KatkaM. — 11. 1. 2008 16:29

Ahojky.
Před cca dvěma a půl lety jsme se seznámili s mým partnerem. Tehdy jsme byli oba zadaní - já formálně vdaná, ale už jsem žila sama, on ženatý. Ač jsem si vždy říkala, že do vztahu se ženatým mužem bych nešla, stalo se. Znáte to - odříkaného chleba ....
Po nějaké době to dopadlo mým rozvodem a naší novou společnou domácností. Nyní spolu tedy již dva roky žijeme, on zatím situaci nevyřešil, takže stále zůstává ženatý (to by bylo na jiné dlouhé téma ....). Jeho dvě děti (3 a 5 let) k nám dříve jezdili na víkendy, vše bylo fajn, chodili jsme na výlety, do bazénu atd., děti tu byly spokojené. Od té doby, co jsem těhotná, se situace změnila, děti tu nebyly ani jednou a přítel jezdí za nimi. Prý se jim sem nechce. Nevím, co za tím skutečně je a nemá ani smysl to rozebírat, pravdu se stejně nedozvím. Ale to vše jen pro nastínění situace.
Přítelova maminka mne nikdy nepřijala, viděly jsme se jednou a to za scény ve stylu "taháš mojí snaše pryč manžela atd." Od té doby i s ním, svým synem, prakticky nekomunikovala, jen to, co bylo nezbytně nutné. Několikrát si s ní chtěl promluvit, když třeba jel pro děti a vyzvedával je u ní, ale vpodstatě mu děti předala mezi dveřmi a rozhovoru se vyhýbala. Na druhou stranu jeho manželce pomáhá, jak může a stojí při ní (to není výčitka, jen pro obraz). Až poslední měsíc je to lepší, mluví s ním po telefonu, popřeje mu k Vánocům, dostane od ní dárek .....
Já pro ni však stále neexistuji. Nebudu si hrát na hrdinku a tvrdit, že je mi to jedno. Není. Ale jsme všichni dospělí, nemohu ji nutit a vnucovat se také nebudu. Za měsíc se ale má narodit naše miminko. A samozřejmě mne mrzí, že se "babička" tváří, že neexistuje ani tenhle malý brouček. A tak mne zajímá váš názor - napsat třeba po porodu sms oznamující vnoučkův příchod na svět? Postesknout si, že by rád poznal babičku? Pokoušet se vůbec o něco? Jak dál?

P.S.: "Babička" sama je rozvedená, rozvod iniciovala před lety ona, žije s dalším mužem, přítelův odchod od rodiny nijak neomezil její styky s vnoučaty, s "dědečkem" (tedy jejím bývalým manželem) vycházíme vpohodě.....

Selima — 11. 1. 2008 17:22

Ja by som netlačila na pílu, len jemne oznámila narodenie dieťaťa a ďalšiu intenzitu kontaktov nechala na ňu. Chápem ťa, ale musím priznať, že do istej miery chápem aj ju.

kalupinka — 12. 1. 2008 12:47

KatkoM., já bych nedělala nic. Vůbec nic. Není to Tvá přímá příbuzná. Když Tě nepřijímá jako partnera aspoň pro společenský styk, je to její problém, ne Tvůj. Za to, že sis pro život vybrala muže, kterého miluješ, nebudeš snad snášet nějaké ústrky od jeho příbuzných. Prostě to tak je a ona se s tím musí smířit. Ona má taky svůj život. Jsi na tom přece daleko lépe než holky, co k nim tchýně ustavičně lezou a do něčeho kecají. Uznej její právo, že je na svá první dvě vnoučata zvyklá. Nemůžeš po ní chtít, aby se od nich odvrátila, když si její syn našel jinou.  Ona je tak trochu alibistka...hledí si původních vnoučat, protože asi cítí pocit spoluviny a povinnost pomoct, a Ty bys chtěla zapadnout do rodiny víc, než jenom jako přítelkyně a budoucí matka dítěte. Chtěla bys pro sebe veškerý respekt a práva, aby ses necítila jenom jako druhá, ale jako ta první. Katko, nejlepší pro vás obě bude, když si obě budete hledět svého. Narození děcka jí jistě oznámí její syn. Tvá povinnost to není. Po tom, jak se odmítavě chová ona  k Tobě, ani společenská. Buď ráda, že máš přítele, že je s Tebou, že vám to klape. Ty druhé lidi nepředěláš, nesnaž se o to. Je to zbytečně vynaložená energie...

