kamarádky manžel právě sundal snubák. Jen tak, prý mu začal vadit.
To mě inspirovalo k dotazu, co jste kdo udělal se svým snubním prstýnkem?

Já ho vrátila manželovi i s albem svatebních fotek. Zrovna dnes ráno jsem si řekla, že mě to po roce skoro mrzí, že jsem mohla mít památku pro vnoučata.
Ale když jsem cpala do pytle to oblečení, nějak tam v afektu skončilo i toto.

Já jsem snubní prstýnek ztratila 14 dní po svatbě při obracení sena :rodna: ... aspoň jsem to nemusela řešit :)

Já  je oba (i prstýnek BM-on ho sundal před 5 lety kvůli posilování - dělal mu mozol) mám v krabičce ve skříni. Fotky mám taky všechny - i svatební. Nedávno se dokonce mladší dcera koukala na maminku-princeznu ve svatebním na videu. Nic to se mnou nedělala. Ani slza, ani sevřený žaludek, ani nenávist. Prostě nic.

Jo a dokonce mám ještě fotku ve svatebním v rámečku ve stěně za sklem. :rodna:

Nic jsem nevyhodila, nespálila, on si ani sám nic z toho nevzal (nemá kam - k ní by to asi nedonesl, ono by mu to asi neprošlo  :lol: :lol: :lol: )

:kapitulation:

Se snubním prstýnkem zkušenosti nemám, páč ještě vdaná nejsem, ale takhle jsem v afektu zahodila hodně fotek kvůli bývalému příteli, který žárlil snad na všechny. Místo do popelnice, jsem to měla odnést na půdu...:dumbom::grater:

Ja som prsteň ted anikdy nemala, ale fotky dávam na dno zásuvky(keď akútne vec prebolí, fotky pripomenú moju minulosť) a macka od posledného ex som predbežne odložila, drží také srdiečko na obrázok, do ktorého si mienim dať fotku terajšieho prievozníka, až si ju urobím. S vekom sa stávam sporovlivou a praktickou a NIČ nevyhadzujem.

petra72 napsal(a):

Já  je oba (i prstýnek BM-on ho sundal před 5 lety kvůli posilování - dělal mu mozol) mám v krabičce ve skříni. Fotky mám taky všechny - i svatební. Nedávno se dokonce mladší dcera koukala na maminku-princeznu ve svatebním na videu. Nic to se mnou nedělala. Ani slza, ani sevřený žaludek, ani nenávist. Prostě nic.

Jo a dokonce mám ještě fotku ve svatebním v rámečku ve stěně za sklem. :rodna:

Nic jsem nevyhodila, nespálila, on si ani sám nic z toho nevzal (nemá kam - k ní by to asi nedonesl, ono by mu to asi neprošlo  :lol: :lol: :lol: )

já sice vdaná nejsem, takže žádný snubák nemám. Moc se mi líbí co napsala Petra72. Myslím, že jsi udělala dobře, jsi určitě moc statečná...:hjarta: Mám od bývalého přítele řetízek a prstýnek a nosím je pořád, protože jsme si slíbili, že dokud to neztratíme tak je nesundáme. On má ode mě řetízek s přívěskem

Můj muž sundal snubní prstýnek, který nosil na krku na řetízku a nechal mně prohledat celý byt, že se mu  ztratil - propadl mu prý zavřeným řetízkem :lol: Potom ho nááááhodou našel a na řetízek už nedal. Pak se to u nás doma  nějak pokakalo, já ho sundala taky, dala jsem ho na ten jeho řetízek a od té doby jsou ty dva prstýnky pěkně vedle sebe v krabičce. A já už ho teď ani nějak nemám potřebu nosit. Ani můj muž. I bez nich je nám dobře.  Občas na ně mrknu, ale jen mi to připomene moji zcestnou iluzi, se kterou jsem se tehdy vdávala...

Maniše, to není statečnost. To je pragmatičnost. Ty věci mi nic neudělaly, tak proč je vyhozovat. To já osobně považuju za nějakou zástěrku nebo nějaký akt - tak a teď je konec, čára a nic nebylo... Takový akt v afektu.

Já se ráda na ty společné fotky koukám, je to kus mého života. Proč to vyhazovat, pálit nebo nějak podobně ničit. Tak jako se ráda dívám na fotky svého dětství. Taky je pryč a nic s tím neudělám....

Ale na druhou stranu vím, že v mnohých knížkách o rozvodech a rozchodech radí, aby se tyto věci uklidily z dohledu, aby nebylo nic připomínáno.... Nějak se s tím neztotožňuju. Věci mi nevadí. Spíš místa společně trávených krásných chvil.... To mě dojímá. To mě vždycky píchne u srdíčka. Nepopírám.

petra72 napsal(a):

Ale na druhou stranu vím, že v mnohých knížkách o rozvodech a rozchodech radí, aby se tyto věci uklidily z dohledu, aby nebylo nic připomínáno.... Nějak se s tím neztotožňuju. Věci mi nevadí. Spíš místa společně trávených krásných chvil.... To mě dojímá. To mě vždycky píchne u srdíčka. Nepopírám.

Jo, ty místa...co vyrostly moje děti...všechno, co jsem mu ukázala a kam jsem ho naučila jezdit. Zlatá studna a Churáňov ...
to mi taky nedělá moc dobře

Mám ho v krabičce s ostatními prstýnky. Občas se na něj podívám a je mi smutno...

Ahoj,

prstýnek jsem po 5 měsících od odchodu BM sundala a taky ho mám někde v šuplíku.
Fotky samozřejmě nevyhazuju a když si je teď občas prohlížím, nic už to se mnou naštěstí nedělá. Po odchodu jsem nad nima prolila potoky slz.

Já ani netuším, kde snubák mám :rolleyes:
Po provalení milenky jsem ho stáhla z prstu, hodila ho po m. a trefila ho jím do čela - přímo mezi oči - nechtěně teda...  :rolleyes: a od té doby jsem se nestarala, kde je, už bych si ho na ruku nedala :/

Oba prstýnky mám v krabičce ve skříni. Svatební fotky mám taky. Je to část mého života.

Kukačka napsal(a):

petra72 napsal(a):

Ale na druhou stranu vím, že v mnohých knížkách o rozvodech a rozchodech radí, aby se tyto věci uklidily z dohledu, aby nebylo nic připomínáno.... Nějak se s tím neztotožňuju. Věci mi nevadí. Spíš místa společně trávených krásných chvil.... To mě dojímá. To mě vždycky píchne u srdíčka. Nepopírám.

Jo, ty místa...co vyrostly moje děti...všechno, co jsem mu ukázala a kam jsem ho naučila jezdit. Zlatá studna a Churáňov ...
to mi taky nedělá moc dobře

Holky, taky to mámpřesně takhle. Místa společně strávených krásných chvil. Jsem střelená, snažím se jezdit, chodit tam, kde jsme byli spolu a "přemazávat" novými vzpomínkami. Stejně se mi všechna místa přemazat nikdy nepodaří. :(

Je zvláštní, že fotky, prstýnky, všechno tohle mají ženský, chlap k těmhle věcem žádný vztah nemá....

my nemáme fotky, máme jen video, brali jsme se tajně a tak se žádný velký přípravy nekonaly :/

Ahoj všem.
Jak to tady postupně čtu, nemám co nového přidat.
Jsme PŘED  rozvodem, ale:
-fotky si chci nějaké před ním schovat-pak  si ale říkám, vždyť on nikdy na nic hezkého ani nevzpomíná,zapírá, že jsme  tam a tam prožili pěkné chvíle spolu-tak proč by si je bral
-videa ze společných akcí má k promítnutí jen v kameře a tu má dávno u NÍ..., požádala jsem ho o kopie-pro mně to  MÁ cenu
-prstýnek jsem sundala, když jsem zjistila, že se pan nerozhodný rozhodl definitivně pro lože u té rozvedené křehké, milé kopretiny..

