ellipses — 22. 11. 2007 13:13

Ahoj vsem. Chtela jsem se zeptat, jestli mate nekdo zkusenost s uzivanim antidepresiv. Uzivam je skoro pul roku jeste s prasky na sklidneni panicke poruchy a socialni fobie. Citim se celkem dobre, vratila jsem se do prace, dokazu komunikovat, udrzovat domacnost a zajimat se o deni kolem sebe, ale jak neco nejde dobre, tak se okamzite zavru v pokoji, zatahnu rolety a treba tyden nevychazim, jen uvazuji o tom, ze obtezuji lidi uuz pouhou existenci a ze bych se chtela vyparit aby meli ode me vsichni konecne klid.
Mluvila jsem o tom s psy, ale ten tvrdi, ze je to normalni, ze musim sama chtit se zmenit a to ze za me leky neudelaji, ze mi jen pomuzou videt realitu zivota a problemy snesitelnejsi nez jsou.
Nyni musim resit obrovzky problem a uz dva dny jsem nebyla v praci. Lezim a premyslim o tom, co jsem komu udelala, za co me buh tak tresta. Nejsou jeste nejake jine leky, ktere by mi s tim dokazali pomoct?? Procim jsem opravdu na dne vseho dna a k psy jdu az za 14 dni.

Račice dračice — 22. 11. 2007 13:23

ellipses,
nemůžeš "spoléhat" jen na prášky, ty to zmírní, dodají do mozku, co tam momentálně chybí - látky povzbuzující, ale to nejdůležitější je psychoterapie.....pomůže změnit úhel pohledu na situace, ovlivnit reakce, přístup k sobě, okolí, a to je základ. Pomůže Ti odstranit bloky, které Tě dohánějí takto neopodstatněně uvažovat...Taky mám tuhle zkušenost, dnes jsem již bez AD několik měsíců. Takže nedělej si ještě větší psychickou závislost na lécích, ale zajdi za psychiatrem, ať Ti doporučí dobrého psychologa, autorelaxaci, různé druhy terapíí- je těch možností spousty.... jen polykáním prášku nic nevyřešíš...
Jinak ano, tyhle stavy se objevují i při braní AD, ruku v ruce s terapií je to mnohem snazší a hlavně léčba úspěšnější....

Klubko — 22. 11. 2007 13:29

Ahoj,
já beru AD už od 17ti doživotně. Vyzkoušela jsem asi tři druhy.Amitriptilyn (sračka), Seropram (dobrý,ale slabý), Effectin (drahý), Argofan (užívám  nyní).Ale samozřejmě na každý typ deprese nebo fobie je něco jiného.Jinak na začátku pomohou,ale určitě je dobré nabrat je jako spásu.Ony pomohou od toho nejhoršího,ale přeci je tě může něco rozhodit, depresivní lidé jsou více citlivý na změny. Tak určitě je dobré chodit na psychoterapii,na skupinu.Vypáči doporučení od psychiatra, pak ti to bude hradit pojišťovna,pokud s ní má psycholog smlouvu. 2x do měsíce to hradí pojišťovna 100%. Od nového roku se neví přesně. Neboj, nikdo tě neodsuzuje. Stavy,kdy jsem nemohla vstát z postele týden,netož se umýt,to znám.... je blbé říkat,vzchop se,musíš se snažit.Jestli je v tvých silách, tam dojít,tak doporučuji.
Já vím ten podzim, ta tma. Zkus se někdy třeba vypravit i do solárka,zda ti to nedělá zle.Přeci jen to umělé světlo a sluníčko ,trošičku pomůže.
Držím palec.

ellipses — 22. 11. 2007 13:56

Je moc prima vedet, ze v tom nejsem sama a ze ta hruza co prozivam je mozna i normalni.
Beru Efexor 75 zpocatku a nyni + 37,5 mg, to mi psy pridal pri prvnich krizich. Milo jine to byla treba krize z toho, ze nas pes nebyl na vystave prvni ale az druhy. Ted je ta krize mnohem horsi. Na druhou stranu bych rekla, ze se mi zmirnila socialni fobie. Driv jsem jednala hned agresivne, v sebeobrane samozrejme, v neopodstatnene sebeobrane, skoro nikdy a s nikym jsem nemluvila, ted dokazu aspon pozdravit lidi, ktere znam.
Jinak beru Beomazepam, s tim mam dobre zkusenosti, prestavam se v noci budit hruzou ze jsem zaziva pohrbena, nebo ze ve spanku umru. Prestala jsem mit i pocit, ze me nekdo sleduje. Furt to ale neni ono. Neco tomu chybi.
Psychoterapii mam osteropolarni nebo jakou, tak nejak je odborny nazev, ale jsme na samem zacatku. navic se vubec nevimm, proc jsem se do takoveho stavu dostala

Račice dračice — 22. 11. 2007 14:00

Klubko napsal(a):

Ahoj,
já beru AD už od 17ti doživotně. Vyzkoušela jsem asi tři druhy.Amitriptilyn (sračka), Seropram (dobrý,ale slabý), Effectin (drahý), Argofan (užívám  nyní).Ale samozřejmě na každý typ deprese nebo fobie je něco jiného.Jinak na začátku pomohou,ale určitě je dobré nabrat je jako spásu.Ony pomohou od toho nejhoršího,ale přeci je tě může něco rozhodit, depresivní lidé jsou více citlivý na změny. Tak určitě je dobré chodit na psychoterapii,na skupinu.Vypáči doporučení od psychiatra, pak ti to bude hradit pojišťovna,pokud s ní má psycholog smlouvu. 2x do měsíce to hradí pojišťovna 100%. Od nového roku se neví přesně. Neboj, nikdo tě neodsuzuje. Stavy,kdy jsem nemohla vstát z postele týden,netož se umýt,to znám.... je blbé říkat,vzchop se,musíš se snažit.Jestli je v tvých silách, tam dojít,tak doporučuji.
Já vím ten podzim, ta tma. Zkus se někdy třeba vypravit i do solárka,zda ti to nedělá zle.Přeci jen to umělé světlo a sluníčko ,trošičku pomůže.
Držím palec.

Klubko, zajímalo by mě jak můžeš vědět, že je to doživotní??? Já byla taky ve stavu, kdy jsem myslela že to bude "doživotně", ale nakonec jsem to zvládla za 3 roky:) Neříkám, že se k nim někdy třeba nevrátím...ale tak jednoznačný soud?? Teda samozřejmě nevím, co Ti přesně je....ale myslím, že antidepresiva nejsou doživotní záležitostí, resp. nemusí být!!

Jinak já brala nejdřív Zoloft - ale byla jsem totálně mimo sebe, tak mi to po týdnu vysadili - bylo to na mě silné,pak jsem brala Coaxil, nejprv 3x denně, pak 2x.

Slavek17 — 22. 11. 2007 14:05

Holky, četl jsem jednu knížku, kde autorka (američanka) popisovala, jak se dověděla, že
na psychiatrii leží její kamarádka - s totálně rozhozenou rovnováhou...

Vyslechla ji a "naordinovala" jí následující postup: Nekouřit, nekafovat (prostě vynechat všechny
drogy) a taky radikálně omezit cukr - ten jednak člověka vyhodí z glykemické rovnováhy a pak
taky podle její teorie (možná na tom něco bude) prý cukry požírají v těle vitamíny B-skupiny, které
jsou právě pro pohodu a vyrovnanost prý velice důležité !!!

Nezaškodí navíc užívat nějaký ten B-komplex. Za zkoušku to stojí, ne?

venuše — 22. 11. 2007 14:05

Efexor jsem taky brala, dokonce 150mg, vubec mi nepomahal, tak jsem ho vysadila a ani jsem nezpozorovala nejakou zmenu. No a to rikaji, ze efexor je nejlepsi antidepresivum. Ted jsem bez antidepresiv, diky terapii to zvladam lepe nez s praskama.

venuše — 22. 11. 2007 14:06

B-komplexem se taky obcas "dopuju". Rozhodne neni na skodu, obzvlast ted v zime.

Slavek17 — 22. 11. 2007 14:08

Venuše, a proč teď v zimě více než jindy?

:co:

No, je fakt, že mi zase začalo cukat ve víčku... třeba to zabere ... ;o))
Taky lze dodat tělu více magnézia... prý celkově zklidňuje...
:jojo:

Hezké dopoledne!!!

Slavek17 — 22. 11. 2007 14:14

Vůbec se mi MOC líbila kniha "Pryč s kyselostí" - napsal ji nějaký německý MUDr. a jsou v ní popisované zdravé životní zásady, které JSOU v souladu s tím, co jsme se už o zdravé životosprávě dověděli - přesto je tam mnoho informací navíc... prý díky nim máme šanci na dlouhý věk a zdravý život v plné svěžesti!

