Zdravím maminy,
nevím už jak dál s učením. Syn je teď ve druhé třídě a už v první to byla katastrofa :o
Každý úkol provázejí slzy a vzliky. Už nevím jak na něj aby to tak nebylo. Zkoušela jsem po dobrém i pozlém, ale nijak nic nepomáhá. nemáte nějakou fintu?
Když nad ním stojím, tak to jde, ale pak ve škole není samostatnej. Když nestojím, tak mu trvá napsat 3 věta 30-45min ... když du kolem, tak si píše po rukou nebo do sešitu a pak to stojí za to. A tak se chová i ve škole. Je to chytrej kluk, ale všechno mu je šumák.

Musíš najít formu, kterou ho to začne bavit. Vysedávat hodiny nad úkoly nemá smysl. Taky jsem dcerku nechala psát úlohy na načisto, bylo to čím dál horší a pak se mi začala toulat, aby na učení nebylo tolik času. Zkus mu raději něco slíbit, dát, hrát si s ním -  když to bude mít brzy...

Tohle je úplná školní klasika.Takže ,odhadni si čas,který kluk bude na přípravu potřebovat.Příprava je i organizování věcí v aktovce.Nejdřív u celé akce musíš být a radit (umýt ruce,jak se paní učitelce líbil minulý úkol,copak budeš dělat dneska,za jak dlouho to asi budeš mít tak aby se to líbilo,co na zítra do aktovky,ukaž jak máš pěkně srovnanou aktovku).Při vlastní práci nech chlapečka samotného ale po době kdy myslíš ,že už je čas se ho zeptej jak je daleko,musíš ho šmírovat a vždycky když rozostří pozornost zeptat se jak to probíhá.A hlavně ho chval!Pochval třebas jedno povedené písmenko.Chval i jak je samostatný a dnes rychlejší než včera.Pochval každou maličkost která se mu povede (i při udržování pořádku).Co se času týká,je fajn když i dítě ví jak běží.Takže hodiny v pokoji.Sakumprásk by to celé němělo trvat déle než 30minut,psací úkol 10-15 minut.Směřuj ho k tomu ,že udělat povinnosti dobře a rychle je pro něj výhodné -zbývá mu víc času na hry a ty jsi šťastná a spokojená maminka.Hlavně se nerozčiluj a kritizuj pozitivně (tenhle řádek se ti nepovedl ale tenhle už je mnohem lepší).Mysli na to,že napsání úkolu je jen malá část "domácího úkolu", vyhodnocení minulé práce,příprava na další den a zorganizování času je taky domácí úkol.

Maso,
obávám se, že moc rad ti nepomůže. Mluvím z vlastní zkušenosti.  Se školou válčíme od první třídy, teď je  syn v devítce a já melu z posledního. Zkusila jsem naprosto vše, bez úspěchu.
Tedy možná je úspěch v tom, že vůbec do té devítky došel, kdybych  ho denně dohlížela, kdoví, jak by to vše dopadlo.
Musíš mít pevné nervy a trpělivost. Je to ale velmi obtížné.

Maso, nemám co dodat k tomu, co napsala Hannah, opravdu  to chce pozitivní motivaci, násilím to  synkovi leda zošklivíš. Rizděl úkol na úseky s odměnou a hlavně synkovi nenadávej.

Jo holky taky se snažím, ale dneska už stratil mikinu, zapomněl učitelce dát přečíst notýsek že má jít po o domů, takže jsem musela budit malou a dojít pro něj. načeš na mně vybalila vychovatelka že ze školy přišel v bačkůrkách takže v doprovodu staršího žáka ho poslali zpátky do školy aby si našel boty. úkol dneska proběhl v pohodě, ale s mojí asistencí a když jsem mu teď dala opisovat z čítánky, tak máme mokrej koberec ze slz. Ale píše .......