A pravda je, že v knihách píšou, pokud zůstanete v původním bytě vy, že ze společných věcí vyzařuje  energie i toho bývalého a novému partnerovi u Vás nemusí být ažtak dobře... /nemám vyzkoušeno/
Nemíním se ničeho z těch ženských relikvií zbavovat. Ráda jsem si kdysi prohlížela i gratulace k svatbě. opatrovala je, lpěla na nich- dnes jsou i s iluzemi někde v almaře ve sklepě-to je mezisklad-časem poletí do smetí-třeba.
M.prsten nikdy nenosil, aby se při práci  o něj nezranil-takže jsou v krabičce a něco z nich jednou nechám udělat třeba vnučce. :+))

PPavlaa napsal(a):

Je zvláštní, že fotky, prstýnky, všechno tohle mají ženský, chlap k těmhle věcem žádný vztah nemá....

my nemáme fotky, máme jen video, brali jsme se tajně a tak se žádný velký přípravy nekonaly :/

To máš pravdu, že chlapi nemají k takovým věcem vztah:supr::supr::supr::supr:
To jsem si ověřila mnohokrát:kapitulation:

Mikulenka napsal(a):

Ahoj všem.
A pravda je, že v knihách píšou, pokud zůstanete v původním bytě vy, že ze společných věcí vyzařuje  energie i toho bývalého a novému partnerovi u Vás nemusí být ažtak dobře... /nemám vyzkoušeno/

nemám ten pocit, že by to u mně někomu vadilo. Byt jsem zařizovala a dotvářela já, je celý o mně.

majkafa napsal(a):

Kukačka napsal(a):

petra72 napsal(a):

Ale na druhou stranu vím, že v mnohých knížkách o rozvodech a rozchodech radí, aby se tyto věci uklidily z dohledu, aby nebylo nic připomínáno.... Nějak se s tím neztotožňuju. Věci mi nevadí. Spíš místa společně trávených krásných chvil.... To mě dojímá. To mě vždycky píchne u srdíčka. Nepopírám.

Jo, ty místa...co vyrostly moje děti...všechno, co jsem mu ukázala a kam jsem ho naučila jezdit. Zlatá studna a Churáňov ...
to mi taky nedělá moc dobře

Holky, taky to mámpřesně takhle. Místa společně strávených krásných chvil. Jsem střelená, snažím se jezdit, chodit tam, kde jsme byli spolu a "přemazávat" novými vzpomínkami. Stejně se mi všechna místa přemazat nikdy nepodaří. :(

:co: Prečo "premazať"? Uchovať ako peknú spomienku a pritom zažívať ďalšie veci, trebárs na iných meistach... Na svete je toľko krásnych miest, že ani niekoľko životov nestačí na to, aby sme ich všetky navštívili(a stačia Čechy a Slovensko, netreba jazdiť do Patagónie).

Kukačko, mě by tohle asi vadilo, každý jsme ale jiný.... tak jak bych nespala v posteli jeho ex, tak bych se necítila dobře být obklopena "jejich" věcma ...

PPavlaa:

ano, tak to bylo myšleno. Však se těším, až M.odejde, jak vše přestavím, změním barvy, vyměním aspoň dekorace a textilie-pokud splní to, že zůstanu v bytě já.Ale zatím si hraje na Buridanova osla-jezdí mezi 3 domácnostmi a jak má Kokarda v podpisu : Nehovoří slova, ale činy- k odstěhování se nemá. i když slova používá v posledním roce silná: Nechci TAKHLE žít, odejdu a vezmu si jen osobní věci atd. .. a je tu pořád...
Tak proč si lámat hlavu, co s prstýnkem?

Já jsem snubní prstýnek sundala a uložila do krabičky v den, kdy jsem se konečně probrala po těch prášcích. Za 14 dní potom BM podal žádost o rozvod. Pak jsem uložila i svatební fotky a video dozadu do skříně. BM si žádné fotky vzít nechtěl a já se na ně dívat už nebudu, tak co. Ale vyhazovat je nemíním. Stejně tak mám uložený i zlatý řetízek, který mi BM koupil k narozeninám před třemi lety, kdy si začal s tou první milenkou, ten řetízek mi tehdy dával se slovy, že budu mít na něj alespoň památku. Tenkrát jsem to ještě nechápala, co tím myslí, pochopila jsem to asi až za 14 dní potom. Jinak já vůbec nevzpomínám na krásné chvilky strávené někde s BM, na nějaká místa atd., nějak si nemůžu vzpomenout. Asi jsem to všechno uložila někde v hlavě do šuplíčku a zamkla. A ani to dolovat nechci. Je mi bez něj fajn. Hmm...jsem si uvědomila, že dneska je to přesně rok, co jsem se probrala po těch prášcích... :/

My snubáky nikdy nenosili, jeho jsem mu nechala v ložnici na nočním stolku s klíčema od baráku, můj mám jako rezervu na zuby. Fotky jsem poctivě rozdělila, abychom z každé akce měli oba něco, hlavně kde byl syn.

PPavlaa napsal(a):

Je zvláštní, že fotky, prstýnky, všechno tohle mají ženský, chlap k těmhle věcem žádný vztah nemá....

Jak který... ;) Sice ještě nejsem rozvedený, žiju sám u svých rodičů (prozatím...), ale fotky ze svatby mám u sebe v albu, skoro-bývalá manželka si ponechala také nějaký ten exemplář a já si navíc vzal nějaké fotky našich dcerek.. Ta starší mne ještě navíc pravidelně zásobuje digi-fotkama z mobilu a tak mám aspoň na PC aktuální podobu svých dětí.. Co se prstýnků týče, nosil jsem jej (a manželka taky) až do poslední chvíle, než se definitivně rozhodlo, že nastal faktický konec a po nějakém čase můj odchod z domova.. Prstýnek od M mám uschovaný ve skříňce jako vzpomínku.. Je mi vždycky tak nějak divně, když ho vidím... :/

PPavlaa napsal(a):

Je zvláštní, že fotky, prstýnky, všechno tohle mají ženský, chlap k těmhle věcem žádný vztah nemá....

Hmmm, mam oba snubaky odlozene (nechcela ho, aj tak ho nenosila), dam ich dcere nech si z nich necha urobit co chce.

Já jsem můj zlatý prstýnek prodala do zástavárny, když jsem zůstala sama se třemi dětmi a když jsme ze začátku měli opravdu těžký období. Blbý, co? Teda blbý je na tom to, že jsem za něj dostala tak málo :reta:

.

Olympia napsal(a):

Na BM si vzpomenu vzdy, kdyz mame soudni jednani o vyzivnem, protoze na deti nechce nic platit a nechce je ani videt.

Tak to je, s prominutím (i bez prominutí), hňup... :| Co mají děti společného s tím, co si vzájemně provedli jejich rodiče....??

.

Poly napsal(a):

Já jsem můj zlatý prstýnek prodala do zástavárny, když jsem zůstala sama se třemi dětmi a když jsme ze začátku měli opravdu těžký období. Blbý, co? Teda blbý je na tom to, že jsem za něj dostala tak málo :reta:

...praktická to žena:D:D:D, já ho dala spolu s ostatními prstýnky do škatule od mejdla a jednou z toho budou pěkný zuby:supr: fotky tu někde jsou rozhodně je nemíním likvidovat, jednou budu vnoučatům ukazovat jaká jsem byla šťabajzna:vissla:, přiznám se, že skutečně nerozumím tomu, že si někdo fotky prohlíží. Necítím vůbec tu potřebu, nejak můj pud seebezáchovy zafungoval a zavřela jsem za tou kapitolou petlici a nenahlížím ani klíčovou dirkou, dneska jsem exe potkala ve meště a světe div se nic. Znám pocit kdy se mi rozbuší srdce z bývalé lásky, ale u něj to nefunguje, asi to co předváděl zafungovalo jak mělo? Nevím,ale já jsem se nijak po tom co odešel neužírala, nepamatuju že bych špatně spala/samotnou mě to překvapovalo jak si vychrupuju bez jakýchkoli prášků/ furt jsem čekala kdy ten smutek na mě padne a nestalo se....Stejně i při rozvodu, zpětně se mi nechce veřit že to se mnou nic neudělo, žádná lítost, jen mě rozhodilo, e lidi před náma tam byli dlouho a dost mě to zdrželo od práce. Záhadou pro mě je že třeba nekdo po pár letech pořád uvažuje o tom že by se manžel vrátil, mně kdyby se to stalo tak bych si myslela že se skutečně zbláznil... přišlo by mi to stejný jako by tu zazvonil soused. Veškeré city vyprchaly, fakt divný...opakuju se když řeknu že mě to překvapuje,ale sem strašně ráda, o to víc když vidím jak dovede láska k někomu kdo miluje jinou bolet a jak se to můe vléct. Dneska vím že sem to měla uspíšit, uteklo mi půl roku života. Měla jsem spíš obavy že ve svém věku nenajdu nikoho kdo bude ochotný se stěhovat k nám  a ted tu koukám na to jak tu vychrupkává někdo kdo mi pomáhá a neřekne mi jinak než Beruško. Se mi chce smát nahlas když si uvědomuju jak to je legrační když mi bude skoro 40. Ale fajn to je, nenechá me sáhnout na sekačku, ani dřevo do krbu, nesmím sama tahat nákupy. Jak jsem byla dlouho vdaná tohle už se přestávalo nosit, i kdy musím říct že prvních 10 až 12 let manželství bylo podobných, jen to dneska sotva doluju z paměti, je to nejak zabarikádovaný naštěstí. Nevrací se mi žádný depkapárty díkybohu. Měla jsem z toho trochu strach když jsem to tu četla brrrrr Nevím komu,ale chce se mi někomu poděkovat, že to proběhlo tak bezbolestně. Nejhůř mi bylo tak týden před tím než byl odejit, pak rovnou úleva. Hodně mi asi pomohlo to že nebyl víkend, aby mě kámoši z party kterou spojuje jedno dost zvláštní hobby,nevytáhli nekam mimo domov a taky mi pomohl syn, nenechal mě pocítit že tu chybí muská ruka, on je takovej kutil Tim, že opravil a zprovoznil věci do kterých se exovi poslední dva roky nechtělo, nejak jsem rovnou viděla, že zvládáme to co s exem ne a druhá věc asi taky byla, e jsem na něm nebyla finančně vůbec závislá. Nestrádali jsem naopak jsme žasli kolik peněz skončilo u milenky, kolik nám jich najednou přebývalo.... Není se čeho bát, být chvíli sám je docela prima

