Podívej se prosím na první příspěvek v  diskuzi, je tam rok 2008!!! Nevím, proč to tady včera někdo vytáhnul... Budu opravdu vděčná, pokud se v mém "problému" již nebudete dál zbytečně šťourat, protože já už o svěřování tady nestojím, maximálně pošlu oznámení o svatbě nebo o rozchodu  :D

Loučím se... :kapitulation:

maricka: A musíš?

maricko... jen nakonec přijdeš o sebe samu, což je to nejhorší, co se ti může stát

maricka napsal(a):

Ráda bych se zeptala, co dělat, když se mění kvůli tomu druhému jen jeden partner a ten druhý si o sobě vesměs myslí, že je dokonalý? Už tu nerovnováhu neumím dál snášet...

Odísť. Ono sa to tak s najväčšou pravdepodobnosťou skončí tak či onak... súdim podľa môjho ex-vzťahu.

Jaký byl Tvůj bývalý vztah? Také byl příliš dominantní?

Áno, a spočiatku to bolo logické: ON - o 9 rokov starší, o 20 rokov skúsenejší, 2x rozvedený, 2 deti, o jedno sa sám staral, začal podnikať ešte za socíku... JA: študentka, vedela som h.o.v.no o živote, neskúsená, ako z chránenej dielne... Ale časom sa ten pomer začal vyrovnávať a on to nevedel vydýchať. Stále muselo byť všetko podľa neho, od zariadenia bytu(jeho :/ ), cez filmy v kine, záľuby až po jedálniček PO JEHO. Keď nebolo, zúril, hádal sa, zhadzoval ma pred kamošmi, neskôr ma urážal... Ani ja nie som nejaká poddajná gejša, tak to občas bolo zaujímavé. Snažila som sa prispôsobovať, ale v istom bode ma už skoro prestal baviť život. Rezignovala som, priberala, čumela na telku a hádala sa. A po 9 rokoch sme sa aj tak rozišli, na jeho popud, ale ja som sa už nebránila. Pochopila som, že niet cesty späť a že určite nie som ten, koho zo mňa chcel mať. Nedalo sa napchať do tej formy, ktorú si pripravil... :mad:

Kruci, tak to já bych šla od takového chlapa hned... To ten můj není až tolik dominantní, ale on se neumí skoro v ničem přizpůsobit...změnit svou povahu, přitom já se kvůli němu změnila ažaž... Jenže nejhorší je, že nedokážu nic dělat, protože vím, že to není až tak strašné, že jakž takž žít vedle něho mohu, i přestože jsem k němu vesměs ztratila skoro veškerý respekt. Ale chci mít rodinu a už nechci pendlovat, bojím se, že už bych si nikoho nenašla, i přestože nejsem škaredá a zájemců by bylo víc. Nějak jsem si na něj zkrátka zvykla a škaredý také není... Asi si dokážu jen stěžovat... Píšu si teď s několika muži přes internet, to je to jediné, ale asi bych jej ani podvést nedokázala, protože pak bych ta špatná byla já...

uplne jako bych to psala ja

No, asi som to trochu prehnala, mal aj dobré stránky a vedel byť očarujúci, ale - dominantný, to zasa bol. Vtedy mi to náramne vyhovovalo, ale postupom času stále menej, až časom vôbec. No, zváž svoju nespokojnosť. Poradiť ti viac neviem, lebo je to individuálne...

hlavne nechapu, co takovi lidi ocekavaji od vztahu obecne. Copak uprimne veri, ze se opravdu najde osoba, ktera se jim bude prizpusobovat po cely zivot? IMHO od takoveho utece kazda, ktera je aspon trochu normalni.

maricka napsal(a):

Ráda bych se zeptala, co dělat, když se mění kvůli tomu druhému jen jeden partner a ten druhý si o sobě vesměs myslí, že je dokonalý? Už tu nerovnováhu neumím dál snášet...

Tak mu brzy dojde trpělivost a pošle toho pana nebo paní dokonalého do prcinky.

vlcice_samotarka napsal(a):

hlavne nechapu, co takovi lidi ocekavaji od vztahu obecne. Copak uprimne veri, ze se opravdu najde osoba, ktera se jim bude prizpusobovat po cely zivot? IMHO od takoveho utece kazda, ktera je aspon trochu normalni.

vlčice, problém je v tom, že mezi ženami je tolik "profesionálních obětí" - bytostí s pokřivenými vzorci chování, že takového "diktátora" třeba snášejí léta a ještě u toho mají pocit viny, že nejsou dost dobré, dokonalé a bezvadné a že je tedy miláček v právu, když jim nadává a otlouká je.....je to nejspíš asi něco jako když rozlícený rodič bije dítě, protože zvrhlo kakao na nový bílý koberec.....když k tomu připočteš studený odchov či italskou domácnost rodičů, alkohol a bitky....co ti asi tak výjde???
1. profesionální oběť - máma to taky vydržela (nechala seponižovat, otloukat, znásilňovat...)
2. profesionální tyran - táta se taky tak choval (ke mně, k sourozencům, k mámě...)

Tak uboze černobílé, jak to vidí třeba Zefi to obyčejně není..... Nu jen se podívej na Domácí násilí.

A co myslíš tím měněním se? Nějak nevím, proč by se vůbec měl někdo měnit kvůli někomu.  Já si třeba o sobě rozhodně nemyslím, že jsem dokonalá, ale kvůli partnerovi bych se neměnila, vždyť to stejně moc nejde, změnit sama sebe- možná trochu, ale změnit svoji povahu?

