Tia — 2. 12. 2007 13:58

Pekny vikend vsem!

chci se Vas zeptat, jak resite spory se svou matkou. Moje matka je velmi nevyzpytatelná osoba, porad meni na neco nazor, rika, ze nam preje to nejlepsi ale soucasne dela vse pro to, aby nam ten zivot zkomplikovala. Porad rika, jak mi to mame v tom zivote jednoduchy....ze to ona za mlada musela to a ono...dost me pomlouva pred dalsima clenama rodiny....o cemz jsem dlouho nemela ani tuseni........az mi teta jednou zacala strasne nadavat ze mamku vyuzivame a soucasne ze na ni uplne kasleme, protoze za ni nejezdime tak casto na navstevy...........to same babicka.........sestrenice, z toho jsem usoudila, ze se to v nich hromadilo dlouho, tyto nazory, to nevznikne ze dne na den.

Pro upresneni, ziji v jinem meste nez cela rodina, asi 120km daleko, tudis jsem tak trochu odstrihnuta, tudis nemuzeme ji treba tak casto navstevovat atd.................a po tech jejich castych vystupech se mi tam ani nechce, pritel rekl, ze uz ho tam nikdy nikdo neuvidi.........chapu ho! Na nej je totiz taky dost ostra a on si to nechce nechat vse libit...

Asi je to trochu zmatene co tu pisi.........ale po vcerejsim mamcinym vystupu mam pocit,ze nase vztahy se uz nikdy nemuzou zlepsit, ze bude asi lepsi pretrhat vsechny vztahy.....nebo se z toho ZBLAZNIM!!!
Myslite, je to dobre reseni? Nebo co mam jeste udelat aby se nase vztahy nejak narovnaly?
Je tu nekdo kdo pretrhal styky se svou vlastni matkou??
Dekuji za vsechny reakce :|

Selima — 2. 12. 2007 14:53

Nepretrhala som vzťahy, ale to sa ani dosť dobre nedá - bývam s rodičmi a odsťahujem sa až na jar. Snažím sa zlepšiť vzťahy s oboma rodičmi - jednak komunikáciu, jednak som bola na rodinných konšteláciách - buď to, alebo nejaký druh rodinnej terapie. Odstrihnúť sa je krajné riešenie, to sa dá urobiť vždy...

Martinka1 — 2. 12. 2007 17:07

Tia, něco trochu podobného jsem řešila minulý rok, kdy jsem s rodiči moc nevycházela, a řešila jsem rozpor - jsou to přece moji rodiče, MUSÍM za nimi jezdit (mám to taky asi 120 km) a - proč si nechat ubližovat, když mi u nich není dobře.
Omezila jsem styky, začla jsem jezdil míň (jednou myslím jsem u nich nebyla 2 - 3 měsíce)... letos už je to mnohem lepší :-) Loni jsem si potřebovala ustát některé svoje názory, které se rodičům nelíbily, a povedlo se. Ale stálo mě to určitou cenu - omezit návštěvy a postavit se sama za sebe proti nim.
Rodinné konstelace, jak psala Selima doporučuju, sama na ně chodím, je to dobrý způsob jak řešit rodinné vztahy (a vůbec problémy obecně).

Tia — 2. 12. 2007 17:38

Kdyz ty spory se tahnou jiz nekolik let, parkrat jsme se odmlceli a pak se zase snazili vse urovnat, pak znovu a znovu....vzdy se to nejak urovnalo, furt tam bylo ale jakesi napeti...
Uz na to ale nemam silu, s pritelem spolu zijeme 4 roky a mamka na nej porad nadava, neprijala ho jako meho partnera, porad ji na nem neco vadi....hlavne to, ze pochazi z chude rodiny a nema VŠ....pritom je to moc hodnej slusnej pracovitej kluk, moc me pomaha a ja si ho za to strasne vazim! Strasne me vadi, ze o nem tak spatne mluvi! Pochybuju ze se jeji postoj zmeni, kdyz ho nezmenila 4 roky!

A co to jsou ty rodinny konstelace????

