Dobrý večer,
chodila jsem na zdejší fora kdysi když jsem měla problémy v dlouhodobém vztahu, který se pak rozpadl. Kdybych tehdy tušila, že tyto problémy budou v mém životě jednou těmi spíš menšímy... Myslela jsem si, že už jsem se konečně vyhrabala z nejhoršího, zůstala jsem sama s dvěma dcerami, 12 a 15 let, se starší dcerou jsme dělaly stejný koníček- jezdíme na koních, ona už i trochu závodně(připravovala se na letošní sezonu) a mladší trochu tancuje, sportuje a často s náma jezdila ke koním, které má moc ráda, má tam spoustu kamarádů, jen se ještě neodhodlala moc jezdit(spíš občas povozit).
Ale osud zřejmě má jiné plány- starší dcera 25. prosince po automobilové nehodě při cestě na půlnoční zemřela.... 20.ledna by měla 16 let. Všechno se mi obrátolo na ruby, kdyby nebylo pár opravdu dobrých kamarádů asi bych to nezvládla, vlastně ještě nevím jestli to zvládnu, někdy to jde....ale někdy mi připadá, že můj život skončil. Nebýt mladší dcery, která je úžasná, samozřejmě smutná ale snaží se mě spíš rozveselit nevím. Měly jsme společné zájmy, kamarády, přátele, známé, její cíle byly i mými, chodily a jezdily na stejná místa, bavily se se stejnými lidmi , prostě všechny tři jsme byly takové spíš kamarádky.... Ze začátku jsem měla spoustu lidí kolem sebe a hodně činnosti ale ted se musíme vrátit do běžného života a mě připadá že čím je to dýl tím je to horší... všude ji vidím, čekám až vpadne domů jak velká voda, odmlouvání  i společné diskuze mi strašně chybí.... nevím jak daleko to dojde...

Vím že žádná slova ti nepomohou :pussa:
Buď silná,věnuj se sobě,své mladší dceři a koníčkům,které vás pojí a pojit mohou. Vím,že je to pro tebe horzně těžké a strašné,ale musíte žít dál,obě i s mladší dcerou.
Myslím na tebe.

.... žij.... tvá dcera by to chtěla.... žij jako když byla s tebou, milovala tě i přes občasné neshody, žij dál, plň sny, které jste měly, žij, protože jsi byla pro ní nejlepší máma... žij... tak aby na tebe mohla být tvá dcera hrdá, žij tak aby mohla říct tam někde: tohle, je moje máma....

taky mám svého andílka... nepřebolí to, jen táhnu káru dál a sním .....

nevím co napsat,drž se ještě k vůli dceři,pořidte si pejska,at se něco kolem vás děje a chod sem,když budeš doma sama :par:

Snažím se , vše od té doby dělám tak jak si myslím, že by se to jí líbilo...od posledních věcí, co můžeme pro blízkého udělat až po každou maličkost..... jejího koně, kterého nade všechno milovala a přizpůsobila mu vše si právě dneska odvezla nová majitelka, moc dobrá kamarádka, která měla ráda dceru i ho a bude se o něj dobře starat( já bych na něm jezdit nemohla....), z toho mám dobrej pocit, nejhorší jsou zdánlivě obyčejné situace...cesta domů, večerní televize a tak...

cilka to napsala tak, že není co dodat....

Jani :pussa:

jane, také jsem mměla koně, to že jsi mu sehnala majitele, který ho měl rád už dřív, je opravdu moc dobře.
to muselo být opět moc bolavé, protože mezi jím a dcerkou musel být moc krásný vztah.
nebudu ti psát, že jsi statečná... nedostala jsi na výběr, není to statečnost, je to prostě obrovské neštěstí, které těě zasáhlo na tom nejbolavějším místě. Žádná máma, žádný člověk na světě, nedokáže pochopit, co prožíváš, jen ti, kteří prošli tím samým. Není důležité, že tvá dcera zemřela při nehodě, ani kolik jí bylo, důležité je jen to, že jsi neměla čas. Ten nedostatek času, kdy můžeme aspoň říct - mám tě moc ráda, ta chvíle kdy si uvědomuješ, že tě opouští, ti byla odepřena. Tohle moc bolí... Bude to trvat moc dlouho, než se ta bolest nebude podobat koupeli v rožžhaveném oleji, s rozřezanými a solí vysypanými ránami. Každá procházka stejným místem se změní v muka, na každém rohu uslyšíš její smích.... Je to strašně smutné, ale jen ty tohle můžeš změnit. Můžeš a budeš nadávat, zuřit, hledat viníka, kohokoli ale hlavně viníka, budeš nenávidět svět, časem ti přijde, že sousedé si šeptají.....
Choď sem, piš.... piš vše, nadávej na celý svět, zuř... nenechej tu bolest v sobě, bohužel ji musíš prožít ale když tě zasáhne, vypiš se. Je tu spousta lidí, kteří tě podrží, třeba ti napíšou nějakou blbost, ale i ta blbost drží nad vodou. Tvé následující týdny budou těžké, ale nemusíš na ně být sama, můžeš mít spoustu virtuálních přátel.
Zatím prostě žij... nech to všechno sebou projít, ono by to stejně tebou dřív nebo později prošlo, když budeš chtít brečet, breč. Když budeš mít chuť něco rozkopat, rozkopej to, dělej cokoli aby ta bolest v tu chvíli mohla ven. Když budeš chtít si s dcerkou povídat, povídej si s ní, třeba si zapal svíčku, vyhraď si svou chvilku, kdy tě nikdo nebude rušit a povídej si. Dělej vše co se tobě bude zdát správné, protože když ty to budeš jako správné vnímat, tak to správné je.
Hodně sil, holka, bolest jednou přebolí, ale ránu si poneseš dál. Dá se s ní být, jde to...

Děkuji cilko, tvoje slova jako bych napsala já, jen to tak neumím.....zaráží mě to že zatím jsem neměla nejmenší chuť hledat viníka ani zuřit...možná to přijde nevím, nepřipadá mi že by mi pomohlo shodit na někoho vinu, jelo jich v autě 5 a 4 jsou mrtví...naco někoho vinit, nepomůže mi to, dceru mi to nevrátí.... zatím mě utěšuje že jela s nejlepší kamarádkou se kterou byly jak dvojčata, společně dělaly úplně všechno, a s kamarády se kterými byly rády, zemřeli ve chvíli kdy byly šťastní. Všechny jsem znala nebo znám, chodíme jezdit do malé vesničky kde se holky i bavily, chodily za klukama......byly jsme tam denně , hlavně ona. Je pravda, že mě potěšilo že taková vesnice, v podstatě vzala holky za své a snaží se všichni pomáhat jakýmkoliv způsobem. Vážím si toho... Nechci od ničeho utíkat, dcera hodně fotila, mám kvanta fotek, měla internetové stránky...občas jen tak sedím a prohlížím, nemůžu se odtrhnout...

Jani, jsi statečná. Mám taky dcerku, i syna. Musí být velmi těžké to, co prožíváš.

To je moc smutné a je mi to líto, tím spíš, že tvoje dcera byla obětí nehody, kterou sama nezavinila. Byla v nesprávný čas na špatném místě.
Jedná se nejspíš o tu nehodu, při níž zahynulo několik mladých lidí...Možná by ti v nejbližší chvíli pomohlo setkat se s příbuznými těch ostatním obětí a popovídat si s někým, kdo prožívá to samé,co ty.

V únoru to bude rok, co můj manžel přišel o bratra (32let) a manželovi rodiče o syna. Také odešel bez rozloučení, protože s tím nikdo nepočítal.Nebyl obětí dopravní nehody,ale trestného činu.
Vím, že ti dnes připadá těžké a zbytečné žít, ale stále platí, že nejlepším lékem je čas.Nedá se s tím vyrovnat, ale dá s tím naučit žít.
Držím ti palce,abys to všechno zvládla a abyste si byli s mladší dcerou vzájemnou oporou.Je jisté, že ona prožívá to samé co ty, jen se snaží ti to ulehčit.

Jani, brečím si tu s Tebou. Je mi to moc líto, nic víc se nedá říct. Jak už psala Cilka, pokud chceš a můžeš, vypiš tu svou bolest třeba sem na Babinet, někdy se stává, že své pocity umíme lépe sdílet s lidmi, které neznáme, nevím... hodně sil, tobě i dceři.

Ach bože....chraň mě před takovou ztrátou.........Jane, tady je každá útěcha málo - a všechny naše bolístky a stížnosti najednou vybledly..vyšisovaly......
Jediné, co může pomoci tobě je čas a možná malinko to, že tu pláčeme s tebou :grater::grater::pussa::grater:

Ne ne ne, takové věci by se stávat neměly. A přesto se stávají.
Vždyť je to to nejhorší, co může člověka-mámu potkat. Na to není co říct.
Jen, že je mi to strašně líto.
Každé slovo je TAK MÁLO. Ach jo.
Posílám sílu, aspoň kapku.
Pane Bože, to je tak strašné... :(

cilka napsal(a):

.... žij.... tvá dcera by to chtěla.... žij jako když byla s tebou, milovala tě i přes občasné neshody, žij dál, plň sny, které jste měly, žij, protože jsi byla pro ní nejlepší máma... žij... tak aby na tebe mohla být tvá dcera hrdá, žij tak aby mohla říct tam někde: tohle, je moje máma....

taky mám svého andílka... nepřebolí to, jen táhnu káru dál a sním .....

