Já vím, že se nikdo nemůžeme rozškatulkovat jen tak jednoduše.
Jsem žena v Kristových letech, a dodnes jsem nedospěla k nějakému ženství v tom smyslu, jak to uznává společnost. Mám muže i děti, ale jsem člověk spíše liberálního myšlení, nenosím sukni (vymlouvám se na nedokonalou postavu), nepotrpím si na okrasné zbytečnosti , avšak jako krásné dílko je dovedu ocenit.
A co je nejdivnější: nemám vztah ke květinám. Resp. mám k nim jiný vztah, nežli většina žen. Řezané květiny jsou pro mě trpící a umírající organismus, nechci, aby mě kdokoliv (kdo mě zná) obdarovával květinami. Ti co mě znají (vč. muže) to chápou a nedělá jim to potíže. Od lidí méně známých, co mi chtějí udělat rqdost, mi květina přijde jako symbol, přijmu ji s povděkem kvůli tomu darovateli...ale sama k nim vztah nemám!:grater:

Jste některá taky tak "divná"?

Jsem taky "divna". Nemam vztah k detem a ani po nich netouzim (a to vubec). Co se tycek kvetin, tak rezane dostavam rada ale nejsem schopna nic vypestovat. Parkrat jsem zkousela vypestovat kytku v kvetinaci...vsechny chciply.

taurus napsal(a):

Jsem taky "divna". Nemam vztah k detem a ani po nich netouzim (a to vubec). Co se tycek kvetin, tak rezane dostavam rada ale nejsem schopna nic vypestovat. Parkrat jsem zkousela vypestovat kytku v kvetinaci...vsechny chciply.

Taurus,
jestli jsem dobře pochopila, jsi taky BÝK, teda slunečním znamením...?:)
To je dobře. Protože zrovna o nás, Býčcích, se říká, jaký máme vztah k půdě...u mně to prostě nefunguje.
Uznávám lásku k lidem, zvířatům, roslinám...ne k půdě...

Já také nemám ráda řezané květiny, tedy mám, ale když někde rostou na zahrádce, ve váze je vidím nerada, protože brzy zvadnou. Mám ráda kytky v květináči, ale jen ty co jsem si sama vybrala, když mi někdo daruje další nemám prostě na ní místo, mám je rozloženy po bytě tak jak já chci a další navíc mi v tomto mím počtu udělá nepořádek. Jinak také nerada nosím sukně. V sukni si připadám jako bezbraná, pracuji většinou mezi samými muži a když si vezmu sukni připadá mi, že na mě chlapi koukají a berou mě né jako kolegyni, ale jako na něco na co mohou civět a trousit své poznámky. Tak nevím asi jsem také divná, ale manželovy to nevadí, zvykl si.

to Dalimila:
jsem byk. Ale mam pocit, ze hodne netypicky. Je fakt, ze prirodu mam hodne rada a miluju jeji vuni ale jakmile mam neco vypestovat nebo se o neco postarat, tak mi vsechno umira pod rukama :grater:. 
To mam spis problem s tou laskou vuci detem, zviratum a rostlinam. Ne, ze bych nejak ublizovala ale tu lasku ne a ne vydolovat. Jsem nejak mimo sve znameni.

Tak to ja sukne zase hodne rada. Mam je radsi, protoze se v nich citim pohodlneji. Jsem typ, co ma pomerne rozlozite pozadi a kalhoty mi nikdy nepadnou. A skune toho vic skryje :D

"A co je nejdivnější: nemám vztah ke květinám."

Damilo, takových nás asi bude víc :D  Jen mě zrovna tohle nikdy nepřišlo nijak divné... to jsou jiné věci, které mi připadají horší.
Kde je sakra psáno, že být ženou znamená milovat květiny?

Mě většinou všechny kytky chcíply, kamarádka mi jednou darovala tlustice, vzala jsem si je do práce, ale za nějaký čas se na nich objevila plíseň. Tak nás s kolegou napadlo nastříkat je sprejem proti plísni na nohou a ony to chudinky nepřežily   :rodna:

Taky jsou dobrý situace, když člověk sedí v hospodě a přijde tam prodavačka s květinami a nabízí u každého stolu řezané kytky. Jednou jsme takhle seděli s kolegy na pivku, paní přišla s květinami a u stolu se najednou rozhostilo takové trapné ticho, tak jsem prohlásila, že moc děkuju, ale že tenhle druh nejím :)  :P

Proč bys byla divn? Já mám ráda kytky v květinči, řezané lituju. Celé roky jsem neměla sukni, pouze v létě když je nad 40°C. Pořád nosím rifle a celé týdny trávíme v sezoně na fotbale. Miluju psa a kolo a nemyslím, že bych byla divná-

Tak jsem na tom stejne taky nemam rada rezane kvetiny,kdyz je dostanu zadnou radost z nich nemam.Protoze za chvili uvadnou.Ale mam moc rada kvetiny v kvetinaci tech mam doma 62.(nedavno jsem je pocitala).Mam radost,kdyz me pekne rostou.

