhů si je tu dost podobných.
Já bych dneska řešila to co jsem nakonec řešit musela dřív mohla jsem si ušetřit nejen nervy ;)

Myslím, že dočasné odloučení nebo jeho život s milenkou mu dostatečně otevře oči- ty už nemáš co ztratit, jen získat- svobodu, nezávislost, šanci na nový život.....pokus se netrvat na představě, že on je jediný, pro kterého chceš žít a dýchat, protože tohle tě svazuje, degraduje a stahuje do závislé pozice.
Pokuď ho miluješ- dej mu volnost! Dáš ji i sobě.
On se nerozhodne sám. Chápu to, má k tobě vazby a k ní ho táhne nenaplněná láska. Nikdy nezjistí, jaké to s ní je, pokud od tebe neodejde nebo pokud neuzná, že ty jsi pro něj důležitější.
Nezávidím, ale na druhou stranu, když  tak moc chce pryč, proč mu to neumožnit? Nejsi v tomhle trojúhelníku šťastná, trápíš se, tak proč to jedním čistým řezem neukončit?

No nevím, O, ráda bych ti napsala, že pohádky existují... Ale připadá mi, že u tebe bohužel ne. Když mám dobrou náladu a chci se poplácat na rameni, tak řeknu, že my to fakt zvládli, že je všechno v pohodě. Moc často to neříkám, páč se bojím, abych to nezakřikla, ale u nás to mělo přece jen jiný průběh než u vás.
Ten tvůj chlap, pokud se to tak dá říct, se chová jako neskutečnej sobec nebo měkota. Aspoň mě to tak z toho tvého psaní připadá. Na srovnání vztahu jsou prostě potřeba dva, ale tvůj muž se vůbec nesnaží. Jemu tenhle stav asi víceméně vyhovuje, tak proč by ho měnil? tahle volba bude asi přece jen víc na tobě. A já bych to už na tvém místě rozsekla. Šla bych pryč, vysvětlila mu, že chápu jeho rozpoložení, ale že mi tohle ubližuje, že si při nejmneším potřebujete oba od sebe odpočinout a rozmyslet si co dál. Nevšimla jsem si, ale pořád dojíždíš do práce? Zkus si tam sehnat podnájem, asi na půl roku, odstěhuj se a as manželem se domluvte, že se za půl roku sejdete, a rozhodnete co dál. Jste bez dětí, tak tohle všechno jde bez problémů zařídit. Po té době uvidíte, iba, jak jste se na tom se vztahem a podle toho se zařídíte, co dál. I pro tebe je škoda ztrácet čas s někým, kdo tě každou chvíli vymění za někoho jiného.
A rozvod je v podstatě normou. Mě to nepřipadá moc normální, ale co naděláš? Pro nějaké fungování vztahu jsou prostě potřeba dva, a pokud nejsou.... tak nic neudržíš.

...a ztrácíš čas, který bys prožila vedle někoho, kdo za to skutečně stojí...

O-",
vidím to jen zdálky, nikdo nejsme ve tvých botách, ale jeví se mi to takhle: měla bys z toho prostředí aspoň na týden či dva vypadnout, tak jak radila Hrošánek už v příspěvku 4. Odjet sama někam na dovču, do klidného prostředí, sebrat a zmobilizovat zbytky sebeúcty a s klidnou a pročičtěnou hlavou popřemýšlet, co dál. Podívat se na svůj vztah jakoby z dálky. Možností je několik, a je jen na tobě, jakou pak zvolíš.
Když se naučíš být samostatná jednotka, co má svou sebeúctu, svůj život, svůj program a priority, snadněji najdeš řešení. Prostě je potřeba zvednout hlavu a naučit se mít se ráda (ale není to tak snadné, jak to vypadá)..... dát taky sobě šanci, právě k práci na sobě.
Je to jen můj pohled, zvenku to vypadá jinak.

Vanda napsal(a):

...měla bys z toho prostředí aspoň na týden či dva vypadnout...

Podle mě spíš na furt, protože to, že jsou spolu rok a půl, a on jí z toho rok zahejbá a "s milenkou nepokrytě chodí", to o něčem svědčí...

Mikeši, tak jsem to  věděla 6 měsíců, než se manžel rozhodl pro mě...jenže tady nejsou děti, tak proč to zachraňovat? To si O sebe tak málo váží? To jí ten její nerozhoda za to stojí? Asi ano...

Spolu jsou nejmíň čtyři roky, Mikeši, jestli dobře čtu. A tohle rozhodnutí se dělá sakra těžko, tím hůř, čím dýl se v tom žije. Proto myslím je potřeba nejdřív zapracovat na sobě a své sebeúctě, aby i takové rozhodnutí byla schopna třeba udělat, chápeš?

holky já vás čtu a úplně hltám očima a tak strašně rozumím tomu co píšete...a připadá mi že už na to zase koukám jinýma..."posunutějšíma" očima...dekuju Vám :):)

O-" napsal(a):

Tak po půl roce jen zprávička o tom jak to u nás vypadá.
1. jsem blbá a naivní, platonické zamilování neexistuje a pohádky taky ne (případně tolerantní a chápavý ženy jsou tupý slepice co všemu uvěří - tím myslím jako sebe, neberte to nikdo jako urážku), spí spolu už skoro rok, lhal mi o tom ještě dalším pár měsíců než to omylem prasklo
2. jsem ještě víc blbá a naivní, protože mi rok zahýbá a a milenkou už nepokrytě chodí a já s ním stále jsem a doufám že to má šanci skončit a zase se srovnat
3. zároveď s tím, když mi řekl že kecal a už skoro od začátku spolu spí tak mi mi řekl že s ní chce žít, že bez ní nemůže existovat, že od ní nedokáže odejít a úplně zoufale jí miluje a je ztělesněním téměř (až na nějaké ty nepodstatnosti) dokonalé partnerky
4. zároveň mi říká jak moc pro něj ten slib co mi dal znamená, že mě má rád a neví jestli mne dokáže opustit, protože mu je se mnou taky dobře
5. z optimistického naivního stvoření (tj. mě před rokem) se stává sarkastická zahořklá ženská, co svýho manžela jak ho moc milovala začíná s jeho každým odpolednem s milenkou víc a víc nesnášet, co z domu utíká za svými koníčky jen aby na něj po večerech nemusela čekat, co brečí po nocích a stýská se jí, když je bez něj a co spí na druhém konci postele, když je s ním, co se na něj podívá a je zase v koncích a je schopná mu odpustit naprosto cokoliv, protože ho má pořád moc ráda a pořád nevěří že to prostě je pravda a fakt se asi rozvedeme
6. takže manžel teď chodí doma a jen depresivně opakuje že je to v háji, nikdy to nevyřeší, že to nemá řešení, že nám oběma (mě a milence) ubližuje, že neví co dělat, že netuší s kterou být a podle čeho se rozhodnout, že nedokáže odejít ani od jedné, že zoufá při představě že jednu ztratí a třeba už neuvidí

Fakt pohádky neexistují? Vážně první uklouznutí znamená katastrofu a sebevětší snaha nepomůže? Přijde mi že ať dělám co dělám hroutí se to a řítí. To už jsme všichni tak strašní, že rozvod je společenskou normou a řešením všech problémů? Začínám přestávat věřit tomu, že to tak není :-( Asi jsem vážně ještě naivní dítě.

že spolu spí od začátku, mi bylo jasný hned z tvého prvního příspěvku...Asi proto, že tyhle story jsou tady jako přes kopírák :mad:

Nech ho jít, stejně ho neudržíš...
Zamioval se.

Jen budeš trpět a ztrácet čas.

Mikeš napsal(a):

Vanda napsal(a):

...měla bys z toho prostředí aspoň na týden či dva vypadnout...

Podle mě spíš na furt, protože to, že jsou spolu rok a půl, a on jí z toho rok zahejbá a "s milenkou nepokrytě chodí", to o něčem svědčí...

Souhlasím Mikeši ! :supr:

Poměr šťastných dní v manželství a nervů, se jaksi přehodil..

Vanda napsal(a):

Spolu jsou nejmíň čtyři roky, Mikeši, jestli dobře čtu. A tohle rozhodnutí se dělá sakra těžko, tím hůř, čím dýl se v tom žije.

Právě proto bych do toho praštil hned. Když jí zahnul po roce a půl (to, že spolu chodí 4 roky je pro mě vcelku jedno), tak co od něj může asi tak čekat po 10, 15, 20 letech, až se mu navíc zcela zákonitě okouká? Já byl po dvou letech manželství rozzuřenej k nepříčetnosti jakýmsi anonymním telefonátem o údajné nevěře mé ženy, zatímco teď bych si (samozřejmě s trochou nadsázky) s ní sednul ke stolu, nalil bych nám sklenku, zapálil cigárko a zeptal se jí, jaký to s ním bylo... :D :D :D

Vanda napsal(a):

O-",
vidím to jen zdálky, nikdo nejsme ve tvých botách, ale jeví se mi to takhle: měla bys z toho prostředí aspoň na týden či dva vypadnout, tak jak radila Hrošánek už v příspěvku 4. Odjet sama někam na dovču, do klidného prostředí, sebrat a zmobilizovat zbytky sebeúcty a s klidnou a pročičtěnou hlavou popřemýšlet, co dál. Podívat se na svůj vztah jakoby z dálky. Možností je několik, a je jen na tobě, jakou pak zvolíš.
Když se naučíš být samostatná jednotka, co má svou sebeúctu, svůj život, svůj program a priority, snadněji najdeš řešení. Prostě je potřeba zvednout hlavu a naučit se mít se ráda (ale není to tak snadné, jak to vypadá)..... dát taky sobě šanci, právě k práci na sobě.
Je to jen můj pohled, zvenku to vypadá jinak.

:supr:

A pak když je nerohodnej on,tak to musíš rozhodnout ty,tak nebo tak  , ne čekat na jeho volbu.

vidím jednoznačbný posun nebo změnu v chodání od prvního příspěvku k tomu poslednímu milá O.-

minimáně je tam zdravé naštvání....ale taky to že by jsi ho vzala zpět protože ho máš stále ráda....tady nepomůže nic - tedy aspon mě to tak pomohlo...říct si že nenadělám nic a prostě jsem ho pustila....měl taky milenku a hlavu v pejru z toho že mě má rád ale ji miluje....
ted potech letech is často kladu otázku jestli jsem vůbec někdy byla vdaná a měla krásný domeček....jako bych to všechno zasunula někam hluboko, jako bych tenkrát žila nanečisto...nebýt syna kterému bude za týden 7let :).) musela bych se štípat že to co jsem prožila nebyl jen sen...

rady které ti tady chodí - jsem s nimi za jedno...až si vybuduješ vlastní sebeduveru, víru v sebe, uvšdomíš si vlastní...no cenu to je tkaový diný ale prostě své já....budeš pevně stát na svých nohou a budeš vedet že ti je dobře i samotné - ne osamocené - tak pak budeš i vedet že dokážeš odejít od manžela....ale NEZ dojdeš k tomuhle...bude to bolet a tlačit jak malá bota...ale ten pocit "kdy překonáš sama sebe" je krásný :):):)

moc ti držím pěsti milá O., - nebo jak tam máš ty čárky a tecky :) :) :)

O. já nevím, co řešíš. Vem nohy na ramena a utíkej. Jsi mladé děvče, proč se máš takhle zbytečně trápit? Vždyť na tebe čeká spousta jiných, zodpovědnějších mužů, kteří tě budou opravdu milovat. Ten tvůj zřejmě vůbec neví, co to je - je to nezralý slaboch.

Ivana napsal(a):

O. já nevím, co řešíš. Vem nohy na ramena a utíkej. Jsi mladé děvče, proč se máš takhle zbytečně trápit? Vždyť na tebe čeká spousta jiných, zodpovědnějších mužů, kteří tě budou opravdu milovat. Ten tvůj zřejmě vůbec neví, co to je - je to nezralý slaboch.

No, nechci nikomu brát iluze,ale kde že takový "jiný" muži jsou ? :/

Když to tady čtu, čím dál tím víc jsem ráda, že jsem sama :usch: :rodna:

Je to všude stejný :fuck:

Ivana napsal(a):

O. já nevím, co řešíš. Vem nohy na ramena a utíkej. Jsi mladé děvče, proč se máš takhle zbytečně trápit? Vždyť na tebe čeká spousta jiných, zodpovědnějších mužů, kteří tě budou opravdu milovat. Ten tvůj zřejmě vůbec neví, co to je - je to nezralý slaboch.

Ivanko, máš možná pravdu....ale k tomu musí O-" dospět sama, rozhodnout se, až to tak bude třeba cítit, víš? Na to potřebuje sebrat sílu, sebevědomí, sebeúctu...není to snadné.

Santala napsal(a):

No, nechci nikomu brát iluze,ale kde že takový "jiný" muži jsou ? :/

Když to tady čtu, čím dál tím víc jsem ráda, že jsem sama :usch: :rodna:

Je to všude stejný :fuck:

No, nechci nikomu brát iluze, ale kde že takové "jiné" ženy jsou? :/

Když to tady čtu, čím dál víc jsem rád, že jsem sám :usch: :rodna:

Všude to bude stejný, pokud ty budeš všechny muže hodnotit podle několika příběhů nešťastných žen z babinetu.
Každý člověk je originál..... aspoň zatím

Ja by som možno -ak by to šlo - vôbec vypadla preč, aspoň na pol roka niekam do cudziny, učiť sa jazyk a pracovať. Zamestnala by si sa niečím iným, páníček by tiež zistil, ako vyzerá všedný deň s dokonalou ženou a vyriešili by ste si obaja svoju dilemu. Zmena prostredia a nutnosť zaoberať sa existenčnými vecami veľmi pomáhajú pri citových krízach.  Ja osobne by som šla po návrate na psychoterapiu alebo nejaký seminár o vzťahoch, venovala sa koníčkom a pracovala na sebe. Takáto investícia sa v živote nestratí a snáď ju raz nejaký muž ocení. ;)

PetrHl napsal(a):

Santala napsal(a):

No, nechci nikomu brát iluze,ale kde že takový "jiný" muži jsou ? :/

Když to tady čtu, čím dál tím víc jsem ráda, že jsem sama :usch: :rodna:

Je to všude stejný :fuck:

No, nechci nikomu brát iluze, ale kde že takové "jiné" ženy jsou? :/

Když to tady čtu, čím dál víc jsem rád, že jsem sám :usch: :rodna:

Všude to bude stejný, pokud ty budeš všechny muže hodnotit podle několika příběhů nešťastných žen z babinetu.
Každý člověk je originál..... aspoň zatím

Péťo, já tak nehodnotím všechny muže.

Jen se pomaluji smiřuji s vědomím, že nevěra je běžný stupeň ve vztahu a laboruji nad tím, než tím opakovaně procházet ( nikdo mi už nevymluví, že to potká každý dlouhodobý vztah ) no, vlastně i krátkodobý ( tady " vzorek" je vdaný ani ne dva roky ) :rolleyes: , jestli není lepší být sám.

Když si to tady čtu, tak nějak ztrácím chuť zkoušet, že existuje taky muž, se kterým mě toto nečeká.

Tím netvrdím, že neexistuje ;)

Jen se mi ta investovaná energie zdá jaksi vyhozená :lol: :P

Santala napsal(a):

Jen se mi ta investovaná energie zdá jaksi vyhozená :lol: :P

A dnes je energia coraz drahsia ... :P

Tercila napsal(a):

...Můžu napsat snad jen to, že jsem dosud nepochopila chlapy, kteří vyslepičí své manželce podrobnosti o jeho vztahu s milenkou...

Jéje, Terci, to je přece tak snadné, přehodit své trápení na někoho jiného. No a kdo je vždycky po ruce? Partnerka...

Ocko, četla jsem to od začátku a než jsem došla ke konci, často mně napadlo, že to s tou "kamarádkou" nebude tak nevinné.
(myslím, že na to člověk nemusí být vědma...)
Tvůj muž se zachoval podle stylu "jsem sice potvora, ale čestná..., říkám pravdu, i když ne celou..."

No ale co tím teď ? V současné společnosti v tomto místě (střední Evropa) se prostě mnohoženství nenosí.
Možná, že by to nějaká ustála , ale měla by mít šanci vybrat si k sobě tu třetí... :P
Tobě tu šanci muž nedal, ale já bych to řešila takto (nejsou děti, může být cirkus):
Manžela donutila koupit trojpostel (pro tebe, jeho a milenku). Pro společné soužití tří lidí prostě manželské lože nestačí!  :jojo:

Oxi napsal(a):

Santala napsal(a):

Jen se mi ta investovaná energie zdá jaksi vyhozená :lol: :P

A dnes je energia coraz drahsia ... :P

No, prááávě ! :lol: :o

Santala napsal(a):

Ivana napsal(a):

O. já nevím, co řešíš. Vem nohy na ramena a utíkej. Jsi mladé děvče, proč se máš takhle zbytečně trápit? Vždyť na tebe čeká spousta jiných, zodpovědnějších mužů, kteří tě budou opravdu milovat. Ten tvůj zřejmě vůbec neví, co to je - je to nezralý slaboch.

No, nechci nikomu brát iluze,ale kde že takový "jiný" muži jsou ? :/

Když to tady čtu, čím dál tím víc jsem ráda, že jsem sama :usch: :rodna:

Je to všude stejný :fuck:

No, pokud čerpáš zkušenosti pouze na Životě po nevěře, tak asi jo.
Ale já jsem idealistka, já si myslím, že i normální a věrní muži jsou a zvlášť mladé děvče do 30-ti let, což O. je, má určitě šanci nějakého takového najít. :)

Jinak já jsem taky sama a vyhovuje mi to :P

Ivana napsal(a):

...Ale já jsem idealistka, já si myslím, že i normální a věrní muži jsou a zvlášť mladé děvče do 30-ti let, což O. je, má určitě šanci nějakého takového najít. :)
Jinak já jsem taky sama a vyhovuje mi to :P

Ivano :co: jsi to opravdu ty?
Ti tleskám, holka :)
P.S. jsou normální (ne věrní) muži i pro mladá děvčata pp 40-ti letech :jojo:

Santala napsal(a):

PetrHl napsal(a):

Santala napsal(a):

No, nechci nikomu brát iluze,ale kde že takový "jiný" muži jsou ? :/

Když to tady čtu, čím dál tím víc jsem ráda, že jsem sama :usch: :rodna:

Je to všude stejný :fuck:

No, nechci nikomu brát iluze, ale kde že takové "jiné" ženy jsou? :/
Když to tady čtu, čím dál víc jsem rád, že jsem sám :usch: :rodna:
Všude to bude stejný, pokud ty budeš všechny muže hodnotit podle několika příběhů nešťastných žen z babinetu.
Každý člověk je originál..... aspoň zatím

Péťo, já tak nehodnotím všechny muže.
Jen se pomaluji smiřuji s vědomím, že nevěra je běžný stupeň ve vztahu a laboruji nad tím, než tím opakovaně procházet ( nikdo mi už nevymluví, že to potká každý dlouhodobý vztah ) no, vlastně i krátkodobý ( tady " vzorek" je vdaný ani ne dva roky ) :rolleyes: , jestli není lepší být sám.
Když si to tady čtu, tak nějak ztrácím chuť zkoušet, že existuje taky muž, se kterým mě toto nečeká.
Tím netvrdím, že neexistuje ;)
Jen se mi ta investovaná energie zdá jaksi vyhozená :lol: :P

San prosím ne...já se právě snažím dopracovat a přesvedčit samu sebe - po tom všem  - že je to právě naopak..že věrní muži - i ženy jsou, že existuje láska na celý život atd. .... a určtiě není lepší být sama ....  tedy hodně dlouhodobě   :):) ;)

Ivana napsal(a):

Santala napsal(a):

Ivana napsal(a):

O. já nevím, co řešíš. Vem nohy na ramena a utíkej. Jsi mladé děvče, proč se máš takhle zbytečně trápit? Vždyť na tebe čeká spousta jiných, zodpovědnějších mužů, kteří tě budou opravdu milovat. Ten tvůj zřejmě vůbec neví, co to je - je to nezralý slaboch.

No, nechci nikomu brát iluze,ale kde že takový "jiný" muži jsou ? :/

Když to tady čtu, čím dál tím víc jsem ráda, že jsem sama :usch: :rodna:

Je to všude stejný :fuck:

No, pokud čerpáš zkušenosti pouze na Životě po nevěře, tak asi jo.
Ale já jsem idealistka, já si myslím, že i normální a věrní muži jsou a zvlášť mladé děvče do 30-ti let, což O. je, má určitě šanci nějakého takového najít. :)

Jinak já jsem taky sama a vyhovuje mi to :P

ne, bohužel čerpám z více zdrojů a hlavně vlastních zkušeností :rolleyes:

Jessika napsal(a):

pro mladá děvčata pp 40-ti letech :jojo:

to su dievcata s papiermi? :P

to su dievcata s papiermi?
Ne, to už jsou kusy vyřazené z chovu

adra napsal(a):

Santala napsal(a):

PetrHl napsal(a):

No, nechci nikomu brát iluze, ale kde že takové "jiné" ženy jsou? :/
Když to tady čtu, čím dál víc jsem rád, že jsem sám :usch: :rodna:
Všude to bude stejný, pokud ty budeš všechny muže hodnotit podle několika příběhů nešťastných žen z babinetu.
Každý člověk je originál..... aspoň zatím

Péťo, já tak nehodnotím všechny muže.
Jen se pomaluji smiřuji s vědomím, že nevěra je běžný stupeň ve vztahu a laboruji nad tím, než tím opakovaně procházet ( nikdo mi už nevymluví, že to potká každý dlouhodobý vztah ) no, vlastně i krátkodobý ( tady " vzorek" je vdaný ani ne dva roky ) :rolleyes: , jestli není lepší být sám.
Když si to tady čtu, tak nějak ztrácím chuť zkoušet, že existuje taky muž, se kterým mě toto nečeká.
Tím netvrdím, že neexistuje ;)
Jen se mi ta investovaná energie zdá jaksi vyhozená :lol: :P

San prosím ne...já se právě snažím dopracovat a přesvedčit samu sebe - po tom všem  - že je to právě naopak..že věrní muži - i ženy jsou, že existuje láska na celý život atd. .... a určtiě není lepší být sama ....  tedy hodně dlouhodobě   :):) ;)

jj, taky to mám v těchto vlnách.Ale poslední dobou mám kolem sebe nějak až moc " důvodů" z té druhé stránky.

Příklad :

O víkendu jsem byla na svatbě kamarádky.Brali se po 3 letech chození.Je v jiném stavu.
Tak nějak jsem si u nich říkala " že by " ? "Že by to mohlo někomu fungovat " ?

Jen do té doby, než jsem našla ženicha s jeho penisem v ústech družičky :dumbom: :butter: :lol:

Prostě je toho nějak moc, už je to životní standard.

Jo a zazdil to můj šéf, když řekl asistentce, aby napsala na pozvánky " Zveme Vaše manželky, milenky .....

No, a pak se vdávej :fuck:

PP su papierove :P To neodskriepis :) T.j. asi maju vysoku cenu aj pokial uz maju vela steniatok a trochu horsiu srst :P

Santala napsal(a):

Jen do té doby, než jsem našla ženicha s jeho penisem v ústech družičky :dumbom: :butter: :lol:

:lol::lol::lol::lol: tiez musis liezt vsade tam, kam nemas :lol::lol::lol:

Santala napsal(a):

Příklad : O víkendu jsem byla na svatbě kamarádky.Brali se po 3 letech chození.Je v jiném stavu.
Tak nějak jsem si u nich říkala " že by " ? "Že by to mohlo někomu fungovat " ?
Jen do té doby, než jsem našla ženicha s jeho penisem v ústech družičky :dumbom: :butter: :lol:

On je pedofil? :co:
Já jen, že družičky jsou většinou holčiny ještě pod zákonem... :co:

Mikeš napsal(a):

Santala napsal(a):

Příklad : O víkendu jsem byla na svatbě kamarádky.Brali se po 3 letech chození.Je v jiném stavu.
Tak nějak jsem si u nich říkala " že by " ? "Že by to mohlo někomu fungovat " ?
Jen do té doby, než jsem našla ženicha s jeho penisem v ústech družičky :dumbom: :butter: :lol:

On je pedofil? :co:
Já jen, že družičky jsou většinou holčiny ještě pod zákonem... :co:

Hej? Tak to je pre Ffly, Vandu, Misu II, Selimu a dalsie celkom slusna lichotka :D

helena napsal(a):

to su dievcata s papiermi?
Ne, to už jsou kusy vyřazené z chovu http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png

z chovu možná, ale na výstavu se ještě hoděj :)

Oxi napsal(a):

Santala napsal(a):

Jen do té doby, než jsem našla ženicha s jeho penisem v ústech družičky :dumbom: :butter: :lol:

:lol::lol::lol::lol: tiez musis liezt vsade tam, kam nemas :lol::lol::lol:

chodba dámských toalet :fuck:

Mikeš napsal(a):

Santala napsal(a):

Příklad : O víkendu jsem byla na svatbě kamarádky.Brali se po 3 letech chození.Je v jiném stavu.
Tak nějak jsem si u nich říkala " že by " ? "Že by to mohlo někomu fungovat " ?
Jen do té doby, než jsem našla ženicha s jeho penisem v ústech družičky :dumbom: :butter: :lol:

On je pedofil? :co:
Já jen, že družičky jsou většinou holčiny ještě pod zákonem... :co:

této družičce ( dle mých odhadů ) bylo lehce nad 20 :P

San, tak to je MASO!!! 
na chodbě dámských toalet??!
to tam nebyli kuřácký koutky :lol: :lol: :lol: ????


ale vážně, to je masakr....četla jsem dobře že nevěsta byla těhu...??
zná babi? tak ji sem pak nasměruj...UFFFFF  :(

adra napsal(a):

San, tak to je MASO!!!

To jo... ale je to k tématu.... v tomto případě jde dokonce o zamilovaného novomanžela :lol: :lol: :lol:

adra napsal(a):

San, tak to je MASO!!! 
na chodbě dámských toalet??!
to tam nebyli kuřácký koutky :lol: :lol: :lol: ????


ale vážně, to je masakr....četla jsem dobře že nevěsta byla těhu...??
zná babi? tak ji sem pak nasměruj...UFFFFF  :(

i ty jedna... ;) senzace se ti zachtělo :P

ale vážně, to je masakr....četla jsem dobře že nevěsta byla těhu...??
Třeba jí v těhotenství orál nedělá dobře A nakonec veselka je taková poslední příležitost...

v tomto případě jde dokonce o zamilovaného novomanžela
Mikeš, kde bereš tu jistotu??? Slyšíš, že se brát museli - o zamilovanosti ani slovíčko

helena napsal(a):

v tomto případě jde dokonce o zamilovaného novomanžela
Mikeš, kde bereš tu jistotu??? Slyšíš, že se brát museli - o zamilovanosti ani slovíčko

Já to myslel tak, že se ten novomanžel náhle zamiloval do tý družičky.... nebo Ty si myslíš, že by s ní měl sex jen tak, bez zamilování? :lol: :lol:

helena napsal(a):

ale vážně, to je masakr....četla jsem dobře že nevěsta byla těhu...??
Třeba jí v těhotenství orál nedělá dobře http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png A nakonec veselka je taková poslední příležitost... http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png

v tomto případě jde dokonce o zamilovaného novomanžela
Mikeš, kde bereš tu jistotu??? Slyšíš, že se brát museli - o zamilovanosti ani slovíčko http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png

Helenko tak to je zatím to NEJLEPSI co jsem od Tebe četla.... :lol: :lol: :lol: :lol:  :supr:



Jesiko...senzace, senzace...trochu ano...spíš mi to ale fáákt hlava nebere :dumbom: :skurt:
to je děsný vid ? jo mám z toh ofakt Vánoce :(

adra napsal(a):

San, tak to je MASO!!! 
na chodbě dámských toalet??!
to tam nebyli kuřácký koutky :lol: :lol: :lol: ????


ale vážně, to je masakr....četla jsem dobře že nevěsta byla těhu...??
zná babi? tak ji sem pak nasměruj...UFFFFF  :(

Ano, má kamarádka je těhu :/  a z důvodů, aby se nedostala do stejného rozpoložení ( vůči mužům, jako já ) , jí raději na babi směřovat nebudu :|

Je přeci 3 dny ŠŤASTNĚ  vdaná :mad:

ufff ... nemam slov :usch:

Jen do té doby, než jsem našla ženicha s jeho penisem v ústech družičky   



Ty,jo.SUPER svatební den,možná trénoval na svatební noc ,čí co.:D hustýýý...

helena napsal(a):

ale vážně, to je masakr....četla jsem dobře že nevěsta byla těhu...??
Třeba jí v těhotenství orál nedělá dobře http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png A nakonec veselka je taková poslední příležitost... http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png

v tomto případě jde dokonce o zamilovaného novomanžela
Mikeš, kde bereš tu jistotu??? Slyšíš, že se brát museli - o zamilovanosti ani slovíčko http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png

Nemuseli se brát, nevěsta je v 5 týdnu a svatbu chystali půl roku.

Mimčo chtěli.

Důvody svatby bych nechala stranou - to je každýho věc, za co vyhodí prachy.

Je to magor.Nemám k tomu víc slov.

že se ten novomanžel náhle zamiloval do tý družičky
Jo ták... tys měla na mysli něco jako náhlá příhoda břišní... nebo mrtvice... v podstatě zatmění mozku, nedokrvení tepen... no ale to je chlapec omluven... to není nevěra... to je nemoc...
Důvody svatby bych nechala stranou - to je každýho věc, za co vyhodí prachy.
No, s tímhle přístupem se ženichovi ani nedivím... jestli to brali takhle...

Mikeš napsal(a):

helena napsal(a):

v tomto případě jde dokonce o zamilovaného novomanžela
Mikeš, kde bereš tu jistotu??? Slyšíš, že se brát museli - o zamilovanosti ani slovíčko

Já to myslel tak, že se ten novomanžel náhle zamiloval do tý družičky.... nebo Ty si myslíš, že by s ní měl sex jen tak, bez zamilování? :lol: :lol:

Kocoure nemel blbosti :dumbom: :lol:

No, vyzera to tak, ze v dnesnej dobe su svatobne pary pekne divne :P
Ked sme pred casom boli s Luizi na pivo tak v NePeci bola svatba a ked uz hostia skor neboli ako boli tak som dostal od nevesty ponuku na stvorku. A obaja (zenich aj nevesta) usilovne prehovarali Luizi aby s nimi sla hore na izbu :P:P A dokonca sme dostali aj vysluzku. Aj ked sme si neuzili :P
Zabudol som dodat ze nevesta bola tehotna (pokrocile stadium) a doma uz jedno mali. A keby sa Luizi nebola zdrahala mohla si s zenichom hned uzit. Nevesta by sa s radostou pridala :P

OTZI napsal(a):

Jen do té doby, než jsem našla ženicha s jeho penisem v ústech družičky   



Ty,jo.SUPER svatební den,možná trénoval na svatební noc ,čí co.:D hustýýý...

Já jen doufám, že jsem je viděla jen já a ne nějaký dobrák, co jí to "vyzvoní " :dumbom:

San pokud ji to někdo vyzvoní tak ji skutečně zbydou jen oči pro pláč...a babi.... :grater:

tedy babinet :)

adra napsal(a):

San pokud ji to někdo vyzvoní tak ji skutečně zbydou jen oči pro pláč...a babi.... :grater:

Opět to je potrdilo jeho "mužské " kvality ! 

Magor, co si ho nechá vyhulit na vlastní svatbě a ještě na dámských záchodech,když je celej sál plnej jeho a její rodinou, nechá se u toho načapat, je prostě H.O.V.A.D.K.O - ZVÍŘÁTKO -  MUŽSKÉ - BOŽSKÉ.

Hele tak to prrrrrr...ženský nejsou o nic jiný..a to jako fatk!!  :):)
řekla bych že je to lidské hovádko.... nebo možná Boží.... :) ??
a nebo že by ho chudáka dzužička svedla...?? Ty ale že on se nebránil?! :reta:

Dnes mám takovou náladu, že bych nějakýho chlapa zbila :lol:  :lol:

Ja by som sa teda chcel dozvediet, najlepsie okamzite, pokial by si to moja nevesta na svatbe s niekym okrem mna rozdavala. A dufal by som, ze sa da manzelstvo anulovat.

adra napsal(a):

Hele tak to prrrrrr...ženský nejsou o nic jiný..a to jako fatk!!  :):)
řekla bych že je to lidské hovádko.... nebo možná Boží.... :) ??
a nebo že by ho chudáka dzužička svedla...?? Ty ale že on se nebránil?! :reta:

Ale, vždyť já víííím :o)) :supr::vissla:

Oxi napsal(a):

Ja by som sa teda chcel dozvediet, najlepsie okamzite, pokial by si to moja nevesta na svatbe s niekym okrem mna rozdavala. A dufal by som, ze sa da manzelstvo anulovat.

Oxi, to mi jako navrhuješ,abych jí to řekla ? :co:

Santala napsal(a):

Magor, co si ho nechá vyhulit na vlastní svatbě a ještě na dámských záchodech,když je celej sál plnej jeho a její rodinou, nechá se u toho načapat, je prostě H.O.V.A.D.K.O - ZVÍŘÁTKO -  MUŽSKÉ - BOŽSKÉ.

S tím že je to magor - souhlas, ale pravdu má i Adra, že na to musej být dva.... ten, komu je kouřeno a ta (nebo ten :D ), kdo kouří, žejo... byli nalitý?

Oxi napsal(a):

No, vyzera to tak, ze v dnesnej dobe su svatobne pary pekne divne :P
Ked sme pred casom boli s Luizi na pivo tak v NePeci bola svatba a ked uz hostia skor neboli ako boli tak som dostal od nevesty ponuku na stvorku. A obaja (zenich aj nevesta) usilovne prehovarali Luizi aby s nimi sla hore na izbu :P:P A dokonca sme dostali aj vysluzku. Aj ked sme si neuzili

Já jdu na svatbu v sobotu, tak jsem zvědavej, co tam potká mě :D :D

Santala napsal(a):

Oxi napsal(a):

Ja by som sa teda chcel dozvediet, najlepsie okamzite, pokial by si to moja nevesta na svatbe s niekym okrem mna rozdavala. A dufal by som, ze sa da manzelstvo anulovat.

Oxi, to mi jako navrhuješ,abych jí to řekla ? :co:

Nic nenavrhujem, pisem svoj postoj. Ja by som s takym clovekom zit nechcel.

Mikeš napsal(a):

Santala napsal(a):

Magor, co si ho nechá vyhulit na vlastní svatbě a ještě na dámských záchodech,když je celej sál plnej jeho a její rodinou, nechá se u toho načapat, je prostě H.O.V.A.D.K.O - ZVÍŘÁTKO -  MUŽSKÉ - BOŽSKÉ.

S tím že je to magor - souhlas, ale pravdu má i Adra, že na to musej být dva.... ten, komu je kouřeno a ta (nebo ten :D ), kdo kouří, žejo... byli nalitý?

Tý družičce to může bejt vcelku šumák - on je ten, co se rozhodl oženit a měl za dveřma celou rodinu :dumbom:

nebyli nalitý, bylo to v 14hod - oběd byl v 12 hod ...

Mikeš napsal(a):

Já jdu na svatbu v sobotu, tak jsem zvědavej, co tam potká mě :D :D

Snivas, ze dostanes nevestu na leasing? :D

Oxi napsal(a):

Santala napsal(a):

Oxi napsal(a):

Ja by som sa teda chcel dozvediet, najlepsie okamzite, pokial by si to moja nevesta na svatbe s niekym okrem mna rozdavala. A dufal by som, ze sa da manzelstvo anulovat.

Oxi, to mi jako navrhuješ,abych jí to řekla ? :co:

Nic nenavrhujem, pisem svoj postoj. Ja by som s takym clovekom zit nechcel.

no, to já taky ne !:albert: Ale, ani si nejsem jistá, že bych chtěla, aby mi to někdo ( být na místě této nevěsty ) řekl..

Oxi napsal(a):

Mikeš napsal(a):

Já jdu na svatbu v sobotu, tak jsem zvědavej, co tam potká mě :D :D

Snivas, ze dostanes nevestu na leasing? :D

Snívat možem, :D bude tam se mnou Mikešová :D

Santala napsal(a):

Mikeš napsal(a):

Santala napsal(a):

Magor, co si ho nechá vyhulit na vlastní svatbě a ještě na dámských záchodech,když je celej sál plnej jeho a její rodinou, nechá se u toho načapat, je prostě H.O.V.A.D.K.O - ZVÍŘÁTKO -  MUŽSKÉ - BOŽSKÉ.

S tím že je to magor - souhlas, ale pravdu má i Adra, že na to musej být dva.... ten, komu je kouřeno a ta (nebo ten :D ), kdo kouří, žejo... byli nalitý?

Tý družičce to může bejt vcelku šumák - on je ten, co se rozhodl oženit a měl za dveřma celou rodinu :dumbom:

nebyli nalitý, bylo to v 14hod - oběd byl v 12 hod ...

Clovek si zodpoveda sam za seba. Nepridaval by som k tomu spolupodielnicto viny. Je snad zenich nesvojpravny?

Santala napsal(a):

no, to já taky ne !:albert: Ale, ani si nejsem jistá, že bych chtěla, aby mi to někdo ( být na místě této nevěsty ) řekl..

Ked ti to niekto povie tak to nieje rovnake ako ked ich vymaknes priamo ty. Pretoze uz je to len "z doslechu", nie "in da real". Neviem :( A nevies, co ona na to, mozno by mu odpustila a ide sa dalej ... kazdy je iny...

Oxi napsal(a):

Santala napsal(a):

Mikeš napsal(a):

S tím že je to magor - souhlas, ale pravdu má i Adra, že na to musej být dva.... ten, komu je kouřeno a ta (nebo ten :D ), kdo kouří, žejo... byli nalitý?

Tý družičce to může bejt vcelku šumák - on je ten, co se rozhodl oženit a měl za dveřma celou rodinu :dumbom:

nebyli nalitý, bylo to v 14hod - oběd byl v 12 hod ...

Clovek si zodpoveda sam za seba. Nepridaval by som k tomu spolupodielnicto viny. Je snad zenich nesvojpravny?

NO, vždyť tak jsem to myslela.Jistě, že je svéprávný ! Ikdž teĎ si myslím, spíš opak :lol:

Kazdopadne si v horsej situacii, ako ktokolvek z nich. Minimalne dovtedy, ako ho vymakne priamo ona.

Santala napsal(a):

Tý družičce to může bejt vcelku šumák - on je ten, co se rozhodl oženit a měl za dveřma celou rodinu :dumbom:
nebyli nalitý, bylo to v 14hod - oběd byl v 12 hod ...

Tak pak absolutně nechápu, co k tomu tu družičku vedlo... buď je to dě.ka, nebo fakt nevím.... třeba nějaká jeho bejvalka....

Preco riesis druzicku? :o

Oxi napsal(a):

Kazdopadne si v horsej situacii, ako ktokolvek z nich. Minimalne dovtedy, ako ho vymakne priamo ona.

Chci si,alespoň myslet, že to bylo spontální, nadrženecké, monentální selhání - pravděpodobně pod vlivem stresu, strachu z nastávajícího otcovství a odvěké touze všude rozsévat ten svůj bohodar :mad:

Mikeš napsal(a):

Santala napsal(a):

Tý družičce to může bejt vcelku šumák - on je ten, co se rozhodl oženit a měl za dveřma celou rodinu :dumbom:
nebyli nalitý, bylo to v 14hod - oběd byl v 12 hod ...

Tak pak absolutně nechápu, co k tomu tu družičku vedlo... buď je to dě.ka, nebo fakt nevím.... třeba nějaká jeho bejvalka....

V průběhu večera jsem si družičku prohlížela několikrát a myslím, že je to mládě, co je do něho zamilovaný - koukala na něho jako na svatej obrázek celej večer.

Takže předpokládám, že nebylo tak těžký jí nasměrovat na svůj poklopec :lol::P:P

Santala napsal(a):

Oxi napsal(a):

Kazdopadne si v horsej situacii, ako ktokolvek z nich. Minimalne dovtedy, ako ho vymakne priamo ona.

Chci si,alespoň myslet, že to bylo spontální, nadrženecké, monentální selhání - pravděpodobně pod vlivem stresu, strachu z nastávajícího otcovství a odvěké touze všude rozsévat ten svůj bohodar :mad:

A fakt by si to brala ako ospravedlnenie situacie? :o

Oxi napsal(a):

Preco riesis druzicku? :o

No, přesně - o družičku tady nejde.

Je to jedno - mohla to být teta nevěsty.

Oxi napsal(a):

Santala napsal(a):

Oxi napsal(a):

Kazdopadne si v horsej situacii, ako ktokolvek z nich. Minimalne dovtedy, ako ho vymakne priamo ona.

Chci si,alespoň myslet, že to bylo spontální, nadrženecké, monentální selhání - pravděpodobně pod vlivem stresu, strachu z nastávajícího otcovství a odvěké touze všude rozsévat ten svůj bohodar :mad:

A fakt by si to brala ako ospravedlnenie situacie? :o

No, z pohledu svých zkušeností a věku, bych se za to modlila ! Kdyby to byl " jen" úlet !

Protože pravděpodobnost, že to s ní táhne už dávno a bude v tom pokračovat i po svatbě a v mém těhotenství, se mi zdá daleko bolestivější ...

Oxi napsal(a):

Preco riesis druzicku? :o

Neřeším, jen mi vrtá hlavou, proč to udělala...

Mikeš napsal(a):

Oxi napsal(a):

Preco riesis druzicku? :o

Neřeším, jen mi vrtá hlavou, proč to udělala...

Třeba došly cigára.... :gloria:  :gloria:  Už mlčim, už mlčim.... :reta:

Mikeš napsal(a):

Oxi napsal(a):

Preco riesis druzicku? :o

Neřeším, jen mi vrtá hlavou, proč to udělala...

Je jedno preco to urobila ona. A Santala to celkom slusne vysvetlila.
Ja by som riesil len to, preco to urobil on. Ani mozny dovod, ze mu zena nechce hulit nieje nic moc argument na to, ze ho napcham do ust prvej ochotnej svadobcanke. U mna teda ziadne ospravedlnenie nieje. Par chvil predtym podpisal papier, v ktorom sa podla zakona zavazuje, ze bude verny :P vernost mozno nieje vsetko, pre niekoho ani dolezita, ale tu vidiet ako si svoju partnerku vazi. Teda pokial mu tu fajku ona neodobrila, ale to asi nie.

Santala napsal(a):

PetrHl napsal(a):

Santala napsal(a):

No, nechci nikomu brát iluze,ale kde že takový "jiný" muži jsou ? :/

Když to tady čtu, čím dál tím víc jsem ráda, že jsem sama :usch: :rodna:

Je to všude stejný :fuck:

No, nechci nikomu brát iluze, ale kde že takové "jiné" ženy jsou? :/
Když to tady čtu, čím dál víc jsem rád, že jsem sám :usch: :rodna:
Všude to bude stejný, pokud ty budeš všechny muže hodnotit podle několika příběhů nešťastných žen z babinetu.
Každý člověk je originál..... aspoň zatím

Péťo, já tak nehodnotím všechny muže.
Jen se pomaluji smiřuji s vědomím, že nevěra je běžný stupeň ve vztahu a laboruji nad tím, než tím opakovaně procházet ( nikdo mi už nevymluví, že to potká každý dlouhodobý vztah ) no, vlastně i krátkodobý ( tady " vzorek" je vdaný ani ne dva roky ) :rolleyes: , jestli není lepší být sám.
Když si to tady čtu, tak nějak ztrácím chuť zkoušet, že existuje taky muž, se kterým mě toto nečeká.
Tím netvrdím, že neexistuje ;)
Jen se mi ta investovaná energie zdá jaksi vyhozená :lol: :P

Santalo, myslim že je škoda se toho vzdávat jen kvuli několika neúspěšným pokusům. Nikde není psáno že třeba ten následující nebude ten vhodný pro tebe. A i kdyby nebyl, tak zažiješ spoustu hezkého a budeš mít aspoň na co vzpomínat. A nic v životě, ani výborná večeře se přeci nevyrovná těm pocitům létání v oblacích když jsi zamilovaná.  Pokud se toho vzdáš, čeká tě něco jako "prázdnota". Myslim že to by byla škoda :)

Santala napsal(a):

Tý družičce to může bejt vcelku šumák - on je ten, co se rozhodl oženit a měl za dveřma celou rodinu :dumbom:

nebyli nalitý, bylo to v 14hod - oběd byl v 12 hod ...

Šumák? To si tedy nemyslim. Družičky většinou přeci mají nějaké vazby na ženicha nebo nevěstu, to nejsou jen nějaké ženské odchycené na ulici.
A něco takového v rodině? - I pro ni z toho může být hódně velká nepříjemnost. A neodsuzoval bych jen jeho, on přeci družičku nedonutil násilím aby
mu udělala dobře. :)

Oxi napsal(a):

Mikeš napsal(a):

Já jdu na svatbu v sobotu, tak jsem zvědavej, co tam potká mě :D :D

Snivas, ze dostanes nevestu na leasing? :D

:lol::lol::lol::lol: super Oxi, to se ti povedlo :lol::supr:

Oxi napsal(a):

Je jedno preco to urobila ona. A Santala to celkom slusne vysvetlila.
Ja by som riesil len to, preco to urobil on. Ani mozny dovod, ze mu zena nechce hulit nieje nic moc argument na to, ze ho napcham do ust prvej ochotnej svadobcanke. U mna teda ziadne ospravedlnenie nieje. Par chvil predtym podpisal papier, v ktorom sa podla zakona zavazuje, ze bude verny :P vernost mozno nieje vsetko, pre niekoho ani dolezita, ale tu vidiet ako si svoju partnerku vazi. Teda pokial mu tu fajku ona neodobrila, ale to asi nie.

kdo ví, třeba ji za ním sama nevěsta poslala, možná se jí fajčení nelíbí tak chtěla aby si její muž naposledy užil :)

PetrHl napsal(a):

Santala napsal(a):

Tý družičce to může bejt vcelku šumák - on je ten, co se rozhodl oženit a měl za dveřma celou rodinu :dumbom:

nebyli nalitý, bylo to v 14hod - oběd byl v 12 hod ...

Šumák? To si tedy nemyslim. Družičky většinou přeci mají nějaké vazby na ženicha nebo nevěstu, to nejsou jen nějaké ženské odchycené na ulici.
A něco takového v rodině? - I pro ni z toho může být hódně velká nepříjemnost. A neodsuzoval bych jen jeho, on přeci družičku nedonutil násilím aby
mu udělala dobře. :)

Petře, to byla JEHO svatba.

Svatba - jako, že řekneš před celou rodinou, že tu těhotnou ženskou, co stojí vedle tebe si bereš za manželku ..máš jí rád, vážíš si jí, nebudeš jí ubližovat a pokusíš se jí chránit - v dobrým i ve zlým...chápeš?

Družička, pokud vím, byla nějaká kamarádka nevěstiny matky ( bylo tam 8 družiček , všech věkových kategorií ) .

Fakt si myslím, že o tu holku vůbec nejde.

Mohla by to být servírka, holka co tam zpívala s kapelou,šatnářka, oddávající...atd..

Fakt si myslím, že z tohoto pohledu je to "šumák"

Mě to příde neuveřitelný,nich frštén ....Jak ve špatným filmu.Jako nezúčastněná osoba se tomu tady usmívám a říkám si,třeba to družička dávala ženichovi jako svatební dar...

Santala napsal(a):

PetrHl napsal(a):

Santala napsal(a):

Tý družičce to může bejt vcelku šumák - on je ten, co se rozhodl oženit a měl za dveřma celou rodinu :dumbom:

nebyli nalitý, bylo to v 14hod - oběd byl v 12 hod ...

Šumák? To si tedy nemyslim. Družičky většinou přeci mají nějaké vazby na ženicha nebo nevěstu, to nejsou jen nějaké ženské odchycené na ulici.
A něco takového v rodině? - I pro ni z toho může být hódně velká nepříjemnost. A neodsuzoval bych jen jeho, on přeci družičku nedonutil násilím aby
mu udělala dobře. :)

Petře, to byla JEHO svatba.
Svatba - jako, že řekneš před celou rodinou, že tu těhotnou ženskou, co stojí vedle tebe si bereš za manželku ..máš jí rád, vážíš si jí, nebudeš jí ubližovat a pokusíš se jí chránit - v dobrým i ve zlým...chápeš?
Družička, pokud vím, byla nějaká kamarádka nevěstiny matky ( bylo tam 8 družiček , všech věkových kategorií ) .
Fakt si myslím, že o tu holku vůbec nejde.
Mohla by to být servírka, holka co tam zpívala s kapelou,šatnářka, oddávající...atd..
Fakt si myslím, že z tohoto pohledu je to "šumák"

Jasně že chápu, myslel jsem to jinak.

adra napsal(a):

San prosím ne...já se právě snažím dopracovat a přesvedčit samu sebe - po tom všem  - že je to právě naopak..že věrní muži - i ženy jsou, že existuje láska na celý život atd. .... a určtiě není lepší být sama ....  tedy hodně dlouhodobě   :):) ;)

Môj otec je mame verný - aspoň tak, že mama o ničom nevie, čo je asi dostatočné... ale to TEBE nepomôže, práve preto, že je verný a zadaný. :D

helena napsal(a):

to su dievcata s papiermi?
Ne, to už jsou kusy vyřazené z chovu http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png

Hovor za seba... ;)

Oxi napsal(a):

Mikeš napsal(a):

Santala napsal(a):

Příklad : O víkendu jsem byla na svatbě kamarádky.Brali se po 3 letech chození.Je v jiném stavu.
Tak nějak jsem si u nich říkala " že by " ? "Že by to mohlo někomu fungovat " ?
Jen do té doby, než jsem našla ženicha s jeho penisem v ústech družičky :dumbom: :butter: :lol:

On je pedofil? :co:
Já jen, že družičky jsou většinou holčiny ještě pod zákonem... :co:

Hej? Tak to je pre Ffly, Vandu, Misu II, Selimu a dalsie celkom slusna lichotka :D

:D A so mnou príde zákon... :supermario: :dumbom: pod mužom zákona som bola, pod zákonom už dávno nie...

Santala napsal(a):

Oxi napsal(a):

Kazdopadne si v horsej situacii, ako ktokolvek z nich. Minimalne dovtedy, ako ho vymakne priamo ona.

Chci si,alespoň myslet, že to bylo spontální, nadrženecké, monentální selhání - pravděpodobně pod vlivem stresu, strachu z nastávajícího otcovství a odvěké touze všude rozsévat ten svůj bohodar :mad:

No, v ústach z toho rozsievania bohviečo nevzíde. Okrem Beckerovej čiernej modelky Angleiny Jermakovovej, dosiaľ žiadna, pokiaľ viem, z orálu neotehotnela. :D

Moc vám všem děkuji za reakce a názory. Je zajímavý to vidět z vašeho odstupu... I když pravda moc mě netěší, že to z něj vypadá odepsaně :-( V každém případě jsem ráda za povzbudivá slova.
- Na svém sebevědomí a samostatnosti pracuji, začala jsem hodně sportovat (sama), jezdit na motorce, na koni, zkouším kafíčka s kamarádkama, proházela a obnovila jsem šatník, přemýšlela o sobě, věcech které bych mohla a měla změnit, o povaze, o zlozvycích, o naučeném chování od rodičů, začala domácnost mít "na háku" a zlehka jí ignorovat, došla jsem si ke kadeřnici, prostě se zkouším všemožně zabavit... zatím nemám pocit že by to mělo nějaký výsledek... všechna radost a spokojenost je vždycky hrozně chvilková a když se o ní s ním nemůžu podělit tak mi přijde taková nijaká, taková nanic, výkřik do tmy (nevím jak to říct)... vlastně mám chuť se někam zahrabat a nevystrčit ani noc a čekat až se zboří svět.
- taky mám nějak pocit, že jiný "lepší" chlapi jsou asi vyjímky a ti co jsou, tak jsou už dávno zadaní a spokojeně ženatí (protože proč by se s nimi jejich holky rozcházely, když mají doma poklad), nenašla jsem ve svém okolí jedinýho použitelnýho kamaráda, který by byl zároveň volný
- asi jsem si pořád říkala v dobrém i zlém a tak teď je zlé, a pak to zas bude dobré, pořád mi přišlo že bych to neměla jen tak vzdát, že máme za sebou spousta hezkých věcí, vyhovovali jsme si, propojili jsme životy a to bych neměla jen tak hodit za hlavu, že ho to musí přejít a potřebuje abych do tý doby vydržela a pak to bude jen lepší... jen poslední dobou mi přijde že je to jen jednostranné, on dělá mrtvého nešťastného brouka se spoustou keců ale bez jediného efektivního činu (rozchod s milenkou, když jí za hodinu píše jak se spletl a vlastně to nemyslel vážně, za čin nepovažuji)
Regina: já nevím jestli si sama sebe málo vážím, to nedokážu posoudit, jen mám asi v hodně velké úctě manželský slib a před očima vzorné manželství rodičů co při sobě vždy stáli, když druhý kolísal.... on mi za to dosud stál, protože ho velmi miluji, ale z lásky se snadno stává nenávist, tak třeba za chvíli mě bude ničit už tak moc že se nezvednu a konečně tomu zatracenýmu srdíčku dojde že by mohlo přestat.
bazalka: jj pořád cestuji každý týden napříč republikou, o odstěhování přemýšlím čím dál tím víc (mám i kam), jen na to zatím nedokážu najít sílu pořád ve mě doutná nějaká přiblblá naděje že zas bude všechno dobrý, ale v zásadě pokrok - ještě před pár měsíci jsem si to ani nedokázala představit že bych šla pryč
Vanda: no upřímně si zatím jen těžko představuji co bych dělala bez chlapa - nebyla jsem bez žádného od 12 let... není pro mne problém být sama týden-14 dní bez něj spokojená, ale to vědomí, že se k němu pak vrátím zajišťuje že jsem v klidu... zatím nevidím bohužel nic lákavýho na tom být sama (no dobře nebudu muset vařit) a i proto mám problém se odhodlat odejít
Jessika: No na návrhy typu jestli si jí k nám rovnou nechce nastěhovat aby byl aspoň někdy doma odpověděl, ať nejsem sarkastická, že se to ke mě nehodí. Takže návrh trojpostele by se asi nesl v podobném duchu.
adra: mě už to teď někdy po tom roce soukromého pekla přijde jako sen že jsem se šťastná vdávala a zařizovali jsme náš domov a plánovali budoucnost, že jsem s ním chodila za ruku vždy a všude a bylo nám fain
Selima: už jsem o tom uvažovala, nosím to v hlavě jako variantu když se rozvedeme, spíš bych jela jako humanitární pracovnice někam do Afriky nebo na blízký východ, aspoň bych měla pocit že jsem k něčemu dobrá, nedokážu si zatím představit, že budu nejen bez partnera, ale ještě někde totálně sama bez všech kamarádů mezi lidmi které neznám

Milá O.,ted Ti nijka neporadím ale ..... musím Ti napsat že jsi mi nesmírně sympatická.. a navzdory smutku který prožíváš tak dokážeš psát s takovu brilantností a triskním humorem...  :):)

Adra: děkuji :-) klidně můžem někdy zajít na kafčo nebo s tvým prckem do zoo, pokud tvé nejkrásnější město je Praha-Brno-Sušice nebo někde poblíž

Sušice?? Jaký vztah máš k Sušici, pokud moje otázka není indiskrétní?? :D

O-" napsal(a):

- Na svém sebevědomí a samostatnosti pracuji, začala jsem hodně sportovat (sama), jezdit na motorce, na koni, zkouším kafíčka s kamarádkama, proházela a obnovila jsem šatník, přemýšlela o sobě, věcech které bych mohla a měla změnit, o povaze, o zlozvycích, o naučeném chování od rodičů, začala domácnost mít "na háku" a zlehka jí ignorovat, došla jsem si ke kadeřnici, prostě se zkouším všemožně zabavit... zatím nemám pocit že by to mělo nějaký výsledek... všechna radost a spokojenost je vždycky hrozně chvilková a když se o ní s ním nemůžu podělit tak mi přijde taková nijaká, taková nanic, výkřik do tmy (nevím jak to říct)... vlastně mám chuť se někam zahrabat a nevystrčit ani noc a čekat až se zboří svět.

Neboj, to přijde časem že budeš spokojena sama se sebou a s aktivitou kterou jsi vykonala a nebudeš mít potřebu se o tu radost dělit s ním. Také jsem měl takové pocity. Chce to jen čas, citově se od něho odpoutat.

O-" napsal(a):

- taky mám nějak pocit, že jiný "lepší" chlapi jsou asi vyjímky a ti co jsou, tak jsou už dávno zadaní a spokojeně ženatí (protože proč by se s nimi jejich holky rozcházely, když mají doma poklad), nenašla jsem ve svém okolí jedinýho použitelnýho kamaráda, který by byl zároveň volný

každá žena má jiné nároky a některá si nechá neuvěřitelně moc líbit, jiná zase naopak není spokojená nikdy s nikým. To že se ti teď zdá, že jsou ti "lepší" zadáni neznamená, že budou i za půl roku, určitě časem budeš měnit i pohled na ně, teď příliš srovnáváš. Až ti jak ty říkáš "lepší" chlapi uvidí před sebou opět usměvavou ženu, která se již srovnala s minulostí, tak si tě sami najdou

O-" napsal(a):

- asi jsem si pořád říkala v dobrém i zlém a tak teď je zlé, a pak to zas bude dobré, pořád mi přišlo že bych to neměla jen tak vzdát, že máme za sebou spousta hezkých věcí, vyhovovali jsme si, propojili jsme životy a to bych neměla jen tak hodit za hlavu, že ho to musí přejít a potřebuje abych do tý doby vydržela a pak to bude jen lepší... jen poslední dobou mi přijde že je to jen jednostranné, on dělá mrtvého nešťastného brouka se spoustou keců ale bez jediného efektivního činu (rozchod s milenkou, když jí za hodinu píše jak se spletl a vlastně to nemyslel vážně, za čin nepovažuji)

v dobrém i ve zlém snad znamená něco jako že mu odpustíš něco co by provedl, a kdyby toho litoval, že mu pomůžeš v nouzi, v nemoci.......
Ale tohle není úlet, chodí s ní už dost dlouho a ta vaše situace bude trvat tak dlouho jak dlouho si to ty necháš líbit.

Z mého pohledu nemáš co řešit, on už váš vztah vyřešil, tím že se nedokáže rozhodnout jako chlap - poslal vztah do kytek

Milá O,. kdepak moje krásný město není Praha :)  ...bydlím  od Prahy asi  120 km  - skoda...ale na babi se budem určo setkávat :):)
nebo třeba někdy v 'Cernošicích nebo na nějakém setkání s Pandorrou :):)

Somaia: není to indiskrétní, projíždím tam tudy minimálně 4x měsíčně při cestě do práce a z práce domu, pracuji na Horách. Nejbližsí cesta je v pátek, ale možná tam zajedu ještě v týdnu něco koupit. Co k ní váže tebe?

O-" napsal(a):

Somaia: není to indiskrétní, projíždím tam tudy minimálně 4x měsíčně při cestě do práce a z práce domu, pracuji na Horách. Nejbližsí cesta je v pátek, ale možná tam zajedu ještě v týdnu něco koupit. Co k ní váže tebe?

Celé nádherné dětství , děvče, a nejkrásnější vzpomínky  na milovanou babičku, pak taky hodně patriotismu mého tatínka  a tak vůbec... je to hodně srdeční záležitost, ale teď bydlím daleko... :grater: :grater:

Petr: No doufám, že přesně ten okamžik, o kterém píšeš (nepotřebovat k radosti někoho dalšího, či objevení nezadaného prince) jednou přijde - víra v to, že existuje mi pomáhá přežít. To si tak medituji s pohledem na šumavské močály a říkám si "tak sakra že by už?" a ono ještě stále ne... ale přijde, jednou určitě, děkuji za povzbuzení. No a kde je ta hranice kdy stát při něm "ve zlém" a kdy už to přehnal, to je to co stále hledám. Je mi jasné, že za pár let řeknu: přesně támhle byla a já jí přepískla o půl roku nebo naopak si řeknu, holka, kdybys vydržela ještě měsíc, mohlo to být ok. Ale to poznám až zpětně, teď to poznat nejde, teď to je metoda, pokus-omyl.

