Taky to znáte? 12. let manželství skoro za sebou a za tu dobu žádná změna ,spíše vše horší. Jak jsem psala , manželé jsme spolu 12. let a spolu máme 2 děti, on ještě 15 -letýho kluka z prvního manželství. Teď  jsem doma na mateřský a tím se celá situace ještě zhoršila.Vždycky jsem měla podezření , že  je děsně lakomý a sobecký , ale vždycky to jako-by jiná jeho vlastnost  přehlušila. Abych to upřesnila,.. nic si skoro nesmím koupit , ani dětem.Abych  se vždycky bála zeptat , že  naše děti zase něco potřebujou.( Nedej bůh , aby to zas byly boty,nebo zimní bunda)Ne, že by přímo řval , nebo tak něco.ale je tak průhlednej tím svým výrazem, úplně by mě snad chtěl probodnout,a já vždycky  když vidím ten výraz , tak prostě vybouchnu ....Přitom plat má víc než dobrej a já ještě při mateřský si něco přivydělám.A místo toho, abych alespoŇ za ten přivýdělek něco dětem pořídila, tak on ty peníze mi hned vezme a hned je utíká utratit( NAPŘ. velký nákup  v marketu a benzín.) Mě pak nic nezbyde a musím ho poníženě prosit o prachy.Dneska mám narozky, už předem jsem od něj dostala vysavač( Prostě ne něco přímo pro mě , ale sam. pro všechny),a sam. ten nejlevnější,co tam měli....a tak je to se vším.Přitom se mi tudle moc líbili jedny bižu náušnice a on mi radši řek , že mi vůbec nesluší.To pro jistotu , abych je už nechtěla. Už nevím , jak dál.Doma lítám ,jak hadr ,aby všechno bylo v pořádku(NAVAŘENO, UKLIZENO , VYŽEHLENO ATD.A přijde z práce a tváří se jak paša..Určitě chci změnu, ale nevím jak na něj.Abych ho vyhodila z baráku , na to nemám sílu a hlavně děti na něm visí.Ani nevím , jestli je tam nějaká láska, spíš jen hořká pachut .Ještě podotýkám  ,,peníze z mateřský mi choděj na společ, účet a na něj sam. nemám přístup.On vše obstarává ,nákupy atd.a mě nechává na útratu jen pár drobných....Prosím poradte ,co dělat se sobcem a lakomcem.:gloria::)

V první řadě si zřiď svůj účet, když nemáš na jeho přístup. Ale nezdá se mi, že by nákup jídla a benzín bylo utrácení...Proč jsi s ním měla druhé dítě, když od začátku byl takový, jak popisuješ?

Založ si svůj účet a peníze si nech posílat tam,utrácí -li tvůj muž nějaké měřitelné množství (třeba jednu osminu) peněz výhradně pro sebe,utrácej i ty stejný díl svých peněz pro sebe,zbytek jde do rodinného rozpočtu.Má-li taťka novou bundu,je jistě mnohem dražší než dětská nová bunda.A taťka jistě od loni nevyrostl.Vysavač k narozeninám?Dar je možná to ,že bude celoročně vysávat.Jsi-li recesista dej mu k narozkám vařečku ,jako že budeš celý rok vařit.
Nechci tvou situaci zlehčovat,jseš finančně závislá a nesvobodná.Tvůj příjem je ale tvůj a tvé dárečky by měly být taky tvoje.Asi by zíral kdybys vysavač vrátila nebo prodala a koupila by sis ty náušnice,co?

Souhlasím s holkama,
Víš vůbec, kolik máte společných financí na jeho účtu? Chtěla bych to vědět a mít k němu přístup - teda na tvém místě. To se mu samo nebude líbit, tak přednesu své rozhodnutí o vlastním účtu. Na ten bych převedla mateřský příspěvek . Dál bych počkala, až se to usadí .Bude potřebovat trochu času, aby to strávil.

Andělíno, proč jsi to nechala dojít tak daleko? Přečti si něco o SJM - patří tam všechny peníze, které oba manželé vydělají, nemá právo o nich rozhodovat sám. Bude to těžké, ale musíš si s ním o tom promluvit. Nejsi jeho služka, pokud ano, tak moc špatně placená. Budu Ti držet palce, abys našla odvahu a vše si s ním vyříkala, jinak se budeš trápit pořád. Je to přece hrozně ponižující, neustále mu vysvětlovat, na co potřebuješ peníze.  Nedej se, bylo by to čím dál horší, děti porostou a budou mít větší nároky (Ty bys je měla mít také).

Po tolika letech manželství, jak jste si to zavedli -  manžel drží kasu, to bude pro Tebe hodně težký zavádět něco nového. Ale Tebe to evidentně trápí, necitíš se takhle spokojená, připadáš si asi poníženě, nesamostatná a snad i využívaná ... Manžel se k Tobě chová, promiň,  jako feudál ... přivlastní si klidně všechny Tvoje peníze i přivýdělek a ty ho pak musíš pak prosit o korunu jako vazalka..  Nebo si on snad myslí, že bys neuměla sama hospodařít , šetříte na něco ?
Rozhodně si, jak radí holky, pořiď svůj účet a zdůvodni to, že prostě ti takového "hospodaření" nevyhovuje, ponižuje Tě to  a jako samostatná bytost, žijící ve 21. století,  máš právo, abys alespoň s částí svých peněz mohla nakládat po svém. Prostě je to tak nutné pro Tvé duševní zdraví a basta... Postavila bych ho před hotovou věc, na nic bych se neptala a nic s ním dál neřešila. Asi budeš mít doma zkraje peklíčko, ale nedej se, je to pro Tvoje, jak jsem napsala, psychické  ZDRAVÍ, a  Tvoje zdraví by ho mělo přece zajímat, no ne ?

Já se nedávno po 12 letech rozvedla. Můj bývalý muž se choval podobně jako tvůj a nikdy se mi nijak nepodařilo ho přesvědčit, aby mi např. pravidelně nějakou dohodnutou částkou přispíval na domácnost.... (Vysvětlovala jsem rozumně, nekřičela jsem...nic...pokýval hlavou, řekl, že on si to nemyslí a bylo hotovo. Takže jsem třeba na mateřské měla 3 dny do další výplaty, v peněžence 50 a Sunar nebyl.... zatímco on si koupil novou anténu do auta za 300. Že se mě neptal, to ti asi říkat nemusím.... Jj, každý jde tak daleko, jak ho pustíš.

Zaveď si svůj účet, jak radí holky, a snaž se co nejdřív být finančně nezávislá. Umožní ti to lepší rozhodování, co s takovým vztahem dál.

A vážně - každý jde jen tak daleko, jak Ty mu dovolíš. Měl by ti dávat pravidelně nějakou částku na domácnost, Tvoji mateřskou by Ti neměl "přidělovat", patří to Tobě. Já bych se dnes, s mými zkušenostmi, nerozpakovala dát manžela k soudu, kde bych o tu pravidelnou částku na domácnost a na děti, kterou by posílal na můj účet, požádala. Je to možná hrozný, soudit se s vlastním mužem, ale když je tak tvrdohlavý, jiná cesta asi není. Dneska bych to udělala, škoda, že jsem se tehdy nikomu nesvěřila a táhla tu káru dál. Kdykoli jsem víc vydělala, on mi přidal míň, v závěru, kdy už jsem měla pěkný plat, dokonce sem tam vybral z účtu něco z mojí výplaty (on tam nedával nikdy nic, ovšem - moje blbost, že jsem neměla vlastní účet, kam by neměl přístup).

