Dobrý den, ráda bych poprosila o radu. Bydlíme s manželem v domečku na venkově, máme roční dítě a dva "venkovní" hafíky. Rádi bychom si pořídili kočičku. Domácí, "gaučovou". Problém je, že netušíme, jaké plemeno by bylo nejvhodnější. Máme představu přátelského a hravého tvorečka, který se přijde pomazlit a pohrát si, pokud bude mít náladu, ale uvážili jsme i kam jí dát košík, kam se uchýlí, pokud tu náladu mít nebude. Poradí mi prosím někdo?

Já mám doma obyčejnou micinu z útulku. Nechtěli jsme kočku, která by vypadala jako chlupatý polštář a navíc jsme dali domov opuštěnému nechtěnému koťátku. Za "papírovou" bych ji nevyměnila ani za nic. Je hrozně nanáročná - sní, co jí dáme, co se týká srsti, tak ji jednou za čas vykoupu a pokud má náladu, tak se i přijde pomazlit :D

http://www.chytrazena.cz/fotoalbum/doma … -3643.html

Jéé, micinka je nádherná. Nad kočkou z útulku jsme taky uvažovali, ale nevim jestli by netrpěla tím, že by nechodila ven :-/ . O plemenu jsem mluvila spíš proto, že u klasický "miciny" mi přijde jako sázka do loterie jestli bude mít ráda děti nebo ne, kdežto šlechtěný číčy maji k určitým věcem víceméně vrozený dispozice. Nebo ne?

Ta naše byla za celý život venku asi 5x a teď už tam nechce vůbec-bojí se, je tam zima a vlhko... no prostě doma v posteli je nejlépe :jojo: No a co teprve vyhřívat si zadek na topení a koukat z okna!! :) Co se týká plemen a jejich vlastností, tak osobně nemám zkušenosti - všichni v mém okolí mají v bytech klasické miciny...

A myslíš, že by se ta číča dala - jak to říct - na naše dítko navyknout? Nemám strach, že by jí nějak týrala, odmalilinka je zvyklá na naše hafany a ví moc dobře, co si může dovolit a co ne, mimoto pokud nespí, tak je pod permanentním dohledem a jak jsem psala, číča bude mít pelíšek, kde nebude rušená, ale víš známá má kocoura, odmala je s dětma, ale jak ten je ostrej... o hraní nemůže být ani řeč :-/

wocinko a proč nechceš, když bydlíš v domku na venkově, aby kočka chodila ven? :co: To je jedna z největších kočičích radostí... Mám tři britské, kastrované, kocoury, dva modré a jednoho bílého... Mají přesný, noční "courací" režim, (daly by se, podle nich řídit hodinky... :lol: ) Ven chodí "sklápěčkou" v okně (to aby se cítili pořád doma v domě), pravidelně dostávají pipetku za krk, prášky na odčervení a jezdí na prohlídky a na "vitamínovou včeličku". Mazlí se tak, že je to někdy i na obtíž, u všeho asistují a "doma", jsou společně s lidmi, v jedné rodině. Můžeš mít doma kočku a nepouštět ji ven, pak je to, když ta možnost je, ochuzená chuděrka...Když si pořídíš kočku, tak, jako píšeš o psech, "venkovní", není to "člen rodiny"...:butter: ...a ty přijdeš o všechno, co vztah, mezi člověkem a kočkou nabízí... Prostě, když chceš milou a mazlivou kočku, "zdravotně nezávadnou", nemá s tím chození ven, nic společného... jen se o ní, prostě, musíš starat a neváhat investovat do vet. péče a do ostatních věcí, které kočka musí "doma" mít... Košík, je věc, pro kočku zbytečná... Buď je doma a lehne si, kam chce, nebo se urazí... :D Investice do "košíku", který by byl na určitém místě, je vyhození peněz z okna...Stejně tak kočičí WC. Pokud bude moci kočka ven, nepotřebuje WC...na tu funkci, v mimořádných případech, třeba kotěcího věku, či později nemoci kočky, postačí plastová nádoba (lavor, krabice atp.) Pokud ti bude kočka chodit ven, dala bych určitě přednost krátkosrstému plemenu... :jojo: Ale ať tak, nebo tak, nejdůležitější je, z jaké "rodiny" kotě pochází... Co kočka, to jiná povaha a plemenem se dá jen částečně hádat, na povahové vlastnosti... Výběr kotěte je rodinná záležitost a je líp, budeš-li moci v "mateřské rodině" posedět a udělat si obrázek. Kočka "máma" by neměla být bázlivá, zanedbaná a "lekavá"... Nejlepší je, když si vezmeš kotě, které k tobě samo přijde... :jojo: :supr: Říká se, že kotě a kočka též... pozná, že právě ten určitý člověk, jej bude mít rád. Nevím, jak to ví, ale funguje to! Kočka se pak smíří i s takovou "pohromou", jako je přírůstek v rodině, asi právě proto, že to všechno "dopředu" ví... :lol: A vůbec, jestli budeš chtít něco vědět, "majlni"...:lol:

My máme dvě kočičky britky a moje mamka další dvě obyč kočičky, jednu nalezenkyni a jednu si vzala z útulku. Všechny tyhle čtyři kočičky jsou trvale zavřené v bytech a myslím si, že to chudáci nejsou. Zvyknou si na to a naopak ven se bojí. Možná je to i tím, že jsou u nás i u mámy kočky po dvou, tak maj společnost a nenudí se. My ty naše dvě občas vozíme na víkendy k rodičům, kde je pouštíme na zahradu. Kocourek se vždycky nadšeně proběhne tak na dvě hoďky, tomu se to líbí, ale kočičce se ven nijak zvlášť nechce, drží se blízko u baráku a mimo zahradu nejde. Takže si fakt myslím, že pokud jsou kočky zvyklé být zavřené a mají dost podnětů, aby netrpěly nudným životem, tak že jim to nevadí.. Jo a taky si myslím, že je úplně jedno jestli je to kočka papírová nebo nepapírová, z těch našech čtyřech má každá úplně jinou povahu, ale všechny jsou jakž takž mazlivé.. byla bych za to, vzít si nějakou z útulku, tam maj spoustu krásných kočiček a přitom málokterá najde nový domov

