Dnes nám zemrela nase fenka, srazil ji vlak....:grater:  jsem z toho dost spatna..nejde prestat brecet, vsude kam se v byte i venku hnu, tam ji vidim...jak vám dlouho trvalo nez jste se vzpamatovali ze smrti domaciho mazlicka? me to bude trvat asi hoooodne dlouho...byl to proste clen rodiny, je mi hrozne moc smutno...
navic uz predtim jsem na tom nebyla  psychicky moc dobre, nestastne zamilovana, navic dokoncuju diplomku a na statnice se nestiham naucit a ted jeste tohle...proste se to na me vsechno vali....:grater: je mi fakt blbe...

Ja som MUSELA DAŤ USPAŤ moju psinu :grater:  Potom som ju sama pochovala, skremovala :grater: :grater: a bola som úplne napadrť. Myslela som, že už nebudem schopná mať psa... Potom som, z číreho zúfalstva a absťáku začala chodiť venčiť psov do útulku, vybrala som si tam opustenú psiu dušičku a o dva mesiace som už mala ďalšiu psinu.... Neľutujem. Ale každý to má inak. Poznám ľudí, čo sa už neodhodlali mať ďalšieho psa. Ale skús ten útulok, možno ti pomôže byť užitočná iným zvieratkám, ktoré to potrebujú.

Milá Elinko,

je to hrozný smutek, co se nám usídlí v dušičce, když nám umře pejsek. Odejde s ním i kousek našeho života, odejde s ním bezpodmínečná láska.  Když mi umřel v náručí můj první jezevčík, tak jsem už žádného pejska nechtěla. Byla jsem přesvědčená, že už by žádný nebyl jako on. A ejhle, teď už mám "proti své vůli" třetího a jsem nesmírně šťastná, že ho mám. Je jiný, než byli ti předtím, ale miluju ho stejně a na ty druhé nezapomínám. Patří ke mně, jako všechno dobré i zlé, co mě v životě potkalo. Oplakávej svého pejska, ale nezoufej si. :hjarta:

Já jsem pohřbila několik našich pejsků a nejlepší lék na smutek bylo pořídit si nového. Při lítání kolem šťěňáka nemáš čas vzpomínat a všechny ty lumpárny co bude vyvádět ti dají zapomenout. A pejsek z útulku bude zase vděčný - jen je třeba si ověřit jeho minulost.

Eli, je to ztráta jako každá jiná, navíc nečekaná... V tuhle chvíli klidně breč, dostaň to ze sebe. Asi bych ti doporučila nějaký odlučovací rituál, můžeš třeba svému pejskovi napsat dopis, ve kterém mu poděkuješ za všechno, co jste spolu prožili, a rozloučíš se s ním. Prožij si to, ať se ti ten smutek někde neusadí, ale snaž se oddělit truchlení od fungování v bežném životě. Čím vědoměji tím projdeš, tím rychleji to přejde, to je můj názor.

Kup si v lékárně třezalku a dělej si čaj, trochu tě to zklidní.

My jsme meli dva pejsky. Jednoho jsme museli pred par lety utratit a ten druhy nam po patnacti letech umrel.. je to jen par tydnu zpatky. Poprve jsme doma videli naseho tatu brecet.. Je smutno, ale myslim, ze si poridi dalsiho pejska..

mne je normálne doplaču :( na svojho psa som neskutočne naviazaná.nechcem si to ani skúsiť predstaviť.
ja by som si asi tiež kúpila šteniatko.
prajem ti aby si sa z toho rýchlo dostala a dobre dopadla na štátniciach

Diky za podporu...;)  Uz jsem prestala brecet, asi dosly slzy.., ale spatne mi bude asi jeste nejakou dobu, asi radsi na par dni odjedu z domova...Jinak to stenatko je dobry napad, ale rodice tvrdi, ze uz zadneho psa nechteji...tak uvidime...