Jo on je taky problém v tom že moje máma na nás neustále histericky křičela. Já si furt říkala že nebudu na svoje děti taková, ale i když se kolikrát krotim, tak se u toho přistihnu a vím že to není dobře, ale pozůstatky výchovy tam jsou a to nezmněním.

Maso, u nás po revoluci otevřeli soukromou školu, kde děti nedostávaly úlohy, rodiče se s nimi nemuseli učit a děti nedostávaly ani známky, aby se nestresovaly. Byl to opačný přístup, ale dětem se ve škole líbilo, všechno učení zůstávalo ve škole a tak nic nezapomínaly. Tvůj synek je malinký, má plno nových starostí a problémů, potřebuje klid a pochopení. S dcerou jsem se trápila jako Ty, syna jsem nechala, ať se učí sám a bylo to podstatně lepší. Jen jsem kontrolovala aktovku, nosil si plno hraček.

myslím že by mohlo jít i o nějakou poruchu učení. Zkus se poradit s učitelkou a nechej ho odeslat do PPP.

Pavli o poradně jsem už mluvila s učitelkou na konci ŠK. Ještě jí musím napsat mejla nebo pošlu v pondělí po Lukym papírek, nějak mi to s malou nevychází se tam stavit. Ale taky si myslím že tam asi něco bude.

tak jak vas tady ctu, tak vam doporucuju tohle http://www.pppbruntal.cz/texty/adhd05.html

Ahoj, tak přsně takový problém mám  s klukem asi od druhé třídy, v první se to dalo, nejeli tak rychle, takže vše zvládal dobře, problémy nastaly ve druhé třídě, kdy ostatní děti měli napsaný diktát za 20 minut, syn na to potřeboval 35 minut, s opisem z knížky a kreslením to bylo stejné, učitelka byla moc hodná, věděla, že to všechno umí, ale trvalo mu to a tak na něj čekala, dopisoval o přestávce, někdy i doma. Měl vždycky plno práce, koukal z okna, učitelka mu musela připomínat, že má psát, aby to stihnul. Na vsvědčení měl sice samé jedničky, ale obávaly jsme se s učitelkou, že mu ta pomalost uškodí ve 3. třídě, kde přeci jen ty děti už musí být samostanější a proto jsem zašla do psychologické poradny, kde po prozkoušení z jazyka českého, vyšel vítězně na 1* a z vyšetření , které se týkalo inteligence, pozornosti a soustředění taktéž. Pomalost mi vysvětlili tak, že prý na začátku , kdy se učil psát se udělalo pár chyb, například v uchopení pera v rozhýbání se, nutno dodat, že když něco píše, tak se kroutí jak had a to by prý mohlo spravit cvičení, kde ale požadují, aby během školního roku, dva měsíce nechytil do ruky žádné psací potřeby a vůbec by nepsal, z čehož měl velkou radost můj syn , ale já byla zděšená, při představě jak bude tedy dělat úkoly, matematiku, bych ještě pochopila, to mi řekla, že bych mu přečetla příklad a napsala bych za něj výsledek, ale co jazyk český a kde je výtvarná a pracovní výchova, nehledě na to, že to není žádný andílek a paní učitelka by tedy v době , kdy ostatní žíci píší, mu musela   vymyslet náhradní program. Skončilo to tak, že syn nastoupil do 3. třídy s novou paní učitelkou, která si ho obkouká a pokud se to do konce školního roku nespraví tak budeme toto cvičení absolvovat v květnu a červnu. Uvidíme. Doma když má dělat úkoly , jsem na tom stejně, správně nasaný úkol a v limitovém čase je podmínka pro to, aby mohl hrát na PC nebo PS2 a často jsou slzy už do předu, vařečka nachystaná, i když jí použiju 1x ze sta vyhrožování.