Andělíno, manželé by měli přispívat přiměřeně podle výše svojich příjmů. Co kdybys zbraně proti němu otočila - zařídit si svůj účet, vyčlenit částku na inkaso, nákupy + oblečení pro děti v poměru tvojich příjmů, tu částku mu vrazila do ruky se seznamem co je třeba pořídit a zbytek v poměru k výši svojich příjmů ať doplatí. Zbytek svojich  peněz použiješ podle svojeho uvážení... a nepovolit, nepovolit! Ať zaplatí nájem a inkaso, koupí dětem boty a oděvy, nakoupí potraviny - nenakoupí, nebude jíst...

Zařiď si vlastní účet a nech si mateřskou posílat tam, pak bych dala s manželem řeč, jak si to představuje dál, že tobě tenhle systém velmi nesedí, že si připadáš ponižovaná.

Blbý je, že si to nechala dojít takhle daleko, tyhle věci se majít řešit hned na začátku.

Bety, nevím, jak andělína, ale já bych s takovým přístupem pohořela. Můj BM nejen že by nic nekoupil a sám se najedl jinde (v restauraci, u maminky, u kamarádek), ale ty peníze, co bych mu dala "na domácnost", by klidně utratil pro sebe... :(

To mám taky doma -zatím...Pár příkladů-škoda, že před 10.lety nebyl  Babinet.
Když mi nedával peníze, poradila mi kamarádka, že se dá zajít na  sociální odbor a požádat o pomoc, i když jde o manžela.
Stačilo  se mu o tom zmínit a šlo to-na chvíli. Zřídila jsem si účet svůj, protože an společný dával jen to, co platil, ostatní si nechával vyplatit na ruku a já nikdy neměla přehled, kolik vlastně bere. Vadily mu "lepší "jogurty pro děti, banány-když máme jabka !, k vánocům jsemdostala zlevněnou pánvičku, další rok halenku, ze které vypadl lístek, že byla zakoupena 23.12. v 16,50h. O ceně nemluvím. K únorovým narozkám slíbil napařovací žehličku, kterou jsem si v srpnu koupila za své...Přivydělávala jsem a po 20 letech provozu domácnosti se dvěma dětmi, které už byly mimo domov na školách/velké děti, velké výdaje/ jsem pořizovala nové spořebiče-pračku, lednici, televizi, sporák .On přiznal jen do výše mého platu a nikdy nedal a nepřivydělal korunu navíc.Ještě  si chodil za mnou do práce před kolegyněmi půjčovat...ale nikdo nevěděl,že žiju od výplaty k výplatě a on mi peníze nevrací. Zaplatil inkaso, na které jsem mu do výplaty půjčovala a  pak neměla dětem na obědy.On na sobě ale taky šetřil, dárky nikomu nekupoval-to jsem zachraňovala já pro celé jeho příbuzenstvo. Když jsem už pak neměla, bylo zle, že jsem to řekla. A čím je starší , tím je horší. Vím , proč a na co si šetří, ale to sem teď nepatří.

Andělíno: osamostatni se finančně-svůj účet  to bude chtět určitě, ať máš peníze pro sebe a své děti. Asi -nebo určitě ho nepředěláš, tak se zamysli , jak na něj a pomalu se z toho vyvazuj -krok za krokem. Nechávej si i něco stranou pro radost-ať časem nelituješ. A až budeš vydělávat, hned po mateřské se podle toho zařiď.
Držím palečky!

Ahoj všichni, chci Vám všem moc poděkovat, ani jsem nečekala , že se někdo ozve;)Včera jsem byla úplně na dně , tak jsem jen tak brouzdala po internetu, až jsem narazila na babinet. Je tu spousty podobných osudů a vlastně hodně s tímto tématem souvisejících článků a odpovědí..., připadám si tak trochu moudřejší. Škoda, že nic takového nebylo už před pár lety, ušetřila bych si spousty nervů :gloria:
Ted musím odběhnout . Až malej usne, budu mít chvíli klidu a vrátím se k tématu::kapitulation:

Před těmi 12 lety, byla situace úplně jiná, mateřská mi chodila poštou, takže jsem peníze měla pod kontrolou a jeho peníze byli taky doma ve společným hrníčku,..a měli jsme se rádi.Po nastoupení do práce mi výplata byla taktéž vyplacena na ruku a vše bylo tak nějak v poho.To všechno graduje až ted , co jsem doma s malým,. skoro 2 roky.O tomhle problému jsme se spolu už snad milionkrát bavili a vzápětí i zhádali(on je i cholerik a já si  taky rozhodně nechci nechat kálet na hlavu),chvilku to vždy vypadá slibně , ale jen do doby , kdy ho zas k něčemu potřebuju.Pak je zas na koni a děsně ho to baví.Hlavně nemám řidičák a moji rodiče bydlí daleko a občas je chci samozřejmě vídat.To mi to pak nechá sežrat.Jemu se to mluví , on má rodiče tady u nás na vesnici.(mimochodem u nich doma je to nachlup stejné), proto mu připadá divný , že se mi tenhle model hospodaření a zacházení se mnou nelíbí.O výši jeho výplaty moc nevím , tak zhruba.Vše co máme , jsme si pořídili na splátky a barák ve kterým bydlíme je můj , ale pomalu chátrá..., poněvadž prý na to nemáme.Za to máme na jeho hospodu...je tam tak 20krát v měsíci a k tomu vykouří krabičku a půl cigaret(na to musí být i kdyby na chleba nebylo)...Já mu tohle už snad ani nevyčítám, zvykla jsem si na to , že jsem pořád sama doma .Na druhou stranu ani mi nechybí, když je doma nedá se dýchat.Cítím šílený napětí a úlevu, když odchází.Kdyby to nebyl barák mých rodičů, už dávno bych od něj odešla.Sám odejít a ani rozvod nechce, že prý mě má rád, ale spíš jde o to , že by mu scházela služka a pohodlí.A taky ,že do baráku nacpal spousty peněz a ty by už neviděl.Vím , že musím být rozhodnější a trvat na svým, ale spíš mám strach se mu postavit, a on to moc dobře ví, že ho mám ještě trochu ráda a zase mu ustoupím.Ale s tím novým účtem to hned zítra zařídím, ..at se třeba pose...Ahoj všem a těm co jsou v podobný situaci ,taky držím palce:):co::jojo:

A ještě dodatek..., na dovolený jsme byli vždy jen v tuzemsku , pod stanem(vlastní vaření atd.)Ale co si bohatě dopřává je ta nejnovější elektronika(nový mobil, počítač , kamera, a programy do pc., hry )a co se sexu týká, typický sobec...., jen když jemu se chce a pokud to nestihnu dřív , než on MÁM HOLT SMŮLU:/

To jsi na tom ještě hůř, než jsem myslela. Moje dcera zažila totéž, pití se stupňovalo, přišlo i na násilí. Od tří malých dětí musela do práce, peníze byly nejdůležitější. Myslela, že to musí vydržet kvůli dětem, nakonec utekla i s nimi. To přece není žádný život.