Taky mám doma obyč kotě - kocoura.
Jít ven rovná se pro něj naprostá pohroma. Když se mi podaří snést ho z druhého poschodí před dům a neutrpět fatální škrábance, je to výhra. Stejně hned, jakmile mi "uteče" a skočí na zem, peláší zpět ke dveřím, o které se předními packami opře a jakmile jde někdo ven, proklouzne zpět. Rychlostí světla dorazí k mým dvěřím, které začně "podhrabávat". Chová se tak teď, choval se tak i v teplých podzimních dnech, kdy jsem to už zkoušela ho dostat ven. Asi to vzdám... Jediné, co miluje, jsou noční procházky po střeše. Na delší dobu, jak 30 minut ale ještě nezmizel a většinou stejně chodí zkontrolovat, zda jsme mu nezavřeli okno...
Je to nalezenec a tak si někdy myslím, že ho asi tvrdě vykopli z domu a on si to pamatuje.
Jinak souhlasím s Helgou, investice do pelíšku byly vyhozený peníze, v podstatě v něm přebývá jen když je dlouho doma sám a tedy trucuje.
Jo a mazlí se strašně rád. Až mi z toho jeho studenýho vlhkýho čumáčku, který mi s oblibou strká do obličeje nebo do jamky na krku, běhá někdy mráz po zádech. Nicméně každé ráno čeká až se probudím a pak to vypukne, stejně tak večer než usnu. K tomu ještě kdykoliv má přiležitost i přes den, takže jsme oba tak vymazlení, že není důvod k reklamacím :)))

Srdce mě táhne k britským modrým  nebo  mít takového Garfielda! Nějak matně tuším, proč se mi líbí,jsou jako já, pěkně kulaté, lenošivé a k pomilování :cool:

Regi, mě zase nadchla turecká angora, ale když vidím ty peníze, co to kotě stojí, vypravím se asi raději do nějakého útulku.

Pandorraa napsal(a):

Taky mám doma obyč kotě - kocoura.
Jít ven rovná se pro něj naprostá pohroma. Když se mi podaří snést ho z druhého poschodí před dům a neutrpět fatální škrábance, je to výhra. Stejně hned, jakmile mi "uteče" a skočí na zem, peláší zpět ke dveřím, o které se předními packami opře a jakmile jde někdo ven, proklouzne zpět. Rychlostí světla dorazí k mým dvěřím, které začně "podhrabávat". Chová se tak teď, choval se tak i v teplých podzimních dnech, kdy jsem to už zkoušela ho dostat ven. Asi to vzdám... Jediné, co miluje, jsou noční procházky po střeše. Na delší dobu, jak 30 minut ale ještě nezmizel a většinou stejně chodí zkontrolovat, zda jsme mu nezavřeli okno...
Je to nalezenec a tak si někdy myslím, že ho asi tvrdě vykopli z domu a on si to pamatuje.
Jinak souhlasím s Helgou, investice do pelíšku byly vyhozený peníze, v podstatě v něm přebývá jen když je dlouho doma sám a tedy trucuje.
Jo a mazlí se strašně rád. Až mi z toho jeho studenýho vlhkýho čumáčku, který mi s oblibou strká do obličeje nebo do jamky na krku, běhá někdy mráz po zádech. Nicméně každé ráno čeká až se probudím a pak to vypukne, stejně tak večer než usnu. K tomu ještě kdykoliv má přiležitost i přes den, takže jsme oba tak vymazlení, že není důvod k reklamacím :)))

Naprosto stejného "přeplašeného" nalezence mám já. Bojí se hlasitých zvuků, nesnáší šustění igelitových tašek, je to závisláček. Obdobné pokusy jako ty tvoje, dostat ho ven taky selhaly. Jednou omylem vyskočil z okna a nedokázal se dostat zpátky, bylo to nad ránem. Nehnul se z místa kam dopadl.... i když právě v tom místě byly zbytky špinavé kaluže, řval jako raněné zvíře ,než jsme ho zaslechli. Jakmile jsem otevřela dveře, do bytu mi vrazila šílenou rychlostí blesku černá, špinavá a zděšená koule. :D  Taky si říkám...bůhví, co ten můj miláček musel zažít než se k nám dostal( jako 3 měsíční), taky si myslím, že s ním asi někdo nezacházel v rukavičkách. Bohužel z toho nikdy nevyrostl.
Když ho Pan někdy budeš brát ven, třeba na veterinu, je dobré přes něj rychle přehodit ručník... utemovat packy a pak hodit na rameno a pevně přidržovat v ručníku, věř zkušené, tohle přežije bez ujmy. Ovšem musíš si počínat dostatečně rychle :D.  Tak se vyhneš škrábancům a myslím, že to je šetrnější jak k tobě tak k němu.

Som,
k vet jezdíme v přepravce, protože ruce halt musím mít na volantu.
Ze začátku dost vyváděl, teď už jen pofňukává. Je mu doufám už jasné, že ho z té protivné klece vždycky vyndám :)

Tak ta naše už nás naučila, že když je v přepravce a jedeme autem, přepravka NESMÍ být na sedadle spolujezdce. Pokud řidič na tuto podmínku zapomene, tak se mu na ruce při každém řazení objeví další zásek :) Micina totiž číhá s packou mezi mřížema a mstí se :D
No a dostat  jí do přepravky je skoro nadlidský úkol...

