Všechny moc zdravím... Jak se ženské vypořádáváte s ženskou závistí, záští, žárlivostí na kamarádku? Já se to jaksi pořád nenaučila, jsem nepoučitelně důvěřivá a téměř vždy na svou vlastnost - vyhovět prostě všem- doplatím. Ale začnu asi tak: Jsem 2roky vdaná, dcerka má 17měsíců a já si užívám svou mateřskou dovolenou. Bydlím na malém městečku, takže tady se my maminy většinou známe a většina z nás si zpříjemňuje jak už to asi bývá občasná odpoledne u kávičky s kamarádkou, se kterou se rozebírají děti, manželé, drbou se ostatní maminy... Našla jsem si letos v lednu -přes kamarádku, co spolu bydlejí v jednom vchodě - jednu takovou spřízněnou duši, nejdříve jsme je s Verunkou  jen tak navštěvovaly, naše ratolesti si navzájem pohrály-její holčička je o 2měsíce mladší, probíraly jsme jen tak všeobecná témata, ale postupně jsme se sblížily natolik, že z nás byla nerozlučitelná čtverka a každé ráno jsme si volaly hned po probuzení a vymýšlely, co spolu podnikneme. Jak už to ale u ženských bývá, taková přátelství většinou dříve nebo později narazí. Každá jsme svá, na své dítko nedáme dopustit-je prostě nejhezčí, nejlepší, nejšikovnější a běda jak ne! Po čase jsme začaly mít mezi sebou drobné roztržky, musím přiznat, že jsem je možná vyvolávala já, protože mě jaksi přestalo bavit chodit k nim 4xdo týdne, zatímco ony u nás byly možná 5xza celou dobu(vždy si totiž našly nějakou výmluvu, proč se jim to nehodí)-doma jsem nestíhala a kvůli tomu začaly i neshody s manželem, ze začátku jsem to jaksi nechápala, ale teď už se mu nedivím-, přestalo mě bavit věčné vypravování, kdy jsme došly s tím, že půjdeme na procházku třeba v 10 a ještě o 4hodiny později, kdy moje dcera byla už přetažená a chtěla spát, jsme koukaly a trpělivě čekaly, až se přehrabe celá skříň, najde se vhodné oblečení-které se mimochodem 5xpřeslékalo, aby byla její holčička víc IN a pak se ještě musely uklidit všechny hračky a vysát drobky, aby bylo uklizeno-zatímco já doma stačila maximálně ustlat. Ona ta kamarádka je také "herdekbaba", vše u nich jelo podle jejích pravidel, přítel poslouchal na slovíčko a běda jak ne!, dokázala ho seřvat přede mnou, před jeho matkou, před lidmi na ulici, což mi také vadilo, občas jsem něco naznačila, ale se zlou jsem se potázala... Přesto jsem tuto kamarádku měla moc ráda, nikdy mi doslova neublížila nebo neurazila, i když mi připadá, že později si na mě svou rádoby upřímností léčila nejeden mindrák(třeba to, že je o 20kg těžší, ale upozorňovala na mé špeky na břiše, když jsem došla od holiče okomentovala to tak, že jsem si nechala hlavu udělat podle ní, což byl naprostý nesmysl-svůj účes už minimálně 2roky neměním), začala se vrtat v mém soukromí-do kterého jsem ji hloupě pustila, pomlouvala celkem slušně naši společnou kamarádku-ano tu ze vchodu, jak má nevychované