Mám pětiletou dceru Hanku, od tří let se projevovala jinak než ostatní děti. Velmi rychle se naučila číst a psát, hrát nejrůznější deskové hry (do ničeho jsme ji nikdy nenutili, vyžadovala to od nás sama). Baví ji se učit cizí jazyky, má neuvěřitelnou paměť. Je velmi senzitivní a na mně velmi fixovaná. V IPPP v Praze zjistili vysoké nadání, nevyhraněnou lateralitu, motorickou nevyzrálost. Poraďte mi prosím, co s ní dál? Jakou školu byste doporučili? Ve školce jsou problémy, dětské hry ji nebaví, kamarády tam také nemá.
Děkuji, Anička

Ahoj mohu ti doporučit pro malou,aby jste navštívili pedagogicko-psyhologickou poradnu,tam by vám mohli poradit a nasměrovat na nějakou školu.Pokud jí jdou jazyky,tak bych asi volila nějakou univerzitu nebo osmileté jazykové gymnázium pro malé děti.

Anno jako bys mluvila o mém synovi, dnes prvňákovi. Ve školce pár kamarádů měl, ale radši si hrál sám (počítal třeba učitelce peníze v kase, hrál s ní šachy, četl si, kreslil vlajky různých států - velká záliba dodnes - řeknu stát a on namaluje vlajku), číst se naučil asi ve čtyřech a půl - sám, jen podle knížky s písmenky. Už v té době začal hrát šachy, karty a sestavil puzzle z 500 kousků. Prošli jsme jak testy tak PPP v pěti letech s tím, že má mimořádnou paměť, logické uvažování a kombinační schopnosti. Tím ty pozitivní zprávy bohužel skončily.... zbrklý, hodně živý, manuálně na úrovni tří let, pro praktický život naprosto nepoužitelný, takže na jedné straně pánbůh přidal, na jedné ubral..... teď nastoupil do první třídy, po dlouhém váhání a přemítání jsme se rozhodli pro sportovně založenou školu, aby svojí aktivitu zúročil ve sportu a zároveň jeho účast na sportovních akcích byla podmíněna dobrými výsledky ve škole. Chodí na hokej a judo, oboje ho baví a vidím, že sport je u těchto dětí opravdu důležitý. S učením samozřejmě problém nemá, zato už poztrácel a poničil spoustu věcí (nejsou pro něj důležité), není schopen se v určeném čase obléknout (ach ty knoflíky a tkaničky :rolleyes: ), sice ví, kde jaký spolužák bydlí, ale neví že přišel do školy v bundě :rolleyes: , no bude to ještě fuška. Zatím je pro něj učení lehké, ale nemůžu říct, že by se nudil, paní učitelka zadává práci tak, jak jí jednotlivé děti zvládají (kdo neumí počítat počítá, kdo umí, jen si to zopakuje a pak dostane náročnější úkoly).

Jestli ti můžu poradit, jdi do dobré PPP, nech si poradit. Problém specializovaných škol je ten, že sice rozvíjejí dané nadání, ale to je všechno, také bývají náročné a "kradou" dětem dětství. Ostatní, takovou tu praktickou stránku života, na co je třeba klást důraz, už většinou není řešeno. Taky jsem si řekla, že pokud jeho nadání bude opravdu vyčnívat, můžu se vždycky po poradě rozhodnout syna přeložit, první stupeň ale chci aby chodil do normální školy, rozvíjel sport a kamarádství a dál se uvidí. Přeju ti dobrou volbu a spokojenou dcerku.

