Před chvílí jsem se dočista rozněžnila při líčení, jak vařím kuřecí polívku. Uvědomila jsem si, že tohle jídlo je pro mě symbolem domova, vařím si ho, když na mě něco leze, když je mi mizerně po duchu, je to můj rituál a vzpruha.

Jinak chuť mého dětství = bílá káva z melty, na dně špatně rozpuštěný cukr krystal, a v tom pokrájený chleba. Vedle na židli babička.

To je krásné téma. :)
My jako děti jsme měli jeden den v týdnu povoleno jíst ráno v postýlce: v neděli při Studiu kamarád.
maminka nám usmažila kopec chlebů ve vajíčku, vedle toho nakrájené posolené rajčátko, a teplý čaj s citronem. To je pro mě chuť kousku dětství, kdy jsem se cítila (v tu chvíli) MOC dobře.

jako malá jsem pravidelně dostávala teplé mléko do hlubokého talíře a já si do něj házela piškoty. Mamka s babičkou tomu říkaly "svítek."
Jedla jsem to na takové štokrličce a místo stolu jsem měla obrácenou židli.Byli mi tak 3 roky, možná míň.Dnes bych to nepolkla, ale ráda an to vzpomínám.
Jinak bílá káva z melty, škubánky polité sádlem,brambor.šišky s opraženou strouhankou a dušená mrkev s bramborem  to jsou jídla, která mám spojená s babičkou.Vždycky jsem si je objednala, když jsem k ní jela. Mamka nám to nikdy nedělala.
Dnes už si to vařím sama, děti si mlaskají, ale pro mně to mělo větší kouzlo, když to vařila babička.Asi jí zavolám a vyrazím do Plzně :-)

Já zase vzpomínám, jak mě babička "kurýrovala" z nachlazení: horké mléko s medem a na to kousek másla... myslela jsem že zahynu jen když jsem to viděla natož když jsem to měla polknout...

Tedy hlavně jsem záviděla mojí kámošce - ta měla uznalejší babičku, ta jí umíchla proti bolení v krku slivovici s medem a s citronovou šťávou a dala jí to na lžíci aby mohla oblizovat po troškách...

Já si nejíc pamatuji nedělní snídaně, když jsem byla malá. Všichni sedíme u stolu, nikam nespěcháme a ke snídani je bílá káva a klasická kupovaná citronová babeta (milovali jsme ji).
Nebo sváteční obědy u babičky, kdy se sešla úplně celá rodina a byla domácí knedlíčková polévka a nadýchané smažené řízky (babička je po usmažení dávala na nějakou dobu do trouby.
To jsou vzpomínky... :hjarta:

Vzpomínky...moje babička dělávala  kynutý svítek ke koprovce, že se k tomu jí knedlík jsem poznal až ve škole. Doma vždy jen svítek, dodnes ho neumím a už mě ho nemá kdo naučit. Nebo její knedlíčky do polívky, vždy byly tvrdé a takové miluju dodnes. Ještě jsem jako prcek miloval sušený mlíko smíchaný s cukrem a jíst ho suchý lžičkou.

přesně tak...svítek od babičky...nedávno jsem ho zkoušela a bohužel...a taky už měho nemá kdo naučit!!!!!..

Tak tohle jídlo jsem po babičce taky podědila!Ale nedělám ho kynutý.Jen mléko,vejce a mouka.

Bety napsal(a):

Já zase vzpomínám, jak mě babička "kurýrovala" z nachlazení: horké mléko s medem a na to kousek másla... myslela jsem že zahynu jen když jsem to viděla natož když jsem to měla polknout...

Tohle nám dělávala mamka,brr,taky jsem to nesnášela.

Jako děti jsme se sourozenci milovali,když jsme byli u babičky a ta roztopila v kuchyni kamna a nich měla takový kovový plát a udělala nám lívance s povidly a strouhaným tvarohem.To Vám byla dobrota.Bohužel na pánvi takový lívance nikdy nemám.
A když jsme byli nemocní,dělala nám med a cibuli,ale to nám nejelo  :P :P :P , přesto na to vzpomínám ráda.Babička už bohužel taky nežije.

a ještě jsem si vzpoměla na bramborový placky se strouhanejma jablkama. A u druhý babičky fašírku ze zajíce.....a svíčková

Vzdy v sobotu jsme meli na obed livance a kyselku,protoze mamka se venovala prani pradla tak na vareni v sobotu nemela moc casu a k veceri jsme meli livance z vajickem.

