Dobrý den, mám osmiletého syna Davida, od dvou let se zajímal o písmenka, číslice, od pěti let psal a počítal, zajímal se o deskové hry, vesmír, dinosaury. Vždy byl nesmírně zvídavý a společenský. Po nástupu do školy začal problém, je jakoby introvertnější, do školy se mu nechce. Podle učitelky je velmi chytrý, po motorické stránce však zaostává, problém mu dělá kreslení, opisování z tabule. Nemá tam kamarády, podle učitelky je prý uzavřený, sociálně nezralý.

Milá Majko,
mohla byste specifikovat, jaké problémy má Váš syn David ve škole? Podle vašeho popisu se jedná o nadané dítě, měl a určitě i má velký náskok v intelektové sféře oproti ostatním. Tyto děti jsou zvídavé, mají obrovské množství detailních poznatků z rozmanitých oblastí. Rádi pracují sami, většinou jsou introverti. Jejich vývoj bývá asynchronní - to znamená, že intelektově jsou velmi napřed, avšak jiná stránka jejich vývoje (nejčastěji motorika) může zaostávat. Díky těmto charakteristickým rysům potřebují specifický, individuální přístup ve škole. Nadané děti se nudí při rutinních úkolech a ve třídě, kde je učivo a tempo přizpůsobené průměru, může být nuda velmi častým jevem. Celková nespokojenost se může projevovat "stažením" se do sebe, nechutí se připravovat na hodiny, nechutí chodit do školy, psychosomatickými problémy, nebo naopak stylizováním do role třídního šaška, agresora. S dětmi, které jsou sice chronologicky stejně staré, ale mentálně třeba o dva-tři roky mladší, si tyto děti nemusí moc rozumět, z toho pak laický pozorovatel vysuzuje, že je dítě sociálně nevyzrálé. Podle všech dostupných výzkumů nadaní nejsou více sociálně nebo emocionálně nevyzrálí, než běžná populace dětí. Své schopnosti však za určitých okolností nemají potřebu projevovat. Doporučuji detailní zkoumání struktury nadání Davida, indiviuální plán ve škole, zkušenou a vstřícnou učitelku. Bc. Martina Palková, asistentka psychologa, první základní škola pro nadané děti Cesta k Úspěchu v Praze.

Viz můj příspěvek v tématu Jaká škola pro nadanou dceru?

Dobrý deň, možno mám na túto tému trochu iný názor. Mám dcéru, od štyroch rokov číta, počíta, poznala hodiny, používala vo vetách cudzie slová, ktorých význam poznala. Je veľmi šikovná a bystrá, ale nikdy som si nemyslela, že nejaká geniálna. Dnes má trinásť rokov, školu zvláda ľavou zadnou a napriek tomu si stále nemyslím, že mala navštevovať inú, ako klasickú základnú školu. Avšak je obdarená neskutočnou pamäťou, dokáže reprodukovať aj rok staré učivo, pamätá si detaily, ktoré učiteľ hovoril. Snažíme sa ju podporovať, myslím, že týmto má otvorené dvere na ďalšie štúdium na vysokú školu. Moje druhé dieťa má tri roky. Od 2,5 roka pozná čísla a všetky písmená :-D Uvidíme, čo z neho bude :-D

