menina — 7. 10. 2007 0:16

Byli jsme spolu sest let, ja mozna udelala chybu (?), kdyz jsem odjela na pet mesicu do zahranici.. verila jsem ze tady na me bude cekat a az se vratim bude vsechno jako driv.... Mezitim mi pres internet napsal, ze si takhle uvedomil, ze uz me  nemiluje ... a kdyz jsem se vratila uz mel jinou :(
Je to uz tri mesice, ale ja na nej porad myslim.... Cim dele to je, rikam si, ze jsem vic v pohode, ale ve skutecnosti mam problem se s nekym seznamit, protoze porad myslim na nej :( I kdyz vim, ze se ke me nezachoval hezky (po tolika letech mi to nebyl schopny rict do oci!!!!), porad bych ho chtela :(
Jak mam zapomenout? Vim, ze spousta z vas dokazala prekonat ztratu partnera po tolika letech, jak jste to udelali?

kalupinka — 7. 10. 2007 0:36

Řeknu Ti to asi takhle: buď ráda, že k tomu došlo. Jednou by to stejně přišlo a takhle už to máš za sebou. Co to je, pět měsíců? Vzal to jako záminku. Zasloužíš si něco lepšího. Měl by být pyšný, žes něco dokázala. A zatím se toho chytil jako první příležitosti. Vezmi to pozitivně. Potkáš něco hezčího a za čas budeš ráda, že ten minulý vztah skončil. Jak se to dokáže, vyrovnat se se ztrátou po x letech? Těžko. Ale Ty to zvládneš. Jen se nesmíš obviňovat, jako dosud. Víc si věř a nebuď pořád v té své ulitě. Svět je plný zjímavých lidí. Domů za Tebou nepřijdou. Musíš Ty za nimi. Kamkoli ven. Víme?

Blondie — 7. 10. 2007 1:09

menin, nevim, jaky jste meli vvztah nez jsi odjela, ale to nic nemeni na tom, ze to je zbabelec. Mailem se ferovej clovek nerozchazi, ani kdybyste spolu byli mesic! A to, ze jsi odjela pro nej byla jen zaminka, zadna tvoje chyba!
Radu, jak se s tim vyrovnat,  bohuzel nemam. Kazdy se s tim vyrovnavame jinak. Ale pravdou je, ze cas, je  mocny lek. Kdyz Ti bude smutno, klidne se vyplakej nebo se vykecej kamaradkam,  na webu apod. ale snaz se v tom neutapet..  Uvidis, ze za cas veci uvidis jinak a i jiny kluci te casem zacnou zajimat. ..

Irenka21 — 7. 10. 2007 7:55

Kdybys onemocněla nebo umřel někdo blízký nebo jsi přišla o obživu, bylo by hůře, chlapi jsou lehce nahraditelní, těch všude je, nepřemýšlej nad tím tak přízemně, zachovávej si nadhled.

Blondie — 7. 10. 2007 15:47

Irenka21 napsal(a):

jsou lehce nahraditelní, těch všude je, nepřemýšlej nad tím tak přízemně, zachovávej si nadhled.

Tak sorry, ale ja se musim slecny menin zastat. Prizemni je spis rict, ze chlapu je dost a jsou lehce nahraditelni. To je dobra rada leda tak od nekoho a pro nekoho, komu je jedno s kym je, ale hlavne, ze je s nekym :rolleyes:

PPavlaa — 7. 10. 2007 16:32

Blondie napsal(a):

Irenka21 napsal(a):

jsou lehce nahraditelní, těch všude je, nepřemýšlej nad tím tak přízemně, zachovávej si nadhled.