Taky já mám svého andílka tam nahoře a jak píše cilka, tak stejně to cítím.
Zůstane v Tvém srdci a dělej vše tak, jako by se na Tebe dívala z vrchu a měla radost, že žijete s dcerou život (jen trochu jiný, než ona). Věnuj se své dceři, jak to nejvíce jde-čas tu největší bolest zahojí, jen vzpomínky zůstanou....bude to dobré, chce to jen čas a smíření. :pussa:

Jani, takhle na podzim skončil syn od mojí známé, krásný veselá dvacetiletý chlapec, plný síly, šel na rok pracovat a potom si chtěl financovat dtudium, aby ji nezatěžoval, zabil se cestou z práce, ta beznaděj byla a je velká, mají ještě dceru a byla to jediná spása. Zaměř se také na své druhé dítě, možná by stálo za to uvažovat o stěhování, cítím s Tebou, člověk neví , kdy ho může něco takového potkat. Dnes jsme zdraví a zítra, kdo ví. Každá hezká chvilka v životě bývá vykoupená hodinami toho zlého.

Jane, naše tělesná skořápka je strašně křehká a proto jsou takové tragické události součástí života  každého člověka. Kdysi jsem byla svědkem jak mladá 18-ti letá  krásná dívka plná života a vitality skočila rozverně  po hlavě do bazénu a tím se její život ukončil. Souhlasím s ostatními, že je strašně obtížné v tu chvíli hledat slova, která by potěšila a pohladila v bolesti. Předčasný odchod milovaných osob je pro každého životní lekcí, jejíž záměr se dá hodnotit až s odstupem času .. lekce nám hodně vezme ,ale také něco důležitého dá.
V tuto chvíli jsem si jistá, že máš svého osobního anděla na kterého se budeš moci obracet s důvěrou a láskou. Hodně síly a přeji ti z celého srdce, aby to, co se ti stalo bylo tím nejtěžším v tvém životě  a aby se už nikdy nikdy nestalo  nic zlého.

Taky tu brečím, když jsem si to přečetla. Říká se, že ztráta dítěte je asi to nejhorší, co může člověka potkat. Sama děti nemám, tak si to asi nedokážu plně představit.
Potkala jsem pár lidí, kteří tím prošli a cítila jsem z nich tu bolest. Ale zároveň mě přišlo, že to utrpení je i nějak posílilo, prohloubilo.
Tohle mi pokaždé připomene, jak je důležité, abychom naše blízké nebrali samozřejmě, protože nikdy nevíme, jestli je nevidíme naposledy.
Jak je důležité říkat našim blízkým, že je máme rádi a snažit se ten čas s nimi strávit tak, abychom si pak nikdy nemuseli vyčítat, že jsme se jim mohli více věnovat.
Jane, přeju hodně síly a lásky, aby jsi tohle období zvládla.

To jane.sm - je mi velmi líto, co si musíš prožít, život je  k nám někdy velmi krutý. A jestli chceš najít odpovědi na své  otázky, pochybnosti a jak vůbec v této těžké životní situaci vše zvládnout , tak si otevři stránky www.dlouhacesta.cz. Nebo vyjeď do záhlaví tohoto fóra a pod žlutou lištou je link Dlouhá cesta.

Je to občanské sdružení velmi ochotných lidí, kteří mají stejný osud jako ty. Přišli o své dítě. Toto sdružení založila paní Martina Hráská, mimochodem výborná máma, která také přišla o dítě a snaží se tak za pomocí odborníků a ostatních rodičů pomáhat rodičům, kteří mají stejný osud (pořad na ČT  Přežili jsme svoje děti, najdeš v archivu). Jistě u ní najdeš pomoc a také odpovědi na své pochybnosti.

Hezký den přeji

jane.sm vydrž prosím, já vím jak ti je. To ti sice nepomůže, ale vydrž.

jane.sm, je mi moc líto, že procházíš takovou bolestí. Já před 13.lety přišla o svou první lásku. Dlouhou dobu jsem se trápila otázkami PROČ, ale nikdy jsem nenalezla odpověď. Strašně mě bolela ta beznaděj, to že jsem se nemohla "rozloučit", přesto vím, že on je pořád se mnou a dohlíží nejen na mě, ale i mou rodinu.
Jeho maminka je má druhá máma a kamarádka, nesly jsme to všechno spolu. Ona měla pouze jeho, o to je to pro ní těžší. Vše už ti napsaly holky, věnuj se své dceři a žij tak, aby na tebe byla dcerka hrdá. Ona je tu pořád s vámi a ty i tvá mladší musíte jít dál.
Jsme s tebou :pussa:

Když čteme o smutku někoho druhého,
hrnou se nám slzy do očí pro smutky vlastní...
Pro kamaráda, který odešel navždy,
a taky pro děti z rozvedeného manželství.

Nejvíc si po letech vybavuji svůj hněv.
Jak jsem kvůli svému smutku zatvrdil své srdce,
jak jsem nenáviděl všechno a všechny kolem,
šlapal vztekle i po mravencích na cestě...

Čas vykonal své a tak bych dnes už vědomě
na žádného živého tvora nešlápnul...
Mravenec na pěšině se pro mne stal připomínkou
mých chybějících blízkých.

Vidím mravence na cestě a mně se vybaví jejich tvář.
Přeji mu šťastný život, jako ho přeji jim.
Lék na smutek jsem nenašel. Našel jsem však způsob,
jak se radovat z jiných věcí, které naplňují náš život.

To je to, co se vyplatí hledat.

jane.sm,
brečím s tebou...
Mně se moje druhé dítě ani nestihlo narodit, a i to mě pořádně vzalo.
Myslím na tebe, a přeju moc síly. Ať zažiješ s druhou dcerou hodně radosti a štěstí, ta starší bude pořád s vámi.
Mně provází dědeček, od jeho náhlé smrti dodnes. A i teď, když za mnou občas "zajde", třeba ve snu, jsem ráda a ráda si ho připomínám.
Nechala jsem ho odejít, rozloučila se s ním, přesto mě vlastně neopustil.
Myslím na tebe.

Jane.sm, těžko najdu slova, která by vyjádřila co bych ti říct chtěla a vůbec nenajdem slova kterými bychom tě utěšili, ale určitě můžu za všechny tady na Babinetu nabídnout, že  tu kdykoliv najdeš podporu a budeme se snažit ti dát  pocit že nejsi sama...........
myslím na tebe.

Jane, jakákoliv slova útěchy jsou slabá......opět jsi nám tady všem, podobně jako Estelka připomněla, že máme užívat každé chvilky našeho života a netrápit se zbytečnostma.
Já osobně mám tu "výhodu", že věřím ve vesmírné zákony a k nim patří i zákon karmy.Člověku tato víra sice nezmírní prožívání bolesti z odchodu blízkého člověka, ale dokáže se s tím líp vypořádat. Myslím, že i Tvá dcera, když byla duší, věděla do čeho jde, věděla, že prožije krátký, ale třeba o to plnohodnotnější život. Nic se neděje náhodou a třeba si svůj osud vybrala záměrně, aby učinila tu zkušenost a aby něčemu naučila i lidi okolo sebe. Jane, věř, že se se svojí dcerou opět setkáš. Třeba v jiném těle a v jiném životě, ale její a Tvoje láska Vás spojuje i nadále, nejsou žádné vzdálenosti ani hranice. Přeji Ti hodně síly, pokory a lásky.

Milá jane.sm...

Nebylo Ti přáno, aby sis užila dcerku déle. Abys viděla její svatbu, chovala její děti. Abys měla radost, jak si vede v životě, do kterého jsi ji určitě dobře připravila. Protože podle mě jsi fajn máma.
Někdy se stane, že přijdeme o někoho, koho jsme milovali. Zůstane po něm prázdno a my je neumíme vyplnit. Připomínají nám ho maličkosti, běžné denní situace, jeho věci, které nedokážeme vyhodit či rozdat. Prožíváme svůj žal a nedokážeme pochopit, jak nám to ten náš človíček mohl udělat. Odejít, aniž by řekl...už se nevrátím. Je spousta životních okamžiků, které způsobují tak ošklivé změny. Stačilo jenom být jinde. Nebo vyjet později. Je hodně lidí, kteří během pár minut odejdou do nenávratna a nic se na tom nedá změnit. Ty odchody jsou tragicky zbytečné. Oni nebyli nemocní a mohli žít...
Všichni se Ti snažíme svým psaním ulehčit ve Tvém trápení. Doopravdy pochopit Tě může jen někdo, kdo podobné peklo zažil.
Mé dceři bylo šestnáct, když jsem vážně onemocněla. Tolik jsem se bála, že se nedočkám její maturity. Věděla jsem, že na mě visí. Viděla jsem, jak je vyděšená z toho, co nás potkalo. Nedokážu si představit, kdybychom jedna o druhou přišly.  Neplánovala jsem ji. Věděla jsem, že mě zase čeká mizerné těhotenství s nejistým koncem.
Víš, jane.sm, i když jsi dceru užila krátkou dobu, buď za to vděčná, žes ji měla. Možná, že by ji čekalo v životě mnoho starostí a Ty by ses trápila, že jí nemůžeš pomoct. Zkus to vzít, jak to je,  tak, že to prostě mělo být. Že její čas tady vypršel. Věř tomu, že ona je v duchu s Tebou. Že je blízko, i když ji nevidíš. Že se Ti o ní občas bude zdát a zmírní to Tvůj stesk. Moc Ti držím palce. Kalupinka.