Já to zase měla ráda.Místo medu jsme měli cukr.Vy jste to holky měly zdravější. :lol:

han napsal(a):

Bety napsal(a):

Já zase vzpomínám, jak mě babička "kurýrovala" z nachlazení: horké mléko s medem a na to kousek másla... myslela jsem že zahynu jen když jsem to viděla natož když jsem to měla polknout...

Tohle nám dělávala mamka,brr,taky jsem to nesnášela.

Taky si vzpomínám na bramborový placky s jabkama nebo s povidlím a taky na šťouchaný brambory :)

u babičky - nudlové těsto, z toho proužky a upéct přímo na kamnech - ty bublinky na tom ...

Syrovy zloutek umychany s cukrem, jako decko jsem to milovala, dneska bych to ale do pusy asi nedala.

Měla jsem ráda jídla, ze kterých máma udělala tradiční - do štědrovečerní večeře zelňačku, na Nový rok čočku, velikonoční hlavičku a boží milosti. Chtěla jsem tradici držet dál, rodinka nebyla nadšená. Moc nerada jsem měla bramboračku, ve které plavala osmažená cibule a syrovátkovou nebo kvasnicovou polévku - největší hrůza.

Syrové vajíčka s cukrem nám dělala máma taky, říkali jsme tomu "mňam mňam".

Ptala jsem se přítele a tomu se zamžil zrak u líčení, jak v neděli k pozdní snídani míval chleba s mrkví vytaženou z připravované polévky...

my jsme v neděli - po většinu roku ještě za tmy - vyráželi na autobus do kostela, a když jsme se vrátili, opekla nám mamka na pánvi párky a ty jsme pak jedli s čímkoli - a u našich se rituál "párek k nedělní opožděné snídani" drží dodnes :)

Babiččina "kapánková polévka", kapání (vejce a mouka), trocha zeleniny a domácí zásmažka.Mňammmm

Romča napsal(a):

Já to zase měla ráda.Místo medu jsme měli cukr.Vy jste to holky měly zdravější. :lol:

han napsal(a):

Bety napsal(a):

Já zase vzpomínám, jak mě babička "kurýrovala" z nachlazení: horké mléko s medem a na to kousek másla... myslela jsem že zahynu jen když jsem to viděla natož když jsem to měla polknout...

Tohle nám dělávala mamka,brr,taky jsem to nesnášela.

Tak tahle podoba "medicínky" se mi zamlouvala. Jenže mi mamka do toho dávala ještě česnek   :usch: . To už se vydýchat nedalo.

A z dětství si pamatuji brambůrky - plátky brambor smažené na pánvičce, posolené a k tomu kousek másla. Bylo to snad první jídlo, které jsem se naučila dělat jako dítě sama. U pánvičky se stálo dlouho a snězeno to bylo hned. Mňam.
Občas to dělám doma taky, ale rozebráno je to dětmi dřív, než to stačím dosmažit a sednout si k tomu. Ovšem v době friťáku a mražených hranolek a amerik už to takové kouzlo nemá.

Nám taťka taky míchal žloutky s cukrem, to byla mňamka:), dneska bych si to jíst netroufla.
Babiččina svíčková - taky bezkonkurenční, to byl obřad, když se vařila.:)
Nevím, jestli to bylo dříve jinak, ale asi to bylo tím dětstvím.:)

ivca napsal(a):

u babičky - nudlové těsto, z toho proužky a upéct přímo na kamnech - ty bublinky na tom ...

Ivco, babiččiny macesy (tak se říkalo nekvašenému těstu) jsem taky miloval. :)

a já jsem mojí vnučce a mému synovci nasypala mouku a nalila vodu, upatlali těsto, vyváleli a pak jsme to pekli na teflonové pánvi - velká dobrota ....

jééé,vy jste narazili na krásný téma---
-od mojí prababí si nejvíc pamatuju lokše suché nebo jen s máslem(potírala sádlem,ale říkala že ne) a bramboráky,které obracela na pánvi rukou :-) no a nej byly šulanky,jak je odhazovala do hrnce-to zůstalo jen jí...bohužel mne to už nenaučí
-od babičky si nejvíc budu pamatovat asi moravské koláče(jak jí ujídáme jablka s cukrem a skořicí),klasická polévka-vývar, halušky s cibulkou a vejci, a taky jak šlehala bublaninu(přivázala mixér na žbrdlínko u židle a nechala tam šlehat vejce:-)))
-od tatky ty super žloutky s cukrem syrové,šlehané ručním šlehačem - fuj,dnes bych to nevzala do pusy
a od mamky ani nevím- takové klasické kuře v troubě s houbami a zeleninou nebo tvarohová nádivka na buchtu ...

lívance pečený na litinovym plátu - zdědila jsem ho, heč :lol:
s jahodama se šlehačkou nebo pak druhej den obalený ve vajíčku, mňam...

