Mám syna v 7. třídě, s lehkou formou LMD (opravdu lehkou), kterou diagnostikovali v PPP (ped.-psych.poradna), odeslali nás k (mimochodem výbornému) dětskému psychologovi a ten objevil mnohem vážnější věc - poruchu psychomotorického tempa, což diagnostikoval jako "hypoaktivita a porucha pozornosti".
Přeloženo do češtiny, takové dítě je při všem zoufale pomalé (ač to tak samo necítí a nevidí!), roztěkané, při hodinách udrží pozornost max. 15 minut, pak kouká z okna a žije si ve svém světě klidně i 10 minut (totéž dělají i hyperaktivní děti), při písemkách není schopné 45 minut přemýšlet a pracovat. Takové dítě může být klidně i chytré, ale nemá bez max. spolupráce šanci dosáhnout na jedničky. Můj syn není žádný génius, válčíme s trojkami. Mohl by mít dvojky (s výjimkou M a F, to opravdu nejsou jeho předměty).
Psycholog do zprávy pro školu napsal, že prosí vyučující, aby zohlednili pomalé pracovní tempo dítěte, umožňovali mu ústní zkoušení namísto písemného, neomezovali ho při desetiminutovce 10 minutami případně mu dali méně příkladů, než ostatním.
Takové "pomalé děti" má paní učitelka ve třídě nejméně 4. Ale jen můj syn to má "na papíře". Psali čtvrtletní písemku z matematiky. Zlomky. Syn se je doma poctivě učí už měsíc a opravdu (přísahám!) je umí. Napíšu mu příklady a on je spočítá bez chyby. Pravda - neomezuji ho časově, ale taky ho nenechám psát 10 příkladů dvě hodiny. Sleduji jeho tempo, sleduji, zda pracuje a nečučí z okna a podle toho ho nechávám psát. Dokud pracuje, neruším ho. Jak čučí z okna, počkám pár minut, aby se opět začal soustředit (tak 2-3 minutky) a ťuknu do něj, aby počítal. Bez potíží pokračuje. Písemku napsal - dostal 4. Nestihl to a z toho co stihl měl 1 chybu ve výpočtu a paní učitelka naznala, že to je na čtyřku. Ano, opravdu by bylo, kdyby....kdyby vzala v úvahu, že on to nemohl stihnout (stihli to 2 žáci ve třídě!), že co stihl, měl na dvojku, že se snažil, že bylo poznat, že to ovládá, ale nestíhá....
Na aktivu jsem si vyslechla, že "tohle jsou srovnávací písemky, kterými se školy porovnávají mezi sebou" a "že ji převzala od paní učitelky té a té" (která mmch. učila již mého manžela!!!). Vznesla jsem dotaz, zda není možné nějak zohlednit synovu poruchu. Bylo mi odpovězeno, že musejí udržovat děti na určité úrovni, že na střední škole je tempo mnohem rychlejší....sdělila jsem paní učitelce, že nemáme se synem ambice na stř. školu, že se chce vyučit, ale když mu neumožní vyjít se zaslouženými trojkami, tak se jeho šance na dobrý učební obor zbytečně snižují! Odpověděla mi, že ale v životě na něj nikdo čekat nebude!
Zeptala jsem se, jestli zná místního pana truhláře. Ano, zná. A jestli si u něj objednává. Ano, objednává. A jestli jí nevadí, že mu všechno zoufale dlouho trvá. Nevadí, asi toho má hodně. PRd hodně! Vyvedla jsem ji z omylu. Je prostě pomalej! Ale dělá skvělé výrobky! A jestli si vydělá na chléb náš vezdejší? Vydělá, právě proto, že tak skvěle pracuje, i když pomalu.
Paní učitelka pokrčila rameny a urazila mě větou: "No, jenže komu není shůry dáno..."
Odešla jsem. Nemělo smysl se s ní o tom bavit.

A teď mi řekněte, máte někdo jinou zkušenost? Funguje to jinde jinak? Zohledňuje tyhle děti někdo? Máte někdo takové dítě, které už je třeba na stř. škole nebo na učebním oboru nebo už vystudovalo? Jak s nimi pracujete? Řekněte mi proboha někdo, že to jde i jinak!