Ráda bych se zeptala k tomuto tématu paní Palkové: speciální škola pro nadané děti není všude. Je vhodné o nadaném dítěti, pokud ve škole "normální" nemá problémy, vůbec říkat paní učitelce? nebo máme čekat, že na to paní učitelka příjde sama :D ?
Moje nejstarší dcera je narozená v srpnu, ve školce se projevovala jako zakřiknuté, stydlivé dítko, školka ji nebavila...proto  jsme před nástupem do školy absolvovali testy zralosti v PPP, kde mi  řekli, že má nastoupit do školy, že odklad nepotřebuje a dále  (k mému údivu) sdělili, že dcera má mimořádně vysoké IQ (nad 150) a je velmi nadaná. Dcera byla první dítě , neměla jsem srovnání, pravdou je, že byla stále "dopředu", v roce a půl mluvila v souvětích, má mimořádnou paměť, ale díky  neprůbojnosti  a stydlivosti působila spíše mladší, "zabržděnější",  neprojevovala se, ve školace se divili, že ji chceme dát do školy už v šesti....
Ve škole jí to jde výborně, baví jí to, není však rozhodně za "hvězdu" třídy, jediný maličký problém má s úpravou a psaním (na holku dost "škrábe"  :) ), ale i tak je to v normě..... S manželem jsme se dohodli, že ani dceři, ani ve škole na její "nadání" upozorňovat nebudeme, pokud nebude mít problémy. Děláme dobře? Nebo jí "bráníme v rozletu"? (myslím to tak, že by jí paní učitelka třeba dávala úkoly navíc, kdyby věděla....)
Předem děkuji za názor.

Tak já jsem to vykecla až když dcera začala mít problémy.Ne s učením ale s učitelkou.Byla jsem v PPP,psycholog změři IQ a sdělil mi ,že se na něj může paní ředitelka kdykoliv obrátit (souhlasila jsem s poskytnutí informace).Dceři jsme to řekli až téměř dospělé.Informace je to choulostivá a vlastně nepotřebná.Viděla jsem i obtisklé cvičky v sešitech nadaných matematiků .Osobně mám dojem ,že dívky "genialitu"lépe snáší.Ze své vlastní zkušennosti bych opět volila normální školu s vyváženým přístupem k učivu i žákům.Např. specialní matematické třídy jsou jistě bezva,dítě se tam rozhodně nenudí ale úskalím je nadšený pedagog pěstující v dítěti pocit božské výlučnosti a nad nedostatky v komunikaci mezi dětmi mávající rukou.Pubertální samotářský matematik programátor bez kamarádů a  s divnými nápady je časovaná bomba.Lepší je hodně mimoškolní činnosti,aktivit a speciálních kroužků.Dítě pak má přehled a může si samo vybrat čemu se chce věnovat.A pro sebevědomí je lepší pocit naučit se jako normální dítě cizí jazyk za osm měsíců než jako génius až za osm měsíců.Jako jsou nebezpeční ambiciosní sportovní trenéři tak trenéři ducha mají taky své Franknštějny.Normální je být normální.

K tomu bych jen ráda poznamenala, že o synově nadání jsem se ve škole nikdy nezmínila, učitelce ani neřekla, že umí číst a velmi slušně počítat. Jen si sama všimla, že nosí hodinky a ví, že umí šachy (ona vede šachový kroužek). Chci, aby prošel učivem tak jak jeho spolužáci, jeho styl čtení třeba není správný a jednou by se to možná mohlo obrátit proti němu, vím totiž, že výuka čtení se v posledních letech dost změnila, ale on se naučil číst sám, neměla jsem na tom zhola žádný podíl.....

Majka L. napsal(a):

Dobrý den, mám osmiletého syna Davida, od dvou let se zajímal o písmenka, číslice, od pěti let psal a počítal, zajímal se o deskové hry, vesmír, dinosaury. Vždy byl nesmírně zvídavý a společenský.

Majko, přesně jako můj syn. Nemyslím si teda, že by byl geniální, ale jak říkají všichni učitelé, má dost velký všeobecný rozhled, na svůj věk toho spoustu ví a zná. Jeho třídní učitelka v 1. třídě mi vždycky říkala, že on se v hodinách nudí, s vědomostmi je dost napřed před ostatními. Kolikrát se zamyslí a nevnímá, co se kolem něj děje. Prostě že má takový svůj svět. A že si teda počká, co z něho vyroste  :D Teď už kluk ve škole trošku víc vnímá. Chodí do tercie na osmileté gymnázium, má jedničky a dvojky. Nemá ale buňky na tělocvik a každou chvíli něco zapomene.
Pamatuju si, že kluk už odmalička hodně kreslil. Nejčastěji to byla krajina se sloupy elektrického vedení. Měl odjakživa skvělé prostorové vidění. Jo a mezi jeho první slova, co vyslovil, tak patřil "transformátor"... :lol: (i s krásnými "r")

