Zajímalo by mne , jak to děláte. Kdo sem chodí již déle, ví, že jsem nedávno měnila práci, mám pod sebou mnoho lidí, řeším nejen dlouhodobé plány a propočty, ale i běžné problémy, které spadají do mé kompetence nebo jsou tak závažné, že o nich nemohou bez mého rozhodnutí rozhodnout mí náměstci a administrativa. Vstávám ráno o půl šesté nebo v pět, na sedum chodím do práce, domů přicházím kolem páté, šesté, když přijdu dřív, mám další pracovní setkání večer, to se vykoupu a převleču a přijdu ještě déle. Někdy se cítím duševně, jako kdyby mne vysáli upíři, ve volném čase se snažím alespoň částečně zajímat o syny, jsou to sice studenti, ale také potřebují oporu. Někdy piji kávu nebo jiné preparáty na zvýšení výkonnosti, ale chtěla bych se nějak uvolnit, vyčistit hlavu, nemáte někdo s tím zkušenosti? Roli hraje i čas, když přijdu večer domů, nechce se mi zase někam chodit.

Podle mě tímto životním stylem člověk pálí rezervy a dlouhodobě se to nedá vydržet. Je to otázka priorit... 

Někomu vyhovuje aktivní odreagování (být s přáteli, někam vyrazit), jiný potřebuje aspoň kousek samoty pro usebrání.

Irenka21 napsal(a):

Zajímalo by mne , jak to děláte. Kdo sem chodí již déle, ví, že jsem nedávno měnila práci, mám pod sebou mnoho lidí, řeším nejen dlouhodobé plány a propočty, ale i běžné problémy, které spadají do mé kompetence nebo jsou tak závažné, že o nich nemohou bez mého rozhodnutí rozhodnout mí náměstci a administrativa. Vstávám ráno o půl šesté nebo v pět, na sedum chodím do práce, domů přicházím kolem páté, šesté, když přijdu dřív, mám další pracovní setkání večer, to se vykoupu a převleču a přijdu ještě déle. Někdy se cítím duševně, jako kdyby mne vysáli upíři, ve volném čase se snažím alespoň částečně zajímat o syny, jsou to sice studenti, ale také potřebují oporu. Někdy piji kávu nebo jiné preparáty na zvýšení výkonnosti, ale chtěla bych se nějak uvolnit, vyčistit hlavu, nemáte někdo s tím zkušenosti? Roli hraje i čas, když přijdu večer domů, nechce se mi zase někam chodit.

Ahoj :-)
Máš novou práci, gratuluju. Z toho co čtu (pouze můj názor) vidím, že jsi šéfka, máš mnoho podřízených a hodně práce. A teď otázka: UMÍŠ DELEGOVAT? Tzn. rozdělovat práci a úkoly (i odpovědnost) svým podřízeným? Protože to vypadá, že všechno děláš sama, ale pokud máš tolik podřízených, můžeš dělat opravdu JEN ty veledůležité úkoly a zbytek - zbytek můžeš delegovat. Není to nic špatného, naopak, myslím, že bez toho to nevydržíš (psychicky n. fyzicky).
Já bych šéfku nechtěla dělat vůbec, tuším co je to za práci a problémy... ale když už jí jsi, musíš se s tím poprat.
Zejména "běžné problémy" určitě může dělat někdo z Tvých podřízených. Pokud máš tak vysokou funkci - to nemáš nějakou sekretářku, asistentku nebo něco takovýho? Pokud ne - požádej o ni. Tohle nemůžeš dlouhodobě zvládnout.
To vypadá, že určitě děláš delší pracovní dobu než 8 hodin denně. Možná to máš ve smlouvě, že se to od Tebe vyžaduje... ale zase: jsi schopná to zvládnout dlouhodobě? Nejde udělat to, že když máš navíc schůzku večer - že přijdeš třeba ráno o to dýl?
To, že děti už jsou velký a nepotřebujou Tvoji pomoc, neznamená, že by sis neměla nechat čas sama pro sebe. Takže: 8 hodin práce a dost. :-)
Kafem a jinýma "preparátama" si uženeš tak infarkt nebo únavový syndrom, syndrom vyhoření.
Doporučuju knížku "Hranice" od Dr. Henry Cloud a Dr. John Townsend, knížku "Jak říkat NE bez pocitu viny" od Patti Breitmanová a Connie Hatchová - oboje v češtině, a oboje hovoří o HRANICÍCH - v obou jsou části věnované PRÁCI.
Hm, nepíšeš jestli máš manžela nebo přítele, pokud ano - kde bereš čas a energii na něj?
Podle mě je řešení v tom, udělat si sama sobě hranice vůči své práci - říct si odtud potud - od sedmi max. do tří odpoledne (pokud počítám tak je to 8 hodin) - pak pryč, konec pracovní doby.
Ještě jsem někde četla rozdělení úkolů: důležité a naléhavé - udělám sama, důležité a nenaléhavé - naplánuju a udělám sama nebo si nechám pomoct, nedůležité a naléhavé - někoho pověřím a zkontroluju to!, nedůležité a nenaléhavé - vys.ru se na to :-) Nebo nějaká taková modifikace jak Ti to bude vyhovovat.