Podrizovani se, vyhoveni jeho narokum proti sve vuli, premahani se, prekonavani se. Pravdepodobne toto.

maricka napsal(a):

Kruci, tak to já bych šla od takového chlapa hned... To ten můj není až tolik dominantní, ale on se neumí skoro v ničem přizpůsobit...změnit svou povahu, přitom já se kvůli němu změnila ažaž... Jenže nejhorší je, že nedokážu nic dělat, protože vím, že to není až tak strašné, že jakž takž žít vedle něho mohu, i přestože jsem k němu vesměs ztratila skoro veškerý respekt. Ale chci mít rodinu a už nechci pendlovat, bojím se, že už bych si nikoho nenašla, i přestože nejsem škaredá a zájemců by bylo víc. Nějak jsem si na něj zkrátka zvykla a škaredý také není... Asi si dokážu jen stěžovat... Píšu si teď s několika muži přes internet, to je to jediné, ale asi bych jej ani podvést nedokázala, protože pak bych ta špatná byla já...

Proč se měníš? Pro mne by hodnoty, které jsi tady popsala, např. "škaredý také není", byly hodně málo, abych chtěla s tímto mužem mít dítě. Ale nemyslím, že "chyba" je v něm. :) Proč by se měl přizpůsobovat? Proč by ses ty musela měnit? Láska je bezpodmínečná. :)

maricka napsal(a):

Kruci, tak to já bych šla od takového chlapa hned... To ten můj není až tolik dominantní, ale on se neumí skoro v ničem přizpůsobit...změnit svou povahu, přitom já se kvůli němu změnila ažaž... Jenže nejhorší je, že nedokážu nic dělat, protože vím, že to není až tak strašné, že jakž takž žít vedle něho mohu, i přestože jsem k němu vesměs ztratila skoro veškerý respekt. Ale chci mít rodinu a už nechci pendlovat, bojím se, že už bych si nikoho nenašla, i přestože nejsem škaredá a zájemců by bylo víc. Nějak jsem si na něj zkrátka zvykla a škaredý také není... Asi si dokážu jen stěžovat... Píšu si teď s několika muži přes internet, to je to jediné, ale asi bych jej ani podvést nedokázala, protože pak bych ta špatná byla já...

1. Kdo Tě nutil se kvůli němu měnit? A dokonce povahu.....
2. Proč chceš vedle někoho "jakž takž žít?" Proč jenom takhle? A myslíš že až budeš s ním mít tu rodinu tak že se začne jako přizpůsobovat?

vlcice:

maricka napsal(a):

...změnit svou povahu, přitom já se kvůli němu změnila ažaž...

No píše o povaze, tak jsem to pochopila tak, že nepř. partner je líný a ona by chtěla, aby byl aktivnější a sám navrhoval aktivity, partner je nespolečenský, ona by chtěla, aby chodili více do společnosti atd. spis mi tak prijde, ze ona delala, co mu na ocich videla, pretvarovala se- zmenila, a ted ceka totez? jen hadam...

Stello, nějak tak... Sice přiznávám, že na počátku vztahu to se mnou muselo být k nevydržení (partner dokonce tvrdí, že jsem nebyla člověk...i když snad to myslí s nadsázkou) a teprve teď je se mnou k vydržení. Co jsem změnila? Přestala jsem se o něj tolik bát, žárlit, litovat se, pořád něco řešit, dokonce jsem se musela přestat bavit s jedním kamarádem, kterému jsem až příliš prý odpouštěla a ponižovala se, kvůli tomu se se mnou chtěl rozejít... A možná ještě další věci...jen už si nevzpomínám. pak jsem zjistila, asi někdy v květnu minulého roku, že už sama sebe vůbec nepoznávám... Ale byla jsem ráda... No a pak začaly problémy se sexem...z jeho strany, protože se chtěl milovat už o mnoho méně...chtěla jsem se shodnout, nějak to vyřešit, aby ani jeden nestrádal...ale on se zaseknul, že se v tomto měnit nebude, že sex je záležitost jen jednoho...ne dvou. A přitom se sám někdy dělá a navíc teď, když jsem prodělala to vypalování čípku a nemohu mít sex, se se mnou ani jednou nechtěl alespoň mazlit, ano orální sex, nic... Navíc má také některé špatné vlastnosti, které dosud nepotlačil... Takže asi tak nějak... Já nevím, občas na něj vyjedu...on dělá, že mne neposlouchá, nebo mne přesvědčuje o své pravdě...a pak je na mne ještě naštvaný a nechce na mne ani sáhnout...jako bych já byla ta špatná...takže už jsem vesměs jen zticha a nic mu nevyčítám, on prostě nevidí tu nerovnost mezi námi, že já se změnila a on nehne kvůli našemi vztahu ani prstem.

Tedy a má to za těchto podmínek vůbec cenu? Milujete se ještě aspoň trošičku?

Milujeme v jakém slova smyslu? No moc se nemilujeme ve fyzickém slova smyslu, co se týče citů...on mne má rád a nechce být beze mne, to vím, ale já k němu už nic moc necítím...ani psychicky, ani fyzicky..vlastně jsem s ním jen kvůli jistotě...a rodině, zázemí...nevím.

Máš s ním děti?

nemám, je mi 22 a studuji vysokou školu, on pracueje.

Potřebuješ ho, aby Tě podporoval na stidích? Je starší než Ty?