Ahoj Hanko,
tak do poradny jdeme tak za dva mněsíce a myslím že to dopadne stejně. Momentálně mně včera děsně překvapil... mněl opsat celé cvičení z písanky a tak jsem si sedla na stůl a koukala na něj. No když začal psát, tak jsem jen zírala jak píše.... myslím že snad ani učitelka nebude věřit že to psal on. Takovou nádheru jsem neviděla. Pak mi na to řekl že se snaží protože se mně bojí. Ale aspoň vím že to jde. Nejvíc mně naštvě když omylem donese sešit ze školy spolužáka a on je o stránku nebo dvě napřed a on k tomu má vždycky výmluvu proč to nestihl.
No jinak si nedokážu to cvičení bez tužky představit.
Problém je v tom že si ho bejvalej bere i v týdnu a na vyuku kašle. Když jsem mu řekla že Luky půjde do poradny, tak prej plaším a že byl taky takovej tak co. Prej aspoň bude mít dobré nervy když je flegma. No idi.. 
No nechám se překvapit tou poradnou co to bude.
Taky jsem na začátku ŠK zavedla finanční odmněny, ale jeho to netankuje a kašle na to stejně... takže zase nic, ale s tím PC a PS2 jsme na tom stejně.

Kupovat si jej nemá smysl. Dva měsíce bez psaní znám. Absolvovali ho moji žáci a výsledky byly skvělé, i když jsme se domluvili na jednoduchém doplňování a nebo ústním zkoušení místo psaného. Bez spolupráce rodiny to ale nejde.

PavlaH napsal(a):

Kupovat si jej nemá smysl. Dva měsíce bez psaní znám. Absolvovali ho moji žáci a výsledky byly skvělé, i když jsme se domluvili na jednoduchém doplňování a nebo ústním zkoušení místo psaného. Bez spolupráce rodiny to ale nejde.

Pavlo, já to nemyslela že si ho tím koupím. Přeci jen dospěl do věku kdy ho peníze zajímají a chce si sám občas něco koupit. Tak jsem jen myslela že ho to bude motivovat.

Holky, mám syna ve 4. třídě, ale prošla jsem si stejnými problémy. Jen jsem velmi brzy zjistila, že zvyšovat hlas či jakkoliv trestat nemá smysl, jen jsem tím syna ještě víc rozhodila. Časem jsme si našli určitý kompromis - záměrně říkám MY, protože tím myslím sebe i syna - je jedno, jak dlouho dělá úkol, zda 10 minut či hodinu, hlavně že ho udělá. Píše prostě pomaleji, což je způsobeno dle vyšetření v PPP, které jsme absolvovali na konci 2. třídy na vlastní žádost,  výraznou dysortografií a grafomotorickými potížemi. Učitelka na to bere ohled, ikdyž jsme si prošli obdobím, kdy jsem si ten ohled doslova musela vyžádat (vydupat) přes ředitelku školy, ale budiž, jinak tato učitelka je fajn, děti motivuje. Když píšou diktáty, syn je sice také píše, ale času na to má víc než ostatní děti a hlavně učitelka mu poté známkuje podstatu diktátu (i/y , s/z atd.) a ostatní chyby typu chybějící háčky, čárky, předložka napsaná společně se slovem, chybějící písmenko atp. už neznámkuje. Ví, že když mu dá doplňovačku, napíše to dobře, vyjmenovaná slova umí jako když bičem mrská a utěšuje slovy "není tragédie, že píše pomalu a špatně, máme dobu počítačů, ručně dnes už píše jen málokdo a PC programy tyhle drobné chyby samy opravují". A já jí dávám pravdu.
Co se učení a přípravy na druhý den týče, vím, že doma nemá smysl syna mordovat bůhví jak dlouho, naučí se něco a dostane na hodinku volno, ať se proběhne, vyčistí mozek, odreaguje se .. a pak pokračujeme zase chvíli v učení. Mám zjištěno, že déle jak hodinu a půl v kuse se syn učit nemůže, prostě mu to pak nejde, je unavený a mozek mu to nebere. Proto ty přestávky.. I přes všechny tyto potíže se ale učí dobře, na vízo na konci třetí třídy měl dvě dvojky, jinak samé 1 a nebyly to známky z milosti, ale poctivě vydřené.
Buďte holky trpělivé, nervozitou a vysokými nároky dítěti nijak neprospějete a jak to už tady kdosi (tuším že PavlaH) napsal, objednejte se do PPP, případné poruchy se tam bezpečně prokáží a PPP vám i škole doporučí způsob, jak vaše dítě učit a jak k němu přistupovat.