Takže: hranice sama sobě - delegování práce - ve tři domů a užívat si volný čas :-)

Je to samozřejmě pustá teorie, na mě toho bylo v práci tolik (nebyla jsem šéfka) že jsem z toho byla nemocná a pak jsem dala výpověď...

P.S.: Jo, ještě jsem zapomněla - k tomu DELEGOVÁNÍ - v podstatě lze delegovat VŠECHNO KROMĚ KONTROLY. Takže ideálně - budeš jenom kontrolovat :-) :-) :-)

Souhlasím s Juditou, že takhle se to dlouhodobě nedá vydržet. Když vstáváš v 5 hodin ráno a v 6 hodin večer se vracíš z práce, tak jak stíháš uvařit, uklidit, kde vezmeš čas na to popovídat si s dětmi a manželem? V kolik chodíš spát, když ještě často i po večerech máš pracovní setkání? Takhle bych svůj život mít nechtěla, vím, že za to asi máš dobré finanční ohodnocení, ale mě by takový shon úplně vycucnul a skončila bych v lepším případě u psychiatra.
No k tomu odpočinku - mě hrozně baví číst, taky poslední roky je to pro mě luxus, ale asi bych volila tohle a nebo si pozvat kámošku a nad kafem si pěkně popovídat. Na sport po večerech rozhodně taky nemám chuť.

Jít na masáž a  do bublinek, ke kosmetičce a kadeřnici, pustit si uklidňující hudbu a natáhnout se,  dát si ovocný či bylinkový čaj a zapálit k tomu vonnou svíčku, projít se jen tak po ztichlém městě, vzít syny na večeři, strávit s přítelem u něj doma ...no to snad nemusím dopodrobna vypisovat, mít prostě klidovou a psychicky a fyzicky nenáročnou pravidelnou hodinku každý večer. Umět si ji naplánovat a nedat si ji vzít. Obměňovat to. Je mi jasné, že někdy musíš nakoupit, vyprat, upéct či uvařit. Probrat s klukama školu a život. Ale nemělo by Tě to pohlcovat. Lépe s kluky jednou týdně podebatit, než denně volat od jiných domácích činností. "A co školaaa? Dobrýýý...? Vynesli jste ten koooš...? Jak to že nee...?Vylezte aspoň z pokoje, když s váma mluvíííím...!" Prostě méně je někdy více. Je to fakt o organizaci. Ať mají kluci taky nějaké povinnosti, nakoupit, vyluxovat. Jinak se Ti bude vařit, když budeš vědět, že podle lístku se seznamem jsou suroviny doma, než abys běhala po práci po marketech a sháněla k večeři chleba k párkům, cos donesla včera...A taky by v určitý den mohli synkové na střídačku večeři dle své fantazie obstarat, ne?

pocit, ze jsem krecek v kolecku znam...dobre je venovat se bud sobe (sauna, masaz, sport) nebo s rodinou/prateli...posedet u kafe a jen tak si povidat, neresit zadny zasadni veci...a taky je dobry, kdyz se mas na co tesit...pokud vis, ze o vikendu s rodinou vyrazis treba na vylet (samozrejme ti oni musi pomoct s planovanim a pripravou), je to urcite lepsi, nez predstava, ze budes dodelavat resty...proste si v diari zarezervuj cas na relaxaci a na ten si nedej sahnout, i kdyby trakare padaly...:supr:
a minimalizuj cas na domaci prace, nepremyslela jsi treba o pani na uklid?