Ahoj Damila,
myslím, že Tvoje cítenie s kvetinami je rovnaké ako moje. Navyše - ak si mám vybrať medzi rezňom a kvetinou, zaručene vyhrá rezeň. Sukne som nenosila asi 30 rokov (možno aj viac) a teraz som im akosi prišla na "chuť". Skrátka - sú omnoho pohodlnejšie než nohavice, ale na druhej strane - keď idem na bicykli, alebo pracujem v záhrade či na dvore - tak iba v nohaviciach.
Ženstvo je úplne o niečom inom - o empatii, cítení, dávaní dobra ...

Tak jsem si, milé dámy, myslela, že vám sem něco písnu, ale když jsem četla dál a dál, spíš je mi z těch vašich článků smutno...:grater: Co dodat? V každé ženě je ta ženská část strašně důležitá, stejně jako mužská. Jen ji objevit, ctít a vážit si jít :hjarta:

Damilo, moja nebozka tvrdila o rezanych kvetoch presne to iste ako ty, ale akonahle som jej ich nedoniesol na sviatok bola urazena ... tak si vyber :/

Oxi napsal(a):

Damilo, moja nebozka tvrdila o rezanych kvetoch presne to iste ako ty, ale akonahle som jej ich nedoniesol na sviatok bola urazena ... tak si vyber :/

Tak já jsem jediné květiny řezané od muže dostala na svatbě, a to jsem si vymyslela luční kvítí, to snesu.:)
Na svátek a narozeniny nedostávám květiny od nikoho, vědí to o mně.
Kdo to o mně neví, a koupí mi kytku, tak ji beru jako projev sympatií, a potěší mě. Ne ta květina, ale to gesto. Ten, kdo ji koupil a daroval.
To je tak jako když někdo dostane bonboniéru, a nemá rád sladké, nebo je diabetik...Taky poděkuje, potěší ho zájem, ale bonboniéru dá sníst někomu jinému.

Damila napsal(a):

Já vím, že se nikdo nemůžeme rozškatulkovat jen tak jednoduše.
Jsem žena v Kristových letech, a dodnes jsem nedospěla k nějakému ženství v tom smyslu, jak to uznává společnost. Mám muže i děti, ale jsem člověk spíše liberálního myšlení, nenosím sukni (vymlouvám se na nedokonalou postavu), nepotrpím si na okrasné zbytečnosti , avšak jako krásné dílko je dovedu ocenit.
A co je nejdivnější: nemám vztah ke květinám. Resp. mám k nim jiný vztah, nežli většina žen. Řezané květiny jsou pro mě trpící a umírající organismus, nechci, aby mě kdokoliv (kdo mě zná) obdarovával květinami. Ti co mě znají (vč. muže) to chápou a nedělá jim to potíže. Od lidí méně známých, co mi chtějí udělat rqdost, mi květina přijde jako symbol, přijmu ji s povděkem kvůli tomu darovateli...ale sama k nim vztah nemám!:grater:

Jste některá taky tak "divná"?

Nevím, jestli jsem divná, ale řezané květiny také odmítám ( i když někdy tomu člověk neunikne ).
Vždy říkám, že na zahradě vypadají lépe, nechci aby je někdo zabíjel kvůli chvilkovému potěšení..........
Sukně nosím vyjímečně v létě - v mojí velikosti jsou šortky vstupenka do blázince, sukně to schová -  :D

Lúthien napsal(a):

Tak jsem si, milé dámy, myslela, že vám sem něco písnu, ale když jsem četla dál a dál, spíš je mi z těch vašich článků smutno...:grater: Co dodat? V každé ženě je ta ženská část strašně důležitá, stejně jako mužská. Jen ji objevit, ctít a vážit si jít :hjarta:

Myslíš, že nemáme ženskou stránku? Ale co to je - já miluju svoje děti, starám se o domov, o rodinu. Nemyslím si, že když nosím kalhoty a chodím na fotbal znamená, že nejsem žena. Umím se obléknkout do společnosti a na ples, umím se chovat jako žena, ale raději se pohybuji mezi muži, protože ti jasně řeknou zpříma do očí, co si myslí. Nemusím přemýšlet, jestli to ta paní myslela tak nebo tak.

Ahoj,
některým květinám dělá líp, když se jim uřízne květ...udělají mohutnější cibulky nebo hlízy na příště, nevysilujou se tvorbou semeníku, a ten květ přinese plno krásy domů, zblízka, a na zahradě by zvadl stejně rychle...

