holka — 2. 11. 2007 14:26

Jak jste na tom vy? Mám úplně hrůzu z toho že jakmile bych se přejmenovala tak ztratim kus sebe, ztratim svoji rodinu, nebudu patřit ke svým rodičům, ale k jeho a to nechci. Přitom má přítel pěkné české jméno, v tom problém není. Vím, že si můžu nechat svoje, ale to zas by bylo líto jemu, on mě chce jako svou ženu se vším všudy, tak jak je u nás zvykem. Uvažuju o tom nechat si své i jeho příjmení s pomlčkou. Do doby než budou děti si bduu používat svoje, mezitím možná změním názor a zvyknu si na jeho příjmení. V každém případě až by byly děti, tak jim budu podepisovat úkoly splečným příjmením.
Jak to cítíte vy? Je vám jméno fuk? Máte tu někdo 2 příjmení s pomlčkou???? Jaké je používání v praxi?

Maya.82 — 2. 11. 2007 15:27

Tak já jsem si vzala chlapovo přijmení a zvykla jsem si rychle. Proč bys neměla patřit ke svým rodičům?? Nevím dvě příjmení to je moc zdlouhave.

Damila — 2. 11. 2007 16:39

Holko,
vypadá to, že jménu přikládáš velký význam. Něco na tom bude. Jméno, to je jako datum narození, tak nějak to k nám patří, a i numerologové Ti řeknou, že změnou jména se změní trochu Tvůj osobní profil, Tvé vyzařování.
Docela bych se zamyslela nad tím, proč už teď se bráníš jeho jménu, bude v tom něco víc. Nepřijímáš ho celého, tedy i s jeho rodinou. Nechceš se mu poddat celá, chceš si uchovat "kousek svého svobodna".
A je nutné se vůbec vdávat?

Ladie — 2. 11. 2007 16:52

Já bych zase chtěla jeho jméno, ne jméno jeho mámy. Přítel nemá typicky české příjmení, končí na -ko. No ale české zákony mi nedovolí vzít si stejné příjmení jako on. Musela bych být -ková a to se mi nechce. Takže taky uvažuji, že si nechám své příjmení-pomlčka-jeho (jeho mámy, že...)

Piia — 2. 11. 2007 21:21

Ahoj. Tak s tím problém nemám. Od chvíle, co se nám narodil syn, tak mě stejně u doktorů i všude jinde, kde se jedná o dítěti oslovují příjmením mých chlapů - takže to od léta bude jen oficiálně i v občance.

lulu24 — 2. 11. 2007 23:44

Já teda nejsem vdaná, ale dcera se jmenuje po přitelovi. Než půjde do školy tak se určitě chci za něj vdát, ale moc si nedovedu představit, že se najednou budu jmenovat jinak a taky se mi to moc nelíbí. Možná je to opravdu tím, že jeho rodinu moc nepřijímám.

Tercila — 3. 11. 2007 19:08

Ladie: Já bych zase chtěla jeho jméno, ne jméno jeho mámy. Přítel nemá typicky české příjmení, končí na -ko. No ale české zákony mi nedovolí vzít si stejné příjmení jako on. Musela bych být -ková a to se mi nechce. Takže taky uvažuji, že si nechám své příjmení-pomlčka-jeho (jeho mámy, že...


Čauky, a zjistila sis to pořádně? Pokud vím, nesklonná příjmení tady existují. Zkus zajít na matriku a tam se dohodnout.

Holko, taky jsem při svatbě nechtěla příjmení mého muže. Jeho příjmení mi nijak neučarovalo :D. Je to pro mladé děvče nezvyk a asi i proto, že pro mého tatínka nebyla moje svatba příjemnou záležitostí. Ale zase tchýně se tehdy koukala tak nešťastně a navíc jsem coby mlaďoška ani nevěděla, kde bych si sehnala narychlo info atd., (ano, rozhodovala jsem se, ještě když jsem měla kytku v ruce)... :D Nakonec jsem příjmení změnila. A dnes jsem docela ráda, protože zatímco moje rodné bylo dlouhé a "zamotané", manželovo příjmení je v ČR velmi rozšířené, takže už na úřadech nemám problém :).
Ale moje sestra si ponechala po svatbě svoje příjmení a - Damilo, svého manžela hodně miluje, není to asi jen tím, že by mohlo ve vztahu něco být v nepřádku. :) Záleží na tom, jak co kdo bere a jak rychle nebo pomalu si zvyká a tak....

holka — 5. 11. 2007 11:40

Přítelova rodina je fajn, myslím že lepší tchánovce a švagrovou bych si ani nemohla přát. Přítele chci celého :-) Nevím proč to tak mám v sobě. Možná si opravdu chci zachovat trochu "svobodna", ale to neznamená že bych měla nějaké zaječí úmysly, vůbec ne, moc se těšim až budeme mít rodinu, brzy na tom začnem pracovat :-) Myslím že dřív než na svatbě, ta se pak nějak dořeší. Dítě by určitě mělo příjmení po příteli, tak pak třeba budu chtít patřit k nim a nemít jiné jméno....uvidíme, sama jsem překvapená, že je to pro mě takový "problém", připadám si jak jediná divná ženská na světě. Když jsem se o to bavila s kamarádkama, tak si spíš mysleli že chci být zajímavá dvěma jménama, vůbec nechápaly o čem mluvím když jsem říkala že jen chci zůstat "já" a nemá to co dělat s tím že ybch přítele nemilovala.....ach jo. Třeba až to přijde tak už to tak řešit nebudu. Snad.

twinha — 5. 11. 2007 19:26

Ahoj, mám dvě příjmění, i v OP, prakticky při představování nebo do telefonu používám to první, ale zvykla jsem si na používání obou a nemám s tím problém.
Před svatbou při vyplňování žádosti o uzavření sňatku už se v ní na tuto eventualitu myslí, je tam možnost původní příjmení, příjmení po manželovi a třetí varianta: na prvním místě je manželovo příjmení a na druhém příjmení předchozí. U mě to vypadá tak, že mám první příjmení po současném a druhé po bývalém muži.... :lol: mám s ním dobré vztahy, takže žádná křeč. :supr:

holka — 6. 11. 2007 12:17

Twinha, tak tos mi udělala radost, tak nějak bych to asi udělala. Na první místo jméno po manželovi, druhé moje svobodné příjmení. Pro veřejnost bych používala jeho, to bych si snad časem zvykla jako všechny ženský, ale aspoň pro sebe, bych zůstala i já v občance.

LeeLoo — 28. 11. 2007 22:32

Ja jsem si cely zivot nedovedla predstavit, ze bych si zmenila prijmeni! Oduvodnovala jsem si to tim, ze jsem pomerne verejne cinna osoba (novinarka) a ze uz mam neco za tim jmenem "napracovano".
A normalne, pak jsem se rozhodla si ho zmenit a jsem velice spokojena. Jednak se mi nove prijmeni hodne libi (predtim bylo madarske, ted je nemecke) a jednak je to zvlastni pocit, zacinat neco jakoby od zacatku. Bavi mne tvarit se na svete incognito :) Jako kdyz ztratis telefon a vsechny kontakty a pak po case zjistis, ze vlastne potrebujes jen takovou ctvrtinu, kterou si stejne hned sezenes a citis se ocisten od vseho co bylo. Jinak japonsti basnici pry schvalne meni jmeno nekolikrat za zivot. O dvou jmenech jsem neuvazovala. Zbytocne dlouhe a vetsinou spolu ani nezni hezky. Prijeti manzelova jmena mne s nim mozna jeste vic sblizilo, i kdyz neprijeti by mne urcite neoddalilo...

mala.popelka — 28. 11. 2007 23:17

holko, já ti docela rozumím, ikdyž svatbu zatím neplánuju, taky s tím mám docela problém...... jednak se nějak moc neztotožňuju s rodinou mého partnera, jednak jeho příjmení má každý druhý jouda v ČR :) a tak nějak nevím, ale přijde mi (omlouvám se všem, kterých se tím dotknu), že nejsem jeho majetek........ nesnáším z duše už to samotné, když před někým řekne takové to "moja chce ", tak to se mi ježí vlasy hrůzou.... a být "ta jeho" i podle příjmení, fakt si to neumím představit...
jak říkám, naštěstí to zatím není aktuální problém, ale až bude, kdo ví, jak to dopadne.......
pozor, pokud se nepletu, jakmile máte v OP dvě jména, musíte se s nima taky podepisovat a to je pekelný opruz :rolleyes:

Dallea — 30. 11. 2007 21:27

My se chceme v létě vzít a také jsem nad příjmeními uvažovala. Také mám trochu pocit, jako bych se tím "vzdálila" rodině, své minulosti, dětství.. I když vím, že je to kravina. Ale přece jen, člověk to jméno užívá od doby, kdy se ho jako malý capart naučil. Ale nadruhou stranu mě to láká mít jméno po svém budoucím muži. Neboť je trošku "veřejně činný" a jelikož je mu přes třicet  let a já vypadám tak na sedmnáct (i když je mi 25), tak se těším až těm všem třicítkám, co si myslí, že jsem jenom nějaká brigádnice ukážu, zač je toho loket! :D :vissla: ;) :D Radši nad tím zas až tak moc zatím neuvažuju. Zřejmě si jeho příjmení vezmu, ale nebude to pro mě jednoduché (a nejen kvůli tomu, že to budu nějakou dobu plést :/ ). Také jeho jméno dost často ostatní lidé komolí (strkají tam "e", kam nepatří), takže budu muset uvádět na správnou míru zřejmě potom i to své, ale tak jaou i horší věci, ne? ;)

estelle — 1. 12. 2007 10:28

holka napsal(a):

Jak jste na tom vy? Mám úplně hrůzu z toho že jakmile bych se přejmenovala tak ztratim kus sebe, ztratim svoji rodinu, nebudu patřit ke svým rodičům, ale k jeho a to nechci. Přitom má přítel pěkné české jméno, v tom problém není. Vím, že si můžu nechat svoje, ale to zas by bylo líto jemu, on mě chce jako svou ženu se vším všudy, tak jak je u nás zvykem. Uvažuju o tom nechat si své i jeho příjmení s pomlčkou. Do doby než budou děti si bduu používat svoje, mezitím možná změním názor a zvyknu si na jeho příjmení. V každém případě až by byly děti, tak jim budu podepisovat úkoly splečným příjmením.
Jak to cítíte vy? Je vám jméno fuk? Máte tu někdo 2 příjmení s pomlčkou???? Jaké je používání v praxi?

Ta věta možná změním názor... V tom by přece mělo být jasno hned od začátku. Prostě "jak si to udělám, takový to budu mít". Pokud budu mít dvě jména s pomlčkou, tak je budu používat obě, pokud budu mít jen jedno, budu toto používat. Používat jeden den to a druhý den ono jméno mi přijde trochu zvláštní a rovněž ne zcela v souladu s právem.

Damila — 1. 12. 2007 10:47

Přijetí manželova jména je přijetí jeho celého, s jeho rodinou. Chápu, že s tím můžete mít problémy.
já jsem se vdávala natolik mladá, že jsem nad tím v té době ještě neuvažovala, naštěstí. Neznala jsem numerologii, astrologii. Tak jsem se nevyhla jedné velké zkoušce, kterou manželství je. A to je dobře.