Tak sorry, ale ja se musim slecny menin zastat. Prizemni je spis rict, ze chlapu je dost a jsou lehce nahraditelni. To je dobra rada leda tak od nekoho a pro nekoho, komu je jedno s kym je, ale hlavne, ze je s nekym :rolleyes:

a co ji měla v této chvíli, kdy je ze všeho v pr...i  asi na to říct :co: že ho už nikdy nikdo nemůže nahradit :co: ten pocit máme po rozchodu asi každej, ale tím, že to budu předhazovat někomu, kdo je zrovna v té fázi, že má nervy ze všeho v háji a stýská se mu, mu asi moc nepomůžu  :/
až to přebolí, přebere si to sama, jak to bylo myšleno a hlavně už to bude všechno vidět jinak :);)

Tercila — 7. 10. 2007 16:34

Blondie: Tak sorry, ale ja se musim slecny menin zastat. Prizemni je spis rict, ze chlapu je dost a jsou lehce nahraditelni. To je dobra rada leda tak od nekoho a pro nekoho, komu je jedno s kym je, ale hlavne, ze je s nekym :rolleyes:

Ahojky B., myslím, že jsi Irenku nepochopila úplně správně. Ona to samozřejmě myslela pro zakladatelku vlákna "konejšivě". Předpokládám, že ji chtěla povzbudit. Vždyť ona Menin vlastně žila s "hlavně s někým", když byl schopen ji opustit v nepřítomnosti.
Když někomu řekneš v dobrém: "bude líp", taky se pasuješ do role jasnovidce a možná i lháře, protože v žádném případě nemůžeš vědět, že to tak pro toho člověka bude. Ale v té chvíli mu to může pomoct.

Irenko, na ta data se mrknu v týdnu, jo? Více v SZ.

Tercila — 7. 10. 2007 16:35

Pavli, shoda! :D

PPavlaa — 7. 10. 2007 16:36

:jojo::jojo: :pussa:

Blondie — 7. 10. 2007 17:21

Tak ok, asi jsem tedy nepochopila, jak dobre to Irenka myslela. Ja myslim, ze mnohem lepsi radou je rict, ze to chce cas nez toto. A za tim si stojim ;) Taky nektery vztahy vidim s odstupem jinak nez cerstve po rozchodu, ale proste rict, ze porozchodova bolest je prizemni a ze je chlapu vsude dost, mi teda neprijde 2x citlivy... jinak nic  ve zlym :jojo:

PPavlaa — 7. 10. 2007 18:07

no ono taky každému pomůže něco jiného, víš... někdy je fajn prostě toho druhýho jen tak "nakopnout" aby se v tom neplácal ;)
a nebuď nepříjemná :)

Slavek17 — 7. 10. 2007 20:07

to menina:
Když máme někoho rádi, tak pro něho chceme to nejlepší.
A když on (ona) zjistí, že pro něj ten nejlepší nejsem já - tak asi došel k názoru, že pro něho (ni) bude nejlepší někdo jiný...
Proto bychom to měli přijmout spíše s pochopením, než s lítostí, se sebelítostí...

Každý z nás chce nejen milovat, ale i být milován, opravdu milován. Máme na to právo - zasloužíme si to!
Zasloužíme si to nejlepší - a ruku na srdce, je pro nás nejlepší ten, kdo nás nemá rád, protože má rád někoho jiného?
Nebo snad ne?
:)

Abychom si mohli dělat nárok na lásku jiných, naučme se mít nejprve rádi my sami sebe.
Važme si sami sebe, svého života, všech předmětů a lidí kolem nás. Každého rána, každého setkání, každého úsměvu, který nás potká...

Je to v prvé řadě o sebeúctě. - Sebeúcta není samozřejmost, je to dar, který v sobě nejprve musíme objevit, a pak si ho také pro zbytek života musíme umět hýčkat.
Proč musíme? - Protože opakem sebeúcty je sebepohrdání. - Tak proto.

menina — 7. 10. 2007 20:16

Dekuju moc za vsechny prispevky, je fajn videt, ze lide dokazout podporit i nekoho koho vubec neznaji:)

Zephyrovi: Vim, ze cas je nutny, ale teda trosku si me vydesil.. tri roky to zni desne! ... ja teda musim zapomenout rychlejc, takova doba by me asi zabila!