Somaia: to plně chápu, srdeční záležitost u mě též, trávila jsem tu s našima dovolený a tábory, úžasný léta a tenhle kraj jsem si zamilovala a když jsem tu mohla být studijně a časem pracovně tak jsem neváhala :-) I když mám pocit, že se někdy ucestuji, nechce se mi se této krajiny vzdát :-) Sem si jezdím odpočinout od trápení a smutků doma a toulám se krajinou a přemýšlím.

milá "o", asi nejsi dostazečně razantní ve svém postoji - já vím, že mě tady zase udupou, ale přemýšlela jsi o tom, "dát nůž na krk" ? něco vtom stylu - sednout si, u lahvinky vína a jasně a důrazně říct - už téhle šarády mám plné zuby, zachovej se jak chlap a vyber si už konečně jednu a netahej nás obě za fusekli. Dávám ti šanci být se mnou, když to např. do měsíce s milenkou skončíš - v opačném případě jdu od válu...a uvisdíš a budeš mít jasno

O-" napsal(a):

Petr: No doufám, že přesně ten okamžik, o kterém píšeš (nepotřebovat k radosti někoho dalšího, či objevení nezadaného prince) jednou přijde - víra v to, že existuje mi pomáhá přežít. To si tak medituji s pohledem na šumavské močály a říkám si "tak sakra že by už?" a ono ještě stále ne... ale přijde, jednou určitě, děkuji za povzbuzení. No a kde je ta hranice kdy stát při něm "ve zlém" a kdy už to přehnal, to je to co stále hledám. Je mi jasné, že za pár let řeknu: přesně támhle byla a já jí přepískla o půl roku nebo naopak si řeknu, holka, kdybys vydržela ještě měsíc, mohlo to být ok. Ale to poznám až zpětně, teď to poznat nejde, teď to je metoda, pokus-omyl.

neboj, ten okamžik určitě přijde, jen to nebude hned.
A kde je ta hranice? To stejně nikdy nezjistíš, nemužeš přeci vědět že za měsíc by byl on jiný.
Přijde to v tu pravou chvíli kdy získáš jistotu že udělat ten krok je správné, budeš vědět žes dělala to co bylo v danou chvíli to nejlepší pro tebe. Nemá cenu něčeho litovat.

Zklamaná napsal(a):

milá "o", asi nejsi dostazečně razantní ve svém postoji - já vím, že mě tady zase udupou, ale přemýšlela jsi o tom, "dát nůž na krk" ? něco vtom stylu - sednout si, u lahvinky vína a jasně a důrazně říct - už téhle šarády mám plné zuby, zachovej se jak chlap a vyber si už konečně jednu a netahej nás obě za fusekli. Dávám ti šanci být se mnou, když to např. do měsíce s milenkou skončíš - v opačném případě jdu od válu...a uvisdíš a budeš mít jasno

já s tebou naprosto souhlasím, dupat se mi nechce :)

Zklamaná: postřeh :-) Nejsem, já se nikdy neuměla hádat, nenávidím křik - naši na sebe v životě nezvýšili hlas, nevím jak se dělá hysterická scéna, když na mě (teda v zásadě nemusí ani na přímo mě) někdo zvýší hlas tak se rozklepu, nekřičím, neječím, nehádám se... prostě všechno si promyslím a pak si jdu v klidu promluvit, žiju v kompromisech či se odmlčím a významně se tvářím. Nějak mi to ani nejde zasimulovat (to malárii bych možná zasimulovala líp) - zkoušela jsem to, výsledek byl trapně vtipný (manžel konstatoval, že jsem roztomilá a to měl jako být velký výstup..grrrrr cítila jsem se jak křeček v mixéru). Můžu jít domů vzteky rozžhavená do běla a doma ze sebe nevypravím ani slovo a jen klidným hlasen řeknu "Ahoj" a na dotaz"Co ti je?" ze sebe dostanu jen významné zavrčení "Nic". To je celá moje scéna.
No a ten můž na krk s ultimátem by totiž musel obsahovat to co už mi tady radili jiný - musím být schopná odejít (protože jinak to nemá smysl) a to nějak necítím že bych byla schopná... V srpnu jedu na celý měsíc pryč, měl za mnou v půlce dojet a řekla jsem mu, že pokud s ní bude tak spolu končíme, se mnou tam nejede a já se k němu nevracím... ale upřímně mezi námi naprosto nevím jestli to dokážu realizovat. A hrozně se to blíží...

Milá "O" , upřímně Ti přeju abys v srpnu VĚDĚLA , že takhle žít nechceš..... Myslím, že až ze sebe tohle závaží  sklepneš (- protože  vztahem  bych to nenazvala)- zjistíš, že to oproštění od trojůhelníku byla záchrana.
Co jsem si vysledovala osudy  holek  co sem píší déle, obyvkle PO probuzení jen povzdechnou ,že se měly  postavit na zadní daleko dřív a neztrácet  drahocenný čas svého života a nervy k tomu ve vztazích bez budoucnosti...
Tvůj milý je dle mého nesmírně spokojený bigamista, ale mě by život  s takovým chlapem bral elán a rozhodně bych to nevydržela tak dlouho jak ty....
Docela by mě zajímalo ,jak to nese TA DRUHÁ ????   Pokud ten tvůj má kliku na dvě stejně nerozhodné ženské , tak si ZATÍM on užívá skoro jak v harému..... Ještě  že fungují zákony schválnosti- až se na něho vykašlete obě, bude mu třeba taky dost ouvej.....:jojo:.

Zklamaná napsal(a):

milá "o", asi nejsi dostazečně razantní ve svém postoji - já vím, že mě tady zase udupou, ale přemýšlela jsi o tom, "dát nůž na krk"?

Tady s Tebou naopak souhlasím a dupat nebudu :D, a to z důvodů, které jsem tu nastínil včera: Pokud si najde bokovku chlap (nebo i ženská), poněkud znuděný(á) domácím krbem /sexem / parnerem po 20 letech manželství, dokážu přimhouřit oko i když je mi jasný, že ani tohle "se nemá"....

Mikeši, pokud je to  "bokovka", tak je přímo povinnost, aby o tom ten druhý nevěděl.
Pokud se ale někdo zamiluje, že čestné to partnerovi říct a odejít, kdykoliv, jestli jste ve vztahu rok nebo 20 let. Nic se nemění na závažnosti a bolesti.

Nože na krk jsou podle mě opravdu zoufalé a konečné řešení.

:offtopic:  Pokud ten druhý ovšem  překvapivě nesbalí kufry a neřekne: "Konečně! Že ti to trvalo! Už mám 2 roky jinou/jiného, tys to za mě vyřešil! :cool: "

Regina napsal(a):

Mikeši, pokud je to  "bokovka", tak je přímo povinnost, aby o tom ten druhý nevěděl.
Pokud se ale někdo zamiluje, že čestné to partnerovi říct a odejít...

...a nebo se honem rychle odmilovat...
Protože zamilovat se může kdokoli z nás, Regi, Tebe nebo mě nevyjímaje... myslím si ale, že kdyby každý(á), kdo se během manželství zamiluje jinde, měl hned všechno bourat a ničit, tak již tak vysoké procento rozvodovosti by bylo ještě výrazně vyšší...

O-" napsal(a):

Somaia: to plně chápu, srdeční záležitost u mě též, trávila jsem tu s našima dovolený a tábory, úžasný léta a tenhle kraj jsem si zamilovala a když jsem tu mohla být studijně a časem pracovně tak jsem neváhala :-) I když mám pocit, že se někdy ucestuji, nechce se mi se této krajiny vzdát :-) Sem si jezdím odpočinout od trápení a smutků doma a toulám se krajinou a přemýšlím.

Tak to ti upřímně závidím. Je to nádherné místo, které je přímo stvořené k procházkám a přemýšlení. Od malička, co si pamatuji  jsem si 1.7. sbalila zavazadlo a odjela do Sušice, vrátila se většinou až 31.8. s plzeňským dialektem  a úúúžasně odpočatá. Babička nás vnoučata milovala a dělala všechno, abychom si to užily i v jejím maličkém bytečku bez koupelny a záchodem na pavlači. Myly jsme se večer v Otavě , taky jsem se jednou topila u na Fufernách v náhonu, když jsem tam omylem spadla :D. Bábinka bydlela přesně  naproti faře Na baště a naproti přes silnici je dětské hřiště a tenisové kurty. Prádlo jsme máchaly v řece a do Luhu chodily s bábi na procházky a taky na Svatobor.... pod Andělíčkem jsme měly zahradu a každý čtvrtek chodily na mši.... okukovat většinou obrázky na zdech, které sledovaly příchozího očima, kamkoliv si stoupnul, ( paní Nebeská hrála na varhany :D) Jezdila tam spousta jiných prázdninových dětí a večer jsme se scházely u nás Na Baště, hrály bedmington, na schovávanou a prožívaly první letní lásky  :D. Běhaly jsme venku od rána do noci, dokud nebyla pořádná tma......
Omlouvám se , že jsem ti tady změnila na chvíli téma.... ale trochu jsem se zasnila... měla jsem jen  díky bábince nádherné dětství.

Selima napsal(a):

Santala napsal(a):

Oxi napsal(a):

Kazdopadne si v horsej situacii, ako ktokolvek z nich. Minimalne dovtedy, ako ho vymakne priamo ona.

Chci si,alespoň myslet, že to bylo spontální, nadrženecké, monentální selhání - pravděpodobně pod vlivem stresu, strachu z nastávajícího otcovství a odvěké touze všude rozsévat ten svůj bohodar :mad:

No, v ústach z toho rozsievania bohviečo nevzíde. Okrem Beckerovej čiernej modelky Angleiny Jermakovovej, dosiaľ žiadna, pokiaľ viem, z orálu neotehotnela. :D

Sel, to že, někde "rozesívá" , nezmanemá, že "zasil" :lol:

Regina napsal(a):

Mikeši, pokud je to  "bokovka", tak je přímo povinnost, aby o tom ten druhý nevěděl.
Pokud se ale někdo zamiluje, že čestné to partnerovi říct a odejít, kdykoliv, jestli jste ve vztahu rok nebo 20 let. Nic se nemění na závažnosti a bolesti.

Nože na krk jsou podle mě opravdu zoufalé a konečné řešení.

:offtopic:  Pokud ten druhý ovšem  překvapivě nesbalí kufry a neřekne: "Konečně! Že ti to trvalo! Už mám 2 roky jinou/jiného, tys to za mě vyřešil! :cool: "

Pro mladou bezdětnou kočku, kdy její muž má poměr už takhle okatě a dělá z ní jen magora, co si na toto "nové rodinné uspořádání" nechce zvyknout - je nůž na krk jediné řešení, co jí ušetří spoustu trápení a otevře novou cestu :supr: Můj názor.

O-" napsal(a):

Jessika: No na návrhy typu jestli si jí k nám rovnou nechce nastěhovat aby byl aspoň někdy doma odpověděl, ať nejsem sarkastická, že se to ke mě nehodí. Takže návrh trojpostele by se asi nesl v podobném duchu.

Naprosto nechápu, proč bys ty měla být sarkastická ?V případě návrhu soužití vás tří se přece jedná o nejrozumnější vyřešení situace.
Nebo že by manželovi toto uspořádání taky trošku zaskřípalo falší ? Ale to snad ne, vždyť pro něj je to "normální" - mít dvě ženy ...
Ale pak je přece nepraktické , aby ty ženy bydlely každá zvlášť...

To víš, Jess, že je sarkastická, ale ona si to O-" může dovolit... :lol: Jenže taky jde dobře pochopit, že panáčkovi se to nelíbí... :dumbom::lol: Si představ ti hrůzu :co: , že přijde domů a manželka s milenkou budou krafat u kafíčka :supr: , vypráno, uklizeno, navařeno (od manželky) nebude, vzrůšo, tajný dopisování, pěkný popovídání a pár lichotek (od milenky) taky nebude, protože holky se o sebe postaraj samy a  na něj se vykašlou, protože takovou napodobeninu chlapa přece nepotřebujou... Jestli mu tohle dochází, tak panáčkovi nemůže bejt dobře kolem žaludku... :reta::lol:

O-", fakt,:jojo: já jsem pro "druhý" šance, já jsem pro snahu překonat to, ale musí prostě chtít oba. Na tvém místě bych se sebrala a odstěhovala. On Plzák má pravdu s tím jedním rokem zamilovanosti, ale mám za to, že by ten chlap - nebo ženská - kterej má bokovku se měl aspoň snažit to utnout a měl by se snažit to nechat vyšumět. Pokud to u vás spíš graduje, tak bych šla od toho. Škoda tvého času... :jojo::jojo::pussa:

Mikeš napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

milá "o", asi nejsi dostazečně razantní ve svém postoji - já vím, že mě tady zase udupou, ale přemýšlela jsi o tom, "dát nůž na krk"?

Tady s Tebou naopak souhlasím a dupat nebudu :D, a to z důvodů, které jsem tu nastínil včera: Pokud si najde bokovku chlap (nebo i ženská), poněkud znuděný(á) domácím krbem /sexem / parnerem po 20 letech manželství, dokážu přimhouřit oko i když je mi jasný, že ani tohle "se nemá"....

Inými slovami: Pokiaľ si bokovku nájde v 20-ročnom manželstve znudený Mikš, je to :supr: , pokiaľ si ju nájde - a netušíme z akého dôvodu či v akej situácii - manžel O, je to :dumbom: ... Hľa, aký dvojitý meter. Podľa mňa nejde ani tak o dĺžku vzťahu, ako o okolnosti hlavne o ochotu - niečo s tým urobiť, porozprávať sa, hľadať príčiny, ísť do poradne, popracovať na vzťahu... alebo zaliezť do ulity a nerobiť nič, počkať si, ako SA to vyrieši. No a zdá sa, že O bude musieť byť oným SA. Nie hneď, ale snáď časom...

Milá O : Na takovouhle situaci nejsou žádné rady...existuje jen diskuze, která ti může pomoci zodpovědět si položené otázky, trošku si to utřídit.... Možná se tu na mě holky vrhnou, protože jsem mládě a vlastně jsem si ani nic neodžila, ale...stejně to zkusím...kdysi mě po roce podváděl přítel... jediné moje štěstí bylo v tom, že to byl alespoň trochu silnější chlap a dokázal se se mnou na férovku rozejít (i když maskováno jiným důvodem, na nevěru jsem přišla až později). No, natrápila jsem se, a to hodně...ale o mě nejde....teď jde o tu zamilovanost. Skutečně se každý může zamilovat, může to prostě "spadnout z nebe", jen se podíváš do očí, nebo uslyšíš hlas, nebo cokoliv jinýho a je to tu. Záleží na tom, jak se s tím kdo vypořádá, slaboch podléhá (a ještě větší slaboch se dělí o detaily s přítelkyní/manželkou), zatímco ty silní se snaží odstranit objekt svého zájmu, vyhýbat se mu, co to jde a uvědomit si, co mají doma.... Mám kamarádku, která se po pěti letech vztahu zamilovala do jiného....měsíce mi chodila brečet na rameno, doma jim to trošku ochladlo, ale po půl roce svěřování, nekonečných pro a proti, nočních diskuzích se mnou se vše vrátilo do normálu...a troufla bych si tvrdit, že její přítel si celou dobu opravdu myslel, že jde o problémy v práci a s nemocným příbuzným. Možná to měla zvládnout rychleji, či jednodušeji, ale jde o to, že se celou tu dobu snažila a nakonec to zvládla. Obávám se, že tvůj přítel nemá absolutně žádnou snahu něco řešit, prostě se zacyklil a je mu tak celkem dobře....to že občas musí snést tvůj vyčítavý pohled, případně nějaký ten sarkasmus...no, ono ho to tolik nebolí, ne? tak proč by to nevydržel, když jinak má úplně všechno? Chápu, že se ti nechce odejít, že pořád doufáš, že se jednoho dne probudí a uvědomí si, co byl za vola....ale...mám strach, že k tomu nedojde. Když zatím nechceš odcházet, tak zkus třeba oželet jednu týdenní cestu domů z druhého konce republiky a pěkně tam tři týdny zůstaň v kuse....mohlo by ti to malinko pomoci....
No, jak to po sobě čtu, tak koukám, že rada skutečně žádná....ale snad jsem alespoň přispěla k té diskuzi ;)

Ještě něco trochu offtopic:
Santalo: ocitla jsi se podle mě v nejhorší možné situaci....jde o to - ten manžel ví, že jsi je viděla? Protože jestli ano, mohl by to v budoucnu (jestli se tedy jakákoliv jeho nevěra provalí) použít proti tobě, říct manželce jakou to má kamarádku, když ta to celou dobu věděla.... a zas když jí to řekneš ty teď, tak se kámoška taky naštve....z toho není cesta ven, bohužel je tu velká šance, že z toho vyjdeš taky jako ta "špatná" . Snad se to tedy nikdy neprovalí....

Definitiv napsal(a):

Milá O : Na takovouhle situaci nejsou žádné rady...existuje jen diskuze, která ti může pomoci zodpovědět si položené otázky, trošku si to utřídit.... Možná se tu na mě holky vrhnou, protože jsem mládě a vlastně jsem si ani nic neodžila, ale...stejně to zkusím...kdysi mě po roce podváděl přítel... jediné moje štěstí bylo v tom, že to byl alespoň trochu silnější chlap a dokázal se se mnou na férovku rozejít (i když maskováno jiným důvodem, na nevěru jsem přišla až později). No, natrápila jsem se, a to hodně...ale o mě nejde....teď jde o tu zamilovanost. Skutečně se každý může zamilovat, může to prostě "spadnout z nebe", jen se podíváš do očí, nebo uslyšíš hlas, nebo cokoliv jinýho a je to tu. Záleží na tom, jak se s tím kdo vypořádá, slaboch podléhá (a ještě větší slaboch se dělí o detaily s přítelkyní/manželkou), zatímco ty silní se snaží odstranit objekt svého zájmu, vyhýbat se mu, co to jde a uvědomit si, co mají doma.... Mám kamarádku, která se po pěti letech vztahu zamilovala do jiného....měsíce mi chodila brečet na rameno, doma jim to trošku ochladlo, ale po půl roce svěřování, nekonečných pro a proti, nočních diskuzích se mnou se vše vrátilo do normálu...a troufla bych si tvrdit, že její přítel si celou dobu opravdu myslel, že jde o problémy v práci a s nemocným příbuzným. Možná to měla zvládnout rychleji, či jednodušeji, ale jde o to, že se celou tu dobu snažila a nakonec to zvládla. Obávám se, že tvůj přítel nemá absolutně žádnou snahu něco řešit, prostě se zacyklil a je mu tak celkem dobře....to že občas musí snést tvůj vyčítavý pohled, případně nějaký ten sarkasmus...no, ono ho to tolik nebolí, ne? tak proč by to nevydržel, když jinak má úplně všechno? Chápu, že se ti nechce odejít, že pořád doufáš, že se jednoho dne probudí a uvědomí si, co byl za vola....ale...mám strach, že k tomu nedojde. Když zatím nechceš odcházet, tak zkus třeba oželet jednu týdenní cestu domů z druhého konce republiky a pěkně tam tři týdny zůstaň v kuse....mohlo by ti to malinko pomoci....
No, jak to po sobě čtu, tak koukám, že rada skutečně žádná....ale snad jsem alespoň přispěla k té diskuzi ;)

Ještě něco trochu offtopic:
Santalo: ocitla jsi se podle mě v nejhorší možné situaci....jde o to - ten manžel ví, že jsi je viděla? Protože jestli ano, mohl by to v budoucnu (jestli se tedy jakákoliv jeho nevěra provalí) použít proti tobě, říct manželce jakou to má kamarádku, když ta to celou dobu věděla.... a zas když jí to řekneš ty teď, tak se kámoška taky naštve....z toho není cesta ven, bohužel je tu velká šance, že z toho vyjdeš taky jako ta "špatná" . Snad se to tedy nikdy neprovalí....

Def - on mě neviděl,družička ano...

Milá O, je to strašně těžké rozhodování vím , ale opravdu jsi zažila moc málo toho hezkého období s porovnáním strašlivých chvil. Ale tohle víš sama moc dobře. Chtěla jsem ti napsat něco jiného.

Taky hledám ten správný nadhled, abch si především neubližovala sama sobě. Mockrát mi všichni napsali ať si žiju svůj vlastní život, mám svoje záliby, jdu si něco koupit, vážím si sama sebe. Ale k takovým pocitům musíš postupně dospět nejdou dělat pokud o nich nejsi vnitřně přesvědčená, že je opravdu chceš. Proto nejsi schopná se rozhodnout a najít odpovědi na mnoho otázek. Proto ti nedělá radost si koupit na sebe něco.

Kup si knížku "Proč muži opouštějí ženy" a "Proč muži milují potvory". Ta první tě myslím uchvátí, jak jednoduše lze zformulovat odpověď na spoustu tvých otázek. Určitě tam najdeš i obrázek svého m. a jeho pohnutky a především, zda to má smyl protahovat, najdeš tam i pohled na věc vůči jeho rodině a na závěr radu pro ženy a muže, které mají s takovým týpkem něco společného.

Myslím, že s těmito dvěma knížkami vydržíš i nepřijet domů a budeš číst a číst, protože ti to výstižnými slovy psychologů navede přesně k najití sama sebe a posune tě to  přirozeně k tomu, aby sis sebe dokázala začít vážit a i tak přemýšlet a bylo to opravdivé.

Moc ti to přeju

O-" napsal(a):

Zklamaná: postřeh :-) Nejsem, já se nikdy neuměla hádat, nenávidím křik - naši na sebe v životě nezvýšili hlas, nevím jak se dělá hysterická scéna, když na mě (teda v zásadě nemusí ani na přímo mě) někdo zvýší hlas tak se rozklepu, nekřičím, neječím, nehádám se... prostě všechno si promyslím a pak si jdu v klidu promluvit, žiju v kompromisech či se odmlčím a významně se tvářím. Nějak mi to ani nejde zasimulovat (to malárii bych možná zasimulovala líp) - zkoušela jsem to, výsledek byl trapně vtipný (manžel konstatoval, že jsem roztomilá a to měl jako být velký výstup..grrrrr cítila jsem se jak křeček v mixéru). Můžu jít domů vzteky rozžhavená do běla a doma ze sebe nevypravím ani slovo a jen klidným hlasen řeknu "Ahoj" a na dotaz"Co ti je?" ze sebe dostanu jen významné zavrčení "Nic". To je celá moje scéna.
No a ten můž na krk s ultimátem by totiž musel obsahovat to co už mi tady radili jiný - musím být schopná odejít (protože jinak to nemá smysl) a to nějak necítím že bych byla schopná... V srpnu jedu na celý měsíc pryč, měl za mnou v půlce dojet a řekla jsem mu, že pokud s ní bude tak spolu končíme, se mnou tam nejede a já se k němu nevracím... ale upřímně mezi námi naprosto nevím jestli to dokážu realizovat. A hrozně se to blíží...

Taky nejsem typ hysterky, co by řvala tak, až by se třásly stěny - jde o to, aby sis ty sama v sobě srovnala, co vlastně chceš...chceš takového chlapa s tím, že tě bude podvádět, že bude mít vedle tebe další ženskou? nebo chceš být ve vztahu pouze ve dvojici? Tím nožem na krku - ono se to u vás táhne už rok - to je dlouhá doba na to, aby si i on srovnal v hlavě, co vlastně chce - prostě mu dát na výběr, dát mu tu šanci, že může být s tebou, ale pouze za předpokladu, že budete dvojka, nikoliv trojka. Je jasné, že si musíš v hlavě přehrát obě varianty, co bys dělala, kdyby se rozhodl pro tebe a milenecký poměr ukončil - tzn. nevyčítat, nemluvit o tom, udělat tlustou čáru za tímhle extempore a jedeme dál. Kdyby se rozhodl pro milenku - prostě vědět, že začnu tedy žít sama, máš jisté možnosti nezávislosti, co se týče financí, bydlení apd. takže sbalit se po uplynutí lhůty a fakt odejít - možná dát tomu ještě nějaký čas, aby si tedy okusil s milenkou žít pod jednou střechou, nechat mu pootevřená vrátka - co kdyby zjistil, že ona není zas takové terno, o kterém si myslel, že by mohlo být - vždyť spolu nežili a je jasné, že běžné starosti ve vztahu spolu nezažili - a tohle by jim pomohlo oběma sundat růžové brýle. Ale zase - stále záleží na tvém rozhodnutí, třeba až se odstěhuješ, ty zadní vrátka zabouchneš už navždy.
Podívej, já si tohle také okusila, na nevěru muže jsem přišla poměrně brzo - přesto to byla rána, co mě hodila pěkně na dno - nekřičím, neřvu, jen jsem mu řekla, že mu dávám na výběr a v sobě si dala takový limit, že kdyby to neukončil, jdu od válu. ještě jsem mu řekla, že pokud by se to mělo někdy v budoucnu opakovat, další šanci nedostane...muž to ukončil do měsíce - taky byl zamilovaný. Jde o to, co bude chtít on - bude chtít tebe? Nebo bude chtít ji? Já vím, on by chtěl mít nejraději obě - ale to už je potřeba se na tom domluvit, musí s tím souhlasit všechny 3 strany.
Mmch. ono takové soužítí ve třech (2 ženský, 1 chlap) víš, kolik by jste vy baby měly času, když by jste se podělily o domácí práce - popřípadě to hodily vše na krk jemu ať si vás obě tedy hýčká? Myslím si, že by mu to za chíli pěkně lezlo krkem :lol: Trest by to byl suprový - ale na to musí mít člověk povahu a žaludek - a to já (a myslím ani ty) nemám.

Santalo, ještě ke drůžičce: udělala bych na ni tak hnusnej ksicht a gestem bych naznačila podříznutí krku a fakáče- aby to holce zhořklo v hubě! :usch: a jak nejsem pomstychtivá, tak ať se jí to stane taky a tomu povedenému ženichovi ať se to vrátí. Rovnováha musí být  :cool:

Zklamaná napsal(a):

Mmch. ono takové soužítí ve třech (2 ženský, 1 chlap) víš, kolik by jste vy baby měly času, když by jste se podělily o domácí práce - popřípadě to hodily vše na krk jemu ať si vás obě tedy hýčká? Myslím si, že by mu to za chíli pěkně lezlo krkem :lol: Trest by to byl suprový - ale na to musí mít člověk povahu a žaludek - a to já (a myslím ani ty) nemám.

jé , tak o tom jsem snila... takovej malej harém... ale musel by mně mít nejradši :)

nene, nemusíte se do toho, holky, nutit ;)
jen je třeba pánovi patřičně ve všech barvách předvést, co vlastně jeho náhled na život ve třech přináší

Petrhl napsal(a):

Dovolil bych se Kočičáka zastat.
Nezdá se mi že on by to tolik vztahoval sám na sebe. Já bych také dokázal pochopit spíš nevěru po 20letém manželství, okoukanosti a stereotypu, než po 1 roce kde by to tak být rozhodně nemělo.
A rozhodně má větší smysl zachraňovat 20letý vztah kdy je on se doma nechlubí, a je s bokovkou to kvuli záchraně manželství rychle ukončí, než to co má "O-"

Bože můj, co jsem to napsal, já už ani neumim česky a nakonec to vyzní uplně jinak :lol::lol::lol::lol:
A rozhodně má větší smysl zachraňovat 20letý vztah kdy on se doma nechlubí, a s bokovkou to kvuli záchraně manželství rychle ukončí, než to co má "O-"

Petře ty jsi taky dobrý úlet :D:D:D:D:D

:D Ja som bývalému dokonca navrhla život v 3 s tým, že jeho objav by mohol hlavne žehliť posteľnú bielizeň, to ma fakt neba... ale JEJ sa to teda nejako nepáčilo a nikdy neprejavila záujem. Ale vzhľadom na to, že som ju poznala - bola to naša "rodinná známa" - tak celkom tuším prečo. :jojo:

Selima napsal(a):

:D Ja som bývalému dokonca navrhla život v 3 s tým, že jeho objav by mohol hlavne žehliť posteľnú bielizeň, to ma fakt neba... ale JEJ sa to teda nejako nepáčilo a nikdy neprejavila záujem. Ale vzhľadom na to, že som ju poznala - bola to naša "rodinná známa" - tak celkom tuším prečo. :jojo:

no dyt rikam, že musej chtit vsichni tri... :)
a ted si predstavte, jak by se shodli tri, kdyz se neshodnou dva...

Selima napsal(a):

:D Ja som bývalému dokonca navrhla život v 3 s tým, že jeho objav by mohol hlavne žehliť posteľnú bielizeň, to ma fakt neba... ale JEJ sa to teda nejako nepáčilo a nikdy neprejavila záujem. Ale vzhľadom na to, že som ju poznala - bola to naša "rodinná známa" - tak celkom tuším prečo. :jojo:

Sel a dnes mu ta dotyčná pere trenky ?  ;)

adra napsal(a):

Petře ty jsi taky dobrý úlet :D:D:D:D:D

jo, náročnej den, trochu se mi proházely slova a ulítlo to někam uplně jinam :lol::lol:

Santala napsal(a):

Selima napsal(a):

:D Ja som bývalému dokonca navrhla život v 3 s tým, že jeho objav by mohol hlavne žehliť posteľnú bielizeň, to ma fakt neba... ale JEJ sa to teda nejako nepáčilo a nikdy neprejavila záujem. Ale vzhľadom na to, že som ju poznala - bola to naša "rodinná známa" - tak celkom tuším prečo. :jojo:

Sel a dnes mu ta dotyčná pere trenky ?  ;)

Už nie. Keď ho obrala o prachy a on prestal byť ochotný privierať oči nad tým, že ona podvázda v ich spoločnom podnikaní, vyhodila ho. Myslím, že on dodnes spláca ich spoločný úver ;) a pokiaľ viem, perie i žehlí si sám. Ale úprimne povedané, nesledujem to.

Selim, musím s Mikešem souhlasit. Taky jsem si říkala, že nikdy....a teď vím, že už bych opravdu neřekla nikdy.... Ono je to docela složité. Tím, že se vdám jsem po xx letech ztratila nárok na ty krásné pocity létání v oblacích a vše co k tomu patří ?..a ruku na srdce se stávajícím patrnerem to prostě už nejde. Ne, že bych ho nemilovala, ale to vzrušení tam není takové...

Pomněnka: "..a ruku na srdce se stávajícím patrnerem to prostě už nejde. Ne, že bych ho nemilovala, ale to vzrušení tam není takové..."

Vidím to jinak. Kdo chce, vždycky si důvod ke vzrušení najde ;), ať už s manželem nebo milencem. Jsem v takovém stádiu zkušeností, že preferuji manžela. :)
Vždyť s milenci je to vždycky na jedno brdo :D. Doma je pořád co vylepšovat a objevovat ;) :D.
Ale určitě záleží na povaze.

No, fajn, ale ak u niekoho prejde to vzrúšo po 20 mesiacoch a u niekoho po 20 rokoch - aký je v tom rozdiel, ak ten druhý to cíti inak? Kto určuje, kedy už je "normálne" alebo "pocohpiteľné" zahnúť alebo zamilovať sa, a kedy ešte nie? :co:
Rozumejte, ja vás nesúdim, ani nehodnotím, žila som vo vzťahu 9 rokov a riešila nevery jeho a neveru svoju(a rozišli sme sa nakoniec vďaka nevere, ale skutočné príčiny boli úplne inde...), ale... asi by som si netrúfla stanovovať, čo je normálne a pochopiteľné, a čo nie... Niekto je akútne zamilovaný 3 mesiace, niekomu to vydrží roky - NO A? Čo s tým? Keďže Mikeš objavil čaro nevery až po X rokoch, vyhlási to svoje za normu? :/ To teda neviem...

Tercila napsal(a):

Pomněnka: "..a ruku na srdce se stávajícím patrnerem to prostě už nejde. Ne, že bych ho nemilovala, ale to vzrušení tam není takové..."

Vidím to jinak. Kdo chce, vždycky si důvod ke vzrušení najde ;), ať už s manželem nebo milencem. Jsem v takovém stádiu zkušeností, že preferuji manžela. :)
Vždyť s milenci je to vždycky na jedno brdo :D. Doma je pořád co vylepšovat a objevovat ;) :D.
Ale určitě záleží na povaze.

Neviem, Terci, koľkých si mala(ja vo vzťahu len jedného, "natruc" - ostatných keď som bola single, ale napĺňali definíciu milenca), ale tí moji boli každý na iné brdo. Výrazné osobnosti, nielen fyzicky :P a nezabudnem do smrti ani na jedného z nich. :jojo: Holt, aj milencov si treba vedieť vybrať, no.

Somaia napsal(a):

O-" napsal(a):

Somaia: to plně chápu, srdeční záležitost u mě též, trávila jsem tu s našima dovolený a tábory, úžasný léta a tenhle kraj jsem si zamilovala a když jsem tu mohla být studijně a časem pracovně tak jsem neváhala :-) I když mám pocit, že se někdy ucestuji, nechce se mi se této krajiny vzdát :-) Sem si jezdím odpočinout od trápení a smutků doma a toulám se krajinou a přemýšlím.

Tak to ti upřímně závidím. Je to nádherné místo, které je přímo stvořené k procházkám a přemýšlení. Od malička, co si pamatuji  jsem si 1.7. sbalila zavazadlo a odjela do Sušice, vrátila se většinou až 31.8. s plzeňským dialektem  a úúúžasně odpočatá. Babička nás vnoučata milovala a dělala všechno, abychom si to užily i v jejím maličkém bytečku bez koupelny a záchodem na pavlači. Myly jsme se večer v Otavě , taky jsem se jednou topila u na Fufernách v náhonu, když jsem tam omylem spadla :D. Bábinka bydlela přesně  naproti faře Na baště a naproti přes silnici je dětské hřiště a tenisové kurty. Prádlo jsme máchaly v řece a do Luhu chodily s bábi na procházky a taky na Svatobor.... pod Andělíčkem jsme měly zahradu a každý čtvrtek chodily na mši.... okukovat většinou obrázky na zdech, které sledovaly příchozího očima, kamkoliv si stoupnul, ( paní Nebeská hrála na varhany :D) Jezdila tam spousta jiných prázdninových dětí a večer jsme se scházely u nás Na Baště, hrály bedmington, na schovávanou a prožívaly první letní lásky  :D. Běhaly jsme venku od rána do noci, dokud nebyla pořádná tma......
Omlouvám se , že jsem ti tady změnila na chvíli téma.... ale trochu jsem se zasnila... měla jsem jen  díky bábince nádherné dětství.

Krasny, Somaio v Susici je opravdu krasne,prozila jsem tam nekolik let zivota.

O... Trocha z vědecké ošatky humoru... snad to bude srozumitelné:supr:

To co provozuje Tvůj skoronovomanžel, se nezývá emoční nevěra. A jak tak čtu diskusi, je to již zacykleno /neboli zamotáno tak, že to musí skončit jen radikálním řezem/, jinými slovy řečeno, tvého manžela u ní drží silné citové pouto, hraničící až se závislostí. Tuto závislost můžeme mít na matce, otci, na příbuzném, na kamarádovi, nebo kamarádce, učiteli... Důležitější je, jakou toto má vypovídací schopnost. O, zamysli se trochu a podívej se na to jako do zrcadla: Co já nemám a jeho to drží u ni, co mu nedávám, a co ho tedy nutí neustále se vracet k ní /at obrazně nebo opravdu/. Asi to bude bolet, ale zkus to. Napiš si, cos objevila. Chvíli nad tím přemýšlej. A potom si promluv znovu s manželem. Bohužel, když se budou pořád vídat, ikdyž se "rozumově" domluvili na rozchodu, citová závislost se tím nepřeruší. Naopak tato vyvolaná tzv. asociační paměťová stopa říká, "Např. Alena = láska, obdiv k mé osobě, krasné pocity." A ovladatelné to opravdu není.A tím, že se vidí, je neustále obnovována. Pokud chcete oba své manželství zachovat, je nutné oslabit tuto paměťovou stopu fyzickou odlukou od zdroje, v tomto případě té jeho kamarádky. Zeptej se ho, jestli opravdu stoji o tebe, bude si muset vybrat. A vím, z vlastní zkušenosti, že chlapi jsou mnohem méně stateční než my ženy, a pokud si musí vybrat, tak většinou zvolí tu jistotu, ve které žijí a na kterou jsou zvyklí, ikdyž ztráta toho nového, co je ještě cítit čerstvým nátěrem je určitě taky dost bolí.  /Chlapi na babinetu, můžete se mnou nesouhlasit, ale to je tak všechno, co s tím můžete dělat./

Jo, mozek je složitý stroj, a také vynalézavý nepřítel. A opravdové peklo je pak vzpoura mozku :cool: vůči citům = to je hotová psychoza pro slabší povahy.

vleje nekdo trochu zivota do tohoto vlakna?:sova:

Přčetla jsem letem světem vlákno O. Zajímá mě, jak se to vyvíjí dál.....

Já nemůžu pochopit tvé sebemrskačství. Když jsi popsala, jak musíš ven z domu, abys nebyla u toho ,že nepřichází, že je s ní, pak v noci pláčeš, je ti to strašně líto......úplně mě to bolí za tebe. Proč se tak strašně moc chceš trápit a trpět? Nikdo po tobě nechce scénu, to také vůbec není nutné....Jsem přesvědčena, že za pár let se pousměješ nad albem vzpomínek. Ztrácíš drahocenný čas, nevidíš nádherný svět, pláčeš po nocích místo aby ses radovala a těšila ze svého mládí zdraví atd.... Vím, že to bolí, že je to člověku líto, že máš i pocit křivdy. Je možné, že až zjistí, že o tebe přišel, teprve potom začne  bojovat. Teď jsi v jasné pozici. Submisivní, závislá, tolerující, čili ta co má "vícráda". On to ví. tyto situace jsou si velmi podobné a nikdy je nevyřeší sám nevěrný partner. Vždy to za něj řeší někdo jiný. To, že tě postavil do takové situace mně nenaznačuje, že  by tě měl  rád. To možná jen říká.....Možná má rád svoje jakési zažité zázemí, ale hlavně sebe. Kromě toho nesleví v ničem ze svého pohodlí, je sobecký. Ani té druhé tato situace nemůže být příjemná....Opravdu stále myslíš, že toto je parner do života??? Zaslouží si tolik tvojí lásky a tolerance???

Rizzie: No souhrně řečeno co má ona a já ne - je to ukázková "potvora" (inspirace knihou co teď čtu). Stále ho udržuje v napětí, on neví kdy mu dá a kdy ne, kdy se nechá vidět, kde je, co dělá, pořád dokola jí dobývá a strašně ho to baví a nedá mu to spát. Ona je výzva s velkým V, nedá si nic líbit, hraje si s ním jak kočka a umí zatraceně používat svoji sexualitu. Já jsem asi ten prototyp hodné (= úplně blbé) holky co mě teda jako má, co se pokusila vytvořit domov a po přestěhování si svoje záliby a prostor ani nestihla najít (takže se věnovala jen jemu) než se to v tohle zvrtlo. Pak si ta druhá taky umí dupnout, umí se zhádat do krve, má jasné a vyhraněné názory, ví přesně co chce a za pohledem raněné laně, která potřebuje zachránit, má hodně vysoké sebevědomí, kterým si vydupe co chce. No a já nesnáším hádky, vždy jdu do kompromisů, v životě se od svatby a změny prostředí tak nějak plácám a zkoumám co si s ním počít, nemám moc vlastních přání, tužeb, názorů (prostě introvert a zároveň flegmatik co je mu všechno tak trochu jedno). Prostě ona si je vědomá své hodnoty a i kdyby jí to mělo stát partnera tak si nenechá nic líbit a já mám momentálně sebevědomí kdesi pod nulou (a asi jsem ho nikdy nemívala obzvláště vysoké a jisté, zvlášť u nových věcí) a pokouším se jak kretén zachránit manželství (pro wiki - tudíž dělám to co dělám, pláču a trápím se a všechno nějak snáším a stále doma "překážím") z nějakých sentimentálních důvodů. Protože ještě naivně věřím pohádkám a tomu, že se máme nějak rádi a to, že jsme se vzali přece má nějaký smysl a že se nechci vzdát jen proto, že si nějaká číča umanula že si ho obtočí kolem prstu.
Ptala jsem se ho jestli o mne opravdu stojí, mnohokrát jsem slyšela že jo, ale stejně tak stojí i o ní a nedokáže si vybrat kterou z nás by měl ztratit. Prý nedokáže žít ani bez jedné a neví jak to vyřešit. Já jsem prý ten rozum, ví že by měl zůstat a bylo by nám hezky,  na ní se vykašlat a ona srdce, všechna touha, miluje jí k zbláznění.
Wiki: Víra (nemyslím v Boha, spíš taková v ten dobrý řád světa, přece všechno nemůže být tak ubohý), láska, žádné sebevědomí a to že mám pocit, že normální chlapi už stejně nejsou to jsou ty věci co mě drží tam kde jsem.

Wiki: máš pravdu teď jsem ta závislá, protože mám strach, že o něj navždy přijdu a nevím co si vlastně sama počnu a tak mě má na háku... Stačí jedny smutné oči, že mě má rád a já dostanu pocit, že to přeci jen ještě může být dobré a odpustím mu cokoliv. Ale dobrá zpráva, už kromě strachu začínám taky hodně naštvaná... takže milé dámy, dejte mi ještě pár měsíců a třeba vzteky rozkopnu i ty dveře jak ho vyhodím za kočičkou :-)
První známky začaly, oznámila jsem že toho mám dost a asi brzy zmizím a od té doby se může pozorností jen přetrhnout, jen na mne to moc velké stopy nezanechává, nějak se mi vrací nadhled.

O : ty by si měla mít spíš obrstrach, že přicházíš sama o sebe, tím upřednostňováním jeho tužeb, názorů atd. Ty jsi přeci ty, nejste jeden člověk ( i když se to píše v knihách ).
A teď víš, co na něj platí, co mu vyhovuje, tak mu něco takového předveď i ty....

O-" napsal(a):

Ptala jsem se ho jestli o mne opravdu stojí, mnohokrát jsem slyšela že jo, ale stejně tak stojí i o ní a nedokáže si vybrat kterou z nás by měl ztratit. Prý nedokáže žít ani bez jedné a neví jak to vyřešit. Já jsem prý ten rozum, ví že by měl zůstat a bylo by nám hezky,  na ní se vykašlat a ona srdce, všechna touha, miluje jí k zbláznění.

uffff.... to je fakt na cvokhaus ...
jak by asi snesl, kdybys ty měla ještě jednoho?

O: prosimtě at už děláš nebo neděláš cokoliv, měj na paměti, že musíš žít svůj život, ne být jen součástí jeho života...
:albert:

Jessika napsal(a):

O-" napsal(a):

Ptala jsem se ho jestli o mne opravdu stojí, mnohokrát jsem slyšela že jo, ale stejně tak stojí i o ní a nedokáže si vybrat kterou z nás by měl ztratit. Prý nedokáže žít ani bez jedné a neví jak to vyřešit. Já jsem prý ten rozum, ví že by měl zůstat a bylo by nám hezky,  na ní se vykašlat a ona srdce, všechna touha, miluje jí k zbláznění.

uffff.... to je fakt na cvokhaus ...
jak by asi snesl, kdybys ty měla ještě jednoho?

Tak tohle me muj milenec rikal taky.Vyresil vse s rozumem zustal u manzelky.Touha ho nepresla doted,ale musi pry mit rozum.

Hm, mně říká můj milenec, že jsem jeho láska, srdce, touha k zbláznění.
Ale doma prý zůstává kvůli rozumu, aby nerozkopal dětem hnízdo, než dostudují, přesto že se ženou prý intimně léta nežije a jenom spolu bydlí. Ona prý někoho taky má.
A mně je to fuck, já si beru to, co mi chybí, co potřebuju. :D
Ať si říká, co chce. Protože slova nejsou důležitá, důležité jsou skutky.

O-po přečtení tvého problému si myslím,že si tě neváží ,  ale ani zbla. je hnusné,od něho,že ti řekne,že je do ní zblázněně zamilovaný,ale že tebe také miluje,že citům neporučí ap.Copak nevidíš..že se ti vysmívá? Vysmívá se ti přímo do očí a znevažuje tvoji lásku k němu.Každým slovem o ní ti ¨"bodá kudlu" do srdíčka a ty si to necháš líbit.Ty nevíš co by jsi si počala bez něj... Hmmm. Vždyť ti ubližuje.....a ty z toho pláčeš a trápíš se .Nikomu nedovol aby ti ubližoval!!!!...  a zejména né ten tvůj nejbližší.To zklamání bolí,hodně bolí....Místo brečení bouchni do stolu a řekni mu,že tento stav je pro tebe nepřijatelný a že se tudíž musíš zařídit podle sebe.Jak?...to mu neříkej...ale hlavně začni být bojovnější a neboj se o člověka,co ti dokáže ubližovat. Nenech si to líbit.Nenech!

Já jsem byla chvíli i na druhé straně....byla jsem milenkou ženatého. :rolleyes:
Je to tak směšné, jak moje řeči, že tohle bych nikdy neudělala, odešli ty tam....Je pravda, že jsem k tomu přišla jak slepý k houslím....Poznala jsem bezva kluka, krásnej, milej....atd....a pak ejhle...po 3 mesících z nej vypadlo, že je ženatej a že má 3letého chlapečka....ale to už bylo pozdě na ty moje předsevzetí....lítala jsem v tom jako blázen.
Možná jsem tenkrát čekala, že to nějak vyřešíme a najivně jsem doufala jak 20letá holka...ale kdepák, blbost....Evidentně byl takhle spokojenej, chtěl jak mě, tak manželku, joo klasika... Tohle byly nejhnusnejší dny mého života, ta nejistota, to čekání....dnes už ani nevím na co..:dumbom:
Viděla jsem, že to on nechce vyřešit, že je tak spokojenej, tak jsem udělala ráznej krok já a ukončila to...Možná první kopačky, který kdy dostal. Ale já rozhodně nelituju, bylo to mé nejlepší rozhodnutí jaké jsem kdy udělala, jsem na to pyšná, jak na nic na světě...
Dodnes mi píše, že mě chce zpět, ale na sms už nereaguji.
Tak tohle je můj příběh z "druhé" strany:jojo:

O-" napsal(a):

Rizzie: No souhrně řečeno co má ona a já ne - je to ukázková "potvora" (inspirace knihou co teď čtu). Stále ho udržuje v napětí, on neví kdy mu dá a kdy ne, kdy se nechá vidět, kde je, co dělá, pořád dokola jí dobývá a strašně ho to baví a nedá mu to spát. Ona je výzva s velkým V, nedá si nic líbit, hraje si s ním jak kočka a umí zatraceně používat svoji sexualitu. Já jsem asi ten prototyp hodné (= úplně blbé) holky co mě teda jako má, co se pokusila vytvořit domov a po přestěhování si svoje záliby a prostor ani nestihla najít (takže se věnovala jen jemu) než se to v tohle zvrtlo. Pak si ta druhá taky umí dupnout, umí se zhádat do krve, má jasné a vyhraněné názory, ví přesně co chce a za pohledem raněné laně, která potřebuje zachránit, má hodně vysoké sebevědomí, kterým si vydupe co chce. No a já nesnáším hádky, vždy jdu do kompromisů, v životě se od svatby a změny prostředí tak nějak plácám a zkoumám co si s ním počít, nemám moc vlastních přání, tužeb, názorů (prostě introvert a zároveň flegmatik co je mu všechno tak trochu jedno). Prostě ona si je vědomá své hodnoty a i kdyby jí to mělo stát partnera tak si nenechá nic líbit a já mám momentálně sebevědomí kdesi pod nulou (a asi jsem ho nikdy nemívala obzvláště vysoké a jisté, zvlášť u nových věcí) a pokouším se jak kretén zachránit manželství (pro wiki - tudíž dělám to co dělám, pláču a trápím se a všechno nějak snáším a stále doma "překážím") z nějakých sentimentálních důvodů. Protože ještě naivně věřím pohádkám a tomu, že se máme nějak rádi a to, že jsme se vzali přece má nějaký smysl a že se nechci vzdát jen proto, že si nějaká číča umanula že si ho obtočí kolem prstu.
Ptala jsem se ho jestli o mne opravdu stojí, mnohokrát jsem slyšela že jo, ale stejně tak stojí i o ní a nedokáže si vybrat kterou z nás by měl ztratit. Prý nedokáže žít ani bez jedné a neví jak to vyřešit. Já jsem prý ten rozum, ví že by měl zůstat a bylo by nám hezky,  na ní se vykašlat a ona srdce, všechna touha, miluje jí k zbláznění.
Wiki: Víra (nemyslím v Boha, spíš taková v ten dobrý řád světa, přece všechno nemůže být tak ubohý), láska, žádné sebevědomí a to že mám pocit, že normální chlapi už stejně nejsou to jsou ty věci co mě drží tam kde jsem.

Nó a ty jsi závislačka,tutovka a stereotyp. :vissla:

Kopni ho do zadku ! Ušetříš si drahocený čas i nervy !

Samantho - děkuji za pohled z druhé strany, uvědomuji si že ačkoliv čičinka může být mrcha co jí jen baví si hrát se "zakázaným" a ženatý je ta pravá výzva, může to být i holka co si držet odstup původně chtěla a spadla do toho a už v tom lítá a stejně jako já se nechce zbavit někoho koho miluje... jen holt nějakou tu pozitivní emoci k ní budu cítit až to přebolí, zatím bych jí nejraději vystřelila na měsíc.
fly - no něco co mi bylo příjemné jsem změnila, ale nechci hrát divadlo, jsem taková jaká jsem a nebudu si hrát na někoho jiného kvůli rozmaru chlapa... to už bych sebe ztratila úplně a stejně bych byla jen chabá kopie jí. Musím z toho jaká jsem vytěžit ty přednosti a ne řešit co nemám a jaká bych měla být.... Už proto že mé sestře teď udělal partner to samé a ona je taky hodně jiná než já a dozvídá se že ta druhá je taková "milá, klidná, hodná, tichá, nekřičí.... Takže je jedno jaké jsme, milenky budou skoro vždy aktuální opak.
rizzie: snažím se žít svůj život, vlastně mi nic jiného nezbývá, začínám si v novém městě zvykat a hledat svoje cesty.  Jen nechci žít vedle někoho ale s někým. Když pojedu úplně samostatně tak to můžeme zabalit.
majkafa, eremurrus - no je to logické, proč jinak by si chlap milenku pořizoval a hlavně s ní zůstával, kdyby jí tak moc nemiloval a netoužil po ní... kvůli svíčkové a tomu že je dobrá matka to nebude
Britana - jo pracuji na tom, už vystrkuji růžky více než dřív.. ale zatím mám spíš pocit, že tím vždycky spíš něco pobořím

U nás moc změn není. Muž se teď doma o něco snaží, ale asi nepropadám moc nadějím, abych pak nebyla zbytečně zklamaná. V létě se mnou pryč odjel, s čičinkou dál je a já mu přesto nedokázala říct, že končíme... Moje vnitřní ultimátum jsem nedodržela. Možná tomu ta cesta pryč trošku pomohla, přijde mi že od té doby se zase snaží být i se mnou a všímat si mě. Třeba se mu to tam rozleželo a rozhodl se zkusit zda k sobě ještě dokážeme najít cestu... Někdy mám pocit, že to teď víc sabotuji já, asi se příliš bojím že to bude zase hrozně bolet až se vzdušné zámky sesypají (i když bych ráda abychom to dokázali zvládnout a udělali tlustou čáru).

"Samantho - děkuji za pohled z druhé strany, uvědomuji si že ačkoliv čičinka může být mrcha co jí jen baví si hrát se "zakázaným" a ženatý je ta pravá výzva, může to být i holka co si držet odstup původně chtěla a spadla do toho a už v tom lítá a stejně jako já se nechce zbavit někoho koho miluje... jen holt nějakou tu pozitivní emoci k ní budu cítit až to přebolí, zatím bych jí nejraději vystřelila na měsíc."

To je pochopitelné a lidské. Klidně ji prozatimně na měsíc cvičně vystřeluj. Aspoň se vyřádíš a dřív tě to přejde. :)

Ale nejdůležitější je starat se sama o sebe- podle mě by pro tebe mohlo být skvělé snažit se manžela (a jeho záležitosti- milenku, necitlivost vůči tobě) více odsunout ze svých myšlenek a zamilovat se sama do sebe. Plánovat si svůj vnitřní život se sebou- co bys chtěla dělat, jak s prací, jak s koníčky, co bys chtěla ještě v životě zažít a objevit, co ti nabízí prostředí, ve kterém žiješ.

Pokud on se snaží, tak věz, že ty se snažit nemusíš (ale klidně můžeš, když budeš mít zrovna chuť). Jaký je ten tvůj nynější vzdušný zámek? Že manžel bude zase milovat jen tebe a vrátí se k tobě? Zkus vedle něj položit i jiný vzdušný zámek- od manžela odejdeš, či on odejde od tebe, po období smutku se zbercháš, nebude vedle tebe nikdo, kdo by tě deptal, nebudeš se trápit, chvíli budeš přežívat, ale s vědomím toho, že za chvíli  budeš žít. Budeš žít, pozvolna se začneš nad některými věcmi usmívat, budeš se bavit- novými zážitky a lidmi ve tvém životě a možná přijde i kouzelník a přitom to kouzelník nebude a ty se zase zamiluješ, začneš nový vztah načisto a uvídí se.

Obě varianty jsou možné a mně se zdá, že je jedna lepší než druhá. V žádném případě ne jedna horší než druhá. ;)

ahojky, tak se nám blíží Vánoce. Asi budou smutné, neboť nedošlo k žádným změnám, rok a půl žiju s manželem a jeho milenkou. Spíš jsem se teď chtěla podělit o zajímavý postřeh - už jsem měla svoje další ultimátum a to prásknout za sebou dveřmi pokud spolu budou ještě o vánocích. Ještě doteď jsem nebyla tak moc odhodlaná to udělat. No a taky jsem změnila od září psycholožku - milá postarší velice bystrá a inteligentní paní, výborně jsme si sedly. No a co mě dostalo - když jsem jí řekla o tom, že asi fakt už nemůžu a nevidím v tom smysl a chci odejít, tak mi řekla, že její názor je, že bych neměla dělat radikální řešení a ještě počkat, že se to láme po dvou letech. Hmmm... takže teď už zas nevím. Byla jsem odhodlaná, ale tak hodně vratce (ono se neodchází od někoho koho milujete a jste na něm citově závislí moc snadno, to všechny víte).. a ona mě teď tím zas nalomila.
Pravda vztah mého muže a jeho přítelkyně je také slušně v troskách, zmizela zamilovanost, už se neradují a nejsou nejšťastnější tvorové na světě. On už se neusmívá, je trvale nešťastný a v depresi, jí to taky zničilo. Ale on stále nedokáže říct které se vzdá i když ho vztah s oběma zničil. A á přemýšlím jestli za to stojí a jestli to ještě může být dobrý (věřit mu, udělat čáru).

Řekla bych, že se zničil sám. :dumbom:
V případě, že chceš čekat, tak čekej. Jestli je to, jak píšeš a jejich vztah je opravdu v troskách, je asi šance, že s tebou zůstane. Jen jde o to, jak se ti s tím vším bude žít dál. :(

milá O-"
myslím si, že nová paní psycholožka má pravdu, nebo spíše - dobrý názor na věc - osobně si myslím, že i ty sama vidíš a umíš popsat, že ten "vedlejšák" už pro ně není také to pravé ořechové - to víš, mladičká studentka, už ji pomalinku omrzel ženáč a navíc by možná chtěla víc a on váhá - tak se mu prostě vzdaluje a on je z toho nešťastný. Proto ti paní psycholožka říká, aby si ještě s radikálním řešením počkala... osobně bych ty Vánoce také ještě nechala tak, jak to bude, nevím, zda má "cenu" s ním diskutovat, jak a co bude dál...ale když už by sis chtěla dávat nějaké závazky, dej si hlavně sobě...doma se chovej normálně, ale víc se věnuj i sobě - moc dobře se dělá novoroční předsevzetí, je to blízko, tak třeba zkus, že začneš někam chodit (plavání, cvičení...ale možnátohle všechno už děláš - tak o malinko přidat ;)), aby si mu ukázala, že nejsi na něm tolik závislá...a jestliže u něho s milenkou už dochází k nějakým rozepřím....tak pohled po takovém návratu od ní a hádky na tebe - usměvavou a duševně spokojenou (no..možná na oko, ale když už si to vydržela tak dlouho...) tak by mohl pocítit, že u tebe by mohl znovu najít ten klid a pohodu. Ovšem tohle pouze za předpokladu, že ho chceš mít zpět a dokážeš mu eventuelně nevyčítat a tu pomyslnou čáru udělat.
No a kdybych mu tedychtěla já  nějak osobně "ukázat" ale nedělat nic radikálního...zkusila bych po novém roce odjet na 14 dní někam pryč, aby byl sám - resp. měl by jen ji a pokud by se vracel domů, tak do prázdného. Neumí se rozhodnout, třeba tahle tvá nepřítomnost by mu mohla říct, zda mu chybíš víc, než si myslí... :)

O-" napsal(a):

ahojky, tak se nám blíží Vánoce. Asi budou smutné, neboť nedošlo k žádným změnám, rok a půl žiju s manželem a jeho milenkou. Spíš jsem se teď chtěla podělit o zajímavý postřeh - už jsem měla svoje další ultimátum a to prásknout za sebou dveřmi pokud spolu budou ještě o vánocích. Ještě doteď jsem nebyla tak moc odhodlaná to udělat. No a taky jsem změnila od září psycholožku - milá postarší velice bystrá a inteligentní paní, výborně jsme si sedly. No a co mě dostalo - když jsem jí řekla o tom, že asi fakt už nemůžu a nevidím v tom smysl a chci odejít, tak mi řekla, že její názor je, že bych neměla dělat radikální řešení a ještě počkat, že se to láme po dvou letech. Hmmm... takže teď už zas nevím. Byla jsem odhodlaná, ale tak hodně vratce (ono se neodchází od někoho koho milujete a jste na něm citově závislí moc snadno, to všechny víte).. a ona mě teď tím zas nalomila.
Pravda vztah mého muže a jeho přítelkyně je také slušně v troskách, zmizela zamilovanost, už se neradují a nejsou nejšťastnější tvorové na světě. On už se neusmívá, je trvale nešťastný a v depresi, jí to taky zničilo. Ale on stále nedokáže říct které se vzdá i když ho vztah s oběma zničil. A á přemýšlím jestli za to stojí a jestli to ještě může být dobrý (věřit mu, udělat čáru).

Tvé "citově závislí" mě praštilo do oka. Já bych nad tím přemýšlela. Citová závislost na komkoliv a čemkoliv je spolehlivá cesta do pekel. Delší, nebo kratší. Vlastní zkušenost.

citová závislost..............hm, asi to znám...........jak se toho zbavit?...........když žijete s někým 33 let, vychováte 2 děti, postavíte barák, přijdou vnuci............a máte před důchodem

vero, recept neznám.
Já jsem se citové závislosti na svém bývalém manželovi musela zbavit, když mě opustil, jinak bych zemřela. Doslovně.
Je to droga, jako každá jiná. Každá závislost je droga, která člověka zničí, pokud jí propadne celým svým já.
Recept? Neznám. Vím jen, jak jsem tu cestu ušla, no spíš se jí plazila a válela se v bahně já.
Absťák byl šílenej. Prožívala jsem ho v nemocnici s lidmi, kteří měli absťák na detoxu po drogách, alkoholu, závislosti na lécích. Můj absťák byl stejný.
Detox z absťáku na člověku je peklo.
Tiše doufám, že tuto zkušenost už pro mě bůh víckrát připravenou nemá. Prosím, kéž je má zkouška ohodnocena výrokem - vyhověl. Z hloubi své duše doufám.

Majki...tohle...mě hluboce zasáhlo...tohle je - dá-li se to tak říct - krásně napsané...ale dá,  proč by ne...krásná slova ale o to horší obsah a smysl,význam toho, co jsi napsala...a uplně se s tím (bohužel pro mě) ztotožnuji - ne že bych něco takového prožívala ale VERIM TOMU ZE TAK TO MUZE BYT ....  BI

asi si to vytisknu...dekuju

Hnusně do toho vnesu své:

Povinně bych v zemi dovolila sňatky a soužití jen lidem, kteří jsou samostatní a sebevědomí a sami kvalitního života schopní. Na manželství a partnerství bych nechala dělat testy! Těžké testy! Testům by předcházela škola deziluzní vysoká . Tak.

Kdyby to tak bylo, ušetřila bych si sama dobrejch 8let a dalším asi i víc....

Proč sami sobě dovolíme být na někom finančně, sociálně, citově, jakkoliv být závislí (é)?? Myslím od plnoletosti. Je to potom jen přežívaní života jako přívěsek. ( takovej apendix). Někoho. Budu vlát tak , jak se mnou kdo mává?  Vždyť to je něco strašného!
Holky, proboha, víte jak je krásněj samostanej  nezávislej život? Bez závislosti na čemkoliv? Denně 24hodin svobodné volby!!
A jak se toho zbavit? No, mně osobně to přijde natolik ponižující, že bych to už nikomu nedovolila. Nedovolila bych nikomu mi tak ublížit. A vůbec - citová závislost? - Není to spíše zvyk, staré zajeté koleje a nechuť ke změnám, protože neznáme nic jiného, než dosavadní způsob života??

Omlouvám se dotčeným za svoji expektoraci, ale už mě to nasr......! Bylo to akutní a nezastavitelné. A to zejména  proto, že jsem to dělala také tak. A vidím ten rozdíl a tu dřívější svoji omezenost.

Wiki - mě se to líbí, neomlouvej se.

Krásná závislost na partnerovi je vidět ve filmu Samotáři. On vyznívá celý úsměvně,ale když si představím, že by mě nějaký "Trojan" sledoval jako instalater až do mého pokoje u rodičů, hůrza. A to je jen film, fikce. Co pak realita?
Ona to snad ani není závislost na konkrétním člověku jako takovém, spíše na pocitu, že někoho máme, vlastníme. A on nám chce odejít. Strach z pocitu, že jsme někoho měli klidně i 20 let a ted bychom měli ve svém životě prázdno.
A to mě zase napadá otázka. Je dobré všechno své "já" investovat do rodiny, dětí, manžela? Není to pak takový syndrom vyhoření, že mám strach zůstat sama?