KatkaM. — 12. 1. 2008 23:55

Ahojky Kalupinko.
Vůbec nechci, aby se od svých vnoučat odvrátila, naopak, jsem ráda, že tam ty vztahy fungují dál. Ani si nechci dělat nějaká práva. Asi máš pravdu v tom respektu - vždyť kdo by nechtěl, aby ho partnerova rodina brala prostě tak, že tohle je ženská, s níž žiju a tak to je ..... Ale s tím nehnu. Spíš mne to mrzí z toho pohledu, že ačkoliv o tom partner nemluví, myslím si, že i jemu tento stav musí být nepříjemný, pokud proti sobě (obrazně řečeno) stojí jeho partnerka a jeho máma.
Ale v každém případě díky za názory, aspoň to člověk vidí také z pohledu nezaujatých lidí a přece jen si z toho něco vezme ....

Káča — 13. 1. 2008 8:45

No tak za 1.-by měl Tvůj partner řešit situaci, vzhledem k tomu, že čekáte mimčo. Už měl dost času zjistit, s kterou chce být a tudíž by měl uspořádat vztahy-rozvést se. Jeho matka stále bere jako jeho ženu, tu , s kterou není rozvedený!!!!Takže Ty jsi pro ni asi jen ,,jakási náhražka" a dítě je ,,levoboček"(pro ni). U nás byla situace stejná-mě nechtěl přijmout jeho otec (matka nežila), ale jakmile jsme se vzali a já po té čekala mimčo, vše se změnilo a měl mě raději, než 1.manž.ženu. To se spraví, opravdu, nech to času a promluv si s partnerem o řešení (hlavně jeho!)situace.

Salen — 13. 1. 2008 10:58

Postavila sis štěstí na neštěstí jiných a za to se platí. Já tu babičku docela chápu a jako její "odkopnutá" snacha bych jí za její reakci byla vděčná.
Ale na druhé straně oceňuju tvoji snahu o urovnání vztahů. Neboj - čas ti pomáhá a nové vnouče pomůže v tání ledů. Netlač na to, dávej najevo svůj zájem o babičku,pozvi jí, buď připravená i na odmítnutí a časem pozvání opakuj. Ono to půjde.
A zkus srovnat vztahy i s bývalou ženou tvého muže. Asi ji hodně ranilo, že budete mít dítě. Hluboce ji chápu. Nevím jak fungujete, ale zkus třeba zavolat, zeptat se na její děti, zda jim dovolí podívat se na nevlastního sourozence. Víš, psychologicky hodně pomůže, když se vůči ní postavíš do role, že si uvědomuješ, že máš nějakou vinu, ale že bys ráda vycházela v dobrém. Požádat jí v něčem o radu a tak. Časem spolu můžete rozebírat nešvary manžela :-)).
Chce to hodně sebezapření.

Fatimah — 13. 1. 2008 11:51

Salen napsal(a):

Postavila sis štěstí na neštěstí jiných a za to se platí. Já tu babičku docela chápu a jako její "odkopnutá" snacha bych jí za její reakci byla vděčná.
Ale na druhé straně oceňuju tvoji snahu o urovnání vztahů. Neboj - čas ti pomáhá a nové vnouče pomůže v tání ledů. Netlač na to, dávej najevo svůj zájem o babičku,pozvi jí, buď připravená i na odmítnutí a časem pozvání opakuj. Ono to půjde.
A zkus srovnat vztahy i s bývalou ženou tvého muže. Asi ji hodně ranilo, že budete mít dítě. Hluboce ji chápu. Nevím jak fungujete, ale zkus třeba zavolat, zeptat se na její děti, zda jim dovolí podívat se na nevlastního sourozence. Víš, psychologicky hodně pomůže, když se vůči ní postavíš do role, že si uvědomuješ, že máš nějakou vinu, ale že bys ráda vycházela v dobrém. Požádat jí v něčem o radu a tak. Časem spolu můžete rozebírat nešvary manžela :-)).
Chce to hodně sebezapření.

