Tak trochu nechápu, proč jsou někteří lidé (i chlapi) z toho tak nakřivo, když je jim druhý nevěrný nebo je opustí. Může mi to někdo vysvětlit? :co: Mě to připadá docela bežný, ba úplně normální, asi proto že je to tak časté.

Bellagambi napsal(a):

Tak trochu nechápu, proč jsou někteří lidé (i chlapi) z toho tak nakřivo, když je jim druhý nevěrný nebo je opustí.

To je asi tím, že seš svobodnej :D

nakřivo - pěknej výraz :supr:  :lol:

nechtěj to chápat, většina lidí pochopí až když prožije

no ale třeba Ti to dojde dřív, zkus trochu zapojit empatii a představivost  :reta:

Bellagambi napsal(a):

Tak trochu nechápu, proč jsou někteří lidé (i chlapi) z toho tak nakřivo, když je jim druhý nevěrný nebo je opustí. Může mi to někdo vysvětlit? :co: Mě to připadá docela bežný, ba úplně normální, asi proto že je to tak časté.

No možná ze začátku k tomu přistupovali jako ty, že jsou jako úplně nad věcí,ale pak když se to stalo tak to byla pecka. Myslím si, že je to vždycky pecka. Ať už jde o to jestli je to zraněné ego, ztráta důvěry, zborcení vzdušných zámků....
Nejde jít do manžeství i partnerství, že je to jistota na celý život, prostě se to může stát. Pak jde spíše o to,jak s tím naložit, jakým způsobem se oklepat a ujastnit si co mi to všechno dává.
Neodvažovala bych se nikdy nikoho soudit. Ani podvádějícího, ani podváděného. Nemůžu říci, že to nikdy neudělám. zatím jsem neměla důvod,ale život je ještě tak dlouho předemnou.
spíše mám strach sama ze sebe. Že když budu podvádět, tak se zamiluji, nebo budu od milence očekávat více,než můžu požadovat, protože na to nemám právo,když se dohodnete, že je to jen o posteli. Tak proto raději nekoukám napravo a nalevo a snažím se soustředit na ten vztah, který mám. Nepodvádět, je vlastně u mě strach, strach, že zklamu sama sebe? Nevím, jak to přesně nazvat.

Bellagambi napsal(a):

Tak trochu nechápu, proč jsou někteří lidé (i chlapi) z toho tak nakřivo, když je jim druhý nevěrný nebo je opustí. Může mi to někdo vysvětlit? :co: Mě to připadá docela bežný, ba úplně normální, asi proto že je to tak časté.

To druhé: Lebo sú citovo vazaní a rozhcod je vlastne taká malá smrť. To prvé: A nevera je úder krompáčom ich sebahodnoteniu, sebadôvere, egouškovi... Lebo bohužiaľ mnohí odvíjajú svoju vlastnú hodnotu(či už v očiach partnera alebo celkovú) od vernosti toho durhého... :rolleyes: Čo je asi dosť riskantný podnik.

já se odhodlávám k rozchodu...a jsem z toho pěkně nakřivo.
Asi, jak píše Klubko, očekávám víc než můžu dostat. Přestože jsem od začátku věděla, jak se situace bude vyvíjet, jaké mám šance a jak to bude jen o dohodě. Začíná mi to ubližovat - tedy já si začínám ubližovat - a nechci to zamotat ještě víc.
A kdybych měla odpovědět na otázku, proč jsem z toho špatná - nejsem z kamene, prostě mě to mrzí, bolí to a bude se mi stýskat.
stačí?

Ježíš Bellami, to je naivní dotaz. Proč? Protože to v nás zboří mýtus pevného vztahu, protože nás to vrhá do nejtěžšího úkolu, najít v celém problému sami sebe a co vlastně chceme. Protože jediné rozumné řešení je, říkat si "On to nedělá mně, ale prožívá to, co cítí.", tak se musíme naučit nesobectví, které umí málokdo. Učím se nezaměňovat hrdost a ješitnost. Učím se vidět pouze věci, které jsou podstatné a opravdové. Učím se, jak píše Klubko být nad věcí. A všechny ty peripetie prožívání jsou to, co nazýváš "Být celý nakřivo." :-)

Bellagambi napsal(a):

Tak trochu nechápu, proč jsou někteří lidé (i chlapi) z toho tak nakřivo, když je jim druhý nevěrný nebo je opustí. Může mi to někdo vysvětlit? :co: Mě to připadá docela bežný, ba úplně normální, asi proto že je to tak časté.

Protože lidi se na svoje partnery upínají... proto mají pocit, že když partner odejde, že odchází část jich samotných. A to bolí.
Já to dělám taky, přiznávám, že jsem na partnerovi závislá :-) A že by odešel - si nepřipouštím, i když teoreticky vím, že by to mohlo nastat. Určitě bych z toho byla nakřivo - a to hodně - dávala bych si vinu sobě, že jsem něco zkazila. Jo, přežila bych to, ale bylo by mi hodně blbě.
Ještě neumím tu bezpodmínečnou lásku, vzít v pohodě to, že partner odchází... brrrr...

Protože si každý říká "mně se to stát nemůže". To máš stejný jako s havárkou, těžkou nemocí, vykradeným bytem... všichni víme, že se to stává, dokonce velmi často, dokonce i v našem blízkém okolí, ale většinou nevstáváme neleháme s děsem, že nás nějaká katastrofa potká. Tak se pomalinku ukolíbáme do pocitu, že ausgerechnet nás maléry obcházejí - a když nějaká ta rána osudu dopadne, jsme "celí nakřivo" z tý nespravedlnosti, že uhodilo zrovna do naší chaloupky.

přesně tak helenko,člověk si říká mě to mine,tak jako rakovina,havárka,smrt v rodině,člověk na to nemyslí a najednou bác 50tka na krku a jsi sama...na obědě,kde mě se synem pozval jsme se smáli v jakém jsme srabu,já v přechodu,syn v pubertě a manžel v druhé míze a pak má být u nás pohoda :lol: řekne mi někdo jak dát do textu ty citace?

lakina napsal(a):

...já v přechodu,syn v pubertě a manžel v druhé míze...

Až na tu ženu v přechodu je to u nás to samý :D

lakino, přechod a 3x pubertu (vlastně 4x - pes taky) mám za sebou, místo druhé mízy přešel M úspěšně do předčasné senility, ale pohoda taky veškerá žádná. Ale jak se i po krk ve srač..ch dokážeš zasmát, není to s tebou tak zlý.
Jo a citace - otevři si dole pod odpovědí "smajlíky" a tam najdeš přesný popis.

Bellagambi napsal(a):

Tak trochu nechápu, proč jsou někteří lidé (i chlapi) z toho tak nakřivo, když je jim druhý nevěrný nebo je opustí. Může mi to někdo vysvětlit? :co: Mě to připadá docela bežný, ba úplně normální, asi proto že je to tak časté.

....No,když by Tě někdo opustil po 20,30 letech tak nakřivo budeš to bud jistej....

helenko,já jsem ve sr...ch a dokážu bavit i druhé,v anglině jsem takový třídní šašek,vždy něco plácnu a hned se řehtáme jako puberťačky,někdy ani nemůžem přestat,minule jsme překládaly ,,má manžel pero?! a nešlo to zastavit,nebot to byla tužka, jo a navíc obě dvě naše fenky hárají

Ivik napsal(a):

Bellagambi napsal(a):

Tak trochu nechápu, proč jsou někteří lidé (i chlapi) z toho tak nakřivo, když je jim druhý nevěrný nebo je opustí. Může mi to někdo vysvětlit? :co: Mě to připadá docela bežný, ba úplně normální, asi proto že je to tak časté.

....No,když by Tě někdo opustil po 20,30 letech tak nakřivo budeš to bud jistej....

20, 30 let?:co: Tak to naštěstí nehrozí!

Ivik napsal(a):

Bellagambi napsal(a):

Tak trochu nechápu, proč jsou někteří lidé (i chlapi) z toho tak nakřivo, když je jim druhý nevěrný nebo je opustí. Může mi to někdo vysvětlit? :co: Mě to připadá docela bežný, ba úplně normální, asi proto že je to tak časté.

....No,když by Tě někdo opustil po 20,30 letech tak nakřivo budeš to bud jistej....

ještě by mě zajímalo - ty pokaždé jásáš?? "hurá, ona mě opustila" "hurá, konečně jsem se rozešel"??

Mikeš napsal(a):

Bellagambi napsal(a):

Tak trochu nechápu, proč jsou někteří lidé (i chlapi) z toho tak nakřivo, když je jim druhý nevěrný nebo je opustí.

To je asi tím, že seš svobodnej :D

Jo svobodný jsem se narodil a svobodný doufám i zemřu! :lol:Nic není nad svobodu!

Kukačka napsal(a):

Ivik napsal(a):

Bellagambi napsal(a):

Tak trochu nechápu, proč jsou někteří lidé (i chlapi) z toho tak nakřivo, když je jim druhý nevěrný nebo je opustí. Může mi to někdo vysvětlit? :co: Mě to připadá docela bežný, ba úplně normální, asi proto že je to tak časté.

....No,když by Tě někdo opustil po 20,30 letech tak nakřivo budeš to bud jistej....

ještě by mě zajímalo - ty pokaždé jásáš?? "hurá, ona mě opustila" "hurá, konečně jsem se rozešel"??

Většinou ne, beru to tak nějak neutrálně. Jenom poprvé to bylo horší, to jsem byl trochu mimo, zvyk je asi železná košile.

Bellagambi napsal(a):

Ivik napsal(a):

Bellagambi napsal(a):

Tak trochu nechápu, proč jsou někteří lidé (i chlapi) z toho tak nakřivo, když je jim druhý nevěrný nebo je opustí. Může mi to někdo vysvětlit? :co: Mě to připadá docela bežný, ba úplně normální, asi proto že je to tak časté.

....No,když by Tě někdo opustil po 20,30 letech tak nakřivo budeš to bud jistej....

20, 30 let?:co: Tak to naštěstí nehrozí!

Nikdy nehovor nikdy! ;)

lakina napsal(a):

má manžel pero?!

A má? Nebo jen reklamní propisku? Hárající čubinky ber jako trénink na hárající potomky - taky budeš zahánět příslušníky opačného pohlaví, aby miláček nedošel ouhony. Možná začni trénovat střelbu na pohyblivý cíle .

Ivik napsal(a):

Bellagambi napsal(a):

Tak trochu nechápu, proč jsou někteří lidé (i chlapi) z toho tak nakřivo, když je jim druhý nevěrný nebo je opustí. Může mi to někdo vysvětlit? :co: Mě to připadá docela bežný, ba úplně normální, asi proto že je to tak časté.

....No,když by Tě někdo opustil po 20,30 letech tak nakřivo budeš to bud jistej....

Ano souhlasím. Já jsem měla nejdelší vztah 5 let. rozchod bolí, bulím, pak se vztekám a je mi to líto. A pak najednou vychází slunce a já zase pomalu šlapu po té cestičce, opatrnějí,ale ráda. Zase na ní nacházím plno hezkého, možná mě dovede k dalšímu.
Jenže já nemusím zatím řešit děti, společný majtek. To je něco jiného. Souhlasím, že po několikaletém vztahu, který se Vám zdá ideální, je ta rána těžší. Hůře se odchází, berete ohled na děti, musíte najednou přerušit plno vazeb, plno důvěry.
Bellagambi.
Říkáš že jsi se narodil svobodný a že svobodný umřeš. Není to náhodou nějaký podvědomý strach, že právě, kdyby ses na někoho hodně upnul a nevyšlo by ti to, tak se z toho pak posee.....š.
Já jsem hodně svobodně smýšlející. Hodně to s muži neumím, tedy co se týká chválení a jejich opečování, mám plno mezer v EQ chování a učím se. Váhám nad sńatkem na celý život, zda mít jednou děti. Je mi téměř 30cet,ale někde podvědomě vím, že mě nevěra raní. Už se to jednou také stalo, paradoxně mě, která po ničem nepátrla, neřešila a nechtěla vědět.Já jsem dokázala po dlouhém čase odpustit. Naučit se, že prostě, že ostatní vlastnosti toho člověka jsou důležitější. Že to byl opilecký úlet. A na tom člověku to taky bylo znát, že ho to mrzí. Jde, to,ale prostě každý jsme jiný. Já už se nad tím usměji,ale možná v manželství s dvěma dětmi by to bylo asi jiné.
Moje kamarádka se přiznala, že by jí to skolilo. Prostě někdo je závislejší, někdo věří jen sám sobě. Ale myslím, že jen kámenem to nepohne. Přiznej si to.

Klubko napsal(a):

Ivik napsal(a):

Bellagambi napsal(a):

Tak trochu nechápu, proč jsou někteří lidé (i chlapi) z toho tak nakřivo, když je jim druhý nevěrný nebo je opustí. Může mi to někdo vysvětlit? :co: Mě to připadá docela bežný, ba úplně normální, asi proto že je to tak časté.

....No,když by Tě někdo opustil po 20,30 letech tak nakřivo budeš to bud jistej....

Bellagambi.
Říkáš že jsi se narodil svobodný a že svobodný umřeš. Není to náhodou nějaký podvědomý strach, že právě, kdyby ses na někoho hodně upnul a nevyšlo by ti to, tak se z toho pak posee.....š.

Myslím, že už ne. Musím respektovat svobodná rozhodutí druhých, protože oni musí respektovat moje! Nejde mít jeden metr pro sebe a druhý pro ostatní. Rád se s ženami pomazlím, pokecám někam vyrazím - prostě s nima chodím, ale nevidím jaksi důvod proč s nima žít těsněji a případně se s nima trápit. Proč ty chceš s někým žít?

Bellagambi napsal(a):

Klubko napsal(a):

Ivik napsal(a):

....No,když by Tě někdo opustil po 20,30 letech tak nakřivo budeš to bud jistej....

Bellagambi.
Říkáš že jsi se narodil svobodný a že svobodný umřeš. Není to náhodou nějaký podvědomý strach, že právě, kdyby ses na někoho hodně upnul a nevyšlo by ti to, tak se z toho pak posee.....š.

Myslím, že už ne. Musím respektovat svobodná rozhodutí druhých, protože oni musí respektovat moje! Nejde mít jeden metr pro sebe a druhý pro ostatní. Rád se s ženami pomazlím, pokecám někam vyrazím - prostě s nima chodím, ale nevidím jaksi důvod proč s nima žít těsněji a případně se s nima trápit. Proč ty chceš s někým žít?

O.K. respektuji tvůj názor. Naprosto. Jen takový podobný typy, co hlásají, že jsou nadvěcí se hroutí nejdříve :P
Proč chci s někým žít? Abych se to naučila. Možná trapný důvod. Ale vážně, já se musím učit s někým žít. Někdy s tím mám problém...., přiznávám. Někdy se až divím jak moje touha po "svobodě" a volném čase jen pro mne je pro druhé tak těžce pochopitelná.

Bellagambi napsal(a):

Klubko napsal(a):

Ivik napsal(a):

....No,když by Tě někdo opustil po 20,30 letech tak nakřivo budeš to bud jistej....

Bellagambi.
Říkáš že jsi se narodil svobodný a že svobodný umřeš. Není to náhodou nějaký podvědomý strach, že právě, kdyby ses na někoho hodně upnul a nevyšlo by ti to, tak se z toho pak posee.....š.

Myslím, že už ne. Musím respektovat svobodná rozhodutí druhých, protože oni musí respektovat moje! Nejde mít jeden metr pro sebe a druhý pro ostatní. Rád se s ženami pomazlím, pokecám někam vyrazím - prostě s nima chodím, ale nevidím jaksi důvod proč s nima žít těsněji a případně se s nima trápit. Proč ty chceš s někým žít?

Aby som sa naučila veci, ktoré sa sama nemám šancu naučiť(napr. ako to bolí, keď odhalíš neveru alebo ako bolí rozchod - to by som musela spáchať samovraždu, aby som SAMA na také niečo prišla... ;) ).

Klubko napsal(a):

Bellagambi napsal(a):

Klubko napsal(a):

Bellagambi.
Říkáš že jsi se narodil svobodný a že svobodný umřeš. Není to náhodou nějaký podvědomý strach, že právě, kdyby ses na někoho hodně upnul a nevyšlo by ti to, tak se z toho pak posee.....š.

Myslím, že už ne. Musím respektovat svobodná rozhodutí druhých, protože oni musí respektovat moje! Nejde mít jeden metr pro sebe a druhý pro ostatní. Rád se s ženami pomazlím, pokecám někam vyrazím - prostě s nima chodím, ale nevidím jaksi důvod proč s nima žít těsněji a případně se s nima trápit. Proč ty chceš s někým žít?

O.K. respektuji tvůj názor. Naprosto. Jen takový podobný typy, co hlásají, že jsou nadvěcí se hroutí nejdříve :P
Proč chci s někým žít? Abych se to naučila. Možná trapný důvod. Ale vážně, já se musím učit s někým žít. Někdy s tím mám problém...., přiznávám. Někdy se až divím jak moje touha po "svobodě" a volném čase jen pro mne je pro druhé tak těžce pochopitelná.

Ne já jsem jen realista!:reta:

Bellagambi napsal(a):

Klubko napsal(a):

Bellagambi napsal(a):

Myslím, že už ne. Musím respektovat svobodná rozhodutí druhých, protože oni musí respektovat moje! Nejde mít jeden metr pro sebe a druhý pro ostatní. Rád se s ženami pomazlím, pokecám někam vyrazím - prostě s nima chodím, ale nevidím jaksi důvod proč s nima žít těsněji a případně se s nima trápit. Proč ty chceš s někým žít?