Děkuji všem za všechna povzbuzení a slova útěchy........ vážím si toho že i v dnešní době jsou lidičky co dokáží jiným pomoct jen proto že chtějí a snaží se ulehčit jiným třeba jen svým názorem nebo zkušenostmi- myslela jsem si, že už takových moc není..... spletla jsem se a jsem moc ráda.
Znám se skoro se všemi rodiči ostatních kamarádů co tam zůstali..... maminka nejlepší kamarádky mé dcery je i má spolužačka od základky a kamarádka.... známe se už odmalička, chodily jsme spolu i na střední a kamarádství našich dcer jako by bylo pokračováním toho našeho  ......
Vím že by i moje dcera (myslím že můžu zveřejnit že se jmenovala Lucka- líp se mi píše jméno než jen dcera) nechtěla aby jsme všichni zahodili svůj život, nechci to udělat, snažím se vše udělat podle toho, jak by to chtěla a vím, že já jsem ji znala nejlíp.... byla smíšek, úsměv k ní patřil, energická, plná života , cílů a uměla kvůli tomu opravdu dřít ať už fyzicky nebo jinak. Měla svůj cíl a šla za ním, ale nikdy za cenu kamarádství, zrady nebo na úkor někoho, koho měla ráda ať už jsem to byla já, rodina nebo nejmilejší koník. Když byla postavená před to vybrat si, nikdy nezahodila něco na čem jí záleží pro něco z čeho by mohla něco mít..... jsem na ni hrdá!!
  Byla už skoro hotový člověk se svými názory, kolikrát mě překvapila tím jak na věci nahlížela.... 
Zůstalo strašné prázdno..jako by část mě odešla někam a měla se vrátit, ale už nikdy se nevrátí...nevím jestli mě chápete asi se to opravdu nedá pochopit, pokud to někdo nezažije.

Život je prostě mnohdy těžký. A nespravedlivě krutý k těm, co si to nezaslouží. Musejí odejít, když nikomu nic zlého neudělali - naopak - byli by druhým moc potřební pro to dobro, co měli v sobě. A zatímco jiní vrstevníci třeba tropí škody, výtržnosti a hádají se doma s rodiči, tady jsou a přivádějí svoje blízké denně do nepříjemností. Fetují, pijí, flinkají se životem bez kloudných zájmů, makat nechtějí, je to prostě někdy nepochopitelné...

moc bych si přála aby moje máma na mne někdy byla hrdá, ale nebyla, byla jsem jí na obtíž, byla jsem pro ní spratek, co jí zničil život.
chápu tvé prázdno, je to prostě ....prázdno.... :grater:

Taky jsme se občas hádaly, to je asi normální, nikdy nemůžeme být nejlepší rodiče co všechno chápou když je jim těch 14-15 let......ale nebylo to často.

cilečko moje :pussa:

:offtopic: Mi jen tak napadlo při čtení, jak mluvil Gandalf s Frodem, když Frodo říkal, že měli Gluma zabít.
Spousta lidí, kteří zasluhují smrt, žije.
Spousta lidí, kteří zaslouží život, umírá.
Dokážeš jim dát život?
Tak nevynášej soudy o smrti.

už druhý den přemýšlím, Jane, čím tě trochu povzbudit..  Je to určitě strašně těžké. Snad jen, že nikdy tvá Lucka neodešla, bude pořád v tvém srdíčku, to je asi jasné..  Jen když si s ní budeš povídat,  bude to monolog.  Přeji ti hodně síly, abys to zvládla. Abyste to zvládli vy všichni.

Nedávno mi řekla jedna moc moudrá paní, že každý člověk má v životě určitý úkol nebo poslání a když ho splní, odchází, ne úpně jen se posouvá někam dál, do jakoby vyššího stupně bytí.... že v našem životě se setkáváme s lidmi různě vysoko. Taky řekla, že ví že mi to třeba nepomůže, ale.......  možná na tom něco je, chtěla bych tomu věřit.

Cilko- moc mě mrzí že jsi nikdy nepoznala takovou hrdost, jakou já cítím.... je to smutné, ale vím že to tak může být. Ale ty jsi evidentně jiná, dokážeš pomoct ostatním a to je dar, možná právě díky ne moc šťastnému dětství jsi taková jaká jsi, a to je dobře jak pro nás ostatní tak pro tebe....

Když jsme se v listopadu loučili s naší babinetí kamarádkou, paní, co vedla obřad, řekla - já jsem neodešla, jsem jen ve vedlejší místnosti. Zavolejte, a já vás uslyším. :) Někdy jsem sobecká, pláču a říkám, no jo, ale já tě neslyším. Ale pak se ztiším, a zase slyším její hlas.
Hradišťan zpívá krásnou písničku - nikdy nejsme sami, naši mrtví jsou tu s námi.

Jane, jezdím kolem toho místa a pokaždé myslím na mámy těch dětí a modlím se, abych nic podobného nemusela zažít. Nevím, co ti napsat, žádná slova asi nepomohou...... Lueta napsala, co si myslím i já. Přeji ti mnoho sil a myslím na tebe.

Byla jsem se tam podívat... někdo by řekl, že je to trápení sama sebe, ale pro mě to bylo důležité, nechci utíkat, chci si pamatovat všechno čím byla. Děkuju...

jane.sm napsal(a):

Nedávno mi řekla jedna moc moudrá paní, že každý člověk má v životě určitý úkol nebo poslání a když ho splní, odchází, ne úpně jen se posouvá někam dál, do jakoby vyššího stupně bytí.... že v našem životě se setkáváme s lidmi různě vysoko. Taky řekla, že ví že mi to třeba nepomůže, ale.......  možná na tom něco je, chtěla bych tomu věřit.

věř... i já tomu věřím, stejně jako jsem psala o tom, že moje máma mne nikdy neměla ráda, myslím si z podobného principu, jako ti řekla ona paní, že úkol mé mámy bylo posunout mne jinam. Že to nedělala schválně, že mne ráda měla, jen jinak, tak, jak já jsem pochopit neuměla.
Prostě každý máme nějaký úděl, úkol...
Kdysi se mne máma ptala jestli už vím jaký mám na zemi úděl. Já jsem o tom vůbec nepřemýšlela ale přesto jsem bez rozmyslu řekla, že ano. Ptala se jak můžu vědět jaký ten úkol je, že ona přemýšlí celý život a mně je jen ... a vím.
Řekla jsem jí: Mami, dokud jdu tak plním svůj úděl. V té době jsem byla tak stará asi jako tvá Lucinka, Jane.
Moje máma umřela před necelým rokem, též při automobilové nehodě.

jane.sm napsal(a):

Cilko- moc mě mrzí že jsi nikdy nepoznala takovou hrdost, jakou já cítím.... je to smutné, ale vím že to tak může být. Ale ty jsi evidentně jiná, dokážeš pomoct ostatním a to je dar, možná právě díky ne moc šťastnému dětství jsi taková jaká jsi, a to je dobře jak pro nás ostatní tak pro tebe....

jo, byly roky, kdy jsem se na mámu strašně zlobila, je jasné, že ani teď není pro mne maminka, to prostě nějak nejde. Ale vím, že ona mne prostě neuměla mít ráda tak ak jsem já potřebovala. Měla mne ráda tak jak uměla a pro mne to bylo málo. MOžná, kdybych to věděla už před lety, bylo by vše jiné, ale tím bych vlastně vychovávala svoji mámu.
Třeba to prostě tak mělo být, ale věř jane, že kdybych ty slova slyšela, byla bych v té době moc šťastná.

Když tak prohlížím fotky (je jich opravdu moc, holky "dokumentovaly" skoro vše a povedené pak dávaly na Lucčiny stránky, říkám si, že vlastně možná mám štěstí.....někdo odejde a nezbyde po něm skoro nic-. Já mám aspoň něco, stopu kterou mi tu nechala, snad budu umět po ní jít dál....