V každém z nás jsou oba principy, ženský a mužský. To, že některá nenosí ráda sukně anebo nemá ráda řezané či jiné květiny neznamená, že by měla být méně ženou nežli  jiná, která si na těch sukních či květinách zakládá.
Vždy je dobré oba principy v nás rozvíjet – ženský (citlivost, soucit, intuice, umění naslouchat, pečovat o rodinu, zajímat se o svého muže) a mužský  (mít odvahu, rozhodnost, organizační schopnosti, zájem o politiku, techniku) Stejné platí i pro muže. Jak se daří mužům, kteří mají výborné organizační schopnosti, jsou úspěšní v zaměstnání a nechtějí anebo se stydí cítit, soucítit a doma se nezajímají o problémy svých dětí a citově zanedbávají svoji ženu?

Je dobré rozvíjet jak ženský, tak mužský princip, není to žádná chyba, naopak.

Znám spoustu lidí (nejen žen), kteří také odmítají řezané květiny a je jim jich líto, odmítají  jíst i mrtvá těla zabitých zvířat.

Nemyslím, že by byli divní anebo dost zvláštní. Jenom rozšířili svůj soucit. :hjarta:

Moje ségra je nádherná ženská a jediný kytky, které u ní přežijí jsou sušiny :lol:.

A já mám v sobě zadupaný ženství a kytky miluju :D. Doma mám spoustu květináčů, truhlíky na balkoně, v každým rohubalkonu túji v květináči, u dveří bytu na chodbě, prostě zeleň kam se podíváte.  Je nutné mít svoji vnitřní ženu a muže v rovnováze.....

lvice napsal(a):

Moje ségra je nádherná ženská a jediný kytky, které u ní přežijí jsou sušiny :lol:.

A co ma to,  ze je segra nadherna zenska, spolecnyho s tim, jestli kytky prezijou nebo ne? Omlouvam se, jestli jsem to spatne pochopila ale bouchlo me to do oci. Ja jsem zase oskliva zenska a jsem na to stejne s kytkama jako tvoje segra. I kaktusky mi umrely....

Taurusi viz Damilin příspěvek:

A co je nejdivnější: nemám vztah ke květinám. Resp. mám k nim jiný vztah, nežli většina žen. Téma zní: Jsem dost zvláštní žena?

Jsi ošklivá ženská :co:? Žádná ženská není "ošklivá".

Není ošklivých žen. Jsou jen ženy, které nevědí, jak se učinit krásnými. :gloria:

lvice napsal(a):

Taurusi viz Damilin příspěvek:

A co je nejdivnější: nemám vztah ke květinám. Resp. mám k nim jiný vztah, nežli většina žen. Téma zní: Jsem dost zvláštní žena?

Jsi ošklivá ženská :co:? Žádná ženská není "ošklivá".

Není ošklivých žen. Jsou jen ženy, které nevědí, jak se učinit krásnými. :gloria:

OK. Nejak jsem to v tu chvili nepochapala. Bohuzel skutecne oskliva jsem...Parkrat jsem to kvuli vzhledu paradne schytala. :rolleyes:. Asi nevim, jak se ucinit krasnou :D.

Taurus napsal(a):

Asi nevim, jak se ucinit krasnou :D

V tom bude ten zakopaný pes ;) :D. Ale nic si z toho nedělej, já s tím mám taky problém ;) :styrka:.

taurus napsal(a):

OK. Nejak jsem to v tu chvili nepochapala. Bohuzel skutecne oskliva jsem...Parkrat jsem to kvuli vzhledu paradne schytala. :rolleyes:. Asi nevim, jak se ucinit krasnou :D.

Myslím, že trocha pozitivního myšlení v tomhle konkrétním případě neuškodí... zkus si říct: Jsem krásná žena (nejlíp před zrcadlem), usměj se na sebe, řekni si, že jsi jedinečná a nikdo jiný jako Ty na světě není... :-)

(Trochu jsem si pobrečela nad tím kamarádem a je mi líp...)

Martinka1 napsal(a):

taurus napsal(a):

OK. Nejak jsem to v tu chvili nepochapala. Bohuzel skutecne oskliva jsem...Parkrat jsem to kvuli vzhledu paradne schytala. :rolleyes:. Asi nevim, jak se ucinit krasnou :D.

Myslím, že trocha pozitivního myšlení v tomhle konkrétním případě neuškodí... zkus si říct: Jsem krásná žena (nejlíp před zrcadlem), usměj se na sebe, řekni si, že jsi jedinečná a nikdo jiný jako Ty na světě není... :-)

(Trochu jsem si pobrečela nad tím kamarádem a je mi líp...)