Udivuje mě přístup učitelky :co: Před 15 lety jsem učila rok na základní škole, mimo jiné češtinu. Měla jsem ve třídě žáka, který byl dyslektik. I když jsem neučila výběrovou třídu a žáci měli horší prospěch celkově, udivovalo mě, že dotyčný žák píše všechny diktáty naprosto hrozně, byla to chyba na chybě, tedy samé pětky.  Asi po měsíci jsem se dozvěděla, že má dyslexii, přestala jsem klasifikovat diktáty, samozřejmě je psal, ale bez známek a měl na vše více času. Vyžadovala jsem znalosti, které byl schopen se naučit. Nebyla jsem kvalifikovaná učitelka, takže vše probíhalo po konzultaci s třídní a poradkyní. Nad přístupem učitelyk Tvého syna jen kroutím hlavou :mad:

Děkuji Dastinko za názor. Taky jsem kdysi učila, o to je pro mě přístup nepochopitelnější. Já učila jazyk a tam jsou rozdíly mezi dětmi přímo propastné. Stále si myslím, že paní učitelka NECHCE dělat nic navíc. Proto dá slabší třídě klidně písemky, které dělala jiná paní učitelka před X lety pro úplně jinou třídu, proto mého syna klasifikuje stejně jako ostatní, proto tvrdí, že přece nelze v matematice zkoušet ústně... jsem přesvědčená, že by to mohlo jít jinak, ALE....

Ráda bych věděla, jak to chodí na jiných školách... názory maminek, které mají děti jako já by byly fajn...

Majko, při mých zkušenostech se bohužel do školy vracejí některé nesmysly v podobě srovnávacích písemek a jiných chutovek, které se "přece osvědčily."  ALe pokud má syn "papír" je naprostý nesmysl ho při takové písemce nezohlednit. Postup učitelky je vyloženě nesprávný. Mohla by ses obrátit o vysvětlení na výchovného poradce a nebo nejlépe o "úroven výš".  Nebo změnit školu, pokud to jde.....

Majko,i když se školy oficiálně hlásí k novým vzdělávacím metodám a vstřícnosti k nárokům jednotlivých žáků ,v praxi stále přetrvává přístup :nalít do co nejvíc dětí za co nejmíň peněz co nejvíc informací,napsat srovnávací písemku,obodovat a archivovat.Naštěstí mnohé takto smýšlející kantorky po čase odcházejí  - je to pořád to samé dokola,rok za rokem jako u pásové výroby.Bohužel mnohé s tímto postupem vydrží ve škole až do důchodu.Jediný kdo s tím umí hnout je ředitel školy.Jenže, někdy právě ředitelé tento postup vyžadují - výsledky jsou přehledné,srovnatelné a to i zpětně,metoda se dobře zaskakuje a je vyzkoušená.Krom toho mnohé učitelky byly v tomto systému vzorné žákyně a i přes leta studií pedagogiky nemají pochopení pro těžkopádnější jedince.
Taky bych ti radila změnit školu.Je to ale těžké.Zažila jsem i chápavý přístup,kde děti nebyly stresované ale taky se nic nenaučily.
Chce to najít školu kde učitelé učí.
Všechny školy nabízejí profesionalitu a individuální přístup k žákům.Jako rodič nepoznáš kde to jen deklarují a kde fakt vychovávají a učí děti.
Je paradox ,že se veřejnost zajímá o vzdělávání zvláště nadaných dětí a vzdělání normálních,možná i trochu pomalejších nebo trochu natvrdlejších se zanedbává.Rozhodně jich je mnohem víc a v životě to mnohdy dotáhnou mnohem dál .

Neznámkování není jen tak,učitel musí žáka motivovat jinak.A to je problém.Proto se to dělá nerado.
Většina žáků s horšími známkami by pak přinesla "papír".
Jedničkáři a dvojkaři (a někdy i učitelé) potřebují trojkaře a čtyřkaře.Pro pocit vítězství.

Amen.

Syn psal opravnou (jako většina dětí ve třídě) písemku. Ze 6 příkladů spočítal 4 a z toho měl 1 špatně. KDYBY se bral ohled na jeho hypoaktivitu, tak ze 4 příkladů jedna chyba - to je za dvě. A co dostal? Ano, správně, čtyřku.
Náš pan ředitel s tím nic dělat nebude. Co by s tím měl dělat člověk, který při třídních aktivech čte 30 minut do rozhlasu statistické výčty přišlých a odešlých žáků a procentuální výčty jejich úspěchů?

Majko, zamysli se, zda-li by nestálo za to změnit školu. Dál se doporučím poptat (třeba i psycholožky z poradny) po nápravě. TO znamená po nějakém doučování pro dyslektiky, i pro hypoaktivní děti jsou postupy, jak je zacvičit na dokončení úkolu a pod.