O.K. respektuji tvůj názor. Naprosto. Jen takový podobný typy, co hlásají, že jsou nadvěcí se hroutí nejdříve :P
Proč chci s někým žít? Abych se to naučila. Možná trapný důvod. Ale vážně, já se musím učit s někým žít. Někdy s tím mám problém...., přiznávám. Někdy se až divím jak moje touha po "svobodě" a volném čase jen pro mne je pro druhé tak těžce pochopitelná.

Ne já jsem jen realista!:reta:

Ale to já taky:)

Možná jsem se měl zeptat jinak. Zkusím to v psychologickém oddílu.

Bellagambi napsal(a):

Tak trochu nechápu, proč jsou někteří lidé (i chlapi) z toho tak nakřivo, když je jim druhý nevěrný nebo je opustí. Může mi to někdo vysvětlit? :co: Mě to připadá docela bežný, ba úplně normální, asi proto že je to tak časté.

Už jsi byl někdy zamilovanej ? Myslím, jestli jsi někdy k někomu cítil ten cit, že (ona)  je tvé druhé já .. ?

Jestli ne, chápu, že nechápeš :) :supr:

Holky, hlavně žádný rozbory co je to být "zamilovanej"  :lol:

Snažím se mu vysvětlit, něco, co stejně vysvětlit nejde :) Ten kdo je " v tom" - myslím tím " in love " chápe proč to všechno tak bolí, kdo není nepochopí.

Některé zkušenosti jsou nepřenosné - bohužel - ne, bohudík :supr: :D

Santala napsal(a):

Bellagambi napsal(a):

Tak trochu nechápu, proč jsou někteří lidé (i chlapi) z toho tak nakřivo, když je jim druhý nevěrný nebo je opustí. Může mi to někdo vysvětlit? :co: Mě to připadá docela bežný, ba úplně normální, asi proto že je to tak časté.

Už jsi byl někdy zamilovanej ? Myslím, jestli jsi někdy k někomu cítil ten cit, že (ona)  je tvé druhé já .. ?

Jestli ne, chápu, že nechápeš :) :supr:

Jo, ale vždy jsem se z toho za pár dnů dostal, pak se to občas vrátilo, ale čas to všechno výborně zařídil. A navíc díky těmto zkušenostem, člověk tak trochu zesílí. Poprvé to bylo nejhorší, to možná trvalo týden, z toho asi dva dny bez sebe, ale to bylo vlivem naprosté nezkušenosti. Dnes jsem dostal košem a je mi trochu smutno, ale jinak překvapivě nic moc. :cool: Jedu dále!

Bellagambi napsal(a):

Santala napsal(a):

Bellagambi napsal(a):

Tak trochu nechápu, proč jsou někteří lidé (i chlapi) z toho tak nakřivo, když je jim druhý nevěrný nebo je opustí. Může mi to někdo vysvětlit? :co: Mě to připadá docela bežný, ba úplně normální, asi proto že je to tak časté.

Už jsi byl někdy zamilovanej ? Myslím, jestli jsi někdy k někomu cítil ten cit, že (ona)  je tvé druhé já .. ?

Jestli ne, chápu, že nechápeš :) :supr:

Jo, ale vždy jsem se z toho za pár dnů dostal, pak se to občas vrátilo, ale čas to všechno výborně zařídil. A navíc díky těmto zkušenostem, člověk tak trochu zesílí. Poprvé to bylo nejhorší, to možná trvalo týden, z toho asi dva dny bez sebe, ale to bylo vlivem naprosté nezkušenosti. Dnes jsem dostal košem a je mi trochu smutno, ale jinak překvapivě nic moc. :cool: Jedu dále!

týden!!!!???? Tak to jsi borec. Kolik tije?

Santala napsal(a):

Holky, hlavně žádný rozbory co je to být "zamilovanej"  :lol:

Snažím se mu vysvětlit, něco, co stejně vysvětlit nejde :) Ten kdo je " v tom" - myslím tím " in love " chápe proč to všechno tak bolí, kdo není nepochopí.

Některé zkušenosti jsou nepřenosné - bohužel - ne, bohudík :supr: :D

Hm asi si úplně nerozumíme, s tou zamilovaností to chápu, vždyť je to jak drogy a absťák, ale mě to zajímalo po X letech vztahu, přece ta zamilovanost po 2-3 letech vyprchá! Je Mikeš třeba zamilovaný do své paní?

Klubko tolik jako tobě, zhruba. To je dlouho, týden?

Bellagambi napsal(a):

Santala napsal(a):

Holky, hlavně žádný rozbory co je to být "zamilovanej"  :lol:

Snažím se mu vysvětlit, něco, co stejně vysvětlit nejde :) Ten kdo je " v tom" - myslím tím " in love " chápe proč to všechno tak bolí, kdo není nepochopí.

Některé zkušenosti jsou nepřenosné - bohužel - ne, bohudík :supr: :D

Hm asi si úplně nerozumíme, s tou zamilovaností to chápu, vždyť je to jak drogy a absťák, ale mě to zajímalo po X letech vztahu, přece ta zamilovanost po 2-3 letech vyprchá! Je Mikeš třeba zamilovaný do své paní?

ale to není zamilovanost po tolika letech,ale prostě vážení si sebe navzájem. To že ti to může stále něco přinášet. To že se můžeš na druhého spolehnout.
Zamilovanost vyprchá třeba po půl roce,ale vztah není třeba jen o té zamilovanosti...

Bellagambi napsal(a):

Klubko tolik jako tobě, zhruba. To je dlouho, týden?

Jasně, to je věčnost.....:vissla:

Bellagambi napsal(a):

Možná jsem se měl zeptat jinak. Zkusím to v psychologickém oddílu.

Víš co, Bello, Ty seš sice svobodnej, ale silně pochybuju o tom, že když budeš s nějakou ženskou chodit, ona Ti zahne a Ty se o tom dozvíš, že ji uznale poplácáš po ramenou se slovy: "Máš recht holka, jen si to užij, jsme jen jednou na světě" :D

Mikeš napsal(a):

Bellagambi napsal(a):

Možná jsem se měl zeptat jinak. Zkusím to v psychologickém oddílu.

Víš co, Bello, Ty seš sice svobodnej, ale silně pochybuju o tom, že když budeš s nějakou ženskou chodit, ona Ti zahne a Ty se o tom dozvíš, že ji uznale poplácáš po ramenou se slovy: "Máš recht holka, jen si to užij, jsme jen jednou na světě" :D

Tak plácat ji po rameni nebudu, ale do jejich soukromých věcí mě nic není. Je to přece svobodná bytost! No je to tady anonymní, takže se nic nestane, když to zde napíši, představ si, že jsem měl vztah i s prostitutkou.

Bellagambi napsal(a):

Je Mikeš třeba zamilovaný do své paní?

Zamilovaný ne, mám ji prostě rád a jsem na ni za ta léta už tak nějak zvyklej, stejně jako ona na mě. Ona mi ale tvrdí, že mě miluje pořád...

Bellagambi vnimas rozdiel medzi byt zamilovany a milovat?
Ako tak citam Mikesi, otazka aj pre teba :)

Oxi napsal(a):

Bellagambi vnimas rozdiel medzi byt zamilovany a milovat?
Ako tak citam Mikesi, otazka aj pre teba :)

To určitě, i když každý to může chápat a cítit trochu jinak. Něco sem napíšu, ale musím si to srovnat v hlavě...

Mikesi, ty si napisal:

Zamilovaný ne, mám ji prostě rád a jsem na ni za ta léta už tak nějak zvyklej, stejně jako ona na mě.
Ona mi ale tvrdí, že mě miluje pořád...

... ja len, ze ani ona netvrdi ze je do teba zamilovana, ale ze ta miluje a to je (IMHO) setsakra rozdiel.

Oxi napsal(a):

Mikesi, ty si napisal:

Zamilovaný ne, mám ji prostě rád a jsem na ni za ta léta už tak nějak zvyklej, stejně jako ona na mě.
Ona mi ale tvrdí, že mě miluje pořád...

... ja len, ze ani ona netvrdi ze je do teba zamilovana, ale ze ta miluje a to je (IMHO) setsakra rozdiel.

To souhlasím. Já to taky tak beru, že mě miluje, přestože ona mi tvrdí, že je do mě zamilovaná.

Moje definice je ta, že "jsem zamilovaný" je o touze a přítažlivosti, zatímco "miluji" je o lásce, úctě a toleranci.

Ahojte.
Být zamilovaná je krásný hormonální stav. Milovat je o velikosti ... ducha... nebo duše... Když se zamiluju do fotografování, tak že už to není zamilování ale milování poznám ve chvílí, kdy mám 5 foťáků (1 v šuplíku, 1 v kabelce, 1 v autě atd.), v PC většinu paměti zabírají fotky a venku je hnusně a mě je blbě ale jdu ven s foťákem a pocitem, že "určitě něco"...

Jo a jinak k tématu rozchodů by mě zajímalo, proč jsou z rozchodů někdy tak nakřivo milenky ženáčů... že rozchod sebere manželku si představit umím ;) Ale jsem si myslela, že kdybych teoreticky měla ženáče za milence, tak jsem přece furt tak nějak jednou nohou
rozešlá, ne??

qwassa pekne, mile a prave o mojom milovanom foteni ... :) ... ale ked si tam dosadim zenu :lol:

Když se zamiluju do ženy, tak že už to není zamilování ale milování poznám ve chvíli, kdy mám 5 žen (1 v bytě, 1 v kanceláři, 1 u sousedů atd.)... :lol:

prepac, mam nejaky prdly staw :D

Ježkovy zraky... na ženský zjevně fotografování nenapasujem ;-)

Zamilovaný - stav ohraničený začátkem a koncem (koncem leckdy mlhavým, ale "je tam". Vždy.  A milovat se dá i nekonečně.

Já zase nechápu, že bereš rozchody tak klidně. Tobě na té dívce, co se s tebou rozešla vůbec nezáleží? Nevadí ti, že spolu nebudete? Potom tedy nechápu, proč jsi s ní vůbec chodil? Jen kvůli sexu? Nebo se ti docela líbila, tak jste spolu chodili, protože se to tak dělá, ale když se rozejdete, tak taky dobře? Je ti fuk, že ji třeba už nikdy neuvidíš, kdyby umřela, tak by sis řekl, no a co, holek je na světě spousta?
Já jsem svého BM milovala od svých 19-ti let a miluju ho i po rozvodu, i když už je s jinou a má dítě. Byli jsme spolu 27 let a mě nikdy ani na okamžik nenapadlo, že bychom se mohli rozejít. Nikdy mi ta myšlenka ani neprobleskla hlavou. Byl prostě druhá polovina mě samé a teď se cítím, jako by mi někdo uťal ruku nebo nohu. Jo, můžu s tím žít, ale už nikdy to nebude jako dřív. Chápeš?

Ivano, tohleto se nedá pochopit, to si musí člověk odžít sám na vlastní kůži, aby pochopil, o co gou :jojo:

Nejsnadněji se člověk loučí s věcmi (a lidmi ;) ), které jsou mu lhostejné...

A proč žít raději v páru? Já myslím, že každý člověk dává světu smysl, nějak svět vidí, chápe... A když s někým žiješ, tak máš ten svět dvakrát, protože sdílíš ten partnerův :)

A když někdo odejde (nebo umře), tak ti zmizí celý jeden svět... Ale to k životu patří...

Nejsnadněji se člověk loučí s věcmi (a lidmi ;) ), které jsou mu lhostejné...

Přesně tak, Poly, přesně tak :jojo: :D :jojo:

qwassa napsal(a):

Jo a jinak k tématu rozchodů by mě zajímalo, proč jsou z rozchodů někdy tak nakřivo milenky ženáčů... že rozchod sebere manželku si představit umím ;) Ale jsem si myslela, že kdybych teoreticky měla ženáče za milence, tak jsem přece furt tak nějak jednou nohou
rozešlá, ne??

Ne... ;) Ani teoreticky, ani prakticky... a hlavne nie citovo.

Ivana napsal(a):

Já zase nechápu, že bereš rozchody tak klidně. Tobě na té dívce, co se s tebou rozešla vůbec nezáleží? Nevadí ti, že spolu nebudete? Potom tedy nechápu, proč jsi s ní vůbec chodil? Jen kvůli sexu? Nebo se ti docela líbila, tak jste spolu chodili, protože se to tak dělá, ale když se rozejdete, tak taky dobře? Je ti fuk, že ji třeba už nikdy neuvidíš, kdyby umřela, tak by sis řekl, no a co, holek je na světě spousta?
Já jsem svého BM milovala od svých 19-ti let a miluju ho i po rozvodu, i když už je s jinou a má dítě. Byli jsme spolu 27 let a mě nikdy ani na okamžik nenapadlo, že bychom se mohli rozejít. Nikdy mi ta myšlenka ani neprobleskla hlavou. Byl prostě druhá polovina mě samé a teď se cítím, jako by mi někdo uťal ruku nebo nohu. Jo, můžu s tím žít, ale už nikdy to nebude jako dřív. Chápeš?

Ivanka, ja mám muža, ktorého som veľmi milovala, ale s ktorým som jednak nemohla byť - bol a je ženatý - a jednak som si uvedomila, keď som ho posznala, že to nie je človek na "vážny vzťah". Aj tak ho mám stále rada, je mi blízky, zaujímam sa o to, ako sa mu darí, a už nikdy v živote mi to nebude cudzí človek. Ale fakticky s ním nie som, asi nikdy nebudem a stretávam sa s iným mužom. Želám mu len to najlepšie a keď to potreboval, pomohla som mu. Neviem, či by on pre mňa urobil to isté(možno áno, raz už to urobil, ale to sme ešte boli spolu), ale to ma ani veľmi nezaujíma. Teší ma vedomie, že na svete existuje muž ako on a že som s ním zažila ten zázrak, ktorý som zažila. Keď sme sa rozchádzali, nebolo mi to jedno, ale VEDELA som, že je to to najlepšie pre nás oboch.

qwassa - asi proto, že málokterá žena dokáže mít muže jen na sex, jak by se slušelo správné milence :-). Zkraje to funguje, ale časem se začne tvořit citová vazba a najednou je v tom milenka ženáče až po uši. A je malér.

Ivana napsal(a):

Já zase nechápu, že bereš rozchody tak klidně. Tobě na té dívce, co se s tebou rozešla vůbec nezáleží? Nevadí ti, že spolu nebudete? Potom tedy nechápu, proč jsi s ní vůbec chodil? Jen kvůli sexu? Nebo se ti docela líbila, tak jste spolu chodili, protože se to tak dělá, ale když se rozejdete, tak taky dobře? Je ti fuk, že ji třeba už nikdy neuvidíš, kdyby umřela, tak by sis řekl, no a co, holek je na světě spousta?
Já jsem svého BM milovala od svých 19-ti let a miluju ho i po rozvodu, i když už je s jinou a má dítě. Byli jsme spolu 27 let a mě nikdy ani na okamžik nenapadlo, že bychom se mohli rozejít. Nikdy mi ta myšlenka ani neprobleskla hlavou. Byl prostě druhá polovina mě samé a teď se cítím, jako by mi někdo uťal ruku nebo nohu. Jo, můžu s tím žít, ale už nikdy to nebude jako dřív. Chápeš?

To nemá logiku, co tu píšeš. Smrt do toho zaprvé nepleť, o tom zde nebyla řeč! Za druhé když se budu já sám trápit, tak tím jako prokáži, že mi na ní záleží??? Jak jako? Myslím, že pokud mi na člověku záleží, tak mu nebudu logicky stát v cestě, když jde za vlastním štěstím. Zdá se mi, že v podobném duchu jsi si sama odpověděla druhou částí svého příspěvku! A proč jsem s ní chodil? Protože se mi líbila a bylo s ní fajn. Když ji někdy uvidím tak se na ni usměju a klidně se s ní zastavím na slovíčko. A že holek je na světě spousta, tak to je holý fakt! Na světě je opravdu spousta příjemných a hezkých žen. Ta "uťatá" noha nebo ruka má vždycky šanci dorůst, což se o skutečně uťatých nohách a rukách říci nedá!

Bella,
máš krásně zdravý názor na věc :)
Doufám, že ti vydrží i tehdy, až se skutečně hluboce zamiluješ. Moc ti přeji, aby vydržel, protože nechat toho druhého jít bez výčitek a propustit ho s láskoou, která stejně v srdci zůstává, to je právě ten největší "důkaz" Lásky :)

Pandorraa napsal(a):

Bella,
máš krásně zdravý názor na věc :)
Doufám, že ti vydrží i tehdy, až se skutečně hluboce zamiluješ. Moc ti přeji, aby vydržel, protože nechat toho druhého jít bez výčitek a propustit ho s láskoou, která stejně v srdci zůstává, to je právě ten největší "důkaz" Lásky :)

:supr:
Jo, ale myslím, že to stojí hodně sil se to naučit. Všichni jsme svým způsobe sobci a občas potřebujeme rameno k vybulení. ¨Bell nechci ti podsouvat nějaké své doměnky,ale nějak mám furt pocit, že jsi buď citově trochu chladnější,nebo jsi ještě fakt nedostal na pr...:))))

Popripade v zivote nemiloval ....

Oxi napsal(a):

Popripade v zivote nemiloval ....

Anebo tak.... rozchod vždy bolí, teda alespoň mě. Ale pak když zase začne být lépe a ohlédnu se dozadu, tak si snažím vybavit, co vše krásného a poučného mi ten vztah dal. Vždy se snažím s tím minulým partnerem vycházet. Zatím se mi to až na jednu vyjímku (která je stále uražená) se mi to povedlo a z toho mám radost. Když se rána zacelí, tak je načase se na ní zase podívat zblízka, pohladit jí a říci děkuji. Bolela jsi, potřebovala jsi pofoukat,ale teď je čas už tě nechat být a brát tě jako součást mého já.