Jméno vás jistě ovlivňuje, a to nejen společensky, ale i "zevnitř". Ale na druhou nstranu bychom neměli vybírat rozumem...v tom jsem měla výhodu. Ještě jsem nezačala o tom tenkrát přemýšlet.

Aischa — 7. 12. 2007 23:41

Ladie napsal(a):

Já bych zase chtěla jeho jméno, ne jméno jeho mámy. Přítel nemá typicky české příjmení, končí na -ko. No ale české zákony mi nedovolí vzít si stejné příjmení jako on. Musela bych být -ková a to se mi nechce. Takže taky uvažuji, že si nechám své příjmení-pomlčka-jeho (jeho mámy, že...)

Já mám dojem, že to jde, Kateřina Jacques se také nejmenuje Jacquesová.
Já bych si také ráda nechala své příjmení, ale pro život v zahraničí jsou mé háčky a čárky nepraktické a vždy mě nervuje, když to lidé nemohou vyslovit a napsat atd. Takže nevím :co:

Ladie — 8. 12. 2007 12:22

"Příjmení žen se tvoří v souladu s pravidly české mluvnice. Při zápisu uzavření manželství lze na základě žádosti ženy, jíž se uzavření manželství týká, uvést příjmení, které bude po uzavření manželství užívat, v mužském tvaru, jde-li o cizinku, státní občanku České republiky, která má nebo bude mít trvalý pobyt v cizině, státní občanku České republiky, jejíž manžel je cizinec nebo občanku České republiky, která je jiné než české národnosti."


Takže pokud můj budoucí manžel není cizinec nebo nehodlám žít v zahraničí, tak si nemůžu vzít jeho=mužské příjmení :/

holka — 11. 12. 2007 15:53

Tak nevím, bydlíme s přítelem v novém bytě a sousedi, řemeslníci ignorují moje jméno na zvonku a schránce a i když se jim několikrát ozvu do telefonu mým jménem, tak mi stejně příště řeknou přítelovým příjmením, jako bysme už byli manželé. Vím, je to blbý, ale mě to v ten moment skoro urazí. Pouštím to radši až do svatby z hlavy.... :dumbom:
Ale díky za příspěvky, určitě si ráda další přečtu!!

Paila — 12. 1. 2008 20:21

holka napsal(a):

Tak nevím, bydlíme s přítelem v novém bytě a sousedi, řemeslníci ignorují moje jméno na zvonku a schránce a i když se jim několikrát ozvu do telefonu mým jménem, tak mi stejně příště řeknou přítelovým příjmením, jako bysme už byli manželé. Vím, je to blbý, ale mě to v ten moment skoro urazí. Pouštím to radši až do svatby z hlavy.... :dumbom:
Ale díky za příspěvky, určitě si ráda další přečtu!!

Naprosto ti rozumím, já se taky nechtěla vzdát svého příjmení a chtěla jsem si nechat svoje, pak jsem uvažovala o tom nechat si obě příjmení, ale nakonec mě matrikářka přesvědčila, že všude se podepisovat 2 příjmením je zdlouhavé a ani na to nestačí kolonka a měla bych s tím neustále nějaké komplikace.

Mimochodem, přítele jsem si vzala až po 6 leté známosti a více než 5 let mě všichni automaticky říkali jeho příjmením, přestože jsem nebyla jeho manželkou, a mě to vždy pořádně :butter:  Až budu mít děti, dám jim svoje původní příjmení jako prostřední jméno :gloria:

kijjo — 17. 1. 2008 10:58

Budu se vdávat v červenci a chci se vzdát svého rodného příjmení, protože jsem pyšná, že budu moci přijmout příjmení svého nastávajícího. Miluji svou rodinu, oni to ví. Ale chci patřit manželovi se vším všudy. Chci aby všichni kolem mne věděli, že patříme k sobě. Takhle to vidím já.

Josephine — 19. 1. 2008 11:43

kijjo napsal(a):

Budu se vdávat v červenci a chci se vzdát svého rodného příjmení, protože jsem pyšná, že budu moci přijmout příjmení svého nastávajícího. Miluji svou rodinu, oni to ví. Ale chci patřit manželovi se vším všudy. Chci aby všichni kolem mne věděli, že patříme k sobě. Takhle to vidím já.

nevíš, proč mi tvůj příspěvek zní tak podřazeně? myslíš, že by tvůj partner řekl, že by byl pyšný, kdyby mohl přijmout tvé příjmení, protože chce patřit své manželce se vším všudy? aby všichni věděli, že patříte k sobě...
zamysli se nad svou identitou a sebevědomí...
kdyby uvažovaly ženy jako ty, tak dodnes nesmí ženy vkročit na univerzity, mít volební právo atd. atd.

Josephine — 19. 1. 2008 11:51

holka napsal(a):

Jak jste na tom vy? Mám úplně hrůzu z toho že jakmile bych se přejmenovala tak ztratim kus sebe, ztratim svoji rodinu, nebudu patřit ke svým rodičům, ale k jeho a to nechci. Přitom má přítel pěkné české jméno, v tom problém není. Vím, že si můžu nechat svoje, ale to zas by bylo líto jemu, on mě chce jako svou ženu se vším všudy, tak jak je u nás zvykem. Uvažuju o tom nechat si své i jeho příjmení s pomlčkou. Do doby než budou děti si bduu používat svoje, mezitím možná změním názor a zvyknu si na jeho příjmení. V každém případě až by byly děti, tak jim budu podepisovat úkoly splečným příjmením.
Jak to cítíte vy? Je vám jméno fuk? Máte tu někdo 2 příjmení s pomlčkou???? Jaké je používání v praxi?

a ty ho nechceš jako svého muže se vším všudy? proč si nevezme on tvé příjmení? já vím, že si manželovo příjmení, jestli někdy podstoupím tu ceremonii, nevezmu. nevidím žádný důvod.

Josephine — 19. 1. 2008 11:53

Dallea napsal(a):

My se chceme v létě vzít a také jsem nad příjmeními uvažovala. Také mám trochu pocit, jako bych se tím "vzdálila" rodině, své minulosti, dětství.. I když vím, že je to kravina. Ale přece jen, člověk to jméno užívá od doby, kdy se ho jako malý capart naučil. Ale nadruhou stranu mě to láká mít jméno po svém budoucím muži. Neboť je trošku "veřejně činný" a jelikož je mu přes třicet  let a já vypadám tak na sedmnáct (i když je mi 25), tak se těším až těm všem třicítkám, co si myslí, že jsem jenom nějaká brigádnice ukážu, zač je toho loket! :D :vissla: ;) :D Radši nad tím zas až tak moc zatím neuvažuju. Zřejmě si jeho příjmení vezmu, ale nebude to pro mě jednoduché (a nejen kvůli tomu, že to budu nějakou dobu plést :/ ). Také jeho jméno dost často ostatní lidé komolí (strkají tam "e", kam nepatří), takže budu muset uvádět na správnou míru zřejmě potom i to své, ale tak jaou i horší věci, ne? ;)

připomínáš mi 19.století - paní doktorová, lékárníková, paní radová... žena žije z identity svého muže? připadá mi to absurdní

Josephine — 19. 1. 2008 11:56

Damila napsal(a):

Holko,
vypadá to, že jménu přikládáš velký význam. Něco na tom bude. Jméno, to je jako datum narození, tak nějak to k nám patří, a i numerologové Ti řeknou, že změnou jména se změní trochu Tvůj osobní profil, Tvé vyzařování.
Docela bych se zamyslela nad tím, proč už teď se bráníš jeho jménu, bude v tom něco víc. Nepřijímáš ho celého, tedy i s jeho rodinou. Nechceš se mu poddat celá, chceš si uchovat "kousek svého svobodna".
A je nutné se vůbec vdávat?

co je to za nesmysl? proč si nikdo nepoloží otázku, proč on JI nepříjmá celou, tedy i s její rodinou??? proč se JÍ nechce poddat celý? zamyslela bych se nad tím, proč se ON brání jejímu jménu... nepřikládá jménu velký význam?  proč uvažujete tak podřazeně? tak absurdně? tak nesebevědomě? jen muži mají nárok na sebevědomí a vlastní identitu? ženy ne?

kijjo — 19. 1. 2008 18:31

Josephine napsal(a):

kijjo napsal(a):

Budu se vdávat v červenci a chci se vzdát svého rodného příjmení, protože jsem pyšná, že budu moci přijmout příjmení svého nastávajícího. Miluji svou rodinu, oni to ví. Ale chci patřit manželovi se vším všudy. Chci aby všichni kolem mne věděli, že patříme k sobě. Takhle to vidím já.

nevíš, proč mi tvůj příspěvek zní tak podřazeně? myslíš, že by tvůj partner řekl, že by byl pyšný, kdyby mohl přijmout tvé příjmení, protože chce patřit své manželce se vším všudy? aby všichni věděli, že patříte k sobě...
zamysli se nad svou identitou a sebevědomí...
kdyby uvažovaly ženy jako ty, tak dodnes nesmí ženy vkročit na univerzity, mít volební právo atd. atd.

Nemusíš všechny urážet, sebevědomí mám zdravý, to mi věř. Feministky jako ty nesnášim.

janísek — 19. 1. 2008 20:38

kijjo, naprosto s tebou souhlasím... Přesto, že jsem ve vztahu spíš ten "generál" a vůbec si nemyslím, že bych byla nějaká podřazená, tak chci do budoucna příjmout příjmení mého přítele...a budu pyšná na to, že všichni hned ví, že patříme k sobě...a vůbec mi nevadí, že i teď když nejsme manželé, tak pro nás kamarádi používají společný oslovení, který je vlastně jen trochu "zkomolenina" přítelovo příjmení...
myslím, že i kvůli dětem, by se rodiče měli jmenovat stejně...sama z vlastní zkušenosti vím, jak to dokáže zamotat hlavu, když to tak není...

kijjo — 20. 1. 2008 9:14

janísek napsal(a):

kijjo, naprosto s tebou souhlasím... Přesto, že jsem ve vztahu spíš ten "generál" a vůbec si nemyslím, že bych byla nějaká podřazená, tak chci do budoucna příjmout příjmení mého přítele...a budu pyšná na to, že všichni hned ví, že patříme k sobě...a vůbec mi nevadí, že i teď když nejsme manželé, tak pro nás kamarádi používají společný oslovení, který je vlastně jen trochu "zkomolenina" přítelovo příjmení...
myslím, že i kvůli dětem, by se rodiče měli jmenovat stejně...sama z vlastní zkušenosti vím, jak to dokáže zamotat hlavu, když to tak není...

Díky za podporu. U nás ve vztahu jsem taky já ten generál, přítel mi říká "moje velitelko" :D.

Jaruska8 — 22. 1. 2008 10:10

Nikdy som sa nad tymto tak nezamyslala, nikdy mi nepripadalo divne, ze si zeny po svadbe zoberu meno po mazelovi. Pripadalo mi to prirodzene, ono je to tym, ze sme tak vychovavane, rodinou, spolocnostou. Pravda je, ze ak si zena odmietne po svadbe zmenit meno, tak to v okoli vzbudi pozornost-ona ho nema rada, nevazi si ho? A pod. Jedno je jasne, niektore veci sa nemenia, ani niektore nazory. S priezviskami je to jednoducho tradicia, nieto ju zachova, niekto ma nutkanie ju porusit, dolezite je, ako to clovek citi.