děti, které u ní vždy nechají nepořádek, sní na co přijdou, vždy vzbudí dítě  a ona jak je prospěchářka a přitom ji vždy s úsměvem zvala dovnitř  a já jsem ji stupidně přikyvovala! Pak se ve mně ale najednou něco zlomilo a já si řekla, že snad si budu dělat, co chci já,nebudu se hloupě cítit, když se ten den domluvím s někým jiným, nebo nedej bože, když na to dotyčná osoba přijde!, kupovat jen, co sama uznám za vhodné-Ona mi totiž dobromyslně objednala z internetu pro mou dceru hračku, kterou má i její dcera, i když jsem jí řekla, že zatím nic podobného pořizovat nebudeme. Cítila jsem se trošku trapně, když ona věc došla a nebyla v pořádku a navíc to bylo kvůli mně, i když jsem si pořád dokolečka opakovala, že jsem jí o to neprosila. Milá hračka se poslala zpět, ale na poště polili balík červenou barvou, tak se hračka znehodnotila a já už nevěděla,jak se k tomu postavit. Je to zamotaný kruh, asi to tu nemá ani hlavu ani patu, takže to zkusím nějak shrnout: prostě se naše problémy a odcizení zaviněné z mé strany z důvodů vypsaných výše nějak vyhrotily. Včera jsme byly ještě s jednou známou-kterou ona dříve nemohla ani cítit,ale naráz jí jako nevadí-na obídku společně s dětmi a to měla takové zvláštní poznámky, když se našim holkám chtělo spát a jejímu dítku ne a dělalo vyrvál, že je to snad jedno, jen ať nám holky vzbudí, že moje dcera tu její taky budí, což mi připadalo jako hloupý žert. Když jsem se zeptala zcela nezištně, jestli jim můžu půjčit nějaké hračky-aby se malá zabavila, tak se urazila a odešla, od té doby nereaguje. Jen jsme se pak ještě potkaly a to otočila hlavu na bok a říkala své dcerce, ať nepáče-která chtěla za tou mojí, že to bude dobrý, a že to časem přebolí. Byla jsem z toho jaksi jelen, ani teď si to nedokážu přebrat, co se stalo... Ani nevím, co vlastně teď chci, zkuste mi k tomu někdo napsat, co jste z této patlanice usoudili. Asi to, že si řeknete, že nemám doma co dělat, když mám čas patlat se v blbostech...,ale to prostě tak je, že když je člověk zavřený doma. Jenže i takové věci člověka bolí, zvlášť když něco od toho druhého nečekáte. Ona zastává názor, že nikoho než svoji dceru(kterou mimochodem mnohokrát vyvyšovala nad tu mou, což mě samozřejmě mrzelo a nenechávala jsem si to líbit) k životu nepotřebuje a to ani svého partnera-kdykoliv se pohádají, vyhrožuje mu, že se odstěhuje, s jeho rodinou se vůbec nebaví-pro svou dceru babičku taky nepotřebuje, takže se ani nedivím, že to dopadlo tak, jak do dopadlo. Vyhledává lidi, kteří ji naslouchají a poslouchají a pokud ne, tak chyba.  Bůhví proč se cítím jak po rozchodu s dlouholetým přítelem, bolí mě to, ale rozum mi stále říká, že tohle asi není  přátelství, i když tak vypadalo, možná, kdyby uznala trochu té mé pravdy a zamyslela se nad sebou, ale to jí nikdy nedocvakne, ach jo.