.... nech se vést srdcem :)

jane,Některé rány jsou povrchové a na ty stačí náplast...Tvá rána je velmi,velmi hluboká,ona se téžčasem  zahojí,ale bude to trvat hodně,hodně dlouho..a jizva stejně zůstane..
Je mi to moc líto,...nevím co bych dělala v tvé situaci..,,
nejhorší je,jak se říká,když máma přežije své děti,...Musíš být hodně silná,máš tady ještě jednu dcerunku a ta tě taky potřebuje a Lucka tu bude stále s váma...Drž se !!!!Držím ti palečky,ať vše zvládneš ty i tvá dcera.....:hjarta::hjarta::hjarta:

Jane - nejhorší co vůbec může být je dívat se do hrobu svého dítěte...Nikdy bych to nechtěla prožít a velmi obdivuji lidi, kteří dokáží tyto tragédie překonat ...Mojí babičce se to stalo celkem 2x , zbyla jí jen má mamka..
Poslední syn v 22 letech zemřel naprosto náhle, večer se ještě smál pak přišly velké bolesti hlavy, sanitka, nemocnice, krvácení do mozku a do rána zemřel....Koho vinit ???:|
Vyplač se, vymluv , ale žij dál ... :hjarta: Už kvůli své mladší holčičce, která si jistě nezaslouží smutnou maminku v depresích ....Vím, že je to hrozně těžké Jane a bude to dlouho trvat, ale snaž se kvůli ní a také kvůli sobě, protože život jde dál a tvá dcerka by si jistě přála, abys byla šťastná a spokojená... Přeji Ti mnoho a mnoho síly :hjarta::hjarta:

Jane - myslím, že si dovedu představit, jak ti je, protože mám dceru stejného věku a asi vím, co bych prožívala v takové situaci. Přeji ti sílu, aby ses s tím dokázala vyrovnat.

Jane, myslela jsem na tebe včera před usnutím..... víš, dostala jsi obrovský dar, že jsi mohla být se skvělým člověkem, jako byla tvá dcera, šestnáct let. Moc ti přeji, aby ses na to, až tě přejde ta největší bolest, dokázala takto dívat - s vděčností a láskou. :hjarta:

A ten tvůj podpis je nádherný a pravdivý.

Všechno, tedy i tvá dcera, čeho se dotkne láska, je zachráněno od smrti...... :)

A zkus to uchopit i tak, že ona neodešla, jen se na čas vrátila domů..... a všechna její láska k tobě, k sestře, ke všem blízkým lidem, tu s vámi zůstala.

Plač, ale nenech se drtit bolestí.
Kdyby se vaše role obrátily a ty byla tou, která odešla, jistě bys nechtěla, aby děti vnímaly jen bolest a zapomínaly na tu obrovskou lásku, kterou bys jim zde zanechala.

Objímám a přeji hodně síly a pokory. K zvládnutí bolesti potřebujeme oboje.

Jane, taky ti přeji hodně síly a pokory.   Přesně si pamatuji ten pocit, když  o nehodě mluvili v televizi,  pomyslela jsem na  beznaděj a zoufalství rodičů, aniž bych někoho znala a teď jsi tady, hluboce s tebou cítím.   Navíc v Samotiškách bydlí má kamarádka, která  rovněž před několika lety přišla o svého syna, i když z jiného důvodu.   Drž se.

Je mi to strašně líto, nedokážu si to vůbec představit jak žít dál..nebo nežít

Jane, ...cítím s tebou, strašně moc, mám stejně starou dceru a ..
To, co napsala Lueta a Pandora je krásné a konejšivé, to mě doslova zahřálo u srdce. V tom vidím cestu, je a bude stále s tebou....

Jane, nedokazu si predstavit,co jsi si prozila a ted prozivas. Mam sice jen opravdu malinkate dite a kdyz ctu Tvoje radky, nedokazu zastavit slzy,co se mi rinou po tvari. Nikdy jsem nechapala lasku matky a jejiho ditete,ted vim,ze neexistuje nic silnejsiho a pokud by clovek mohl,dal by za to druhe stvoreni vlastni zivot. Pred par lety jsem prisla o nevlastni sestru a to 24.prosince, od te doby pro me neexistuji vanoce, zustali po ni dva maly kluci a vim,jak to vzalo meho otce a jeho prvni zenu. Tak stejne jsem prisla o kamaradku,kterou pred jejim domem pred zraky jeji maminky srazil totalne bezohledny motorkar, jeji maminka, skvela zena to nezvladla a po par letech umrela utrapena, podlehla nemoci,kterou si podle vseho privolala a zustala druha dcera a to ve chvili,kdy ji nejvice potrebovala.
Tak jak psali vsichni prede mnou, zij a uchovej svoji dcerku v srdci. Myslim na Tebe a verim,ze i tato rana osudu Te posune jen kupredu a doda Ti neskutecnou silu a lasku pro svoji druhou dceru,ktera Te neskutecne potrebuje. :hjarta:

jane.sm napsal(a):

Dobrý večer,
chodila jsem na zdejší fora kdysi když jsem měla problémy v dlouhodobém vztahu, který se pak rozpadl. Kdybych tehdy tušila, že tyto problémy budou v mém životě jednou těmi spíš menšímy... Myslela jsem si, že už jsem se konečně vyhrabala z nejhoršího, zůstala jsem sama s dvěma dcerami, 12 a 15 let, se starší dcerou jsme dělaly stejný koníček- jezdíme na koních, ona už i trochu závodně(připravovala se na letošní sezonu) a mladší trochu tancuje, sportuje a často s náma jezdila ke koním, které má moc ráda, má tam spoustu kamarádů, jen se ještě neodhodlala moc jezdit(spíš občas povozit).
Ale osud zřejmě má jiné plány- starší dcera 25. prosince po automobilové nehodě při cestě na půlnoční zemřela.... 20.ledna by měla 16 let. Všechno se mi obrátolo na ruby, kdyby nebylo pár opravdu dobrých kamarádů asi bych to nezvládla, vlastně ještě nevím jestli to zvládnu, někdy to jde....ale někdy mi připadá, že můj život skončil. Nebýt mladší dcery, která je úžasná, samozřejmě smutná ale snaží se mě spíš rozveselit nevím. Měly jsme společné zájmy, kamarády, přátele, známé, její cíle byly i mými, chodily a jezdily na stejná místa, bavily se se stejnými lidmi , prostě všechny tři jsme byly takové spíš kamarádky.... Ze začátku jsem měla spoustu lidí kolem sebe a hodně činnosti ale ted se musíme vrátit do běžného života a mě připadá že čím je to dýl tím je to horší... všude ji vidím, čekám až vpadne domů jak velká voda, odmlouvání  i společné diskuze mi strašně chybí.... nevím jak daleko to dojde...

možno je to :offtopic: , ale môj bývalý šéf zomrel ako 45-ročný na krvácanie do mozgu - odpadol na oslave, šiel do nemocncie, kde ho ale nezroentgenovali, upaodl do kómy  apo týždni zomrel. Zostala po ňom vdova a 22-ročná dcéra, študentka. Jeho žena bola bez neho dosť mimo, bezradná a tak, ale postupne si našla životný rytmus, sústredila sa na prácu a chodila s dcérou jazdiť. Asi dva roky po mužovej smrti boli s dcérou na jazde v prírode, dcéra spadla z koňa a praskla jej lebka. Bola namieste mŕtva. Tá žena strávila nejaký čas na psychiatrii, ale potom sa odsťahovala, našla si prácu inde a dnes žije, síce v ústraní a smútku, ale žije... Stretáva sa občas s kamoškami, pravidelne s rodinou a má zaujímavú prácu...
Toto obdobie je asi ťažké(pre mňa nepredstaviteľne), ale hádam ti čas pomôže nejako znovu nájsť to svoje miesto vo svete a živote. Veľmi by som ti to priala.

jane.sm:
Jak jsou naše bolístky nyní vedle Tvého trápení malicherné...!
Přeji Ti hodně síly, jsem s Tebou....

možno je to :offtopic: , ale môj bývalý šéf zomrel ako 45-ročný na krvácanie do mozgu - odpadol na oslave, šiel do nemocncie, kde ho ale nezroentgenovali, upaodl do kómy  apo týždni zomrel. Zostala po ňom vdova a 22-ročná dcéra, študentka. Jeho žena bola bez neho dosť mimo, bezradná a tak, ale postupne si našla životný rytmus, sústredila sa na prácu a chodila s dcérou jazdiť. Asi dva roky po mužovej smrti boli s dcérou na jazde v prírode, dcéra spadla z koňa a praskla jej lebka. Bola namieste mŕtva. Tá žena strávila nejaký čas na psychiatrii, ale potom sa odsťahovala, našla si prácu inde a dnes žije, síce v ústraní a smútku, ale žije... Stretáva sa občas s kamoškami, pravidelne s rodinou a má zaujímavú prácu...
Toto obdobie je asi ťažké(pre mňa nepredstaviteľne), ale hádam ti čas pomôže nejako znovu nájsť to svoje miesto vo svete a živote. Veľmi by som ti to priala.
je hrozné, čím vším, musí někteří lidé projít

Jane, az mi pridu stupidne niektore pribehy, co tu mi davame. Riesime nevery, nezaujem muzov, nase zlyhania. Ale su tu ovela vaznejsie clanky a bolesti, ktore si "my" ani nevieme predstavit. Moja prva laska zomrela, dlho som sa s tym nevedela vysporiadat, nedavno mi zomrela babicka,ktora bola mojou druhou mamou. 5 mesiacov som sa absolutne nevedela vyrovnat s jej smrtou. Stale tie iste sny, zufalost a nadej, ze ju zase uvidim a vsetko bude ako predtym. Holt, znicilo mi to cely zivot. Dnes som sama a vzdy vecer si zapalim sviecku a spominam. Viem, ze to mas VELMI tazke... V zivote sme postaveni pred rozne veci. Niekto len pre nas lahke veci a niekto ncela neriesitelne. Je to bolestive a je len na tebe, ako dalej. Uz aspon vies, ze tu mas Babinet:-). A HLAVNE svoju druhu dceru!!! Ak by si sa tomu poddala a navzdy odisla, budu zase nestastne srdcia! Ja viem, ze je to velmi tazke, ale DAVAJ! Ver mi, ze aj ked nikdy nezabudnes, mozes byt pre mnohych este takou velkou oporou!!! Mnohi ta este potrebuju, tak plac, plac, plac a bud tu s nami a pomahaj nam slabym byt takymi, aka si ty po tomto bole. Lebo mnoho problemov tu opisanych nesiahaju tvojmu bolu ani po clenky! Posielam ti vsetkych anjelov a verim, ze ta ochrania!