andělína: Držím ti palce. Je to jen o tom, kolik si toho necháš líbit. Dej si otázku, proč ho máš ráda. A zkus odpovědět popravdě. Nakonec třeba přijdeš na to, že se bojíš odsouzení lidí, že si nevěříš, že to bez něj zvládneš ... ale to jsou blbiny ... Nebo mně pomohlo napsat si do jednoho sloupečku, co mi dává chlap, kterýho doma mám a do druhýho to, co bych od chlapa potřebovala. A nebuď skromná. Pak jsem o tom hodně přemýšlela a přišla na to, že jsem s bývalým zůstávala spíš tak nějak z nostalgie (první láska), taky jsem se bála zůstat sama, nevěřila si, že to zvládnu (brzy mi došlo, že už vlastně sama jsem, ač žiju jako vdaná - můj nechodil do hospody, ale domů taky ne, doma moc nepomáhal, byl dost sobec, ale mě se snažil kontrolovat, peníze taky nedával....).... Samostatný účet je dobrý začátek a jak říkám, já bych se dneska nerozpakovala dát k soudu žádost o výživný, jak na děti, tak na sebe a žádost o příspěvek na společnou domácnost. Máš na to totiž nárok. Viz www.juristic.cz  - hledej v sekci Rodinné právo. Když už nic jinýho, aspoň bych mu tím pohrozila. Kdyby nezměnil přístup, šla bych k tomu soudu. Nic ho neopravňuje k tomu, aby sám žil jako král a Tebe a děti zanedbával. Nehledě na to, že to ani není morální a těžko se tomu dá říkat láska, tak je to i proti zákonu.

Eva 36.: Děkuji Ti Evo moc, hodně jsi mi tím pomohla.Asi něco tuší , protože se už tři dny spolu nebavíme, ani nezdravíme .... , od tý doby co mi ani nepopřál k narozeninám, ..já vím dal mi přece ten vysavač , ale ten mi dal už před týdnem(měli ho v akci), ale já bych si úplně vystačila s tím , kdyby mi dal třeba něljaký pometlo , hlavně aby se ke mě ten den choval hezky.Prostě jsme ženy a toužíme po nějaké té romantice, nebo ne? A tohle vůbec nechápe a ještě je uraženej, asi že mu nepadám k nohám...Je mi 33.let a myslím si ,že jsem moc mladá na to žít bez obyčejný slušnosti a bez víry v lásku.Představa , že tohle bych měla snášet ještě třeba dalších dvacet , třicet let ,tak to mi vstávaj vlasy na hlavě:butter:

andělína napsal(a):

A ještě dodatek..., na dovolený jsme byli vždy jen v tuzemsku , pod stanem(vlastní vaření atd.)Ale co si bohatě dopřává je ta nejnovější elektronika(nový mobil, počítač , kamera, a programy do pc., hry )a co se sexu týká, typický sobec...., jen když jemu se chce a pokud to nestihnu dřív , než on MÁM HOLT SMŮLU:/

Ahoj Andělíno, připomínáš mi v něčem moji bývalou kolegyni. Taky má za manžela hroznýho sobce a cholerika, podle mě i psychopata On doma drží kasu a kámoška mu musí dávát celou svoji výplatu a přitom ona vydělá víc než on. Každý den ji čekal u práce a chodil s ní nakupovat, aby věděl, za co utratí. Co si sama na sebe a 2 děti nespíchla, neměla. Nejlevnější kabát nosí snad 5 let. Nikam nesmí chodit, ani s kámoškama do divadla. On je navíc chorobně lakomý a žárlivý. Úplně ji odřízl od její rodiny a přátel, se svoji matkou se mují tajně scházet, takže za ni chodila na chvíli do práce s dárky pro děti. Dárky od mámy raději ani domů nenosila, aby nenadával, že se s vlastní mámou stýká.  Na dovolené nikdy nikde nebyli, jen u jeho rodičů - stejný model. On přitom má nákladného koníčka, modelování letadel - všechny jeho peníze se do toho vrazí, takže kámoška táhne celý chod domácnosti atd.. Ale proč to píšu. Kamarádka bývala holka jak vítr, veselá a společenská a po letech soužití s tím debilem je s ní bázlivý uzlíček nervů.
Není nikdy pozdě změnit svůj způsob života, hlavně se nedej a mysli na to, že Ty jsi paní domu a možná by ses bez něj oběšla. On potřebuje hlavně Tebe, jinak by možná zašel :jojo:

Andělíno, když jsem si dnes přečetla Tvůj příběh, bylo a je mi z toho hrozně smutno na duši. Zároveň mám vztek na všechny chlapy typu Tvého manžela. Musíš s tím něco dělat, je Ti TEPRVE 33 let, moje máma žila s despotou celý život, neměla kam jít a měla s otcem 5 dětí. Když začala po mateřských chodit do práce, dávala mu celou svou výplatu uklízečky, pracovala i v důchodě a dávala mu stála celou SVOU výplatu a celý SVUJ důchod. Každý den dostala příděl na nákup a posléze příděl nadávek že ho CELY utratila.  Na sebe si nekoupila nic, chodila ve starých hadrech, co jsme jí nekoupili my dospělé děti, tak neměla. Oba byli kuřáci, otec kouřil Sparty, mamka si občas mohla koupit Marsky. I to jí vyčítal.  Bylo by toho moc co bych tu mohla napsat, dnes rodiče nežijí, máma umřela v 64 letech na rakovinu, takový život se podepíše nejen na psychice ale i následně na zdraví. Já se celý život těmto typům snažím vyhýbat a stejně je pořád potkávám. Mám dvě děti a žijí s nimi vlastně od počátku sama. Bývalý manžel měl také vzor ve své rodině, jeho otec dával matce na domácnost vždy jen to co uznal za vhodné, nikdy nevěděla kolik vlastně vydělává a vždycky si nechával pro svou osobní spotřebu víc než dával jí pro pětičlennou rodinu. Aby z toho co si nechává pro sebe ušetřil například na dovolenou, dárek pro ženu atd., to nepřicházelo do úvahy. Takový život by čekal i mě, kdybychom se nerozvedli. Moje známost, muž, se kterým jsem se rok scházela a pak začala i s dětmi žít skončila mým odchodem od něj opět ze stejných důvodů. Už po pár dnech společného soužití jsem věděla o čem to opět bude. Věděla jsem, že ikdyž ho mám ráda, respektive jsem zamilovaná, nemůžu v takovém vztahu zůstat. Zničilo by to mě a postupně celou rodinu, děti by trpěly také. Lakota je krom jiných negativních vlastností snad jednou z nejhorších a hlavně ve vztahu, v rodině. Protiví se mi z duše, sama jsem poměrně velkorysý člověk, pro ty které mám ráda udělám první poslední, ale nedělám blbce. Naštěstí jsem vždycky měla práci,to je pravda, ale uskromnit jsme se s dětmi museli vždycky. Mně to ale za ten klid stálo a myslím, že i mým dětem. Starší syn už žije sám, respektive s přítelkyní, právě skromnost se kterou byl vychován mu dopomohla k tomu, že  teď ve svýách 25 letech stojí na vlastních nohách.    Neříkám Ti aby ses rozvedla, ale radu po pravdě nemám. Všechny se Ti tu snažíme pomoct, ale vím že většinou u těchto typů nic nezabírá, alespoň ne trvale. Sobeckost, lakotu - tu má člověk v sobě, to nezměníš i kdyby sis založila sto svých účtů /samozřejmě že pro Tebe je to alespoň pro začátek řešení, protože mateřská je opravdu jen TVOJE, pro děti/. Jak píšeš, dům je Tvůj, takže v podstatě máš obrovskou výhodu , protože máš své zázemí a využij toho. Jsi opravdu ještě hodně mladá, tento vztah, pokud se Tvůj muž nezmění Ti do budoucna spokojenost a klid na duši nepřinese. Spíš naopak, nedej Bože aby Ti ještě přestalo sloužit i zdraví. Toho Tvého upírka,  kterej z Tebe jen saje, a to nejen peníze, ale i energii kterou potřebuješ pro výchovu dětí, upozorni na to, že si i bez něj vystačíš sama, což vystačíš a navíc si budeš moci rozhodovat o financích a o tom co koupíš dětem jen Ty a nikdo jiný. Pokud se změnit nehodlá, vyčísli mu kolik peněz investoval do Tvého domu, řekni mu, že mu to jakmile nastoupíš do práce, tak začneš splácet - což můžete kompenzovat i výživným na děti /moje známá tak vyplácí bývalého manžela z bytu/ . Držím Ti palce, všechny čtyři které mám abys to vyřešila správně - hlavně kvůli sobě. Pokud budeš mít klid v duši Ty, budou spokojené i Tvé děti. Hodně štěstí

