Před půl rokem jsem se po tříleté známosti z čisté lásky provdala - přes dobře míněné rady okolí a rodiny, přes varovné vzdechy "zdravého rozumu",  že vztah s černochem nebude procházkou růžovou zahradou...
Tehdy - odhodlaná a plná sil - jsem si nepřipouštěla, že by mi pouhý fakt, že můj muž má černou pleť, mohl vadit.
Vadí...
Resp. do kolen mě sráží spíše pohledy okolí, nehraný údiv (až zděšení), ťukání si na čelo a další verbální či neverbální poukazování na mou "blbost".
A tak...stydím se přiznat, že můj manžel je z Afriky, stydím se s ním přijít mezi nové známé...Prostě stydím se. Došla mi vnitřní energie...:(

Nemáte nápad, jak to překonat?

Nápad nemám. Mě se černoši vždy líbili. Ale jen s jedním jsem se kdy líbla, nic víc. Nedovedu si představit, že bych se styděla za barvu pleti svého partnera... ať si na mě hází ostatní pohledy jaké chcou...

Naše dobrá kamarádka má taky za manžela černocha (z Konga). Jsou spolu už asi 13 let, mají 2 čokoládový děti a jsou to neskutečně pohodový lidi. Navzájem se navštěvujeme a v životě mě nenapadlo, abych na Janu koukal kvůli tomu nějak přes prsty. To může udělat snad jen blbec...
Ale nápad, jak z toho ven, bohužel nemám....je fakt, že u nás ve městě žije černochů celkem dost, ale pokud Ty jsi třeba z nějakého menšího města, pak věřím, že manžel černé pleti může vzbudit i takové reakce, které popisuješ...

Já si to dovedu představit. A všechna čest autorce, že to veřejně přizná. Jsou věci, které nad čistou láskou začnou mít po čase navrch. Myslím, že jestli jste oba silné osobnosti, za čas to přejde. Zamilovanost odezní a nastoupí další fáze vztahu, ve které si navzájem budete jistotou na jiné úrovni než cukrující hrdličky. Chápu, že pořád dokola čelit takovým situacím po letech člověka uvádí do zoufalství. Ale myslím, že za další tři roky vyselektuješ lidi a situace, kterým se budeš vyhýbat nebo je prostě filtrovat a nepřipouštět si je jako problém. Držím vám palce.

Dio a proč si děláš nervy z idiotů ? Odsoudit člověka pouze na základě barvy jeho pleti může jenom idiot, proč si takovými lidmi necháváš nabourávat svůj vztah ????

Stydíš se? Za co? To by měli Ti, kteří mají tyto "zdravé" názory. Ježíši odkud jsi, že se za svou lásku musíš před veřejností stydět? Já bydlím nyní v menším městě, cirka 8 000 obyvatel, jinak je to díra, ale těchto black and white vztahů je tu požehnaně, jak afričané černé pleti, tak arabové či kubánci, ale nevšiml jsem si přílišného "zájmu" o takéváto partnerství. jestli se Tvoji přátele k Tvému manželovi chovají jako by byl gorila, tak bys měla přehodnotit vztah s nimi ne s manželem.

Jestli jsi s ním šťastná,vykašli se na lidi !!!

oni tvůj život nežijí !

Vybírej si takové známe, kteří nejsou idioti  a na letmé pohledy cizích lidí vůbec neber ohledy !

DiaDia-ale to jsi přece věděla-to si snad nepřehlédla...

Taky nechápu, že když jsi s ním 3 roky chodila, tak ti jeho pleť nevadila a teprve po svadbě jsi se začala stydět. Jaksi v tom nevidím logiku, proč ti to začalo vadit až teď? Vždyť to není povaha, která se mění, ale pleť, která je pořád stejná od začátku vztahu. :co:

Obrať to, buď hrdá na to,že máš někoho jiného. Že se lišíš od těch škatulkujících idiotů, kteří ti "říkají" co máš dělat, s kým chodit.... Vsadím se, že jde o lidi, kteří byli maximálně nejdál v Kotěhůlkách.....
Fakt by mě nenapadlo tohle soudit. Ale když jsou i magoři, kteří třeba mě mohou odsoudit za oholenou hlavu a tetování na lýtku....
Holt lepší černá pleť než člověk bez mozku...

Je jediná, opakuji jedna jediná možnost. Zvednout hlavu a uvědomit si, jestli svého muže miluješ. To je jediné, na čem opravdu záleží. A pokud si můžeš říct, že ano, tak se vedle něj hrdě nos. Navzdory všem. A  teprve pak, Tě většina z nich ocení . A ti co neocení a budou se blbě dívat? Šmarjápano, na světě budou vždycky nějací blbci a není třeba se jimi zaobírat a pouštět svoji energii nazmar.( A kdyby nebyli, tak bychom si my ostatní neuvědomovali, že jsme skvělí :lol: :lol: :lol: )

Dio, a on -krom barvy pleti-  ještě nějak jinak vybočuje? Víš co myslím, třeba nedávno jsem jela tramvají, kde slečna Češka obdivně hleděla na svého přítele Řeka (předtím o něm mluvila se svou kamarádkou), který s prominutím ŽRAL pistácie fakt jako opice, odplyvoval slupky všude kolem po zemi a k ostatním spolucestujícím se choval se jako největší suverén atd., zkrátka asi jiná kultura... Tohle mě v Tvém příběhu zajímá (jinak se omlouvám, že hned neposkytnu radu).

Ja som chodila s cudzincom, na ktorom to tiež bolo vidieť, a nikdy mi to nevadilo... Ani keď za mnou prišiel do roboty - a to sme už spolu boli len ako kamaráti. Aj našim som ho aspoň ukázala na fotke. A dokonca som ho obhajovala pred známymi a kamoškami - ale tam nešlo až tak o farbu pleti. :rolleyes: Ja keď mám niekoho rada, tak ho mám rada a takéto veci neriešim. Nezmenilo sa niečo vo vašom vzťahu?

Rozumim.
Diskriminaci zazivam dnes a denne na vlastni kuzi.... a to jsem bila mezi bilymi.

Jsem tři roky z Alžířanem. Je samozřejmě vidět, že je to cizinec. Všimla jsem si, že lidi na mně koukají mnohem více, když jdu po ulici s ním, než když jdu sama. V metru mne revizor nikdy nekontroluje, ale když jdu s ním, tak za náma revizor beží klidně přes celé metro. Policajti ho kontrolují i když jen tak stojí na zastávce a čeká na tramvaj. Onehdá natupoval do vlastního auta a protože mu blbne alarm, auto houkalo trochu déle, než obvykle. Ihned u něj stáli dva policisté a 15 minut si ho kontrolovali v evidenci. Když ke své velké lítosti zjistili, že mu auto fakt patří, místo "šťastnou cestu pane řidiči" mu jeden policajt řekl "zmiz, ať už tě tady nevidím."
Přestože je to inteligentní a vzdělaný člověk, hovořící 5 jazyky, pracuje jako číšník - dnes už provozní restaurace. Když někde řeknu, že přítel je Alžířan a ještě k tomu číšník, teplota v místnosti obvykle klesne o několik stupňů. Když jsme řešili problémy a já kolegyni řekla, že jsme se asi rozešli, kolegyně prohlásila, že je to dobře, že si mně hodně lidé kvůli tomu vztahu přestalo vážit...
Málokdy cítím tak velkou lásku k příteli, jako právě v těch chvílích, které jsem popsala. Nikdy mně ještě nenapadlo "stydět se" za to, že chodím s Alžířanem. Ve chvílích, kdy mi okolí dává najevo, že jsem v jejich očích klesla, protože jsem s nějakým arabáčem, mám skvělý pocit, že vím, kdo je opravdový přítel a kdo je pitomec a máximálně mám chuť takovým lidem nakopat pr..., aby se jim rozsvítilo.
Bojím se jen toho, že pokud někdy dojdeme k tomu, že spolu budeme mít dítě, že to by případně mohlo trpět posměšky od spolužáků. Na druhou stranu, kolikrát stačí, že je dítě nešikovné, tlusté, šilhá, je nesmělé a užije si se spolužáky své... nikde není řečeno,že pokud budu mít potomka s Čechem, bude to zárukou jeho šťastného dětství. Navíc dnešní společnost se mění a děti už jsou dneska zvyklé mít ve třídě cizince...

Fatimah napsal(a):

Ihned u něj stáli dva policisté a 15 minut si ho kontrolovali v evidenci. Když ke své velké lítosti zjistili, že mu auto fakt patří, místo "šťastnou cestu pane řidiči" mu jeden policajt řekl "zmiz, ať už tě tady nevidím."
  Když jsme řešili problémy a já kolegyni řekla, že jsme se asi rozešli, kolegyně prohlásila, že je to dobře, že si mně hodně lidé kvůli tomu vztahu přestalo vážit...

To si delas legraci, ze jo? :o :grater:.

taurus napsal(a):

Fatimah napsal(a):

Ihned u něj stáli dva policisté a 15 minut si ho kontrolovali v evidenci. Když ke své velké lítosti zjistili, že mu auto fakt patří, místo "šťastnou cestu pane řidiči" mu jeden policajt řekl "zmiz, ať už tě tady nevidím."
  Když jsme řešili problémy a já kolegyni řekla, že jsme se asi rozešli, kolegyně prohlásila, že je to dobře, že si mně hodně lidé kvůli tomu vztahu přestalo vážit...

To si delas legraci, ze jo? :o :grater:.

Ráda bych, ale nedělám. Ale ani jeden z nás to nebere tragicky... moje rodina přítele přijala, skuteční kamarádi taky a zbytek ČR nám může políbit pr... :fuck:

Muj byvaly manzel je cizinec velmi exotickeho vzhledu a kdykoliv jsme prijeli do Cech tak jsme si "vytrpeli" sve. Podivne pohledy, usklebky, vysmech....atd.  Jenom se potvrdilo jak ma cesky narod sklony k netolerantnosti a nenavisti(v tomto pripade bezpodminecne). Za sveho muze jsem se nikdy nestydela, obdivovala jsem jak s usmevem na rtech a trpelivosti prehlizi reakce techto sprominutim tupcu a je na ne jeste mily. Jak jsem uz napsala za to jsem ho nesmirne obdivovala a naopak jsem se stydela za ty vsechny, kteri maji potrebu si takhle lecit sve mindraky.

Dio,vzchop se.Lidi prostě zíraj a vedou řeči.Dalším pohledem objeví někoho nosatýho , extra tlustýho nebo hubenýho.A zas zíraj.A zase vedou řeči.Je to normální,nemá cenu se tím trápit.Problém má onen žasnoucí .Ne ty.
Každý člověk je někdy středem zájmu a pomluv.Někteří lidé místo aby žili svůj život pozorují a hodnotí život ostatních.
Tobě se možná zdá ,že sis pozornost vysloužila manželem Afričanem ale věř, stejné by to bylo kdyby byl Polák ,Slovák,Němec ,Francouz.....nebo pro někoho pohledem mé dávné sousedky "ta špinavá chátra z vnitrozemí"(Čech).Drbající publikum vždycky něco najde(červený nos - alkoholik,časté služební cesty - děvkař,věnuje se dětem-pedofil,nevěnuje se dětem - pochybuje ,že jsou jeho,..)
Na druho stranu to ,že lidi zíraj neznamená odsouzení a nenávist,třeba jsou fakt jen překvapení.