Syn nechce měnit školu. Má tu už kamarády. Změnu školy zažil ze 2. do 3. třídy a pak ze 3.třídy v pololetí do úplně jiného města (kde jsme dnes) a to jsme ještě ve 4. třídě změnili třídu (na téže škole,kvůli přístupu učitelky) a už nechce. Už se začlenil do kolektivu. Ani se mu nedivím, taky už bych nechtěla kvůli kamarádům.
Já osobně bych taky byla pro....ale nemůžu mu takhle radikálně znovu  zasáhnout do života, cítil by to jako podraz.
Doučování ? Jooo, to by bylo fajn. Bohužel na to už nemá čas. U hypoaktivních dětí s poruchou pozornosti je problém, že neudrží dlouho soustředění, jejich pozornost lze udržet tak 15-20 minut. Když se má učit na několik předmětů na druhý den, zabere mu to celé odpoledne. A taky potřebuje jít ven.... a má i jiné koníčky, takže doučování, byť to zní absurdně, prostě nejsme schopní stihnout. Už jsem to zkoušela  :-(. Je to na budku.

Nezbývá ti než syna seznámit s onou školní nespravedlností dřív než zatrpkne a zatvrdne.
Prostě každý je dobrý v něčem.Někdo miluje čísla a dokáže je rovnat a porovnávat,počítat rychle jak ďábel.Jiný je používá výhradně pro vyjádření hmatatelných faktů jako je délka,hmotnost,čas a tak podobně.Jsou lidi ,kteří popíší funkci jakéhokoliv technického zařízení ale neumí vyměnit ani žárovku.Někdo má dar slova ale obsah jeho sdělení nikoho nezajímá.Jiný má zajímavé postřehy a bezva úsudek ale leze to z něj jak z chlupaté deky.Mnozí zruční řemeslníci nejsou slovy schopni popsat co vlastně dělají,písemně jsou ztraceni ale orientují se v plánech a nákresech nebo pracují jen po paměti.A kde by byli špičkoví chirurgové bez obyčejných instalatérů,architekti bez zedníků a pokrývačů,učitelky bez kadeřnic a švadlen?
Tento pohled má ale onen nezbytný happy end - lidi s kterými je díte zákonem nuceno trávit pět a víc hodin denně jsou většinou oni teoretici,čím větší manuální nemehlo,tím víc odtržen od života a uvažování praktiků , lebedící si ve školní teorii.
Puberťák si zjištěný fakt jistě nenechá pro sebe.Zvlášť když kantor neodolá a upozorňuje spolužáky na hloupost a lenost (to přece není možné aby tohle někdo nepochopil!) zdeptaného žáčka.
Já bych podporovala koníčky,je celkem možné ,že klukovi přinesou mnohem víc vzdělání a dovedností než klasická škola.A hlavně bude v něčem dobrý a možná i vynikající.Teď je v sedmičce ,za tři roky mu může být škola,srovnávací testy a celý ten povinný školní humbuk ukradený.Je na tobě jestli bude učeň ze zoufalství a vzdoru (protože co může čekat od života člověk nechápající složené zlomky) anebo z přesvědčení ,že řemeslo je právě ta realizace a životní radost pro kterou se i nad tím zlomkem  zamyslí.
Nerada bych stavěla všechny kantory do pozice sběratelů statistických dat.Jsou tu jistě po základkách i učitelé pro budoucí sebevědomé řemeslníky.Je jich ale zoufale málo,špatně vykazují statistická data a více si vydělají jako vedoucí pracovních skupin ,vyjednavači nebo různí ti motivační psychologové.

Majko, neodtrhávej ho od kamarádů. Zkus se třeba sama poučit o různých metodách, pokud už synovi nestačí síly, ale hlavně přikláním se k Hanah. Lépe bych to nevystihla. Potřebuje mít taky něco v čem by byl dobrý, i kdyby to měla být třeba jen stojka na rukou....