Kleo má velkou pravdu hlavně v tom, že jak žiješ dnes Ty, budou žít i Tvoje děti. Moje dcera se dlouho snažila zachovat rodinu, z BM se stal alkoholik, násilník, dával jí o něco víc než na inkaso, na ostatní musela vydělat sama. Odešla pro děti moc pozdě, její dcera si našla úplně stejného, jako byl otec. Ponajali si byt, on volné chvíle tráví v hospodě, když se mu chce, najde si brigádu aby měl peníze. A ona chodí do školy a běhá na brigády, aby vydělala na nájem. Viděla to doma, je na to zvyklá.

Můj nevl. otec také mojí matku omezoval: nelíbili se mu její kamarádky, to že si občas koupila něco na sebe-také si na to vydělala (on pobíral invalidní důchod-a byl celý den doma na gauči), nelíbilo se mu, co s bratrem děláme za povolání, přitom neměl ani maturitu, ale druhým kázal, jak jsou nemožní..., měli jsme oba už své bydlení a jezdili jsme na návštěvu jen kvůli mamce, tak nám naložil práce a pak všechno zkritizoval a řval do nepříčetnosti u každé maličkosti, no hrůza.
U nás dělal chytrého, hlavně co se týkalo naší výchovy (mě bylo 10 a bratrovi 14) a k vlastnímu synovi se nehlásil a platil výživné-asi 400,-.

U takových sobců, tyranů a hulvátů se to stupňuje pomalu, v této fázi oni zkouší, co oběť snese, když si vše nachá líbit (pro klid), tak to bude dělat pořád, takový člověk se NIKDY nezmění, bohužel.

Rozeznáváme násilí fyzické, psychické, sexuální, ekonomické, sociální.

Zaujaly mě  dva články bez nadsázky, asi kdo to neprožil nepochopí:

Pan T. je bohatý podnikatel, který má veliký dům, několik automobilů a bazén. Je ovšem přesvědčen, že za vše, co má, vděčí své tvrdé práci a tomu, že se v mládí uměl bez mnoha věcí obejí a tak ušetřit. Své ženě, paní Z., která nepracuje a stará se o jejich tři malé děti, dává na domácnost čím dál tím méně peněz. Paní Z. musí dělat vše v domácnosti sama, nemá peníze na provoz úplně obyčejných věcí jako je například pračka. Tu manžel prodal se slovy: Valcha je levnější. Paní z. vaří pro sebe a své děti z věcí, které musí vypěstovat na zahradě, nebo nakupovat za minimum peněz. Pan T. nikdy doma nejí. Když paní Z. žádá o více peněz, třeba na nové oblečení pro děti, její manžel jí nadává, že je neschopná hospodyně a někdy ji i bije. Paní Z. nechce manžela opustit, protože ho jejich děti mají rády.

Panu K. je 68 let, je částečně invalidní a žije se svou ženou asi 40 let. Jeho manželka mu dříve zakazovala chodit za přáteli do hospody, poté mu zakazovala chodit ven s tím, že jen utrácí peníze, což nebyla pravda. Panu K. teď manželka znemožňuje opouštět jeho pokoj tím, že mu bere jeho berle, bez kterých se pan K. nemůže pohybovat, zamyká ho v pokoji, pokud chce pan K. svůj pokojík opustit, odmítá mu dát jídlo, sebrala mu všechny jeho knihy, zamyká záchod a ukrývá klíče...pan K. byl ve svém pokoji jednou zavřen bez přestávky tři týdny. O pomoc sám nežádá, stydí se. O tom, jak mu pomoci, se zajímají jeho děti.

andělína napsal(a):

A ještě dodatek..., na dovolený jsme byli vždy jen v tuzemsku , pod stanem(vlastní vaření atd.)Ale co si bohatě dopřává je ta nejnovější elektronika(nový mobil, počítač , kamera, a programy do pc., hry )a co se sexu týká, typický sobec...., jen když jemu se chce a pokud to nestihnu dřív , než on MÁM HOLT SMŮLU:/