:supr:

Račice dračice — 22. 11. 2007 14:14

Slavek17 napsal(a):

Venuše, a proč teď v zimě více než jindy?

:co:

No, je fakt, že mi zase začalo cukat ve víčku... třeba to zabere ... ;o))
Taky lze dodat tělu více magnézia... prý celkově zklidňuje...
:jojo:

Hezké dopoledne!!!

Neb na deprese je dobré sluníčko, to každý depresivní člověk ví:) a na podzim je brzy tma a toho slunce taky nic moc není....

Jinak dobrý typ:), nejsem kafař (vypiju tak 3 do měsíce), jsem zapřísáhlý nekuřák, vitamíny jím denně, o
B vitamínech jsem byla taky informována, takže speciálně takové, ale antidepresiva při úzkostné poruše, soc.fobii a nestabilních emocích, prostě třeba dočasně potřebuješ. Není deprese jako Deprese....

ellipses — 22. 11. 2007 14:14

Slavek17 napsal(a):

Holky, četl jsem jednu knížku, kde autorka (američanka) popisovala, jak se dověděla, že
na psychiatrii leží její kamarádka - s totálně rozhozenou rovnováhou...

Vyslechla ji a "naordinovala" jí následující postup: Nekouřit, nekafovat (prostě vynechat všechny
drogy) a taky radikálně omezit cukr - ten jednak člověka vyhodí z glykemické rovnováhy a pak
taky podle její teorie (možná na tom něco bude) prý cukry požírají v těle vitamíny B-skupiny, které
jsou právě pro pohodu a vyrovnanost prý velice důležité !!!

Nezaškodí navíc užívat nějaký ten B-komplex. Za zkoušku to stojí, ne?

Piju jedno kafe za den (obcas), nekourim, misto cukru mam radsi kus rizku a uzivam cele Centrum, ne jenom B komples.
a ted jsem zvedava, pane doktore, co mi zzakazete.  :vissla:
Delam si legraci. Alespon se o to snazim.

ellipses — 22. 11. 2007 14:17

Asi nejhorsi fakt je, ze si pripadam jako blazen. Jako mimozemstan a absolutne neschopna byt v necem alespon normalne prumerna. Paradoxem je, ze pred sebevrazdou me brzdi prave chronicky strach ze smrti a z bolesti.

Slavek17 — 22. 11. 2007 14:21

Nakonec, ani přes všechny ty zdravé zásady nemáme zaručenu skvělou kondici....
Když není dostatek pohybu, nemůžeme se divit, že nás tuhle píchne a támhle dloubne?!
:storstark:
Takže nejlepší je žít i aktivním životem - nejlépe s partou skvělých lidiček si chodit zahrát
občas volejbálek anebo jít si zaplavat v bazénu...
Pak dáte sprchu a po cestě domů nějaké to pivko....
(a to by v tom byl čert, abychom ty depky nezahnaly?!!!)

:) :D :lol: :P :supr: ..... :jojo:

Račice dračice — 22. 11. 2007 14:35

Slávku, já se z Tebe picnu:lol::cool:  Já měla dostatek pohybu vždycky dost, ale máš v životě takové situace, na které Tvůj recept prostě nefunguje...
Ale jo, na depky jako takové, to souhlas:supr:, j

adra — 22. 11. 2007 14:35

jo,znala jsem jednoh  takového jak píšeš SLávku..aktivní odpočinek, zdravá vyýživa, nekouřil, nepil........a v 52ti letech dostal mrtvičku..a byl pryč... :-(((
to jen tak na okraj...že by mě zajímalo v čemže ta dlouhověkost asi je...:co:

taurus — 22. 11. 2007 14:40

Hyoscyamus niger  napsal(a):

No nevím - osobně mám nejhorší stavy právě na jaře a pak v létě, když toho slunce je hodně - ale to bude asi něčím jiným. Tohle, co je venku teď, mi vyhovuje nejlépe, a taky to, že za světla se prakticky nedostanu ven.

Taky mi jaro a leto nedela nejlip...a to na deprese  docela trpim.

Klubko — 22. 11. 2007 14:41

Račice dračice napsal(a):

Klubko napsal(a):

Ahoj,
já beru AD už od 17ti doživotně. Vyzkoušela jsem asi tři druhy.Amitriptilyn (sračka), Seropram (dobrý,ale slabý), Effectin (drahý), Argofan (užívám  nyní).Ale samozřejmě na každý typ deprese nebo fobie je něco jiného.Jinak na začátku pomohou,ale určitě je dobré nabrat je jako spásu.Ony pomohou od toho nejhoršího,ale přeci je tě může něco rozhodit, depresivní lidé jsou více citlivý na změny. Tak určitě je dobré chodit na psychoterapii,na skupinu.Vypáči doporučení od psychiatra, pak ti to bude hradit pojišťovna,pokud s ní má psycholog smlouvu. 2x do měsíce to hradí pojišťovna 100%. Od nového roku se neví přesně. Neboj, nikdo tě neodsuzuje. Stavy,kdy jsem nemohla vstát z postele týden,netož se umýt,to znám.... je blbé říkat,vzchop se,musíš se snažit.Jestli je v tvých silách, tam dojít,tak doporučuji.
Já vím ten podzim, ta tma. Zkus se někdy třeba vypravit i do solárka,zda ti to nedělá zle.Přeci jen to umělé světlo a sluníčko ,trošičku pomůže.
Držím palec.

Klubko, zajímalo by mě jak můžeš vědět, že je to doživotní??? Já byla taky ve stavu, kdy jsem myslela že to bude "doživotně", ale nakonec jsem to zvládla za 3 roky:) Neříkám, že se k nim někdy třeba nevrátím...ale tak jednoznačný soud?? Teda samozřejmě nevím, co Ti přesně je....ale myslím, že antidepresiva nejsou doživotní záležitostí, resp. nemusí být!!

Jinak já brala nejdřív Zoloft - ale byla jsem totálně mimo sebe, tak mi to po týdnu vysadili - bylo to na mě silné,pak jsem brala Coaxil, nejprv 3x denně, pak 2x.

Byla jsem na speciálním vyšetření na neurologii. Netvoří se mi dostatečná zásoba serotoniu v mozku,proto u mě dochází k častým výkyvům a propadům do deprese... Takže je lepší brát celý život (mimo těhotenství) určitou dávku antidperesiv. Než při nějakém silnější výkyvům ty antidepresiva střídat nebo znovu nasazovat.....TAK VERDIKT.

taurus — 22. 11. 2007 14:41

adra napsal(a):

jo,znala jsem jednoh  takového jak píšeš SLávku..aktivní odpočinek, zdravá vyýživa, nekouřil, nepil........a v 52ti letech dostal mrtvičku..a byl pryč... :-(((
to jen tak na okraj...že by mě zajímalo v čemže ta dlouhověkost asi je...:co:

Presne to samy byl muj deda. Zil velmi zdrave a nakonec umrel na rakovinu v pomerne nizkem veku. Ale pry se hodne trapil, takze na tom psychicky nebyl nejlip.

Klubko — 22. 11. 2007 14:45

Slavek17 napsal(a):

Nakonec, ani přes všechny ty zdravé zásady nemáme zaručenu skvělou kondici....
Když není dostatek pohybu, nemůžeme se divit, že nás tuhle píchne a támhle dloubne?!
:storstark:
Takže nejlepší je žít i aktivním životem - nejlépe s partou skvělých lidiček si chodit zahrát
občas volejbálek anebo jít si zaplavat v bazénu...
Pak dáte sprchu a po cestě domů nějaké to pivko....
(a to by v tom byl čert, abychom ty depky nezahnaly?!!!)

:) :D :lol: :P :supr: ..... :jojo:

prosím te, Slávku ,až budeš někdy jednat s opravdu psychicky nemocným člověkem,tak mu neříkej ať si dojde na volejbal a vezme si B-komplex. Vím, že to myslíš dobře,ale ono to bez těch antidepresiv někdy fakt nejde. Občas tě jen nějaký zázrak zastaví vrazit s kudlu do břicha a kolik jich to už úspěšně provedlo.
Fakt není deprese jako deprese a počet káv za den na tom nehraje roli.
O.K.:kapitulation:

KALIK — 22. 11. 2007 14:48

Podle mě může s depresemi pomoci jedině odborný lékař a tady nemá cenu se vůbec ptát.

Jaruna — 22. 11. 2007 14:52

Tak se hlásím do klubu depresáků - beru seropram, byla jsem na tom docela dobře, ale teď už aspoň 14 dní jsem na dně. S kafem i s cigaretama jsem přestala, protože jsem tak vyklepaná, že už ani na to nemám chuť. Nejradši bych někam zalezla a chcípla... Jo k psy jdu příští týden, takže musím vydržet, ale už ani žádný zázrak nečekám. Nejhorší je, že rozumem vím, že je to v hlavě, ale teď si prostě nedokážu poručit a sebrat se. Tak jsem se z toho aspoň trochu vypsala. Že mi někdo poradíte, v to ani nedoufám...