Jo jo děvčice....já jsem neodpovídala, protože tohle všechno, co mi radíte, už máme za sebou :-). Nechci nikoho urazit, vaše rady jsou dobré a od srdce a já si toho vážím.
Přirozeně - koníčky jsou a je za ně chválen, byť je to třeba zvládnutej smyk na kole v zatáčce :-) Ničím nevyniká, tak ho chválím za to, co ho prostě jen baví.
Ale to nestačí. Potřebuji, aby necítil ke škole takovou nechuť jen proto, že se sice snažil, ale stejně to nestačilo. A není to uskutečnitelné, protože učitelé se mnou prostě spolupracovat NEBUDOU. Jsem matka - potížistka, která po nich chce cosi, za co nejsou placení. Mám domluvenou schůzku s metodickou poradkyní z PPP, která do školy dojíždí, ale obávám se, že mi budou udělovány rady, jak mám se synem pracovat (které už dáááávno znám), ale nebudou uděleny rady učitelce, jak má se synem pracovat ona a já se postavím na zadní, budu po půlhodině nepříjemná, protože budou tlačit na mě, abych já couvla a dala pokoj a to rozhodně nehodlám udělat. Je to boj s větrnými mlýny....

Majko nic s tím nenaděláš.Proti škole nemáš šanci.Rada pro rodiče na nápravu školy neexistuje.Učitelé jsou vysokoškolsky vzdělaní odborníci.Každý tvůj argument odborně vyvrátí.Dětí se stejným problémem je údajně asi 40%.Nikdo se tím nezabývá a zabývat nebude.
Máš vztek?Zdá se ti ,že stát platí z tvých daní vyuku kterou tvé dítě nepotřebuje a kašle na jeho vzdělávací a výchovné potřeby?Štve tě ,že musíš kluka posílat do prostředí které ho nijak nemotivuje a sráží jeho sebevědomí?Tak to jseš na tom stejně jako rodiče oněch čtyřiceti procent žáků zakladních škol.Se skřípajícími zuby to všichni nějak překonají a s posledním zvoněním v devítce zapomenou.Školám a školství se budou věnovat i nadále oni premianti.
Od té poradkyně bych asi taky příliš nečekala.Já (též potížistka) bych se jí zeptala jakou metodu ohledně vzdělání a výchovy tvého chlapce poradí škole.Popřípadě jak ti doporučuje abys jako matka práci školy kontrolovala.Jseš laik,můžeš jen dohlídnout ,že kluk dělá domácí úkoly a přiměřeně se připravuje na vyučování.Dotázat se můžeš na délku domácí přípravy.Hodinu denně?
Hele,děláš co můžeš.Jsi matka ,vše co jsi mohla si kluka naučila a stále ho vychováváš.Školní vzdělání obstarává několik hodin denně učitel.Odborník.Za tvé peníze.

Majko se školou nehneš. Na to není páka. Bohužel, znám kolegy i kolegyně, kteří na sobě pracovat budou a ty, které to ani nenapadne.

Co kineziologie na odblok a nebo spolupráce s psychologem? Na zvládnutí neúspěchu a nespravedlnosti myslím... aby mu to v té škole bylo nějak víc jeno.

Děláš asi maximum.

No PRÁVĚ!!! Já dělám maximum a paní učitelka vrzne děckám písemku,kterou vytvořila paní učitelka, co učila mého manžela!!! Bez ohledu na jejich poruchy učení či případné premiantsví. Ona tuto písemnou práci považuje za dobrou a vhodnou pro srovnávání...
Pane bože, jaký já mám vztek!
No nic, nakráčím za výchovnou poradkyní a když nic jiného, tak aspoň nas...štvu půlku školy včetně úžasného pana ředitele :-))) protože klukovi už víc udělat nemůžou a rádi ho stejně mít nezačnou.

Jen rarita na závěr - na naší škole se na závěr školního roku do školního rozhlasu čtou (hlasem pana ředitele) žáci premianti, žáci dosáhnuvší sportovních úspěchů a žáci, kteří měli třídní a ředitelské důtky. Můj syn měl třídní důtku v 5.třídě PROTO, že 5x zapomněl domácí úkol. Psycholog napsal do hodnocení, že to je normální, protože porucha pozornosti znamená i to, že žák není schopný v závěru hodiny pozornost udržet a zapsat si úkoly a tudíž je nesplní, ačkoliv by to jinak udělal, kdyby se úloha zapisovala např. v polovině hodiny.... takže pan ředitel nelenil a hezky jeho jméno přečetl mezi hříšníky, kteří např. spolužákovi rozbili hlavu o topení či kouřili na wc nebo si kupovali hašiš či co já vím co. Musela jsem OSOBNĚ do ředitelny, abych panu řediteli vysvětlila, že ještě jednou přečte jméno mého syna do nějakého rozhlasu a vytluču mu zuby. Slyšela mě půlka školy :-))) tak taková jsem potížistka :-)))