Ahoj, Andělíno...
Nežiješ s tím mým -naklonovaným ?
Mně už bude 46 let, byla jsem jedináček a od 6 let bez táty. Rozdala bych se, dokud jsem po letech manželství neotevřela pořádně  oči:Tenkrát se šetřilo, měli jsme půjčky, malé děti, malé platy, k rodičům se nechodilo pro peníze...tak jsem šila, pletla,spravovala, zavářela, zahrádka mně bavila  a manžela to na zahradě chytlo taky. Děti brzo do školky-na vesnici od 2 let/dnes bych od takovýho mrňouska nešla za žádný peníze !!!/Na starosti mou babičku a dědu na chaloupce/oba 80 let/Normální život-tenkrát...
Pak M.začal s bývylým kolegou podnikat, já dál šetřila a protože  jeho firma pořád "začínala", tak se šetřilo dál.Ale pak mi došlo, že po letech jedu v zajetých kolejích, že on je dávno jinde/a to i fyzicky/, že nás s dětmi  večer u televize usměrňuje, že buráky se jedí po jednom a ne po hrstech/koupil je občas on/. Na sobě šetřil-na obutí a oblečení-vždy jsem nějak nakoupila, aby to tu peněženku nebolelo a   on dobře vypadal.Když jsem potřebovala něco já, slyšela jsem: Dyť máš !Kámoška mi říkala: všem pořád kupuješ-a COS KOUPILA SOBÉ? Zeleninu a ovoce  jsme dopěstovali na zahradě/ne, že bych neměla do hrnce/.Manžel si dopřát uměl. Ve městě po vinárnách s kolegy  a kamarádkami.A my s dětmi na něj čekali  a čekali...Hlavně, kydž měl narozky,doma jsem vše připravila já a za své pro jeho pozvané příbuzné a on v restauraci hostil lidi z práce za tisíce/lístek byl v kapse kalhot, které jsem dávala do pračky-nešmejdím/.Rovnátka dětem, tábory, dovolené od mého podniku a tím i za mé peníze, stále na stejnou podnikovou chalupu, kde jsem vařila, vánoce a dárky pro všechny , to v mé režii. Auto se po 10 letech prodalo a jelo se za to slavnostně k moři.
Až jednou : dostala jsem kopanec : To , když  se mi to už nějak nelíbilo a vykřikl na mně: VŠECHNO JE MOJE !
Auto, firma, byt,dům po rodičích/ na kterém mám také podíl-díky jeho babičce./ A v hlavičce se konečně rozsvítilo a začala myslet a konat jinak.On to měl doma totéž: rodina úplná , ale otec  z bývalého statku a TEN velel a dával jen na něco .Pořád se jezdilo k jeho rodičům, k mojí mace na chvilu a už doma jsem musela vědět, kyd pojedem zpátky-měl ješt "něco "nutného. K tetě a sestřenici to už nevycházelo, tak jsem nakonec byla odříznutá od svých známých a příbuzných. Te´d vše těžce napravuji.
Lekla jsem se, že M.mně vyhazuje, ale rozum mi pak říkal, byt je náš  a já nemám milence, od kterého se vracím až večer k dětem do bytu, který je vpořádku, tak co bych já někam chodila ? A zachránila mně část jeho domu po babičce, takže si ty díly vyměníme a měl by být klid.Jenže: Děnně je u milenky, vrací se k nám vyspat, od pátku do neděle nevíme, kde je...,konečně jsem sebrala před půl rokem sílu mu přestat prát a vařit, ať se nají tam, odkud chodí.Slíbil rozvod  , ale nechce se odstěhovat ! Maminka ani milenka ho nechtějí napořád...
Jak jsem  už  Ti psala, zavedla jsem kdysi svůj účet a další kroky, které se mu nelíbily. Nepředělala jsem ho od té doby, ale mám své a jisté...Přestal mně mít rád-tihle panovační manipulátoři, kteří se obklopují jen lidmi , které právě potřebují, mají rádi sebe a dobré pochlebovače, kteří jim mažou med kolem pusy. Dobrá žena  muže chválí, ale když je za co. Oni nemají rádi rebely  a lidi se svým rozumem. Přilepšoval si  i mimomanželsky, hledal stále stejné typy-rozvedené s dětmi -ty zabíraly nejrychleji -naše děti to těžce nesly-hlavně dcera-a teď konečně jedna zabrala....Domů ho nechce, dělá si co  a kdy  chce a jeho má na práci a zábavu, dovolené u moře ap.
Nechci  Tě tímto příběhem strašit a nechci se tu nechat litovat.Jen pro ty, které čtou,aby se poučily z mých chyb.Tenkrát jsem to cítila tak , že to dělám dobře, dnes to vidím jinak. Přestala  jsem teď zachraňovat manželství, děti jsou dospělé-ještě ale nemají rodiny a na svých nohou nestojí.Je mi to moc líto, stálo mě to všechno taky kus zdraví,ale nic s tím nenadělám.Kompaktní rodina dětem  chybí a chybět bude,komunikace vázne všemi směry, ale on má co chtěl-vychovala jsem s ním děti/ já, coby povinné příslušenství k nim/ a teď prý můžu jít..Nic  ho nezajímá, nechce nic slyšet, nemůžu se mu dávno svěřit, poradit se sním,nemám u něj podporu, oporu, pochopení-nejde jen o peníze , a v tomto je  taky sobecký.Ty peníze si  střádá dávno na život s někým jiným v chalupě po babičce /kde žije dalších 7 příbuzných/Bude potřeba celé předělat podle přání nové paní domu. Nám tady  vždy stačilo vše použité-vysavač, lednička po někom, z chylupy vymontované vypínače........A se mnou tam dávno nepočítá-makat jsem tam mohla, ale nic rozhodnout a změnit .Budu tu  v bytě najednou sama , tak se učím podle toho žít-zaplňovat volný čas něčím, co mi udělá radost./a taky tu občas bulím-ale to přejde/
Doufám, že to , Andělíno u  Vás nezajde tak daleko.
Všem se omlouvám za slohovou práci, ale nějak to zs po čase muselo ven..
papa a držím všem ženám sobců palce, aby se nenechaly vydírat.

Milá Mikulenko, děkuji moc za Tvá slova, uf to ale muselo být vyčerpávající.:)Z toho Tvého příběhu mi je ale hrozně smutno, jak si to mohla vydržet? Nabývám čím dál víc pocit , že ty chlapi jsou úplně bezcitný tvorové, něco jako obtížný hmyz , který je hodno zašlápnout !!!!!!!!!!!!. Jediný , co je šlechtí  je ,že bez nich by jsme neměli doma ty kouzelný caparty , na které se pak upínáme , když jsme totálně od chlapů vyždímaný a bez energie a sebeúcty. Neříkám , že jsou všechny stejní , ale bohužel ve svém okolí takových znám dost a dost. Vyrůstala jsem v rodině , kde si můj otec taky myslel , že je pán tvorstva a nad něj nikdo není . Dokud jsme byli malý, nevím -bud jsem to nechápala ,nebo si to nepamatuji .,Spíše v dospívání jsem jsem to pocítila, že něco není v pořádku.U nich to bylo ale daleko horší než u nás, dokonce se máma ani nesměla líčit , nikam chodit  a když šli někam spolu , tak se vždy hrozně opil a zmlátil by všechny , co by se na mamku jen podívali. Nejednou se tak stalo a máma to pak doma odnesla hrůznýma modřinama ..., nám pak vždycky tvrdila , že spadla ze schodů atd. Naštěstí se už rozvedli , ale že to trvalo 35. let Ted mají oba jiné partnery a jsou prý snad spokojení.Nejednou jsem mámu prosila ať od něj odejde , aby se nestalo to nejhorší..., ale měla z něj hrozný strach, tak to prý snášela jen kvůli nám. Nechci v žádném případě udělat tu stejnou chybu ,manžel by mě nikdy neuhodil , to spíž já jeho:dumbom:
Ale tím psychickým trápením , mě pomalu zabíjí.
Ale rozhodně se nenechám , začnu si pomalu také dělat , co budu chtít a nenechám se od něj omezovat.Teď jsem v situaci , že pořád mám ještě nějaké sebevědomí a mám svou práci , mám spousty koníčků, hlavně malování(BEZVADNÝ RELAX), studuju dálkově školu a hlavně mám ty caparty:dudlik:: , kteří jsou u mě na prvním místě a doufám že i já zatím pro ně.Jeho nepotřebuju a třeba to sám vycítí a odejde :tesi
Hlavně díky Vám všem jsem si uvědomila svou cenu,a před sebou ještě dalekou cestu, kterou bych mohla jít svobodně a volně...a hlavně ještě s nějakým rozumem, s ním o něj brzy přijdu.. Děkuji Vám všem za rady , srovnala jsem si tady myšlenky  a  pojmenovala věci pravými jmény, ....a to je taky velký plus.
Mějte se hezky a držím  Vám taky pěsti v tom zápolení s mužskou sebrankou:kapitulation:

Mikulenka, to je hrozne smutné, ale! Život sa ešte nekončí a ešte máš šancu nájsť svoje šťastie, svoje vyžitie  a uplatnenie... Držím ti palce, aby sa ti to podarilo.

Andělíno, Selimo:  dík. BUDE LÍP ...

:jojo: Tuším to obl Wabi Daněk, kto spieva: "Nevadí... zase bude líp".

Ahojky,
1) souhlasím s návrhy holek o zřízení vlastního účtu, to je jediná správná věc ohledně financí

2) udělej si řidičák, a to co nejdřív - auto Tě opravdu "osvobodí", nebudeš na něm závislá. Je to sice trochu dražší záležitost, ale neumím si už představit praktický život bez svého auta. A tradicí u nás je, že každé nově zakoupené auto (tedy to lepší) přebírám automaticky já a manžel si bere to starší "na dojezd".

