ahoj, o čem jste snily jako malé? Myslím co jste chtěly dělat a nakonec neudělaly...já jsem si třeba vždycky hrozně přála hrát na klavír, ovšem moji rodičové naznali, že můj talent nestojí za to, aby se se mnou vláčeli do hudebky..a mě to dodnes jaksi mrzí, že jsem se nedokázala prosadit...máte taky takový nesplněný sny?  :)

Uměla jsem malovat a uměla jsem zpívat.. Jenže v "liduškách" byl omezený příjem "talentů" a tak jsem byla vedle, jak ta jedle...
Heleď, kdyby jsi byla z Plzeňského kraje, tak ti piáno dám... :supr: ...a mohla by jsi se naučit od "kámošky", co dělá korepetitorku v divadle J.K.T.. Máš-li chuť, nezoufej, všechno se dá ...a tenhle sen není nesplnitelnej...:jojo::D

tygříku,
to se tak někdy stane, že když někdo něco chce, tak nemůže (jako Ty, hrát na klavír), a jiný zase nechce, ale rodiče se rozhodnou, že dítě bude mít hudební vzdělání a tak ho "vedou k hudbě" (jak sami říkají, ale ve skutečnosti je to týrání dětí za účelem splnění svého vlastního snu). Mám kolem sebe spíš ty druhé případy a mnohdy jsou jim ještě VDĚČNÍ za to, jak je rodiče nutitli cvičit s rákoskou na klavíru...to už je jak oběť a tyran, kde oběť už si neuvědomuje, že je obětí. Smutné.
Ty ale svůj sen můžeš ještě splnit, nikdy není pozdě.
Já jsem v dětství konkrétní sen neměla. Ale zhruba co jsem si představovala, se mi splnilo. Už můžu umřít spokojená. :)

Damilo, zrovínka tak! :jojo: Doma do mě "hustili". jak by bylo dobrý umět "fránčtinu", hrát na klavír a tak...Jé, taky třeba chodit se špagátkem na kotníkách...(to asi neznáte...:D špagátek je nastavenej na 35cm a když uděláte delší krok, padnete na hubu...:lol: ) No prostě tloukli do mě, že žena má zůstat ženou...Má mít klasický vzdělání a domácí, rodinou, školu... :) Je fakt, že díky tomu "vzdělání", jsem už vdaná po třetí, ale to asi bude neblahý vliv Che Guevary...:supr: Ba ne, kecám...Chce si to určit priority... :jojo:

Když jsem byla malá, tak jsem chtěla být princezna... A ono pořád nic! :lol:

Hellgo,
s tím špagátkem...to jako vážně? To je hrozné! Dnes by takové rodiče popotahovali za týrání dítěte. Tenkrát to bylo možná normální. (?)
Já si kolikrát říkám , že kdyby se mé nenadané a pomalé dítě narodilo nějakým ctižádostivým rodičům, co by s ním asi dělali?

Damila - :D :jojo: patřilo to k "dobré výchově"... Pak přišli Beatles, rozplandaný nohavice a svetry a vlasy a vůbec... :rolleyes: :D Jenže ta původní "výchova" se mě "zúročila"...:jojo:  Když jsem "povyrostla", moc se mě ty "střípky" z mládí hodily, uměla jsem "mluvit", uměla jse se "chovat" a nikdy jsem nevypadala (díky tomu "nechutnýmu " drilu), jako křupan z pankejtu... :supr: ... a víš co? neska bych plácla poučku, že.  "Žena má, vždy, zůstat ženou!" :supr::jojo:

Chtěla jsem koně, černýho.

Já chodila se slovníkem na hlavě - celkem se mi srovnaly záda. Kousání nehtů mi přes všechny výchovné snahy zůstalo.

Chtěla jsem tančit, být krásná dlouhovlasá gymnastka a umět stojku. Z toho mi narostly jen ty vlasy :D

Nevzpominam si na nejake sny, asi jen to, ze jsem chtela zit na horach s Bellou( pes). Do hudebky jsem, ac neobdarena zadnym hudebnim nadanim( patri to ke vzdelani!), musela chodit, doma i ve skole fackovana za falesne hrani, az se mi palice od klaviatury nebo jak se to jmenuje odrazela, proste HRUZA!!!!! Dnes by to bylo na linku bezpeci pro deti a jak rodice, tak ucitelka by meli slusne problemy, ale koho to zajimalo 1965!!!

:) já jsem chtěla být princezna :lol:

a taky jsem si chtěla sáhnout na hvězdy :)

PPavlaa napsal(a):

:) já jsem chtěla být princezna :lol:

a taky jsem si chtěla sáhnout na hvězdy :)

a ještě jsem chtěla umět létat jako ptáci :sova: :sova: :sova:

Jako malá jsem chtěla být akrobatka v cirkuse.Jako dospělá cirkusy nemusím a akrobatka rovněž nejsem.

V muzikantské rodině jsem byla ošklivé kačátko s absolutním hudebním hluchem. Jak já si přála umět zpívat, aby mě okolí .

Já chtěla umět anglicky a řídit auto :-))...umím

Já jsem chlěla být nedřív princeznou, potom jeptiškou a maminkou... :( zatím se mi nesplnilo nic :dumbom:
Klavír jsem taky moc chtěla...ale "nebylo na něj místo"  O koníkovi nemluvim, to je jasný...

ahoj všichni, tak vidím, že nesplněný dětský přání nemám jen já...no možná se jednou odhodlám investovat aspoň třeba do keyboardu a něco s tím  udělat... že nikdy není pozdě platí i pro všechny, jež toužily být princeznou, ono to prý Charliemu s Camillou nijak zvlášť neklape.....  ;)

Já jsem se od malička chtěla stát baletkou. Už jako malinká jsem se stavěla u kuchyňskýho stolu na špičky, ale bydleli jsme v zapadlé vesničce v Jizerských horách. V Praze už bylo pozdě a taky asi nebyl talent... :jojo: Tak na "stará kolena" přemýšlím dát se na Flamengo ...

Onehdy jsme tohle téma probíraly se ségrou..Jak jsme vždycky z postelí stáhly matrace a vesele gymnastily. Musely jsme být parádně zblblý, protože jedna z nás vždy představovala gymnastku z Rumunska, druhá z Bulharska.

P.S. To flamengo by mě lákalo taky

jo, flamengo, to by mě taky bavilo...ale nevím, nevím, co na to manža, prý jsou ale krurzy, kde partnera mít nemušíš?  :|

Já chtěla být kosmonaut nebo chemik. Krtek chemikem byl můj idol,tak teď chemii studuju. Koně jsem nechtěla,princezna sem taky bejt nechtěla. Chtěla jsem mít sourozence a ty mám taky :)
Klavírem jsem taky byla postižena...

Ale teď jsem si vzpomněla,že jsem chtěla hrát tenis,ale to mi opřáno nebylo.Když jsem byla malá tak důvodem bylo,že prý neudržim raketu.Když jsem byla větší,tak byly důvodem finance,i když jsem už měla zjištěného levného trenéra...Prý by to začlo na těch malých penězích a šlo furt výš.
Teď už se stydím s tím začínat-jsem dost těžkopádná...