Klubko napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Bella,
máš krásně zdravý názor na věc :)
Doufám, že ti vydrží i tehdy, až se skutečně hluboce zamiluješ. Moc ti přeji, aby vydržel, protože nechat toho druhého jít bez výčitek a propustit ho s láskoou, která stejně v srdci zůstává, to je právě ten největší "důkaz" Lásky :)

:supr:
Jo, ale myslím, že to stojí hodně sil se to naučit. Všichni jsme svým způsobe sobci a občas potřebujeme rameno k vybulení. ¨Bell nechci ti podsouvat nějaké své doměnky,ale nějak mám furt pocit, že jsi buď citově trochu chladnější,nebo jsi ještě fakt nedostal na pr...:))))

Však jsem k tomu nepřišel jak slepý k houslím! ženy mě vyškolili a pořád školí. Já moc sobec v tomto směru nejsu. Nevím k čemu by to bylo. Jsem také tolerantní, ostatně ani prostituce milované osoby mě nevadila a udělám to klidně zas. Pravdou ovšem je, že si také nemohu nějaké velké citové zvraty dovolit, nemám zájem pak ležet v nemocnici na kapačkách nebo se dusit. Co se týká zdraví, tak tady asi sobec sem, moc ho totiž nemám, což určitě ty chápeš. Ale to nic nemění na faktu, že pokud mám někoho rád, tak mu nestojím v cestě za jeho štěstím. Možná mají někteří problém rozlišovat milovat (mít rád) někoho a milovat (mít rád) sebe!:rodna:

Oxi napsal(a):

Popripade v zivote nemiloval ....

Mýlíš se!

Bellagambi napsal(a):

Oxi napsal(a):

Popripade v zivote nemiloval ....

Mýlíš se!

To je mozne, je to ludske ... a ... nepoznam ta, ani do hlavy a do srdca ti nevidim ...

Bell, pokud to tak máš, tak gratuluji. Nemusíš tedy pátrat po tom, proč ostatní to tak mají, proč jsou z rozchodu špatní? :godlike:

Oxi napsal(a):

Popripade v zivote nemiloval ....

Lebo ma ešte nepozná... :cool: Vy mě ještě neznáte, ale až mě poznáte...

Klubko napsal(a):

Bell, pokud to tak máš, tak gratuluji. Nemusíš tedy pátrat po tom, proč ostatní to tak mají, proč jsou z rozchodu špatní? :godlike:

Proč ne? Zajímá mě jak svět funguje, jak fungují lidé! Proto se budu ptát dále. Navíc mě to může obohatit, varovat, připravit se a pokud budu i logicky přesvědčen tak i změnit názor! A v neposlední řadě se dobře pokecat. Sice mě většina v těchto mých postojích nechápe, ale budiž...i oni se snaží určitě dělat jak nejlépe umí!;)

Selima napsal(a):

Oxi napsal(a):

Popripade v zivote nemiloval ....

Lebo ma ešte nepozná... :cool: Vy mě ještě neznáte, ale až mě poznáte...

Tak sem nahoď fotku, já si to pak rozmyslím...:lol:

Hádam si nemyslíš, že by FOTKA mohla vystihnúť môj osobný charme??? :o
A vôbec, v záujme tvojho zdravia a citového bezpečia asi bude lepšie, ak sa budeme poznať len cez písmenká... :vissla:

Bellagambi napsal(a):

Tak sem nahoď fotku, já si to pak rozmyslím...:lol:

Neboj Bella, je to hodně fešná ženská ;)

No, mne sa zdá, Bellino je chrumkavé mladé mäsko, to ja som iná kategória - a nehodnotím, či lepšia alebo horšia, prosto INÁ....

Selima napsal(a):

No, mne sa zdá, Bellino je chrumkavé mladé mäsko, to ja som iná kategória - a nehodnotím, či lepšia alebo horšia, prosto INÁ....

A název té kategorie?

Pravda je, že z duševního hlediska jsem měl zatím jen 3 vztahy, tak se moje názory mohou časem změnit. myslím, ale že jsem si z toho hodně odnesl. Globálně mám ženy rád a neexistuje jediná v mém okolí, na kterou bych se hněval. A když už tak to brzy přejde. Celkově je celé ženstvo prostě fajn. Chlapů existuje hned několik, ale ti mě nezajímají.

Bell, a ty jsi nikdy nepocítil, že chceš být jen s tou jednou jedinou a o jiné že nestojíš?

Ivana napsal(a):

Bell, a ty jsi nikdy nepocítil, že chceš být jen s tou jednou jedinou a o jiné že nestojíš?

Tak to jsi mě trochu překvapila, takhle jsem nad tím snad nikdy neuvažoval.:co: Já myslím, že je mezi ženami hodně fajn lidí, alespoň co mám zkušenosti. I tady je jich spousta. :jojo:

Bellagambi napsal(a):

Ivana napsal(a):

Bell, a ty jsi nikdy nepocítil, že chceš být jen s tou jednou jedinou a o jiné že nestojíš?

Tak to jsi mě trochu překvapila, takhle jsem nad tím snad nikdy neuvažoval.:co: Já myslím, že je mezi ženami hodně fajn lidí, alespoň co mám zkušenosti. I tady je jich spousta. :jojo:

Je od tebe vlastně moc hezké, že nejsi sobec, že nechceš jen jednu pro sebe. Takových jich ještě můžeš obšťastnit :lol:

Klubko napsal(a):

Bellagambi napsal(a):

Ivana napsal(a):

Bell, a ty jsi nikdy nepocítil, že chceš být jen s tou jednou jedinou a o jiné že nestojíš?

Tak to jsi mě trochu překvapila, takhle jsem nad tím snad nikdy neuvažoval.:co: Já myslím, že je mezi ženami hodně fajn lidí, alespoň co mám zkušenosti. I tady je jich spousta. :jojo:

Je od tebe vlastně moc hezké, že nejsi sobec, že nechceš jen jednu pro sebe. Takových jich ještě můžeš obšťastnit :lol:

Ti kteří chtějí být v životě toho druhého jediní (nabízí se otázka, proč o to usilují?), by to se mnou měli asi blbý, to je fakt. A navíc Klubko všichni nejsou sobci!:lol:

Bellagambi napsal(a):

Klubko napsal(a):

Bellagambi napsal(a):

Tak to jsi mě trochu překvapila, takhle jsem nad tím snad nikdy neuvažoval.:co: Já myslím, že je mezi ženami hodně fajn lidí, alespoň co mám zkušenosti. I tady je jich spousta. :jojo:

Je od tebe vlastně moc hezké, že nejsi sobec, že nechceš jen jednu pro sebe. Takových jich ještě můžeš obšťastnit :lol:

Ti kteří chtějí být v životě toho druhého jediní (nabízí se otázka, proč o to usilují?), by to se mnou měli asi blbý, to je fakt. A navíc Klubko všichni nejsou sobci!:lol:

Já neřekla, že jsou všichni sobci :co:

Bellagambi, to jsi tak tolerantní k sobě nebo vše co píšeš dokážeš tolerovat i své partnerce. Příklad: že budeš doma hlídat vaše díťátko a ona půjde za jiným chlapem očividně milencem. Stále bys to bral jako jako tolerantní člověk, nic by to s tebou nedělalo?

Bellagambi a deti? :lol::lol::lol:

Koi napsal(a):

Bellagambi, to jsi tak tolerantní k sobě nebo vše co píšeš dokážeš tolerovat i své partnerce. Příklad: že budeš doma hlídat vaše díťátko a ona půjde za jiným chlapem očividně milencem. Stále bys to bral jako jako tolerantní člověk, nic by to s tebou nedělalo?

Bella určitě, není přece sobec a rád se o svou partnerku podělí i s jiným(i) :lol:

Koi napsal(a):

Bellagambi, to jsi tak tolerantní k sobě nebo vše co píšeš dokážeš tolerovat i své partnerce. Příklad: že budeš doma hlídat vaše díťátko a ona půjde za jiným chlapem očividně milencem. Stále bys to bral jako jako tolerantní člověk, nic by to s tebou nedělalo?

Nesnáším měření dvojím metrem, takže ano. Ostatně jedna moje holka byla prostitutka, jak jsem zde již uvedl a dobře jsem to oní věděl.

Oxi napsal(a):

Bellagambi a deti? :lol::lol::lol:

A proč ne, naopak když čtu, že i ty máš dítě, tak sem naplňován přesvědčením, že to i já dokážu!:lol: A rozhodně i zde míním uplatňovat moji zásadu rozdělení povinností o dítě. nemám rád heslo: co platí pro boha neplatí pro vola!:skurt:

Bellagambi napsal(a):

...jedna moje holka byla prostitutka....

Cožeeeee??????

Mikeš napsal(a):

Bellagambi napsal(a):

...jedna moje holka byla prostitutka....

Cožeeeee??????

Je to tak a nelituji toho! Myslím že z nich byla nejlepší - fyzicky i duševně. Veřejně bych to samozřejmě nikomu neříkal.

Bellagambi napsal(a):

Koi napsal(a):

Bellagambi, to jsi tak tolerantní k sobě nebo vše co píšeš dokážeš tolerovat i své partnerce. Příklad: že budeš doma hlídat vaše díťátko a ona půjde za jiným chlapem očividně milencem. Stále bys to bral jako jako tolerantní člověk, nic by to s tebou nedělalo?

Nesnáším měření dvojím metrem, takže ano. Ostatně jedna moje holka byla prostitutka, jak jsem zde již uvedl a dobře jsem to oní věděl.

Dobře, ale prostitutka to dělá pro peníze nikoliv ze zamilovanosti. Já myslím, když se ti partnerka zamiluje do jiného chlapa a zadarmo :o

Koi napsal(a):

Bellagambi napsal(a):

Koi napsal(a):

Bellagambi, to jsi tak tolerantní k sobě nebo vše co píšeš dokážeš tolerovat i své partnerce. Příklad: že budeš doma hlídat vaše díťátko a ona půjde za jiným chlapem očividně milencem. Stále bys to bral jako jako tolerantní člověk, nic by to s tebou nedělalo?

Nesnáším měření dvojím metrem, takže ano. Ostatně jedna moje holka byla prostitutka, jak jsem zde již uvedl a dobře jsem to oní věděl.

Dobře, ale prostitutka to dělá pro peníze nikoliv ze zamilovanosti. Já myslím, když se ti partnerka zamiluje do jiného chlapa a zadarmo :o

No tak pak to záleží na tom, jak se to promítne do toho vztahu a jak se rozhodne ona sama, já jen můžu zkusit zabojovat - tak je to ale všude, protože ten druhý je svobodná bytost na kterou není právní nárok, ale fyzická nevěra mě nevadí.

Mohu se optat kolik ti je let?

Koi napsal(a):

Mohu se optat kolik ti je let?

28,5

A mohu se já optat, co znamená "ženský antropolog"? :D

Bellagambi napsal(a):

Koi napsal(a):

Mohu se optat kolik ti je let?

28,5

Mláďatko... koloušek.

Bellagambi napsal(a):

Selima napsal(a):

No, mne sa zdá, Bellino je chrumkavé mladé mäsko, to ja som iná kategória - a nehodnotím, či lepšia alebo horšia, prosto INÁ....

A název té kategorie?

Húževnaté a húžvovité, preležané bizónie mäsisko.

Mikeš napsal(a):

A mohu se já optat, co znamená "ženský antropolog"? :D

Antropolog se zabývá vývojem a stavbou člověka, no a ženský antropolog ženy.:lol:

Selima napsal(a):

Bellagambi napsal(a):

Selima napsal(a):

No, mne sa zdá, Bellino je chrumkavé mladé mäsko, to ja som iná kategória - a nehodnotím, či lepšia alebo horšia, prosto INÁ....

A název té kategorie?

Húževnaté a húžvovité, preležané bizónie mäsisko.

Ženy okolo 40 jsou v nejlepším věku, pořád ještě pěkné, pružné, ale zkušené a moudré.

A nebolo by správnejšie gynekológ(prípadne pičikuk)-amatér?

Pičikuk.....uaaaaaaaaa, ježiš, tys mě dostala :supr::supr::supr:

Ne nebylo, protože antropologie se nezabývá jen fyzickou stránkou, je vidět, že furt myslíte jen na ten sex, styďte se!  :lol:

:rodna: No dobre, nachytal si ma... Zaujíma ťa aj softvér žien... :hjarta: :pussa: :par:

Seli... Pičikuk..... :pussa::pussa: :D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D

Koi napsal(a):

Dobře, ale prostitutka to dělá pro peníze nikoliv ze zamilovanosti. Já myslím, když se ti partnerka zamiluje do jiného chlapa a zadarmo :o

Koi, dost dobre nevim, co se s tim da delat. :(   Jak ja se z toho budu hroutit, stejne nema na akutne planouciho partnera prilistny vliv.

:jojo:

Z toho, co tu píšeš, jsem pochopila, že jsi nikdy doopravdy nemiloval. Někdo to nedokáže nikdy a taky prožije šťastný život. Možná šťastnější než ti, co milují, protože se nebude trápit a životem bude proplouvat jen tak lehce. Něco jako Casanova.

Ivano,
já bych spíš řekla, že ten, kdo se "trápí" vlastně vůbec nemiluje.
Láska totiž žádné trápení sama o sobě nepřináší ani neznamená.
To nám přináší jen naše majetnické lpění na "milované" osobě, neschopnost respektovat svobodnou vůli toho druhého, přát mu štěstí s někým jiným, pitvání se neustále ve svých "bolestech" a "křivdách"...
Neschopnost "zatočit" s vlastním egem, aby nás přestalo omezovat a TRÁPIT, OVLÁDAT.....

Ivana napsal(a):

Z toho, co tu píšeš, jsem pochopila, že jsi nikdy doopravdy nemiloval. Někdo to nedokáže nikdy a taky prožije šťastný život. Možná šťastnější než ti, co milují, protože se nebude trápit a životem bude proplouvat jen tak lehce. Něco jako Casanova.

Mýlíš se, ale je pravda, že sebe beru jako holý fakt - takže sama sebe nemiluji ani nenávidím.

Pandorraa napsal(a):

Ivano,
já bych spíš řekla, že ten, kdo se "trápí" vlastně vůbec nemiluje.
Láska totiž žádné trápení sama o sobě nepřináší ani neznamená.
To nám přináší jen naše majetnické lpění na "milované" osobě, neschopnost respektovat svobodnou vůli toho druhého, nepřát mu štěstí s někým jiným, pitvání se neustále ve svých "bolestech" a "křivdách"...
Neschopnost "zatočit" s vlastním egem, aby nás přestalo omezovat a TRÁPIT, OVLÁDAT.....

Ano, pěkně jsi to napsala, naprosto souhlasím. Je to těžké, ale je to jediná správná cesta.:styrka:

Selima napsal(a):

:rodna: No dobre, nachytal si ma... Zaujíma ťa aj softvér žien... :hjarta: :pussa: :par:

No samo, vždyť například zde je to jen o softvéru! Ženy jsou téměř dokonalé bytosti navenek i uvnitř....tomu ty ale nerozumíš!:pussa:

Bellagambi napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Ivano,
já bych spíš řekla, že ten, kdo se "trápí" vlastně vůbec nemiluje.
Láska totiž žádné trápení sama o sobě nepřináší ani neznamená.
To nám přináší jen naše majetnické lpění na "milované" osobě, neschopnost respektovat svobodnou vůli toho druhého, nepřát mu štěstí s někým jiným, pitvání se neustále ve svých "bolestech" a "křivdách"...
Neschopnost "zatočit" s vlastním egem, aby nás přestalo omezovat a TRÁPIT, OVLÁDAT.....

Ano, pěkně jsi to napsala, naprosto souhlasím. Je to těžké, ale je to jediná správná cesta.:styrka:

Já myslím, že to vidíte moc černobíle - buď OPRAVDU miluji, a tudíž netrápím se, nebo jde o majetnický vztah, neschopnost respektovat svobodnou vůli, pitvání se v křivdách atd. atd. Jako by žádná jiná možnost nebyla. Ale Bellagambi, sám říkáš: "Je to těžké, ale je to jediná správná cesta." Proč by to tedy mělo být TĚŽKÉ? Protože to člověka bolí. Respektuji svobodnou vůli druhého, přeji mu vše nejlepší, nelpím na něm, miluji ho, cítím bolest.

Pandorraa napsal(a):

Ivano,
já bych spíš řekla, že ten, kdo se "trápí" vlastně vůbec nemiluje.
Láska totiž žádné trápení sama o sobě nepřináší ani neznamená.
To nám přináší jen naše majetnické lpění na "milované" osobě, neschopnost respektovat svobodnou vůli toho druhého, přát mu štěstí s někým jiným, pitvání se neustále ve svých "bolestech" a "křivdách"...
Neschopnost "zatočit" s vlastním egem, aby nás přestalo omezovat a TRÁPIT, OVLÁDAT.....

Pann a trápila ses někdy? Mě příjde, když to občas tady čtu, jako bych na své trápení neměla nárok. Víš, já jsem ten idiot, který se trápí, že někomu během vztahu ještě ubližoval. Se mnou se rozejde chlap a místo abych byla uražená, nafouklá a dělala mu naschvály, tak se ještě zamyslím a občas zrekapituluji a nakonec hledám vinu u sebe....Ach jo, ta matčina laktační psychoza a odložení ve mě prostě je, i když už jsme si dávno odpustily a bavíme se normálně....
No nic, třeba věkem, časem a dalšími zkušenostmi to bude lepší...:supr:

Bellagambi napsal(a):

Selima napsal(a):

Bellagambi napsal(a):

A název té kategorie?