já jsem ho chvíli nosil, ale dost se mi poškrábal, tak jsem ho někam uschoval a už nevim ani kde je  :lol:

No dobře dobře.... se omlouvám všem chlapům, i vy máte k těmhle věcem citový vztah, ale jak to tak čtu, vzteklá jsem tady asi jen já, všichni ho mají schovanej, jen já nemám tušení, kam jsem ho mrskla ani kam ho dal po tom, co jsem ho jím trefila :usch:

Ježišmária,  a načo by ti bol...? Aby ti ho len pripomínal...?

:lol: bych si ho schovala do krabičky na památku jako ostatní.... a ukazovala ho dětem a vnoučatům a táááák :P:D

PPavlaa napsal(a):

No dobře dobře.... se omlouvám všem chlapům, i vy máte k těmhle věcem citový vztah, ale jak to tak čtu, vzteklá jsem tady asi jen já, všichni ho mají schovanej, jen já nemám tušení, kam jsem ho mrskla ani kam ho dal po tom, co jsem ho jím trefila :usch:

dyk já také nevim kde je, vidíš, dobrý nápad, začnu ho hledat, aspoň budu mít kousek zlata na památku :lol:

Selima napsal(a):

Ježišmária,  a načo by ti bol...? Aby ti ho len pripomínal...?

Jasně, a proč ho odpárat ze svého života, jako že neexistoval?   Tomu nerozumím....  Já se ráda podívám na fotky, u videa ze svatby při potvrzení že si mě bere dobrovolně a rád se srdečně zasměju a nevidím na tom nic zlýho.

Já osobně si myslím, že uměle potlačit nějakou etapu života  a zasunout jí hluboko do šuplíku , není zdravé. Protože ono se to nevytratí jen tak. Já osobně spíš volím metodu - chvíli si pobrečet, prožít si ty emoce s rozchodem, vyčistit mysl a jet dál.  Nic nepopírat, nic neschovávat, nečinit nic neexitujícím.

No, mne by asi spomienky evokovali skôr fotky alebo nejaké dary ako snubák - navyše taký, ktorý som po niekom hodila. Ale to som ja... každý to má asi inak.

Sel: a to nejsem masochista.  Pobrečela jsem si dost, ale pro mě je to prostě nějaká etapa mého života, ta skončila... a já jdu dál. Proč nejuknout na fotky, proč nevidět video. Vždyť jsem v té době byla moc šťastná, já osobně nemám potřebu ty chvíle uměle vymazávat ze své hlavy a vnitřku.

PetrHl napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

No dobře dobře.... se omlouvám všem chlapům, i vy máte k těmhle věcem citový vztah, ale jak to tak čtu, vzteklá jsem tady asi jen já, všichni ho mají schovanej, jen já nemám tušení, kam jsem ho mrskla ani kam ho dal po tom, co jsem ho jím trefila :usch:

dyk já také nevim kde je, vidíš, dobrý nápad, začnu ho hledat, aspoň budu mít kousek zlata na památku :lol:

zrádče :dumbom: jsem myslela, že budem dva a ty budeš hledat a schovávat :usch:

Ale jo, vzpomínky mám taky.  Kromě posledních 4 let  - jen ty dobré. Zaplať pánbůh za to, že na fotkách jsou zobrazeny jen ty krásné chvíle - svatba, dovolené, výlety, narození dětí a společný život s dětmi...... NEMÁM uložené žádné fotky BM s milenkou, jejich dovolené, jejich společné chvíle.... A tak.  Je to jako u smrti blízkého člověka - taky fotky nevyhodíš - chvíli na ně nekoukáš a pak si jimi ráda listuješ, protože máme všichni úžasný dar - po čase se nám vybavují jen ty krásné chvíle s dotyčným.....

někdy bych měla nejradši ztrátu paměti i na ty hezký chvíle.... aspoň by se mi nestýskalo :(

Ale veď aj ja mám fotky z každej svojej životnej etapy... Z toho 9-ročného spolužitia mi spočiaktu trhali srdce(hlavne kvôli jeho synovi, príp. dcére, ktorá s nami trávievala veľa času - a rozchodom som prišla aj o nich), ale potom sa to už otupilo, utriaslo a je to v pohode. Posledné fotky mám zo svatby jeho dcéry; pozvala ma a ja som šla bez mravenčenia, bavila som sa teda hlavne s bývalými švagrovcami, ale pokecala som aj s ním, pofotila som si nevestu i svadobčanov, vykrútil ma ženíchov otec, pokecali sme... Bývalého rodina povedala, že tak akosi stále patrím do rodiny, a to ma hreje. A žily mi už netrhá nič.
A fotky so zatiaľ! posledným ex si kľudne pozriem aj teraz, a to sme sa rozišli v januári. Mám s ním kopec fotiek z môjho pobytu v zahraničí, z posledných lyžovačiek... By som sa pripavila o tie fotky a o fajn spomienky, keby som to vymazala. To nie, to nechcem! Nie je ani dôvod, koniec koncov.

PPavlaa napsal(a):

PetrHl napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

No dobře dobře.... se omlouvám všem chlapům, i vy máte k těmhle věcem citový vztah, ale jak to tak čtu, vzteklá jsem tady asi jen já, všichni ho mají schovanej, jen já nemám tušení, kam jsem ho mrskla ani kam ho dal po tom, co jsem ho jím trefila :usch:

dyk já také nevim kde je, vidíš, dobrý nápad, začnu ho hledat, aspoň budu mít kousek zlata na památku :lol:

zrádče :dumbom: jsem myslela, že budem dva a ty budeš hledat a schovávat :usch:

tys házela zlatem po svém bývalém? no tak to se nediv že nevíš kde je :lol:
To že budu hledat to jsou jen takovéřečičky, ráno budu mít jiné starosti než se pídit po pár gramech zlata které nic neznamenají. Ale když ho někdy najdu, budu rád, je to kus života a je hloupost se ho zbavovat jen kvuli BM. Možná si najdu i videokazetu z našeho obřadu, aspoň budu mít v ruce důkaz o lži své BM :lol::lol::lol:

Selima napsal(a):

:co: Prečo "premazať"? Uchovať ako peknú spomienku a pritom zažívať ďalšie veci, trebárs na iných meistach... Na svete je toľko krásnych miest, že ani niekoľko životov nestačí na to, aby sme ich všetky navštívili(a stačia Čechy a Slovensko, netreba jazdiť do Patagónie).

Selima, ja ti neviem, prečo. Niečo ma k tomu vyzýva, či čo. Je mi tak potom lepšie. Je mi lepšie, keď som predala dom, z balkonu sa naň pozerám a som rada, že tam už nikdy nemusím vstúpiť. Ako kedy som chcela všetky myšlienky na neho a miesta prekryť novým. Už ho nikdy nechcem vidieť. Chcela by som mať pocit, že nikdy neexistoval, že to bol len sen. Asi s tým všetkým ešte nie som vyrovnaná.