Vzhledove  jedinecna jsem. Moje fasada a telesna konstrukce je skutecne velmi zvlastni...:lol:. Bohuzel s krasou to nema, co spolecneho.

taurus napsal(a):

Vzhledove  jedinecna jsem. Moje fasada a telesna konstrukce je skutecne velmi zvlastni...:lol:. Bohuzel s krasou to nema, co spolecneho.

A co je to krása? Kdo určí, co je krásné a co ne? V minulosti, třeba v baroku, byl ideál krásy - tlusté ženské. Dnes je ideál krásy hubený. A kde je pravda? Každý je krásný takový, jaký právě je.
Vždyť by to bylo nudný, kdyby jsme byli všichni stejní! Krása je v rozmanitosti :-)

Pošli nějakou fotku :-)

Safra ženská, ty máš sebevědomí na nule. :mad: Koukej s tím něco provést :o. Byla jsi u Pandorry na školičce? Jestli ne, tak se tam koukej přihlásit :D (školičky najdeš v tématu Život po nevěře). To by bylo, aby ses na sebe pak do zrcadla nekoukala a neříkala jsi, jak jsi báječná a krásná ženská ;)

lvice napsal(a):

Safra ženská, ty máš sebevědomí na nule. :mad: Koukej s tím něco provést :o. Byla jsi u Pandorry na školičce? Jestli ne, tak se tam koukej přihlásit :D (školičky najdeš v tématu Život po nevěře). To by bylo, aby ses na sebe pak do zrcadla nekoukala a neříkala jsi, jak jsi báječná a krásná ženská ;)

Já na školičku jedu, ale taurus tuším že to má moc daleko, přes moře...

Damilo, myslim, ze bys nasla urcite jine duvody, proc byt divna :lol:

To, ze nemas rada rezane kvetiny a sukne, na tom nic divneho nevidim.

A taky nevidim nic divneho na ‚divnostech’, kazdy jsme prece individualita. Kdo rika, ze kdyz jsem zena musim nosit sukne, chtit deti, vdat se a umet varit? To jsou proste predsudky, ktere uz dnes nastesti resit nemusime...
Verim, ze vetsina z nas, co jsme tady, by pred par stovkami let skoncila na hranici :dumbom:

L_aura napsal(a):

Damilo, myslim, ze bys nasla urcite jine duvody, proc byt divna :lol:

To, ze nemas rada rezane kvetiny a sukne, na tom nic divneho nevidim.

A taky nevidim nic divneho na ‚divnostech’, kazdy jsme prece individualita. Kdo rika, ze kdyz jsem zena musim nosit sukne, chtit deti, vdat se a umet varit? To jsou proste predsudky, ktere uz dnes nastesti resit nemusime...
Verim, ze vetsina z nas, co jsme tady, by pred par stovkami let skoncila na hranici :dumbom:

To máš pravdu, já určitě.
Člověk si myslí, že když není stejný jako ostatní, že je "divný". Ale tak to není. Každý jsme individuum.
Kytek pár mám, ale dřív jsem měla jenom kaktusy, a ani ty nevydržely. Asi až ve třiceti jsem začla mít svoje první opravdové kytky. Neumím se o ně moc starat, ale ony se starají samy o sebe, dostanou zálivku a to stačí. Asi jsou to odolné druhy. Bez kytek by to doma bylo smutný.
Řezaný kytky můžu, spíš přítel je názoru, že je jich škoda. Občas dostanu kytku v květináči, ale někdy občas i řezanou.
Kalhoty jsem nosila pořád, poslední dobou jsem si pořídila i sukně, ale nosím je podle nálady.
Myslím, že pokud se ženská snaží nacpat co nálepky "normální", a není taková, musí být nešťastná. Takže lepší být "nenormální" a šťastná.

Martinka1 napsal(a):

Já na školičku jedu, ale taurus tuším že to má moc daleko, přes moře...

To je škoda.....

Taurus:
To mě teda šokuje. Jak můžeš o sobě říci něco takového? To je hodně smutné...:(
Ne to jak vypadáš, ale to, že o sobě tak mluvíš.

Vlaďka napsal(a):

Lúthien napsal(a):

Tak jsem si, milé dámy, myslela, že vám sem něco písnu, ale když jsem četla dál a dál, spíš je mi z těch vašich článků smutno...:grater: Co dodat? V každé ženě je ta ženská část strašně důležitá, stejně jako mužská. Jen ji objevit, ctít a vážit si jít :hjarta:

Myslíš, že nemáme ženskou stránku? Ale co to je - já miluju svoje děti, starám se o domov, o rodinu. Nemyslím si, že když nosím kalhoty a chodím na fotbal znamená, že nejsem žena. Umím se obléknkout do společnosti a na ples, umím se chovat jako žena, ale raději se pohybuji mezi muži, protože ti jasně řeknou zpříma do očí, co si myslí. Nemusím přemýšlet, jestli to ta paní myslela tak nebo tak.