Pandorraa napsal(a):

Som,
k vet jezdíme v přepravce, protože ruce halt musím mít na volantu.
Ze začátku dost vyváděl, teď už jen pofňukává. Je mu doufám už jasné, že ho z té protivné klece vždycky vyndám :)

No, tak to jste ještě OK, protože já toho svého osmikiláče už do přepravky ani nenarvu, otvor už vykazuje menší rozměr než kocour :lol: Naposledy  v ní byl při kastraci  a od té doby už nemám to srdce.... zůstaly tam po něm dva utržené drápky a vůbec to byl tak srdcervoucí pohled, když tam s sebou mlátil, že mě to občas ještě straší ve snu.

Zase, jak jsem to pročetla, mě vaše zkušenosti utvrdili v tom, že ať s PP, či nikoliv... kočka je kočka!!! :lol: Je fakt, že plemeno jen dává "jakýstakýs" nástin povahy, ale co kočičanda to osobnost! :supr: :jojo: Jak jsem psala, máme tři britský "kluky" a každý má jinou "náturu" a právě ta povaha kočky mě přijde, že stírá ten "plemenný" rozdíl a když si padne číča, s dvounožcem do oka, je úplně jedno, jestli PP má a nebo jste se s ní "seznámili" u popelnic. Měla jsem kocoura 18 let, jako kotě "řval" naproti domu na stromě, sousedka jej sundala a dala ke mě,  "...jen na pár dní, než mu něco najdem!" ...a byla to osobnost s velkým "O"... :jojo: Ono asi hlavně záleží na tom, jak se kočičanda zařadí do běhu domácnosti, jakou pozici si vybuduje a pak se stává rasa, vedlejší... Jiná věc je, když chce někdo mít ve své společnosti jedince určité vizáže, to pak zas sází "vabank", že jim to nebude klapat tak, jak by mělo... i to se stává... :jojo: Pro spokojené "soužití" se (a nejen mě), osvědčilo, nechat kotě, aby si vybralo. Nevím jak to dělaj, ale kočka pozná dvounožce, co je "vhodný" k soužití... :D

Somaia napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Som,
k vet jezdíme v přepravce, protože ruce halt musím mít na volantu.
Ze začátku dost vyváděl, teď už jen pofňukává. Je mu doufám už jasné, že ho z té protivné klece vždycky vyndám :)

No, tak to jste ještě OK, protože já toho svého osmikiláče už do přepravky ani nenarvu, otvor už vykazuje menší rozměr než kocour :lol: Naposledy  v ní byl při kastraci  a od té doby už nemám to srdce.... zůstaly tam po něm dva utržené drápky a vůbec to byl tak srdcervoucí pohled, když tam s sebou mlátil, že mě to občas ještě straší ve snu.

Obávám se, že mne to taky čeká..... Minule jsem musela přepravku "postavit" a "spouštět" ho do ní jako potapěče do hlubin :(
Teda vědět, co mne čeká, tak jsem se asi uesemeskovat nenechala :rolleyes: Ale teď už jsem chycená :kapitulation: :jojo:

Hellgo, to je přesný a tvoje slova potvrzuji. V případě kočiček to platí dvojnásobně, pro šťastné soužití si musí oni vybrat nás a ne my je.
Tak se to stalo i u nás, ten náš báječný kocour si nás našel, sám doputoval na místo určení a je to historka, kterou zná celá naše  širší rodina do nejmenších podrobností... :D Nikdy nezapomenu, jak ho při prvním setkání moje dcera zvedla ze země, on  se jí klidně a dlouze zadíval do očí a pak se čumáčkem dotkl jejího nosu. V ten okamžik bylo všechno jasné, dané a rozhodnuté.
Mám doma spoustu knih s "kočičími příběhy"o soužití s lidmi a všude je to  stejné. Ten, kdo nikdy s kočičkami do styku nepřišel nebo jen povrchně, tak nikdy nemůže pochopit, že každý tvoreček má svůj úžasný "charakter" a odlišují se od sebe stejně jako my lidi.
Na základě toho prvního políbení jsem si uvědomila, že si domu odnášíme typického kocouřího "džentlmena" a inteligenta a měla jsem 100% pravdu, je to klidný a rozvážný a čistotný "pan kocour", který se umí hluboce, soustředěně a telepaticky dívat do očí, ale mazlí se jen když ON sám uzná za vhodné. On  určitě od začátku věděl, že  my  ho nebudeme obtěžovat opičí láskou, nikdo ho nebude tahat a vláčet..... a naopak budeme VŽDY v pohotovosti, když se příjde "poducat" hlavou do hlavy :lol: To jsou vzácné okamžiky....

wocinka: Kámoška má ragdollku. Zbarvením je jako siamská, chlupy má ale delší. Překlad plemene by zněl "hadrová panenka" a to jí přesně odpovídá. Nechá se tahat, je hravá, nezákeřná, klidná, mazlivá. Kamarádka ji má v domě, kočka ven chodí minimálně. Je ráda doma, jen když je panička na zahradě, jde třeba s ní. Jinak je spokojená doma, má tam pelíšek, škrábadlo s prolejzačkou, hračky, záchod... Já měla jako dítě angorskou kočku, černou. Byla moc hodná, brácha ji věčně trápil, když jsem ho nehlídala, ale ona ho ani jednou nekousla, neškrábla...chodila i ven, po zahradách a když jsi jí zavolala jménem z balkonu, najednou jsi viděla, jak šplhá přes zahradní ploty a beží domů. Jako pejsek :) (Ale i ona někdy přinesla teda v hubě třeba chycenýho ptáka, to zas jo...) Pak jsme taky měli dva kocoury a jednu kočku. Obyčejný, nešlechtěný. Tak ty byli divočejší a při hře s nimi jsme dost často jako děti utrpěly různé škrábance a tak. Obzvlášt jeden kocour měl na bráchu pifku, takže ho sekl do obličeje, až mu tekla krev z očního víčka....a to byl na něj brácha v porovnání s tou angorkou fakt moc milej (na tu si jednou asi jako pětiletej dal takovou tu dětskou tabuli, pak polštář a pak si na ni sedl...no kočka řvala...a já ho parádně zmydlila, když jsem vlítla do pokoje...ale to zvíře se mu pak snažilo maximálně uniknout a když se jí to nepovedlo, tak jen tiše trpěla, když se jí snažil hladit...fakt, nikdy nekousla, nesekla...angorka no...).