Pro Alku: Dovolte mi poznámku na úvod. V termínech jako je talent, nadání, mimořádné nadání, genialita, panuje zmatek. Velice zjednodušeně se nadání definuje jako soubor schopností, které umožňují jedinci dosahovat výkonů nad rámec běžného průměru populace. Tyto schopnosti jsou intelektové (efektivní, plynulé a výkonné chápání, dobré analyticko-syntetické a logicko-algoritmické myšlení, mimořádná paměť atd.)  a samozřejmě i mimointelektové – zvláště  silná motivace a tvořivost. Termín „talent“ je v zahraniční literatuře  synonymem pro nadání. Pojem "genialita" se užívá v literatuře velmi sporadicky. Vzhledem k širokému rozsahu nadání je určování výskytu nadaných jedinců v populaci podle IQ problematické, nicméně lze obecně z Gaussovy křivky vyvodit následující: IQ 100 + - 15 má 68%, tedy dvě třetiny  populace. Přibližně 2% mají velmi nízké (pod 70) a velmi vysoké (nad 130). IQ nad 145 nebo pod 55 má už pouze jeden člověk z 1000 lidí. Odborníci se shodují na hranici nadání 130 IQ s tím, že v populaci je kolem 3-5% mimořádně nadaných jedinců (130-145 IQ). Jedinců s IQ 145-160 je v populaci 0, 13%.
Vaše dcerka ve 4 letech četla, počítala atd., její schopnosti tedy šly nad rámec běžného průměru populace. Mentálně byla pravděpodobně na úrovni prvního školního věku.Nadané dívky bývají v běžné škole přizpůsobivější, konformnější, nemívají takové problémy „zapadnout“ do kolektivu vrstevníků (se stejným chronologickým, ale odlišným mentálním věkem). Pokud jste neměli výrazné problémy ve škole, měli jste podle všeho velké štěstí na školu a zejména na učitele. Představte si totiž situaci, kdy žáček dochází do třídy, kde je mentálně o dva-tři  roky starší (dalo by se to připodobnit k situaci, kdy čtvrťák chodí do první nebo druhé třídy). Všechno učivo zná, učitel postupuje pro něj pomalým tempem, nic moc nového se nedozví, jeho lačnost po nových poznatcích není naplněna. Učitel by měl v ideálním případě přistupovat k tomuto  dítěti individuálně, připravovat mu těžší úkoly, což může být velice náročné, zvláště když má ve třídě dalších 25-30 dětí, z toho (jak vyplývá z Gaussovy křivky) další procento těch, kteří zase postupují pomaleji, jsou méně nadané. Často se tak stává, že individuální přístup k nadanému se nekoná a dítě se nudí, je zklamané, škola ho „naštve“ a bude ji odmítat (častější v případě chlapců) nebo se přizpůsobí, aby zapadlo do kolektivu a nerozvíjí adekvátně svůj potenciál (častěji u děvčat). „Kognitivní (poznávací) deprivace“ a  frustrace se pak projevuje např. v psychosomatických onemocněních.  Tento problém s edukací nadaných se efektivně řeší v zahraničí – zřizuje se nespočet organizací (v Čechách zejména Společnost pro talent a nadání, www.talent-nadani.cz) mnoho nejrůznějších programů pro nadané, speciální školy (po velkém úsilí občanského sdružení Škola dětem začala fungovat první škola pro nadané i v Praze – www.skoladetem.cz). Na Slovensku existuje již dlouho speciální škola pro mimořádně nadané děti a gymnázium v Bratislavě, kterou založila a vede PhDr. Jolana  Laznibatová (www.smnd.sk).
Váš syn ve 2, 5 letech zná písmena a čísla, evidentně má také akcelerovaný vývoj. Z našich zkušeností takové děti v pěti letech čtou encyklopedie, mají široké znalosti v různých oblastech zájmů. Snad budete mít štěstí na dobrou školu a učitele, který bude rozvíjet jeho potenciál. Může se totiž stát, že Vám po týdnu školní docházky oznámí, že tam nechce chodit, protože mu to nic nedává. Tuto větu slýchají rodiče mimořádně nadaných dětí bohužel velmi často…