Vzpomínám na maminčin borůvkový koláč s tenoulinkým těstem.. borůvky jsem sbírala jako malá sama za chalupou do takového malinkého bílého džbánečku a taky ty chřupavé macesy pečené na kamnech, když dělala domácí nudle ... Už jsem je nejedla asi 40let...

Mně se při tomto tématu vybavilo jídlo od babičky -  čočková polívka, kterou zajídal děda amoletama (lívance)
A taky švestkové knedlíky, říkáme tomu "pukače", se spostou máku, cukru a másla.
A na bramborovou kaši smíchanou s  pokrájeným vařeným hovězím z polívky.

Zajímavý, že máme "speciální" jídla od babiček. Já taky - tvaroh rozmixovaný se žloutkem a cukrem, a rohlík na kousky namočený v hrnku vlažnýho mlíka a oslazený. A krajíc chleba nakrájený na ovečky :-)  A taštičky s tvarohem, mňam, ty už jsem léta neměla..... všechno je to speciální právě tím, jak i vy píšete, že v takových okamžicích nám bylo moc krásně. Ježiš, úplně se mi derou slzy do očí.....

Ještě jsem si vzpomněla, že u dědy jsme vždycky dostali buď čerstvý chleba s máslem nebo brambory na loupačku... Mňam!

tweety napsal(a):

Syrovy zloutek umychany s cukrem, jako decko jsem to milovala, dneska bych to ale do pusy asi nedala.

tak to miluju dodnes. Ještě si tam dávám kousek másla a pokud dělám buchtu, tak vždy dávám o žluotek víc,protože ochutnávám.

Jé a úplně bych zapomněla na skvělou svačinu, kterou mi dávala taky babička.Rohlík a čokoládovou tyčinku Milenu, nebo Kofilu. Je to zvláštní kombinace, ale včera když jsem si Milenu, po dlouhé době, koupila, úpně se mi vybavila ta skvělá chuť s tím rohlíkem.

Já si z dětství z domova nepamatuju žádné oblíbené jídlo. A u babičky se jedlo asi taky nějak "nedůležitě a přísně", naškrobené bílé lněné ubrousky i k chlebu s máslem a vajíčkem, na každou věc zvláštní talířek a příbor, a nedejbože něčím pohnout, drcnout, rozlít... hned byl řev. Možná proto můj odpor ke kuchyni...
(je mi líto, že jsem vám ty krásné vzpomínky na jídlo z dětství pokazila, ale měla jsem velmi silnou potřebu to sem napsat). A vlastně něco vím: u sousedů, kde byla chudoba, moc dětí, ale vždycky něco ňam, měli pořád nějakou buchtu s ovocem, takové ty všelijaké škubánky, placky s domácí marmeládou, zapečené těstoviny, karbanátky, pečené brambory a tak, bydleli jsme ve třetím patře, a když jsem šla ze školy a cítila ty nádherné vůně už v přízemí, cestou nahoru po schodišti jsem vymýšlela ten veledůležitý důvod, proč já rovnou ze školy musím nejdřív za Vierkou...

Tak rohlík s Milenou si občas dám dodnes :)

lindaB napsal(a):

Jé a úplně bych zapomněla na skvělou svačinu, kterou mi dávala taky babička.Rohlík a čokoládovou tyčinku Milenu, nebo Kofilu. Je to zvláštní kombinace, ale včera když jsem si Milenu, po dlouhé době, koupila, úpně se mi vybavila ta skvělá chuť s tím rohlíkem.

Jůůů, to jsem jídávala taky!!! :supr:

ViktorkaLove napsal(a):

Já si z dětství z domova nepamatuju žádné oblíbené jídlo. A u babičky se jedlo asi taky nějak "nedůležitě a přísně", naškrobené bílé lněné ubrousky i k chlebu s máslem a vajíčkem, na každou věc zvláštní talířek a příbor, a nedejbože něčím pohnout, drcnout, rozlít... hned byl řev. Možná proto můj odpor ke kuchyni...
(je mi líto, že jsem vám ty krásné vzpomínky na jídlo z dětství pokazila, ale měla jsem velmi silnou potřebu to sem napsat). A vlastně něco vím: u sousedů, kde byla chudoba, moc dětí, ale vždycky něco ňam, měli pořád nějakou buchtu s ovocem, takové ty všelijaké škubánky, placky s domácí marmeládou, zapečené těstoviny, karbanátky, pečené brambory a tak, bydleli jsme ve třetím patře, a když jsem šla ze školy a cítila ty nádherné vůně už v přízemí, cestou nahoru po schodišti jsem vymýšlela ten veledůležitý důvod, proč já rovnou ze školy musím nejdřív za Vierkou...

