Martinka1 — 13. 9. 2007 14:45

Ahoj. Po více než pěti letech jsem zjistila, jak smýšlí člověk, kterého jsem vlastně měla docela ráda (možná jsem byla i trochu závislá). Zajímal by mě váš názor, jestli znáte třeba někoho kdo se chová podobně.
Když jsem víc než před 5 lety nastoupila do práce, seznámila jsem se s kolegou mého věku. Byla jsem nová, tak mi v práci pomáhal. Zezačátku jsme spolu asi měsíc chodili, pak jsme byli kamarádi, kolegové. Hodně dlouho jsem mu o sobě říkala téměř všechno (on ne). Poslední rok a půl co chodím s partnerem říkal, že ho nemá rád, pochyboval jestli s ním budu šťastná (což mi bylo jedno). Důležité je, co jsem se dozvěděla nedávno (z práce jsem odešla, už se tolik nevidíme). Povídal mi o tom, jak je důležité pro lidi/kamarády/známé dělat věci - zadarmo... pochopila jsem, že on si ty lidi takhle zaváže a pak od nich očekává na oplátku, že oni pomůžou jemu. Nebyl by to problém, kdyby to takhle řekl od začátku... Jenomže on se tváří, jako že rád pomůže, že za to nic nechce... a pak je strašně naštvanej, když chce pomoct on, a ten druhý třeba nechce. Vyžaduje prostě protihodnotu. Jako kdyby si "předplatil" pomoc a pak ji musel dostat kdy on chce a jak on chce. Jinak je strašně naštvanej. Nevím, jestli jsem to napsala dobře tak, aby to bylo k pochopení. Přestože jsem si myslela že toho člověka znám, teprve teď mi došlo, jak ke světu přistupuje. Vidíte to taky jako problém?

Oxi — 13. 9. 2007 15:13

Ja neviem, neopisala si konkretne co chcel ... ale vies, ja normalne pomozem komukolvek kto si o to povie a kamaratom velmi rad, ak mozem. A vies, ked sa snazis pomoct a potom niekedy potrebujes co i len prkotinu a ten "kamarat" (ja im hovorim kuprezak-KU*va PREzlecena ZA Kamarata) zrazu nemoze, zamrzi to. Najma ak si vlastne uvedomis, ze on od teba ocakava pomoc automaticky a vzdy ale sam nikdy nieje ochotny pre teba nic urobit a este sa tvari ze co ako si dovolujes nieco chciet. Nikdy ma to nenastvalo ale mrzi ma to. Tak som si zvykol od nikoho nikdy nic nechciet.
Kazda minca ma rub aj lic.

Martinka1 — 13. 9. 2007 17:59

Ahoj. Možná budu vypadat jako "kuprezak". Ale můj názor je, že když něco pro někoho udělám, tak to dělám, protože to udělat chci a nic za to nečekám. Říká se tomu "bezpodmínečná láska". Vadí mi, když kamarád něco udělá, ale pak přijde s tím, že "ty mi musíš pomoct protože já pro Tebe udělal to a to...". To se mi zdá hodně vypočítavý.
Závěr - od něj už nikdy nebudu nic chtít, protože nemůžu vědět, kdy si to zas přijde vybrat ve stylu "něco potřebuju tak pojď rychle to udělej" a ani neřekne prosím :-(
Pokud něco chci pro kamaráda (kohokoliv) nezištně udělat, tak to udělám nezištně. A ne jako půjčku, počkej já si to vyberu. A to eště skrytou půjčku (já myslím že to dělá rád a on to bere jako půjčku)... nedorozumění :-(
Bohužel jsem přišla na to (dost pozdě po 5 letech) že tenhle člověk se takhle chová úplně ve všem... myslím, že není upřímný když s lidmi takhle jedná.
Konkrétně: ale to je trochu jiný příklad, to jsme měli domluvený. Pomohl mi s úklidem bytu a já měla pomoct jemu. Není problém. Ale očekávala jsem (no jsem blbá no) že mi dopředu řekne, hele, kdy by se Ti to hodilo... neřekl. Přišel (je taky můj soused) ve stylu: já jsem se rozhodl uklízet a Ty teď hned mi pojď pomáhat. Já jsem Ti taky pomáhal... bylo mu jedno že mi to neřekl dopředu, byla jsem doma s přítelem, nehodilo se nám to a taky se mi nelíbil jeho tón. Pro tohohle člověka neexistuje ne. Teda když "ne" chce říct někdo jemu. Nezeptá se: nechtělo by se Ti... řekne např. v sobotu někam jedeš? máš něco domluvenýho? ne? tak půjdeš se mnou dělat to a to... Podle mě je to výbornej manipulátor... Chová se takhle i k ostatním kamarádům, slyšela jsem ho telefonovat a mluví s nima stejným stylem: máš ranní nebo odpolední? tak já se stavím... nezeptá se: můžu se stavit? Nařizuje co mají ostatní dělat.
Jinak je psychicky dost silná osobnost, což je pro tu druhou stranu ještě horší.
Nejhorší podle mě na tom je to, že mu to funguje.
Měla jsem s ním v práci dost velký osobní problémy (pracovně ne, byli jsme dobrý tým). Když se naštval a nemluvil pak po tom se mnou třeba dva dny, vždycky mi vysvětlil, že je to moje vina: něco jsem řekla, něco jsem udělala... on byl vždycky svatej. Bohužel jsem byla tak slepá a docela dlouho jsem na to přistupovala.
Může to vypadat že jsem opravdu byla blbá, jenomže  já beru konstruktivní kritiku jako možnost se sebou něco udělat.
Nějakou dobu to s ním bylo OK, byl milej, pak cvak, byl protivnej. Protože já jsem něco řekla - často jsem si ani nebyla vědomá co zrovna by mu mohlo vadit - až pak jsem to z něj tahala.
Když to tak píšu, uvědomuju si, ještě že tenhle chlap nebyl můj životní partner (kromě toho úletu na začátku) a chápu taky holky, který si nechaj od chlapů líbit kde co. Někteří jedinci se umí skvěle přetvařovat. O to víc je potřeba najít si jako partnera upřímnýho chlapa - naštěstí jednoho takovýho mám a jsem šťastná. Od chlapa jako je můj bývalý kolega radši dál!