3) nelíbím se mu s novými náušnicemi? - tak naschle :D  (to bych totiž brala jako náznak toho, že má ke mně dakeko větší (možná skryté) výhrady, než takovou hloupost jako je třeba tvar a cena náušnic). Bižu - to je výhradně moje věc a manžel mi sám vyrobil do koupelny síťku na jejich zavěšení, visí tam asi 150 kusů... Manžel se tomu vždycky jen usměje, už to bere jako "folklór", když zamířím do prodejny s bižu - jde si zapálit cígo, aby mu čekání líp uběhlo.... Nedávno měl bokem 8000, dal mi je na zaplacení očkování naší dcery proti rakovině děložního čípku. Nemůžu se při čtení o lakomých chlapech zbavit pocitu, že bych jaksi neměla důvod s nimi dál pobývat pod jednou střechou...

4) nedokázala bych se v posteli ani setkávat!!! s člověkem, který mě doma nějak výrazně omezuje, natož se s ním milovat. Chlap mi bude dělat ze života peklo a já večer roztáhnu nohy? To snad ne..... :|

5) moc Ti držím palce k vyřešení Tvé situace, myslím, že až nastoupíš do práce, bude Ti určitě líp. Mateřská "dovolená" je velkým mezníkem v soužití partnerů.... Manžel měl kdysi před léty taky pocit, že bych se doma s děckem asi unudila, kdybych po něm neuklízela, ale jsem dobrý doktor :D, velmi rychle jsem ho z takového názoru vyléčila. Ovšem - za pomoci mé tchýně.
Zajímavé je, že už v mládí mi rodiče říkali, že je výhodnější, když holka zůstane v blízkosti rodičů, než by se stěhovala za manželem do "jeho" zázemí. Vzpomněla jsem si na to teď a vidím, že něco na tom opravdu je.

Možná je teď u vás jen špatné období, ale možná bys opravdu měla trošku nastavit jinou laťku vašeho společného nažívání. Uvidíš, že všecko bude fajn! Pa.

andělína: Pracuj krok za krokem na své samostatnosti. Pomalu, ale jistě jdi kupředu a nenech se ničím odradit. Přeju Ti k tomu hodně sil a víry v sebe samotnou :pussa:

No ja to mám podobne. Po hádke tento mesiac si muž shoval peniaze aj kreditku. Naštastie, každý máme svoj účet. Na domácnosť mi nedáva žiadne peniaze. zaplatí rodičom elekktrinu a tf ( bývame u nich) a deťom školku. To niekedy aj ja. Okrem toho mesačne splácam pôžičku. On nie. Kupuje to, čo on uzná za vhodné. Deťom kupuje tiež. lEN MA šTVE TEN JEHO PRíSTUP, žE SA NEOPýTA, čI NIEčO NETREBA KúPIť DO DOMáCNOSTI, VEĎ JA VARíM, TERAZ DARčEKY K VIANOCIAM BUDEME ASI KUPOVAť KAžDý SáM.Neviem si to predstaviť. Už to raz urobila po mesiaci zase dal kreditku a peniaze tam, kde obvykle býva. No neviem ako to dopadne teraz. Som z toho na nervy. Idú vianoce a je pre mňa ponižujúce od neho vypytovať peniaze.

Marsyl, to je ponižující. Neboj se mu to říct. Spočítej mu, kolik průměrně  potřebuješ na domácnost. Asi by si měl přečíst zákon, že peníze vydělané za trvání manželství jsou společné a měli by o nich rozhodovat oba.

Naprosto souhlasím s Itou, ale vždy to bohužel tak nefunguje.Můj bývalý si všechny svoje peníze nechával a navíc jsem musela odevzdávat svou výplatu i s páskou!Pak mi milostivě dával ze SVÉHO 100Kč na den a zaplatil poplatky a nákup na jeden měsíc v obchodě.Pokud jsem pak potřebovala na punčochy nebo na zubní pastu(on ji nepoužíval) tak mi sdělil:Nejsem tvoje banka,když nemáš najdi si ještě jednu práci.Byl to hajzl, naštěstí už je mi ukradenej.

Siva napsal(a):

Naprosto souhlasím s Itou, ale vždy to bohužel tak nefunguje.Můj bývalý si všechny svoje peníze nechával a navíc jsem musela odevzdávat svou výplatu i s páskou!Pak mi milostivě dával ze SVÉHO 100Kč na den a zaplatil poplatky a nákup na jeden měsíc v obchodě.Pokud jsem pak potřebovala na punčochy nebo na zubní pastu(on ji nepoužíval) tak mi sdělil:Nejsem tvoje banka,když nemáš najdi si ještě jednu práci.Byl to hajzl, naštěstí už je mi ukradenej.

Já jen nechápu, jak sis to mohla nechat líbit...

Martinka1 napsal(a):

Siva napsal(a):

Naprosto souhlasím s Itou, ale vždy to bohužel tak nefunguje.Můj bývalý si všechny svoje peníze nechával a navíc jsem musela odevzdávat svou výplatu i s páskou!Pak mi milostivě dával ze SVÉHO 100Kč na den a zaplatil poplatky a nákup na jeden měsíc v obchodě.Pokud jsem pak potřebovala na punčochy nebo na zubní pastu(on ji nepoužíval) tak mi sdělil:Nejsem tvoje banka,když nemáš najdi si ještě jednu práci.Byl to hajzl, naštěstí už je mi ukradenej.

Já jen nechápu, jak sis to mohla nechat líbit...

Marti, to jsem si říkala celé mládí o mé mamce(měla manžela cholerika a despotu), jak si mohla všechno nechat líbit...asi pro klid, že se to časem urovná.Třeba neměla kam jít, byla ve svízelné situaci.

Martinko, taky mi dlouho trvalo, než jsem se naučila správně reagovat na hulvátské chování. Spousta manželů mají každý "svoje" peníze a společně hradí náklady na domácnost. Jednou jsem to taky zažila, přestala jsem vařit, nakupovat, prát, žehlit, uklízet, manžel chodil asi 3 dny na jídlo do hospody a pak to vzdal. Od té doby se nezajímá, na co potřebuji peníze, už se mu nezdá, že utrácím...

Marti,dnes to třeba už taky nechápu,ale 19 let žiješ s tyranem,pokud ses ozvala přišla rána a pořád se to jen stupňovalo,ale tohle se odehrává pouze za zavřenými dveřmi.Nikdo ti nevěří a nikdo ti nepomůže.Musíš ty sama říct dost.

andělína napsal(a):

Taky to znáte? 12. let manželství skoro za sebou a za tu dobu žádná změna ,spíše vše horší. Jak jsem psala , manželé jsme spolu 12. let a spolu máme 2 děti, on ještě 15 -letýho kluka z prvního manželství. Teď  jsem doma na mateřský a tím se celá situace ještě zhoršila.Vždycky jsem měla podezření , že  je děsně lakomý a sobecký , ale vždycky to jako-by jiná jeho vlastnost  přehlušila. Abych to upřesnila,.. nic si skoro nesmím koupit , ani dětem.Abych  se vždycky bála zeptat , že  naše děti zase něco potřebujou.( Nedej bůh , aby to zas byly boty,nebo zimní bunda)Ne, že by přímo řval , nebo tak něco.ale je tak průhlednej tím svým výrazem, úplně by mě snad chtěl probodnout,a já vždycky  když vidím ten výraz , tak prostě vybouchnu ....Přitom plat má víc než dobrej a já ještě při mateřský si něco přivydělám.A místo toho, abych alespoŇ za ten přivýdělek něco dětem pořídila, tak on ty peníze mi hned vezme a hned je utíká utratit( NAPŘ. velký nákup  v marketu a benzín.) Mě pak nic nezbyde a musím ho poníženě prosit o prachy.Dneska mám narozky, už předem jsem od něj dostala vysavač( Prostě ne něco přímo pro mě , ale sam. pro všechny),a sam. ten nejlevnější,co tam měli....a tak je to se vším.Přitom se mi tudle moc líbili jedny bižu náušnice a on mi radši řek , že mi vůbec nesluší.To pro jistotu , abych je už nechtěla. Už nevím , jak dál.Doma lítám ,jak hadr ,aby všechno bylo v pořádku(NAVAŘENO, UKLIZENO , VYŽEHLENO ATD.A přijde z práce a tváří se jak paša..Určitě chci změnu, ale nevím jak na něj.Abych ho vyhodila z baráku , na to nemám sílu a hlavně děti na něm visí.Ani nevím , jestli je tam nějaká láska, spíš jen hořká pachut .Ještě podotýkám  ,,peníze z mateřský mi choděj na společ, účet a na něj sam. nemám přístup.On vše obstarává ,nákupy atd.a mě nechává na útratu jen pár drobných....Prosím poradte ,co dělat se sobcem a lakomcem.:gloria::)