Jaruska8 — 22. 1. 2008 10:17

Co sa tyka priezviska, tak mam v tejto oblasti stastie, moj ,,buduci" ma velmi lahko zapamatatelne a jednoduche meno, co sa o mojom priezvisku povedat neda, takze ja sa aj na svoje nove priezvisko tesim.8)) A nehladajte v tom ziadne sebavedomie, je to cisto prakticka vec.8))

misha88 — 22. 1. 2008 10:19

kijjo napsal(a):

janísek napsal(a):

kijjo, naprosto s tebou souhlasím... Přesto, že jsem ve vztahu spíš ten "generál" a vůbec si nemyslím, že bych byla nějaká podřazená, tak chci do budoucna příjmout příjmení mého přítele...a budu pyšná na to, že všichni hned ví, že patříme k sobě...a vůbec mi nevadí, že i teď když nejsme manželé, tak pro nás kamarádi používají společný oslovení, který je vlastně jen trochu "zkomolenina" přítelovo příjmení...
myslím, že i kvůli dětem, by se rodiče měli jmenovat stejně...sama z vlastní zkušenosti vím, jak to dokáže zamotat hlavu, když to tak není...

Díky za podporu. U nás ve vztahu jsem taky já ten generál, přítel mi říká "moje velitelko" :D.

holky taky s váma souhlasím....jestli teda s přítelem někdy svatba bude:)!?Zatím neplánujem..tak budu taky moc ráda že budu nostit jeho příjmení..!!

misha88 — 22. 1. 2008 10:20

A protože jsme tři sestry a tím padém by naše příjmení "zmizlo" a nebylo by zachováno..prostřední z nás si necvhala své příjmení a švagr se jmenuje po ní (ale byl tam jiný důvod než zachování našeho rodu teda:) )!!

janísek — 22. 1. 2008 10:34

Misho, můžu se zeptat, jaký k tomu měla důvod? ptám se tedy jen ze zvědavosti... :-) díky..

misha88 — 22. 1. 2008 10:47

máš to Jani v SZ

Holčička — 22. 1. 2008 15:35

Ahoj Miško,
já jsem byla taky kdysi rozhodnutá, že to budu já, kdo ponese dále jméno našeho rodu, ale... čím více se to (snad) blíží, tím více se těším na to, že si ho prostě vezmu se vším všudy, že on bude ten "můj pán" :)

A my vymřeme po přeslici....

misha88 — 23. 1. 2008 7:18

Jste taky jen samé ségry jo:)?

tina — 23. 1. 2008 10:14

u nsá je to stejný - teda nejmladší sestra je pořád svobodná, ale my dvě starší už nosíme příjmení jiné - a že to původní bylo dost vzácné, no - já si vzala chlapa s příjmením více než obvyklým, sestra přešla k jinému vzácnému :)

Holčička — 23. 1. 2008 11:05

Jo jo :jojo: jsme samý baby..... :) Za to pořádný :lol:

Jak to jen vyřešit? leda, že by si mladší ségra pořídila dítě - "otec neznámý" - pro jistotu kluka, aby byl na chvíli klid :)

Ale to jí rozhodně nepřeju. Takže to asi dopadne, jak má.

holka — 28. 1. 2008 16:24

Asi to dopadne jak má. Už i moji rodiče mi říkaj z legrace příjmením mého přítele a to před nimi ještě o svatbě nepadlo ani slovo, ani náznak. Tak asi začnu trénovat nový podpis  :kapitulation:

misha88 — 28. 1. 2008 16:28

no a vnitřně ztotožněná už s tím jsi taky?

holka — 30. 1. 2008 14:40

Ne :/

misha88 — 30. 1. 2008 16:20

On by si tvoje nevzal? Má 100% argumenty nějaké? Nebo začni hledat nějaká pozitiva ať si to "zoblíbíš" nějakým způsobem.....je fakt že Nováková - Vomáčková...je děsně zdlouhavé:)

holka — 13. 2. 2008 21:24

Moje příjmení by si nevzal, protože "přece je normální že se ženská jmenuje po chlapovi", párkrát jsme se o tom bavili. Navíc říká, že mám přece bráchu tak naše jméno nezanikne. Ani ho do toho nechci tlačit. Nejen že v rodině z jeho strany by to nechápali, ale ani mi o to nejde. Já si to jméno chci nechat jen tak pro sebe, jako že jsem to pořád JÁ. Teď jsem měla snad 10 případů, kdy jsem moje jméno musela hláskovat, až mě to otravovalo, že jsem si říkala že by bylo lepší to jeho český, zkoušela jsem si ho pro sebe říkat, no a jaksi nic moc. Ale zas když budeme mít děti, asi by mi bylo líto že se jmenuju jinak, že k nim jako nepatřim. Budu si to jméno říkat častějc, zkusím si třeba podpis a pak se s tím ztotožním. Úplně blbnu, a třeba čtu titulky u filmů a říkám si že je to přeci úplně normální jmenovat se česky. Možná to u mě pramení i z toho, že pracovně jsem denně v kontaktu s lidmi ze zahraničí a moje jméno jim problémy nedělá, za to když si představim jak budou komolit to české....

MirkaF — 2. 4. 2008 21:53

to holka: taky se máme za necelé 2 měsíce brát s přítelem a on chce, abych si vzala jeho jméno, mě se do toho moc nechce, jsme se sestrou jediné našeho jména tady v republice, tak bych ho ráda zachovala. Když jsem se ho ptala, jestli si nechce vzít mé příjmení, tak se projevila typická chlapská ješitnost, přece on se nebude jmenovat po své ženě:dumbom:, není to o tom, že by mě nemiloval, ale ta ješitnost. Právě také uvažuji o tom, že bych užívala 2 jména. Taky si své jméno chci nechat kvůli tomu, že k němu, resp. jeho nositeli - mému dědečkovi, cítím takovou jakousi citovou povinnost:hjarta:.

Holčička — 3. 4. 2008 9:06

Holky, vezměte to i z druhé strany - on ke své rodině cotovou povinnost asi taky cítí, ne?

masule — 3. 4. 2008 13:04

tak já se taky hlásím k těm co si vemou příjmení po svém muži a budu na to pyšná!! Sice budu mít příjmení jako každej druhej jouda v týhle republice,ale i přesto to pro mě bude to nejkrásnější příjmení!

holka — 3. 4. 2008 15:25

To Mirka F: Tak to tě vůbec chápu, navíc když jste 2 sestry....A přítel není proti tomu abys měla 2 jména? Přemýšlela jsem o tom, možná taky nechci přijít  o jméno proto že nás je v republice jen pár, že aspoň něčím jsem "zvláštní", když jinak jsem úplně normální holka :-)  Nevím, hlavně nechci aby se zapomělo že jsem patřila ke svýmu tátovi. Ještě se zeptám na matrice, co by to obnášelo nechat si oficiálně jméno za svobodna v mužském rodě - nové s koncovkou ová. S tím, že jinak bych používala příjmení po přítelovi. Sakra, svatba za 3 měsíce a já furt nevím. Už už se mi zdálo že se těšim jak budu mít jeho příjmení a teď zas ne :/

Holčička — 3. 4. 2008 16:27

Jestli ty to moc neřešíš....
Na jednu stranu Tě chápu, taky jsme samý ženský a žádný pokračovatel jména - je to blbý, ale to je prostě život.
Nedovedu to představit. Jak by se jmenovaly tvoje děti? Taky s pomlčkou? A co když budeš mít samý slečny? Tak pak budou mít pomlčky dvě?
Přestože nebudu mít tátovo jméno, vždycky budu patřit do rodiny. Vždycky budou ostatní vědět, že jsem jejich.

Ladie — 3. 4. 2008 16:52

Já mám jasno. Až bude svatba, tak si nechám i své příjmení (docela vzácné a chci pořád tak nějak patřit k naší rodině - i když je to blbost, patřila bych tam i s jiným jménem :jojo: ). Takže budu: partnerovo příjmení - moje příjmení (obě nezvyklé. Až se někomu představím, tak se bude divit :D ). A děti budou mít jen partnerovo příjmení.

kijjo — 3. 4. 2008 18:25

holky, vy co se ještě rozhodujete, jaké si vezmete příjmení a vdáváte se za pár měsíců - copak ještě nemáte podanou "přihlášku" na matrice? Já se vdávám na začátku července a žádanku - nebo jak se to jmenuje - jsme odevzdávali na konci února... Tam se přece musí vyplnit, jak se chcete jmenovat a jak se budou jmenovat případné děti...

Tia — 3. 4. 2008 18:56

Tak ja si beru pritelovo prijmeni, dlouho jsem nad tim premyslela...a do ted nad tim dumam :lol:

Puvodne jsem si chtela nechat obe, ale je to takove zdlouhave.. Jo a samozrejme zadost o uzacreni jsme davali na matriku uz nekdy v lednu ale zmenit se to urcite da vzdy,ne? Maximalne nas zkasirujou :lol:

Tia — 3. 4. 2008 18:57

Ladie napsal(a):

Já mám jasno. Až bude svatba, tak si nechám i své příjmení (docela vzácné a chci pořád tak nějak patřit k naší rodině - i když je to blbost, patřila bych tam i s jiným jménem :jojo: ). Takže budu: partnerovo příjmení - moje příjmení (obě nezvyklé. Až se někomu představím, tak se bude divit :D ). A děti budou mít jen partnerovo příjmení.

Ladie, ty se budes taky vdavat? Kdy?Kde? :D

MirkaF — 5. 4. 2008 20:43

holky, pro všechny, co tu píšete, je pravda, že když si vezmu jen přítelovo příjmení, tak budu patřit do své rodiny, ale když se představím jeho příjmení, tak nikdo nebude vědět, čí jsem byla za svobodna. Paradoxem je, že když jsem byla v Brně v nemocnici a tam se představila, tak vzheldem k tomu, že děda pocházel z Brna, tak tam to příjmení něco znamenalo a jak mě potěšilo, když se mě taková starší MUDr. zeptala, zda mám něco společného s jejich bývalýma známýma. Samozřejmě že mám, protože toto jméno nese pár lidí, které spočítám na prstech jedné ruce - jen má nejbližší rodina a dědův bratranec z Brna, ale bohužel přítelovo jméno je takové, které tady v republice má každý 10. jouda:(. Pravdou je, že jsem chtěla, aby mé příjmení mělo následovníka a pokračovatele, ale pokud si nechám obě příjmení tak tuto situaci nic neřeší, vzhledem k tomu, že nechci, aby každé mé dítě se jmenovalo jinak.

Ladie — 6. 4. 2008 16:54

Tia napsal(a):

Ladie, ty se budes taky vdavat? Kdy?Kde? :D

Asi za dva roky. Tak do tří let chceme mimi a přítel by nepřežil, kdyby se jmenovalo jinak, než on :D

Michaela.43 — 6. 4. 2008 17:46

Kamarádka čekala dítko s přítelem, jela  porodit do ciziny, narodil se jí chlapeček, tam mu  napsali jméno:
př: Pavel Nováková    - protože matka měla v příjmení -ová.....
Přijela sem zpět, do roka se to na matrice dalo do pořádku...představa, že by hošík nastupoval do školy pod  pův. jménem....