:co: to jsou zase kecy :rolleyes:

Jasně, všechny do jisté míry chápeme chování tvé tchýně, ty evidentně taky. Myslím, že narození miminka leccos změní. Na tvém místě bych se chovala normálně, nevnucovala bych se ani bych nedělala, že neexistuji.

Salen — 13. 1. 2008 19:43

Kecy? Proč mě urážíš Fatimah?

Salen — 13. 1. 2008 19:44

Aha .... podívala jsem se na tvůj web, tak už rozumím :-), už není třeba komentovat.

Hannah — 23. 1. 2008 10:22

Katko,já bych to taky nechala vývoji.Je možné ,že babička přijme tvé dítě ale tebe ne.

buchtuna — 22. 7. 2008 22:08

Co je na jejím webu k pochopení?:tesi:

IlonaN — 18. 8. 2008 20:47

Ja bych tomu taky nechala volny prubeh, mam trochu jinou situaci nez ty, ale ver, pokud v tobe babi vidi zatim spatnou osobu, ktera ji rozhodila synovo manzelstvi.... (treba to tak vidi, to nevis, ani ja ne, predkladam jen to, co bych si myslela ja v jeji situaci) nema zatim cenu ji vstepovat neco jineho, urcite ne ty, ale treba tvuj pritel, se kterym dite cekas, tedy jejim synem.
Urcite bude zvedava, jak vypada jeji dalsi vnuk.... Pak se treba vase vztahy urovnaji a vse bude OK..

Pandorraa — 26. 8. 2008 12:02

KatkaM,

docela by mne zajímalo, jak pokračuje tvůj příběh  :)

Jen doufám, že jsi nevstoupila na cestu SEBEZAPŘENÍ. Ta nevede nikam jinam než do pekel.
Ovšem taky chápu, že "babičce" by se to jistě líbilo - hodně pokání, sebezpytování a sebeobviňování.... Vždyť ty jsi jasně narušila její největší tabu a to vstoupila jsi  mezi jejího syna a NÍ. Ano, mezi jejího syna a "babičku".
Snachu má již zpracovanou, tu přijala, ale ty jsi vetřelec, kterého zatím sama pro sebe nezpracovala.
Má podivný vztah ke svému synovi, pokud s ním nekomunikuje jenom proto, že nenaplnil JEJÍ představy o JEHO životě... Nenaplnil OBECNÉ představy a morálním a mravném životě.... Divné, že ho tomu tedy nenaučila? A nebo mu to do palice vtloukla blbě?

Nemyslím si, že bys měla volat jeho ženě a sypat si popel na hlavu. To je spíš práce pro něj, pokud to tak cítí. A ni si nemyslím, že bys měla dělat něco jiného než starat se o dítě a kultivovat vztah s jeho otcem. A ani tady není na místě sebezapření, ale sebereflexe.
Vědět, co chci, dělat to a pozorně se dívat, co to udělá s mým okolím - zda mi to vůbec přinese štěstí. Pokud ne, korigovat svoje činy tak, abych byla šťastná.
Pokud se ti daří jen na úkor druhých, je to průšvih do budoucna - jednou se to vrátí. Pokud to tak ale není, můžeš být klidná.

Věta: vybudovalas své štěstí na neštěstí druhých je dost úsměvná.
Jak ten, kdo ji pronese (jak ty Salen) může vědět, co je pro toho druhého vlastně štěstí a neštěstí?
Vždyť ani my sami to nevíme... Co původně hodnotíme jako velké neštěstí, s odstupem času hodnotíme třebas úplně opačně a naopak.
To je život.