Martinka1 — 2. 12. 2007 17:56

Tia napsal(a):

Kdyz ty spory se tahnou jiz nekolik let, parkrat jsme se odmlceli a pak se zase snazili vse urovnat, pak znovu a znovu....vzdy se to nejak urovnalo, furt tam bylo ale jakesi napeti...
Uz na to ale nemam silu, s pritelem spolu zijeme 4 roky a mamka na nej porad nadava, neprijala ho jako meho partnera, porad ji na nem neco vadi....hlavne to, ze pochazi z chude rodiny a nema VŠ....pritom je to moc hodnej slusnej pracovitej kluk, moc me pomaha a ja si ho za to strasne vazim! Strasne me vadi, ze o nem tak spatne mluvi! Pochybuju ze se jeji postoj zmeni, kdyz ho nezmenila 4 roky!

A co to jsou ty rodinny konstelace????

Rod. konstelace jsou metoda jak řešit problémy. Koukni na: http://smysl.com, http://konstelace.info.
Já chápu ten rozpor a mám ho taky, nestýkat se s rodičema, protože přece "se to má". Jenže mi řekl můj oblíbený lektor: proč za rodičema jezdit nechat si ubližovat?
Opravdu nemá cenu, pokud s mámou není rozumná řeč, se jí snažit něco stále dokola vysvětlovat... Vysvětlit ano, klidně zopakovat, a pokud nepochopí - mami, ubližuje mi, jak se ke mně chováš, a když to budeš dělat dál, nebudu za Tebou jezdit.
Jsi už velká, nemusíš si nechat ubližovat (leda že bys sama chtěla), ani od vlastních rodičů.
Svůj postoj k rodičům si můžeš sama zpracovávat třeba v rodinných konstelacích (nebo v nějaké jiné terapii) - a jak se bude pozvolna měnit Tvůj postoj k rodičům (bez toho, aby ses s nimi musela vidět, když nechceš), bude se měnit i jejich... tak to prostě funguje :-) Šance určitě je - na zlepšení rod. vztahů - ale ne tím, že budeš rodičům něco vysvětlovat, ale tím, že začneš pracovat sama na sobě, a klidně se s mámou i nějaký čas neuvidíš.

jancas — 2. 12. 2007 19:59

Tia napsal(a):

Pekny vikend vsem!

chci se Vas zeptat, jak resite spory se svou matkou. Moje matka je velmi nevyzpytatelná osoba, porad meni na neco nazor, rika, ze nam preje to nejlepsi ale soucasne dela vse pro to, aby nam ten zivot zkomplikovala. Porad rika, jak mi to mame v tom zivote jednoduchy....ze to ona za mlada musela to a ono...dost me pomlouva pred dalsima clenama rodiny....o cemz jsem dlouho nemela ani tuseni........az mi teta jednou zacala strasne nadavat ze mamku vyuzivame a soucasne ze na ni uplne kasleme, protoze za ni nejezdime tak casto na navstevy...........to same babicka.........sestrenice, z toho jsem usoudila, ze se to v nich hromadilo dlouho, tyto nazory, to nevznikne ze dne na den.

Pro upresneni, ziji v jinem meste nez cela rodina, asi 120km daleko, tudis jsem tak trochu odstrihnuta, tudis nemuzeme ji treba tak casto navstevovat atd.................a po tech jejich castych vystupech se mi tam ani nechce, pritel rekl, ze uz ho tam nikdy nikdo neuvidi.........chapu ho! Na nej je totiz taky dost ostra a on si to nechce nechat vse libit...

