Už jsem zde před časem krátce psala, jsem taky jedna z těch kterým byl manžel nevěrný. Snad to byl opravdu malý úlet který jsem mu i po vašich radách prominula. Po odhalení manžel vztah ukončil , do ničeho jsem ho nenutila, jen jsem mu řekla , že pokud chce zůstat se mnou budu ráda, ale pokud chce odejít nebudu mu bránit.
Řekl, že ví , že udělal velkou chybu a chce /za to mu prý stojím/se pokusit vše napravit. Opravdu se snaží,pomáhá v domácnosti je ke mně pozorný jak už dlouho nebyl a i sexu si užíváme. Jenže já mám stále pochybnosti, asi to je normální, ale dost mě to užírá, zda vztah opravdu ukončil, jestli mi nemaže jen med kolem pusy abych neměla ňáké podzření. Dost si o všem vyprávíme a ujišŤuje mě že to z jeho strany byl opravdu úlet, že na dotyčnou ani nevzpomene a záleží mu hlavně na našem vztahu. Chtěla bych vědět jak jste se vy, kterým manželství po nevěře vydrželo s totou fázi nedůvěry vyrovnali. Díky hrozně mi babinet pomáhá.

.

Tak to je síla .....rok, já myslela , že to ňák vyšumí samo trochu dřív, ale teď jsem jak paranoik. Sama sebe nepoznávám. Potřebovala bych vědět třeba jak poznám, že mi nelže, že to mezi námi je upřímné, ale sžírá mě právě to ........ale.

chce to čas.....

fotoško, nemůžeš poznat, jestli ti lže, když bude chtít, abys to nepoznala. Říká se, že nevěra druhého se dá dokázat, věrnost nikdy. Možná by ses na to mohla podívat z tohohle úhlu, to znamená zkusit mu věřit, protože jestli svůj úlet opravdu skončil, prostě tě nemůže nijak "opravdu" přesvědčit.

Proč přemýšlíte co kdyby a jestli nelže a nebude lhát? Zbytečně se tím kazíte ty krásné chvilky, které teď můžete prožívat. Taky jsem to zažila, taky nevěřila a hledala nějaké důkazy. Jenže jsem pak přišla na to, že trápím akorát sebe. Tak jsem si řekla, že budu žít okamžikem. Jestli Lže, stejně se to jednou dozvím, ale pátrat po tom nebudu a budu si užívat každou chviličku s ním. A bylo mi pak o hodně líp.
Je to moc těžké, ale stojí to za to  ;)

Fotoško, nechci tě děsit, možná jsem vyjímečně zarputilá, ale u mě to trvalo skoro pět let, než jsem získala zpátky ten pocit jistoty, že se na M můžu spolehnout jako před nevěrou . A skoro stejně dlouho mi trvalo, než jsem se začala zase chovat ve vztahu přirozeně. Když jsme to zkoušeli dát mezi námi do pořádku tak jsem se snažila asi až moc - tedy pro mě. Tzn. že jsem šla s manželem třeba na procházku, i když bych si radši četla, jenom proto, aby neměl pocit, že o něj nestojím. Teď už je to skoro sedm let a když si náhodou na jeho úlet vzpomenu, tak u toho nemám žádné pocity - nesvírá se mi žaludek, nebolí mě to, je mi to prostě jedno. Ani nelituju toho, že se to stalo. Neudělala jsem pro to nic moc - myslím, že všechno má svůj vývoj a ten se nedá urychlit. Mám teď spíš opačný problém - ptám se sama sebe, jestli mi to stálo za to /protože minimálně ten první rok mi bylo hrozně/. M je normální chlap, se kterým jsem 20 let, ale zas taková výhra to není, zvláště teď, když má andropauzu.

Jasně že nemůžu poznat jestli mi lže, když bude chtít abych to nepoznala, jenomže teď se mi to mezi náma zdá tak fain, vím že o něho stojím a on tvrdí to samé, uznává své chyby a já své, které jsme dělali před jeho nevěrou a dohodli jsme se, že to zkusíme, že nám za to ten druhý stojí , jenže právě já to asi těmito pochybnostmi kazím asi opravdu budu muset přestat pátrat a užívat si každou pěknou chvilku . Jen jsem chtěla vědět , že začít znovu a lépe opravdu jde od někoho kdo to zažil, všude se dozvídám spíš že vztah nevydržel.