Jeden můj syn  je na gymplu v tercii. Ten má velký problém se psaním. V každém slovíčku mu chybí nějaké to písmenko. Takže psaný projev je u něj katastrofický. Má na to papíry z PPP, ale bylo mi paní profesorkou  řečeno, že je to nezajímá..... Druhý je v páté třídě, ten má také prouchu psaní.... nedokáže se soustředit déle než 5 minut....prostě hrůza. Učitelka doporučení z PPP akceptuje, ale bylo mi řečeno, že na druhém stupni už je to nezajímá. Taky jsem z toho zmatená.

lilyy napsal(a):

Jeden můj syn  je na gymplu v tercii. Ten má velký problém se psaním. V každém slovíčku mu chybí nějaké to písmenko. Takže psaný projev je u něj katastrofický. Má na to papíry z PPP, ale bylo mi paní profesorkou  řečeno, že je to nezajímá..... Druhý je v páté třídě, ten má také prouchu psaní.... nedokáže se soustředit déle než 5 minut....prostě hrůza. Učitelka doporučení z PPP akceptuje, ale bylo mi řečeno, že na druhém stupni už je to nezajímá. Taky jsem z toho zmatená.

Mám syna dysortografika - výrazná dysortografie, grafomotorické potíže, narušená pravo-levá orientace, je pomalý .. po absolvování PPP (konec 2. pololetí 2. třídy) jsem si naivně myslela, že učitelka bude brát na verdikt PPP ohled - nebrala. Přehlásila jsem syna do jiné školy, ale bylo to ještě horší, syn tam byl nešťastný, chtěl zpátky ke "svému" kolektivu, za kamarády. Nakonec jsem po rozhovoru s původní učitelkou uzavřeli kompromis - syna vrátím zpátky, ale na ten papír z PPP ohled brát BUDE. Ona byla ráda, že má zpátky dítě ve třídě (školy se tady o děti doslova přetahují), diktáty mu nedává, jen doplňování a opravdu toleruje i jeho pomalejší tempo. Na vízo tudíž bude mít dvě dvojky, ostatní za 1.
Teď je syn ve 4. třídě, zatím má  stále tu samou učitelku, ale na vlastivědu už je jiná a ta si asi myslí, že má mít třídu einstaiňat, když dává písemky, nestíhá víc jak půlka třídy a tak mají 3-4, i můj syn, ač látku umí, chvíli mu trvá, než mu vůbec dojde, co se po něm v psané otázce chce a než to napíše, další zdržení, píše pomalu, takže z celé písemky udělá tak půlku, druhou už prostě nestihne a rázem je to za 3, ač ta první půlka je OK.
Také se děsím, až přejde na 2. stupeň, jak to bude dál, jaké učitele chytne, zda budou tolerantní či nikoliv.. Známá má na téže škole v 7. třídě syna hned s několika dys- a učitelé mu některé předměty vůbec neznámkují, sice písemky píše, ale neklasifikují mu to a na vízo z těchto předmětů dostává automaticky za 4. Je to určitý druh tolerance, ikdyž si myslím, že individuálnější přístup (třebas takový, jako nyní má můj syn od své třídní učitelky) by mu mohl zajistit i lepší známky.

Majko,na tvůj dotaz odpovídám.ANO JDE TO I JINAK. Volila bych pohovor s učitelkou u ředitele školy.
A pokud to nepůjde,volila bych jinou školu.Samozřejmě,po zjištění všeho potřebného.Nebála bych se navštívit více škol a vybrat tu nevhodnější.Tam kde tě odbudou ti to v podstatě jen usnadní.Zůží se ti výběr.
Mám syna dislektika.Studuje druhým rokem VŠ a v září si přibral studium studium i na další VŠ.
Tak neklesej na duchu.Ne vždy škola vyjde vstříc,i my jsme bojovali.Bylo to mnohdy hodně těžké a stálo nás to hodně úsilí a leckdy i slziček.Naše školství není zdravé.Možná není chyba v systému,po mých zkušenostech
bych raději použila termím o selhání lidského faktoru.:(
Ale jedno vím jistě,nenechala bych urážet sebe ani své dítě.Setkala jsem s tím,vím jak je to nepříjemné.
K tomu jim nikdo právo nedal.Na druhou stranu,jak přežijete ZŠ,máte vyhráno.Na SŠ má takovéto jednání
hodně málo kantorů.
Prvek vládců vesmíru a patent na rozum u nás mají snad jen učitelé ZŠ.:)

Ela.. napsal(a):

lilyy napsal(a):

Jeden můj syn  je na gymplu v tercii. Ten má velký problém se psaním. V každém slovíčku mu chybí nějaké to písmenko. Takže psaný projev je u něj katastrofický. Má na to papíry z PPP, ale bylo mi paní profesorkou  řečeno, že je to nezajímá..... Druhý je v páté třídě, ten má také prouchu psaní.... nedokáže se soustředit déle než 5 minut....prostě hrůza. Učitelka doporučení z PPP akceptuje, ale bylo mi řečeno, že na druhém stupni už je to nezajímá. Taky jsem z toho zmatená.