Asi je to trochu zmatene co tu pisi.........ale po vcerejsim mamcinym vystupu mam pocit,ze nase vztahy se uz nikdy nemuzou zlepsit, ze bude asi lepsi pretrhat vsechny vztahy.....nebo se z toho ZBLAZNIM!!!
Myslite, je to dobre reseni? Nebo co mam jeste udelat aby se nase vztahy nejak narovnaly?
Je tu nekdo kdo pretrhal styky se svou vlastni matkou??
Dekuji za vsechny reakce :|

No, docela tě chápu, já tenhle pocit když komunikuji se svojí matkou mám hodně často, pořád krituzuje mě, mého snoubence, mou domácnost - chová se tu,jakoby tu bydlela ona a ne my, dokonce by nám nejraději přestavěla nábytek v ložnici,pač JÍ se to tak nelíbí atd. Brácha mi po jedné výměně názorů řekl,že si z rodičů děláme občerstvovací stanici,přitom to vůbec není pravda, že jsme nevděční, že nám tatka v bytě když jsme ho zařizovali dělal vše zadarmo, což taky není pravda. Teda to že to dělal zadarmo,pač jsem opravy platila já,což můj bratr nevěděl, moje matka mi loni zkazila vánoce a to tak,že se mnou vůbec nekomunikovala,pač jsem neměla práci  a že se vdávat nebudu když nemám práci - podotýkám,že žiju se svým snoubencem v jedné domácnosti přes rok a naši nám nájem nikdy neplatili atd. Můj snoubenec taky řekl že k našich jezdit nemusí a já ho k tomu ani nenutím a vůbec jsem nejspokojenější,když s máti komunikuji přes mobil. Moc mě to trápí,jenže to bohužel nemužu nijak změnit :(

Marsyl — 3. 12. 2007 13:42

Napíšem svoju skúsenosť. Mala som brata, ktorý vo veku 21 rokov tragicky zahynul. mali sme sa veľmi radi. Problém bol v tom, že mama vždy uprednostňovala brata. Po jeho smrti mi povedala do očí, že ho mala a má najredšej. Ja som to tušila celý život. Síce nikdy mi nechýbyli peniaze, ani nejaké veci, ale.... nikdy som necítila materinskú lásku. Videl to každý - moj otec, babka,...
No akosi som sa to snažila vydržať a prehliadať. Napriek tomu mám rodičov veľmi rada. Bývam aj po svatbe v tom istom meste, preto sa ich často snažím navštevovať. Problém je ale stále moj vzťah s mamou. Každá návšteva skončí hádkou. Pričom sa mi nehanbí pred deťmi škaredo nadávať,...  Je veľmi nervózna, nesmem jej nič povedať proti srsti. Keď mňa a menšiu dcéru zbadá, že ideme k nim, okato dáva najavo, že ju zasa budeme otravovať,... Mám  2 dcéry. Tiež jednu uprednostňuje (okato) a tá druhá aj keď je menšia, všetko vníma a trpí. mama po nej pre všetko ziape, naopak tej staršej nemôžem u našich dokonca nič ani rozkázať. hneď sa do toho zamieša mama a už sa hádame. Staršia dcéra je u nich dosť často, aj tam spáva, nechce už chodiť ani domov. V manželstve mám veľké problémy, preto už dlhšie uvažujem o rozvode. Problém je ale v tom, že si neviem predstaviť život s mojou matkou. Inú možnosť nemám.  Napriek tomu neviem s ňou obmedziť styk. Je to moja mama a treba jej pomôcť. Iné dieťa už nemá. Ale mala by sa ku mne chovať ako mama.

prosima — 3. 1. 2008 22:11

zdravím všechny v novém roce 2008 a přeji všem jen klidné vztahy v rodině

na webu mám už nové termíny rodinných konstelací, tak jukněte

budu se těšit na setkání

Selima — 8. 1. 2008 16:09

Ľudkovia, my sme mali také pokojné Vianoce... neviem, či starne mama, či som sa ja upokojila s vyhliadkou na valstný byt, alebo fakt fungujú takéto smeináre a práca na sebe(aj u homeopata), ale asi od každého trochu. Vôbec sa mi nechcelo do práce... a bola som doma dokonca aj na Silvestra, s našimi, a prežila som to.