Vidím, že už tady nejsi, prostě si musíš racionálně říct, proč s ním jsi a z toho vycházet, Jestli Tě spomzoruje, tak se nediv, že Ti do všeho kecá a cítí se dokonalý, pokud  chceš dostudovat a snášet to, tak nehekej, pokud na něm závislá nejsi, tak si ujasni, proč se sebou necháváš tak mávat, třeba se Ti to líbí a jsi částečný masochista nebo to řeš, ale takovéhle naříkání nic k lepšímu nezmění, řešení máš ve svých rukou.

Tak se neschovávej a řekni, jak to tedy je?

On mě nesponzoruje, možná trochu, ale tím to není...na penězích nezáleží... Možná jej nechci opouštět kvůli více věcem, potřebuji cítit bezpečí a to cítím... Jen prostě vím, že on se nikdy kvůli mně měnit nebude...a taky se mohu připravit na velmi, velmi omezený "přísun" sexu...už teď spíme spolu jen cca jednou týdně, za několik let to možná bude jen jednou měsíčně nebo méně...

No a o kolik je starší?

o tři roky, proč sep táš?

..

Na tom také něco je, Stello, ale vím, že jsem hrozně vybíravý člověk a jen tak se mi nikdo nelíbí a také se bojím, že další partner může být ještě horší... Ne, nedovedu si to představit...

ono dobrych chlapu zas tak malo neni.
Ale je zajimave, ze treba ja jsem byla na zacatku nadsena  z toho, ze sam uklizi, vari, pere, nedela mu problem udelat si rano snidani, neceka, az vstanu, ze zenu nepovazuje jen za bytost pres domaci prace....Jenze na druhou on po me ted chce, abych s nim jezdila na kole v tomhle mrazivem pocasi a abych si upravila vzhled podle jeho gusta.
Moje iluze o modernim muzi noveho typu se rozplynuly velmi brzy. Tak si dej bacha skutecne na to, co je dulezite. Ne na to, zda ti donese rano snidani do postele.

...tím trochu sponzorováním se hodne vysvetluje, ty nepracuješ a asi všechno táhne tvuj partner logicky potom má dojem, že si jako jeho "dítě"  který spíš vychovává a přeci "táta" nebude poslouchat "dceru". Věkově jste k sobě, ale balvan odpovědnosti je zatím na něm. Možná se pletu, ale tak  to na  mě pusobí, možná se to zlepší až budeš v domácnosti rovnoprávným členem. Každopádně k tvojí otázce: na vztahu musí makat dva a pohádky o tom, že lze nekoho nebo dokonce sebe zmenit jsou jen pohádkama. Nikdo se nemuže menit, s osobnostními rysy se rodíme jako třeba s krátkýma nohama a nelze s nima nic dělat, mužeme se předvařovat a pokoušet znásilnit svojí povahu, ale v zatěžový situaci jsme to zase my. My tak jak jsme se narodili. Narodíš-li se jako introvert taky tak umřeš...na to věřím a i mě to v psychiatrii učili. Nakonec jsem si to za svůj petrý život parkrát zkusila u sebe i druhých a marná snaha....

Tak moment vážení, rozhodně nejsem žádná zlatokopka, kvůli penězům s ním nejsem ani náhodou!!! Za prvé studuji, za druhé si sama něco přivydělávám a za třetí mi táta měsíčně posílá také nějaké peníze. A jestli z něj ždímu peníze, o tom nic nevím, kupujeme si normální, jídlo, normálně se oblékám (snažím se kupovat co nejlevnější oblečení, takže jdu do obchodu, až když jsou velké výprodeje apod.). Jsem s ním především kvůli tomu, že sjem si pitomě řečeno "zvykla". Vím, že kdybych jej opustila, tak by mi bylo smutno.
K té změně povahy - všechno lze, když se chce, pozoruji to na sobě. Dobrá, jsem např. introvert a navždy budu, taky trochu cholerik (ale tohle například hooodně omezuji). A od té doby, co jsem s ním, tak jsem se po psychické stránce hodně změnila, dejme tomu, že dozrála. Nemám ráda, když se vše svaluje na psychiku, to je to nejjednodušší. Také jsem ve své době brala antidepresiva, měla pořád nějaké problémy a spolu se mnou zákonitě i ostatní, litovala jsem se, neměla stabilního partnera apod. Teď je tomu jinak. Proč? protože jsem prostě chtěla. Přestala jsem se litovat a začala se sebou zkrátka něco dělat...radikálně. Nejsem úplně silný člověk, ale mnohé mne posílilo a už vím, že když chci, tak mne má psychika nezklame. Antidepresiva dávno neberu, většinou je to jen dobré placebo.
Vadí, mi, když někteří tady předčasně o někom soudí, aniž by jej důvěrněji znali...ale to je asi lidská přirozenost, nevím...

maricko a co vlastne chces poradit ?

Neočekávám žádnou konkrétní radu, jinak bych tu nešla, spíš možná zkušenosti s tímto tématem od ostatních...