No mi to případa, že to je ženská, která jen potřebovala někoho kdo ji bude poslouchat, kdo bude skákat jak ona píská. No falešná je určitě a sobecká taky. Takový člověk ti za to nestoji neboj pokud se bude takhle chovat ke všem jednou se ji to vráti. Ty bud ráda, že ses ji zbavila určitě se najde jiná kamarádka tady ta ženská ti za to nestojí.

Ne tohle zřejmě nebude přátelská osoba, to je typ manipulátorky. Někdy méně někdy více příjemné, ale rovnocený přátelský vztah z toho asi nikdy nebude. Zkus se povznést nad všechny ty plané řeči a pomluvy, protože jsou v životě daleko důležitější věci. Jsi mladá, zdravá,máš zdravé a krásně dítě, venku svítí sluníčko a ty prožíváš výjmečné životní období, které se už nikdy nevrátí. Ti naši miláčkové totiž rostou zatraceně rychle!!! Snaž se užít si s dcerou ve spokojenosti každý společný den a nenech se otrávit jedovatovatými řečmi, které za to nestojí. Chce to více, sebevědomí, Jíťo.

Podle tveho popisu mi prijede, ze je to manipulatorka jako vysita. Na tvem miste bych byla rada, ze jsem se ji zbavila a vyhybala bych se ji na sto honu. Mela jsem moznost se setkat s takovyto typem osoby a jeste ted mi beha mraz po zadech, kdyz si vzpomenu, jak se ke mne chovala a ja ji to dovolila...

taurus napsal(a):

Podle tveho popisu mi prijede, ze je to manipulatorka jako vysita. Na tvem miste bych byla rada, ze jsem se ji zbavila a vyhybala bych se ji na sto honu. Mela jsem moznost se setkat s takovyto typem osoby a jeste ted mi beha mraz po zadech, kdyz si vzpomenu, jak se ke mne chovala a ja ji to dovolila...

Taurus, mám velmi obdobnou zkušenost jako ty. A oči mi otevřel  pro mě v tomto směru až kultovní film Čas sluhů. Občas si ho pouštím jako takový odstrašujíci vzorový příklad a upozornění typu: Som, dávej si bacha!!!
Doporučuji shlédnout, leze to až pod kůži.....

Cas sluhu jsem videla a je to fakt narez. Jeden cas jsem se manipulaci zabyvala docela hodne (cetla jsem knizky a tak), protoze jsem mela tu moznost setkat se s ni dvakrat. A v obou pripadech jsem dotycneho manipulatora po rozpoznani musela naprosto vymazat ze sveho zivota, jinak by me psychicky  rozlozil (jednomu se to skoro podarilo). Nejhorsi je, ze proti manipulatorum neni (apson dle meho) zadne obrany. Jen utect. A je neuveritelny, co dokazou s clovekem udelat. Priznam se, ze po techto zkusenostech nesnasim byt jen naznak manipulacniho chovani. Brr

Jíťo-ta rádoby kamarádka není dobrý člověk. Jak říkají holky manipulátorka. A i když už má nějaký roky, je to pořádný fracek.

Jíťo, stala ses na té "kamarádce" závislá a to se pak člověk těžce vymaňuje. Já jsem něčemu takovému unikla úplně náhodně, kdyby moje dítě nebylo o chloupek starší a já nechodila do práce, tak svého času jsem se mohla v něčem takovém taky plácat: Přestěhovali jsme se do nového bytu, všechny rodiny v paneláku přibližně stejného věku, hodně maminek na dovolené. Daly se dohromady, okamžitě si potykaly, celý den spolu - venku nebo u některé doma, na kávičce, děti spolu. Já ale chodila do práce a neseznamuju se moc snadno, pokukovala jsem a trochu (= víc) záviděla... Ale najednou začal bengál - naštvaní manželé (doma neuklizeno, nenavařeno a kamarádky chodily kdykoliv bez zaklepání, mnohé měly "půjčený " klíč) a zanedlouho si začaly stěžovat i samotné maminky - jedna donášela na druhou, pomlouvaly sebe, partnery i děti, neměly chvilku soukromí - kamarádka se nasáčkovala do bytu bez pozvání tak jak byla vždycky zvyklá, ať se to té druhé líbilo nebo ne...
Začas se celý spolek rozpadl, zavládla velká rozpačitost - o rodinách se ledacos soukromého vědělo, to se patřičně překroutilo...ani nevíš, jak jsem byla (a dosud jsem, i když je to pěkná řádka let) ráda, že jsem tomu unikla.
Takže myslím, že se tohle stává a že jsi vyvázla ještě dobře, poučená už jsi a soukromí si budeš hlídat. Pamatuju jak moje babička říkávala: "zpovzdaleka zadobře" a já jsem jí tehdy moc nerozuměla, ale teď jí dávám za pravdu. Kamarádky mám, přítelkyní jenom pár, snad 3, 4... a to mi stačí, je to prověřeno ne lety, ale desetiletími v mojem případě.