Díky za Vaše rady, no asi si vyčlením některé večery pro sebe, jinak pracovní dobu mám flexibilní, takže nekonečnou, mám dva náměstky, fakt jsem na ně rozdělila dost věcí, ale ještě nejsme zcela sžití, řekla jsem jim, že je na nějakou dobu vyzkouším a potom buď nechám nebo vyměním, asistentky mám dvě, nejde tu snad o to, že bych nestíhala, to je v pohodě, ale ten tlak odpovědnosti za vše , za bezpečnost, peníze, provoz, leží na člověku jako kámen, bývala jsem na menší organizaci, ale mám dva syny, chtějí studovat a ceny rostou, kvalifikaci jsem si zvýšila už několikrát, tak jsem toho chtěla využít. Ta práce mne baví, jsem schopná vymyslet dost věcí, aby vše dobře a hlavně optimálně fungovalo,ale fakt si potom připadám jako magor, paní na úklid mám, to bych nestihla, pouze žehlím a občas chystám jídlo. Manžel bývá doma až večer, když je doma pracuje se syny kolem domu, jinak bývá odjetý na zakázkách i deset dní v kuse, je tolerantní, sám ví, co je to za nápor. Děti jsou moje z prvního manželství, on mi sice dává na domácnost a platí provoz, ale jaksi považuji za prioritní, že bych se měla o kluky postarat já. Napadlo mne třeba jestli neexistuje nějaká hudba, která by člověka duševně obnovila. Prostě jsem ženská nevím, co potřebuji a nepřestanu dokud to nedostanu. Možná se něco objeví, co zaúčinkuje. Paradoxem dnešní doby je, že ten kdo pracuje bývá přetěžován a mnoho šikovných lidí práci nemůže sehnat.

http://www.zena-in.cz/rubrika.asp?idc=33476&id=3

Napadlo mne třeba jestli neexistuje nějaká hudba, která by člověka duševně obnovila.

Irenka21 napsal(a):

... ale mám dva syny, chtějí studovat a ceny rostou ...
... Děti jsou moje z prvního manželství, on mi sice dává na domácnost a platí provoz, ale jaksi považuji za prioritní, že bych se měla o kluky postarat já...

Myslím, že si toho na sebe bereš moc - stylem JÁ sama se o všechno postarám (myslím postarám se o peníze synům na studia). Já bych viděla víc řešení:

1. synové nemají otce? Pokud se zvýší náklady, chtěj vyšší výživné.
2. synové sami můžou chodit na brigády
3. Tvůj současný manžel, když si Tě bral, věděl, že máš děti, nebo ne? Určitě musel být srozuměn s tím, že na jejich výchovu bude taky finančně přispívat i on, ačkoliv není jejich biologický otec. Je sice pěkné, že to chceš zvládnout sama, ale nestálo by za to manželovi říct, hele, potřebuju aby ses podílel finančně i na studiu kluků... možná by ses divila jak by zareagoval.

Jinak jestli Tě práce baví tak Ti gratuluju, ale nemusíš se kvůli penězům uhnat, zkus popřemýšlet i nad bodama 1. - 3. jestli by Ti to nemohlo Tvou fin. situaci ulehčit, aby ses v práci nemusela tak honit.

Když se uhoníš, nebudeš se moct synům postarat o studia ani o nic jiného vůbec!!!

Měla by sis vyčlenit pravidelně jednou dvakrát čas na sport, aby ses fyzicky unavila a další večer nebo odpoeldne třeba pravidelné masáže. A brát to jako  danou věc - že ten den jdeš z práce o hodinu dřív a děláš něco pro sebe. Ty jsi ten stroječek který děti živí, tak přece se o sebe musíš starat, s autem taky chodíš do servisu:-) Jedeš na rezervu. Takhle nakonec člověk skončí v nemocnici nebo začne pít.

Koukám že tu máte aktuální debatu k mému stavu včera jsem vybouchla jak tlaková hrnec.Mám toho plné brýle a už mne to přestává bavit chci doma udělat vzpouru,ale asi nemám odvahu a ani to prakticky nepůjde

nmery napsal(a):

Koukám že tu máte aktuální debatu k mému stavu včera jsem vybouchla jak tlaková hrnec.Mám toho plné brýle a už mne to přestává bavit chci doma udělat vzpouru,ale asi nemám odvahu a ani to prakticky nepůjde

Ty jsi Irenka21?