Alenak: Podle mého názoru musí být učitelka  informována o nadání Vašeho dítěte. Zvláště u děvčat je správná identifikace nadání obtížnější, protože bývají konformnější, snaží se zapadnout do kolektivu a svoji jinakost různě maskovat.
Jedině na základě otevřené komunikace a interakce mezi školou, učitelem, rodiči a dítětem může edukace a rozvoj potenciálu správně fungovat. Nadané děti mají specifické potřeby, které vyplývají z jejich charakteristických rysů a potřebují adekvátní přístup.
Platí, že čím je „jinakost“ (nebo chcete-li odchylka od normy) větší, tím specifičtější a individuálnější přístup dítě potřebuje. I u dětí  se specifickými poruchami učení (SPU: dyslexie, dysgrafie, …) nebo u dětí s lehkými mozkovými dysfunkcemi, ADHD/ADD (porucha pozornosti a hyperaktivita) apod. je individuální přístup nutností. Navíc mimořádně nadané děti mají často asynchronní vývoj, v pěti letech umí počítat, psát, číst, ale mívají problémy např. s jemnou motorikou (např. slabé grafomotorické projevy). Výjimkou není ani  „dvojí výjimečnost“, kdy má mimořádně nadané dítě  SPU nebo  ADHD, které nadání může maskovat. Neinformovaný a nezkušený pedagog pak může dítěti hodně uškodit. Zkušenosti mnoha rodičů těchto dětí  mluví za sebe. V horších případech (bohužel velice častých) se může stát toto: učitel neodhalí nadání, naopak vyzdvihuje problematické rysy dítěte, velice často před celou třídou. „Zamlklost“ identifikuje jako sociální nevyzrálost, přitom důvod je často spíše v tom, že se dítě v kolektivu dětí mentálně mladších necítí dobře a nemá potřebu se projevovat, také se nepřihlíží k tomu, že pro nadané děti je typická introverze a hypersenzitivita. Vyzdvihování pouze problematických rysů  podkopává sebevědomí dítěte, snižuje motivaci a v horším případě může docházet k poklesu zájmu o školu jako takovou i v oblastech, které dítě před tím bavily, např. v matematice. Pak se může stát, že má dítě na vysvědčení samé trojky, přitom má IQ vysoko nad 130. Jedná se o fenomén „underachievementu“, čili dítě jde ve svých výkonech pod svůj potenciál. Mezi rodiči, pedagogy a jinými odborníky bohužel stále existuje mnoho mýtů o nadaných dětech, např. že vždy a vše zvládnou bez problémů, nepotřebují stimulovat, nepotřebují speciální péči, protože si sami vystačí, vždy umí své schopnosti bez problémů ukázat a projevit, nebo naopak že jsou emocionálně a sociálně nevyzrálé apod. Proti mýtům z kterých pramení nesprávné postupy lze bojovat jedině pomocí argumentů založených na faktech. Aby mohl pedagog dítě adekvátně stimulovat (myslím stimulaci nejen kognitivní – učitel musí poskytovat i emocionální podporu), musí mít  k dispozici všechny dostupné informace o rysech dítěte, jeho vývoji, zájmech, slabých a silných stránkách. Pokud je nemá, může dojít dříve nebo později k chybám – a to  i fatálním.