Toto je také asociace. Naprosto tě chápu. Já mám společná jídla asociována s tím, že sedím u stolu s novým otcem, jeho matkou, nevlastní sestrou a mámou a vlastně se cítím cize a nepatřím mezi ně. Takže mě na společná jídla dodnes nikdo neužije. Pocit klidu a pohody mám, když jím sama.

a zajímavé je, čím je člověk starší tak víc ho tyto věci oslovují

Ivco, máš recht..nostalgie..a člověk si vybavuje jen to "dobré", to špatné odsouvá.

Oto, já teda doufám, že je to nostalgie a né stařecká demence ....

Ivco, na demenci snad máme ještě čas :D

doufám, jen někdy "když se daří" si tak připadám

Písmenková  hovězí polévka a rajská omáčka s kolínky!!!

Damila napsal(a):

To je krásné téma. :)
My jako děti jsme měli jeden den v týdnu povoleno jíst ráno v postýlce: v neděli při Studiu kamarád.
maminka nám usmažila kopec chlebů ve vajíčku, vedle toho nakrájené posolené rajčátko, a teplý čaj s citronem. To je pro mě chuť kousku dětství, kdy jsem se cítila (v tu chvíli) MOC dobře.

Jejda, chleby ve vajíčku - úplně jsem si vybavila sobotní rána u nás doma, když jsem byla malá!  Taková ta pohoda, snídaně skoro do oběda :) a dětský pocit bezpečí.
Děkuju za tu vzpomínku, moje mamka má dnes úmrtní den, je to už deset let, co odešla.

Ja naprosto nesnasela zeleninovou polevku od babicky, davala do ni hodne celeru a libecku!!! Vypravela mi u ni pohadky abych ji celou zbastila. Do dneska na tu polivku vzpominam s laskou a vuni libecku primo zboznuju!

Prababicka zase delala bramborovy placicky - nevim, jak presne delala to testo, smazilo (spise cmudilo) se to primo na plotynce bez tuku a mazalo se smesi z mleteho maku a cukru. Jsem si stopro jista, ze uz je v zivote neochutnam, ale na jejich chut si dodnes dokazu vzpomenout. Bylo toho vice, co jsem prababicce bastila - jeji mlecna polevka, svestkove knedle....

Nebo brodsky chleba se sadlem posoleny!!!! Bylo mi snad deset a byla jsem schopna zbastit i tri velke krajice na posezeni.

Ono kdyz clovek vzpomina na jidlo, co ho "hralo" na dusi, vzpomene si na spoustu veci - na to jak jsme na podzim sbiraly jablka, v lete chodily k rybniku Dvoraku, kde dnes plavou uz jen ryby, kdyz se jezdilo na Brunku na houby, na zabijacky......

KUKUSA
ty bramborový placky jsou lokše,moje prababička i babička jsou ze slovenska a dělala je také na plotýnce"tálku" ... ale u nás se potírali jen máslem se sádlem a solili ...babička nestíhala dělat ... chutnalo to výborně a hlavně ty tmavé fleky byly nejlepší
mám od babičky recept,tak jestli chceš,napíšu ti ho a můžeš je zkusit,třeba nebudou stejné,ale za vyzkoušení nic nedáš/jen si je nezapoměn potřít tím mákem...:-)))

Já jako malá trávila všechny prázdniny u babičky, vždy jsem si jako první jídlo objednala rajskou s kolínkama, kterou máma neuměla. Nekompromisně žádné maso, žádné vajíčko. Babi se mně vžycky "jako" ptala, co si dám k jídlu, i když věděla, že jediná možnost, která připadá v úvahu, je RAJSKÁ!!! Druhá den pak buchtičky s krémem...
Tatínek vždycky když dělal na snídani chleba s mazacím sýrem nebo pomazánkou a do té namazané vrstvy kreslil srdíčka a tak... no jo, dětství