Klubko — 22. 11. 2007 14:53

ellipses napsal(a):

Asi nejhorsi fakt je, ze si pripadam jako blazen. Jako mimozemstan a absolutne neschopna byt v necem alespon normalne prumerna. Paradoxem je, ze pred sebevrazdou me brzdi prave chronicky strach ze smrti a z bolesti.

Nejseš mimozemšťan. to že sedneš k netu,napíšeš o problému je úspěch, že jdeš za lékařem! Já ležela půl roku na psychiatrii a nevěděla, že nějaký net vůbec je a dojí k němu,najít nějaké stránky,to byl nadlidský úkon.
Jsi nemocná, stejně jako ostatní mají zlomenou nohu.Jen ta zlomená noha u ostatních nevyvolává takový údiv,jako psychicky nemocný člověk.Tam je podvědomě furt  tlačno do mysli, že ten člověk je špatný. blbost.Klid.
Jinak k dávkování.Nemám fobii,ale endotení depresi. A já beru i teď 150 mg a když je ještě zle + 75 mg Effectinu což je určitě větší dávka než máš ty.Ale znovu opakuji  nejsem doktor,nevím do jaké řady spadají ty tvoje antidepresiva,takže nemohu výši dávkování určit.

Jinak že pejsek byl na výstavě druhý. No tak to je borec,ne?.))) Já mám taky papíráka ,a musel být vyřezen z chovu a taky se svět nezboří. Hlavně,jestli je s ním legrace.
Měj se a směj se:)))

Majja — 22. 11. 2007 14:56

Ahoj ellipses, mně se líbí ta věta pana doktora, že léky za tebe tu změnu neudělají. Můžou ti jenom pomoct zmírnit úzkost a depresi. Nemůžeš chodit na terapii častěji? Já jsem brala Citalec a Zoloft, po Zoloftu mi ale bylo špatně od žaludku a připadala jsem si po něm jako tupec. Jinak nevím, taky bych radila nezavírat se v bytě, ale asi je to těžký, pokud nemáš vyloženě depku, ale sociální fobii. K těm krizím... každý máme něco, já se zase neumím vžít do toho, že bych se hroutila z něúspěchu svého pejska na výstavě.  A můžu se zeptat, kolik ti je, jestli to není tajný? Jinak přeju ať je líp :)

ellipses — 22. 11. 2007 15:14

Klubko napsal(a):

ellipses napsal(a):

Asi nejhorsi fakt je, ze si pripadam jako blazen. Jako mimozemstan a absolutne neschopna byt v necem alespon normalne prumerna. Paradoxem je, ze pred sebevrazdou me brzdi prave chronicky strach ze smrti a z bolesti.

Nejseš mimozemšťan. to že sedneš k netu,napíšeš o problému je úspěch, že jdeš za lékařem! Já ležela půl roku na psychiatrii a nevěděla, že nějaký net vůbec je a dojí k němu,najít nějaké stránky,to byl nadlidský úkon.
Jsi nemocná, stejně jako ostatní mají zlomenou nohu.Jen ta zlomená noha u ostatních nevyvolává takový údiv,jako psychicky nemocný člověk.Tam je podvědomě furt  tlačno do mysli, že ten člověk je špatný. blbost.Klid.
Jinak k dávkování.Nemám fobii,ale endotení depresi. A já beru i teď 150 mg a když je ještě zle + 75 mg Effectinu což je určitě větší dávka než máš ty.Ale znovu opakuji  nejsem doktor,nevím do jaké řady spadají ty tvoje antidepresiva,takže nemohu výši dávkování určit.

Jinak že pejsek byl na výstavě druhý. No tak to je borec,ne?.))) Já mám taky papíráka ,a musel být vyřezen z chovu a taky se svět nezboří. Hlavně,jestli je s ním legrace.
Měj se a směj se:)))

To ze jsem vylezla po dvou dnech z postele je obrovsky uspech. Travila jsem je prakticky schovana pod perinou. Effectin je uplne stejna skupipna jako Efexor; je tam jenom nejakej malej rozdil. Davka je to vetsi; ale me fakt spis pomaha ten Bromazepam nez ten Efexor.
Nemoc je to strasna v tom, ze to ostatni neberou. Radsi to ani nikomu nerikam. Vzdalena sestrenice mela taky depresi z nestastne lasky a kdyz spollikala prasky, mati o ni mluvila jako i debilce, ktera samou blbost nevi, jak by se predvedla. Jsem proto rada, ze se muzu sverit tady vam, a ze me nekdo aspon trochu chape.
Manzel je absolutne mimo, je moc hodny, byl se u psy na me i ptat, ale nejak plne nechape, co mi je a dava to za vinu sobe. Jinak ale tvrdi, ze se se mnou musi znovu ucit zit, protoze prasky ze me udelali ze dne na den nekoho naprosto jineho. Jinak moje deprese je  melancholicka deprese se socialni fobii a komplikovana agresivnimi skraty. Ktere uz nastesti z vetsi casti odezneli

ellipses — 22. 11. 2007 15:21

Majja napsal(a):

Ahoj ellipses, mně se líbí ta věta pana doktora, že léky za tebe tu změnu neudělají. Můžou ti jenom pomoct zmírnit úzkost a depresi. Nemůžeš chodit na terapii častěji? Já jsem brala Citalec a Zoloft, po Zoloftu mi ale bylo špatně od žaludku a připadala jsem si po něm jako tupec. Jinak nevím, taky bych radila nezavírat se v bytě, ale asi je to těžký, pokud nemáš vyloženě depku, ale sociální fobii. K těm krizím... každý máme něco, já se zase neumím vžít do toho, že bych se hroutila z něúspěchu svého pejska na výstavě.  A můžu se zeptat, kolik ti je, jestli to není tajný? Jinak přeju ať je líp :)

ahoj Majjo asi mel pan doktor pravdu, navrhoval mi nejakou dotekovou terapii. Pripadalo mi to uchylne, ale jak jsem zjistila, bude se me dotykat manzel, pod vedenim psy, tak na to asi pristoupim. Vubec nevim jak se to provozuje, ale jelikoz se nevi proc to se mnou tak je, zadny strasny zazitky nemam, proste mi jen ruplo v hlave tak asi ani jinou terapii neni co lecit.
Zaviram ze, protoze proste od kazdeho cekam utok. Od postacky, prodavacky, dokonce i od deti, ale pred tema se zavrit nemuzu. Strasne se bojim. Tak radsi nikamnechodim. I kdyz bych chtela.
Ja se hroutim asi uplne ze vseho. Ten neuspech pejska na vystave jsem vzala tak, ze nejsem schopna udelat nic poradne, nejsem schopna neco dokazat a vzdyckky budu jenom nula, ktera neni schopna niceho.
je mi 33. Ty kristovy leta me nejak vycerpali.

ellipses — 22. 11. 2007 15:24

Jaruna napsal(a):

Tak se hlásím do klubu depresáků - beru seropram, byla jsem na tom docela dobře, ale teď už aspoň 14 dní jsem na dně. S kafem i s cigaretama jsem přestala, protože jsem tak vyklepaná, že už ani na to nemám chuť. Nejradši bych někam zalezla a chcípla... Jo k psy jdu příští týden, takže musím vydržet, ale už ani žádný zázrak nečekám. Nejhorší je, že rozumem vím, že je to v hlavě, ale teď si prostě nedokážu poručit a sebrat se. Tak jsem se z toho aspoň trochu vypsala. Že mi někdo poradíte, v to ani nedoufám...

Jaruno to je strasny, ale je nas tu vic, kteri to zname a z vlastni zkusenosti vime, ze nejake jako "mysli pozitivne, seber se " opravdu nefunguje. Ja to neresim. Kdyz to na me prijde, tak zalezu, zavru; zatahnu rolety a potme cekam az to prejde. V den kdy mam jit k psy je mi vzdycky lip, protoze jdu k nekomu koho zajimam a to mi doda silu se vubec sebrat a jit. a S praskama samozrejme je to taky jednodussi.

Martinka1 — 22. 11. 2007 15:25

ellipses napsal(a):

ahoj Majjo asi mel pan doktor pravdu, navrhoval mi nejakou dotekovou terapii. Pripadalo mi to uchylne, ale jak jsem zjistila, bude se me dotykat manzel, pod vedenim psy, tak na to asi pristoupim. Vubec nevim jak se to provozuje, ale jelikoz se nevi proc to se mnou tak je, zadny strasny zazitky nemam, proste mi jen ruplo v hlave tak asi ani jinou terapii neni co lecit.
Zaviram ze, protoze proste od kazdeho cekam utok. Od postacky, prodavacky, dokonce i od deti, ale pred tema se zavrit nemuzu. Strasne se bojim. Tak radsi nikamnechodim. I kdyz bych chtela.
Ja se hroutim asi uplne ze vseho. Ten neuspech pejska na vystave jsem vzala tak, ze nejsem schopna udelat nic poradne, nejsem schopna neco dokazat a vzdyckky budu jenom nula, ktera neni schopna niceho.
je mi 33. Ty kristovy leta me nejak vycerpali.