Přátelé,

dovolte mi reagovat na diskuzi, zda dítěti a jeho škole sdělit, že je nadané. Začnu několika otázkami: pokud napíše špatně F, řeknete mu, že ho napsal dobře? Jestliže špatně vyslovuje R, řeknete mu, že ho vyslovuje skvěle? Pokud má zápal plic, řeknete mu, že má chřipku?

Když dívka hraje golf na mezinárodních turnajích, dostane individuální vzdělávací a tréningový program, trénuje se stejně špičkovými hráči, exhibuje své dovednosti v televizi a dostává se jí jak speciální péče, tak otevřené, jasné a povzbuzující zpětné vazby, že skvěle hraje golf.

Když malý atlet dosahuje špičkových výkonů, trénuje se stejně špičkovými vrstevníky, má individuální vzdělávací i tréningový program a získává ocenění na závodech.

Proč bychom tedy měli tajit intelektově nadaným dětem, že jsou nadané? Nemají snad i ony právo na pozitivní zpětnou vazbu, ocenění jejich nadání a talentu a speciální přístup ve škole? Jejich nadání jim lze přeci prezentovat jako dar, který mohou rozvíjet ku prospěchu vlastnímu a svého okolí. Ceníme si více odpalování míčku nebo rozvoje intelektu?

Mluvme se svými dětmi otevřeně - nejen o tom, co jim nejde, ale také - a hlavně - o tom, co jim jde.

A od učitelky, která se dozví o mimořádném nadání dítěte ve své třídě, bych očekával že:

- projeví nadšení, že má příležitost vzdělávat tak nadané dítě

- osvěží si četbou příslušné literatury, jaké má takové dítě speciální vzdělávací potřeby a jak ho vzdělávat

- požádá rodiče o souhlas, že může spolupracovat s psychologem, který dítě testoval, na přípravě individuálního vzdělávacího plánu.

- bude průběžně rodiče i dítě informovat o naplňování individuálního vzdělávacího plánu.

S pozdravem

Stanislav Svoboda
www.skoladetem.cz

Dobrý den paní Palková, děkuji moc za názor. Vidím, že se budeme na toto téma muset s manželem poradit a asi příležitostně s paní učitelkou  "hodíme řeč"....
Musím Vám dát za pravdu, že dcera je přesně ten tip, co se snaží "zapadnout" a být za každou cenu v kolektivu "neviditelná".Ona raději zpomalí, než by byla v něčem první.... Otipovala jste to přesně :)
Ve svém příspěvku jsem neuvedla, že dcera již nastoupila letos do třetí třídy. První dva roky měla úžasnou p.uč., která její zakřiknutost až ufňukanost  (fňukání a pláč kvůli různým "maličkostem" byly na denním pořádku...) bravurně zvládala a dcera do školy chodila opravdu ráda (naopak doma plakala, když byla nemocná a do školy nemohla), škola jí velmi bavila  a baví. První dva roky jsme její nadání nijak neřešili,dcera "zapadla" mezi prvňáky a sbírala nové pozantky (až na matematiku - ta ji dost nudila, neb počítala  velimi slušně...)Nešla od školy s tím, že by uměla číst (je pravda, že se to naučila během 2 týdnů, jakmile pochopila zákonitosti :D ) a jelikož měla co dělat s psaním, nechali jsem ji "proplouvat" ... měla vždy samé jedničky, ve škole mají Dalton - ten ji moc baví, tam se realizovala, ač není "hvězda",  patří k nejlepším  žákům třídy..
Nyní se jim však změnila paní učitelka, dcera ji opět "miluje" a považuje ji za báječnou, škola ji stále baví... P.uč. je poměrně přísná, známkuje úpravu, takže už začínají i jiné známky než jedničky... 1 za nulový počet chyb a 2 (se zavřenýma očima) za úpravu.... Holka je poměrně roztržitá a nepozorná, často škrtá, přepisuje a ne moc pěkně píše... myslím, že se tedy tímto dostane  do pozice "průměrného žáčka". Právě proto jsem položila svůj předešlý dotaz.... Dcera je spokojená s tím, že "zapadá", já vnitřně nevím, zda to je správně.... POněvadž máme  ještě další dvě děti a příští rok nastupuje do školy syn, který se také vymyká průměru (má nadstarndardní technický a matematický talent, ale vadu řeči a velké problémy s motorikou - už se "těším" na psaní a kreslení :( ), tak si říkám, že problémů si ještě užijeme a zda není lepší dceru nechat být, ať si je spokojená "šedá myška"....
Každopádně Vám velmi děkuji za podněty a názory, dám vědět, jak jsme to nakonec vymysleli a jak vše dopadlo :)