Tia — 8. 4. 2008 21:46

Ladie napsal(a):

Tia napsal(a):

Ladie, ty se budes taky vdavat? Kdy?Kde? :D

Asi za dva roky. Tak do tří let chceme mimi a přítel by nepřežil, kdyby se jmenovalo jinak, než on :D

:) No jo, klasika :) Tak gratuluju, i kdyz trochu predcasne :jojo:
Ja bych 3 roky na ditko cekat nevydrzela :o:lol: Asi sem uz stara :lol::lol:

Holčička — 9. 4. 2008 9:35

Týjo - a já si myslela jak strašný jsme, že tak plánujeme !!! :co:

Tia — 9. 4. 2008 20:25

Holčička napsal(a):

Týjo - a já si myslela jak strašný jsme, že tak plánujeme !!! :co:

Vid? :lol:
Vsichni kamosky planujou svatbu pomalu roky a my jsme to zvladli za par tydnu...a myslim, ze bychom to zvladli zorganizovat i za par dni :jojo:
Tak hodne stesti Holcicko!!!!!!!! Ma byt pekny pocasi :)
Dneska jsem byla na zkousce satu, vcera jsme objednali kyticku...takze uz se muzeme jen tesit :):hjarta::hjarta:

Ladie — 9. 4. 2008 21:25

Holky, doufám, že tady pak hodíte nějaké fotky!!

Holčička — 15. 4. 2008 12:35

NA fotky se už těším - ještě jsem neviděla ani jednu. :dumbom:
Taky jsem na poslední chvíli měnila úbor - prostě jsem se rozhodla, že se mi ty šaty nelíbí a ve čtvrtek večer jsem letěla kupovat bílé kalhoty - světe div se sehnala jsem. :lol: To jsem celá já. Než abych se necítila, radši měním plány.
Počasí nám vyšlo skvěle, oslava taky - spousta toho zbylo, takže jsme měli i neplánované výslužky :)

Bylo to fajn, ale ještě že už je to za námi....

Omlouvám se za :offtopic: (někde jsem to musela sdělit :lol: )

Ladie — 15. 4. 2008 13:02

Tak to je super, že všechno vyšlo mladá paní :D  Takže ses vdávala v kalhotech?? Už jsem zvědavá na fotky!! :jojo:

misha88 — 15. 4. 2008 14:08

Holčí z tene už je paní jo:)..téda

Holčička — 15. 4. 2008 14:24

Jo jo :jojo:
a je to dost kůlna :lol: - ale tím si musí projít každej, když si představíte, kolikrát denně používáte své jméno - kolikrát denně mluvíte vlastně "za někoho jiného" - je to pecka :lol:
Když se představuji do telefonu, pokaždé mi ujede koutek a já se musím smát :dumbom:

misha88 — 15. 4. 2008 18:08

To věřím..to musí být nezvyk pětadvacet let používat ...ová...a pak to změnit..!!

Tia — 16. 4. 2008 21:10

Holcicko, gratuluji!!! Tak uz to mate za sebou :-)
Ja zacinam byt docela nervozni..
Budu mit krasne svatebni saty v barve champagne, krasne vypasovane, korzetove...to bych si nenechala ujit :D Maji peknou vlecku, ale zavoj teda nebude, to by bylo uz moc :)

Jo a jakou si mela kytku? Ja budu mit kytici ze smetanovym ruzi :jojo:

Tak hodne stesti v manzelstvi!

Holčička — 17. 4. 2008 7:32

OBROVSKOU !!! Když jsem přijela ve čtvrtek domu a uviděla jsem to, tak mě málem omyli :co:
Chtěla jsem slunečnice a představovala si tak 3 - 5 slunečnic pěkně s něčím zeleným a nic.
Vážení - to byl ale kus !!!
Můj drahý se asi rozhodl zainvestovat a v květinářství se rozhodli, že prostě nevěstě radši urvou ruku, než aby neutratili poslední korunku z navrhnuté částky.
Asi tak deset malých slunečnic, do toho chryzantémy a nějaký červený bobulky - jako šípky. No a zelený.
Byla nádherná - na fotkách vypadá skvěle - ale jak říkám. Byla těžká, klepala se mi při obřadu ruka - jsem ji nemohla udržet :lol:
http://sweb.cz/paja.kou/kytka.gif

Ladie — 17. 4. 2008 10:01

Na fotce vypadá nádherně. Taková veselá, pro svatbu na jaře jako stvořená. Ještě bys mohla přihodit fotku vás dvou, ať víme, jak vám to sluší :par:

Tio, tebe to čeká zítra, co? Tak ať vám to vyjde přesně podle vašich představ :hjarta:

Holčička — 17. 4. 2008 12:06

Jinak zítra ať to vše vyjde, tak jak má ;)

misha88 — 17. 4. 2008 13:55

Jé ty jsi malinká:)...zajímavé jak jste oba v bílem

Holčička — 17. 4. 2008 14:23

:lol: Jsem prcek nóóó - :P (zase to doháním jinde :rolleyes: )

Já jsem neodolala - když jsem ho viděla v bílých kalhotách v obchodě, tak bylo rozhodnuto :hjarta:

balonek — 17. 4. 2008 15:19

Holčička napsal(a):

:lol: Jsem prcek nóóó - :P (zase to doháním jinde :rolleyes: )

Já jsem neodolala - když jsem ho viděla v bílých kalhotách v obchodě, tak bylo rozhodnuto :hjarta:

Je pěknej ten tvůj a má takový upřímný úsměv...mno.... :gloria: zpět k příjmením: jsem vdaná po druhé a poprvé jsem se přímo těšila na změnu příjmení, protože své rodné jméno jsem upřímně neměla ráda. Jednak kvůli určitým okolnostem a druhak, protože je to přídavné jméno, označující "fyzikální vlastnost" a připadalo mi praštěné se takto jmenovat. Vůbec jsem byla vysazená na směšná příjmení. Nechápala jsem, že si ho třeba chlapi nezmění a radši se budou jmenovat třeba Šourek, Kapoun a tak... :usch: Jméno manžela bylo taky české, ale ne přídavné jméno a označovalo "věc"...Druhý partner měl jméno holt "barevné" - prostě jméno barvy, což mi nepřipadalo tak hrozné jako "vlastnost", ale stejně jsem to na něj zkusila, že bychom se jmenovali po mé milované babičce za svobodna (měla netypické - v Čechách ojedinělé jméno). Neuspěla jsem. Takže se jmenujeme všichni barevně a teď majíc sdítka jsem ráda, že mám shodné (nebo jsem měla za jejich útlého mládí) jméno s jejich....Ale klidně bych do třetice....:gloria:

Ladie — 17. 4. 2008 18:40

Holčičko, moc vám to spolu sluší! To oblečení, klobouky - originální, super! :supr:

kijjo — 17. 4. 2008 20:10

Holčičko, k vašim šatům - je to zvláští a neobvyklá kombinace, ale vypadá úžasně.

Jinak taky bych chtěla kytku ze slunečnic - viz zde http://www.beremese.cz/album/album.php?vAlbumID=108142. Ale ta tvoje je taky moc krásná ;)

Holčička — 18. 4. 2008 7:19

Jo jo jo - to jsou přesně ty slunečnice, které jsem půodně chtěla - i obrázek jsem m dávala, že takhle nějak :dumbom:
Ale, jsem ráda, že jsem měla takovou, jakou jsem měla. Na fotkách fakt vypadá báječně - kór, když jsme byli celý v bílém - ta kytka to prosvítí.
A že mám pěkného manžela :rodna: to já vím :pussa:

Holčička — 18. 4. 2008 14:19

Vrátím se oklikou k tématu...
mám týden po svatbě - pyšně jsem převzala manželovo jméno proboha, to jsou obštrukce !!!!

Co věcí se musí změnit, kolik informací navíc člověk musí v telefonátu předat, když se najednou představí jinak.... :godlike: Ale, to by ještě šlo - pyšním se lesknoucím prstenem a dobrým pocitem, i když ty obíhačky jsou praštěný a zdlouhavý. Pocit z toho dobrý.
Jenže.... když podepisuju jakýkoliv papír v práci, tak mám pocit,že falšuju něčí podpis - že prostě podvádím :dumbom:

Jsem zvědavá, kdy to přejde. :rolleyes:

Tia se dneska vdává, tak jsem zvědavá :jojo:

misha88 — 18. 4. 2008 14:32

Dneska?Ne až v sobotu..tyjo:) Další nevěsta:)!! Holčí ségra byla v bílem . teda měla šaty a manža byl takovej běžovej..skoro bílá...už tam to byla zvláštní zajímavá kombinace a vy dva taky:supr: :supr: :supr: . Mám pocit že toho tvýho sem někde viděla?Je to možný v rámci HK třeba? A on je vlastně mladší než ty vid:)

Santala — 18. 4. 2008 14:53

Ladie napsal(a):

Tia napsal(a):

Ladie, ty se budes taky vdavat? Kdy?Kde? :D

Asi za dva roky. Tak do tří let chceme mimi a přítel by nepřežil, kdyby se jmenovalo jinak, než on :D

..a já půjdu asi za tři měsíce na manikůru !  :lol:

Omlouvám se za :offtopic: ,ale fakt jsi mě pobavila :supr:

Holčička — 18. 4. 2008 16:44

Miško, je to možný, žes ho viděla, vždyť jsme oba z HK ;) a Hradec je díra - tady se zná každý s každým :lol:

Počkej, až se jednou potkáme, tak zjistíme, že se známe už dlouho :lol:

misha88 — 18. 4. 2008 21:47

Jo je to možný...jen mě to s přirovnáník k díře pobavilo..já jsu zvyklá že se lidi znají v tom mém rodném městečku které má 10tis. ale v HK:)

Tia — 20. 4. 2008 20:47

Ahoj holciny,
tak svatba probehla a byla to proste nadhera!!! Vse probehlo jak jsme si na planovali a dokonce i pocasi bylo pohadkovy!!! Slunicko nam svitilo, bylo docela i teplo takze jsem v satickach ani neomrzla :lol:
Manzel byl skvelej :hjarta:
No a vikend taky pohadkovej. Hotel Via Ironia muzu jen doporucit :hjarta:

kijjo — 20. 4. 2008 20:49

Gratuluji Tio, já mám ještě dva měsíce ;).

Ukážeš nám nějaký fotečky?

Holčička — 21. 4. 2008 10:19

Tia tak moc gratuluji a hóóódně štěstí a trpělivosti :hjarta:

Tia — 22. 4. 2008 19:54

Dekuji!! :)
Foto kyticky mam v avataru :-) Fotky nas dvou sem urcite davat nebudu ...no mozna nejakou z dalky:-) Jeste ale fotky nemame hotove :-(

Holky, kdy planujete mimco? Chcete se zacit snazit po svatbe?

Tia — 22. 4. 2008 19:56

Holcicko, tobe taky krasne a spokojene manzelstvi :hjarta:

Holčička — 23. 4. 2008 7:19

Dík ;) Kytka je náááádherná :jojo:
My mimčo zatím nee - neboť jsme rozumní a zodpovědní a chceme nejdříve bydlet ve vlastním (toť slova mého muže - já bych jinak měla už tři :lol: )

kijjo — 23. 4. 2008 8:38

Sice svatba až za dva měsíce, ale na :dudlik: jsme začali pracovat před necelým měsícem, takže teoreticky se už mohlo zadařit :)
Ale to jen v ideálním případě...