Hm, tak můj synáček taky zrovna školu nemiluje. Teď je v pátý třídě a já si vyčítám, že jsme mu nedali odklad. Je totiž narozený až na konci prázdnin.....Jeho nejmilejší zábava jsou autíčka a stavebnice a škola je prostě zasunutá v jeho myšlenkách až někde hodně daleko. On například neví, jaký mají domácí úkol, tak ho pošlu zeptat se do vedlejší ulice jeho spolužačky. Syn tedy nakonec zjistí, jaký dostali úkol, ale jaký je jeho překvapení, když zase nemůže najít domácí sešit a vzpomene si, že ho zapomněl ve škole.... Dokonce se nám už párkrát stalo, že šel ráno do školy bez tašky, jaksi jí zapomněl doma.... A těch slziček nad učením a úkolama taky už bylo moře.... No jo, každý nemůže být genius. Snažíme se, aby neklesl na horší známky než trojky a i to dá velkou práci. Samozřejmě, že mě to mrzí, ale je fakt to asi lepší nebude, ikdyby jsme se oba po......, takže se s tím smiřuju, synovi je to celkem jedno.  Hlavně, když jsou ty naše děti zdravý a teď to myslím naprosto vážně,  u sousedů mají těžce nemocnýho klučinu a to si pak člověk uvědomí, že na škole život nestojí.

Ivet, tak v tomhle máš naprostou pravdu. Já nechci mít ze syna jedničkáře, ale chci aby pochopil že má určitý povinosti. Už co se zákazů a křiku doma týče taky krotím, neb malá už to vnímá a pak ječí a křičí taky :)
Do PPP by jsme mněli jít snad už tenhle mněsíc.... žádost jsem podávala v půlce záři a prý to trvá až dva mněsícee.

Křikem nic nevyřešíte. Dítě si zvykne, že je to běžný styl vaší výchovy a přestane na to reagovat. Můj bratr je dyslektik, navíc přeučený levák. Máma na něj šla sice s láskou, ale taky s důsledností. Takové dítě se nemá přetěžovat. Chtít po dítěti s dyslexií opisovat z čítanky, to je jako chtít po dítěti s obrnou, aby uběhlo stovku do deseti sekund... to úsilí se nevyrovná výsledku a dítě demotivuje. Mnohem lepší je třeba opravdu to doplňování jednotlivých písmenek. V poradně vám poradí nejlíp. Podle mě hodně rodičů dělá chybu, že nejsou důslední a taky zbytečně na dítě zvyšují hlas nebo ho dokonce praští :( Když cítíte, že se neovládnete, najděte si mechanismus, kterým nedojde k projevu vaší zlosti. Třeba si běžte dát kafe a udělejte desetiminutovou pauzu, kdy si i dítě odpočine. Dítě vám to nedělá schválně. Je to těžké, vím, ale pokud to nezvládnete, dostane kvůli vám dítě takový odpor ke škole, že nebude divu, že se bude všemožně snažit vyhnout se přípravě. To ponížení, které nebude muset při psaní úkolu zažít, mu bude stát klidně i za rákosku. (Jejímž jsem zarytým odpůrcem, mimochodem.) Dospělé jste vy, vaším úkolem je zvládnout takové dítě. Stejně jako ono "propadá" z úkolů a povinností, zatím i vy propadáte z jeho zvládnutí. Jste na stejné lodi. Tak se držte ;)