Blondie: Ja jsem si vzdycky myslela, ze vztah mame moc hezky (ted teda vlastne zjistuju, ze nevim, co si kdy myslel on), samozrejme sem tam problemy byly, ale to je snad normalni, ne? ...  On jako problem videl to, ze jsme spolu byli moc dlouho a v podstate ani jeden z nas zadny jiny vazny vztah nemel, a tak mel strach zustat se mnou naporad.  Me to jako velky duvod neprijde, protoze proc by na sebe lidi, kteri se k sobe hodi nemohli narazit hned napoprve?.... Ale o to ani tak nejde, i kdyz se smirim s tim, ze me z tohoto duvodu nechtel, neexistuje omluva pro to, jakym zpusobem se ke me zachoval.... Opravdu jsem mu vzdycky stoprocentne verila a nikdy bych neverila, ze dokazet jednat tak nefér.

Kalupince: Jasne, ze ven chodím, doma bych se zblaznila :) Ale spis jsem tak nejak celkove plna takovy deziluze o vsem a do niceho se mi moc nechce....:(

Irence: No tak ted k tomu nejkontroverznejsimu .. Ja chapu, ze to nemyslis spatne, vim, ze kazdej jde nahradit, bylo by smutny, kdyby se ztratou jednoho cloveka koncilo vse... tak doufam, ze jsem to pochopila spravne:) Na druhou stranu to opravdu necitim tak, ze jeden odesel, tak ted si vyberu z tech tisicu jinyho....  ale ja verim, ze takhle si to nemyslela....
Mas pravdu, ze vzdycky muze byt hur.... to je teda sice taky nic moc utecha:( Ale je pravda ze lide maji vetsi problemy, to si taky snazim uvedomit.

flower — 7. 10. 2007 20:52

to Menina: nevěš hlavu!!§ poku d jsi zjistila že od něho bylo hnusné,že se s tebou rozešel takovým způsobem,tak jsi na dobré cestě přijít na víc věcí,že to opravdu není ten pravý... se mnou se přítel taky rozešel,a už sem to tady psala mockrát,,protože jsem toho pořád plná,a pěti letech, a taky sem si myslela ze máme hezký vztah.měli,ale taky pro to,že já jsem dost trpěla,a hodně tomu obětovala. takže si zkus uvážit v hlavě,jestli byl opravdu tak hezký..s postupem casu zjisit ze s nim byt uz nechces,a ze nevratis. poku d osud chce,tak spolubudete.treba za pet let,nebo tak a ver, ono si to najde cestu samo.pokud to tak být nemá,tak určitě budeš mít chlapa, který stojí za to..a bude si tě vážit

menina — 7. 10. 2007 21:36

to flower: Jo, ja vim, ze se ke me nezachoval hezky a ze si zaslouzim lepsiho atd....  Ale nemuzu si pomoct, porad jsem moc smutna a porad na to musim myslet a nedokazu hodit sestilety vztah jen tak za hlavu. On ma zatim jinou, sam mi rekl, ze je ted stastny. Ja proste nevim, jak muze bejt vsechno tak nespravedlivy.... on se chova hnusne a je stastny a ja nic osklivyho neudelala a tak se trapim.... No jak pisu takova nejaka deziluze:(

Blondie — 7. 10. 2007 23:12

PPavlaa napsal(a):

a nebuď nepříjemná :)

Napodobne, pavli :reta:

PPavlaa — 7. 10. 2007 23:30

Blondie napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

a nebuď nepříjemná :)

Napodobne, pavli :reta:

já nejsem nepříjemná :) až budu, 100% to poznáš :) to ty jsi trochu rozladěná z toho, že má někdo jiný názor a dokonce ti ho napíše :/;)

Blondie — 8. 10. 2007 9:42

PPavlaa napsal(a):

já nejsem nepříjemná :) až budu, 100% to poznáš :) to ty jsi trochu rozladěná z toho, že má někdo jiný názor a dokonce ti ho napíše :/;)