A já tady teď musím pochválit naší kočičku. Miláček je trošku nevrlá na jakékoliv živé bytosti. Ty malé - pavouky, mouchy, můry sní a na ty velký vrčí!, prská a občas jí ujede hysterický hejk a koušesajerdousí. Nicméně ji před rokem a půl přibyl kámoš pes zhruba o 30 kilo těžší a začlo rodeo. Prskání, honění, hystérie z obou stran. Tohle všechno trvalo až doteď, kdy ! když má kočička náladu ! nechá si olíznout ouško, bříško, zadek od svého kámoše a ba co víc, ona se o něj dokonce i otírá - normálka hubu vo hubu. Nechápu....myslela jsem že starýho psa (kočku) novým kouskům nenaučíš, ale NAUČÍŠ!!

Můžou mi zde přítomné kočičí mámy vysvětlit, jak kočka pozná přes dvoje zavřené dveře, že krájím maso na řízky?  Že je schopná vyvrátit dveře, když ty řízky klepu nebo když začnu brousit nůž, to bych celkem chápala, ale jak pozná, že jsem na prkýnko položila maso, to mi hlava nějak nebere.
(Mimochodem, když jsem nekrájela a nepodávala přiměřeně velké kousky dostatečně rychle, ta bestie :pussa: se elegantně postavila na zadní, vytasila drápy a zaťala je tam, kde to bylo hodně nepříjemný.... )

surikata: To je přesný :o))) u nás je to to samý, stačí vyndat kuřecí maso z ledničky a koucour, kterej do té chvíle tvrdě spal vedle v pokoji se záhadně rychle objeví v kuchyni :o) taky nechápem, jak to může vědět :o)

Somaia: jaký máš hezký knížky s kočičíma příběhama? Doporuč mi něco...

jejda, ty smajlíci se měli smát...

zuzík22 napsal(a):

surikata: To je přesný :o))) u nás je to to samý, stačí vyndat kuřecí maso z ledničky a koucour, kterej do té chvíle tvrdě spal vedle v pokoji se záhadně rychle objeví v kuchyni :o)

U nás stačí otevřít ledničku a micina hned sedí na barové stoličce (bar je hned vedle pracovní plochy linky, takže jí nic neunikne) :D

Dcera si vynutila psa a po letech přinesla mladou černou Micinu. Odjela za prací a zvířata zůstala.Je mi bližší kočka, asi proto, že ji nemusím venčit, buď se k nám připojí nebo ne. Pouštím ji ven, kdy ona chce. Problém je o prázdninách, to jezdím na pár týdnů pryč, za dcerami. Nad psem se obvykle nějaká blízká duše smiluje a vezme ho k sobě. Micina je odkázaná na svůj polodivoký způsob života, ale jasně, že má pravidelný přísun živin, kontrola schodiště je taky domluvená. Jinak to nejde zařídit.

Ten radar na maso u nás taky funguje spolehlivě. Mockrát jsem měla drápky zaťaté ve stehně.Je drzá, klidně si sáhne pro sousto až k puse, když má možnost.
Chytá myši, počká ( ne vždy) i půl dne na pochvalu a pak jsou u dveří jen zbytky- k nelibosti sousedů

Už jsem si začínala myslet, že je ta naše nádhera nadaná nadpřirozenými schopnostmi, ale nebude to tak horký.
Čas od času mívá tu svou bláznivou čtvrthodinku, a to pak lítá bytem, jak urvanej vagón po peróně, bere to komplet i s koupelnou, kde hupsne do vany, smykem se otočí, vyletí a pokračuje v krasojízdě.
Dneska se spletla.
Ve vaně bylo asi třicet čísel vody.
Ještě že v té vodě bylo taky namočené prádlo, takže nešla až ke dnu. Ale stejně si to nepřejte vidět. Ten její šok.
A ten výraz se kterým se hrabala ven (se zadnicí nasáklou vodou to jde asi fakt blbě!) byl nezapomenutelnej.
Než jsem doběhla, že ji chytím a vysuším, sadisticky proběhla skoro celým barákem. Vzhledem k tomu, že je to peršanka, to stálo za to.
Když pak sledovala, jak kmitám s hadrem a likviduju následky, vysloveně se ta potvora šklebila stylem: " Já ti dám, ty hnusná megero, napouštět mi do vany vodu, já ti ty vtípky osladím.."
Příjemné zpestření toho předvánočního blázince... :)

suri,
nebýt to peršanka, řeknu, že máš doma ségru mého kocoura.
Tuhle jsem otevřela dveře na chodbu - má snad 30m čtverečních a hodila mu na ni jeho oblíbený míček, aby se trochu proběhl...
Přikrčil se, zavrtěl zadkem, zavrtěl ocáskem a vyrazil.
Bohužel skočil na rohožku a ta se s ním rozjela chodbou jak utrženej vagon.
Milagro zapřenej na rohožce jak lev Diego na kře v Době ledové, letěl chodbou, vytřeštěný oči a nechápal ..... Jakmile se to sním zastavilo, seskočil, udělal vrtuli, málem netrefil dveře a proletěl bytem jak tornádo. Pak zalezl pod synovu postel a několik hodin s nikým "nepromluvil"
Já jen s hrůzou očekávám jeho "pomstu".
Vzhledem k tomu, že brzy mu přibyde kámoška, myslím, že je hrůza na místě :rolleyes:

Možná to byly rodný sestry v minulým životě. :)

A s pomstou počítej. My jsme si nedávno vyrazily s máti na nákup. Během tří hodin jsme byly zpátky a zjistily jsme, že před odjezdem se nám povedlo zavřít Marjánu do sklepa. Teda - kdyby nebyla zvědavá jak slepice a nemaskovala se, tak by se to nestalo.
No, úhony určitě nedošla, byla napapaná i nabumbaná, přesto se vrhla k miskám, jako když měsíc nekonzumovala. Čučela jako kraken, mrskala ocasem a vypadala, že nám to nedaruje.
Zatím jsme umyly roštěnky, co jme koupily, nechaly je na lince a na chvíli jsme odešly. Když jsme se vrátily, ozývalo se zpod stolu zuřivý mlaskání a chrochtání.  Máňa tam seděla, vedle sebe dvě lehce ožrané a silně oválené roštěnky...
A koukala tak jako - "sem vám to nandala, co?"
A vysvětluj jí, že má přísnou dietu... :P
Mimochodem, hovězí je stejně nezdravý a ty meruňkový knedle byly mňam!