Mám syna dysortografika - výrazná dysortografie, grafomotorické potíže, narušená pravo-levá orientace, je pomalý .. po absolvování PPP (konec 2. pololetí 2. třídy) jsem si naivně myslela, že učitelka bude brát na verdikt PPP ohled - nebrala. Přehlásila jsem syna do jiné školy, ale bylo to ještě horší, syn tam byl nešťastný, chtěl zpátky ke "svému" kolektivu, za kamarády. Nakonec jsem po rozhovoru s původní učitelkou uzavřeli kompromis - syna vrátím zpátky, ale na ten papír z PPP ohled brát BUDE. Ona byla ráda, že má zpátky dítě ve třídě (školy se tady o děti doslova přetahují), diktáty mu nedává, jen doplňování a opravdu toleruje i jeho pomalejší tempo. Na vízo tudíž bude mít dvě dvojky, ostatní za 1.
Teď je syn ve 4. třídě, zatím má  stále tu samou učitelku, ale na vlastivědu už je jiná a ta si asi myslí, že má mít třídu einstaiňat, když dává písemky, nestíhá víc jak půlka třídy a tak mají 3-4, i můj syn, ač látku umí, chvíli mu trvá, než mu vůbec dojde, co se po něm v psané otázce chce a než to napíše, další zdržení, píše pomalu, takže z celé písemky udělá tak půlku, druhou už prostě nestihne a rázem je to za 3, ač ta první půlka je OK.
Také se děsím, až přejde na 2. stupeň, jak to bude dál, jaké učitele chytne, zda budou tolerantní či nikoliv.. Známá má na téže škole v 7. třídě syna hned s několika dys- a učitelé mu některé předměty vůbec neznámkují, sice písemky píše, ale neklasifikují mu to a na vízo z těchto předmětů dostává automaticky za 4. Je to určitý druh tolerance, ikdyž si myslím, že individuálnější přístup (třebas takový, jako nyní má můj syn od své třídní učitelky) by mu mohl zajistit i lepší známky.

Mám dvě děti s dyslexií. U prvního učiltel respektuje papír z PPP.

Druhý syn má i dysgrafii, a učitelka na papír z PPP prdí. Když jsem se jí ptala, řekla, že bez ohledu na postižení, dítě se musí naučit násobilku i vyjmenovaná slova...s čímž souhlasím, ale jde mi o to, jakým způsobem a za co bude známkopvat. Je ve třetí třídě. Zatím mu dala jen tři dvojky (ČJ, M, PRV). Na konci roku to ale budou prý tři trojky. Z diktátu má čtyřky a pětky. Žádné ohledy, žádné kratší diktáty nebo místo diktátu opis (jako to má starší syn (v 5. třídě) dle doporučení z PPP. Změna školy nepomůže, je to o učiteli.

Na druhou stranu- mladší synek neprojde tím šokem v přestupu na druhý stupeň, bude na trojky zvyklý a nebude to tak výrazná změna.
Zatímco starší kluk má v 5. třídě jen dvě dvojky, díky ohledům, které mu příští rok (na 2. stupni) skončí.
Prý mají učitelé povinnost to respektovat i na druhém stupni....cha chá, praxe je jiná. Učitelé, kteří učí každou hodinu jinou třídu si nepamatují, ve které třídě je kdo dyslektik, a prostě to nerespektují.
Můžeme nadávat, stavět se na hlavu.
Naše (přestože mnohdy i nadané) dyslektické děti prostě mají "smůlu", a nezbude, než jim vysvětlit, že jejich trojka z čeština není tatáž, jako trojka spolužáka Ferka, jenž na učení zvysoka sere.

Ani nevíte, jak je mi smutno z toho, že na druhém stupni neberou kolegové ohled na papír z PPP. Ale bohužel jsou takoví. CO vím z praxe, já jsem na to ohled brala (učila jsem na 2. stupni AJ), možná proto, že jsem původem prvostupňový učitel.