PetrHl napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

PetrHl napsal(a):

dyk já také nevim kde je, vidíš, dobrý nápad, začnu ho hledat, aspoň budu mít kousek zlata na památku :lol:

zrádče :dumbom: jsem myslela, že budem dva a ty budeš hledat a schovávat :usch:

tys házela zlatem po svém bývalém? no tak to se nediv že nevíš kde je :lol:
To že budu hledat to jsou jen takovéřečičky, ráno budu mít jiné starosti než se pídit po pár gramech zlata které nic neznamenají. Ale když ho někdy najdu, budu rád, je to kus života a je hloupost se ho zbavovat jen kvuli BM. Možná si najdu i videokazetu z našeho obřadu, aspoň budu mít v ruce důkaz o lži své BM :lol::lol::lol:

:( normálně hysterické sklony nemám, jen jsem něják nemohla v té chvíli vydýchat zjištění milenky, připadalo mi to jako děsná zrada :P tak jsem stáhla ten prsten a mrskla ho po něm (normálně jsem ho moc nenosila, to on teda poctivě a mě vyčítal, že já ho nenosím, když jsme někam jeli a já ho neměla na ruce, tak se otočil a vracel se pro něj :usch:) a pak toto - milenka .... no trefila jsem ho do čela chudáčka a prsten už neviděla.... nevzala bych ho už na ruku, ani kdyby jsme spolu zůstali, nevím proč :/
Hele, proč ho chceš hledat, když je to podle tebe pár gramů zlata, které nic neznamenají ;):D

Majko, ach jooo do háje proč to cítím stejně :(

Tak k snubnímu prstýnku mám řadu veselých příhod ze života.
Když jsem se vdávala, manža mě dopředu upozornil, že snubák trvale nosit nebude. Měl pro to logické vysvětlení - prostě nemá rád prsteny, panč mu prostě vadí. Akceptovala jsem to, protože ve chvíli, kdy jsme se brali, věděli všichni známí, že je moje pusinena oženěna :P Jeho snubák je někde zaharašenej - nikdo z nás nevíme, kde - ale tak nějak si s tím hlavu nelámeme.
Já osobně snubní prsten dodneška nosím, i když je naše manželství dávno pryč. A přiznám se, že ve chvíli, kdy jsem  kdysi manželovi pakovala věci do dvou igeliťáků, které na majitele čekaly na zápraží, měla jsem rovněž chuť hodit snubák do kanálu a svatební album poslat tamtéž. Naštěstí jsem ovládla emoce a jediná věc, která odnesla naše manželství, byl svatební dar  - obrázek od lidového umělce. Ten jsem s rozmachem poslala ze schodů směrem ke kotelně :P
Jinak se vrátím k tématu - moje matka  po rozvodu vyřešila otázku snubáku velice prakticky. Přidala si zlato a snubní prstýnek si nechala předělat do moderní podoby. Vlk se nažral a koza zůstala celá.
A vezmu to i z jiné stránky  - dotyčný prsten jsem od ní dostala ke svým 25 narozeninám. Věřte tomu, nebo ne, ale ten prstýnek jsem jí nakonec vrátila. Štěstí mi rozhodně nepřinesl. Ono se říká - pověra je hůl, a ten, kdo jí věří, ten je -ehm- hlupák :P ale jsou věci mezi nebem a zemí, které je třeba respektovat.

nojo, dostala jsi mne Pavlo, pěkné protiřečení ve dvou větách po sobě jdoucích  :lol: :lol: :lol:
Nejdřív pár gramů zlata a pak kus života  :lol: :lol: :lol: :lol: tak to se mi povedlo.
Prostě když ho náhodou najdu, tak si ho schovám, těch pár gramů zlata mi přivodí vzpomínky, a já nebudu vzpomínat ve zlém, protože ty chvíle byly ty z lepších v životě  :P :P :P a já je nebudu zatracovat jen proto jak ta etapa života skončila, spíš se od srdce zasměju při vzpomínce jak jsem v obřadní síni dostal při blahopřání pusu od bratrance mé ženy  :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol:

:) já ti přece Peťo rozumím ;) je fajn, že to bereš takhle, třeba se k tomu časem dopracuju taky :)

To! je hezké téma!

Tak já osobně jsem si ho nechala přetavit, přidala trošku zlata inýho a nechala udělat nové, k novému partnerovi. Teda - já sama samozřejmě ně. Bylo to půl napůl. Když jde člověk do druhýho vztahu, tak už romantiku převálcuje rozum. A fotky ze svatby ani nemám. Fakt ani jednu jedinou. Bylo to takové jedním šmahem. Bez rodičů a jen se svědky. Ale zatím se držíme. ťuk,ťuk!

Helča napsal(a):

To! je hezké téma!

Tak já osobně jsem si ho nechala přetavit, přidala trošku zlata inýho a nechala udělat nové, k novému partnerovi. Teda - já sama samozřejmě ně. Bylo to půl napůl. Když jde člověk do druhýho vztahu, tak už romantiku převálcuje rozum. A fotky ze svatby ani nemám. Fakt ani jednu jedinou. Bylo to takové jedním šmahem. Bez rodičů a jen se svědky. Ale zatím se držíme. ťuk,ťuk!

taky jsme to měli bez rodičů jen se svědky :rolleyes:

a jakej rozum že válcuje romantiku :dumbom: co to povídáš kruci :dumbom::(:grater:

Kruci, kruci, si myslím, že když jdeš do druhýho vztahu, tak už si nepotrpíš na nějaké klečení u nohou a s prstýnky, které ti tajně připraví tvůj nastávající. Zkrátka jsem se na těch prstýnkách podílela.  :lol:

PPavlaa napsal(a):

Helča napsal(a):

To! je hezké téma!

Tak já osobně jsem si ho nechala přetavit, přidala trošku zlata inýho a nechala udělat nové, k novému partnerovi. Teda - já sama samozřejmě ně. Bylo to půl napůl. Když jde člověk do druhýho vztahu, tak už romantiku převálcuje rozum. A fotky ze svatby ani nemám. Fakt ani jednu jedinou. Bylo to takové jedním šmahem. Bez rodičů a jen se svědky. Ale zatím se držíme. ťuk,ťuk!

taky jsme to měli bez rodičů jen se svědky :rolleyes:

a jakej rozum že válcuje romantiku :dumbom: co to povídáš kruci :dumbom::(:grater:

Souhlasim s Helčou, velkolepá svatba je jen rozhazování peněz (pokud tedy někdo nemá tolik že je mu jedno co to stojí). Ono se né nadarmo říká, že čím honosnější svatba, tím honosnější rozvod ;)

Helča napsal(a):

Kruci, kruci, si myslím, že když jdeš do druhýho vztahu, tak už nepotrpíš na nějaké klečení u nohou a s prstýnky, které ti tajně připraví tvůj nastávající. Zkrátka jsem se na těch prstýnkách podílela.  :lol:

a je vůbec nutné se podruhé ženit/vdávat? :/

šišmarjááá nemyslím svatbu a šílený oslavy :dumbom::dumbom: vás klepnu, dyť vám říkám, že jsem u toho měla taky jen dva svědky a rodičům jsme to řekli až po... myslím romantiku jako takovou, nééé že jako tu si odkroutím v předešlém vztahu, tak už jako žádná nikdy nebude, si asi vůůůbec nerozumíme děcka :rolleyes:

Helča napsal(a):

Kruci, kruci, si myslím, že když jdeš do druhýho vztahu, tak už si nepotrpíš na nějaké klečení u nohou a s prstýnky, které ti tajně připraví tvůj nastávající. Zkrátka jsem se na těch prstýnkách podílela.  :lol:

:lol: podílela, jako že jsi ho prostě "uhnala" ;):D koupila prstýnky a oznámila mu, že se berete :P:lol:;)

PetrHl napsal(a):

Helča napsal(a):

Kruci, kruci, si myslím, že když jdeš do druhýho vztahu, tak už nepotrpíš na nějaké klečení u nohou a s prstýnky, které ti tajně připraví tvůj nastávající. Zkrátka jsem se na těch prstýnkách podílela.  :lol:

a je vůbec nutné se podruhé ženit/vdávat? :/

tak to asi není, ale časem třeba sám zjistíš, že partnerka prostě chce a ty nemáš důvod nechtít ;)

PPavlaa napsal(a):

Helča napsal(a):

Kruci, kruci, si myslím, že když jdeš do druhýho vztahu, tak už si nepotrpíš na nějaké klečení u nohou a s prstýnky, které ti tajně připraví tvůj nastávající. Zkrátka jsem se na těch prstýnkách podílela.  :lol:

:lol: podílela, jako že jsi ho prostě "uhnala" ;):D koupila prstýnky a oznámila mu, že se berete :P:lol:;)

:reta:  jojojojo. Přesně tak to vypráví on.  :lol:  Ale asi to tak nějak bude...to víš, když jeho rodiče tlačili do moji dcerky, aby mu říkala tati a jim dědo a babi, tož to tak dopadlo. Ale stejně to byla všechno pr.... Naše seznámení, náš život - to teda je pr... pořád. Nenudím se s ním.