Ahojte,
svého ex jsem poznala jako 17-tiletá studentka, on je o 13 let starší. Ze začátku mě sponzoroval, když fakt nebyly peníze ani na kolu, bral mě mezi své známé (a že jich má), na vandry a podobně. Do té doby jsem byla spíš zamindrákovaná samotářka, on je "úžasně ochranitelský typ". Byla jsem z něho úplně hotová, ženské po něm šílely a šílí (i když nechápu proč - a on po nich), navíc byl můj první. Časem mi ale i přes mé "mládí" začalo docházet, že vlastně nic nemění na svém způsobu života, že jsem jenom jakýsi příjemný mladý a svěží doplněk jeho životního stylu, a to především na sex. Tak jsem začala hledat jinde, točili se kolem mě kluci, a to se děly věci... Mohl se z toho zbláznit, že nejsem ta chudinka, kterou musí zachránit, jak si myslel.
S jedním kolegou z práce jsem pak začala chodit i žít, a to málem nezvládl vůbec. Jenže tahle láska skončila, já se s bývalým vyspala (alkohol, lítost, vztek na toho kolegu atd.) a byla jsem těhotná... Tak jsme koupili domek, spravovali ho, já seděla doma na mateřské, bez přátel a rodiny a on si zase dělal, co chtěl. Doma na nic nesáhnul, pořád se hrabal ve svých dvou autech a občas spravil něco na baráku.
Pak jsem nastoupila do práce, zamiloval se do mě kolega-jeho kamarád (platonicky, ale mile, a dával to najevo i před ním), začala jsem na sobě pracovat a vydělávat slušné peníze a on už neměl nikoho, kdo by byl na něm závislý. Celé ty roky, co jsme spolu bydleli, a hlavně, když jsem byla na mateřské, jsem se mu přizpůsobovala. On něco chtěl, tak si to koupil, jezdil, kam chtěl a s kým chtěl, o penězích rozhodoval taky, protože já přece s nimi neumím hospodařit, jsem tak mladá a nezkušená, že? Vzdala jsem se svých koníčků a zálib, protože na ně přece nebyl čas, kdo by hlídal malého, a kdo by mi je platil - například v divadle jsem byla za sedm let dvakrát (dřív jsem měla každý rok předplatné na celou sezonu, jako studentka za velmi levno), jeho prostě kultura nebaví. Když jsem šla někam s někým jiným, hned jsem mu s ním podle jeho názoru zahýbala.

Dneska je už úsměvné zjišťovat, kde jsem udělala chybu. Především jsem měla zůstat sama sebou, nevzdávat se věcí, které mám a dělám ráda a občas dát partnerovi najevo, že na něm nejsem závislá, že je o mě zájem. Vzdala jsem se i přátel, přijala jsem ty jeho, taky blbost. Teď o sebe víc pečuju, věnuju se sama sobě, hezky se oblékám a bývalý je i z toho mimo :) a nejen on, hezkých, hodných a slušných chlapů ještě pár je... Bývalý je teď s holkou, která je tak dominantní a sebevědomá, až to bolí. Uvidíme, třeba právě tohle hledal.

A pochopila jsem, že pokud někoho miluju, je třeba ho brát takového, jaký je, a nesnažit se ho změnit. Mně by taky vadilo, kdyby by mi někdo říkal: změň se, chovej se jinak, mluv jinak, dělej to jinak. Do určité míry se přizpůsobit, to ano. Ale je třeba o tom mluvit, pokud něco vadí, tak to říct. Na začátku jsem na něm přece něco obdivovala, časem jsem si ho kvůli něčemu začala vážit, a nikdo nejsme dokonalý. Pro mě "mít rád a milovat" je věc hrozně komplikovaná, měnící se časem a se zamilovaností na začátku to nemá moc společného :hjarta: . A důležité je podle mě říct sobě "mám se ráda" a partnerovi "mám tě ráda takového, jaký jsi" - a nahlas. (A pak třeba s úsměvem dodat, že bys byla ráda, kdyby... a jaké příjemné věci by z toho pro něj vyplývaly :gloria: ).
Ujasnila jsem si, co jsem ochotná u protějšku tolerovat a s čím se nesmířím, a s tím přistupuju k potencionálním novým partnerům. A předpokládám, že s věkem budu tolerantní čím dál tím víc k blbostem, které mi zatím připadají zasadní...

Hezky se to mluví, že? Vždycky, když mi na mém partnerovi začalo něco vadit, tak jsem si připoměla tuhle větu:
"Žena doufá, že muž se po svatbě změní, ale on se nezmění. Muž doufá, že žena se po svatbě nezmění, ale ona se změní." Namísto "po svatbě" si klidně dosaďte třeba "až spolu začneme žít"...

A líbí se mi i tahle: "Buďte s partnerem, se kterým rádi diskutujete a mluvíte. Protože diskuze se s přibývajícím věkem stane vaší hlavní společnou činností..."

Asi jsem neodpověděla na hlavní problém tohohle vlákna. Každý to máme asi nastavené trochu jinak. Maricko, jsi ještě mladá, a je fajn, že nad svým vztahem přemýšlíš. Pokud máte problém, mluvte o něm spolu. Co se sexu týče - jednou týdně??? My po osmi letech jednou za měsíc... Tak ho zkus trochu vzrušit, kup si něco pěkného do postele nebo navrhni jemu, ať něco vybere... By ses divila, jak s bývalým zamávalo, když jsem ho drapla za ruku, zavedla do sexshopu a vybrali jsme si... A ty výsledky :gloria: . Akorát tam pracovala za pultem jeho sousedka a spolužačka, což nejdřív málem nevydýchal ;)

Konstatuji, že mi bude nádherných a pouhých třicet, takže když čtu příspěvky třeba Selimy, Tercilly, Vlčice a dalších, připadám si jako hloupé vyvalené štěně :godlike:. Ale já je doženu! :rodna: A ty budeš mít taky jasno, Maricko...

maricka napsal(a):

o tři roky, proč sep táš?