Vim, jak se tady vsechny citite, zazila jsem neco podobneho.... Moc fandim tem, co se s neverou vyrovnaly a zacaly zit zase "normalne". Ja mam ted sice jineho partnera, ale chovam se strasne, samotnou me to stve, ale mam pocit, ze musim sveho partnera porad kontrolovat a jakakoliv zenska v jeho okoli ve me zpusobuje vnitrni vybuchy, ktere bohuzel ventiluju i navenek a proste se nekdy chovam jak stihacka...ale ja takova byt nechci, chci se zmenit, myslet pozitivne, nepremyslet nad tim, jestli neco za mymi zady dela nebo ne.... jako bych se podvedomne bala toho, ze me bude podvadet taky.... muj rozum mi rika, ze timhle chovanim ho k tomu sama dozenu, ale mate nektera na tohle nejaky recept? Jak proste nad tim mavnout rukou a neresit to? Jak zmenit svoje emoce? Rozumove je mi vse jasne, ale emoce si delaji co chteji......... :dumbom:  Jak byt zase NORMALNI???????? :|

vera napsal(a):

chce to čas...........au,au....................to je na tom nejhorší, taky jsem to chtěla hneddddddddddddddddd a všechno, ale Babinetky mě vyučily, vlastně vyučili, jsou tu i muži, o to je to lepší..................pořád mu lezu do mobilu, já vím.....................jsem hmusná, ale dělám to................nic nenacházím, ale i to mi nestačí..............mám pořád pochybnosti, ale jsem silnější, učím se mít víc ráda sebe, nějak to nejde ale už na něm nejsem tak závislá, to vííííííííííííííííím, a vím, že už bych uměla žít i bez něho.................ježíšmarja, jo stojím si za tím

hezkýýý, takový upřímný :)

a k tématu: já si myslím, že bych už to nedokázal znovu důvěřovat...............

martinF napsal(a):

vera napsal(a):

chce to čas...........au,au....................to je na tom nejhorší, taky jsem to chtěla hneddddddddddddddddd a všechno, ale Babinetky mě vyučily, vlastně vyučili, jsou tu i muži, o to je to lepší..................pořád mu lezu do mobilu, já vím.....................jsem hmusná, ale dělám to................nic nenacházím, ale i to mi nestačí..............mám pořád pochybnosti, ale jsem silnější, učím se mít víc ráda sebe, nějak to nejde ale už na něm nejsem tak závislá, to vííííííííííííííííím, a vím, že už bych uměla žít i bez něho.................ježíšmarja, jo stojím si za tím

hezkýýý, takový upřímný :)

a k tématu: já si myslím, že bych už to nedokázal znovu důvěřovat...............

Martine, já jsem si taky myslela, že už nikdy mu nebudu věřit. Trvalo to hodně dlouho, ale už mu zase věřím. A ta důvěra se vrátila tak nějak nepozorovaně, vlastně v okamžiku, kdy jsem přestala pořád rozebírat, jestli mu věřit můžu a přestala jsem být ve střehu.

martinF napsal(a):

vera napsal(a):

chce to čas...........au,au....................to je na tom nejhorší, taky jsem to chtěla hneddddddddddddddddd a všechno, ale Babinetky mě vyučily, vlastně vyučili, jsou tu i muži, o to je to lepší..................pořád mu lezu do mobilu, já vím.....................jsem hmusná, ale dělám to................nic nenacházím, ale i to mi nestačí..............mám pořád pochybnosti, ale jsem silnější, učím se mít víc ráda sebe, nějak to nejde ale už na něm nejsem tak závislá, to vííííííííííííííííím, a vím, že už bych uměla žít i bez něho.................ježíšmarja, jo stojím si za tím

hezkýýý, takový upřímný :)

a k tématu: já si myslím, že bych už to nedokázal znovu důvěřovat...............

To jsi mě moc zklamal. Víra je předpokladem důvěry a důvěra sama je lékem a samotným životem a život je pak to proč tu jsme.