Teď už nejsem nějak moc na sladký, ale na rohlík s Kofilou od mamky, když jsme nakupovaly v sámošce, nezapomenu.
Víkend u babičky na dědině:
ráno čerstvé rohlíky s máslem nebo chleba s domácím sádlem a rajčetem utrženým přímo z keříku. Dopoledne obírání moruší, prvních jahod, angreštu, rybízu a letních jablek. K obědu fazolková polívka, "piery" - knedlíky s čímkoli /povidla nejlépe/ posypané mákem a cukrem a patřičně zalité sádlem, odpoledne tažený závin s jabkama a vařený brambory z kotla pro prase /ty byly tak dobrý, že jsme se jich vždycky přežrali a měli břicho jak bubínek/, k večeři palačinky se šlehajdou a jahodama....
V neděli k obědu vařené domácí uzené - uzená polívka s kroupama jedna báseň, bramborová kaše, buchty s tvarohem a povidlama a mákem, k večeři bramboráky nebo praženice, když jsme našli něco hub.
Varianty - pečený králík na česneku, smažený králík, smažené kuře, řízky, koprová, křenová, okurková omáčka, domácí knedlíky, mezi tím jako  chuťovka opečená první kukuřice - omaštěná a posolená, na podzim pečený brambory v popelu z bramborové natě, na ostatky boží milosti, na Vánoce rybí polívka a kapr....
A v lednu zabijačka - maso vytažený z kotla posolený s křenem a bez chleba! Mozečková omáčka, kterou bych teď asi nevzala do huby, ale tehdy to byla mana nebeská. Škvarky akorát vytažený z kotla při míchání, maso pečený v "krajce", tlačenka ....

O hodně let později jsem mohla ocenit, že  babička byla schopná neustále /o víkendech a velkou část prázdnin/ živit takové kobylky, jakými jsme jako děti ve vývinu byly. Při tom všem se starat o hospodářství, domácnost a dědu.
Moje mamka je vynikající kuchařka, ale na ty "starosvětský" jídla - jejich vůni a chuť  - od babičky nikdy nezapomenu.

Maggie, tak si říkám, jak jsme to dětství mohly zvládnout a nemít dvěstě kilo ;o)

Babiččiny bacouchy, pekly se na tálu, dávaly horké do mísy, zalily smetanou s cukrem ......... když jste je jedli, tekla nám smetana po bradě, seděli jsme okolo jako myšky .......
Nějak se mi až smutno udělalo.

Babiččina nudlová polévka a párky obalené v bramborovém těstě, maminčina svíčková .... až se mi zalily oči :-))

Jsem zvědavá jestli moje děti taky tak budou někdy vzpomínat. Zatím mám pocit, že jsem snad ještě neuvařila  jídlo, které by ve stejnou chvíli chutnalo všem. A to s námi dvojčata ještě nejedí !

Fatimah, byly jsme ve vývinu a neustále v pohybu. Teď už musím vaření hodně "šidit" a snažit se, aby to bylo pořád k jídlu. Žádné zásmažky, záklechtky, smetanové máčky..... Moje děti, přiznám se, takové hody asi nikdy nepoznají. Cholesterol a obezita, to jsou strašáci.

Tak tu naši slepičí polívkovou historii pořád rozvíjíme, přítel se celý navlnil u líčení, jak měl to výsadní právo projíždět strojkem pásy nudlového těsta, před čtrnácti dny dojel k mámě pro strojek a hezky zadělal, vyválel... Poprvé v životě jsem jedla domácí nudle! Ke strojku mě ale nepustil :D

jasminka napsal(a):

KUKUSA
ty bramborový placky jsou lokše,moje prababička i babička jsou ze slovenska a dělala je také na plotýnce"tálku" ... ale u nás se potírali jen máslem se sádlem a solili ...babička nestíhala dělat ... chutnalo to výborně a hlavně ty tmavé fleky byly nejlepší
mám od babičky recept,tak jestli chceš,napíšu ti ho a můžeš je zkusit,třeba nebudou stejné,ale za vyzkoušení nic nedáš/jen si je nezapoměn potřít tím mákem...:-)))

Jasminko posli recepis, diky moc!!!

Babiččina nudlová polévka s pravými domácími nudlemi. Pamatuju si, že babi neměla strojek na nudle, tak je krájela q nic lepšího jsem v životě neměla. A pak když si chci udělat dobře na duši, tak chleba s máslem a posolit. Občas na to dávám ředkvičku nebo pažitku...nam nam.