PetrHl napsal(a):

Helča napsal(a):

Kruci, kruci, si myslím, že když jdeš do druhýho vztahu, tak už nepotrpíš na nějaké klečení u nohou a s prstýnky, které ti tajně připraví tvůj nastávající. Zkrátka jsem se na těch prstýnkách podílela.  :lol:

a je vůbec nutné se podruhé ženit/vdávat? :/

Tak na tohle neumím odpovědět. Nutné to asi není, ale rozhodně pak je těžší rozchod, když je na to papír, což by mohlo od svatby odrazovat. Na druhou stranu, si říkám, že když je člověk ve vztahu jednou nahoře a desetkrát dole a kolikrát má chuť praštit jak do rozvodu tak do partnera, a člověk to všechno ustojí a překoná, tak to setrvání ve vztahu má pak větší váhu. Tak nějak ty problémy vyšumí a jede se dál.

Prstýnek jsem si za totáče kupovala  z  tradice a s pragmatickým opodstatněním- až bude potřeba zlato na zuby.... není to pro mě důležité, pokuď jste si všimli, nenosím prstýnky, pořád vrážím do dveří a přitahují mě kliky, mám pořád vykloubené prsty.
Takže prstýnek jsme oba po dohodě sundali už týden po svatbě.
Manžel mě šperkem neuctí, to takhle nějaký nový  PC nebo nějakého domácího robůtka....

Já jsem prstýnek po odchodu BM jenom přendala na vedlejší ruku. Nějak jsem na něj byla zvyklá a nechtěla jej dát pryč. Asi po půl roce jsem jej ale sundala, schovala do krabičky a tam leží do dnes. Zatím jsem ani neměla odvahu se na něj podívat.
Fotky jsou uložené v albu ve skříni a dokonce mám i ve vitrínce sušenou svatební kytici. Sice je taková pochroumaná, protože po provalení letěla do koše, ale BM ji tehdá vytáhl a dal na místo. Tak tam je dodnes. Nějak už to patří do mého života a vyhazovat to nehodlám.

Musím přiznat, že jsem původně otázku myslela trochu jinak.
Včera jsem mluvila s kámoškou, velmi dobrou. Je cca 3 roky podruhé vdaná, idylka...Ale teď najednou manžel sundal snubák a k tomu ještě nějaké další drobnosti - nenaložený, unavený, pořád hádky a podobně. No, a protože už oba jedním manželstvím prošli, napadá ji samozřejmě spousta věcí, včetně smutku, že ho odložil.
A mě napadlo, že já jsem sundala snubní prstýnek v momentě, kdy jsem přestala věřit. Manžel ho sundal pár měsíců po svatbě, tam nebylo co řešit.

Znám muže, kteří mají snubák i na záletech a nijak jim nevadí a znám i opačné případy. Takže ta otázka měla být asi položena jinak, ale vlákno je zajímavé i tak :-)

Tak můj BM nosil snubák i když se stýkal s milenkou. Sundal ho v momentě, kdy byl definitivní konec. Ale třeba mí rodiče snubák nenosí ani jeden. Na prstu jim vadí a taky se bojí aby jej neztratili nebo nezničili.

Myslím si ale, že když je někdo na něj zvyklý, tak jej jen tak nesundá  :/

PetrHl napsal(a):

Helča napsal(a):

Kruci, kruci, si myslím, že když jdeš do druhýho vztahu, tak už nepotrpíš na nějaké klečení u nohou a s prstýnky, které ti tajně připraví tvůj nastávající. Zkrátka jsem se na těch prstýnkách podílela.  :lol:

a je vůbec nutné se podruhé ženit/vdávat? :/

Není, my žijem už nějakou dobu v poho i bez papíru ...

Jéé, já jsem si ze snubního prstenu den  po rozvodu nechala udělat prsten, kterej se mi už dávno líbil a nikdo :mad: mi ho nechtěl koupit  :D:D:D

dakota napsal(a):

Jéé, já jsem si ze snubního prstenu den  po rozvodu nechala udělat prsten, kterej se mi už dávno líbil a nikdo :mad: mi ho nechtěl koupit  :D:D:D

Daky, ty jsi prostě číslo :lol:

PPavlaa napsal(a):

dakota napsal(a):

Jéé, já jsem si ze snubního prstenu den  po rozvodu nechala udělat prsten, kterej se mi už dávno líbil a nikdo :mad: mi ho nechtěl koupit  :D:D:D

Daky, ty jsi prostě číslo :lol:

není číslo..je ČÍSLO...

Zdravím všechny se kterými jsem dlouho nekomunikovala. Kuki a ostatní, co jste mně psaly na mail, mrkněte, odepsala jsem + nabídka :-)

Já jsem reagovala s prstýnkem zase přesně obráceně než ostatní:-( M sundal prsten dost brzy neboť si málem utrhnul prst o kliku a pak při přestavbě chaloupky nebyl příliš praktický. Já ho nosila déle, téměř ho nesundávala, až jsem pod ním dostala z bazénu nějaký ekzém či co. Tak jsem ho sundala a pak už nenandala. V době krize mně nějak přišlo důležité se identifikovat jako manželka - samozřejmě blbost, v tom to není - ale i tak jak jsem ho ténkrát navlékla, tak jsem ho už od té doby nesundala. Na Vánoce jsem dostala od m. - možná jako symbol navrácení (ale spíš to přeceňuji) další prstýnek.  Pravdou ale je, že při jedné výměně názorů v době krize mi m řekl, že ani snubák už nenosím... asi mu to přišlo důležitější než mně:-((

blankoo moc ráda tě zase čtu. :pussa:

Kukačko, taky jsem sundala v momentě, když jsem přestala věřit.

Majkafo, nad tebou žasnu. Ohromný posun. Zírám a gratuluju.

:offtopic: Blanch! Zdravím!!!! Mluvila s tebou Kukačka, že má stará parta spicha u Mušketýra toto pondělí  kolem 18 hod?????

jooo, snad se i staví! těším se!

Snubák jsem také odložila do krabičky, kdy jsem přestala věřit a začala se smiřovat s realitou.
manžel měl prstýnek jen první svatební den, poté ho dal do krabičky, že mu zavazí, že na prstýnky není zvyklý.
Já si při stěhování od M vzala s sebou i jeho prstýnek-snad jako památku z nostalgie. Teď tam leží oba. Po nějaké době jsem si i M přejmenovala v mobilu na cicilní křestní jméno namísto "mojí" přezdívky.

Při pohledu na ty artefakty z manželství (fotky, společná místa, písničky, filmy, atp...) mně přepadne melancholie a nostalgie a taky smutek. Myslím že to je normální.Snažím se to nevyhledávat.

Vzhledem k tomu, že jsme byli manželé 23 let, mám od manžela spoustu prstýnků, řetízků, náušnic apod. jako třeba hodinky, mobil atd. Všechno to normálně nosím. Je pravda, že si často připomínám, jak jsem to či ono dostala a jak jsem tehdy byla šťastná a nevědomá. Chjo...