Naopak důvěřuj, že jde s tebou, jdi s ním kukdy půjde on neprověřuj co a kde ale co dává tobě! :hjarta:

Pisatel napsal(a):

martinF napsal(a):

vera napsal(a):

chce to čas...........au,au....................to je na tom nejhorší, taky jsem to chtěla hneddddddddddddddddd a všechno, ale Babinetky mě vyučily, vlastně vyučili, jsou tu i muži, o to je to lepší..................pořád mu lezu do mobilu, já vím.....................jsem hmusná, ale dělám to................nic nenacházím, ale i to mi nestačí..............mám pořád pochybnosti, ale jsem silnější, učím se mít víc ráda sebe, nějak to nejde ale už na něm nejsem tak závislá, to vííííííííííííííííím, a vím, že už bych uměla žít i bez něho.................ježíšmarja, jo stojím si za tím

hezkýýý, takový upřímný :)

a k tématu: já si myslím, že bych už to nedokázal znovu důvěřovat...............

To jsi mě moc zklamal. Víra je předpokladem důvěry a důvěra sama je lékem a samotným životem a život je pak to proč tu jsme.

Naopak důvěřuj, že jde s tebou, jdi s ním kukdy půjde on neprověřuj co a kde ale co dává tobě! :hjarta:

a kdo jako jde se mnou? život?, moc tomu nerozumím......a co prověřuju?, asi je to na mne moc složitý.....

já bych si jí už asi nevážil, ale nevím, já to nezkoušel....
no ale pak se třeba dá důvěřovat zase jinému člověku, to pes to má horší, než začne důvěřovat :)

Suzie napsal(a):

martinF napsal(a):

vera napsal(a):

chce to čas...........au,au....................to je na tom nejhorší, taky jsem to chtěla hneddddddddddddddddd a všechno, ale Babinetky mě vyučily, vlastně vyučili, jsou tu i muži, o to je to lepší..................pořád mu lezu do mobilu, já vím.....................jsem hmusná, ale dělám to................nic nenacházím, ale i to mi nestačí..............mám pořád pochybnosti, ale jsem silnější, učím se mít víc ráda sebe, nějak to nejde ale už na něm nejsem tak závislá, to vííííííííííííííííím, a vím, že už bych uměla žít i bez něho.................ježíšmarja, jo stojím si za tím

hezkýýý, takový upřímný :)

a k tématu: já si myslím, že bych už to nedokázal znovu důvěřovat...............

Martine, já jsem si taky myslela, že už nikdy mu nebudu věřit. Trvalo to hodně dlouho, ale už mu zase věřím. A ta důvěra se vrátila tak nějak nepozorovaně, vlastně v okamžiku, kdy jsem přestala pořád rozebírat, jestli mu věřit můžu a přestala jsem být ve střehu.

gratuluju a možná závidím :)

Taky bych podpořila domněnku, kterou tady vypsala Suzie, že se dá znova "věřit". Nikdy už nic není jako předtím, ale každopádně lze si ten život udělat s tím člověkem opět hezký. Když teda dává partner najevo, že s vámi evidentně ten život prožít chce. Ale rok na zahojení bolístek je určitě málo....

vera napsal(a):

chce to čas...........au,au....................to je na tom nejhorší, taky jsem to chtěla hneddddddddddddddddd a všechno, ale Babinetky mě vyučily, vlastně vyučili, jsou tu i muži, o to je to lepší..................pořád mu lezu do mobilu, já vím.....................jsem hmusná, ale dělám to................nic nenacházím, ale i to mi nestačí..............mám pořád pochybnosti, ale jsem silnější, učím se mít víc ráda sebe, nějak to nejde ale už na něm nejsem tak závislá, to vííííííííííííííííím, a vím, že už bych uměla žít i bez něho.................ježíšmarja, jo stojím si za tím

Vero, a co bys potřebovala k tomu, aby si to ze sebe jednou provždy dostala? Tu nejistotu? Abys mohla užívat toho krásného, co tě každodenně potkává?

Stačilo by ti, kdybys nějakou tu sms našla? Vyřádila by ses dosytosti a pak už byla vyrovnanější a života užívající? 
Trochu černého humoru: napiš mi číslo na tvého manžela, já mu pár těch sms napíšu, ty se jukneš, vypustíš džina z lahve a .....snad pak už budeš připravená na to, užívat si krásného. Plácneme si? Klidně, já to pro tebe udělám....  :hjarta: :hjarta: :hjarta: :hjarta:   :pussa:

No, ono je to znovunabytí důvěry taky trochu závislé na chování toho, nevím jak ho nazvat, asi "pobloudilce". Můj muž ze začátku tedy moc nespolupracoval, dneska s odstupem vím, že byl v křeči a sám nevěděl, jak se ke mně chovat. Takže jsem z toho měla dojem, že mi lže, protože byl napjatý a nervózní a já myslela, že něco skrývá. Proto to asi u nás trvalo tak dlouho, já jsem měla pocit, že o mě stejně nestojí a on nevěděl, jak se k té hysterce /mně/, která buď dělala scény, nebo si ho podezíravě měřila, chovat. Musím přiznat, že jsme si to navzájem moc neulehčili, ale nakonec jsme spolu a oba se snažíme.

martinF napsal(a):

vera napsal(a):

chce to čas...........au,au.....................mám pořád pochybnosti, ale jsem silnější, učím se mít víc ráda sebe, nějak to nejde ale už na něm nejsem tak závislá, to vííííííííííííííííím, a vím, že už bych uměla žít i bez něho.................ježíšmarja, jo stojím si za tím

hezkýýý, takový upřímný :)

a k tématu: já si myslím, že bych už to nedokázal znovu důvěřovat...............

To svedčí o malej sebadôvere... skôr než o tom druhom.

Jsem příkladem toho, že po nevěře to může být ještě lepší. Fakt. Problém není nevěra, problém je vyslýchání, brečení, dávání ultimát,hysterie,  prostě když se ten podváděný takhle chová. Je to o sebevědomí a o neřešení nevěry. Aspoň u nás to tak bylo, prostě jako oddechový čas.

solkla napsal(a):

Jsem příkladem toho, že po nevěře to může být ještě lepší.

s tím samým člověkem nebo s někým jiným?

No pořád s manželem, už 15 let

Selima napsal(a):

martinF napsal(a):

vera napsal(a):

chce to čas...........au,au.....................mám pořád pochybnosti, ale jsem silnější, učím se mít víc ráda sebe, nějak to nejde ale už na něm nejsem tak závislá, to vííííííííííííííííím, a vím, že už bych uměla žít i bez něho.................ježíšmarja, jo stojím si za tím

hezkýýý, takový upřímný :)

a k tématu: já si myslím, že bych už to nedokázal znovu důvěřovat...............

To svedčí o malej sebadôvere... skôr než o tom druhom.

nikdo není dokonalej:),
ty bys mohla věštit, víš co bys měla peněz, kdyby sis za to nechala platit, už jsi mi napsala, že se mi líbí sex potmě se za´tatýma zubama, teď  že nemám dost sebedůvěry, jsi fakt úžasná:)

Suzie napsal(a):

No, ono je to znovunabytí důvěry taky trochu závislé na chování toho, nevím jak ho nazvat, asi "pobloudilce". Můj muž ze začátku tedy moc nespolupracoval, dneska s odstupem vím, že byl v křeči a sám nevěděl, jak se ke mně chovat. Takže jsem z toho měla dojem, že mi lže, protože byl napjatý a nervózní a já myslela, že něco skrývá. Proto to asi u nás trvalo tak dlouho, já jsem měla pocit, že o mě stejně nestojí a on nevěděl, jak se k té hysterce /mně/, která buď dělala scény, nebo si ho podezíravě měřila, chovat. Musím přiznat, že jsme si to navzájem moc neulehčili, ale nakonec jsme spolu a oba se snažíme.

Suzie, tak přesně TOHLE teď cítím já a myslím, že je teď u nás. Jsem moc ráda, že to je asi normální, takovýhle  proces. Také to cítím jako křeč - a to na obou stranách.

Suzie napsal(a):

Fotoško, nechci tě děsit, možná jsem vyjímečně zarputilá, ale u mě to trvalo skoro pět let, než jsem získala zpátky ten pocit jistoty, že se na M můžu spolehnout jako před nevěrou . A skoro stejně dlouho mi trvalo, než jsem se začala zase chovat ve vztahu přirozeně. Když jsme to zkoušeli dát mezi námi do pořádku tak jsem se snažila asi až moc - tedy pro mě. Tzn. že jsem šla s manželem třeba na procházku, i když bych si radši četla, jenom proto, aby neměl pocit, že o něj nestojím. Teď už je to skoro sedm let a když si náhodou na jeho úlet vzpomenu, tak u toho nemám žádné pocity - nesvírá se mi žaludek, nebolí mě to, je mi to prostě jedno. Ani nelituju toho, že se to stalo. Neudělala jsem pro to nic moc - myslím, že všechno má svůj vývoj a ten se nedá urychlit. Mám teď spíš opačný problém - ptám se sama sebe, jestli mi to stálo za to /protože minimálně ten první rok mi bylo hrozně/. M je normální chlap, se kterým jsem 20 let, ale zas taková výhra to není, zvláště teď, když má andropauzu.