Jane, az mi pridu stupidne niektore pribehy, co tu mi davame. Riesime nevery, nezaujem muzov, nase zlyhania. Ale su tu ovela vaznejsie clanky a bolesti, ktore si "my" ani nevieme predstavit. Moja prva laska zomrela, dlho som sa s tym nevedela vysporiadat, nedavno mi zomrela babicka,ktora bola mojou druhou mamou. 5 mesiacov som sa absolutne nevedela vyrovnat s jej smrtou. Stale tie iste sny, zufalost a nadej, ze ju zase uvidim a vsetko bude ako predtym. Holt, znicilo mi to cely zivot. Dnes som sama a vzdy vecer si zapalim sviecku a spominam. Viem, ze to mas VELMI tazke... V zivote sme postaveni pred rozne veci. Niekto len pre nas lahke veci a niekto ncela neriesitelne. Je to bolestive a je len na tebe, ako dalej. Uz aspon vies, ze tu mas Babinet:-). A HLAVNE svoju druhu dceru!!! Ak by si sa tomu poddala a navzdy odisla, budu zase nestastne srdcia! Ja viem, ze je to velmi tazke, ale DAVAJ! Ver mi, ze aj ked nikdy nezabudnes, mozes byt pre mnohych este takou velkou oporou!!! Mnohi ta este potrebuju, tak plac, plac, plac a bud tu s nami a pomahaj nam slabym byt takymi, aka si ty po tomto bole. Lebo mnoho problemov tu opisanych nesiahaju tvojmu bolu ani po clenky! Posielam ti vsetkych anjelov a verim, ze ta ochrania!

Milá jane.sm
čtu tvůj příběh a najednou mi můj problém přijde banální..... a to jsem si myslela, jak je velký.
Je mi moc smutno, že musíš čelit takové těžké životní zkoušce. Poslám ti hodně síly i lásky.... a odvahy, aby jsi zvládla svoji další cestu životem. Myslím, že Lucka nemohla mít lepší maminku. A tvoje druhá dcera to ví také.
Moc ti držím palečky ať vše s dcerou zvládnete.

Draha Jane.Je mi luto cim prechadzas a co si musis vytrpiet.Viem,ze najhorsie je prezit svoje dieta.Nejdem Ti radit,pretoze sa to neda.Len Ti chcem popisat co mne pomohlo,ked mi otec odisiel na navstevu k sestre a viac sa nevratil.Mal infarkt a neprezil ho.Ja som mala stale pocit,ze som sa s nim nerozlucila.Plakala som ,bolo mi smutno,az raz som citala niekde na internete,ze ked sa clovek nemoze rozlucit s blizkym ,ma mu napisat list.Ja som tento list napisala,rozlucila som sa s otcom a akosi sa mi ulavilo.A najvacsmi ma zaujalo to,ze ten list zmizol a dodnes som ho nenasla.Viem,je to tazke,ale zostala Ti druha dcerka,tak vam obom drzim palce a prajem krasne dni.

Děkuji za všecha slova povzbuzení a rady, obzvášť slova některých z vás dokážou pohaldit po duši arozehnat aspoň troch smutky. Jsem moc ráda, že dnes ještě jsou lidičky, kteří dokážou pomoct a poradit .....kterým vlastní prožité zkušenosti dopomohly k jinému nazírání na ostatní.
Dost často teď přemýšlím nad různými věcmi mezi nebem a zemí...... občas se tak třeba dívám na svou dlaň a přemýšlím, co by z ní ještě vyčetl někdo, kdo má takový dar.... Zajímavé je, že se mi teď vůbec nic nezdá ... vždycky jsem měla sny, někdy příjemné někdy moc ne ale měla, někdy třeba přišel okamžik, situace, záblesk, kdy jsem si řekla "tohle znám" a věděla jsem že to bylo za sna. Nikdy nic podstatného jen mžiky. Ale teď mám bezesné noci, večer jsem unavená, usnu a pak se budím nad ránem ale nic... Možná je to podvědomá ochrana...

Jak si tak pozpátku čtu příspěvky, vidím, že už se v některých věcech opakuju......snad mi bude odpuštěno, motám někdy páté přes deváté...

Právdnes se mi podařilo sehnat přístupová práva na Lucčiny stránky- budu pokračovat v tom, co začala, jen se musím naučit jak na to!!

jane, napadlo mne.. na netu je spousta soutěží pro fotografy, co sem tam Lucčiny fotky přihlásit?
a i když se to tady nemá, když sem budeš chtít dát někdy odkaz, tak budeme jedině rádi :)
a jestli se opakuješ.... to je přeci fuk, čas od času se opakuje každý :)
co druhá dcerka?

Právě leží u televize a je trošku nemocná.... ale jinak je celkem statečná, jsme spolu jak nejvíc to jde, děláme co nás baví, chodíme za koníkama, kamarádama.... uvidíme. Je poznat že na mě víc visí, těší se až přijdu z práce, dělá se mnou všechno, tak trošku mě myslím hlídá... a to mě nutí se držet, protože jinak bych vše ještě víc přenášela na ni a to nechci.
Odkaz mi nevadí zveřejnit, jen nechci porušit pravidla..

tak až budeš s těmi stránkami umět, klidně ho sem dej, myslím, že hodně lidí bude rádo, a pokud tobě nevadí ukázat jim svět očima Lucky...
Nj, u nás taky řádí nějaká viroza, to dělá to počasí. Jeden den mrzne, druhý je mlha, pořád změny, sluníčka taky moc není. Je logické, že si tě hlídá, je malá a prostě se jen lidsky bojí. To zas bude dobrý, neboj :)

nebo si tu webovou stránku dej do svého profilu na babinetu a je to :)

hmm tohleje hodne smutný, našla jem tvoje vlákno až ted, slova nestačí.....:hjarta:

Jane.sm

nemůžu dočíst ani celé vlákno. Nevím, zda je to náhoda nebo je to stejná nehoda, co o ní mluvili v TV.  Už tenkrát mi tekly slzy po tváři, když jsem ty obrázky a mladé lidi v Tv viděla.

Co říct, asi nejde moc co dodat. Jen posílám pohlazení, obejmutí a sílu to vydržet. Je to pro matku to nejtěžší. Jsem s tebou.... :hjarta:  :hjarta:  :hjarta:

petra72: není to náhoda byla to ta nehoda, která proběhla v médiích.....

Přidala jsem adresu do svého profilu, tak kdo má zájem.....dobrou noc.

Od pondělí přemýšlím, co Ti napsat. Nevím....... neumím si představit tu ztrátu a  brečím , kdykoli zavítám na tohle vlákno. Ted jsem si prohlídla ty fotky . Tvá dcera  JE  krásná a úžásná slečna, píšu je, protože s Vámi bude pořád. V srdci a myšlenkách .
Pokud bych mohla nést díl Tvé bolesti , aspoň malilinko, ráda to udělám. Posílám hodně síly , pohlazení a především pochopení a lásky. Jsi skvělá máma  a máš úžasné holky . :hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta:

Jane,udělala si dobře,,fotky jsou nádherné.,Věrka fotí :supr:
a je vidět,že Lucka a Zuzka měly opravdu dobrého koníčka..a koně nádhera...:hjarta::hjarta:

petra72 napsal(a):

Jane.sm

Už tenkrát mi tekly slzy po tváři, když jsem ty obrázky a mladé lidi v Tv viděla.

:

To samé.... a v tu chvíli -u večerních zpráv- mi syn přišel říct, že jich 9 jede 60 km na zábavu..
My, co máme takhle velké děti víme, jaká je to pro mámu úleva , když jsou ráno po zábavě všechny boty v předsíni zpátky, že...

Jane.sm: moc mě to mrzí, co se ti přihodilo, o to víc, že jsem též z Olomouce, fotky jsou opravdu hezké a tvá dcera taky. Já věřím, že něco existuje, určitě se na tebe dívá odjinud. Posílám ti moc síly

Už jednou jsem zažila tragickou nehodu dcery svých známých, proto vždy takové zprávy vnímám hodně citlivě. Mám až panický strach z dospívání své dcery. Právě proto, že vím, jak se mládež před sebou dokáže předvádět.