Díky moc holky. Nemyslím si, že bych byla slaboch, po určité době mi určité věci došly, aneb jak se říká:"100xnic umořilo osla...". Film Čas sluhů je super, také patří k mým oblíbeným, leč poučení jsem si nevzala:((

taurus napsal(a):

Cas sluhu jsem videla a je to fakt narez. Jeden cas jsem se manipulaci zabyvala docela hodne (cetla jsem knizky a tak), protoze jsem mela tu moznost setkat se s ni dvakrat. A v obou pripadech jsem dotycneho manipulatora po rozpoznani musela naprosto vymazat ze sveho zivota, jinak by me psychicky  rozlozil (jednomu se to skoro podarilo). Nejhorsi je, ze proti manipulatorum neni (apson dle meho) zadne obrany. Jen utect. A je neuveritelny, co dokazou s clovekem udelat. Priznam se, ze po techto zkusenostech nesnasim byt jen naznak manipulacniho chovani. Brr

Mě to chvíli připadalo, že tu Jíta svými slovy převyprávěla Čas sluhů. Dokonce jsem si živě začala vybyvovat jednotlivé scény z fimu....
Jíťo, pokud si neviděla doporučuji cvičně shlédnout, jistě se v tom najdeš (Holubová, Asterová... a ostatní kamarádky...)
Myslím, že tě rychle přejde chuť tvou "přítekyni" i zdravit......

Bety, no musím říct, že to co jsi napsala, jako by sedělo přesně na to všechno... Měla jsem celkem slušné manželství, manžel si nestěžoval, po prvních měsících s Verčou jsem se dala dohromady a doma bylo vždy pro manžela uvařeno a celkem i uklizeno, čekaly jsme na něho doma, když přišel z práce. Občas jsem někoho navštívila, pokecala se známýma venku na procházce, také jsem záviděla těm maminkám,které jsem potkávala spolu každý den a tak když jsem zjistila, že u kamarádky ve vchodě bydlí jedna, co má téměř stejně staré dítě, tak jsem to byla nadšená z toho, že si má Verunka s kým hrát a já že se vyhnu stereotypu. On se to stereotyp stejně za čas stal, ale v jiném slova smyslu... a manželovi se to naše přátelství nějak nezamlouvalo, měla jsem mu dokonce za zlé, že ji "nebere". Prostě si na ni hned udělal při prvním setkání nevalný dojem-ona totiž toho svého pořád komandovala, ale tomu mému se chtěla zalíbit, jako že je skvělá, má uklizeno atd. No já moc uklizeno neměla, protože jsem jaksi neměla kdy..., že jo... Tak jsme měli neustále dohady a já jsem se vymlouvala, že jsem musela to zařídit a tamto, a tak jsem si stěžovala, jak jinak než své kamarádce.., pak měla malá úraz-spadla manželovi z postele a my se odcizili úplně, bylo to skoro na rozvod. No a moje milá kamarádka mě celkem psychologicky utvrzovala v tom, že má můj manžel mindráky, tak jsme to rozebíraly pořád dokola. No a pak jsme se jednou s manželem pohádali a on mi řekl, že se začínám chovat jako ona, teď to bohužel vidím tak, že měl pravdu. Taky jsem začala sekýrovat, s ní pomlouvat, rozebírat lidi kolem sebe. No ale začalo mi vadit, jak jsem již napsala, že se dělo všechno, tak jak chtěla ona a to jsem neudělala dobře.. No je to zkušenost

Jíťo ale vidíš to realisticky, to je hlavní a dokážeš se odpoutat, už teď se díváš nezaujatě, já doufám že se dáš dohromady!!!

Jito, presne jak pise Somaia: mela by ses na ten film Cas sluhu opravdu podivat. Je az mrazive realny, protoze manipulatori jsou schopni naprosto vseho vcetne toho, ze te rozestvou s tvymi nejblizsimi (a to je pro ne naprosta hracka). Garantuju ti, ze po shlednuti uz nebudes ani na minutu litovat toho, ze kamaradka zmizla z tveho zivota. A dle meho zena-manipulator je mnohem horsi nez muz-manipulator. Holky jsou krapitek vynalezavejsi bych rekla.

Pracovala jsi před odchodem na mateřskou v ženském kolektivu?

Angie, pracovala jsem na obchodním odd., vždy s ženskýma. Asi vím, kam míříš... Taky jsme se často prokousávaly podobnými problémy.., už i na to jsem mohla vzpomenout.