DiaDia napsal(a):

Před půl rokem jsem se po tříleté známosti z čisté lásky provdala - přes dobře míněné rady okolí a rodiny, přes varovné vzdechy "zdravého rozumu",  že vztah s černochem nebude procházkou růžovou zahradou...
Tehdy - odhodlaná a plná sil - jsem si nepřipouštěla, že by mi pouhý fakt, že můj muž má černou pleť, mohl vadit.
Vadí...
Resp. do kolen mě sráží spíše pohledy okolí, nehraný údiv (až zděšení), ťukání si na čelo a další verbální či neverbální poukazování na mou "blbost".
A tak...stydím se přiznat, že můj manžel je z Afriky, stydím se s ním přijít mezi nové známé...Prostě stydím se. Došla mi vnitřní energie...:(

Nemáte nápad, jak to překonat?

DiaDia, tak to jsi mě tedy do slova a do písmene dostala do kolen :dumbom: Já jsem si rozklikla toto vlákno s tím, že ho založila nešťastná žena-manželka alkoholika, narkomana, gamblera či  jinak psychicky vyšinutého jedince, který mladou paní pravidelně bije, nedává jí peníze, její vlastní peníze jí nestydatě bere, dělá jí pod vlivem alkoholu, drog či duševní nemoci ostudu na veřejnosti, pod vlivem téhož zanedbává osobní hygienu a smrdí tak, že se k němu nedá ani přiblížit nebo klesl až tak na dno, že přišel o všechno a buď vybírá popelnice, nebo somruje v metru. Těmto okolnostem bych rozuměla a rozuměla bych i důvodu, proč nešťastná mladá paní zakládá vlákno "Stydím se za svého muže..."
Děvenko, strašně nerada Ti to říkám, ale stydět by se měl především Tvůj manžel za Tebe.
Ty jsi dopředu věděla, že Tvůj muž je černoch - chovankou Klárova slepeckého ústavu, předpokládám, snad nejsi :) Chodili jste spolu před svatbou tři roky, což je dostatečně dlouhá doba na to, abys věděla, do čeho lezeš a byla připravena na to, že pokud budete společně žít v netolerantním Česku, podobné situace prostě budou nastávat a ty je budeš muset určitým způsobem zpracovávat.
Kdybys svého muže DOOPRAVDY milovala, vůbec by Tě nemělo ani na jednu vteřinu napadnout se za jeho barvu kůže stydět, proboha!!!! S jeho odlišností sis ho našla, s jeho odlišností jsi s ním chodila a s jeho odlišností sis ho i vzala a to, že si teď stěžuješ na odsudky okolí je od Tebe - nezlob se na mě - nesmírná ubohost :jojo:
Mám pro Tebe jednu dobrou radu. Škoda, že Tvůj manžel netuší, jakou je pro Tebe ve Tvé vlasti pro svoji barvu kůže přítěží :usch: , protože kdyby to tušil, určitě by Tě rád zbavil svojí přítomnosti tím, že by se s Tebou rozvedl.
Ty ses totiž neptala na to, jak překonat předsudky okolí vůči muži, kterého miluješ, ty jsi natvrdo napsala, že se za něj prostě a jednoduše stydíš a chceš tady od nás radu, jak dál postupovat.
Kdybys svého manžela doopravdy milovala a situace tady v Česku byla pro vás neudržitelná, poradila bych Vám, ať jako manželský pár zvednete krovky a přesídlíte do jakékoliv země, která je ke smíšeným párům tolerantnější. Takhle se jenom modlím, aby Tvůj manžel jako chlap vycítil fakt, že jsi ho prostě milovat přestala, vnímáš ho jako společenskou přítěž a on na to konto zvedl krovky a odletěl sám.

A uz je to tu zase. Vsechno se obraci proti pisatelce.... ja uz se fakt jen musim smat. Tak typicke pro tohle forum.... z komara velbloud. :usch::usch::usch:

Jestlipak by se styděla za svoje tmavé děti... garantuju že lidi by zírali taky...

Já se občas taky stydím za svého muže,ale s barvou kůže to nemá co dělat.

Fatimah napsal(a):

taurus napsal(a):

Fatimah napsal(a):

Ihned u něj stáli dva policisté a 15 minut si ho kontrolovali v evidenci. Když ke své velké lítosti zjistili, že mu auto fakt patří, místo "šťastnou cestu pane řidiči" mu jeden policajt řekl "zmiz, ať už tě tady nevidím."
  Když jsme řešili problémy a já kolegyni řekla, že jsme se asi rozešli, kolegyně prohlásila, že je to dobře, že si mně hodně lidé kvůli tomu vztahu přestalo vážit...

To si delas legraci, ze jo? :o :grater:.

Ráda bych, ale nedělám. Ale ani jeden z nás to nebere tragicky... moje rodina přítele přijala, skuteční kamarádi taky a zbytek ČR nám může políbit pr... :fuck:

No já se sice nemohu řadit mezi skutečné kamarády protože se bohužel neznáme, ale neboj není celý zbytek ČR na tom tak zle, já jsem cholerik, takže si občas za blbé keci i do bílého praštím.:godlike: A znám takových lidí víc, kterým nezáleží na barvě ale na člověku.:jojo::hjarta:

venuše napsal(a):

A uz je to tu zase. Vsechno se obraci proti pisatelce.... ja uz se fakt jen musim smat. Tak typicke pro tohle forum.... z komara velbloud. :usch::usch::usch:

Nemyslím si, že stydět se za vlastního muže je "komár". Spíš bych řekla , že je to pořádný průser.

Sirius napsal(a):

Fatimah napsal(a):

taurus napsal(a):

To si delas legraci, ze jo? :o :grater:.

Ráda bych, ale nedělám. Ale ani jeden z nás to nebere tragicky... moje rodina přítele přijala, skuteční kamarádi taky a zbytek ČR nám může políbit pr... :fuck:

No já se sice nemohu řadit mezi skutečné kamarády protože se bohužel neznáme, ale neboj není celý zbytek ČR na tom tak zle, já jsem cholerik, takže si občas za blbé keci i do bílého praštím.:godlike: A znám takových lidí víc, kterým nezáleží na barvě ale na člověku.:jojo::hjarta:

Siriusi, já jsem nechtěla říct, že by všichni Češi byli rasisti a xenofobové, to vůbec ne! Vůbec bych si ani netroufla procentuálně vyjádřit stav rasisti x nerasisti. Ale chtěla jsem zakladatelce vlákna ukázat, že není sama, která zažívá nemilé situace s partnerem a taky jsem chtěla říct, že mi názory kohokoliv můžou být někde... zkrátka proč se užírat reakcemi okolí, s okolím nežiju ;)

JO, jo, chápu.:hjarta::godlike::kapitulation:

Dia Dia je hnusně neupřímná - napsala, že se stydí za svého muže - ve skutečnosti se stydí sama za sebe.
Stydět se přece mohu za někoho blízkého jen pokud by něco  o.d.p.o.r.n.é.h.o  provedl. Ale to není tento případ.

Titulek, který dala svému příspěvku, mne jako muže uráží. - Jak se potom musí cítit její muž.... ???
:co:
Kdybych mohl poradit jemu, nikoli jí, tak mu řeknu:
"Rychle od ní, potvory, upaluj! - Protože se možná ještě chvíli bude snažit přetvařovat, ale pak to stejně vzdá".

Děkuju vám všem za příspěvky.

Nejsem slaboška, která by dělala z komára velblouda a která by byla přehnaně citlivá k mínění okolí. Jsem otrlá a nevadí mi polohlasné poznámky od cizích nebo pokřikování "taková kočka s takovou opicí, styď se" ani ostentativní odplivnutí (jsem z Prahy, ale ani tady není ráj pro mezirasové vztahy). Spíš mě mrzí, že mezi mými bližšími se nenajde nikdo, kdo by mou volbu schvaloval. Moje rodina mého partnera nikdy nepřijala. Mí kamarádi o něm mluví spíš s despektem. A já ho bráním ad eternitam a někdy až ad absurdum.
Samozřejmě, že jsem si toho byla vědoma od začátku, ale byla jsem rozhodnutá postavit se i zdi, bylo-li by třeba. Nenapadlo mě, že bych ve své neústupnosti kdy mohla polevit. Ale stalo se, cítim se najednou slabě a zlomeně, asi mi došly síly...

Jiněnko - svým chováním zásadně nevybočuje, nenapadá mě nic, co by mohlo budit obecné pohoršení. Jedno africké jídlo sice jí rukama, ale to si dovolí pouze doma, na české veřejnosti se chová civilizovaně. :)

Fatimo - ty máš štěstí, že tvého přítele přijali tvoji nejbližší, to je podle mě nejdůležitější. A to je to, co já si ze srdce přeju, ale nevím, jak toho docílit.

Kiaro - já ho miluju!! Copak se láska a stud se musí zákonitě vylučovat??

Bety - nad míšenými dětmi přemýšlím denně...a nemám odpověď. :(

Klubko - udělat z jeho výjimečnosti výsadu je nápad dobrý, chvíli jsem to i zkoušela vsugerovat, ale asi na to nemám správnou náturu. Já jsem si ho totiž nebrala kvůli jeho barvě pleti, ale kvůli tomu, jaký je člověk. Znám holky, které jsou zaměřené na lov černochů a které se vyloženě dmou pýchou, že "klofly černýho", ty to mají potom lehčí...Nechci se mezi ně řadit, ale zkusím jejich postoj napodobit. :)

Každopádně vám děkuju za vyslechnutí, potřebuju hlavně ventilovat napětí, protože s tímhle problémem (věřím, že pramení jen z únavy, která je dočasná) se zdráhám svěřit komukoliv...protože vím, že bych se vlídného slova nedočkala (jako bych slyšela: "Já jsem ti to říkala", "na to jsi měla myslet dřív", "tak vidíš", "taková chytrá holka a vlastní blbostí si zkomplikovala život", "nech ho, stejně se k sobě nehodíte"...apod.)...
Ale bude zase líp. :jojo:

Slávku, věř mi, že ani mě zrovna není libé to, co právě cítím. Můj muž to neví a nedopustím, aby se to dověděl, protože on je v této kauze naprosto nevinně!! Vnímám to jako svoje osobní selhání a jako svůj osobní problém, ale ta emoce studu existuje (lhostejno, jestli on se o ní vlastním jednáním přičinil či ne), cítím ji a překáží mi.

No přesně - vždyť říkám - tajíš před ním, co cítíš...
Moje předpověď zní, že se na svého muže stejně vykvajzneš.

A jdu spát (moje milovaná naštěstí nemá potřeby mě s někým srovnávat).
Dobrou noc všem!!!