Když si můj BM koupil silnou silniční motorku, modlila jsem se, aby se mu nic nestalo. Když jsem si představila, že jednou dcera sedne na takovou motorku nějakému nezodpovědnému frajírkovi, šla jsem do mrákot....

Já vím, nemusí to být zrovna motorka, auto je stejná zbraň. Právě proto ten strach.

Jane - není opravdu co jiného říct, jsem s tebou a vím co prožíváš. Vlastně nevím, protože jsem si takovou strašnou tragédii nikdy neprožila. Jen tuším.  Nezbývá než být silná a jít dál.

Mmch - má dcera také miluje koně. Bohužel si to z finančních důvodů nemůžeme dovolit, tak chodí jen do jezdeckého klubu.  Fotky z tvé stránky jí ukážu, jsem si jistá, že se jí budou moc líbit.

Hodně síly....

Jane, nevím moc co napsat...držím moc pěstičky a přeju hodně síly, aby jste to s Věrkou všechno zvládly!
Web je moc pěknej,fotky nádherný...Skoda, že tak krásný a šikovný holky musely tak brzy odejít.
Posílám spoustu síly....

Neviem, či to pomôže, ale ja som si pri rozlúčkach hovorila: Bolo to krátke, ale krásne.... :hjarta: :hjarta: :hjarta: Vďakabohu aj za to, vďakabohu za každú peknú chvíľu s týmto úžasným človiečikom. A neľutujem ani čiarku. :pussa:

Selima napsal(a):

Neviem, či to pomôže, ale ja som si pri rozlúčkach hovorila: Bolo to krátke, ale krásne.... :hjarta: :hjarta: :hjarta: Vďakabohu aj za to, vďakabohu za každú peknú chvíľu s týmto úžasným človiečikom. A neľutujem ani čiarku. :pussa:

Něco podobného se snažím si říkat....někdy to funguje...

Jane.sm!
Neexistují slova, která mohou cokoliv změnit
Chce to čas - nezapomeneš, ale naučíš se vedle toho žít.
V rodině jsme měli také smrt mladého kluka po promoci ( s 6 týdenním chlapečkem), ze začátku to bylo pro všechny hrozné, hlavně pro jeho matku a manželku.
Web je nádherný!
Přeji ti hodně síly ke zvládnutí všeho!!!!! Dokážeš to!

Selima napsal(a):

Neviem, či to pomôže, ale ja som si pri rozlúčkach hovorila: Bolo to krátke, ale krásne.... :hjarta: :hjarta: :hjarta: Vďakabohu aj za to, vďakabohu za každú peknú chvíľu s týmto úžasným človiečikom. A neľutujem ani čiarku. :pussa:

:godlike:

Na nějakou dobu jsem se odmlčela...tyto dny jsou prpo mě hodně těžké....v sobotu 19.1. měla narozeniny druhá dcera (13) a v neděli 20.1. by měla narozeniny Lucka (16) navíc to za chvíli bude měsíc.....drtí mě všechno dohromady tak nějak. Narozeniny mladší dcerky jsme oslavili tak nějak komorně, byly jsme spolu něco koupit, vybrala si sama, dortík dostala od babičky, tak snad se mi aspoň trošku podařilo zahnat stíny na jejím úsměvu. Chodím sem občas nakouknout, ale nemám ted moc sílu na psaní, ale doufám že bude líp...určitě

Vložila jsem na stránky odkaz na stránky, co vytvořily holky, kamarádky Lucky a Zuzky pro ně......

Web je moc hezký! Nevím, co víc říct, všechno bude znít plytce.. snad jen - posílám obejmutí.

jane.sm, uz jsem ti parkrat chtela napsat ale nikdy nevim co...Ac sama deti nemam, tak nad nekterymi tvymi prispevky bulim jako zelva a je mi  moc lito, co se ti prihodilo. Web je uzasny, tak v tom urcite pokracuj. :)

Jane,  dívala jsem se na tvůj Web.... krásný, nádherný fotografie .... a mám  ještě jednu zajímavost, moje holčička má narozeniny taky 20.1. jako měla tvoje, i když je o nějaký rok starší... dívala jsem se na tvou Lucinku a musím říct, že jsou velmi podobné typy, posílám pohlazení statečným holkám..

Jane, fotky se opravdu povedly, myslím na Tebe často. Drž se!

...už je to měsíc..byli jsme zapálit svíčky i s mladší dcerou... chtěla tam jet.....  celý strom byl obalený svíčkami a květinami....... aspon trošku nám pomáhá kolik lidiček na ně pořád myslí....děkujeme..

Když se jede z Comutova na Prahu, je kousíček za Chomutovem vedle jednoho stromu malý pomníček. Ano zabil se tam řidič, řidič byl 23ti letý kluk, právě absolvoval vysokou, stejnou školu na kterou nastoupila tenkrát i má dcera. Jel z chomutova, ujel 2 km.
Vždy když je mlha, nebo déšť, pomníček svítí, není tam rovný úsek, silnice trochu zahýbá, tak ten pomníček padne z dálky do oka.
Jezdím kolem často, ne jednou jsem je tam viděla, rodiče, co šli zapálit svíčku.
Když se to stalo, v jedné výloze na chomutovském náměstí vystavili fotky z nehody. Zůstala jsme z toho paf, nechápala jsem. Dokud jsme nedošla k tomu, že syn se zabil kvůli vysoké rychlosti a že oni si ze všeho nejvíc přejí touto tragédií zabránit podobné nehodě.
...memento...

děkuji, že váš strom svítí....

jane.bolí to ,já vím,musíš být silná,už kvůli Věrce:hjarta:..
kočičky držte se moc na vás myslím..:hjarta::hjarta:

jane.sm napsal(a):

...už je to měsíc..byli jsme zapálit svíčky i s mladší dcerou... chtěla tam jet.....  celý strom byl obalený svíčkami a květinami....... aspon trošku nám pomáhá kolik lidiček na ně pořád myslí....děkujeme..

Jane, je mi za tebe hrozně smutno. Žádná slova nemohou být dostatečně silná, aby zmírnila tvojí bolest. Vše podstatné už tady bylo vyřčeno - chce to čas, nezapomeneš, ale naučíš se s tím žít.  Čas otupí bolest, zůstanou vzpomínky.
Přeji ti hodně síly a hodně štěstí. Nejsi sama, jsme tady všechny s tebou. :hjarta:

Kdyby tak čas letěl rychleji, aspoň teď v tuto chvíli....na nějakou dobu aby se už ta bolest trochu otupila, zatím je to spíš čím dál horší, chybí mi čím dál víc.....všechno se strašně vleče....většinou mě rozhodí nějaká maličkost, gesto, pohled...soustředit se na práci je děs, jen čekám na chvilky kdy můžeme být s mladší spolu a pak to zase strašně letí..... je na ní vidět jak jí starší sestra chybí, tápe , hledá, čeká na cokoliv...

Jane.........:grater::grater::grater::hjarta::pussa::hjarta:

jane, myslela jsi na nějaké léky? ne trvalé užívání, spíš jen nárazově, když úzkost bude nesnesitelná? Tohle musíš prožít den po dni, nejde to jinak, den ode dne, bohužel... Není ostuda použít berličku.
Možná by vám oběma pomohla i změna prostředí a někoho ochotného, kdo by ti třeba doma vymaloval nebo tak něco...
a pokud můžeš, piš... všechno i to ošklivé, vykřič se, vybreč se, tohle forum je tu především pro ženy....

jane.sm napsal(a):

Kdyby tak čas letěl rychleji, aspoň teď v tuto chvíli....na nějakou dobu aby se už ta bolest trochu otupila, zatím je to spíš čím dál horší, chybí mi čím dál víc.....všechno se strašně vleče....většinou mě rozhodí nějaká maličkost, gesto, pohled...soustředit se na práci je děs, jen čekám na chvilky kdy můžeme být s mladší spolu a pak to zase strašně letí..... je na ní vidět jak jí starší sestra chybí, tápe , hledá, čeká na cokoliv...

Jane, dostala jsem k Vánocům od kamarádky knížku - Karma pro každý den - od Carmen Harra. Vřele Ti jí doporučuju. Myslím, že by Ti mohla pomoci. Objímám Tě !

jane.sm

čtu a čtu a čtu a pláču...
Díky Bohu nejsem schopná ti až tak porozumět..nezažila jsem to nejhorší, co může mámu potkat a doufám, že nikdy nikdy nikdy - prosím, nic podobného nezažiji.
Moje dítě bojovalo o život dlouhé čtyři měsíce, dlouhé čtyři měsíce zástav - srdečních, dechových, operace a čekání, znova zástavy a modlení ač nejsem věřící.
zestárla jsem..moc a moc..ale nelituji jedinýho dne, nelituji jediného dne bolesti a strachu. Vím, že mě čeká zbytek života, kdy se budu o moji slečnu bát, kdy budu mít neskutečný strach...a kdy budu prosit, abych mohla vidět dcerku dospívat, maturovat, mít děti..pochovat si vnoučata..
ale hrozně moc ti rozumím. Každý den, který jsem netušila, jestli v příští minutě budu moci své dítě pohladit mě ničil a ničí dál..