Irenko, zkus ten pocit, že se ti nikam nechce zlomit. V minulosti jsem to dělala podobně jako ty a byla to cesta do pekel. Chci to trochu aktivního pohybu, možná že taková powerjóga by nebyla od věci. Super je také relax v solné jeskyni, plavání, sauna. Pokus se zlomit, uvidíš, že tě něco z toho nabije energií. :)

martinko ne nejsem irenka:rolleyes:

Irenko, zažila jsem podobný kolotoč, pak jsem onemocněla a po té mi trvalo dlouho, než jsem se dostala aspoň na normální výkonnost průměrného aktivního zaměstnance. Dneska si pečlivě hlídám svůj volný čas a když jsou nárazovky, kdy nám pomalu nestačí 24 hod. denně, tak si pak vyberu dovolenou nebo náhradní volno a jedu relaxovat někam do přírody. On i ten golf u těch "papalášů" má svůj význam :D.
Jinak řídící práce je o systému - zorganizuj - rozděl - panuj - a hlavně kontroluj (neboť neseš odpovědnost za práci druhých) ... dávno jsem přestala mít výčitky, že nedělám na projektech tolik, jako mí kolegové, protože ta organizace a kontrola mi zaberou většinu času.

Ahoj..
chodím do práce na sedmou, vraím se v osm, jsem v jednom kole, ani jíst nestíhám..
Kolegyňka mi stůně a asi ještě bude, tak se snažím dělat za dvě (nic jiného mi ani nezbývá) a pomalu odpadávám.
Večer se vždycky schoulím do křesla nebo k pc a pozoruju svoje milované rybičky...pak zalezu do postele ke knížce a jen relaxuju..

Tak tady je praxe, jedna schůzka dnes v 7.00, potom přepracovat jednu smlouvu a podepsat ji s partnerem v devět, další smlouva podepsaná v půl jedenácté, potom vypracování podkladů pro nové kontrolní mechanismy a kompletace výsledků hospodaření o fungování jednotlivých od., které mi předali podřízení, doladění všech návrhů do plánu práce na poslední čtvtletí a v 17.00 valná hromada, dali mi tam nové úkoly, ale schválili, co jsem připravila, v 19.00 doma a mozek vysátý, nyní jdu ležet, ale v pátek a v sobotu jsem si slíbila vycházku, buď půjde někdo z rodiny nebo pes, tem nikdy člověka neopustí.Zdravím, dobrou...................

Irenka21 napsal(a):

Tak tady je praxe, jedna schůzka dnes v 7.00, potom přepracovat jednu smlouvu a podepsat ji s partnerem v devět, další smlouva podepsaná v půl jedenácté, potom vypracování podkladů pro nové kontrolní mechanismy a kompletace výsledků hospodaření o fungování jednotlivých od., které mi předali podřízení, doladění všech návrhů do plánu práce na poslední čtvtletí a v 17.00 valná hromada, dali mi tam nové úkoly, ale schválili, co jsem připravila, v 19.00 doma a mozek vysátý, nyní jdu ležet, ale v pátek a v sobotu jsem si slíbila vycházku, buď půjde někdo z rodiny nebo pes, tem nikdy člověka neopustí.Zdravím, dobrou...................

To bych vydržela tak dva dny, pak bych zkolabovala. Musíš být Superžena že to vydržíš...

Irenka21: někde jsem slyšela/četla takový návod, zkus si představit že na tu práci, kterou teď máš, a máš na to celou pracovní dobu - že na to budeš mít jenom půlku té pracovní doby (místo 8 hodin 4 - přesčasy nepočítám). A že to všechno MUSÍŠ stihnout za ty 4 hodiny denně.
Popřemýšlej: kdyby to OPRAVDU bylo nutný, tak bys to určitě zvládla - věci který by mohl udělat někdo jiný by udělal někdo jiný a to co by opravdu nemohl udělat někdo jiný bys prostě musela zvládnout v těch 4 hodinách denně.

Opravdu by to nešlo? Ještě něco na někoho delegovat?

šetři se, až z práce zkolabuješ, nebudeš tam dělat ani jednu hodinu, natož 4 (nebo 8)...