Pavli, zjevne si my dve nerozumime. Taky nejsem neprijemna a kdybych chtela byt, umim to dat najevo jinak ;) Kazda mame jiny nazor a kazda si za tim svym nazorem stojime. Neznamena ale, ze mas pravdu ty a neznamena ani, ze mam pravdu ja. Je to otazka subjektivniho pohledu. Takze peace a dal uz bych to nerozebirala... :gloria:

Blondie — 8. 10. 2007 9:56

Menin, naprosto chapu tvoje pocity. Prozivas si ted tezky obdobi. Samozrejme, ze jsou i horsi situace jako je nemoc nebo smrt nekoho blizkyho. To ale neznamena, ze ted to mas lehky. Prijdes si zrazena a to, ze on ma jinou a je stastnej, urcite optimismu nepridava. Bohuzel, tohle obdobi si proste musis prozit. Tak to proste je, je to hrozny, ale utect se tomu neda. Nemyslim si, ze je dobry to potlacovat nekam hluboko v sobe, naopak to potrebuje ven, potrebujes se vyplakat, vypovidat... Ale je taky dobre, ze se snazis porad neco delat, i kdyz uvnitr se citis nestastna. Ale uvidis, ze za par mesicu to skutecne bude lepsi a i vas vztah budes treba videt s odstupem trochu jinak. Taky po case zjistis, ze te zajimaji i jini kluci.. Ted se ti to asi nezda, ale ono to tak opravdu funguje, pokud ma clovek nejakou svoji hrdost a pud sebezachovy.. Cas je proste na tyhle veci nejlepsi lekar..

PPavlaa — 8. 10. 2007 10:12

Blondie napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

já nejsem nepříjemná :) až budu, 100% to poznáš :) to ty jsi trochu rozladěná z toho, že má někdo jiný názor a dokonce ti ho napíše :/;)

Pavli, zjevne si my dve nerozumime. Taky nejsem neprijemna a kdybych chtela byt, umim to dat najevo jinak ;) Kazda mame jiny nazor a kazda si za tim svym nazorem stojime. Neznamena ale, ze mas pravdu ty a neznamena ani, ze mam pravdu ja. Je to otazka subjektivniho pohledu. Takze peace a dal uz bych to nerozebirala... :gloria:

:) :pussa:

host eska — 10. 10. 2007 14:26

3 měsíce je pohoda :)

Já četla pár dobrých rad.
Vypovídat se z toho u někoho, kdo tím taky prošel. Procítit doopravdy všechno co cítíš, hněv, na to, že tě takhle opustil, pak smutek, že jsi zůstala sama, strach, co bude dál a jak postavíš svůj nový život. Nebát se vzpomínat na tu lásku mezi vámi a truchlit nad koncem vztahu a nad ztrátou. Až nakonec v tobě zbyde jen vzpomínka na tu lásku a ta ti v srdci zůstane :)

A pak, jak tu napsal Slávek. Není ten pravý partner, pokud tě nemiluje, ale přiblížill tě k tomu, co doopravdy hledáš a s kým šťastná budeš. Takže žádný, kdybych bývala neodjela. To je hloupost.
Pokud se budeš urputně snažit zapomenout, tak to se ti asi nepovede. To, co chceme zapomenout, na to samozřejmě automaticky musíme pořád myslet. :)

ADFka2 — 10. 10. 2007 14:44

No, já jsem během 2 měsíců po rozchodu podruhý :( Ale protože ty předešlý dva měsíce od toho prvního rozchodu to stejně stálo za starou bačkoru, tak se snažím - když už na něj teda musím myslet - myslet na něco špatnýho, co mě nutilo, abych ho opustila. Nesnáším tyhle stavy - srdce miluje, ale realita je tvrdá a žít se s Ním už nedá. Občas si v tom masochisticky libuju, občas bulím, někdy jsem tak naštvaná, že bych zabíjela na potkání... nechápu, proč se do sebe zamilovávají lidi, kteří se k sobě absolutně nehodí :dumbom:
Asi to tak příroda zařídila - aby si člověk taky někdy uvědomil, že nic není zadarmo, láska že může i bolet a ten pravej je jen jeden...
Teď si pořád jen opakuju - nejsem tady proto, abych brečela a smutnila. Zní to naprosto trapně, ale mně to pomáhá...