Drž se a žij...ona by si to přála..ona ví, že tě potřebuje druhá dcerka..žij tak, aby sis kdykoliv mohla říct, že děláš co můžeš...

Neustále na tebe myslím, ač jsem dostala sílu reagovat až nyní. Kéž by nikdy žádný rodič nepoznal, jaké to je koukat na tu potvoru s kosou, která obchází kolem..

Máš mou uctu a prostě jen děkuji a nejen tobě, ale i ostatním lidem, co tu byli, jsou a budou

jane.sm
ahoj,bohužel jsem si tím samým prošla také,v květnu to budou čtyři roky v tom autě jela i mladší dcera,která bojovala několik měsíců o život naštěstí vyhrála.Přála bych si,aby i ta starší měla šanci bojovat.
Chtěla bych Ti nabídnout pomoc,kdyby jsi si chtěla poplakat,zakřičet....
Klidně se ozvi
Katáča

Jane :pussa::hjarta: Ať je co nejdříve lépe..... :hjarta:

jane.sm

upřímně lituju, že si nemůžu zahrát na osud...... :( :( :(

Tento týden se nedaleko od nás zabil mladý chlapec v autě. Chodil do stejné školy jako moje děti. Tyhle věci se dějou pořád, bohužel.

cilka napsal(a):

jane, myslela jsi na nějaké léky? ne trvalé užívání, spíš jen nárazově, když úzkost bude nesnesitelná? Tohle musíš prožít den po dni, nejde to jinak, den ode dne, bohužel... Není ostuda použít berličku.
Možná by vám oběma pomohla i změna prostředí a někoho ochotného, kdo by ti třeba doma vymaloval nebo tak něco...
a pokud můžeš, piš... všechno i to ošklivé, vykřič se, vybreč se, tohle forum je tu především pro ženy....

Popravdě řečeno , jsem na léky myslela ani ne já jak spíš moje psycholožka, přesně jak říkáš taková berlička na někdy, nestydím se za to, mám je už doma.
Nechci být trvale pod léky , jen by se všechno prodloužilo, ale občas ......
Všechno je ted jinak, věnuji se mladší dceři co to jde nejvíc, potřebuje mě, tak nemám ani moc čas sem zajít, a když je čas jsem tak utahaná....nikdy bych nevěřila že psychika dokáže tak vysát energii, ale snažím se....funguju nebojte já se jen tak nedám.........

Jane -jsi silná - obdivuju tě.  Opravdu - moc. Jsem posera jen z toho, když vidím, že jsou mé děti nemocné. Dneska jedné (6-ti leté)   vydloubávali na patě bradavici - jsem z toho ještě teď K.O.   Přitom je to taková prkotina proti tomu, co prožíváš ty.

Stydím se za to, že jsem slaboch.  Tebe obdivuju a  :godlike:  :godlike:  :godlike:

Jane, beruško, buď pořád  tak statečná !! :hjarta::hjarta::hjarta:
Utřela jsem slzy i nudle a stejně mám krk sevřenej bolestí. Život je někdy hrozně krutej.
Žij dál, máš pro koho !! Moc na tebe myslím ! :hjarta::pussa::hjarta:

Děkuju....všem...
Popravdě se mi honí v hlavě všechno možné , takový zmatek, od každého kousek nemá to hlavu ani patu. Dnes se mi stalo toto- ve schránce doma jsem našla obálku, hozenou jen do schránky, nešla poštou. Je to pozvánka na ekumenickou bohoslužbu "Pro zasažené, pro pomáhající, za oběti dopravního neštěstí 24. prosince s následnou besedou..... Vím určitě že toto nezorganizoval nikdo z pozůstalých ani přátel, nicméně všichno dostali pozvánku...... popravdě nevím co si mám o tom moc myslet, ale nejvíc se přikláním k tomu, že mi připadá že na neštěstí jiných si někdo chce přihřát svou polívčičku. Kdyby nás někdo oslovil, jestli nemáme zájem nebo jen třeba dal vědět, že se toto snaží někdo zorganizovat....ale nejstrašnější mi připadá setkání a beseda.....nechápu církev.
Pokud teď budu mluvit jen za sebe, opravdu mi připadá že mám sama co dělat se sebou já natož tak mladší dcera....nepřidalo by mi zrovna na rovnováze nechat se někde okukovat lidmi, kteří mě vůbec nezají, natož tak s nimi besedovat!  Toto už mi prostě připadá jinak....nemůžu si pomoct.
Cilka: občas už mám i chuť i do něčeho kopnout, i když jen malinkou a zatím jsem to ještě neudělala...

jane je moc brzy, aby si se na cítila na besedu. Třeba to ti lidé organizovali pro to, aby vám pomohli - třeba se jen vymluvit, ale jak opakuju - je příliš brzo. Bolest je příliš čerstvá.
Moc na tebe myslím. Hledám slova útěchy....drž se.

Milá jane, kopej... kopej do čeho se dá, uvolni tu bolest, křič, breč, dělej cokoli ale hlevně pust tu bolest ven!!
Holčičko moje zlatá tak moc ráda bych ti pomohla, tak moc mi bolí, že jsi na to sama.
co se toho setkání týká, jdi tam, není to o tom že by jsi s eměla někde předvádět či tak, ale lidi co mají stejný prožitek ti umí pomoct víc než kdokoli jiný.
Nejhorší je slyšet - já bych se asi zbláznila kdyby.... tam právě budou ti lidé, co se provinili jen tím, že dál žijí. Tam se nemusíš bát mluvit tak jak cítíš a nikdo ti neřekne - to já... kdyby... tak bych....

P.S. ty je taky neznáš.

P.P.S. nemusíš tam chodit, jen vědět že nejsem sama a vidět že nejsem sama, je někdy víc než si umíme představit

Milá Jane!Nedá mi to,abych nereagovala na Tvůj smutek!Zjedné strany Tě chci uklidnit,i když je to nyní ve Tvé situaci nemožné!Já jsem prožila taky smrt mé dcery.23.1.1992 měla 19.let a 18.2.1992 zemřela.Byla zdravotní sestřička ,odmaturovala pak se vdala a otěhotněla. V osmém měsíci z ničeho nic u porodu zemřela!To byl ŠOK!!! Úplně zdravá holka z ničeho nic zemře!Není ani dcera ani vnouče!Ještě,že v té době jsem měla 18letého syna,a 8letou dceru!Dokonce jsme se museli přestěhovat,vše mi ji připomínalo!Myslela jsem taky,že se zblázním,ale život jde dál!!!!Časem to trošku přebolí,ale člověk nezapomene nikdy.Teď 18.2.to bude 16.let a když tady čtu
ty příspěvky,je mi hrozně!Zabrečela jsem si jako želva ,nejméně hodinu jsem se musela uklidňovat a řekla jsem si,že Ti musím napsat.Uklidni se broučku,máš ještě pro koho žít!!!!!!!!!!!!Ač bych si to nemyslela,nejhůř to nesl manžel!Dodnes si spolu o ní povídáme,popláčeme,ale opravdu život jde dál!Moc na Tebe myslím,a přeji Ti,aby jsi se opravdu zklidnila!A prášky neber!!!Raději si zajdi na procházku!Myslím to s Tebou opravdu dobře,protože jsem prožila to samé co Ty!Drž se!!!!Časem to přebolí!!!! :hjarta:  :hjarta:  :hjarta:S pozdrvem Věrka

.

jane...
nedá mi to a ještě jednou musím napsat... asi proto, že jsem četla příspěvek paní Věrky... a možná se taky potřebuju vypsat :-/
před rokem a půl jsem málem i s dcerkou umřela při porodu (preeklampsie, násl. eklampsie) ráno jsem jela do porodnice na pozorování a ještěže tak, protože být doma.......
v r.2000 mi málem umřela maminka....těžká mozková mrtvice...naštěstí se z toho dostala, ale nic není jako dřív :-(
v 80tých letech mi doslova vymřelo celé příbuzenstvo...zůstala jsem jen s maminkou a sestrou ...a ovšem nevlastním otcem, který nás bil...
můj vlastní otec o mě projevil zájem za celý život 1x, to když mi byly 4 roky.... celá léta to ve mě hlodalo a letos jsem ho začala hledat... zemřel loni na podzim...
Proč to píšu...
pořád se ptám, kolik toho musí člověk unést a kdy se to zlomí a on se z toho zblázní, ale vlastní zkušenosti mě přesvědčují, že vydržíme víc, než si myslíme :-( . Někdo asi nade mnou pořád bdí - namluvila jsem si, že je to moje zemřelá babička...žije se mi tak líp.

Je mi strašně líto, co se stalo Tvojí dcerce, už proto, že jí moc rozumím - taky miluju koně - ale nikdy jsem neměla to štěstí mít "svého" koníka. Dovedu si představit, jak musela být šťastná. Měla určitě bezvadné zázemí a šťastné dětství a Ty můžeš být hrdá na to, že jsi jí tohle všechno dala a umožnila. Mysli na to, když Ti bude nejhůř a věř, že ona Tě vidí..
Chtěla bych jednou dostat odpověď na otázku PROČ SE ŠPATNÉ VĚCI STÁVAJÍ DOBRÝM LIDEM :-(

,,,omlouvám se, že je to psáno páté přes deváté, snad jsi mě pochopila.