Kdo Ti v dětství říkal, nejsi schopná udělat nic pořádně, nejsi schopná něco dokázat a vždycky budeš jenom nula, která není schopná ničeho?
Máma? Nebo táta?
Nechceš zkusit rodinný konstelace?

Jaruna — 22. 11. 2007 15:26

Jo, ellipses, je to přesně tak, bez těch prášků už bych asi byla v lepším případě v léčebně, v horším v márnici...

Klubko — 22. 11. 2007 15:33

Martinka1 napsal(a):

ellipses napsal(a):

ahoj Majjo asi mel pan doktor pravdu, navrhoval mi nejakou dotekovou terapii. Pripadalo mi to uchylne, ale jak jsem zjistila, bude se me dotykat manzel, pod vedenim psy, tak na to asi pristoupim. Vubec nevim jak se to provozuje, ale jelikoz se nevi proc to se mnou tak je, zadny strasny zazitky nemam, proste mi jen ruplo v hlave tak asi ani jinou terapii neni co lecit.
Zaviram ze, protoze proste od kazdeho cekam utok. Od postacky, prodavacky, dokonce i od deti, ale pred tema se zavrit nemuzu. Strasne se bojim. Tak radsi nikamnechodim. I kdyz bych chtela.
Ja se hroutim asi uplne ze vseho. Ten neuspech pejska na vystave jsem vzala tak, ze nejsem schopna udelat nic poradne, nejsem schopna neco dokazat a vzdyckky budu jenom nula, ktera neni schopna niceho.
je mi 33. Ty kristovy leta me nejak vycerpali.

Kdo Ti v dětství říkal, nejsi schopná udělat nic pořádně, nejsi schopná něco dokázat a vždycky budeš jenom nula, která není schopná ničeho?
Máma? Nebo táta?
Nechceš zkusit rodinný konstelace?

Marti pokud má někdo hodně silný deprese,tak konstelace ne. Bavila jsem se o tom se svou psycholožkou.ono to může občas taky vyvolat opak. Ne na vše a ne v každém okamžiku se hodí. Navrhla bych je až akutní fáze přejde. A klidně až po několika sezeních u své psycholožky s manželem.

Martinka1 — 22. 11. 2007 15:36

Klubko napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

ellipses napsal(a):

ahoj Majjo asi mel pan doktor pravdu, navrhoval mi nejakou dotekovou terapii. Pripadalo mi to uchylne, ale jak jsem zjistila, bude se me dotykat manzel, pod vedenim psy, tak na to asi pristoupim. Vubec nevim jak se to provozuje, ale jelikoz se nevi proc to se mnou tak je, zadny strasny zazitky nemam, proste mi jen ruplo v hlave tak asi ani jinou terapii neni co lecit.
Zaviram ze, protoze proste od kazdeho cekam utok. Od postacky, prodavacky, dokonce i od deti, ale pred tema se zavrit nemuzu. Strasne se bojim. Tak radsi nikamnechodim. I kdyz bych chtela.
Ja se hroutim asi uplne ze vseho. Ten neuspech pejska na vystave jsem vzala tak, ze nejsem schopna udelat nic poradne, nejsem schopna neco dokazat a vzdyckky budu jenom nula, ktera neni schopna niceho.
je mi 33. Ty kristovy leta me nejak vycerpali.

Kdo Ti v dětství říkal, nejsi schopná udělat nic pořádně, nejsi schopná něco dokázat a vždycky budeš jenom nula, která není schopná ničeho?
Máma? Nebo táta?
Nechceš zkusit rodinný konstelace?

Marti pokud má někdo hodně silný deprese,tak konstelace ne. Bavila jsem se o tom se svou psycholožkou.ono to může občas taky vyvolat opak. Ne na vše a ne v každém okamžiku se hodí. Navrhla bych je až akutní fáze přejde. A klidně až po několika sezeních u své psycholožky s manželem.

Ale jasně, musí se to konzultovat s psycholožkou... S tím souhlasím. Ale stejně bych to viděla jako problém ve vztahu s rodičema, nebo aspoň podle sebe, kdy pro tátu nikdy nebylo nic dobrý, co jsem udělala - tak si to myslím dodneška... a to mi je skoro stejně jako jí. Prostě starý vzorce se těžko předělávají. Mně konstelace pomohly/pomáhají.

Klubko — 22. 11. 2007 15:37

ellipses napsal(a):

Majja napsal(a):

Ahoj ellipses, mně se líbí ta věta pana doktora, že léky za tebe tu změnu neudělají. Můžou ti jenom pomoct zmírnit úzkost a depresi. Nemůžeš chodit na terapii častěji? Já jsem brala Citalec a Zoloft, po Zoloftu mi ale bylo špatně od žaludku a připadala jsem si po něm jako tupec. Jinak nevím, taky bych radila nezavírat se v bytě, ale asi je to těžký, pokud nemáš vyloženě depku, ale sociální fobii. K těm krizím... každý máme něco, já se zase neumím vžít do toho, že bych se hroutila z něúspěchu svého pejska na výstavě.  A můžu se zeptat, kolik ti je, jestli to není tajný? Jinak přeju ať je líp :)

ahoj Majjo asi mel pan doktor pravdu, navrhoval mi nejakou dotekovou terapii. Pripadalo mi to uchylne, ale jak jsem zjistila, bude se me dotykat manzel, pod vedenim psy, tak na to asi pristoupim. Vubec nevim jak se to provozuje, ale jelikoz se nevi proc to se mnou tak je, zadny strasny zazitky nemam, proste mi jen ruplo v hlave tak asi ani jinou terapii neni co lecit.
Zaviram ze, protoze proste od kazdeho cekam utok. Od postacky, prodavacky, dokonce i od deti, ale pred tema se zavrit nemuzu. Strasne se bojim. Tak radsi nikamnechodim. I kdyz bych chtela.
Ja se hroutim asi uplne ze vseho. Ten neuspech pejska na vystave jsem vzala tak, ze nejsem schopna udelat nic poradne, nejsem schopna neco dokazat a vzdyckky budu jenom nula, ktera neni schopna niceho.
je mi 33. Ty kristovy leta me nejak vycerpali.

Elli.
Ty musíš mít skvělýho manžela, že se chce s tebou znovu naučit žít. Víš kolik jiných chlapů by to zabalilo? Paráda,tak to už je jedna malá výhra v rukávu. Ono je pro příbuzné těžké to chápat. Protože ta svině depka, je tím taky odrovná. To je na ní právě to hrozný, že se většinou netýká jen tebe:(((
Kočko,nebo, a Jaru, ty taky ne!!! Hlavně, holky žádný babský rady. Pěkně ke svému Dr. na psychologii a občas pokud to půjde zkusit nějakou jogu, procházku, knížu, film. Ale to nemusí být hned. Všechno pomalu,krůček po krůčku.
Když jsem se z těch sraček vyhrabala já, jako zracený případ, a docela odolávám, i když jsou taky stavy na kudlu, tak to dokážete i vy. bude to těžší,než u jiných lidí,ale bude. I když je teď před vámi černý tunel a žádné světlo.
Dotyková terapie není špatná. Začni u sebe. Třeba si jen občas pohlaď svoje ruce. Určitě jsou příjemný,jemný a hezký. Klidně jednou, dvakrát denně.

Majja — 22. 11. 2007 15:47

ellipses napsal(a):

Majja napsal(a):

Ahoj ellipses, mně se líbí ta věta pana doktora, že léky za tebe tu změnu neudělají. Můžou ti jenom pomoct zmírnit úzkost a depresi. Nemůžeš chodit na terapii častěji? Já jsem brala Citalec a Zoloft, po Zoloftu mi ale bylo špatně od žaludku a připadala jsem si po něm jako tupec. Jinak nevím, taky bych radila nezavírat se v bytě, ale asi je to těžký, pokud nemáš vyloženě depku, ale sociální fobii. K těm krizím... každý máme něco, já se zase neumím vžít do toho, že bych se hroutila z něúspěchu svého pejska na výstavě.  A můžu se zeptat, kolik ti je, jestli to není tajný? Jinak přeju ať je líp :)

ahoj Majjo asi mel pan doktor pravdu, navrhoval mi nejakou dotekovou terapii. Pripadalo mi to uchylne, ale jak jsem zjistila, bude se me dotykat manzel, pod vedenim psy, tak na to asi pristoupim. Vubec nevim jak se to provozuje, ale jelikoz se nevi proc to se mnou tak je, zadny strasny zazitky nemam, proste mi jen ruplo v hlave tak asi ani jinou terapii neni co lecit.
Zaviram ze, protoze proste od kazdeho cekam utok. Od postacky, prodavacky, dokonce i od deti, ale pred tema se zavrit nemuzu. Strasne se bojim. Tak radsi nikamnechodim. I kdyz bych chtela.
Ja se hroutim asi uplne ze vseho. Ten neuspech pejska na vystave jsem vzala tak, ze nejsem schopna udelat nic poradne, nejsem schopna neco dokazat a vzdyckky budu jenom nula, ktera neni schopna niceho.
je mi 33. Ty kristovy leta me nejak vycerpali.