Protože takto se většinou chovají starší muži.

maricka napsal(a):

Tak moment vážení, rozhodně nejsem žádná zlatokopka, kvůli penězům s ním nejsem ani náhodou!!! Za prvé studuji, za druhé si sama něco přivydělávám a za třetí mi táta měsíčně posílá také nějaké peníze. A jestli z něj ždímu peníze, o tom nic nevím, kupujeme si normální, jídlo, normálně se oblékám (snažím se kupovat co nejlevnější oblečení, takže jdu do obchodu, až když jsou velké výprodeje apod.). Jsem s ním především kvůli tomu, že sjem si pitomě řečeno "zvykla". Vím, že kdybych jej opustila, tak by mi bylo smutno.
K té změně povahy - všechno lze, když se chce, pozoruji to na sobě. Dobrá, jsem např. introvert a navždy budu, taky trochu cholerik (ale tohle například hooodně omezuji). A od té doby, co jsem s ním, tak jsem se po psychické stránce hodně změnila, dejme tomu, že dozrála. Nemám ráda, když se vše svaluje na psychiku, to je to nejjednodušší. Také jsem ve své době brala antidepresiva, měla pořád nějaké problémy a spolu se mnou zákonitě i ostatní, litovala jsem se, neměla stabilního partnera apod. Teď je tomu jinak. Proč? protože jsem prostě chtěla. Přestala jsem se litovat a začala se sebou zkrátka něco dělat...radikálně. Nejsem úplně silný člověk, ale mnohé mne posílilo a už vím, že když chci, tak mne má psychika nezklame. Antidepresiva dávno neberu, většinou je to jen dobré placebo.
Vadí, mi, když někteří tady předčasně o někom soudí, aniž by jej důvěrněji znali...ale to je asi lidská přirozenost, nevím...

Cholericky introvert? Se mi to nejak nezda. Introverti byvaji bud flegmosi anebo melancholici. Jinak taky verim, ze na sve povaze pracovat lze. Taky jsem se hodne zmenila, zacala mit aktivnejsi pristup k zivotu,  vstricnejsi pristup k lidem atakdale... Dulezite je to chtit a mit pro to dostatek motivace.

vlcice_samotarka napsal(a):

maricka napsal(a):

Tak moment vážení, rozhodně nejsem žádná zlatokopka, kvůli penězům s ním nejsem ani náhodou!!! Za prvé studuji, za druhé si sama něco přivydělávám a za třetí mi táta měsíčně posílá také nějaké peníze. A jestli z něj ždímu peníze, o tom nic nevím, kupujeme si normální, jídlo, normálně se oblékám (snažím se kupovat co nejlevnější oblečení, takže jdu do obchodu, až když jsou velké výprodeje apod.). Jsem s ním především kvůli tomu, že sjem si pitomě řečeno "zvykla". Vím, že kdybych jej opustila, tak by mi bylo smutno.
K té změně povahy - všechno lze, když se chce, pozoruji to na sobě. Dobrá, jsem např. introvert a navždy budu, taky trochu cholerik (ale tohle například hooodně omezuji). A od té doby, co jsem s ním, tak jsem se po psychické stránce hodně změnila, dejme tomu, že dozrála. Nemám ráda, když se vše svaluje na psychiku, to je to nejjednodušší. Také jsem ve své době brala antidepresiva, měla pořád nějaké problémy a spolu se mnou zákonitě i ostatní, litovala jsem se, neměla stabilního partnera apod. Teď je tomu jinak. Proč? protože jsem prostě chtěla. Přestala jsem se litovat a začala se sebou zkrátka něco dělat...radikálně. Nejsem úplně silný člověk, ale mnohé mne posílilo a už vím, že když chci, tak mne má psychika nezklame. Antidepresiva dávno neberu, většinou je to jen dobré placebo.
Vadí, mi, když někteří tady předčasně o někom soudí, aniž by jej důvěrněji znali...ale to je asi lidská přirozenost, nevím...

Cholericky introvert? Se mi to nejak nezda. Introverti byvaji bud flegmosi anebo melancholici. Jinak taky verim, ze na sve povaze pracovat lze. Taky jsem se hodne zmenila, zacala mit aktivnejsi pristup k zivotu,  vstricnejsi pristup k lidem atakdale... Dulezite je to chtit a mit pro to dostatek motivace.

Vlčice, mluvíš mi z duše, taky jsem se změnila, a měním pořád, hlavně díky Babinetu, nemám moc času někam chodit, tak Vás čtu..................a to je škola!...................a to jsme měla 55, jsem lepší........................ale ta motivace, ta mi dáva zabrat

U nás je to podobně. Partner se vidí jako dokonalý, na mně by nějaké mouchy našel. Je o dost starší a tak rád používá věty typu - zažil jsem víc.. po mně v mém věku nemůžeš chtít...

Dělat se s tím dle mého nedá nic, buď toto jeho chování akceptuješ, budeš sama sebe přetvářet k obrazu jeho, abys měla klidný vztah, což je samozřejmě špatně, nebo to partnerovi odkýveš a budeš si dělat, co uznáš za vhodné - taky to není zrovna ideální, nebo to neodkýveš, pojedeš si po své linii a partner to buď ustojí a akceptuje, nebo ne.

Osobně si myslím, že by se nikdo neměl měnit "pro někoho", láska a partnerství je o toleranci a schopnosti akceptovat prostějšek takový, jaký je.