Pro mě jsou to tři jídla, bifteky od babičky, škvarková polívka a brambory vařný ve slupce, oloupaný a pomaštěný sádlem od prababičky.
Bifteky, jak tomu moje babička říkala, byly vepřový plátky, obalený v mouce, opečený, na to majonéza, posypat cibulkou, k tomu opečený brambory, nakládaný okurky a červený papriky.
Škvarková polívka - brambory, mrkev, nový koření a škvarky na menší kousky, rozetřenej česnek. Nic extra, já vím, ale měla ta polívka pro mě děsný kouzlo, líbilo se mi, jak prababička rozetírala ten česnek lžící na prkýnku.
A ty brambory se vařily ve velikým hrnci na starým sporáku na dřevo, byly to malý brambory, takovej jakoby odpad, dávalo se to prasatům, ale vařilo s to v čistým hrnci. Pár těch minibrambůrků mi prabábi oloupala, rozmačkala, omastila domácím sádlem, posolila, jedla jsem to na dvorečku, seděla na ministoličce, lavičku jsem měla jako stůl, měla jsem to na plechovém talířku a takovou starou těžkou, železnou vidličku.
Asi to ve mně vzbuzuje krásný vzpomínky na dětství. A i když jsem tyhle jídla zkoušela udělat jako dospělá, nebylo to ono. Prostě už ne, něco zásadního tomu chybělo.

babiččiny nudle s mákem a co jsme milovali byly kynuty knedle s jahodama a nebo boruvkama - domácí čerstvý, mnam.... bohužel už nám je babička neudělá:(

U mě vede buřtguláš od mamky a smažené kuře od babičky  :hjarta: obojí mi připomínají super prázdniny

:grater: babiččiny opečené škubánky :grater: ráno čerstvé rohlíky s máslem, které uchovávala v misce s vodou, protože neměla ledničku, na tom másle byly kapičky vody a rohlíčky křupaly :grater: kynutý bramborák v troubě pečený, borůvkový koláč z tenounkého těsta :grater:

Od německé babičky"reissviersel", dozlatova zapečená rýžová kaše s kakaem Bensdorp, politá rozpuštěným máslem, od babičky žijící dlouhá léta ve Francii v železňáku opečené malé nové brambůrky i se slupkou! , pak rozetřela česnek se solí a čerstvou nadrobno nakrájenou pertželkou, do vložila zpět do hrnce, přikryla pokličkou, pořádně promíchala aby se vše spojilo - bááááseň...Na chatě večer po dni stráveném u řeky..nezapomenutelné vzpomínky. Taky ta Kofila nebo Milena s rohlíkem, čas od času si to dopřeji i teď a mají to rády i moje děti..Vzpomínáte někdo na TIKY? Explozivní šumákové kostky? Které když se daly do pusy měly jste pěnu i v nose? Nebo sýrové oplatky? křehké, vynikající? To by bylo věcí ...

TIKY - no jasně, olíznout, třít hnědou a bílou o sebe, pěnu olíznout - jazyk do krve...   :lol:  a pak už nebyly hranaté, ale vylepšené kulaté a co ta růžová žvýkačka Velim v pruhovaném obálku, taková malá s naznačenou rýhou na polovině, vždycky jsem se musela rozdělit se segrou.... :rolleyes:

pro Pražáky
koktejl v Koruně
chlebíčky a polárkáč v Dětském domě .....

Nojo, pravda, jazyk do krve, úplně ten rozedřenej jazyk cítím...... Akorát nějak jsem asi nestihla nástup těch kulatejch, škoda..A mejdlíčka? A limča na 1. máje v igelitovým pytlíku s brčkem?

Fazolová polévka s "plesnýma taškama" -bramborové těsto rozválené na plát,pomaštěné,posypané hrubou krupicí,srolované jakoby do rolády a nakrájené na 10-15 cm dlouhé tašky,dozlatova upečené. Nikdy je nemám tak krásně nadýchané,jak babička...
Tenounké placky z bramborového těsta pečené nasucho na plotně,pomaštěné sádlem,potřené povidlama a srolované jak palačinka.
Jo,to bylo dobrot...

ancia napsal(a):

Nojo, pravda, jazyk do krve, úplně ten rozedřenej jazyk cítím...... Akorát nějak jsem asi nestihla nástup těch kulatejch, škoda..A mejdlíčka? A limča na 1. máje v igelitovým pytlíku s brčkem?

Kočičí mýdlo jsme tomu říkali.
A "limosáčky". Už bych na ně zapomněla.