Húževnaté a húžvovité, preležané bizónie mäsisko.

Ženy okolo 40 jsou v nejlepším věku, pořád ještě pěkné, pružné, ale zkušené a moudré.

:rodna: :rodna:

Bellagambi napsal(a):

Selima napsal(a):

:rodna: No dobre, nachytal si ma... Zaujíma ťa aj softvér žien... :hjarta: :pussa: :par:

No samo, vždyť například zde je to jen o softvéru! Ženy jsou téměř dokonalé bytosti navenek i uvnitř....tomu ty ale nerozumíš!:pussa:

Žien poznám dosť a mám ich rada, ale uznávam, že "zevnitř" ich asi lepšie poznáš ty. ;)

Bellagambi napsal(a):

Ženy okolo 40 jsou v nejlepším věku, pořád ještě pěkné, pružné, ale zkušené a moudré.

...a milování chtivé, Bello....

Poly napsal(a):

Bellagambi napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Ivano,
já bych spíš řekla, že ten, kdo se "trápí" vlastně vůbec nemiluje.
Láska totiž žádné trápení sama o sobě nepřináší ani neznamená.
To nám přináší jen naše majetnické lpění na "milované" osobě, neschopnost respektovat svobodnou vůli toho druhého, nepřát mu štěstí s někým jiným, pitvání se neustále ve svých "bolestech" a "křivdách"...
Neschopnost "zatočit" s vlastním egem, aby nás přestalo omezovat a TRÁPIT, OVLÁDAT.....

Ano, pěkně jsi to napsala, naprosto souhlasím. Je to těžké, ale je to jediná správná cesta.:styrka:

Já myslím, že to vidíte moc černobíle - buď OPRAVDU miluji, a tudíž netrápím se, nebo jde o majetnický vztah, neschopnost respektovat svobodnou vůli, pitvání se v křivdách atd. atd. Jako by žádná jiná možnost nebyla. Ale Bellagambi, sám říkáš: "Je to těžké, ale je to jediná správná cesta." Proč by to tedy mělo být TĚŽKÉ? Protože to člověka bolí. Respektuji svobodnou vůli druhého, přeji mu vše nejlepší, nelpím na něm, miluji ho, cítím bolest.

A kdo tvrdí, že to nemůže bolet?
Samozřejmě, že může. A svinsky.
Jenže tu bolest ti nezpůsobuje láska, ale tvé vlastní Ego.
Takže s tvrzením černobílého vidění bych byla opatrnější.
Pokud stále cítíš bolest, tak pořád ještě lpíš.... ale už se dovedeš odpoutat.

Klubko napsal(a):

Pann a trápila ses někdy? Mě příjde, když to občas tady čtu, jako bych na své trápení neměla nárok. Víš, já jsem ten idiot, který se trápí, že někomu během vztahu ještě ubližoval. Se mnou se rozejde chlap a místo abych byla uražená, nafouklá a dělala mu naschvály, tak se ještě zamyslím a občas zrekapituluji a nakonec hledám vinu u sebe....Ach jo, ta matčina laktační psychoza a odložení ve mě prostě je, i když už jsme si dávno odpustily a bavíme se normálně....
No nic, třeba věkem, časem a dalšími zkušenostmi to bude lepší...:supr:

Ale to víš, že jo :rolleyes: A jak!
Jen jsem to nikdy nikomu nevyčítala, nezatahovala do toho druhého člověka.
Nepřičítala to své velké lásce nebeské neopětované. Vždycky mi bylo jasné, že se peru sama se sebou.
A pokud se druhého snažím zmanipulovat, že ubližuju nám oběma a nic nezískám, to mi došlo poměrně dost brzy.
A taky jsem se netrápila tím, že někomu druhému ve vztahu ubližuji. Já jsem od přírody svobodná bytost a asi nesmyslně očekávám totéž od druhého - že řekne: tak takhle ne.
Vinu už nehledám u nikoho, je to dost abstraktní pojem. Jak se začně hledat "vina", jde každý vztah do kopru.
Pro mne je to spíš o vzájemných lekcích.

Pandorraa napsal(a):

Klubko napsal(a):

Pann a trápila ses někdy? Mě příjde, když to občas tady čtu, jako bych na své trápení neměla nárok. Víš, já jsem ten idiot, který se trápí, že někomu během vztahu ještě ubližoval. Se mnou se rozejde chlap a místo abych byla uražená, nafouklá a dělala mu naschvály, tak se ještě zamyslím a občas zrekapituluji a nakonec hledám vinu u sebe....Ach jo, ta matčina laktační psychoza a odložení ve mě prostě je, i když už jsme si dávno odpustily a bavíme se normálně....
No nic, třeba věkem, časem a dalšími zkušenostmi to bude lepší...:supr:

Ale to víš, že jo :rolleyes: A jak!
Jen jsem to nikdy nikomu nevyčítala, nezatahovala do toho druhého člověka.
Nepřičítala to své velké lásce nebeské neopětované. Vždycky mi bylo jasné, že se peru sama se sebou.
A pokud se druhého snažím zmanipulovat, že ubližuju nám oběma a nic nezískám, to mi došlo poměrně dost brzy.
A taky jsem se netrápila tím, že někomu druhému ve vztahu ubližuji. Já jsem od přírody svobodná bytost a asi nesmyslně očekávám totéž od druhého - že řekne: tak takhle ne.
Vinu už nehledám u nikoho, je to dost abstraktní pojem. Jak se začně hledat "vina", jde každý vztah do kopru.
Pro mne je to spíš o vzájemných lekcích.

O.K. to já si klidně přiznám, že je to o mém egu. Že já trpím. Jenže nějak by to chtělo nějaký pomůcky,aby ta bolest byla kratší a méně intenzivnější. Jenže tím si asi projde každý.
S tou vinou, to mám nějak v sobě od dětství. U nás to bylo vždy, že za vše můžu já....:(

Selima napsal(a):

Bellagambi napsal(a):

Selima napsal(a):

:rodna: No dobre, nachytal si ma... Zaujíma ťa aj softvér žien... :hjarta: :pussa: :par:

No samo, vždyť například zde je to jen o softvéru! Ženy jsou téměř dokonalé bytosti navenek i uvnitř....tomu ty ale nerozumíš!:pussa:

Žien poznám dosť a mám ich rada, ale uznávam, že "zevnitř" ich asi lepšie poznáš ty. ;)

No baterku si do postele teda neberu! Počkej ti to spočítám ve veršované!

Klubko napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Klubko napsal(a):

Pann a trápila ses někdy? Mě příjde, když to občas tady čtu, jako bych na své trápení neměla nárok. Víš, já jsem ten idiot, který se trápí, že někomu během vztahu ještě ubližoval. Se mnou se rozejde chlap a místo abych byla uražená, nafouklá a dělala mu naschvály, tak se ještě zamyslím a občas zrekapituluji a nakonec hledám vinu u sebe....Ach jo, ta matčina laktační psychoza a odložení ve mě prostě je, i když už jsme si dávno odpustily a bavíme se normálně....
No nic, třeba věkem, časem a dalšími zkušenostmi to bude lepší...:supr:

Ale to víš, že jo :rolleyes: A jak!
Jen jsem to nikdy nikomu nevyčítala, nezatahovala do toho druhého člověka.
Nepřičítala to své velké lásce nebeské neopětované. Vždycky mi bylo jasné, že se peru sama se sebou.
A pokud se druhého snažím zmanipulovat, že ubližuju nám oběma a nic nezískám, to mi došlo poměrně dost brzy.
A taky jsem se netrápila tím, že někomu druhému ve vztahu ubližuji. Já jsem od přírody svobodná bytost a asi nesmyslně očekávám totéž od druhého - že řekne: tak takhle ne.
Vinu už nehledám u nikoho, je to dost abstraktní pojem. Jak se začně hledat "vina", jde každý vztah do kopru.
Pro mne je to spíš o vzájemných lekcích.

O.K. to já si klidně přiznám, že je to o mém egu. Že já trpím. Jenže nějak by to chtělo nějaký pomůcky,aby ta bolest byla kratší a méně intenzivnější. Jenže tím si asi projde každý.
S tou vinou, to mám nějak v sobě od dětství. U nás to bylo vždy, že za vše můžu já....:(

Původně jsem vlastně měl na mysli, to proč to někteří prožívají tak dlouho tu bolest, ten smutek, ne že by ji vůbec neprožívali. Mě je tedy alespoň trochu smutno. A snažím se to redukovat dvěma cestama -
1. odvézt energii jinam (tj. něco dělat nebo myslet na úplně něco jiného) - mám s tím dobré zkušenosti, jsem navíc docela aktivní.
2. vím, že ten druhý jednal vždy tak, jak se mu zdálo nejlepší a já mu to přeji

To vše podložím tím, že se snažím chovat k druhým, tak jak chci, aby se chovali ke mě. Respektuji je jako svobodné bytosti, s nezadatelnými právy. + Taky jsem dostal hned poprvé na hubu, což bylo myslím plus!

P.S. Chtěl bych být sice mužem z oceli, ale to bohužel? (naštěstí?) nedokáži.

Chtěl bych být sice mužem z oceli, ale to bohužel? (naštěstí?) nedokáži

Nechtěj - ocel je studená, chladne i když jí zahřeješ, hladká, tvrdá a bez násilí neprostupná...

Klubko napsal(a):

S tou vinou, to mám nějak v sobě od dětství. U nás to bylo vždy, že za vše můžu já....:(

Přijeď.
Na tyhle "rodičovský" prográmky v mysli já jsem teda pes! Taky jsem takový měla, takže si s ním už umím poradit nejen u sebe, ale i u druhých :))

Bellagambi napsal(a):

P.S. Chtěl bych být sice mužem z oceli, ale to bohužel? (naštěstí?) nedokáži.

Hmmmmm....ocel je sice tvrdá, ale křehká....
Na to nezapomínej.

Pandorraa napsal(a):

Bellagambi napsal(a):

P.S. Chtěl bych být sice mužem z oceli, ale to bohužel? (naštěstí?) nedokáži.

Hmmmmm....ocel je sice tvrdá, ale křehká....
Na to nezapomínej.

My letci máme oceľové vtáky ... :reta:

Oxi napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Bellagambi napsal(a):

P.S. Chtěl bych být sice mužem z oceli, ale to bohužel? (naštěstí?) nedokáži.

Hmmmmm....ocel je sice tvrdá, ale křehká....
Na to nezapomínej.

My letci máme oceľové vtáky ... :reta:

No právě :rolleyes:
A proto má rada holky zní: chceš-li tvrvanlivého, pak holka věz, nesmí to být Meresjev :reta:

Oxi napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Bellagambi napsal(a):

P.S. Chtěl bych být sice mužem z oceli, ale to bohužel? (naštěstí?) nedokáži.

Hmmmmm....ocel je sice tvrdá, ale křehká....
Na to nezapomínej.

My letci máme oceľové vtáky ... :reta:

??? já nevím ale aby letci měli ocelové ftáky? promiň je to hliník oceli je v letadle moc málo a nacvíc s tím ftákem toho moc nenadělá:( A prosímtě mohu dotaz? Kdy jsi seděl za kniplem?

1. ak nerozumies humoru a nepoznas kde sa tato frazicka vyskytla drz h**u a krok ...
2. Sliac (niesom pilot, nikdy som nebol a nikdy som to o sebe netvrdil, pod letectvo sa okrem pilotov zahrna kopec inych ludi, bez ktorych by to ani neletelo, ale ked si taka kapacita mal by si to vediet ;) )
3. Aby si nepraskol ... z tej zozratej vsetkej mudrosti sveta ...

Oxi napsal(a):

1. ak nerozumies humoru a nepoznas kde sa tato frazicka vyskytla drz h**u a krok ...
2. Sliac (niesom pilot, nikdy som nebol a nikdy som to o sebe netvrdil, pod letectvo sa okrem pilotov zahrna kopec inych ludi, bez ktorych by to ani neletelo, ale ked si taka kapacita mal by si to vediet ;) )
3. Aby si nepraskol ... z tej zozratej vsetkej mudrosti sveta ...

Oxinko - to bude asi zbytečný, něco vysvětlovat...
ale mě to pobavilo!:supr:

Oxi, tiež si neodolal pokušeniu púšťať sa do boja s veternými mlynmi? :)

Oxi napsal(a):

1. ak nerozumies humoru a nepoznas kde sa tato frazicka vyskytla drz h**u a krok ...
2. Sliac (niesom pilot, nikdy som nebol a nikdy som to o sebe netvrdil, pod letectvo sa okrem pilotov zahrna kopec inych ludi, bez ktorych by to ani neletelo, ale ked si taka kapacita mal by si to vediet ;) )
3. Aby si nepraskol ... z tej zozratej vsetkej mudrosti sveta ...

1. humoru rozumím, ale jdu raději pryč.
2. ta kopa lidí čítá 160 lidí vím to myslím dost dobře. Ale to je vlastní zkušenost a pak nějakej ten rok u armády a řešení problémů letectva
3. dělal jsem rok letadla a taky nějak jsem dva roky létal. Žes nepochopil  omlouvám se

1. silne o tom pochybujem
2. Je mi to absolutne u pr***, ale silne pochybujem o tom, ze nas tam bolo len 160 ....
3. Napis radsej co si este nerobil, zaberie to menej miesta ;)

Mikeš napsal(a):

Bellagambi napsal(a):

Ženy okolo 40 jsou v nejlepším věku, pořád ještě pěkné, pružné, ale zkušené a moudré.

...a milování chtivé, Bello....

:D :dumbom:

nechápu bod č. 2 Pisatelovy odpovědi??

Bellagambi napsal(a):

Selima napsal(a):

Bellagambi napsal(a):

No samo, vždyť například zde je to jen o softvéru! Ženy jsou téměř dokonalé bytosti navenek i uvnitř....tomu ty ale nerozumíš!:pussa:

Žien poznám dosť a mám ich rada, ale uznávam, že "zevnitř" ich asi lepšie poznáš ty. ;)

No baterku si do postele teda neberu! Počkej ti to spočítám ve veršované!

Tak tam nechodím. Nemám básnické črevo, ale vonkoncom prozaické... :grater:

Bellagambi napsal(a):

Původně jsem vlastně měl na mysli, to proč to někteří prožívají tak dlouho tu bolest, ten smutek, ne že by ji vůbec neprožívali. Mě je tedy alespoň trochu smutno. A snažím se to redukovat dvěma cestama -
1. odvézt energii jinam (tj. něco dělat nebo myslet na úplně něco jiného) - mám s tím dobré zkušenosti, jsem navíc docela aktivní.
2. vím, že ten druhý jednal vždy tak, jak se mu zdálo nejlepší a já mu to přeji

To vše podložím tím, že se snažím chovat k druhým, tak jak chci, aby se chovali ke mě. Respektuji je jako svobodné bytosti, s nezadatelnými právy. + Taky jsem dostal hned poprvé na hubu, což bylo myslím plus!

P.S. Chtěl bych být sice mužem z oceli, ale to bohužel? (naštěstí?) nedokáži.

Ježiši, chlape, to znie mojim ušiam ako rajská hudba... :P Vážne s azamilujem do tovjho karaktéru... :cool:

Bellagambi napsal(a):

Původně jsem vlastně měl na mysli, to proč to někteří prožívají tak dlouho tu bolest, ten smutek, ne že by ji vůbec neprožívali. Mě je tedy alespoň trochu smutno. A snažím se to redukovat dvěma cestama -
1. odvézt energii jinam (tj. něco dělat nebo myslet na úplně něco jiného) - mám s tím dobré zkušenosti, jsem navíc docela aktivní.
2. vím, že ten druhý jednal vždy tak, jak se mu zdálo nejlepší a já mu to přeji

To vše podložím tím, že se snažím chovat k druhým, tak jak chci, aby se chovali ke mě. Respektuji je jako svobodné bytosti, s nezadatelnými právy. + Taky jsem dostal hned poprvé na hubu, což bylo myslím plus!

P.S. Chtěl bych být sice mužem z oceli, ale to bohužel? (naštěstí?) nedokáži.

No, jestli jsi ten původní povzdych, že naprosto nechápeš, proč jsou někteří nakřivo z rozchodu, myslel právě takto, tak to dost klameš tělem ;) S tím, co jsi napsal teď, tady budou skoro všichni souhlasit a ještě tě poklepávat po ramenou... Taky jsi to mohl napsat hned... :storstark:

Pandorraa napsal(a):

Ivano,
já bych spíš řekla, že ten, kdo se "trápí" vlastně vůbec nemiluje.
Láska totiž žádné trápení sama o sobě nepřináší ani neznamená.
To nám přináší jen naše majetnické lpění na "milované" osobě, neschopnost respektovat svobodnou vůli toho druhého, přát mu štěstí s někým jiným, pitvání se neustále ve svých "bolestech" a "křivdách"...
Neschopnost "zatočit" s vlastním egem, aby nás přestalo omezovat a TRÁPIT, OVLÁDAT.....

No, v tom případě opravdu asi nevím, co je láska. Pro mě je to silná potřeba být s tím druhým, sdílet s ním všechno dobré i zlé, cítit duševní spjatost, žít s ním a vedle něho svůj život a plánovat s ním svou budoucnost. A to jen s tím jedním jediným, kterého miluju. Když tohle nemůžu, tak se trápím. Mám svého BM ráda, přeju mu dobré, ale zároveň mu přeju, aby taky jednou zažil tak strašnou bolest, jakou způsobil mně. Aby ho opustil ten, kterého miloval a aby se taky tak moc trápil. Vím, že je to paradox, ale doufám, že existují boží mlýny. Není přece spravedlivé, aby člověk budoval své štěstí na bolesti a utrpení někoho jiného. Aspoň v to doufám.
A trápím se proto, že chci být s ním, chci ho mít pro sebe, chci, aby mě měl rád a abychom měli spolu tu budoucnost, kterou jsem si plánovala už v době před 25-ti lety, kdy jsem si ho navždy brala za muže.
Podle mě ten, kdo nechce být se svou milovanou bytostí a sdílet s ní svůj život nemůže toho druhého milovat.