křepelka — 9. 1. 2008 10:02

Tio máme hodně podobný úděl! S přítelem žiju asi 200 km od našich a domů jezdím cca jednou za 14 dní na víkend. Máma je velmi nevyzpytatelná, na jedné straně milující máma která navaří napeče nakoupí dobroty a když odcházím napakuje dvě tašky jídlem a na druhé straně člověk který kritizuje nejenom mě  ale i přítele. Snaží se mě ovládat a do všeho mluvit a jelikož se nesmířila s tím že bydlím tak daleko poslední dobou slýchávám výčitky a výhružky což mě moc bolí, ale sama vím proč jsem od ní tak daleko.  Někdy mi z pobytu u nich dokáže udělat hotový peklo. Přítel je také ten nejhorší to už jsem si zvykla. Co s tím člověk může udělat. Já domů jezdím ale nenechávám na sebe šlapat jakmile začnou konflikty odjedu  nebo se s mamkou prostě hádám ale k ničemu to nevede a bere mi to sílu a energii. Když mi je ouvej snažím se to mámě neříkat jen by to využila a potom mi to předložila jaká jsem slabá. A když se pohádáme snažím se dávat ji najevo že za ní dolejzat nebudu a klidně nezavolám i týden. Chápu tě jak je to nepříjemné protože vím o čem mluvíš. Máma je důležitá osoba v životě a když to nefunguje je to špatné.Ale máš hodného přítele a budeš mít svou rodinu. Snad nebudeme opakovat to co ted dělají naše mámy. Myslím tio že je důležité ukázat svou hrdost a sílu, že nenecháme na sobě štípat dříví. A kritiku na adresu tvého přítele ber s nadhledem, žiješ s ním ty ne maminka.

Zaba4 — 15. 1. 2008 20:34

Ja bohužel žiju s matkou ale už se těšim až dostuduju a někam vypadnu, i naše máti je nevyzpytatelná, jednou dobrý a pak ji hrkne v hlavě a lítá všechno kolem, umí akorát řvát a pod. to, že jí slyší celá ulice jí nevadí.....no fakt se těšim až vypadnu, prootže mě vadí jaké jídlo nakupuje, kolik toho nakupuje a takové ty věci, které by si člověk už radši zařizoval sám:)

Martinka1 — 15. 1. 2008 20:36

Zaba4 napsal(a):

Ja bohužel žiju s matkou ale už se těšim až dostuduju a někam vypadnu, i naše máti je nevyzpytatelná, jednou dobrý a pak ji hrkne v hlavě a lítá všechno kolem, umí akorát řvát a pod. to, že jí slyší celá ulice jí nevadí.....no fakt se těšim až vypadnu, prootže mě vadí jaké jídlo nakupuje, kolik toho nakupuje a takové ty věci, které by si člověk už radši zařizoval sám:)

A co Ti brání, aby sis jídlo nakupovala sama?

Natálie — 16. 1. 2008 8:50

Martinka1 napsal(a):

Zaba4 napsal(a):

Ja bohužel žiju s matkou ale už se těšim až dostuduju a někam vypadnu, i naše máti je nevyzpytatelná, jednou dobrý a pak ji hrkne v hlavě a lítá všechno kolem, umí akorát řvát a pod. to, že jí slyší celá ulice jí nevadí.....no fakt se těšim až vypadnu, prootže mě vadí jaké jídlo nakupuje, kolik toho nakupuje a takové ty věci, které by si člověk už radši zařizoval sám:)

A co Ti brání, aby sis jídlo nakupovala sama?

Když ono to je Marti těžky, když člověk studuje a je na rodičích závislý. Taky jsem byla v té situaci(měli jsme doma konfiktního otčíma), už jsem se nemohla dočkat až dokončím školu a půjdu někam do práce. Od dvaceti jsem už nebydlela doma, sice jsem to přežívala po podnájmech, ale měla jsem svůj klid.

jitulak — 19. 1. 2008 22:52

Zaba4 napsal(a):

Ja bohužel žiju s matkou ale už se těšim až dostuduju a někam vypadnu, i naše máti je nevyzpytatelná, jednou dobrý a pak ji hrkne v hlavě a lítá všechno kolem, umí akorát řvát a pod. to, že jí slyší celá ulice jí nevadí.....no fakt se těšim až vypadnu, prootže mě vadí jaké jídlo nakupuje, kolik toho nakupuje a takové ty věci, které by si člověk už radši zařizoval sám:)