Wiki — 10. 10. 2007 14:56

Já si myslím, že je dobře,že se to stalo (uvědomuji si jak ti to teď paradoxně zní). Mělo se to stát. Je to přínos pro všechny. bylo by mnohem horší, kdyby se toto stalo, až byste měli x let rodinu a děti. I tyto příběhy jsou časté....Vím, že jsi ještě citově zaangažovaná, tak ti to zní hloupě, ale je to tak. Souhlasím také s některými názory již napsanými. A absolutně nepovažuji za chybu, že jsi odjela, naopak...

Anda — 10. 10. 2007 15:19

ADFka2, mluvíš mi z duše.Taky si poslední dobou připadám jako naprosto rozpolcená osobnost. Už delší dobu se rozhoupávám k rozchodu, na počkání vyjmenuju asi 100 různých důvodů proč to udělat, ale už teď vím, že až to rozseknu definitivně a nebudu ho mít na očích, svým způsobem mi chybět bude. Takže si to prožívám nanečisto. Věčně jsem nenaladěná až  naštvaná, ke smutnění jsem se zatím nepropracovala, občas cítím, že ze mě padá obrovskej balvan a začínám cítit úlevu, za pět minut je všechno jinak. A pak má člověk dělat zásadní rozhodnutí..Stejně - dle dosavadních zkušeností si ta moje palice stejně vždycky jede podle vlastního scénáře a jakékoliv smysluplné zdůvodnění v ní po určitou dobu není schopné padnout na úrodnou půdu. Prostě asi člověk musí chvilku vydržet než jím odcloumají veškeré emoce a jdou o dům dál.

Kukačka — 10. 10. 2007 15:43

Anda - držím palec!

Anda — 11. 10. 2007 8:02

Kukačko, díky, jsi hodná.

naivka — 11. 10. 2007 11:07

Menino,

ja jsem s pritelem byla pet a pul roku. Kdyz odesel, byla to blesk z cisteho nebe. Taky si predtim nestezoval, myslela jsem si, ze jsme spolu stastni. On si ale evidentne myslel, ze stastnejsi bude se svoji podrizenou...
I kdyz se nezachoval hezky a i kdyz to bude v listopadu uz rok, stale mi chybi. A porad to moc boli. I kdyz mam novy zivot, snazim se v tom neutapet a chodim mezi lidi...

Nevim, jak ti poradit, protoze nevim, co delat se sebou. Tak snad ti aspon pomuze, ze v tom nejsi sama :-)
A ze ani me nepomahaji reci o tom, ze cas to spravi. A ze prijde zas nekdo novy, a lepsi...
Ale asi to bude pravda, protoze to rikaji vsichni :-)
Tak nam drzim palecky :-)

ADFka2 — 12. 10. 2007 14:53

naivka: asi je důležitý, jak to kdo umí v sobě přijmout. Jako realitu, jako fakt. Jako něco, co je pravda a nedá se to změnit.
Já osobně si teď ordinuju co nejvíc aktivit - každý den něco, jednou jóga, pak plavání, kino, spinning... Zapomeneš na všechno, aspoň na chvíli. Pro mě je důležitý nebýt sama. Zabavit se. A s tím časem je to pravda, ať chceš, nebo ne. Myslím, že po roce už jsi na dobré cestě. Pro člověka, se kterým se partner rozešel naprosto nečekaně, bez předchozích problémů nebo náznaků, je rok optimální doba pro přijmutí faktu. Myslím, že jinak je asi něco špatně a zkusila bych psychologa.
Hodně štěstí.