Ježiši Ivano, slyšíš se, co povídáš????
To je dost strašné......
A nedivím se, že tě to tak strašně bolí.
Tohle ti nezpůsobil tvůj muž, tohle si způsobuješ sama.
Copak ty nečteš pohádky?
Neznáš třebas tu o Gerdě a Gájovi? Nevíš nic o Zimní královně??? Tu pohádku přece známe všichni, ne?

Ivano, mě z toho jezdí mráz po zádech... to opravdu neni láska...
nebo jsem divná já, když přeju svýmu BM, aby ho jeho milenka fakt milovala a nehrála si s nim...

Ivana napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Ivano,
já bych spíš řekla, že ten, kdo se "trápí" vlastně vůbec nemiluje.
Láska totiž žádné trápení sama o sobě nepřináší ani neznamená.
To nám přináší jen naše majetnické lpění na "milované" osobě, neschopnost respektovat svobodnou vůli toho druhého, přát mu štěstí s někým jiným, pitvání se neustále ve svých "bolestech" a "křivdách"...
Neschopnost "zatočit" s vlastním egem, aby nás přestalo omezovat a TRÁPIT, OVLÁDAT.....

No, v tom případě opravdu asi nevím, co je láska. Pro mě je to silná potřeba být s tím druhým, sdílet s ním všechno dobré i zlé, cítit duševní spjatost, žít s ním a vedle něho svůj život a plánovat s ním svou budoucnost. A to jen s tím jedním jediným, kterého miluju. Když tohle nemůžu, tak se trápím. Mám svého BM ráda, přeju mu dobré, ale zároveň mu přeju, aby taky jednou zažil tak strašnou bolest, jakou způsobil mně. Aby ho opustil ten, kterého miloval a aby se taky tak moc trápil. Vím, že je to paradox, ale doufám, že existují boží mlýny. Není přece spravedlivé, aby člověk budoval své štěstí na bolesti a utrpení někoho jiného. Aspoň v to doufám.
A trápím se proto, že chci být s ním, chci ho mít pro sebe, chci, aby mě měl rád a abychom měli spolu tu budoucnost, kterou jsem si plánovala už v době před 25-ti lety, kdy jsem si ho navždy brala za muže.
Podle mě ten, kdo nechce být se svou milovanou bytostí a sdílet s ní svůj život nemůže toho druhého milovat.

Milovat, Ivano, asi může. Můžeme někoho nechat jít právě z lásky, i když je to těžké - když on si to přeje, když tak bude šťastný. Líp si to můžeme představit s dítětem - jsou situace, kdy matka může z lásky k dítěti rozhodnout o tom, že jej bude vychovávat někdo jiný (mám na mysli nějaké extrémní situace) apod. Jinak s tebou ale souhlasím - tedy v tom, že milovat někoho v sobě tak nějak zahrnuje touhu být s ním.

Lidé od té doby, co jsou schopni přemýšlet o svém stavu, vždy hledali, jak se zbavit trápení a bolesti. A jeden tisíckrát omletý a opakovaný způsob je - nic nechtít, zbavit se všeho chtění, lpění atd., ať už to pojmenujeme jakkoli. A jiní lidé zase vždycky upozorňovali, že to v důsledku vede ke zbavení se toho živého v nás, že čím dokonalejší stav nelpění, tím větší umrtvení... Ono to trápení asi k životu patří... Prostě se to stává, my si myslíme, že by svět měl být spravedlivý, ale on není a ani nemůže být... Já nemám ráda ty řeči o tom, jak všechno má svůj smysl, prdlajs, spousta věcí žádný smysl nemá, to ale neznamená, že nám nemá o smysl jít a nemáme o něj usilovat.

Ivano - mě zarazila jedna věc - ty si taky připadáš stejná, jako před 25 lety?? já tenkrát a já dnes - to se nedá srovnat. Prošla jsem nějakým vývojem a to, co mi bylo před 20 lety jasné je dnes jinak a naopak nad něčím umím mávnout rukou. Pozor, to se týká spouuusty věcí.  Sny mám jiné, než jsem měla jako 20letá holka.

Ivana napsal(a):

Mám svého BM ráda, přeju mu dobré, ale zároveň mu přeju, aby taky jednou zažil tak strašnou bolest, jakou způsobil mně. Aby ho opustil ten, kterého miloval a aby se taky tak moc trápil. Vím, že je to paradox, ale doufám, že existují boží mlýny. Není přece spravedlivé, aby člověk budoval své štěstí na bolesti a utrpení někoho jiného. Aspoň v to doufám.

Promiň, ale toto fakt nechápu, já nemůžu zároveň nenávidět a zároveň mít rád!
A navíc on nebuduje své štěstí na tvojí bolesti a utrpení, tu bolest a utrpení si způsobuješ jen ty sama. Nespravedlivé a kruté je někoho proti jeho vůli držet u sebe! Je to těžké příjmout a ještě těžší dodržet, ale je to tak, s tím nic nenaděláš ani když se budeš stavět na hlavu.

chci, aby mě měl rád a abychom měli spolu tu budoucnost, kterou jsem si plánovala už v době před 25-ti lety, kdy jsem si ho navždy brala za muže

tohle je ono - v mém případě ta plánovaná budoucnost byla nereálná, byly to tužby malý holky, zjednodušeně pohádkový život, kdy jsem neřešila, kde bychom na to vzali a jak bychom to zařídili...kdy budoucnost byla v nedohlednu, za 20-30 let...ejhle, překulily se ty roky a já žiju jinak, vůbec ne tak, jak jsem před 20lety chtěla, ale přesto pěkně a mám věci, zaměstnání a děti o jakých se mi v roce 1986, kdy jsem vdávala, ani nesnilo...
že nemám toho, s kterým jsem to plánovala...i takový je život. V těch představách tenkrát problémy neexistovaly, nedovedla jsem si je vůbec ani představit!

Ivana napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Ivano,
já bych spíš řekla, že ten, kdo se "trápí" vlastně vůbec nemiluje.
Láska totiž žádné trápení sama o sobě nepřináší ani neznamená.
To nám přináší jen naše majetnické lpění na "milované" osobě, neschopnost respektovat svobodnou vůli toho druhého, přát mu štěstí s někým jiným, pitvání se neustále ve svých "bolestech" a "křivdách"...
Neschopnost "zatočit" s vlastním egem, aby nás přestalo omezovat a TRÁPIT, OVLÁDAT.....

No, v tom případě opravdu asi nevím, co je láska. Pro mě je to silná potřeba být s tím druhým, sdílet s ním všechno dobré i zlé, cítit duševní spjatost, žít s ním a vedle něho svůj život a plánovat s ním svou budoucnost. A to jen s tím jedním jediným, kterého miluju. Když tohle nemůžu, tak se trápím. Mám svého BM ráda, přeju mu dobré, ale zároveň mu přeju, aby taky jednou zažil tak strašnou bolest, jakou způsobil mně. Aby ho opustil ten, kterého miloval a aby se taky tak moc trápil. Vím, že je to paradox, ale doufám, že existují boží mlýny. Není přece spravedlivé, aby člověk budoval své štěstí na bolesti a utrpení někoho jiného. Aspoň v to doufám.
A trápím se proto, že chci být s ním, chci ho mít pro sebe, chci, aby mě měl rád a abychom měli spolu tu budoucnost, kterou jsem si plánovala už v době před 25-ti lety, kdy jsem si ho navždy brala za muže.
Podle mě ten, kdo nechce být se svou milovanou bytostí a sdílet s ní svůj život nemůže toho druhého milovat.

Tvůj muž se svobodně rozhodl nebýt s Tebou. To znamená, že s Tebou být nechce. Být s Tebou a nebýt s tou, kterou teď miluje a s kterou teď založil novou rodinu by pro něj teď znamenalo bolest a utrpení, stejně tak i pro jeho novou rodinu. Ty ho přesto teď chceš zpátky. Jak můžeš teď své štěstí budovat na bolesti a utrpení jiných? To přeci není spravedlivé, tedy v to alespoň doufáš, že?


Podle mě ten, kdo nechce pro svou milovanou bytost dobro, nemůže toho druhého milovat.

Ivanko, ty ses dopustila hříchu, a to idealizace vztahu. Pokud člověk idealizace umírní nebo nejlépe vynechá, nebude mít problém. Je to těžké. Já za sebe jsem ráda, alespoň že to vím a vždy se snažím situaci (bez čehokoli a kohokoli) představovat a aplikovat a snažím se dělat vše proto, aby mi to můj život nabouralo co nejméně. Je to ale po desítkách let trošku převrat, to ano, ale pokud se chci dobrat spokojenosti, tak jediná cesty..

Ještě něco mě napadlo...tyto představy o lásce (láska na život a na smrt, jediný na světě atd) jsem měla v 17ti letech, postupně prochází člověk vývojem a myslím že každý. Ale pokud se chce člověk vlastně trápit, tak si na svém názoru může zakládat a toho skutečně docílit.

Není přece spravedlivé, aby člověk budoval své štěstí na bolesti a utrpení někoho jiného.

Musím zas opakovat svoji oblíbenou větu, kterou tu už mnozí znají
Na světě není spravedlnost, ale rovnováha.

chci být s ním, chci ho mít pro sebe, chci, aby mě měl rád a abychom měli spolu tu budoucnost, kterou jsem si plánovala už v době před 25-ti lety, kdy jsem si ho navždy brala

TY chceš, TY sis plánovala - děvče, jsi už moce velká na to, abys dupala před hračkářstvím. Ptala ses ho někdy, co chce a co plánuje on? Nebo sis myslela, že mu musí stačit to, co tyjsi naplánovala pro vás oba a tak, jak sis to namalovala před 25 lety, to zůstane pořád?

Ivana napsala: Není přece spravedlivé, aby člověk budoval své štěstí na bolesti a utrpení někoho jiného.

Tak mě napadlo, že pokud by toto nějaká žena hlásala, a je konzistentní, tak když ji nějaký chlápek požádá třeba o malé pomazleníčko ... tak mu určitě nebude chtít způsobit utrpení a bolest odmítnutím ... no teda:)

No, ja stará altruistka si to presne takto zdôvodňujem... ;)

Inak, je podľa mňa prirodzené, že človek chce byť s niekým, khoo miluje (alebo si myslí, že miluje, je zamilovaný/á, atď.), ale je DOSPELÉ pochopiť, že niekedy je najlepšie pre dotyčného, keď sme spolu menej, než by som ja chcela. Niekedy sú okolnosti (štúdium, práca inde, prac. vyťaženie, vzťah na diaľku) proti tomu, aby sme boli spolu viac - no a niekedy sa to prosto len celé skončí. 
Tvoja obrovská láska je len SEBAláska, Ivanka, a ty to už iste tušíš. A tušíš zrejme aj to, že keby si exa fakt videla zmietaného bolesťou a nešťastím, neurobí ťa to šťastnou, ale len veľmi a nekonečne smutnou - lebo tipujem, že by ho to aj tak k tebe nevrátilo... Proste by len bolo na svete o jedného nešťasntého človeka viac. Neverím, že by ti TOTO mohlo priniesť nejaké uspokojenie. :rolleyes:

Bylo mi 23 a měl jsem naplánováno, že si vezmu krásnou ženu, seženeme byt, zplodíme nejlépe dvě děti, budeme bohatí a budem jezdit do Jugošky na dovolené. /Neříká vám to něco např. Básníky?/ Ano představy našeho mládí jsou krásné, tak nás to učili doma, ve škole, společnost okolí. Dnas bych byl asi 27 let šťastně ženat a nejsem. Nejsem byť jsem byl již poučen šťastně ženat ani podruhé. Ano ona dáma tu řekla co plánovala, jinak to neuměla. Mnozí zde se snaží dnešní poznatky aplikovat na 25 let starou historii. Něco jako nový roub na starou jabloň.
POkud mohu řeknu to tak. Holka moje milá, žili jsme v omylu a omyl bolí o to víc jak moc jsme věřili. Je třeba se omylů zbavit. věř že on to možná taky tak měl jen to nedal na jevo nebo neměl a vezl se a nebo měl a nechtěl jen stereopyt mu říkal zatím je to dobré není co měnit. Zjistila jsi a tak hledáš odpověď Odpovědi budou bolet. nehledej v nich útěchu, ale povzbuzení v tom, že jsou nás miliony kteří se měníme, překopáváme  své životy, hodnoty a cíle.
Pokud mohu kopni do minula a hrozně moc si někde v lese zanadávaj, nahoď úsměv deset úsměv bezbranný a jdi po nové cestě.
nejsi sama. Vím, že holky tě podrží.Už do minula nerej. Uzavři jí, ale né bouochnutím ale zavři neboť budeš muset s minulostí pracoavat. je pravdou že prostřednictvím minuila poznáš svou budoucnost. A věř máš jí krásnou.

Tak já Ivaně rozumím a myslím že hodně to vystihla Wikki - Ivana si svůj vztah k manželovi hodně zidealizovala. A proč tomu rozumím? Protože jsme s Ivanou jedny z mála tady, kde není žádný kontakt s bývalým manželem.
Ono je to jiné, když se vám podaří zůstat s bývalým v přátelském kontaktu, než když ze dne na den zmizí ze světa. Fantazie strašně pracuje, vytvoříte si model z těch útržků, které vám říkal v době rozvodu, zbytek si domyslíte a už máte v hlavě jen tu představu, jak on je šťastný a spokojený. Při tom samozřejmě nikdo není pořád šťastný a i v těch jejich nových vztazích budou starosti a problémy jako všude.
Já mám proti tobě Ivano tu výhodu, že už svého bývalého nemám ráda. Prostě za to všechno co mi udělal ani nemůžu. A ty bys měla pracovat na tom, aby ses od té "lásky" k němu osvobodila. Odešel od tebe když jsi byla nemocná, nedokázal tě v tom podržet, utekl od toho, šel za lepším. Za co ho miluješ? Myslím si že to není láska. Je to jen zvyk na něj, závislost na něm, špatné jsi vymazala, podporuješ jen krásné vzpomínky .... jo, nech si je, ale častěji si vybavuj ty špatné. Aspoň mě to pomohlo. Mě se ex zhnusil, vidím ho úplně v jiném světle než před rokem, pohrdám jím i jeho rodiči.
Je otázka, zda nakonec neudělal ex paradoxně pro mě dobře. Kdyby se mnou udržoval kontakty jak jsem si přála, občas zavolal, probral se mnou syna a tak, zřejmě bych si zbytečně dělala nějaké iluze a trápila se daleko déle.
A jen mám připomínku k některým komentářům - nezlobte se na mě, ale pokud jste někdo nebyl dosud ani ženatý - vdaná a komentujete tady prožívání někoho po 20 letech soužití, zdá se mi to občas poněkud mimo.

Salen napsal(a):

Odešel od tebe když jsi byla nemocná, nedokázal tě v tom podržet, utekl od toho, šel za lepším.
Za co ho miluješ? Myslím si že to není láska.

:godlike:
A jen mám připomínku k některým komentářům - nezlobte se na mě, ale pokud jste někdo nebyl dosud ani ženatý - vdaná a komentujete tady prožívání někoho po 20 letech soužití, zdá se mi to občas poněkud mimo.

Máš pravdu, ale neříkal bych po 20 letech ale aspoň 7 let

já bývalého taky nevídám, Salen. On chtěl zůstat kamarád, ale to já nemůžu. A ani nemůžu říct, že by se mi zhnusil. S jeho rodiči se občas vídám a vítězně demonstruji, že ač jsem dva roky ryla držkou zemi, vyšla jsem z toho líp, než jejich jediný syn. Necítím nenávist, jen lítost.

A Ivaně nerozumím, nevím, proč pořád tak bojuje. Myslím ale, že to je asi něco v ní a ona asi ví co.

Salen napsal(a):

A jen mám připomínku k některým komentářům - nezlobte se na mě, ale pokud jste někdo nebyl dosud ani ženatý - vdaná a komentujete tady prožívání někoho po 20 letech soužití, zdá se mi to občas poněkud mimo.

Nebola som vydatá, ale žila som 9 rokov vo vzťahu, ktorý bol možno viac manželstvom ako mnohé "posvätené" vzťahy. Ale vlastne načo to vysvetľovať niekomu, kto si veci vykladá po svojom. To je asi tiež neprenosná skutočnosť, že na vzťah netreba nutne "mať glejt", ale skôr samotné spolužitie a staranie sa, príp. podnikanie vytvára onen vzťah. Kto nechce, nepochopí.
A môžeš to povedzme brať s rezervou, ale ak to dovedieme do dôsledkov, tak by sa ku smrti mohli vyjadrovať len mŕtvi...