Možna by nebylo od věci si s mamou promluvit,co vam oběma vadí?Třeba je toho na ni moc,připada si sama a potřebuje jen se trochu vypovídat?

deni — 29. 8. 2008 11:46

Ahoj babinetky, :)

Uz skoro rok se pokytam s problematickym vztahem s mamkou a stale nevim jak z toho ven. Dokud jsme bydlely 100 km od sebe a vidaly se obcas nase vztahy byly skvele, pak jsme s manzelem koupili barak a protoze platime vysokou hypoteku rozhodli jsme se ze mamka nam pomuze hlidat maleho a ja se vratim do prace.

Nicmene jakmile jsem s s malym vratila z porodnice, nase vztahy se postupne zacaly zhorsovat, najedou ja byla ta nejhorsi mama co nic nezvlada a ona nejhodnejsi babicka ktera vse zachranuje: Byla jsem zoufala ale pricitala jsem to poporodnim depresim a ze vsech sil se snazila prizpusobit a zachovat v rodine pohodu.

Kdyz nastal cas vratit se do prace, dohodly jsme se (abych mamce maximalne vysla vstric) ze budu pracovat jen jednou tydne sest hodin a zbytek tydne budu pracovat s domova. Nicmene prace byla narocna a stresujici a ja nejen ze jsem vetsinu pracovni doby musela stale se vsim doma pomahat ale stale jsem slysela kritiku jak nic nefunguje, manzel je neschopny, chudak dite s nami trpi a pritom jsme se i s manzelem tak snazili aby vse bylo perferktni tak jak to babicka naplanovala.

Nakonec mi navic onemocnel maly a ja byla nucena praci prerusit s tim ze se za dva tri mesice vratim, od te doby jsem 24 hodin doma, o navratu do prace muzu jenom snit, kdykoliv bychom si s manzelem nekam chteli zajit je ohen na strese ze ona prece nemuze dite hlidat sama a ze my si uzivame zivota.

Jenomze my si zivota vubec neuzivame, vim ze by mnohe vyresilo poslat mamku domu a starat se o dite sama, jenom se bojim ze muj vztah s matkou tim nadobro skonci a ja zustanu sama, s problem vse financne zvladnout a bez moznosti pracovat. Manzel pomaha jak muze a nas vztah funguje, jenomze je cizinec (coz mi matka nikdy neodpustila) a veskere spory se tim padem snaseji na mou hlavu. Samozrejme mam mamku porad rada jenom ji nejsem schopna pochopit, kdykoliv se snazim v klidu promluvit ci nedejboze cokoliv v nastavenem rezimu zmenit vezme si vse ve zlem, urazi se a breci ze ji nemame radi. Vubec nevim jak dal. Pokud mate nekdo podobny problem diky predem za radu.

PavlaH — 29. 8. 2008 14:41

Matka je manipulátorka jejímž smyslem života jsi ty. Takže poslat domů a zkusit najít paní na hlídání tak, aby ti jej mohl pokrýt rodičák. Myslím, že to vždy bude lepší,než to co právě prožíváš. Uvědom si, že jsi ve své domácnosti a tam určuješ pravidla hry ty. Jenže matka nechce ustoupit z role matky do role babičky.

Judinka — 4. 9. 2008 10:24

Odpoutat se, nebýt na ní v žadném směru závislá (hlídání, finance) - je to tak. Lepší to nebude. Kvůli vztahům s matkou jsem odešla už v 16 letech na školu vzdálenou 600 km od bydliště a už se nevrátila domů. Nyní bydlím 200 km a zcela mi stačí návštěvy. Naposledy jsem u ní byla s dcerou o víkendu a byla to hrůza: permanentní směs výčitek, stěžování si, kritika všech bližních, s kterými se dostává do kontaktu, ...Její specialita je hodnotit lidi (jako by snad byla Bůh), dřív jsem se citově velmi interesovala, hádala se, vysvětlovala, řešila: nic nemá cenu. Při púoslední návštěvě jsem zjistila, že pokud tomu nevěnuju pozornost a nereaguju, její monologxy jsou stejné, je dokonce schopna v jedné hodině člověka pochválit, říct, že ho má hrozně ráda a vzápětí z něj udělat nejhoršího vyvrhele a zatratit ho, že už ho nechce nikdy vidět. :usch: A to prosím, nejsem sotva plnoletá s malým robátkem, ale matka středního věku s 21 letou dcerou, kterí se mimochodem chtěla u babičky připravovat na zkoušky, že jeko v lůně přirody, bude mít klid - no obě nás bolela hlava a klid nebyl.