Dio - já tě chápu a obdivuji. Myslím, že jsi ho musela hodně milovat, když sis ho vzala. Já jsem jen služebně jezdila v rámci republiky s jedním našim černým spoluobčanem a to, co píšeš, jsem slyšela denně a všude. Nikdo nevěděl, že je to cikán, vypadal hodně dobře, pěkný a dobře oblečený a když jsem vysvětlila, že jsme JEN kolegové, hned se na mě přestali škaredě dívat. I okolí zajímalo, zda s ním spím, to by byl asi prohřešek největší! Lidé prostě nejsou schopni tolerovat jinou rasu, než bílou ! Neberou cikány, snědé cizince, oni nejsou schopni tolerovat ani jinak orientované lidi, i kdyby jim nikdo ničím neubližoval ! Je to jen a jen tvá věc, ty se s tím musíš vyrovnat, pokud je na tebe hodný, měla by ses s tím smířit a neřešit to dál ! Je to jen a jen tvůj život !!!

Kiaro - já ho miluju!! Copak se láska a stud se musí zákonitě vylučovat??

Pokud se do někoho ZAMILUJI, tak se za něj logicky nestydím i přes jakýkoliv handicap, který si s sebou do vztahu partner dopředu vnáší.
Nezlob se na mě, ale jsi nesmírně povrchní, naprosto poplatná společnosti, ve které jsi vyrůstala a ze které nemáš nejmenší snahu se vymanit. Svého partnera sis VZALA ZA MANŽELA, což je úkon, ve kterém se se zásadními věcmi naprosto nežertuje a to sis měla uvědomit dřív, než jsi vůbec do něčeho takového vlezla.
Strašně nerada Ti to říkám, ale ty jsi na úrovni k*av, které si vezmou muže s jakýmkoliv handicapem - barva kůže, tělesné postižení - a tak nějak postupem doby přestanou handicap svého muže unášet s tím, že se jim okolí jaksi posmívá a tím pádem se láska jaksi vytrácí do pryč.
Já k tobě absolutně nemám co dodat, jenom je mi nesmírně líto bytosti, kterou jsi k sobě připoutala. Tečka.

Dio - to, že mého přítele přijala má rodina nebylo jen tak. Když jsem doma sdělila, že se stěhuji k příteli (a to byl první okamžik, kdy se doma zjistila, že vůbec nějakého přítele mám a ještě k tomu Alžířana...), bylo mi řečeno, že jsem kráva největší a ať si nemyslím, že mně rodiče pojedou zachraňovat do Alžíru nebo že, cituji "přitáhnu opuštěná s alžírským parchantem na krku". To vše a ještě víc bylo řečeno v prvotním šoku. Dlouho se s tím (kupodivu hlavně) máma nemohla vyrovnat, dlouho ho nebrala jako mého partnera, nepřála si jej poznat. Vzhledem k tomu, že nebydlím ve stejném městě jako rodiče, první setkání a to pouze s mým otcem proběhlo po roce... taťak doma prohlásil, že H. je sympaťák a to bylo poprvé, kdy si máma začala připouštět myšlenku, že by to mohl být muž, se kterým už zůstanu. Pak ho poznala i ona a dnes je to více méně v pohodě. Největší oříšek bylo seznámit přítele s babičkou ;o)), která to vzala velmi nonšelantně. Suma sumárum, u těch, u kterých jsem čekala, že to bude problém, problém to nebyl a naopak.
O pár známých jsem přišla a jejich ztráty opravdu nelituju... evidentně nebylo o co stát.

Rozumím tomu pocitu, že se na tebe někteří lidé začnou rovnou dívat jako na "blbku", co má doma bůh ví co... ale já to beru s humorem. Jednou jsem si nechala dělat gelové nehty a slečna mi při jejich tvoření sama od sebe začala vyprávět, jak je jí na blití z holek, co se tahají s černochama... tak jsem jí chvíli nechala mluvit, jen jsem na ní zkoumavě koukala. Když skončila monolog, tak jsem se zeptala, co si myslí třeba o takových Alžířanech... že mám jednoho doma. Slečna zrudla až na pr... a já měla skvělý pocit...

Musím říct, že mně nějvíc bolí, když se s takovým chováním setká přítel. Když je někdo hnusný na mně, vůbec mně to netrápí... ale situace, kdy přítel s úsměvem vyskočí ze sedátka, aby pustil sednout starší paní, ta si sedne a začne mu vykládat, že by všechny cizince nechala vyhostit... a já vidím, jak mu vadne úsměv... to jsou jediné okamžiky, kdy to prožívám a kdy se mi chce brečet. Kvůli něho... že mi ho trápí ;o) páč trápit ho můžu jenom já! ;o)))

Kiara napsal(a):

Kiaro - já ho miluju!! Copak se láska a stud se musí zákonitě vylučovat??

Pokud se do někoho ZAMILUJI, tak se za něj logicky nestydím i přes jakýkoliv handicap, který si s sebou do vztahu partner dopředu vnáší.
Nezlob se na mě, ale jsi nesmírně povrchní, naprosto poplatná společnosti, ve které jsi vyrůstala a ze které nemáš nejmenší snahu se vymanit. Svého partnera sis VZALA ZA MANŽELA, což je úkon, ve kterém se se zásadními věcmi naprosto nežertuje a to sis měla uvědomit dřív, než jsi vůbec do něčeho takového vlezla.
Strašně nerada Ti to říkám, ale ty jsi na úrovni k*av, které si vezmou muže s jakýmkoliv handicapem - barva kůže, tělesné postižení - a tak nějak postupem doby přestanou handicap svého muže unášet s tím, že se jim okolí jaksi posmívá a tím pádem se láska jaksi vytrácí do pryč.
Já k tobě absolutně nemám co dodat, jenom je mi nesmírně líto bytosti, kterou jsi k sobě připoutala. Tečka.

Kiaro, nevím, jestli s tím máš osobní zkušenost... ale myslím, že jsi zbytečně přísná. Já myslím, že slovo "stydím se" není zvoleno zrovna šťastně... je to takový ten hloupý pocit, že lidé, kteří tě vůbec neznají si tě rovnou zařadí do kategorie "husa pitomá", protože mám partnera odjinud. Pokud se jedná "jen" o známé a sousedy, není to tak hrozné. Ale pokud se jedná o lidi, se kterými musíš fungovat denně třeba v práci, může být těžké to snášet.
Myslím, že Die jen došla na čas energie a potřebuje ji načerpat... a že slovy "stydím se za něj" jsou myšlena trochu jinak, než jak je vnímáš ty...

Sirius napsal(a):

No já se sice nemohu řadit mezi skutečné kamarády protože se bohužel neznáme, ale neboj není celý zbytek ČR na tom tak zle, já jsem cholerik, takže si občas za blbé keci i do bílého praštím.:godlike: A znám takových lidí víc, kterým nezáleží na barvě ale na člověku.:jojo::hjarta:

:godlike: Ja som vo všeobecnosti proti násiliu, ale moja babička hovorievala: "Na hrubé vrece hrubú záplatu..." :jojo:

Kiara napsal(a):

Strašně nerada Ti to říkám, ale ty jsi na úrovni k*av, které si vezmou muže s jakýmkoliv handicapem - barva kůže, tělesné postižení - a tak nějak postupem doby přestanou handicap svého muže unášet s tím, že se jim okolí jaksi posmívá a tím pádem se láska jaksi vytrácí do pryč.
Já k tobě absolutně nemám co dodat, jenom je mi nesmírně líto bytosti, kterou jsi k sobě připoutala. Tečka.

Kiaro, tohle je az zbytecne ostry vypad. Proste je unavena z toho, ze do ni porad kazdej sije kvuli barve pleti jejiho manzela a potrebovala se s tim sverit. A tady do ni zase sijes ty s tim, ze je na urovni k*av, protoze ted asi zrovna nevi, jak s tim bojovat. :(

Kiara napsal(a):

Kiaro - já ho miluju!! Copak se láska a stud se musí zákonitě vylučovat??

Pokud se do někoho ZAMILUJI, tak se za něj logicky nestydím i přes jakýkoliv handicap, který si s sebou do vztahu partner dopředu vnáší.
Nezlob se na mě, ale jsi nesmírně povrchní, naprosto poplatná společnosti, ve které jsi vyrůstala a ze které nemáš nejmenší snahu se vymanit. Svého partnera sis VZALA ZA MANŽELA, což je úkon, ve kterém se se zásadními věcmi naprosto nežertuje a to sis měla uvědomit dřív, než jsi vůbec do něčeho takového vlezla.
Strašně nerada Ti to říkám, ale ty jsi na úrovni k*av, které si vezmou muže s jakýmkoliv handicapem - barva kůže, tělesné postižení - a tak nějak postupem doby přestanou handicap svého muže unášet s tím, že se jim okolí jaksi posmívá a tím pádem se láska jaksi vytrácí do pryč.
Já k tobě absolutně nemám co dodat, jenom je mi nesmírně líto bytosti, kterou jsi k sobě připoutala. Tečka.

No, podľa mňa je odvážne nazvať farbu kože handicapom... Skôr je to samo osebe dosť veľká mentálna brzda... Farba kože je farba kože a samozrejme, že so sebou nesie ďalšie implikácie, vrátane odlišnej kultúry a posmeškov okolia - ale nazvať to handicapom je podľa mňa aj tak silná káva. No ale možno som čudná ja. Hendikepovaná svojím zmýšľaním. :jojo:

Hmm... sorry, možná jsem se dost  nešťastně vyjádřila a upřímně mě to mrzí. Sorry. Nicméně nevím, jak bych v tuto chvíli adekvátně pojmenovala manželku, která se a-priori za barvu kůže svého manžela STYDÍ, což bylo dopodrobna obsaženo v jejím prvotním příspěvku. Tečka.
Že mi její postoj připadá nefér, za tím si budu stát třeba na kolenou a o půlnoci :jojo:

Zvláštne je, že HANDICAPOM si farbu kože nazvala TY... Odkiaľ teda to rozhorčenie?

Hmm... opět se omlouvám... barva kůže rozhodně není handicap, sorry.
Pouze je to něco, co se v Česku těžko toleruje :jojo:

Dio,moje kamarádka se před lety provdala za neuvěřitelně krásnýho chlapa.I ona prošla stadiem "stydění se".Pozornost kterou její manžel budil byla unavující.Drzé a sprosté poznámky na její adresu šokující.Je to už dvacet let.On je stále pohledný,ona taky nevypadá špatně a všichni si zvykli.
Taky si myslím,že jsi jen unavená.Ony ani filmové hvězdy nesnesou stálou pozornost.A lidi fakt někdy zírají jen tak,bez postraních úmyslů.Někam koukat prostě musej.Rodina si zvykne,kamarádi taky.Chce to čas a normálně žít.