Ano, ano, vím moc dobře, že je to špatné, být na někom závislá. Vím to, a přece nemůžu přijít na to. jak se té závislosti zbavit.
A mimochodem, já se od svých 23 let, kdy jsem se vdávala téměř nezměnila. Rozhodně ne v láscek mému BM. Já jsem totiž nikdy nezažila takové to poblouznění, motýlky v břiše apod. Já jsem ho prostě měla ráda, chtěla jsem s ním být až do smrti. Znala jsem ho, věděla jsem, že máme stejné zájmy, chození na výlety, cestování, kino, divadlo, všechno to, co jsem s ním ráda dělala a dělám to dodnes, jen s kamarádkama, což je pro mě jen poloviční radost. Měla jsem ho ráda jako třeba svého rodiče, byl moje jistota, věděla jsem, že mě neopustí a věřila jsem mu, když přísahal, že neumře. Měli jsme samozřejmě taky spory, nebyl to jen růžo¨ý život, ale hlavně jsem se hádala já kvůli blbostem. Teď už bych to neudělala.
A mimochedem, mám ráda svoje děti, ale beru je jako půjčené - jednou vyletí z hnízda a budou pryč. Na jejich přítomnosti nelpím. Ale přítomnost mého BM silně postrádám, strašně se mi po něm stýská, stále s ním v duchu mluvím. představuju si, co by řekl na to, na ono, jak by to komentoval apod. Když se mi přihodí něco hezkého nebo ošklivého, první, co mě napadne je, že to musím říct L. Terprve pak mi dojde, že už se mnou není, že miluje někoho jiného. Neumím si to představit, že miluje jinou. Zdá se mi, že to přece nejde, vždyť my dva jsme dvě půlky jedné kuličky, nemůže se jeho půlka spojit s někým jiným. Racionálně vím, že mě nemiluje, že miluje Péťu, přeju mu, že má Vašíčka, ale v srdci bych to chtěla všechno vrátit zpátky.  Nemůžu ho nenávidět, vždyť neudělal nic zlého, jen mě přestal milovat, protože jsem se mu v depresi příliš vzdálila a on tam za mnou nemohl. Nikdy mi neublížil, je báječný člověk, čestný, chytrý, milý, veselý, schopný, prostě nej. Nikdy ho nepřestanu milovat, jen bych se chtěla přestat trápit.

Podle toho co píšeš, jsi spokojená s tím co je a nemáš chut cokoliv měnit. Pokud to tak je, tak není co řešit...Milovat ho přece můžeš dál, v tom ti nic nemůže zabránit a pokud si tu iluzi o něm zachováš do smrti- chceš-li tedy,  tak je taky vše v pořádku. Proč tedy to trápení?

Vyživuješ a krmíš iluzi jak sedmihlavého draka a zcela dobrovolně. Tolik energie!!!
Když děti dokážeš brát jako vypůjčené, tak proč ne chlapa !? - to je paradoxní - pro mě :)  Všechno je tady vypujčené - to je asi pravda, jsme tady jen na takovém delším výletě...s těmi dětmi jsi to pěkně trefila..vážně

Co když nejste 2půlky jedné kuličky? Co když se pleteš a nebo je to jen tvé přání?

Zajímavá je tvoje věta:
cituji "A mimochodem, já se od svých 23 let, kdy jsem se vdávala téměř nezměnila" toto by stálo za bližší prozkoumání, toto si neumím v reálu představit.

Je to zajímavé a poučné téma- dík

Selima, to nebyla připomínka na tvoje příspěvky, ani jen na toto vlákno, u tebe jsou životní zkušenosti poznat. Ale opravdu se tu občas nějaké pro mě mládě vyjadřuje k věcem, o kterých nic neví. Mě to nevadí, to je každého věc, ale někdy je mi líto těch lidí na dně, když to "schytají" a ani neví že ten promlouvající je zcela praxe neznalý. Ale to nic, to my nevyřešíme, to jen povzdech.

Ivano,
ty jsi uvízla v nějaké podivné smyčce.....a myslím, že tvůj muž je jen zástupný "problém"
Budeš se asi muset vydat hodně zpátky, abys našla tu chvíli, kdy se ti to stalo, a ty ses myslím si dobrovolně, vzdala své osobní svobody....

Pan.. Chtěl bych se jen zeptat... Existuje nějaká metoda, návod, postup (myslím tím srozumitelný nejen "povzneseným" ale především běžným smrtelníkům (tedy i mně..)), jakým způsobem je možno vydat se zpět a zjistit ten okamžik, tu chvíli, to místo v čase, kde došlo k onomu osudovému rozhodnutí, které změnilo život a zdali je potom případně možné učinit nějakou nápravu a přehodit výhybku kolejí někam jinam, na jinou trasu, třeba i vedlejší dráhu, kde by bylo možné dřívější chyby když už ne odčinit či navrátit, tak alespoň zjistit způsob, jak se jich nadále vyvarovat?? Když už nic jiného nezbývá, považuji za lepší způsob přežití alespoň možnost vědění, kde se stala chyba... Bohužel, prozatím to nevím... A děkuju za odpověď.

Klokane - a není "chyba" relativní pojem?? Myslíš, že lze určit, kdo nebo jak udělal chybu? Co je chyba pro jednoho, může být norma pro druhého ...

Salen napsal(a):

Klokane - a není "chyba" relativní pojem?? Myslíš, že lze určit, kdo nebo jak udělal chybu? Co je chyba pro jednoho, může být norma pro druhého ...

No, možná je "chyba" pojmem velmi relativním, ale prosím, ber mne tak, že jsem původně technik a matematik.. Hledám exaktně vysvětlitelné příčiny, obecná pravidla by snad měla být tak nějak stejná, či alespoň podobná.. Pokud nejsou a "relativní" by pak bylo vlastně všechno, můžeme tu pak ztrácet čas i nadále a to naprosto "neproduktivně", protože vlastně "PROTO!!" :) Pokud to tak je, pak je tahle diskuse vlastně zbytečná.. Nebo ne?? :)
Ještě doplním: Ona je potom naprosto zbytečná libovolná diskuse.. Ztrácí smysl, neb každý může vycházet z vlastních postulátů a každý má pravdu.. Sice každý jen tu svoji, ale přesto pravdu.. Že? ;)

klokan napsal(a):

Pan.. Chtěl bych se jen zeptat... Existuje nějaká metoda, návod, postup (myslím tím srozumitelný nejen "povzneseným" ale především běžným smrtelníkům (tedy i mně..)), jakým způsobem je možno vydat se zpět a zjistit ten okamžik, tu chvíli, to místo v čase, kde došlo k onomu osudovému rozhodnutí, které změnilo život a zdali je potom případně možné učinit nějakou nápravu a přehodit výhybku kolejí někam jinam, na jinou trasu, třeba i vedlejší dráhu, kde by bylo možné dřívější chyby když už ne odčinit či navrátit, tak alespoň zjistit způsob, jak se jich nadále vyvarovat?? Když už nic jiného nezbývá, považuji za lepší způsob přežití alespoň možnost vědění, kde se stala chyba... Bohužel, prozatím to nevím... A děkuju za odpověď.

...a proč se chceš vracet zpět není lepší hodit neřešitelné nesmysly co se staly dávno za hlavu? Dneska je tak moderní pořád něco řešit a pitvat a psycho-deliricky řešit( zlehčuju to vím). Plno šarlatánů toho využívá/ rozvádí s přeci pulka manželství / a za prachy dávaj ty nejsprávnější rozhřešení a školení. Není lepší pochopit že ten druhej se prostě obyčejněěě zamiloval a chce toho svýho novýho zcela sobecky a egoisticky pro sebe stejně jako chtel kdysi nás? Co je na tom tak složitého? Já se na toho svého vůbec nezlobím, on se fakt určitě strašně zamiloval jinak by přeci nepodstupoval takový martiria a tajátry kolem rozvodu a delění neděletelného. Dneska mi je to jedno a vracet se k tomu kde se stala chyba je pro mě nesmysl. Proč taky, nezměnilo by to nic.... naštestí, protože všechno zlý je k něčemu dobrý a co se má stát, stane se. Ivě bych jen poradila ať se vykašle na takový chmury a najde si někoho jako třeba nabuka, kdyby to byl převozník jako trám tak to je šance se radovat a užívat si, jsme tu pujčený na chvilku proč si to tu zadělávat utrpení. Mne jen příjde že tu některé fnukaj věčně a hrozně rády, těch je mi opravdu líto.

Víš klokane, já osobně si myslím, že lidská psychika, lidské životy nejsou řízeny nějakými POUZE exaktně vysvětlitelnými příčinami :)))

Někde jsem slyšela krásný příměr s radiovými vlnami.
Ty exaktně vysvětlitelné jsou, máme tedy důkaz, že existují, máme přístrojě, které je umějí vysílat a přijímat, tedy je vysíláme a přijímáme a nidko se nad tím nepozastaví.
Nicméně: myslíš, že ty vlny existují jen těch pár století, co tohle umíme a nebo tu prostě byly vždycky??? Třebas i ve století 10.př.n.l.???? Nebo třebas v roce 1620???
Tehdy tvrdit, že existovaly, znamenalo vystavit se stejnému posměchu, jako dnes tvrdit, že komunikuješ s duchy či mimozemšťany...

No nic, k tvé otázce: pominu-li alternativní techniky, jako je třebas regrese, Ruš, SRT, EFT nebo rodinné konstalace, dostat se tam, kam potřebuješ můžeš například pomocí psychoanalýzy, kineziologie ( tu už dneska věda - náboženství moderní doby - nezpochybňuje), hypnozy a dalších technik.
Podívej se třeba na www.mujvztah.cz. tam najdeš metody přijatelné pro exaktně myslícího matematika :)

Všemi těmi technikami najdeš "virus" v počítači. To, co "zničil" to už nevrátíš, nemůže se to "odestát", ale zabráníš mu v dalším "ničení", napříště se to "děje" jinak :))

Já jsem taky matematik Klokane, ale myslím, že všude se s logikou nedostanu.

Salen napsal(a):

Já jsem taky matematik Klokane, ale myslím, že všude se s logikou nedostanu.

Do mezilidských vztahů určitě ne.
Ekonom, programátor a učitel informatiky v jednom....

mám ráda svoje děti, ale beru je jako půjčené - jednou vyletí z hnízda a budou pryč. Na jejich přítomnosti nelpím

Zatím nevíš, o čem mluvíš, Ivano. Děti máš (předpokládám) pořád kolem sebe, vracejí se domů, potřebují tě, tak jsi zatím jakoby smířená s tím, že opustí hnízdo. Ale až budou jednou opravdu pryč, budeš mít úplně stejné pocity, jako máš teď v souvislosti s tvým BM. To si jen myslíš, že nelpíš na jejich přítomnosti, dokud jejich nepřítomnost nemusíš řešit.

heleno, hezký.................

heleno, dcera byla 4 roky na internátu, vracela se jen v neděli večer vyměnit si prádlo, protože jinak celý víkend byla u koní a musím říct, že se mi po ní sice stýskalo, ale netrápila jsem se proto. Zatímco můj BM byl rok na vojně, měsíc na stáži ve Freiburgu a za tu dobu jsem myslela, že se ustýskám a upláču. Takže si myslím, že bude velký rozdíl, když mě opustí děti (které mimochodem, pokud se neodstěhují na druhý konec svět, ke mně budou občas chodit na návštěvu a já k nim, budeme si telefonovat, mailovat apod.) a tím, že mě opustil můj muž, který se o mě už vůbec nezajímá, škrtnul mě ze svého života, jako bych nikdy neexistovala.

Jo, a Pan, inspirovala jsi mě v tom, že bych možná měla absolvovat nějakou rgresní terapii. Neznáš někoho opravdu dobrého v Brně?

Ivanko,
manžel byl měsíc služebně mimo a tys doma PLAKALA? A prosímtě nezlob se, neber to nijak zle, ale nepřišlo ti to už tenkrát zvláštní?

Vanda napsal(a):

Ivanko,
manžel byl měsíc služebně mimo a tys doma PLAKALA? A prosímtě nezlob se, neber to nijak zle, ale nepřišlo ti to už tenkrát zvláštní?

Promiň ale mě to nepřipadá zvláštní? emoce  samoty se může projevit různě. Může plakat, může se přejídat prospat... Naopak kdysi dávno jsem byl i já moc smutnej a dobu kdy jsme byl mimo a že jsem prožil tak 1/2 roku mimo rodinu jsem se snažil nějak nahradit, dne suž se poučen dívám na to jinak, ale i tak je mi třeba smutno a "pláču" když je mi milá osobba daleko. Je to přirozené lidské.

za sebe musím říct, že se mi taky po manželovi velmi stýskávalo, víc než po dětech. Ale až takhle jsem to asi neprožívala.

Mně to divný přijde, no. Prostě je za prací....těšit se na něj, to jo...když padne smutek, tak třeba napsat...ale proplakat?

Ivano, to, že se nám stýská je normální, ale tvůj stesk mi přijde už poněkud přehnaný. Mám pocit, že jsi na svém BM byla a pořád jsi závislá až nezdravě, když jsi tak těžce nezvládala jeho vojnu a stáž a nejsi schopná se smířit s jeho odchodem a ještě mu navíc přeješ, aby taky "poznal tu bolest". To už přece není láska, to je jenom touha mít ho jen a jen pro sebe. Možná, že právě tímhle jsi ho "odehnala" - kočka se moc ráda mazlí, ale jakmile ji stiskneš víc, než se jí líbí, prskne, škrábne a uteče.

Vanda napsal(a):

Mně to divný přijde, no. Prostě je za prací....těšit se na něj, to jo...když padne smutek, tak třeba napsat...ale proplakat?

souhlasím a rozumím ti. Ivana ví, co má za problém. Když si přečteš nekteré její příspěvky, poznáš to taky.

Máš pravdu, Kukačko.
nejdůležitější krok je objevit, že mám ve skříni kostlivce .
Ivanko, držím ti palce na cestu, bude ti líp. Neber to ve zlém, prosím, nechtěla jsem rejpat, nebo se tě bolavě dotknout. Jestli to tak vyznělo, omlouvám se.

Ivana napsal(a):

Jo, a Pan, inspirovala jsi mě v tom, že bych možná měla absolvovat nějakou rgresní terapii. Neznáš někoho opravdu dobrého v Brně?

Bohužel neznám a ani ti regresi pro začátek nedoporučuji. Existují jemnější metody.
Zkus kinezku, napiš luet, myslím,že někoho v Brně zná.

A s těmi dětmi - z vlastní zkušenosti vím, že je rozdíl pokud se domů vracejí "jen" na víkend - ale vracejí se, pořád je to jejich domov a ty s nimi počítáš - nebo když "odejdou" definitivně a vybudují si domov vlastní.

Pan - přesně jak píšeš. Dokud jsem měla poslední "dítě" doma, i když dávno dospělé a nevyskytující se denně, pořád to nějak byl domov. Ale to strašný prázdno po jeho odchodu - docela jsem se v tom nějaký čas plácala, až mě to samotnou zaskočilo. A to nemůžu říct, že bych se všemi nebyla v kontaktu - volají, píšou, chodí domů "jako domů" , s jejich partnery vycházíme skvěle, dokonce jsem občas ráda, když zas vypadnou (hlavně, když se slezou všichni  )... jenže už nejsou "maminčiný . Jo, rozumem to pobírám, že mají vlastní rodiny, ale ta dušička, mrcha, to pořád nechce pochopit.

helena napsal(a):

Pan - přesně jak píšeš. Dokud jsem měla poslední "dítě" doma, i když dávno dospělé a nevyskytující se denně, pořád to nějak byl domov. Ale to strašný prázdno po jeho odchodu - docela jsem se v tom nějaký čas plácala, až mě to samotnou zaskočilo. A to nemůžu říct, že bych se všemi nebyla v kontaktu - volají, píšou, chodí domů "jako domů" http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png, s jejich partnery vycházíme skvěle, dokonce jsem občas ráda, když zas vypadnou (hlavně, když se slezou všichni  http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png)... jenže už nejsou "maminčiný http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png. Jo, rozumem to pobírám, že mají vlastní rodiny, ale ta dušička, mrcha, to pořád nechce pochopit.

Ale heluš, ony to jsou pořád naše děti a budou pořád i když tu nebudem i mi jsme dětmi našich rodičů. Spíš se neumíme vyrovnat s tím, že už jsou na svých a mají své starosti. Hele když se mi narrodil kluk a pak holka říkal jsem už aby byly větší a mohl s nima někam a teď bych zas aby byli v plenkách, :)

Heleno - no to jste mi teď daly! :-) Já věděla vždycky, že odchod syna budu jednou prožívat těžce a to jsem ještě nevěděla, že před tím mě opustí manžel. Už když kluk zůstal bydlet po mém odchodu doma, tak to bylo těžké. Ale dokázala jsem, že já sama jsem mu řekla ať zůstane, že nemusí odcházet se mnou - on pořád nevěděl, bylo vidět že hrozně moc chce zůstat doma, ale taky asi se bál jak to vezmu já a když jsem mu schválila zůstat, tak se mu ulevilo. Ale chodí ke mě téměř každý den, i když třeba jen se najíst a když o něm nevím dva, tři dny, už jsem nesvá. Přesto jsem si klepala na rameno, jak jsem zvládla počáteční stříhání té pomyslné pupeční šňůry. A teď čtu vaši zkušenost, že bude hůř. Ach jo. Kdybych aspoň někoho měla, až to přijde.

Salen - neboj...až to budeš nejmíň čekat, objeví se! Kamarádka teď o víkendu vdávala matku (63 let) a kdybys viděla ženicha, jak je zamilovaný a jak byl dojatý a poplakával! Nádhera!