Původně jsme chtěli začít až po svatbě, ale nějak jsme to nestihli :vissla:

Holčička — 23. 4. 2008 10:17

Tak to teda přeju velké úspěchy :pussa:

Já doufám, že letos praštíme do toho bydlení a pak bude i to mímo - snad. Když vidím okolo sebe, jak moc je komplikovaný přijít do jiného stavu, tak mám chuť na nic nečekat a vrhnout se na to hned. :(

Tia — 23. 4. 2008 21:44

Kijjo, tak to preji at se brzy zadari!!!!! Moc drzim palecky :)

My zacnem asi brzy, za chvilicku mi bude 26 tak myslim, ze idealni vek :lol: My bydleni mame uz zarizeno, jen ho musi jeste postavit :lol: K nastehovani bude totiz az v lete 2009! Ted jsme v garsonce. No ale stejne do toho pujdem, tech par mesicu bychom tu urco zvladli ... :jojo:

Holčička — 24. 4. 2008 7:30

No, však my si taky nebydlíme špatně, máme pronajaté spodní patro RD, za báječnou cenu a na nádherném místě. Dokud :dudlik: nepotřebuje vlastní pokoj, tak si myslím, že ideální místo, že není naše bych neřešila.
JENŽE - jak jsem tu již milionkrát oplakala, můj drahý je nadměrně zodpovědný, co se týče dítěte. A to je dobře. Přemlouvat ho nebudu :pussa: :dumbom: :lol:

kijjo — 24. 4. 2008 7:36

My už dva měsíce bydlíme ve vlastním, ale když jsem příteli říkala, že začnem s mimčem dřív, tak taky nechtěl, bydleli jsme v pronájmu, tak říkal, až budem ve vlastním...pak zas až po svatbě, aby mi náhodou nebylo na svatbě špatně (kdyby se zadařilo).

No a první pokus na :dudlik: mi teďka nevyšel, tak třeba příště....

Holčička — 25. 4. 2008 7:49

Určo to vyjde ;) až bude ten správný čas

Tia — 28. 4. 2008 17:45

Holčička napsal(a):

No, však my si taky nebydlíme špatně, máme pronajaté spodní patro RD, za báječnou cenu a na nádherném místě. Dokud :dudlik: nepotřebuje vlastní pokoj, tak si myslím, že ideální místo, že není naše bych neřešila.
JENŽE - jak jsem tu již milionkrát oplakala, můj drahý je nadměrně zodpovědný, co se týče dítěte. A to je dobře. Přemlouvat ho nebudu :pussa: :dumbom: :lol:

A jak to snasis ty? Je sice pekne, ze tvuj manzel je zodpovedny, ale jak ses k tomu postavila ty? Ty mimco chces a presto budes cekat na manzela az rozhodne, ze je ten spravny cas?

Holčička — 29. 4. 2008 6:52

No, se mnou to zatím netříská natolik, abych to řešila přemlouváním. Chodím se "léčit" k ségře - mají dva báječný malý kluky - to si člověk vždycky pohladí duši.
Spíš se bojím, že když to máme takhle pěkně naplánované, tak až budeme chtít, tak to nepůjde.

pralinka2727 — 2. 5. 2008 12:25

Ahoj, potřebuju poradit, chci si po svatbě nechat svoje i manželovo příjmení ale jeho bez koncovky -ová.
jako to má třeba Romana Jákl Vítová. Jenže na portále www.gov.cz píšou že to lze jen u cizinců, nevíte někdo jak to teda je ??? :usch:

Holčička — 2. 5. 2008 12:29

No, tak to fakt nevím, zkusila bych ale zavolat na matriku.

baba.jaga — 8. 6. 2008 21:56

kijjo napsal(a):

Josephine napsal(a):

kijjo napsal(a):

Budu se vdávat v červenci a chci se vzdát svého rodného příjmení, protože jsem pyšná, že budu moci přijmout příjmení svého nastávajícího. Miluji svou rodinu, oni to ví. Ale chci patřit manželovi se vším všudy. Chci aby všichni kolem mne věděli, že patříme k sobě. Takhle to vidím já.

nevíš, proč mi tvůj příspěvek zní tak podřazeně? myslíš, že by tvůj partner řekl, že by byl pyšný, kdyby mohl přijmout tvé příjmení, protože chce patřit své manželce se vším všudy? aby všichni věděli, že patříte k sobě...
zamysli se nad svou identitou a sebevědomí...
kdyby uvažovaly ženy jako ty, tak dodnes nesmí ženy vkročit na univerzity, mít volební právo atd. atd.

Nemusíš všechny urážet, sebevědomí mám zdravý, to mi věř. Feministky jako ty nesnášim.

Ach boze. Kdyz nemas co rict a jak obhajit svuj nazor, tak vytahnes femistky. Jak ubohe!
Jiste, o feminismu jsi precetla spoustu odpovidajici literatury a mas naprosty prehled!

Jinak, ja osobne bych si chlapovo prijmeni nebrala. Vidim v tom same komplikace a zadny opravdovy duvod to udelat.
Respektive ja bych se nechtela vdavat vubec ;-))

kijjo — 9. 6. 2008 7:30

baba.jaga napsal(a):

Ach boze. Kdyz nemas co rict a jak obhajit svuj nazor, tak vytahnes femistky. Jak ubohe!
Jiste, o feminismu jsi precetla spoustu odpovidajici literatury a mas naprosty prehled!

Jinak, ja osobne bych si chlapovo prijmeni nebrala. Vidim v tom same komplikace a zadny opravdovy duvod to udelat.
Respektive ja bych se nechtela vdavat vubec ;-))

Každý má svůj názor, tak ho berme na vědomí. Rozdělujeme se tu na dva tábory, tak ať si každý myslí to své, dál se nemusíme častovat různými výrazy...Pokud někdo bere jako urážku, to co jsem napsala, tak se mu hluboce omlouvám :reta: :D

PPavlaa — 9. 6. 2008 17:26

Holčička napsal(a):

Dík ;) Kytka je náááádherná :jojo:
My mimčo zatím nee - neboť jsme rozumní a zodpovědní a chceme nejdříve bydlet ve vlastním (toť slova mého muže - já bych jinak měla už tři :lol: )

Ne že bych tě chtěla strašit, ale takových rozumných a zodpovědných už jsem pár viděla. Ve finále měli vlastní bydlení, auto, peníze, jen to dítě co tak odkládali na vhodnou dobu nikde.

holka — 20. 6. 2008 11:06

kijjo napsal(a):

baba.jaga napsal(a):

Ach boze. Kdyz nemas co rict a jak obhajit svuj nazor, tak vytahnes femistky. Jak ubohe!
Jiste, o feminismu jsi precetla spoustu odpovidajici literatury a mas naprosty prehled!

Jinak, ja osobne bych si chlapovo prijmeni nebrala. Vidim v tom same komplikace a zadny opravdovy duvod to udelat.
Respektive ja bych se nechtela vdavat vubec ;-))

Každý má svůj názor, tak ho berme na vědomí. Rozdělujeme se tu na dva tábory, tak ať si každý myslí to své, dál se nemusíme častovat různými výrazy...Pokud někdo bere jako urážku, to co jsem napsala, tak se mu hluboce omlouvám :reta: :D

Není to zas tak dávno co jsem se taky nikdy nechtěla vdávat :lol: , na začátku vztahu jsem příteli jasně vysvětlila jak je pro mě důležitá práce a kam se chci ještě všude podívat a možná že ještě půjdu do školy a ať si nemyslí, že stihnu do 30ti porodit děti  :rolleyes:  Ještě že mi tenkrát hned neutek.  Ono to tak nějak samovolně přišlo, že se už se na svatbu těšim, na to že budeme rodina a snad bude v pořádku i :dudlik: které už je na cestě, a který jsme si už moc přáli, a to mám do 30 ještě 2 roky času :vissla:   

PS: Tak mi připadá, že "za nic na světě se nechci vdát a mít děti" tvrděj holky, který se nemaj s kým brát a se kterýma jaksi nikdo nevydrží a touhle větou jen zastíraj že jim ujel vlak. Tolik jen poznatek z mého okolí.

Santala — 20. 6. 2008 11:36

holka napsal(a):

kijjo napsal(a):

baba.jaga napsal(a):

Ach boze. Kdyz nemas co rict a jak obhajit svuj nazor, tak vytahnes femistky. Jak ubohe!
Jiste, o feminismu jsi precetla spoustu odpovidajici literatury a mas naprosty prehled!

Jinak, ja osobne bych si chlapovo prijmeni nebrala. Vidim v tom same komplikace a zadny opravdovy duvod to udelat.
Respektive ja bych se nechtela vdavat vubec ;-))

Každý má svůj názor, tak ho berme na vědomí. Rozdělujeme se tu na dva tábory, tak ať si každý myslí to své, dál se nemusíme častovat různými výrazy...Pokud někdo bere jako urážku, to co jsem napsala, tak se mu hluboce omlouvám :reta: :D

Není to zas tak dávno co jsem se taky nikdy nechtěla vdávat :lol: , na začátku vztahu jsem příteli jasně vysvětlila jak je pro mě důležitá práce a kam se chci ještě všude podívat a možná že ještě půjdu do školy a ať si nemyslí, že stihnu do 30ti porodit děti  :rolleyes:  Ještě že mi tenkrát hned neutek.  Ono to tak nějak samovolně přišlo, že se už se na svatbu těšim, na to že budeme rodina a snad bude v pořádku i :dudlik: které už je na cestě, a který jsme si už moc přáli, a to mám do 30 ještě 2 roky času :vissla:   

PS: Tak mi připadá, že "za nic na světě se nechci vdát a mít děti" tvrděj holky, který se nemaj s kým brát a se kterýma jaksi nikdo nevydrží a touhle větou jen zastíraj že jim ujel vlak. Tolik jen poznatek z mého okolí.

Holko, ty jsi truhlík :lol:

PS: Hodně štěstí ! :storstark:

baba.jaga — 20. 6. 2008 16:56

holka napsal(a):

PS: Tak mi připadá, že "za nic na světě se nechci vdát a mít děti" tvrděj holky, který se nemaj s kým brát a se kterýma jaksi nikdo nevydrží a touhle větou jen zastíraj že jim ujel vlak. Tolik jen poznatek z mého okolí.

No tak, tady byla rec o svatbe, jako o oficialnim ritualu se spoustou kravinek kolem toho. Nevidim duvod, proc to dnes lidi delaji. Ale je to asi kazdeho vec.

Allyson — 20. 6. 2008 22:30

baba.jaga napsal(a):

holka napsal(a):

PS: Tak mi připadá, že "za nic na světě se nechci vdát a mít děti" tvrděj holky, který se nemaj s kým brát a se kterýma jaksi nikdo nevydrží a touhle větou jen zastíraj že jim ujel vlak. Tolik jen poznatek z mého okolí.

No tak, tady byla rec o svatbe, jako o oficialnim ritualu se spoustou kravinek kolem toho. Nevidim duvod, proc to dnes lidi delaji. Ale je to asi kazdeho vec.