Fazolová polevka, pagáče, tarhoňa - babička ze Slovenska.
Česnečka, nudle s mákem - babička z Čech.
Buchty, škvarky - mamka.
Pizza - manželka.
Perník - dcera.
Čína - syn.
Jinak to jsou každopádně pečené kaštany, jako vzpomínka na útlé dětství, za pobytu v Praze to je čokoláda v Korunce, hranolky a rybí džuveč (s malým pivem) v rybárně, jako vzpomínka na vojnu řízek a vánočka (toto jídlo bylo pravidelně v neděli - počítalo se podle toho kolik komu zbývá do civilu)

Poslintala jsem si klávesnici!!!!!
halušky se zelím, šťouchaný brambory s cibulkou a kefírem, pirohy se švestkovejma povidlama, kuřecí řízek s bramborovou kaší a okurkou, cesar salát, květákový mozeček s novými brambory a horou okurkového salátu, bramborová kaše a hovězí ve vlastní šťávě nebo s výpečky z libového bůčku....plátek dobře grilovaného  hovězího s rajčaty a kukuřicí....a nakonec dort ze smetany, piškotů a čerstvých jahod a borůvek zastudena nebo rybízová bublanina!!!!

neb krokety, posolené a do kornoutku....

já často vzpomínám na moji stařenku na její šulánky s mákem,ty dělám i dnes ,dělám je ve velkém děti si pro ně chodí s kastrůlkama, pak její metiu na tu jsme jezdily s manželem, co uvařila to mi chutnalo ,chodila jsem k ní jíst do 18,pak jsem se vdala a chodila se k ní učit vařit a dělat koláče,ad se snažím jak chci nikdy mi tak nechutnají jak od ní, naše děti vzpomínají jak vždy v nedělu k ní jezdily pro buchty, do 80 let nám každou nedělu pekla.Prostě moje stařenka byla pro mě tím nejlepším člověkem na světě, i když je už dávno v nebíčku pořád nademnou drží ochranou ruku, když mám trápení  tak mě v noci navštíví  sedne si na postel  a vždy mi řekne jak to vše dopadne,a má vždy pravdu ,vždy se do písmene splní to co mi řekla.Vím zní to divně ,ale je to tak ,ted ji netrpělivě očekávám,mám mít další vnoučátko a tak čekám co mi předpoví, když jsme měli mít první vnučku tak mi ji přinesla ukázat a předpověděla i porod. Taková byla a pořád je  i když v nebi moje stařenka.

Kyselá ryba jezená na ulici. Kdo to ode mně snese, přežije aj ten zbytek... :albert: :offtopic: :reta:

Energit! Ten byl fajň. Nikdo na celém světě neuvaří lepší
kyselé zelí , než vařila moje babička !!!:supr:A nakládala
i kyselé rybičky , k těm pak přidávala majonézu!!!
To byla mňamňovka!!!!:supr:

jo ty rohlíky s máslem to je taky vzpominka na prazdiny u babicky, meli takovy dobry(a porad tam jsou) krupavy rohliky,tady v Praze nejsou nikde a obycejne maslo... mnamka

a vzominak na detstvi je šumák ,vitacit, pedro atd.... a jahody se slehackou va takovym nizkym kelimku

Zdravim, bohuzel zadny specialni vyznam a zadny vztah ke konkretnimu jidlu. Mam rad vse, co je chutne a uhledne pripravene milujici zenskou :) Ale k usmevu me privadi hrachova kase, byt ji nejak extra rad nemam, krome te, kterou si umim pripravit sam. Ta moje totiz ma jednu zvlastnost : musi drzet na stropě a vonet po benzinu, ci nafte - vzpominka na vojnu ;)

Krásné téma :supr:! Zrovna nedávno jsem si na toto téma povídala s mamkou a s nostalgií vzpomínala. Babička dělala caletky (= škvarkové placky) a já je tak milovala! Od té doby už jsem je nikdy neochutnala :grater:. Potom si ještě vzpomínám na kulaté bramborové knedlíky (místo šišky udělala kuličky - jako dnešní větší krokety) a k nim nějaké studené zelí - ježiš to byla dobrota!

To je hezké téma.
Babiččiny babky (česky bramboráky)
A babiččina skvělá svačina - chleba se sádlem hustě cukrovaný cukrem krystal. Mňáááám. To už je let. Asi tak 40. Zítra si ho dám.