Já jsem snubák občas nosila. Když jsem se od BM stěhovala, zapomněla jsem si vzít své prstýnky a řetízky. On mi je po čase vrátil, ale snubák mezi nimi nebyl. Když jsem se ho ptala, kde je, tak mi odpověděl, že neví. Ale já moc dobře věděla, že ví. ;)

Jelikož nejsem doma na PC a nepamatuju si heslo, musela jsem se přeregistrovat. :-)

Manžel snubák od začátku nosit nechtěl. Pak začal a nosil ho ještě po provalení nevěry. Ale při první příležitosti ho odložil s tím, že preci vím, že ho nechce nosit (měl jednou bouračku a prstýnek, který nosil v té době mu rozřízl ruku). Já sundala snubní i zásnubní prstýnek, když se nevěra provalila s tím, že ať mi ho zase nandá ve chvíli, kdy svůj poměr ukončí. No, asi už se nedočkám. :-) Všechny tři prstýnky se válí v ložnici v poličce a když utírám prach, tak si na ně vždy vzpomenu. Jinak jen občas. Ale na prstě mi chybí. Hlavně ten zásnubní, byl fakt krásný a měla jsem ho ráda. A byl pro mě snad důležitější než ten snubák. Tenkrát manžel klečel a říkal mi naprosto neromanticky "víš, já Tě mám rád, teda vlastně Tě miluju a Ty umíš všechno tak dobře zorganizovat, vezmeš si mě?" :-)))

Ještě k těm pstýnkům mám jednu krásnou historku, i když trošku off-topic.
Před dávnými lety jsem měla přítele, kterého jsem velice, velice milovala. Po dvou letech vztahu mě požádal o roku a daroval mi nově koupený zásnubní prstýnek z gravírovaného stříbra s ametystem (ametyst je můj měsíční kámen).
Po měsíci - kdy jsem stále prstýnek nosila - jsme se z velice závažných důvodů rozešli.
Jela jsem tramvají do práce, držela jsem se tyče a s úžasem jsem sledovala, jak se mi prstýnek na prstě přímo před očima pomalu rozlomil a padl na podlahu. Podotýkám, že měsíc starý prstýnek nebyl jakýmkoliv způsobem namáhán ani poškozen.
Sebrala jsem z podlahy tramvaje obě dvě půlky prstýnku a v práci jsem si okamžitě - sotva jsem vlezla do dveří - postěžovala ubrečená starší kolegyni, že už mi z nepovedenejch zásnub nezbyl ani prstýnek.
Kolegyně pronesla památnou větu: "Zlomené zásnuby - zlomený prstýnek"
Shodou okolností jsem se v jednom bazaru téměř po patnácti letech setkala s TÍMTÉŽ druhem prstýnku. Prstýnek byl naprosto nepoškozen...
Nesmějte se mi moc nahlas :) ale od té doby pevně věřím na COSI mezi nebem a zemí :jojo:

blanch2006_1 napsal(a):

Majkafo, nad tebou žasnu. Ohromný posun. Zírám a gratuluju.

Blanko, děkujuu. Však to taky zdejším babinetkám a babineťákům a spoustě dalších lidiček kolem mne dalo práci, aby mě dostali tam, kde teď jsem. Jsem jim nesmírně vděčná, neznám ta správná slova, jak jim vyjádřit svůj dík. :D

Pěkné téma :) ... tak - já snubák sundala, jakmile jsem odešla od manžela. Odcházela jsem s tím, že s ním už opravdu žít nemohu, milence jsem neměla. On ho nosil neustále, ještě rok po našem rozchodu a ještě při rozvodovém řízení ho měl na ruce, okamžitě po odchodu přitom začal žít se svou milenkou, ze které učinil pár měsíců po rozvodu (vyvolaném mnou) svou novou zákonitou choť. .... Chci tím říct, že ten kousek zlata nejspíš nic neznamená, jen snad ozdobu a to je asi vše.

Hm... asi máš pravdu, Evi. Pro někoho je to jenom kousek žlutého kovu, pro jiného zase stvrzení manželského slibu, který byl kdysi před nějakými lety v dobré víře vysloven.
Na druhou stranu jsem znala na jednom svém bývalém pracovišti řadu chlapů-dělníků, kteří z bezpečnostních důvodů nosit snubák či jakýkoliv prsten na prstě v práci prostě nemohli. Jeden čerstvě ženatý novomanžel tam totiž v rámci pracovního úrazu jako soustružník přišel o prst právě díky snubáku :usch: takže bezpečnostní technik po tomhle incidentu nošení snubních prstenů na směnu zakázal :jojo:

Tak to já svůj snubní prstýnek hodila po BM, když za ním přišel manžel jeho milenky a zjistila jsem ,že žádný rozchod mezi nima se nekonal a všechno byly jen lži.Od té doby jsem   ho nenosila.
     A půlku našich fotek chtěl BM.Tak jsem mu udělala album, aby si jednou uvědomil, co všechno ztratil a o co do budoucnosti /co se týče našich dětí/přichází.A něco už mu mám dojem dochází. Ale jak mi řekl:"i kdybych nebyl šťastnej, tobě bych to nikdy nepřiznal." Ale už jen tahle věta ukázala i jeho pochybnosti.Protože kdyby bylo všechno tak super ,nikdy by mu to nepřišlo na mysl.

snubní prstýnky jsme při příchodu domů z obřadu sundali a uložili ....
ostatně manželv tu dobu pracoval manuálně s vidlema, já jezdila denně na koních, takže si dovedete jistě představit ty mozoly( rukavice jsme nenosili).Dnes bychom "kvůli práci" již prstýnky mohli nosit,ale nějak mi(a předpokládám i jemu) to nějak ni na mysl nepřišlo). NO a jestli prstýnek někdo nosí, či ne...to opravdu pro "nevěru" nevadí...

První odložil snubák manžel..nevím proč a te´d už mi je to vcelku jedno.

Po čase, když jsem přestala věřit, že to někam může ještě pokračovat jsem odložila snubák i já. Stejně tak zásnubák a všechny ostatní prstýnky od něj.

Mám je uloženy a občas prohrábnu, kolikrát i nandám..ale to je vše.

Kupodivu bych řekla, že jsem ráda, že jsou pryč. Sice když visím v autobuse na tyči a sleduju okrášlené ruce jiných žen a slečen, tak mi je chvílema smutno, ale připadám si zase jako já..jako člověk, který se má na co těšit a ne jen zírat na nepovedené kroužky, které ani nebyly takové, jaké bych si ze srdce přála...

Nepovedené kroužky....
Mám od M.jen jeden-snubní.Řetízek a naušnice  za 25 let žádné.A není ni to líto. V minulém zaměstnání jsem měla  o něco  starší kolegyni, které byl manža nevěrný-což bylo všeobecně známo  a tu si "kupoval" zlatem a věcmi z kůže-zahráli jednou začas divadélko před vrátnicí a jako satisfakci měsíc co měsíc jeli koupit pár gramů zlata-a ona si myslela, že jí TO závidíme....A u rozvodu se dozvěděla, že M. má postavený s milenkou  v Praze barák-na  jméno milenky-samozřejmě...

Byvali manzel svuj prstynek prodal jeste za trvani manzlstvi.Normalne ho nenosil a kdyz se u nej provalila jeho nevera ptala jsem se ho kde ten prstynek ma a on mi rekl,ze ho prodal.Bylo mi to moc lito.

Manželův prstýnek jsme ztratili asi rok po svatbě, můj mám schovaný v krabičce s ostatními prstýnky a náušnicemi. Je to prostě jen prtýnek. Žádné nostalgické vzpmínky to ve mně neprobouzí. Zlato stejně nenosím, nesluší mi, jen stříbro. Navíc jsem ho nenosila ani před rozvodem.

Kiara napsal(a):

Hm... asi máš pravdu, Evi. Pro někoho je to jenom kousek žlutého kovu, pro jiného zase stvrzení manželského slibu, který byl kdysi před nějakými lety v dobré víře vysloven.
Na druhou stranu jsem znala na jednom svém bývalém pracovišti řadu chlapů-dělníků, kteří z bezpečnostních důvodů nosit snubák či jakýkoliv prsten na prstě v práci prostě nemohli. Jeden čerstvě ženatý novomanžel tam totiž v rámci pracovního úrazu jako soustružník přišel o prst právě díky snubáku :usch: takže bezpečnostní technik po tomhle incidentu nošení snubních prstenů na směnu zakázal :jojo:

Můj BM to měl taky tak, taky snubák nenosil. Taky znal jednoho, který takhle přišel o prst.
Jo a když jsme šli ještě na začátku manželství kamsi na návštěvu, chtěla jsem, aby si BM snubní prstýnek vzal, tak přesně ve chvíli, kdy jsem mu ho nasazovala, tak venku zahřmělo... blížila se bouřka. že by znamení shůry? ;):lol: Od té doby si ho už nikdy nenasadil.