Nevím, poslední dobou mám pocit, že někteří lidé jakoby sami sebe neviděli a nedokázali "se nahlédnout". Nejde jen o muže, jde o spoustu lidí (u nás na fakultě hlavně profesorů). Takoví lidé jsou pak jako kámen, který již nejde otesat...
Nechci nikoho měnit, jde o jakési vzájemné přizpůsobení, protože snad nejsou dva lidé, kteří by si seděli jako na míru. Když on mi kdysi řekl, že to a to se mu nelíbí a kvůli tomu a tomu by mne mohl časem opustit, tak jsem právě to a to na sobě změnila. Možná ani nešlo o povahu, ale jen o projevy a chování. Když já něco řeknu jemu, tak jen zabručí nebo se vymluví, nebo neřekne nic. A samozřejmě se nezmění, proč by to taky dělal, když vidí, že s ním stále jsem.
Kdybych dala příklad, tak třeba včera mi vytkl, že jsem žárlivá (přiznávám, že malinko jsem a že s tímhle ještě trochu bojovat musím, ale ne nijak výrazně, rozhodně jej neomezuji), já mu na to odvětila, že mi také vadí jisté jeho chování, např. to, že mu je jedno, že v sexu strádám. On na to odpověděl, že je to něco jiného, že já ho svým chováním omezuji, ale mě se "jen" něčeho nedostává. Takže asi tak nějak. On náš sexuální život řešit nechce (pro něho je sex záležitost jedince, ne dvou lidí...a taky se tak projevuje, když umí jen brát, ale ne dávat), ale já bych se zkrátka měla neustále zdokonalovat.
Nevím, jestli to má co dělat se stářím partnera, spíše jde o povahu konkrétního člověka.

... a proč s ním jsi ? :co:

Maricko, jistě máš své důvody, proč jsi s partnerem, který je, jaký je, to komentovat nebudu.

Nicméně, jedna věc, kterou jsem vypozorovala. Moje zkušenost je, že v situaci, kdy mi muže řekně, že něco dělám špatně, nejhorší možná odpověď je - ale ty zase děláš špatně tohle.

Pokud ti partner vytýká žárlivost, tak v tu chvíli řešte tvou žárlivost a nic jiného. V okamžiku, kdy máš pocit, že ti TEĎ ublížil svým přístupem k sexu, IHNED mu to sděla prober to s ním a nebo o tom nemluvi nikdy.

Debaty - ty necháváš válet podprsenku na prače - no a, ty nesundáváš prkýnko - no jo, ale ty v životě němůžeš dát kabelku na své místo - jo, ty zas necháváš ponožky pod gaučem... by jak vidíš mohly být nekonečné.

Tím neříkám, že chyba je na tvé straně... pokud chceš se současným partnerem zůstat a jeho chování tu vadí, dávej mu to najevo. Ale v ten který okamžik. Nečekej, že s tebou bude souhlasit, ale opakování matka moudrosti a jednou mu třeba dojde, o čem to vlastně mluvíš.

Jeho námitky vůči tobě si vyslechni, příhodně okomentuj. Pokud uznáš, že  má pravdu a že i tobě zmiňovaná věc vadí, něco s tím dělej, pokud nesouhlasíš a věc nevnímáš jako nedostatek, buď svá.

Neměň na sobě nic jen proto, abys jemu udělala radost. Radost mu stejně neuděláš, změna nebude trvalá, protože nebude z přesvědčení a navíc mu to vyčteš pokaždé, když budeš chtít změnu po něm a on jí nebude schopen / ochoten.

vlcice_samotarka napsal(a):

Cholericky introvert? Se mi to nejak nezda. Introverti byvaji bud flegmosi anebo melancholici. Jinak taky verim, ze na sve povaze pracovat lze. Taky jsem se hodne zmenila, zacala mit aktivnejsi pristup k zivotu,  vstricnejsi pristup k lidem atakdale... Dulezite je to chtit a mit pro to dostatek motivace.

Cholerický introvert - proč ne?  Příkladně pro mě asi není lepší chrakteristika... :)

Maricko, a chceš se pořád jen někomu přizpůsobovat? Pro mě osobně by to tedy bylo dost únavný. Prostě bych to nebyla já, jen bych si na něco hrála.
Možná by Ti bylo líp vedle někoho, kdo by tě měl rád takovou, jaká jsi a kvůli komu by ses z cholerika introverta nemusela v potu tváře soukat do role extrovertního melancholika...

Fatimah, to jsi řekla moc pěkně a možná je na tom něco pravdy, budu se tím řídit;-) Snad to nedojde do stádia, kdy bude mít pocit, že o to jeho problému pořád mluvím...spíš si myslím, že to dojde do stádia, kdy já se přizpůsobím, ale sex bude tak uvadat, že už ani jeden na něj nebudeme mít sílu, ale možná ne, ještě mám naději, i když malou...
S těmi výčitkami, ano, takové neustálé vyčítání vážně smysl nemá, nikam nevede...

surikata napsal(a):

vlcice_samotarka napsal(a):

Cholericky introvert? Se mi to nejak nezda. Introverti byvaji bud flegmosi anebo melancholici. Jinak taky verim, ze na sve povaze pracovat lze. Taky jsem se hodne zmenila, zacala mit aktivnejsi pristup k zivotu,  vstricnejsi pristup k lidem atakdale... Dulezite je to chtit a mit pro to dostatek motivace.

Cholerický introvert - proč ne?  Příkladně pro mě asi není lepší chrakteristika... :)

mrkni se http://cs.wikipedia.org/wiki/Cholerik

Pokud máš pocit, že tě tvůj přítel omezuje přes míru, vadí ti to a nejsi šťastná, ukonči to. Zůstávát s někým, kdo mi nesedí, jen proto, že bych už si třeba nikoho nenašla ( proč jako ? ) je dost zvrácený. Podle mě je daleko lepší být sama než ve vztahu kde nejsem spokojená.

vlcice_samotarka napsal(a):

surikata napsal(a):

vlcice_samotarka napsal(a):

Cholericky introvert? Se mi to nejak nezda. Introverti byvaji bud flegmosi anebo melancholici. Jinak taky verim, ze na sve povaze pracovat lze. Taky jsem se hodne zmenila, zacala mit aktivnejsi pristup k zivotu,  vstricnejsi pristup k lidem atakdale... Dulezite je to chtit a mit pro to dostatek motivace.