Oxi — 13. 9. 2007 19:32

Martinka1 napsal(a):

..."ty mi musíš pomoct protože já pro Tebe udělal to a to...". To se mi zdá hodně vypočítavý.

To aj je :) Tak sa to nerobi :) Ten tvoj kolega je fakt mrcha a prave on je kuprezak :D

host5522 — 13. 9. 2007 19:36

vypočítavý to určitě je, ale přijde mi, že se stejným úmyslem pomáhá svému okolí nezanedbatelná část lidí.

Oxi — 13. 9. 2007 19:38

Zlutasku ale to, ze to robia nemusi nutne znamenat ze to budes robit ty, ja alebo Martinka1.

host5522 — 13. 9. 2007 19:43

To také nemám na mysli, robit to teda fakt nemusím. Ale hodně lidí ostatním pomáhá jen s tím úmyslem a logikou, že když já teď  udělám něco pro tebe, tak "ty příště uděláš něco bez řečí pro mě". Mě to ted nepřekvapuje, protože já jsem se s něčím podobným (zejména ve svým praovním okolí) setkala mockrát.

Oxi — 13. 9. 2007 20:29

Tak to by som rad vedel kde pracujes :) U nas je to zasa tak, ze ini chcu aby si urobil za nich ich pracu :)

IlonaN — 25. 2. 2008 13:40

Asi  to bere jako automatickou věca neuvědomuje si, že opravdové kamarádství nestojí na tom - já ti hodím míček a ty mi ho na oplátku přineseš zpátky.
Ve své podstatě je to tak trochu sobec.
Někdy je hodně těžký to rozpoznat - vďyť ty to víš sama nejlépe... Můj manžel měl kamarádku, která to taky tak dělala - pomůžu ti, a ty na oplátku pomůžeš mě... takže si předplácím...
A problém to je, pokud se ti to nelíbí a nepřistoupíš na stejnou hru. Dnes spolu nemluví, ale není to jenom kvůli tomuto "problému"

PavlaH — 25. 2. 2008 20:02

Tenhle člověk je především skvělý manipulátor

Mikulenka — 27. 2. 2008 15:01

Znám to, setkala jsem se s tím-ale v manželství-a to je jiná kategorie...
A ještě spíš ve stylu : Počkám, až si to tu doděláš  a Ty mi pak  půjdeš pomoci...  :+((

mashanka — 2. 4. 2009 20:47

Ano, vidím to jako problém, ale jako JEHO problém. Poslala bych ho k šípku a bylo by mi úplně jedno, co si o tom myslí

Aloki — 11. 9. 2012 0:37

Jako problém to rozhodně vidím a problém to také je. Bohužel znám také tyto lidi a je to dost nepříjemné. Jestli tě téma opravdu zajímá přečti si knihu "nenechte sebou manipulovat" bohužel si nepamatuji jméno spisovatele, ale ve své knize popisuje několik typů manipulativního chování a ten, který jsi popsala je jeden z nich. Kniha je dobrá i v tom, že popisuje způsoby, jak zacházet s takovými lidmi, ale už si je také nepamatuji.  Nejlepší je žádné "laskavosti" nepřijímat i za okolnosti, že se bude zlobit.

Bigben61 — 11. 9. 2012 8:14

Aloki napsal(a):

Jako problém to rozhodně vidím a problém to také je. Bohužel znám také tyto lidi a je to dost nepříjemné. Jestli tě téma opravdu zajímá přečti si knihu "nenechte sebou manipulovat" bohužel si nepamatuji jméno spisovatele, ale ve své knize popisuje několik typů manipulativního chování a ten, který jsi popsala je jeden z nich. Kniha je dobrá i v tom, že popisuje způsoby, jak zacházet s takovými lidmi, ale už si je také nepamatuji.  Nejlepší je žádné "laskavosti" nepřijímat i za okolnosti, že se bude zlobit.

Ten "problém" se tady podle všeho řešil před 5 lety, takže si myslím, že si Martinka ve svém vztahu k "falešnému kamarádovi" už udělala jasno. Nicméně si myslím, že ta kniha o které píšeš by byla pro mnohé zajímavá.

verunkaruda — 29. 4. 2014 13:36

To je taková klasická lidská (a zvířecí vlastnost). Anglicky se tomu říká tuším repricoity. Lidé (a zvířata) si opravdu pomáhají obvykle proto, že očekávají protihodnotu, i kdyby jen podvědomě, neplatí to jen u vlastních dětí/rodičů a dalších nejbližších. Takže vyčítat se mu to nedá, ale ani tobě, že se ti to nelíbí, natož když nevíme, o co jde...

helena — 29. 4. 2014 13:46

Anglicky se tomu říká tuším repricoity.
Ne, neříká... http://fora.babinet.cz/img/smilies/vissla.gif