Ale prosímtě, vždyť jsem tím myslela, že obě části má každý člověk v sobě. A už vůbec netvrdím, že nejsi žena:) Teda vždycky mi dá zabrat zůstat v klidu, když někdo něco překroutí. Ale nic ve zlým, mějte se všichni pěkně a čtěte příspěvky pozorně! Pa :hjarta:

Damila napsal(a):

Taurus:
To mě teda šokuje. Jak můžeš o sobě říci něco takového? To je hodně smutné...:(
Ne to jak vypadáš, ale to, že o sobě tak mluvíš.

Bohužel nejsem jediná, kdo o mně tvrdí, že krása rozhodně není má silná stránka. Ale teď už je to dobrý.  Už kvůli tomu nebrečím,  už se  jen směju, když si někdo dělá srandu  z mého vzhledu a prostě to beru jako holý fakt.

Lúthien: Tak promiň, špatně jsem to asi pochopila.

Taurus, Lvice,

dôležitejšia ako vonkajšia je vnútorná krása - t.j. krása duše, lebo telo nechávame na zemi, ale duša putuje ďalej.

Alimaku, fákt :co:?

lvice: Jó, fakt. Jen je škoda, že to někomu (většinou chlapům) nedochází ;)

Taurus: A jinak já tě podle Tvých příspěvků mám za nádhernou, přímo éterickou, bytost. Fakt, nekecám! :) Z toho většinou dýchá taková....křehkost, bych řekla.

Jo a (to je děsný, jak mi ty myšlenky né a né naskočit najednou) - já jsem taky "divná". Kytky řezaný můžu, hrnkový většinou umučím. Děti mi nic moc neříkají, a cizí už vůbec ne. Ty "rodinný" děti můžu, ale tak na chvilku (den maximálně) a většinou spíš proto, abych ulevila rodičům, když padají na hubu. Svoji dceru miluju, ale abych se rozplývala nad každým děckem "ó jaké má krásné vlásky, celá maminka" atd., tak to ze mě nevydolujete. Z pachu mimin se mi dělá přímo nevolno. Tak jsem taky divná a je to, holky, v pohodě. Taky s tím žiju a docela spokojeně ;) (s výkyvy - myslím, že za to může ten rozmar matky přírody nadělit ženám kolísající hormony, ale už jsem se s tím z velké části smířila. Prostě vím, že zítra zase musí vyjít slunce.)

Lúthien napsal(a):

Tak jsem si, milé dámy, myslela, že vám sem něco písnu, ale když jsem četla dál a dál, spíš je mi z těch vašich článků smutno...:grater: Co dodat? V každé ženě je ta ženská část strašně důležitá, stejně jako mužská. Jen ji objevit, ctít a vážit si jít :hjarta:

asi tě brzo bacim... :dumbom: víš doufám za co :cool:

Eva36 napsal(a):

Taurus: A jinak já tě podle Tvých příspěvků mám za nádhernou, přímo éterickou, bytost. Fakt, nekecám! :) Z toho většinou dýchá taková....křehkost, bych řekla.

Dekuji :gloria:. To mi jeste nikdo nikdy nerekl neco tak hezkyho :rodna:.

Taurus, začni si hlavně tyhle hezké věci říkat sama sobě a uvidíš, jak se všechno pomalinku začne měnit ;)   :hjarta:

Jako dítě jsem chtěla být něco mezi. Nechtěla jsem být klukem ale ani ne holkou. Zpětně vidím a vím proč. Jsem ráda ženou a využívám všech jejích výhod. Vše má svůj důvod a vším má být člověka rád, když už je. :vissla:

Eva36 napsal(a):

Jo a (to je děsný, jak mi ty myšlenky né a né naskočit najednou) - já jsem taky "divná". Kytky řezaný můžu, hrnkový většinou umučím. Děti mi nic moc neříkají, a cizí už vůbec ne. Ty "rodinný" děti můžu, ale tak na chvilku (den maximálně) a většinou spíš proto, abych ulevila rodičům, když padají na hubu. Svoji dceru miluju, ale abych se rozplývala nad každým děckem "ó jaké má krásné vlásky, celá maminka" atd., tak to ze mě nevydolujete. Z pachu mimin se mi dělá přímo nevolno. Tak jsem taky divná a je to, holky, v pohodě. Taky s tím žiju a docela spokojeně ;) (s výkyvy - myslím, že za to může ten rozmar matky přírody nadělit ženám kolísající hormony, ale už jsem se s tím z velké části smířila. Prostě vím, že zítra zase musí vyjít slunce.)