Cholerický introvert - proč ne?  Příkladně pro mě asi není lepší chrakteristika... :)

mrkni se http://cs.wikipedia.org/wiki/Cholerik

Já vím, já vím... Ono je to tak, že jsem spíš vzteklounek, než klasika cholerik. A když jsme dělali v práci psychotesty, celkem jsem zírala, když mi mimo jiné napsali do posudku, že jsem melancholik.  Ale asi blbí nebyli, do puntíku to totiž sedí... :rolleyes:
:offtopic:

maricka napsal(a):

Milujeme v jakém slova smyslu? No moc se nemilujeme ve fyzickém slova smyslu, co se týče citů...on mne má rád a nechce být beze mne, to vím, ale já k němu už nic moc necítím...ani psychicky, ani fyzicky..vlastně jsem s ním jen kvůli jistotě...a rodině, zázemí...nevím.

To mi nepřijde zrovna jako skvělý základ pro budování rodiny a láskyplného prostředí, do kterého se narodí vaše krásné děti.

PS: Ale i tak ocenuju pomerne záhy vyřčenou upřímnou větu. Z některých tohle leze po 20 stránkách diskuse a pořád uhýbají - i když každý máme svoji individuální cestu a čas...

maricko a tohle je pro tebe to dobro, láska a pravda ? - tak to příteli sděl - zvedni kotvy a svou jistotu hledej jinde :) (né, že bych tě nechápala).... Jsi mladá - určitě se najde jiný bezpečný přístav !

maričko - jak se to od té doby změnilo ?

    maricka napsal(a):

    Milujeme v jakém slova smyslu? No moc se nemilujeme ve fyzickém slova smyslu, co se týče citů...on mne má rád a nechce být beze mne, to vím, ale já k němu už nic moc necítím...ani psychicky, ani fyzicky..vlastně jsem s ním jen kvůli jistotě...a rodině, zázemí...nevím.

Měnit se kvůli někomu, je blbost. Není žádný důvod. Jsem jaká jsem a partner přece chce mě - takovou, jaká jsem. Pokud tomu tak není, nechápu důvod, proč se mnou je

a opět jedeme dál ... to je neuvěřitelný

Tohle je ale dost smutný vlákno...

Proč Pan ? :co:

Pandorraa napsal(a):

Tohle je ale dost smutný vlákno...

vidíš, mně se chce chvílema smát :vissla:

:co::co::co:

maricka napsal(a):

Ráda bych se zeptala, co dělat, když se mění kvůli tomu druhému jen jeden partner a ten druhý si o sobě vesměs myslí, že je dokonalý? Už tu nerovnováhu neumím dál snášet...

Měnit se kvůli komukoliv jinému, než kvůli sobě je cesta do pekel. Ztráta sebe sama. Která se nám dříve nebo později setsakramentsky vymstí. :dumbom:
Bych mohla vyprávět.

PPavlaa napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Tohle je ale dost smutný vlákno...

vidíš, mně se chce chvílema smát :vissla:

Upřímně, mám taky takový pocit. Jestli si dobře vzpomínám, na jiném vlákně, které pořád běží, Marička nedávno psala, jak jim to ohromě klape a tady najednou je zase všechno špatně. Maričko, sorry, ale ty jsi prototyp věčně nespokojenýho člověka. I kdyby sis našla jinýho chlapa, zase bys hledala chyby a problémy. Ty jsou konec konců v každým vztahu, ale né každej na ně pořád tak upozorňuje. Jestli s partnerem pořád něco řešíš, už se ani nedivím, že nemá chuť na sex a nechce se Ti přizpůsobovat. A měnit se kvůli Tobě? Co je to za blbost měnit povahu?? :dumbom:

Alysso - tohle je rok staré téma....

Asha napsal(a):

Proč Pan ? :co:

ve spojení s vláknem Paníze peníze peníze....

Pandorraa napsal(a):

Asha napsal(a):

Proč Pan ? :co:

ve spojení s vláknem Paníze peníze peníze....

Já jsem nějak měla právě nutkání to proto vytáhnout .... ale asi je to :offtopic:

...když se mění a přizpůsobuje jen jeden, je to vždycky blbě. :(

Blossom napsal(a):

...když se mění a přizpůsobuje jen jeden, je to vždycky blbě. :(

Ono to ani nejde... pokud se změní jeden, automaticky se ten druhý musí té změně adekvátně přizpůsobit... jinak spolu nemůžou být, ne?

Pokud je to myšleno "udělám cokoliv, co si partner přeje, jen aby mě neopustil" - ano, to je špatně.

jeden se NEMUSÍ přizpůsobovat ani měnit, pokud nechce .... když to dělá - asi má k tomu nějaký DŮVOD... ale nemůže chtít po tom druhém, aby to dělal taky, když on sám NECHCE (asi je se sebou spokojený a nepotřebuje se ani měnit ani přizpůsobovat :rock: .... pokud má JEDEN problém .... s tím DRUHÝM .... který se nemá potřebu PŘIZPŮSOBOVAT, pak je to přeci problém JEDNOHO :D né DRUHÉHO. Pak asi nemůžou být spolu - JEDEN jak DRUHÝ :reta: JINAK JE TO NA :dumbom: a já jdu do :sova: pápá :)

Děkuji, že jste vytáhli rok staré vlákno, opravdu nevím, k čemu to bylo? Důkaz toho, že máme pořád nějaké problémy, důkaz toho, že věčně něco řeším?