Jo, jo. Lituju lidi, co živořej bez zvířat... :)

Tak co, Pan, už se Ti doma řežou dva raubíři?? :D

Před hodinkou jsem dorazila.
Malá cestu "probrečela"(cca 60 km), ale teď je v klidu. Dokonce jsme stihli i veterináře, dostala zatím jen odčervovací pastu, za týden jdeme na "včeličku".
Teď se rozvaluje se na gauči a Milagro kolem ní krouží jak správněj mačo :)) Když se jí zdá, že je moc blízko, tak na něj zasyčí. On je evidentně mimo.... baba v revíru!
No prostě pohled pro bohy :))

Tak držím palce, ať se nezahlušej.
My jsme jednou Marjáně chtěly pořídit kamaráda (jeho panička si pořídila nový kanape, tak se jí tam kocour nehodil), ale naše mňaudáma ho doslova zafackovala za stěnu v obýváku. Stěnu jsme rozebrali, kocoura vyprostili, a ta megera ho zaštěkala do skříně v chodbě.  Naše pokusy o jejich smíření skončily mojí prokousnutou rukou.
Tak snad to u vás nebude taková divočina.
A gratuluju k přírůstku!

"Oťukávání" pokračuje :)
Noc proběhla v pohodě, Milagro tradičně v mé posteli, Nena "si ustlala" na gauči v obýváku. Dokonce ani nebrečela - je ji deset týdnů.
Ráno jsem se vyděsila, že se mi do bytu propašoval pes.
Milagro se pokoušel Nenušku profackovat a ona na něj "vrčela a štěkala", jak psi v jejím původním domově.
No prostě bomba :)
Teď potřebuju pro vodu, protože máme havarii a z kohoutku teče jen užitková, ale neodvažuju se je tu nechat samotný.... zatím oba spěj, ona na gauči, on na mém/jeho houpacím křesle. Ale nevím, nevím....

Pandorraa: tak to je super, to je skvělej vývoj, my když jsme přivezli k našemu kocourovi kamarádku kočku, taky tak nějak 10 tejdnů jí bylo, tak první dny když chtěla odpočívat nebo spát, tak zalejzala za postel, kam se velkej kocour už nenacpal. Zhruba tak tejden trvalo, než se odvážila před ním zavřít oči a to jí vůbec nijak neubližoval, jen na ní byl zvědavej, chtěl jí blíž prozkoumat. Taky jsem se hrozně bála ty první dny, aby si něco neudělali :)

Tak to gratuluju, myslím že máte vyhráno. Když se nezardousili do rána... :)
Ale těš se! Když má bláznivou čtvrthodinku jedna kočka, je to rachot, co teprv až to chytne dvě, nedej bože obě najednou... :lol: To aby sis doma našla tichej kout, kam se budeš v případě bombardování moct evakuovat...

já jsem zjistila, že naše kočky maj to hlavní řádění načasovaný na dopoledne, když jsme v práci. Když jsem náhodou dopolede doma, třeba takhle o víkednu, tak to s nima musím vydržet, vždycky kolem proletěj, skáčou ze skříně na skříň, no prostě blázinec :) Jsou v tom načasování vůbec srandovní, kočka mě jednu dobu každej den budila 5 minut před zvoněním budíku.. Pak se změnil čas a budila mě o hodinu dřív :)

No tak vám holky nevím.....
V bytě není jediná skříň a tím nejvyšším "objektem", který se zde nachází, jsem já sama :)

Kočky dnes spořádaně spaly obě v mé obrovské posteli. Nejdřív se cice popraly - ta malá si nenechá nic líbit, je vidět, že vyrůstala společně se smečkou koček a psů :)
Ten velký je z ní paf, ale řekla bych, že je i zvědavý...

Naštěstí v bytě je toho hodně málo, co by mohly zničit, já strašně nerada uklízím, takže nejsem příznivcem žádných zbytečností a svoje "poklady" jsem uklidila tam, kam nesmějí, tedy do šatny nebo nejvyšších pater knihovny, po ní je šplhat zatím ani nenapadlo a navíc se domnívám, asi bláhově, že to ani dost dobře nejde :)

No snad jen kytky...... Tak to pak na ně ale budu zlá! Zatím jim stačí vozit se na "podnosech", na kterých jsou kytky umístěny. Mají kolečka, takže se mi některá z koček sem tam strefí do nohy, když na druhém konci místnosti "vařím" :)))

Ve finále je s nimi ale legrace, však vono to pudeeeeee :))

Kočky, že neumí šplhat po knihovnách? :D :lol: 
Tohle, když bylo koťátko, tak neumělo ani vyskočit na křeslo. Teď není místo, kam by se nedostala :P

Jako vanocni darek jsme si s manzelem nadelili kocourka z utulku. Je mu cca 5 mesicu a je to ruska modra kocka - mix. Je to nase prvni kocicka a tak nemame zadne velke zkusenosti. Uznavam po 3 nocich, ze postylka je vyhazovani penez, protoze kocourek spi s nami v posteli. Do bedynky zacal chodit hned a take jsem mu koupila ksiry a vzala ho ven pred barak. Moc se mu to libi. Mam akorat jeden problem. Nechce me zrat zadne konzervy, ani masicko ani ryby. Ji jen granule, na ktere byl zvykly v utulku. Nechci ho nutit, ale bojim se, protoze je docela hubeny. Muzete me nejak poradit?
Bublinka; taky mame takovou stenu a uz si ji Kubicek (kocour) zacina se zajmem prohlizet.