Fotoška, Věra: Také jsem "oslavila" roční prohlédnutí a je mi stále nijak. Je fakt, že poslední krize byla před měsícem, kdy jsem zjistila čilé dopisování si s bývalou milenku( snad věřím, že postel v tom již není), ale stejně mě to dostalo na lopatky. Původně jsem si myslela, že to zvládnu během 2 - 3 měsíců, ale M mi to až tak moc neulehčil, bohužel. Jak píše Suzie, je to dlouhá doba, ale je to asi ten čas 5let, začínám to také tak cítit.

Až po 3/4 roce zvládám jeho telefon obloukem obcházet a přiznávám, je mi líp. Ale k tomu jsem musela dozrála až za takovou dobu!!. Když je něco neobvyklého stále to se mnou trhne, sice to nikdo nepozná, ale já na to myslím a nejsem to já, ta dřív bezstarostně rozchechtaná.

Škoda, že jsem na to přišla tak brzo, prostě po 20 letech téměř každá ženská pozná, že není něco v pořádku. Ti o maličko "šťastnější" alespoň v částečné nevědomosti přežili tu akutní poblouzněnost svého M. Je to pak taky rána, ale některé pak danné sliby nejsou jen chyby jak se říká. Prostě ten nevěrník to má již trochu odžité a  nový  vztah není  pro něj tou prioritou jako zpočátku.

martinF napsal(a):

Selima napsal(a):

martinF napsal(a):

hezkýýý, takový upřímný :)

a k tématu: já si myslím, že bych už to nedokázal znovu důvěřovat...............

To svedčí o malej sebadôvere... skôr než o tom druhom.

nikdo není dokonalej:),
ty bys mohla věštit, víš co bys měla peněz, kdyby sis za to nechala platit, už jsi mi napsala, že se mi líbí sex potmě se za´tatýma zubama, teď  že nemám dost sebedůvěry, jsi fakt úžasná:)

:cool: Som... David Copperfield a Dagmar Kludská v jednom tele. Vidal Sassoon Wash-and-go 2v1.

Petro72 dík, to přesně potřebuji, číslo ti nepošlu, ale dík za tvoje slova

Tak se mi zdá, že nejvíc stejně záleží hlavně na mě jak to všechno příjmu, jak se k celé záležitosti postavím, tak se tedy budu snažit myslet na to, abych hlavně já byla spokojená, bojím se ale , že to půjde ztěžka. První jsem pořád řešila jeho nevěru a když jsem se sní vyrovnala zas řeším důvěru a co budu řešit pak? My v křeči moc nejsme , teda já možná trochu, ale manžel se chová opravdu hezky a proto by mne bolelo asi o to víc kdyby to byla jeho kamufláš. Neříká se náhodou důvěřuj ale prověřuj?HanB doufám , že křeč odpadne a budete se chovat normálně mě to sice taky moc nejde ale doufám že to příjde/nic jiného mi stejně asi nezbude , než naděje a čas/.

vera napsal(a):

Petro72 dík, to přesně potřebuji, číslo ti nepošlu, ale dík za tvoje slova, moc mi to v tomto okamžiku pomohlo, sice jsem to četla x krát tady na tom skvělém Babinetu, ale dnes, když je páteček, dobře jsem se vyspala, byl romatický sexík, to bylo přesně to, co mi teď v 7,30 nakoplo, jeětě jednou dík
dík, že jste

Vero, tak to jsem ráda.... Vážně. A to číslo jsem myslela z legrace. Právě proto, abych tě trochu poškádlila. ;)

Užívej si současných krásných chvil - a jdi dál..... Vracením se k tomu, co se "tenkrát" stalo, nic nevyřešíš.
Vanilka to tu mockrát krásně popsala.

A ten mobil - no, čím víc ho bude projíždět, tím víc budeš nervóznější, že nic nenacházíš. Proto jsem psala o to číslo ;)     A když něco najdeš, budeš vědět, jak se rozhodnout dál? Budeš mít připravenou variantu, jak se tvůj život bude vyvíjet po to zjištění?