Ano v "dobrých" dnech nebo chvílích jsem moc ráda za to, jak to mezi náma bylo a jaký jsme měly vztah, za to že dělala co ji bavilo, měla úspěch a dělalo to radost radost jí i mě... to mě posiluje a naplňuje...doufám že totéž dokážu dát i mladší dceři

Moc se mi líbí jeden citát, jen nevím od koho je....
"Opravdový přítel s Tebou vesele zpívá, když jsi na vrcholku hory, a tiše kráčí po Tvém boku údolím......"

....nepotřebuje komentář..

Na tohle vlákno občas zajdu, abych viděla, jak ti je,Jani. Jenže to vždycky obrečím jak krokodýl :grater::grater::grater::grater: Kdybych měla něco jako duševní jitrocel, už by to tu bylo....škoda, že nic takového v lékárnách nemají a na lukách neroste. Hodně síly, holka.....:pussa::hjarta:

jane, ač jsem vás vůbec neznala, po shlédnutí vašeho webu s Tebou kráčím tiše dál...
fakt tu brečím jak želva a říkám si kruci, proč se tohle děje.
Druhé dcerce přeju hodně síly a méně smutku v očích.
Je mi to tak líto... :-(

Jane,myslím na tebe často.. :hjarta::pussa::hjarta:

Taková "pozvánka", to rozhodí. A teď si představte, že se snažíte z takové rány vzpamatovat, a pak se jednou díváte na zprávy a jako ilustrační záběr v reportáži o autostopu je tam váš rozesmátý syn, toho času půl roku mrtvý. V autonehodě.

jane,kočičko,drž se stále na tebe myslím,vlastně na vás všechny co jste prožívalya nebo prožíváte totéž:hjarta::hjarta:

Jane,
často na Tebe myslím.
Vlastně na všechny, kterým se stalo něco zlého.
Přeju všem hodně síly a lásky...

Jak je, Jani?
Danielo....to je strašný....mně teda umřelo dítě "jen" těsně po porodu; ale za šest let nato mi došel výhružnej přípis od ředitelky místní školy, cože jsem to za sociální případ, že nepřivedu dítě k zápisu a že je to trestné......:/ Taky nic moc. Ředitelka byla Erka (Rudá Kráva :rodna::lol: ), co si šla na místní emenvé stěžovat, že ji město nevyslalo na pohřeb soudruha Brežněva; o to víc mě mrzí, že jsem nebyla u toho, když četla moji odpověď :rolleyes:

lupina montana napsal(a):

Jak je, Jani?
Danielo....to je strašný....mně teda umřelo dítě "jen" těsně po porodu; ale za šest let nato mi došel výhružnej přípis od ředitelky místní školy, cože jsem to za sociální případ, že nepřivedu dítě k zápisu a že je to trestné......:/ Taky nic moc. Ředitelka byla Erka (Rudá Kráva :rodna::lol: ), co si šla na místní emenvé stěžovat, že ji město nevyslalo na pohřeb soudruha Brežněva; o to víc mě mrzí, že jsem nebyla u toho, když četla moji odpověď :rolleyes:

Tak to je drsné.:(
Lupí, to jsem o Tobě nevěděla...

Jani, jak je?

Jano, je mi lto co se ti přihodilo a dokážu si představit, čím procházíš. I já jsem přišla o svého syna (bylo mu pohých 14 let). Zůstala jsem s dcerou sama, nebýt kamarádů a rodiny nevím jak bych tuto situaci zvládala. V květnu to bude 1 rok, ale pořád je ta rána živá a neustále čekám, kdy se objeví doma, ale bohužel vím, že to není možné. Já s tím bojují jak se dá, ale dcerka je již po druhé hospitalizována na psychiatrií. Doufám ,že to vydržíš ve zdraví apřeju ti, aby tvá mladší dcerka ti dělala jenom radost.:)

Daniela S. napsal(a):

Taková "pozvánka", to rozhodí. A teď si představte, že se snažíte z takové rány vzpamatovat, a pak se jednou díváte na zprávy a jako ilustrační záběr v reportáži o autostopu je tam váš rozesmátý syn, toho času půl roku mrtvý. V autonehodě.

Děsný, to jsem byla kdysi dost v transu když jsem po potratu šla ukončit neschopenku a doktorka mi vypsala papíry na mateřskou , prý se zapomněla, a i tak se mi chtělo zvracet.
Nějak se mi nedostává slov..........

Dlouho jsem tu nebyla, já ani nevím jak je, je to jak na houpačce někdy tak někdy jinak. Do toho všeho se ted zamíchal rozvod a hlavně to že bývalej požádal o střídavou péči  o mladší dceru. A jinak občas tak sedím apřistihuju se že čekám kdy se rozrazí dveře a jak velká voda se přivalí Lucka....zahrne celý dům smíchem, hudbou a svou energií ať už doma nebo u koní......tam mi chybí asi úplně nehvíc....je tam bez holek smutno, ticho a i když se snažím bavit tak mi to pořád připadá málo. Najednou se nikdo moc nesnaží jít si za svým, trénovat a následovat svůj cíl....jen tak přijedou, jdou se povozit a ......není tam to soutěžení co nás všechny hnalo dál a výš.....  chybí mi to, chybí mi holky, chybí mi radost, chybí mi Lucka a je to čím dál horší.......čekám na jaro a teplo a sluníčko a nové hříbátko a doufám ne věřím , že pak to bude lepší, aspoň budeme moct víc trénovat a jezdit....a  ještě víc na ně vzpomínat, protože u všeho byly s náma.

Jane, na zítra jsem s tebou. Moc držím palce.
Vydrž, kočko, vydrž, opravdu se to už bude pomalu obracet.... Ještě chvíli :)
Neplýtvej silami, už jen nech ten život běžet kolem sebe, nepřemýšlej, odpočívej, snaž se načerpat pomalu síly.
Pomalu, ztuha, ale jde to.

Každý den se snažím si vybrat to lepší z celého dne a říct si " vidíš nebylo všechno tak špatně" Dneska bylo dopoledne krásně tak jsme se hezky projeli venku a hned mi bylo líp. Koně jsou můj život a doufám, že už to nikdy nebude jinak. Kdyby to sluníčko tak ještě vydrželo....už ať je jaro.

Jsem na dálku s Tebou. Kalupinka.

Kočičky přeji vám všem

AHOJ JANE, UŽ ZDE BYLO NAPSÁNO MNOHO HEZKÝCH SLOV,TAKŽE SE NECHCI OPAKOVAT A MŮJ PŘÍSPĚVEK PRO TEBE BUDE JEN MALÝM SEMÍNKEM. V POSLEDNÍ DOBĚ TY HRŮZY,CO SE DĚJÍ SLYŠÍM NĚJAK ČASTO, SYN OD SPOLUŽAČKY 12 LET,BRATR SPOLUŽÁKA MÉHO SYNA 19 LET, OD JEDNÉ PANÍ,CO DĚLALA VE STEJNÉM PRACOVIŠTI,JAKO JÁ,DCERA 18 LET A POTOM SYN ASI 30 LET( LAVINA NA SMRKU,PÁR LET ZPÁTKY),TI VŠICHNI TRAGICKY A NEDÁVNO OPĚT OD SPOLUŽÁKA MÉHO SYNA JEHO SESTRA 2 ROKY NA NEMOC.
VŽDYCKY,KDYŽ SLYŠÍM,ŽE SE NĚCO TAKOVÉHO STANE,POCIŤUJI ÚZKOST A SRDCE MÁM,AŽ V KRKU A ŘÍKÁM SI JAK JE TO MOŽNÉ,ŽE SE NĚCO TAKOVÉHO DĚJE? JE TO BEZMOC,ODPOVĚĎ NENACHÁZÍM.
MÉ SLOVA TI NEPOMŮŽOU,ALE JSEM RÁDA,ŽE TVÉ OPRAVDU NEŠTĚSTÍ PROŽÍVÁ I TOLIK CIZÍCH LIDÍ S TEBOU,SNAD APOŇ MALÁ ÚTĚCHA PRO TEBE A MLADŠÍ DCERKU.
TAK TI PŘEJI A TVÉ MLADŠÍ DCERCE HODNĚ SÍLY A ZDRAVÍ TO VŠE ZVLÁDNOUT A PŘEKONAT TO NEJTĚŽŠÍ OBDOBÍ,KTERÉ SI NIKDO Z NÁS ANI NEDOVEDE PŘEDSTAVIT. A ABY PRO VÁS S DCERKOU ZASE VYSVITLO SLUNÍČKO.

Jani,
jak se daří?
Pořád na vás na všechny myslím. Když se dívám na vaše stránky, uvědomuju si, jak strašně mi chybí koně. Asi jsem troufalá a vůbec se neznáme..., ale nejraději bych se za vámi rozjela, pokusit se potěšit... Aspoň trochu. A potěšit i sebe, pohladit zase koně, podívat se jak jsou krásní, svobodní.... Jenže jsem příliš z daleka.
Hodně mě Tvůj příběh zasáhl... Hodně síly a pokud možno dobré dny...