Tak to asi patris k holkam, kterym ujel vlak, jak tvrdi baba.jaga :gloria:

baba.jaga — 20. 6. 2008 22:43

Allyson napsal(a):

Tak to asi patris k holkam, kterym ujel vlak, jak tvrdi baba.jaga :gloria:

baba.jaga tvrdi, ze zadne holky, kterym ujel vlak nemuzou existovat z principu ;-)

LENNNA — 21. 6. 2008 8:32

holka napsal(a):

PS: Tak mi připadá, že "za nic na světě se nechci vdát a mít děti" tvrděj holky, který se nemaj s kým brát a se kterýma jaksi nikdo nevydrží a touhle větou jen zastíraj že jim ujel vlak. Tolik jen poznatek z mého okolí.

Takhle to často nechodí - já se nechci vdát a přesto mám přítele již 10 let. On by chtěl svatbu i děti, já svatbu nechci a mateřský typ taky zrovna nejsem... takže to není v tom, že to někdo tvrdí, protože mu ujel vlak, ale v tom, že každá jsme jiná, máme jiné přání a sny...

holka — 22. 6. 2008 15:47

To že jste spolu 10 let v tomhle ohledu nic neznamená (svatba, děti můžou přijít třeba po půl roce vztahu). Kamarádka byla s manželem celkem 13 let, říkala že chtějí mít děti, ale pořád to oddalovala, až potkala někoho jiného a do roka byl rozvod, svatba i dítě. Prostě potkala toho, u koho cítila že s ním ty děti mít chce, a je to pár, který se snad opravdu osudově hledal až se našel.
Prostě myslím, že to pocit, jestli chci svatbu a děti záleží na tom, jestli máme vedle sebe toho, s kým bysme tu svatbu a děti chtěli mít.
A to že někomu ujel vlak....mám ve svém blízkém okolí 3 takové holky, 30-37 let. Z toho 2 už jednou mluvily o svatbě, ale nevyšlo jim to, a teď se nad námi "co se na to chystáme"  rádoby povyšují, že teda svatba "nikdy" a "k ničemu to není" a "děti? ježiš jen to ne" atd......
Pak mám taky kamarádku, která by svatbu i dítě moc chtěla, ale bohužel ne a ne najít správnýho chlapíka. 
A něco uprostřed, že by se ženská sama jen tak rozhodla že děti nechce a bude mít celý život jen několik přítelů, tomu se mi nechce věřit. Myslím že to je vždycky něčím ovlivněný rozhodnutí.

baba.jaga — 22. 6. 2008 17:07

holka napsal(a):

A něco uprostřed, že by se ženská sama jen tak rozhodla že děti nechce a bude mít celý život jen několik přítelů, tomu se mi nechce věřit. Myslím že to je vždycky něčím ovlivněný rozhodnutí.

Ano, treba ovlivneny uvedomenim si, ze by z ni byla mizerna matka, ktera by tu roli naprosto nezvladla. Jinymi slovy: antimatersky typ, ktery je si tohoto faktu naprosto vedom.

Ugo Drago — 22. 6. 2008 18:32

Zdá se mě, že zde opět nastává jistý častý omyl, a to ten, že vlastní hodnotová měřítka jsou omylem přikládána na jiné osoby než je ta vlastní.

LENNNA — 22. 6. 2008 20:05

holka napsal(a):

A něco uprostřed, že by se ženská sama jen tak rozhodla že děti nechce a bude mít celý život jen několik přítelů, tomu se mi nechce věřit. Myslím že to je vždycky něčím ovlivněný rozhodnutí.

Samozřejmě, každý má jiný pohled... ale lidé nejsou tak černobílý, jak jsi je právě rozškatulkovala. Každý jsme přece naprosto jiný, každý chceme žít jiný život. To, že ty chceš svatbu a děti, tak to přece neznamená, že to bude sen každého, ne? A ačkoliv se ti může zdát divné, že někdo nechce děti, tak hodnotit toho člověka, aniž bys ho znala a rovnou střílet od boku i důvody, že je něčím ovlivněný, že u něj není něco v pořádku :co:? Tak to jsou silná slova!

holka — 23. 6. 2008 13:40

Jestli někoho hodnotím, tak max ty lidi co zmiňuju že jsou z mého okolí, které znám. Ani ne hodnotím, spíš píšu o nich jako o příkladech. Jinak jsem jen chtěla říct že "NIKDY NEŘÍKEJ NIKDY" . Člověk se mění podle zkušeností a taky podle toho jaký lidi má kolem sebe. Jinak sem píšete názory na nás co se chcem vdát a mít děti, tak proč bych nemohla napsat názor na lidi co sem píšou, že tohle k životu nepotřebují, navíc s jejich úžasným rádoby "feministickým nadhledem" ohromě emancipovaných žen. 
Baba.jaga, ok myslíš, že děti nezvládneš, tak je neměj. Nemůžeš ale dneska 100% vědět, že nepotkáš někoho, vedle koho tenhle názor změníš a ani svatba ti nebude připadat jako :
"No tak, tady byla rec o svatbe, jako o oficialnim ritualu se spoustou kravinek kolem toho. Nevidim duvod, proc to dnes lidi delaji. Ale je to asi kazdeho vec. "  Tak dneska neschazuj ty, který tu svatbu chtějí. Sorry, ale to je přesně názor těch holek co jim to prostě nevyšlo, tak kolem sebe teď kopou, schazujou svatbu a mateřství. Přitom uvnitř je to nejspíš trápí.

Barborka — 23. 6. 2008 13:58

holka napsal(a):

...navíc s jejich úžasným rádoby "feministickým nadhledem" ohromě emancipovaných žen...
...Sorry, ale to je přesně názor těch holek co jim to prostě nevyšlo, tak kolem sebe teď kopou, schazujou svatbu a mateřství. Přitom uvnitř je to nejspíš trápí.

A opět hodnocení cizích lidí a jen proto, že mají jiný názor... proto jsou to hned feministky, co kolem sebe kopou, jsou to utrápené ženské :co:.
Sohlasím s tebou, že kdo tu schazoval svatbu, tak to jsou pěkně hloupé řeči. Ale ty se teď tímhle hodnocením a dá se říct téměř "nadávkama" (nebo jak to nazvat) stavíš na jejich úroveň. Anebo jsi jen tak moc netolerantní...

kijjo — 23. 6. 2008 14:12

Tak už se nehádejte :dumbom:. Je jasný, že co člověk to jiný názor. U každého se názory mění, i když si to občas nepřipouštíme, každý věci cítíme jinak, každý máme jiné priority.... :gloria:

baba.jaga — 23. 6. 2008 15:26

holka napsal(a):

Baba.jaga, ok myslíš, že děti nezvládneš, tak je neměj. Nemůžeš ale dneska 100% vědět, že nepotkáš někoho, vedle koho tenhle názor změníš a ani svatba ti nebude připadat jako :

Prilis nevidim souvislost mezi schopnosti vychovavat a mit rad deti a potkat toho "praveho". Domnivas se, ze se to z niceho nic zmeni?

holka napsal(a):

No tak, tady byla rec o svatbe, jako o oficialnim ritualu se spoustou kravinek kolem toho. Nevidim duvod, proc to dnes lidi delaji. Ale je to asi kazdeho vec. "  Tak dneska neschazuj ty, který tu svatbu chtějí.

Tam nebyla rec o schazovani, jen jsem se podivovala nad tim, proc lide, kteri treba spolu uz bydli jeste k tomu potrebuji ten obrad.

holka napsal(a):

Sorry, ale to je přesně názor těch holek co jim to prostě nevyšlo, tak kolem sebe teď kopou, schazujou svatbu a mateřství. Přitom uvnitř je to nejspíš trápí.

Nevim, koho presne mas na mysli. Za sebe muzu rict, ze jsem tu svatbu nikdy nechtela. Ani v 15, ani v 18, ani ve 25, ani ted ve 30. A pro tve info: mam spokojeny vztah s pritelem.

Piia — 23. 6. 2008 18:17

baba.jaga napsal(a):

holka napsal(a):

No tak, tady byla rec o svatbe, jako o oficialnim ritualu se spoustou kravinek kolem toho. Nevidim duvod, proc to dnes lidi delaji. Ale je to asi kazdeho vec. "  Tak dneska neschazuj ty, který tu svatbu chtějí.

Tam nebyla rec o schazovani, jen jsem se podivovala nad tim, proc lide, kteri treba spolu uz bydli jeste k tomu potrebuji ten obrad.

.

Těch důvodů je více a každý kdo se pro svatbu rozhodne má ty své dobré důvody, stejně jako ty máš své důvody proč svatbu nepořádat.
Pro mě jsou to mimo jiné třeba důvody:
1) aby jsme se všichni jmenovali stejně a děti neměli v hlavách zmatky, proč se máma jmenuje jinak než oni a tatínek
2) pokud je přítel v nemocnici, tak pokud nejsme oddáni, tak nemám právo dostat informace o jeho zdravotním stavu - což při jeho kondici a zaměstnání je věc celkem důležitá.
3) protože se CHCI vdávat a vždycky jsem CHTĚLA
4) V případě, že by se se mnou někdy něco stalo, nestrčí stát automaticky mé děti do dětského domova jak je tomu u neprovdaných (i když s otcem dětí žijou), ale naprosto logicky se o ně bude starat jejich táta (což by si musel v případě, že bychom oddáni nebyli, tvrdě vyhádat u soudu)
..A je toho víc, ale to už sem rozepisovat nebudu.

baba.jaga — 23. 6. 2008 20:18

Piia napsal(a):

Těch důvodů je více a každý kdo se pro svatbu rozhodne má ty své dobré důvody, stejně jako ty máš své důvody proč svatbu nepořádat.
Pro mě jsou to mimo jiné třeba důvody:
1) aby jsme se všichni jmenovali stejně a děti neměli v hlavách zmatky, proč se máma jmenuje jinak než oni a tatínek
2) pokud je přítel v nemocnici, tak pokud nejsme oddáni, tak nemám právo dostat informace o jeho zdravotním stavu - což při jeho kondici a zaměstnání je věc celkem důležitá.
3) protože se CHCI vdávat a vždycky jsem CHTĚLA
4) V případě, že by se se mnou někdy něco stalo, nestrčí stát automaticky mé děti do dětského domova jak je tomu u neprovdaných (i když s otcem dětí žijou), ale naprosto logicky se o ně bude starat jejich táta (což by si musel v případě, že bychom oddáni nebyli, tvrdě vyhádat u soudu)
..A je toho víc, ale to už sem rozepisovat nebudu.

Ano, to co pises urcite beru...ale tyka se to z 90% hlavne budouciho zajisteni tech deti. Pokud par deti mit nechce, tak je svatba docela na povazenou. Aspon nekdo na rovinu priznal, ze se to dela hlavne kvuli detem.
Kazdopadne tento tvuj pristup mi pripada logictejsi a racionalnejsi, nez ten od Holky.

aprill — 23. 6. 2008 21:12

1) aby jsme se všichni jmenovali stejně a děti neměli v hlavách zmatky, proč se máma jmenuje jinak než oni a tatínek

Nechápu proč by se matka měla jmenovat jinak než dítě :dumbom: .