Na co vás chci upozornit. Každá doložka má určitou platnost a pro druhý stupeň je nutné projít vyšetřením znova. Zjišťuje se znova stupeň postižení. Pro školu je to výhodné, protože může dostat na žáka zvýšené prostředky určené na nápravu.

Pokud byste stáli o nějakou literaturu o nápravě druhostupňových dětí, mohla bych snad něco pohledat. Vím, jako rodiče suplujete školu. Ale děláte suprovou práci pro svoje děti.

Pavlo,nabízíš literaturu pro žáky druhého stupně.Byla bych vděčná pokud by jsi mi mohla něco zaslat.Já už to sice pro děti nepotřebuji,ale kolegyně z práce má dítě dyslektika a zajisté by nějaké matriály uvítala.
Ač je dětí s dys poruchami spousta,hodně rodičů marně pátrá po jakékoliv radě která by mohla jejich dítěti pomoci.Diky

Už jsem to tu psala několikrát.Tak Vás celým příběhem nebudu unavovat.Jenom Vám všem skvělým matkám,co máte děti dys-nevzdávejte to bojujte.Na školách nejenom základních,ale dokonce i středních máte právo požadovat individuální přístup ke svému dítěti.Škola dostává zvýšený příspěvek na takovéhoto žáka a vykazuje to jenom potvrzením z ppp.Takže určitě peníze dostává a práci za ně neodvádí. Neohlížejte se na ty ostatní,nedejte na to jestli jste potížistky.Bojujte za svoje děti,jde o jejich život a věřte,že se to vyplatí.Myslím,že si můžete stěžovat na odboru školství MěÚ a určitě je rada rodičů školy,která má právo nahlížet do hospodaření školy-tam si můžete ověřit,jestli škola na Vaše dítě dostává zvýšenou dotaci. Je to úmorné,nekončící snažení. Přeji Vám všem,abyste svůj boj dotáhly do zdárného konce.Hodně štěstí všem!

Syn má taky potíže se psaním a čtením, má na to papír z PP, a myslím že na to i berou ohledy, protože jeho psaný projev je prostě šílený ale na vysvědčení mu dala dvojku. Proto jsem žasla když přinesl pětku ze čtenářského deníku. Jestli učitelka čekala, že dítě kterému trvá stránka pět minut přečte 4 předepsané kníky za pololetí, tak se fakt spletla. Já mu kupuju aspoň fyzikální pokusy, aby vůbec něco přečetl.......... ale není to literatura. No to vím, ale čte aspoň písmenka.

Tak já mám tyto zkušenosti, bydleli jsme na menším městě, syn od druhé třídy v dys.třídě. Látku zvládal bez domácí přípravy, a na poporučení ppp by jsme mu školu učením jen otrávili. Ve čtvrte třídě poporučení ppp  vyjmout ze spec. třídy. Což se stalo. V 5 třídě jsme se odstěhovali do Prahy, hrůza, co specialiste- pedagog, to je byla proti nim profesorka! Přístup naoko jako že jo, ale výuka se ,, zásadními,, chybami a hlavně pokud mi řekne speciální pedagog,že má stejně staré dítě a ono má sešity na výstavce a po mém synovi to nelze přečíst... tak na to není co říct, přesšl na jinou školu, ale situace se opakovala, nakonec díky těmto odborníkům, jsem ho nechala přeřadit do speciální školy, kde sice byl přístup super, ale jejikož je syn nadrůměrně inteligentní, úroveň nároků byla nízká. Chodil ale do školy rád, rád na ni vzpomíná. Věděl že do školy se chodit musí a hlavně se cítil uznávaný.Výběr střední školy jsme bohužel opět vybírali podle schoností vyučovat i děti se specifickými poruchami. A to je to, že dti mají volnou morálku a já žasnu,co je to za úroveň. 75% třídy chodí různě za školu, dětem to prochází, nic se nedje. hlavně, že rodiče platí. Tak to dneska vidím já. Syn ve drhém ročníku se cítil blbě- jako šprt a tak se k té většině přidal. Nejsem naivní a vím, že tyto děti nemají pevnou vůli, musí se s nimi pracovat jinak,a tak ač jsem dělala co to šlo, nevhodní spolužáci , které rodiče nechávali vyrůstat po nocích na cigaretách a alkoholu, se mu stali vzorem. Ta touha vyniknout a zapojit se mezi,, normlní děti,, a být doceněn, je samozřejmě větší, než u dětí bez poruch. Nakonec jsme pro něj udělali všechno oba- tedy i jeho otec, který bydlí dál namaloměstě a vzal ho na školu i byt k sobě.Nebylo to lehké ale pro syna jediná záchrana. Zahodila jsem své pocity a předsudky, že jsem ve výchově zklamala já. Tak to není. Mám se synem i jeho otcem stále dobré vztahy a doufám, že to tak bude i nadále.Učitelů je hodně ale dobrých učitelů kapka v moři. a na nich ve škole záleží, půsov´bí na děti víc než si uvědomují.Pořád se mluví, že nespolupracují rodiče a já když jsem spolupracovala, tak jsem měla pocit, že mám řešit to co se děje za dveřmi školy, a to je špatně, copak učitelé mohou ovlivnit na oplátku co se děje u nás doma? Nejde to, učitelství musí být poslání a zápal, ne zaměstnámí