Dia - to, že Tvoji rodiče/rodina Tvého partnera neberou, není ojedinělé. Od doby, kdy jsem začala chodit s klukama, se tátovi líbil asi jediný, a doteď mám na talíři, že jsem se s ním rozešla (před X lety, dnes je ženatý s jinou a má dvě děti)... to není jenom kvůli barvě pleti.
Láska - je o tom, že bereš partnera takového, jaký je - je jedno jakou má barvu pleti - ale zase, není to jenom o barvě pleti. Je to i o charakteru toho člověka a tak.
Že Ti začlo vadit, že ostatní se na Tebe divně dívají, když jdeš s manželem - nezměnilo se ve Vašem vztahu něco? Cokoliv? Od kdy máš ten pocit, co se stalo? Je totiž divný, že dřív Ti to nevadilo a teď ano. Já bych si tipla, jestli třeba nemáte nějakou krizi... To totiž není o okolí, ale o Tobě a Tvém vnímání. Okolí se nezměnilo, Ty (a Tvůj vztah) možná ANO. Zkus popřemýšlet.

Nemám už čas číst tema a pak budu asi :offtopic: , ale tema je zjevné a tak přidám:
...stydím se za to, že jsem DOPUSTILA (souhlasila), aby byl, jak byl.., stydim se za to, že jsem ho zvolila za toho, kterému jsem slibovala, že přes všechny strasti s nim budu napořád, stydim se za to, že jsem to udělala dokonce třikrát..., podruhé jsem uvažovala o váze svých a oddávajícího slovech, potřetí jsem si říkala, že co já tam tláchám a oddávající, jsou "jenom" frašky, ...
...a teď si myslím, že:

...stydím se, že jsem volila hloupě...
...A jsem šíleně vděčná, že za svojí hloupost... nebo kdoví za co..., jsem dostala svý krásný a drahocenný děti, jejich děti a jejich vztahy, pořád to vidím jako mnoho darů, který si    m o ž n á   ani nezasloužím, ale zasejc, když jsem je dostala, tak mi ais patří...

a tak jenom díky, za všechno...
                          :hjarta: :hjarta: :hjarta:

DiaDia: Já jsem naťukla téma děti. Napsala jsem to proto, že před cca 20 lety se moje kolegyně provdala za cikána. Byl to slušný, pracovitý a hodný člověk. Měla s ním dvě děti. Opravdu si užila problémů, kamkoliv s nimi přišla - na zastávce MHD, ve školce, později ve škole - neustále terčem nejapných poznámek a významných pohledů, neustále vysvětlování dětem, proč jsou lidé tak hnusní, proč se jim děti smějí, proč nad nimi ohrnují nos.... Ohrnovali nos i nad ní - vždyť taková pěkná blondýnka a evidentně má děti s cikánem! S manželem se nakonec rozvedla, děti jí zůstaly, jak to všechno dopadlo nevím - odstěhovali jsme se a už jsem ji neviděla.

Fatimah napsal(a):

Jsem tři roky z Alžířanem. Je samozřejmě vidět, že je to cizinec. Všimla jsem si, že lidi na mně koukají mnohem více, když jdu po ulici s ním, než když jdu sama. V metru mne revizor nikdy nekontroluje, ale když jdu s ním, tak za náma revizor beží klidně přes celé metro. Policajti ho kontrolují i když jen tak stojí na zastávce a čeká na tramvaj. Onehdá natupoval do vlastního auta a protože mu blbne alarm, auto houkalo trochu déle, než obvykle. Ihned u něj stáli dva policisté a 15 minut si ho kontrolovali v evidenci. Když ke své velké lítosti zjistili, že mu auto fakt patří, místo "šťastnou cestu pane řidiči" mu jeden policajt řekl "zmiz, ať už tě tady nevidím."
Přestože je to inteligentní a vzdělaný člověk, hovořící 5 jazyky, pracuje jako číšník - dnes už provozní restaurace. Když někde řeknu, že přítel je Alžířan a ještě k tomu číšník, teplota v místnosti obvykle klesne o několik stupňů. Když jsme řešili problémy a já kolegyni řekla, že jsme se asi rozešli, kolegyně prohlásila, že je to dobře, že si mně hodně lidé kvůli tomu vztahu přestalo vážit...
Málokdy cítím tak velkou lásku k příteli, jako právě v těch chvílích, které jsem popsala. Nikdy mně ještě nenapadlo "stydět se" za to, že chodím s Alžířanem. Ve chvílích, kdy mi okolí dává najevo, že jsem v jejich očích klesla, protože jsem s nějakým arabáčem, mám skvělý pocit, že vím, kdo je opravdový přítel a kdo je pitomec a máximálně mám chuť takovým lidem nakopat pr..., aby se jim rozsvítilo.
Bojím se jen toho, že pokud někdy dojdeme k tomu, že spolu budeme mít dítě, že to by případně mohlo trpět posměšky od spolužáků. Na druhou stranu, kolikrát stačí, že je dítě nešikovné, tlusté, šilhá, je nesmělé a užije si se spolužáky své... nikde není řečeno,že pokud budu mít potomka s Čechem, bude to zárukou jeho šťastného dětství. Navíc dnešní společnost se mění a děti už jsou dneska zvyklé mít ve třídě cizince...

Fati já to naprosto chápu. Moje kamarádka s manželem pravidelně chodí na večeře do rodiny Albánců. Jednou jsem byla také zvaná. Perfektní společnost,super lidi, zábava. Naoplátku jsem uspořádala véču já s přítelem doma a pozvali jsme je. Tak to dělám už asi rok.
Také zde v HK chodím na oběd s jednou muslimkou do vegetariánské restaurace. Hned vzbuzuji pozornost, jaktože já se bavím s ženskou, která má šátek na hlavě a je zahalena. Jasně, hned to musí být teroristka!!!!
Kolegyně randila jeden čas s Indem. Byla v Pardubicích za raritu. Vždy říkala, jak si jí lidi prohlížejí, že je divná, oni hned berou každou tmavou pleť jako cikána.
Samozřejmě nemusím dodávat, že všichni výše uvedení jsou vysokoškolsky vzdělaní lidé, zastávající dost vysoké posty.... Ano k jejich vzdělání patří znalost minimálně dvou světových jazyků....
Jenže pro naše zaprděný lidi, kteří vylezou max za město, všechno vědí nejlépe se to říká.
Děsně se ji líbila kampaň "Nesuď skupinu, suď jednotlivce".....
Lidi u nás nemají prostě po tolika letech šedi a nudy, někoho kdo se liší. Je to lepší, ale stále s tím má většina lidí problém. A´t je to názor, barva pleti, oblečení.....

Hm...tak tady je to jak z filmu Hádej, kdo přijde na večeři...

DiaDia: Určitě víš, proč sis svého muže vzala, jaké má kvality. Třeba ti pomůže, když si je připomeneš, když začneš mít pocit, že se "stydíš" za barvu jeho kůže... Vždyť je to hloupost... Něco ti povím. Já už taky měla pocit, že se lidi divně dívají na mě a na partnera nebo je dokonce slyšela, jak se baví, že jsem divná atd. Možná něco podobného jako zažíváš ty. Můj partner je totiž o hodně let starší. Když jsem se s netolerancí potkala poprvé, podruhé...taky jsem měla pocity podobné tvým. Jenže pak jsem si sama řekla, že vím přece, proč s ním jsem. Já ho znám, já s ním žiju. Na mínění veřejnosti od té doby víceméně kašlu, dnes už se nad podobnými poznámkami spíš usměju. Oni nevědí, já vím. Dobří kamarádi jsou rádi, že jsem šťastná. Musím ale říct, že např. moje rodina ho vzala velmi dobře, mám štěstí na tolerantní rodiče. V tomhle to máš těžší. Já ti držím palce. Vždyť ty víš, proč s ním jsi, znáš ho, víš jaký je. Je to tvůj muž, kterého sis nevzala po týdnu chození. Ten chlap musí mít svoje klady, kvůli kterým s ním jsi. Nikdo z těch nactiutrhačů o tom nic neví. Drž se, holka ;)

Já mám pocit, že autorka problém evidentně má, a musím souhlasit s Kiarou (vyjma handicapu) . Pokud někoho skutečně miluji, tak se za něj nestydím. Může se opít na večírku - ale beru to prptože znám hodnoty toho člověka. Stejně jako by měla znát autorka kvality svého muže a považuju za velmi kruté se za něj stydět. Nemohla bych takto ublížit člověku, kterého miluji. Tedy skutečně miluji. A nemění nic na věci, že jsem mu to do očí neřekla.

Taky mám podobný pocit jako Fatimah, že se Dia jen nesprávně vyjádřila slovem "stydím se" v souvislosti se svým mužem, protože sama píše, že jí vadí spíše reakce okolí což pak spíš nešťastným způsobem vztáhla na svého muže, čehož se tu hodně lidí chytlo.

Zároveň Die nedokážu poradit, ale sama jsem se zamýšlela jak na lidi jiné barvy pleti sama reaguju. Pokud budu hovořit za sebe, tak exoticky vyhlížející lidé také přitahují můj pohled. Nebydlím v Praze a i po tolika letech od revoluce není ještě až tak obvyklé tyto lidi vídat aniž přitahují pohledy. Na druhou stranu je mi líto, že stále existují lidé, kteří šmahem odsunou na první pohled jiného člověka do škatulky s nápisem, asi je to i jakýsi strach, který v lidech i nadále zůstává, že co je cizí a neobvyklé, je podezřelé, hlavně pokud je to ještě podpořené názorem médií a potencionálních velkých bratrů.

Dio, každopádně bych ti chtěla vyjádřit aspoň své sympatie, žes s touto skutečností byla ochotna veřejně vystoupit a doufám, že si najdeš způsob, který ti pomůže překonat asi poměrně velmi komplikovanou situaci, se kterou se tu na vlastní kůži asi málokdo setkal. Držím palce ;)

Myslím, že za tím je nízká sebedůvěra. Člověk potřebuje mít všechno (i výběr partnera) odsouhlasený okolím, protože sám sobě nedůvěřuje, že to tak je správně. A když to okolí partnera neodsouhlasí - hned je problém. Protože - co když to okolí má přece jenom pravdu???
Kdybych měla vysokou sebedůvěru, je mi názor okolí úplně u pr.dele.

Milá Kiaro, nestydím se za barvu kůže svého muže A PRIORNĚ. Kdyby mi to opravdu vadilo A PRIORNĚ, nezačnu s ním ani chodit, natož abych se s ním vrhala do svazku manželského. Je to věc, která mi začla vadit až poslední dobou, a je v přímé souvislosti s ne-akceptací manžela mým okolím. A není to tím, že bych manžela snad přestávala milovat - naopak, cítím k němu pevné pouto a rozhodně ho opouštět nehodlám, protože nemám proč (Slávku.).

Hannah - děkuji ti za příspěvek.

Martinko1 - první "krizi", kdy jsem se cítila trošku nalomeně, jsem zažila po roce vztahu. Byla podmíněná různými neshodami a implicitní otázkou "mám já tohle zapotřebí", ale do pár hodin přešla. Teď trvá už půl roku, co se tím zaobírám...a jediné vysvětlení, co mi připadá logické, je svatba a takové to "definitivní uzavření cesty k útěku".
I se zmínkou o sebedůvěře máš asi pravdu. Ale...kdybych měla alespoň podporu přátel a rodiny...pak by mě reakce neznámých z míry nevyváděly, ale takhle akorát jedno umocňuje druhé.