Evi, tohleto mají na svědomí opravdu hormony :jojo: Já to vidím podle sebe - když mi zamlada začaly tikat biologické hodiny, byla jsem ze svého budoucího miminka celá poprděná. Svoji mateřskou povinnost jsem si splnila hned dvakrát po sobě, vrchovatě mi to stačilo a teď jsem ve věku, kdy se tak akorát těším na vnoučata a mám úpřimnou radost z toho, že trend dnešní doby velí mladým zakládat rodiny okolo třicítky. Tak nějak jsem si spočetla, že při příznivé konstelaci budu vnoučaty obšťastněna bajvoko za dvanáct až patnáct let :lol: což je fakt, který mi tedy absolutně nevadí ... panč slyším zavřískat dítě byť jen v tramvaji a naskočí mi husí kůže jak pralinky :lol:

Mně mimina taky smrdí. Tedy na všechna, ale některá tak, že mám problém být v jejich přítomnosti. Jsem si myslela, že jsem jediná takhle ujetáý a raději jsem se s tím nidke nesvěřovala, abych si nevysloužila ukamenování za živa ;o))

Fatimah napsal(a):

Mně mimina taky smrdí. Tedy na všechna, ale některá tak, že mám problém být v jejich přítomnosti. Jsem si myslela, že jsem jediná takhle ujetáý a raději jsem se s tím nidke nesvěřovala, abych si nevysloužila ukamenování za živa ;o))

:offtopic: Ono se dá ukamenovat i za mrtva? :P

Holky, vy mě děsíte. Smrdí vám miminka? Vadí vám křičící děti? Určitě nejste samy, a tak když si představím, že tohle někdo cítí k mým dětem, je mi divně. Lhostejnost bych asi snesla líp, než odpor. Sorry, neodsuzuji, jen mě to fakt děsí.

Nevím Bubli, přemýšlím, na kom by se to dalo vyzkoušet ;o)))))

bublinka napsal(a):

Taurus, začni si hlavně tyhle hezké věci říkat sama sobě a uvidíš, jak se všechno pomalinku začne měnit ;)   :hjarta:

Pracuji na tom. Zatim mi to nejak moc nejde. Ale je fakt, ze uz se na sebe muzu divat v zrcadle. Byly doby, kdy jsem se tomu az hystericky vyhybala.

Taurus, to taky znám... poprvé mě k zrcadlu násilím dotáhli a utekla jsem.. buď prostě na sebe hodná a trpělivá a ono to půjde. 
A pak to najednou půjde i z tebe zevnitř a budeš mít v sobě takový krásný hřejivý pocit a uvidíš, že to pak pocítí i okolí  :pussa:

Bublinka:
Tak to jsem rada, ze v tom nejsem sama. Jeden cas jsem si myslela, ze jsem naprosto divna zena (at nejsme off topic), kdyz si prekryvam zrcadlo rucnikem :D. Brr...nastesti tahle etapa je pryc.
Kazdopadne mas pravdu, ze to chce trpelivost.

Damila napsal(a):

Holky, vy mě děsíte. Smrdí vám miminka? Vadí vám křičící děti? Určitě nejste samy, a tak když si představím, že tohle někdo cítí k mým dětem, je mi divně. Lhostejnost bych asi snesla líp, než odpor. Sorry, neodsuzuji, jen mě to fakt děsí.

Damilo, v každém věku se jeden každý člověk dívá na tu jednu a tu samou věc z rozdílného úhlu pohledu :jojo:
Tebe Tvoje vlastní rozkřičené děti můžou tankovat sebevíc, protože jsou TVOJE a jsou SLADKÉ, ale ostatní cizí lidi naprosto nemusí sdílet stejný názor :jojo:

bublinka napsal(a):

Taurus, to taky znám... poprvé mě k zrcadlu násilím dotáhli a utekla jsem.. buď prostě na sebe hodná a trpělivá a ono to půjde. 
A pak to najednou půjde i z tebe zevnitř a budeš mít v sobě takový krásný hřejivý pocit a uvidíš, že to pak pocítí i okolí  :pussa:

Velka pravda  :jojo:

Damila napsal(a):

Já vím, že se nikdo nemůžeme rozškatulkovat jen tak jednoduše.
Jsem žena v Kristových letech, a dodnes jsem nedospěla k nějakému ženství v tom smyslu, jak to uznává společnost. Mám muže i děti, ale jsem člověk spíše liberálního myšlení, nenosím sukni (vymlouvám se na nedokonalou postavu), nepotrpím si na okrasné zbytečnosti , avšak jako krásné dílko je dovedu ocenit.
A co je nejdivnější: nemám vztah ke květinám. Resp. mám k nim jiný vztah, nežli většina žen. Řezané květiny jsou pro mě trpící a umírající organismus, nechci, aby mě kdokoliv (kdo mě zná) obdarovával květinami. Ti co mě znají (vč. muže) to chápou a nedělá jim to potíže. Od lidí méně známých, co mi chtějí udělat rqdost, mi květina přijde jako symbol, přijmu ji s povděkem kvůli tomu darovateli...ale sama k nim vztah nemám!:grater:

Jste některá taky tak "divná"?