Tak je fajn, že manžel tě podporuje :) Právě že jsi psala, že jdeč na terapii až za 14 dní, přijde mi to dost dlouhá doba a když ti to pomáhá, tak třeba zkus chodit častěji, pokud to je možný. Asi i tou cestou tam něco v sobě překonáš, přinejmenším jdeš mezi lidi. Chápu, že se ti nechce svoje pocity vysvětlovat lidem, který to asi nevezmou nebo to zlehčujou. Já jsem měla podobný pocity někdy kolem 18ti, ne tedy v takový míře, že bych nemohla vyjít z domova, ale nikomu jsem se s tím nesvěřovala, takže jsem si připadala jako cvok. A k psychologovi jsem se samozřejmě styděla zajít. A co zkusit dát si třeba na den nějakej drobnej úkol? A když ho splníš, tak se nějak pochválíš nebo odměníš, když ho neplníš, tak se svět nepo**  :) Může to bejt cokoli, ale když se člověk překoná tak je to docela fajn pocit.
S konstelacema teda navím, asi je to dost síla a ellipses mi přijde dost zranitelná momentálně.

majkafa — 22. 11. 2007 15:48

Můj muž to taky zabalil. A udělal mi tím obrovitánskou službu. Doteď bych se opírala o něj a zřejmě bych se do konce svých dnů nepostavila na vlastní nohy a nenašla sama sebe. Dík.
Ale bylo to kruté, až nepovedený pokus o sebevraždu způsobil, že mi to DOŠLO. Žee jsem to v sobě změnila. Jsem šťastná.

Damila — 22. 11. 2007 16:18

Holky, holky, to jsou věci! Běžný člověk nemá ani páru o tom, co vůbec je možné prožívat.
Držím vám všem pěsti!

ellipses — 22. 11. 2007 20:48

Holky, ja nevim co to je rodine konstelace? To se resi neco s detma a manzelem?

Martinka1 me nikdo nerikal, ze jsem neschopna v pravem slova smyslu. Me rikali, ze na makani rukama jsem dost lina a na makani hlavou pekne blba. To je otcova oblibena veta jeste dodneska.Ne ze bych se s nim stykala nejak casto, ale pri kazde prilezitosti tuhle frazi rad pouzije. To je asi udel jedinacka. Byt vsude ve vsem automaticky nejlepsi.

Muj manzel je fajn, diky nemu jsem se uz z ledacceho dostala, vzdycky stoji pri me, ale ja ho neobdivuju ani tak za to, ze se uci znova se mnou zit, jako spis za to, ze me snasel a pomahal mi driv, kdyz jsem byla jeste bez prasku. Staral se i o deti, i o domacnost, chodil do prace, varil pral a zehlil, psal s detma ukolly.... pak me doslova za vlasy dotahl k dr ze uz tak dal nemuze (zili  jsme tak rok a pul a ja stale tvrdila, ze je to jen krize ktera prejde) a prasky me zmenili. Se svym prvnim manzelem jsem se kvuli tomu vlastne rozvedla. Nechtela jsem se lecit nekolik let, stale se to zhorsovalo a on ode me utekl k jine, ale to uz je stara historie, ktera me ani netrapi.
Spis vam tu dekuju, ono se cloveku hned ulevi, kdyz si ma s kym popovidat, protoze manzel neni na takove diskuse to nejlepsi, ten je ted momentalne ve stavu souhlasit se vsim aby nebyla scena, brek ze se zabiju nebo rev ze ho nenavidim. Pry si musi zvykat, ze uz se mi muze odporovot. To asi uz nebudu blazen; kdyz se zacina tvrdit, ze snesu odpor :)

ellipses — 22. 11. 2007 20:51

Slavku, maji pravdu, kdysi jsem tak resila "depky" ale ty nemaji s pravou depresi nic spolecneho. Pivo by me zabilo kvuli praskum, ke sportu se nedonutim, protoze i kdyz dokazu resp. jeste pred pul rokem jsem dokazala spat 24 hodin denne, nemyla jsem se, nejedla, neoblekala, odmitala jsem vylezt z postele a byla jsem k smrti unavena a vycerpana, kdo by mel jeste silu na plavani neob volejbalek. A lidi se bojis, tak nemas ani jedineho kamarada.
A nejhorsi na tom je, ze silou vule na tom vubec nic nedokazes zmenit

Martinka1 — 22. 11. 2007 20:53

ellipses napsal(a):

Holky, ja nevim co to je rodine konstelace? To se resi neco s detma a manzelem?

Ne, je to metoda řešení problémů. Koukni na: http://smysl.com, nebo na: http://www.konstelace.info/.

ellipses napsal(a):

Martinka1 me nikdo nerikal, ze jsem neschopna v pravem slova smyslu. Me rikali, ze na makani rukama jsem dost lina a na makani hlavou pekne blba. To je otcova oblibena veta jeste dodneska.Ne ze bych se s nim stykala nejak casto, ale pri kazde prilezitosti tuhle frazi rad pouzije. To je asi udel jedinacka. Byt vsude ve vsem automaticky nejlepsi.

Já nejsem jedináček ale jsem nejstarší ze tří dětí. Takže je to asi i můj úděl :-)

ellipses napsal(a):

Muj manzel je fajn, diky nemu jsem se uz z ledacceho dostala, vzdycky stoji pri me, ale ja ho neobdivuju ani tak za to, ze se uci znova se mnou zit, jako spis za to, ze me snasel a pomahal mi driv, kdyz jsem byla jeste bez prasku. Staral se i o deti, i o domacnost, chodil do prace, varil pral a zehlil, psal s detma ukolly.... pak me doslova za vlasy dotahl k dr ze uz tak dal nemuze (zili  jsme tak rok a pul a ja stale tvrdila, ze je to jen krize ktera prejde) a prasky me zmenili. Se svym prvnim manzelem jsem se kvuli tomu vlastne rozvedla. Nechtela jsem se lecit nekolik let, stale se to zhorsovalo a on ode me utekl k jine, ale to uz je stara historie, ktera me ani netrapi.
Spis vam tu dekuju, ono se cloveku hned ulevi, kdyz si ma s kym popovidat, protoze manzel neni na takove diskuse to nejlepsi, ten je ted momentalne ve stavu souhlasit se vsim aby nebyla scena, brek ze se zabiju nebo rev ze ho nenavidim. Pry si musi zvykat, ze uz se mi muze odporovot. To asi uz nebudu blazen; kdyz se zacina tvrdit, ze snesu odpor :)

Jak to tak čtu, máš ÚŽASNÝHO manžela! Takhle nějak si představuju chlapa, kterej při Tobě stojí, ať se děje cokoliv... :-)

Slavek17 — 22. 11. 2007 21:02

ellipses napsal(a):

Slavku, maji pravdu, kdysi jsem tak resila "depky" ale ty nemaji s pravou depresi nic spolecneho. Pivo by me zabilo kvuli praskum, ke sportu se nedonutim, protoze i kdyz dokazu resp. jeste pred pul rokem jsem dokazala spat 24 hodin denne, nemyla jsem se, nejedla, neoblekala, odmitala jsem vylezt z postele a byla jsem k smrti unavena a vycerpana, kdo by mel jeste silu na plavani neob volejbalek. A lidi se bojis, tak nemas ani jedineho kamarada.
A nejhorsi na tom je, ze silou vule na tom vubec nic nedokazes zmenit

Pokud je to s váma až tak zlý - pak nechápu, jak to můžete řešit tady na BABINETU? - copak jsme odborné lékařské konzilium???
Myslím, že příspěvky, kde se jmenují léky (antidepresíva) by se měly preventivně vymazat, právě proto, aby se lidi nesnažili
léčit sami.