Tak u nás je to naopak, syn dobře ví a vidí, že umí víc než ostatní a nedělá mu problém se tím "předvést" ve stylu někomu něco přečíst, říct kolik je hodin atd, paní učitelka pokud bude dobrá pozná, co v kterém dítěti je a nemyslím si, že bych za ní měla běžet a hlásit, že potřebujeme individuální přístup, zdá se mi, že je moc brzy na to soudit, jestli vůbec syn individuální přístup potřebuje. Nechám ho projít první třídou a potom se uvidí. Faktem je, že mu (kromě psaní) přijde všechno ve škole lehoučké, ale myslím, že na něj taky brzy dojde :lol:

Stanislav Svoboda

Vcelku s Vaším názorem souhlasím,ale myslím si že nadané děti velice brzy poznají že se od svých vrstevníků liší.Je potřeba ji  vysvětlit proč a hlavní je,naučit je se jak se s tímto stavem vyrovnat.
Tento problém jsem řešila se svými dětmi a nebylo to snadné.

Nevím sice jak to chodí na ZŠ dnes,ale ráda bych měla pro své děti kantora kterého popisujete.Skutečnost bude asi i v dnešní době naprosto odlišná.
Já jsem se spíše setkávala se značným nepochopením,nezájmem hraničícím někdy až s arogancí.Ponižování dětí nebylo vyjímkou.Kantoři spíše snesli žáka který stráví v každém ročníku dva roky než nadané dítě se kterým neumějí pracovat.A nebyl problém v tom že to neumějí,problém byl v nechuti se s těmito dětmi naučit pracovat.
Můžu s klidným svědomím říci že jsem nejednou záviděla žákům zvláštních škol.Těm se potřebné péče dostávalo vrchovatě.Moje děti si na základce prošli chvílemi i očistcem.
Naštěstí to dokázali strávit,ale nevěřím tomu že by je někdo někdy dostal na třídní sraz,nebo je donutil k rozhovoru s jejich kantory.

Milá Anko,

samozřejmě máte pravdu, že jsem popsal reakci pedagoga, jakou bych si v běžné škole přát dostat. Že se běžná praxe výrazně liší, to dobře víme. Právě to bylo důvodem, proč jsme si založili pro nadané děti svou vlastní školu Cestu k úspěchu.

Právě teď zveme děti babinetek zaregistrovaných na Fora.babinet.cz na doplňující přijímací testování, neboť máme několik volných míst jako v prvním ročníku, tak v naší malé koedukativní třídě (druháci až čtvťáci). Prvních 50 dětí bude mít test zdarma.

Testování probíhá od 9. října každé úterý a pátek od 15:00 – 17:30 v budově školy (Pod Marjánkou 2/1900, Praha 6 - vchod z ulice Skupova). Škola Cesta k úspěchu v Praze jej nabízí dětem od 5 – 10 let. K testování je nutné se předem přihlásit na e-mailové adrese: skola@skoladetem.cz nebo na telefonním čísle : 602 450 472 (Mgr. Lenka Maštalířová, ředitelka školy). Více informací na www.skoladetem.cz.

S pozdravem

Stanislav Svoboda