.... Jestli variantu nemáš, tak nelustruj!  Protože si sama svou vinou připravíš křižovatku, ze které zatím nebudeš vědět jak dál.  A zase budeš žít v nejistotě a budeš rozpolcená osobnost, protože nebudeš vidět cestu jak dál.

Vykašli se na to, žij, užívej romantický sexík, jsi víla, kterou si ten tvůj princ vybral..... Držím palce, zvládnou to jde, jen MUSÍŠ SAMA CHTÍT.

Petro, jsi skvělá, dííííííííííííííííííííííík

fotoška napsal(a):

Tak se mi zdá, že nejvíc stejně záleží hlavně na mě jak to všechno příjmu, jak se k celé záležitosti postavím, tak se tedy budu snažit myslet na to, abych hlavně já byla spokojená, bojím se ale , že to půjde ztěžka. První jsem pořád řešila jeho nevěru a když jsem se sní vyrovnala zas řeším důvěru a co budu řešit pak? My v křeči moc nejsme , teda já možná trochu, ale manžel se chová opravdu hezky a proto by mne bolelo asi o to víc kdyby to byla jeho kamufláš. Neříká se náhodou důvěřuj ale prověřuj?HanB doufám , že křeč odpadne a budete se chovat normálně mě to sice taky moc nejde ale doufám že to příjde/nic jiného mi stejně asi nezbude , než naděje a čas/.

Fotoško, důvěřuj, ale prověřuj se sice říká, ale nic se nesmí přehánět. Pokud se manžel chová hezky a tvoje intuice ti neposílá varovné signály, tak bych to prověřování raději odložila. Určitě manžela znáš natolik, abys poznala, že se něco děje. Mě to podezírání přešlo, když se začal chovat normálně a on se začal chovat normálně, až když jsem se uklidnila já. Je to prostě provázané a zkus se na minutu vžít do jeho kůže, jak by ti bylo, kdybys "uletěla", styděla se za to, chtěla to napravit a manžel tě pořád prověřoval a podezíral.

Vero - nemáš zač.... Držím palečky, měj krásný život. Fakt to záleží jen na tobě - na nikom jinym. A když tě tvůj milovaný bude chtít opustit, tak to udělá a ty s tím nic nezmůžeš. Proto já už razím názor - nesnažím se měnit to, co není v mých silách a měním to, co já sama dokážu změnit.... Tím myslím bez pomoci druhého. Protože každý jsme originál a nikdy nevíš (opravdu nikdy), co ten druhý v té situaci udělá. Jistá si můžeš být jen sama sebou..... 

Proto užívej, co ti život a teď i partner nabízí a nenič to to nedůvěrou. Když se na to podíváš reálně, tak věřit můžeš jen sama sobě - nikomu jinému..... Takže ta nedůvěra může být  z určitého pohledu ke každému okolo tebe - máma,táta,děti, partner, kolega,...... 

Nevím, zda jsem to napsala srozumitelně. No, prostě ŽIJ..... a neklaď si překážky ty sama.

Vero, Fotosko, presne! Jak uz psaly holky predemnou, musime s tim proverovanim a neduverou proste prestat, protoze se tim trapime akorat my samy.... ty nase neustale predstavy a fantazie..... vzdyt to jsou jenom nase vymysly!!!!!!!! Musime myslet pozitivne a ne v kazde situaci videt hned zenskou a podvadeni.... a navic, kdyz bude mit manzel milujici zenusku, bude mit chut podvadet? Vzdyt by preci nemel duvod!!!!!! Ale pokud se vraci z prace k hysterce, ktera dela z komara velblouda a pokud ke vsemu obvinuje manzela nepravem, tak co zbyva???? Chlap v tomhle pripade proste zacne hledat jinde........ musime zmenit hlavne nase chovani a mysleni!!!!!!!! Dovolte mi dalsi predstavu: proc nutne vsechny kolegyne v praci musi byt modelky a krasne dlouhonohe holky??? Proste konkurence???? Priznejte, ze tyhle predstavy mate...