ViktorkaLove - k podobnému názoru jsem dospěla na základě vašich příspěvků dnes v noci. Nestydím se za manžela.
Naopak, jsem na něj v mnoha ohledech pyšná, v mnoha ohledech ho bráním...Stydím se za sebe - stydím se, že jsem si ho vybrala, že jsem si ho vzala, že jsem nenaplnila očekávání rodičů, že "klesl můj společenský status"... Ale jak už jsem psala, nejvíc mě mrzí, že ho nebere moje rodina a kamarádi. Oni ho sice třeba pochválí, "jo, je schopnej, ALE...jo, je hodnej, ALE...má tě rád, ALE..." vždycky je tam dodatek, který předchozí pochvalu naprosto potlačí a zdůrazní to, že bych s ním vlastně být vůbec neměla. A to, že jsem šťastná je přeci efemérní a rozhodně to tak nebude napořád.

Bety - svoje děti bych chránila za každou cenu, to je jasné, stejně tak jako bráním manžela. Asi to bude vyčerpávající, ale nebojím se toho. Bojím se akorát svých vnitřních pocitů nejistoty nad tím, co je mi neustále vštěpováno a to, že jsem si vybrala špatně.

Fatimo - i já ho v momentech všemožných atak bráním, protože nikdo si na něj dovolit nesmí. Patří přece ke mně (a jen já si na něj můžu stěžovat ;))...akorát si to ještě nedokážu užít tak jako ty. A někdy mě prostě zabolí, když...příkladmo: vedoucí mojí diplomky oznamuje vedoucímu katedry, jakou jsem odevzdala bezvadnou práci, jak mi to ve škole jde, ALE že jsem si vzala Afričana...nechci být ta, která se do paměti lidí zapíše negativně svým svazkem s černochem.

Evo36 - děkuju, děkuju! 

Wiki, vím, že mám problém. Chci se ho zbavit, ale nevím jak. A vím, že je v tom manžel nevinně. Jeho kvality znám a vážím si jich. Miluju ho proto, jaký je. Zamilovala jsem se do něj cele - se všemi jeho ctostmi i nectnostmi  - a cele ho také akceptuju, jen je někdy těžké ustát to, co jsem tady nastínila.

DiaDia napsal(a):

Stydím se za sebe - stydím se, že jsem si ho vybrala, že jsem si ho vzala, že jsem nenaplnila očekávání rodičů, že "klesl můj společenský status"...

No, jo ale to potom nemas ani problem se spolecnosti ani s barvou kuze manzela ale sama se sebou. Proste jsi si vybrala nekoho, kdo je necim "vyjimecny" (na ceske pomery) a ted jsi to neustala.  Asi to opravdu musi byt velky tlak, kdyz jsou krom cizich lidi proti i rodice a pratele ale stydet se za to, ze mas manzela cernocha, fakt nemusis. Radila bych ti ignorovat okoli i kdyz se to lehce rekne ale tezko uvadi v praxi. Kazdopadne si myslim, ze kdyz vsichni uvidi, ze se nedas a ze se nestydis (ani za sebe ani za manzela), tak tlak okoli aspon trochu polevi. 

vedoucí mojí diplomky oznamuje vedoucímu katedry, jakou jsem odevzdala bezvadnou práci, jak mi to ve škole jde, ALE že jsem si vzala Afričana...

Tak tohle je na me moc silna kava...:mad: :co:

Dio, myslím, že jednak tví přátelé a rodina mají problém, protože tvůj muž v nich vyvolává obavy, které pak směrem k tobě ventilují způsobem, který popisuješ. Jenže tohle je něco s čím se nedokážou vyrovnat oni, s tím nic moc nenaděláš.

Další věcí a mnohem podstatnější je to, že máš v sobě něco, co ti říká, že budeš dokonalá/nejlepší/hodna respektu (atd.) AŽ když se vejdeš do představ lidí ve tvém okolí. To, že měřítkem TVÝCH kvalit jsou TI DRUZÍ a pokud nebudou spokojeni oni, nemůžeš být ani ty. A že tvůj manžel je ta "vada na kráse", která ti brání toho dosáhnout. Možná zkus zjistit, proč je pro tebe směrodatnější názor rodičů než tvůj vlastní... Kořeny tohoto bývají často ukryty ve vztahu právě k nim (dětství). :hjarta:

A někdy mě prostě zabolí, když...příkladmo: vedoucí mojí diplomky oznamuje vedoucímu katedry, jakou jsem odevzdala bezvadnou práci, jak mi to ve škole jde, ALE že jsem si vzala Afričana...nechci být ta, která se do paměti lidí zapíše negativně svým svazkem s černochem.

Tohle přesně chápu, že tě lidi kolem často berou jako blbku, protože sis vzala černocha.... jako by tato skutečnost o tobě řekla vše. Jako by to rovnou znamenalo,že jsi káča největší a "co to asi bude za chudinku, že si musela začít zrovna s Afričanem".
Tady neumím poradit, tyhle pocity zažil asi každý... ale vem si, že třeba podobně to může mít i tvůj manžel. Myslíš, že by jeho rodiče taky nebyli šťastnější, kdyby si vzal černošku? Nevím, jestli jsi s ním navštívila jeho zemi, ale tam na vás taky nejspíš budou koukat "divně"...

Jenže jak se říká, dala ses na vojnu, tak musíš bojovat. A pokud dovolíš okolí, aby tě takhle nahlodali... Jediná možnost je opravdu takové věci ignorovat a být hrdá na svou volbu... Měla jsem kolegu z Konga, který se tady oženil, má dvě nádherné děti... V domě jsem měla taky sousedy - smíšený pár, ona Češka, on z Cote d´Ivoire... mají nádherného chlapečka. Nejsi v tom sama a čím více takových párů bude, tím normálnější to lidem přijde.

Ty jsi se rozhodla pro tenhle vztah a to negativní můžeš vnímat buď negativně, nebo se tomu můžeš smát. Ty víš, že on je dobrý člověk, ty víš, proč jsi s ním a nikdo jiný to nemusí chápat... Je to všechno v tvojí hlavě a musím říct, že pokud se necháš nahlodat okolím, pak mezi tebou a tím okolím nebude velký rozdíl.
Jak tady psala Martinka, nemusíš mít doma zrovna černocha, aby tvá rodina z tvé volby nebyla nadšená. Vždyť se podívej, jak lidi koukají na páry, kde je chlap menší než žena, výrazně starší...

Je pravda, že já mám ještě jednu výhodu, vypadám tak trochu jako arabka a mám pocit, že na nás často lidi (chlapi) koukají, protože přemýšlí, jestli jsem nebo nejsem Češka spíš než že by koukali na "smíšený" pár. Taky skutečnost, že přítel na mně často mluví francouzsky a já mu odpovídám česky, vyvolává v okolí zvědavost ;o))

Tohle je prostě tvůj boj. Každý máme nějaký svůj boj a je potřeba to tak brát. Není univerzální rada... všechno je to v tvé hlavě, jak se k tomu TY postavíš, jak moc TY dovolíš, aby tě to ovlivňovalo.
Znám rodiny, kde se rodiče přestaly stýkat s dcerou, protože konvertovala k islámu a vzala si muslima. Ty holky pak denně zažívají na ulici to co ty s manželem, ale ony to zažívají i bez manžela, protože mají na hlavě šátek... ale snášejí to dobře, protože jsou HRDÉ na svou volbu, ví, že se rozhodly správně. Daly se na vojnu, tak bojují a nedovolí okolí, aby jim stálo v cestě, aby nahlodalo jejich rozhodnutí.

Nemusíš mít dom černocha, můžeš být tlustá nebo plešatá, můžeš mít velký nos nebo velký fialový flek na obličeji a všichni budou ČUMĚT. Tak ať čumí, když nemají nic lepšího na práci... já za sebe musím říct, že bych byla šťastná, kdyby jediný můj problém, který mám, byla jiná národnost partnera.

Znova opakuji, jak TY to budeš vnímat, takové to bude.

DiaDia: Napsalas "........Oni ho sice třeba pochválí, "jo, je schopnej, ALE...jo, je hodnej, ALE...má tě rád, ALE..." vždycky je tam dodatek, který předchozí pochvalu naprosto potlačí a zdůrazní to, že bych s ním vlastně být vůbec neměla......" Tak k tomu ti taky něco povím. Ty máš právo na svůj život, aniž bys ho někomu musela zdůvodňovat. Ty dokonce máš i právo na to nevědět, proč to či ono činíš. Máš plné právo na to nebavit se o tom, o čem se nechceš bavit. (Plus samozřejmě další normální lidská práva.) Já, když se mě lidé začali ptát, proč že s ním jsem, že z něj bude za chvíli starý dědek (ano, i to mi řekli), že o něj budu pečovat, že se ke mně nehodí, protože já jsem (cituji) "taková hezká a on je ošklivý"....tak mi po počátečním zabývání se tím a trápení došlo, že na tohle vůbec nemusím reagovat. Může mi být jedno, jak kdo vidí náš vztah. Důležité je, jak se cítím Já. Já. A zase Já. Nemusím se zpovídat, proč co dělám. Je to můj život. A taky tvůj život. Holka, jestli jsme si vybraly špatně, to ukáže až čas. Taky znám jednu, která se tzv. dobře vdala a za pár let prchala od alkoholika, který se po svatbě a jejím následném těhotenství změnil na rodinného tyrana....no a prý dobrá partie. Jo, houby s voctem ;) A kamarádům či rodině bych řekla, že si nepřeju, aby se vyjadřovali o příteli v souvislosti s jeho pletí. Něco jiného pochopitelně by třeba bylo, kdyby, dejme tomu, nezdravil tvoje rodiče a oni mu to vyčítali. Ale o tom to nejspíš není, viď? A kdyby nepřestali, tak bych nejspíš podnikla sankce. Prostě bych jim řekla, že k nim tedy příště nemohu jít, pokud partnera urážejí apod. A já bych fakt nešla. Oni by vyměkli :) (nebo ne. ale to je riziko podnikání. Nenechala bych se vydírat.)

Eva36 napsal(a):

A kamarádům či rodině bych řekla, že si nepřeju, aby se vyjadřovali o příteli v souvislosti s jeho pletí. Něco jiného pochopitelně by třeba bylo, kdyby, dejme tomu, nezdravil tvoje rodiče a oni mu to vyčítali. Ale o tom to nejspíš není, viď? A kdyby nepřestali, tak bych nejspíš podnikla sankce. Prostě bych jim řekla, že k nim tedy příště nemohu jít, pokud partnera urážejí apod. A já bych fakt nešla. Oni by vyměkli :) (nebo ne. ale to je riziko podnikání. Nenechala bych se vydírat.)