Ne, nebylo to lehké, prošla jsem v tomto vztahu docela dost přakážek, také jsem se docela změnila, docela hodně; přiznám se, že partner se měnit moc nemusel, to já jsem potřebovala dozrát... Ale na druhou stranu se nezměnil vůbec, on to prostě neumí, žije si tka, jak chce a člověk mu může říkat věci tisíckrát a nic (tedy asi až na výjimky).

Ale to je jedno,jak jsem řekla včera v minulém vlákně, přestávám svůj vztah tady řešit (ono to už nějak dopadne i bez toho, aniž bych tady musela psát), prosím, nevytahujte rok a více stará témata, děkuji ;)

maricka napsal(a):

Děkuji, že jste vytáhli rok staré vlákno, opravdu nevím, k čemu to bylo? Důkaz toho, že máme pořád nějaké problémy, důkaz toho, že věčně něco řeším?

Ne, nebylo to lehké, prošla jsem v tomto vztahu docela dost přakážek, také jsem se docela změnila, docela hodně; přiznám se, že partner se měnit moc nemusel, to já jsem potřebovala dozrát... Ale na druhou stranu se nezměnil vůbec, on to prostě neumí, žije si tka, jak chce a člověk mu může říkat věci tisíckrát a nic (tedy asi až na výjimky).

Ale to je jedno,jak jsem řekla včera v minulém vlákně, přestávám svůj vztah tady řešit (ono to už nějak dopadne i bez toho, aniž bych tady musela psát), prosím, nevytahujte rok a více stará témata, děkuji ;)

Vlákno peníze, peníze bylo založený 9.1... a taky tam asi 13.1. píšeš, že máte pohodový a mírumilovný vztah..a najednou založíš nový vlákno, kde si zase na něco stěžuješ. Co teda čekáš? Nediv se, že se na Tebe pak sesype kritika..

Alyssa napsal(a):

maricka napsal(a):

Děkuji, že jste vytáhli rok staré vlákno, opravdu nevím, k čemu to bylo? Důkaz toho, že máme pořád nějaké problémy, důkaz toho, že věčně něco řeším?

Ne, nebylo to lehké, prošla jsem v tomto vztahu docela dost přakážek, také jsem se docela změnila, docela hodně; přiznám se, že partner se měnit moc nemusel, to já jsem potřebovala dozrát... Ale na druhou stranu se nezměnil vůbec, on to prostě neumí, žije si tka, jak chce a člověk mu může říkat věci tisíckrát a nic (tedy asi až na výjimky).

Ale to je jedno,jak jsem řekla včera v minulém vlákně, přestávám svůj vztah tady řešit (ono to už nějak dopadne i bez toho, aniž bych tady musela psát), prosím, nevytahujte rok a více stará témata, děkuji ;)

Vlákno peníze, peníze bylo založený 9.1... a taky tam asi 13.1. píšeš, že máte pohodový a mírumilovný vztah..a najednou založíš nový vlákno, kde si zase na něco stěžuješ. Co teda čekáš? Nediv se, že se na Tebe pak sesype kritika..

Cože??? Tohle je staré téma!!! Nic jsem nezaložila, podívej se na první příspěvek, je z loňsského ledna!!! Holky, fakt děkuji, děláte tu ze mne s prominutím de...a :(

maricka napsal(a):

Alyssa napsal(a):

maricka napsal(a):

Děkuji, že jste vytáhli rok staré vlákno, opravdu nevím, k čemu to bylo? Důkaz toho, že máme pořád nějaké problémy, důkaz toho, že věčně něco řeším?

Ne, nebylo to lehké, prošla jsem v tomto vztahu docela dost přakážek, také jsem se docela změnila, docela hodně; přiznám se, že partner se měnit moc nemusel, to já jsem potřebovala dozrát... Ale na druhou stranu se nezměnil vůbec, on to prostě neumí, žije si tka, jak chce a člověk mu může říkat věci tisíckrát a nic (tedy asi až na výjimky).

Ale to je jedno,jak jsem řekla včera v minulém vlákně, přestávám svůj vztah tady řešit (ono to už nějak dopadne i bez toho, aniž bych tady musela psát), prosím, nevytahujte rok a více stará témata, děkuji ;)

Vlákno peníze, peníze bylo založený 9.1... a taky tam asi 13.1. píšeš, že máte pohodový a mírumilovný vztah..a najednou založíš nový vlákno, kde si zase na něco stěžuješ. Co teda čekáš? Nediv se, že se na Tebe pak sesype kritika..

Cože??? Tohle je staré téma!!! Nic jsem nezaložila, podívej se na první příspěvek, je z loňsského ledna!!! Holky, fakt děkuji, děláte tu ze mne s prominutím de...a :(

Tak nevím, kde je chyba, ale ať koukám, jak koukám, objevuje se mi datum 9.1. 2009..

Podívej se prosím na první příspěvky v  diskuzi (ten první se mi podařilo nechtěně přepsat), je tam rok 2008!!! Nevím, proč to tady včera někdo vytáhnul... Budu opravdu vděčná, pokud se v mém "problému" již nebudete dál zbytečně šťourat, protože já už o svěřování tady nestojím, maximálně pošlu oznámení o svatbě nebo o rozchodu  :D

Loučím se...  :kapitulation:

A mne 9.1. 2008, a to mám prosím pekne 8 dioptrií... Nepotrebuješ aj ty nejaké?