Omlouvám se tímto, že jsem nepochopil vážnost situace a že jsem vůbec něco napsal o vitamínech a sportu
(o nějakém tom pivku ani nemluvě).
:dumbom:

ellipses — 22. 11. 2007 21:14

Slavek17 napsal(a):

ellipses napsal(a):

Slavku, maji pravdu, kdysi jsem tak resila "depky" ale ty nemaji s pravou depresi nic spolecneho. Pivo by me zabilo kvuli praskum, ke sportu se nedonutim, protoze i kdyz dokazu resp. jeste pred pul rokem jsem dokazala spat 24 hodin denne, nemyla jsem se, nejedla, neoblekala, odmitala jsem vylezt z postele a byla jsem k smrti unavena a vycerpana, kdo by mel jeste silu na plavani neob volejbalek. A lidi se bojis, tak nemas ani jedineho kamarada.
A nejhorsi na tom je, ze silou vule na tom vubec nic nedokazes zmenit

Pokud je to s váma až tak zlý - pak nechápu, jak to můžete řešit tady na BABINETU? - copak jsme odborné lékařské konzilium???
Myslím, že příspěvky, kde se jmenují léky (antidepresíva) by se měly preventivně vymazat, právě proto, aby se lidi nesnažili
léčit sami.

Omlouvám se tímto, že jsem nepochopil vážnost situace a že jsem vůbec něco napsal o vitamínech a sportu
(o nějakém tom pivku ani nemluvě).
:dumbom:

neni potreba se omlouvat. Ja tu neresim deprese bez dr ani podobne situace, ja se jen ptam na vse kolem toho a proste si povidame, jasne, ze mame kazda sveho doktora, a proste si vymenujeme zkusenosti, jako na jinych forech.
a vaznost situace z netu leckdy posoudit nejde, tekze se vubec nic nestalo :)

xkisek — 22. 11. 2007 21:15

Také mi přijde, že se všechno dneska řeší práškama. Poslední dobou je mi hodně mizerně- spousta problémů s financema i v osobním životě (možná to souvisí ). Do všeho se musím jakoby vůlí nutit, předepisovat si úkoly a ty pak splnit. A když už ani to nepomůže, spolehlivě zabere fyzická práce -  štípám dřevo nebo kydám hnůj a pak procházky se psem.

Martinka1 — 22. 11. 2007 21:17

xkisek napsal(a):

Také mi přijde, že se všechno dneska řeší práškama. Poslední dobou je mi hodně mizerně- spousta problémů s financema i v osobním životě (možná to souvisí ). Do všeho se musím jakoby vůlí nutit, předepisovat si úkoly a ty pak splnit. A když už ani to nepomůže, spolehlivě zabere fyzická práce -  štípám dřevo nebo kydám hnůj a pak procházky se psem.

To je fakt, ale chápu, že jsou lidi, kteří opravdu nevstanou.
ellipses - nevím jak na tom jsi teď, je pravda, že konstelace nejsou pro lidi, kteří jsou hodně rozhození - ale když by Ti to Tvoje doktorka dovolila, být Tebou, zkusím to. Odkud jsi? (Je důležité vybrat si dobrého lektora).

Jo, vidím, Liberec... můžu doporučit max. z Prahy, už jsem psala odkazy...

Tetamáma — 22. 11. 2007 21:19

Ahoj Ixkisku, kde jsi byla tak dlouho? :hjarta: Já jsem taky v jednom kole. konečně přestavujeme. Jako vždycky v zimě!!!! :kapitulation:

Tetamáma — 22. 11. 2007 21:25

Slávku: lidi co jsou na tom opravdu velmi špatně, tak ti sem nepíšou, protože by to nezvládli. Na druhou stranu, léčit se podle "babských" rad je zvláště u psychických poruch hrozně nebezpečné. :( Dneska je velký výběr psychofarmak, která pomůžou aniž by člověk přitom chodil utlumený jako tělo bez duše. Vím to z vlastní zkušennosti, nebo z téměř vlastní, dcera se léčí již 4. rok a teď to konečně vypadá dost dobře, konečně snad jedna zima bez pobytu v léčebně. :supr:

xkisek — 22. 11. 2007 21:58

Tetamáma napsal(a):

Ahoj Ixkisku, kde jsi byla tak dlouho? :hjarta: Já jsem taky v jednom kole. konečně přestavujeme. Jako vždycky v zimě!!!! :kapitulation:

No problémy, problémy,problémy, už skoro nejsem schopná komunikovat ani po interneru. Přijde mi že už i na babinetu se lidi jen osočují a hádají a toho mám doma dost. Zlatá "němá " tvář.

Tetamáma — 22. 11. 2007 22:12

To nesmíš tak brát, to víš, pohádat se virtuálně je snazší, než tváří v tvář. :reta:  No, problémy mám taky stále, BM mě vykradl naposledy před 14 dny, já už to ale ani tak neberu, kašlu na něj, na vrata jsem dala řetěz a zámek a včera se mi stalo, že jsem se chytila do vlastní pasti, dveře jsem si zaklapla, dole bylo zamčeno, klíče v baráku a já na dvoře. Vypáčila jsem boční stará vrátka kusem železa a šla pěšky 4 km, pak mě zachránila sousedka a odvezla za dcerou do Písku a ta mi půjčila svoje klíče. Na stavbu jsem si vzala půjčku......  :pussa: Dcera má důchod až do roku 2009.

xkisek — 22. 11. 2007 22:32

No hezký, když tě tak čtu tak jsem fakt za vodou, mě BM jen neplatí, naštěstí mě nevykradl. :kapitulation:

adra — 23. 11. 2007 8:03

Milá ellipses...chci Ti jen vyjádřit podporu, čtu Tvoje vlákno od začátku...všechny Vaše příspěvky...a jestli se to tak dá napsat tak je to přinejmenším "zajímavé" - nevím jaké jiné vhodné slovo by se hodilo...
Moc Ti držím pěstičky...a posílám objetí...z toho všeho co jsi napsala tak bych "vypíchla" že mi kdysi taky nebylo příjemné dotýkat se jiných lidí, natož aby se někdo dotýkal mě...dnes je to lepší...ještě jednou :držím pěstičky at to zládáš a zvládneš, jo a Tvuj manžel je muž s velkým M...!!! :pusaa:  - Tobě, pa

Ivana — 23. 11. 2007 8:03

Já se léčím s depresí již osm let, antidepresiv jsem užívala spoustu druhů. Vždy mi na chvíli pomohly, a pak zas propad. V současnosti už asi tři roky beru Serlift a deniban a super - za celou tu dobu jsem neměla ani jedinou ataku. Psychoterapie je také důležitá, ale antidepresiva jsou základ - dodávají serotonin, který depresákům chybí.
Lidé jako Slávek 17 se svými radami jsou směšní. Takhle můžou "léčit" špatnou náladu, ale ne depresi. V depresi nejsi schopen si pomalu zajít ani na záchod, natož na pivo nebo na nějaký sport.

Růža — 23. 11. 2007 8:10

Většina si plete špatnou náladu s deperesí. Kdo to nezažil neví o čem mluví. Souhlasím s Ivanou. Slávku jsi mimo mísu...............

Tetamáma — 23. 11. 2007 8:19

Moji dceru při jedné atace, kdy nejedla nepila a jenom kouřila a koukala do zdi vyváděli 3 saniťáci a měli s ní dost práce. :usch:

Klubko — 23. 11. 2007 8:20

Znovu prosím všechny,kteří radí,aby se lidé s fobiemi,silnou depresí zapojili do práce, šly se psi na procházku, aby se vzchopili,nebo že si pletou špatnou náladu s depresí,tak ať prosím raději čtou jiná fora. Klidně se do mě pusťe,ale toto jsou opravdu rady na ho....o.
Buďte rádi, že tak ty svoje "deprese" vy vyřešíte. To opravdu nevíte o čem ti druzí mluví.Jaké to je opravdu rýt držkou v zemi a nákup jednoho jogurtu a rohlíku je pro vás celodenní práce.....
Neříkám,aby jste "nás" chovali v bavlnce,ale prosím občas hned nesuďte.
Děkuji za pochopení.

ajka.m — 23. 11. 2007 9:04

Ahoj Ellipses, Klubko, posílám :hjarta: , ať to dobře zvládáte.

Kdybych tím neprošla, také bych si nedovedla představit, co to obnáší.
Moc mi pomohla kniha od Jána Praška - Trápí Vás nadměrný stud (aneb jak překonat sociální fóbii).
Postupně, jak už jsem byla schopná se dokopat k činnosti, začala jsem s cvičením jógy Pět tibeťanů.

KALIK — 23. 11. 2007 9:08

Myslím, že původní dotaz zněl na nějaká antidepresiva. Každému je jasné, že s těžkými chorobami se musí člověk obracet na lékaře a není možné tady čekat fundovanou odpověď. Co je tu možné čekat je v podstatě jen podpora v těžkých chvílích.

Nick3594 — 23. 11. 2007 9:22

Ellipses napsal(a):

Mluvila jsem o tom s psy, ale ten tvrdi, ze je to normalni, ze musim sama chtit se zmenit a to ze za me leky neudelaji, ze mi jen pomuzou videt realitu zivota a problemy snesitelnejsi nez jsou.