NEPOCHOPÍM, JAK ŽENSKÁ MŮŽE DOVOLIT POSÍLAT PENÍZE NA SPOLEČNEJ ÚČET A NEMÍT NA NĚJ PŘÍSTUP????!!!!

TI PŘESKOČILO ?? KDYŽ TOHLE ČTU, TAK SI ŘÍKÁM, ŽE SI ZA TO,JAK  SE K NIM MUŽSKÝ NĚKDY CHOVAJ - MŮŽOU SAMY !

Martinka1 napsal(a):

[Já jen nechápu, jak sis to mohla nechat líbit...

Na tohle bych měla jednu větu: Chceš ho půjčit ?
Asi by to poznání prospělo oběma. Jenže manipulátor si nehledá povahu sobě rovnou. S tou by se pobili....
Taková dočasná výměna manželek/manželů/ -a JAK  by si třeba někteří vážili toho, co mají doma ... /?/

Mikulenko, správná odpověď  :supr: , to chce ty zkušenosti....

Andělína: "ale je tak průhlednej tím svým výrazem,"

No prosimtě, tak snad víš, proč se musí děckám ty boty koupit, ne? Tak se na jeho výraz prostě vykašli, otoč se a nevnímej ho, prostě se na něho nedívej - neboj, on by na ty xichty neplýtval energií nadarmo; dělá je, protože ví, že Ty z nich máš těžkou hlavu.
Opakuj si "vím, proč mám děcku ty boty koupit". Přece v 21. století, nebo kolikátý se píše... :) nebudeš proboha poslouchat chlapa???? Navíc evidentně takového, který svými hloupými, přízemními názory uzurpuje nejbližší okolí??? :/ To není žádný džentlmen....
Já bych mu ten samý výraz předvedla, kdyby si koupil něco sobě, a že bych tedy byla důsledná!!! :D
Vyhazovat z domu ho nemusíš, ale každopádně by mě aspoň jednou týdně nezastihl doma (bowling s kolegy, masáže, kosmetika, kino, vínko s kámoškou) a zcela určitě by mě nejmíň jednou týdně zastihl doma s maskou na hubě nad časopisem v pohodičce... :D
Jáááák že se snažíš, aby bylo všechno v cajku? PROČ? ;) On se taky snaží? (o tom jsem se tady nějak nedočetla....)
Drž se.

S manipulátorem se dá žít dokud jsi zamilovaná, plně vytížená a nemáš čas přemýšlet , mírná povaha, která se necuká.Jakmile si uvědomíš, že  tě vlastně využívá, že  nejsou práva  a povinnosti  rovnoprávné, začneš se lehce bránit a manipulátor přitvrdí. Začneš přemýšlet o sobě , o své vině-což on v tobě přiživuje-drží Tě na uzdě v citech, penězích i vztazích. Je všude "hezký" a  z Tebe doma si dělá hromosvod-a nikdo o tom nic neví-nikdo by to do něj neřekl. Ta je vlastnost se rozšiřuje plíživě, ale jak se umí mstít, když se konečně  vzepřeš, že už si to nenecháš líbit !Je na Tobě všechno špatné, vše děláš špatně, vše říkáš špatně....jak se bránit  psychickému teroru ?Musíš dál fungovat, nedá se nic dělat.Děti musí do školy, domácnost musí fungovat, v práci musíš být čiperná a dělat jakoby nic-a on ? V pohodě spí, chodí domů, kdy chce, nesmíš o něm nic vědět, nesmíš mu volat, nic si nemůžeš plánovat, natož jemu!nebo  s ním-on už má své jiné plány...a milenku.  Koho zajímá, že nespíš, že  Ti je na bulení na každým kroku? Snažíš se sebe sama přesvědčit, že je to jen úlet, ale pak jet ěch úletů víc, on si nedá říct/ještě ke všemu LEV, který se má pořád jen chválit/. Mlčí, nic nevysvětluje  a jede si po své koleji, hlava nehlava. Chce se rozvádět, ale nemíní odejít, o sobectví a lakomství  už nemluvím. Chodí "domů" od pondělí do čtvrtka spát-do obýváku, od pátka do neděle je "někde". Už si přeju konec toho všeho, ale s ním nehneš-teď zas nic pro to nedělá on. Je to chyba být přizpůsobivá-pro něj, s ním, podle něj....ale to  nebylo na rozvod-říkáš si, že jsou horší věci...Milenky byly kamarádky, to až téď ta poslední je prohlášená za moji oficiální náhradnici.  Má pořád pocit, že mám být trestaná já. Když nemáš rodinu, ve které je opora i rada, tak se lehce udělá chyba nebo necháš i něco plavat a časem se zas jede ve starých kolejích. Ono změnit se z mírného člověka na razantního opravdu potřebuje hodně zkušeností a životních kopanců. Nebo je lepší být sám sebou  a být někomu, kdo není sobec, lakomec a manipulátor partnerkou, u které si bude ten dotyčný vážit, že je to holka do nepohody a nebude ji proto jen využívat ve svůj prospěch ?

Mikulenko, je mi Tě moc líto. S takovým člověkem bych nechtěla zestárnout. Jako otec taky nic moc, když má vlastní program. Zajdi na orgán péče o dítě, zavolají si ho, alespoň uvidíš, na čem jsi. Já bych mu nechala stanovit výživné.

ita napsal(a):

Mikulenko, je mi Tě moc líto. S takovým člověkem bych nechtěla zestárnout. Jako otec taky nic moc, když má vlastní program. Zajdi na orgán péče o dítě, zavolají si ho, alespoň uvidíš, na čem jsi. Já bych mu nechala stanovit výživné.

Kdepak, holka, jsme po 25 letech před rozvodem, který M. coby správný lakomec protahuje, děti jsou vyklepané, dospělé, ale nemají své rodiny-jednou za čas  se mi  vrací dcera a syn je zatím u mně. M. počkal, až se nebudem o výživné muset dohadovat . Taky s ním nechci už zestárnout-nejdřív člověk bojuje a pak , když ho ten milovaný definitivně odkopne, konečně pochopí. A nejvíc je takový manipulátor a sobeček  háklivý na to, když se začneš chovat jako on-když mu nastavíš zrcadlo, aby se viděl. To se mu nelíbí. !!!!
Teď budou citlivé  vánoce , ale ono to už v posledních letech taky nestálo za nic. Když nebyl u ní  osobně, byl tam myšlenkami.
Dětem nikdy nic nedával, nyní se je snaží "koupit"penězi v obálce.