Hlen,
tuhle situaci, kterou popisuješ, dobře znám :)
Osobně si myslím, že ten, kdo na své  rodině visí, žije jenom pro ni, to nemůže pak přežít.
Ten, kdo si ale zachoval sám sebe, má vlastní přátele, vlastní koníčky a aktivity, ten to zvládne vždycky.
Nu jako my, že?  ;)

stará známá věc...říká se tomu "trojnožka". A platí beze zbytku

Pandorraa napsal(a):

Hlen,
tuhle situaci, kterou popisuješ, dobře znám :)
Osobně si myslím, že ten, kdo na své  rodině visí, žije jenom pro ni, to nemůže pak přežít.
Ten, kdo si ale zachoval sám sebe, má vlastní přátele, vlastní koníčky a aktivity, ten to zvládne vždycky.
Nu jako my, že?  ;)

No nevím nevím Pan nějak moc pomocníků a a navíc vlastní? ono jsou i nějací cizí přátelé? :dumbom: :gloria::offtopic: A vždycky ne :vissla:

Pisatel - oni jsou i "cizí" přátelé, třeba partnera nebo právě tech dětí, víš. A o některé z nich prostě přirozeným vývojem přijdeš, protože už chodí jinam. Ale koníčky a lidi nejen z rodiny kolem sebe mít člověk musí, protože zákonitě přijde čas, kdy je sakra bude potřebovat. Nemůžu být závislá na manželovi, protože mě může kdykoli opustit, nemůžu trvat na tom, že rodiny mých dětí jsou i moje rodiny a podle toho se tam chovat, nemůžu být závislá ani na práci, protože ani ta není navěky. Musím tedy mít "něco", k čemu můžu kdykoli "odejít" já místo toho, abych se sesypala, když něco z uvedeného ztratím.

helena napsal(a):

Pisatel - oni jsou i "cizí" přátelé, třeba partnera nebo právě tech dětí, víš. A o některé z nich prostě přirozeným vývojem přijdeš, protože už chodí jinam. Ale koníčky a lidi nejen z rodiny kolem sebe mít člověk musí, protože zákonitě přijde čas, kdy je sakra bude potřebovat. Nemůžu být závislá na manželovi, protože mě může kdykoli opustit, nemůžu trvat na tom, že rodiny mých dětí jsou i moje rodiny a podle toho se tam chovat, nemůžu být závislá ani na práci, protože ani ta není navěky. Musím tedy mít "něco", k čemu můžu kdykoli "odejít" já místo toho, abych se sesypala, když něco z uvedeného ztratím.

Přátelé partera nejsou cizí, jsou i tvé pokud je pustíš do svého kruhu. A je jedno zda jsi je přivedl manžel, dcera, syn. Jakmile je vpustíš do svého kruhu není cizí. Vlatsně není cizích přátel,  neboť v okamžiku přijetí je i tvým přítelem. Ono pojem "vlastní" má i jiný význam a to ve smyslu vlastnit, ale to je pfilozofie :)
Jo koníčky a když ty koníčky časem nezvládáš? Víš jak je třeba lidem co měli koníčka, který pro věk a nebo tělsné zdraví nemohou dělat? práce, co jiného ti zbude, tvlášť Vám ženám ono neustálé uklízení a cídění, a neustále nadávání a vyčítání jak.. ale ta na rážka byla myšlena úplně jinak. Je to o tom, že když něco máš můžeš dál že neplatí ono MUSÍŠ sám a pomoc máš na druihé straně paže..... Ale to je jiná věc. :offtopic:

Pisateli - ty taky nevyskočíš ze svých kolejí. Myslíš, že všechny ženy jsou posedlé úklidem a a vyčítáním?  A že je to jejich koníček? A proč si to myslíš? dělala to ta tvoje, nebo matka?
Mě to skoro uráží...

Pisatel napsal(a):

Vanda napsal(a):

Ivanko,
manžel byl měsíc služebně mimo a tys doma PLAKALA? A prosímtě nezlob se, neber to nijak zle, ale nepřišlo ti to už tenkrát zvláštní?

Promiň ale mě to nepřipadá zvláštní? emoce  samoty se může projevit různě. Může plakat, může se přejídat prospat... Naopak kdysi dávno jsem byl i já moc smutnej a dobu kdy jsme byl mimo a že jsem prožil tak 1/2 roku mimo rodinu jsem se snažil nějak nahradit, dne suž se poučen dívám na to jinak, ale i tak je mi třeba smutno a "pláču" když je mi milá osobba daleko. Je to přirozené lidské.

Netvrdím, že mi nebolo smutno, keď som pracovala pol roka mimo SR, ale v ére mobilov a mailov to nebola tragédia... Denne sme si mailovali a obdeň volali. Vlastne ani keď som bola v Blave, nemali sme na seba oveľa viac času...
Možno ten smútok viac súvisí so zvykom, keď niekoho vídaš každý deň, je to iné... Ale už by si pomaly mohla byť odvyknutá, Ivi - nemyslíš? Je to kruté, ale nedá mi: Myslíš, že by rovnako alebo aj viac žialila, keby ti manžel zomrel? Alebo ide skôr o zlosť, že ten sviniar je šťastný s druhou a má s ňou dieťa...?

Pisateli, mám mimo jiné i koníčky, které se dají praktikovat bez ohledu na věk a zdraví (ty, které už nezvládám, jsem vyměnila za jiné) a můžu tě ujistit, že "neustálé uklízení a cídění, a neustále nadávání a vyčítání " mezi ně SKUTEČNĚ nepatří. Spíš dám přednost svému hobby před plazením se po bytě a koníčky mého M jsem bez potíží vydejchala, i když bych bývala radši, aby byl s námi - ale nevyčetla jsem mu je slovem (a navíc jsem neměla starost s tím, jaký mu koupit dárek ).
A k tvé poslední větě - už naše praprabáby říkaly "člověče přičiň se a Pánbůh ti pomůže", ne "seď na pr... a čekej na boží pomoc". Sedět v koutě a skuhrat na osud je strašně jednoduchý, ale tím, že někdo lidem cpe před oči "Podívejte se na mně, jakej já jsem chudák" je spolehlivě odradí. teprve v okamžiku, kdy okolí uvidí, že dotyčný začal něco dělat, většinou mu tu pomocnou ruku podají.

Jo Vando, bylo mi strašně smutno, i když byl jen měsíc pryč. Ale bylo to v době, kdy jsme neměli mobil ani počítač, takže jsme si za tu dobu napsali několik dopisů. Všechny jsem je obrečela.
Ano, ano, jsem a vždycky jsem byla na manželovi závislá, ale na krk jsem se mu nevěšela. Naopak on měl pocit, že jsem se mu odcizila při té depresi. Přitom já ho milovala i v těch nejčernějších chvílích, jen jsem ho v tu dobu nemohla ani vidět. To se těžko popisuje i chápe, když člověk depresi nemá, ale je to tak.
A vždycky jsem měla manžela radši než děti, což se blbě říká, ale je to pravda. Dlouho mi trvalo, než jsem si na ty malé "vetřelce" zvykla a i když je moc miluju, manžela mám radši.

Kukačka napsal(a):

Pisateli - ty taky nevyskočíš ze svých kolejí. Myslíš, že všechny ženy jsou posedlé úklidem a a vyčítáním?  A že je to jejich koníček? A proč si to myslíš? dělala to ta tvoje, nebo matka?
Mě to skoro uráží...

No dobrá uráží tě to fajn. To jest ale tvým problémem. Ono pokud to vztáhneš jako globál pak všechny ženy. Ono já sám si vařím sám si peru, že se ne to ne****. Takže ono všechny ženy neplatí, ale obecný pohled jak slychávám po zdejších vláknech a nebo jinde...... Jen mi nechtěj tvrdit, žes někdy svému neřekla hele strčty  ponožky do špíny nebo taky bys mohl ten hrnek uklidit. Pokud ne púak se tobe hluboce omlouvám pokud ale nepřipustíš aspoň jednou žes něco podobného neudělala.

žes někdy svému neřekla hele strčty  ponožky do špíny nebo taky bys mohl ten hrnek uklidit

Máš pocit, že tohle je jen ženská věta? Já teda ne.

helena napsal(a):

Pisateli, mám mimo jiné i koníčky, které se dají praktikovat bez ohledu na věk a zdraví (ty, které už nezvládám, jsem vyměnila za jiné) a můžu tě ujistit, že "neustálé uklízení a cídění, a neustále nadávání a vyčítání " mezi ně SKUTEČNĚ nepatří. Spíš dám přednost svému hobby před plazením se po bytě a koníčky mého M jsem bez potíží vydejchala, i když bych bývala radši, aby byl s námi - ale nevyčetla jsem mu je slovem (a navíc jsem neměla starost s tím, jaký mu koupit dárek http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png).
A k tvé poslední větě - už naše praprabáby říkaly "člověče přičiň se a Pánbůh ti pomůže", ne "seď na pr... a čekej na boží pomoc". Sedět v koutě a skuhrat na osud je strašně jednoduchý, ale tím, že někdo lidem cpe před oči "Podívejte se na mně, jakej já jsem chudák" je spolehlivě odradí. teprve v okamžiku, kdy okolí uvidí, že dotyčný začal něco dělat, většinou mu tu pomocnou ruku podají.

tak opravdu úprosím o vysvětlení těchoto mouder zdob našich babiček a prapradědů "člověče přičiň se a Pánbůh ti pomůže", aSedět v koutě a skuhrat na osud je strašně jednoduchý, ale tím, že někdo lidem cpe před oči "Podívejte se na mně, jakej já jsem chudák" je spolehlivě odradí. teprve v okamžiku, kdy okolí uvidí, že dotyčný začal něco dělat, většinou mu tu pomocnou ruku podají
Víš připadá mi to něco jako pořád stejná písnička. když si nepomůžeš nikdo ti nepomůže a když si pomůžeš tak vlastně ti druzí se pak bijí v prsa a říkají jak sqěle ti pomohli a jaké mají zásluhyna tvé pomoci. Kdo vlastně komu pomohl a čím? Opravdu tohle moudro je špatně. Když si pomohu k čemukoli je to jen moje ani ne boží ani ne jiná pomoc.  Pokud někdo příjde a jen tě poponese nebo podá hůl nebo pohladí a ty pak můžeš si dojít  někam něco tak to je ona pomoc.

helena napsal(a):

žes někdy svému neřekla hele strčty  ponožky do špíny nebo taky bys mohl ten hrnek uklidit

Máš pocit, že tohle je jen ženská věta? Já teda ne.

asi jsem měla doma exota, ale ponožky a špinavé prádlo si uklízel sám. Hrnky do myčky nestrkal, to je pravda. Jinak byl hodně čistotný a dbalý. Byl to totiž majitel úklidové firmy.
já nejsem žádná štěkna, čemuž se můj současný přítel velmi diví (že tak klidná žena existuje). K mým specialitám patří s úsměvem vyzvedávat společensky unaveného partnera a odvézt ho autem. Vysoko hodnoceno!

asi to fakt bude ženskej koníček to uklízení... mě BM upozorňoval: podívej tady máš pavučinu :lol: sakra a já nepochopila, že mi tim chce udělat radost...abych se mohla věnovat svýmu koníčku - uklízení :lol:

helena napsal(a):

Pisateli, mám mimo jiné i koníčky, které se dají praktikovat bez ohledu na věk a zdraví (ty, které už nezvládám, jsem vyměnila za jiné) a můžu tě ujistit, že "neustálé uklízení a cídění, a neustále nadávání a vyčítání " mezi ně SKUTEČNĚ nepatří. Spíš dám přednost svému hobby před plazením se po bytě a koníčky mého M jsem bez potíží vydejchala, i když bych bývala radši, aby byl s námi - ale nevyčetla jsem mu je slovem (a navíc jsem neměla starost s tím, jaký mu koupit dárek http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png).
A k tvé poslední větě - už naše praprabáby říkaly "člověče přičiň se a Pánbůh ti pomůže", ne "seď na pr... a čekej na boží pomoc". Sedět v koutě a skuhrat na osud je strašně jednoduchý, ale tím, že někdo lidem cpe před oči "Podívejte se na mně, jakej já jsem chudák" je spolehlivě odradí. teprve v okamžiku, kdy okolí uvidí, že dotyčný začal něco dělat, většinou mu tu pomocnou ruku podají.

Prosím poraď koníčka který mohu dělat bez rozdílu věku, čtení knih a luštění křižovek neberu :)

Ivana napsal(a):

A vždycky jsem měla manžela radši než děti, což se blbě říká, ale je to pravda. Dlouho mi trvalo, než jsem si na ty malé "vetřelce" zvykla a i když je moc miluju, manžela mám radši.

Ivano, ja mam deti taky rada "jinak", ale ne mene nebo vice nez... partnera (ktereho ted nemam). Podle me je to normalni.
Zrovna tak nejde srovnavat odchod deti z domova a odchod partnera, ktery odchazi za jinou.

Těžko vysvětlovat slepému, co jsou barvy... Líp se ovšem poponáší, podává hůl a hladí, když ten potřebný na mě neřve, že to udělat MUSÍM, protože je mojí POVINNOSTÍ bližním pomáhat.
A koníčky - jednak nechápu, co máš proti čtení (já bych bez potištěného papíru nepřežila), jednak můžeš dělat cokoli rukama vsedě (a nezkoušej mi říkat, že jsi nešika - hobby nemám pro perfektní vásledek, ale pro radost), založit si sbírku čehokoli, co ve svém věku uneseš, pěstovat kytky nebo třeba citrusy, učit anduláka mluvit... ale ty nebereš nic, co by vyžadovalo jakoukoli tvojí součinnost.

helena napsal(a):

Těžko vysvětlovat slepému, co jsou barvy... Líp se ovšem poponáší, podává hůl a hladí, když ten potřebný na mě neřve, že to udělat MUSÍM, protože je mojí POVINNOSTÍ bližním pomáhat.
A koníčky - jednak nechápu, co máš proti čtení (já bych bez potištěného papíru nepřežila), jednak můžeš dělat cokoli rukama vsedě (a nezkoušej mi říkat, že jsi nešika - hobby nemám pro perfektní vásledek, ale pro radost), založit si sbírku čehokoli, co ve svém věku uneseš, pěstovat kytky nebo třeba citrusy, učit anduláka mluvit... ale ty nebereš nic, co by vyžadovalo jakoukoli tvojí součinnost.

No nevím ale myslím, že tomu slepému pokud má obrazotvornost /a jsou na to studie že mají posílenou onu část mozku že dokáží na základě něčeho nakreslit tvary a barvy cítí/ se dají vysvětlit barvy. Víš jsem se zrakem krom krátkozrakosti v pořádku, ale 60 odstínů zelené jak mě učili Irové jsem do dnes nepochopil a neviděl .(
No helenko promiň ale jako vyučenej strojní zámečník který se pustí do dlažby, kachliček, dřevovýroby či do opravy auta nemusíš říkat že neberu součinnost. Ale já se ptal, co dělat za hobby když zdravotně nemůžeš. Ono když ti řeknu že jsem lepil letadýlka a jiné modely jak z PVc tak z papíru. A pěstování kytiček od os semínky datli, bambus..... to je deset minut  co dál????
P.S no nevím ale s oním POVINNOSt nevím nevím zda tu pochodíš. Mě tady všici říkaj že nemám povinnost jen sám k sobě. A neřvu ale prosím sice na hlas a halasně, ale prosím NEVYŽADUJI :( Nenutím nenařizuji a td. :(

Salen napsal(a):

Selima, to nebyla připomínka na tvoje příspěvky, ani jen na toto vlákno, u tebe jsou životní zkušenosti poznat. Ale opravdu se tu občas nějaké pro mě mládě vyjadřuje k věcem, o kterých nic neví. Mě to nevadí, to je každého věc, ale někdy je mi líto těch lidí na dně, když to "schytají" a ani neví že ten promlouvající je zcela praxe neznalý. Ale to nic, to my nevyřešíme, to jen povzdech.

Můžeš být konkrétnější? Kdo a jaké jsou ty věci? Myslíš, že věk je patent na rozum?

Abych to navrátil k původní témě:
tak jsem si to pročetl (a i jiné diskuze na nevěře), a myslím že jedny z hlavních důvodů proč jsou z toho někteří tak špatní (myšleno, že se trápí dlouho a intenzivě - tedy ne že vůbec!) jsou:
1. přílišná závislost na partnerovi
2. strach o svoji osobu
3. domnělé ponížení své osoby
4. kombinace bodu 1-3

Co vy na to?

Pisatel napsal(a):

Kukačka napsal(a):

Pisateli - ty taky nevyskočíš ze svých kolejí. Myslíš, že všechny ženy jsou posedlé úklidem a a vyčítáním?  A že je to jejich koníček? A proč si to myslíš? dělala to ta tvoje, nebo matka?
Mě to skoro uráží...

No dobrá uráží tě to fajn. To jest ale tvým problémem. Ono pokud to vztáhneš jako globál pak všechny ženy. Ono já sám si vařím sám si peru, že se ne to ne****. Takže ono všechny ženy neplatí, ale obecný pohled jak slychávám po zdejších vláknech a nebo jinde...... Jen mi nechtěj tvrdit, žes někdy svému neřekla hele strčty  ponožky do špíny nebo taky bys mohl ten hrnek uklidit. Pokud ne púak se tobe hluboce omlouvám pokud ale nepřipustíš aspoň jednou žes něco podobného neudělala.

Nie. Mňa buzeroval bývalý. Mne boli JEHO ponožky ležiace kdekoľvek ukradnuté, ale ON ich začal zháňať, keď chcel niekam ísť a to bolo: "Kam SI MI DALA ponožky?" :dumbom: Poriadok udržiavam len natoľko, aby som našla veci, ktoré potrebujem, a aby som sa nezadusila prachom. Keby som nemala astmu, možno takéto prežitky odbúram celkom... :usch:

Zdravím....no třeba je to dáno tím že taková věc je pro toho člověka překvapením,zklamáním.....protože žil s tím že je jejich vztah v pořádku a cítil to tak narozdíl třeba od toho druhého který nebyl schopný to řešit promluvením si o problému......a řešil to nevěrou či rozchodem....... ale určitě bych to takhle neškatulkoval.....ty pocity jsou ovlivněny případ od případu.....