Definitiv — 4. 9. 2008 10:43

Deni - mrkni k nám na http://fora.babinet.cz/viewtopic.php?id=32384&p=1 řešíme něco podobného :pussa:

Barusja — 4. 9. 2008 11:27

Vídám se s mámou co nejméně to jde. 1x za 14 dní k ní jedu se synem na chatu, protože on tam má kamaráda, tak aby si vyhrál. Jinak to řešíme telefonicky, či SMS, ale čím méně o mém životě ví, tím lépe pro mě.

Kuty — 22. 9. 2008 22:32

Tia napsal(a):

Pekny vikend vsem!

chci se Vas zeptat, jak resite spory se svou matkou. Moje matka je velmi nevyzpytatelná osoba, porad meni na neco nazor, rika, ze nam preje to nejlepsi ale soucasne dela vse pro to, aby nam ten zivot zkomplikovala. Porad rika, jak mi to mame v tom zivote jednoduchy....ze to ona za mlada musela to a ono...dost me pomlouva pred dalsima clenama rodiny....o cemz jsem dlouho nemela ani tuseni........az mi teta jednou zacala strasne nadavat ze mamku vyuzivame a soucasne ze na ni uplne kasleme, protoze za ni nejezdime tak casto na navstevy...........to same babicka.........sestrenice, z toho jsem usoudila, ze se to v nich hromadilo dlouho, tyto nazory, to nevznikne ze dne na den.

Pro upresneni, ziji v jinem meste nez cela rodina, asi 120km daleko, tudis jsem tak trochu odstrihnuta, tudis nemuzeme ji treba tak casto navstevovat atd.................a po tech jejich castych vystupech se mi tam ani nechce, pritel rekl, ze uz ho tam nikdy nikdo neuvidi.........chapu ho! Na nej je totiz taky dost ostra a on si to nechce nechat vse libit...

Asi je to trochu zmatene co tu pisi.........ale po vcerejsim mamcinym vystupu mam pocit,ze nase vztahy se uz nikdy nemuzou zlepsit, ze bude asi lepsi pretrhat vsechny vztahy.....nebo se z toho ZBLAZNIM!!!
Myslite, je to dobre reseni? Nebo co mam jeste udelat aby se nase vztahy nejak narovnaly?
Je tu nekdo kdo pretrhal styky se svou vlastni matkou??
Dekuji za vsechny reakce :|

Před 2 lety jsem ukončila s matkou veškeré stýkání,protože její hrůzné chování vůči mě a mojí rodině,nebo spíš jen manželovi už bylo neúnosné.A nejhorší je,že ona to vůbec nechápe a nevidí,když jsem se jí to snažila do tel.vysvětlit.Ač jedináček jsem pořád tak nějak horší než ti druzí,na manžela má taky pořád něco,i když ten se vůči ní vždy choval korektně,spravil a udělal jí v bytě o co si řekla,zkrátka jsme u ní pořád v průšvihu,její chování mi připomíná chování ledové královny,zkrátka ač její dcera,jsem na úplně jiné lodi než ona, i se svým způsobem života-ona si nebyla schopná udržet ani jednoho manžela,vlastní matku radši šoupla do DD a ani ji nijak nevadí,že te´d přišla o posl.zbytek své nejbl.rodiny.Mě to taky mrzí,mohly jsme se normálně stýkat,ale s ní to není možné,to jsou jen samé nervy a to nám není třeba.