Ne ne Damilo,mylis se.
Ty prave mas mas dost vyvinuty vztah ke kvetinam a ne ze ne.
Tak jestli jsi zvlastni? Ano,kazdy z nas je zvlastni,jsme vsichni zvlastni v tom ze nejsme stejni.
Nejsme protoze nas zivotem provazi okolnosti o kterych ani netusime.Jsou ulozeny hluboko.Stejne jako Tvuj vztah ke kvetinam a taktez i k sukni. Ta pricina je schovana ale nasledek se projevuje.
  ;)

Damila napsal(a):

Holky, vy mě děsíte. Smrdí vám miminka? Vadí vám křičící děti? Určitě nejste samy, a tak když si představím, že tohle někdo cítí k mým dětem, je mi divně. Lhostejnost bych asi snesla líp, než odpor. Sorry, neodsuzuji, jen mě to fakt děsí.

Drive jsem tvrdila, ze nemam rada deti. Dneska uz to vidim jinak. Proste jsou deti, ktere  mam rada, pak ty, ktere jsou mi lhostejne a pak deti, ktere proste rada nemam. Stejne jako s dospelymi.
Nekdy mam dojem,ze spolecnost se kouka na vztah zen a deti tak, ze kazda NORMALNI zena prece musi mit rada deti (jakekoliv a cikoliv) po cely svuj zivot a vlastne jim ten zivot i "obetovat".   Jenomze ja ted mam jine a mozna zajimavejsi veci na starosti nez se rozplyvat nad sousedovic miminem.  Az muj cas prijde, tak prijde.

Tak to chápu, že mít dítě nemusí být prioritou v životě ženy. To ano.

Nepotřebuji, aby děti někdo cizí miloval, ale nerada bych, aby někomu vadily (jakože se vždycky někdo najde, jen u žen v produktivním věku mě to překvapuje) už jen tím, že jsou, že s nimi musejí sdílet např. prostor v tramvaji. Ale asi s tím nejde nic moc dělat. Jak já, tak ty děti, tak ty ženy, co jim to vadí... :(

Damilo, nějaké super uječené dítě v tramvaji mi pravda den nepřikrášlí, ale těch pár minut se dá přeít. Když ale třeba jedu vlakem několik hodin a tam nějaké rozmazlené nevychované dítě dělá bugr na celý vagón a jeho maminka ho zálibně pozoruje, jaké to má šikovné dítě a ani se npokusí ho výchovn zvládnout, tak to opravdu uvažuji o defenestraci - svojí nebo toho děcka.
A může mně prcek sežrat, když jdeme na oběd nebo na večeři do restaurace a tam pobíhají děti, ječí, jak umí ječte jenom ony a celkově dělají rámus takový, že se při tom nedá normálně konverzovat.
Chápu, že to vždy nejde ovlivnit výchovou, vidím to na synovci, ale nevidím důvod, proč se přrtvařovat a tvrdit, že mi přijde roztomilé, když mám tohle pochlouchat nebo když se na mně sápe umatlané dítě se snoplem u nosu... to se mi fakt zvedá žaludek, i když vím, že společnost ode mne očekává jinou reakci...

Fatimah,
to mluvíš ale docela o extrémech. to ani mně nedělá dobře. jasný.
Měla jsem na mysli spíš normální běžné děti a jejich projevy.
(Ikdyž ani já nemám "normální" děti.)

Děti mi nevadí ať jsou kdekoliv a pokud nehlučí extrémně moc, neohrožují mě ani sebe na životě, tak  je nechávám jít svou vlastní cestou.  A mám pochopení pro to, když se občas vztekají a vřískají na celé kolo a "obtěžují" tím  okolí. Jsou to prostě děti.  Ale vadí mi, že některé matky ještě vyžadují, abych z jejich  vřískajícího monstra, které mi skáče po hlavě, byla unešená (a bohužel znám takové případy).
  A souhlasím s Fatimah, že pokud jdu někam ven se pobavit nebo posedět, tak chci mít klid a rodičové by své ratolesti měli mít po kontrolou. Kdybych seděla u stolu a na klín mi skákal zablácený pes a snažil se mi vlézt do talíře, tak by se mi to taky nelíbilo. A to sama psa vlastním.