Přesně tak! Rodičům řekni, že Ti vadí, když o něm tak mluví, protože je to Tvůj manžel a Ty ho miluješ - a jejich řeči Ti ubližují a vadí! A když si nedají pokoj, tak se s nima nestýkej.
Víš, jak si vážím přítele za to, že se mě zastal před jeho mámou? Měla pořád nějaký poznámky na mou adresu - přede mnou - a on jí řekl něco v tom smyslu - Martina už je dospělá, ví co dělá, je to její život atd. - a ať mě nechá na pokoji.
Jak se asi musí Tvůj muž cítit, když slyší, co o něm říkají Tví příbuzní - a Ty se ho nezastaneš? Jestli ses ho zastala, tak se omlouvám - ale to by to Tvoji příbuzní asi už neříkali, takže asi nezastala.

Nakolik si umíš svůj život uchránit před svou původní rodinou? Před rodiči atd.?
Teď už máš novou rodinu, a jak se říká i v bibli - opustíš rodiče a přilneš k manželovi. Nenech si zničit svoje manželství svou rodinou.

Myslím, že Diu netreba obvinovat z toho, ze svojho muza nema rada, ked ma tieto pocity "hanby" ako to nazvala. Predsa by si ho nebrala. Ja by som to ani nenazvala hanbou, podla toho co popisujes. Hanbila by si sa, ak by robil nieco alebo sa spraval tak, s cim nesuhlasis ty. Ale ak som to spravne pochopila, tebe vadi ako sa sprava okolie. No celkom ta chapem, s obmedzenostou spolocnosti sa stretavame kazdy den, ale dufam, ze tvoj stav je len docasny, ze sa nadychnes a pojdes dalej. Ale ozaj ta chapem, kazdy kto vytrca z davu je divny. A nemusi to byt ani farba pleti. Treba ten hnev prezit, vyrozpravat sa z toho a povzniest sa. Je to tvoj zivot, nenechaj si ho zkazit kvoli inym. A ako vnima tvoj muz pohlady okolia?

Dia - evidentně jsi - dle své prezentace - inteligentní ženská... Proč máš pocit, že se musíš svému okolí a rodině zavděčit a zapadnout do jejich představ- iluzí- o Tobě a Tvém partnerovi? Oni Ti vymezili hřiště... Mně bylo např. ohromně sympatické, že taková baba jako Andrea Sklenaříková si vzala myslím fotbalistu Karamb...tak nějak - černocha - až zabijáckého vzhledu!!. Strašně u mě stoupla v ceně. A nepodezírám ji, že by tam byl finanční motiv....
Myslíš, že když si vybereš štíhlého, zdravého, vysokého blonďáka, modrookého, VŠ,katolíka,  tak tě někdo někde bude více uznávat, budeš mít vyšší hodnotu, budeš na 1.společ.žebříčku (jakémsi pomyslném)?? Pro mě je to absurdní! Úplně paradoxní. Ale každý máme zodpovědnost sám za sebe. Takže stejně je to jen na Tobě.

Pokud Die jen vadí chování okolí, tak to je něco jiného.....jiná otázka, ale měla jsem dojem, že je tam víc....nevím...

Wiki, to navíc je to, že spousta lidí tě odsoudí jako blbku jen protoi, že tvlj manžel je jiní barvy pleti. Automaticky na tebe nahlížejí jako na idiota. Někdo se s tím umí vyrovnat, někomu to jde hůř.
Představ si, že máš tu zkušenost - seznámíš se snovými lidmi, přijde řeč na tvého partnera, ty řekneš, že on je černoch a najednou vidíš, jak na tebe koukají udiveně, s odporem, pobaveně... zaslechneš narážky. Stane se ti to jednou, dvakrát, třikrát, nepřikládáš tomu význam až se jednou přistihneš při tom, že máš problém říct, odkud pochází tvlj manžel, protože se bojíš, že zase přijde ten trapný okamžik ticha, pozvednuté obočí a výraz, který jasně říká - bože, to je ale slepice.
Kdykoliv pak máš nějaký partnerský probkém a zmíníš se o něm, okolí to ihned připisuje faktu, že je to cizinec. Kdykoliv si dovolíš hájit třeba jiné náboženství, berou to tak, že ti partner vymyl mozek.
To, kdo jsi, mnoho lidí shrne do věty - má manžela černocha, je méněcenná. Někomu je to ukradené, někoho to mrzí. Nějakým způsobem to ale ovlivní každého.

A ešte niečo, hádam nie :offtopic: . Moja kamoška bola vydatá za Araba a má s ním tri krásne deti. Myslím, že sa zaňho nikdy nehanbila(určite nie za farbu pleti či vieru), naopak, v rodine si ho presadila, kamarátov a kamarátky si nachádzala tolerantných alebo ešte lepšie - zaujímajúcich a sa o iné kultúry... Deti to tiež nemali najľahšie, boli považovaní za Cigánov a čojaviemčo(čo teda na Slovensku nie je žiadne šťastie), ale súc poučená výchovou staršej dcéry, mladšie detido istej školy, kde až tak nesvietia, a aj jej napokon našla školu, kde plne uplatní všetko, čo v nej je...
Ale ona mala vždy veci zrovnané a brala ich tak, ako prichádzali. Vždy sa snažila vytĺcť zo života to najlepšie, aj keď to nebolo ľahké(a s mužom si prežila svoje), a nemala čas riešiť, čo si myslia druhí. Ona je taká rebelka od prirodzenia, povedala by som ;) .

Já se ještě vrátím ke včerejšku :) Omlouvám se za trošku ostřejší výrazy, které jsem si koneckonců mohla buď odpustit, nebo je nějak stravitelněji opsat :jojo: a omlouvám se za nešťastně zvolený terminus technicus "handicap", protože na místě by bylo lépěji napsat "jinakost či odlišnost". Zárověň děkuji nickům, kteří toto nepovažovali za výpad vůči zakladatelce tohoto vlákna, ale pochopili to tak, že někdy si holt do té pusy nevidím :lol:
Já jsem v době svého raného mládí chodila s přítelem - míšencem. Matka Češka, otec Libanonec, přítel na to konto vypadal značně exoticky do té míry, že byl zaměňován za Roma. Velice krásný kluk, a na konto jeho vzhledu jsem si taky vyposlechla štiplavých poznámek od okolí, že-až. Takže se dokážu zcela vžít do situace DiaDia, protože vím, co vztah s partnerem odlišné barny pleti v Česku obnáší.
Protože jsme tenkrát byli ještě napůl děti, vztah trval jen po dobu prázdnin, ale nikdy by mě ani ve snu nenapadlo se za přítele stydět - a to byla tenkrát situace ještě horší, protože se odehrávala v neprodyšně zakonzerovované Československé republice, čili za bolševika :jojo:

Fatimah napsal(a):

Wiki, to navíc je to, že spousta lidí tě odsoudí jako blbku jen protoi, že tvlj manžel je jiní barvy pleti. Automaticky na tebe nahlížejí jako na idiota. Někdo se s tím umí vyrovnat, někomu to jde hůř.
Představ si, že máš tu zkušenost - seznámíš se snovými lidmi, přijde řeč na tvého partnera, ty řekneš, že on je černoch a najednou vidíš, jak na tebe koukají udiveně, s odporem, pobaveně... zaslechneš narážky. Stane se ti to jednou, dvakrát, třikrát, nepřikládáš tomu význam až se jednou přistihneš při tom, že máš problém říct, odkud pochází tvlj manžel, protože se bojíš, že zase přijde ten trapný okamžik ticha, pozvednuté obočí a výraz, který jasně říká - bože, to je ale slepice.
Kdykoliv pak máš nějaký partnerský probkém a zmíníš se o něm, okolí to ihned připisuje faktu, že je to cizinec. Kdykoliv si dovolíš hájit třeba jiné náboženství, berou to tak, že ti partner vymyl mozek.
To, kdo jsi, mnoho lidí shrne do věty - má manžela černocha, je méněcenná. Někomu je to ukradené, někoho to mrzí. Nějakým způsobem to ale ovlivní každého.

Fati, vis co mne kolikrat napadlo.....ze to ani neni ze nas nekteri povazuji za blbky a menecenne, ale ze zavidi. Zavidi nam tu jinakost, odlisnost a exotiku! :)

Holky, souhlasím se všemi, které píší, aby si Dia uvědomila priority vztahu - láska je důležitější než pohled okolí. To bezesporu je a Dia to vůbec nezpochybňuje. Na druhou stranu bych na ní rozhodně nebyla tak přísná jako Kiara (i kdyz zcela chápu, co jí tak rozhořčilo), protože přeci jen: představte si, že byste si podle svýho nejlepšího vědomí postavili baráček, krásnej, útulnej, uspořádanej přesně podle toho, jak jste si přáli. A pak by kolem chodili lidi a všichni by říkali: Je hnusnej, jsi blbá. Tohle by vám určitě jedno nebylo.

Takže nejvíc souhlasím s příspěvky, které nabádají Diu, aby se zamyslela nad výběrem svých přátel. A to zgruntu. Dio, hodně štěstí!

Jako šestnáctiletá jsem chodila s klukem, který jako dítě utrpěl velice vážný úraz. To ho poznamenalo, naprosto nepřehlédnutelně, ale nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že bych se za něj styděla. Měla jsem ho ráda a bylo mi jedno, jak vypadá. Co je pro tebe, Dio, důležitější, jeho vzhled nebo on jako člověk?

DiaDia napsal(a):

Wiki, vím, že mám problém. Chci se ho zbavit, ale nevím jak....

No vidíš, to už zní mnohem upřímněji - teď ještě najít odvahu otevřeně mu to sdělit.
:kapitulation:
Jenom to, prosím tě, neprodlužuj. Je to tak rozhodně férovější k vám oběma...

Slavku, ty jsi nepochopil podstatu problemu.

A ptala ses ho, jestli se třeba on taky nestydí za tebe, protože jsi bílá ? Třeba jo

Pokud máš pocit, že on nemá důvod se za tebe stydět, pak jsi rasistka vlastně ty, ne ostatní, protože považuješ bílou rasu za lepší

Dia Dia,
tak nějak si neumím představit, že bych se styděla za člověka, kterého miluji.
Chtěla jsi svým příspěvkem říci, že bys dnes volila jinak, kdybys věděla, jak je těžké snášet reakce okolí? nevzala by sis ho? Jak by ses "odmilovala"? Rozumem?
Lidi umějí být hnusní, a to, co popisuješ, že na Tebe ukazují, je od nich fakt sprosté. Nerozumím tomu.

Jistě jsou to především starší lidé, plní předsudků a strachů z minulé doby.

Víc než barvy kůže bych se bála jiné kultury a "zákonů", jimiž se řídí...bála bych se, že mi děti unese do ciziny, když se rozvedem a podobně...Jinak manželství s mužem jiné pleti je pouze pro ty, co mají dostatek sebevědomí a ustojí to. teď Ti nezbude nic jiného, než to prostě ustát, pokud Ti to stojí za to. pokud ne, pak by se Váš vztah rozpadl dříve či později stejně. A dříve je jistě lepší, než později...