Tvůj psycholog (psychiatr) má naprostou pravdu. Léky jsou jen taková berlička. Nesháněj další léky a přemýšlej, co se sebou udělat, aby bylo lépe. Před 4 roky jsem brala 3 měsíce antidepresiva, procházela jsem si peklem a říkala si to, co ty: Proč já, co jsem komu udělala, za co mě Bůh trestá..... Pak jsem zjistila, že JÁ musím pohnout ledy, JÁ se musím změnit a JÁ na sobě musím makat, aby se věci změnily k obrazu mému. A ony se změnily :supr:. Takže je třeba se na to podívat z jiného úhlu pohledu: Co můžu udělat sama se sebou, aby se mi změnil život?
Žádné další léky nesháněj, jen tě budou stahovat do hlubší černé díry. Je třeba se postavit na vlastní nohy.....

balonek — 23. 11. 2007 10:51

Slavek17 napsal(a):

Holky, četl jsem jednu knížku, kde autorka (američanka) popisovala, jak se dověděla, že
na psychiatrii leží její kamarádka - s totálně rozhozenou rovnováhou...

Vyslechla ji a "naordinovala" jí následující postup: Nekouřit, nekafovat (prostě vynechat všechny
drogy) a taky radikálně omezit cukr - ten jednak člověka vyhodí z glykemické rovnováhy a pak
taky podle její teorie (možná na tom něco bude) prý cukry požírají v těle vitamíny B-skupiny, které
jsou právě pro pohodu a vyrovnanost prý velice důležité !!!

Nezaškodí navíc užívat nějaký ten B-komplex. Za zkoušku to stojí, ne?

Jó, kdyby to bylo takhle jednoduchý :vissla:

labid — 1. 6. 2016 12:08

Zdravím, taky se přidám k zdejším diskutujícím. Beru už několik let AD, teď Argofan. Pořád jsem bral 75 mg, ale i přes to se u mně každý rok objevila nová epizoda deprese. Zvláštní je, že většinou na jaře nebo časném létě. Tohle období, plného světla, tepla mám nejradši z celého roku, zimu nesnáším a přesto to mám nastavené takhle divně. Nyní jsem po dohodě s mým doktorem zvýšil dávku na 150 mg, za jak dlouho myslíte, že by se to mohlo projevit?
Dál se chci zeptat, neuvažoval jste někdo z vás, že by deprese mohla být přímý následek prodělané boreliozy? Viz. např.
https://www.novinky.cz/zena/zdravi/2377 … cebny.html
Já mám každý rok desítky klíšťat a nikdy jsem se moc nesledoval :-(
Dále bych se chtěl zeptat, jestli jste někdo zkoušel depresi rozehnat sportem a pokud ano, tak jakým a jak se to osvědčilo. Sice momentálně nejsem ve stavu, kdy bych se donutil k čemukoliv, ale spíš se ptám s výhledem do budoucna.
Nyní ještě zkouším pít k Argofanu i čaj z třezalky - vím, že se to nesmí, ale dělám si slabší, tak trochu doufám, že by to mohlo pomoct. Nemáte zkušenost?
Děkuju všem.

vrabčák — 1. 6. 2016 21:36

Labide, a proč právě čaj z l'ubovníka bodkovaného? Patrně snižuješ nebo prostě měníš účinek léku. Nech si poradit v lékárně a určitě si vyber čaj, který se při AD může popíjet.
Ze sportů bych asi volila nejdřív procházky (postupně zvyšovat tempo), běh, jízdu na kole a plavání-z toho já mám největší euforii. :)

Judyna — 1. 6. 2016 21:52

Labide, nemám zkušenosti asi přímo s depresí, ale stavy jí podobné - když už příjdou, tak přesně v době, kdy to trápí i Tebe. Taky do nedokážu pochopit, proč zrovna v tak krásném období.
Já to rozháním jedně sportem, ale nejsem si jistá, jestli to opravdu pomáhá. Možná je to jen takový zvyk - vše to, co psala Vrabčák, mi jindy přináší radsot a uvolnění, proto to tak nějak automaticky provozuju a v těch časech, kdy je mi ouvej. Asi mi nějak pomáhají i rituály - dělat (třeba i mechanicky) to, na co jsem zvyklá. Ale možná by to odeznělo i bez toho. Fakt nevím. Navíc pravou depresi - kdy se prý člověk ani nedonutí vstát z postele, jsem naštěstí nikdy neměla....

Ta třezalka na léky, no nevím, nevím.

helena — 2. 6. 2016 6:46

Ta třezalka na léky, no nevím, nevím.
Ale hlavně že on ví...  "že se to nesmí"... když je "slabší", tak se přece "nemůže nic stát", ne...
Zatím se žádný nežádoucí účinky přeci neprojevily... http://fora.babinet.cz/img/smilies/skurt.gif

jolana89 — 10. 8. 2016 22:10

Neblázněte, já antidepresiva brala chvilku a dost mi to měnilo život. Potom mi kámoška řekla o alternativních věcech, které zabírají. No, a můžu říci, že dnes po 3 měsících jsem šťastná nic neužívám a mám spoustu elánu a radosti ze života.

helena — 11. 8. 2016 7:10

Potom mi kámoška řekla o alternativních věcech, které zabírají. No, a můžu říci, že dnes po 3 měsících jsem šťastná nic neužívám a mám spoustu elánu a radosti ze života.
A co hulíš? Ja chci taky takovej matroš... http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png

Dorka — 11. 8. 2016 17:59

Hel, hele, ty vazne chces podporit dalsi REKLAMU?
Ja po nepritomnosti zadala "posledni prizpevky", a tento, v poradi ctvrtej "zedpoda", vypada furt jako nezajimavej, nebo reklama/evbudouci...!!!
Kurňa, proc ja sem vlastne porad lezu?

helena — 11. 8. 2016 18:57

hele, ty vazne chces podporit dalsi REKLAMU?
Tak tu reklamu na to, nač jsem se ptala, bych fakt chtěla vidět :lol::lol::lol:
Kurňa, proc ja sem vlastne porad lezu?
Protože bez nás nemůžeš bejt, ne :storstark:

Dorka — 11. 8. 2016 19:12

No to je asi svata pravda!!! Nemuzu! Ac bych "tuuuuze" chtela, ja blazen... (Kurnik, proc si tu pisnicku, psanou jak na me, nemuzu odpustit???!!)
... No jo. Neni kazdy den .......

Judyna — 11. 8. 2016 22:44

Já znám taky jednu písničku -

"Travičkááááá zelenáááá, to je naše potěšení,
travičkáááá zelenááá,
to je naše peřina."

helena — 12. 8. 2016 6:58

„Ty studenti jsou dneska fakt chudý, pět jich kouří jedno cigáro a ještě se tomu smějou... " http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png

Dorka — 12. 8. 2016 7:36

Treba to bylo vzácné antidepresivum, ktere fungovalo?... ;)

Dorka — 12. 8. 2016 11:06

Ups, 2x... :dudlik:

Damila — 26. 8. 2016 8:50

helena napsal(a):

„Ty studenti jsou dneska fakt chudý, pět jich kouří jedno cigáro a ještě se tomu smějou... " http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png

Tohle je mooc hezké.:lol:

Dorka — 26. 8. 2016 8:53

Ahoj Dam ;)

Damila — 26. 8. 2016 9:48

Dorka napsal(a):

Ahoj Dam ;)

Ahoj,
jak je?

Dorka — 26. 8. 2016 10:07

Dobry. A ty?

Damila — 26. 8. 2016 10:44

Dorka napsal(a):

Dobry. A ty?

Pořád se něco děje, ale já to nějak potřebuji.

Alzbeta — 15. 9. 2016 9:41

nesmíte si tolik brát. Lidi urcite neotravujete. Je to jakože Váš vnitřní dojem. Kdyby jste nekoho otravovala tak vám to určite rekne. Je skoda se zavírat na tyden doma, kdyz je hezky. Puste si hudbu a bezte se porjít. Kouknout se na pozitivni veci. Doma se v tom budete "uzirat", užirat se nečím, co není pravda. A to Vás neposune. Musite zvednout hlavu a jít :)

Damila — 15. 9. 2016 16:32

Alzbeta napsal(a):

nesmíte si tolik brát. Lidi urcite neotravujete. Jbe to jakože Váš vnitřní dojem. Kdyby jste nekoho otravovala tak vám to určite rekne. Je skoda se zavírat na tyden doma, kdyz je hezky. Puste si hudbu a bezte se porjít. Kouknout se na pozitivni veci. Doma se v tom budete "uzirat", užirat se nečím, co není pravda. A to Vás neposune. Musite zvednout hlavu a jít :)

Alžběto, a to je určeno vlastně komu? Vypadá to jako reakce na něco,ale není jasné na co nebo na koho.