Není nic špatného na tom, že vám kocourek nebaští konzervy či maso.  V kvalitních granulích má vše, co jeho tělíčko potřebuje a postupně i zesílí, chce to jen čas a možná raději s prvním značkováním i kastraci.

Carlo, jedna moje známá má taky dvě miciny, co baští jen granule a jak se mají k světu. Takže z toho bych si hlavu nedělala.
A ony ty konzervy po pravdě řečeno toho masa v sobě moc nemají. :rolleyes:  Teď jsem naší micině koupila spešl konzervu na Štědrovečerní večeři   :lol:  a zjistila jsem nakonec, že konzerva obsahuje celých  4% masa :/

Jo a taková stěna, to je pro kočku výzva, tu určitě brzo zdolá  :D
Naše kočka se taky ještě pravidelně houpe na záclonách, takže záclony jsou plné děr, kytky jsou ohryzané a okolo je rozhrabané hlína, sedačka rozškrábaná... ale co je to oproti radosti, kterou takové zvířátko přinese  :lol:  :lol:

Carlo, jen klííííd. Naše madam baští výhradně granule, ještě k tomu dietní (nic jiného nesmí, dělají se jí močové kameny), a když mi včera hupsla na břuch, tak teda fakt nejeví známky podvýživy.

Na kočičí téma mám smutnou zprávu.
Moji kočku Micku jsem viděla naposled v neděli, vyprovodila mě kus cesty a domů se zatím nevrátila. Obhlédla jsem její úkryty, blízké okolí a nikde nic.

Carlo, Micka je doma taky na granulích, i když si venku uloví myšku

Heluška napsal(a):

Na kočičí téma mám smutnou zprávu.
Moji kočku Micku jsem viděla naposled v neděli, vyprovodila mě kus cesty a domů se zatím nevrátila. Obhlédla jsem její úkryty, blízké okolí a nikde nic.

Carlo, Micka je doma taky na granulích, i když si venku uloví myšku

Helusko, mozna se jeste vrati. pokud nebyla kastrovana, tak se mohla nekde "zamilovat", mohla se taky nekde na kratky cas "zabydlet" u dobrych lidicek, kteri ji poskytli jidlo a utulek v domneni, ze je o opusteneho ubozacka a ji se tam zatim libi, tu treti variantu nechci radeji psat.  Mne se takhle jednou vratil kocourek po dvou tydnech. Kdyz se neukazal doma ctvrty den, tak mne syn udelal na PC oznameni s fotkou a ja jsem na kazdy sloup vyvesila jeho fotku s popisem, dokonce jsem volala na mistni policajty a upozornovala jsem je na to, ze zde urcite radi nejaky zlodej kocek, ktere potom prodava do laboratori, prohledala blizky lesik, zadne ostatky jsem nenasla, ptala jsem se jedinych sousedu ktere mame asi pul kilometru od nas a u kterych obcas bydlel a nic. Jak rikam, asi po dvou tydnech jsem vesela pradlo na zahrade a probirala jsem jsem se segrou meho milovaneho Kubicka, co se mu asi tak mohlo stat, kdyz najednou moje sestra vyvalila oci a rika: Jezisikriste na nebi, podivej se kdo si to k nam kraci. A on to nas Kubik, s ocaskem nahore a holomek jeden nebyl ani pohublej ani orvanej, proste nic. Dnes uz je Kubicek v kocicim nebicku a ja jsem nikdy  neprisla nato, kde ty vic jak dva tydny prebyval.

Co se tyka kociciho jidla. Ja mym kocourum davam jak konzervy, tak suche zradlo. Ja totiz nevim, cim budete krmit ty vase milacky az zestarnou a vypadaji jim zoubky. Nemyslim to ve zlym, jenom vim, ze kamaradka ma 19 let starou micinku a ta chudinka ma jeden zub a verte nebo neverte, zere jenom spagety:D

Právě že je kastrovaná, prošla jsem široké okolí a žádné stopy, poptávala jsem se.
Už jsem připravená na to, že se nevrátí.

Helusko, tak to mne opravdu mrzi. V zime asi velkou sanci na preziti nema. Jak dlouho jsi tu kocicku mela?

Počítám, počítám asi tak 6 let.
Hned zkraje se nám v domácí porodnici okotila za asistence psa. Bylo to úžasné období.. 4černá koťata s bílými ponožkami nebo kravatkami, první krůčky, hledání cecíčku, žduchaná o lepší místo, pak první vypuštění z kočičího domečku, první pokusy se vyškrábat do koč. záchodu. Báječné divadlo v přímém přenosu

Heluško,ještě neztrácej naději. Sousedovic kastrovaná kočička  se takhle ztratila vloni na jaře. Už ji dávno oplakali, když se zničehonic v srpnu objevila zpátky. Byla pryč několik měsíců a taky nikdo neví kde je strávila.

Tak to uz sis na ni zvykla, vid?  Vis co, nadeje umira posledni a jak pise Zlata, mozna se vrati. Podle toho co pises, tak Micina je (pisu schvalne v pritomnem case) cernobila  cicina? Cernobile kocicky mam nejradeji i kdyz ted mam posledniho z jedenaci kocicek zrzouna. Je uz to stary, ubrblany kocour, ale je to porad moje bejby a protoze je posledni, tak se o neho dost bojim a nechci ho moc poustet ven. Tak sedi u dveri a beka tak dlouho, az ho pustim. Kdyz s nekym telefonuju a kocour je u dveri, tak se mne lidi do telefonu ptaji, jestli mame doma kozu  :o)))). S kocickama se clovek nikdy nenudi a ja si zivot bez kociciho kamarada nedovedu predstavit. Ahoj Helusko a drzim palce at Micka najde cestu domu.