Přeji všem v takové situaci , aby rychleji  prozřely a byly razantnější v konání.  :hjarta:

Mikulenko,
na dálku slyším tu ránu až dopadne na zem ten kámen kterej na svých bedrech roky vláčíš. Na dálku cítím tu nádhernou  úlevu a opojnou svobodu, které ucítíš až zmizne z Tvého života. 
Blbeček.
Nechť si nyní uživá Tvá bývalá kamarádka a oficiální náhradnice.
Vzhůru do života!!!

Mikulenko
Moc Ti držím palce  v dalším životě a samozřejmě úspěšný a pokud možno bezbolestný rozvod.Věřím , že se ve Tvým životě  ještě objeví človíček , který ocení Tvé kvality , které bezesporu máš:)Moc Ti to přeji a věřím , že ještě najdeš štěstí a lásku , kterou si zasloužíš.
Já pokračuji následovně- Při první příležitosti jsem mu to pořádně nandala i s úroky..., když mi pověděl , že nemáme na rozhazování na dárky pro mou rodinu( máma , táta ,dva bratři a od sestry tři malí synovci) a pak následovně mi oznámil , že jeho rodičům se koupí pekárna na chleba..., zůstala jsem jako opařená !Velmi rychle jsem se z toho šoku ale vzpamatovala a na ten tanec asi do smrti nezapomene!Aby mi zakazoval něco koupit mým rodičům , kteří nám vždy dali , co mohli! Akorát , že asi ne tolik , co si představoval...,
Hned nato v pondělí jsem zašla na úřad a vyjednala jsem si svůj ůčet.To asi nečekal a nejdřív nadával , vyhrožoval , pak se omlouval , ale nezapomněl podotknout , že vlastně neví za co ,? pak znovu vyváděl , pak prosil , brečel a když viděl , že se mnou nehne  , tak normálně kapituloval a dneska mi dokonce při odchodu do práce , řekl ahoj.., do tý doby nekomunikoval.Prostě ukázala jsem mu , že  se ho rozhodně nebojím , že se klidně bez něho obejdu. Prostě, že se mnou nebude dál vláčet a se mnou manipulovat. Ted to jen dotáhnout do konce a víc si věřit.!!!!!
Jinak moc děkuji Vám všem za podporu, moc jste mi pomohli.:kapitulation:

andělína napsal(a):

Prostě ukázala jsem mu , že  se ho rozhodně nebojím , že se klidně bez něho obejdu. Prostě, že se mnou nebude dál vláčet a se mnou manipulovat. Ted to jen dotáhnout do konce a víc si věřit.!!!!!
:

Správně ! Držím palce !  :hjarta:

Andělíno, chtělo to velkou odvahu, ale už jsi vyhrála. Většina takových typů si dovoluje, dokud si to necháš líbit. Jinak jsou zbabělí a při prvním odporu sklapnou. Jenže to budou zkoušet dál. Jsou pány tvorstva a nenechají si to jen tak vzít. Moje kolegyně musela ukazovat rozbité punčocháče, aby dostala na nové a dostávala denně na svačinu, vařila z toho, co nakoupil. A nechala si to líbit, bála se ho. Fandím Ti, vydrž.

Andělíno,
moc ti gratuluji k první vyhrané bitvě. Bude jich jistě víc a bůh ví, co s ním nové rozložení sil udělá dále.
V každé případku Ti moc fandím a držím palce.
Mám z toho radost, jako by to byl můj úspěch. No jo, to jsou ty asociace.

andělína napsal(a):

Mikulenko
Moc Ti držím palce  v dalším životě a samozřejmě úspěšný a pokud možno bezbolestný rozvod.Věřím , že se ve Tvým životě  ještě objeví človíček , který ocení Tvé kvality , které bezesporu máš:)Moc Ti to přeji a věřím , že ještě najdeš štěstí a lásku , kterou si zasloužíš.
Já pokračuji následovně- Při první příležitosti jsem mu to pořádně nandala i s úroky..., když mi pověděl , že nemáme na rozhazování na dárky pro mou rodinu( máma , táta ,dva bratři a od sestry tři malí synovci) a pak následovně mi oznámil , že jeho rodičům se koupí pekárna na chleba..., zůstala jsem jako opařená !Velmi rychle jsem se z toho šoku ale vzpamatovala a na ten tanec asi do smrti nezapomene!Aby mi zakazoval něco koupit mým rodičům , kteří nám vždy dali , co mohli! Akorát , že asi ne tolik , co si představoval...,
Hned nato v pondělí jsem zašla na úřad a vyjednala jsem si svůj ůčet.To asi nečekal a nejdřív nadával , vyhrožoval , pak se omlouval , ale nezapomněl podotknout , že vlastně neví za co ,? pak znovu vyváděl , pak prosil , brečel a když viděl , že se mnou nehne  , tak normálně kapituloval a dneska mi dokonce při odchodu do práce , řekl ahoj.., do tý doby nekomunikoval.Prostě ukázala jsem mu , že  se ho rozhodně nebojím , že se klidně bez něho obejdu. Prostě, že se mnou nebude dál vláčet a se mnou manipulovat. Ted to jen dotáhnout do konce a víc si věřit.!!!!!
Jinak moc děkuji Vám všem za podporu, moc jste mi pomohli.:kapitulation:

Hurááá ! gratuluju ! Jen tak díl, nenech ze sebe dělat hadr !

Teda 25,12,18 let a rozvod???no jak to tady tak čtu na vláknech asi je to možný...Ale nechápu to!!!!..
Jsem ráda,že mám manžela normálního a doufám,že se nikdy nebudu muset rozvádět,protože jak říkám,bych ho musela zabít..:dumbom:
Všem vám tady kdo máte problém se svým manželem přeji ,abyste našly toho pravého...:hjarta:

upravuji

Skúte spolu zájsť do poradne...

Dášo, jestli nejsi ochotná tolerovat takové chování až do smrti, připrav se na rozmluvu s manželem. Veď ji klidně, slušně a věcně mu sděl, co si přeješ a nepřeješ, nenech se unést, vytočit apod., buď vstřícná, zeptej se, co i jemu (třeba) vadí na tobě.... a uvidíš. Třeba se věci změní,což bych ti přála, ale nečekám to. A když se nezmění, já bych se klidně rozvedla znovu. Příště bych si dala větší pozor, koho si vybírám. Ale tohle je těžký, když nevíš, co tě k těm hulvátům táhne. Když tohle rozmotáš, tak už na žádnýho nenarazíš ;)

Daso, nevím, proč Ti nevyšlo první manželství, nepotkala jsi teď stejný typ? Taky jsem podruhé vdaná a nikdy jsem nelitovala. Zkus si s ním promluvit, řekni mu, co se Ti v jeho chování nelíbí a že to budeš muset řešit. Pokud si nedá říct (nemyslím, že by se moc změnil), neztrácej čas a netrap se s hulvátem.

ahoj  :dumbom:  :dumbom:

Jestli je z vesnice, tak je to jasné. Žije tak, jak žijí jeho rodiče, generace předtím... Měli jsme tam chalupu a nikldy jsem to nepochopila. Celý den v montérkách, kdyby práce nebyla, tak si ji vymyslí, žádná dovolená... Jediná zábava je tlachání v hospodě a žena tam moc silnou pozici nemá, jinak by se mu smáli, že je pod pantoflem.  Pokud Ti takový život vadí, začni řešit co nejdřív.

On je z města