Milá paní Čekanko,

dovolte mi reagovat na Váš příspěvek. Jednu takovou specializovanou školu pro nadané děti (první základní škola pro nadané děti v České republice), jsme po tříletém boji s ministerstvem školství založili: Soukromá základní škola Cesta k úspěchu. Učíme od 3. září 2007 v Praze na Břevnově v jedné první třídě a v jedné malé koedukativní třídě (druhý až čtvrtý ročník společně). Věřte, že jim dětství nekrademe. Každému dítěti je podle jeho schopností a dovedností vytvářen individuální vzdělávací program a tak postupuje rychlostí, jakou samo zvládne. Nikdo ho nenutí ani netlačí k výkonům, které by byly nepřiměřené jeho schopnostem. Velký důraz klademe na rozvoj emoční inteligence a sociálních dovedností.

Nadané děti mají právo na speciální péči, neboť mají své speciální potřeby. Více informací na www.skoladetem.cz. Několik posledních míst je stále k dispozici.

S pozdravem

Stanislav Svoboda
předseda
Škola dětem, občanské sdružení

O vaší škole vím a jsem informovaná. Bohužel zatím nemáte žádnou historii, výsledky. Přeju vám hodně úspěchů a talentovaných dětí. Budu vás sledovat, to určitě, moc mě to zajímá. Moje reakce byla na vyhraněné-specializované školy typu gympl, jazykové školy atd, kde je učivo daleko náročnější a dětem, které nejsou všeobecně nadané dětství opravdu kradou, já sama jsem toho důkazem. Ale o mně tu řeč není, psala jsem o mém rozhodnutí co se synem, který je určitě nadaný a to nadání určitě neztratí, na jeho rozvoji můžu pracovat i mimoškolní činností (kroužek šachů) a naopak v rámci školy se soustředit na rozvoj těch "zaostalých" dovedností nenásilnou a atraktivní formou typu sport. Nedokážete se představit, jak třeba hokej - práce s hokejkou a oblékání do hokejové výstroje procvičí jemnou motoriku :lol::lol: . Vzala jsem to prostě v tomto věku 6 let cestou zařazení syna do běžného kolektivu s důrazem na sport, kde si vytvoří společnost přátel se stejnými zájmy s tím, že se časem ukáže, zda opravdu stojí za to syna přeložit na školu typu Cesta k úspěchu nebo podobnou díky jeho nadprůměrnosti v určitých oblastech. Já si totiž také myslím, že ono číst a psát v pěti letech je něco jiného než číst a psát ve škole (spousta maminek nadaných dětí potvrdí, že jejich děti sčítají a odčítají do tísíců, ale nezvládnou namalovat klubíčko nebo opsat správně cvičení z tabule). Píšete, že kladete důraz na rozvoj emoční inteligence a sociálních dovedností, což je podle mne nutné i v běžné škole a v té naší se tak naštěstí děje. Důležitou roli ale hraje také rodina a to, jakým směrem je dítě vedeno. Je to hodně složité a mimo nadání také záleží na celkové nátuře malého človíčka. Já jsem přesvědčena, že pokud bude dítě správně směrováno rodinou, zájmy a vůbec, najde si CESTU K ÚSPĚCHU i z běžné základky.

Souhlasím, jsou školy, které kladou důraz na výkon a akceleraci. To ale opravdu není naším záměrem. Spokojené a svobodné dítě je tvořivé dítě. A tvořivost je to nejdůležitější, co v dětech potřebujeme rozvíjet pro jejich úspěšné uplatnění v postmoderní společnosti.

Historii naší školy píšeme právě teď: její program, náplň tvoříme společně s našimi klienty - rodiči a jejich dětmi. Rodiče znají své děti a jejich potřeby nejlépe a pouze ve vzájemné spolupráci lze vybudovat příjemnou a inspirující školu.

Je skvělé, že se ve škole, kterou navštěvuje Váš syn, setkáváte s porozuměním a vstřícným postojem. Bohužel naše zkušenosti nám dokazují, že se stále jedná spíše o vyjímky než o pravidlo.

Sport - naprostý souhlas, rozvoj motoriky, spolupráce, hra a rozvoj zdravé soutěživosti. Kdyby české školy řídili rodiče místo státních úředníků, vypadalo by naše školství úplně jinak...

Stanislav Svoboda