Holky, měla jsem vždy pejsky...
ale co máme kočičky, otevřelo mi to přece jen jiný svět, svět , který je mi blízký. Nezávislost, volnost, nevychovatelnost, hrdost, jinakost. To jsou kočky.
Máme dvě.
Přestože je necháváme kastrovat, přesto zůstávají samy sebou...obdivuji je. Jednou se stanu kočkou...:)
Jo, už vím, proč se spojují kočky s čarodejnicemi...
Jsou intuitivní, krásné a vždy své.

Tak mne odmalicka rikali kocici mama. Psa jsem nikdy nemela, mam rada vsechny zviratka, ale kociny jsou moje krevni skupina. Souhlasim s Damilou, ze kocky jsou uplne neco jineho nez psi. Kocka se dokaze urazit, kocka je nezavisla, hrda a vzdycky sva.
Vsechny moje kocky pochazely z ulice, kde jsem je nasla bud zranene a nebo v zbidacene, zablesene, ale vsechny jsem si vzdycky vypiplala a kazda mne necim obohatila, teda hlavne jsem obohatila mistni veterinarku.

Micina je úplně černá, obyčejná kočička a pes úplně bílý.(Její přítel by nádherný kus v černobílém provedení.) Chodíme se venčit jako známá trojka.
Pocházím z vesnice, ale bydleli jsme v bytě. Zvířata kolem jsou mi normálním jevem, ale až tak na tělo to zavedla dcera.
Máte, holky, pravdu. Kočka je mi blíž ze stejných důvodů
Další čiču si ale nepořídím i když je to lákavá představa. Mám děti moc daleko a jezdím na dlouho
Ale můj pes je dobrý spolupracovník, aby mu to nebylo líto.
 

A víte co? Bála jsem se psů i hus a kohoutů.Šla jsem ze školy klidně i potokem, abych se jim vyhnula (pokud jsem šla sama). Byla jsem všem pro smích. A to mi v tomto životě žádné zvíře neublížilo.
Už vám skočil kohout na hlavu? Mně taky ne, ale děsná představa.
Už vás štípla husa? Docela bolestivé,ale za ten strach to nestojí.
No to už jsem mimo mísu
Díky za podporu

Chtela jsem se zeptat Wocinky, jestli uz nejakou micinku maji.
Jinak jsem chtela jeste trosku poradit. Jestli chces, aby Tvoje micinka dlouho zila, tak ji nepoustej ven.  Pokud budes mit kotatko, tak to bude jednoduche,  nepoustej ji ven a micina po tom nebude ani touzit. Pokud to bude kocicka z utulku, ktere byla zvykla chodit ven, tak ji doma neudrzis,  bude tak dlouho mnoukat u dveri az to proste nevydrzis a ven ji pustis.  Ja jsem bohuzel mela vsechny kocicky z ulice a i kdyz sem se snazila je drzet doma, tak vzdycky si nasly moment, kdy necekane vyrazily k prave otevrenym dverim. A polovina z nich skoncila na silnici.Moje sestra dostala kotatko, ktere nikdy nepustila ven a milovana Spooky se dozila uctyhodnych 20 let.

Abbo, kočíčí přirozeností je pohyb venku, lovecké instinkty, mrouskání, toulky. Teda aspoň u těch normálních, nešlechtěných. Kdybych se rozhodla pro dalšího kočičího bezdomovce, tak by zase chodil ven naprosto svobodně i s rizikem nevysokého věku.

Helus, ja s Tebou souhlasim, mas pravdu,ale vsechno ma i svuj rub. Ziji ve Statech a Amici jsou taky velci milovnici zvirat. Dost chodim na webove stranky zabyvajici se kocickama. Vedle declawing (vytrhavani drapku) je vzdycky dalsi velkou  diskuzi jestli kocicku poustet ven a nebo nechavat doma. K tomu vytrhavani drapku u kocek jsem silne proti, hrozne mne to vadi, kdyz nekteri p..., nechavaji kockam vytrhavat drapky. K tomu druhemu tematu,se jednou priklanim k jedne a podruhe k druhe skupine, zalezi jake maji argumenty.  Hodne zalezi kde bydlis, jak velke riziko nese Tvoje kocka kdyz ji poustis ven, jestli mas sousedy kteri nenavidi kocky, jestli bydlis u lesa, u vody a nebo na rusne ceste.  Ja mam nastesti velikanskou zahradu a kocour ted co zestarnul, tak uz je linej a vyvaluje se v lete na slunicku jenom na terase, ale kdyz byl mladej, tak jsem kolikrat pro nej behala  pres silnici k sousedum, kde si rad lehal pod jejich auto a ja v klece, zadek vystrcenej do vzuchu jsem ho zpod auta lovila, abych ho mohle prenest zpet domu. To vis, ze ten muj vystrcenej kotel nezustal bez odezvy od projizdejicich pubertaku.
Ale abych se moc nerozkecala.  Poustet a nebo nepoustet, kazdy mame nato svuj vlastni nazor, jedno ale vim urcite, pokud bych s kocickou zila v mestskem byte, tak bych ji urcite nepoustela samotnou ven, ale naucila bych ji na obojek a nekde si nasla klidne misto, kde by mohla na slunicku vyradit.