Pisatel napsal(a):

No nevím ale myslím, že tomu slepému pokud má obrazotvornost /a jsou na to studie že mají posílenou onu část mozku že dokáží na základě něčeho nakreslit tvary a barvy cítí/ se dají vysvětlit barvy. Víš jsem se zrakem krom krátkozrakosti v pořádku, ale 60 odstínů zelené jak mě učili Irové jsem do dnes nepochopil a neviděl .(
No helenko promiň ale jako vyučenej strojní zámečník který se pustí do dlažby, kachliček, dřevovýroby či do opravy auta nemusíš říkat že neberu součinnost. Ale já se ptal, co dělat za hobby když zdravotně nemůžeš. Ono když ti řeknu že jsem lepil letadýlka a jiné modely jak z PVc tak z papíru. A pěstování kytiček od os semínky datli, bambus..... to je deset minut  co dál????
P.S no nevím ale s oním POVINNOSt nevím nevím zda tu pochodíš. Mě tady všici říkaj že nemám povinnost jen sám k sobě. A neřvu ale prosím sice na hlas a halasně, ale prosím NEVYŽADUJI :( Nenutím nenařizuji a td. :(

Včera som bola na kocerte slepých vozíčkárov-Rómov, sú to súrodenci, pričom obaja sú deformovaní, Ferko má tras hlavy a Martinka zasa nezadržateľne myká rukami. Ale obaja majú nádherný hlas a spievajú tak, až srdce usadá. KAŽDÝ, pokiaľ nie je paralyzovaný od hlavy až po päty, môže robiť NIEČO.

Pisatel napsal(a):

helena napsal(a):

Pisateli, mám mimo jiné i koníčky, které se dají praktikovat bez ohledu na věk a zdraví (ty, které už nezvládám, jsem vyměnila za jiné) a můžu tě ujistit, že "neustálé uklízení a cídění, a neustále nadávání a vyčítání " mezi ně SKUTEČNĚ nepatří. Spíš dám přednost svému hobby před plazením se po bytě a koníčky mého M jsem bez potíží vydejchala, i když bych bývala radši, aby byl s námi - ale nevyčetla jsem mu je slovem (a navíc jsem neměla starost s tím, jaký mu koupit dárek http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png).
A k tvé poslední větě - už naše praprabáby říkaly "člověče přičiň se a Pánbůh ti pomůže", ne "seď na pr... a čekej na boží pomoc". Sedět v koutě a skuhrat na osud je strašně jednoduchý, ale tím, že někdo lidem cpe před oči "Podívejte se na mně, jakej já jsem chudák" je spolehlivě odradí. teprve v okamžiku, kdy okolí uvidí, že dotyčný začal něco dělat, většinou mu tu pomocnou ruku podají.

Prosím poraď koníčka který mohu dělat bez rozdílu věku, čtení knih a luštění křižovek neberu :)

Popichovať :vissla:

To mirekp dík, takže dále by to mohlo být:

5. víra v to že toho druhého mám jistého
6. důvěřivost
Kombinace jsou opět možné.

Jinak mě to zajímá jen z pohledu toho opuštěného, ne toho kdo opustil, tam jistě také nějaké důvody budou.

Bellagambi napsal(a):

Abych to navrátil k původní témě:
tak jsem si to pročetl (a i jiné diskuze na nevěře), a myslím že jedny z hlavních důvodů proč jsou z toho někteří tak špatní (myšleno, že se trápí dlouho a intenzivě - tedy ne že vůbec!) jsou:
1. přílišná závislost na partnerovi
2. strach o svoji osobu
3. domnělé ponížení své osoby
4. kombinace bodu 1-3

Co vy na to?

Plus vlastnícky pud, neschopnosť žiť sám/sama so sebou, neschopnosť vytvoriť si sám/sama príjemný život a očakávnaie, že mi ho vytvorí niekto druhý.

No z pohledu opuštěného.....to bude kombinace do určité míry všeho...určitá stádia pocitů...která příchází postupně s odstupem od dané události :)
no nevím myslím, že to je opravdu různé a je to dáno povahou člověka......já osobně jsem v případě nevěry mé přítelkyně  cítil velké zklamání a poté to přešlo na sebe lítost že jsem nežil tak jak bych mohl atd atd , když ona žila atd atd...............to je právě to u nás to bylo dáno naší situací v jaké jsme se nacházeli....prostě si myslím že to závisí na spoustě okolností............teď už to cítím tak že jsme oba udělali v nečem chybu a tu se teď snažímě napravit......ale opravdu si myslím že je to o tom jak moc je ten vztah citově založený a vůbec jak jsou si partneři blízcí či vztahově vyspělí atd atd ....tohle jsou úvahy na dlouhé a dlouhé večery  :)

Pandorraa napsal(a):

Podívej se třeba na www.mujvztah.cz.

Mno.... Tyto stránky znám docela dobře, neb je čtu pravidelně... Ovšem... Bohužel, to mi je docela líto.. Jsou některé články a některá vyjádření jaksi "sexistická" jak se dnes s oblibou říká.. Nevím proč, ale straní spíše ženám než mužům, říká se tam obecně o mužích, jak jsou nevěrní a říká se tam, jak se s tím ženy mají vyrovnat.. To se mi vůbec, ale opravdu vůbec nelíbí.. :(

Jo... A ještě jedna věc mě napadla.. Je stesk po dětech, po svých dětech, s nimiž jsem předtím žil, toužil jsem vidět, jak vyrůstají, jak se vyvíjejí, jsou to dvě dcerky mimochodem...., jak ta starší začíná získávat nové lásky a jak ta maličká začíná chodit a mluvit a jak ta starší nabývá postupně a pomalu moudrosti a jak se učí a jak ta malinká pobírá schopnosti mluvení a vlastně jí skoro už nerozumím, protože s ní už dlouho nežiju... Ani s tou starší již dlouho nežiju, i když komunikujeme každý den.. Je i tohle všechno projev toho, že bych je chtěl vlastnit??? Je i tohle známka toho, že bych i tyhle holky chtěl takzvaně "mít"?? Myslím, že ne..

Víš klokane, já si myslím, že když si někdo stýská po partnerovi nebo po vlastních dětech, které už nemá denodenně na očích, je to jen jeho pocit, cítění, emoce...a do toho mu nemá nikdo co kecat. Klidně ať si stýská a třeba ať se ustýská, je to jeho volba.
Pokud ale tím svým stýskáním obtěžuje objekt téhož, už to jeho volba není, je to právě ona touha ho vlastnit.
Obtěžovat - tím mám na myslí neustálý pokus o kontakt proti vůli toho druhého, vzbuzování viny výčitkami, vysílání k němu černých myšlenek a přání - tedy černou magii...
Přiměřená (každý to máme jinak) dávka neobtěžujícího stesku je podle mne na místě. Každý člověk má přece právo projevovat své city.

Osobně musím říci, že ale nechápu "matky", které si myslí, že vlastní společné děti a diktují partnerovi, kdy se s nimi může vídat, případně používají děti jako prostředek pomsty svého uraženého Ega.
Stejně tak nechápu "otce", kteří udělají totéž a společně s bývalou ženou zavrhnou i vlastní děti.
Je to velmi smutný doklad toho, že tito lidé jsou nezralí.
Lidé by neměli zapomínat, že pokud už nejsou partnery, jsou stále rodiči společných dětí a podle toho se taky chovat.

Pořád tady čtu, jak je to těžké se bezbolestně rozejít "s ohledem na děti".
To fakt nechápu.... já osobně si myslím, že právě s ohledem na děti by to bezbolestně proběhnout mělo. Děti totiž milují oba rodiče a naprosto je nezajímá, co si táta s mámou provedli a kdo za to může...ony si pak bohužel většinou myslí, že za to můžou právě ONY a nesou si to pak jako celoživtní trauma...

Pandorraa napsal(a):

Děti totiž milují oba rodiče a naprosto je nezajímá, co si táta s mámou provedli a kdo za to může...ony si pak bohužel většinou myslí, že za to můžou právě ONY a nesou si to pak jako celoživtní trauma...

:supr: Pan, tohle je naprosto přesné.
Bohužel se však stává, že děti využívá i partner, který s dětmi nežije, k manipulaci s tím druhým. Zažila jsem časy, kdy jsem měla pocit, že táta dětem chybí (věty jako "Kdy si nás zase taťka vezme?") a on se jim neozýval. To bylo tehdy, když jsme měli rozepře mezi sebou. Chtěl tím trestat mne (protože já mu připomínala, že se děti po něm ptají, tak měl pocit, že tím ublíží mně) a jindy zas využíval dětí k tomu, aby mohl být se mnou.
Za nic na světě jsem mu nemohla vysvětlit, že nejde o nás dva, ale o ně. Čas to upravil a nejspíš to tatík i pochopil.

Pandorraa napsal(a):

Lidé by neměli zapomínat, že pokud už nejsou partnery, jsou stále rodiči společných dětí a podle toho se taky chovat. ....... Děti totiž milují oba rodiče a naprosto je nezajímá, co si táta s mámou provedli a kdo za to může...

Ano, stopro souhlasím, tohle mi je naprosto jasné zcela bez výhrad... Snažím se být se svými dětmi jak jen to je možné, jak vyjde čas, obejmout se s nimi, trošku se pomazlit, pomoct starší dcerce třeba s fyzikou a matikou, když to potřebuje, popovídat o tom, jak to jde či nejde, pohrát si s tou mladší.. atd... atd... Ačkoliv se snažím nedávat to najevo, vždycky mě pak "dostane" to loučení, když už musím odejít a docela dlouho se pak z toho vzpamatovávám... No... Možná to je normální... Snad...

kokane,
tohle musí být pro tátu strašný....

Pandorraa napsal(a):

kokane,
tohle musí být pro tátu strašný....

JE... to strašný... Nikomu to nepřeju, ale je to tak.. Strašný by to ale asi bylo možná víc pro mámu, která by to měla nějak takto.. Přece jen - mámy to často cítí víc, tu touhu po dětech a to všechno okolo..

To já nevím, nejsem muž, abych to své "cítění" mohla s tím mužským porovnat.
Každopádně když já odcházela z manželství, byla jsem připravena akceptovat i synovo případné rozhodnutí zůstat s tátou. Bylo mu tehdy 16, odešel se mnou jen přes kopec, cca 800 metrů, a do jeho vztahu a potřeby setkávat se s otcem, jsem se nikdy nepletla. Jeho pokoj v původním bytě zůstal tak jak byl, včetně bince na psacím stole, a mé jediné přání bylo, aby mi případně poslal sms, že nebude spát u mne doma.
Moc jsem těhle sms ale nedostala :)

No, abych to nějak hodnotil, nemám na to právo, ale mám možná podobný pocity, dokonce ta vzdálenost je v mým případě asi tak 400 metrů, snad i méně, a z okna svého momentálního obydlí vidím na původní dřívější domov.. Takže kdyby bylo potřeba, tak si s tou starší dcerkou můžeme posílat zprávy morseovkou (umíme ji oba, naučil jsem ji to, snad jsme to zatím během ICQ doby nezapomněli...). Jak jsem obdržel rozsudek okresního soudu o svěření dětí do péče matky, trochu mne zamrazilo u srdíčka (to asi každého normálního člověka..), ale dohodli jsme se tak se "skoro-ex" přímo před soudkyní, takže jsem věděl, co zásilka obsahuje.. Píše se v ní, že vztah dětí s otcem není narušen a že z tohoto hlediska je vše v pořádku.. A opravdu to takto je a opravdu vím, že o holky je dobře postaráno, mají se s mámou moc dobře a jsem moc rád, že tomu tak je..
Jo... zapomněl jsem vlastně napsat jedno důležitý: starší dcerce bude za tři neděle 14 roků a mladší má dva a půl...

Tebe to určite nedodá, ale fakt je, že toto usporiadanie mi pripadá ako najlepšie riešenie na.h.o.v.no situácie. Keď už sa to h.o.v.n.o navalilo, tak aspoň takto je to ako-tak vyriešené. Jediné snáď ešte lepšie, čo poznám - naživo v 2, slovom dvoch, prípadoch -  je striedavá starostlivosť, ale tá je taká vzácna práve preto, že sa k nej uchyľujú rozvádzajúci sa a sudcovia málokedy. Potom je toto druhé najlepšie riešenie.

Mám nový nápad! Napište co děláte vy po rozchodu (případně) rozvodu, aby jste se co nejméně trápili? Vím že každý to má jinak, ale to nevadí, třeba to někomu pomůže a já se alespoň poučím.

žiju...to by mohlo stačit, ne?
Já jsem už rok po rozvodu. Nevím, jestli jsem ten správný vzorek.
Cestuju - Brazílie, Irsko, v zimě Alpy, na jaře Vídeň
Sportuju - koupila jsem si kolo, takže o víkendech od jara do podzimu, týden v létě s mamkou na Šumavě. 1x týdně hraju squash, 1x měsíčně sobotní turnaj.
Chodím za kulturou  - 1x měsíčně nějaká premiéra, 1x týdně divadlo, kino, koncert. Zpravidla to tak vychází.
Studuju - přihlásila jsem se na AJ (zase)
Tvořím - absolvovala jsem několik kursů tvorby šperků z komponentů, občas si ode mne kamarádky něco koupí, mám několik kursů a certifikát z tvorby skleněných vitráží technikou Tiffany. Jednou si tu lampu udělám!!

No a jinak chodím do práce, vařím, žehlím, nakupuji, uklízím, trávím čas s dětmi, rodiči, přítelem....

Kukačko, skromný dotaz: kde na to bereš? Já si sotva tak uškudlím na 1x měsíčně kino a občas kafe s kámoškou. Na dovolenou jsem neměla prachy a na zájezd mi půjčila (rozuměj dala) maminka.

Kdo si to neprožije, nepochopí

Ivana - vydělám si na to. Co žiju sama s dětma, zjišťuju, že mi peníze zbývají...nevím, kde se ztrácely, když byl exmanžel doma.

Jinak nejezdím s cestovní kanceláří, ale sama s dcerou s batůžkem na zádech. Ubytování v hostelu nebo soukromí a letenka nízkonákladovky...nebo samy autem.

Kuki,
měla jsi k tomu ale ještě připsat, že nekouříš( cigarety) a nepiješ!!!!Tam se nechá ušetřit...
To se jednou můj tchán divil, kde moje kamarádka bere furt prachy na výlety, ale malinko pozapomněl, že on celý důchod nechával v místní hospoůdce - no a těch cca 10 tis. měsíčně má kámoška opravdu neprocestovala...

Kukačka - no, to máš asi vyšší plat než my, státní zaměstnanci...
Můj BM je státní zástupce a peněz měl poměrně hodně, ale vzhledem k tomu, že jsme spláceli hypotéku na byt, tak jsme si ani tak vyskakovat nemohli. Já beru asi třetinový plat, jak on a mám opravdu co dělat, abych to finančně utáhla. Např. dnes jsem vybrala 5000,- Kč, které by nám měly vydržet do 9.1., než dostanu plat. A to mám ještě koupit stromek, kapra a všechny propriety k pečení cukroví a štědrovečerní večeři plus normální každodenní jídlo. Jen doufám, že dostanu od prarodičů našich dětí nějaké peníze pod stromeček, jinak jsme ztraceni. Chjo...

Klokan: "Strašný by to ale asi bylo možná víc pro mámu, která by to měla nějak takto.. Přece jen - mámy to často cítí víc, tu touhu po dětech a to všechno okolo".

Teda Klokane, tak za tahle souvětí před Tebou hluboce smekám. Skoro mě to dojalo, jak jsi to napsal; ani jsem nedoufala, že by tohle kromě mého manžela někdo z mužů byl schopen takhle cítit. :jojo:

Tercila napsal(a):

Teda Klokane, tak za tahle souvětí před Tebou hluboce smekám. Skoro mě to dojalo, jak jsi to napsal; ani jsem nedoufala, že by tohle kromě mého manžela někdo z mužů byl schopen takhle cítit. :jojo:

Moc děkuju, i když si myslím, že není proč nějak příliš smekat, prostě mám svý cítění a emoce.. Občas mám dojem, že mezi muže moc nezapadám, byť to je můj vlastní problém, že jo... Ovšem - jak podotýkáš, Tvůj manžel taktéž může cítit něco podobného... Prostě mám svoje dcerky v srdíčku, nelze je vymazat nebo na ně jen tak zapomenout, miluju je.. I proto jsem moc rád, že se o ně jejich máma dobře stará a že jim je fajn..

Ivana napsal(a):

Kukačka - no, to máš asi vyšší plat než my, státní zaměstnanci...
Můj BM je státní zástupce a peněz měl poměrně hodně, ale vzhledem k tomu, že jsme spláceli hypotéku na byt, tak jsme si ani tak vyskakovat nemohli. Já beru asi třetinový plat, jak on a mám opravdu co dělat, abych to finančně utáhla. Např. dnes jsem vybrala 5000,- Kč, které by nám měly vydržet do 9.1., než dostanu plat. A to mám ještě koupit stromek, kapra a všechny propriety k pečení cukroví a štědrovečerní večeři plus normální každodenní jídlo. Jen doufám, že dostanu od prarodičů našich dětí nějaké peníze pod stromeček, jinak jsme ztraceni. Chjo...

pracuji v příspěvkové státní organizaci...mám průměrnou mzdu. Jen možná fakt neutrácím za blbosti.

Kuki,
máš mé sympatie :rock:
Četla jsem průběžně Tvůj příběh -a  ta poslední poznámka je krásně stručná a výstižná :supr:
Přeju hodně radosti

Bellagambi napsal(a):

Tak trochu nechápu, proč jsou někteří lidé (i chlapi) z toho tak nakřivo, když je jim druhý nevěrný nebo je opustí. Může mi to někdo vysvětlit? :co: Mě to připadá docela bežný, ba úplně normální, asi proto že je to tak časté.

To je tim,ze si opravdu nikoho nemiloval