zuzi777a — 3. 11. 2008 10:14

Docela ráda jsem tu zjistila, že nejsem sama, kdo má potíž s vlastní maminkou...
Přidám svůj příběh. I když není  ZATÍM až tak vyhrocený jako některé zdejší, stejně mě to bolí a ubírá  energii.
Moje mamča žila celý život jen pro rodinu a nás děti( bráchu a mě)  Tvořili s mým tatínkem hrdličkový pár až do tátovy předčasné smrti. Pak se mamka upnula na moje děti, protože bráchovy jsou trochu z ruky.   Nevím, jestli to bylo tím, že  byla mladší, nebo tím , že jsem to tolik nevnímala- ale zvolna začala být  protivná až zlá-  nakonec to pocítila i její milovaná vnoučátka. Ona je současně miluje, ale také neustále upozorňuje na imaginární chybičky- prostě mám pocit, že pokud není po jejím, je vše špatně. To, jak se divně chová k mému muži je už kapitola sama pro sebe! Je schopná se od něho nechat odvézt autem 30km a přitom na něho nepromluvit ani slovo. Vzápětí přijede a druhý den  s námi jede na výlet a dělá jako by nic...
Jsem z toho špatná, neumím takhle v kostce popsat změny chování, které dělají ze společně stráveného víkendu peklo na zemi  a mě vyrábějí  pocity staženého žaludkua potřebu se zavrtat hluboko pod zem.....
Jeden příklad ze včerejška: Sjeli jsme se celá rodina na Dušičky( syn se snachou,dcera s milým,moje maminka)U nedělního oběda můj nejmladší synek ( 3,5roku) po vzoru babičky začal přehazovat lepší sousta na cizí talíře( ač  vytrvale prosím, aby to před ním maminka ani starší děti nedělali ). Babička, která vteřinu předtím metala porci kachních prsíček do talíře nejstaršího syna  začala lamentovat, jak ten malý je hrozný a že se nemůže ani v klidu najíst. No a můj zlatý a trpělivý manžel nevydržel a jen tak tiše špitnul, že  malý dělá jen to , co vidí...  Reakce babičky byla jak  výbuch šrapnelu! Okázale vstala od stolu, vzala si svůj talíř a šla si dojídat oběd ve stoje ke kuchyňské lince... No - kdybych chtěla udělat kravál- nebo spíš můj muž, mohlo být rošambo až doteď... Jenže my jsme s pokaženou náladou a bez poznámek k ději  dojedli oběd. Starší děti  a snacha dělali , že  se nic nestalo, my také , jen babča trucovala u linky a malý se za ní  do  konce oběda otáčel a provolával: babi pojď k nám !  :usch:
Prostě nevím, jak se k ní chovat aby byl klid.  Kdyby byl můj muž větší  ranař, musel by ji už dávno vynést v zubech před vrata.... Starší děti mi tvrdí, že pomůže , když jí  vynadám- udělala jsem to již dvakrát , když se její chování skutečně nedalo vydržet. Snažila jsem se sice nezvýšit hlas a vysvětlit jí, že  musí repektovat  zákonitosti mé rodiny a  nemůže se snažit nastolovat svůj pořádek, prokládala jsem to slovy o tom ,že ji máme všichni rádi a že jen nerozumíme tomu, co se s ní děje.... Výsledkem rozhovoru bylo vždy  ostentativní uražené mlčení ze strany mé maminky a  demonstrativní odjezd autobusem domů ( i když obvykle ji vždy odvážíme autem)....
Pak se po pár dnech ozvala telefonem jako by  nic a je fakt , že další 1-2 návštěvy byla relativně normální....
Prostě nevím. Dokonce jsem uvažovala , jestli to nemůže být  příznak nějaké duševní choroby....
Podotýkám, že mamince je 73 let. Ale nikdo by jí ten věk nehádal, je extrémně čilá fyzicky. Kromě popsaného je čilá i psychicky, vypadá tak o 10let mladší , než ve skutečnosti je.  Na cizí lidi je milá, vstřícná, dokonce chodí ještě brigádničit. Bydlí sama , byteček má jak klícku, udržovaný , pěkný.....
Nevím, fakt nevím, CO dělat. Mamku mám ráda, ale klid také.....
Manžel mě  drží, je fakt tak tolerantní, že se mu divím. Říká, že to je stáří a že musíme počítat s tím, že se vše bude jen zhoršovat. Ale mě ta představa fakt děsí....  :grater::/
Nejhorší na tom je, že s tchýní se snesu výborně, dokonce  mám s těžkým srdcem pocit, že  na její návštěvy  se těším, zatímco návštěva maminky mi přináší už dopředu bolení hlavy strach z toho co zas bude......