Irenka21 napsal(a):

Zajímalo by mne , jak to děláte. Kdo sem chodí již déle, ví, že jsem nedávno měnila práci, mám pod sebou mnoho lidí, řeším nejen dlouhodobé plány a propočty, ale i běžné problémy, které spadají do mé kompetence nebo jsou tak závažné, že o nich nemohou bez mého rozhodnutí rozhodnout mí náměstci a administrativa. Vstávám ráno o půl šesté nebo v pět, na sedum chodím do práce, domů přicházím kolem páté, šesté, když přijdu dřív, mám další pracovní setkání večer, to se vykoupu a převleču a přijdu ještě déle. Někdy se cítím duševně, jako kdyby mne vysáli upíři, ve volném čase se snažím alespoň částečně zajímat o syny, jsou to sice studenti, ale také potřebují oporu. Někdy piji kávu nebo jiné preparáty na zvýšení výkonnosti, ale chtěla bych se nějak uvolnit, vyčistit hlavu, nemáte někdo s tím zkušenosti? Roli hraje i čas, když přijdu večer domů, nechce se mi zase někam chodit.

Mne sa resetuje telo a zároveň hlava pri orient. tanci, ale v tvojom prípade to nevidím ružovo(už z organizačných dôvodov). možno nejaký víkendový seminár či kurz... ja potrebujem niečo, kde úplne vypnem od pracovných vecí a bežných problémov....

to co tady píšou holky, tak se vším souhlas, sauna, bublinky, kuno, večeře v restauraci, vínko, prostě cokoliv, na víkend vypadout ven (třeba i vlakem - to nás chytlo tohle léto a paráda) a hlavně se naučit, že jak jsi doma tak nepracuješ. stejně tak víkend, stejně tak dovolená. Já vždycky i na dovče pracovala a vlastně jsem jí kazila i ostatním. Tak si natvrdo vypnu mobil - mám přece zástup (ten má každej, i ty - ne?) a pak se vrátím s čistou hlavou. A taky dobře nabíjí vypadnout na celý víkend ne jen na výlet (pak máš stejně pocit, že bys doma měla udělat nějakou práci) - my teď byli na víkend v Písku a měla jsem pocit, že jsem byla pryč týden a ne dva dny. Někdo tady doporučoval paní na úklid - má pravdu - já mám taky paní na úklid - není to moc drahé /samozřejmě jak pro koho/, ale za 1500 kč měsíčně se nemusím starat o žehlení a velký úklid. prostě si musíš najet na nový styl, ale nenech se tou prací pohltit, musíš taky umět relaxovat

Jo, paní na úklid mám, ale dnes ta vycházka nevyšla, jednak bylo dost deštivo a jednak jsem byla doma jenom na hodinu a potom byla od šesti do sedmi mimořádná porada vedení všech poboček, zítra vypínám ten mobil, manžel bude také doma, razím na houby a v sobotu peču buchty a nakupuji, večer víno a vše, co k tomu patří, nebo mi vážně hrábne. Práci miluju, ale doma si nikdy nejsou jistí jestli přijde máma nebo vedoucí, možná je to zvrhlost, ale jsem ráda, že už není léto, i v lehkém kostýmu je to horko blbé, také mne to tak duševně nedráždí, když venku nesvítí tolik slunka, nemám chuť utéct někam na louku. Bože, tímhle tempem tu budou za chvíli Vánoce. Také se už těšíte?

Irenka21 napsal(a):

Práci miluju, ale doma si nikdy nejsou jistí jestli přijde máma nebo vedoucí

to znám - já když přijdou s hlavou ještě v práci, tak přítel má hlášku "ty jsi zase určitě dělala nějakou prezentaci, že jsi tak důležitá?", a je mi jasný, že mám přehodit výhybku :tesi:
taky mi občas volají klienti o víkendu, blbka jsem jim to dřív brala, ale ono to taky jde zavolat v pondělí, ono se nic nestane a aspoň jim dojde, že příště takhle ne. Jak si to nastavíš na začátku, takové to bude, když budou v práci vědět, že tě můžou vytáhnout o víkendu o dovolené, tak toho budou využívat a pak budeš divná, že to chceš změnit. Nikdo nejsme nezastupitelnej, na těch 14 dní, tři týdny dovolené určitě ne. Když okolí naučíš, že pokud není něco mimořádného, tak prostě po určité hodině nejsi v kanclu a na telefonu max. do nějaké hodiny, tak si to takhle sedne a budeš mít dobrou práci co tě baví a přitom i hezký soukromí