Piia — 23. 6. 2008 21:26

aprill napsal(a):

1) aby jsme se všichni jmenovali stejně a děti neměli v hlavách zmatky, proč se máma jmenuje jinak než oni a tatínek

Nechápu proč by se matka měla jmenovat jinak než dítě :dumbom: .

Jednoduše proto, že děti mají příjmení po svém otci. My měli svatbu naplánovanou už před tím než jsem otěhotněla, takže bylo pro nás samozřejmé, že děti budou mít přítelovo příjmení a po svatbě se příjmení změní jen mi a nebudeme složitě vyběhávat na matrice nebo případně po soudech aby změnili příjmení i dětem.

misha88 — 24. 6. 2008 7:53

Ale i naopak, jak k tomu přijde otec dítěte že se jmenuje jinak než dítě...to jde položit i obráceně...proč by na něj měla mít matka větší nárok "jen" proto že ho porodila...a naopak proč by měl mít s dítetem to stejné příjmení otec = proto svatba = sjednocení jmen

aprill — 24. 6. 2008 9:34

misha88 napsal(a):

Ale i naopak, jak k tomu přijde otec dítěte že se jmenuje jinak než dítě...to jde položit i obráceně...proč by na něj měla mít matka větší nárok "jen" proto že ho porodila...a naopak proč by měl mít s dítetem to stejné příjmení otec = proto svatba = sjednocení jmen

Asi jsem staromódní a proto si myslím, že děti se mají rodit až po svatbě a odpadá problém jak se dítě  bude vlastně jmenovat .

misha88 — 24. 6. 2008 9:58

no přesně tak to myslím...sice se mi příčí věta: "oan je v tom, musejí se brát"... (nemusejí, je to zcela na nich)
Ale já osobně to tak mám, když jsme jen dva = pár, nemám pocit rodiny, kdybychom měli být tři, ten pocit mám hned a pak by měla přijít ta svatba..

Piia — 24. 6. 2008 13:43

aprill napsal(a):

misha88 napsal(a):

Ale i naopak, jak k tomu přijde otec dítěte že se jmenuje jinak než dítě...to jde položit i obráceně...proč by na něj měla mít matka větší nárok "jen" proto že ho porodila...a naopak proč by měl mít s dítetem to stejné příjmení otec = proto svatba = sjednocení jmen

Asi jsem staromódní a proto si myslím, že děti se mají rodit až po svatbě a odpadá problém jak se dítě  bude vlastně jmenovat .

To není o módnosti nebo staromódnosti. Prostě někdy se situace vyvine jinak, než si člověk plánuje a než očekává. Například mi od puberty řeklo asi 10 různých odborných lékařů, že nemám šanci otěhotnět přirozenou cestou. K tomu aby se dalo provést IVF, se ale musí podle nějakých hloupých tabulek pár minimálně rok "snažit" o otěhotnění přirozeně a to i tam, kde to z lékařského hlediska je zbytečná snaha. Takže když jsme začali plánovat svatbu, začali jsme zároveň plánovat i miminko tak aby se hned po svatbě mohlo provést IVF. Vynechala jsem hormonální léčbu a do dvou měsíců jsem byla těhotná přirozenou cestou (navzdory všem odborníkům). Těhotná jsem se za žádnou cenu vdávat nechtěla, takže svatbu jsme odložili na dobu, kdy si to malý už může užít s náma. Původně jsem to tu vůbec nechtěla rozebírat, ale prostě mě prudí, když někdo žvaní o něčem o čem houby ví.

misha88 — 24. 6. 2008 13:46

samozřejmě...pokud se o dítko začnem snažit, nemusí to být po svatbě...tzn.pokud to vyjde,najednou rychlost,spěch...to je zbytečný...pak se vdávat v 8.měsíci s pupkem je blbost....to at tam ten ročný,dvouletý prcek klidně na svatbě capká...

v tom případě bych logicky volila přítelovo příjmení pač ta svatba by byla v očekávání (ne že by se  o ní ještě ani neuvažovalo)...

aprill — 24. 6. 2008 14:06

Piia napsal(a):

aprill napsal(a):

misha88 napsal(a):

Ale i naopak, jak k tomu přijde otec dítěte že se jmenuje jinak než dítě...to jde položit i obráceně...proč by na něj měla mít matka větší nárok "jen" proto že ho porodila...a naopak proč by měl mít s dítetem to stejné příjmení otec = proto svatba = sjednocení jmen

Asi jsem staromódní a proto si myslím, že děti se mají rodit až po svatbě a odpadá problém jak se dítě  bude vlastně jmenovat .

To není o módnosti nebo staromódnosti. Prostě někdy se situace vyvine jinak, než si člověk plánuje a než očekává. Například mi od puberty řeklo asi 10 různých odborných lékařů, že nemám šanci otěhotnět přirozenou cestou. K tomu aby se dalo provést IVF, se ale musí podle nějakých hloupých tabulek pár minimálně rok "snažit" o otěhotnění přirozeně a to i tam, kde to z lékařského hlediska je zbytečná snaha. Takže když jsme začali plánovat svatbu, začali jsme zároveň plánovat i miminko tak aby se hned po svatbě mohlo provést IVF. Vynechala jsem hormonální léčbu a do dvou měsíců jsem byla těhotná přirozenou cestou (navzdory všem odborníkům). Těhotná jsem se za žádnou cenu vdávat nechtěla, takže svatbu jsme odložili na dobu, kdy si to malý už může užít s náma. Původně jsem to tu vůbec nechtěla rozebírat, ale prostě mě prudí, když někdo žvaní o něčem o čem houby ví.

Znám spoustu "důvěřivých"  matek, které daly dítěti jméno po otce, protože svatba byla na blízku a pak skutek utek.

misha88 — 24. 6. 2008 14:36

aprill: jo tak to je pak jiná..

janísek — 24. 6. 2008 14:38

vždyť tohle už je úplně o něčem jiném, než původní téma... :D
taky se mi nelíbí, když se říká "ti se musí brát"- kvůli dítěti... ale sama zatím vím, že bych se chtěla nejdřív vdát a pak až začít pracovat na mimču...(i když, člověk míní, život mění.. :lol: ) A i kdybych to nechtěla já sama, tak kvůli dítěti určitě...Bohužel jsem měla v poslední době smůlu a viděla dost neštěstí a taky to, jaký byl rozdíl když byli a nebyli manželé.. jedné kamarádce se nedávno zabil přítel, se kterým žila spoustu let, měli malýho chlapečka a všechno co ke spokojenosti chtěli...a jí se po jeho smrti otočil život naruby- problémy s dědictvím, bydlením atd...A kvůli špatným vztahům s jeho rodičema s pomocí počítat nemůže...a jen proto,že nebyli manželé... Druhá kamarádka (těhotná) také přišla o manžela...Ale jako manželka dostala pojistku atd...takže i přes tu bolest alespoň měla z čeho pokračovat dál...
A mimo to všechno bych ani nechtěla, abychom se každý jmenoval jinak...;)
Piaa: myslím, že samozřejmě u každého je to jiné.. když je to takováhle situace, je to něco jinýho..
Ale nechápu, proč když se partneři rozhodnou, že se chtějí pokoušet o mimi, zadaří se a pak narychlo organizují svatbu, aby to stihli ještě před narozením... To jako kdyby se mimi nepodařilo,tak spolu dál nebudou, že tu svatbu neudělali před tím?
Já bych si svatbu chtěla užít...a ne jí odsedět s limčou v ruce a koukat, jak se všichni baví a já nic... takže doufám,že mi to vyjde podle plánů a nejdřív udělám svatbu (moje poslední romantická představa- chci alespoň jednou vypadat,jako princezna.. :lol: ) a pak mimčo.. :lol:

Santala — 25. 6. 2008 11:26

Ugo Drago napsal(a):

Zdá se mě, že zde opět nastává jistý častý omyl, a to ten, že vlastní hodnotová měřítka jsou omylem přikládána na jiné osoby než je ta vlastní.

:supr:

holka — 25. 6. 2008 13:25

Nemyslím že jsem tu někoho hodnotila, nebylo to vůbec v úmyslu a ani si nemyslím, že je špatně nechtít děti a svatbu. Jestli to tak někdo bere, jeho věc.
Babo.jago, proč vlastně vůbec reaguješ na téma svatba? Co tě vede k tomu sem psát, když je to obřad který nechceš podstoupit, nic ti neříká? Neber to jako útok, fakt by mě jen zajímalo, co tě k tomu vede?
Jasně že každý si tu může přečíst a reagovat na cokoliv, ok, to je jen a jen dobře, jen mi přijde torchu mimo mísu reagovat např. v tématu Notebooky, když žádný nechci a připadá mi to momentálně pro mě zbytečná věc.

baba.jaga — 25. 6. 2008 14:01

holka napsal(a):

Nemyslím že jsem tu někoho hodnotila, nebylo to vůbec v úmyslu a ani si nemyslím, že je špatně nechtít děti a svatbu. Jestli to tak někdo bere, jeho věc.
Babo.jago, proč vlastně vůbec reaguješ na téma svatba? Co tě vede k tomu sem psát, když je to obřad který nechceš podstoupit, nic ti neříká? Neber to jako útok, fakt by mě jen zajímalo, co tě k tomu vede?
Jasně že každý si tu může přečíst a reagovat na cokoliv, ok, to je jen a jen dobře, jen mi přijde torchu mimo mísu reagovat např. v tématu Notebooky, když žádný nechci a připadá mi to momentálně pro mě zbytečná věc.

Toto tema se jmenuje "nechci jmeno po manzelovi" pokud sis toho jeste nevsimla. Puvodne jsem reagovala na prispevek kijjo, kde nadava na feministky, aniz by vedela, co vlastne feminismus obnasi. Rozebiral se tady mimo jine i symbolicky vyznam prijeti manzelova jmena, narazelo se na vyznam svatby jako takove. Tak jsem se k tomu vyjadrila.

Obecne vzato: reagovala jsem na tyhle kecy, protoze proste z duse nenavidim stereotypy a klise. Nesnasim, kdyz nekdo prohlasuje nejake vseobecne zavery, ktere baziruje na zkusenostech dvou svych znamych.

Je to dostatecne jasne?

antaliss — 28. 7. 2008 8:31

Vrátím se k původnímu tématu..já se vdávám na podzim a velmi dlouho jsem si zvykala na skutečnost, že si vezmu JEHO příjmení.Já budu upřímná : mě se prostě fakt nelíbí :-( Moje sice taky není nijak extra, ale je moje a jsem to já.. Přítel mi řekl, že pokud to tak chci, at si necham svoje a vezmu si i jeho, ale na matrice mi to rozmlouvali , že je to komplikované a bude to dlouhé atd..atd.. Nakonec jsem se rozhodla, že si jeho příjmení vezmu.Když jsme doma vypisovali papíry na matriku, tak jako kámen seděl a pozoroval CO napíšu do kolonky s příjměním.
Já osobně si neumím představit, že by se moji rodiče jmenovali každý jinak.Úplně vidím, jak by se mi bývali byli děti posmívali ve škole, že mám jinou maminku apod.Však znáte děti.. A proto jsem se rozhodla tak, jak to nejspíš má být.
I když si to pořád neumím představit :-)))

kijjo — 28. 7. 2008 10:26

Jsem cca měsíc po svatbě a vzala jsem si manželovo příjmení. Nejvíc "problémů" mi změna příjmení přinesla v práci. Přiznam se, že mam malinko problém vzpomenout si při představování do telefonu na své nové příjmení, i když to mám na monitoru napsané :D. Takže se mi občas stává, že se ještě představím svým rodným jménem :lol:. Ale jinak problém nemám a navíc manželovo příjmení je kratší než mé původní...

henrietta — 28. 7. 2008 19:20

Josephine napsal(a):

kijjo napsal(a):

Budu se vdávat v červenci a chci se vzdát svého rodného příjmení, protože jsem pyšná, že budu moci přijmout příjmení svého nastávajícího. Miluji svou rodinu, oni to ví. Ale chci patřit manželovi se vším všudy. Chci aby všichni kolem mne věděli, že patříme k sobě. Takhle to vidím já.

nevíš, proč mi tvůj příspěvek zní tak podřazeně? myslíš, že by tvůj partner řekl, že by byl pyšný, kdyby mohl přijmout tvé příjmení, protože chce patřit své manželce se vším všudy? aby všichni věděli, že patříte k sobě...
zamysli se nad svou identitou a sebevědomí...
kdyby uvažovaly ženy jako ty, tak dodnes nesmí ženy vkročit na univerzity, mít volební právo atd. atd.