Nejsem nějak chorobně přecitlivělá, u nás doma je prakticky pořád veselo, rádi se smějeme, my s manžou  jsme zvyklí lehce špičkovat, snažíme se  sami pro sebe si život zlehčovat a i tohle si lehounce ironizovat-  ALE je fakt , že to už  přestává být snesitelné.....

ita — 3. 11. 2008 10:34

Zažila jsem něco podobného. Napřed jí vadil můj manžel, když jsme se rozvedli, byla to ostuda a neustále mi někoho dohazovala. O mém 2. muži hned prohlásila, že se ke mně nehodí. Jezdila jsem k rodičům pravidelně, dokud otec nezemřel. Pak se máma poněkud pomátla. S mladší sestrou jsme se domluvily, že se o víkendu u mámy budeme střídat. Když jsem přijele, hned ve dveřích začala brečet, že chtěla moji sestru. Nevydržela jsem to dlouho a přestala jsem tam, jezdit, jen jsem jí občas něco poslala a napsala. Asi to nebylo správné řešení, ale ani já ani moje rodina ji nezajímaly. Už je to dlouho, ale bolí to pořád.

zuzi777a — 3. 11. 2008 20:02

Ita- a žije ještě maminka ?  Víš, já pořád uvažuju tak, že  té mojí je už fakt dost let a může  to být třeba poslední " zlobení"..... A tak nemám na nějaké radikální řezy sílu....

Olympia — 3. 11. 2008 20:10

.

zuzi777a — 3. 11. 2008 20:18

No, to je také blbé- ale já si s ní vždy rozumněla , až teď je to snad týden od týdne horší.... :grater:

ita — 3. 11. 2008 22:28

Zuzi, přežila tátu o 2 roky a mě pořád mrzí, že jsem za ní přestala jezdit. Jenže jsem měla rodinu, která mě taky potřebovala a máma mi dávala najevo, že o mě nestojí. Určitě měla po tátově smrti nějakou mrtvičku, protože měla výpadky paměti, mluvila v holých větách, nevydržela se dívat ani na televizi... Dnes je mi jí líto, tenkrát jsem cítila zklamání a křivdu.

zuzi777a — 4. 11. 2008 10:57

No právě, já se bojím toho, že když  se odstřihnu, bude mě to děsně trápit.....

Pořád uvažuji o návštěvě její obvoďačky. Četla jsem totiž nedávno, že podobné chování předchází Alzheimrovi, že ti lidé se  takhle snaží  vyrovnat s pocity nevyrovnanosti, které s sebou  nemoc přináší, tak pořád nevím,Jestli ji nějak nedokopat k doktorovi- ale to jí bude  nápadné...   Nevím co dělat a tolik bych stála o  nějakou pomoc, kdyby byla možná...
Nechci si prostě připustit, že už je to nafurt a bude ještě hůř....

ita — 4. 11. 2008 11:08

Zkus se s tou obvoďačkou domluvit, třeba ji pozve, nebo navštíví. Moje máma také k doktorovi nešla, jen se cpala alnagonem. Chtěla jsem si ji pak vzít na čas k sobě, nechtěla, že by jí někdo vykradl dům. Teď zažívám něco podobného s tchýní, má přes 90, bydlíme v jednom domě. Všechno už si plete, neslyší.. Taky všechno neustále zamyká (nářadí, ke kterému se nikdo cizí nedostane..) Prostě, vyrůstaly v jiném světě, nestále nám předhazuje, že za jejích mladých let žili rodiče s dětmi pospolu až do konce.