DiaDia napsal(a):

Před půl rokem jsem se po tříleté známosti z čisté lásky provdala - přes dobře míněné rady okolí a rodiny, přes varovné vzdechy "zdravého rozumu",  že vztah s černochem nebude procházkou růžovou zahradou...
Tehdy - odhodlaná a plná sil - jsem si nepřipouštěla, že by mi pouhý fakt, že můj muž má černou pleť, mohl vadit.
Vadí...
Resp. do kolen mě sráží spíše pohledy okolí, nehraný údiv (až zděšení), ťukání si na čelo a další verbální či neverbální poukazování na mou "blbost".
A tak...stydím se přiznat, že můj manžel je z Afriky, stydím se s ním přijít mezi nové známé...Prostě stydím se. Došla mi vnitřní energie...:(

Nemáte nápad, jak to překonat?

Já něják nechápu, proč řešíš okolí .... jsi s ním šťastná, miluješ ho, je vám spolu fajn ? Tak se prostě vys.r  na to, co ostatní :dumbom:
jak mi řekl jeden můj kamarád - není důležité co jiní, ale co TY ;):jojo::jojo::jojo:

DiaDia,
možná časem příjdeš na to, že se "stydíš" za své okolí, které je plné předsudků, strachu, nepochopení, netolerantnosti....  I ty sama tohle všechno jsi - plná předsudků, strachu, nedovedeš zatím pochopit životní zákonitosti, které platí ať jsi bílá, černá, rudá... jsi netolerantní především sama k sobě atd.

Tohle všechno je jen o tom, abys otevřela oči a začala věřit sama sobě, své lásce.
Ta věta: CO TOMU ŘEKNOU LIDI, ta je strašlivá! Já ji říkám "mocná zbraň hromadného ničení"
V minulosti ničila životy mnoha lidem a ani kapka krve nemusela ukápnout, jen tekly potoky slz...
Je na tobě, jestli to sama pro sebe změníš, protože my žijeme v 21. století :) A všichni lidé kolem tebe nemají předsudky, nebojí se atd. A těm, kteří to tak cítí, buď můžeš osobním příkladem pomoci a nebo jim prostě zamávej - ať si trhnou, oni tvůj život nežijí.

Nu a zamysli se nad tím, zda taky ty sama si nevytváříš domněnky, že tě okolí tak sleduje... Nejsme zase tak důležití, aby nás lidi POŘÁD řešili. Možná chvíli, ale časem se jistě stane zase něco, co je daleko zajímavější než black and white dvojice. U nás to není ještě tak obvyklé, ale v ulicích Paříže, Londýna, Bruselu a dalších měst jsem si nevšimla, že by se nad tím někdo pozastavoval. Neboj, časem to příjde i do našich krajů a ty prostě budeš mít jen náskok. Taky si uvědom, že můžeš buďit niokoliv jakési pohoršení a odsouzení, které ve svých představách vidíš, ale taky jen prostou lidskou zvědavost.

Nu a pokud jde o toho učitele ve škole, tak to je prostě jen obyčejnej malej blb. Zářný příklad toho, že i vzdělaný člověk může mít rozhled jak veverka :)

Vyřeš si nejprve svoje vlastní předsudky a strachy a uvidíš, že tě ty cizí pak nechají naprosto v klidu :)
Hodně štěstí :)

Hele a vůůůbec, neber to tak tragicky, ber to z té lepší stránky .... víš, že ho s žádným chlapem nezaměníš ... já cpala své dítě v obchoďáku do nákupního košíku úplně cizímu chlapovi a ještě měl sebou manželku...zíral on, zírala ona, stejně jako můj muž :rolleyes: dalšího půl roku jsem poslouchala, jak to s tím otcovstvím vlastně je :/   Taky jsem s cizím chlapem řešila, že vezmu ten růžovej toaleťák, páč pěkně voní a až odpověděl, že jemu je šumák, čím si utře  prd.l tak mi došlo, že nepatří ke mě :usch:
No a v létě jsme vypadali jako vy dva ... já se můžu opalovat jak chci, otáčet se na sluníčku jako kuře na grilu a stejně mám maximálně tmavší odstín bílý ... exman vylezl na sluníčko a za půl hodiny byl jako čokoláda, chtěla jsem ho mockrát zabít :rolleyes::gloria:

Prostě to nech být, hlavně, že je vám spolu fajn :jojo::jojo::jojo: :pussa:

Martinka1 napsal(a):

Myslím, že za tím je nízká sebedůvěra. Člověk potřebuje mít všechno (i výběr partnera) odsouhlasený okolím, protože sám sobě nedůvěřuje, že to tak je správně. A když to okolí partnera neodsouhlasí - hned je problém. Protože - co když to okolí má přece jenom pravdu???
Kdybych měla vysokou sebedůvěru, je mi názor okolí úplně u pr.dele.

No, je trošku problém, ak partner vadí blízkym ľiďom, na ktorých mi záleží... najbližšej rodine, najlepším priateľom... Ale ak sú fakt dobrí (priatelia aj blízki) a majú ma radi, mali by ma nechať byť šťastnou podľa MŇA, nie podľa NICH.

sunyata napsal(a):

Slavku, ty jsi nepochopil podstatu problemu.

No vidíš, a já zase myslím, že jsem ho pochopil velmi přesně.
Název příspěvku (fóra) je výstižnější než 1000 dalších slov...
Vystihuje tu nejobnaženější pravdu, kterou si nechce, avšak musí přiznat.
A je od ní statečné, že se s ní vyrukovala zde.

A taky myslím, že zde hledá sílu na statečnost vyřešit to z očí do očí.
Držím jí palce, aby to dobře dopadlo.
:jojo:

Selima napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

Myslím, že za tím je nízká sebedůvěra. Člověk potřebuje mít všechno (i výběr partnera) odsouhlasený okolím, protože sám sobě nedůvěřuje, že to tak je správně. A když to okolí partnera neodsouhlasí - hned je problém. Protože - co když to okolí má přece jenom pravdu???
Kdybych měla vysokou sebedůvěru, je mi názor okolí úplně u pr.dele.

No, je trošku problém, ak partner vadí blízkym ľiďom, na ktorých mi záleží... najbližšej rodine, najlepším priateľom... Ale ak sú fakt dobrí (priatelia aj blízki) a majú ma radi, mali by ma nechať byť šťastnou podľa MŇA, nie podľa NICH.

Správně :-) Skutečnou podporu od rodiny a přátel si představuju v tom, že mě podpoří v tom co dělám (i ve výběru chlapa) - i kdyby se jim to nelíbilo. Pokud s tím mají problém, budu mít já problém s nima. Nemůžeme přece žít celý život podle rodičů...

Tak, tak... :jojo: Já jsem si partnera vždycky musela tzv. "násilím vykopat" a to proti matce, které se pro její princeznu nezdál žádný partner "dosti dobrý" :grater: Na jednu stranu se jí nedivím - nezdravě na mě visela už z toho titulu, že několikrát přišla do jiného stavu, těhotenství nikdy nedopadlo a já byla jediné dítě, které byla schopna donosit a porodit. S odstupem času se  jí nedivím, dokázala jsem ji pochopit a na to konto jí její šílenosti odpustit :jojo:
Nicméně mám v tuto chvíli vybráno ;) a odsouhlaseno :) jak od dětí, nad čímž  jsem upřímně :co:, tak od maminky, nad čímž jsem upřímně zalapala po dechu a dvakrát :co: :co:

Kiara napsal(a):

Tak, tak... :jojo: Já jsem si partnera vždycky musela tzv. "násilím vykopat" a to proti matce, které se pro její princeznu nezdál žádný partner "dosti dobrý" :grater: Na jednu stranu se jí nedivím - nezdravě na mě visela už z toho titulu, že několikrát přišla do jiného stavu, těhotenství nikdy nedopadlo a já byla jediné dítě, které byla schopna donosit a porodit. S odstupem času se  jí nedivím, dokázala jsem ji pochopit a na to konto jí její šílenosti odpustit :jojo:

:D Pro mého tatínka taky žádný můj partner nebyl dost dobrý, až potom jeden - jenže to jsem zase dostala kapky, když jsem se s ním rozešla...

Kiaro, Martinko - chápu, je těžké si přiznat, že celý svět to nemá stejně jako vy dvě, ale třeba si i vy tenhle problém vyřešíte...

Fatimah napsal(a):

Kiaro, Martinko - chápu, je těžké si přiznat, že celý svět to nemá stejně jako vy dvě, ale třeba si i vy tenhle problém vyřešíte...

Bejvávalo... teď už to nevnímám jako problém. Současného partnera jsem si vybrala, odsouhlasila jsem si ho sama, a naši už neodporujou :-) Takže možná i na svatbu, až bude, je pozvu :-)

Měla jsem na mysli trochu jiný problém - vaše přesvědčení, že kdo se na svět nedívá stejně jako vy, dívá se na něj špatně...

Fatimah napsal(a):

Měla jsem na mysli trochu jiný problém - vaše přesvědčení, že kdo se na svět nedívá stejně jako vy, dívá se na něj špatně...

To jsme napsaly KDE? :co:
Pokud vím, píšu všude svůj názor, neříkám, že to je pravda pravdoucí a že někdo jiný ji nemůže mít jinou.

Neberu Ti, že se Ti to tak může zdát - ale myslela jsem to jinak.

Kiara napsal(a):

Děvenko, strašně nerada Ti to říkám, ale stydět by se měl především Tvůj manžel za Tebe.
Takhle se jenom modlím, aby Tvůj manžel jako chlap vycítil fakt, že jsi ho prostě milovat přestala, vnímáš ho jako společenskou přítěž a on na to konto zvedl krovky a odletěl sám.

Podepsáno...

Barva pleti?...však to není problém,naopak: nemusí se opalovat....,my se snažíme chytat bronz u moře, v zimě v solárku a někteří z nás marně:-). A pak ten zářivý,bílý chrup!Už chápeš?proto na něj lidé koukají jinak,když jdete po ulici....a všimni si,že to budou většinou lidé,kteří mají buď "panceřový"úsměv,jako ošklivka Betty,či umělý chrup, který večer odkládají do skleničky:-).Holka zlatá,na světě jsou horší věci a ty máš to,co jsi chtěla.Nepochybuj o tom!!!A pokud se nezměnil povahově,miluje Tě a snesl by Ti modré z nebe,tak co řešíš?....buď ráda,že není žlutý,či fialový:-)....má tolik výhod.Nepoznáš,když je nemocný,neb nezbledne,nezrudne v obličeji,při vzteku a ani nezmodrá,při zástavě dechu:-)...to mi běloučtí ano. Bud stastná a užívej si života plnými doušky! Jestli ani to nepomůze,prikláním se k tomu,abyses i ty,nabarvila podobným tónem...a mimochodem...slavná modelka Adriana Sklenaríková si vzala za manzela černocha Karembeu.....takze zádné vrásky!:-)

Fatimah napsal(a):

Wiki, to navíc je to, že spousta lidí tě odsoudí jako blbku jen protoi, že tvlj manžel je jiní barvy pleti. Automaticky na tebe nahlížejí jako na idiota. Někdo se s tím umí vyrovnat, někomu to jde hůř.
Představ si, že máš tu zkušenost - seznámíš se snovými lidmi, přijde řeč na tvého partnera, ty řekneš, že on je černoch a najednou vidíš, jak na tebe koukají udiveně, s odporem, pobaveně... zaslechneš narážky. Stane se ti to jednou, dvakrát, třikrát, nepřikládáš tomu význam až se jednou přistihneš při tom, že máš problém říct, odkud pochází tvlj manžel, protože se bojíš, že zase přijde ten trapný okamžik ticha, pozvednuté obočí a výraz, který jasně říká - bože, to je ale slepice.
Kdykoliv pak máš nějaký partnerský probkém a zmíníš se o něm, okolí to ihned připisuje faktu, že je to cizinec. Kdykoliv si dovolíš hájit třeba jiné náboženství, berou to tak, že ti partner vymyl mozek.
To, kdo jsi, mnoho lidí shrne do věty - má manžela černocha, je méněcenná. Někomu je to ukradené, někoho to mrzí. Nějakým způsobem to ale ovlivní každého.