Wiky...náhodou...jsi to napsala fakt hezky :supr: :supr:... není slovo se kterým se tam nedá souhlasit...  ;)

O-" napsal(a):

ahojky, tak se nám blíží Vánoce. Asi budou smutné, neboť nedošlo k žádným změnám, rok a půl žiju s manželem a jeho milenkou. Spíš jsem se teď chtěla podělit o zajímavý postřeh - už jsem měla svoje další ultimátum a to prásknout za sebou dveřmi pokud spolu budou ještě o vánocích. Ještě doteď jsem nebyla tak moc odhodlaná to udělat. No a taky jsem změnila od září psycholožku - milá postarší velice bystrá a inteligentní paní, výborně jsme si sedly. No a co mě dostalo - když jsem jí řekla o tom, že asi fakt už nemůžu a nevidím v tom smysl a chci odejít, tak mi řekla, že její názor je, že bych neměla dělat radikální řešení a ještě počkat, že se to láme po dvou letech. Hmmm... takže teď už zas nevím. Byla jsem odhodlaná, ale tak hodně vratce (ono se neodchází od někoho koho milujete a jste na něm citově závislí moc snadno, to všechny víte).. a ona mě teď tím zas nalomila.
Pravda vztah mého muže a jeho přítelkyně je také slušně v troskách, zmizela zamilovanost, už se neradují a nejsou nejšťastnější tvorové na světě. On už se neusmívá, je trvale nešťastný a v depresi, jí to taky zničilo. Ale on stále nedokáže říct které se vzdá i když ho vztah s oběma zničil. A á přemýšlím jestli za to stojí a jestli to ještě může být dobrý (věřit mu, udělat čáru).

Tak já si naopak myslím, že nová psychožka je mimoň.
Asi se s ní dá souhlasit v tom, že zamilovanost časem opadne, sexuální přitažlivost milenky nebude tak "nová", kouzlo zakázaného už máte taky za sebou ( už je to milenka tebou "dovolená" ) - takže suma sumárum, šance, že nakluše zpět do tvé postele i náruče tady je.
Ale, co s ním ?
Víš, možná, kdyby ho "vyhrála" ona - bude to tvé daleko větší vítezství :vissla: :vissla:

ty příběhy josu všechny stejný.
Ve většině případů ( když se koukněš ) do historie těch příspěvků holek, co na tom byly jako ty, když by ho vykoply hned, jak začal se svým " já vás chci obě, já nevím, kterou chci atd" ušetřily by si několik let nervů a zbytečnýho mazání medu kolem huby.

Ty co je vyrazily rovnou, buď mají svatej klid, nebo se manža po dvou  :lol: letech vrací s prosíkama a nahazuje udičky zpět, ale to už jsou většinou jiné a silnější, samostatnější a zkušenější ženské :D:supr:

Jo a k té tvé závislosti, to je podle mě přesně ten důvod, proč tu milenku má.
žádnej chlap nemá rád "kouli na noze".A každá závislost je špatná, takže ikydby jsi se probřečela, prokňourala, protrpěla k výhře (a zůstal by ti ) - jestli nezměníš sama sebe, je za chvíli za pryč...

Wiki napsal(a):

Hnusně do toho vnesu své:

Povinně bych v zemi dovolila sňatky a soužití jen lidem, kteří jsou samostatní a sebevědomí a sami kvalitního života schopní. Na manželství a partnerství bych nechala dělat testy! Těžké testy! Testům by předcházela škola deziluzní vysoká . Tak.

Kdyby to tak bylo, ušetřila bych si sama dobrejch 8let a dalším asi i víc....

Proč sami sobě dovolíme být na někom finančně, sociálně, citově, jakkoliv být závislí (é)?? Myslím od plnoletosti. Je to potom jen přežívaní života jako přívěsek. ( takovej apendix). Někoho. Budu vlát tak , jak se mnou kdo mává?  Vždyť to je něco strašného!
Holky, proboha, víte jak je krásněj samostanej  nezávislej život? Bez závislosti na čemkoliv? Denně 24hodin svobodné volby!!
A jak se toho zbavit? No, mně osobně to přijde natolik ponižující, že bych to už nikomu nedovolila. Nedovolila bych nikomu mi tak ublížit. A vůbec - citová závislost? - Není to spíše zvyk, staré zajeté koleje a nechuť ke změnám, protože neznáme nic jiného, než dosavadní způsob života??

Omlouvám se dotčeným za svoji expektoraci, ale už mě to nasr......! Bylo to akutní a nezastavitelné. A to zejména  proto, že jsem to dělala také tak. A vidím ten rozdíl a tu dřívější svoji omezenost.

Wiki, souhlasím.
Jen už delší dobu přemýšlím nad tím, jak bych si jako žena na mateřské "dovolené" s jedním, dvěma (můj případ) případně více malými dětmi zajistila finanční nezávislost. V tomto případě to moc dobře nejde. Nemám žádný nápad, jak na to. Já dělala uklízečku, ale to bylo za pár korun a dítě jsem brala sebou, dokud jsem měla jedno. Se dvěmi už si to neumím představit.

Majko, ty jsi to ale vzala od konce.
Začni teoreticky od začátku, podel Mého nového zákoníku -:lol: , od přípravy a zkoušek. Třeba by bm vůbec zkouškami neprošel...:).

Na každý blbý rádio, když si ho pořídíte  dostanete návod v několika jazycích. Když chcete postavit např. opěrnou zeď, tak to studujete, získáváte info, děláte projekty, atd....O partnerství a manželství nevíme v nácti nic, jen to , co jsme zaslechli či viděli doma a co říkala Růžena z prasečáku.  A vrhneme se do toho. Radí nám pouze hormony a sousedovic Blažena, která už tó....Na fotbal a na manželství máme každý patent. To víme všechno. To se nepotřebujeme nic naučit. Až pak se v tom plácáme, tak se učit začínáme.   
Není to postavené na hlavu? A pak - rodina je základ státu. Nás učili. Docela bych řekla, že jo, proč ne. Ve škole nám nikdy nikdo nic o vztazích  neřekl, doma taky moc ne, protože to taky doma neslyšeli.....atd.  Jo vlastně nám ve škole řekli, abychom nekradli, což zrovna před r. 89 nebyla ta nejlepší deviza.... ne to byl žert. Jasně že krást je hnusný.
Zato M-L (to nejsou velikosti - myslím marxismus leninismus) jsme měli ve škole 5x týdně. To jo.
Vidím to na systémovou chybu.

Vztahy se učíš od svých rodičů, a ti zase od svých...
Škola života.

Martinka1 napsal(a):

Vztahy se učíš od svých rodičů, a ti zase od svých...
Škola života.

No tak to v tom řetězovém Matrixu asi dělám už docela dlouhou dobu díru :lol:

Klubko napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

Vztahy se učíš od svých rodičů, a ti zase od svých...
Škola života.

No tak to v tom řetězovém Matrixu asi dělám už docela dlouhou dobu díru :lol:

Nikdo neříká že to co se od rodičů (v děství) naučíš že v dospělosti nemůžeš změnit :-)
Svobodnou vůli má člověk :D

Martinka1 napsal(a):

Klubko napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

Vztahy se učíš od svých rodičů, a ti zase od svých...
Škola života.

No tak to v tom řetězovém Matrixu asi dělám už docela dlouhou dobu díru :lol:

Nikdo neříká že to co se od rodičů (v děství) naučíš že v dospělosti nemůžeš změnit :-)
Svobodnou vůli má člověk :D

Marti, ty jsi kolosální teoretik :D

Wiki napsal(a):

Majko, ty jsi to ale vzala od konce.
Začni teoreticky od začátku, podel Mého nového zákoníku -:lol: , od přípravy a zkoušek. Třeba by bm vůbec zkouškami neprošel...:).

Na každý blbý rádio, když si ho pořídíte  dostanete návod v několika jazycích. Když chcete postavit např. opěrnou zeď, tak to studujete, získáváte info, děláte projekty, atd....O partnerství a manželství nevíme v nácti nic, jen to , co jsme zaslechli či viděli doma a co říkala Růžena z prasečáku.  A vrhneme se do toho. Radí nám pouze hormony a sousedovic Blažena, která už tó....Na fotbal a na manželství máme každý patent. To víme všechno. To se nepotřebujeme nic naučit. Až pak se v tom plácáme, tak se učit začínáme.   
Není to postavené na hlavu? A pak - rodina je základ státu. Nás učili. Docela bych řekla, že jo, proč ne. Ve škole nám nikdy nikdo nic o vztazích  neřekl, doma taky moc ne, protože to taky doma neslyšeli.....atd.  Jo vlastně nám ve škole řekli, abychom nekradli, což zrovna před r. 89 nebyla ta nejlepší deviza.... ne to byl žert. Jasně že krást je hnusný.
Zato M-L (to nejsou velikosti - myslím marxismus leninismus) jsme měli ve škole 5x týdně. To jo.
Vidím to na systémovou chybu.

Dost velká utopie, že? :lol:
Vztah není rádio - to sorry. I na řízení auta děláš testy a zkoušky...a podívej se, kolik zmařených životů to ročně stojí. Teoreticky bys po zvládnuté zkoušce a testech, když dostaneš do ruky řidičák, neměla udělat přestupek, prů*s*er.....a přesto se to stává. Dělat testy na vztah fakt není návod na na to, že tenhle kolíček musí do týhle zdířky a tamten do té druhé - když to dáš opačně, tak ti to nehraje.... lidský faktor je prostě u každého jiný, každý používá svůj rozum jinak, někdo ho nepoužívá vůbec...

Ale troška psychológie, hoci aj všeobecnej, by nikomu nezaškodilo. Myslím, že keby neboli autoškoly, tých nehôd by predsa len bolo viac. ;) A keby sa neujednotili pravidlá, nedalo by sa možno ani jazdiť...

Zklamaná napsal(a):

Wiki napsal(a):

Majko, ty jsi to ale vzala od konce.
Začni teoreticky od začátku, podel Mého nového zákoníku -:lol: , od přípravy a zkoušek. Třeba by bm vůbec zkouškami neprošel...:).

Na každý blbý rádio, když si ho pořídíte  dostanete návod v několika jazycích. Když chcete postavit např. opěrnou zeď, tak to studujete, získáváte info, děláte projekty, atd....O partnerství a manželství nevíme v nácti nic, jen to , co jsme zaslechli či viděli doma a co říkala Růžena z prasečáku.  A vrhneme se do toho. Radí nám pouze hormony a sousedovic Blažena, která už tó....Na fotbal a na manželství máme každý patent. To víme všechno. To se nepotřebujeme nic naučit. Až pak se v tom plácáme, tak se učit začínáme.   
Není to postavené na hlavu? A pak - rodina je základ státu. Nás učili. Docela bych řekla, že jo, proč ne. Ve škole nám nikdy nikdo nic o vztazích  neřekl, doma taky moc ne, protože to taky doma neslyšeli.....atd.  Jo vlastně nám ve škole řekli, abychom nekradli, což zrovna před r. 89 nebyla ta nejlepší deviza.... ne to byl žert. Jasně že krást je hnusný.
Zato M-L (to nejsou velikosti - myslím marxismus leninismus) jsme měli ve škole 5x týdně. To jo.
Vidím to na systémovou chybu.

Dost velká utopie, že? :lol:
Vztah není rádio - to sorry. I na řízení auta děláš testy a zkoušky...a podívej se, kolik zmařených životů to ročně stojí. Teoreticky bys po zvládnuté zkoušce a testech, když dostaneš do ruky řidičák, neměla udělat přestupek, prů*s*er.....a přesto se to stává. Dělat testy na vztah fakt není návod na na to, že tenhle kolíček musí do týhle zdířky a tamten do té druhé - když to dáš opačně, tak ti to nehraje.... lidský faktor je prostě u každého jiný, každý používá svůj rozum jinak, někdo ho nepoužívá vůbec...

Mě to přijde jako výbornej nápad !

Zavedla bych to už na středních školách a babinet by byl super studijní materiál.

No, nakonec - všechny co tu jsme, jsme studentky.

Hledáme odpovědi na otázky, které už jiná studentka před náma zná :P:storstark: , už naše aktuální téma dostudovala :lol::vissla:

nevěru manžela,hroznou tchýni, blbej sex v manželství...atd..
Naopak, ty středoškolačky by věděly, že když se jim to stane, není to konec světa, protože už to "braly" :D:lol:

Selima napsal(a):

Ale troška psychológie, hoci aj všeobecnej, by nikomu nezaškodilo. Myslím, že keby neboli autoškoly, tých nehôd by predsa len bolo viac. ;) A keby sa neujednotili pravidlá, nedalo by sa možno ani jazdiť...

no jasne - a už jsme u pravidel - každý si nemůže dělat, co se mu zlíbí, i když je člověk svobodná bytost, že jo? Takže určitá pravidla být musí a ty pravidla nastavuje člověk - u těch pravidel silničního provozu je to dáno písemně, u vztahu si ty pravidla bnastavují každý v tom vztahu...to, co u jedněch je OK, u druhých by zkolabovalo. Kdežto u pravidel silničního provozu je to jednotné...prostě si tu utpii ani nedokážu představit, že by byly jednotná pravidla pro vztah ;) takže když někdo nastaví pravidlo - že ve vztahu nebude nevěra...jistě, může to porušit - ale nemůže očekávat, že ten druhý bude stále dokola odpouštět, nebo nedj bože, bude své přesvědčení přeorientovávat tak, aby tomu druhému to vyhovovalo - tzn. joo, já ze svého slevím právě v tom, že mi jako nebude vadit, že je imrvére nevěrný... prostě někdo v tom svém pravidlo nesleví (třeba já) a proto moje pravidlo je odpustit jednou a dost....jiní by toto "moje" pravidlo klidně nedávali...a o tom to je...vztah a jeho vedení se nedá nalinkovat - to si musí ti dva utvořit postupem času, nelze přeci před počátkem vztahu se vytasit s příručkou, že tohle ve svém vztahu ano, tohle ještě ano ale tohle už ne..dát to přečíst protějšku a čekat, zda na tyto pravidla přistoupí...jsou věci, co se prostě hned neřeší, takže nějaké testy a příručky by byly na houby. Ale bylo by to hezky - každý by se vytasil se svými požadavky a pravidly pro vztah - oba by si přečetli ten elaborát toho druhého...a pak by si řekli - hmm, víš, ty tam máš napsáno, že tvé pravidlo bude, že budu muset s tebou chodit na ryby - ale ja bych se tam ukousla nudou...a ty mě chceš mít pořád u sebe, i na těch rybách...a to já bych teda nemohla, měla bych mnohem lepšího něco  - třeba to moje cvičení, nebo plavání...no a už by se neshodli hned na počátku testů...tak jděte od sebe....jste nekompaktibilní ...ták, a další pán)paní) na řadu...tak co, my se schodnem v testech a pravidlech? :lol:

jindra napsal(a):

Mě to přijde jako výbornej nápad !

Zavedla bych to už na středních školách a babinet by byl super studijní materiál.

No, nakonec - všechny co tu jsme, jsme studentky.

Hledáme odpovědi na otázky, které už jiná studentka před náma zná :P:storstark: , už naše aktuální téma dostudovala :lol::vissla:

nevěru manžela,hroznou tchýni, blbej sex v manželství...atd..
Naopak, ty středoškolačky by věděly, že když se jim to stane, není to konec světa, protože už to "braly" :D:lol:

no já nevím, je tu na babinetu hodně materiálu, z čeho lze studovat a vybírat, ale vytvořit z toho "návod na vztah - manuál?" No nevím, např. to moje "nůž na krk" tu bylo dost proti srsti ostatním...a mě tento návod pomohl k tomu, co jsem chtěla, naopak některé návody jiných, ke kterým se většina (podotýkám dost z nich nyní osamělých a stále hledajících) hlásila, mě by například vůbec nevyhovovala... a byla bych pravděpodobně tam, kde ony... ;)

Zklamaná napsal(a):

jindra napsal(a):

Mě to přijde jako výbornej nápad !

Zavedla bych to už na středních školách a babinet by byl super studijní materiál.

No, nakonec - všechny co tu jsme, jsme studentky.

Hledáme odpovědi na otázky, které už jiná studentka před náma zná :P:storstark: , už naše aktuální téma dostudovala :lol::vissla:

nevěru manžela,hroznou tchýni, blbej sex v manželství...atd..
Naopak, ty středoškolačky by věděly, že když se jim to stane, není to konec světa, protože už to "braly" :D:lol:

no já nevím, je tu na babinetu hodně materiálu, z čeho lze studovat a vybírat, ale vytvořit z toho "návod na vztah - manuál?" No nevím, např. to moje "nůž na krk" tu bylo dost proti srsti ostatním...a mě tento návod pomohl k tomu, co jsem chtěla, naopak některé návody jiných, ke kterým se většina (podotýkám dost z nich nyní osamělých a stále hledajících) hlásila, mě by například vůbec nevyhovovala... a byla bych pravděpodobně tam, kde ony... ;)

No a to je přesně ono - spousta variant,pohledů na svět,možností jak se k tomu postavit, příkladů co se ti všechno ve vztazích může stát a 1000 způsobů, jak s tím naložit ;):D

jindra napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

jindra napsal(a):

Mě to přijde jako výbornej nápad !

Zavedla bych to už na středních školách a babinet by byl super studijní materiál.

No, nakonec - všechny co tu jsme, jsme studentky.

Hledáme odpovědi na otázky, které už jiná studentka před náma zná :P:storstark: , už naše aktuální téma dostudovala :lol::vissla:

nevěru manžela,hroznou tchýni, blbej sex v manželství...atd..
Naopak, ty středoškolačky by věděly, že když se jim to stane, není to konec světa, protože už to "braly" :D:lol:

no já nevím, je tu na babinetu hodně materiálu, z čeho lze studovat a vybírat, ale vytvořit z toho "návod na vztah - manuál?" No nevím, např. to moje "nůž na krk" tu bylo dost proti srsti ostatním...a mě tento návod pomohl k tomu, co jsem chtěla, naopak některé návody jiných, ke kterým se většina (podotýkám dost z nich nyní osamělých a stále hledajících) hlásila, mě by například vůbec nevyhovovala... a byla bych pravděpodobně tam, kde ony... ;)

No a to je přesně ono - spousta variant,pohledů na svět,možností jak se k tomu postavit, příkladů co se ti všechno ve vztazích může stát a 1000 způsobů, jak s tím naložit ;):D

ano...proto nelze polemizovat v utopickou myšlenkou na manuál - jak na blbé rádio ;)

Zklamaná napsal(a):

Selima napsal(a):

Ale troška psychológie, hoci aj všeobecnej, by nikomu nezaškodilo. Myslím, že keby neboli autoškoly, tých nehôd by predsa len bolo viac. ;) A keby sa neujednotili pravidlá, nedalo by sa možno ani jazdiť...

no jasne - a už jsme u pravidel - každý si nemůže dělat, co se mu zlíbí, i když je člověk svobodná bytost, že jo? Takže určitá pravidla být musí a ty pravidla nastavuje člověk - u těch pravidel silničního provozu je to dáno písemně, u vztahu si ty pravidla bnastavují každý v tom vztahu...to, co u jedněch je OK, u druhých by zkolabovalo. Kdežto u pravidel silničního provozu je to jednotné...prostě si tu utpii ani nedokážu představit, že by byly jednotná pravidla pro vztah ;) takže když někdo nastaví pravidlo - že ve vztahu nebude nevěra...jistě, může to porušit - ale nemůže očekávat, že ten druhý bude stále dokola odpouštět, nebo nedj bože, bude své přesvědčení přeorientovávat tak, aby tomu druhému to vyhovovalo - tzn. joo, já ze svého slevím právě v tom, že mi jako nebude vadit, že je imrvére nevěrný... pak by si řekli - hmm, víš, ty tam máš napsáno, že tvé pravidlo bude, že budu muset s tebou chodit na ryby - ale ja bych se tam ukousla nudou...a ty mě chceš mít pořád u sebe, i na těch rybách...a to já bych teda nemohla, měla bych mnohem lepšího něco  - třeba to moje cvičení, nebo plavání...no a už by se neshodli hned na počátku testů...tak jděte od sebe....jste nekompaktibilní ...ták, a další pán)paní) na řadu...tak co, my se schodnem v testech a pravidlech? :lol:

Ufff, ja som myslela pravidlá, ktotér platia vo vzťahoch, alebo povedzme vo väčšine vzťahov, nie MOJE pravidlá. Psychológia je o pravidlácj, akými sa riadi ľudská psyhcika - vieme? Tie si neurčujeme my...

Selimo...
jaká pravidla ve většině vztahů máš na mysli - tedy ty, kterými se řídí lidská psychika a které si neurčujeme sami? Zkus nějaké jmenovat ať mám vůbec představu, o čem mluvíš :-)

Oki, tak napríklad: ľudské vzťahy sa rozvíjajú, ľúbostný vzťah väčšinou začína zamilovanosťou, ktorá prejde buď do štádia pokojnejšej lásky partnerskej, alebo zanikne - jednostranne alebo u oboch naraz. Potom prechádza ďalšími fázami, vrátane kríz, ktoré nemusia znamenať koniec, ale sú normálnymi súčasťami vzťahu(ja som sa cchela rozchádzať pri prvej kríze, našťastie som mala skúsenejšieho parťáka).
Napríklad nie všetci - hlavne mladí - sú pripravení na to, že hádka nemusí znamenať koniec vzťahu a že hádať sa dá aj konštruktívne. Aj hádky majú svoje pravidlá.... aby vyčistili vzduch a pomohli riešiť problémy, ale aby ľudí nerozdeľovali.

Selima napsal(a):

Oki, tak napríklad: ľudské vzťahy sa rozvíjajú, ľúbostný vzťah väčšinou začína zamilovanosťou, ktorá prejde buď do štádia pokojnejšej lásky partnerskej, alebo zanikne - jednostranne alebo u oboch naraz. Potom prechádza ďalšími fázami, vrátane kríz, ktoré nemusia znamenať koniec, ale sú normálnymi súčasťami vzťahu(ja som sa cchela rozchádzať pri prvej kríze, našťastie som mala skúsenejšieho parťáka).
Napríklad nie všetci - hlavne mladí - sú pripravení na to, že hádka nemusí znamenať koniec vzťahu a že hádať sa dá aj konštruktívne. Aj hádky majú svoje pravidlá.... aby vyčistili vzduch a pomohli riešiť problémy, ale aby ľudí nerozdeľovali.

Jistě, chápu - to je přeci normální koloběh - zamiluješ se, a buď to přeroste v něco víc, nebo zanikne...ale vra´tme se k tomu "manuálu na blbý rádio" - kdy chceš určit, že by člověk byl zralý jít na testy k manželství a úspěšně složil zkoušky? Že před nějakou komisí snad dokáže, že se umí konstruktivně pohádat? Podle příručky? někde jediná hádka znamená konec vztahu - jinde se hádají jak na běžícím páse...a vztah trvá, někde se nehádají vůbec... není to přeci o tom, jak se zvládne kdo pohádat, jde přeci o milion dalších aspektů, které ti (právě jen tobě) řeknou, zda tohle je člověk, s kterým pujdeš dál životem, nebo to ukončíš.
Mě spíše šlo asi o ten fakt, že kdyby tedy nějaký ten test - tvrdý a těžký test byl před manželstvím, jak o něm píše wiki - ani jeho složení ti nezaručí, že za několik let (možná i pár měsíců) nebude všechno jinak. Ono takové ty testy se dělají jinak a mají i jiné výsledky, když je člověk zamilovaný (nebo si myslí, že je zamilovaný) a jinak by dopadly, když už by ti dva byli delší dobu spolu.  ) Nehledě na tu malinkou psychickou věc, když se někdo snadno - na potkání zamiluje  - jednou do toho, podruhé do tamtoho...a jeden převozník (a druhej a desátej...) a tamhle jeden zadanej a třeba tamten ženatej by taky nebyl marnej... asi by z toho byl pěknej - ještě větší holubník ;)

Wiki napsal(a):

Ve škole nám nikdy nikdo nic o vztazích  neřekl, doma taky moc ne, protože to taky doma neslyšeli.....atd.  Jo vlastně nám ve škole řekli, abychom nekradli, což zrovna před r. 89 nebyla ta nejlepší deviza.... ne to byl žert. Jasně že krást je hnusný.
Zato M-L (to nejsou velikosti - myslím marxismus leninismus) jsme měli ve škole 5x týdně. To jo.
Vidím to na systémovou chybu.

Souhlasím s tebou.
JE to systémová chyba.
Ve škole se sice vyučuje jakási rodinná výchova, také cosi o sexu se probírá, ale jak jsem si stačila všimnout, maximálně dítka proberou zdravovědu a techniku nasazování kondomu.
Což o to, to není na škodu, ale nic o tom, že muži jsou z Marzu a ženy z Venuše se tam neučí...
Natož aby se žáci dozvěděli cokoliv o zákonitostech, které provázejí lidský vztah, lidský život.

Přesný manuál jim sice nikdo nedá, ale alespoň základní info by se jistě hodilo.
Základní pravidla, minimálně to toltecké "čtvero" by se ve školách vyučovat mělo.
Lidé by se nejspíš stejně dál podváděli a rozváděli, ale nožná by těch rozvrácených vztahů ubylo, protože by byli zodpovědnější sami k sobě i k druhým :)

Zklamča, ja som predsa nepísala o skúškach zo vzťahov či manželstva - a ona to mmch mohla byť aj nadsázka. Bola to Wiki. Ja som len napísala - a za tým si stojím - že keby  už na základnej škole a potom aj na všetkých stredných namiesto rôznych blbostí učili základy psychológie, určite by to nikomu neuškodilo. Ale oni už veľmi neučia ani zásady slušného správania, tak prečo by sa babrali s psychológiou, že?

Ahoj, ja bych teda osobne mela s odpustenim nevery problem. Znam se a vim, ze bych se k tomu v hadkach neustale vracela a asi bych to v sobe nedokazala uridit. I kdyz kdo vi, jsem prave tehotna a mozna az se prcek narodi, budu se na spoustu veci divat jinak... tady preposilam odkaz na clanek o tom, jak dal po nevere, treba se bude hodit http://www.forexample.cz/view.php?& … 2008080033

Taky si myslím, že vyučování ve školách - i základních - o mezilidských vztazích, jejich fázích (i třeba u rozchodu), projevech účastníků (např.neverbálních), zákonu akce a reakce, vlastních hranicích, čtyřech dohodách  a mnoho jiného by bylo potřeba jako sůl. Pak bychom věděli aspoň teoreticky, například kdy bouchnout do stolu či dveřmi je namístě nebo je to přehnaná reakce, snáze bychom poznali manipulaci, nebo projevy lásky jiným jazykem než naším, osahali si modelové situace. Možná i to přezkoušení by nebylo na škodu.

Baroch, jinudy ale cesta nevede. Opouzdřit, zavřít jako kámen pod hladinu a slovem se nezmínit. Jen si to představ na vlastní kůži, kdyby ti někdo neustále předhazoval jednu chybu a udělal z tebe doživotního viníka...to by asi nešlo vydržet, takže výsledek je nasnadě...

jindra napsal(a):

...Hledáme odpovědi na otázky, které už jiná studentka před náma zná , už naše aktuální téma dostudovala nevěru manžela,hroznou tchýni, blbej sex v manželství...atd.. Naopak, ty středoškolačky by věděly, že když se jim to stane, není to konec světa, protože už to "braly" ...

já myslím, že by to nešlo... :(
zkušenost je nepřenositelná... každej si musí nabít čumák na svou vlastní hubu :/

Jessika napsal(a):

jindra napsal(a):

...Hledáme odpovědi na otázky, které už jiná studentka před náma zná , už naše aktuální téma dostudovala nevěru manžela,hroznou tchýni, blbej sex v manželství...atd.. Naopak, ty středoškolačky by věděly, že když se jim to stane, není to konec světa, protože už to "braly" ...

já myslím, že by to nešlo... :(
zkušenost je nepřenositelná... každej si musí nabít čumák na svou vlastní hubu :/

Jessiko, já si nemyslím, že by to bylo tou nepřenosností zkušenosti.Ono je to o nás ..o tom, že té zkušenosti nechceme uvěřit ..podle mě je to o tom věřímX nevěřím ..Když mi někdo řekne: Nedělej to, rozbiješ si čumec jako já ... Je to o tom jestli mu to uvěřím, nebo jestli se rozhodnu, že : Mě se to stát nemůže ...já jsem já ... takže třeba i trochu pýcha a zaslepenost...Juj jak by se ta zkušenost snadno přenášela nebýt těchto věcí ...

Selima napsal(a):

Zklamča, ja som predsa nepísala o skúškach zo vzťahov či manželstva - a ona to mmch mohla byť aj nadsázka. Bola to Wiki. Ja som len napísala - a za tým si stojím - že keby  už na základnej škole a potom aj na všetkých stredných namiesto rôznych blbostí učili základy psychológie, určite by to nikomu neuškodilo. Ale oni už veľmi neučia ani zásady slušného správania, tak prečo by sa babrali s psychológiou, že?

ale jistě Selimo, já vím, že ty jsi nepsala o těch testech a manuálu - ale tato část diskuze vznikla právě na základě toho, že wiki napsala....
základy psychologie se učit povinně - hmm, nemyslím si, že by to k něčemu bylo, protože vztah není jen o psychologii. Podívej se třeba sem, tady se to na babinetě jen hemží samýma psachologickýma tématama a příspěvky...a výsledky moc nevidím, spíš tu vidím hodně manipulace, i když skryté, hodně sobectví tu vidím a především tu vidím strašně moc upřednostňování svého já - vztah, to je přeci hodně o kompromisu, o sdílení, o umění vcítit se do toho druhého, umět slevit ze svého a nejít přes mrtvoly, jen abych dosáhl toho svého...ano, tohlebyse možná mělo učit.
A mmch. kdyby se na školách neučily"blbosti" a místo nich by se učilo právě to, co navrhuješ ty...byl by tu samý přechytralý trouba, který by neuměl sáhnout na práci...a kdo by ho živil? Chce-li se někdo věnovat psychologii, jsou na to školy, může dobrovolně jít studovat, nebo může celý život studovat (a v jeho žití se ukáže, zda mu to k něčemu bylo). A zásady slušného chování - to se přeci učí doma, od rodičů a rodiny. Samozřejmě, že od rodičů a nejbližších se učíme jak žít, vidíme vzory chování a buď je přijmeme, nebo jdeme úplně opačně, protože ten vzor se nám nelíbí....život tě učí žít ve vztahu, ne škola.

Zklamaná napsal(a):

vztah, to je přeci hodně o kompromisu, o sdílení, o umění vcítit se do toho druhého, umět slevit ze svého a nejít přes mrtvoly, jen abych dosáhl toho svého...ano, tohlebyse možná mělo učit.
...a taky se naučit, že musím poznat, vymezit a chránit svoje hranice, abych to s tím slevováním ze svého a vciťováním se nepřehnala...
kdyby se na školách neučily"blbosti" a místo nich by se učilo právě to, co navrhuješ ty...byl by tu samý přechytralý trouba, který by neuměl sáhnout na práci
Jeden předmět na druhém stupni základky by tohle asi nemohl způsobit, ne?

Často si lidé odnášejí do života pokřivené vztahové vzorce z původní rodiny, a ani nevědí, že je někde chybka...Aspoň trochu teoretického vybavení a nápomoci by často bodlo. Zatím jsme jako strýc František ze Saturnina: nechte mě, sám si přijdu na to, že lít vodu do kyseliny je blbost....

Vanda napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

vztah, to je přeci hodně o kompromisu, o sdílení, o umění vcítit se do toho druhého, umět slevit ze svého a nejít přes mrtvoly, jen abych dosáhl toho svého...ano, tohlebyse možná mělo učit.
...a taky se naučit, že musím poznat, vymezit a chránit svoje hranice, abych to s tím slevováním ze svého a vciťováním se nepřehnala...
to bezpochyby...já to tak udělala, je zajímavé, že z pohledu zde diskutujících to bylo špatně :rolleyes:

kdyby se na školách neučily"blbosti" a místo nich by se učilo právě to, co navrhuješ ty...byl by tu samý přechytralý trouba, který by neuměl sáhnout na práci
Jeden předmět na druhém stupni základky by tohle asi nemohl způsobit, ne?
no to asi ne, ale když si představím právě ten pubertální věk na druhém stupni - moc by jim toho v hlavách nezůstalo

Často si lidé odnášejí do života pokřivené vztahové vzorce z původní rodiny, a ani nevědí, že je někde chybka...Aspoň trochu teoretického vybavení a nápomoci by často bodlo. Zatím jsme jako strýc František ze Saturnina: nechte mě, sám si přijdu na to, že lít vodu do kyseliny je blbost....

...a možná tohle je ta nejlepší škola...

Proč být obyčejný a jít s davem po prostorné a široké cestě, když se můžeme státi průkopníkem slepých uliček..... že jo...
Zklamčo, ty máš ráda Járu da Cimmermana , ne?

Somaia napsal(a):

Proč být obyčejný a jít s davem po prostorné a široké cestě, když se můžeme státi průkopníkem slepých uliček..... že jo...
Zklamčo, ty máš ráda Járu da Cimmermana , ne?

Járu da Cimmermana jsem teda nečetla, nevím, jaké cesty volil :lol: ale jakou cestu si kdo zvolí je přeci každého osobní věc, že si na ní může natlouct - to je potom také toho možný důsledek...ale proč jít s davem a podle příručky, byť by cesta byla široká...ale nezajímavá...?

a nebo taky, proč to dělat jednoduše, když to jde složitě.... :lol: proč si tu vodu do kyseliny necvrknout, třeba si to jen tak jemně pšoukne a zavoní... třeba... :lol:

Somaia napsal(a):

a nebo taky, proč to dělat jednoduše, když to jde složitě.... :lol: proč si tu vodu do kyseliny necvrknout, třeba si to jen tak jemně pšoukne a zavoní... třeba... :lol:

..no vidíš, a opět jsme u toho...teď pro změnu já vůbec neměla na mysli nějakou kyselinu . - šlo jen o vytučněnou část - co si kdo za tím dosadí, je jeho věc ;)

Jinak - kdyby to bylo tááák jednoduché, může se tento server zavřít - nikdo by neměl potřebu psát ;)

pak kdo tady vytrhává z kontextu celý citát  zní takto: nechte mě, sám si přijdu na to, že lít vodu do kyseliny je blbost....
já ho dobře znám!!! i Saturnina a Járu Cimmermana... :lol:  mám klasické vzdělání ...  :lol:

Zklamča, nechceš chápať, chceš byť v opozícii, tak dobre, buď. Ja si proste mylsím, že namiesto náboženstva - alebo popri ňom - by nezaškodilo trochu všeobecnej psychológie. Trebrás prakticky zameranej, trebárs vo forme psycho-hier, ale keď sa môže učiť chémia a ja neviem čo všetko, prečo nie aj torcha psychológie? Predsa vo vzťahoch - nielen partnerských, ale vôbec vo vzťahoch s ľuďmi - žijú aj robotníci a remeselníci, aj doktori vied(a tí druhí v nich niekedy plávu viac ako tí prví...). Teória a prax sú samozrejme dve veci, ale ja osobne som najprv plávala - doslova - v praxi, až potom si načítala teóriu, a opačný postup mi príde lepší. A nehcápem, prečo by sa to nemohlo učiť napr. už v 8.-9. triede na ZŠ. A potom aj na strednej, samozrejme.

Somaia napsal(a):

pak kdo tady vytrhává z kontextu celý citát  zní takto: nechte mě, sám si přijdu na to, že lít vodu do kyseliny je blbost....
já ho dobře znám!!! i Saturnina a Járu Cimmermana... :lol:  mám klasické vzdělání ... :lol:

..to jsem asi ve škole chyběla... :lol:
..ale vidíš, že není dobré vytrhávat z kontextu...

Selima napsal(a):

Zklamča, nechceš chápať, chceš byť v opozícii, tak dobre, buď. Ja si proste mylsím, že namiesto náboženstva - alebo popri ňom - by nezaškodilo trochu všeobecnej psychológie. Trebrás prakticky zameranej, trebárs vo forme psycho-hier, ale keď sa môže učiť chémia a ja neviem čo všetko, prečo nie aj torcha psychológie? Predsa vo vzťahoch - nielen partnerských, ale vôbec vo vzťahoch s ľuďmi - žijú aj robotníci a remeselníci, aj doktori vied(a tí druhí v nich niekedy plávu viac ako tí prví...). Teória a prax sú samozrejme dve veci, ale ja osobne som najprv plávala - doslova - v praxi, až potom si načítala teóriu, a opačný postup mi príde lepší. A nehcápem, prečo by sa to nemohlo učiť napr. už v 8.-9. triede na ZŠ. A potom aj na strednej, samozrejme.

proč si myslíš, že jsem v opozici? Podívej, diskutovat se začlo nad testama a to těžkýma testama před vstupem do manželství - na to jsem řekla, že je to utopie. Ty to te´d zaonačuješ už do roviny, že by se "mohlo učit trochu té všeobecné teorie"...ale to je přeci uplně něco jiného, než návod a manuál jak na rádio....manuál na rádio je daný, neměnný - kdežto člověk a jeho vztahy jsou co člověk, to něco jiného, jak tohle bys chtěla nacpat do manuálu.
No a jestli se učit na školách trochu té všeobecné teorie psychologie...jo, třeba vysvětlit pojmy, co je to kompromis, co je to vcítění, co je to empatie, co je to ego, co je to sobeckost...ale učit vztahovou psychologii na základní škole, když tomu mnohdy neumí porozumět ani člověk vysokoškolsky vzdělaný? Nemyslím si, že by to mělo kýžený efekt....

..ale vidíš, že není dobré vytrhávat z kontextu...
tento citát jsem nikdy nezpochybnila . Máš-li ten pocit, vrať se k předchozí diskuzi na jiném vláknu a zkus přečíst ještě jednou :D

Somaia napsal(a):

..ale vidíš, že není dobré vytrhávat z kontextu...
tento citát jsem nikdy nezpochybnila . Máš-li ten pocit, vrať se k předchozí diskuzi na jiném vláknu a zkus přečíst ještě jednou :D

beru - nezpochybnila jsi celý citát ze saturnina..ale mé citáty zpochybňuješ a vytrháváš z nich.

No a když už se vrátím k tomu citátu, vytučnila jsme tedy pár slov (bez dovětku té kyseliny - dobře) ale navazuji tím svým....že tohle je nejlepší škola...sám si přijít na to...a dosa´d cokoliv (nemusí to být přeci jen kyselina, co prská, viď?)
Bože, je to fakt o slovíčkách a co a jak kdo myslel a nemyslel.... jsi přeci chytrá holka, nechceš mi snad říct, že jsi nepochopila, co jsem tím myslela, nebo snad ano?

Se tady holky už tři hodiny hádáte.... :D:D:D

Želvička17 napsal(a):

Se tady holky už tři hodiny hádáte.... :D:D:D

:lol: sis na nás vzala stopky jo? :dumbom::lol:

Želvi - nemyslím si, že se hádám, jen si vyměňujem informace :gloria: tedy já to jako hádku nevnímám - nevím, jak Somaia (a možná ostatní) se mi koule (křišťálová) zakutálela pod postel :lol:

No vidíš, Želvičko a já mám pocit, že jsem dnes od srdce zasmála všude, na každém vlákně. Asi hodně záleží na osobním úhlu vnímání :D

Somaia napsal(a):

No vidíš, Želvičko a já mám pocit, že jsem dnes od srdce zasmála všude, na každém vlákně. Asi hodně záleží na osobním úhlu vnímání :D

ano ano, pravdu díš, kdo by se neveselil nad slovními průjmy, byť jsou kohokoliv :gloria::lol:

Zklamaná napsal(a):

Somaia napsal(a):

..ale vidíš, že není dobré vytrhávat z kontextu...
tento citát jsem nikdy nezpochybnila . Máš-li ten pocit, vrať se k předchozí diskuzi na jiném vláknu a zkus přečíst ještě jednou :D

beru - nezpochybnila jsi celý citát ze saturnina..ale mé citáty zpochybňuješ a vytrháváš z nich.

No a když už se vrátím k tomu citátu, vytučnila jsme tedy pár slov (bez dovětku té kyseliny - dobře) ale navazuji tím svým....že tohle je nejlepší škola...sám si přijít na to...a dosa´d cokoliv (nemusí to být přeci jen kyselina, co prská, viď?)
Bože, je to fakt o slovíčkách a co a jak kdo myslel a nemyslel.... jsi přeci chytrá holka, nechceš mi snad říct, že jsi nepochopila, co jsem tím myslela, nebo snad ano?

NE ze SATRNINA :dumbom:  tvůj výše zmíněný citát VYTUČNěNý !!! jsem nikdy nezpochybnila... pro Kristovy svatý rány! :kapitulation:

Zklamaná napsal(a):

Somaia napsal(a):

No vidíš, Želvičko a já mám pocit, že jsem dnes od srdce zasmála všude, na každém vlákně. Asi hodně záleží na osobním úhlu vnímání :D

ano ano, pravdu díš, kdo by se neveselil nad slovními průjmy, byť jsou kohokoliv :gloria::lol:

můj břitký a úderný humor je spíš takový malý prdánek... průjem vypadá jinak :lol: :lol: :lol:
ale až sem vlítnou moderátorky, tak nám utnou myslím nejen humor... taky tipec!

Somaia napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Somaia napsal(a):

..ale vidíš, že není dobré vytrhávat z kontextu...
tento citát jsem nikdy nezpochybnila . Máš-li ten pocit, vrať se k předchozí diskuzi na jiném vláknu a zkus přečíst ještě jednou :D

beru - nezpochybnila jsi celý citát ze saturnina..ale mé citáty zpochybňuješ a vytrháváš z nich.

No a když už se vrátím k tomu citátu, vytučnila jsme tedy pár slov (bez dovětku té kyseliny - dobře) ale navazuji tím svým....že tohle je nejlepší škola...sám si přijít na to...a dosa´d cokoliv (nemusí to být přeci jen kyselina, co prská, viď?)
Bože, je to fakt o slovíčkách a co a jak kdo myslel a nemyslel.... jsi přeci chytrá holka, nechceš mi snad říct, že jsi nepochopila, co jsem tím myslela, nebo snad ano?

NE ze SATRNINA :dumbom:  tvůj výše zmíněný citát VYTUČNěNý !!! jsem nikdy nezpochybnila... pro Kristovy svatý rány! :kapitulation:

pro kristovy rány... no půl  dne tu melem o saturninovy a ty ted přijdeš s tím, že nezpochybňuješ muj citát - jasně...proto teda já osobně rovnou kopíruju právě to, nač odpovídám, nemusím pak lézt zpět do diskuze a dělat "hledej šmudlo" :lol:

:lol:

Zklamaná napsal(a):

Želvička17 napsal(a):

Se tady holky už tři hodiny hádáte.... :D:D:D

:lol: sis na nás vzala stopky jo? :dumbom::lol:

Jo čekám kdy se to tu změní na normálno, abych taky něco chytrého připsala...

Želvička17 napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Želvička17 napsal(a):

Se tady holky už tři hodiny hádáte.... :D:D:D

:lol: sis na nás vzala stopky jo? :dumbom::lol:

Jo čekám kdy se to tu změní na normálno, abych taky něco chytrého připsala...

...už můůůžeš :lol:

Zklamaná napsal(a):

Želvička17 napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

:lol: sis na nás vzala stopky jo? :dumbom::lol:

Jo čekám kdy se to tu změní na normálno, abych taky něco chytrého připsala...

...už můůůžeš :lol:

seš napjatá co?

Ahoj "O", založila jsem vlákno, které se jmenuje stejně jako to tvoje. Možná sis všimla. Je u vás něco nového? Nebo stále čekáš?:sova:

Zklamaná napsal(a):

Somaia napsal(a):

Proč být obyčejný a jít s davem po prostorné a široké cestě, když se můžeme státi průkopníkem slepých uliček..... že jo...
Zklamčo, ty máš ráda Járu da Cimmermana , ne?

Járu da Cimmermana jsem teda nečetla, nevím, jaké cesty volil :lol: ale jakou cestu si kdo zvolí je přeci každého osobní věc, že si na ní může natlouct - to je potom také toho možný důsledek...ale proč jít s davem a podle příručky, byť by cesta byla široká...ale nezajímavá...?

Ano, ano...víme , že jsi ho "nečetla"..:lol:

Zklamaná,víš jak to uděláme?
Ty se jednoduše přihlásíš na jinou školu a každá budeme mít vystudovaného něco jiného, jo?
mně to moc vadit nebude...:D
Myslím v příštím životě.
Do vedení školy navrhnu Pandoru se Somaiou a půjdu si krásně sednout do první lavice 1A.........(Teda pokud holky ještě jednou přijdou.. :) )

A pro paní Zklamanou -

zkoušky z manželství a partnerství byly nadsázka. Nemyslela jsem, že by někdo...až takto......mno   :D

Selimo - obdivuji tvoji trpělivost..:)

housenko - no nic nového. Nastala domluva, že se po vánocích okamžitě neodstěhovávám, pouze pokud přestanou nekonečné hovory po netu v mé přítomnosti a večerní smsky z manželský postele - že to že s ní chodí neznamená, že já s ní musím bydlet. A pokud mne chce nutit s ní bydlet, tak se stěhuju. Tak tu jejich komunikaci trochu omezil, uvidíme zda mu to vydrží, jsem docela odhodlaná se stěhovat. Jinak stále úpěnlivě prosí o čas a možnost si to vyřešit sám. Nevím kolik mu ho dám, neboť už mi to všechno hrozně leze na nervy. Prostě mi chybí někdo na mazlení, hezký slovíčka, projevy citů a tak. Práce v domácnosti jsem si aspoň trochu nově rozdělili, já mám tím víc času na kamarádky a záliby, každou chvíli někde lítám a speciálně nejsem doma, když má rande. Teď jsem si dala za cíl dokončit doktorát a tak místo toho abych ho obletovala, tak sedím u odborných článků a studuji. Nechávám ho ať se o mne stará, ono se pak pohodlněji studuje. Občas se pokouším o projevení nějaké náklonosti, vyjádření toho že ho mám ráda, ale pouze to bere, téměř nevrací (neříkám, že vůbec!) ale nijak se netváří otráveně. Teď je to takový chladný korektní vztah z rozumu - alespoň navenek, protože srdíčko by ho stále moc chtělo, jen už se neumí donekonečna rozdávat a projevovat to. Staráme se o sebe, sdílíme starosti a občas radosti, trávíme spolu volný čas, navštěvujeme rodiny, přemýšlíme jak se ten druhý cítí, občas se obejmeme, ale je to celkově takové studené. Já stále doufám, že se zvládne rozhodnout (a že se probere). Ujasnila jsem že má hodně vlastností kvůli kterých jsem si ho brala a ty nezmizely. Nevím, zda mu to někdy dokážu odpustit (nemyslím nevěru, ale ten rok a půl ubližování a lhaní), můžu maximálně říct, že se o to chci pokusit. Taky vím, že když mi teď zkříží cestu někdo kdo mi zamíchá hormony, tak z manželství okamžitě odcházím. Tak takový je můj vývoj za rok co jsem založila tohle vlákno. třeba ti něco z toho pomůže.

jo a jak někdo psal v tvém vlákně, že podporoval BM i když uvažoval o sebevraždě - tak i tu fázi máme za sebou. Z mého M je teď stín, troska bez duše a života, věčně v hlubokých depresích, a občas jediné co z něj za den dostanu je, že by neměl žít a měla bych ho konečně zabít.... Pokouším se mu dodat odvahu, ale nějak to nejde a mne to hodně vyčerpává (mám pak po celém dnu chuť mu ten nůž i donést, aby konečně přestal těma kecama otravovat). Probere ho spíš jen náhoda - někdo ho naštve a vztek je silnější než sebelítost, nebo občas ho z toho vytáhne milenka. Zároveň je mi ho moc líto, když vím jaký byl plný života a elánu a teď sotva vstává z postele - svědomí je někdy hrozně velká zátěž co zlomí i hodně silnýho chlapa... Povedlo se mi ho teď odeslat do péče psychložky (té samé co mám já, co mi tvrdí že mám ještě půl roku vydržet, že se to láme po 2 letech, pokud nejsou milenka i manželka stejně nekonečně trpělivé duše), tak snad ho trochu postaví na nohy.

O,  koľko toho vydržíš,  ja ako padavka, by som to zabalila už pred rokom a pol, stojí to fakt stále za to?

BY sa neráta, ono je realita často dosť iná... ;) Treba napísať JA SOM TO ZABALILA UŽ PRED POL ROKOM.... to je iná reč.

Selima napsal(a):

BY sa neráta, ono je realita často dosť iná... ;) Treba napísať JA SOM TO ZABALILA UŽ PRED POL ROKOM.... to je iná reč.

neviem čo je treba písať, ja nemám patent na rozum a ani zakaždým  odžitú príhodu  na každú situáciu tu na babinete a zatiaľ mi to baliť netreba:), naviac moja realita má dve deti - a to je naozaj iná káva,  byť však mladá, bezdetná, vzdelaná a šikovná navyše - toľko času by som nestrácala, inak díky že si sa ozvala

Víš O, když jsem někdy v říjnu chtěla, aby odešel, tak on prohlásil, že půjde tedy spát do auta. Já brečela, že to jsem nechtěla...atd. Dneska bych mu nebránila. A myslím, že bych se nebránila ani jinému vztahu. Nezdá se mi, že by něco řešil, i když asi začíná pít. Ale to není řešení.

Myslím, že: byť však mladá, bezdetná, vzdelaná a šikovná navyše - budeš riešiť úplne iné veci... To je o tom KEBY. A hovorím aj za seba, ja to mám fakt odžité a prekvpaila som samu seba, ako som reagovala. Cit nie voda(nielen krv) a roky sú roky a zvyk je zvyk a strach je strach. Deti sú príma zámienka, ale zvyčajne sú len jedným z dôvodov(a občas dokonca zástupným). Ja som to mala tiež podobne. Bojovala som za decko a svoj vzťah k nemu, ale určite mi nebol ľahostajný ešte ani bývalý... a strach som mala ako sv.ňa. Hlavne z toho neznámeho, zo samoty. :jojo:

estet - zda to za to stojí? no to je to, na co stále odpověď hledám a názor se mi pod vlivem událostí každou chvíli mění a zatím se neustálil. Někdy udělá něco, kdy si řeknu "jo pořád je v něm ten tvor, kterého jsem si vzala a kterého mám ráda" a někdy si řeknu "bože tak s tímhle pitomcem už nechci mít nic společnýho"
housenko - jo to chápu, kdyby mi dneska řekl, že jde, tak bych mu taky nebránila. S tím pitím je to blbý :-( máš pravdu že to nic neřeší, jen se k flašce utíká. No je fain, že máš ujasněný, že to zvládneš bez něj, to je první krok se z toho nezbláznit :-) Drž se, víc napsat asi neumím.
selimo - napsala jsi to ohromně! Tak nějak si to totiž myslím taky. Ono je jedno kolik nám je, jestli máme děti, rodinu, byt, práci... Vždycky je to jen záminka proto odůvodnit si něco, proti čemu nejsme samy dost silné. Jo někdy je to asi těžší, ale stále věřím tomu, že když člověk opravdu něco chce tak to dokáže, takže dokáže odejít, i když má děti, i když nemá peníze. Jo nemám děti, zdá se to jednodušší, ale pro mne je v tuhle chvíli problém překonat i to, že děti chci mít (z biologických hodin mi hrabe) a představa, že skoro ve třiceti hledám novýho chlapa, kterýho neznám, randění, poznávání, zkoumání zda by byl dobrým tátou, svatba, soužití... Tohodle aspoň po těhlech stránkách znám a vím že by byl úžasný táta, když už ne partner. Takže to odejít pro mne znamená i opustit "šanci na dítě". Překonávám strach z toho, že už nepotkám použitelnýho chlapa se kterým by bylo možný ty děti mít, dřív než mi těhotenství přinese zdravotní komplikace. Netvrdím, že takovýho nepotkám - jen je to o tom strachu, kdy si člověk říká "a co když nepotkám?" Myslím že je to stejný jako mít strach "jak to zvládnou děti". Vždy je to o něčem na čem nám záleží, co je pro nás důležité a nechceme tomu ublížit nebo o to přijít. Oba případy dokáží zlomit srdce a dostat člověka na dno, nezáleží na tom jak je někdo mladý. To že je člověk mladý a bezdětný mu to rozhodnutí o tolik snažší nedělá. Takže je jedno jaký máme strach nebo čeho se bojíme, je to pořád spíš o nás samých o tom co máme uvnitř. A někdo se holt bojí víc, a někdo míň a někdo o tom přemýšlí moc a někdo vůbec, někdo hledá výmluvy a důvody, někdo se na ně nekouká... Je to o povahách...

Milá O, já jsem matka tří dětí o pět let starší než ty. Tomu nejmladšímu je deset měsíců. S manželem jsem byla osm let. V létě jsem ho vyhodila, naštěstí jsem měla svůj byt. Ty první měsíce to bylo peklo, nejen protože on kolem sebe kopal, ale hlavně peklo v mé hlavě a strach, co se mnou bude, jak to zvládnu, uživím a bude mě s třema dětma ještě někdo chtít. Během pár měsíců se mi ulevilo, jsem svobodná, jsem mladá a docela spokojená. Našla jsem si pár kamarádů a manžel začal žárlit a žárlí a žárlí a žárlí. Jakto že se já mamina od třech děcek můžu líbit a v tom to je O. I když máš třicet tak po tobě můžou chlapi šílet a ty si časem z toho zástupu vybereš jednoho pro sebe. To je přece jasné. Jen musí být jasné tobě co chceš a taky co nechceš. Vsaď se, že kdyby jsi se teď rozhodla a sbalila a s úsměvem zamávala, páč to co ti dává jsou jen drobečky co mu upadnou od huby, tak by mu klesla čelit a hlavně by jsi v jeho a hlavně ve svých očích stoupla. O neponižuj se objímáním chlapa, který ti zahýbá. Nespi vedle někoho, kdo spí s jinou. Máš přece svoji cenu. Ještě jedna věc, kdybys ho jednoznačně a s definitivní platností kopla tam kam by si zasloužil, tak by se dokázal rozhodnout v sekundě. Chováš se k němu jako všechápající maminka a tak to dělá nebo dělala většina z nás a ti chlapi na to hřeší a my potom brečíme.

chapem samozrejme všetko, len aby sa ti nestalo že takto nenápadko ti odíde ešte zopár rokov a fakt bude po všem, bohužiaľ tvoj manžel sa správa trápne. navyše si myslim že z kratšej cesty sa ľahšie vrátiš ako z dlhšej. A to že nemáš deti ti dáva možnosť rozhodovať sa  sama za seba, naozaj som predsvedčená , že vo vzťahu kde sú  treba zvažovať inak. Držím Ti palce, ale "obávam" sa ,že to aj tak zostane na tebe - myslím čo ďalej a tak.

bobe napsal(a):

Milá O, já jsem matka tří dětí o pět let starší než ty. Tomu nejmladšímu je deset měsíců. S manželem jsem byla osm let. V létě jsem ho vyhodila, naštěstí jsem měla svůj byt. Ty první měsíce to bylo peklo, nejen protože on kolem sebe kopal, ale hlavně peklo v mé hlavě a strach, co se mnou bude, jak to zvládnu, uživím a bude mě s třema dětma ještě někdo chtít. Během pár měsíců se mi ulevilo, jsem svobodná, jsem mladá a docela spokojená. Našla jsem si pár kamarádů a manžel začal žárlit a žárlí a žárlí a žárlí. Jakto že se já mamina od třech děcek můžu líbit a v tom to je O. I když máš třicet tak po tobě můžou chlapi šílet a ty si časem z toho zástupu vybereš jednoho pro sebe. To je přece jasné. Jen musí být jasné tobě co chceš a taky co nechceš. Vsaď se, že kdyby jsi se teď rozhodla a sbalila a s úsměvem zamávala, páč to co ti dává jsou jen drobečky co mu upadnou od huby, tak by mu klesla čelit a hlavně by jsi v jeho a hlavně ve svých očích stoupla. O neponižuj se objímáním chlapa, který ti zahýbá. Nespi vedle někoho, kdo spí s jinou. Máš přece svoji cenu. Ještě jedna věc, kdybys ho jednoznačně a s definitivní platností kopla tam kam by si zasloužil, tak by se dokázal rozhodnout v sekundě. Chováš se k němu jako všechápající maminka a tak to dělá nebo dělala většina z nás a ti chlapi na to hřeší a my potom brečíme.

presne také niečo som tým chcela povedať  už na prvej strane

bobe napsal(a):

Milá O, já jsem matka tří dětí o pět let starší než ty. Tomu nejmladšímu je deset měsíců. S manželem jsem byla osm let. V létě jsem ho vyhodila, naštěstí jsem měla svůj byt. Ty první měsíce to bylo peklo, nejen protože on kolem sebe kopal, ale hlavně peklo v mé hlavě a strach, co se mnou bude, jak to zvládnu, uživím a bude mě s třema dětma ještě někdo chtít. Během pár měsíců se mi ulevilo, jsem svobodná, jsem mladá a docela spokojená. Našla jsem si pár kamarádů a manžel začal žárlit a žárlí a žárlí a žárlí. Jakto že se já mamina od třech děcek můžu líbit a v tom to je O. I když máš třicet tak po tobě můžou chlapi šílet a ty si časem z toho zástupu vybereš jednoho pro sebe. To je přece jasné. Jen musí být jasné tobě co chceš a taky co nechceš. Vsaď se, že kdyby jsi se teď rozhodla a sbalila a s úsměvem zamávala, páč to co ti dává jsou jen drobečky co mu upadnou od huby, tak by mu klesla čelit a hlavně by jsi v jeho a hlavně ve svých očích stoupla. O neponižuj se objímáním chlapa, který ti zahýbá. Nespi vedle někoho, kdo spí s jinou. Máš přece svoji cenu. Ještě jedna věc, kdybys ho jednoznačně a s definitivní platností kopla tam kam by si zasloužil, tak by se dokázal rozhodnout v sekundě. Chováš se k němu jako všechápající maminka a tak to dělá nebo dělala většina z nás a ti chlapi na to hřeší a my potom brečíme.

Tohhle je řeč správně sebevědomé ženské :supr:
Sbírat drobky od jakéhokoliv stolu (nejen od vlastního stolu, ale i od převozníkova) je pro některé pod úrověň své osobnosti, některé to tak ale dělají :rolleyes: - chvíli jim to ještě jakž takž drží, ale upadne to stejně v prach. Proto, když už teda jednoho vyzmizíkovat ze svého života, nenechat se nalákat na nějaké ty "převozníky" - co z nich je? Je v nich budoucnost? Není - akorát tak možná do budoucna si s nimi zadělat na další problém a hlavu v pejru. Já osobně jsem raději pro rychlé a radikální řešení, než dlouhodobé čekání......a nejistým výsledkem. A navíc - tolerovat milenku ve vztahu s nadějí, že to snad možná ON někdy dořeší ?...na to bych nespoléhala - jemu to bude vyhovovat, druhá strana se bude stále jen trápit - na to by musel být hodně silný žaludek a osobnost, aby se v ní něco nepohnulo, kdykoliv by ON šel za ní, byť by ona o tom věděla. Jestliže JEHO rozhodování trvá už rok a půl a ještě stále není rozhodnutý - myslíte, že se vůbec rozhoduje? Už rok a půl ona žije v neustálém stresu - co bude.... jak dlouho ten stres ještě bude trvat? Až se definitivně podepíše na jejím zdraví?

O-" napsal(a):

estet - zda to za to stojí? no to je to, na co stále odpověď hledám a názor se mi pod vlivem událostí každou chvíli mění a zatím se neustálil. Někdy udělá něco, kdy si řeknu "jo pořád je v něm ten tvor, kterého jsem si vzala a kterého mám ráda" a někdy si řeknu "bože tak s tímhle pitomcem už nechci mít nic společnýho"
housenko - jo to chápu, kdyby mi dneska řekl, že jde, tak bych mu taky nebránila. S tím pitím je to blbý :-( máš pravdu že to nic neřeší, jen se k flašce utíká. No je fain, že máš ujasněný, že to zvládneš bez něj, to je první krok se z toho nezbláznit :-) Drž se, víc napsat asi neumím.
selimo - napsala jsi to ohromně! Tak nějak si to totiž myslím taky. Ono je jedno kolik nám je, jestli máme děti, rodinu, byt, práci... Vždycky je to jen záminka proto odůvodnit si něco, proti čemu nejsme samy dost silné. Jo někdy je to asi těžší, ale stále věřím tomu, že když člověk opravdu něco chce tak to dokáže, takže dokáže odejít, i když má děti, i když nemá peníze. Jo nemám děti, zdá se to jednodušší, ale pro mne je v tuhle chvíli problém překonat i to, že děti chci mít (z biologických hodin mi hrabe) a představa, že skoro ve třiceti hledám novýho chlapa, kterýho neznám, randění, poznávání, zkoumání zda by byl dobrým tátou, svatba, soužití... Tohodle aspoň po těhlech stránkách znám a vím že by byl úžasný táta, když už ne partner. Takže to odejít pro mne znamená i opustit "šanci na dítě". Překonávám strach z toho, že už nepotkám použitelnýho chlapa se kterým by bylo možný ty děti mít, dřív než mi těhotenství přinese zdravotní komplikace. Netvrdím, že takovýho nepotkám - jen je to o tom strachu, kdy si člověk říká "a co když nepotkám?" Myslím že je to stejný jako mít strach "jak to zvládnou děti". Vždy je to o něčem na čem nám záleží, co je pro nás důležité a nechceme tomu ublížit nebo o to přijít. Oba případy dokáží zlomit srdce a dostat člověka na dno, nezáleží na tom jak je někdo mladý. To že je člověk mladý a bezdětný mu to rozhodnutí o tolik snažší nedělá. Takže je jedno jaký máme strach nebo čeho se bojíme, je to pořád spíš o nás samých o tom co máme uvnitř. A někdo se holt bojí víc, a někdo míň a někdo o tom přemýšlí moc a někdo vůbec, někdo hledá výmluvy a důvody, někdo se na ně nekouká... Je to o povahách...