Abba,
amíci jsou takoví milovníci, že to jaké kraviny z rozežranosti dělají zvířatům by mělo být trestné. Dostala jsem nedávno mejlíka. Dělají si ze svých miláčků modní doplňky. Barvení i odbarvování a to i v obličejové části! Trapné oblečky, boty, brýle...a Ty přidáš info o trhání drápků.
Jsem zásadně proti a to se za milovníka zvířat nepovažuji.
Jak jsem už psala, celý život někde kolem byly, i koně, krávy, kozy i prasata, jistě i kočky, psi, drůbež .
Chápu, že ani ve vesnicích dnes není moc statků a usedlostí a lidi z velkých měst nemají moc možností být s nimi v kontaktu. Ale vynahrazovat si to takhle?????
Abbo, doufám že Tě tento amerikanismus obejde obloukem.
Myslíš, že když kočku naučíš na řemínky a pak ji pustíš někde v parku, že Ti neuteče? Určitě se nezaběhne schválně, ale dost bych se toho bála. Nemám s tím zkušenost, tak se ptám.
Karviná zdraví Ameriku

Helus,
never vsemu, to co vidis a nebo dostavas mejlikach, ver, ze ja jsem jeste nic takoveho nevidela a to zde ziju hodne pres 20 let. Nerikam, ze nic takoveho neexistuje, ale pitomci se najdou vsude.
Kdyz jsem jeste zili v Californii, tak jsme si z Massachusetts dovezli kocicku, ktera byla zvykla chodit ven. Ale bohuzel v novem miste jsme ji pustit nemohli, kdyz jsme ji poprve pustili ven, tak nam zdrhla na strom( vyhnal ji tam pudlik) a my ji pak cely den tahali ze stromu, tak mne poradili mistni Cesi co taky meli kocky,aby jsme ji naucili na reminek. Tak jsme to zkusili. Ze zacatku to byl des, ale postupen casu, Kirinka kdyz jsem ji reminek podvazovala, tak drzela a venku se chovala lip jak pes.
Ja myho kocoura kdyz prijdu z prace, pustim ven, ale jak jsem psala, uz je to starej dedek a uz je linej, ale nekdy chce ven i vecer a to se o neho bojim, nejdu spat, dokud neni doma.
Jinak zdravim do Karvine, bohuzel jsem na Ostravsku nikdy nebyla, ja pochazim z Brna.

Připouštím, že běžný občan států to asi nedělá a jsem ráda, žes mi to napsala.

Teď nevím , jak je to s čas. posunem. Ještě jsme ve starém roku, u vás už jste asi v novém,  tak přeji hodně úspěchů pracovních, osobních, stálé zdraví po celý rok 2008

Karviná už dávno není typicky hornické, špinavé a zaprášené město. Pokud znáš Zlín, tolik krásné zeleně máme taky.

Kočka na stromě- to mi známý vyprávěl, co viděl. Babce sousedce utekla kočka a taky asi před pejskem hledala azyl na stromě, ale neuměla dolu. Byli přivoláni hasiči, kočka zachráněna, hasiči odjeli, babka pustila kočku  a ta hupky dupky zpět na strom.

Helus, tady u nas je o sest hodin min, ted jsem dodelala oblozene chlebicky, zabalila par kousku cukrovi a nejaky to piti,  jdeme s manzelem na  ceske party, kazdy neco donese, tak se aspon jeden neuhoni. Mame pronajaty velky sal s hudbou, tak zas bude veselo. Dneska nam napadalo dost snehu, tak jsme meli co delat a v noci ma zase napadnout asi tak 25 cm. Tak musim opatrne i s tim pitim :o))) protoze ja na snehu nerada jezdim.

Helus, kdyz jsem naposledy byla doma, tak jsem to doma vubec nepoznala. Nase zeme opravdu zkrasnela a verim, ze Karvina je krasna taky.

To se prave stalo nasi Kirince, na strome byla raz dva, ale dolu uz neumela. Ja pod stromem cicovala o sto sest, Kirinka srdceryvne narikala, mne to rvalo srdce, tak az nakonec kdyz se kluk vratil ze skoly,  vylezl na na strom a ja s mym ex, jsme ji chytali do prosteradla.

Helus, dekuji za prani i ja  preji Tobe a vsem Tvym milovanyn v novem roce 2008vsechno nej nej nej (nejvice ale preji pevne zdravi) a aby byl ten novy rok aspon o neco lepsi nez ten 2007.

Abbo, holky,
Micina se vrátila. Je v pořádku, jen oči musíme vytřít, jestli mi to dovolí. Není ani pohublá, ale sežrala plnou misku masových zbytků. Tak sláva.

Heluško, to byl tedy asi krásný začátek roku. Přeju vám všechno nejlepší a hlavně ať už se o ni nikdy nemusíš bát.

Zlato,
děkuji, je trochu zmatená, pes žárlí a tak znovu asi vytvářejí vztahy. Škoda, že jim člověk nerozumí.
Ale četla jsem návod, jak se to naučit. Nejsem až tak intuitivní, nejde mi to , ale taky jsem to zkusila jen párkrát

Slaaaaaaava, Micinka se vratila z vyletu!!!! No to je krasna novorocni novinka :)  Myslim, ze ted Micinka je stastna, ze je doma a necha se ted rozmazlovat.

Helus, jak se rika, jak na Novy Rok, tak po cely rok. Tak at mas pro nas  jenom same dobre zpravy. :)
Moc a moc zdravim do Karvine

Micinka je holka odvážná. Šla se mnou kus cesty do práce, přes kruháč. Docela jsem měla bobky, jak to dopadne.
Počasí bylo dobré, na noc nepřišla a já jsem se docela bála.
Druhý den, cestou na ranní jsem ji viděla za kruháčem. Ještě byla tma, ale poznala jsem ji podle toho, jak se k lidem lísala. Mrška jedna prodejná.  Válela se jim pod nohama. Taky si takové intimnosti mohla nechat na doma. Byla bych vděčným účastníkem.
Přiběhla na zavolání , přivítaly jsme se a já běžela do práce.
Odpoledne čekala před vchodem.
Je kouzelné, jak se zodpovědně rozhlíží, než přeběhne cestu.
Většinou jsem z toho ovšem na mraky, že to nestihne, nebo ji řidič neuvidí.