Petuna26 — 16. 9. 2016 13:52

Prosím poradte

již několik let se léčím s depresí, střídají se horší lepší období. Brala jsem Olwexya. Již asi rok jsem měla pocit že přestávají zabírat úplně, často jsem musela sáhnout po lexaurinu a toto konzultovala s lékařkou. je mi skoro 50 let a mám pocit ,že prostě nezvládám už nic.Nutím se do všeho co dělám, nechci mezi lidi, jsem strašně unavená. Několik let mi olwexya zabírala až poslední měsíce ne.
Lékařka mi vyměnila ad za Zoloft, beru týden a je mi ještě hůře. Nedokážu udělat ani základní věci jak jsem unavená a vystresovaná, buší mi srdce a nejraději bych spala.
Prosím je toto možné že mi prostě prášky nesedí.nebo mám počkat?

Damila — 16. 9. 2016 17:36

Petuna26 napsal(a):

Prosím poradte

již několik let se léčím s depresí, střídají se horší lepší období. Brala jsem Olwexya. Již asi rok jsem měla pocit že přestávají zabírat úplně, často jsem musela sáhnout po lexaurinu a toto konzultovala s lékařkou. je mi skoro 50 let a mám pocit ,že prostě nezvládám už nic.Nutím se do všeho co dělám, nechci mezi lidi, jsem strašně unavená. Několik let mi olwexya zabírala až poslední měsíce ne.
Lékařka mi vyměnila ad za Zoloft, beru týden a je mi ještě hůře. Nedokážu udělat ani základní věci jak jsem unavená a vystresovaná, buší mi srdce a nejraději bych spala.
Prosím je toto možné že mi prostě prášky nesedí.nebo mám počkat?

Petuno,předpokládám,že jste s lékařkou mluvily o tom,jak dlouho trvá nástup účinku.kolem tří týdnů.taky nepíšeš kdy a jak probíhalo vysazení venlafaxinu (olwexya).zrovna tohle se totiž vysazuje hodně blbě. Neni divu,ze ti může být hůře. Co psychoterapie,zkoušela jsi?

Jaruska134 — 17. 11. 2016 16:18

Máte někdo zkušenosti s Rivotrilem. Můj přítel ho bere a zatím nevypadá, že by mu pomáhal :(

Damila — 17. 11. 2016 16:27

Jaruska134 napsal(a):

Máte někdo zkušenosti s Rivotrilem. Můj přítel ho bere a zatím nevypadá, že by mu pomáhal :(

Jaruško, mám zkušenost s Rivotrilem, ale není to antidepresivum.
Na co ho bere přítel?

Je to lék proti úzkosti, funguje velmi dobře a rychle, ale je návykový.
Nicméně, zatím nic účinnějšího v léčbě úzkosti, než benzodiazepiny (kam patří i Rivotril) bohužel vymyšleno nebylo.
Na depresi to není, jen to může otupit, utlumit, uspat, možná i přežít nějaké těžké období.

Na mě to působí hodně jako depresogen. A taky s tím jsem moc ospalá a unavená, bez energie, což je asi v mém případě dobře, protože to aspoň nenadužívám, jinak bych nemohla fungovat.

Jaruska134 — 17. 11. 2016 19:56

Damila napsal(a):

Jaruska134 napsal(a):

Máte někdo zkušenosti s Rivotrilem. Můj přítel ho bere a zatím nevypadá, že by mu pomáhal :(

Jaruško, mám zkušenost s Rivotrilem, ale není to antidepresivum.
Na co ho bere přítel?

Je to lék proti úzkosti, funguje velmi dobře a rychle, ale je návykový.
Nicméně, zatím nic účinnějšího v léčbě úzkosti, než benzodiazepiny (kam patří i Rivotril) bohužel vymyšleno nebylo.
Na depresi to není, jen to může otupit, utlumit, uspat, možná i přežít nějaké těžké období.

Na mě to působí hodně jako depresogen. A taky s tím jsem moc ospalá a unavená, bez energie, což je asi v mém případě dobře, protože to aspoň nenadužívám, jinak bych nemohla fungovat.

Děkuju. No on mi tvrdí, že mu to předepsal doktor jako antidepresivum, místo Lexaurinu. Já už jsem z toho také jelen. Lexaurin přece také není antidepresivum. Tak nevím. On po něm teda hodně dobře spí, to ano.

Damila — 17. 11. 2016 21:30

Jaruska134 napsal(a):

Damila napsal(a):

Jaruska134 napsal(a):

Máte někdo zkušenosti s Rivotrilem. Můj přítel ho bere a zatím nevypadá, že by mu pomáhal :(

Jaruško, mám zkušenost s Rivotrilem, ale není to antidepresivum.
Na co ho bere přítel?

Je to lék proti úzkosti, funguje velmi dobře a rychle, ale je návykový.
Nicméně, zatím nic účinnějšího v léčbě úzkosti, než benzodiazepiny (kam patří i Rivotril) bohužel vymyšleno nebylo.
Na depresi to není, jen to může otupit, utlumit, uspat, možná i přežít nějaké těžké období.

Na mě to působí hodně jako depresogen. A taky s tím jsem moc ospalá a unavená, bez energie, což je asi v mém případě dobře, protože to aspoň nenadužívám, jinak bych nemohla fungovat.

Děkuju. No on mi tvrdí, že mu to předepsal doktor jako antidepresivum, místo Lexaurinu. Já už jsem z toho také jelen. Lexaurin přece také není antidepresivum. Tak nevím. On po něm teda hodně dobře spí, to ano.

To asi není psychiatr, ten lékař, co? A má přítel opravdu deprese?

Lexaurin je stejná skupina  léků, jako Rivotril. Možná méně návykový, neboť působí déle.

Nerozumím té medikaci tvého přítele, protože dlouhodobě by neměl být jen na BZD. :/

Jaruska134 — 18. 11. 2016 19:34

Damila napsal(a):

Jaruska134 napsal(a):

Damila napsal(a):


Jaruško, mám zkušenost s Rivotrilem, ale není to antidepresivum.
Na co ho bere přítel?

Je to lék proti úzkosti, funguje velmi dobře a rychle, ale je návykový.
Nicméně, zatím nic účinnějšího v léčbě úzkosti, než benzodiazepiny (kam patří i Rivotril) bohužel vymyšleno nebylo.
Na depresi to není, jen to může otupit, utlumit, uspat, možná i přežít nějaké těžké období.

Na mě to působí hodně jako depresogen. A taky s tím jsem moc ospalá a unavená, bez energie, což je asi v mém případě dobře, protože to aspoň nenadužívám, jinak bych nemohla fungovat.

Děkuju. No on mi tvrdí, že mu to předepsal doktor jako antidepresivum, místo Lexaurinu. Já už jsem z toho také jelen. Lexaurin přece také není antidepresivum. Tak nevím. On po něm teda hodně dobře spí, to ano.

To asi není psychiatr, ten lékař, co? A má přítel opravdu deprese?

Lexaurin je stejná skupina  léků, jako Rivotril. Možná méně návykový, neboť působí déle.

Nerozumím té medikaci tvého přítele, protože dlouhodobě by neměl být jen na BZD. :/

V tom případě jsem z toho také jelen. Jak to z diskuze chápu, tak by neměl být na Rivotrilu ani Lexaurinu, ale na něčem jiném, když to má mít dlouhodobě... Ani nevím, zda mu to předepisuje obvoďák nebo psychiatr - nesmím se zeptat, hnedje oheň na střeše :(

Damila — 18. 11. 2016 19:54

Jaruško, tak v tom případě si do toho asi stejně nedá mluvit, když takto reaguje. Možná má k tomu důvod, třeba se cítí příliš sledovaný, když se o to tak zajímáš.

K té medikaci - nikdo tady neví jakou má dg., jestli to ordinuje praktik nebo psychiatr, tak nějaké dohady ohledně medikace budou asi stejně dost mimo.

Chápu, že máš asi o něj strach, ale pokud sám nebude chtít, nic moc s tím neuděláš. :-(

Jaruska134 — 19. 11. 2016 21:17

Damila napsal(a):

Jaruško, tak v tom případě si do toho asi stejně nedá mluvit, když takto reaguje. Možná má k tomu důvod, třeba se cítí příliš sledovaný, když se o to tak zajímáš.

K té medikaci - nikdo tady neví jakou má dg., jestli to ordinuje praktik nebo psychiatr, tak nějaké dohady ohledně medikace budou asi stejně dost mimo.

Chápu, že máš asi o něj strach, ale pokud sám nebude chtít, nic moc s tím neuděláš. :-(

Máš pravdu, neudělám. A z toho jsem skoro až zoufalá. On se chová děsně. Evidentně nemá ty léky, co by měl mít a hlavně, nechce se o tom vůbec bavit :(
Děkuji za každopádně za poradu :)