Opustit šanci na dítě?
Jak jsi přišla na to, že je to poslední šance?
Na tvoje úvahy bych sama nepřišla. Myslím si, že čím zoufaleji bych se své "poslední" šance držela, tím to bude horší.
Jednak, nikdy se nemá nic lámat přes koleno... a navíc. ...Už dopředu vědět, že chci usilovat o dítě s člověkem, který mi není dobrým partnerem, je přinejmenším nepochopitelné. Já bych počkala až přijde chlap, který si zaslouží být tátou mého dítěte.
Myslím, že problém bude jinde, chtělo by to komplet změnit směr uvažování a nebo najet úplně jinou kolej. Vím, že to asi zní nepochopitelně, ale tak jak sis to nastavila, tak já - samozřejmě jen  za sebe - bych viděla jen budoucí trápení a bolesti. A na to se mám docela ráda, tak proč si sama a dobrovolně a navíc ještě usilovně nabíhat na vidle?
Není to tak jednoduché, to přiznávám, každý se bojí změn a každý se bojí neznámého. Ale o tom celý život je. Bohužel - bohudík.
Dovoluju si říct, že máš celý život před sebou ! No není to nádhera?

O - opustit šanci na dítě, nepotkám použitelného chlapa....

tak pokud ten tvůj, jak píšeš by byl úžasný táta, když už ne partner....proč se vážeš na partnerství? Zajímavé je, že se tu mnohdy hodně využívá slovo "příroda" - příroda a její pudy, příroda a její hormony...proto se někdo nedokáže ovládat a své bujaré chování svádí na přírodu - on/a za nic přeci nemůže, to příroda ;) proč tedy tu "přírodu" nevyužít a nevzít si z ní něco, jak v ní je....jistě, že se najde v přírodě několik tvorů, co žijí monogamně a své mláďata vychovávají společně, pak je taky několik tvorů, kde funkce výchovy je pouze na samečkovi - a pak je velké množství tvorů, kde výchovu mají na starosti jen samičky a některé samičky (třeba kukačky - s malým k ) jen snesou vejce a ještě do cizího hnízda :cool:
Jestliže víš, že tvůj partner by byl úžasný táta - dopřej svému dítěti toho úžasného tátu - byť za cenu toho, že nebude tvým partnerem. Pokud ti jde o dítě. No a ve třiceti mít strach, že už nebudu mít děti? Je plno žen, co má děti i po čtyřicítce. A strach, že nenajdu použitelného chlapa, se kterým by bylo možno mít děti? Každý chlap je použitelný (hnusně řečeno):gloria: a některé dámy tuto jejich použitelnost hravě ovládají ;)

Wiki - tím jsem spíš myslela myšlenkový obrat, než důvod. Samozřejmě že vím, že můžu mít děti i za 10 let, že když si "písknu" tak se se mnou pár "dárců" vyspí a můžu si spokojeně sama těhotnět (což můžu i s M a neříkám, že mě to nenapadlo, hormony mám fakt slušne zblblý, když mi co týden najaká kámoška ukazuje děcko), mozek ví že je nějaká šance že ještě potkám nezadaného chlapa co bude pan úžasný a ještě bude se mnou chtít prcka. Chtěla jsem jen vyjádřit, že občas i pocit, když člověk dítě nemá a chce a myslel si, že potkal někoho, s kým to půjde, může být stejně svazující jako ho už mít. Prostě obecně opouštět něco na čem ti záleželo (pocit že máš svou rodinu i když třeba ještě není úplně celá), já jsem se 3 roky rozhodovala zda chci mít děcko, jestli UŽ a s NÍM a najednou jsem se rozhodla, chtěla jsem, odhodlala se a dala mu tu důvěru. Přišlo mi to jako zásadnější rozhodnutí než že jsem se vdala. No a najednou tohle své rozhodnutí musím zrušit, vzdát se ho. To je to co jsem tím myslela, prostě strach opustit něco na čem člověku záleží. Není to o tom že bych fňukala že už nikoho nenajdu. Je to jen pokus o neobratnou formulaci pocitu že zůstat s chlapem jen kvůli dětem podle mne stále výmluva, že jde vždycky jen o ty pocity v sobě - o to rozbít rodinu, rozvést se, vzdát to, odejít od někoho koho máš ráda.

No a možná malé pousmání - chápu že mi všechny říkáte, že na děcko je vždycky čas. Ale zkuste se zamyslet - copak vám v deseti nepřišlo, že už by byl čas konečně na první pusu, i když víte, že nejste samotný, kdo jí ještě nedostal, ve dvaceti, že by nebylo špatný, kdyby vám někdo říkal paní XXX a měla jste partnera a vlastní domácnost bez maminky, i když nejste poslední svobodná a ve třiceti, že už by to nějaké to děcko chtělo, i když má dle statistik spousta žen děti v 35? Nevím to si můžou říkat čtyřicátnice či padesátnice, ale určitě to bude něco, čemu se tak šedesátnice budou s nadhledem usmívat :-)

S těmi hormony máš O pravdu. Pamatuju se, jak já někdy ve 32 šílela, hormony bláznily a pak se nám narodilo 3. dítě. Ale do dneška si pamatuju, jak strašně to se mnou mlátilo.

To mi pořád vrtá hlavou, proč chceš , O-čko, volit mezi dobrým tatínkem známým a dobrým tatínkem potencionálním.
A taky do úvah zahrnuješ potenciální kvalitu "dobrý partner".
Předpoklady pro dobrého tatínka i partnera má většina neproblémových mužů (vyjímám neléčené závislosti...)
Kdo ti ale zaručí, že z tvého nedobrého muže se stane dobrý táta.
Kdo to zaručí, že z tvého dobrého nového patnera se stane dobrý táta...
Kdo zaručí, že s dobrého nového tatínka se nestane obtížný parnter... atd.
Když k tomu budeš přistupovat takhle, tak se může stát, že nebude ani mrně, ani táta :rolleyes:
Myslím, že bys měla zapnout autopilota a chvíli neřešit a odpočinout si.

bobe - fakt pěkně napsané, tu razanci jak jsi to vyřešila jen tiše obdivuji :-)

Jen dotaz - je ještě šance, že někdo pochopí, že uvnitř toho zblbnutě zaláskovanýho stvoření je někdo, koho si vážím a mám ho ráda? Nějak stále nedokážu věřit, že by se tak změnil (kamarádi ho jako čestného a dobrého tvora znají celý jeho život, všichni jsou z toho co se děje v šoku a nechápou) a najednou z něj byl bezcitný parchant co využívá a vyžívá se v péči dvou žen a spokojeně hledí jakou jim to působí bolest. Pořád věřím, že to není on, že je prostě zblblý, zmatený samou láskou a jak malý děcko kolem sebe kope. Když se dva vezmou tak by při sobě měli stát i v hodně zlém (jo brali jsme se v kostele). Já tomu totiž asi naivně stále věřím, že celý je to omyl, životní zakopnutí, že se to snaží vyřešit, že se trápí. Neměl by člověk být velkorysý k chybám a neměl by umět odpouštět? Vždyť kdyby k ní opravdu chtěl, tak mohl dávno jít, i jsem ho tam posílala. Třeba jen hledá cestu zpátky.

Myslím, že jako maminka jsem se chovala před časem, i jako značně bez sebevědomí a závislá. Troufám si říct, že se to posledních pár měsíců mění. Chápu ho, ale spíš jako kamarádka, ale nemíním si večery nechat zabít jeho depresema, protože už neustupuji, nelituji ho, dokážu si udělat radost sama a dělám si jí, neptám se na svolení s ničím, oznamuji, starost o domácnost máme rozdělenou (žádný že mu peru, vařím, smažím, uklízím, pečuji), nejsem k dispozici (v posteli, v kuchyni, kdekoliv). Ale zároveň cokoliv z toho udělám, když mám zrovna náladu. Prostě vedle něj stojím jakožto samostatná jednotka, co tak sleduje jak bojuje a až získám pocit, že už v něm ten co jsem si ho vzala umřel, tak to zabalím. Já nevím možná bych se měla cítit poníženě a jako že "beru drobky", ale nějak tam ten pocit není, cítím se poměrně samostatně, nezávisle, flegmaticky. Třeba to časem přijde, nevím, ale zatím mám pocit že on čeká kdy mne najde doma a kdy ne, kdy na něj budu milá a kdy ho budu ignorovat. Že jsem si zařídila svůj život tak trochu bez něj, on je z toho zoufalý a chce si mne udržet, třeba je to iluze a ten můj je profesionální kouzelník a má mě na háku.

Zklamaná napsala :
Tohhle je řeč správně sebevědomé ženské :supr:
Sbírat drobky od jakéhokoliv stolu (nejen od vlastního stolu, ale i od převozníkova) je pro některé pod úrověň své osobnosti, některé to tak ale dělají :rolleyes: - chvíli jim to ještě jakž takž drží, ale upadne to stejně v prach. Proto, když už teda jednoho vyzmizíkovat ze svého života, nenechat se nalákat na nějaké ty "převozníky" - co z nich je? Je v nich budoucnost? Není - akorát tak možná do budoucna si s nimi zadělat na další problém a hlavu v pejru.
___________________________________

Nedá mi to, abych nereagovala.......na téma převozník.
Nejsou drobky jako drobky, a to, co může někomu jako drobky připadat,  pro druhého můžou být drahokamy, to si každý musí zhodnotit sám, myslím si že nejde zevšeobecňovat.
Manželský vztah a vztah s převozníkem jsou naprosto rozdílné kategorie, kdo neprožil obojí, těžko pochopí a zhodnotí.
Budu teď mluvit za sebe. Od manželství jsem očekávala partnerství ve smyslu spoluzodpovědnosti za různé oblasti společného života, společné budování bezpečného zázemí, kde bude oběma dobře, poskytnutí zdravé míry svobody pro oba, atd...  Po 23 letech to přestalo fungovat, nedokázali jsme táhnout za jeden provaz, naše představy se začaly rozcházet a rozešli jsme se.

Za čas mi vstoupil do cesty převozník, rozhodně jsem od vztahu s převozníkem nečekala to, co od manželského vztahu. Nečekala jsem, že by to byl vztah natrvalo, byl to vztah založený na úplně jiných principech, nebyl víc nebo míň hodnotný než manželství, byl prostě JINÝ. Měla jsem různá očekávání a ta se buď vyplnila nebo ne, někdy to bolelo, jindy ne..........ale nikdy jsem neměla pocit, že sbírám drobky. Brala jsem to, co mi život v danou chvíli nabízel a bylo to fajn, i s tou bolestí, kterou to občas přinášelo. Díky převozníkovi jsem se naučila vnímat sama sebe, pochopila jsem hodně věcí sama o sobě, které se mi dost často nelíbily, a kdyby nebylo převozníka, nikdy bych si je neuvědomila.
Takže když zhodnotím vztah s převozníkem, dostávala jsem perly, naučila jsem se díky němu spoustu věcí a určitě mě to o krůček posunulo dopředu a jsem vděčná za to, že jsem tím mohla projít a i když už vztah s převozníkem skončil, s láskou a úctou na něj vzpomínám.

Jessika - :-) no to je to, to já neumím, zkoušela jsem to snad tisíckrát. Nějak mi chybí intuice, šestý smysl, spontálnost. Prostě se obrazně řečeno nepohnu ani z židle v práci, abych to předem pořádně nerozmyslela. Maminka mi říkávala, že kdybych měla místo hlavy malý osobní počítač a na něm namalovaný sluníčko tak bych vypadala stejně :-) Mozek mi pořád vrčí na plný obrátky a vyhodnocuje nějaký vnější podněty, promýšlí, třídí, sumarizuje závěry. Takže i o tom s kým a kdy mít děti prostě děsně hloubám :-) Abych si pak mohla sama sobě říct, jo přistoupila jsem k tomu zodpovědně hezky jsem to všechno zvážila, udělala jsem co jsem mohla proto, aby to tak bylo správně (tj. dítě by mělo mít tátu, takže je potřeba dobrý partner se kterým se vezmeme, no ten táta by měl být príma, takže by to měl být chlap co na to vypadá, no a jako máma s ním chci chodit po horách, takže by mi už nemělo být moc abych na to měla fyzičku). No a máš pravdu, škoda že život není se zárukama, moc by mi to vyhovovalo :-) Takhle si něco promyslím a hned mi to někdo zhatí.

Monča 01 napsal(a):

Nedá mi to, abych nereagovala.......na téma převozník.
Nejsou drobky jako drobky, a to, co může někomu jako drobky připadat,  pro druhého můžou být drahokamy, to si každý musí zhodnotit sám, myslím si že nejde zevšeobecňovat.
Manželský vztah a vztah s převozníkem jsou naprosto rozdílné kategorie, kdo neprožil obojí, těžko pochopí a zhodnotí.
Budu teď mluvit za sebe. Od manželství jsem očekávala partnerství ve smyslu spoluzodpovědnosti za různé oblasti společného života, společné budování bezpečného zázemí, kde bude oběma dobře, poskytnutí zdravé míry svobody pro oba, atd...  Po 23 letech to přestalo fungovat, nedokázali jsme táhnout za jeden provaz, naše představy se začaly rozcházet a rozešli jsme se.

Za čas mi vstoupil do cesty převozník, rozhodně jsem od vztahu s převozníkem nečekala to, co od manželského vztahu. Nečekala jsem, že by to byl vztah natrvalo, byl to vztah založený na úplně jiných principech, nebyl víc nebo míň hodnotný než manželství, byl prostě JINÝ. Měla jsem různá očekávání a ta se buď vyplnila nebo ne, někdy to bolelo, jindy ne..........ale nikdy jsem neměla pocit, že sbírám drobky. Brala jsem to, co mi život v danou chvíli nabízel a bylo to fajn, i s tou bolestí, kterou to občas přinášelo. Díky převozníkovi jsem se naučila vnímat sama sebe, pochopila jsem hodně věcí sama o sobě, které se mi dost často nelíbily, a kdyby nebylo převozníka, nikdy bych si je neuvědomila.
Takže když zhodnotím vztah s převozníkem, dostávala jsem perly, naučila jsem se díky němu spoustu věcí a určitě mě to o krůček posunulo dopředu a jsem vděčná za to, že jsem tím mohla projít a i když už vztah s převozníkem skončil, s láskou a úctou na něj vzpomínám.

:godlike: Nemali sme jedného a toho istého prievozníka?

O-" napsal(a):

Jessika - :-) no to je to, to já neumím, zkoušela jsem to snad tisíckrát. Nějak mi chybí intuice, šestý smysl, spontálnost. Prostě se obrazně řečeno nepohnu ani z židle v práci, abych to předem pořádně nerozmyslela. Maminka mi říkávala, že kdybych měla místo hlavy malý osobní počítač a na něm namalovaný sluníčko tak bych vypadala stejně :-) Mozek mi pořád vrčí na plný obrátky a vyhodnocuje nějaký vnější podněty, promýšlí, třídí, sumarizuje závěry. Takže i o tom s kým a kdy mít děti prostě děsně hloubám :-) Abych si pak mohla sama sobě říct, jo přistoupila jsem k tomu zodpovědně hezky jsem to všechno zvážila, udělala jsem co jsem mohla proto, aby to tak bylo správně (tj. dítě by mělo mít tátu, takže je potřeba dobrý partner se kterým se vezmeme, no ten táta by měl být príma, takže by to měl být chlap co na to vypadá, no a jako máma s ním chci chodit po horách, takže by mi už nemělo být moc abych na to měla fyzičku). No a máš pravdu, škoda že život není se zárukama, moc by mi to vyhovovalo :-) Takhle si něco promyslím a hned mi to někdo zhatí.

Nie si ty Panna? :storstark:

O-"
nemám čas to všechno číst, tak se jen zeptám: ty nechceš ztratit šanci "ne dítě" s mužem, se kterým si už teď přestáváš rozumět?
On začal hledat jinde?
Rozumím tomu dobře?

Selima napsal(a):

Monča 01 napsal(a):

Nedá mi to, abych nereagovala.......na téma převozník.
Nejsou drobky jako drobky, a to, co může někomu jako drobky připadat,  pro druhého můžou být drahokamy, to si každý musí zhodnotit sám, myslím si že nejde zevšeobecňovat.
Manželský vztah a vztah s převozníkem jsou naprosto rozdílné kategorie, kdo neprožil obojí, těžko pochopí a zhodnotí.
Budu teď mluvit za sebe. Od manželství jsem očekávala partnerství ve smyslu spoluzodpovědnosti za různé oblasti společného života, společné budování bezpečného zázemí, kde bude oběma dobře, poskytnutí zdravé míry svobody pro oba, atd...  Po 23 letech to přestalo fungovat, nedokázali jsme táhnout za jeden provaz, naše představy se začaly rozcházet a rozešli jsme se.

Za čas mi vstoupil do cesty převozník, rozhodně jsem od vztahu s převozníkem nečekala to, co od manželského vztahu. Nečekala jsem, že by to byl vztah natrvalo, byl to vztah založený na úplně jiných principech, nebyl víc nebo míň hodnotný než manželství, byl prostě JINÝ. Měla jsem různá očekávání a ta se buď vyplnila nebo ne, někdy to bolelo, jindy ne..........ale nikdy jsem neměla pocit, že sbírám drobky. Brala jsem to, co mi život v danou chvíli nabízel a bylo to fajn, i s tou bolestí, kterou to občas přinášelo. Díky převozníkovi jsem se naučila vnímat sama sebe, pochopila jsem hodně věcí sama o sobě, které se mi dost často nelíbily, a kdyby nebylo převozníka, nikdy bych si je neuvědomila.
Takže když zhodnotím vztah s převozníkem, dostávala jsem perly, naučila jsem se díky němu spoustu věcí a určitě mě to o krůček posunulo dopředu a jsem vděčná za to, že jsem tím mohla projít a i když už vztah s převozníkem skončil, s láskou a úctou na něj vzpomínám.

já teď něco podobného prožívám.............je to převozník? nebo parašutista ? neřeším..................
ale asi převozník, odrazil mne od břehu...............mně to tak nešlo se odpoutat, ta minulost, strach a..............
nedívám se vpřed, ale už se neotáčím...........snažím se pádlovat, abych se nepřevrátila a i kdyby...........už vím, že uschnu na slunčku
převozníci..................díky, že jste












:godlike: Nemali sme jedného a toho istého prievozníka?

Seli, nějak se mi to divně poskládalo..............ten tvůj příspěvek je až za mým

Ja tvoj príspevok nevidím.... divné... možno sme písali naraz alebo čo. S tebou jedného prievozníka nemám určite. :jojo: V súčasnosti nemám prievozníka...

Milá O, myslím, že Ti rozumím a Tvůj postoj k celé věci mě neudivuje.
Právě asi proto, že přibližně stejnou dobu čekám i já, kdy se mi můj zamilovaný M "vrátí". Taky si ho pořád vážím, má spoustu vlastností pro které ho mám ráda a navíc my už máme dvě děti.
Stejně jako Tvůj byl můj M dříve plný energie, elánu a optimismu. Teď je jiný....

U nás se ale sešlo více věcí najednou - prožíváme oba partnerskou i osobní krizi. Souběžně s tím už nějakou dobu běží i finanční rodinná krize, protože se mu nezadařilo v podnikání a momentálně jako živitel rodiny selhává a to by asi těžce zasáhlo každého chlapa.

Vycházíme spolu dobře, nehádáme se, fungujeme dobře jako rodiče,  ale ne jako partneři a milenci. Nedává mi najevo náklonost, není teď mezi námi žádná intimita a spontánnost, tak jako dřív.To mi hrozně chybí. A jen odhaduju, co z toho ovlivňují jeho city k jiné a co jeho deprese a obavy z práce.

Myslím, že i kdybychom děti neměli, tak bych vyčkávala jako Ty a snažila se držet naděje, že s tím koho jsem si vybrala jako partnera pro život, bude zase dobře. Nikdo nejsme bez chyby a člověk se v životě může i celkem snadno zamilovat do někoho jiného, než je jeho stálý partner. A pak je na každém, jak to ustojí...

Některé Ti tady radily razantnější řešení, které by ho donutilo k rychlému výběru, ale já myslím, že to by nic neřešilo. I kdyby se pod Tvým tlakem rozhodl rychle pro Tebe, tak vedlejší vztah, kde jsou i city okamžitě utnout nejde. Stejně bys pak měla doma civícího chlapa do zdi, který si hojí rány nad ztracenou láskou.

Já už jsem se alespoň smířila s tím, že tahle situace, ve které jseš teď Ty, Housenka , Natálka nebo já, nemá bezbolestný a rychlý řešení... Věřím, že to co se děje, má nějaký smysl. Mám se něco naučit, někam dospět něco si srovnat a uvědomit. Je to naše osobní zrání. Už necítím tu obrovskou křivdu jako na začátku: Proč zrovna my????

Každý uneseme jiný náklad. Je to jak jsi psala i o povaze a motivaci. Už jsem taky dál než třeba před rokem, kdy to bylo hodně živý. Můj M si vybral nás, ale vím, že toto rozhodnutí nevymazalo z jeho srdce tu druhou.

Pandorra - nechápeš to úplně správně, to byla jen reakce na to, že pořád poslouchám, že když nemáme děti je to jednodušší a rozhodnutí by mělo být jiné, než kdybychom je měli. A pak byl jeden příspěvek, který přišel s myšlenkou že děti jsou vlastně jen výmluva pro to zůstat, když máme strach odejít (protože k čemu je dětem lepší zůstat v chladném prostředí, kde vidí jak se rodiče nemají rádi a zahýbají si). Já s tím souhlasila psala k tomu tu myšlenku, že už pocit, že jsi se s tím člověkem děcko mít rozhodla a pasovala ho tím na svou "rodinu", můžeš překonávat stejně těžko a se  strachem jako to "co tomu řeknou děti". Jinak s mužem si rozumíme, až na ten "detail", že má rok a půl přítelkyni, kterou já bych vykopla do vesmíru a on jí šíleně miluje a neví jestli za ní neodejít, z čehož vznikají spory a občasné hádky.

Judita23 - děkuju, myslím že mi rozumíš.... jsem ráda, že tu nejsem jediný exot :-)

Selima - Rak flegmouš

Zklamaná napsala :
Tohhle je řeč správně sebevědomé ženské :supr:
Sbírat drobky od jakéhokoliv stolu (nejen od vlastního stolu, ale i od převozníkova) je pro některé pod úrověň své osobnosti, některé to tak ale dělají :rolleyes: - chvíli jim to ještě jakž takž drží, ale upadne to stejně v prach. Proto, když už teda jednoho vyzmizíkovat ze svého života, nenechat se nalákat na nějaké ty "převozníky" - co z nich je? Je v nich budoucnost? Není - akorát tak možná do budoucna si s nimi zadělat na další problém a hlavu v pejru

Stále jsem doufala, že je to nějaké nedorozumění... že tě nějak špatně čtu, Zklamaná.... ale tohle mně dostalo...
Jestli tomu dobře rozumím, tak ženská si vezme chlapa ochotného s ní nějakou dobu sdílet lože, pak si ho má přidržet za k...le a v pravé chvíli (pokud se muž ohlédne jinam) tyto rádně stisknout.
Zbývající čas svého života stráví žena přesvědčováním sebe a svého okolí, že to co dělá,  dělá jedině ona správně.
TO je umění sebevědomí? :co:

Krásně to napsala Monča 01 :
Nedá mi to, abych nereagovala.......na téma převozník.
Nejsou drobky jako drobky, a to, co může někomu jako drobky připadat,  pro druhého můžou být drahokamy, to si každý musí zhodnotit sám, myslím si že nejde zevšeobecňovat.

Judita23 napsal(a):

Já už jsem se alespoň smířila s tím, že tahle situace, ve které jseš teď Ty, Housenka , Natálka nebo já, nemá bezbolestný a rychlý řešení... Věřím, že to co se děje, má nějaký smysl. Mám se něco naučit, někam dospět něco si srovnat a uvědomit. Je to naše osobní zrání. Už necítím tu obrovskou křivdu jako na začátku: Proč zrovna my????

Každý uneseme jiný náklad. Je to jak jsi psala i o povaze a motivaci. Už jsem taky dál než třeba před rokem, kdy to bylo hodně živý. Můj M si vybral nás, ale vím, že toto rozhodnutí nevymazalo z jeho srdce tu druhou.

Judito,
excelentně jsi pochopila význam onoho: všechno se dějě tak, jak má...
Přeji ti štěstí :)

O-" napsal(a):

Pandorra - nechápeš to úplně správně, to byla jen reakce na to, že pořád poslouchám, že když nemáme děti je to jednodušší a rozhodnutí by mělo být jiné, než kdybychom je měli. A pak byl jeden příspěvek, který přišel s myšlenkou že děti jsou vlastně jen výmluva pro to zůstat, když máme strach odejít (protože k čemu je dětem lepší zůstat v chladném prostředí, kde vidí jak se rodiče nemají rádi a zahýbají si). Já s tím souhlasila psala k tomu tu myšlenku, že už pocit, že jsi se s tím člověkem děcko mít rozhodla a pasovala ho tím na svou "rodinu", můžeš překonávat stejně těžko a se  strachem jako to "co tomu řeknou děti". Jinak s mužem si rozumíme, až na ten "detail", že má rok a půl přítelkyni, kterou já bych vykopla do vesmíru a on jí šíleně miluje a neví jestli za ní neodejít, z čehož vznikají spory a občasné hádky.

Judita23 - děkuju, myslím že mi rozumíš.... jsem ráda, že tu nejsem jediný exot :-)

Selima - Rak flegmouš

Proto jsem se ptala, abych si v tom udělala jasno.
Nicméně rok a půl starý paraelní vztah, kdy tvůj muž svou přítelkyni MILUJE, ty ji nesnášíš a hádáte s kvůli tomu není detail, ale celkem velmi závažná lekce - a to pro tebe. Ty si musíš udělat  jasno v tom, co chceš.
A dítě to určitě nevyřeší, detail nezmizí, to mi věř.

Pandorraa - jasný "detail" byl právě v uvozovkách, uvědomuji si že je to velký životní mezník v mém a i jeho vývoji. No v tom co bych chtěla mám celkem jasno, jen to není slučitelné s tím co mi momentálně nabízí vnější podmínky. Chtěla bych zpátky chlapa co jsem si vzala, možná dospělejšího a vážnějšího prožitou zkušeností, ale prostě tu osobnost a duši, pro kterou jsem s ním chtěla být. Jenže to teď tak úplně nezávisí na mne - musí chtít sám začít budovat vztah mezi námi a dávat to dohromady a toho zatím není schopný, protože má srdíčko zmatený jinde. Já mu nemůžu říct, jsi můj a koukej být se mnou, protože to tak chci nebo protože tě nějak donutím (i tím že řeknu že odejdu), není to můj majetek. Musí chtít sám. A když zatím nechce tak buď musím změnit to co chci nebo prostě počkat až si i on udělá jasno v tom co chce a zjistíme jestli jsou naše přání slučitelná.

Ahá, tak potom to plánovanie bude skôr vecou osobnosti než znamenia. Ale zasa znamenie vysvetľuje ľpenie na rodine. :jojo: Skús toľko neplánovať a radšej sa nechať životom občas prekvapiť. Vôbec si myslím, že dieťa sa nedá naplánovať tak ako kariéra a výraz "plánované rodičovstvo" vo mne vyvoláva záchvaty smiechu, lebo poznám až priveľa "neplánovane narodených detí" a na druhej strane priveľa párov, ktoré nevedia počať ani s pomocou lekárskej vedy, lektvarov a zaklínadiel. :skurt:
Skús teraz nerobiť nejaké zásadné rozhodnutia, ale zapátrať vo svojom vnútre, ako vidíš svoju budúcnosť: s NÍM aj keby mal milenku, s NÍM len ak sa s ňou rozíde - a lebo bez NEHO. Predstav si všetky tri varianty a vyber si tú, ktorá je reálna(trebárs s ním bez milenky momentálne asi reálna nie je) a pritom by ťa uspokojovala.

Pandorraa napsal(a):

Judita23 napsal(a):

Já už jsem se alespoň smířila s tím, že tahle situace, ve které jseš teď Ty, Housenka , Natálka nebo já, nemá bezbolestný a rychlý řešení... Věřím, že to co se děje, má nějaký smysl. Mám se něco naučit, někam dospět něco si srovnat a uvědomit. Je to naše osobní zrání. Už necítím tu obrovskou křivdu jako na začátku: Proč zrovna my????

Každý uneseme jiný náklad. Je to jak jsi psala i o povaze a motivaci. Už jsem taky dál než třeba před rokem, kdy to bylo hodně živý. Můj M si vybral nás, ale vím, že toto rozhodnutí nevymazalo z jeho srdce tu druhou.

Judito,
excelentně jsi pochopila význam onoho: všechno se dějě tak, jak má...
Přeji ti štěstí :)

Jo jo, ...má pravdu,
Je to tak, i když je nám zpočátku velmi zatěžko TOTO příjmout. Nechceme, bráníme se, vztekáme se a když přijde pochopení, tak se člověku strááášně uleví, osvobodí se a jakoby vyroste.

Wiki napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Judita23 napsal(a):

Já už jsem se alespoň smířila s tím, že tahle situace, ve které jseš teď Ty, Housenka , Natálka nebo já, nemá bezbolestný a rychlý řešení... Věřím, že to co se děje, má nějaký smysl. Mám se něco naučit, někam dospět něco si srovnat a uvědomit. Je to naše osobní zrání. Už necítím tu obrovskou křivdu jako na začátku: Proč zrovna my????

Každý uneseme jiný náklad. Je to jak jsi psala i o povaze a motivaci. Už jsem taky dál než třeba před rokem, kdy to bylo hodně živý. Můj M si vybral nás, ale vím, že toto rozhodnutí nevymazalo z jeho srdce tu druhou.

Judito,
excelentně jsi pochopila význam onoho: všechno se dějě tak, jak má...
Přeji ti štěstí :)

Jo jo, ...má pravdu,
Je to tak, i když je nám zpočátku velmi zatěžko TOTO příjmout. Nechceme, bráníme se, vztekáme se a když přijde pochopení, tak se člověku strááášně uleví, osvobodí se a jakoby vyroste.

Ten pocit, když to pochopíš, je fakt nádherný. Najednou Ti do sebe zapadne ledaccos. Jen kdyby to byl setrvalý stav - občas vykoukne ego a já už se v tom zase plácám a zase kopu, hroutím se, pláču. A zase se snažím nalézt ztracenou rovnováhu - no, je vidět, že člověk na sobě musí pracovat stále, neustrnout a nemyslet si, že teď už to tedy vyhrál.

Je to tak Nabuko,

dostala jsem se tak "daleko" (jak pro koho), že když na něco nepatřičného pomyslím, každý soudný z nás nějak tušíme je-li naše úvaha košer či nikoliv, tak už se okřiknu a řeknu si po mém " fujeto". A den po dni, tak špatnou, zlomyslnou, zápo*n,negativní či pomlouvačnou  atd..myšlenku (ani nevyřčenou)odstraním - třeba jednu - a nastává z toho nový podvědomý zvyk.

Pokud ovšem , přesně jak píšeš, se prodere ego - u mně je to - ješitnost - tak mě to přimáčkne (třeba i malinko) zpět a já okamžitě vím, že jsem udělala chybu i kde přesně.
Je to úžasná filozofie, je to hra. Jak jsem už někam psala - pro mě nová dimenze.

Wiki napsal(a):

Je to tak Nabuko,

dostala jsem se tak "daleko" (jak pro koho), že když na něco nepatřičného pomyslím, každý soudný z nás nějak tušíme je-li naše úvaha košer či nikoliv, tak už se okřiknu a řeknu si po mém " fujeto". A den po dni, tak špatnou, zlomyslnou, zápo*n,negativní či pomlouvačnou  atd..myšlenku (ani nevyřčenou)odstraním - třeba jednu - a nastává z toho nový podvědomý zvyk.

Pokud ovšem , přesně jak píšeš, se prodere ego - u mně je to - ješitnost - tak mě to přimáčkne (třeba i malinko) zpět a já okamžitě vím, že jsem udělala chybu i kde přesně.
Je to úžasná filozofie, je to hra. Jak jsem už někam psala - pro mě nová dimenze.

Jo, taky si takhle ty myšlenky odhazuju. Tedy snažím se. Ale vždycky mě naštve, že mě každý takovýhle vykouknutí ega hází tak půl roku nazpět - sice ten návrat k "dobru" je rychlejší a rychlejší, ale prostě jsem pak na sebe naštvaná, že přemýšlím o kravinách a zbytečně se motám v kruhu.

O-" napsal(a):

Pandorraa - jasný "detail" byl právě v uvozovkách, uvědomuji si že je to velký životní mezník v mém a i jeho vývoji. No v tom co bych chtěla mám celkem jasno, jen to není slučitelné s tím co mi momentálně nabízí vnější podmínky. Chtěla bych zpátky chlapa co jsem si vzala, možná dospělejšího a vážnějšího prožitou zkušeností, ale prostě tu osobnost a duši, pro kterou jsem s ním chtěla být. Jenže to teď tak úplně nezávisí na mne - musí chtít sám začít budovat vztah mezi námi a dávat to dohromady a toho zatím není schopný, protože má srdíčko zmatený jinde. Já mu nemůžu říct, jsi můj a koukej být se mnou, protože to tak chci nebo protože tě nějak donutím (i tím že řeknu že odejdu), není to můj majetek. Musí chtít sám. A když zatím nechce tak buď musím změnit to co chci nebo prostě počkat až si i on udělá jasno v tom co chce a zjistíme jestli jsou naše přání slučitelná.

Pokud budeš JEN čekat, nestane se nic.
Mimo jiné i právě proto,že tvůj muž není tvůj majetek.

Wiki napsal(a):

Je to úžasná filozofie, je to hra. Jak jsem už někam psala - pro mě nová dimenze.

To je přesné :)
Pochopením nic nekončí, jen začíná - člověk se dostane do jiné ´"dimenze", jeho vědomí se rozšíří, vnímá mnohem hloub a jasněji :) Nu a "protitlak" je samozřejmě mnohem větší :jojo:

Nabuko0 napsal(a):

Wiki napsal(a):

Je to tak Nabuko,

dostala jsem se tak "daleko" (jak pro koho), že když na něco nepatřičného pomyslím, každý soudný z nás nějak tušíme je-li naše úvaha košer či nikoliv, tak už se okřiknu a řeknu si po mém " fujeto". A den po dni, tak špatnou, zlomyslnou, zápo*n,negativní či pomlouvačnou  atd..myšlenku (ani nevyřčenou)odstraním - třeba jednu - a nastává z toho nový podvědomý zvyk.

Pokud ovšem , přesně jak píšeš, se prodere ego - u mně je to - ješitnost - tak mě to přimáčkne (třeba i malinko) zpět a já okamžitě vím, že jsem udělala chybu i kde přesně.
Je to úžasná filozofie, je to hra. Jak jsem už někam psala - pro mě nová dimenze.

Jo, taky si takhle ty myšlenky odhazuju. Tedy snažím se. Ale vždycky mě naštve, že mě každý takovýhle vykouknutí ega hází tak půl roku nazpět - sice ten návrat k "dobru" je rychlejší a rychlejší, ale prostě jsem pak na sebe naštvaná, že přemýšlím o kravinách a zbytečně se motám v kruhu.

Já si myslím, že ve chvíli, kdy si uvědomuješ své myšlenky, tedy od té chvíle, kdy je sleduješ, už tě to nemůže hodit tak moc zpět...ne? Naopak - pochvala za podchycení, ne? :)
Dříve - tedy už po "obrození" jsem žila po svém a tu a tam vzpomněla, že vlastně bych měla něco nějak jinak v souvislosti s onou teorií-filozofiií atd. Jednou za týden, pak obden, pak denně 3x, a pak stálé uvědomování si, a dnes už se kolikrát těším, kdopak mi to volá (služebně i - myslím cizí číslo...), kdopak to k nám jde ... a už se těším. co mi to přinese, co budu řešit...atd..Ale je pravda, že od počátku "obrození" do dnes je to několik let.
Mým úkolem nejvíce nedodělaným jsou emoce, které potřebuju a chci držet v rovině s min. vychýlením. Trvalá pohoda.

Ačkoliv jsme od tématu zdánlivě vzdálené, není to až tak pravda - je to vlastně podstata všeho jednání a to zejména v krizových situacích, a ono kontroverzní příjímání všeho tak, jak přichází....( samozřejmě myšleno bez letargie, spíše s pokorou, že se bude dít v mém životě i něco , co se mi nelíbí. To je denně, žeano?:) Samozřejmě ne všem!!)

Hrosanku, Judito23 - jak to u vás vypadá, nějaké posuny? U nás asi celkově žádné, pár zhroucení mého M, jedna "pauza na srovnání myšlenek", po pauze je zatím jak vyměněný - obletuje mě, ale u toho stále s milenkou, takže vlastně změna žádná. Mé seznamovací pokusy s nějakým tím převozníkem zatím dopadly spíše tragicky - nějak mi všichni přišli zcela nepoužitelní nebo úchylové.

Pandorraa: "Pokud budeš JEN čekat, nestane se nic.
Mimo jiné i právě proto,že tvůj muž není tvůj majetek."

A co tedy navrhuješ? :co:

Tercilo,
v tématu téměř půl roku starém už vlastně nic. Tady dvojnásob platí: chytrému napověz a komu není rady, tomu není pomoci, protože dokonáno jest :jojo:

Milá O, přesně vím, čím procházíš. Klobouk dolů, jak dlouho to zvládáš:co: U mě s partnerem nedávno tento šílený stav nastal. A je to jak píšeš, že člověk nechce pustit naději a chce zpět partnera takového jaký byl, jakého sis vybrala pro život. Mám pocit beznaděje, že nemůžu nic dělat a nezávisí to na mě. Můžu zkusit za nás bojovat, ale ty pocity nejistoty jak to dopadne jsou strašně vysávající. Partner má zmatek v hlavě... No u nás je to na samém počátku. Vím, že to chce čas. Kdyby tak ale člověk věděl jak ten čas přečká... Drž se!!

patrimonio - tobě taky hodně sil, ještě tě s tímhle postojem čeká hodně dlouhá a bolavá cesta s nejistým výsledkem, ale držím palečky aby na konci bylo to, proč jsi ochotná bojovat - podle mne jsou na světě hodnoty, které za to stojí. Můžu ti dát malou pozitivní naději - časem už to přestane být "jak to zvládám""přežiju ještě den?""umírám když ho vidím s telefonem v ruce" apod... změní se to v "tak co mám ještě náladu s ním dneska být?" člověk si tak nějak zařídí spokojený život někde bokem a prostě tak z dálky sleduje jak ten jeho zaláskovaný partner bojuje. A z hrozné touhy být s ním se stane takový nejistý pocit, že si život s ním ještě představit dokážeš, ale už máš i celkem příjemnou představu jaký by byl bez něj. A tyhle dvě představy si jednou za čas porovnáš. Jistě máš ho ráda pořád - myslím, že můžu říct že svého muže stále miluji, ale začneš mít i víc ráda sebe a tak si stanováš jisté hranice, za kterého v téhle situaci odmítneš pustit a tam si vybuduješ spokojený svět, kam jeho naříkání a čučení do zdi nedolehne. A jednou za čas zvážíš jestli se ti z tohodle světa chce vůbec večer zpátky k němu. Mě se zatím pořád chtělo, ale do svého světa utíkám čím dál častěji - a myslím že i on ví, že když to takhle nechá tak se mu jednou nevrátím i přes to co k němu cítím.

Nedokážu si představit skutečnost, že by tento pocit nejistoty měl trvat dlouho. Ale člověk si neumí představit věcí... Pak když přijdou musí k tomu zaujmout určitý postoj. Sama jsem si myslela, že pokud by se něco takového stalo-tím myslím nevěru (mimochodem jednorázový úlet je nyní pro mě oproti tomu co nastalo opravdu nesrovnatelný) tak bych to nedokázala pobrat a byl by konec. Nedovedla jsem si představit jak bych se vyrovnala s úletem natož tak se zamilovaností partnera. Teď když to přišlo měním svůj pohled na věc. Měním postoj jaký jsem si myslela, že k tomu mám. 
O - ty otázky si kladu " jak zvládnu ještě den?", "má cenu bojovat?". Chvilku to vidím optimisticky a pak přídje pád. Je to vnitřní boj bez řešení. Já vím, že to chce čas. Chytám se každého náznaku, který by mohl být počátkem ke zlepšení. Ty jsi v tomto už tak dlouho, že je to pro mě opravdu nepředstavitelné. Já si před týdnem říkala, že další dny už takto nezvládnu a nějak to uteklo. A tak dokola.

Ahoj, asi již dost nás tu prošlo tím čím právě vy procházíte a už některé víme výsledek....bud jsme to ustáli a nebo se rozvedli.
Vždy záleží na tom postoji obou dvou a jak to kdo cítí.Vůbec Vám ale nezávidím nejaké to čekání a hlavně ještě roky čekání. A hkavně třeba v tom ještě nemáte děti což je třeba větší plus, než vysvětlovat prckům , co je s jejich tatínkem, proč není doma atd...
Holky na to je život příliš krátký. Ale chápu, že tomu chcete dát šanci, aby jste jednou nelitovali, že jste tu možnost nedali a třegba propásli.
Pro mě bylo také strašné to, když jsem viděla, že je BM myšlenkama u ní, psal zprávy, stýkali se.
Fuj ještě ted když si vzpomenu, jak jsem chodila jako troska, myslela jen na něj. Nic mne nezajímalo.
Ted po rozvodu a i s odstupem měsíců, pul roku (k tomu jsem došla sama, že to chci), manžel by nikdy o rozvod nepožádal. Už jeto jiný, ten stres odpadl.
Můj Bm chtěl jen svododu, volnost, asi i to vymanění ze svazku manželského, možná i něco  na té zopdpovědnosti bylo....
Ted pocity....dnes...žiji s dcerou.Přítele mám, ale jen se navštevujeme. tak zatím docela pohoda.
No po tch všech zkušenostech už mám také obavy  než začnu s někým žít ve společné domácnosti. takhle je to zatím lepší.
BM se o dceru  se stará jak může, snaží se a dost,vycházíme spolu, prostš kdyby to bylo takové jako ted, tak jsme se nemuseli ani rozvést, ale prostě jsme si tím museli projít, aby jsme k sobe našli cestu aspon tímto způsobem a odpali z nás ty stresy  z neustálýho "řešení" Me se už lépe dýchá, když fakt spolu nebydlíme. Já hodně psychicky trpěla,když vždy někam jel a na ty odjezdy jsem se menohla dívat. A bylo jedno kam...hrozná nedůvěra.
Se svbojí milenkou  (přítelkyní) nebydlí. nevím zda se vídají., ale asi vztah stále pokračuje, ale zase tak horké to není a na partnerství a společbý život asi také ne.

No tak jsem vám zase něco napsala, třebas vám to pomůže v rozhodování...držte se ale netrapte se moc dlouho.
6ijeme  je  jednou!!!

Ahoj O, nedávno jsem vzpomínala, jak se Tvůj příběh vyvíjí.
U nás také nemá situace nějaké jasné řešení. Manžel s největší pravděpodobností stále "řeší" a momentálně je už nějakou dobu opět pracovně v zahraničí a já mám pocit silnýho odcizení.

Jsem už ale dávno jinde, bilancuju a přemýšlím, co mě tahle nechtěná zkušenost dala a dává. Zklidnila jsem se a paradoxně mi to zvedlo seběvědomí, protože jsem zjistila, že to zvládnu. Obstála jsem sama před sebou a to mi dost pomohlo.

V létě to budou dva roky, co M objevil nový svět a mě mrzí, že se z velký části díky tomu z našeho vztahu vytratilo něco, co bylo směsí uvolněný pohody, spontánnosti, intimity, důvěry a radosti ze vzájemného sdílení.....co zbylo je určitá křeč, ustaranost a finanční obavy z budoucnosti...

Chtělo by to pročistit vzduch... ptám se sama sebe, jestli mi to takhle vyhovuje a do jaké míry to můžu změnit.

Pozdravuju všechny, hlavně O a Patrimonio.
Moje zkušenost - čekání na odmilování manžela mi akorát otevřelo oči, že si dělám falešné naděje. Že ta druhá ho ovládá, nepustí, chce ho. Že on to hraje na dvě strany, chce nás obě a není schopen něco řešit.
Po dvou letech jsem ho poslala pryč a požádala o rozvod. Musela jsem, protože mě manipuloval (hezky,mile) do přijetí dané situace - budeš mít všechno, jen mě nechej žít !!! (s milenkou).
Uplynul rok. Všechno máme za sebou.
Krásně jsme si žili 28 let. A bylo to pro mě moc těžké.
Dnes jsem nezávislá, svobodná a zase ráda na světě. Žiju sama.
On vyklepaný závislák na vdané milence, žije sám.
Potkáváme se někdy na chalupě naší dcery a musím říct, že ho tajně lituju. Nejen pro mě ztratil svůj "glanc", úroveň, vážnost !
Svého kroku nelituju.

AHabibi napsal(a):

Pozdravuju všechny, hlavně O a Patrimonio.
Moje zkušenost - čekání na odmilování manžela mi akorát otevřelo oči, že si dělám falešné naděje. Že ta druhá ho ovládá, nepustí, chce ho. Že on to hraje na dvě strany, chce nás obě a není schopen něco řešit.
Po dvou letech jsem ho poslala pryč a požádala o rozvod. Musela jsem, protože mě manipuloval (hezky,mile) do přijetí dané situace - budeš mít všechno, jen mě nechej žít !!! (s milenkou).
Uplynul rok. Všechno máme za sebou.
Krásně jsme si žili 28 let. A bylo to pro mě moc těžké.
Dnes jsem nezávislá, svobodná a zase ráda na světě. Žiju sama.
On vyklepaný závislák na vdané milence, žije sám.
Potkáváme se někdy na chalupě naší dcery a musím říct, že ho tajně lituju. Nejen pro mě ztratil svůj "glanc", úroveň, vážnost !
Svého kroku nelituju.

AHABIII, smekám před tebou...28 let je pořádnej kus života. tak i vidím, jak se lidé dokáží měnit.
Tak at se ti daří a jsi spokojená:)

Ahoj O-,

díky, že sis vzpomněla na mě. :)

Chvilku jsem rozvažovala, co Ti napsat. A pak je vlastně odpověď v příspěvku AHabibi. Myslím, že tam, kde se nerozsekne problém provalené nevěry ihned a partner nechce řešit danou situaci ve "prospěch" původní partnerky, tak nastává peklo na mnoho let.

Trápení s Buridanovým oslem tady zažilo spoustu holek, bloudil mezi milenkou, manželkou, starým životem, novým životem. Té, která tu vypisovala svoje trápení utíkal mezitím život mezi prsty.

Držím pěsti, ať to u vás dopadne jakkoliv, ať si brzy v klidu a spokojená s tím, jak žiješ. V případě, že partner nechce rekonstruovat vlastní manželství, je to zbytečná snaha. Nic se tím nezmění a neodejde. Vlastně odejde, i ty zbytky úcty k němu a sama k sobě. Někdy je za vším velký strach věci rozseknout. Strach z neznáma.

Fandím všem, kteří nevěru ustáli a zůstali spolu a je jim mnohem lépe než bylo před tím (nebo aspoň stejně). Na to musí být dva. Pro ty, které na to zůstanou samy na řešení a jejich partneři bloudí ve svých postojích, si můžu přát jen ať se nebojí překročit práh k samostatnosti. Je mnohem méně bolestivá než čekání na Godota.

:hjarta:

hrosanek napsal(a):

Myslím, že tam, kde se nerozsekne problém provalené nevěry ihned a partner nechce řešit danou situaci ve "prospěch" původní partnerky, tak nastává peklo na mnoho let.

Trápení s Buridanovým oslem tady zažilo spoustu holek, bloudil mezi milenkou, manželkou, starým životem, novým životem. Té, která tu vypisovala svoje trápení utíkal mezitím život mezi prsty.

;) hrošánku, tohle je přesně, co já tu píšu už víc, jak rok a půl svými nekulatními slovy.

1/ buď a nebo (můj oblíbený pomyslný nůž na krku)
2/ čekání na osla
3/ život je krátký, má se žít a né přežívat

:storstark:

Zklamaná napsal(a):

1/ buď a nebo (můj oblíbený pomyslný nůž na krku)
2/ čekání na osla
3/ život je krátký, má se žít a né přežívat

:storstark:

Já nevím, sousloví "buď a nebo" pro mě nenese stejný význam jako sousloví "nůž na krku". Buď a nebo cítím jako variantu, možnosti, svobodu rozhodnutí. Nůž na krku je drsné a násilím hrozící ultimátum......

JJ, keď dvaja robia a hovoria to isté, nie je to to isté... :jojo:

OZ napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

1/ buď a nebo (můj oblíbený pomyslný nůž na krku)
2/ čekání na osla
3/ život je krátký, má se žít a né přežívat

:storstark:

Já nevím, sousloví "buď a nebo" pro mě nenese stejný význam jako sousloví "nůž na krku". Buď a nebo cítím jako variantu, možnosti, svobodu rozhodnutí. Nůž na krku je drsné a násilím hrozící ultimátum......

tak asi je myšleno...bud já nebo milenka...to je nůž na krku...ultimatum...ne ?

Furt s těmi noži na krku.
To je snad normální a pochopitelný požadavek podváděné/ho, buď on/a nebo milenec/milenka.

Já holky nepsala o požadavku podváděného. Já tím myslela, že pokud ho k tomu musím já šoupat (je fuk jak to nazvu...), tak je to blbě. Osobně si myslím, že je to jeho volba, jeho rozhodnutí. Ale rozhodne se ON SÁM, v té chvíli, v té minutě, té sekundě...

Heřmanka napsal(a):

OZ napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

1/ buď a nebo (můj oblíbený pomyslný nůž na krku)
2/ čekání na osla
3/ život je krátký, má se žít a né přežívat

:storstark:

Já nevím, sousloví "buď a nebo" pro mě nenese stejný význam jako sousloví "nůž na krku". Buď a nebo cítím jako variantu, možnosti, svobodu rozhodnutí. Nůž na krku je drsné a násilím hrozící ultimátum......

tak asi je myšleno...bud já nebo milenka...to je nůž na krku...ultimatum...ne ?

Já taky cítím rozdíl mezi "nožem na krku" a buď a nebo. Možná to bude sroumitelné z následujícího příspěvku:

Když mi dali v bývalé práci výpověď, dali mi nůž na krk:
Doslova řekli , že mě z místnosti nepustí, dokud nepodepíšu výpověď dohodou. A také to udělali. Takže volba pod nátlakem, manipulace, vydírání,  pro mne znamená nůž na krk

Nůž na krku bych necítila, kdyby postupovali následovně:
Buďto podepíšete výpověď dohodou a bude to znamenat pro vás to a to
a nebo nepodepíšete a bude to pro vás znamenat zase to a to. A měla bych svobodnou volbu a dostatek informací. A tohle buď a nebo pro mne nůž na krk neznamená.

Vanilka69 napsal(a):

Já taky cítím rozdíl mezi "nožem na krku" a buď a nebo. Možná to bude sroumitelné z následujícího příspěvku:

Když mi dali v bývalé práci výpověď, dali mi nůž na krk:
Doslova řekli , že mě z místnosti nepustí, dokud nepodepíšu výpověď dohodou. A také to udělali. Takže volba pod nátlakem, manipulace, vydírání,  pro mne znamená nůž na krk

tak osobně nůž na krku neznám...a chápu jak to myslíš...no osobně bych z té místnosti prostě neodešla, když si myslí, že jim to pomůže...mám času dost ;) a vždykcy mě bude někdo hledat, to si piš ;)... a bud a nebo je vždycky manipulace :)...když ti někdo dává na výběr, tak tak, aby obě varianty byly výhodné pro toho, kdo je nabízí :) ne jinak :)... nůž na krku je to vždycky, ale vždycky prostě záleží na úhlu pohledu :)...takže osobně z variant bud a nebo volím tu třetí...

jinak "nůž na krku" je jen slovní obrat, nic víc, nic mín :)... když se člověk koukne na jádro tohodle obratu, zjistí, že se s tímto setkává každý den :)... jen je to podáno třeba jemněji :)


jinak se tu o ničem nepřu a ani to nehodlám rozebírat... to Majkafa : to byl jen příklad bud a nebo a nůž...ne, že by to měl být rozumný požadavek...rozumný je pouze v případě, kdy vím, že o dotyčného nestojím a výběr milenky mi neva a pokud si vybere mě, tak jen za mých podmínek...tečka...ale určo to se zdravým vztahem nemá co dělat... :)

Vanilka69 napsal(a):

Heřmanka napsal(a):

OZ napsal(a):

Já nevím, sousloví "buď a nebo" pro mě nenese stejný význam jako sousloví "nůž na krku". Buď a nebo cítím jako variantu, možnosti, svobodu rozhodnutí. Nůž na krku je drsné a násilím hrozící ultimátum......

tak asi je myšleno...bud já nebo milenka...to je nůž na krku...ultimatum...ne ?

Já taky cítím rozdíl mezi "nožem na krku" a buď a nebo. Možná to bude sroumitelné z následujícího příspěvku:

Když mi dali v bývalé práci výpověď, dali mi nůž na krk:
Doslova řekli , že mě z místnosti nepustí, dokud nepodepíšu výpověď dohodou. A také to udělali. Takže volba pod nátlakem, manipulace, vydírání,  pro mne znamená nůž na krk

Nůž na krku bych necítila, kdyby postupovali následovně:
Buďto podepíšete výpověď dohodou a bude to znamenat pro vás to a to
a nebo nepodepíšete a bude to pro vás znamenat zase to a to. A měla bych svobodnou volbu a dostatek informací. A tohle buď a nebo pro mne nůž na krk neznamená.

fajn, v tm případě jsem teda nůž na krk nedala - doufám, že už s tím tady nikdo nebude operovat :lol:

Heřmanka napsal(a):

Vanilka69 napsal(a):

Já taky cítím rozdíl mezi "nožem na krku" a buď a nebo. Možná to bude sroumitelné z následujícího příspěvku:

Když mi dali v bývalé práci výpověď, dali mi nůž na krk:
Doslova řekli , že mě z místnosti nepustí, dokud nepodepíšu výpověď dohodou. A také to udělali. Takže volba pod nátlakem, manipulace, vydírání,  pro mne znamená nůž na krk

tak osobně nůž na krku neznám...a chápu jak to myslíš...no osobně bych z té místnosti prostě neodešla, když si myslí, že jim to pomůže...mám času dost ;) a vždykcy mě bude někdo hledat, to si piš ;)... a bud a nebo je vždycky manipulace :)...když ti někdo dává na výběr, tak tak, aby obě varianty byly výhodné pro toho, kdo je nabízí :) ne jinak :)... nůž na krku je to vždycky, ale vždycky prostě záleží na úhlu pohledu :)...takže osobně z variant bud a nebo volím tu třetí...

jinak "nůž na krku" je jen slovní obrat, nic víc, nic mín :)... když se člověk koukne na jádro tohodle obratu, zjistí, že se s tímto setkává každý den :)... jen je to podáno třeba jemněji :)


jinak se tu o ničem nepřu a ani to nehodlám rozebírat... to Mjakafa : to byl jen příklad bud a nebo a nůž...ne, že by to měl být rozumný požadavek...rozumný je pouze v případě, kdy vím, že o dotyčného nestojím a výběr milenky mi neva a pokud si vybere mě, tak jen za mých podmínek...tečka...ale určo to se zdravým vztahem nemá co dělat... :)

varianta buď já, nebo milenka - není výhodná v obou případech pro mě.... a záleželo oprvdu jen an jeho výběru a řešení....

Zklamaná napsal(a):

varianta buď já, nebo milenka - není výhodná v obou případech pro mě.... a záleželo oprvdu jen an jeho výběru a řešení....

tak psala jsem to ze svého pohledu...nikdy bych tuto možnost nedala a neřekla, kdybych to neměla v hlavě srovnaný a nebyla s jeho odchodem srovnaná, tedy ho přijala... prostě první bych byla rozhodnuta já a pak až ten druhý... tedy

Nůž na krku bych necítila, kdyby postupovali následovně:
Buďto podepíšete výpověď dohodou a bude to znamenat pro vás to a to
a nebo nepodepíšete a bude to pro vás znamenat zase to a to. A měla bych svobodnou volbu a dostatek informací. A tohle buď a nebo pro mne nůž na krk neznamená.

Zklamana napsal(a):

fajn, v tm případě jsem teda nůž na krk nedala - doufám, že už s tím tady nikdo nebude operovat :lol:

A vsichni to dobre vedi.  :)

A už jsme zase u operací. :)

Možnost svobodné volby pro mě je:

Dozvím se, že jsem to co jsem spáchal a doufal, že se ten druhý nikdy nedozví, se dozvěděl. Bez ohledu na jeho přání (ty jsou tak nějak jasná) zvolím jedinou možnost, jak nepáchat další problémy. Rozejít se s tím komu už nemám co dát, protože chce víc než dávám. Dle přesvědčení s partnerem, kterého už nechci.... :)

Hraju-li vabank, pak na konci prohrávám jenom já. V případě správné volby nemůžu prohrát. :)

hirondel napsal(a):

Nůž na krku bych necítila, kdyby postupovali následovně:
Buďto podepíšete výpověď dohodou a bude to znamenat pro vás to a to
a nebo nepodepíšete a bude to pro vás znamenat zase to a to. A měla bych svobodnou volbu a dostatek informací. A tohle buď a nebo pro mne nůž na krk neznamená.

Zklamana napsal(a):

fajn, v tm případě jsem teda nůž na krk nedala - doufám, že už s tím tady nikdo nebude operovat :lol:

A vsichni to dobre vedi.  :)

..ale že to trvalo - víc jak rok a půl :lol:

Heřmanka napsal(a):

[ bud a nebo je vždycky manipulace :)...když ti někdo dává na výběr, tak tak, aby obě varianty byly výhodné pro toho, kdo je nabízí :) ne jinak :)...

pokud to je míněno vážně a ne ironicky (viz smajlíci) tak to je pro mne hodně zvláštní životní zkušenost. Neberu ti ji, jen já mám jinou a neměnila bych

Zklamaná napsal(a):

..ale že to trvalo - víc jak rok a půl :lol:

Nejaky cas jsem o tom uvazovala.Zda,ze to muze byt jeste jinak.  ;) 
Rozumis me?

Já většinoou nedávám na výběr dvě varianty tak, že obě jsou výhodné pro mě - v partnerském vztahu určitě ne. V práci občas ano. I když - taky je jedna varianta pro mě nevýhodná.
Nebo dávám na výběr variant víc.

Hir, co ty furt na každého s tím - rozumíš mi? Máš potřebu, abychom rozuměli? :co: A potřebuješ se dokonce ujišťovat?
Každý každému rozumí podle sebe. To je přeciž normální.

majkafa napsal(a):

Hir, co ty furt na každého s tím - rozumíš mi? Máš potřebu, abychom rozuměli? :co: A potřebuješ se dokonce ujišťovat?
Každý každému rozumí podle sebe. To je přeciž normální.