Také jsem při hádkách snubák párkrát hodila po BM, ale potom jsem ho prodala v zastavárně, doplatila a koupila si jiný a modernější prstýnek.

Irenka21 napsal(a):

Také jsem při hádkách snubák párkrát hodila po BM, ale potom jsem ho prodala v zastavárně, doplatila a koupila si jiný a modernější prstýnek.

a pak že jsem vztekloun jen já :lol::lol::lol:

Tak to já jsem praktická. Zlata by mi bylo líto, takže jsem manželovi jednou předvedla, jak v praxi vypadá létající talíř :gloria: Bohužel byl naloženej hovězím na houbách s rýží, takže když plachtil manžovi okolo hlavy a ten syčák se uhnul, následky byly velice zajímavé :lol: :lol: :lol:

Kiara: Tak to já jsem praktická. Zlata by mi bylo líto, takže jsem manželovi jednou předvedla, jak v praxi vypadá létající talíř :gloria: Bohužel byl naloženej hovězím na houbách s rýží, takže když plachtil manžovi okolo hlavy a ten syčák se uhnul, následky byly velice zajímavé :lol: :lol: :lol:

:D  :D Tak mně by bylo líto i toho talíře :D kdysi dávno, ještě než jsme měli dítě, se manžel nějak urazil a že nebude jíst oběd, tak jsem vzala ten načančaný talíř a vysypala obsah do záchodu :D.
Prstýnek nosil manžel chvíli, pracoval manuálně, takže mu překážel. A já jsem ho sundala někdy před 12 lety, byl dost těžký a "hranatý", nikdy se mi moc nelíbil, kupovali jsme je ve velké finanční nouzi.... Jo a taky, před těmi 20 lety jsem jela v autobusu z práce a na třech rukách, zavěšených na tyči, se skvěl stejný model :D.

Terci, v tu chvíli, kdy jsem zjistila že manžel věnoval určité zařízení bytu z našeho prodaného bytu milence, létající talíř byl jenom nedůstojnou tečkou nad pomyšlením, s jakým syčákem jsem to celou tu dobu vlastně žila :jojo: A pak už to holt šlo velice rychle ...
Mně nebylo ani tak líto toho talíře (cibulák Henrietta) ani jídla, které jsem s láskou vařila, ale těch promarněnejch roků a proti nim je pitomej talíř nic proti ničemu :jojo:
A opět se ukázal klasický příklad mužské demagogie - chodil po všech známých a stěžoval si, jak po něm manželka-psycho mrštila talíř. Ovšem zamlčel, že kdyby se nechoval jako prase, k podobnému aktu by normální ženskou sotva dohnal :jojo:

Kiara napsal(a):

Tak to já jsem praktická. Zlata by mi bylo líto, takže jsem manželovi jednou předvedla, jak v praxi vypadá létající talíř :gloria: Bohužel byl naloženej hovězím na houbách s rýží, takže když plachtil manžovi okolo hlavy a ten syčák se uhnul, následky byly velice zajímavé :lol: :lol: :lol:

:D proti tobě jsem teda normální kliďas :D:D

Kiara napsal(a):

Terci, v tu chvíli, kdy jsem zjistila že manžel věnoval určité zařízení bytu z našeho prodaného bytu milence, létající talíř byl jenom nedůstojnou tečkou nad pomyšlením, s jakým syčákem jsem to celou tu dobu vlastně žila :jojo: A pak už to holt šlo velice rychle ...
Mně nebylo ani tak líto toho talíře (cibulák Henrietta) ani jídla, které jsem s láskou vařila, ale těch promarněnejch roků a proti nim je pitomej talíř nic proti ničemu :jojo:
A opět se ukázal klasický příklad mužské demagogie - chodil po všech známých a stěžoval si, jak po něm manželka-psycho mrštila talíř. Ovšem zamlčel, že kdyby se nechoval jako prase, k podobnému aktu by normální ženskou sotva dohnal :jojo:

No tak to ten můj chodil a pro změnu ukazoval mým známým jizvy na obličeji co měl z dětství a říkal, tak tahle, to po mě mrskla kastrolem, tahle je jak ...
a já při tom po něm hodila kromě snubáku jen jedinkrát lžičku od kafe a to jsem se ještě netrefila, páč uhnul :/

PPavlaa: já taky kliďas jsem, ale to, co mi manža předváděl, to by ztratil trpělivost i trpělivej :jojo:
Fakt rozestěhování bylo to nejlepší, co jsme mohli jeden pro druhého udělat.
Samozřejmě, že chyby jsem dělala i já a jak se na to tak zpětně dívám, poměrně přesně vím, které.
Bohužel ten vztah je už "odžitej", možnost návratu vyloučena a jediné, co jeden pro druhého můžeme v tuto chvíli udělat je - v zájmu našich dětí se k sobě chovat korektně. Neostouzet, nepomlouvat a jako rodiče táhnout za jeden provaz. Jiný recept opravdu neznám... :jojo:

Je fajn, že spolu dokážete vycházet, někteří se nenávidí až do smrti a společné děti na tom nic nezmění :)

PPavlaa: koukám, že v každé rodině je čas od času obzvlášť veselo :lol:
To já jsem se jednou nechala unést a ve chvíli, kdy mi manžel vyčetl snad všechno možné, včetně toho, co mi daroval a neprozřetelně poukázal na zlatý náhrdelník na krčku (masivní řetěz o váze přes třicet gramů) tak jsem si ho strhla z krku a hodila mu ho pod nohy s doporučením, kam si ho může strčit, když dává takové dárky, které potom dokáže vyčíst. Sice jsem psala, že zlata by mi bylo líto, v tuhle chvíli mi nebylo líto ničeho. Taky jsem se už potom kontrolovala, abych se od něj nenechala zatáhnout do nějaké nechuťárny, která by mě potom mrzela. To byla ta předrozchodová éra, kdy se mě snažil všemožně provokovat tak, aby ze všeho vyšel jako laskavý, zneužívaný dobrák a já jako vyšinuté psycho. Nikomu nepřeju, bylo to fakt hustý.

No tu lžičku jsem po něm hodila, když u nás bylo všechno ještě o.k., jen mi prostě bylo strašně špatně, páč jsem byla těhotná a neměla jsem sílu se něják ozvat a vydusit ho, když do telefonu vykládal jeho bráchovi, jak jsem se pozvracela v autě :/ Blbec, jsem mu říkala celou dobu, že je mi špatně a chce se mi zvracet ať jede pomalu, to měl řečí, ať si nevymýšlím, že těhotenství není nemoc.... no ale je fakt, že co jsem se pozvracela tak už mě vozil fáááákt pomalu a opatrně :usch:
To je teda ubohoučký vyčítat dárky, který dáš z lásky, fuj teda, taky bych to po něm hodila a řekla mu, ať si to strčí do pr....

Hele ale psychouše, to oni ti chlapi z nás dělají rádi, ten můj to zkoušel taky :/ no přece z toho chlapci nemůžou vyjít jako ti hajzlíci oni, ne :dumbom:

PPavlaa napsal(a):

Je fajn, že spolu dokážete vycházet, někteří se nenávidí až do smrti a společné děti na tom nic nezmění :)

PPavlaa, já na to nemám povahu, někoho do smrti nenávidět. Jasně, že jsem neměla těsně po rozchodu vůči manželovi libé pocity, což asi každá, ale postupem času se hroty otupily. Jak jsem se o tom bavila se svými kamarádkami, mají to postaveno naprosto stejně - i když byl rozchod a následnej rozvod pro ně velmi, velmi drastickej a dalo se říct, že pánové manželé jim velice citelně ublížili, po x-letech se k sobě chovají naprosto korektně.
Nadto trvalou nenávist někoho k někomu chápu jako patologický stav mysli, kterým si nenávidějící zbytečně kazí svůj vlastní život. Tomu druhému je to fuk, jestli ho bývalec či bývalka nenávidí, ten už si žije svým životem a nad pocity ex se nijak nezatěžuje. Problémy nemá on, problémy má nenávistník a to sám se sebou, panč v tomto případě hraje roli hlavně zhrzený egoušek :)