Dokážu se vžít do tvé situace. Kdysi jsme měli fenku. Byla nemocná na srdíčko. Když umřela, ještě jsem jí potom dlouho hladila, než jí manžel odnesl a pochoval u nás na zahradě. Bylo mi hrozně, strašně jsem brečela a několik dní mi bylo špatně.
Přebolí to, ale chvíli to potrvá. Ještě dnes uroním slzičku :grater:

Elinka82 napsal(a):

Diky za podporu...;)  Uz jsem prestala brecet, asi dosly slzy.., ale spatne mi bude asi jeste nejakou dobu, asi radsi na par dni odjedu z domova...Jinak to stenatko je dobry napad, ale rodice tvrdi, ze uz zadneho psa nechteji...tak uvidime...

To tvridli aj naši, ale keď videli, čo to so mnou robí, postupne mäkli, a keď som doniesla "sirôtku" z útulku, hudnrlai už len tak znesiteľne... A keď som mala ísť na polroka preč, celkom ochotne sa jej ujali a dnes na ňu nedajú dopustiť. Chce to trošku nechať veci vychladnúť...
Spomenula som si na túto debatu, keď som cestou domov zbadala mačku, ktorú prešlo auto... :grater: Hrozné už na pohľad... Cudzia mačka, ale prišlo mi ľúto tej úplne zbytočnej smrti... A šofér asi tiež nebude mať dobré spanie, bol tam kopec brzdných stôp... :/
Zvieratá majú holt krátky život, bohužiaľ, ale zasa práve teraz zomiera aj dosť ľudí v autobusoch. :rolleyes: Neviem, čo je to za čudné obdobie...

Elinko,
když jsem musela nechat utratit našeho pejska, protože jen plakal a nebyl už schopen vstát, cítila jsem v sobě jen tupou bolest, nebyla jsem schopná brečet. Zato další 2 dny jsem bulela jako malá. Chyběl mi ještě další půl roku a to hodně, všude jsem ho viděla... :usch:. Jeho něžné okusování nosu jako projev nejvyšší přízně, jeho mazlení.... Možná to bude znít hloupě, ale až po roce to přestalo bolet. Na chatě má krásný hrobeček poroslý kytičkama a občas mu tam zapálím svíčičku.... :hjarta:.

Taky jsme museli nechat uspat našeho pudlíka šmudlíka, je to už přes dva roky a stejně prostě doma stále chybí. A když vidím na ulici nějakého, který je mu podobný, tak mě to taky pěkně zabolí. Chce to prostě čas, ale nezmizí to úplně nikdy....

Elinko to je mi moc líto, ale jistá rada tu je...novýho psa a to hned. Jinak z toho prázdna člověku hrábne.

A každý tom á inak, ale ja osobne som nebola - nejaký čas ešte nebudem - schopná zaobstarať si rovnaké plemeno, lebo som s abála, že ho nebudem môcť mať rovnako rada. Že budem porovnávať. Zaobstarala som si úplne iné plemeno, dospelú fenku z útulku, a som maximálne spokojná. a myslím, že aj ona ;) ...

Vím co rpožíváš. Taky jsme musela dát uspat pejska, protože byl velmi nemocný. Bylo jí 15 let. Veterinář přišel k nám domu, aby to měla co nejlehčí. Přesto  do dnes vidim ty smutné oči. Měla jsem jednu výhodu, zůstala mi po ní  její dcera. Je jí už 12, ale hned je to veselejší. Abych toho neměla málo, tak si dcera pořídila čubičku té samé rasy, dává jí ke mně prý do školky. Jedno ale vím jistě, kdybych měla 10 pejsku žádný nebude jako ona.

Achjo, porad mam pred ocima obraz jejiho bezvladneho telicka...byl to hrozny sok, bylo ji 11 let, jeste tu s nama mohla par let byt...mela krasny zivot...bude mi moc chybet...:grater:
nakonec prece jen s bratrem uvazujeme nad stenetem, ze bychom ho privezli, aniz bysme to nasim rekli...bratr chce koupit stejnou rasu, ale ja jsem trosku na pochybach, prave z toho duvodu, jaky psala Selima..., takze si to musime jeste promyslet...