------------------------------
Ty moje nejdrazsi Majko,
protoze jsi,rada zareaguju na to co pises.  :)

Tohle co pisu Zklamce- "rozumis me"  ,to je neco cemu osobne rikam obycejna otazka,zda rozumi co tim rikam ci ne.
Zda Ty si to prekladas podle sveho je Tva vec,proc bych Ti Tvou vec mela vysvetlovat?  :)  Poradis si s tim doufam sama.  :styrka:

A nakonec, se ted ptam Tebe-proc jsi vstoupila do toho co pisu Zklamce?   
Jeste neco Ti povim Majko.Verim ze narozdil od Tebe Zklamca pochopi mou otazku jinak.  ;)

Vanilka: "Když mi dali v bývalé práci výpověď, dali mi nůž na krk:
Doslova řekli , že mě z místnosti nepustí, dokud nepodepíšu výpověď dohodou. A také to udělali. Takže volba pod nátlakem, manipulace, vydírání,  pro mne znamená nůž na krk"

Vanilko, trošku tady (možná záměrně) mícháš jabka s hruškama.
Jednak jsme tu, předpokládám, všichni moc dobře věděli, v jakém smyslu v této debatě o zamilovaných manželích bylo použito sousloví "nůž na krku"; jednak si neumím představit, jak asi udržím svými 60kily metrákového neposlušného manžela v zavřené místnosti ;) tak, aby ten chudák pak mohl prohlásit: "dala mi nůž na krk" ve smyslu, v jakém ho tu chceš prezentovat Ty. :) ;)

Normálně, si objednáš silné hochy. :lol:

majkafa: "Normálně, si objednáš silné hochy. :lol: "

:D :supr:, ale to by se pak musel vyjadřovat v množném čísle a nesvádět to jenom na mě :D

Tercila napsal(a):

Vanilka: "Když mi dali v bývalé práci výpověď, dali mi nůž na krk:
Doslova řekli , že mě z místnosti nepustí, dokud nepodepíšu výpověď dohodou. A také to udělali. Takže volba pod nátlakem, manipulace, vydírání,  pro mne znamená nůž na krk"

Vanilko, trošku tady (možná záměrně) mícháš jabka s hruškama.
Jednak jsme tu, předpokládám, všichni moc dobře věděli, v jakém smyslu v této debatě o zamilovaných manželích bylo použito sousloví "nůž na krku"; jednak si neumím představit, jak asi udržím svými 60kily metrákového neposlušného manžela v zavřené místnosti ;) tak, aby ten chudák pak mohl prohlásit: "dala mi nůž na krk" ve smyslu, v jakém ho tu chceš prezentovat Ty. :) ;)

ne ne, jablka s hruškami nemíchám, jen to chce trochu představivosti nebo životní zkušenosti (to nemyslím zle, spíš máš štěstí, že ses v životě nesetkala s manipulací a vydíráním nikoliv fyzickou silou, ale psychickými způsoby)

I křehká bytost umí psychicky držet v šachu metrákového chlapíka (dávat mu nůž na krk) a žádné svalovce k tomu nepotřebuje.

Já zkrátka nepovažuji za nůž na krk když někdo druhému sdělí, jaké možnosti má. Třeba případný spolubydlící se dozví, že bydlet v bytě může, pokud bude dodržovat ty a ty pravidla, jinak se bude muset vystěhovat. To není žádné vydírání ani manipulace a je to nastavení pravidel a pro mě je svobodná volba podmíněna informovaností.

Nebo když někdo druhému řekne třeba: když půjdeš touhle cestou, tak je to sice obtížný terén, ale dojdeš dřív k cíli, když zvolíš tuhle cestu, tak je možné, že do večera nedojdeš a ještě je pravděpodobné, že cestou zabloudíš, protože je tam nepřehledné značení.

To není nůž na krk, to je klasické buď a nebo - zkrátka svobodná volba.

Málokdy volíme aniž bychom neměli nějaké omezení.

Vanilko, moudrá slova.
Já taky nepovažuju za nůž na krk, když řeknu partnerovi, že si může vybrat, buď bude se mnou, nebo s ní. Mě a ji současně mít nemůže.
Nůž na krk - jestli neuděláš tohle, tak - říznu. :) V podstatě nemá na vybranou, může si vybrat jenom jediné řešení.
Kdežto já - nebo ona - to je výběr ze dvou řešení.

hirondel napsal(a):

Nůž na krku bych necítila, kdyby postupovali následovně:
Buďto podepíšete výpověď dohodou a bude to znamenat pro vás to a to
a nebo nepodepíšete a bude to pro vás znamenat zase to a to. A měla bych svobodnou volbu a dostatek informací. A tohle buď a nebo pro mne nůž na krk neznamená.

Zklamana napsal(a):

fajn, v tm případě jsem teda nůž na krk nedala - doufám, že už s tím tady nikdo nebude operovat :lol:

A vsichni to dobre vedi.  :)

Všichni kto? Všechny vlaštovky?

majkafa napsal(a):

Vanilko, moudrá slova.
Já taky nepovažuju za nůž na krk, když řeknu partnerovi, že si může vybrat, buď bude se mnou, nebo s ní. Mě a ji současně mít nemůže.
Nůž na krk - jestli neuděláš tohle, tak - říznu. :) V podstatě nemá na vybranou, může si vybrat jenom jediné řešení.
.........

:jojo:
Ale někdo už to tu psal - když dva říkají totéž, nemusí to být totéž. Asi je to čistě věc "přednastavení" té které z nás...

Selima napsal(a):

Všichni kto? Všechny vlaštovky?

:offtopic:
Co myslis?    Ja nevim,se jich zeptej.  :lol:

Ja už nemyslím... keď neviem, spýtam sa. Hoci aj lastovičiek. Nemám rada domnienky, to je cesta do pekiel.

Selima napsal(a):

Ja už nemyslím... keď neviem, spýtam sa. Hoci aj lastovičiek. Nemám rada domnienky, to je cesta do pekiel.

Na to Seli muzu rict jen jedno-prosim dej tedy domnenkam radeji propustku.    :rock:
Ja s nima nechci mit nic spolecnyho.  :dudlik:  A taky nemam.  :)

vanilka: "I křehká bytost umí psychicky držet v šachu metrákového chlapíka (dávat mu nůž na krk) a žádné svalovce k tomu nepotřebuje."

Omlouvám se, Vanilko, ale myslím, že se pleteš. V šachu drží křehká bytost sama o sobě metrákového chlapa jen dotehdy, dokud ten metrákový chlap chce. Ani o minutu déle. A píšu to právě proto, že mám sama svoje zkušenosti. Docela bohaté.

"Já zkrátka nepovažuji za nůž na krk když někdo druhému sdělí, jaké možnosti má."

Ale o tom jsem přece psala. Těmito slovy jsi teď ale popřela svoje předchozí psaní. (což samozřejmě nevadí) :).
Takže v podstatě dáváš za  pravdu Zklamče: "buď si  partner vybere svobodně milenku, nebo manželku." Tím pádem tu nemáme co  řešit :supr:

"Málokdy volíme aniž bychom neměli nějaké omezení."
A na tuto větu se musím zeptat: myslela jsi ji přesně tak, jak je napsaná? Totiž - obvykle se po "aniž" nedává zápor.

Terci, možno ťa preceňujem ale nazdávala som sa, že chápeš rozdiel vo forme, ktorý môže byť - a neraz je - sám osebe rozhodujúci. Je rozdiel, či niekomu vysvetlím možnosti, predložím fakty a nechám ho rozhodnúť sa; alebo či sa začnem vyhrážať a v podstate tie isté možnosti vyhrotím ako "víťazstvo" alebo "prehru". Podstata ostáva zachovaná, ale forma je natoľko odlišná, že môže spôsobiť zmenu tej samotnej podstaty. Zemiaky poliate smotanou alebo vitriolom sú stále zemiaky, ale´onou pridanou hodnou akosi zmenili svoju vlastnú hodnotu. Ide o to neprilievať k podstate výpovede ten vitriol, aby vec ostala naďalej poživateľná.

Terci, když už zmiňujete ten příklad Zklamči..... on ten chlap ty možnosti, jak to bude dál vypadat, nebo pokračovat samozřejmě ví sám... tak nějak jak by to dál mělo pokračovat, ví.... jenže ono právě teď v této chvíli (před provalením) to funguje na obou stranách najednou a dostává servis jak od manželky, tak i od milenky (každý jiný :) ) tak proč by se ksakru tohoto luxusu měl dobrovolně vzdávat, když to funguje. Pak je tu ta rána - provalení a tím, že ona manželka mu laskavě nabídne ty možnosti o kterých už dávno věděl, najednou vnímá jako "nůž na krk", protože právě přišel o svůj nadstandart  :D

Vanilka69 napsal(a):

Heřmanka napsal(a):

[ bud a nebo je vždycky manipulace :)...když ti někdo dává na výběr, tak tak, aby obě varianty byly výhodné pro toho, kdo je nabízí :) ne jinak :)...

pokud to je míněno vážně a ne ironicky (viz smajlíci) tak to je pro mne hodně zvláštní životní zkušenost. Neberu ti ji, jen já mám jinou a neměnila bych

tak slovo "výhodné "je použito asi nevhodně.... spíš řekněme schůdné...mno jinak je to základ pro manažery...takže kdo mají VŠ ekonomku, tak tuto zkušenost (nebo alespon znalost)by měli mít a uplatnovat ji...pokud tedy nejsou účetními....

Pomněnka: "najednou vnímá jako "nůž na krk", protože právě přišel o svůj nadstandart  :D "

:D No to víš, že jo :D. Možná je to přirozené, že člověk chce "všechno". Já někdy říkám, že chlapi jsou jak štěňata: chceš ho chytit, tak ti utíká.... a když se k němu otočíš zády, pádí za tebou....
A protože jsem výcvik našich psů docela zvládala...... je mi "partnersky" moc fajn :D (vtípky) :D

Selima: "Terci, možno ťa preceňujem ale nazdávala som sa, že chápeš rozdiel vo forme, ktorý môže byť - a neraz je - sám osebe rozhodujúci."

Samozřejmě, Seli, vždycky hraje roli hodně faktorů, je to příběh od příběhu různé, to víš, že jo... Ohledně tohoto tématu se nedá nic přesně definovat tak, aby to "sedlo" na všechny stejně.
(A klidně mě nepřeceňuj, mně to vadit nebude) :supr:
Mně se jen zazdálo, že si Vanilka protiřečí. Ale ono je to jedno. Důležité je, že každý žijeme, jak (vnitřně) potřebujeme.

Mne zasa Vanilka zarezonovala silne - a pôsobilo to na mňa logicky a jasne. ;)

Přemýšlela jsem o tom, proč se může zdát, že Vanilka a Zklamča píšou vpodstatě totéž, a přesto se nemohou dohodnout, proč to vypadá jako slovíčkaření a boj o drevený mostík, ale....a neberte to prosím konkrétně, používám ta jména jen pro snadnější vysvětlení, jen jako příklad:
1. V jednom modelu jde myslím o způsob boje o toho chlapa. "Musíš se rozhodnout mezi mnou a milenkou, ale   
přijdeš o (hodně, doplňte dle potřeby..........!) a čeká tě  ( neradostná budoucnost, nebo opět doplňte sami)"
2. Ve druhém modelu jde, aspoň jak to chápu já, o to, zvážit všechny varianty budoucího vývoje sama pro sebe, partnera s nimi  seznámit  a pak jednat (event. vzít v potaz jeho případné rozhodnutí, ale ani nemusí hrát roli). Rozhodnutí sama za sebe, i bez případného čekání na to, co si ten partner vybere, nebo i s ním, dle mého uvážení.

2. je těžší, činím rozhodnutí a nesu za něj odpovědnost. V 1. dovolím, že o mém životě rozhoduje někdo jiný a činím ho za to zodpovědným.

Selima: "Mne zasa Vanilka zarezonovala silne - a pôsobilo to na mňa logicky a jasne. ;) "

No ale na mě právě taky, víš...... :D ;)

Vando.... nevím.... rozhodnutí zůstat s chlapem a doufat, že po letech nepřijdu na to, že s tou milenkou kontakt nepřerušil (Tvůj model č. 2), že si jen něco spočítal, nestěhovat se, nehledat nové zaměstnání, nové školy pro děti, odepřít si soudy je podle mě "jednorázově" pohodlnější, než se nadechnout a říct: "tak a dost, takhle to JÁ dál nechci" (č. 1).
A myslím, že Vanilka s malým miminem s vyhlídkou 3 let mateřské byla přece jen okolnostmi víc přitlačená ke zdi (i když to bude třeba popírat, že se tak necítila), než Zklamča, která je velmi soběstačná a mohla si dovolit vzít na sebe "riziko", že zůstane (určitě jen chvíli) :) bez chlapa.
Je to - jak hezky říká Selima indy-vindy :), ale já moc na nějaké kupování prádélka a ložnicové tanečky k nalákání manžela zpět od milenky nevěřím - zpravidla totiž muži potom rádi využijí obou servisů (jak tady čteme na jiných vláknech), protože totiž k té milence chodili i z jiných důvodů, než jen z nedostatku sexu (ostatně, manžel Vanilky ten kontakt s milenkou nepřerušil :|, nebo jo? - už si to celé moc nepamatuji). Mě hlavně šokovalo, že byl schopen vodit milenčiny děti do školky a milenku k nim domů, to mi připadá opravdu otřesné :( - ten chlap byl prostě "jinde". (nějaký občasný sex je proti tomuto jeho chování slabý odvar).
Ale fakt záleží na jednotlivých lidech a situacích...
...to jen tak k tomu našemu teoretickému rozboru :)

Samozřejmě že každá žena se v tak složitých životních situacích rozhoduje podle své povahy, podle podmínek, podle toho, jak se ten chlap chová...
A je moc fajn, že obě zmiňované kočky si dál žijí hezky a spokojeně, že to u nich dopadlo dobře.
S oběma cítím a oběma fandím.

Terci, nerada ti búram zámok z piesku, ale pokiaľ mi pamäť siaha, Vanilkin manžel kontakty s milenkou prerušil, dosť prudko, a majú teraz pekný vzťah. Ohľadom Zklamči všetci varíme z vody, lebo vôbec netušíme, či náhodou tiež nebola na materskej a či jej "nôž na krku" nebol len zúfalý a Zklamaný výkrik - na znak osobnej statočnosti vymazala celé sovje vlákno. Takže Tvoje dohady sú len Tvoje dohady, rovnako ako moje. Pravdu pozná len Zklamča a dobrovoľne ju tuná mikomu nepovie(aspoň ja jej už po vymazaní vlákna neverím ani dátum, takže ju preskakujem). Vanilka naopak šla s kožou na trh, vlákno tu je, respektíve jej príspevky, dajú sa dohľadať a kto chce, nájde si v nich, ako to bolo.  ;) Domnienky sú príma a hodia sa nám všetkým do krámu ale potom ich prosím nevydávať za fakty.

Tercila napsal(a):

Vando.... nevím.... rozhodnutí zůstat s chlapem a doufat, že po letech nepřijdu na to, že s tou milenkou kontakt nepřerušil (Tvůj model č. 2), že si jen něco spočítal, nestěhovat se, nehledat nové zaměstnání, nové školy pro děti, odepřít si soudy je podle mě "jednorázově" pohodlnější, než se nadechnout a říct: "tak a dost, takhle to JÁ dál nechci" (č. 1).

Terci, prosím, zkus si přečíst znova, co jsem napsala. Mám pocit hraničící s jistotou, že jsi vůbec nepochopila obsah...jen kloužeš po povrchu. Nic takového, co mi podsouváš, jsem nenapsala ani nemyslela.
(Mmch, Vanilka byla soběstačná, pokud vím, a nic ji nikam netlačilo. Manžel navíc styky s milenkou přerušil, aspoň co já jsem vyčetla...Vanilka to psala skoro v každém příspěvku. Ostatně, Zklamčin partner mohl kalkulovat přesně tak, jak píšeš :))

Vanda: Tercila to pochopila nejvíce jak vzhledem ke svému malému (co se týče vztahů) modelu reality mohla. Kde jsou jeho hranice poznáš podle klíčových slov: manželka, milenka, užívat si, dát kufry za dveře, prádélko, nalákání manžela, bez chlapa, spočítat, pohodlnější, lepší, horší, peníze, atd., atd. A ta silná slova jsou jenom převlečená vnitřní nejistota.

Možná tě, Terci, mátla ta jména a vidíš za nimi konkrétní příběh. Tak jsem příspěvek upravila pro snadnější pochopení toho, co chci říct.

Axi napsal(a):

Vanda: Tercila to pochopila nejvíce jak vzhledem ke svému malému (co se týče vztahů) modelu reality mohla. Kde jsou jeho hranice poznáš podle klíčových slov: manželka, milenka, užívat si, dát kufry za dveře, prádélko, nalákání manžela, bez chlapa, spočítat, pohodlnější, lepší, horší, peníze, atd., atd. A ta silná slova jsou jenom převlečená vnitřní nejistota.

No hlavně , že ty v tom máš    jasno!!!! :lol:



Vanilka X Zklamča-  OBĚ  to vyřešily stejně, akorát Vanilka o tom  něžně pípe a Zklamča tvrdě  rýsne....

Ve výsledku jsou na tom obě stejně.  Pokud se dá věřit tomu co píšou.

Já můžu mluvit sama za sebe. Dala jsem ultimatum - nebo nůž na krk- je mi zcela fuk, jak to kdo nazývá. Jsme spolu a žijeme  vcelku  příjemným způsobem...  Nevydržela bych ani den s chlapem, který by si nedokázal uvědomit o co přijde, pokud   by se CHTĚL dlouze rozhodovat mezi mnou  a nějakou "JÍ"....   já bych na jeho prozření rozhodně nečekala. To malé dítě jsem měla   v době nevěry také- stejně jako Zklamča i Vanilka, přesto a nebo právě proto jsem  věděla CO chci JÁ. On měl jen chvilku na to aby si fofrem  vyjasnil CO chce  ON. Stejně jako partneři obou   jmenovaných dam.

Prádélko??? Erotické tanečky?? Za co? Proč? Soupeřit o někoho? Buď se mnou chce být i v době až budu mít tři brady a  umělou kyčel- pak tu erotiku  máme k dispozici standardtně až do   trvalého  umdlení pohlavních sil, nebo ať si mu tancuje ta druhá, třetí, pátá....   Na  lákavé projevy erotična v červeném prádélku  dlouhodobě platné  nevěřím, zvlášť v době kdy by se snažil  měnit partnerku- vydrží to přesně tak dlouho, než se  ta tanečnice zase okouká...  :jojo: Musí tam být víc než jen  tanečky... :jojo:

A mmch- dnes jsme tam, kde  by asi můj manža v době své nevěry  netušil, že  ještě  může kdy  být... :lol:  Pracuji opět  více než když jsem byla na MD a kolem mě se hemží chlapi...  Dokonce byl svědkem mého pozvání na véču v okamžiku, kdy ten dotyčný vyzyvatel  netušil, že  manža patří ke mně... Moooc mě  mé egíčko hřálo, když jsem viděla   cukající se koutky "toho mého".... Pomsta?? Možná, jedovatá jsem vždycky byla a budu... :P Každý z nás  má to , co si k sobě  přivolává... Někdo povrchní známosti, někdo  vztah se strachem CO bude KDYŽ, někdo  bude do konce života vzdychat, ak je k němu osud zlej, místo aby se postavil na svoje  nohy ....
Já vím, že obstojím sama - už jsem tak žila. Když budu s mým mužem, vím, že mám báječného chlapa se smyslem pro rodinu, humorem mě blízkým, něžného, pozorného, trochu bordeláře, se zájmem o  cizí sukně(:co: :lol: ).. Ale VÍM,  že si už nelajskne  ze mě dělat blba nějakou stupidní  špatně  skrývanou nevěrou.  Protože by přišel o MĚ , moje zázemí, které mu dávám. Moje rýpání, můj domácí servis, naši erotiku.... Myslím, že  pokud tohle ví,  bude se raději v tichém koutku věnovat autoerotice :P , než zkoušet  sbalit nějakou ťapku... A  jestli  přece ? Tak to bude dělat  opravdu veeeeleopatrně abych se toho ani náznakem  a náhodou nedomákla... :D

zuzi777a napsal(a):

Axi napsal(a):

Vanda: Tercila to pochopila nejvíce jak vzhledem ke svému malému (co se týče vztahů) modelu reality mohla. Kde jsou jeho hranice poznáš podle klíčových slov: manželka, milenka, užívat si, dát kufry za dveře, prádélko, nalákání manžela, bez chlapa, spočítat, pohodlnější, lepší, horší, peníze, atd., atd. A ta silná slova jsou jenom převlečená vnitřní nejistota.

No hlavně , že ty v tom máš    jasno!!!! :lol:



Vanilka X Zklamča-  OBĚ  to vyřešily stejně, akorát Vanilka o tom  něžně pípe a Zklamča tvrdě  rýsne....

Ve výsledku jsou na tom obě stejně.  Pokud se dá věřit tomu co píšou.

Já můžu mluvit sama za sebe. Dala jsem ultimatum - nebo nůž na krk- je mi zcela fuk, jak to kdo nazývá. Jsme spolu a žijeme  vcelku  příjemným způsobem...  Nevydržela bych ani den s chlapem, který by si nedokázal uvědomit o co přijde, pokud   by se CHTĚL dlouze rozhodovat mezi mnou  a nějakou "JÍ"....   já bych na jeho prozření rozhodně nečekala. To malé dítě jsem měla   v době nevěry také- stejně jako Zklamča i Vanilka, přesto a nebo právě proto jsem  věděla CO chci JÁ. On měl jen chvilku na to aby si fofrem  vyjasnil CO chce  ON. Stejně jako partneři obou   jmenovaných dam.

Prádélko??? Erotické tanečky?? Za co? Proč? Soupeřit o někoho? Buď se mnou chce být i v době až budu mít tři brady a  umělou kyčel- pak tu erotiku  máme k dispozici standardtně až do   trvalého  umdlení pohlavních sil, nebo ať si mu tancuje ta druhá, třetí, pátá....   Na  lákavé projevy erotična v červeném prádélku  dlouhodobě platné  nevěřím, zvlášť v době kdy by se snažil  měnit partnerku- vydrží to přesně tak dlouho, než se  ta tanečnice zase okouká...  :jojo: Musí tam být víc než jen  tanečky... :jojo:

A mmch- dnes jsme tam, kde  by asi můj manža v době své nevěry  netušil, že  ještě  může kdy  být... :lol:  Pracuji opět  více než když jsem byla na MD a kolem mě se hemží chlapi...  Dokonce byl svědkem mého pozvání na véču v okamžiku, kdy ten dotyčný vyzyvatel  netušil, že  manža patří ke mně... Moooc mě  mé egíčko hřálo, když jsem viděla   cukající se koutky "toho mého".... Pomsta?? Možná, jedovatá jsem vždycky byla a budu... :P Každý z nás  má to , co si k sobě  přivolává... Někdo povrchní známosti, někdo  vztah se strachem CO bude KDYŽ, někdo  bude do konce života vzdychat, ak je k němu osud zlej, místo aby se postavil na svoje  nohy ....
Já vím, že obstojím sama - už jsem tak žila. Když budu s mým mužem, vím, že mám báječného chlapa se smyslem pro rodinu, humorem mě blízkým, něžného, pozorného, trochu bordeláře, se zájmem o  cizí sukně(:co: :lol: ).. Ale VÍM,  že si už nelajskne  ze mě dělat blba nějakou stupidní  špatně  skrývanou nevěrou.  Protože by přišel o MĚ , moje zázemí, které mu dávám. Moje rýpání, můj domácí servis, naši erotiku.... Myslím, že  pokud tohle ví,  bude se raději v tichém koutku věnovat autoerotice :P , než zkoušet  sbalit nějakou ťapku... A  jestli  přece ? Tak to bude dělat  opravdu veeeeleopatrně abych se toho ani náznakem  a náhodou nedomákla... :D

zuzi hezky si to napsala jsem se tu i zasmála :D ta okoukaná tanečnice a umělá kyčel to je fakt asociace k potrhání :dumbom: :supr:

Ubohé.

Axi napsal(a):

Ubohé.

Máš úplnou pravdu vševěde, také si to myslím.....  Jsme všichni tak ubozí ve stínu tvé velebnosti a  moudra.... Jenže  se nám chce  žít... Blbý co?? Měli bychom plakat nad svou ubohostí a  sypat si popel do kštice...  Jenže mě se zrovna teď nechce.   Chce se mi jít na výstavu orchidejí. S mým mužem, který mě už hodinu přemlouvá ať se odlepím od PC abychom jeli.... Asi mi   koupí kytku, která mi zas chcípne.   (tedy pokud se o ni nebude starat on, jemu rozkvete i smeták... :co:)  Já neumorduju tak maximálně rajčata  nebo okurky... :jojo: Nebo svého muže, ten je také užitečný... :P  I bez nože na krku.... :D

majkafa napsal(a):

Furt s těmi noži na krku.
To je snad normální a pochopitelný požadavek podváděné/ho, buď on/a nebo milenec/milenka.

majko,
já si myslím, že je to normální a pochopitelné pouze tehdy, pokud ono "buď a nebo" postavím sama sobě:
Buď ho chci takového jaký je (tedy i s milenkou) a nebo už mi to nevyhovuje a ze svého intimního života ho propustím - aniž bych ale (a to podtrhuji) kvílela, jak mi ublížil, aniž bych vyčítala, že mne zradil, aniž bych donekonečna řešila, co měl udělat a neudělal, tudíž je to zmetek a mizera, bla bla.
Nu a to, že to každý hned nedokáže, to také považuji za normální a pochopitelné :) Právě proto se tomu má taky naučit, no ne? ;)

Postavit to rozhodnutí ale před druhého, to je pro mne vždycky "nůž na krku".
Navíc nevidím sebemenší důvod, proč by o mně a o mém budoucím životě měl rozhodovat někdo jiný. Já se té zodpovědnosti prostě nezříkám.
Nu a pokud se někdo v takovéhle situaci ohání dětmi, je to smutné. Ty na vyčkávání, scény, výčitky a taktiku mrtvého brouka obvykle doplácejí nejvíc.

Vanilka69 napsal(a):

Nůž na krku bych necítila, kdyby postupovali následovně:
Buďto podepíšete výpověď dohodou a bude to znamenat pro vás to a to
a nebo nepodepíšete a bude to pro vás znamenat zase to a to. A měla bych svobodnou volbu a dostatek informací. A tohle buď a nebo pro mne nůž na krk neznamená.

Pro mne je to pořád nůž na krku.
Výpověď nakonec stejně dostaneš, o tom je rozhodnuto BEZ tebe a bez toho, že by se tě někdo vůbec zeptal, zda CHCEŠ odejít. Rozdíl je jen ve formě, výsledek je v obou případech stejný a tvoje svobodná vůle tak maximálně zírá, co se taky všechno může stát...
Vidím to stejně jako hrošáek.
A jak ještě čtu: stejně jako Vanda.
Nůž na krku je podle mne každá akce, kdy druhého postavím před fakt, že se bude rozhodovat podle MÝCH pravidel místo toho, abych se rozhodla já sama.

Pokud někoho INFORMUJI o tom, co ho čeká na cestě A nebo na cestě Bé, to už je ale úplně o něčem jiném.
To je pouhé udílení rad a to, jak jich bude dotyčný dbát nebo nedbat, se mne ale vůbec nijak nedotýká.
Tedy pokud nejsem tak blbá a nevydám se s ním po "špatně" zvolené cestě, kterou jsem si už jednou prošla a vím, že si na ni všichni nejspíš rozbijem hubu.
Mea cupla :/

Zuzi,
ono by se mohlo na první pohled zdát, že je to vaše manželství jak tu popisuješ v naprostém pořádku, ale polde mě není. Já z tvého psaní cítím, že je to spíš boj kdo z koho, než partnerství... nevidím tam vzájemnou úctu, jen vyzdvyhování dobrých vlastností (jak kráva na trhu)... teď mám navrch já, tak vládnu a jsem spokojená.... tak takové hodnoty já neuznávám. Je mi z toho smutno.

zuzi777a napsal(a):

Axi napsal(a):

Ubohé.

Máš úplnou pravdu vševěde, také si to myslím.....  Jsme všichni tak ubozí ve stínu tvé velebnosti a  moudra.... Jenže  se nám chce  žít... Blbý co?? Měli bychom plakat nad svou ubohostí a  sypat si popel do kštice...  Jenže mě se zrovna teď nechce.   Chce se mi jít na výstavu orchidejí. S mým mužem, který mě už hodinu přemlouvá ať se odlepím od PC abychom jeli.... Asi mi   koupí kytku, která mi zas chcípne.   (tedy pokud se o ni nebude starat on, jemu rozkvete i smeták... :co:)  Já neumorduju tak maximálně rajčata  nebo okurky... :jojo: Nebo svého muže, ten je také užitečný... :P  I bez nože na krku.... :D

užijte si manželem výstavu, to je parádní, že tvuj manžel fušuje do kytiček a vytáhne tě na parádní akci, to ti moji chlapi by nechali chcípnout i kaktus :D ale orchidej co jsem dostala k loňskému valentýnu mi už 4x vykvetla, letošní se nejak nechce :dumbom: odkvetla a kašle na mne :usch:

Axi, jestli sis nevšiml, já jsem pouze použila právě slova, která jsem viděla u pisatelek. Vanilka se tu kdysi zmiňovala o ložnici......
Ale posuzuj si mě, jak chceš, mně to od Tebe fakt nevadí :). A tu zmiňovanou nejistotu, tu ovšem vidím u Tebe.  :) Tvoje krátké projevy o Tobě vypovídají víc, než si myslíš. ;) :)

Vandi, ano - přečetla jsem pozorně, neboj, taky jsem vnímala model číslo 1 a číslo 2 jen tak teoreticky, jak jsi Ty popsala. Uvažovala jsem, že se omluvím oběma kočkám za to, že modelujeme a teoretizujeme s jejich jmény - přičemž ty jejich situace bereme jen jako příklad k úvahám všeho druhu :).

xxxx " to ti moji chlapi by nechali chcípnout i kaktus :D "

:D Ono by se to taky dalo brát z druhé strany: který kvítko u mě nepřežije, to si u mě nezaslouží být :D.

Tercila napsal(a):

xxxx " to ti moji chlapi by nechali chcípnout i kaktus :D "

:D Ono by se to taky dalo brát z druhé strany: který kvítko u mě nepřežije, to si u mě nezaslouží být :D.

...kdyby to bylo podle zásluh tak muj chlap i syn mají tak leda plastovou plazivku a i o tu bych se bála :D

Tercila napsal(a):

Axi, jestli sis nevšiml, já jsem pouze použila právě slova, která jsem viděla u pisatelek. Vanilka se tu kdysi zmiňovala o ložnici......
Ale posuzuj si mě, jak chceš, mně to od Tebe fakt nevadí :). A tu zmiňovanou nejistotu, tu ovšem vidím u Tebe.  :) Tvoje krátké projevy o Tobě vypovídají víc, než si myslíš. ;) :)

Ach jo, já věděl, že to bude těžký. Ano, beru na vědomí, že jsi použila slova pisatelek. Člověk, který není zaseknutý by pochopil, že pokud píšu o klíčových slovech, nepíšu o jednom příspěvku. Tvůj vnitřní prostor, který má vnější projev ve slovech a formulacích, neobsahuje pojmy jako úcta, láska, přitažlivost, nepodmíněnost, podpora, ale věci veskrze přízemní. Dlouhé příspěvky jsem psal před třemi lety, dnes už nemám tu trpělivost. A nezapomeň zase někoho poučit, jak se za něj budou děti stydět - po tomhle příspěvku Kukačce jsem pochopil, že diskutovat s tebou je ztráta času (čímž se omlouvám za to, že jsem ti neodpověděl na email). Hodně štěstí.

Tercila napsal(a):

Vando.... nevím.... rozhodnutí zůstat s chlapem a doufat, že po letech nepřijdu na to, že s tou milenkou kontakt nepřerušil (Tvůj model č. 2), že si jen něco spočítal, nestěhovat se, nehledat nové zaměstnání, nové školy pro děti, odepřít si soudy je podle mě "jednorázově" pohodlnější, než se nadechnout a říct: "tak a dost, takhle to JÁ dál nechci" (č. 1).

Tercilo, nedá se nic dělat, možná jsi četla pozorně, ale přesto se domnívám, že jsi mě nepochopila, stejně jako Zuzi. O tom, co ty zmiňuješ, jsem fakt vůbec nepsala ani takhle neuvažovala. Už mi to prosím nepodsouvej.

pomněnka napsal(a):

Zuzi,
ono by se mohlo na první pohled zdát, že je to vaše manželství jak tu popisuješ v naprostém pořádku, ale polde mě není. Já z tvého psaní cítím, že je to spíš boj kdo z koho, než partnerství... nevidím tam vzájemnou úctu, jen vyzdvyhování dobrých vlastností (jak kráva na trhu)... teď mám navrch já, tak vládnu a jsem spokojená.... tak takové hodnoty já neuznávám. Je mi z toho smutno.

Pomněnko, možná to tak navenek vypadá.....:jojo: Nevím, možná je to stylem mého psaní,možná  to tak jen vidíš, protože je mým oblíbeným zvykem spíš jedovat, než bědovat nebo se plácat po rameni......
  Nepíšu tu o tom, že si ho vážím- to považuji sa samozřejmé ve vztahu, v kterém chci setrvat. Na bojůvky kdo s koho nemám  čas ani chutě.  Nadvláda?  Nevím, můj muž by jako podpantoflík nevydržel a já bych takového vedle sebe stejně nesnesla.  Nějaké ano maminko, ne maminko, jak myslíš maminko- to je na zabití... :P

Že u nás není  naprosto v pořádku vše, to JE pravda.  Nežiji v ideální bublině... :jojo: Už mnohokrát jsem se zmínila i tady na Babinetu, že  občas mě přepadne pocit, že by mi vyhovovalo být zase sama.  Jsem zvyklá  být soliter.  Podražená důvěra po nevěře nechala stopu právě v občasné touze po bývalé nezávislosti a svobodě- absolutní... :jojo: Přitom si zbaběle přiznávám, že  je mi s mým mužem fakt dobře. Oproti tomu, co musí řešit jiní ( nemyslím teď nevěry) , nemáme důvod se neusmívat kolem sebe a na sebe....  Žiju  život takový, po kterém jsem toužila  ve svých předešlých vztazích a s tehdejšími partnery to prostě nešlo... S mým mužem  ano. Nemusím mu nějak  navyšovat ego, ani zavazovat tkaničky- je to chlap, se vším , co  pro MNĚ chlapa   v mých očích šlechtí...

Vanda-  nemyslím, že bych neporozumněla tomu o čem jste tu psali... Jen na to koukám svýma očima... :jojo:

xxxko- tak jsem to ukecala na  malinkou orchideječku( místo obrovské , kterou chtěl muž), která má na  návodu napsáno 1 x za 14 dní  ponořit do vody... Takže pokud ji neutopím, tak už ji manža ohlídá.... :D Je krásná, bylo by jí fakt škoda...

zuzi777a napsal(a):

pomněnka napsal(a):

Zuzi,
ono by se mohlo na první pohled zdát, že je to vaše manželství jak tu popisuješ v naprostém pořádku, ale polde mě není. Já z tvého psaní cítím, že je to spíš boj kdo z koho, než partnerství... nevidím tam vzájemnou úctu, jen vyzdvyhování dobrých vlastností (jak kráva na trhu)... teď mám navrch já, tak vládnu a jsem spokojená.... tak takové hodnoty já neuznávám. Je mi z toho smutno.

Pomněnko, možná to tak navenek vypadá.....:jojo: Nevím, možná je to stylem mého psaní,možná  to tak jen vidíš, protože je mým oblíbeným zvykem spíš jedovat, než bědovat nebo se plácat po rameni......
  Nepíšu tu o tom, že si ho vážím- to považuji sa samozřejmé ve vztahu, v kterém chci setrvat. Na bojůvky kdo s koho nemám  čas ani chutě.  Nadvláda?  Nevím, můj muž by jako podpantoflík nevydržel a já bych takového vedle sebe stejně nesnesla.  Nějaké ano maminko, ne maminko, jak myslíš maminko- to je na zabití... :P

Že u nás není  naprosto v pořádku vše, to JE pravda.  Nežiji v ideální bublině... :jojo: Už mnohokrát jsem se zmínila i tady na Babinetu, že  občas mě přepadne pocit, že by mi vyhovovalo být zase sama.  Jsem zvyklá  být soliter.  Podražená důvěra po nevěře nechala stopu právě v občasné touze po bývalé nezávislosti a svobodě- absolutní... :jojo: Přitom si zbaběle přiznávám, že  je mi s mým mužem fakt dobře. Oproti tomu, co musí řešit jiní ( nemyslím teď nevěry) , nemáme důvod se neusmívat kolem sebe a na sebe....  Žiju  život takový, po kterém jsem toužila  ve svých předešlých vztazích a s tehdejšími partnery to prostě nešlo... S mým mužem  ano. Nemusím mu nějak  navyšovat ego, ani zavazovat tkaničky- je to chlap, se vším , co  pro MNĚ chlapa   v mých očích šlechtí...

Vanda-  nemyslím, že bych neporozumněla tomu o čem jste tu psali... Jen na to koukám svýma očima... :jojo:

xxxko- tak jsem to ukecala na  malinkou orchideječku( místo obrovské , kterou chtěl muž), která má na  návodu napsáno 1 x za 14 dní  ponořit do vody... Takže pokud ji neutopím, tak už ji manža ohlídá.... :D Je krásná, bylo by jí fakt škoda...

pokud jí nebudeš ponářet do vařící vody, myslím, že to bude OK :D , jinak mě zaujalo jak někdo ví jak to vypadá u nás u vás doma, zjevně mistři domněnek :D

xxxx napsal(a):

zuzi777a napsal(a):

pomněnka napsal(a):

Zuzi,
ono by se mohlo na první pohled zdát, že je to vaše manželství jak tu popisuješ v naprostém pořádku, ale polde mě není. Já z tvého psaní cítím, že je to spíš boj kdo z koho, než partnerství... nevidím tam vzájemnou úctu, jen vyzdvyhování dobrých vlastností (jak kráva na trhu)... teď mám navrch já, tak vládnu a jsem spokojená.... tak takové hodnoty já neuznávám. Je mi z toho smutno.

Pomněnko, možná to tak navenek vypadá.....:jojo: Nevím, možná je to stylem mého psaní,možná  to tak jen vidíš, protože je mým oblíbeným zvykem spíš jedovat, než bědovat nebo se plácat po rameni......
  Nepíšu tu o tom, že si ho vážím- to považuji sa samozřejmé ve vztahu, v kterém chci setrvat. Na bojůvky kdo s koho nemám  čas ani chutě.  Nadvláda?  Nevím, můj muž by jako podpantoflík nevydržel a já bych takového vedle sebe stejně nesnesla.  Nějaké ano maminko, ne maminko, jak myslíš maminko- to je na zabití... :P

Že u nás není  naprosto v pořádku vše, to JE pravda.  Nežiji v ideální bublině... :jojo: Už mnohokrát jsem se zmínila i tady na Babinetu, že  občas mě přepadne pocit, že by mi vyhovovalo být zase sama.  Jsem zvyklá  být soliter.  Podražená důvěra po nevěře nechala stopu právě v občasné touze po bývalé nezávislosti a svobodě- absolutní... :jojo: Přitom si zbaběle přiznávám, že  je mi s mým mužem fakt dobře. Oproti tomu, co musí řešit jiní ( nemyslím teď nevěry) , nemáme důvod se neusmívat kolem sebe a na sebe....  Žiju  život takový, po kterém jsem toužila  ve svých předešlých vztazích a s tehdejšími partnery to prostě nešlo... S mým mužem  ano. Nemusím mu nějak  navyšovat ego, ani zavazovat tkaničky- je to chlap, se vším , co  pro MNĚ chlapa   v mých očích šlechtí...

Vanda-  nemyslím, že bych neporozumněla tomu o čem jste tu psali... Jen na to koukám svýma očima... :jojo:

xxxko- tak jsem to ukecala na  malinkou orchideječku( místo obrovské , kterou chtěl muž), která má na  návodu napsáno 1 x za 14 dní  ponořit do vody... Takže pokud ji neutopím, tak už ji manža ohlídá.... :D Je krásná, bylo by jí fakt škoda...

pokud jí nebudeš ponářet do vařící vody, myslím, že to bude OK :D , jinak mě zaujalo jak někdo ví jak to vypadá u nás u vás doma, zjevně mistři domněnek :D

Téda vařicí- to mě FAKT nenapadlo...:lol: Ale jinak u mě je možné cokoliv. V zimě jsem mu chtěla na zahrádce vykopat čarověník, v domnění, že jehličnan, který shodil jehličí a není to modřín  je mrtvej.... No naštěstí mě muž zarazil- a milý čarověníček na jaře obrazil... :rodna:
K tomu vnímání napsaného-  je mi blbé psát  tu  to hezké  a nějak zdůrazňovat. Uvědomuji  si, že na  vlákně, kde zrovna někdo jiný bolestně a nepříliš  šťastně( z mého pohledu) řeší nevěru partnera, není na takové vypisovánky správné místo. Píši tedy jen tolik, co je   víceméně"indiferentní", jen to popíše moji situaci. Možná proto to z pohledu  druhého může vypadat takové  strohé... Bude to podobné  tomu, jak si někteří myslí o Zklamčině manžovi  tolik málo lichotivého... No a já si ho zas představuji jako správného bouchače s harleyikou , flegmouš se širším srdcem ale správňák..... Takový by mi ke Zklamče seděl... :lol:

zuzi777a napsal(a):

xxxx napsal(a):

zuzi777a napsal(a):

Pomněnko, možná to tak navenek vypadá.....:jojo: Nevím, možná je to stylem mého psaní,možná  to tak jen vidíš, protože je mým oblíbeným zvykem spíš jedovat, než bědovat nebo se plácat po rameni......
  Nepíšu tu o tom, že si ho vážím- to považuji sa samozřejmé ve vztahu, v kterém chci setrvat. Na bojůvky kdo s koho nemám  čas ani chutě.  Nadvláda?  Nevím, můj muž by jako podpantoflík nevydržel a já bych takového vedle sebe stejně nesnesla.  Nějaké ano maminko, ne maminko, jak myslíš maminko- to je na zabití... :P

Že u nás není  naprosto v pořádku vše, to JE pravda.  Nežiji v ideální bublině... :jojo: Už mnohokrát jsem se zmínila i tady na Babinetu, že  občas mě přepadne pocit, že by mi vyhovovalo být zase sama.  Jsem zvyklá  být soliter.  Podražená důvěra po nevěře nechala stopu právě v občasné touze po bývalé nezávislosti a svobodě- absolutní... :jojo: Přitom si zbaběle přiznávám, že  je mi s mým mužem fakt dobře. Oproti tomu, co musí řešit jiní ( nemyslím teď nevěry) , nemáme důvod se neusmívat kolem sebe a na sebe....  Žiju  život takový, po kterém jsem toužila  ve svých předešlých vztazích a s tehdejšími partnery to prostě nešlo... S mým mužem  ano. Nemusím mu nějak  navyšovat ego, ani zavazovat tkaničky- je to chlap, se vším , co  pro MNĚ chlapa   v mých očích šlechtí...

Vanda-  nemyslím, že bych neporozumněla tomu o čem jste tu psali... Jen na to koukám svýma očima... :jojo:

xxxko- tak jsem to ukecala na  malinkou orchideječku( místo obrovské , kterou chtěl muž), která má na  návodu napsáno 1 x za 14 dní  ponořit do vody... Takže pokud ji neutopím, tak už ji manža ohlídá.... :D Je krásná, bylo by jí fakt škoda...

pokud jí nebudeš ponářet do vařící vody, myslím, že to bude OK :D , jinak mě zaujalo jak někdo ví jak to vypadá u nás u vás doma, zjevně mistři domněnek :D

Téda vařicí- to mě FAKT nenapadlo...:lol: Ale jinak u mě je možné cokoliv. V zimě jsem mu chtěla na zahrádce vykopat čarověník, v domnění, že jehličnan, který shodil jehličí a není to modřín  je mrtvej.... No naštěstí mě muž zarazil- a milý čarověníček na jaře obrazil... :rodna:
K tomu vnímání napsaného-  je mi blbé psát  tu  to hezké  a nějak zdůrazňovat. Uvědomuji  si, že na  vlákně, kde zrovna někdo jiný bolestně a nepříliš  šťastně( z mého pohledu) řeší nevěru partnera, není na takové vypisovánky správné místo. Píši tedy jen tolik, co je   víceméně"indiferentní", jen to popíše moji situaci. Možná proto to z pohledu  druhého může vypadat takové  strohé... Bude to podobné  tomu, jak si někteří myslí o Zklamčině manžovi  tolik málo lichotivého... No a já si ho zas představuji jako správného bouchače s harleyikou , flegmouš se širším srdcem ale správňák..... Takový by mi ke Zklamče seděl... :lol:

...no vidiš kde ta zklamča lítá??? už tu dlouho nikomu nerozhodila sandál :D

Pandorraa napsal(a):

Vanilka69 napsal(a):

Nůž na krku bych necítila, kdyby postupovali následovně:
Buďto podepíšete výpověď dohodou a bude to znamenat pro vás to a to
a nebo nepodepíšete a bude to pro vás znamenat zase to a to. A měla bych svobodnou volbu a dostatek informací. A tohle buď a nebo pro mne nůž na krk neznamená.

Pro mne je to pořád nůž na krku.
Výpověď nakonec stejně dostaneš, o tom je rozhodnuto BEZ tebe a bez toho, že by se tě někdo vůbec zeptal, zda CHCEŠ odejít. Rozdíl je jen ve formě, výsledek je v obou případech stejný a tvoje svobodná vůle tak maximálně zírá, co se taky všechno může stát...
Vidím to stejně jako hrošáek.
A jak ještě čtu: stejně jako Vanda.
Nůž na krku je podle mne každá akce, kdy druhého postavím před fakt, že se bude rozhodovat podle MÝCH pravidel místo toho, abych se rozhodla já sama.

Pokud někoho INFORMUJI o tom, co ho čeká na cestě A nebo na cestě Bé, to už je ale úplně o něčem jiném.
To je pouhé udílení rad a to, jak jich bude dotyčný dbát nebo nedbat, se mne ale vůbec nijak nedotýká.
Tedy pokud nejsem tak blbá a nevydám se s ním po "špatně" zvolené cestě, kterou jsem si už jednou prošla a vím, že si na ni všichni nejspíš rozbijem hubu.
Mea cupla :/

máš myšlení hodně svobodomyslného člověka, asi proto Ti třeba nevyhovuje být zaměstnancem. Já právo zaměstnavatele rozhodovat o tom komu dá výpověď a kdy považuji za jeho svobodnou volbu, která zase má hodně omezení daných Zákoníkem práce. Stejnou volbu mám i já jako zaměstnanec a nepovažuji to za omezenování mého zaměstnavatele.
V našem světě ale podle mne každý má nějaké omezení při rozhodování (namátkou třeba daňové zákony a tak)  a čistě svobodná volba bez jakéhokoliv omezení prakticky neexistuje.

U mě o noži na krku rozhoduje nikoliv to, že pravidla nastavil někdo jiný, ale že rozhoduje za mne a bere mi volbu.

Ale je pravda, že každý z nás má o svobodě volby jiné představy. A za sebe můžu říct, že nejhůř se mi žije s tím, kdy si svobodnou volbu beru sama bez jakéhokoliv omezování zvnějšku.

A ještě douška o mém osobním životě - kdo chce znát můj příběh, vyhledá si ho. Já nemám už potřebu to tu nějak rozpitvávat.

A jestli někdo použije při takové mezní situaci jako je provalení dlouhodobé nevěry nůž na krk nebo ne - já bych to z dnešního mého pohledu zas tak nepřeceňovala, vztah dvou lidí funguje nebo nefunguje díky mnoha složitým faktorům (nebo že by "jen" díky lásce?) a kdyby existoval jednoduchý návod jak se chovat po provalení, tak je to na nobelovku.

A navíc, sebetrvanlivější vztah štěstí a spokojenost člověku nezaručí, tak co.

Vanilka69 napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Vanilka69 napsal(a):

Nůž na krku bych necítila, kdyby postupovali následovně:
Buďto podepíšete výpověď dohodou a bude to znamenat pro vás to a to
a nebo nepodepíšete a bude to pro vás znamenat zase to a to. A měla bych svobodnou volbu a dostatek informací. A tohle buď a nebo pro mne nůž na krk neznamená.

Pro mne je to pořád nůž na krku.
Výpověď nakonec stejně dostaneš, o tom je rozhodnuto BEZ tebe a bez toho, že by se tě někdo vůbec zeptal, zda CHCEŠ odejít. Rozdíl je jen ve formě, výsledek je v obou případech stejný a tvoje svobodná vůle tak maximálně zírá, co se taky všechno může stát...
Vidím to stejně jako hrošáek.
A jak ještě čtu: stejně jako Vanda.
Nůž na krku je podle mne každá akce, kdy druhého postavím před fakt, že se bude rozhodovat podle MÝCH pravidel místo toho, abych se rozhodla já sama.

Pokud někoho INFORMUJI o tom, co ho čeká na cestě A nebo na cestě Bé, to už je ale úplně o něčem jiném.
To je pouhé udílení rad a to, jak jich bude dotyčný dbát nebo nedbat, se mne ale vůbec nijak nedotýká.
Tedy pokud nejsem tak blbá a nevydám se s ním po "špatně" zvolené cestě, kterou jsem si už jednou prošla a vím, že si na ni všichni nejspíš rozbijem hubu.
Mea cupla :/

máš myšlení hodně svobodomyslného člověka, asi proto Ti třeba nevyhovuje být zaměstnancem. Já právo zaměstnavatele rozhodovat o tom komu dá výpověď a kdy považuji za jeho svobodnou volbu, která zase má hodně omezení daných Zákoníkem práce. Stejnou volbu mám i já jako zaměstnanec a nepovažuji to za omezenování mého zaměstnavatele.
V našem světě ale podle mne každý má nějaké omezení při rozhodování (namátkou třeba daňové zákony a tak)  a čistě svobodná volba bez jakéhokoliv omezení prakticky neexistuje.

U mě o noži na krku rozhoduje nikoliv to, že pravidla nastavil někdo jiný, ale že rozhoduje za mne a bere mi volbu.

Ale je pravda, že každý z nás má o svobodě volby jiné představy. A za sebe můžu říct, že nejhůř se mi žije s tím, kdy si svobodnou volbu beru sama bez jakéhokoliv omezování zvnějšku.

A ještě douška o mém osobním životě - kdo chce znát můj příběh, vyhledá si ho. Já nemám už potřebu to tu nějak rozpitvávat.

A jestli někdo použije při takové mezní situaci jako je provalení dlouhodobé nevěry nůž na krk nebo ne - já bych to z dnešního mého pohledu zas tak nepřeceňovala, vztah dvou lidí funguje nebo nefunguje díky mnoha složitým faktorům (nebo že by "jen" díky lásce?) a kdyby existoval jednoduchý návod jak se chovat po provalení, tak je to na nobelovku.

A navíc, sebetrvanlivější vztah štěstí a spokojenost člověku nezaručí, tak co.

AD 1. vytučněné Vytučnila jsem s dovolením to, co se dá použít prakticky pro každou podvádenou ( podvedeného)- pokud někdo bez mého vědomí  mi bere volbu zda chci žít  ve vztahu s člověkem, který je mi nevěrný, dává mi též nůž na krk a to dost významně.....  Nůž na krku pak tedy  nedává jen ten  kdo odhalil nevěru a che její řešení formou  rychlého  jednání...
Takže celá debata o nožích kdekoliv je poněkud zavádějící...:D

AD 2. vytučněné-    trvalý vztah nepřináší  asi štěstí v jeho   extrahované formě. Docela jistě však přináší pocit ukotvenosti, stability, spokojenosti vztahové( pokud tedy vše klapoší jak má) Proto se tolik lidiček snaží v páru žít....

zuzi777a napsal(a):

AD 1. vytučněné Vytučnila jsem s dovolením to, co se dá použít prakticky pro každou podvádenou ( podvedeného)- pokud někdo bez mého vědomí  mi bere volbu zda chci žít  ve vztahu s člověkem, který je mi nevěrný, dává mi též nůž na krk a to dost významně.....  Nůž na krku pak tedy  nedává jen ten  kdo odhalil nevěru a che její řešení formou  rychlého  jednání...
Takže celá debata o nožích kdekoliv je poněkud zavádějící...:D

AD 2. vytučněné-    trvalý vztah nepřináší  asi štěstí v jeho   extrahované formě. Docela jistě však přináší pocit ukotvenosti, stability, spokojenosti vztahové( pokud tedy vše klapoší jak má) Proto se tolik lidiček snaží v páru žít....

AD 1. - já to myslela jinak a podle mne nedává nůž na krk ten, kdo chce řešení formou rychlého jednání, ale dál to už nerozvíjet je má svobodná volba

AD 2. to vytučnělé neplatí, je to jen klamná iluze, jen dám příklad - tolik nešťastných nebo nespokojených lidí žije ve vztazích, kde jak píšeš "všechno klapoší jak má".
Pocit štěstí a spokojenosti je o vnitřním nastavení jedince, je to otázka volby. Pokud se někdo rozhodne být nešťastný a nespokojený, nic z vnějšku s tím nehne.
Ale neberu ti tvé vnímání.

Vanilka69 napsal(a):

[Ale neberu ti tvé vnímání.

To jsem ráda.... :jojo:

zuzi, zuzi... četla jsem tvůj příspěvěk, jak si vzala dítě na ruku, muže za ucho a donutila ho povolat milenku na kobereček.  Nic jsem na to nepsala, ale když čtu to další.. A jestli máš potřebu to tomu svojemu nandat...vy.er se na to.

Já mám pocit, že zklamča je ve skutečnosti doma docela neškodná submisivní kočka. A že svoje velké svaly předvádí jen tady. A to se utřese a možná to nebude ani tak horké jako příklad, který dám na závěr. Ale ty si zaděláváš na peklo. I když nevím, možná je to pro mnoho lidí život, který prostě spokojeně dožijí. Mně jen přijde, že ty budeš mít těžké se s tím vyrovnat. Snad ne.

Já jsem si všimla jak ty, Tercila, xko- všechny máte jeden společný rys- strašná potřeba se chlubit, vypadat nad věcí, mít to na háku. Jaká je realita víte jen vy samotné. Mě jen zděsilo, co a jak píše jedna z vás do soukromých zpráv a je mi skutečně líto, že se toho pořád nedokáže vzdát. Jsou to výkřiky neskutečné sebetrýzně.

Jinak souhlasím s Pan a hroš a atp.. Dát druhému vybírat podle mých pravidel obzvlášť v citových věcech je kluzká cesta- buď s ním já chci být v dobrém a ve zlém, nebo nechci. To je jen a jen moje volba. Mohu projevit přání a snahu, říci jak se cítím. Jakmile druhého přinutím, aby vedl ruku sám proti sobě- proti svým momentálním pocitům, ať vznikly z jakéhokoliv důvodu či potřeby, vztah se stane prokletým. A pod pokličkou bublá to neodžité, nedovyvinuté, potracené tím člověkem vedle mne- kterého mám rád a zároveň se ho bojím.


Momentálně jsem sledovala jeden příběh- osmdesátiletá žena hrubě zbila svého šestaosmdesátiletého muže. Kvůli nevěře, která se odehrála před třiceti lety. Počkala až bude bez sil. Její život- jaká ztráta.

zuzi777a napsal(a):

Axi napsal(a):

Vanda: Tercila to pochopila nejvíce jak vzhledem ke svému malému (co se týče vztahů) modelu reality mohla. Kde jsou jeho hranice poznáš podle klíčových slov: manželka, milenka, užívat si, dát kufry za dveře, prádélko, nalákání manžela, bez chlapa, spočítat, pohodlnější, lepší, horší, peníze, atd., atd. A ta silná slova jsou jenom převlečená vnitřní nejistota.

No hlavně , že ty v tom máš    jasno!!!! :lol:



Vanilka X Zklamča-  OBĚ  to vyřešily stejně, akorát Vanilka o tom  něžně pípe a Zklamča tvrdě  rýsne....

Ve výsledku jsou na tom obě stejně.  Pokud se dá věřit tomu co píšou.

Já můžu mluvit sama za sebe. Dala jsem ultimatum - nebo nůž na krk- je mi zcela fuk, jak to kdo nazývá. Jsme spolu a žijeme  vcelku  příjemným způsobem...  Nevydržela bych ani den s chlapem, který by si nedokázal uvědomit o co přijde, pokud   by se CHTĚL dlouze rozhodovat mezi mnou  a nějakou "JÍ"....   já bych na jeho prozření rozhodně nečekala. To malé dítě jsem měla   v době nevěry také- stejně jako Zklamča i Vanilka, přesto a nebo právě proto jsem  věděla CO chci JÁ. On měl jen chvilku na to aby si fofrem  vyjasnil CO chce  ON. Stejně jako partneři obou   jmenovaných dam.

Prádélko??? Erotické tanečky?? Za co? Proč? Soupeřit o někoho? Buď se mnou chce být i v době až budu mít tři brady a  umělou kyčel- pak tu erotiku  máme k dispozici standardtně až do   trvalého  umdlení pohlavních sil, nebo ať si mu tancuje ta druhá, třetí, pátá....   Na  lákavé projevy erotična v červeném prádélku  dlouhodobě platné  nevěřím, zvlášť v době kdy by se snažil  měnit partnerku- vydrží to přesně tak dlouho, než se  ta tanečnice zase okouká...  :jojo: Musí tam být víc než jen  tanečky... :jojo:

A mmch- dnes jsme tam, kde  by asi můj manža v době své nevěry  netušil, že  ještě  může kdy  být... :lol:  Pracuji opět  více než když jsem byla na MD a kolem mě se hemží chlapi...  Dokonce byl svědkem mého pozvání na véču v okamžiku, kdy ten dotyčný vyzyvatel  netušil, že  manža patří ke mně... Moooc mě mé egíčko hřálo, když jsem viděla   cukající se koutky "toho mého".... Pomsta?? Možná, jedovatá jsem vždycky byla a budu... :P Každý z nás  má to , co si k sobě  přivolává... Někdo povrchní známosti, někdo  vztah se strachem CO bude KDYŽ, někdo  bude do konce života vzdychat, ak je k němu osud zlej, místo aby se postavil na svoje  nohy ....
Já vím, že obstojím sama - už jsem tak žila. Když budu s mým mužem, vím, že mám báječného chlapa se smyslem pro rodinu, humorem mě blízkým, něžného, pozorného, trochu bordeláře, se zájmem o  cizí sukně(:co: :lol: ).. Ale VÍM,  že si už nelajskne  ze mě dělat blba nějakou stupidní  špatně  skrývanou nevěrou.  Protože by přišel o MĚ , moje zázemí, které mu dávám. Moje rýpání, můj domácí servis, naši erotiku.... Myslím, že  pokud tohle ví,  bude se raději v tichém koutku věnovat autoerotice :P , než zkoušet  sbalit nějakou ťapku... A  jestli  přece ? Tak to bude dělat  opravdu veeeeleopatrně abych se toho ani náznakem  a náhodou nedomákla... :D

Zuzi ... tolikrát moje a mě a můj ... akde jste zůstali VY DVA ?  Já to tam nevidím ... nikde nejsou tam poznat dva lidi co se milují a jsou spolu protože chtějí - jen kšeft - já ti dávám já já ... a Ty přijdeš o ... podle mě když se dva milují .. nebo spíš když já miluju tak od druhýho přijímám a dávám bez výčtu věcí .. .. už víc fakt rozumím Zklamče a jejímu noži , i když nesouhlasím ( ale to je má věc ) ale tomuhle nerozumím .. ve více příspěvcích Ti v poslední době nerozumím( taky má věc -vím) jenom si myslím ... že seš víc Já Já Já ..a žádný my dva spolu... JÁ se nechám rozmazlovat ..muž MI koupí atd ... a co Ty ? Dáváš mu SVÉ zázemí atd netvoříte ho vy dva  ? Nevím ... přijde mi to divný ...ale můj problém -vím
P.S . K tomu co psala Nharte ... viz dítě přítomno u vyříkávání si s milenkou - nezlob se ..ale chlap kterej tohle připustí je absolutní podpantoflák ..a ženská která se děcka drží jak záchranýho lana ...nebo tak nějak jsi to tam psala ...je nezralá .. víš .. podle mě u partnerských vyříkávánek jakýhokoliv typu nemají děti co dělat - pro mě hodně moc říkající jakej chlap je ten Tvůj, že to vůbec DOVOLIL...  a taky Tvý ego bylo v tu chvíli asi zraněný víc, než fungovala máma v Tobě ??? Já třeba bych svoje děti podobné scénce nevystravila nepřipustila bych aby toto absolvovaly. Partnerský věci mezi mnou a jejich tatínkem jsou jen naše .. pozice otec, matka se s tím podle mě nesmí míchat.

Nharte napsal(a):

zuzi, zuzi... četla jsem tvůj příspěvěk, jak si vzala dítě na ruku, muže za ucho a donutila ho povolat milenku na kobereček.  Nic jsem na to nepsala, ale když čtu to další.. A jestli máš potřebu to tomu svojemu nandat...vy.er se na to.

Já mám pocit, že zklamča je ve skutečnosti doma docela neškodná submisivní kočka. A že svoje velké svaly předvádí jen tady. A to se utřese a možná to nebude ani tak horké jako příklad, který dám na závěr. Ale ty si zaděláváš na peklo. I když nevím, možná je to pro mnoho lidí život, který prostě spokojeně dožijí. Mně jen přijde, že ty budeš mít těžké se s tím vyrovnat. Snad ne.

Já jsem si všimla jak ty, Tercila, xko- všechny máte jeden společný rys- strašná potřeba se chlubit, vypadat nad věcí, mít to na háku. Jaká je realita víte jen vy samotné. Mě jen zděsilo, co a jak píše jedna z vás do soukromých zpráv a je mi skutečně líto, že se toho pořád nedokáže vzdát. Jsou to výkřiky neskutečné sebetrýzně.

Jinak souhlasím s Pan a hroš a atp.. Dát druhému vybírat podle mých pravidel obzvlášť v citových věcech je kluzká cesta- buď s ním já chci být v dobrém a ve zlém, nebo nechci. To je jen a jen moje volba. Mohu projevit přání a snahu, říci jak se cítím. Jakmile druhého přinutím, aby vedl ruku sám proti sobě- proti svým momentálním pocitům, ať vznikly z jakéhokoliv důvodu či potřeby, vztah se stane prokletým. A pod pokličkou bublá to neodžité, nedovyvinuté, potracené tím člověkem vedle mne- kterého mám rád a zároveň se ho bojím.