Janulinasek napsal(a):

Vero, Fotosko, presne! Jak uz psaly holky predemnou, musime s tim proverovanim a neduverou proste prestat, protoze se tim trapime akorat my samy.... ty nase neustale predstavy a fantazie..... vzdyt to jsou jenom nase vymysly!!!!!!!! Musime myslet pozitivne a ne v kazde situaci videt hned zenskou a podvadeni.... a navic, kdyz bude mit manzel milujici zenusku, bude mit chut podvadet? Vzdyt by preci nemel duvod!!!!!! Ale pokud se vraci z prace k hysterce, ktera dela z komara velblouda a pokud ke vsemu obvinuje manzela nepravem, tak co zbyva???? Chlap v tomhle pripade proste zacne hledat jinde........ musime zmenit hlavne nase chovani a mysleni!!!!!!!! Dovolte mi dalsi predstavu: proc nutne vsechny kolegyne v praci musi byt modelky a krasne dlouhonohe holky??? Proste konkurence???? Priznejte, ze tyhle predstavy mate...

....a navic, kdyz bude mit manzel milujici zenusku, bude mit chut podvadet? Vzdyt by preci nemel duvod!!!!!! ....

Nebuď naivní - může tě podvádět, třeba i dostane chuť tě podvádět - ten důvod si on vždycky najde... Třeba i to, že po ránu máš zmačkaný obličej, když vylezeš z postele.... :lol: :lol: :lol:

Každý může podvádět, ale když si budeš jistá, že jsi ve vztahu dělala vše podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, že neděláš nic, co by druhého odradilo....tak je přeci jedno, jestli manžílek odejde a je jedno, z jakého důvodu odejde. V tom momentě je to člověk, který neumí kladně ocenit tvé schopnosti a vlastnosti - a tak není důvod, proč takového člověka držet a skákat okolo něj a dělat mu možné a nemožné.... :lol:

jojo, kazdopadne souhlasim, je dulezite mit svuj vlastni stit cisty a vedet, ze se nechovam jako furie a nedelam nic co by druheho odradilo, jak jsi trefne napsala... naivni rozhodne nejsem, jen ma proste chlap mensi duvod podvadet, kdyz mu to doma klape, nejsou zbytecne dohady a obvinovani. Jen jsem poukazovala na to, ze to nekdy proste prehanime a obvinujeme nepravem a proste to je nutne zmenit.

Jinak preji krasny patek a vikend...... huraaaaaaaaaaa

Fotoško, jak to jde ?

Vero
no zdá se , že to zvládám čím dál lépe , vzpomenu tak 2x za den , ale asi to bude taky tím , že jsem doma na mateřské. Mobilu se manžel zatím vzdal leží doma bez kreditu. A asi to mám také jednoduchší  než ty, jelikož M. nebyl zamilován/prý/ šlo mu pouze o sex v tom jsme měli dlouho problémy .Tak držím palce ať se vše v dobrém vyřeší.

chce to čas,mě mů manžel podváděl třičtvrtě roku.Jsem na mateřské s 2letým synem, z manželem jsme spolu 6 let z toho 4 svoji.Když jsem se o tom dozvěděla tak jsem ho vyhodila z bytu vypadalo to,že je mezi námi opravdu konec pak se to nějak urovnalo,ale poté jsem zjistila,že to s ní neskončil úplně.Požádala jsem o rozvod manžel začal dolejzat,nakonec jsem mu odpustila a rozvod stáhla.Má poslední šanci a on to ví.Manželství docela klape,ale na půl žiju stejně s tím,že to udělá znovu.Mimochodem já mu byla taky nevěrná,ale o tom neví,ale až po té co to udělal on,ale na duši mi to moc nepomohlo.

proč nám to ti chlapi dělají proč co hledají,když má doma,ženu a děti.Jenže pak je jich dost si uvědomí,že doma se svou ženou a dětmi bylo lépe.Milenka také časem omrzí a muž začne srovnávat co bylo lepší doma a u milenky jenže my jako manželky přece nemůžeme čekat jestli dostanou rozum proto ani já nevím jak dál

janeto, taky jsem se tak ptala, ale chodím sem už delší dobu a............................
před rokem jsem byla úplně blboučká
teď to mám aspoň trošku víc srovnané v hlavě, ale vím, že sem musím chodit každý den, jako domů
a to jsem "stará" baba
tady si dobiju baterky a vím jak dál..............tak na 2 dny

prosím vás , jak je to s tou důvěrou?
to jako že pokud mne ještě nepodvedl (nebo jsem se to nedozvěděla), tak mu automaticky dopředu důvěřuju?
ale když mu automaticky dopředu nedůvěřuju, tak jsem "chorobný žárvlivec" - který nemá důkazy (ale to neznamená, že nejsou...)
a když důkazy získám, tak už nejsem chorobný, ale logický žárlivec?
a když mu důvěřuju pořád (i po důkazech), tak jsem blbeček ?

já tomu nějak nerozumím:/:rolleyes: :butter:

janeto - a kdo ti říká, že musíš čekat, až to miláčka přejde?

a když mu důvěřuju pořád (i po důkazech), tak jsem blbeček ?


....ne pak je blbeček on :lol:

ffly napsal(a):

a když mu důvěřuju pořád (i po důkazech), tak jsem blbeček ?


....ne pak je blbeček on :lol:

Tak teď jsi mě fakt rozsmála....:D:D:D

janeta napsal(a):

proč nám to ti chlapi dělají proč co hledají,když má doma,ženu a děti.Jenže pak je jich dost si uvědomí,že doma se svou ženou a dětmi bylo lépe.Milenka také časem omrzí a muž začne srovnávat co bylo lepší doma a u milenky jenže my jako manželky přece nemůžeme čekat jestli dostanou rozum proto ani já nevím jak dál

Janeto, pročpak nám to dělají??? Oni to nedělají nám! Oni to dělají sobě. Jsou to svobodné bytosti, které se svobodně rozhodují. To, jestli špatně nebo dobře, ukáže čas nebo zkušenosti nebo bůhví co. Někteří si to uvědomí, že jim bylo předtím lépe, někteří ne a některým je prostě v novém životě příjemněji. 

Nemůžu za sebe říct, že jsem byla vždy úžasná partnerka, to ani náhodou. A můj manžel taky nebyl vždycky miláček. A to, že si JÁ myslím, že i přes všechny rozdíly, rozpory apod. k sobě patříme, je jen můj a můj pocit. On to už má jinak - možná jen na chvíli, možná napořád. Ale co s tím můžu nadělat. Nic, žít sama pro sebe (resp. pro sebe a našeho syna), být šťasná, nezávisle na tom, zda mě nějaký chlap miluje nebo ne. Jinak to prostě nejde. Jen je důležité si to uvědomit a začít pracovat na tom, aby to tak bylo. Dá to práci, to rozhodně. Myslím si, že jsem tak v první třetině cesty. Ale sakra - to nejhorší už mám snad po partnerské stránce za sebou (ťuk, ťuk, ťuk), takže už se z toho příště na p.r.d.e.l neposadím. A basta. :D

Třeba jednou příjde a řekne, že to bylo se mnou fajn a že ho mrzí, že jsme to tak podělali nebo taky ne. Kdo ví, co život ukáže. A já ho buď do svého života pustím nebo ne. Byl by to krásný pocit zadostiučinění, to rozhodně, pohladilo by to egouška. Ale chtěla bych ho ještě vůbec? Mohla bych si ho ještě vážit tak jako dřív? Mohla bych ho milovat tak bez podmínek? Dokázala bych nemyslet na to, co se mezi námi stalo? Dokázala bych mu to nepřipomenou při každé roztržce? Jo, tak na tyhle otázky zatím můžu odpovědět, že nikoliv ....

.

ANO ANI NEVÍTE JAK BYCH TOUŽILA,ABY PŘIŠEL A ŘEKL STEBOU MI BYLO DOBŘE JSEM JÁ,ALE VŮL MŮŽEME ZAČÍT ZNOVU VŽDYT JÁ TĚ MILUJU,ALE TO SE ASI STEJNAK NESTANE A MÁŠ A MÁTE PRAVDU JÍT SE BAVIT,KOSMETIKA,NEHTY A CVIČENÍ.MÍT ČAS PRO SEBE A SVOJE KONÍČKY JENŽE TO MĚ MŮJ MILOVANEJ NEDOVOLÍ A O TO SE VÍCE DUSÍM I,KDYŽ HO MILUJU A TO TAK,ŽE NEMŮŽU ANI SPÁT TD SI POUŠTÍM PÍSNIČKY,PÍŠU A BREČÍM JSEM TAKOVÁ BLBKA SNAD NEJSEM ANI VYZRÁLÁ ŽENSKÁ,ALE PUBERTÁK,KTERÝ PŘICHÁZÍ O SVOU PRVNÍ LÁSKU,ALE JÁ TO TAK CÍTÍM