Já tuto situaci moc dobře znám, dělám už 5 let deset hodin denně a nejdelší volno v tahu bylo 10 dní. Podotýkám, že i těch deset dní jsem neuměla vypnout, za což mi můj drahý spílá, ale prostě to nedokážu. Mám na krku poměrně dost peněz za které odpovídám a když je tam někdo za mě, vyloženě trpím. Jen někdy si tak sním, chata, knížka, bazén, kafe a pes. A alespoň týden, věřím však tomu, že po dvou dnech bych byla běsná, co se děje, jestli jsou lidi spokojeni a nejsou reklamačky. Kolikrát závidím holkám v supráči- ne tu práci a spoustu přesčasů zadarmo, ale tu neosobitost v přístupu k lidem. Lidi jsou tam bráni kus po kuse, žádný lidský kontakt a myslet si co chci. Jejich práci nezlehčuji, být za kasou víc než dvě hodiny, vezli by mě s páteří, ale ve svém se člověk musí snažit daleko víc. Podotýkám,že jsem zaměstnanec a ne živnostník. Připadám si jako veverka nebo ten křeček, vstanu na půl sedmou do práce a ve čtvrt na šest, když se zadaří domů a občas papíry sebou. život děsně letí a já si ani těch peněz nějak neumím užít, kupuju si pěkné věci do bytu, které vidím až večer, na sebe nic nepotřebuju, stejně jdu ven do společnosti minimálně. Ježiži, když teď na to koukám, jsem vyloženě k politování a nebo jsem totálně vymázlá a zřejmě B je správně.

Nejsi, jenom ženy to mají v určitýcvh situacích těžší.

TaK jsem zase po dlouhé době tady, spíš jsem chtěla jít na kuchyňku kvůli receptům na neděli, už jsem si v novém zaměstnání zvykla, rozdělila práci, vše se uklidnilo a já spíš jenom kontroluji, měla jsem tu už první kontroly a žádné závady v ničem nenašly, pomalu inovuji směrnice k fungování firmy a vychytávám mouchy a mušky, někdy je mi až líto, že člověk je v té krásné kanceláři někdy takový zapomenutý, tak chodím po pracovišti a zkoumám, co by se dalo vylepšit, kontroluji rozpočet a jezdím na různá školení, abych po profesní stránce nezaostávala, doma se zaběhla nová uklizečka a je všechno nějak klidnější, od práce se odreagovávám nyní někdy domácími pracemi, začala jsem chodit na masáže a kosmetiku a vše se fakt jeví docela nerůžověle, všechny poradkyně zdraví Irča.

Tak to jsem ráda, že nejsem sama "králiček duracell", občas mám pocit, že nemůžu všechno stihnout. A to nemám ty děti...
Každé ráno vstávat v 6:40, ven se psem, v 7:00 do auta, v půl osmé v práci,tak do půlpáté,když je vše o.k. Někdy do šesti. Pak do auta domů. Vyvenčit psa, to je asi 18:30, no a pak dle toho co je za "úkol", vyprat, vyžehli, nakoupit, uvařit. Učit do školy, nebo anj, tak 3x do týdne k našim, vybrat tátovi prádlo na praní, naházet do pračky, pověsit, pomoci mu s mamkou. Svůj život začínám žít až po 20,00 hodině, kino, spinning, běh, kámošky,kafe. Spát chodím asi tak v jedenáct půl dvanácté. Víkendy trávím buď aktivně se psem, sportem,nyní při špatném počasí spíše knihou,ale většinou doháním co nestihnu přes víkend.  A v létě a na jaře, na chalupě pomáhám na zahradě u babičky, rýt, okopávat, sázet, česat, stříhat,plet, zavařovat, trhat atd. Paradoxně mě ta zahrada docela nabíjí, i když jsem pak fyzicky strhaná.
Minulý týden se mi zrušila jedna akce, a byla jsem nejprvě naštvaná (přeci jen jsem měla naplánováno dle rozvrhu:))), ale pak to byl nejůžasnější víkend po dlouhé době. Druhá polovička jela pryč, úúúžasný, pes pryč a já jsem si sedla do křesla a konečně dočetla tu detektivku v angličtině, podívala se na DVD (Kusturica "Černá kočka, bílý kocour") a šla si po obědě na hodku lehnout!!!! Neuvěřitelné.

To bude tím, že začínáš v práci v půl osmé. Myslím že to všechno jsou běžné činnosti v každé domácnosti, co píšeš, neznám žádnou která by to tak neměla.  Mám to taky tak, akorát že v práci začínám v 6, takže vstávám v 5. Tím získám ty cca 2 hodinky odpoledne.