Nedovedu si představit, že by mě moji nejbližší odsoudili za "toto". V duchu jsem probírala jednoho po druhém. Všichni moji opravdoví přátelé a nejbližší by si přáli, abych byla šťastná a spokojená. Musí to být zlí nebo závistiví lidé. A nepřejícní.
Víš co je zajímavé? Hodně lidí dokáže z odlišnosti v čemkoliv udělat přednost. A to, že by mohlo okolí odsuzovat mě nebo mého muže, to by mě maximálně mohlo vyprovokovat k ještě větší spokojenosti.

Je pravda, že jsem tuto situaci nezažila, nechci být nepříjemná, ale je mi to stále nepochopitelné. Přece můj milovaný člověk může být o berlích, může přijít o zrak, vymyslím ještě větší drama... onemocní a bude společensky nepřijatelný...a já bych se měla stydět???!!! Možná to není stejné, snažím se najít nějakou paralelu s něčím, co znám.

Já to zkusím ještě probrat z jiného soudku. Zkusím karmu. Vše, co se děje, se děje správně a pro něco. Možná, že je toto lekce pro tebe. Možná, že jsi pohrdala lidmi, možná jsi byla rasistka (promiň - teorie, čtu o karmě, tak mi to naskočilo - prosím, neber si to osobně), možná je tvým karmickým úkolem pokora, tolerance, posílit sebevědomí atd, atd (nevím co by ti mohlo scházet, čeho máš - měla´- nedostatek).....:)
Vím, že to může znít všelijak, ale aplikuju si vše zpětně na sebe a byla jsem strašně  překvapená, jak mi vše zapadlo....

Wiki napsal(a):

Fatimah napsal(a):

Wiki, to navíc je to, že spousta lidí tě odsoudí jako blbku jen protoi, že tvlj manžel je jiní barvy pleti. Automaticky na tebe nahlížejí jako na idiota. Někdo se s tím umí vyrovnat, někomu to jde hůř.
Představ si, že máš tu zkušenost - seznámíš se snovými lidmi, přijde řeč na tvého partnera, ty řekneš, že on je černoch a najednou vidíš, jak na tebe koukají udiveně, s odporem, pobaveně... zaslechneš narážky. Stane se ti to jednou, dvakrát, třikrát, nepřikládáš tomu význam až se jednou přistihneš při tom, že máš problém říct, odkud pochází tvlj manžel, protože se bojíš, že zase přijde ten trapný okamžik ticha, pozvednuté obočí a výraz, který jasně říká - bože, to je ale slepice.
Kdykoliv pak máš nějaký partnerský probkém a zmíníš se o něm, okolí to ihned připisuje faktu, že je to cizinec. Kdykoliv si dovolíš hájit třeba jiné náboženství, berou to tak, že ti partner vymyl mozek.
To, kdo jsi, mnoho lidí shrne do věty - má manžela černocha, je méněcenná. Někomu je to ukradené, někoho to mrzí. Nějakým způsobem to ale ovlivní každého.

Nedovedu si představit, že by mě moji nejbližší odsoudili za "toto". V duchu jsem probírala jednoho po druhém. Všichni moji opravdoví přátelé a nejbližší by si přáli, abych byla šťastná a spokojená. Musí to být zlí nebo závistiví lidé. A nepřejícní.
Víš co je zajímavé? Hodně lidí dokáže z odlišnosti v čemkoliv udělat přednost. A to, že by mohlo okolí odsuzovat mě nebo mého muže, to by mě maximálně mohlo vyprovokovat k ještě větší spokojenosti.

Je pravda, že jsem tuto situaci nezažila, nechci být nepříjemná, ale je mi to stále nepochopitelné. Přece můj milovaný člověk může být o berlích, může přijít o zrak, vymyslím ještě větší drama... onemocní a bude společensky nepřijatelný...a já bych se měla stydět???!!! Možná to není stejné, snažím se najít nějakou paralelu s něčím, co znám.

Já to zkusím ještě probrat z jiného soudku. Zkusím karmu. Vše, co se děje, se děje správně a pro něco. Možná, že je toto lekce pro tebe. Možná, že jsi pohrdala lidmi, možná jsi byla rasistka (promiň - teorie, čtu o karmě, tak mi to naskočilo - prosím, neber si to osobně), možná je tvým karmickým úkolem pokora, tolerance, posílit sebevědomí atd, atd (nevím co by ti mohlo scházet, čeho máš - měla´- nedostatek).....:)
Vím, že to může znít všelijak, ale aplikuju si vše zpětně na sebe a byla jsem strašně  překvapená, jak mi vše zapadlo....

Wiki, úplně jsi mně nepochopila, já nemám problém s tím, že přítel je cizinec, jen se snažím zprostředkovat pocity, jaké člověk může mít, s čím vším se setkává... já se za partnera nestydím. Ale protože znám reakce okolí, dokážu pochopit, že to někdo může nést hodně těžce.
Jinak já jsem mluvila o "cizích" lidech, kolezích v práci, spolužácích, ne o přátelích a rodině, jak píšeš ty...

Fatimo rozumím ti, ten příspěvek byl spíše obecně, ne  úplně konkretně. ...Asi se to musí zažít. Zkoušela jsem si to představit. ...a zkouším...

Pandorraa napsal(a):

Nu a pokud jde o toho učitele ve škole, tak to je prostě jen obyčejnej malej blb. Zářný příklad toho, že i vzdělaný člověk může mít rozhled jak veverka :)

Hodně štěstí :)

Tak tak, já říkám stále, že VŠ a titul nejsou zárukou přirozené inteligence.....:vissla:

Ja som si to zažila - síce len čiastočne, ale predsa  - a nie je to vždy také jendoduché, ako sa zdá. Ja som teda mala situáciu ešte kvapku komplikovanejšiu, ale je fakt, že napríklad s cudzími ľuďmi, resp. s ľuďmi, ktorých mienka mi je ukradnutá, som problémy nemala, ale ubíjali ma - možno aj dobre mienené - rady a poznámky kamarátov a kamarátok, ktorí tvrdili, že im ide o moje dobro, ale zároveň mali o dobro pevne definované; a o dosť inde ako ja. Nebolo to jednoduché. Nevedela som a neviem tým ľuďom dokázať, že ma nemajú radi alebo že mi želajú zlé veci, ale fakt ma zabolelo, keď mi dôverná kamarátka z detstva pri nasledujúcom vzťahu ako prvé povedala: "Hlavne, že je to Slovák..." :rolleyes:  Mnohí ma chápali, mnohí mi priali a mnohé mi možno fakt trochu aj závideli, ale o to to bolo zložitejšie. Netvrdím, že v názore na mojich slovenských frajerov sa všetci kamaráti jednomyseľne zhodnú, ale tento vzťah bol svojím spôsobom akýsi lakmusový papierik...
Napríklad rodičia, pred ktorými som to čo najdlhšie tajila, boli vo finále pomerne zdržanliví, mama mi držala palce - a nezabudla sa "pochváliť exotikou" aj cudzím ľuďom - otec sa prevážne nevyjadroval. 
Problém je, že ľudia okolo mňa mali(možno stále majú) dosť jasnú predstavu o mojom "šťastí", ktorá sa ale dosť líši od tej mojej. Ku koncu ma už unavovalo byť konfrontovaná s týmito predstavami a stále sa vyjadrovať  a obhajovať... To je celé jadro problému a môj exotický ex bol akurát do očí bijúcim stelesnením tohoto problému.

Selima, mě nenapadlo tenkrát v mých sedmnácti exotického přítele ani obhajovat, ani být konfrontována. Prostě patřil do mého života - byť jen na jediný měsíc - a tečka. To, co si myslí moje kamarádky, kamarádi, okolí, to mi bylo úplně šumák.
Kamarádky měly bohužel pravdu v jedné jediné věci, která se ale netýkala barvy kůže mého přítele, ale jeho charakteru. Sladký hoch byl veeeelmi atraktivní, byl zvyklý na to konto střídat partnerky a úpřimné varování, že budu velice brzy vyměněna jsem úpřimně házela za hlavu s paličatostí, poplatnou mým sladkým sedmnácti.
Velice brzy jsem poznala, že kamarádky měly pravdu, ale toto už je trošičku :offtopic:
Trošičku :offtopic: ale ne zase tak úplně od věci je klasický pár - německá modelka Heidi Klum a zpěvák Seal.
Mně ten chlap připadá tak ošklivej, až je krásnej :) a ti dva se mi jako pár neskutečně líbí :jojo:

No ale do môjho života patril dvakrát - prvý raz rok a druhý raz poldruha roka... A bol dosť výrazne jeho súčasťou. Aj vo chvíli, keď bol práve fyzicky dvetisíc kilákov ďaleko. ;)

""""Fatimo - i já ho v momentech všemožných atak bráním, protože nikdo si na něj dovolit nesmí. Patří přece ke mně (a jen já si na něj můžu stěžovat ;))...akorát si to ještě nedokážu užít tak jako ty. A někdy mě prostě zabolí, když...příkladmo: vedoucí mojí diplomky oznamuje vedoucímu katedry, jakou jsem odevzdala bezvadnou práci, jak mi to ve škole jde, ALE že jsem si vzala Afričana...nechci být ta, která se do paměti lidí zapíše negativně svým svazkem s černochem."""""

Zajímalo by mě, jak jsi zareagovala ty na to ALE...    a v tom to bude. Dokud dovolíš jakákoliv ALE, a to ovlivnit můžeš, nezbavíš se svých starostí.

DiaDia: Jak jsi na tom?

Dia.dia, pokud jsi mi to do mailu neokopírovala odsud, musíš to být ty :) ... a odpověď je tedy tady:

http://www.manzelka.bloguje.cz/655055-j … rnocha.php

Kine, jsi všudypřítomnější a znalejší než Big Brother...;) P.S.: Prvopočátečním zdrojem je e-mail mé kamarádce, která jej smetla ze stolu se slovy, co to řeším za kraviny, a saturace mé potřeby "být slyšena", kterou jsem si od své zpovědi slibovala, se tak nekonala. Proto křičím z více střech...:)