Od babičky - na snídani silný černý čaj, strašně oslazený, k tomu citron - všichni jsme si do toho namáčeli piškoty, čajs e prostě nepil, ale "snědl na piškotech" :lol:
Fazolová polévka - pokaždé jiná, ale pokaždé fantastická, to bylo jídlo, který jsem si vyprosila, když jsem se odněkud po delší době vracela
brambory s tvarohem - ty milovala babička, s nastrouhaným tvarohem a trochou másla, k tomu okurkový salát
plněné kendlíky - kdepak kynutý, ale ze spešl tvarohovýho těsta, takže se člověk nemusel prokousávat tou hromadou sucha :lol:
lívance - se skořicí a cukrem
a na závěr štrůdl a asi milión receptů na něj, nakonec babička zakotvila u pivního těsta ;) a pro nás pro děti, když jsme přijely na návštěvu byla pro každýho nejmíň šiška (a že nás je pět ;) )

Babička už taky odešla :( a já jsem po ní zdědila její recepty, část psala úhledně na stroji, část je naškrábaná v rychlosti třebas na etiketu od piva, část psaly její kamarádky a dokonce se mi dochovala i knížka, kde její tatínek, rukou!, opsal recepty babičiné maminky i její babičky. Tak když je mi občas smutno, otevřu si ty recepty a čtu a koukám a vzpomínám :hjarta: :hjarta: :hjarta:

Od slovenské babičky téměř všechno:
- lekvárové perky - taštičky s bramborového těsta plněné povidlým sypané mákem a cukrem
- bramborové lokše potírané husím sádlem
- halušky s kysaným zelím a opečenou slaninou
- pečené brambory se škvarkama a syrovou cibulí v octu s pepřem
- čerstvý chleba se sádlem jen tak posolený a k tomu čerstvá okurka ze záhonku oloupaná dědou a posolená ;)

.... je toho strašně moc....

Babiččiny palačinky s domácími povidly a šlehajdou.
"Piery" - nadýchané knedlíky prolité sádlem a posypané makem /plněné čímkoviv/.
Ráno rohlík, máslo a rajče čerstvě utržené v zahradě.
Okurky utržené na poli při okopávání brambor - k svačině s kusem chleba a salámu.
Při zabijačce právě vytažené maso a vnitřnosti /zní to hrozně / z kotle s křenem, solí a bez chleba!
Brambory - ještě vřelé - vařené pro to prase - opět ze stejného kotle. Jen osolené a bez masa!
Krupicovou kaši mého taťky - vžcky tam měl hrudky, a to nám tak s bráchou chutnalo.
Špagety na všechny způsoby.
Bramboráky.
Topinky s česnekem.
Pečené brambory s česnekem, tvarohem a kefírem.
Zelňačku.
Uzenou polívku s kroupami.
........
Myslím, že bych se měla vrátit k vaření babičky a mamky, když jsem byla ještě dítě. Sice je to někdy pracné, někdy až neúnosně /kromě topinek ovšem/, ale ty vzpomínky na to, jak jsme to zblajzli, vylízali talíře, tak ty mi nikdo nevezme. A recepty si jakž takž pamatuji.
Tohle téma mne fakt dostalo.

majkafa napsal(a):

To je hezké téma.
Babiččiny babky (česky bramboráky)
A babiččina skvělá svačina - chleba se sádlem hustě cukrovaný cukrem krystal. Mňáááám. To už je let. Asi tak 40. Zítra si ho dám.

Tak já jsem milovala chleba se sádlem, rajčetem, okurkou, ale s krystalovým cukrem jsem to nikdy nezkusila. Ale jak budu mít někdy odvahu, tak to vyzkouším. Tato kombinace mi připomíná mého tchána, který svým dětem chystal chleba se sádlem a vejcem natvrdo, nebo spolužáka, který pravidedlně ve škole baštil chleba s hořčicí. Takové nezvvyklé variace ale někdy nejsou od věci vyzkoušet.

marg napsal(a):

majkafa napsal(a):

To je hezké téma.
Babiččiny babky (česky bramboráky)
A babiččina skvělá svačina - chleba se sádlem hustě cukrovaný cukrem krystal. Mňáááám. To už je let. Asi tak 40. Zítra si ho dám.

Tak já jsem milovala chleba se sádlem, rajčetem, okurkou, ale s krystalovým cukrem jsem to nikdy nezkusila. Ale jak budu mít někdy odvahu, tak to vyzkouším. Tato kombinace mi připomíná mého tchána, který svým dětem chystal chleba se sádlem a vejcem natvrdo, nebo spolužáka, který pravidedlně ve škole baštil chleba s hořčicí. Takové nezvvyklé variace ale někdy nejsou od věci vyzkoušet.

Jo já se dobře pamatuju jak náš malej soused , když jsme si jako děti hrály venku, přibíhal s chlebem s máslem hustě posypaným cukrem.........to sme nemohli teda, fuja :))))))))))

Já sama dodnes vzpomínám na babiččiny obrovský lívance s mákem s cukrem , hodně omaštěný ......nikdy takový nemám i když se o ně leta snažím..........