martinF — 12. 10. 2007 14:59

ADFka2 napsal(a):

naivka: asi je důležitý, jak to kdo umí v sobě přijmout. Jako realitu, jako fakt. Jako něco, co je pravda a nedá se to změnit.
Já osobně si teď ordinuju co nejvíc aktivit - každý den něco, jednou jóga, pak plavání, kino, spinning... Zapomeneš na všechno, aspoň na chvíli. Pro mě je důležitý nebýt sama. Zabavit se. A s tím časem je to pravda, ať chceš, nebo ne. Myslím, že po roce už jsi na dobré cestě. Pro člověka, se kterým se partner rozešel naprosto nečekaně, bez předchozích problémů nebo náznaků, je rok optimální doba pro přijmutí faktu. Myslím, že jinak je asi něco špatně a zkusila bych psychologa.
Hodně štěstí.

podle mne je to individualní, pro někoho rok, pro někoho víc, pro někoho méně,
akorát nevím co si mám představit pod tím přijmutím faktu...........

Selima — 12. 10. 2007 16:03

Ja som sa snažila z posledného rozchodu niečo vyťažiť tým, že som ho vzala ako šancu venovať sa viac sebe, trebárs práci na sebe(na tele i na duši)... aby to prinieslo nejaké pozitívum. A mala som okolo seba ľudí, ktorí mi pomáhali preniesť sa cez to, to je zasa holý fakt. Potom som sa ešte zamerala na kúpu bytu a keď mi zomieral dedko, definitívne bolo všekto ostatné odsunuté do úzadia. Zatiaľ asi nemám silu na nejaký intenzívny ďalší vzťah, ale pomaly sa vraciam do života, a to s nezmenšenou, skôr väčšou chuťou. ;) Vždy, keď sa niečo končí, sa niečo iné začína. To nie je fráza, to je život. :supr:

ADFka2 — 13. 10. 2007 12:04

martinF: že si přiznáš, že jsi sám. Spadnou ti klapky a přestaneš si dělat naděje. Přiznáš si to. Že partner už je jinde. A nepůsobí ti to psychické utrpení. Je ti to putna. Opravdu je psychologicky podloženo, že rok je pro zdravého člověka tak akorát. Psychika se zklidní, mozek přijme ten fakt, kterému jsi nerozuměl. Jako holou oznamovací větu. Jako když ti někdo řekne, že byl koupit chleba.
Znova opakuju, je důležitý zaměstnat tělo i ducha. Na utápění se v lítosti pak není tolik času.

ADFka2 — 13. 10. 2007 12:05

Jo, takže poločas rozpadu bych umístila někam do šestého měsíce od rozchodu :D

naivka — 14. 10. 2007 12:32

ADFka2: potom asi nebudu uplne zdravy clovek :-(
Ze je pryc, beru jako holy fakt. Mam svuj vlastni zivot - a neni uplne spatny.
Ale presto mi je z rozchodu a zklamani porad smutno - i kdyz intenzivne zamestnavam telo i ducha. Abych prestrihla vsechny pouta, nasla jsem si praci v zahranici, mam noveho milence, poznavam spoutu novych lidi a snazim se nepromarnit jediny den, aniz bych na sobe nejak nezapracovala.
A i tak porad doufam...ze se treba k sobe jednou vratime, pote, co se dostaneme z "detskych nemoci", jako dva dospeli, moudri lide, kteri uz vedi, co chteji...
Mozna jsem blazen, ale bojim se, ze psycholog ani psychiatr mi nepomuze - oba jsem uz zkousela :-) (take si samozrejme uvedomuju, ze to, jak to prozivam, neni uplne standardni, ale proste to tak citim).
Ale aby to nebylo cele jenom o me - chtela jsem jen ukazat Menine, ze to, ze to tolik  boli, je uplne normalni. Protoze to boli kazdeho, kdo vztah bral nejakym zpusobem vazne. Me osobne vedomi, ze v tom nejsem sama, moc pomohlo. A ze to kazdeho boli jinak dlouho, je zrejme...A ze to jednou prestane, je jiste :-)