? Tomu já nerozumím. Mě to zas tak podřazeně nezní. Já se taky docela těším až budu mít přítelovo jméno, zaprvé se mi líbí a za druhé to pro mě k manželství dost silně patří. Já bych jen neřekla, že chci patřit "manželovi" ale "K manželovi" a on taky ke mě, protože mi dá svoje jméno:hjarta:

tina — 29. 7. 2008 8:39

henrietto, to jsi napsala strašně hezky :hjarta: ať vám to vyjde :)

baba.jaga — 29. 7. 2008 21:01

henrietta napsal(a):

Já bych jen neřekla, že chci patřit "manželovi" ale "K manželovi" a on taky ke mě, protože mi dá svoje jméno:hjarta:

A proc vy mu nechcete dat svoje jmeno?

Oxi — 30. 7. 2008 14:43

baba.jaga napsal(a):

henrietta napsal(a):

Já bych jen neřekla, že chci patřit "manželovi" ale "K manželovi" a on taky ke mě, protože mi dá svoje jméno:hjarta:

A proc vy mu nechcete dat svoje jmeno?

IMHO ... meno je urcite v partnerskom vztahu to najdolezitejsie :P

janísek — 30. 7. 2008 15:13

Oxi napsal(a):

baba.jaga napsal(a):

henrietta napsal(a):

Já bych jen neřekla, že chci patřit "manželovi" ale "K manželovi" a on taky ke mě, protože mi dá svoje jméno:hjarta:

A proc vy mu nechcete dat svoje jmeno?

IMHO ... meno je urcite v partnerskom vztahu to najdolezitejsie :P

Oxi, tos nevěděl...? :D to víš, pak ti vztah pořádně fungovat nemůže.... :lol:
nee, pardon... nechci si z nikoho dělat srandu.. jen mi přijde směšný, že to někdo tak hrozně řeší... Chápu to, když by měl partner nějaké "divné" příjmení, které je terčem posměchu atd, ale jinak...

henrietta — 30. 7. 2008 17:40

baba.jaga napsal(a):

henrietta napsal(a):

Já bych jen neřekla, že chci patřit "manželovi" ale "K manželovi" a on taky ke mě, protože mi dá svoje jméno:hjarta:

A proc vy mu nechcete dat svoje jmeno?

Je to jedna z těch tradicí, co mě baví. Taky nechápu proč to někdo tak strašně řeší, já se ani ještě vdávat nechystám, jen jsem sem zavítala a tohle byla moje reakce na některé příspěvky, kde na sebe přispěvovatelky zbytečně útočí. Vždyť to je každého věc a navíc to opravdu není tak důležité :kapitulation:

topazio — 1. 8. 2008 9:06

Já jsem si na manželovo příjmení zvykla rychle, a jsem hrdá že ho mám. A náš malej bude mít také příjmení jako manžel.

Zuzina — 2. 8. 2008 17:00

Naše malá nosí jméno po manželovi už více jak rok. Já už týden :)
Jsem ráda, že nosíme jeho jméno. Myslím, že některé tradice by se neměly měnit :dumbom:

topazio — 2. 8. 2008 17:31

Mě se přijmení po manželovi moc líbí, lepší než to moje, nebylo typicky český a ty problémy s ním, hlavně s jeho výslovností:-))

mashanka — 31. 1. 2009 21:03

Já jsem se na to těšila, až budu mít jméno milovaného muže a on byl šťastný z toho, že jsem ho přijala a chci ho nosit

Romana.P — 13. 5. 2010 15:02

Ahoj, tak já jsem asi vyjímka, protože z nového příjmení, které mě čeká vůbec nadšená nejsem. Překvapivě jsem na tomhle tématu čekala víc postižených jako jsem já , ale všechny tady jsou pyšné, že můžou nosit manželovo přijímení ;)

rejka — 13. 5. 2010 15:42

Romano,tak si nech svoje. Mé dívčí jméno bylo velmi neobvyklé ( předci nebyli Češi ) nikdo ho neuměl vyslovit,natož napsat. I první občanku mi dělali na 2x :D ? Po prvním manželovi jsem získala "hezké" příjmení,které jsem si nechala ( na přání mladšího syna ) jako druhé používané,když jsem se po druhé vdala. Takže dnes mám příjmení dvě a dlouhé jméno :D:D. Jak se smíchem občas říkám: Někdo honí dlouhé jméno titulama z vysokých škol,já to honím svatbama....:D:D:D

Romana.P — 13. 5. 2010 16:02

rejka napsal(a):

Romano,tak si nech svoje. Mé dívčí jméno bylo velmi neobvyklé ( předci nebyli Češi ) nikdo ho neuměl vyslovit,natož napsat. I první občanku mi dělali na 2x :D ? Po prvním manželovi jsem získala "hezké" příjmení,které jsem si nechala ( na přání mladšího syna ) jako druhé používané,když jsem se po druhé vdala. Takže dnes mám příjmení dvě a dlouhé jméno :D:D. Jak se smíchem občas říkám: Někdo honí dlouhé jméno titulama z vysokých škol,já to honím svatbama....:D:D:D

Když já si myslim, že to přítele bude mrzet. Je to prekérka. S tím -ová to sice není tak hrozný, ale... Vím, že za to nemůže, hlavně si na to za těch spoustu let už zvykl, takže mu to tak nepřijde.

rejka — 13. 5. 2010 16:21

Romano a je to jméno opravdu nepřijatelné? Nějak hanlivé? Když jsem byla ještě hodně mladá ( a hodně hloupá ),řekla jsem si,že si nikdy nevezmu chlapa s jistým příjmením. Protože se mi zkrátka nelíbilo.Nejenom,že jsem si ho za nějakých 20 let na to vzala a ráda,ale navíc jsem se i těšila na to až se budeme jmenovat stejně :D.
P.S. Tím probůh nechci říct,že jsi hloupá!!!!!!!!:D:D:D

Romana.P — 13. 5. 2010 16:25

rejka napsal(a):

Romano a je to jméno opravdu nepřijatelné? Nějak hanlivé? Když jsem byla ještě hodně mladá ( a hodně hloupá ),řekla jsem si,že si nikdy nevezmu chlapa s jistým příjmením. Protože se mi zkrátka nelíbilo.Nejenom,že jsem si ho za nějakých 20 let na to vzala a ráda,ale navíc jsem se i těšila na to až se budeme jmenovat stejně :D.
P.S. Tím probůh nechci říct,že jsi hloupá!!!!!!!!:D:D:D

No hanlivý ani ne, spíš směšný. Ale jo, asi budu přece jenom hloupá :dumbom:

misha88 — 13. 5. 2010 16:39

čili si to manžovo vezmeš nebo ne? :)

Romana.P — 13. 5. 2010 16:58

misha88 napsal(a):

čili si to manžovo vezmeš nebo ne? :)

Ale to víš, že vezmu :D
Jen jsem si chtěla pofňuknout :D

misha88 — 13. 5. 2010 17:02

A jaký prosím tě je? Mi to napiš do SZ třeba....

Romana.P — 13. 5. 2010 17:09

To nemůžu. Náhodou to někde vyplave, by mě zabil, že to řešim na netu :dumbom:

misha88 — 13. 5. 2010 17:19

ok ok:)

rejka — 13. 5. 2010 17:49

Romana.P napsal(a):

No hanlivý ani ne, spíš směšný.

Znala jsem doktora- ortoped a jmenoval se Chromý. A co takový doc. Mudr. Karel Šuk CSc. gynekolog. Udělali ze svého jména přednost, i když je to opravdu úsměvné....No,tak nebuď smutná a hezky se vdej. A vezmi si nejen toho svého,ale i jeho jméno......:jojo:

Romana.P — 13. 5. 2010 18:08

Jo, to taky udělam :) Díky, holky ;)

Kubula — 13. 5. 2010 21:35

Romana.P napsal(a):

Ahoj, tak já jsem asi vyjímka, protože z nového příjmení, které mě čeká vůbec nadšená nejsem. Překvapivě jsem na tomhle tématu čekala víc postižených jako jsem já , ale všechny tady jsou pyšné, že můžou nosit manželovo přijímení ;)

My jsme se nemohli dohodnout, jak se budem jmenovat.. nechtěli jsme vlastně ani jedno z našich bývalých jmen, z různých důvodů. No a tak jsme si vymysleli nové jméno, nechali jsme se přejmenovat, jmenujeme se úplně jinak a jsme spokojení. :supr:

berenka — 17. 5. 2010 11:08

Já mám dost dlohé jméno i příjmení a vždycky, když jsme se ve škole představovali, tak se mi do toho nechtělo.... Po svatbě budu mít hodně krátké příjmení a najednou už mi to moje dlouhé nevadí...jsem na náš rod pyšná a trošičku je mi líto, že už nebudu "jejich". Na nové jméno se ale těším :)

Jerabina — 2. 2. 2011 10:00

Tak to tady tak čtu a říkám si, že se musím přiklonit k těm, co podporují převzetí jména. Je to vážně takové tradiční. Já si vůbec nemdokážu představit, že nemám manželovo jméno, to jsem se pak přece nemusela vůbec vdávat... I když uznávám, že pokud to jméno je opravdu hanlivé nebo nějak jinak nevhodné, tak se to dá určitě nějak vymyslet. Ale stojím si za tím, že manželé by měli mít jméno společné.;)

Tercila — 2. 2. 2011 20:54

Já jsem se novému příjmení strašně bránila ještě 5 minut před obřadem, ale když jsem viděla ten lítostivý tchýnin pohled, tak ..... A dnes jsem ráda, příjmení je jednodušší než moje původní dlouhé a můžu se podepisovat krásně rozmáchle :D. Ale moje sestry si nechaly tátovo příjmení (kupodivu mě můj tatínek jakožto jedinou, která zradila, nezavrhl ) :D.

miaa — 2. 2. 2011 22:33

Kubulo, tak tohle jsme měli vymyšleno také. A hledali jsme takové, které se nepřechyluje. Nakonec ke svadbě nedošlo, takže žádná změna se nekonala.
Kdyby byly děti, tak bych chtěla, abychom se všichni jmenovali stejně.