Taurus - nejhorší je, že když na mně skáče zablácený pes a leze mi do talíře, tak jsem celá nadšená a vůbec mi to nevadí... asi jsem fakt hrozná.
Jinak nemám pocit, že bych mluvila o extrémech, z čehož mne podezřívá Damila, protože to, co jsem popsala, se mi stává docela často. Dětem je jasné, že je moc nemusím a tak mají tendenci mně provokovat - třeba, jela jsem v autobuse a poslouchala do sluchátek houslový koncert. No a předemně se postavila nějaká holčička a začala zpívat. Kdybych poslouchala Rammsteiny, neměla by šanci je přeřvat, ale protože to byl houslový koncert, slyšela jsem ji poměrně zřetelně. Nad ní stála její matka, která samozřejmě nepovažovala za potřebné dcerušce vysvětlit, že si to ječení může nechat nadoma. Holčina mně při tom "zpěvu" pozorovala a tvářila se tak, že jsem naprosto nepochybovala, že jsem si asi jako jediná dovolila zůstat neokouzlena jejím výkonem a tak mi to dávala sežrat...
A není to tak dávno, co jsme šly s kolegyní po práci na vínko do hospůdky. K naší smůle už tam byla rodinka se třemi dětmi, které hrály člověče nezlob se a dámu tím způsobem, že rozhazovaly figurky po zemi, skákaly po nich a u toho božsky ječely na celou hospodu. Vydržely jsme to s kolegyní asi pět minut. Rodiče se tvářili velmi uraženě, když jsme odcházely - podotýkám, že jsme si nedovoolily žádnou poznámku, pouze jsem vyklidily pole, i když jsme se u toho asi netvářily asi zrovna nadšeně... Dodnes přemýšlím, kdy je asi tak vhodný čas začít dětem vysvětlovat, že ničit cizí majetek se nemá... no a okamžiky, kdy nějaký spratek nahání holuba, který je napůl chromý a pokouší se ho před zraky rodičů nakopnout, to mně tgedy hodně svrbí ruka..

Fatimah napsal(a):

Taurus - nejhorší je, že když na mně skáče zablácený pes a leze mi do talíře, tak jsem celá nadšená a vůbec mi to nevadí... asi jsem fakt hrozná.

:lol: :lol: ale nejsi hrozná :pussa:
K těm zážitkům s dětmi, co jsi napsala: to podle mě není o dětech ale hlavně o rodičích.  Taky mě občas překvapuje, když rodiče vidí, jak jejich dítko ničí nebo terorizuje svoje okolí a ještě u toho div netleskaji a nenatáčejí si to na videokameru...

Ahoj holky!
To jsem se zase nasmala, jste skvele :supr:
Jinak - ja mam rada kytky (rostliny), ale spis v te forme, ze se rada projdu po lese.. misto kytek do vazy mam radost spis z cokolady, to se da alespon snist.. Kytky v kvetinacich to se mnou take nemaji moc lehke.. mam je rada, ale tak nejak nestiham vnimat jejich "pitny rezim".. uschnul mi i netresk.. :rodna:
Do spolecnosti se rada hezky a pritazlive obleknu, ale normalne nosim nejradeji kalhoty..
Deti rada mam, nesnasim jen parchanty (viz. pribehy Fatimah).. ale zase za vychovu mohou vetsinou dost rodice.. myslim, ze uz Seneca tvrdil, ze dite se rodi jako nepopsana kniha.. i kdyz z hlediska genetiky je to take dost riskantni, poridit si dite (skoro 90% vlastnosti je zdedenych).. to clovek nikdy nevi, co se mu povede za "zlaticko" (videly jste film Ten kluk je postrach.. :lol: ).. pokud nekdo tvrdi, ze stesti se neda koupit, tak zapomnel na stenata :) To je jistota, ktera nezklame!
A souhlasim, ze jenom proto, ze mame vajecniky a ne k.... (muzsky parovy organ umisteny o trochu nize), se nemusime tvarit, ze: varit, umyvat nadobi, zehlit, luxovat atd. je pro nas nejvetsi blaho, jake si dovedeme predstavit.. :usch: jasne, je to potreba, tak si pustime mp3 a zmaknem to, ale mame svoje oblibene veci, ktere nas bavi. Nemam pravdu?
Proti muzum samozrejme nic nemam (zduraznuji MUZUM, ne debilum, kteri se predstavuji pomoc v domacnosti v tom, ze zvednou nohu, kdyz manzelka luxuje..) - je pravda, ze nejsou tak zakerni a zavistivi jako spousta zen, ktere znam.
Mafy