Bety napsal(a):

To bude tím, že začínáš v práci v půl osmé. Myslím že to všechno jsou běžné činnosti v každé domácnosti, co píšeš, neznám žádnou která by to tak neměla.  Mám to taky tak, akorát že v práci začínám v 6, takže vstávám v 5. Tím získám ty cca 2 hodinky odpoledne.

No já ráno chodím se psem a jezdím z Pce do Hk do práce, takže ještě vstávat o hoďku dříve  v 4:40, tak to bych asi už nespala vůbec...:usch: Někdy jsem v kolbenu už v sedm,ale stejně dříve jak v pět (to je ten nejlepší možný čas) se domů nedostanu. Teď je 18:15, a dorazila jsem....

Irenka21 napsal(a):

Zajímalo by mne , jak to děláte. Kdo sem chodí již déle, ví, že jsem nedávno měnila práci, mám pod sebou mnoho lidí, řeším nejen dlouhodobé plány a propočty, ale i běžné problémy, které spadají do mé kompetence nebo jsou tak závažné, že o nich nemohou bez mého rozhodnutí rozhodnout mí náměstci a administrativa. Vstávám ráno o půl šesté nebo v pět, na sedum chodím do práce, domů přicházím kolem páté, šesté, když přijdu dřív, mám další pracovní setkání večer, to se vykoupu a převleču a přijdu ještě déle. Někdy se cítím duševně, jako kdyby mne vysáli upíři, ve volném čase se snažím alespoň částečně zajímat o syny, jsou to sice studenti, ale také potřebují oporu. Někdy piji kávu nebo jiné preparáty na zvýšení výkonnosti, ale chtěla bych se nějak uvolnit, vyčistit hlavu, nemáte někdo s tím zkušenosti? Roli hraje i čas, když přijdu večer domů, nechce se mi zase někam chodit.

Mne pomáha vyčistiť hlavu orientálny tanec a vychádzky so psom, ale aj na to si treba urobiť čas... a tu ti nepomôžem. Mne by vyhovovalo, keby deň mal 48 hodín, ale pochybujem, že to niekde schvália.

Možno je to hlavne vec nastavenia a organizácie... Každá máme inú výdrž a iné veci, ktoré nás dobíjajú. Základ ale je stanoviť si ideál, ku ktorému s achcem priblížiť a potom hľadať cesty. Dočasne sa dá zvládnuť aj nápor, ale ide o to, aby nebolo "dočasné" ako sovietska okupácia.

Když už mám všeho nad hlavu, jdu ke kámošce, z plna hrdla se vykecám, a podle okolností to nějak vyčistíme. Někdy baňky, čištěním čaker, nebo aktivuje nějaké energie, aby se bloky a negace uvolnily. Taky někdy vezmu pastelky , obyč. tužku a zadám téma-čištění (toho, co mě momentálně trápí) a pak jezdím pisátkem po papíře tak dlouho, dokud se nezačnou tvořit oblé,později kulaté tvary. Občas proškrábu i více papírů.
Ovšem to co ty zvládáš, je i pro koně hodně. :godlike:

Selima napsal(a):

Mne by vyhovovalo, keby deň mal 48 hodín, ale pochybujem, že to niekde schvália.

48 hodín by asi bolo moc, ale takých 6 by som bral. :)
Generál hovorí vojakom: "Vojaci, deň má 24 hodín ! Ak k tomu pridáte ešte aj noc, musíte to stihnúť !"
Generáli to niekedy majú ľahšie.

Selima napsal(a):

Možno je to hlavne vec nastavenia a organizácie... Každá máme inú výdrž a iné veci, ktoré nás dobíjajú. Základ ale je stanoviť si ideál, ku ktorému s achcem priblížiť a potom hľadať cesty. Dočasne sa dá zvládnuť aj nápor, ale ide o to, aby nebolo "dočasné" ako sovietska okupácia.

no prave...a on se ten stres nejak protahuje donekonecna...porad si rima, az dodelam tohle, tak to bude lepsi, az dodelam tamhleto...a ono porad nic...:co:
ale dneska jsem si po dlouhe dobe sla zacvicit..proste jsem si na to ten cas udelala a hned mi je mnohem lip..:D

:jojo: Mňa tanec udržiava pokope fyzicky, ale aj psychicky. A keď sa tam nedostanem, hneď to silne pocítim.