Momentálně jsem sledovala jeden příběh- osmdesátiletá žena hrubě zbila svého šestaosmdesátiletého muže. Kvůli nevěře, která se odehrála před třiceti lety. Počkala až bude bez sil. Její život- jaká ztráta.

No, já jsem ráda, že  to bereš takhle  ..... :jojo:
  Víš, možná je to špatné nazírání na svět, ale mě moje zkušenosti naučily být takovou jaká jsem... Já se zase mohu DOMNÍVAT, že některé  řádky z Vanilčiného psaní zavání smutkem a  náznaky budoucího sebelitování... :jojo: Také jenom domněnky... stejně tak jako psaní Axiho, který vstupuje s kusými "poznatky " do  přečtených útržků života druhých... Také si můžu ( a možná oprávněně) myslet, že je víc na hrnci, než skutečně  troufne přiznat i sám sobě...
Že mi vyhovuje  a nevadí Zklamča , Xka , Tercila, Blossom a kupka jiných tady ( namátkou Bety, Ronja,   Mashanka, Javena...)- to je  dáno tím, že žiju svůj život.. Je ovlivněný tím co vidím, co znám. Nemám potřebu si hrát na víc.
Jestli mám potřebu to tomu mému nandat?? Bože jak jsi na TOHLE přišla???:co:
Kdybych chtěla mohla jsem to udělat tisíckrát.... Proč?  Jsem vcelku mírumilovný tvor.... :jojo: Asi nejlíp by to řekl on sám- já nemám patent na to mluvit za něho. Stačí mi, jak jsme  zatím zvládli  víc věcí ( nejen tu banálku nevěru..)   
Jestli ti přijde , že se chlubím - tak to mě fakt mrzí... S tím nic nenadělám. Naopak se snažím psát minimum z toho jak skutečně žijeme... Vím, že nic druhého tak neroztáčí , jako cizí spokojenost... Bodejť by sousedovi koza chcípla, že.... :D     Nechci psát nic, co by  bolelo ty, kdo se zrovna plácají v nedobré části svého   života... Kdybych napsala  to, jak jsem skučela v dobách, kdy mi skutečně bylo zle ( a že by bylo o čem psát!!!:jojo:), měla bych dopal sama na sebe-  jsem zvyklá si svoje trable vyřešit , pak o nich už moc nedumat-  čemu se dokážu chechtat, to mám  v pohodě.. Přála bych to  i jiným.....
Možná by se líp četlo, kdybych tu plakala , že  sotva zaplatím složenky, že  nevím, co to je dovolená, že  mě dělá vrásky na čele  hypotéka, že manža měnil práci  až se mu "povedlo" vyměnit za hůř placenou, zato v ní je delší pracovní dobu:P, že mi moje prostřední dítě natahuje rozpočet rodiny díky  absenci výživného od jejího táty do  astronomických čísel...   Jenže mě tohle  nějak míjí- jen si občas  tiše uplivnu ( i tady na jiných vláknech vypustím ventilek)... Jsem vděčná za to, že jsem zdravá, že umím vydělat peníze, že  zbyde čas na grilovačku,   výlet za kytičkami, že mi moje dcera poslala smsku z návratu z vody, nejstarší syn  zavolal, a nejvíc   že teď vypadnu od PC  a pustíme si s manžou na dívku Dobu ledovou 2 a budeme se u toho už poněkolikáté řehtat jak ťulínci....

Víš-možná, kdyby se takhle  dětinsky chovalo víc lidí, ubylo by  šarvátek nejen těch po netu....   

Mmch: Pokud máš strach, že svého muže utluču- tak kdybych  ho chtěla zabít, mám legálně drženou  38- šlo by to lehčeji než  myslíš..... :jojo:

Amriana napsal(a):

zuzi777a napsal(a):

Axi napsal(a):

Vanda: Tercila to pochopila nejvíce jak vzhledem ke svému malému (co se týče vztahů) modelu reality mohla. Kde jsou jeho hranice poznáš podle klíčových slov: manželka, milenka, užívat si, dát kufry za dveře, prádélko, nalákání manžela, bez chlapa, spočítat, pohodlnější, lepší, horší, peníze, atd., atd. A ta silná slova jsou jenom převlečená vnitřní nejistota.

No hlavně , že ty v tom máš    jasno!!!! :lol:



Vanilka X Zklamča-  OBĚ  to vyřešily stejně, akorát Vanilka o tom  něžně pípe a Zklamča tvrdě  rýsne....

Ve výsledku jsou na tom obě stejně.  Pokud se dá věřit tomu co píšou.

Já můžu mluvit sama za sebe. Dala jsem ultimatum - nebo nůž na krk- je mi zcela fuk, jak to kdo nazývá. Jsme spolu a žijeme  vcelku  příjemným způsobem...  Nevydržela bych ani den s chlapem, který by si nedokázal uvědomit o co přijde, pokud   by se CHTĚL dlouze rozhodovat mezi mnou  a nějakou "JÍ"....   já bych na jeho prozření rozhodně nečekala. To malé dítě jsem měla   v době nevěry také- stejně jako Zklamča i Vanilka, přesto a nebo právě proto jsem  věděla CO chci JÁ. On měl jen chvilku na to aby si fofrem  vyjasnil CO chce  ON. Stejně jako partneři obou   jmenovaných dam.

Prádélko??? Erotické tanečky?? Za co? Proč? Soupeřit o někoho? Buď se mnou chce být i v době až budu mít tři brady a  umělou kyčel- pak tu erotiku  máme k dispozici standardtně až do   trvalého  umdlení pohlavních sil, nebo ať si mu tancuje ta druhá, třetí, pátá....   Na  lákavé projevy erotična v červeném prádélku  dlouhodobě platné  nevěřím, zvlášť v době kdy by se snažil  měnit partnerku- vydrží to přesně tak dlouho, než se  ta tanečnice zase okouká...  :jojo: Musí tam být víc než jen  tanečky... :jojo:

A mmch- dnes jsme tam, kde  by asi můj manža v době své nevěry  netušil, že  ještě  může kdy  být... :lol:  Pracuji opět  více než když jsem byla na MD a kolem mě se hemží chlapi...  Dokonce byl svědkem mého pozvání na véču v okamžiku, kdy ten dotyčný vyzyvatel  netušil, že  manža patří ke mně... Moooc mě mé egíčko hřálo, když jsem viděla   cukající se koutky "toho mého".... Pomsta?? Možná, jedovatá jsem vždycky byla a budu... :P Každý z nás  má to , co si k sobě  přivolává... Někdo povrchní známosti, někdo  vztah se strachem CO bude KDYŽ, někdo  bude do konce života vzdychat, ak je k němu osud zlej, místo aby se postavil na svoje  nohy ....
Já vím, že obstojím sama - už jsem tak žila. Když budu s mým mužem, vím, že mám báječného chlapa se smyslem pro rodinu, humorem mě blízkým, něžného, pozorného, trochu bordeláře, se zájmem o  cizí sukně(:co: :lol: ).. Ale VÍM,  že si už nelajskne  ze mě dělat blba nějakou stupidní  špatně  skrývanou nevěrou.  Protože by přišel o MĚ , moje zázemí, které mu dávám. Moje rýpání, můj domácí servis, naši erotiku.... Myslím, že  pokud tohle ví,  bude se raději v tichém koutku věnovat autoerotice :P , než zkoušet  sbalit nějakou ťapku... A  jestli  přece ? Tak to bude dělat  opravdu veeeeleopatrně abych se toho ani náznakem  a náhodou nedomákla... :D

Zuzi ... tolikrát moje a mě a můj ... akde jste zůstali VY DVA ?  Já to tam nevidím ... nikde nejsou tam poznat dva lidi co se milují a jsou spolu protože chtějí - jen kšeft - já ti dávám já já ... a Ty přijdeš o ... podle mě když se dva milují .. nebo spíš když já miluju tak od druhýho přijímám a dávám bez výčtu věcí .. .. už víc fakt rozumím Zklamče a jejímu noži , i když nesouhlasím ( ale to je má věc ) ale tomuhle nerozumím .. ve více příspěvcích Ti v poslední době nerozumím( taky má věc -vím) jenom si myslím ... že seš víc Já Já Já ..a žádný my dva spolu... JÁ se nechám rozmazlovat ..muž MI koupí atd ... a co Ty ? Dáváš mu SVÉ zázemí atd netvoříte ho vy dva  ? Nevím ... přijde mi to divný ...ale můj problém -vím
P.S . K tomu co psala Nharte ... viz dítě přítomno u vyříkávání si s milenkou - nezlob se ..ale chlap kterej tohle připustí je absolutní podpantoflák ..a ženská která se děcka drží jak záchranýho lana ...nebo tak nějak jsi to tam psala ...je nezralá .. víš .. podle mě u partnerských vyříkávánek jakýhokoliv typu nemají děti co dělat - pro mě hodně moc říkající jakej chlap je ten Tvůj, že to vůbec DOVOLIL...  a taky Tvý ego bylo v tu chvíli asi zraněný víc, než fungovala máma v Tobě ??? Já třeba bych svoje děti podobné scénce nevystravila nepřipustila bych aby toto absolvovaly. Partnerský věci mezi mnou a jejich tatínkem jsou jen naše .. pozice otec, matka se s tím podle mě nesmí míchat.

K vytučněnému-  nikdy bych  nedopustila  aby můj synek i viděl víc , než  povídající si  dospělé. Právě proto tam malý byl se mnou.  Nepochopíš. Nevadí. Já ho měla jako pojistku na svoje slušné chování...:jojo:

Myslíš, že děti, kterým doma denně brečí máma  smutnící po nějakém oslíkovi se mají líp??  Nebo ty , které vidí hádky či pranice? A´t si to přebírám jak chci- právě proto, že jsem se vždycky snažila chránit děti, chovala jsem se tak jak jsem se chovala....
Situaci, kdy fotr třískal  všechny přítomné jsem zažila u otce mé prostřední dcery, ani jeho jsem nezastřelila... Ale možná, že jsem měla...:P

Ještě k tomu  JÁ - já žiju sama za sebe. To , co budujeme spolu s mým mužem je NAŠE-  nikoliv jen moje- proč bych sem měla psát vše? Napsala jsem co dávám já jemu - s radostí, pokud to pochopíte.. To co mi on "vrací" je také pěkné  a myslím, že  dohromady nám to stačí... :jojo: Dobrou dámy , Doba ledová je dlouhá, chci vidět alespoň  pád vačice..... :jojo:

Nharte, nechápu, čím se podle Tebe chlubím.
Ve Tvém případě - komentáře zbytečné...
Tolik urážek jako od Tebe, ostatně nejen od Tebe.... jsem si dlouho nepočetla.
A to Tvoje "chlubení" - no, zažila jsem si v životě tolik, že Ty bys to možná bez alkoholu nezvládla.
Právě proto už jsem nad věcí.
A že mám někdynázor na situace odlišný než právě Ty? No a co? :)
K Tobě je to ode mě celé. :)

Jak myslíš zuzi. Je to jen můj pohled z venku na tvé příspěvky. Snad jen- děti nejsou pojistky... nebo ano?


Třeba z tohohle vznikl můj příspěvek. Já, když jsem šťastná, tak tohle totiž necítím. Tak možná proto..zbytečně generalizuji své pocity. I jako vtip je to pro mne spíš pálící žáha.
"Moooc mě  mé egíčko hřálo, když jsem viděla   cukající se koutky "toho mého".... Pomsta?? Možná, jedovatá jsem vždycky byla a budu... tongue "

Tercilo- hypotetická otázka- a proč píše šťastná a vyrovanná žena soukromé zprávy plné nenávisti a pomluv na lidi, které vůbec nezná? Jak se toto slučuje? Na vrchu huj a ve spodu fuj? To jo, to je harmonie, která vyráží dech. Žij líp a jinak, pak možná nebudeš muset tak neomaleně prezentovat své "štěstí" zde. Ale skutečně ho prožiješ.

Dobrou náladu, úsměv a úspěch si moc cením a obdivuju. Ale tu skutečnou víš, tu co dává. Zvenku i zevnitř. Tu velkorysou. Ne to načechrané paví nic.

Nharte.... Žij líp a jinak, pak možná nebudeš muset tak neomaleně prezentovat své "štěstí" zde"

Já jsem si hned říkala, že za tím bude Tvoje závist. Nic víc...... Ale zeptám se: a co Ty jinak? Vidím, že u Tebe pořád ještě nic dobrýho...:|
Mimochodem, špatně čteš: už dávno jsem tu psala, že mě život taky nešetřil. Ale ještě se mi nestalo, že bych musela ostatním závidět, když napíšou v jiném příspěvku, že něco zvládli.
Nebo podle Tebe Nabuko se taky chlubí? Anais.de taky? A ostatní?
Nharte: říká se tomu ZÁVIST :|.

zuzi777a napsal(a):

Vanilka X Zklamča-  OBĚ  to vyřešily stejně, akorát Vanilka o tom  něžně pípe a Zklamča tvrdě  rýsne....

Já to vidím taky tak :supr:
Vanilka dala svému muži "možnost výběru".
Zklamča mu dala "nůž na krk".
Ve finále dostali oba chlapi to stejné :D

Pandorra napsal(a):

majko,
já si myslím, že je to normální a pochopitelné pouze tehdy, pokud ono "buď a nebo" postavím sama sobě:
Buď ho chci takového jaký je (tedy i s milenkou) a nebo už mi to nevyhovuje a ze svého intimního života ho propustím - aniž bych ale (a to podtrhuji) kvílela, jak mi ublížil, aniž bych vyčítala, že mne zradil, aniž bych donekonečna řešila, co měl udělat a neudělal, tudíž je to zmetek a mizera, bla bla.
Nu a to, že to každý hned nedokáže, to také považuji za normální a pochopitelné :) Právě proto se tomu má taky naučit, no ne? ;)

Postavit to rozhodnutí ale před druhého, to je pro mne vždycky "nůž na krku".
Navíc nevidím sebemenší důvod, proč by o mně a o mém budoucím životě měl rozhodovat někdo jiný. Já se té zodpovědnosti prostě nezříkám.
Nu a pokud se někdo v takovéhle situaci ohání dětmi, je to smutné. Ty na vyčkávání, scény, výčitky a taktiku mrtvého brouka obvykle doplácejí nejvíc.

Pan, tomu nerozumím.
Můj partner dle tvého postupu nemá možnost říct, že chce být se mnou a s milenkou se rozchází. Já mu rovnou oznámím, že "ho nechci" howg. Nebo chci i s milenkou. :D
A já taky nemám možnost mu říct, že s ním chci být, pokud to s milenkou ukončí.
To mi hlava nebere.
To by těch rozvodů bylo ještě víc, kdyby lidé postupovali dle tebe. :(

Když jsem byla na začátku svého soukromého peklíčka, které znamenalo kromě obrovské vnitřní bolesti i realitu v podobě denního setkávání s milenkou v práci (zprvu opravdu pouhých 10 metrů sedící vedle v kanceláři) a denního setkávání v práci s M a doma s M, prosila jsem svého M, ať mě nechá být. Ať se odstěhuje pryč, abych měla aspoň někde klid, aspoň trochu klidu denně, kdy se nemusím přetvařovat před kolegy nebo malou dcerkou. AŤ nemusím od ní utíkat, protože v bytě je i on a přítomnost s ním nezvládám... 
Měla jsem ji zavírat do koupelny, aby mě neslyšela brečet a povídat si s kamarádkami po mobilu, když jsem byla opravdu úplně dole? Měla jsem to vydržet, ten šílený tlak a neventilovat to nikde, hlavně proboha ne před dítětem? Neměl i tohle být zájem mého muže, aby mi trochu klidu k vydechnutí a nadechnutí poskytl?
To, proč to neudělal, mohu vyhodnotit až teď zpětně, kolik v tom bylo jeho obav a kolik péče o mě a o dceru...
Proč to píšu? Chci tím jen říct, že někdy děti před tím uchránit prostě nejde, nejsem stroj, který se přepne do funkce BEZ EMOCÍ, jsem emocionální až až. Můžu se maximálně ovládat, ale stejně budu myšlenkami občas jinde, stejně se občas ty slzy rozkutálejí po tvářích bez výstrahy.
Když mi pak M říkal, že mu malá před usnutím špitala, ať mě netrápí, že jsem její a ne jeho maminka, bylo mi ještě hůř. Protože jsem k tomu všemu, co jsem nezvládla ve vztahu vnímala i to, že nezvládám ani jako máma.
Jo, je to už pár měsíců zpátky. Už se to trochu obrousilo, už jsme lecčemu přivykli. Ale ten zoufalý pocit, že není kam se schovat, schoulit, to už nechci nikdy zažít.

majkafa napsal(a):

Pandorra napsal(a):

majko,
já si myslím, že je to normální a pochopitelné pouze tehdy, pokud ono "buď a nebo" postavím sama sobě:
Buď ho chci takového jaký je (tedy i s milenkou) a nebo už mi to nevyhovuje a ze svého intimního života ho propustím - aniž bych ale (a to podtrhuji) kvílela, jak mi ublížil, aniž bych vyčítala, že mne zradil, aniž bych donekonečna řešila, co měl udělat a neudělal, tudíž je to zmetek a mizera, bla bla.
Nu a to, že to každý hned nedokáže, to také považuji za normální a pochopitelné :) Právě proto se tomu má taky naučit, no ne? ;)

Postavit to rozhodnutí ale před druhého, to je pro mne vždycky "nůž na krku".
Navíc nevidím sebemenší důvod, proč by o mně a o mém budoucím životě měl rozhodovat někdo jiný. Já se té zodpovědnosti prostě nezříkám.
Nu a pokud se někdo v takovéhle situaci ohání dětmi, je to smutné. Ty na vyčkávání, scény, výčitky a taktiku mrtvého brouka obvykle doplácejí nejvíc.

Pan, tomu nerozumím.
Můj partner dle tvého postupu nemá možnost říct, že chce být se mnou a s milenkou se rozchází. Já mu rovnou oznámím, že "ho nechci" howg. Nebo chci i s milenkou. :D
A já taky nemám možnost mu říct, že s ním chci být, pokud to s milenkou ukončí.
To mi hlava nebere.
To by těch rozvodů bylo ještě víc, kdyby lidé postupovali dle tebe. :(

Majko,
partneši si navzájem mohou ŘÍCI - tedy sdělit cokoliv. Nemohou to tomu druhému ale stavět jako VOLBU, kterou on má. Tedy samozřejmě i to mohou, ale pak mu podle mne dávají nůž na krk, protože říkají: když TY uděláš toto, tak JÁ udělám toto.
Partnerovi mohu říci, jak se vedle něj CÍTÍM, ale neměla bych mu nejspíš říkat, co ON má dělat, ABYCH....

Pan, to je jiná. :)

Nharte napsal(a):

zuzi, zuzi... četla jsem tvůj příspěvěk, jak si vzala dítě na ruku, muže za ucho a donutila ho povolat milenku na kobereček.  Nic jsem na to nepsala, ale když čtu to další.. A jestli máš potřebu to tomu svojemu nandat...vy.er se na to.

Já mám pocit, že zklamča je ve skutečnosti doma docela neškodná submisivní kočka. A že svoje velké svaly předvádí jen tady. A to se utřese a možná to nebude ani tak horké jako příklad, který dám na závěr. Ale ty si zaděláváš na peklo. I když nevím, možná je to pro mnoho lidí život, který prostě spokojeně dožijí. Mně jen přijde, že ty budeš mít těžké se s tím vyrovnat. Snad ne.

Já jsem si všimla jak ty, Tercila, xko- všechny máte jeden společný rys- strašná potřeba se chlubit, vypadat nad věcí, mít to na háku. Jaká je realita víte jen vy samotné. Mě jen zděsilo, co a jak píše jedna z vás do soukromých zpráv a je mi skutečně líto, že se toho pořád nedokáže vzdát. Jsou to výkřiky neskutečné sebetrýzně.

Jinak souhlasím s Pan a hroš a atp.. Dát druhému vybírat podle mých pravidel obzvlášť v citových věcech je kluzká cesta- buď s ním já chci být v dobrém a ve zlém, nebo nechci. To je jen a jen moje volba. Mohu projevit přání a snahu, říci jak se cítím. Jakmile druhého přinutím, aby vedl ruku sám proti sobě- proti svým momentálním pocitům, ať vznikly z jakéhokoliv důvodu či potřeby, vztah se stane prokletým. A pod pokličkou bublá to neodžité, nedovyvinuté, potracené tím člověkem vedle mne- kterého mám rád a zároveň se ho bojím.


Momentálně jsem sledovala jeden příběh- osmdesátiletá žena hrubě zbila svého šestaosmdesátiletého muže. Kvůli nevěře, která se odehrála před třiceti lety. Počkala až bude bez sil. Její život- jaká ztráta.

Á...Nharte už to krásně řekla všechno za mne :supr:

Ještě k tomu "noži na krk". Je to prostě jen jeden ze způsobů chování v životě. Kdo tenhle vzorec používá, neumí to prostě jinak. Časem buď pochopí, že promrhává své šance, svůj život a tenhle vzorec odloží mezi nepoužitelné harampádí, a nebo to nepochopí nikdy a bohužel spěje k tomu, co tu zmínila Nharte - k promrhanému životu jako ta stará paní, co se 30 let užírala zlobou. Děsná představa...

Ještě poznámka k vanilce:
když jdu do zaměstnání nebo do manželství, prostě MUSÍM počítat s "výpopvědí". Tak to prostě je i pro svobodomyslného člověka, nebo spíš PRÁVĚ pro svobodomyslného člověka :)
Jen bych té "výpovědi" neměla (jako "zaměstnavatel") zneužívat a taky nedospustit, aby ji někdo zneužil proti mně("zaměstnanci").
A naproto s tebou souhlasím - tady na zemi absolutní svobodná volba neexistuje, existuje jen moje vlastní svobodná volba se všemi omezeními, která obsahuje :) Někdo jich má mnoho, někdo méně....

Jo a ještě Vanil, jak tu tak mlátím do roštěnek mladýmu na cesty, tak mne napadlo: víš, já nevidím nic špatného na "noži na krku". Člověk když je zoufalý a bojuje za to, co má rád, vyzkouší leccos.... Osobně si myslím, že prů.ser začíná až ve chvíli, kdy tuhle metodu začně vylepšovat a chlubí se jí jako svou největší předností....
A jak tebe jsem poznala, tak si myslím, že právě tobě tohle nehrozí :)

Měla jsem ji zavírat do koupelny, aby mě neslyšela brečet a povídat si s kamarádkami po mobilu, když jsem byla opravdu úplně dole? Měla jsem to vydržet, ten šílený tlak a neventilovat to nikde, hlavně proboha ne před dítětem?
Když mi pak M říkal, že mu malá před usnutím špitala, ať mě netrápí, že jsem její a ne jeho maminka, bylo mi ještě hůř. Protože jsem k tomu všemu, co jsem nezvládla ve vztahu vnímala i to, že nezvládám ani jako máma.

No, já bych si za tohle jako rodič nafackovala.
Do koupelny bych šla já a pustila si vodu. Děti to mají v období krize rodičů dost těžké a vidět, jak se hroutí někdo, kdo je mým opěrným bodem, musí být šok. Měla bych strach, že se jejich zloba obrátí proti jejich otci, který je má rád... Že maminka kvůli němu pláče, že je to jeho vina. NENÍ.
To zvýrazněné je správně. Podle mě...

Holky a netrapte se kvůli tomu, co dnes vidíte jako svou chybu.
Ono opravdu platí, že člověk v DANÉM šase dělá to, co PRÁVĚ umí, dělá to tak, jak NEJLÉPE umí v tu danou chvíli.
Blbý jen je, když se ze svých "chyb" nepoučí a tak se jich bojí, že z nich začně dělat svoje přednosti.
To pak zadělá na problémy nejen sobě, ale i dětem, které jsou jeho jednání svědky.
Ale nikdy není pozdě to změnit :)

Díky, Pan.
Jako svou chybu jsem to viděla už tehdy, ale neměla jsem sílu to dělat jinak. Opravdu ne, možná to znáš, ten stav, kdy jednáš jak robot, vstát, udělat, jít...
Návraty z práce bývaly nejkrizovější. Ta iluze toho, že už jsem relativně "v bezpečí", tudíž si mohu dovolit trochu toho vypnutí.
Občas něco zaslechla,občas mě viděla ubrečenou. Vyčítám si to možná víc, než je zdrávo.
Je to těžké, když to dítě je vlastně pořád s tebou. Ale určitě to šlo udělat lépe. Ach jo.

Nharte napsal(a):

Tercilo- hypotetická otázka- a proč píše šťastná a vyrovanná žena soukromé zprávy plné nenávisti a pomluv na lidi, které vůbec nezná? Jak se toto slučuje? Na vrchu huj a ve spodu fuj? To jo, to je harmonie, která vyráží dech. Žij líp a jinak, pak možná nebudeš muset tak neomaleně prezentovat své "štěstí" zde. Ale skutečně ho prožiješ.

Dobrou náladu, úsměv a úspěch si moc cením a obdivuju. Ale tu skutečnou víš, tu co dává. Zvenku i zevnitř. Tu velkorysou. Ne to načechrané paví nic.

Tomu se říká "učitelský komplex" aneb,můžeš to mít klidně jinak, vidíš jak jsem tolernatní...ale ve finiši mám pravdu vždy já :D :D :reta:

javena napsal(a):

Měla jsem ji zavírat do koupelny, aby mě neslyšela brečet a povídat si s kamarádkami po mobilu, když jsem byla opravdu úplně dole? Měla jsem to vydržet, ten šílený tlak a neventilovat to nikde, hlavně proboha ne před dítětem?
Když mi pak M říkal, že mu malá před usnutím špitala, ať mě netrápí, že jsem její a ne jeho maminka, bylo mi ještě hůř. Protože jsem k tomu všemu, co jsem nezvládla ve vztahu vnímala i to, že nezvládám ani jako máma.

No, já bych si za tohle jako rodič nafackovala.
Do koupelny bych šla já a pustila si vodu. Děti to mají v období krize rodičů dost těžké a vidět, jak se hroutí někdo, kdo je mým opěrným bodem, musí být šok. Měla bych strach, že se jejich zloba obrátí proti jejich otci, který je má rád... Že maminka kvůli němu pláče, že je to jeho vina. NENÍ.
To zvýrazněné je správně. Podle mě...

Někdy nejde děti úplbně uchránit, bohužel...  Moje starší děti viděly mého minulého partnera bít  babičku,  ožralého zvracet na podlahu v obýváku (vícekrát),  pobíjet synovy milované činčilky lopátkou na uhlí...  Policie  k tomu přivolaná jen  mile poradila, ať necháme   muže  v klidu vyspat a pak si o tom s ním promluvím.... :dumbom::usch: Takže- ve výsledku, pokud vidím na své prostřední dceři piercing všude, kde to jde a můj nejstarší je předčasně dospělý, vždy rozumný- VÍM, kde to má kořeny.... :jojo:
Chcete psát o tomhle??  Mohla bych. Jenže je to díky bohu pryč i s ním, původně mnou milovaným   mužským "oporou"... :P

Pokud mi  někdy ujely slzy, měla jsem připravenou výmluvu o cibuli... :jojo:

To jen toho mého nejmladšího jsem se rozhodla chránit na úkor důstojnosti ( nebo čeho :co:) mého nynějšího muže , jeho milenky potažmo i mojí.... Vůbec nemám výčitky svědomí vůči NÍ-  mohla  počítat s nějakou akcí , pokud si začala se ženáčem. A vůči manžovi?  Také ne. Věděl, co jsem zač, věděl, že to co řeknu, že potřebuju, je pravda. A já potřebovala znát " soupeřku". Vždyť jsem už psala , že zpětně je mi to trapnosměšné- ale v té chvíli jsem  potřebovala pevné nohy a jinak jsem to neuměla.

To , že teď to mám " na háku" neznamená, že to je tak doživotně... Jen se nebudu trápit zpětně věcmi, které už  změnit nemůžu... Můžu jít jen dopředu....

A Terci-   to, že je někdo v pohodě se  skutečně málokdy odpouští...    Venku, když řekneš někomu , že se máš well, bere to jako  holý fakt... Tady,když naznačíš, že ti je vcelku fajn, se  začne pitvat, co skrýváš za strašlivé tajemství... :jojo: Těžko pochopit, že pokud si nějakým  očistcem projdeš, můžou ti  být    vééélikánské problémy pouze epizodkami....

Jinak Nharte-  je milé, že se obáváš o můj osud, trochu mi to připomíná  mého muže bývalku- ta také čeká na   střípky nesouladu mezi námi aby mohla demonstroVat, že  bez ní  on šťastný prostě být NEMŮŽE ( NESMÍ :P )... :D

laureene napsal(a):

Díky, Pan.
Jako svou chybu jsem to viděla už tehdy, ale neměla jsem sílu to dělat jinak. Opravdu ne, možná to znáš, ten stav, kdy jednáš jak robot, vstát, udělat, jít...
Návraty z práce bývaly nejkrizovější. Ta iluze toho, že už jsem relativně "v bezpečí", tudíž si mohu dovolit trochu toho vypnutí.
Občas něco zaslechla,občas mě viděla ubrečenou. Vyčítám si to možná víc, než je zdrávo.
Je to těžké, když to dítě je vlastně pořád s tebou. Ale určitě to šlo udělat lépe. Ach jo.

Nešlo to udělat lépe, věř tomu, že nešLO, ale určitě to PŮJDE udělat lépe :)
Hele, to je jako ve škole.... žákům, kteří se teprve novou látku UČÍ, řekne jen hloupý učitel, že ji už musejí UMĚT.
A pro tebe je tohle nová situace, teprve se ji učíš zvládat.
Nic si nevyčítej.

Pandorraa napsal(a):

Jo a ještě Vanil, jak tu tak mlátím do roštěnek mladýmu na cesty, tak mne napadlo: víš, já nevidím nic špatného na "noži na krku". Člověk když je zoufalý a bojuje za to, co má rád, vyzkouší leccos.... Osobně si myslím, že prů.ser začíná až ve chvíli, kdy tuhle metodu začně vylepšovat a chlubí se jí jako svou největší předností....
A jak tebe jsem poznala, tak si myslím, že právě tobě tohle nehrozí :)

víš co je zajímavý? Že ať to tdy vyzněla jak vyznělo, když jsem tady popisovala mé řešení té situace po provalení, já osobně jsem to svoje rozhodně za nůž na krk nepovažovala a nepovažuji. Pro mě to bylo vyjasnění mých postojů, které jsem předložila partnerovi, řekla jsem mu co cítím a co jsem schopná vydejchat a co ne. A naopak, měla jsem a mám dobrý pocit, že jsem ho do ničeho netlačila. Neříkala jsem mu, co má nebo nemá dělat. A naprosto stejně to tak tenkrát cítil můj muž. Hodně ho překvapilo, že jsem mu nikterak nestála v cestě a nemusel se rozhodovat pod tlakem.

Byla jsem náhle postavena před nečekanou situaci a já pouze oznámila (podala info), jakých reakcí jsem schopna. Na vztah musí být (minimálně) dva a je podle mne zcela legitimní vědět, jaké nastavení má ten druhý.

Kdybych tenkrát mlčela, tak můj partner neví, že mu jsem schopna umožnit co možná bezproblémový návrat nebo co možná bezproblémový odchod, že naopak nejsem schopna soužívat ve třech.

Nějak zkrátka nechápu, kde je ten nůž na krku, vždyť to byla situace, do které sám sebe i mě dostal on, takže vyřešit (rozhodnout) to měl podle mne také on.

Moc by mne zajímalo, místo kritiky, jak jinak takovou situaci řešit. Vždyť nijak ho neomezovat svými postoji,  znamená zanedbat sebe, vždyť jsme rovnocenné bytosti.

Pokud přeci o sobě vím, že partner mi nestojí za to, abych se o něj dělila s někým třetím, zkrátka soužití ve třech není můj šálek čaje, tak mám mít přeci příležitost to oznámit, že do trojky nejdu. Z toho samozřejmě vyplývá volba buďto milenka nebo já. To přeci není nůž na krku, to je jen pokus o rovnováhu.

Mě se  zád, že tady na Babi exituje buďto nůž na krk a nebo naprostá svoboda. Ale tak tomu v životě není.

Pandorraa napsal(a):

laureene napsal(a):

Díky, Pan.
Jako svou chybu jsem to viděla už tehdy, ale neměla jsem sílu to dělat jinak. Opravdu ne, možná to znáš, ten stav, kdy jednáš jak robot, vstát, udělat, jít...
Návraty z práce bývaly nejkrizovější. Ta iluze toho, že už jsem relativně "v bezpečí", tudíž si mohu dovolit trochu toho vypnutí.
Občas něco zaslechla,občas mě viděla ubrečenou. Vyčítám si to možná víc, než je zdrávo.
Je to těžké, když to dítě je vlastně pořád s tebou. Ale určitě to šlo udělat lépe. Ach jo.

Nešlo to udělat lépe, věř tomu, že nešLO, ale určitě to PŮJDE udělat lépe :)
Hele, to je jako ve škole.... žákům, kteří se teprve novou látku UČÍ, řekne jen hloupý učitel, že ji už musejí UMĚT.
A pro tebe je tohle nová situace, teprve se ji učíš zvládat.
Nic si nevyčítej.

když se na to podívám z druhé strany, zase je třeba hledat rovnováhu. Pro děti je také škodlivé jakési sterilno, emoce k životu patří a přetvářka taky není nic moc. Ale nic se nemá přehánět, to je jasné. Hlavní je komunikovat, vysvětlovat.

Pan, Já se kvůli gutalax... netrápím, ale spíše se i po těch více jak třech letech stydím. :gloria: A to doslovně, bylo slabošské a nedůstojné. Al e už se stalo. V té chvíli mne hřál jediný pocit - že je doma. Jak bláhové. Dneska bych už nedala gutal... , ale nechala ho. Ale tohle naštěstí nemusím řešit. Chápu ty co dávají "nůž na krk" - určitý strach a hlavně obava. Pocit , že když ho upozorní, tak si "nedovolí". U nás tohle obstarávala jeho máma. A pamatuji se, že jsem ji byla v té chvíli vděčná. Až později mi došlo, že člověka nemůžeš tlačit do rozhodnutí, protože pokud se rozhodne "zůstat", nevíš jestli to je z vlastního rozhodnutí nebo pod "nátlakem" nože na krku.  U nás to rozhodla svým chováním sama dotyčná. Ale tohle se dobře mluví, když je to za Tebou. 

Javeno,
koupelna možná trošku pomůže, ale věř, že dítě vycítí, že se něco děje a většinou si to srovná v té své hlavičce po svém, často špatně. Možná by stálo za to vysvětlit mu , že pro něj se nic nemění ..... . Dětská dušička je velmi křehká. Neobviňuj se. Protože v té dané situaci , třebas své děti velmi milujeme, nejsme sto se "udržet". To by dovedla snad jen Pandorra.

Vanilka69 napsal(a):

.

Mě se  zád, že tady na Babi exituje buďto nůž na krk a nebo naprostá svoboda. Ale tak tomu v životě není.

Ale, tak to taky není.
Není tu buď "nůž na krku" a nebo naprostá svoboda :)
Nůž na krku je pro mne řešení, kdy nediskutuju, hraju hrdinku a dávám druhému na vybranou podle mých vlastních pravidel.
Nůž na krku pro mne není, když druhému řeknu, jak SE CÍTÍM, čeho jsem tedy schopna, co pro mne není násílí na mně samotné, co chci a nechci a jak jsem se rozhodla. Když s ním jednám bez masky toho, kdo říká: zvládnu to levou zadní i bez tebe, klidně si táhni..a přitom se z toho můžu pos....
Rozumíme si?

Sofi1 napsal(a):

Protože v té dané situaci , třebas své děti velmi milujeme, nejsme sto se "udržet". To by dovedla snad jen Pandorra.

Tak to ani náhodou, jsem cholerik jak má být :)
Jen léty a zkušenostmi otřískaný, takže v krizových situacích odcházím "do houští" a teprve až IQ nabyde zase  původních hodnot, řeším :)

Souhlasím s Vanilkou, děti vycítí, že se doma něco děje a sterilní prostředí pro ně je daleko horší, než když vidí sem tam mámu ubrečenou a tátu naštvanýho. Tohle není problém, problém je, když je pak oba rodiče nedokážou obejmout a ujistit o své lásce k nim. Dítě je si schopno v hlavě srovnat, že táta s mámou už spolu žít nebudou, ale naprostou katastrofou pro něj je, pokud si to postaví tak, že za všechno může právě ono samo a rodiče už ho nemají rádi.
Taky je hooodně dobrý, pokud si rodiče z dětí dělají spojence, pojistky nebo různé štíty. Na zabití!

Ale jak říkám: nikdy není pozdě a napravit se dá cokoliv. Chybu je dobré si přiznat, je zbytečné si ji vyčítat a trápit se tím.

Sofi, ale naše děti věděly, co se děje... Jen jsem si to své odbyla mimo jejich přítomnost a fungovala jsem pro ně dál. :) Přesně proto, že děti nemohou "pobrat" všechno... Chtěla jsem, aby jsme to všichni ve zdraví přežili...
Nějak jsem se prostě nastartovala, řekla jsem si, že nejsem žádná chudinka, že to půjde a hotovo.
Já jsem byla ta, co žádala o rozvod. Nemyslím, že je to výhoda, i když to tak někdo může brát. Ve výsledku je to stejný - dál půjdem každej zvlášť a musíme se postarat o to, aby tím děti moc netrpěly.
To, co jsem psala (2. odstavec) byla reakce na to, co napsala laureen. (1. odstavec) :)

Pandorraa napsal(a):

Sofi1 napsal(a):

Protože v té dané situaci , třebas své děti velmi milujeme, nejsme sto se "udržet". To by dovedla snad jen Pandorra.

Tak to ani náhodou, jsem cholerik jak má být :)
Jen léty a zkušenostmi otřískaný, takže v krizových situacích odcházím "do houští" a teprve až IQ nabyde zase  původních hodnot, řeším :)

Souhlasím s Vanilkou, děti vycítí, že se doma něco děje a sterilní prostředí pro ně je daleko horší, než když vidí sem tam mámu ubrečenou a tátu naštvanýho. Tohle není problém, problém je, když je pak oba rodiče nedokážou obejmout a ujistit o své lásce k nim. Dítě je si schopno v hlavě srovnat, že táta s mámou už spolu žít nebudou, ale naprostou katastrofou pro něj je, pokud si to postaví tak, že za všechno může právě ono samo a rodiče už ho nemají rádi.
Taky je hooodně dobrý, pokud si rodiče z dětí dělají spojence, pojistky nebo různé štíty. Na zabití!

Ale jak říkám: nikdy není pozdě a napravit se dá cokoliv. Chybu je dobré si přiznat, je zbytečné si ji vyčítat a trápit se tím.

Některé chyby nenapravíš ani za pomoci všeho  na světě. Můžeš se snažit napravovat svoje chyby, ne chyby těch druhých, kteří je ale napáchali na tvých blízkých...  Ten táta( máma) klaďas se může přetrhnout, ale pokud  dětičky zústanou  pod vlivem    slabocha, který si na nich hojí vlastní neúspěchy, vztahové krachy, přitom děťátka rozmazluje a   lepí jim hlavu bláboly- tak můžeš napravovat   pendrek....    Záleží na těch rodičích a jejich vlastnostech. Jen  rozumní  se dokáží dohodnout a nemotat u toho dětem hlavy...  Bohužel při pohledu kolem  sebe vidím spíš oběti   rozvodových tahanic než vyrovnané  děti rozumných rodičů.....

zuzi,
o ničem jiném, než o napravování svých VLASTNÍCH chyb já ale nemluvím.

zuzi777a napsal(a):

pomněnka napsal(a):

Zuzi,
ono by se mohlo na první pohled zdát, že je to vaše manželství jak tu popisuješ v naprostém pořádku, ale polde mě není. Já z tvého psaní cítím, že je to spíš boj kdo z koho, než partnerství... nevidím tam vzájemnou úctu, jen vyzdvyhování dobrých vlastností (jak kráva na trhu)... teď mám navrch já, tak vládnu a jsem spokojená.... tak takové hodnoty já neuznávám. Je mi z toho smutno.

Pomněnko, možná to tak navenek vypadá.....:jojo: Nevím, možná je to stylem mého psaní,možná  to tak jen vidíš, protože je mým oblíbeným zvykem spíš jedovat, než bědovat nebo se plácat po rameni......
  Nepíšu tu o tom, že si ho vážím- to považuji sa samozřejmé ve vztahu, v kterém chci setrvat. Na bojůvky kdo s koho nemám  čas ani chutě.  Nadvláda?  Nevím, můj muž by jako podpantoflík nevydržel a já bych takového vedle sebe stejně nesnesla.  Nějaké ano maminko, ne maminko, jak myslíš maminko- to je na zabití... :P

Že u nás není  naprosto v pořádku vše, to JE pravda.  Nežiji v ideální bublině... :jojo: Už mnohokrát jsem se zmínila i tady na Babinetu, že  občas mě přepadne pocit, že by mi vyhovovalo být zase sama.  Jsem zvyklá  být soliter.  Podražená důvěra po nevěře nechala stopu právě v občasné touze po bývalé nezávislosti a svobodě- absolutní... :jojo: Přitom si zbaběle přiznávám, že  je mi s mým mužem fakt dobře. Oproti tomu, co musí řešit jiní ( nemyslím teď nevěry) , nemáme důvod se neusmívat kolem sebe a na sebe....  Žiju  život takový, po kterém jsem toužila  ve svých předešlých vztazích a s tehdejšími partnery to prostě nešlo... S mým mužem  ano. Nemusím mu nějak  navyšovat ego, ani zavazovat tkaničky- je to chlap, se vším , co  pro MNĚ chlapa   v mých očích šlechtí...

Vanda-  nemyslím, že bych neporozumněla tomu o čem jste tu psali... Jen na to koukám svýma očima... :jojo:

xxxko- tak jsem to ukecala na  malinkou orchideječku( místo obrovské , kterou chtěl muž), která má na  návodu napsáno 1 x za 14 dní  ponořit do vody... Takže pokud ji neutopím, tak už ji manža ohlídá.... :D Je krásná, bylo by jí fakt škoda...

No vidíš Zuzi, tohle psaní je už o něčem jiném :supr:  Z tvých písmenek je vždycky vycítit i tvoje momentální nálada, a předtím byla asi dost bojovná :lol: , takže jsem ráda, že to je u tebe (vás) všechno OK, a že jste spokojení.

Pandorraa napsal(a):

Vanilka69 napsal(a):

.

Mě se  zád, že tady na Babi exituje buďto nůž na krk a nebo naprostá svoboda. Ale tak tomu v životě není.

Ale, tak to taky není.
Není tu buď "nůž na krku" a nebo naprostá svoboda :)
Nůž na krku je pro mne řešení, kdy nediskutuju, hraju hrdinku a dávám druhému na vybranou podle mých vlastních pravidel.
Nůž na krku pro mne není, když druhému řeknu, jak SE CÍTÍM, čeho jsem tedy schopna, co pro mne není násílí na mně samotné, co chci a nechci a jak jsem se rozhodla. Když s ním jednám bez masky toho, kdo říká: zvládnu to levou zadní i bez tebe, klidně si táhni..a přitom se z toho můžu pos....
Rozumíme si?

jj, už si rozumíme. Takže můj pocit tenkrát byl správný, žádný nůž na krk se u nás nekonal. No ale to je vlastně pro vás ostatní nepodstatné.

BTW, to vytučnělé je nůž na krku především pro toho, kdo to říká. Ale souvisí to hodně s tím, co často lidé dělají - jednají v rozporu s tím, co ze všeho nejvíc chtějí...

Vanilka69 napsal(a):

BTW, to vytučnělé je nůž na krku především pro toho, kdo to říká. Ale souvisí to hodně s tím, co často lidé dělají - jednají v rozporu s tím, co ze všeho nejvíc chtějí...

BINGO :)
Zajatec bere zajatce a nic na tom nemění jeho vítězný pokřik, jak to zase všem nandal.

Všichni přece žijeme v takovém světě, jaký jsme si ve své mysli stvořili.
Nikdo jiný než my sami to nezmění.
Nu a vymlouvat se na vnější okolnosti samozřejmě můžeme.
Na dané věci to ale vůbec nic nezmění.
Maximálně zase jen přituhne.

Vanilko pro mě se ty a ba ani Zklamča nemusíte vůbec obhajovat. Jen vy víte, jaký je váš vztah a jak proběhla rozprava po milence.

Pro mě osobně se nic nezmění na tom, že i když kdokoliv z vás zná recept, jak to doma zvládnul, tak moje reálná situace vždycky bude trochu jiná a bohužel univerzální rady fungujou tady jako vykecávací fórum, pošoupávací fórum ke směrům, kde by to mohlo fungovat a zabíječ času v nejtěžší chvíli, kdy člověk nechce být na svůj problém "sám."

Píšu to vlastně jen z důvodu, že je fuk, jestli to byl nůž na krk nebo kufry za dveřmi, co zabralo. Prima je, když se to povede se zvednout ze země, ať už s partnerem nebo naopak bez něj.

A svoboda ta absolutní neexistuje. Vždycky si svou vlastní svobodu korigujeme podle toho v jakém prostředí žijeme. :hjarta:

hrosanek napsal(a):

Vanilko pro mě se ty a ba ani Zklamča nemusíte vůbec obhajovat. Jen vy víte, jaký je váš vztah a jak proběhla rozprava po milence.

Pro mě osobně se nic nezmění na tom, že i když kdokoliv z vás zná recept, jak to doma zvládnul, tak moje reálná situace vždycky bude trochu jiná a bohužel univerzální rady fungujou tady jako vykecávací fórum, pošoupávací fórum ke směrům, kde by to mohlo fungovat a zabíječ času v nejtěžší chvíli, kdy člověk nechce být na svůj problém "sám."

Píšu to vlastně jen z důvodu, že je fuk, jestli to byl nůž na krk nebo kufry za dveřmi, co zabralo. Prima je, když se to povede se zvednout ze země, ať už s partnerem nebo naopak bez něj.

A svoboda ta absolutní neexistuje. Vždycky si svou vlastní svobodu korigujeme podle toho v jakém prostředí žijeme. :hjarta:

:supr::jojo:

laureene napsal(a):

Díky, Pan.
Jako svou chybu jsem to viděla už tehdy, ale neměla jsem sílu to dělat jinak. Opravdu ne, možná to znáš, ten stav, kdy jednáš jak robot, vstát, udělat, jít...
Návraty z práce bývaly nejkrizovější. Ta iluze toho, že už jsem relativně "v bezpečí", tudíž si mohu dovolit trochu toho vypnutí.
Občas něco zaslechla,občas mě viděla ubrečenou. Vyčítám si to možná víc, než je zdrávo.
Je to těžké, když to dítě je vlastně pořád s tebou. Ale určitě to šlo udělat lépe. Ach jo.

Netreba si to asi vyčítať, nie si robot... ale trebárs decku vysvetliť - v kľude a v rámci možností pochopenia - a ísť ďalej, nerobiť z toho modus operandi, antickú drámu 21.storočia... Proste stalo sa, shit happens, pozbierame sa a ideme ďalej.

zuzi777a napsal(a):

javena napsal(a):

Měla jsem ji zavírat do koupelny, aby mě neslyšela brečet a povídat si s kamarádkami po mobilu, když jsem byla opravdu úplně dole? Měla jsem to vydržet, ten šílený tlak a neventilovat to nikde, hlavně proboha ne před dítětem?
Když mi pak M říkal, že mu malá před usnutím špitala, ať mě netrápí, že jsem její a ne jeho maminka, bylo mi ještě hůř. Protože jsem k tomu všemu, co jsem nezvládla ve vztahu vnímala i to, že nezvládám ani jako máma.

No, já bych si za tohle jako rodič nafackovala.
Do koupelny bych šla já a pustila si vodu. Děti to mají v období krize rodičů dost těžké a vidět, jak se hroutí někdo, kdo je mým opěrným bodem, musí být šok. Měla bych strach, že se jejich zloba obrátí proti jejich otci, který je má rád... Že maminka kvůli němu pláče, že je to jeho vina. NENÍ.
To zvýrazněné je správně. Podle mě...

Někdy nejde děti úplbně uchránit, bohužel...  Moje starší děti viděly mého minulého partnera bít  babičku,  ožralého zvracet na podlahu v obýváku (vícekrát),  pobíjet synovy milované činčilky lopátkou na uhlí...  Policie  k tomu přivolaná jen  mile poradila, ať necháme   muže  v klidu vyspat a pak si o tom s ním promluvím.... :dumbom::usch: Takže- ve výsledku, pokud vidím na své prostřední dceři piercing všude, kde to jde a můj nejstarší je předčasně dospělý, vždy rozumný- VÍM, kde to má kořeny.... :jojo:
Chcete psát o tomhle??  Mohla bych. Jenže je to díky bohu pryč i s ním, původně mnou milovaným   mužským "oporou"... :P

Pokud mi  někdy ujely slzy, měla jsem připravenou výmluvu o cibuli... :jojo:

To jen toho mého nejmladšího jsem se rozhodla chránit na úkor důstojnosti ( nebo čeho :co:) mého nynějšího muže , jeho milenky potažmo i mojí.... Vůbec nemám výčitky svědomí vůči NÍ-  mohla  počítat s nějakou akcí , pokud si začala se ženáčem. A vůči manžovi?  Také ne. Věděl, co jsem zač, věděl, že to co řeknu, že potřebuju, je pravda. A já potřebovala znát " soupeřku". Vždyť jsem už psala , že zpětně je mi to trapnosměšné- ale v té chvíli jsem  potřebovala pevné nohy a jinak jsem to neuměla.

To , že teď to mám " na háku" neznamená, že to je tak doživotně... Jen se nebudu trápit zpětně věcmi, které už  změnit nemůžu... Můžu jít jen dopředu....

A Terci-   to, že je někdo v pohodě se  skutečně málokdy odpouští...    Venku, když řekneš někomu , že se máš well, bere to jako  holý fakt... Tady,když naznačíš, že ti je vcelku fajn, se  začne pitvat, co skrýváš za strašlivé tajemství... :jojo: Těžko pochopit, že pokud si nějakým  očistcem projdeš, můžou ti  být    vééélikánské problémy pouze epizodkami....

Jinak Nharte-  je milé, že se obáváš o můj osud, trochu mi to připomíná  mého muže bývalku- ta také čeká na   střípky nesouladu mezi námi aby mohla demonstroVat, že  bez ní  on šťastný prostě být NEMŮŽE ( NESMÍ :P )... :D

Otázka je, či to potreboval aj syn. Naozaj nechápem, prečo mal byť aktérom takejto antickej drámy - hoci aj ako pasívna brzda. Aby prípadne potom bonzoval, keď niekedy uvidí ocka s tou dámou? Alebo aby "brzdil" ju? Neviem, ale toto fakt nepochopím... sorry, ale nie. Dieťa uprostred nechutnej hry dospelých. :/

Tercilo tebe se týkala jedna věta- a to, že si myslím, že se chováš namyšleně.  Nevím, proč z toho děláš kauzu. Asi je to třeba?

Prostě pro mne vy jmenované toto nejste (ano, je tu spousta lidí, ze kterých to cítím): „Dobrou náladu, úsměv a úspěch si moc cením a obdivuju. Ale tu skutečnou víš, tu co dává. Zvenku i zevnitř. Tu velkorysou.“  Podle mě místní vody používáte spíše jako platformu sebepřesvědčení a sebereprezentace (nejhůře- na úkor, v porovnání s), nikoliv jako místo, kde ze svého štěstí čerpáte pro ostatní. Mohu se samozřejmě mýlit. Mně to smrdí, tak to říkám. Ty si zas řekla svoje, ctěný čtenář si zas udělá obrázek podle sebe.

O hypotetické paní předvádějící pomlouvačně zlé zprávy v zákulisí a šaškárnu na forbíně, si to obzvlášť nemyslím. Možná by si to po sobě mohla zkusit přečíst. Je to docela ošklivý zastrčený kumbál. A to příliš inspirující není.

Ono vůbec to, že někdo má   představu a potřebu, aby mu jiný záviděl je pro mne celkem diagnostické (ledaže by pro tebe šil Ferragamo osobní botičky, ale možná i to bych už jenom přála, vysrabuju). Obzvlášť pokud jde o virtuální plácání jater.

Jinak sem jsem fakt psala zuzi, protože trhliny jí proti jejímu nejlepšímu přesvědčení nepřeju. Ale vidím je. Nicméně uznávám, že je to čistě její věc. Na druhou stranu prezentovat tenhle přístup jako něco hodné následování, s tím nesouhlasím.

Selima napsal(a):

laureene napsal(a):

Díky, Pan.
Jako svou chybu jsem to viděla už tehdy, ale neměla jsem sílu to dělat jinak. Opravdu ne, možná to znáš, ten stav, kdy jednáš jak robot, vstát, udělat, jít...
Návraty z práce bývaly nejkrizovější. Ta iluze toho, že už jsem relativně "v bezpečí", tudíž si mohu dovolit trochu toho vypnutí.
Občas něco zaslechla,občas mě viděla ubrečenou. Vyčítám si to možná víc, než je zdrávo.
Je to těžké, když to dítě je vlastně pořád s tebou. Ale určitě to šlo udělat lépe. Ach jo.

Netreba si to asi vyčítať, nie si robot... ale trebárs decku vysvetliť - v kľude a v rámci možností pochopenia - a ísť ďalej, nerobiť z toho modus operandi, antickú drámu 21.storočia... Proste stalo sa, shit happens, pozbierame sa a ideme ďalej.

Jasně, výčitky nejsou k ničemu. Shit happnes a kdo ví, co dobrého z něho třeba vznikne. :supr:

zrovna dnes jsem četla několik starých vláken - 2-3 roky zpátky. Jaká tady byla soudržnost a sranda. Jaké pokroky někteří udělali...
docela mě ta rekapitulace potešila.
Zkuste to někdy.

Selima napsal(a):

Otázka je, či to potreboval aj syn. Naozaj nechápem, prečo mal byť aktérom takejto antickej drámy - hoci aj ako pasívna brzda. Aby prípadne potom bonzoval, keď niekedy uvidí ocka s tou dámou? Alebo aby "brzdil" ju? Neviem, ale toto fakt nepochopím... sorry, ale nie. Dieťa uprostred nechutnej hry dospelých. :/

Selima- malý byl1,5 roku stár. Tudíž napráskat by sotva něco mohl...  :jojo:  Asi nepochopíte, že pro mě bylo důležité mít  s sebou něco, co nás dva spojuje... Už kvůli  tomu všemu hezkému jsem věděla, že dokuď bude malý  u nás obou, nebudu se chovat "nepřístojně".  Tj. neřeknu třeba potměšile : tak jsme se tu hezky sešli, ráda vás milá paní poznávám,  ty si můj milý dojdi domů pro věci a jděte oba s PánemBohem do pr***.....
Nikomu neříkám aby to tak dělal. Je to čistě moje  volba, jak se motám životem.   Prostě jsem ji potřebovala poznat a potřebovala jsem mít své nejmladší dítě s sebou , stejně tak jako manžu...  :jojo:
A ve výsledku vím, že  jsem  víceméně ( mimo momenty, kdy bych chtěla být opět solitér)tam, kde jsem chtěla být. Ne jinde a ne s někým jiným.   
Pokud by mi opět někdo podsouval, že píšu za sebe- opakuji , že za manžu psát nemůžu. Ten jen kroutí očima, že mám potřebu se dět teď u PC a tlachat... Přijel z práce před chvílí ( asi 15 minut přede mnou) , diskutuje s mojí lehce  senilní matičkou, která nám dnes pohlídala malého o nesmrtelnosti chroustů, smějí se oba,  udělal  mi  mojito a krájí zeleninu do salátu.  Volal  před chvilkou mému nejstaršímu synovi, který potřeboval radu kvůli nějaké  ptákovině s autem. Oba jsem dali pusu malému na dobrou noc. Můžu chtít víc? Jak moc  můžu být nespokojená s přežitím jeho nevěry? Myslím, že ať jsme se k tomuhle bodu dopracovali jakýmkoliv "neschváleným" a "nestandardním" postupem výsledek je  ZATÍM ucházející. Ostatní  přinese čas.... :jojo:

Nharte napsal(a):

Tercilo tebe se týkala jedna věta- a to, že si myslím, že se chováš namyšleně.  Nevím, proč z toho děláš kauzu. Asi je to třeba?

Prostě pro mne vy jmenované toto nejste (ano, je tu spousta lidí, ze kterých to cítím): „Dobrou náladu, úsměv a úspěch si moc cením a obdivuju. Ale tu skutečnou víš, tu co dává. Zvenku i zevnitř. Tu velkorysou.“  Podle mě místní vody používáte spíše jako platformu sebepřesvědčení a sebereprezentace (nejhůře- na úkor, v porovnání s), nikoliv jako místo, kde ze svého štěstí čerpáte pro ostatní. Mohu se samozřejmě mýlit. Mně to smrdí, tak to říkám. Ty si zas řekla svoje, ctěný čtenář si zas udělá obrázek podle sebe.

O hypotetické paní předvádějící pomlouvačně zlé zprávy v zákulisí a šaškárnu na forbíně, si to obzvlášť nemyslím. Možná by si to po sobě mohla zkusit přečíst. Je to docela ošklivý zastrčený kumbál. A to příliš inspirující není.

Ono vůbec to, že někdo má   představu a potřebu, aby mu jiný záviděl je pro mne celkem diagnostické (ledaže by pro tebe šil Ferragamo osobní botičky, ale možná i to bych už jenom přála, vysrabuju). Obzvlášť pokud jde o virtuální plácání jater.

Jinak sem jsem fakt psala zuzi, protože trhliny jí proti jejímu nejlepšímu přesvědčení nepřeju. Ale vidím je. Nicméně uznávám, že je to čistě její věc. Na druhou stranu prezentovat tenhle přístup jako něco hodné následování, s tím nesouhlasím.

...ty tercilu tak dobře znáš?? to zní hodně nafoukaně co si napsala,  mně se hrozně líbí jak všichni vědí jak to mají ty ostatní doma....sama tu kážeš svobodu vlastního projevu, ale těm co ti nesedí to upíráš...Nejak jsem si nevšimla čím se tu tebou jmenované chlubí...co ti přesně vadí, že jsme spokojené? Jestli tu píšem něco co u tebe vyvolává závist to asi diagnostické bude, já si zrovna u zuzi všimla, že popisuje vcelku spokojenou rodinku a nechápu, proč by to mělo vyvolávat zavist, jak toho dosáhla je věc její a jejího muže...někomu vyhovuje nůž na krk a někomu submisivní čekání až to milenku omrzí, ale nikomu kdo si o tom přečetl dvě knížky nepřísluší to donekonečna řešit...už proto že to je virtuální plácání jater, jak si napsala. Mně připadá že zuzi předvedla výbornej tah na branku, protože to mělo efekt a kdyby to byla šablona klidně by jí tu plno lidí následovalo, ale ona to šablona není, protože u zuzi byla vůle na obou stranách a to neni vždycky...jsou tu i příběhy lidí co se chovaly podle tvojí šablony a ono prd chlap stejně utekl, aby si udělal tři děti jinde s lepší manželkou, která ve výsledku může být podle něčí šablony uplně nemožná, ale pro utečivšího chlapa je to ta nej, protože zapadla do jeho šablony....takže žádná universální šablona neexistuje. Je dobře že tu zuzi popisuje tu jejich účinou a správnou šablonu, která mě připadá skvělá...ostatní si vyberou jinou. Byla by tu nuda, kdyby všechno bylo podle toho jak to napsal někdo jinej. Dej si nás do ignore a máš klid, já tam mám lidi co mi nevyhovujou a prezentujou tu vyčpelé vyčteniny a je to fakt prima...

zuzi777a napsal(a):

Selima napsal(a):

Otázka je, či to potreboval aj syn. Naozaj nechápem, prečo mal byť aktérom takejto antickej drámy - hoci aj ako pasívna brzda. Aby prípadne potom bonzoval, keď niekedy uvidí ocka s tou dámou? Alebo aby "brzdil" ju? Neviem, ale toto fakt nepochopím... sorry, ale nie. Dieťa uprostred nechutnej hry dospelých. :/

Selima- malý byl1,5 roku stár. Tudíž napráskat by sotva něco mohl...  :jojo:  Asi nepochopíte, že pro mě bylo důležité mít  s sebou něco, co nás dva spojuje... Už kvůli  tomu všemu hezkému jsem věděla, že dokuď bude malý  u nás obou, nebudu se chovat "nepřístojně".  Tj. neřeknu třeba potměšile : tak jsme se tu hezky sešli, ráda vás milá paní poznávám,  ty si můj milý dojdi domů pro věci a jděte oba s PánemBohem do pr***.....
Nikomu neříkám aby to tak dělal. Je to čistě moje  volba, jak se motám životem.   Prostě jsem ji potřebovala poznat a potřebovala jsem mít své nejmladší dítě s sebou , stejně tak jako manžu...  :jojo:
A ve výsledku vím, že  jsem  víceméně ( mimo momenty, kdy bych chtěla být opět solitér)tam, kde jsem chtěla být. Ne jinde a ne s někým jiným.   
Pokud by mi opět někdo podsouval, že píšu za sebe- opakuji , že za manžu psát nemůžu. Ten jen kroutí očima, že mám potřebu se dět teď u PC a tlachat... Přijel z práce před chvílí ( asi 15 minut přede mnou) , diskutuje s mojí lehce  senilní matičkou, která nám dnes pohlídala malého o nesmrtelnosti chroustů, smějí se oba,  udělal  mi  mojito a krájí zeleninu do salátu.  Volal  před chvilkou mému nejstaršímu synovi, který potřeboval radu kvůli nějaké  ptákovině s autem. Oba jsem dali pusu malému na dobrou noc. Můžu chtít víc? Jak moc  můžu být nespokojená s přežitím jeho nevěry? Myslím, že ať jsme se k tomuhle bodu dopracovali jakýmkoliv "neschváleným" a "nestandardním" postupem výsledek je  ZATÍM ucházející. Ostatní  přinese čas.... :jojo:

...tak to mojito ti taky závidim, ale jen maličko :dumbom: je super, že se to u vás tak narovnalo, udělala si to dobře, nejlíp jak si v tu chvíli mohla a uměla a to že spolu ukládáte synka na dobrou noc je toho jasným důkazem...kdyby si bejvala přijela na koni s mačetou a ne nožem tak to bylo dobře :godlike: holt někomu stačí dělat smutnou v koutě /respektive předstírat štěstí na samostatném výletě/ a někdo na to jde jako ty...účel světí prostředky. Co je nějaká ne uplně košer bitva proti vyhrané válce, milenka ať se s tou Hirošimou popere jak chce, to je zase její boj a do toho tobě nic neni ;) klidně tu piš co hezkého děláte, já ti to nezávidim, já ti to přeju, je to osvěžující, příběhů se špatným koncem je tu dost.

Xko, takhle jednoduché to určitě není. Teď píšu obecně a neadresně:
Pokud tady někdo má potřebu sám sebe po písmenkách ujišťovat, jak je spokojený a vlastně šťastný, je za tím většinou schovaná nejistota a možná nějaká třináctá komnata nebo nějaký ten kostlivec. Opravdu po všech stránkách spokojený člověk tu potřebu obvykle nemá.
Zuzi, a tohle nebylo určitě o tobě, tvoje vysvětlení beru...prostě jsi to udělala, jak nejlíp jsi to cítila a uměla.
Tak, to je můj pohled, přeju vám všem krásný den a mějte se co nejlíp.

xxxx napsal(a):

a kdyby to byla šablona klidně by jí tu plno lidí následovalo, ale ona to šablona není, protože u zuzi byla vůle na obou stranách a to neni vždycky...jsou tu i příběhy lidí co se chovaly podle tvojí šablony a ono prd chlap stejně utekl, aby si udělal tři děti jinde s lepší manželkou, která ve výsledku může být podle něčí šablony uplně nemožná, ale pro utečivšího chlapa je to ta nej, protože zapadla do jeho šablony.... takže žádná universální šablona neexistuje. Je dobře že tu zuzi popisuje tu jejich účinou a správnou šablonu, která mě připadá skvělá...ostatní si vyberou jinou.Byla by tu nuda, kdyby všechno bylo podle toho jak to napsal někdo jinej.

S timhle nejde jinak nez souhlasit.  :)

Pokud tady někdo má potřebu sám sebe po písmenkách ujišťovat, jak je spokojený a vlastně šťastný, je za tím většinou schovaná nejistota a možná nějaká třináctá komnata nebo nějaký ten kostlivec. Opravdu po všech stránkách spokojený člověk tu potřebu obvykle nemá.

Ani na tohle neexistuje sablona ze to tak je ,neci ci musi ,nemusi byt.
Nebot nekdy nekdo si z nejakeho duvodu mysli o nekom druhym ze ujistuje a ono to tak pritom z jineho pohledu byt nemusi a z pohledu aktera uz vubec ne.

A nekdy to zase tak opravdu je.  Jak kdy,jak u koho. 
Takze lze rict ze nelze takhle, co?   Jednoznacne rict.

Jak se pozna po vsech strankach spokojeny clovek?

hirondel napsal(a):

Pokud tady někdo má potřebu sám sebe po písmenkách ujišťovat, jak je spokojený a vlastně šťastný, je za tím většinou schovaná nejistota a možná nějaká třináctá komnata nebo nějaký ten kostlivec. Opravdu po všech stránkách spokojený člověk tu potřebu obvykle nemá.

Ani na tohle neexistuje sablona ze to tak je ,neci ci musi ,nemusi byt.
Nebot nekdy nekdo si z nejakeho duvodu mysli o nekom druhym ze ujistuje a ono to tak pritom z jineho pohledu byt nemusi a z pohledu aktera uz vubec ne.

A nekdy to zase tak opravdu je.  Jak kdy,jak u koho. 
Takze lze rict ze nelze takhle, co?   Jednoznacne rict.

Jak se pozna po vsech strankach spokojeny clovek?

Nehledala bych ho na Babi. :) Ne, že by tu šťastní a spokojení lidé nebyli, jen se blbě poznají.

Tak dobře, Hir: po všech pro něj důležitých stránkách spokojený člověk....líbí se ti to víc?
Hir, je tam také slovo "obvykle" a "většinou" :)  Nenene, to není modrá, to je přece modrá.....viď? :)

Vanda napsal(a):

Xko, takhle jednoduché to určitě není. Teď píšu obecně a neadresně:
Pokud tady někdo má potřebu sám sebe po písmenkách ujišťovat, jak je spokojený a vlastně šťastný, je za tím většinou schovaná nejistota a možná nějaká třináctá komnata nebo nějaký ten kostlivec. Opravdu po všech stránkách spokojený člověk tu potřebu obvykle nemá.
Zuzi, a tohle nebylo určitě o tobě, tvoje vysvětlení beru...prostě jsi to udělala, jak nejlíp jsi to cítila a uměla.
Tak, to je můj pohled, přeju vám všem krásný den a mějte se co nejlíp.

Vando, dík- docela mě překvapilo, že   jsi zřejmě pochopila moje postoje! BI ;)

Přemýšlela jsem teď  i o tom, proč jsem vlastně začala psát sem na Babinet.... Jestli :  Pokud tady někdo má potřebu sám sebe po písmenkách ujišťovat, jak je spokojený a vlastně šťastný, je za tím většinou schovaná nejistota a možná nějaká třináctá komnata tohle není také o mě. Možná i trochu ano.  Začla jsem  psát protože jsem si nebyla 100% jistá, že jsem udělala dobře , zůstat s mužem. Protože jsem chtěla porovnat svůj  postoj s postoji jiných  "podvedených", chtěla jsem  svoje jednání vidět  v kontextu s poznatky druhých... No a protože jsem sem napsala vlastně s odstupem několika měsíců  po vlastní nevěře, měla jsem v té době paradoxně docela dost argumentů pro moje jednání... Právě proto mě   naštvalo prvotní strohé odmítnutí  těch ostatních píšících... Pak jsem se tu zasekla a zůstávám protože tady tutam projdou  ženy s podobným smýšlením ( s některými jsem  v kontaktu) a vyčkávání, sebelitování ,  hledání většiny pochybení u sebe a  všeobjímající láska k milenkám je jim také tak trochu cizí...
Kdyby existovalo jen jedno řešení partnerské krize bylo by to krásné.. :jojo:
Nemyslím si opravdu, že moje jednání je nějak  excelentní.. Zpětně vidím věci  trochu jinak- jsem sama sobě k smíchu. Ale  dokážu se vcítit do kůže těch, co nechtějí čekat 2 roky na odeznění manželova zamilování( jak radí odborné publikace) a stejně tak dokážu pochopit "nože na krku"- tam , kde jde o to probudit toho partnera z nějakého dětinského poblouznění....  Zrovna včera jsem četla  o  tomhle  syndromu   dětinskosti u mužské populace 21století  obecně. V době tvrdé emancipace žen  chlap ztrácí pevnou půdu pod nohama  a dětinští, neboť se neumí  ujmout své role "MUŽE".  Začne si dokazovat svoji úžasnost- ať už  nebezpečnou jízdou v autě, workoholismem na úkor rodiny,nebo  počtem uražených piv, nebo  honěním milenek.... Prostě  v okamžiku, kdy se cítí být opomenut, nejde skolit mamuta, ale zblbne... No a na nás ženách pak zřejmě bude buď se obejít zcela bez  nich, nebo  jim tu roli nějak  vrátit. Z toho podle mě vyplývá i pocit frustrace některých mě podobných: bylo by mi možná líp ( jednodušeji!!) samotné... Nejsem na tom tak abych  chtěla zůstat sama - potřebuji tutam skoleného mamuta :P, obejmutí,  pocit   NĚKOHO  vedle sebe...
13.komnata?  U mě je to jednoznačně   strach z vlastní soběstačnosti. Z toho, že to není tak úplně  správné, že to není NORMÁLNÍ, neumět žít v páru tak  automaticky  a jednoznačně jako to uměli třeba moji rodiče... Pokud narazím na více podobných ( třeba tady), dokážu si líp utřídit  poznatky z kiksů  jiných vztahů.. Dokážu si paradoxně víc vážit toho , co mám doma.

Vanda napsal(a):

Tak dobře, Hir: po všech pro něj důležitých stránkách spokojený člověk....líbí se ti to víc?
Hir, je tam také slovo "obvykle" a "většinou" :)  Nenene, to není modrá, to je přece modrá.....viď? :)

Ano Vando ,kdyz uz se ptas,tak tahle veta se me libi. :)  Ale neslo o to zda se me libi ,nelibi ,libila, nelibila.
Slo o to ze jsem se prosto proste zeptala jak se pozna. Toz tak.  :cool:

Vsimla jsem si slov obvykle a vetsinou. ;)   A co jako ma byt?

Vando,neco Ti povim ;) at veris ci ne, ja nemohu rict totez co Ty=ze modra je modra. To jsou Tvoje slova,Tvoje videni a nebo jeste nekoho kdo uz to tady nekolikrat vyslovil,ale pro mne osobne,neni vzdy modra jako modra.Tak asi tak,kdyz uz jsme u tech barev. :)
Nenech se mylit.  :)

Pro xxxx a další příznivce a nepříznivce - jsem tu, čtu vás, a chystám se tu rozhodit někomu sandál .... jen mám teď něco důležitějšího na práci, než tu sedět a žvanit o nesmrtelnosti chrousta - potažmo o svobodné volbě versus noži na krku, o Zklamče versus Vanilce, o závisti nad spokojeností a nespokojeností konkrétních lidiček (tohle slovo miluje Somaia - ale asi mě už nečte :vissla:) o tom, že když někdo něco říká/píše, určitě to podle druhých není to, co by rádi slyšeli..

Zklamaná napsal(a):

Pro xxxx a další příznivce a nepříznivce - jsem tu, čtu vás, a chystám se tu rozhodit někomu sandál ....

To zní až zlověstně... :D :D :D

Zklamaná napsal(a):

Pro xxxx a další příznivce a nepříznivce - jsem tu, čtu vás, a chystám se tu rozhodit někomu sandál .... jen mám teď něco důležitějšího na práci, než tu sedět a žvanit o nesmrtelnosti chrousta - potažmo o svobodné volbě versus noži na krku, o Zklamče versus Vanilce, o závisti nad spokojeností a nespokojeností konkrétních lidiček (tohle slovo miluje Somaia - ale asi mě už nečte :vissla:) o tom, že když někdo něco říká/píše, určitě to podle druhých není to, co by rádi slyšeli..

Já nevím Zklamčo já moc sandály nenosím. :)

Každý úplně každý si sem chodí třídit svoje vlastní postoje a myšlenky. Někdo jen tak bavit. Mě bavíš. :)

Mikeš napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Pro xxxx a další příznivce a nepříznivce - jsem tu, čtu vás, a chystám se tu rozhodit někomu sandál ....

To zní až zlověstně... :D :D :D

Taky se klepu strachy .... :lol:

Pro xxxx a další příznivce a nepříznivce

Ono je to tu rozdělený na partičky jo? :co: To já husa to mám tak, že někdo mi přijde jako moje krevní skupina, někdo ne, ale když projeví názor, který mi sedne, souhlasím s ním.
Hele zklamčo sorry, ale jestli máš strach, že když tu dýl nebudeš, tak si bude někdo myset, že se bojíš sem psát, tak mám otázku - co na to bereš? :P

javena napsal(a):

Pro xxxx a další příznivce a nepříznivce

Ono je to tu rozdělený na partičky jo? :co: To já husa to mám tak, že někdo mi přijde jako moje krevní skupina, někdo ne, ale když projeví názor, který mi sedne, souhlasím s ním.
Hele zklamčo sorry, ale jestli máš strach, že když tu dýl nebudeš, tak si bude někdo myset, že se bojíš sem psát, tak mám otázku - co na to bereš? :P

On si někdo myslí, že mám strach sem psát? proč? No rozdělený to tu určině není na partičky... i když, i ty se tu občas vyvrbí, ale ohledně těch krvních skupin, to máš jasnou pravdu - taky je někdo moje krevní skupina a někdo prostě ne. Ale tím de facto to také rozdělujeme na patričky :vissla: nemyslíš? Nebo to je vlastně o zcela něčem jiném a má to zcela jiný význam? :rolleyes:

Jesli něco beru? Nene, tak hluboko jsme ještě neklesla, abych musela na "strachy" něco brát.

Zklamaná napsal(a):

javena napsal(a):

Pro xxxx a další příznivce a nepříznivce

Ono je to tu rozdělený na partičky jo? :co: To já husa to mám tak, že někdo mi přijde jako moje krevní skupina, někdo ne, ale když projeví názor, který mi sedne, souhlasím s ním.
Hele zklamčo sorry, ale jestli máš strach, že když tu dýl nebudeš, tak si bude někdo myset, že se bojíš sem psát, tak mám otázku - co na to bereš? :P

On si někdo myslí, že mám strach sem psát? proč? No rozdělený to tu určině není na partičky... i když, i ty se tu občas vyvrbí, ale ohledně těch krvních skupin, to máš jasnou pravdu - taky je někdo moje krevní skupina a někdo prostě ne. Ale tím de facto to také rozdělujeme na patričky :vissla: nemyslíš? Nebo to je vlastně o zcela něčem jiném a má to zcela jiný význam? :rolleyes:

Jesli něco beru? Nene, tak hluboko jsme ještě neklesla, abych musela na "strachy" něco brát.

Nemyslím. Mě nevadí říct někomu z jiný krevní skupiny, že má pravdu nebo zajímavý postřeh. To nemá co dělat s tím, že na kafe bych s ním asi nešla. :)
A opravdu to vypadá, jako bys měla obavu, že si někdo bude myslet, že jsi zmizela schválně. Ten tvůj příspěvek je tu jak pěst na oko. ;) Takovej výkřik do tmy.
Možná bys měla něco brát. Není to ostuda, naopak. Správná medikace pomáhá. ;)

hrosanek napsal(a):

hirondel napsal(a):

Pokud tady někdo má potřebu sám sebe po písmenkách ujišťovat, jak je spokojený a vlastně šťastný, je za tím většinou schovaná nejistota a možná nějaká třináctá komnata nebo nějaký ten kostlivec. Opravdu po všech stránkách spokojený člověk tu potřebu obvykle nemá.

Ani na tohle neexistuje sablona ze to tak je ,neci ci musi ,nemusi byt.
Nebot nekdy nekdo si z nejakeho duvodu mysli o nekom druhym ze ujistuje a ono to tak pritom z jineho pohledu byt nemusi a z pohledu aktera uz vubec ne.

A nekdy to zase tak opravdu je.  Jak kdy,jak u koho. 
Takze lze rict ze nelze takhle, co?   Jednoznacne rict.

Jak se pozna po vsech strankach spokojeny clovek?

Nehledala bych ho na Babi. :) Ne, že by tu šťastní a spokojení lidé nebyli, jen se blbě poznají.

Já si myslím, že tu jde najít zkušenost, zážitky, moudro, vtipnost , bystrost, pohotovost a taky hloupost a nadutost.

Javeno, několik stránek zpátky se tu někdo ptal, kam zmizela Zklamaná - myslím, že reagovala na tohle. Mně její ohlášení se tím pádem dává smysl.
Omlouvám se že reaguju na příspěvek, který nebyl určen mně.

Suzie napsal(a):

Javeno, několik stránek zpátky se tu někdo ptal, kam zmizela Zklamaná - myslím, že reagovala na tohle. Mně její ohlášení se tím pádem dává smysl.
Omlouvám se že reaguju na příspěvek, který nebyl určen mně.

....no jo, tak sem přišla rozhazovat sandály ...... :lol:

Suzie napsal(a):

Javeno, několik stránek zpátky se tu někdo ptal, kam zmizela Zklamaná - myslím, že reagovala na tohle. Mně její ohlášení se tím pádem dává smysl.
Omlouvám se že reaguju na příspěvek, který nebyl určen mně.

Ano, přesně to bylo určeno pro xxxx - neboť ona právě uvedla onen "rozhozený sandál" - takže jsem dal vědět a nejen jí ;) že tu stále jsem...a docela zajímavá debata, ke které určitě budu mít co říct, jen co budu mít více volna :)

Fanny5 napsal(a):

Suzie napsal(a):

Javeno, několik stránek zpátky se tu někdo ptal, kam zmizela Zklamaná - myslím, že reagovala na tohle. Mně její ohlášení se tím pádem dává smysl.
Omlouvám se že reaguju na příspěvek, který nebyl určen mně.

....no jo, tak sem přišla rozhazovat sandály ...... :lol:

nene -svoje sandály nebudu rozhazovat...ale jiným, to joooo :lol:

zuzi777a napsal(a):

Selima napsal(a):

Otázka je, či to potreboval aj syn. Naozaj nechápem, prečo mal byť aktérom takejto antickej drámy - hoci aj ako pasívna brzda. Aby prípadne potom bonzoval, keď niekedy uvidí ocka s tou dámou? Alebo aby "brzdil" ju? Neviem, ale toto fakt nepochopím... sorry, ale nie. Dieťa uprostred nechutnej hry dospelých. :/

Selima- malý byl1,5 roku stár. Tudíž napráskat by sotva něco mohl...  :jojo:  Asi nepochopíte, že pro mě bylo důležité mít  s sebou něco, co nás dva spojuje... Už kvůli  tomu všemu hezkému jsem věděla, že dokuď bude malý  u nás obou, nebudu se chovat "nepřístojně".  Tj. neřeknu třeba potměšile : tak jsme se tu hezky sešli, ráda vás milá paní poznávám,  ty si můj milý dojdi domů pro věci a jděte oba s PánemBohem do pr***.....
Nikomu neříkám aby to tak dělal. Je to čistě moje  volba, jak se motám životem.   Prostě jsem ji potřebovala poznat a potřebovala jsem mít své nejmladší dítě s sebou , stejně tak jako manžu...  :jojo:
A ve výsledku vím, že  jsem  víceméně ( mimo momenty, kdy bych chtěla být opět solitér)tam, kde jsem chtěla být. Ne jinde a ne s někým jiným.

Ja ti nič neberiem - verím, že si robila to, čo si cítila ako správne. Ja k tomu zasa píšem, ako to vnímam JA. Toť celé. :jojo:

Selim, já docela Zuzi chápu... co tím chtěl básník říct.... ale já bych se bála, že stejně tu situaci neustojím, tím docela Zuzi obdivuji.... přinejlepším bych  stejně asi neschopná cokoli kloudného ze sebe vymámit a asi bych i s tím odhodláním s brekotem utekla... já v krizovkách nemůžu mluvit... zrudnu, srdce v krku a možná nějaké blá blá :D

Já taky chápu, co tím chtěla Zuzka říct, ale v reálu bych to realizovat , ani prožívat nechtěla a to v žádné roli (ani jako klapka).

Po bitvě je každý generál, těžko posuzovat, co v tu chvíli ,v té oné situaci by člověk udělal, ale musím říct, že mě toto ani nenapadlo. Musela jsem si zuzi text přečíst víckrát, abych to vlastně zpracovala a pochopila.(ve smyslu pobrala).

Vyřizování a poznávání milenek a milenců  je věc jednoznačně dospělých. Z toho popisu bych spíš řekla, že to má prvek vyděračský. Ale opakuji, není to odsuzující, jen konstující. Sama jsem se nadělala spoustu kravin a spoustu věcí jsem léta napravovala.
Mě udivilo to, že Zuzi to sama bere s odstupem kladně.

Zklamaná napsal(a):

Pro xxxx a další příznivce a nepříznivce - jsem tu, čtu vás, a chystám se tu rozhodit někomu sandál .... jen mám teď něco důležitějšího na práci, než tu sedět a žvanit o nesmrtelnosti chrousta - potažmo o svobodné volbě versus noži na krku, o Zklamče versus Vanilce, o závisti nad spokojeností a nespokojeností konkrétních lidiček (tohle slovo miluje Somaia - ale asi mě už nečte :vissla:) o tom, že když někdo něco říká/píše, určitě to podle druhých není to, co by rádi slyšeli..

...to je dost, že si tu....furt se někde lancáš a tady ti na palcátu roste mech :lol:
ráda tě vidim

hrosanek napsal(a):

Nehledala bych ho na Babi. :) Ne, že by tu šťastní a spokojení lidé nebyli, jen se blbě poznají.

Ano,rozeznat je,je tezke.  :)
Ale o jednom takovem stastnem clovicku na Babi vim dost jiste.  :D

Suzie napsal(a):

Javeno, několik stránek zpátky se tu někdo ptal, kam zmizela Zklamaná - myslím, že reagovala na tohle. Mně její ohlášení se tím pádem dává smysl.
Omlouvám se že reaguju na příspěvek, který nebyl určen mně.

ano přesně to dává smysl, to já jsem se ptala kde se toulá zklamča, že mi chybí, že už dlouho nikomu nerozhodila sandál, takže zklamča opravdu reagovala na to ;) , děláme si tu legraci z "číhaček" co se chytaj čehokoli co zklamča napíše jako h... košile. Viď Javeno? :lol:

No zuzi - ten tvůj poslední příspěvek. Jo, to je pro mě upřímka. Ono žít sám je pro někoho mnohém lehčí- nemusím tolerovat, nejsem zklamáván atp., ale já jsem si jistá, že to jde i v páru. Jenom to otevírá trochu jiné nároky na sebe samého. Nepochybuju, že se máte rádi a že budeš mít celou orchidejovou zahrádku. Proto jsem psala to "vy.er" se na to- na to egíčko, co si zamnulo ruce nad manžovým očním škubáním, malichernosti, snahu mít navrch a pocit, že máš navrch, hodnocení jeho činu a milenky, hodnocení sebe- na to škoda myšlenek. A prostě si to užívej každej den na novo- to hezký, když ti udělá kafe a jak se mu zalesknou oči. Neboj se se zase zamilovat, páč to, že někoho miluješ je hlavně naprostá bomba pro tebe. Pak ti celá tahle nepříjemná věc zas bude dávat úplně jiný smysl. Nevím, jestli o můj pohled stojíš, ale co, třeba aspoň pro srovnání.

Wiki napsal(a):

Já taky chápu, co tím chtěla Zuzka říct, ale v reálu bych to realizovat , ani prožívat nechtěla a to v žádné roli (ani jako klapka).

Po bitvě je každý generál, těžko posuzovat, co v tu chvíli ,v té oné situaci by člověk udělal, ale musím říct, že mě toto ani nenapadlo. Musela jsem si zuzi text přečíst víckrát, abych to vlastně zpracovala a pochopila.(ve smyslu pobrala).

Vyřizování a poznávání milenek a milenců  je věc jednoznačně dospělých. Z toho popisu bych spíš řekla, že to má prvek vyděračský. Ale opakuji, není to odsuzující, jen konstující. Sama jsem se nadělala spoustu kravin a spoustu věcí jsem léta napravovala.
Mě udivilo to, že Zuzi to sama bere s odstupem kladně.

Jen k tomuhle vytučněnému-  beru to jako srandovní zkušenost,  opravdu. Celé  mé pinošení na tomhle světě je jedna velká  bžunda, když se tak ohlédnu zpátky... tolik pitomostí, co člověk nadělá v dobré víře, s upřímným srdcem na dlani... :jojo:
Kdybych se z toho měla hroutit  , budu brát    psychofarmaka lopátkou na uhlí....
Když rekapituluji svůj život doposud( a to doufám nejsem na konci), tak mám odžito za tři jiné.  Když si z toho dělám legraci, můžu se ohlížet. Jinak by to bylo možná takové špagátové ohlížení.... :jojo:

Nharte - nemůžu být jiná, protože prostě nechci. Nebudu se měnit.  Je to možná blbé ,ale ze mě   Budha asi už nebude. Budu mít své mouchy,  jedůvky, které mě škodolibě potěší,  vcelku měkké srdce a slušné sociální cítění,  vypracovaný osobní systém zpracování prožitků a analyzace  projevů okolí... 

Zklamčo, Xko- až budete na tom kafi , vemte mě s sebou.... Je mi úplně fuk, která parta tam bude, ale  s Váma bude aspoň sranda.... ;)
Jen tak mmch- u nás se říká , že kdo rozhodil sandál je mrtvej..., Tak nevím- že bys Zklamčo až takhle přitvrdila??? :co:
Proč je mrtvé rozhoďnožkové vlákno??  Hledám méně vážné téma po pracovním  snažení...

Zklamaná: "!Ano, přesně to bylo určeno pro xxxx - neboť ona právě uvedla onen "rozhozený sandál".."

Čau Zklami, totiž rozhozený sandál je, tuším, brněnský slang :D Po prvním rychlém čtení Tvého příspěvku jsem si říkala: cože?  i jinde? :D

Jinak - jojo... někdo něco pochopí bez sandálu, někdo až s rozhozeným... a někdo vůbec. Tak to na světě chodí... ;)

zuzi777a napsal(a):

Nharte - nemůžu být jiná, protože prostě nechci. Nebudu se měnit.  Je to možná blbé ,ale ze mě   Budha asi už nebude. Budu mít své mouchy,  jedůvky, které mě škodolibě potěší,  vcelku měkké srdce a slušné sociální cítění,  vypracovaný osobní systém zpracování prožitků a analyzace  projevů okolí...

Jasně :lyssna: . (Sice to nemá s budhou nic společného, ale to je vedlejší.)

xxxx:
1. znám více než jsem žádala a dostatečně pro takovéto vyjádření, jináč bych si ho nedovolila
2. kde upírám svobodu vlastního projevu? Ani náhodou- dokonce viz bod 4. ani neupírám komukoliv možnost ho vyslechnout, pokud ke mně něco má
3. Vadí mi hlavně pokrytectví, ta nafoukanost je spíš maličkost, (nejhůře v kombinaci s narcismem, mindráky)- mám tendenci na něj poukazovat- pro mě je to zákeřnost velmi po*ného druhu, stát se může každému, že..Ovšem je-li to rys dlouhodobý, zcela nereflektovaný a spojený se sebechválou snad v každém příspěvku, ve kterémkoliv tématu, tak si klidně stoupnu a řeknu, že mě to vážně nevoní, že by si mohl jít dotyčný vyměnit spodní prádlo. Ono časem totiž taky prosmrádne, parfém to nezachrání.
4. Děkuji za radu ohledně ignore, tuto funkci doufám potřebovat  nebudu. Takovou kontrolu nad sebou ještě naštěstíí mám sama:).

xxxx napsal(a):

Suzie napsal(a):

Javeno, několik stránek zpátky se tu někdo ptal, kam zmizela Zklamaná - myslím, že reagovala na tohle. Mně její ohlášení se tím pádem dává smysl.
Omlouvám se že reaguju na příspěvek, který nebyl určen mně.

ano přesně to dává smysl, to já jsem se ptala kde se toulá zklamča, že mi chybí, že už dlouho nikomu nerozhodila sandál, takže zklamča opravdu reagovala na to ;) , děláme si tu legraci z "číhaček" co se chytaj čehokoli co zklamča napíše jako h... košile. Viď Javeno? :lol:

Pokud reaguju na něčí otázku či postřeh, obvykle cituju. Jinak je to výkřik do tmy. Taky se mi stalo, že někdo pochopil můj příspěvek jinak. Nemám ale problém to normálně vysvětlit - "pochopil/a jsi to špatně, reagovala jsem na něco jiného." ;)
Nestíhám zklamču, projížděla jsem si příspěvky u sonrisy a jukla jsem i sem. Bylo to jako pěst na oko. Tohle vlákno už je tak zarostlý, že se v tom nedá orientovat. Tímto se zklamče omlouvám. :)

Vanda napsal(a):

Přemýšlela jsem o tom, proč se může zdát, že Vanilka a Zklamča píšou vpodstatě totéž, a přesto se nemohou dohodnout, proč to vypadá jako slovíčkaření a boj o drevený mostík, ale....a neberte to prosím konkrétně, používám ta jména jen pro snadnější vysvětlení, jen jako příklad:
1. V jednom modelu jde myslím o způsob boje o toho chlapa. "Musíš se rozhodnout mezi mnou a milenkou, ale   
přijdeš o (hodně, doplňte dle potřeby..........!) a čeká tě  ( neradostná budoucnost, nebo opět doplňte sami)"
2. Ve druhém modelu jde, aspoň jak to chápu já, o to, zvážit všechny varianty budoucího vývoje sama pro sebe, partnera s nimi  seznámit  a pak jednat (event. vzít v potaz jeho případné rozhodnutí, ale ani nemusí hrát roli). Rozhodnutí sama za sebe, i bez případného čekání na to, co si ten partner vybere, nebo i s ním, dle mého uvážení.

2. je těžší, činím rozhodnutí a nesu za něj odpovědnost. V 1. dovolím, že o mém životě rozhoduje někdo jiný a činím ho za to zodpovědným.

Vando - sice jsi přemýšlela, ale musím ti oponovat. Já sice chápu, že mě zrovna echt nemusíš a proto si mě přiřadila k bodu 1. - a Vanilce přiřadila bod 2. Jak tu myslím o něco později napsala Zuzi a je to přímo trefné - Zklamča tvrdě rýsne a Vanilka něžně pípe.
Vím, že mě čteš dost, tak by sis mohla pamatovat, že jsem tu už několikrát psala o tom, že než se řekne - BUĎ a NEBO - musíš mít napřed sama v hlavně srovnané, co s tím udělaš, až si ten, komu to buď a nebo dáváš vybere. Takže co k tomu dál napsat - sama osobně jsme napřed v sobě vyřešila právě ten bod 2  - Vanilka určitě taky, jenže pak už asi nastal mezi námi ten rozdíl - já následně (prakticky hned) dala to své buď a nebo najevo, aby vlastně to moje šťourání v mé vlastní mysli mělo taky nějaký ten účinek - a Vanilka dle poskytnuvších rad - a Pandora to tady znovu zdůrazňuje - vyřešila jen sama sebe a pak ...ČEKALA....a čekala, než ji došla trpělivost, nebo až ten její pohár stejně přetekl, když si ten její domů přivedl milenku až pod vánoční stromeček.

Rady typu - počkat, věnovat se sobě a dát svobodnou volbu na rozhodnutí tomu druhému až jemu se bude chtít - to je cesta do pekel. Jo, může se ta podváděná rozhodnout hned, zda ho rovnou nekopne kamsi, nebo bude milostivě čekat s otýpkou na svýho osla...ale to je podle mě nedostatečné - PRO MĚ NEDOSTATEČNÉ. Jak vidno, vanilka asi čekala až ten pohár přetekl a poté "něžně pípala" svá stanoviska a hranice....jak dlouho takhle čekala na ten pohár, než po kapkách začal přetékat? Já to řekla rovnou. Jistě, obě jsem možná měly v hlavě srovnané, co budeme dělat, až pán tvorstva vyřkne ortel - jenže já na něj nehodlala čekat.
Jo a že jsem současně vybarvila budoucnost v duhových barvách svému muži - ano, bylo to součástí mé strategie- já ho totiž chtěla - ale bez milenky. No a vzhledem k absenci momentálního rozumu u mého muže jsem pro jisté osoby zde mohla vystupovat jak matka, co domlouvá nezbednému synkovi. A přemýšlet už musel sám - do hlavy mu nevidím, nevím, proč se rozhodl pro mě a ne pro milenku, mohu jen spekulovat tak, jak tu jiní spekulují...ale milenka ho moc chtěla, takže věřím tomu, že by přešel z jednoho servisu do druhého...ovšem do té doby, než by mu milenka začala nasazovat parohy, tak jako nasazovala svému manželovi. Samozřejmě, že jsem mu tuto jistě očekávanou radostnou událost taky předhodila. Bylo to jak v tom filmu vesničko má střeisková - "tak víš co, zajeď si do Pelhřimova, obhlídni si krematorium, ať víš, co čeho jdeš."

Zuzi - jsi moje krevní skupina, až se konečně na tom kafi někde domluvíme, tak to si piš, že zavíračku kvůli nám budou muset prodloužit - viď xxxko :lol:

Jinak naprosto souhlasím se vším, co píše Zuzi a osobně si myslím, že selským rozumem se toho zmůže víc, než vyčtenými knihovnami - ostatně, jen tak pro statistiku zdejšího Babinetu by mě fakt moc zajímalo, kolik absolventek školení zůstalo se svým mužem po nevěře a kolik jich po proškolení tomu svému dalo vale. Tak si nad tím přemýšlím, ono to školení bude asi více o tom být raději singl, než prát fusekle tomu svýmu a raději si jít zaskotačit při potřebě k nějakému opečovávanému a nehledět na ublížení a škody - hlavně, když JÁ JÁ JÁ jenom JÁ SE BUDU MÍT FAJN. Po mě potopa.

Šla jsem do školičky až poté, co jsem byla rok a třičtvrtě sama. Vale jsem nedala já mému BM, ale on mně. Odešel k milence ze svého vlastního rozhodnutí. Já si přála, aby zůstal.
Takže já do tvé statistiky nepřispěju.

A neplácej zase bludy, když o tom NIC nevíš.

zklamčo, jak tady píšeš o sobě a vanilce ... každej jsme prostě jinej, máme jinej temperament, jinou míru tolerance, trpělivosti ... jedna s chlapem vyrazí dveře natotata, jiná k tomu dupnutí musí dozrát, další je to třeba jedno a nějákou milenku neřeší - pokud se manžel nechce rozvádět ... každá jsme jiná, každá jinak reagujeme ...

PPavlaa: "zklamčo, jak tady píšeš o sobě a vanilce ... každej jsme prostě jinej, máme jinej temperament, jinou míru tolerance, trpělivosti ... jedna s chlapem vyrazí dveře natotata, jiná k tomu dupnutí musí dozrát, další je to třeba jedno a nějákou milenku neřeší - pokud se manžel nechce rozvádět ... každá jsme jiná, každá jinak reagujeme ..."

Pavli, to máš sice pravdu, ale nepříjemné je, když ty ženy, které jsou "trpělivé", zkoušejí ohrnovat nos nad typy podobnými Zklamče. A to se tu děje od začátku, co sem kdysi Zklamča skočila.

njn, co ti na to mám Terci říct ....

Zklamaná napsal(a):

Zuzi - jsi moje krevní skupina, až se konečně na tom kafi někde domluvíme, tak to si piš, že zavíračku kvůli nám budou muset prodloužit - viď xxxko :lol:

Jinak naprosto souhlasím se vším, co píše Zuzi a osobně si myslím, že selským rozumem se toho zmůže víc, než vyčtenými knihovnami - ostatně, jen tak pro statistiku zdejšího Babinetu by mě fakt moc zajímalo, kolik absolventek školení zůstalo se svým mužem po nevěře a kolik jich po proškolení tomu svému dalo vale. Tak si nad tím přemýšlím, ono to školení bude asi více o tom být raději singl, než prát fusekle tomu svýmu a raději si jít zaskotačit při potřebě k nějakému opečovávanému a nehledět na ublížení a škody - hlavně, když JÁ JÁ JÁ jenom JÁ SE BUDU MÍT FAJN. Po mě potopa.

...myslim, že se budeme dlouho smát :)

Tercila napsal(a):

PPavlaa: "zklamčo, jak tady píšeš o sobě a vanilce ... každej jsme prostě jinej, máme jinej temperament, jinou míru tolerance, trpělivosti ... jedna s chlapem vyrazí dveře natotata, jiná k tomu dupnutí musí dozrát, další je to třeba jedno a nějákou milenku neřeší - pokud se manžel nechce rozvádět ... každá jsme jiná, každá jinak reagujeme ..."

Pavli, to máš sice pravdu, ale nepříjemné je, když ty ženy, které jsou "trpělivé", zkoušejí ohrnovat nos nad typy podobnými Zklamče. A to se tu děje od začátku, co sem kdysi Zklamča skočila.

...já nad ní neohrnuju já jí fandim, už protože těch ohrnovaček je tolik a já jsem od přírody rebel, kterej jde rád proti proudu a milenky taky netoleruju a jsem tomu moc ráda, ještě bych z toho zblbla :lol: kdybych měla to jak rychle byl manžel odejit možnost změnit tak bych to fakt udělala...urychlila bych to :godlike: zbytečně mi to jeho chování otravoval vzduch, mohla jsem si to ušetřit, neumím si představit co by mě dokázalo donutit k sadomasochistickému prodlužování tý nejistoty a ponižování a taky mi to lezlo do peněz :D jen ať si všechny milenky nakupujou za svoje ale i s fuseklema /rozhoďponožkama/sponzora :reta:

majkafa napsal(a):

Šla jsem do školičky až poté, co jsem byla rok a třičtvrtě sama. Vale jsem nedala já mému BM, ale on mně. Odešel k milence ze svého vlastního rozhodnutí. Já si přála, aby zůstal.
Takže já do tvé statistiky nepřispěju.

A neplácej zase bludy, když o tom NIC nevíš.

Jaký bludy?
myslím si, že ty, co je muž/manžel/přítel opustil kvůli milence a spálil most - těch je tu taky pár....ale já se tu zamýšlím nad statistikou absolventek "nechala si ho a nakopala mu zadnici"
Ale joo, možná by se dala ta statistika rozšířit i na ty případy, podobné tvému.
No a ještě, co tím chtěl autor říci (já) - že asi těch, co absolvolaly školu jsou samy je poměrně víc...takže i tebe do toho můžu započítat ;) Osobně bych raději navštěvovala seminář, či školení, jak zachovat rodinu, než školení, jak se naučit jít přes mrtvoly, jak to dokázal muž s milenkou. Jak se stát stejnou "potvorou"
Btw. a co tě škola naučila? No tak na tuhle otázku mi tutově neodpovíš...nebo budš mlžit, popřípadě mi tu předložíš pár vyčtených pouček. Já se ptám na selský rozum. Na vlastní názory - ne ty vyčtené a vtlučené do hlavy.

Zklamaná napsal(a):

majkafa napsal(a):

Šla jsem do školičky až poté, co jsem byla rok a třičtvrtě sama. Vale jsem nedala já mému BM, ale on mně. Odešel k milence ze svého vlastního rozhodnutí. Já si přála, aby zůstal.
Takže já do tvé statistiky nepřispěju.

A neplácej zase bludy, když o tom NIC nevíš.

Jaký bludy?
myslím si, že ty, co je muž/manžel/přítel opustil kvůli milence a spálil most - těch je tu taky pár....ale já se tu zamýšlím nad statistikou absolventek "nechala si ho a nakopala mu zadnici"
Ale joo, možná by se dala ta statistika rozšířit i na ty případy, podobné tvému.
No a ještě, co tím chtěl autor říci (já) - že asi těch, co absolvolaly školu jsou samy je poměrně víc...takže i tebe do toho můžu započítat ;) Osobně bych raději navštěvovala seminář, či školení, jak zachovat rodinu, než školení, jak se naučit jít přes mrtvoly, jak to dokázal muž s milenkou. Jak se stát stejnou "potvorou"
Btw. a co tě škola naučila? No tak na tuhle otázku mi tutově neodpovíš...nebo budš mlžit, popřípadě mi tu předložíš pár vyčtených pouček. Já se ptám na selský rozum. Na vlastní názory - ne ty vyčtené a vtlučené do hlavy.

Chci ze tedy zeptat na navod....jak zachovat rodinu....hm když o to třeba ten druhý nestojí (např. jak psala majka, že jí mnažel opustil z vlastního rozhodnutí.

já tedy o žádným školení, kde by se kdo učil jít přes mrtvoly nevím..... a to je kde?

asi ty školení jak zachovat rodinu by měl každý začít absolvovat, když  ji plánuje a má ji...myslím v prvopočátcích nebo kdy?

tady na babi jsou různý osudy....vztahy a manželství se rozpadající se a třeba ještě spolu nezačali ani žít, mají děti, po dvou , třech 10, 15,a třeba i 30-ti letech manželství rozchod, rozvod...
Tak nějaké školení....recept......to je život, ne?

Ale spíš jde o to, když už se nám to jednou stalo (třeba ta nevěra, neporozumění, rozchod, rozvod s partnerem), tak jsme prošli životní etapou, zkušeností a pokud by se někdy s novým parterem mělo stát něco obdobného, už bychom byli jistě moudřejší než u toho co bylo před tím.A jistě by se vše dalo řešit s větším nadhledem.

Mne konkretne by tehdy pomohlo, kdyby existoval Babinet v dobe, kdy BM se rozhodl, ze jaksi jedna zena v manzelstvi nestaci. Kdybych tehdy mohla mit nablizku nektere zdejsi, ktere jsou raznejsi v reseni, mohla jsem si usetrit roky bolesti a cekani, ze se BM umoudri a roky premysleni, co delam spatne.

Kerrin napsal(a):

asi ty školení jak zachovat rodinu by měl každý začít absolvovat, když  ji plánuje a má ji...myslím v prvopočátcích nebo kdy?

tady na babi jsou různý osudy....vztahy a manželství se rozpadající se a třeba ještě spolu nezačali ani žít, mají děti, po dvou , třech 10, 15,a třeba i 30-ti letech manželství rozchod, rozvod...
Tak nějaké školení....recept......to je život, ne?

Ale spíš jde o to, když už se nám to jednou stalo (třeba ta nevěra, neporozumění, rozchod, rozvod s partnerem), tak jsme prošli životní etapou, zkušeností a pokud by se někdy s novým parterem mělo stát něco obdobného, už bychom byli jistě moudřejší než u toho co bylo před tím.A jistě by se vše dalo řešit s větším nadhledem.

Nezlob se na mě, ale jestliže někdo (kdokoliv) projde nevěrou, už je moudřejší (pokud se poučil). Ať ta, či druhá strana - zejména, pokud ten mozek začne používat. Já dokážu pochopit, že třeba někdo k tomu potřebuje "učitele" aby ho vedl - fajn, ale dívat se na další rozpad S NADHLEDEM???? Co to je??Řekla bych podle mého názoru právě to jití přes cokoliv, nedělat si z toho třeba hlavu - ono nějak bylo a bude - ale vše s podtextem JÁ. Neučíte se tam myslet v kontextu MY - ale pouze JÁ - a to si osobně myslím je dost špatně. Ostatně, dost to tady čtu. Takže další vztah zase bude v troskách - a pak už ne jen z té druhé strany, ale možná díky proškolení i z té tvé.

Zklamaná napsal(a):

Kerrin napsal(a):

asi ty školení jak zachovat rodinu by měl každý začít absolvovat, když  ji plánuje a má ji...myslím v prvopočátcích nebo kdy?

tady na babi jsou různý osudy....vztahy a manželství se rozpadající se a třeba ještě spolu nezačali ani žít, mají děti, po dvou , třech 10, 15,a třeba i 30-ti letech manželství rozchod, rozvod...
Tak nějaké školení....recept......to je život, ne?

Ale spíš jde o to, když už se nám to jednou stalo (třeba ta nevěra, neporozumění, rozchod, rozvod s partnerem), tak jsme prošli životní etapou, zkušeností a pokud by se někdy s novým parterem mělo stát něco obdobného, už bychom byli jistě moudřejší než u toho co bylo před tím.A jistě by se vše dalo řešit s větším nadhledem.

Nezlob se na mě, ale jestliže někdo (kdokoliv) projde nevěrou, už je moudřejší (pokud se poučil). Ať ta, či druhá strana - zejména, pokud ten mozek začne používat. Já dokážu pochopit, že třeba někdo k tomu potřebuje "učitele" aby ho vedl - fajn, ale dívat se na další rozpad S NADHLEDEM???? Co to je??Řekla bych podle mého názoru právě to jití přes cokoliv, nedělat si z toho třeba hlavu - ono nějak bylo a bude - ale vše s podtextem JÁ. Neučíte se tam myslet v kontextu MY - ale pouze JÁ - a to si osobně myslím je dost špatně. Ostatně, dost to tady čtu. Takže další vztah zase bude v troskách - a pak už ne jen z té druhé strany, ale možná díky proškolení i z té tvé.

nemyslím další "rozpad" ...to snad nechce a neplánuje nikdoa také když jdu do vztahu, tak si přeji , aby vyšel.
Ale nechci ted zabřednout do nějaké diskuse. beru že se kadý/á ponaučí .
jo a já osobně jsem se nikde neškolila.Ty ano, jako jezdíš na nějaké semináře?

Olympia napsal(a):

Mne konkretne by tehdy pomohlo, kdyby existoval Babinet v dobe, kdy BM se rozhodl, ze jaksi jedna zena v manzelstvi nestaci. Kdybych tehdy mohla mit nablizku nektere zdejsi, ktere jsou raznejsi v reseni, mohla jsem si usetrit roky bolesti a cekani, ze se BM umoudri a roky premysleni, co delam spatne.

Já jsem sem vlezla někdy před 2 lety myslím, psala jsem se, potřebovala jsem si poslechnout názory, četla jsem. Přiznám se , že to bylo těžké, když jsem nikdy před tím nezažilanic takového a v mém okolí a v rodině (v těch nejbližších) už vůbec ne.
Ono se to radííí,.... skonči to, nech to být, počkej, ale i já jsem k tomu musela "časem" dospšt, abych se dokázala rozhodnout co a jak chci. dala jsem tomu dohromady 1 rok, nelituji toho roku. Aspon si nemusím vnitřně vyčítat, že jsem měla to udělat tak nebo jinak.

Kerrin napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

majkafa napsal(a):

Šla jsem do školičky až poté, co jsem byla rok a třičtvrtě sama. Vale jsem nedala já mému BM, ale on mně. Odešel k milence ze svého vlastního rozhodnutí. Já si přála, aby zůstal.
Takže já do tvé statistiky nepřispěju.

A neplácej zase bludy, když o tom NIC nevíš.

Jaký bludy?
myslím si, že ty, co je muž/manžel/přítel opustil kvůli milence a spálil most - těch je tu taky pár....ale já se tu zamýšlím nad statistikou absolventek "nechala si ho a nakopala mu zadnici"
Ale joo, možná by se dala ta statistika rozšířit i na ty případy, podobné tvému.
No a ještě, co tím chtěl autor říci (já) - že asi těch, co absolvolaly školu jsou samy je poměrně víc...takže i tebe do toho můžu započítat ;) Osobně bych raději navštěvovala seminář, či školení, jak zachovat rodinu, než školení, jak se naučit jít přes mrtvoly, jak to dokázal muž s milenkou. Jak se stát stejnou "potvorou"
Btw. a co tě škola naučila? No tak na tuhle otázku mi tutově neodpovíš...nebo budš mlžit, popřípadě mi tu předložíš pár vyčtených pouček. Já se ptám na selský rozum. Na vlastní názory - ne ty vyčtené a vtlučené do hlavy.

Chci ze tedy zeptat na navod....jak zachovat rodinu....hm když o to třeba ten druhý nestojí (např. jak psala majka, že jí mnažel opustil z vlastního rozhodnutí.

já tedy o žádným školení, kde by se kdo učil jít přes mrtvoly nevím..... a to je kde?

když o to druhý nestojí můžeš se ušima odpichovat neuděláš nic, odejde stejně. Takovej seminář může bejt dobrej, že vypadneš na chvíli z toho kolotoče sebemrskačství, klidně by je nahradil i pokec s kamarádkou zadarmo, nikoli za prachy. Protože druhýho ani sebe nepředěláš rodíme se jistou osobností a s tou taky umřem, naopak se špatné vlastnosti stárnutím umocňují...chtít někoho převychovat je stejná ptákovina jako to chtít udělat se sebou samou, v zátěžový situaci se osobnost projeví naplno, nepředěláš lháře, lenocha, flegmatika ani agresora...pohádky o vyřešení trablů víkendovým školením jsou nadějí pro chytající se stébla a dobrý kšeftem pro lidi co si na cizím neštěstí založí kšeft....

Kerrin napsal(a):

Olympia napsal(a):

Mne konkretne by tehdy pomohlo, kdyby existoval Babinet v dobe, kdy BM se rozhodl, ze jaksi jedna zena v manzelstvi nestaci. Kdybych tehdy mohla mit nablizku nektere zdejsi, ktere jsou raznejsi v reseni, mohla jsem si usetrit roky bolesti a cekani, ze se BM umoudri a roky premysleni, co delam spatne.

Já jsem sem vlezla někdy před 2 lety myslím, psala jsem se, potřebovala jsem si poslechnout názory, četla jsem. Přiznám se , že to bylo těžké, když jsem nikdy před tím nezažilanic takového a v mém okolí a v rodině (v těch nejbližších) už vůbec ne.
Ono se to radííí,.... skonči to, nech to být, počkej, ale i já jsem k tomu musela "časem" dospšt, abych se dokázala rozhodnout co a jak chci. dala jsem tomu dohromady 1 rok, nelituji toho roku. Aspon si nemusím vnitřně vyčítat, že jsem měla to udělat tak nebo jinak.

...taky si myslim, že tahle zkušenost je nepřenosná, někdo holt má sílu to rozseknout hned a nést následky někdo vyčkává a nese si je až pak....

xxxx napsal(a):

pohádky o vyřešení trablů víkendovým školením jsou nadějí pro chytající se stébla a dobrý kšeftem pro lidi co si na cizím neštěstí založí kšeft....

A pohádky o tom, že na víkendových školičkách se školí vyřešení trablů v partnerském vztahu, od těch, kteří nemají o programu a průběhu takových školení ani tušení,  ani nejsou pohádky, ale nesmysly nepřemýšlejícího člověka.

Zklamaná napsal(a):

Takže co k tomu dál napsat - sama osobně jsme napřed v sobě vyřešila právě ten bod 2  - Vanilka určitě taky, jenže pak už asi nastal mezi námi ten rozdíl - já následně (prakticky hned) dala to své buď a nebo najevo, aby vlastně to moje šťourání v mé vlastní mysli mělo taky nějaký ten účinek - a Vanilka dle poskytnuvších rad - a Pandora to tady znovu zdůrazňuje - vyřešila jen sama sebe a pak ...ČEKALA....a čekala, než ji došla trpělivost, nebo až ten její pohár stejně přetekl, když si ten její domů přivedl milenku až pod vánoční stromeček. ...
...Jak vidno, vanilka asi čekala až ten pohár přetekl a poté "něžně pípala" svá stanoviska a hranice....jak dlouho takhle čekala na ten pohár, než po kapkách začal přetékat? Já to řekla rovnou. Jistě, obě jsem možná měly v hlavě srovnané, co budeme dělat, až pán tvorstva vyřkne ortel - jenže já na něj nehodlala čekat.

Když už i mě mluvíš, tak prosím neříkej bludy. V době, kdy se to u nás provalilo, jsem Babinet neznala. Takže žádné poskytnuvší se rady se nekonaly. Musela jsem si poradit sama.

Můj muž přivedl milenku pod vánoční stromek v době asi devět měsíců před provalením, v době, kdy s ní asi devět měsíců chodil, já to tehdy ani netušila, kdybych to věděla, tak si piš, že bych ji k sobě domů fakt nepustila.

A s tím čekáním - nečekala jsem vůbec. Okamžitě po provalení jsem mu sdělila své postoje a pocity. Ale nechala jsem zcela na něm, jak se rozhodne, do žádného řešení jsem ho netlačila (aby se rozhodl pro nějakou možnost). Nedávala jsme mu žádná časová ultimáta. On se sám od sebe rozhodl druhý den. To je vše. Žádná čekání.

Nůž na krk se nekonal, protože řešení situace bylo zcela na něm. Ale to neznamená, že bych s ním byla za každých okolností a to on při rozhodování věděl. Věděl o mých pocitech, že ve třech žít nechci nebo nezvládám. Pokud jsi ty svého muže nikterak do ničeho nenutila, citově nevydírala, nedával jsi mu žádná ultimáta ani časová, tak ani u tebe žádné nůž na krku, tedy manipulace a rozhodování pod tlakem taky nebylo.

Tohle celé píšu pro vyjasnění situace, ne pro svojí obhajobu, jak si tady taky někdo mylně myslí. Já fakt nemám potřebu sebe obhajovat, jen chci ukázat někomu cestu, jak se taky dá jít životem.

Zklamaná napsal(a):

Vanda napsal(a):

2. je těžší, činím rozhodnutí a nesu za něj odpovědnost. V 1. dovolím, že o mém životě rozhoduje někdo jiný a činím ho za to zodpovědným.

Vando - sice jsi přemýšlela, ale musím ti oponovat. Já sice chápu, že mě zrovna echt nemusíš a proto si mě přiřadila k bodu 1. - a Vanilce přiřadila bod 2. Jak tu myslím o něco později napsala Zuzi a je to přímo trefné - Zklamča tvrdě rýsne a Vanilka něžně pípe.
Vím, že mě čteš dost, tak by sis mohla pamatovat, že jsem tu už několikrát psala o tom, že než se řekne - BUĎ a NEBO - musíš mít napřed sama v hlavně srovnané, co s tím udělaš, až si ten, komu to buď a nebo dáváš vybere. Takže co k tomu dál napsat - sama osobně jsme napřed v sobě vyřešila právě ten bod 2  - Vanilka určitě taky, jenže pak už asi nastal mezi námi ten rozdíl - já následně (prakticky hned) dala to své buď a nebo najevo, aby vlastně to moje šťourání v mé vlastní mysli mělo taky nějaký ten účinek - a Vanilka dle poskytnuvších rad - a Pandora to tady znovu zdůrazňuje - vyřešila jen sama sebe a pak ...ČEKALA....a čekala, než ji došla trpělivost, nebo až ten její pohár stejně přetekl, když si ten její domů přivedl milenku až pod vánoční stromeček.

Rady typu - počkat, věnovat se sobě a dát svobodnou volbu na rozhodnutí tomu druhému až jemu se bude chtít - to je cesta do pekel. Jo, může se ta podváděná rozhodnout hned, zda ho rovnou nekopne kamsi, nebo bude milostivě čekat s otýpkou na svýho osla...ale to je podle mě nedostatečné - PRO MĚ NEDOSTATEČNÉ.

Minimálně tou vytučněnou větou jsi se sama zařadila do 1 modelu, přeciž. Pomiň prosím jméno Vanilky, to není podstatné, ani to, jestli někdo tvrdě rýsne nebo něžně pípne. A trvání na rychlosti rozhodnutí už vůbec ne. Podle modelu jedna by se mohlo stát, že se muž rozhodne pro mne, ale já s ním už žít nechci. Ty to pojímáš jako "boj o chlapa", to je to podstatné.

Ti, co život vnímají tak, že je "celý" tehdy, když mají partnera, vnímají obvykle věc nevěry jako "boj o chlapa/ženu".
Dost mě pobavilo, když tady myslím zklamaná včera napsala, že jsem byla na školičkách a přesto jsem stále sama. :lol:
Nu, asi jsem byla špatná žákyně. :lol:

Vanilka69 napsal(a):

Nůž na krk se nekonal, protože řešení situace bylo zcela na něm.

Troufnu si oponovat, i když je to samozřejmě pouhé slovíčkaření:
Nůž na krk se konal, protože se rozhodnout musel :D
To mi věř, že chlapovi náramně vyhovuje situace, kdy má manželku i milenku... jak se to proflákne, a on to "musí řešit", je to na houno... :lol:

Mikeš napsal(a):

To mi věř, že chlapovi náramně vyhovuje situace, kdy má manželku i milenku... jak se to proflákne, a on to "musí řešit", je to na houno... :lol:

Každému chlapovi ne.

Ale nemusí, Mikeško, nemusí... Nemusíme nič, len zomrieť... Lenže potom riskuje, že to zaňho rozhodnú iní a jemu sa tie rozhodnutia nebudú páčiť. :lol:

Mikeš napsal(a):

Vanilka69 napsal(a):

Nůž na krk se nekonal, protože řešení situace bylo zcela na něm.

Troufnu si oponovat, i když je to samozřejmě pouhé slovíčkaření:
Nůž na krk se konal, protože se rozhodnout musel :D
To mi věř, že chlapovi náramně vyhovuje situace, kdy má manželku i milenku... jak se to proflákne, a on to "musí řešit", je to na houno... :lol:

hele Mikeši, už se to tu řešilo. Já to vidím jinak a nejsem sama. Pro příklad uvádím modelovou situaci, což je ale hodně podobné tomu jak to bylo u nás.

1. Provalí se manželova nevěra (Je to od něj nůž na krku?)
2. Manželka se zeptá: A jak to míníš dál? (Je to od ní nůž na krku?)
3. Manžel odpoví: Tak nějak jako doposud (= chci žít ve třech) (Je to od něj nůž na krku?)
4. Manželka reaguje: Toho já nejsem schopná. (Je to od ní nůž na krku?)
5. Manžel mlčí (Je to od něj nůž na krku?)
6. Manželka pokračuje: Jestli chceš žít s ní, nebudu vám stát v cestě za štěstím, jestli se chceš vrátit, udělám všechno pro to, aby se to povedlo. (Je to od ní nůž na krku?)

atd atd.

Pro mne to výše popsané neznamená ani od jednoho to, co si od nože na krku představuju. Tečka. A naštěstí to má stejně nastavené můj muž. A to jediné je pro mě důležité nebo směroplatné, budu-li citovat snad už filmovou klasiku. A jestlivá Zklamča to má stejně nebo jinak, to fakt neřeším. A promiň, stejně to platí i o Tobě.

Vanilka69 napsal(a):

Mikeš napsal(a):

Vanilka69 napsal(a):

Nůž na krk se nekonal, protože řešení situace bylo zcela na něm.

Troufnu si oponovat, i když je to samozřejmě pouhé slovíčkaření:
Nůž na krk se konal, protože se rozhodnout musel :D
To mi věř, že chlapovi náramně vyhovuje situace, kdy má manželku i milenku... jak se to proflákne, a on to "musí řešit", je to na houno... :lol:

hele Mikeši, už se to tu řešilo. Já to vidím jinak a nejsem sama. Pro příklad uvádím modelovou situaci, což je ale hodně podobné tomu jak to bylo u nás.

1. Provalí se manželova nevěra (Je to od něj nůž na krku?)
2. Manželka se zeptá: A jak to míníš dál? (Je to od ní nůž na krku?)
3. Manžel odpoví: Tak nějak jako doposud (= chci žít ve třech) (Je to od něj nůž na krku?)
4. Manželka reaguje: Toho já nejsem schopná. (Je to od ní nůž na krku?)
5. Manžel mlčí (Je to od něj nůž na krku?)
6. Manželka pokračuje: Jestli chceš žít s ní, nebudu vám stát v cestě za štěstím, jestli se chceš vrátit, udělám všechno pro to, aby se to povedlo. (Je to od ní nůž na krku?)

atd atd.

Pro mne to výše popsané neznamená ani od jednoho to, co si od nože na krku představuju. Tečka. A naštěstí to má stejně nastavené můj muž. A to jediné je pro mě důležité nebo směroplatné, budu-li citovat snad už filmovou klasiku. A jestlivá Zklamča to má stejně nebo jinak, to fakt neřeším. A promiň, stejně to platí i o Tobě.

Takhle přesně jsem myslela svou poznámku o obhajobách. Zce BI a šťouchání. :pussa:

Selima napsal(a):

Lenže potom riskuje, že to zaňho rozhodnú iní a jemu sa tie rozhodnutia nebudú páčiť. :lol:

Tak to je potom na dvě houna... :lol:

Vanda napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Vanda napsal(a):

2. je těžší, činím rozhodnutí a nesu za něj odpovědnost. V 1. dovolím, že o mém životě rozhoduje někdo jiný a činím ho za to zodpovědným.

Vando - sice jsi přemýšlela, ale musím ti oponovat. Já sice chápu, že mě zrovna echt nemusíš a proto si mě přiřadila k bodu 1. - a Vanilce přiřadila bod 2. Jak tu myslím o něco později napsala Zuzi a je to přímo trefné - Zklamča tvrdě rýsne a Vanilka něžně pípe.
Vím, že mě čteš dost, tak by sis mohla pamatovat, že jsem tu už několikrát psala o tom, že než se řekne - BUĎ a NEBO - musíš mít napřed sama v hlavně srovnané, co s tím udělaš, až si ten, komu to buď a nebo dáváš vybere. Takže co k tomu dál napsat - sama osobně jsme napřed v sobě vyřešila právě ten bod 2  - Vanilka určitě taky, jenže pak už asi nastal mezi námi ten rozdíl - já následně (prakticky hned) dala to své buď a nebo najevo, aby vlastně to moje šťourání v mé vlastní mysli mělo taky nějaký ten účinek - a Vanilka dle poskytnuvších rad - a Pandora to tady znovu zdůrazňuje - vyřešila jen sama sebe a pak ...ČEKALA....a čekala, než ji došla trpělivost, nebo až ten její pohár stejně přetekl, když si ten její domů přivedl milenku až pod vánoční stromeček.

Rady typu - počkat, věnovat se sobě a dát svobodnou volbu na rozhodnutí tomu druhému až jemu se bude chtít - to je cesta do pekel. Jo, může se ta podváděná rozhodnout hned, zda ho rovnou nekopne kamsi, nebo bude milostivě čekat s otýpkou na svýho osla...ale to je podle mě nedostatečné - PRO MĚ NEDOSTATEČNÉ.

Minimálně tou vytučněnou větou jsi se sama zařadila do 1 modelu, přeciž. Pomiň prosím jméno Vanilky, to není podstatné, ani to, jestli někdo tvrdě rýsne nebo něžně pípne. A trvání na rychlosti rozhodnutí už vůbec ne. Podle modelu jedna by se mohlo stát, že se muž rozhodne pro mne, ale já s ním už žít nechci. Ty to pojímáš jako "boj o chlapa", to je to podstatné.

Jen si tady odskocim rict svuj pohled.

Zklamco,
myslim si ze to davno vis,to co uz jsem Ti naznacila,ze vsechno muze byt jeste jinak o tom ze jim to trvalo rok a pul to pochopit.
Ony to podle mne skutecne vedi davno,jenze......

Odmitam si myslet ze nevidi a nechapou co pises.Je me to prilis viditelny. Tak si prosim dopln za to jenze o co tu jde.  :)

Ten váš slavný "nůž na krku"..... řekla bych, že to posoudí každá osoba jinak... tím jak to má vnitřně nastavený..... někdo ho může mít jen tím, že se mu nastíní situace - a cítí to jako manipulaci.... někdo rázným buď a nebo....a někdo jen tím, že se to provalí, jako Mikeš....což mě pobavilo, jako když malého kluka načapáš u sousedů na švestkách. Njn ale ty jsou vždycky sladší, tak co naděláš.

Mikeš napsal(a):

Vanilka69 napsal(a):

Nůž na krk se nekonal, protože řešení situace bylo zcela na něm.

Troufnu si oponovat, i když je to samozřejmě pouhé slovíčkaření:
Nůž na krk se konal, protože se rozhodnout musel :D
To mi věř, že chlapovi náramně vyhovuje situace, kdy má manželku i milenku... jak se to proflákne, a on to "musí řešit", je to na houno... :lol:

...mikeši ty si liška mazaná, to se mi na tobě líbí, že přiznáš to co většina chlapů zatlouká až za hrob :) teda přiznáš to tady, doma by si si raděj dal nůž na jazyk, než to přiznat...:D což je samo v pořádku, jen kdyby ty baby nebyly takové "detektíííffky" a nepřišly vám skoro pokaždé na ty vaše zálety...:dumbom: dneska s nadhledem mi to příjde až legrační jak se to všude opakuje pořád dokola
1/mladá zamilovaná novomaželka věřící tomu, že ten její nikdy
2/ paní středního věku s dětma na krku, co už pochybuje a pozoruje jak je chlap divnej
3/ stárnoucí paní se vším smířená čekající až manžela kopne milenka kam ho měla kopnout manželka nebo rozvedená ženská která už je ráda, že má klid

pak je to buď zase v bodě 1/ bez toho mladá a nebo v bodě 3. a přitom je kolem toho tolik rozčilování a divení....

Chybí ti
4/ paní co se smíří s koloběhem života a najde si milence.... njn, ale to je potom ta rozhoďnožka :lol:

pomněnka napsal(a):

Chybí ti
4/ paní co se smíří s koloběhem života a najde si milence.... njn, ale to je potom ta rozhoďnožka :lol:

ty člověče to už by možná měl být bod dvě...jj chlap je hrdina ženská ku... samci za to nemůžou :dumbom:

Zklamaná napsal(a):

Kerrin napsal(a):

asi ty školení jak zachovat rodinu by měl každý začít absolvovat, když  ji plánuje a má ji...myslím v prvopočátcích nebo kdy?

tady na babi jsou různý osudy....vztahy a manželství se rozpadající se a třeba ještě spolu nezačali ani žít, mají děti, po dvou , třech 10, 15,a třeba i 30-ti letech manželství rozchod, rozvod...
Tak nějaké školení....recept......to je život, ne?

Ale spíš jde o to, když už se nám to jednou stalo (třeba ta nevěra, neporozumění, rozchod, rozvod s partnerem), tak jsme prošli životní etapou, zkušeností a pokud by se někdy s novým parterem mělo stát něco obdobného, už bychom byli jistě moudřejší než u toho co bylo před tím.A jistě by se vše dalo řešit s větším nadhledem.

Nezlob se na mě, ale jestliže někdo (kdokoliv) projde nevěrou, už je moudřejší (pokud se poučil). Ať ta, či druhá strana - zejména, pokud ten mozek začne používat. Já dokážu pochopit, že třeba někdo k tomu potřebuje "učitele" aby ho vedl - fajn, ale dívat se na další rozpad S NADHLEDEM???? Co to je??Řekla bych podle mého názoru právě to jití přes cokoliv, nedělat si z toho třeba hlavu - ono nějak bylo a bude - ale vše s podtextem JÁ. Neučíte se tam myslet v kontextu MY - ale pouze JÁ - a to si osobně myslím je dost špatně. Ostatně, dost to tady čtu. Takže další vztah zase bude v troskách - a pak už ne jen z té druhé strany, ale možná díky proškolení i z té tvé.

Myslím, že ti mnohé uniklo.
Nadhled je alfa-omega.
První musím mít hotové JÁ než nabídnu My - nemyslíš?
Každý z nás chce být spokojený. Každý nás tu "spokojenost" hledá a realizuje jinak. Pro mě je právě ten nadhled a základní stavební kámen Já - nejdůležitější. Protože teprve na tom pak můžu stavět cokoliv dál.

jestliže někdo (kdokoliv) projde nevěrou, už je moudřejší (pokud se poučil)
Mohla bys mi prosím vysvětlit, jaký je podíl nevěry na zmoudření, resp. poučení člověka?
paní co se smíří s koloběhem života a najde si milence.... njn, ale to je potom ta rozhoďnožka
Vždycky jsem si pod tím slovem představovala mladou, rozvernou, nezodpovědnou holčinu... a přijde mi docela k smíchu, že i seriózní paní předdůchodového věku a babička, může býti rozhoďnožkou - že by to souviselo s tím smířením se?

.... no Heleno, čím jsem starší, tak víc "naslouchám" okolí a nestačím se divit, jaké informace se mi dostávají. Před dvaceti lety bych si řekla, že to není možné...... ;)

Vanilka69 napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Takže co k tomu dál napsat - sama osobně jsme napřed v sobě vyřešila právě ten bod 2  - Vanilka určitě taky, jenže pak už asi nastal mezi námi ten rozdíl - já následně (prakticky hned) dala to své buď a nebo najevo, aby vlastně to moje šťourání v mé vlastní mysli mělo taky nějaký ten účinek - a Vanilka dle poskytnuvších rad - a Pandora to tady znovu zdůrazňuje - vyřešila jen sama sebe a pak ...ČEKALA....a čekala, než ji došla trpělivost, nebo až ten její pohár stejně přetekl, když si ten její domů přivedl milenku až pod vánoční stromeček. ...
...Jak vidno, vanilka asi čekala až ten pohár přetekl a poté "něžně pípala" svá stanoviska a hranice....jak dlouho takhle čekala na ten pohár, než po kapkách začal přetékat? Já to řekla rovnou. Jistě, obě jsem možná měly v hlavě srovnané, co budeme dělat, až pán tvorstva vyřkne ortel - jenže já na něj nehodlala čekat.

Když už i mě mluvíš, tak prosím neříkej bludy. V době, kdy se to u nás provalilo, jsem Babinet neznala. Takže žádné poskytnuvší se rady se nekonaly. Musela jsem si poradit sama.

Můj muž přivedl milenku pod vánoční stromek v době asi devět měsíců před provalením, v době, kdy s ní asi devět měsíců chodil, já to tehdy ani netušila, kdybych to věděla, tak si piš, že bych ji k sobě domů fakt nepustila.

A s tím čekáním - nečekala jsem vůbec. Okamžitě po provalení jsem mu sdělila své postoje a pocity. Ale nechala jsem zcela na něm, jak se rozhodne, do žádného řešení jsem ho netlačila (aby se rozhodl pro nějakou možnost). Nedávala jsme mu žádná časová ultimáta. On se sám od sebe rozhodl druhý den. To je vše. Žádná čekání.

Nůž na krk se nekonal, protože řešení situace bylo zcela na něm. Ale to neznamená, že bych s ním byla za každých okolností a to on při rozhodování věděl. Věděl o mých pocitech, že ve třech žít nechci nebo nezvládám. Pokud jsi ty svého muže nikterak do ničeho nenutila, citově nevydírala, nedával jsi mu žádná ultimáta ani časová, tak ani u tebe žádné nůž na krku, tedy manipulace a rozhodování pod tlakem taky nebylo.

Tohle celé píšu pro vyjasnění situace, ne pro svojí obhajobu, jak si tady taky někdo mylně myslí. Já fakt nemám potřebu sebe obhajovat, jen chci ukázat někomu cestu, jak se taky dá jít životem.

V prvé řadě - jako bludy to můžeš chápat, tak, jak já mohu chápat tvé psaní za bludy ;)
Proč máš pořád tendenci mi psát, že nůž na krk se u vás nekonal? Konal! Úplně stejný, ajko u nás - jenže jak se tu už psalo - ty jsi pípala, já rýsla. Nebo se vlastně nekonal - ani u vás, ani u nás... jen jsme vyjaádřily své postoje , hranice, pocity. Takže prakticky stejná situace, jan u nás tomu jiní říkají nůž na krk, u vás tomu jiní říkají - žes ho nechala svobodněrozhodnout. ;) Já také sdělila své postoje a pocity - také jsem nechala zcela na něm, jak se rozhodne. Už tím, že jsi mu sděila svůj pocit, že nehodláš žít ve trojce si mu naznačila možnosti, kterým směrem se hodláš ubírat ty. Takže co si vlastně udělala? Udělala si úplně to stejné, jak já - hned po provalení si mu něco sdělila - s čím on už musel pracovat. Musel zapnout mozek a od té doby mu to tam šrotovalo - přemýšlel, dedukoval, propočítával klady a zápory. Časová ultimata jsem si dala sama osobně - jemu určitě ne, že do toho a toho data chci znát jeho vyjádření. To já nepotřebuju. to jsem viděla z jeho chování, jaké to rozhodnutí je. Jestli jsem mu pro srandu králíků, nebo mě bere vážně.
Tak, jak píšeš, že chceš ukázat, jak se dá jít životem, to tu ukazuju já taky - a nezlob se na mě, asi budeš opět oponovat - ale ty naše cesty byly hodně podobné. Jen s některými aspekty by ses u mě nesetkala - kupříkladu to balení dárků s milenkou u vás doma....balení dárků je veskrze dost intimní záležitost - také si k balení nezvu "kamaráda" nebo muž "kamarádky" jak bychom mohli nazvat své milence.

Takže proč si myslíš, že zrovna nás dvě tu veskrze  téměř celé osazenstvo dává za příklad různorodosti? Nebude to tím stylem psaní - pípání a rýsnutí?

Nebude to náhodou tak, jak píše Hirondel, že ony ví už dávno, ale jenže .... ?

Vanda napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Vanda napsal(a):

2. je těžší, činím rozhodnutí a nesu za něj odpovědnost. V 1. dovolím, že o mém životě rozhoduje někdo jiný a činím ho za to zodpovědným.

Vando - sice jsi přemýšlela, ale musím ti oponovat. Já sice chápu, že mě zrovna echt nemusíš a proto si mě přiřadila k bodu 1. - a Vanilce přiřadila bod 2. Jak tu myslím o něco později napsala Zuzi a je to přímo trefné - Zklamča tvrdě rýsne a Vanilka něžně pípe.
Vím, že mě čteš dost, tak by sis mohla pamatovat, že jsem tu už několikrát psala o tom, že než se řekne - BUĎ a NEBO - musíš mít napřed sama v hlavně srovnané, co s tím udělaš, až si ten, komu to buď a nebo dáváš vybere. Takže co k tomu dál napsat - sama osobně jsme napřed v sobě vyřešila právě ten bod 2  - Vanilka určitě taky, jenže pak už asi nastal mezi námi ten rozdíl - já následně (prakticky hned) dala to své buď a nebo najevo, aby vlastně to moje šťourání v mé vlastní mysli mělo taky nějaký ten účinek - a Vanilka dle poskytnuvších rad - a Pandora to tady znovu zdůrazňuje - vyřešila jen sama sebe a pak ...ČEKALA....a čekala, než ji došla trpělivost, nebo až ten její pohár stejně přetekl, když si ten její domů přivedl milenku až pod vánoční stromeček.

Rady typu - počkat, věnovat se sobě a dát svobodnou volbu na rozhodnutí tomu druhému až jemu se bude chtít - to je cesta do pekel. Jo, může se ta podváděná rozhodnout hned, zda ho rovnou nekopne kamsi, nebo bude milostivě čekat s otýpkou na svýho osla...ale to je podle mě nedostatečné - PRO MĚ NEDOSTATEČNÉ.

Minimálně tou vytučněnou větou jsi se sama zařadila do 1 modelu, přeciž. Pomiň prosím jméno Vanilky, to není podstatné, ani to, jestli někdo tvrdě rýsne nebo něžně pípne. A trvání na rychlosti rozhodnutí už vůbec ne. Podle modelu jedna by se mohlo stát, že se muž rozhodne pro mne, ale já s ním už žít nechci. Ty to pojímáš jako "boj o chlapa", to je to podstatné.

Vando, jestliže tou vytučněnou větou bych se měla zařadit do modelu 1 - proč o tom píšeš právě v modelu 2? Přečti si tu mu větu ještě jednou - zejména tu druhou část - tam musíš mít jasno...tak, jak o tom píšeš v modelu2. Pojem "boj o chlapa" si opět nastínila ty ve svém psaní - já to jako boj o chlapa nebrala, maximálně jako boj o naši rodinu. O její udržení. To není jen o chlapovi..protože kdyby konkrétně mě mělo jít jen o chlapa - tak já toho chlapa fakticky bych na nic jiného nepotřebovala, než na produkci dětí, protože jsem maximálně soběstačná, nemám potřebu být závislá na mužově peněžence a nošení jeho mamuta....... a produkci dětí mám už za sebou....

Btw. kdybych se rozhodla, že s tím chlapem už nechci být, absolutně by bod 1 pozbyl na funkčnosti.....

majkafa napsal(a):

Ti, co život vnímají tak, že je "celý" tehdy, když mají partnera, vnímají obvykle věc nevěry jako "boj o chlapa/ženu".
Dost mě pobavilo, když tady myslím zklamaná včera napsala, že jsem byla na školičkách a přesto jsem stále sama. :lol:
Nu, asi jsem byla špatná žákyně. :lol:

Špatně jsi přečetla, nebo nedostatečně vnímala, co jsem tím, že abolventky školiček jsou samy, chtěla říct.....právě naopak, absolventky školiček jsou ve větší míře právě samy.... je jim do hlavy nasazen špatný vzorec (dle mého názoru)...a právě proto jsou i nadále samy. Viz - příklady táhnou. Naopak - byla jsi vzorná žákyně, to, co se ti tam dostalo, plně teď praktikuješ. Máš ode mě za jednas hvězdičkou :P

To víš, pomněnko - člověk se neustále učí
V 18 jsem si taky myslela, že "starci nad 30" souloží jen když chtějí děti... a rodiče nebo dokonce prarodiče... ti už vůbec nééé

Vanilka69 napsal(a):

1. Provalí se manželova nevěra (Je to od něj nůž na krku?)
2. Manželka se zeptá: A jak to míníš dál? (Je to od ní nůž na krku?)
3. Manžel odpoví: Tak nějak jako doposud (= chci žít ve třech) (Je to od něj nůž na krku?)
4. Manželka reaguje: Toho já nejsem schopná. (Je to od ní nůž na krku?)
5. Manžel mlčí (Je to od něj nůž na krku?)
6. Manželka pokračuje: Jestli chceš žít s ní, nebudu vám stát v cestě za štěstím, jestli se chceš vrátit, udělám všechno pro to, aby se to povedlo. (Je to od ní nůž na krku?)

atd atd.

Pro mne to výše popsané neznamená ani od jednoho to, co si od nože na krku představuju. Tečka. A naštěstí to má stejně nastavené můj muž. A to jediné je pro mě důležité nebo směroplatné, budu-li citovat snad už filmovou klasiku. A jestlivá Zklamča to má stejně nebo jinak, to fakt neřeším. A promiň, stejně to platí i o Tobě.

1. Provalí se manželova nevěra (Je to od něj nůž na krku?)(u Zklamaných dle osazenstva ANO - u Vanilkových NE)
2. Manželka se zeptá: A jak to míníš dál? (Je to od ní nůž na krku?)(u Zklamaných dle osazenstva ANO - u Vanilkových NE)
3. Manžel odpoví: Tak nějak jako doposud (= chci žít ve třech) (Je to od něj nůž na krku?)(u Zklamaných dle osazenstva ANO - u Vanilkových NE)...ale u Zklamaných manžel mlčí!! ale myslet si to může....
4. Manželka reaguje: Toho já nejsem schopná. (Je to od ní nůž na krku?)(u Zklamaných dle osazenstva ANO - u Vanilkových NE)
5. Manžel mlčí (Je to od něj nůž na krku?)(u Zklamaných dle osazenstva ANO - u Vanilkových NE)
6. Manželka pokračuje: Jestli chceš žít s ní, nebudu vám stát v cestě za štěstím, jestli se chceš vrátit, udělám všechno pro to, aby se to povedlo. (Je to od ní nůž na krku?)(u Zklamaných dle osazenstva ANO - u Vanilkových NE)

No a co k tomu podle svého názoru napsat - Zklamaná to jako nůž na krk také nepovažuje - byla to prostě diskuze a vytyčení hranic, pocitů.... tečka. Že jsem kdysi napsala, že jsem dala nůž na krk....což je dost používaná formulace....mnozí v tom viděli, jak mu stojím za zády a má nůž na krku....pusťte se té představy už konečně :vissla:

Jak to má Vanilka taky neřeším, ale určitě hodlám řešit, když to tady bude řešit třeba stále dokola Vanda se svou buldočí povahou mít jasno v myšlenkách druhých a jejich názorech :cool:

Zklamaná napsal(a):

majkafa napsal(a):

Ti, co život vnímají tak, že je "celý" tehdy, když mají partnera, vnímají obvykle věc nevěry jako "boj o chlapa/ženu".
Dost mě pobavilo, když tady myslím zklamaná včera napsala, že jsem byla na školičkách a přesto jsem stále sama. :lol:
Nu, asi jsem byla špatná žákyně. :lol:

Špatně jsi přečetla, nebo nedostatečně vnímala, co jsem tím, že abolventky školiček jsou samy, chtěla říct.....právě naopak, absolventky školiček jsou ve větší míře právě samy.... je jim do hlavy nasazen špatný vzorec (dle mého názoru)...a právě proto jsou i nadále samy. Viz - příklady táhnou. Naopak - byla jsi vzorná žákyně, to, co se ti tam dostalo, plně teď praktikuješ. Máš ode mě za jednas hvězdičkou :P

Opravdu Zklamčo a tuto statistiku jsi vzala kde?

Jsou chvíle, kdy mě Tvé názory velmi baví. Kromě těch, kdy vyslovuješ rychlé soudy o těch druhých.

Wiki napsal(a):

Myslím, že ti mnohé uniklo.
Nadhled je alfa-omega.
První musím mít hotové JÁ než nabídnu My - nemyslíš?
Každý z nás chce být spokojený. Každý nás tu "spokojenost" hledá a realizuje jinak. Pro mě je právě ten nadhled a základní stavební kámen Já - nejdůležitější. Protože teprve na tom pak můžu stavět cokoliv dál.

Myslet si to můžeš - já si také budu myslet své ;)
Jestliže s někým jdu do vztahu, tak přestávám být jen JÁ ,ale už jsme MY. Každý má to své JÁ už přednastavené svým vývojem - třeba v dětství...a pak už jen může to své JÁ pilovat a to jak směrem kladným, tak i zápo*ným. Ve vztahu je zapotřebí stavět zejména na MY. Jestliže jdu s někým do vztahu, rozumně smýšlející člověk ví, že bude muset dělat kompromisy, aby to klapalo. Že nemůže jít jen za svým JÁ a neohlížet se na toho druhého - tak to mám nastavené já...a někdo to má nastavené tak, že se na toho druhého neohlíží. Nikojho nepředěláš - ale nepředěláš ani sebe, můžeš maximálně něco potlačit, nebo něco povýšit, ale jako celek budeš stále stejná....a jak psala xxxx - v krizových situacích se to tvé pravě JÁ STEJNĚ PROJEVÍ. Jinak hraješ divaldo - nejen pro druhé, ale i pro sebe.

hrosanek napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

majkafa napsal(a):

Ti, co život vnímají tak, že je "celý" tehdy, když mají partnera, vnímají obvykle věc nevěry jako "boj o chlapa/ženu".
Dost mě pobavilo, když tady myslím zklamaná včera napsala, že jsem byla na školičkách a přesto jsem stále sama. :lol:
Nu, asi jsem byla špatná žákyně. :lol:

Špatně jsi přečetla, nebo nedostatečně vnímala, co jsem tím, že abolventky školiček jsou samy, chtěla říct.....právě naopak, absolventky školiček jsou ve větší míře právě samy.... je jim do hlavy nasazen špatný vzorec (dle mého názoru)...a právě proto jsou i nadále samy. Viz - příklady táhnou. Naopak - byla jsi vzorná žákyně, to, co se ti tam dostalo, plně teď praktikuješ. Máš ode mě za jednas hvězdičkou :P

Opravdu Zklamčo a tuto statistiku jsi vzala kde?

Jsou chvíle, kdy mě Tvé názory velmi baví. Kromě těch, kdy vyslovuješ rychlé soudy o těch druhých.

tak já ti tu statistiku předložím....nech mi nějakou dobu na zpracování ;)

Nekonal - konal - nekonal - konal - nekonal ... :lol:

Zklamaná napsal(a):

Špatně jsi přečetla, nebo nedostatečně vnímala, co jsem tím, že abolventky školiček jsou samy, chtěla říct.....právě naopak, absolventky školiček jsou ve větší míře právě samy.... je jim do hlavy nasazen špatný vzorec (dle mého názoru)...a právě proto jsou i nadále samy. Viz - příklady táhnou. Naopak - byla jsi vzorná žákyně, to, co se ti tam dostalo, plně teď praktikuješ. Máš ode mě za jednas hvězdičkou :P

:lol:
Ještě že tam máš tu závorku. :D

Zklamaná napsal(a):

hrosanek napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Špatně jsi přečetla, nebo nedostatečně vnímala, co jsem tím, že abolventky školiček jsou samy, chtěla říct.....právě naopak, absolventky školiček jsou ve větší míře právě samy.... je jim do hlavy nasazen špatný vzorec (dle mého názoru)...a právě proto jsou i nadále samy. Viz - příklady táhnou. Naopak - byla jsi vzorná žákyně, to, co se ti tam dostalo, plně teď praktikuješ. Máš ode mě za jednas hvězdičkou :P

Opravdu Zklamčo a tuto statistiku jsi vzala kde?

Jsou chvíle, kdy mě Tvé názory velmi baví. Kromě těch, kdy vyslovuješ rychlé soudy o těch druhých.

tak já ti tu statistiku předložím....nech mi nějakou dobu na zpracování ;)

OK.  ;) Jsem sama zvědavá, jak dokonalý máš přehled o singlovatosti všech účastníků školiček. :D

Já znám vlastně jen holky z té, kde jsem byla já a byla nějaká vadná. Ve smyslu toho vzorce, co měl uvíznout v hlavě.

helena napsal(a):

To víš, pomněnko - člověk se neustále učí http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png
V 18 jsem si taky myslela, že "starci nad 30" souloží jen když chtějí děti... http://fora.babinet.cz/img/smilies/wink.png a rodiče nebo dokonce prarodiče... ti už vůbec nééé http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png

Jé, já myslela, že jsem byla jediná. No to je gól. :lol: :lol:
Přišlo mi, že už je to v jejich věku - zbytečný... :P :D

Zklamaná napsal(a):

V prvé řadě - jako bludy to můžeš chápat, tak, jak já mohu chápat tvé psaní za bludy ;)

já to myslela ve smyslu bludy - jako že nepravdivé inormace, nešlo o tvé názory ale o konkrétní situace, které jsi popsala zcela jinak než se staly

Zklamaná napsal(a):

kupříkladu to balení dárků s milenkou u vás doma....balení dárků je veskrze dost intimní záležitost - také si k balení nezvu "kamaráda" nebo muž "kamarádky" jak bychom mohli nazvat své milence.

Jednak nešlo o balení dárků, ale o zdobení stromečku, ale to je celkem fuck. Pro mne to intimní záležitost není a doba adventu je u nás doba setkávání s přáteli a tuhle zmiňovanou paní jsem za svojí přítelkyni považovala, když jsem neměla tucha, že už téměř rok chodí s mým mužem...

Proč to celé píšu - mám potřebu uvést na pravou míru, když tak volně nakládáš s informacemi o mně ve smyslu že překrucuješ fakta.

Za sebe tě prosím, nepiš o mém životě lži. A nejlépe, nepiš prosím o mně vůbec.  Samozřejmě vím, že je to jen a jen na tobě, jestli mé prosbě vyhovíš, ale mě by to udělalo radost. Děkuji.

Vanilka69 napsal(a):

Za sebe tě prosím, nepiš o mém životě lži. A nejlépe, nepiš prosím o mně vůbec.  Samozřejmě vím, že je to jen a jen na tobě, jestli mé prosbě vyhovíš, ale mě by to udělalo radost. Děkuji.

..... a to by Zklamaná fááákt nerada. :lol:

Zklamaná napsal(a):

Wiki napsal(a):

Myslím, že ti mnohé uniklo.
Nadhled je alfa-omega.
První musím mít hotové JÁ než nabídnu My - nemyslíš?
Každý z nás chce být spokojený. Každý nás tu "spokojenost" hledá a realizuje jinak. Pro mě je právě ten nadhled a základní stavební kámen Já - nejdůležitější. Protože teprve na tom pak můžu stavět cokoliv dál.

Myslet si to můžeš - já si také budu myslet své ;)
Jestliže s někým jdu do vztahu, tak přestávám být jen JÁ ,ale už jsme MY. Každý má to své JÁ už přednastavené svým vývojem - třeba v dětství...a pak už jen může to své JÁ pilovat a to jak směrem kladným, tak i zápo*ným. Ve vztahu je zapotřebí stavět zejména na MY. Jestliže jdu s někým do vztahu, rozumně smýšlející člověk ví, že bude muset dělat kompromisy, aby to klapalo. Že nemůže jít jen za svým JÁ a neohlížet se na toho druhého - tak to mám nastavené já...a někdo to má nastavené tak, že se na toho druhého neohlíží. Nikojho nepředěláš - ale nepředěláš ani sebe, můžeš maximálně něco potlačit, nebo něco povýšit, ale jako celek budeš stále stejná....a jak psala xxxx - v krizových situacích se to tvé pravě JÁ STEJNĚ PROJEVÍ. Jinak hraješ divaldo - nejen pro druhé, ale i pro sebe.

Nikdo nikdy neřekl, že se na druhé neohlíží a ohlížet se nemá, čili že by měl být sobec. Tím jsi jen sama podpořila svoji teorii, aby byla efektnější (?)
Každý jsme JÁ,  i ve vztahu, stále... Jsou věci, na kterých ve vztahu spolupracujeme.
Nikoho nepředěláš - s tím souhlasím a to je opět výchozí bod nadhledu
Nepředěláš ani sebe - nesmysl. Pokud nebudeš chtít - tak nepředěláš - to ano. Ale pokud člověk na sobě pracuje, dojdou mu souvislosti (efekt puuzle), mnohé pochopí a může být vyrovnaný a spokojený.   Tedy důvod k vědomému potlačování není. Jedná se v souladu s cítěním.

Samozřejmě, připouštím, že mohou být lidé, kteří vyrovnanost a bohorovnost mají vrozenou.:)

Já jsem se například (a ev. mnoho zdejších) "předělat "(když už bylo použito toto slovo napíšu ho) chtěla. Důvod byl prostý. Byla jsem nespokojená (s něčím, s čímkoliv, ať je to chlap nebo ne), tudíž jsem pracovala na změně ke spokojenosti. Je to velmi obsáhlé téma (ono předělání), je tam mnoho pochopení a spousta práce. A hlavně přiznání si, že jsem něco dělal špatně.

A když jsem se dostala k babinetu, zejména k Pandořině poznatkům hozeným  sem, věděla jsem, že jdu správně. Moje získaná teorie se ztotožnila. Proto, za sebe říkám, chce-li někdo na sobě pracovat, tak Pandořina škola, lekce, spoluúčast (nazvi si to jak chceš) je přinejmenším vhodná. Samotná hojná a opakovaná účast na oněch školičkách je samovypovídající.
Já jsem tam nebyla - jsem samouk. Kdybych se k babi dostala ve fázi aktuálního problému, jela bych také.
Tím vším jsem chtěla říct, že s tvým názorem o školičkách nesouhlasím a naopak je i Pan oceňuju.

:)

Vando, proč jsi to smazala :co:

PPavlaa napsal(a):

Vando, proč jsi to smazala :co:

Asi tam bylo něco sprostýho :D

Mikeš napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Vando, proč jsi to smazala :co:

Asi tam bylo něco sprostýho :D

nevěřím :D

No popravdě - mě nebaví takováhle dohadování, co nikam nevedou. :) Takže jsem příspěvek smázla a padám.

Vanilka69 napsal(a):

Když už i mě mluvíš, tak prosím neříkej bludy. V době, kdy se to u nás provalilo, jsem Babinet neznala. Takže žádné poskytnuvší se rady se nekonaly. Musela jsem si poradit sama.

Můj muž přivedl milenku pod vánoční stromek v době asi devět měsíců před provalením, v době, kdy s ní asi devět měsíců chodil, já to tehdy ani netušila, kdybych to věděla, tak si piš, že bych ji k sobě domů fakt nepustila.

A s tím čekáním - nečekala jsem vůbec. Okamžitě po provalení jsem mu sdělila své postoje a pocity. Ale nechala jsem zcela na něm, jak se rozhodne, do žádného řešení jsem ho netlačila (aby se rozhodl pro nějakou možnost). Nedávala jsme mu žádná časová ultimáta. On se sám od sebe rozhodl druhý den. To je vše. Žádná čekání.

Nůž na krk se nekonal, protože řešení situace bylo zcela na něm. Ale to neznamená, že bych s ním byla za každých okolností a to on při rozhodování věděl. Věděl o mých pocitech, že ve třech žít nechci nebo nezvládám. Pokud jsi ty svého muže nikterak do ničeho nenutila, citově nevydírala, nedával jsi mu žádná ultimáta ani časová, tak ani u tebe žádné nůž na krku, tedy manipulace a rozhodování pod tlakem taky nebylo.

Tohle celé píšu pro vyjasnění situace, ne pro svojí obhajobu, jak si tady taky někdo mylně myslí. Já fakt nemám potřebu sebe obhajovat, jen chci ukázat někomu cestu, jak se taky dá jít životem.

Člověče, co to tady řešíš? Jestli reakce (na akci někoho jiného, který ve skutečnosti dával na výběr tobě) byla taková nebo maková? To je přece úplně nepodstatné. Podstatné je, že jsi nekultivovala svůj archetyp milenky a potvory (v tom nejlepším smyslu slova) a doplatila na to. Vrážet energii do pitvání následků a nezabývat se příčinami nedává smysl. Jinak doufám, že se máš dobře, v kalendáři Ti to moc sluší (stejně jako ostatním jedenácti). :) :supr:

Axi napsal(a):

Člověče, co to tady řešíš? Jestli reakce (na akci někoho jiného, který ve skutečnosti dával na výběr tobě) byla taková nebo maková? To je přece úplně nepodstatné. Podstatné je, že jsi nekultivovala svůj archetyp milenky a potvory (v tom nejlepším smyslu slova) a doplatila na to. Vrážet energii do pitvání následků a nezabývat se příčinami nedává smysl. Jinak doufám, že se máš dobře, v kalendáři Ti to moc sluší (stejně jako ostatním jedenácti). :) :supr:

Co tady řeším? No já tady už ani skoro nic neřeším, vlezla jsem sem po hóóódně dlouhé době. Právě proto že většina těch věcí je pro mne už nepodstatná a energii vkládám jinam.

Když jsem to tu otevřela, zrovna vidím téma "nůž na krk" ke kterému mě něco napadlo. No ale tento můj návrat sem , kdy jsem citována a je tu popisován můj život tak odlišně od žité reality mě utvrzuje v tom, že to tu je skutečně virtuálně virtuální. ;)

Díky za optání, mám se dobře. Minulé dva roky jsem s mým mužem proflámovala, tento rok s ním proabstinovávám a proposilovnovávám. Rozhodně se nenudím, tenhle náš svět je přeci tak nádherné místo k žití. :D

Doufám že i Ty se máš skvěle, doufám že se zase někdy uvidíme v reálu a tentokrát to nebude trvat jen tak krátce. :storstark:

Jinak máš zase jako ostatně už mnohokrát pravdu v tom, co jsi napsal.

Vanda napsal(a):

No popravdě - mě nebaví takováhle dohadování, co nikam nevedou. :) Takže jsem příspěvek smázla a padám.

A opet ma znama otazecka- Vando :dudlik:  a proc ses do toho poustela? Proc se propujcujes dohadam kdyz vis ze neni o cem?   Nenech se tema otazkama prosim vytocit.  :)
Ja neverim ze jsi tak natvrdla a ze "jdes" a "jdes" a nevnimas a nevidis a necitis.  :)

:)

Wiki napsal(a):

A když jsem se dostala k babinetu, zejména k Pandořině poznatkům hozeným  sem, věděla jsem, že jdu správně. Moje získaná teorie se ztotožnila. Proto, za sebe říkám, chce-li někdo na sobě pracovat, tak Pandořina škola, lekce, spoluúčast (nazvi si to jak chceš) je přinejmenším vhodná. Samotná hojná a opakovaná účast na oněch školičkách je samovypovídající.
Já jsem tam nebyla - jsem samouk. Kdybych se k babi dostala ve fázi aktuálního problému, jela bych také.
Tím vším jsem chtěla říct, že s tvým názorem o školičkách nesouhlasím a naopak je i Pan oceňuju.

ano, pouze teorie a možná tak vlastní přesvědčení, že si se změnila - do té doby, než přijde praxe a naplno se opět ukáže podstata vlastností, které si umělým přesvědčováním chtěla měnit. Chce-li někdo na sobě pracovat, může být jakákoliv pomocná ruka vhodná, ale že by to mělo být zrovna školení zde jmenované - pochybuju. I ta hojná účast adokonce opakovaná je polemizující. Pokud byto bylo tak skvělé školení a lekce, objevovaly by se tam stále nové a nové tváře a jména - takto je to jen kroužek bab = nikoliv nadávka (a pár chlapů), co se občas sejdou na pokec. Nic nového se neděje, žádná inovace, žádné další lekce, stagnuje to stálena stejném místě. Novinky, pokud se náhodou objeví, žádnou účast nemají...a tak se ruší jedno školení za druhým. Oceňovala bych, kdyby školičky měly prosperitu a kýžený efekt....to, co se tam děje, si může leckterá dovolit s tím, že zajde s kamarádkou na kafe a poblafou si tam. Ostatně, jezdit plno kilometrů, platit plno peněz jen za to, že si navzájem popláču s někým stejně postiženým na rameni, pak si dolijeme vzájemně energii, euforosticky se navrátíme domů s tím, že během týdne jsme zase dole....
vždyť to tu čtu, stále, dokola....věčně stejný stesky, po několika letech stále pláč za bývalým (pochopila bych, kdyby v tom byla jen nevěra a jinak byl ten chlap skvělý - ale tady se pláče i za hrubiány a jiné exemláře - ale většinou jen s podtextem, jaký byl v posteli a jak jim stále z něj lítají motýli v břiše)

Já jsem na Babi přišla ve fázi akutního problému a nejela bych, ani tehdy, ani nyní. Prvnotní "srážka" mi jasně ukázala, že tohle není nic pro mě - takže já ani Pan ani její školení neoceňuju. Ale je fakt, že pro někoho tahle berlička je doživotní a bude ji stále potřebovat a dokud ji bude potřebovat, bude tu i Pandora se svými lekcemi. Takžeco mi z toho vyplývá? Že to nemá efekt, neboť pro jisté osoby je to stále potřeba.

Vanilka69 napsal(a):

Co tady řeším? No já tady už ani skoro nic neřeším, vlezla jsem sem po hóóódně dlouhé době. Právě proto že většina těch věcí je pro mne už nepodstatná a energii vkládám jinam.

Když jsem to tu otevřela, zrovna vidím téma "nůž na krk" ke kterému mě něco napadlo. No ale tento můj návrat sem , kdy jsem citována a je tu popisován můj život tak odlišně od žité reality mě utvrzuje v tom, že to tu je skutečně virtuálně virtuální. ;)

Svoje nářky na to, že jsi tu citována obrať směrem k Vandě - kdyby ona si dala pozor na to, co píše a nenamontovala by pro ukázku svých názorů do svého psaní tebe a mě, byl by klid po pěšině....no možná si to časem uvědomí....možná ne ;) Ale nebreč tu na špatným hrobě.

Já úplně nechápu, proč skoro každé téma zde skončí u hodnocení školiček a Pan. Obzvláště hodnotí ti, co ani na jedné nebyli. Připomínám, že jsem na žádné ze školiček ještě doposud nebyla.

Zklamaná napsal(a):

Ale je fakt, že pro někoho tahle berlička je doživotní a bude ji stále potřebovat a dokud ji bude potřebovat, bude tu i Pandora se svými lekcemi. Takžeco mi z toho vyplývá? Že to nemá efekt, neboť pro jisté osoby je to stále potřeba.

.....a hlavně pro tebe, Zklamaná, protože s ikskou jste jediné, kdo tady pořád téma Pandory a školiček otvírá a vrací se k němu.:D  Njn, berlička, to víš...bez té se zřejmě neobejdeš. Jak zaseklá gramofonová deska....:)

Zklamaná napsal(a):

Svoje nářky na to, že jsi tu citována obrať směrem k Vandě - kdyby ona si dala pozor na to, co píše a nenamontovala by pro ukázku svých názorů do svého psaní tebe a mě, byl by klid po pěšině....

Jako že odpovědnost za to, co píšeš, nesu já? :D

Zklamaná napsal(a):

Vanilka69 napsal(a):

Co tady řeším? No já tady už ani skoro nic neřeším, vlezla jsem sem po hóóódně dlouhé době. Právě proto že většina těch věcí je pro mne už nepodstatná a energii vkládám jinam.

Když jsem to tu otevřela, zrovna vidím téma "nůž na krk" ke kterému mě něco napadlo. No ale tento můj návrat sem , kdy jsem citována a je tu popisován můj život tak odlišně od žité reality mě utvrzuje v tom, že to tu je skutečně virtuálně virtuální. ;)

Svoje nářky na to, že jsi tu citována obrať směrem k Vandě - kdyby ona si dala pozor na to, co píše a nenamontovala by pro ukázku svých názorů do svého psaní tebe a mě, byl by klid po pěšině....no možná si to časem uvědomí....možná ne ;) Ale nebreč tu na špatným hrobě.

Vanda o mě nepíše lži, ty ano.

Bylo by, myslím, lépe, kdybyste nechaly(i) toho zbytečného handrkování, případně se s tím přesunuli někam jinam.. Kdo do "školičky" chce, nechť si ji zaplatí a jde tam a kdo nechce, nechť neodsuzuje ty, kteří(které) v ní byli(y). Díky za pochopení.

klokan napsal(a):

Bylo by, myslím, lépe, kdybyste nechaly(i) toho zbytečného handrkování, případně se s tím přesunuli někam jinam.. Kdo do "školičky" chce, nechť si ji zaplatí a jde tam a kdo nechce, nechť neodsuzuje ty, kteří(které) v ní byli(y). Díky za pochopení.

Moje řeč.

Je mi smutno z toho, že mnozí zapomínají proč vznikl babinet - sekce život po nevěře . Když jsem tady poprvé před skoro 4 roky přišla, tak nějaké osočování a vzájemné napadání tady nebylo. Ještě, že jsem se tady se svými "strastmi" nedostala nyní. Škoda, že někteří nepochopili o čem to tady má být. :dumbom:

Vanilka69 napsal(a):

Doufám že i Ty se máš skvěle, doufám že se zase někdy uvidíme v reálu a tentokrát to nebude trvat jen tak krátce. :storstark:

Dík, celkem to jde, také doufám, že to příště bude delší. Prosímtě, ta šedesátdevítka, to je rok narození, nebo oblíbená poloha při sexu? :lol: (pardon)

Axi napsal(a):

Vanilka69 napsal(a):

Doufám že i Ty se máš skvěle, doufám že se zase někdy uvidíme v reálu a tentokrát to nebude trvat jen tak krátce. :storstark:

Dík, celkem to jde, také doufám, že to příště bude delší. Prosímtě, ta šedesátdevítka, to je rok narození, nebo oblíbená poloha při sexu? :lol: (pardon)

Né že bych chtěla mluvit za Vanilku, ale jak jí znám - dračici jednu - tak to je ta poloha. :rodna:  :vissla: :lol:

Axi napsal(a):

Vanilka69 napsal(a):

Doufám že i Ty se máš skvěle, doufám že se zase někdy uvidíme v reálu a tentokrát to nebude trvat jen tak krátce. :storstark:

Dík, celkem to jde, také doufám, že to příště bude delší. Prosímtě, ta šedesátdevítka, to je rok narození, nebo oblíbená poloha při sexu? :lol: (pardon)

Neměl by ten pardon být spíše za tím rokem narození? :lol:

Jinak se znovu podívej na kalendář, myslíš si snad,  že připadá v úvahu možnost, že listopadu by mohlo být čtyřicet? :gloria:

Sorry všem za :offtopic:

petra72 napsal(a):

Axi napsal(a):

Vanilka69 napsal(a):

Doufám že i Ty se máš skvěle, doufám že se zase někdy uvidíme v reálu a tentokrát to nebude trvat jen tak krátce. :storstark:

Dík, celkem to jde, také doufám, že to příště bude delší. Prosímtě, ta šedesátdevítka, to je rok narození, nebo oblíbená poloha při sexu? :lol: (pardon)

Né že bych chtěla mluvit za Vanilku, ale jak jí znám - dračici jednu - tak to je ta poloha. :rodna:  :vissla: :lol:

počkej, počkej Peťulko- nemusí všichni vědět jak moc mě znáš...  :lol::gloria::albert:

Vanda napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Svoje nářky na to, že jsi tu citována obrať směrem k Vandě - kdyby ona si dala pozor na to, co píše a nenamontovala by pro ukázku svých názorů do svého psaní tebe a mě, byl by klid po pěšině....

Jako že odpovědnost za to, co píšeš, nesu já? :D

NO samozřejmě Vando - kdyby sis svoje teorie ohedně toho, jak co udělala Zklamaná nebo Vanilka nechala pro sebe, nemusela se tu ani jedna z nás na toto téma dál rozepisovat. takže ano - odpovědnost za to neseš ty - jestli nevíš, jak to myslím, tak nad tím chvilku popřemýšlej ;)

Vanda napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Ale je fakt, že pro někoho tahle berlička je doživotní a bude ji stále potřebovat a dokud ji bude potřebovat, bude tu i Pandora se svými lekcemi. Takžeco mi z toho vyplývá? Že to nemá efekt, neboť pro jisté osoby je to stále potřeba.

.....a hlavně pro tebe, Zklamaná, protože s ikskou jste jediné, kdo tady pořád téma Pandory a školiček otvírá a vrací se k němu.:D  Njn, berlička, to víš...bez té se zřejmě neobejdeš. Jak zaseklá gramofonová deska....:)

no a co má jako být? Že já s ikskou (ani ji neumíš správně napsat?) tady rozvíjíme nějakou debatu a tebe to irituje, za to ani jedna z nás nemůže. Téma "školiček" (by mě zajímalo, proč se nad tou zdrobělinečkou nedurdí Somaia :P) se asi bude stále otvírat, je tu na prvním place a na očích, takže jako můžu napsat názor na cokoliv, mohu ten názor napsat i na právě tohle. Proč bych nemohla? Že mi to zrovna ty přikážeš? Jakým právem? Nad politikou se taky kdekdo rozepisuje a píše názory a rozhodně nejsou shodné s politiky - proč bych měla zrovna já, nebo xxxx, nebo kdokoliv jiný mít na tohle téma stejný názor, jak zakladatelka, či její stoupenci/stoupenkyně? Naopak - tím, že se tu o tom kolikrát mluví by měla být pro zakladatele zpětná vazby (poukud ví a chápe, co to je) a podle toho se dál rozvíjet. Ale že tu zpětnou vazbu nebere, či nevnímá, má to dopad takový, jaký má. Rozporuplný.

Vanilka69 napsal(a):

Vanda o mě nepíše lži, ty ano.

ano? kde?

Zklamaná napsal(a):

Vanda napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Svoje nářky na to, že jsi tu citována obrať směrem k Vandě - kdyby ona si dala pozor na to, co píše a nenamontovala by pro ukázku svých názorů do svého psaní tebe a mě, byl by klid po pěšině....

Jako že odpovědnost za to, co píšeš, nesu já? :D

NO samozřejmě Vando - kdyby sis svoje teorie ohedně toho, jak co udělala Zklamaná nebo Vanilka nechala pro sebe, nemusela se tu ani jedna z nás na toto téma dál rozepisovat. takže ano - odpovědnost za to neseš ty - jestli nevíš, jak to myslím, tak nad tím chvilku popřemýšlej ;)

NE, tak to pozor! :D Nenesu žádnou odpovědnost za psaní, názory a projevy jakýchkoli jiných lidí, jen za ty moje.  Co píše kdokoliv jiný je čistě jeho věc a jeho odpovědnost. Včetně tebe. To jsou ale všeobecně známé skutečnosti, víš?
Měj se. Papa.

Zklamaná napsal(a):

Vanilka69 napsal(a):

Vanda o mě nepíše lži, ty ano.

ano? kde?

už jsem to psala, viz příspěvek 509...  kdo nechce slyšet, neslyší, kdo nechce chápat, nepochopí, tím se ale odpovědnosti za své chyby nezbaví...

Vanda napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Vanda napsal(a):

Jako že odpovědnost za to, co píšeš, nesu já? :D

NO samozřejmě Vando - kdyby sis svoje teorie ohedně toho, jak co udělala Zklamaná nebo Vanilka nechala pro sebe, nemusela se tu ani jedna z nás na toto téma dál rozepisovat. takže ano - odpovědnost za to neseš ty - jestli nevíš, jak to myslím, tak nad tím chvilku popřemýšlej ;)

NE, tak to pozor! :D Nenesu žádnou odpovědnost za psaní, názory a projevy jakýchkoli jiných lidí, jen za ty moje.  Co píše kdokoliv jiný je čistě jeho věc a jeho odpovědnost. Včetně tebe. To jsou ale všeobecně známé skutečnosti, víš?
Měj se. Papa.

pozor? Na co? :lol: sorry, ale to bylo to první, co mě při tom tvém POZOR napadlo :lol:
Pokud neneseš zodpovědnost, tak se pak nad jinými názory nepozastavuj. Jinak mimochodem - tvůj názor vyprovokoval další názory - bohužel ne totožné s těmi tvými. To je diskuze - a pokud nedokážeš ustát své vlastní názory a projevy, a následně reakce na ně, tak na sobě víc zapracuj. Měj se. Pa pa pa ;)

Vanilka69 napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Vanilka69 napsal(a):

Vanda o mě nepíše lži, ty ano.

ano? kde?

už jsem to psala, viz příspěvek 509...  kdo nechce slyšet, neslyší, kdo nechce chápat, nepochopí, tím se ale odpovědnosti za své chyby nezbaví...

Takže lži jsou, že si dala nůž na krk dle mého názvosloví, kdežto lež není, že jsi dala muži vybrat - ona, nebo já - ve trojce si žít nechtěla.

Zklamaná napsal(a):

Vanilka69 napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

ano? kde?

už jsem to psala, viz příspěvek 509...  kdo nechce slyšet, neslyší, kdo nechce chápat, nepochopí, tím se ale odpovědnosti za své chyby nezbaví...

Takže lži jsou, že si dala nůž na krk dle mého názvosloví, kdežto lež není, že jsi dala muži vybrat - ona, nebo já - ve trojce si žít nechtěla.

ne, ale pokud jsi z mého příspěvku 509 nepochopila, jaké lživé info jsi o mne napsala, tak s tím já nic neudělám. Snad jen zopakuji:

kdo nechce slyšet, neslyší, kdo nechce chápat, nepochopí, tím se ale odpovědnosti za své chyby nezbaví...

Vanilka69 napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Vanilka69 napsal(a):

už jsem to psala, viz příspěvek 509...  kdo nechce slyšet, neslyší, kdo nechce chápat, nepochopí, tím se ale odpovědnosti za své chyby nezbaví...

Takže lži jsou, že si dala nůž na krk dle mého názvosloví, kdežto lež není, že jsi dala muži vybrat - ona, nebo já - ve trojce si žít nechtěla.

ne, ale pokud jsi z mého příspěvku 509 nepochopila, jaké lživé info jsi o mne napsala, tak s tím já nic neudělám. Snad jen zopakuji:

kdo nechce slyšet, neslyší, kdo nechce chápat, nepochopí, tím se ale odpovědnosti za své chyby nezbaví...

tak fajn, sice jsem o té milence pod stromečkem už nechtěla psát, ale patrně narážíš na toto...že jsi o ní tedy nevěděla a já napsala, jak je to možné, mít milenku takhle hezky zabalenou jak dáreček pod stromkem. Takže asi ty také neslyšíš a nevnímáš - pouze to, co chceš. Psaal jsem, že jsem celé tvé story nečetla....chytrý bypochopil, že když celé nečetla, neznám plné detaily. Teprve z dalšího tvého příspěvku vím, že si ještě nevěděla, že tvá kamarádka je tak super, že ti oprašuje minimálně 9 měsíců manžela...a jak dlouho ještě po akci se stromečkem a balením dárků?...hnusný, viď? Já totiž až moc dobře čtu a sice předtím jsem měla napsaný hodně peprný příspěvěk na tvou adresu, chtěla jsem tě šetřit.... a věz, že i teď si hodně dávám pozor na klávesnici, co moje prsty píší...protože to, co bych strašně ráda napsala (a nebylo by to sprostý - já nepíšu sprostě), tak stejně by to kdokoliv mohl vyhodnotit jako echt silný útok na tebe a toho já se raději zdržím. Ale jestli už tohle téma nechceš rozebírat, tak už raději nic nepiš, protože jak víš, musím mít poslední slovo ;) A jestli nepochopíš, co tím chci naznačit, tak se klidně znovu pus't do psaní.... ;)

Podívej, prosila jsem tě o jediné a nemám problém tě poprosit znova: nepiš o mém životě, nepiš o tom, co jsem prožila. Důvod je jediný: Můj příběh znáš jen povrchně a zkresluješ fakta a píšeš lži.

Tvůj názor na mě a na to, jak život řeším samozřejmě vítán je.

A víš, já už těžce nacházím smysl patlat se v události tak nečerstvé. (Tím myslím svůj osobní příběh). To ale neznamená, že mě to nějak zraňuje nebo naopak nepomáhá.

Upřímně, dneska už nic z toho za hnusné nepovažuji. A dokonce už to pro mne není ani nepochopitelné jako dřív.

O tom, že mě chceš šetřit (mimochodem díky, BI), nepíšeš poprvé, zřejmě v tobě ty pocity vzbuzuji.  Nevím, čím jsem si to zasloužila, protože nemůžeš tušit, co mě ublíží a co ne.

Takže je to tak jako u každého, píšeš tak jak píšeš, především sama kvůli sobě.

Vanilka69 napsal(a):

Podívej, prosila jsem tě o jediné a nemám problém tě poprosit znova: nepiš o mém životě, nepiš o tom, co jsem prožila. Důvod je jediný: Můj příběh znáš jen povrchně a zkresluješ fakta a píšeš lži.

Tvůj názor na mě a na to, jak život řeším samozřejmě vítán je.

A víš, já už těžce nacházím smysl patlat se v události tak nečerstvé. (Tím myslím svůj osobní příběh). To ale neznamená, že mě to nějak zraňuje nebo naopak nepomáhá.

Upřímně, dneska už nic z toho za hnusné nepovažuji. A dokonce už to pro mne není ani nepochopitelné jako dřív.

O tom, že mě chceš šetřit (mimochodem díky, BI), nepíšeš poprvé, zřejmě v tobě ty pocity vzbuzuji.  Nevím, čím jsem si to zasloužila, protože nemůžeš tušit, co mě ublíží a co ne.

Takže je to tak jako u každého, píšeš tak jak píšeš, především sama kvůli sobě.

Vidíš - děláš pořád to samé...já už byla dávno zticha, ale ty tu pořád o něco žádáš, když by tě mělo dávno trknout, že bych už dávno mlčela, pokud bys sama neměla tu potřebu se stále v tom pitvat. Pitváš a rozebíráš, co jsem napsala a nenapsala. Nedělej to...co takhle se pro jednou držet toho oblíbeného" nedělat momentálně nic" ;)

Joo, asi ve mě vzbuzuješ něco, co mě nutí se držet, abych ti neuštědřila nějakou tu ránu, byť slovní....asi že cítím, že ač si jednala stejně, jak já, obě jsme ten "nůž na krk položily" s jinou razancí ;)
S poslední větou souhlasím - cítíš to také tak? ;)

zklamčo, co tě na vanilce pořád tak sejří ...

Co si nechat ty kuchyňské pomůcky na ten účel, k jakému byly vyrobeny?

Zklamaná..ty jsi mužského pohlaví?
od začátku je mi na tobě něco divné. Toto by mnohé vysvětlovalo (nic ovšem proti mužům).

Zklamaná napsal(a):

Wiki napsal(a):

A když jsem se dostala k babinetu, zejména k Pandořině poznatkům hozeným  sem, věděla jsem, že jdu správně. Moje získaná teorie se ztotožnila. Proto, za sebe říkám, chce-li někdo na sobě pracovat, tak Pandořina škola, lekce, spoluúčast (nazvi si to jak chceš) je přinejmenším vhodná. Samotná hojná a opakovaná účast na oněch školičkách je samovypovídající.
Já jsem tam nebyla - jsem samouk. Kdybych se k babi dostala ve fázi aktuálního problému, jela bych také.
Tím vším jsem chtěla říct, že s tvým názorem o školičkách nesouhlasím a naopak je i Pan oceňuju.

ano, pouze teorie a možná tak vlastní přesvědčení, že si se změnila - do té doby, než přijde praxe a naplno se opět ukáže podstata vlastností, které si umělým přesvědčováním chtěla měnit.

Jaká teorie? :co:
Já žiju!
.. a to když dovolíš, zcela prakticky....a docela dlouho...:D

Podľa mňa je Zklamaná Aštar Šaran! ;)

Wiki napsal(a):

Zklamaná..ty jsi mužského pohlaví?
od začátku je mi na tobě něco divné. Toto by mnohé vysvětlovalo (nic ovšem proti mužům).

BINGO!? :lol:

Ps. dopisuji - zajímaly by mě tvé myšlenkové pochody k právětomuto úsudku, či názoru....dozvím se to?

Selima napsal(a):

Podľa mňa je Zklamaná Aštar Šaran! ;)

Pročpak si právě zrovna tohle myslíš? Já jen na okraj, když už něco "plácnu" měla bych to taky umět zdůvodnit....aby to nebylo jen plácání, ale mělo to alespoň nějakou tu logiku ;)

Zklamaná napsal(a):

Wiki napsal(a):

Zklamaná..ty jsi mužského pohlaví?
od začátku je mi na tobě něco divné. Toto by mnohé vysvětlovalo (nic ovšem proti mužům).

BINGO!? :lol:

Ps. dopisuji - zajímaly by mě tvé myšlenkové pochody k právětomuto úsudku, či názoru....dozvím se to?

Někde jsi používala mužský rod ( asi nechca? ):)

Zklamaná napsal(a):

Selima napsal(a):

Podľa mňa je Zklamaná Aštar Šaran! ;)

Pročpak si právě zrovna tohle myslíš? Já jen na okraj, když už něco "plácnu" měla bych to taky umět zdůvodnit....aby to nebylo jen plácání, ale mělo to alespoň nějakou tu logiku ;)

To je asi najvyššie postavený mimozemšťan, akého ja poznám... :gloria: A ja dám dosť aj na pocity, nielen  na logiku.  ;)

Trosku vam sem vstoupim se svym problem  - mne je 28, pritelkyni 27, jsme spolu uz 7 let, pro oba to byl asi prvni vazny vztah.  Vztah tak nejak bezproblemove sel, myslel jsem ze se milujeme ale zjistil ze pritelkyne je cca 8 mesicu zamilovana a neco ma s kolegou z jeji prace. Po te co jsem to zjistil se to ve mne samozrejme promitlo - k prvotnimu soku, totalnimu vnitrnimu vybuchu, zklamani a depresi  se pridala paradoxne moje zvysena aktivita :-) - muj zajem o pritelkyni je zjevny - takova nova zamilovanost. Ona o tom ze to vim asi nevi, ale z me zmeny chovani muze neco tusit. Resim otazku zda to natvrdo otevrit nebo nejak naznacit ze to vim ci tusim anebo zvolit vyckavaci strategii snazit se byt "idealnim" partnerem a verit ze jeji zamilovanost pomine.

Co vy na to?

Jujin napsal(a):

Trosku vam sem vstoupim se svym problem  - mne je 28, pritelkyni 27, jsme spolu uz 7 let, pro oba to byl asi prvni vazny vztah.  Vztah tak nejak bezproblemove sel, myslel jsem ze se milujeme a ted jsem nahodou zjistil ze pritelkyne je cca 8 mesicu zamilovana a neco ma s kolegou z jeji prace. Po te co jsem to zjistil se to ve mne samozrejme promitlo - k prvotnimu soku, totalnimu vnitrnimu vybuchu, zklamani a depresi  se pridala paradoxne moje zvysena aktivita :-) - muj zajem o pritelkyni je zjevny - takova nova zamilovanost. Ona o tom ze to vim asi nevi, ale z me zmeny chovani muze neco tusit. Resim otazku zda to natvrdo otevrit nebo nejak naznacit ze to vim ci tusim anebo zvolit vyckavaci strategii snazit se byt "idealnim" partnerem a verit ze jeji zamilovanost pomine.

Co vy na to?

Založ si nové vlákno..

Co já na to..... A jak se chová přitelkyně?Plánujete společně věci...třeba dovču atd?
K tomu tučně: pokud nevíš na 100%....asi bych to nechala, ale podle i toho chování své přítelkyne.Ale nepiš, že by se změnila, chodila pryč, nekomunikovala...

To Kerrin:

Vim to na beton :-) teda spis :-((((maniodepresivni stavy, asi to znate)

No chova se normalne, planujeme atd. Kdyz si to ted promitnu zpetne tak u ni vidim zmenu chovani v uplynulych mesicich - vice podrazdena, co se tyce soucasnych projevu, neznosti a projevy lasky ode mne prijima normalne (ne chladne). Ale jasne si vsimam ze jakmile nekam odejdu uz startuje komunikace po netu, stejne tak chvatne zavirani chatu kdyz se vracim, podzdni ranni navraty z vecirku, prescasyv praci atd.

Nemyslim si ze by me prestala mit rada, ale jen proste hledala a nasla co spousta jinych tady - vasen, vzruseni, mozna porozumneni a neco "noveho", nepoznaneho. Je otazkou zda se otevrene stavidlo da opet zavrit anebo proste plati dvakrat nevstoupis do stejne reky a proste nema cenu se tady dal trapit. V nasem vztahu nikdy proste nebude vzruseni a zamilovanost jako na zacatku, tak je to proste potreba brat. Laska ano ale jina nez milenecka. Pokud ale ona poznala ted tu ohromnou silu co dokaze novost - zamilovanost, tezko se ji bude smirovat s tim co muze nabidnout stabilni dlouhodoby vztah, no nevim. Je mne to lito .... :-(

Jijine,

Píšeš to přesně, ten poslední odstavev, ale stím těžko něco uděláš, pokud je zamilovaná.
Jistě tě to trápí, ale jak to říct....je to zatím tvá přítekkyne, nejste manželeé, děti také nemáte.
A když už třeba začala takto, ta se podívej co ti váš vztah dává. Vázaní určitě na sebe nejste (majetek at)
Sám máš možnost to vyřešit a nebo to nechat být tak jak je, jen záleží jak to zneseš, ale myslím že podstatně lépe se končí vztah, když v tom nejsou děti a manželství, ale to víš....je to na tobě.

Zalozil sem ke svemu problemu novou diskuzi, tak se tady loucim.

O: pro manželství teda není moc dobré být co druhý týden někde na druhém konci republiky.Do nového vztahu tedy dost možná taky nahnala tvého muže i tak častá samota a příležitost,která jak známo,dělá zloděje.