Já mám tu zkušenost, že všichni kamarádi mých synů, kteří byli s poruchou učení, ve škole dost trpěli a učí se neradi, stokrát jsem si gratulovala, že mám v tomto směru bezproblémové děti, myslím, že všechny individuální plány a ohledy při počtu dětí ve třídě kolem pětadvaceti zůstávají na papíře.

Irenko21 - doufám že ses taky za to poplácala po zádech....že máš v tomto směru bezproblémové děti  :vissla:

mě čeká osobní schůzka s třídní učitelkou v pondělí....syn chodí do 1.třídy - psaní DESNY čtení děsný ale ne tak jako psaní - jednou jde líp to jednou o no.... v PPP jsme byli - máme papír :lol: s tím že na pedagogické vyšetřní jdeme 4.6. - těsně před vysvědčení a učitelka už ted neví jak ho má známkovat?! v PPP mi samozřejmě řekli -indiv.přístup ve škole, zvlástní výuka doma - prostě to vše co tu popisujete vy...z vypráývění maminek starších dětí z "naší" školy tuším-vím, že to bude dost obtížné...učitelka se tady zdá "lidská" tak jsem najatá jak struna na to pondělí...držte mi pěsti,dám vedet...

To znám ve škole slibují individuální přístup a pozor, okud mají na dítě ,, papíra,, z poradny má škola na dítě dotace, ale právě tyto prostředky jsou na indiv. přístup. Skutek - utek, 98% učitelů do školy chodí do zaměstnání, i když jsem měla štěstí a 2 roky syn měl opravdu učitelku, která se v dys našla a práce jí byla láskou tak jinak absolutní nuly, opravdu nic než stížnosti co neumí a umět by měl, oni kolikrát ani nevěděli jak s ním pracovat, To jsem musela paní učitelce říct, že mu stačí během hodiny 2x říct Pavle máš to? stíháš? a on se nastartuje. Paní učitelka na mě koukala jako bych chtěla něco nadstandartního, protože v páté třídě oslovovala děti příjmením,,,, co dodat vyměnit školu a hledat, vyplatí se to

no právě mi volala učitelka že se jí to dnes nehodí...:co: tak že se domlouváme na jiný termín,...

Ahoj, měla jsem se svojí dcerou skoro stejné problémy.. nesoustředila se, byla ji diagnostikovaná LMD, měla na to papír.... Ve 4-té třídě jsem ji byla nucena převést na jinou školu, protože s paní učitelkou se nebylo možné domluvit. Na třídních schůzkách probírala, že by děti potřebovali poličky do třídy, hrací koberec..prostě si říkala o tzn. všimné protože ta konkrétní místnost ji vždy zůstávala... Mě řekla, že na takové děti nemá čas, že má ve třídě 18 dětí. Přešli jsme na jinou školu, kdy měli přímo učitelku, která měla rozšířenou approbaci pro tyto děti. Dostávali na to snad i nějaký příspěvek. Nicméně, s dcerou jsme dál pracovala, poptávala se a hledala informace a nakonec jsem se rozhodla ji naučit se učit. Nechci říct, že je to všelék, ale mě se osvěčil. Jezdili jsme na biofeedback do Brna, absolovovali jsme asi 20 (nejsem si už jistá) sezení a postupem času se vše zlepšilo. Laicky bych to řekla tak, že se naučila soustředit. Něco jako když se naučíte jezdit na kole, taky to už nezapomenete..opravdu nevím jak to funguje, ale dcera letos vyšla z devítky a příjmačky na střední školu udělala v pohodě. Vím, že teď jsou kritéria mírné, ale průměr měla 2,1. jedna z mála stránek o tomto:http://www.biofeedback.studioplus.cz/