Tak to máš pravdu, Kiaro, to je nepříjemné, zjistit takové věci. To je jeden rozbitý talíř opravdu nic proti tomu, co udělal.
Já nejsem schopná se nějak zlobit pro konkrétní věci, spíš mě zaráží to jejich smýšlení a chování tak nějak celkově. Dřív jsem si myslívala, že je někde v tom vztahu nějaký jednotlivý zádrhel, který se dá napravit; dnes mám pocit, že jsou chlapi svým myšlením a svým vnímáním logiky od nás strašně daleko. Doslova jsem během života pochopila, co to je mít rád sám sebe, jedině tak se totiž dá přežít. Pokud se žena nastartuje neustále vnímat a chápat partnera, jde jasně do záhuby :). Ale to se asi zjistí až léty a zkušenostmi (když tak pozoruji svou dceru).... :)

Já vím, znám to...taky jsem byla děsně naštvaná, ale jak emoce vyprchají, tak už je to normálka... my spolu taky komunikujeme a s rodinou ex se navštěvujem, chodíme na kafčo, dáváme si dárky....

ale vím, že ne každý to tak má

PPavlaa napsal(a):

No tu lžičku jsem po něm hodila, když u nás bylo všechno ještě o.k., jen mi prostě bylo strašně špatně, páč jsem byla těhotná a neměla jsem sílu se něják ozvat a vydusit ho, když do telefonu vykládal jeho bráchovi, jak jsem se pozvracela v autě :/ Blbec, jsem mu říkala celou dobu, že je mi špatně a chce se mi zvracet ať jede pomalu, to měl řečí, ať si nevymýšlím, že těhotenství není nemoc.... no ale je fakt, že co jsem se pozvracela tak už mě vozil fáááákt pomalu a opatrně :usch:
To je teda ubohoučký vyčítat dárky, který dáš z lásky, fuj teda, taky bych to po něm hodila a řekla mu, ať si to strčí do pr....

Hele ale psychouše, to oni ti chlapi z nás dělají rádi, ten můj to zkoušel taky :/ no přece z toho chlapci nemůžou vyjít jako ti hajzlíci oni, ne :dumbom:

PPavlaa, no tak to je fakt síla. On jako pan manžel nevěděl, že těhotným maminám se dělává špatně od žaludku, nebo jak? Oni jsou to všichni s prominutím volové. Nikdy nezapomenu, jak mě manžel těhotnou vezl domů a protože rychlá jízda, kdy už nejede ale letí těsně nad zemí byla a je jeho parketa, stavěli ho v Podolí policajti. Já v osmém měsíci, manža šláp na plyn a policajtům ujel. Jenomže to byla jízda smrti, kdy jako rodilej Podolák kličkoval smrtelnou rychlostí uličkama ve stráni, já vedle něj vzývala všechny svaté a modlila se, abych z toho šoku předčasně neporodila.
Copak já, ale moje děti - a hlavně dcera - trpěly dost dlouho kinetózou, takže manžel s rodinkou musel jezdit opatrně. Stačilo přidat plyn, z dětské sedačky se ozvaly dávivé zvuky a ve chvíli, kdy jsme se nalézali na dálnici musel manža buď ubrat, nebo čuchat pozvraceného potomka :lol: Dcera z kinetózy vyrostla až v pubertě, takže před každou jízdou kamkoliv čímkoliv musel být po ruce Kinedryl. Pohled na chlapa-blba, který zplodí děti, někam je veze, nedokáže styl jízdy přizpůsobit rodině a šklebí se jak vopičák mě fakt iritoval.

:lol:

Tercila napsal(a):

Tak to máš pravdu, Kiaro, to je nepříjemné, zjistit takové věci. To je jeden rozbitý talíř opravdu nic proti tomu, co udělal.
Já nejsem schopná se nějak zlobit pro konkrétní věci, spíš mě zaráží to jejich smýšlení a chování tak nějak celkově. Dřív jsem si myslívala, že je někde v tom vztahu nějaký jednotlivý zádrhel, který se dá napravit; dnes mám pocit, že jsou chlapi svým myšlením a svým vnímáním logiky od nás strašně daleko. Doslova jsem během života pochopila, co to je mít rád sám sebe, jedině tak se totiž dá přežít. Pokud se žena nastartuje neustále vnímat a chápat partnera, jde jasně do záhuby :). Ale to se asi zjistí až léty a zkušenostmi (když tak pozoruji svou dceru).... :)

Terci, naše generace žen byla vychovávána a vedena tak, že muž hraje v rodině hlavní roli a je třeba ho neustále VNÍMAT a CHÁPAT. Bohužel, i moje matka, která mě vedla k tomuto modelu poslušné ženušky mi nakonec dala za pravdu, že některým typům mužů prostě nelze doživotně vycházet vstříc.
Když tak pozoruji svoji dceru, tak TA žádné problémy s muži určitě mít nebude :lol: Jednak je to dítě, které je CELÉ po tatínkovi - jak vizuelně, tak povahově - a tak, jak se dokáže na svého zploditele obořit, to bych si já jako manželka nedovolila ani v tom nejdivočejším snu. Navíc v rodině to bylo rozhozeno tak, že manžel si vždycky přál holčičku, což se mu podařilo až napočtvrté - dva synové z prvního manželství, náš syn a vytoužená holčička. Vytoužená holčička je na tatínka vofouklá jako nádražní vrabčák, v čemž ji sice nepodporuji, ale v koutku duše se tak potichu ušklibuju :rodna: a protože jsou oba dva jedny geny a jedna krev, zákonitě lítají třísky :)

co jste kdo udělal se svým snubním prstýnkem?


Já jsem si do něj nechala vsadit kamínek
a byl z toho novej prstýnek....

....hele, básnička :co:

Já mám svůj snubní prstýnek odloženej :D panč nevidím důvod, proč něco takovýho nosit na prsteníku levé ruky.

já ho chtěl roztavit, nebo prodat, ale mámě se líbil tak ho občas nosí :-))

:lol:

co se směješ, to víš originál, na co ho schovávat ? Je to k ničemu.

no to vona ho opatruje, až se ti bejvalka vrátí, nebo pro tu další :lol:

že by to byl putovní prstýnek ? :-)))

no hlavně to žádný neříkej, putovní by po tobě mohla hodit - originál neoroginál :D

ale přeci ji nebudu dávat svůj .... byl by ji velkej a stejně bych musel jeden přidělat. Házíš s nima jenom ty :-)))

:fuck:

:lol::lol::pussa:

teď si mě neudobříš, maximálně po tobě při první příležitosti hodím něco taky :usch:

prstýnek?? spíš něco těžšího, asi popelník :-)

BM jsem ho vrátila(chtěl ho) a já si ho taky nechala na památku. Ale pak jsme se dvakrát stěhovali a já ho ztratila. Je mi to dokonce moc líto.

vašek napsal(a):

prstýnek?? spíš něco těžšího, asi popelník :-)

popelník :co: tak příště no :rolleyes:

Já mám snubní prstýnky už dva. A s oběma jsem naložila zcela pragmaticky. První, když ho po mě chtěl exmanžel vrátit (to mu nakukala jeho nastávající, že mají zájemce), jsem si nechala a po letech ho opět nosím. Nebo jsem ho ani nesundala?! Ani si nepamatuju. Jednak jsem ho degradovala na obyčejný prsten ( k čemu konvence, symboly etc.) - on navíc jako snubní ani nevypadá. Leč, i když to zde popisuju zcela neromanticky. Rozvod s prvním manželem jsem rozdýchávala cca 8 let :usch: Prostě prstýnek nosím. Druhý prstýnek z druhého (rovněž neúspěšného manželství) jsem odnesla do zlatnictví i s prstýnkem muže a nechala si z nich udělat na zakázku takový tlustoprsten ze zyrkonem, mno...pár let jsem ho nosila, než se mi pod ním udělal exém a nyní leží tento umělecký výtvor v krabičce. Třetí pokus zatím netroufám odhadnout. Ani případný sňatek ani co s prstenem. Ale nejdřív bych se, pravda, musela po cca sedmiletém odloučení konečně rozhoupat k rozvodu, když manžel není schopen. :co:

Ivana napsal(a):

Mám ho v krabičce s ostatními prstýnky. Občas se na něj podívám a je mi smutno...

Mě také...ale je pěkný...Mám devítiměsíční vnučku :dudlik:tak bude mít něco po babičce a dědovi....

Co se snubákem? Buď si nechat nebo darovat - roztavit, prodat, dát charitě.
To druhé je snadnější. To první bolestivé. Nicméně další kapitola z knihy života je uzavřená, brána by se měla zavřít a utevřít novou kapitolu, pomyslně otevřít novou bránu - kdoví třeba se objeví i ten další snubní prstýnek. :-)