Je holky tak ten film jsem neviděla, ale když si tady o něm tak povídáte mohlo by to být dobré. Zkusím ho sehnat a mrknout se. Já znám jen písničku Čas sluhů od myslím Zoo

tohle jsem zažila cca jako 10leté ditě. Nastěhovali jsme se do nového domu. Všichni tam byli přibližně stějně staří, cca kolem 30let.Na společné schůzi si potykali a pak se vzájemně začali ženy navštěvovat.Tu šla mamka k té sousedce, odpoledne k jiné. Jindy přišly sousedky k nám.Bývala jsem s bráchou často sama doma.Ženské se občas pomlouvaly,občas spolu některé nemluvily a mně se to nelíbilo.Sama jsem už 15 let vdaná a sousedky si vždy držím od těla.
Před rokem jsme se přestěhovali do RD. Sousedka je celkem fajn, hodně ukecaná,ale nikoho nepomlouvá.
Manžel občas říká, pozvi ji na kafe,ale já nechci.Tahle špatná zkušenost z dětství mě straší.
Mám dlouholeté kamarádky se kterými si občas zavolám,občas se navštívíme a to mi stačí.

To bude asi to,jak říkala babička Bety "zpovzdaleka zadobře."

Jíťo, jak už psaly holky, ona je typická manipulátorka. Taky jsem toho hodně o nich přečetla, protože jsem ve svém okolí takové lidi měla a bohužel manipulovali dost dlouho s mým přítelem. Vůbec to nebylo hezké období, ale naštěstí jsem příteli oči otevřela a přerušil s nimi veškeré kontakty. Ještě dnes z toho mám husí kůži. Radím ti vůbec jí nevyhledávat, naopak jí vypustit ze svého života.
Jinak já obecně takové kafíčkování nemám ráda, nejsem typická ženská, co si libuje v sedánkách a tlachání o ničem - dámy prominou :gloria:, ale chápu, že někdo ty kontakty nezbytně potřebuje, ale nic se nemá přehánět. My jsme se před 2 měsíci přestěhovali z města na vesnici a tady je jedna mamina, která na mě vyloženě číhá až půjdu s malou ven a už se k nám sama slovně pozvala ( ale ještě tu naštěstí nebyla ) :co:. Pochopila bych, kdyby řekla ať se zastavím já, ale ona se pozvala k nám, tak jsem na to vůbec nereagovala.
Další věc je, že já na sedánky ani čas nemám, než obstarám malou, uklidím, uvařím, vyperu, vyžehlím, upeču, tak je den pryč. Zatím mě práce v domácnosti baví, tak to neřeším. Mám pár kamarádů, kteří se u nás občas zastaví, takže nejsem odříznutá od světa, ale teď si tu samotu ještě dost vychutnávám., za čas mi ten klid tady asi poleze na nervy, ale teď jsem spokojená.

Mám pocit, že ztráta takové "kamarádky" tě vůbec nemusí mrzet. Bez ní ti bude líp.

Já dodnes preferuju setkání na neutrální půdě - zajdeme třeba občas do kavárny nebo do cukrárny, a to jsme už "v nejlepších letech", aspoň nemusíme každá doma vychystávat, obskakovat a pak to uklízet, a posedíme všechny spolu a odpočineme si...

A neni ta tva kamaradka ve znameni blizencu?Taky jsem takovou mela.

Emeruss, je ve znamení Lva a jako lvice je opravdu dravá...
Jinak holky fakt moc díky za příspěvky, už to "rozčarování" pomalu přešlo. Dnes mě tedy po 3dnech kontaktovala, co děláme..., myslím, že na ni už nám čas jaksi zůstávat nebude. Mějte se moc fajn!

eremuruss napsal(a):

A neni ta tva kamaradka ve znameni blizencu?Taky jsem takovou mela.

Myslíš, že všichni blíženci jsou takový?? :dumbom: :co: To snad ne... tak si to doufám nemyslela...  Prostě máte smůlu na "kamarádky"... taky jsem jednu takovou měla... u nás byla pečená vařená, - samozvaná ; ale k nim se moc nechodilo... manžel neměl rád "nepořádek" a po návštěvě bylo nádobí a nebylo uklizeno... :rolleyes: Taky neuměla vařit, chodila si vařit ke mě, přinesla si hrnec a maso...vše ostatní přece mám ve špajzu, pak si celý náklad odnesla domu a vydávala za vlastní :D Manžel jí obdivoval jak to vše zvládá :cool: