Ahoj všem.
Všichni znáte určitě "můj příběh".

Chci se zeptat těch, kdo žily ve třech, jak to nakonec dopadlo, jak jste to "rozsekly", nebo to ukončila milenka, jak dlouho to trvalo, jestli jste měly v té době sex, co udělalo s vaším manželem, když jste řekly- já končím...

Prostě cokoli o životě ve třech. Jak to proběhlo u vás..

Dík a hezkou neděli.  :rock:

Hlavně by mě zajímalo, jestli je tady někdo, kdo měl život ve třech například 5 měsíců a jak jste to vyřešily... jak to dopadlo u vás.

U nás to trvalo necelý rok...od doby co se nevěra provalila. Nakonec jsme se obě spojily a zjistily...že s náma oběma hraje stejnou hru. Stejně sliby a vůbec všechno. Koukaly jsme na sebe a nemohly uvěřit :(

A ještě jedna konkrétní otázečka- odstěhovaly jste se z ložnice, nebo jste jenom spávali vedle sebe, nebo jste v oblasti sexu pokračovaly normálně...

To je otázek, co? :co:

A ještě jedna- je tady někdo, kdo žil ve třech třeba těěch pět měsíců a manžel se pak rozešel s milenkou??

Denisa32 napsal(a):

U nás to trvalo necelý rok...od doby co se nevěra provalila. Nakonec jsme se obě spojily a zjistily...že s náma oběma hraje stejnou hru. Stejně sliby a vůbec všechno. Koukaly jsme na sebe a nemohly uvěřit :(

Deny, a jak to dopadlo??

Leni, přede mnou se s milenkou jakoby rozešel...řekl, že chce zůstat s rodinou a pokusí se všechno napravit. Brečel a přemlouval, že už to nikdy neudělá a že bez nás nemůže být a že mi to vynahradí... Pak jsem zjistila, že pokračuje dál a na úplnou pravdu se přišlo až když jse se spolu spojily. Lhal oběma a to ve všem. Teď už má úplně jinou ženskou...našel si ji v práci. U mě je to zoufalec.

U nás to trvá rok a půl. Dopadlo to tak, že se na začátku prázdnin odstěhoval a já podala žádost o rozvod, v září se řeší děti a pak, nevím za jak dlouho rozvod. Jinak můj příběh je tady na několika vláknech a probíhalo to podobně jako u tebe-odchody, návraty, prosby, vyčítání, zamilované SMS a telefonáty, odmítání...  než se od nás odstěhoval-vlastně ještě den před jeho odchodem sex probíhal normálně, i když jsem při tom myslela na ledacos. Když jsem mu řekla že podám žádost o rozvod, řekl jak chceš, pak občas vyhrožoval, že mi sebere děti, že má na ně stejné právo jako já. Ale do dneška píše, jak mě miluje.

Žiji ve třech oficíálně rok a půl, s manželem udržuji pravidelně sex. Sdílime společnou domácnost, ložnici, platí byt, já obstarám ostatní.
S milenkou nemíní skončit, čeká že to někde praskne.Takže jedině to musím ukončit -  já manželka. Leilo nevím pokud to neskončí sám , nemáš šanci buď s tím žít a nebo to rosekni.Taky hezkou neděli, odjíždím sama k moři a doufám, že za týden spousta nás to nějak vyřeší.Tobě přeji, at se ti daří to zvládnout.Nechtěla bych být na začátku, ted vím přesně na čem jsem, já manželka, jistota, zázemí. Milenka nový vztah, vše nové, neokoukané- zatím a pokud nevyjde vrátí se domů.Tak se všichni mějtě krásně já si jedu vyčistit hlavu!!!!!

U nás to bylo tak, že já přišla na manželovu nevěru 14 dní po tom, co začala (tedy 14 dní se s ní potají scházel a den poté co se s ní poprvé vyspal). Manžel se po týdnu mého mlčení rozhodl, že ho to k ní táhne a odešel. Bez věcí jenom s jedněmi ponožkami a jedněmi slipy. Ke mě si za týden přišel pro čité prádlo, ale zjistil že má všechno zabaleno, takže si to odnesla. Za 2 měsíce byl zpátky. Omlouval se a sliboval, že už to nikdy neudělá (klasika). Další tři měsíce byly v klidu, ale pak se s ní začal znovu scházet. A to podle mne nastal život ve 3. První měsíc jsem to pořád chtěla řešit a chtěla aby to s ní ukončil. Další měsíc jsme se sobě vyhýbali. A ten poslední jsme spolu komunikovali a jeli na dovolenou. Tam si s ní celou dobu potají psal a volal, takže na konci dovolené jsem řekla, že končím a pořádala jej aby odešel. Slíbil, že to s ní okamžitě ukončí a taky tak udělal. Jenže slečna to nechápala a pořád mu psala. My se kvůli tomu chytli a on se jí šel vyplakat na ramínko. Celou noc byl pryč a vypnul si telefon. Pak přišel a dělal jako by nic. Takže jsem mu před ním naházela věci do baťohů a vyhodila mu je na chodbu. Schoval si je do sklepa a ještě týden přespával doma. Ale já trvala na svém a on nakonec odešel. Letos jsme se rozvedli.

Určitě jsem, Leilo, nedělala všechno správně. Ale kdyby jsem to neukončila, žijeme ve 3 dodnes. A já konečně zase žiju a jsem relativně "šťastná". Jsem člověk, který má svou cenu a miluje život. V té době jsem nežila. Shodila jsem 15 kilo, vůbec jsem se nesmála a denně jsem spala jenom 2-3 hodinky. Prostě jenom chodila do práce a domů a zírala do blba. Nic pro mě nemělo smysl. Když odešel, tak to strašně bolelo, ale zároveň se mi i ulevilo. A konečně jsem zase začala žít.

Leilo založila jsi shodné téma s tím mým o Buridanově oslu - tak si tam můžeš přečíst další odpovědi na tvoje otázky. Tam psaly ty, které žily nebo žijí ve třech.

Ty hledáš pořád nějakou zaručenou radu co máš dělat, viď? Taky jsem to dělala. Taky jsem byla přesvědčená, že musí existovat nějaký návod, kterého když se budu držet, tak ...... Bohužel to tak není. To co zabere v jednom vztahu, nefunguje v druhém.

V momentě, kdy bych zjistila nevěru, případně kdy by mi ji manžel potvrdil a - že nemíní s milenkou skončit, bych náš sex ukončila. V takovém případě to totiž beru jako ponižování své osoby.
Připadalo by mi nelogické, jak může manžel chtít sex se mnou, když má zároveň sex jinde. A vím, že normální chlap si moc dobře uvědomuje, že dělá chybu, že "tohle" se nedělá.  Akorát že se mu ten dvojí vztah nechce řešit a spoléhá se na "měkkost" jedné nebo druhé ženy.
Různí "odborníci" sice radí sex neukončovat, ale mně to připadá, jako bychom chytnutého zloděje ještě měli pohladit, aby se napravil.
Jinak se domnívám, že život ve třech žijeme všichni v podstatě od svatby. Pouze je nějaká náklonnost k osobě opačného pohlaví víc zvládnutá a doma nepřiznaná, nebo je nezvládnutá a přiznaná.
Holky, držím palce, abyste si doma situace vyřešily k vaší spokojenosti a klidu.

TERCI - no to je fakt děsná představa - to že život ve třech je všude. Nejsme my tady nějak moc ovlivněný tím, že čteme jen ty špatně končící příběhy, protože ženy kterým to dopadlo dobře sem číst nechodí?

Leila napsal(a):

Ahoj všem.
Všichni znáte určitě "můj příběh".

Chci se zeptat těch, kdo žily ve třech, jak to nakonec dopadlo, jak jste to "rozsekly", nebo to ukončila milenka, jak dlouho to trvalo, jestli jste měly v té době sex, co udělalo s vaším manželem, když jste řekly- já končím...

Prostě cokoli o životě ve třech. Jak to proběhlo u vás..

Dík a hezkou neděli.  :rock:

Rok jsem to tušila, pak se to provalilo, znala jsem ji, než si s ní začal, představil mi ji, je to jeho kolegyně,pak jsme se v tom tři roky  plácali a nakonec jsem ho vyhodila. Byl to očistec, už bych to nikdy neopakovala, vyhodila bych ho hned. Sám neměl ani tolik odvahy, aby to nějak rozetnul, čekal, až to za něj vyřeší jedna z nás, já už ho pak ale nechtěla, bylo mi z něj na blití (pardon).

Ahoj Leila,
už niekoľko dní čítam Tvoj príbeh na pokračovanie.
Podľa toho čo čítam, je to veľmi podobné tomu, čo sa stalo mojej dcére. Inak krásnej mladej žene, po ktorej zatúži každý chlap na ulici ktorý ju stretne. S manželom sa vzali po  6 ročnej známosti a ich manžetvo mohlo byť príkladom pre mnohých.Mali spolu dve deti a počas druhej materskej sa mladému pánovi, inak veľmi žiarlivému, zdalo, že manželku má istú a on by si chcel vyskúšať niečo nové. Zabudol. že sa to môže vymknúť nielen rúk. ale hlavne z hlavy. Keď mozog zahltia endorfíny a serotoníny, je neskoro. Zaľúbenie je krásne a zároveň niekedy tragédia.
Zrazu si mladý pán našiel priateľku ,po 2 mesiacoch mu na to prišla manželka, po 5 mesačnej známosti splodil dieťa a po ďalších pár mesiacoch vytriezvel. Celá aféra trvala 8 - 9 mesiacov a další rok možno aj viac trvalo, kým k sebe opäť s mnželkou našli cestu. Teraz je opäť všetko v pohode. Teraz je bývalá milenka tou najhoršou zrudou, ktorá mu takmer zničila život. Ak mám niečo doporučiť. Tvár sa že si OK spokojná a že sa  budúcnosti bez neho nebojíš.

Salen napsal(a):

TERCI - no to je fakt děsná představa - to že život ve třech je všude. Nejsme my tady nějak moc ovlivněný tím, že čteme jen ty špatně končící příběhy, protože ženy kterým to dopadlo dobře sem číst nechodí?

Ono se ale nedá přesně paušalizovat, co je dobře. Já - ze svého příběhu : byla milenkou více než tři roky, paní mého přítele nás "odhalila" po roce...bylo to myslím strašné především pro ni a pak až pro mě. Lítal mezi námi jako pinpongový míček, nevěděl kam patří, doma malé dítě. Já jsem děti mít nemohla, dlouhodobě jsem se léčila. Když se pak ke mě na nějakou dobu nastěhoval...já vyhrála...byl to překrásnej pocit, ale soužití stálo za starou belu. Nebylo to dobré, chodil za ní...jako za dítětem...ale já tušila, že se situace otočila, já jsem teď na jejím místě...peru, vařím, uklízím, žehlím - a ona si s ním začala užívat sex. Byl to hajzlík, se širokým srdcem, nejraději by nás měl obě u sebe a snad i klidně doma.
Po určité době se ke své paní vrátil, byla jsem na dně, měla jsem pocit, že to neunesu, zhroutila jsem se. Ale náš vztah trvale ukončit nebylo tak jednoduché. Stále nás něco k sobě poutalo. Věděl to on, já, a hlavně jeho žena. Hlídala, žárlila, nakonec se občas i smířila s tím, že jde za mnou, když jsem mu volala, že jsem v háji z tátove smrti. Vždycky to skončilo v posteli. Tehdy jsem se jí smála do obličeje, a nidy jsem si to nenechala pro sebe. Schválně jsem mu mazala košile rtěnkou, jen aby mu ztropila scénu.
No a pak...zázrakem...jsem otěhotněla a všechno šlo šupem dolů. Přitažlivost i ta snad láska. Všechno bylo v pr..li. Ale já jsem byla spokojená, čekala jsem konečně! miminko,  jen jsem se jí přes své těhotenství nedokázala smát, protože ona vyhrála. Popřel otcovství a já se musela smířit i s tím, že si jeho paní kdykoliv mne potkala přede mnou odplivla, jednou mi řekla : TY KU..VO, TY SI MYSLÍŠ,ŽE HO TÍM NEMANŽELSKÝM PARCHANTEM dostaneš zpátky?
Jindy mi zase řekla: DEJ SI POZOR AŤ NEPORODÍŠ MRZÁKA, JAKO JE TVOJE MATKA...(moji mamince jsem to řekla, a pak se mi celé těhotenství vyhýbala...abych ji neviděla...aby moje dítě nemělo, to co ona..) - byla pověrčivá.
Faktem je, že otcovství se po třech letech a po dvou krevních zkouškách vyřešilo, ale druhý fakt je, že celoživotně vyřizuju výživné, které už "zase" není placeno.


Chci ale říct, že přestože zůstali spolu, přestože si ještě udělali dítě na usmířenou, a navenek vypadají spokojeně, přesto se mi doneslo, že je to tam divné. Celoživotní výčitky kvůli mému - podle jejich slov - parchantovi....to nedokáže odpustit každá - a tahle paní to nedokáže odpustit nikomu. Nenávidí mě, nenávidí moje dítě. Dobře si uvědomuje, že slepenej hrnec už nikdy nedrží jak dřív.


Ponaučení z této doby jsou drsná pro všechny. Nikdy bych to nechtěla vrátit, nikdy už bych takhle nedokázala žít. Mám dítě, to je fakt, a jsem za to vděčná  - zdravé dítě, ale když slyším o mimomanželských vztazích a když kolikrát vidím naivitu těch milenek, kterou mám za sebou....každé bych mohla maximálně říct...je málo mužů, co chtějí rozbít to svoje zázemíčko, to svoje bydleníčko, svůj domoc...málo je takových, co chtějí začínat od píky s novou partnerkou. Ale těch, co si chtějí užívat, protože - když se mu to dole postaví, tak se rozum zastaví....těch je...

90 % chlapů pak před milenkou couvne, doma uchlácholí manželku, po nějaké době uchlácholí milenku a život jde dál. A zase ve třech. Ovšem nejlépe je na tom on....milenka i manželka se trápí. Manželce řekne - já to s ní skončil....milence řekne - miluju tě, hrozně moc tě miluju, nedokážu bez tebe být, ale nemůžu ublížit rodině. Přitom ubližuje na všech frontách, jen ne tak sobě.

Helča: tohle je velice silný příběh - a doufám, že i poučný pro všechny strany, které ho právě čtou :jojo:

Kiara napsal(a):

Helča: tohle je velice silný příběh - a doufám, že i poučný pro všechny strany, které ho právě čtou :jojo:

I já doufám.....a Kairo, věř mi, že tohle je opravdu jen kratičký, kratičký výcuc.

Pre Helču

Nechcem odsudzovať, ale každá žena, ktorá sa ulakomí na ženatého muža by si zaslúžila poriadne odsúdenie. Neviem či si to vtedy neuvedomuje ako ubližuje inej žene a ako ubližjue deťom.
Považujem to za krádež a krádež má byť potrestaná. Je mi ľúto všetkých tých žien, ktoré pomáhajú svojim manželom na začiatku ich kariér a potom, keď sa začne dariť, prídu nejaké pipky ako na hotové.
Neviem ako ich vychovávali ich matky, ale asi nie dobre.
Keď sa stalo mojej dcére, že ju zradil manžel, pri stretnutí s jeho "úžasnou" popriala som jej, ak raz, keď  bude matkou a predpokladám, že milujúcou matkou, aby raz zažila také utrpenie ako spôsobila mojej dcére. A daj sa svete trvalo to veľmi krátko a mala to ako na tanieri.

Helča napsal(a):

Kiara napsal(a):

Helča: tohle je velice silný příběh - a doufám, že i poučný pro všechny strany, které ho právě čtou :jojo:

I já doufám.....a Kairo, věř mi, že tohle je opravdu jen kratičký, kratičký výcuc.

...na každou svini se voda vaří, víc bych strkání čumaku do nečího manželství nekomentovala. Kdyby se k sobě ženský nechovaly jako krávy to by tu byl klid že?:usch:

jeannne napsal(a):

Pre Helču

Nechcem odsudzovať, ale každá žena, ktorá sa ulakomí na ženatého muža by si zaslúžila poriadne odsúdenie. Neviem či si to vtedy neuvedomuje ako ubližuje inej žene a ako ubližjue deťom.
Považujem to za krádež a krádež má byť potrestaná. Je mi ľúto všetkých tých žien, ktoré pomáhajú svojim manželom na začiatku ich kariér a potom, keď sa začne dariť, prídu nejaké pipky ako na hotové.
Neviem ako ich vychovávali ich matky, ale asi nie dobre.
Keď sa stalo mojej dcére, že ju zradil manžel, pri stretnutí s jeho "úžasnou" popriala som jej, ak raz, keď  bude matkou a predpokladám, že milujúcou matkou, aby raz zažila také utrpenie ako spôsobila mojej dcére. A daj sa svete trvalo to veľmi krátko a mala to ako na tanieri.

Promiň, ale tohle je neskutečně předpotopní názor. Hlavně od odstavce: "Neviem.....
Nemyslíš, že si zaslouží největší odsouzení ten muž???!!! Proč ženatý muž běží za jinou? Co si myslí? Že si jen pohraje? Proč to do prčic dělá? Proč oblbuje? A pokud začne oblbovat žena ženatého muže....a on se nechá...tak do háje s ním.
Jestli tady nejvíc v takovém vztahu někdo krade, tak je to ženatej muž...mladé holce krade mládí, protože v tu dobu, kdy jí slibuje rozvod a lásku, jen ať počká a blábláblá, by si ona mohla najít jinýho nezadanýho. A své manželce krade duši, psychiku, štěstí, jitotu, peníze.

Bože můj.... a ty si myslíš, že vše stojí na výchově? Můžeš se ve výchově snažit jak chceš, a stejně nikdy nemůžeš dopředu vědět, co ti tvé vlastní děti přichystají.

Stojím za tím, že je život jako bumerang, vše, co uděláš "ne košér", dostaneš za čas zpátky jako facku, ale netřeba takové vztahy házet jen na milenky. Na mimomanželský vztah snad jsou dva....nebo si myslíš, že jsem toho ženáče znásilňovala a držela u sebe za nohu? On mi od počátku tvrdil, že se chce rozvést a že mu to doma neklape. On mi tvrdil, že mě miluje a dovolil, abych se i já zamilovala do něj. Kdyby ten trouba vzal náš vztah jako zábavu a postavil mě před hotovou věc a případně řekl: Hele holka, užili jsme si, ale pá...
tak bych se do něj nezbláznila.

Co člověk, to osud a jiná situace....tak je to se vším - i s láskou. Něvěra byla od nepaměti, a tvůj názor mi zavání praktikami v Iráku a Iránu - nevěrnou ženu tam kamenují a ukamenují.  :dumbom:

jeannne napsal(a):

Pre Helču

Nechcem odsudzovať, ale každá žena, ktorá sa ulakomí na ženatého muža by si zaslúžila poriadne odsúdenie. Neviem či si to vtedy neuvedomuje ako ubližuje inej žene a ako ubližjue deťom.
Považujem to za krádež a krádež má byť potrestaná. Je mi ľúto všetkých tých žien, ktoré pomáhajú svojim manželom na začiatku ich kariér a potom, keď sa začne dariť, prídu nejaké pipky ako na hotové.
Neviem ako ich vychovávali ich matky, ale asi nie dobre.
Keď sa stalo mojej dcére, že ju zradil manžel, pri stretnutí s jeho "úžasnou" popriala som jej, ak raz, keď  bude matkou a predpokladám, že milujúcou matkou, aby raz zažila také utrpenie ako spôsobila mojej dcére. A daj sa svete trvalo to veľmi krátko a mala to ako na tanieri.

Poněkud silná slova - krádež, zrada. Navíc ukradnout lze jen majetek. Lidé, kteří přejí ostatním takové věci mají to nejmenší právo moralizovat.

Pre Helču
samozrejme, že muž, ktorý zrádza svoju rodinu je najväčší darebák. V tom Ti dávam za pravdu. Ale tiež som žila v prostredí
kde sa pohybovalo veľa zaujímavých mužov, ktorí mi nadbiehali,
a hovorili o tom ako si s manželkami nerozumejú a aká som úžasná. Ale svedomie je svedomie. Mala si  si zistiť medzi ich priateľmi, ake sú ich vzťahy. Každé manželstvo máva chcíle Keď prechádza nejakými krízami a dôležité je aby ho v tom období niekto zvonku ešte viac nenaštrbil. Mne sa zdá, že táto doba práve dáva viac práv pre mnželky č. 2 . A to podľa mňa nie je ani správne ani spravodlivé.

Promiň Helčo, ale dostala jsi, co sis zasloužila. Možná to zní tvrdě, ale o co sis koledovala, toho se ti dostalo. Já vím, že ten chlap je myslící, svěprávná bytost, že kdyby nechtěl, nedělal by to, ale taky vím, že chlapa oblbneš lehce. Vím, že se říká "nikdy neříkej nikdy. Ale vím, že ženatý chlap je pro mě tabu. A víš proč? Protože jsem to prožila na vlastní kůži, když ti někdo ničí život a rozbíjí rodinu, taky se mi smála. A taky se jí to jako bumerang vrátilo, oběma, bohužel tím nejstrašnějším způsobem. Umřelo jim miminko. Obrečela jsem to i já, protože ten bobeček za nic nemohl a tohle bych nikomu nepřála.  BM mi brečel do telefonu a ona mi to pak sama řekla, že je potrestaná za to, že mi tak ublížila. Já nebudu milenkou ženáče, vím to, protože už bych jí jinak byla. A předpotopní názory mám taky, i moje maminka, řekla, že by se za mě musela stydět. Vychovala mě k tomu, že nikomu nemám dělat to, co nechci, aby dělal někdo mě.

Helča napsal(a):

jeannne napsal(a):

Pre Helču

Nechcem odsudzovať, ale každá žena, ktorá sa ulakomí na ženatého muža by si zaslúžila poriadne odsúdenie. Neviem či si to vtedy neuvedomuje ako ubližuje inej žene a ako ubližjue deťom.
Považujem to za krádež a krádež má byť potrestaná. Je mi ľúto všetkých tých žien, ktoré pomáhajú svojim manželom na začiatku ich kariér a potom, keď sa začne dariť, prídu nejaké pipky ako na hotové.
Neviem ako ich vychovávali ich matky, ale asi nie dobre.
Keď sa stalo mojej dcére, že ju zradil manžel, pri stretnutí s jeho "úžasnou" popriala som jej, ak raz, keď  bude matkou a predpokladám, že milujúcou matkou, aby raz zažila také utrpenie ako spôsobila mojej dcére. A daj sa svete trvalo to veľmi krátko a mala to ako na tanieri.

Promiň, ale tohle je neskutečně předpotopní názor. Hlavně od odstavce: "Neviem.....
Nemyslíš, že si zaslouží největší odsouzení ten muž???!!! Proč ženatý muž běží za jinou? Co si myslí? Že si jen pohraje? Proč to do prčic dělá? Proč oblbuje? A pokud začne oblbovat žena ženatého muže....a on se nechá...tak do háje s ním.
Jestli tady nejvíc v takovém vztahu někdo krade, tak je to ženatej muž...mladé holce krade mládí, protože v tu dobu, kdy jí slibuje rozvod a lásku, jen ať počká a blábláblá, by si ona mohla najít jinýho nezadanýho. A své manželce krade duši, psychiku, štěstí, jitotu, peníze.

Bože můj.... a ty si myslíš, že vše stojí na výchově? Můžeš se ve výchově snažit jak chceš, a stejně nikdy nemůžeš dopředu vědět, co ti tvé vlastní děti přichystají.

Stojím za tím, že je život jako bumerang, vše, co uděláš "ne košér", dostaneš za čas zpátky jako facku, ale netřeba takové vztahy házet jen na milenky. Na mimomanželský vztah snad jsou dva....nebo si myslíš, že jsem toho ženáče znásilňovala a držela u sebe za nohu? On mi od počátku tvrdil, že se chce rozvést a že mu to doma neklape. On mi tvrdil, že mě miluje a dovolil, abych se i já zamilovala do něj. Kdyby ten trouba vzal náš vztah jako zábavu a postavil mě před hotovou věc a případně řekl: Hele holka, užili jsme si, ale pá...
tak bych se do něj nezbláznila.

Co člověk, to osud a jiná situace....tak je to se vším - i s láskou. Něvěra byla od nepaměti, a tvůj názor mi zavání praktikami v Iráku a Iránu - nevěrnou ženu tam kamenují a ukamenují.  :dumbom:

Helco naprostej souhlas co si napsala.Ve vychove to rozhodne neni.Ja byla prisne vychovavana obema rodici.Mamka me dokonce vychovavala dost puritansky.Jako treba nejlepsi antikoncepce = zadnej sex.Taky v mem manzelstvi toto vsechno zanechalo nasledky.O sexu jsem se svym muzem nikdy nedokazala mluvit stydela jsem a dlouhou dobu me trvalo nez jsem se se svym muzem dokazala milovat za svetla.Kdyz jsem poznala zenateho pritele tak on byl jediny se kterym jsem dokazala o tom vsem mluvit.Proc se vsechny viny hazi na milenky.Ja byla svobodnej clovek on byl zenatej a do toho vztahu jsem ho nevehnala ja,ale on.On chodil za mnou a byl neodbytnej.Asi by to ty podvadeny manzelky meli videt jak zpracovaval ten jeji tu svou milenku urcite by neodsuzovali ji,ale jeho.Ale oni ty podvadene manzelky to videt nechteji snazsi je si myslet,ze ten jeji by toho schopen nebyl,ze to ona je na vine.

...na každou svini se voda vaří, víc bych strkání čumaku do nečího manželství nekomentovala. SOUHLAS!!
Já taky měla možnost v mezidobí, než se to u nás "urovnalo" ( možná někdo četl ) si užít. Šlo by evidentně "jen" o sex, ale právě ta cizí manželka, kterou ani neznám, se stala brzdou. PROSTĚ NE!! Samozřejmě, že chlapi, kteří do toho jdou, jsou zmetci a sviňáci a kdovíco ještě, ale my stejně budeme mít vždycky největší vztek na ty milenky, to je zkrátka marný nám vymlouvat. Mlýny melou!! Nikdy nebudu souhlasit s milenkama, nikdy se jich nebudu zastávat a nikdy mě nikdo nepřesvědčí o opaku. A jsem jenom ráda, že to jsou většinou ony, které zůstanou samy a zírají doma do zdi, zatímco jejich "vysněný" už je zpátky doma u rodiny a seká latinu. Moc jim to přeju!

Modroočka napsal(a):

Promiň Helčo, ale dostala jsi, co sis zasloužila. Možná to zní tvrdě, ale o co sis koledovala, toho se ti dostalo. Já vím, že ten chlap je myslící, svěprávná bytost, že kdyby nechtěl, nedělal by to, ale taky vím, že chlapa oblbneš lehce. Vím, že se říká "nikdy neříkej nikdy. Ale vím, že ženatý chlap je pro mě tabu. A víš proč? Protože jsem to prožila na vlastní kůži, když ti někdo ničí život a rozbíjí rodinu, taky se mi smála. A taky se jí to jako bumerang vrátilo, oběma, bohužel tím nejstrašnějším způsobem. Umřelo jim miminko. Obrečela jsem to i já, protože ten bobeček za nic nemohl a tohle bych nikomu nepřála.  BM mi brečel do telefonu a ona mi to pak sama řekla, že je potrestaná za to, že mi tak ublížila. Já nebudu milenkou ženáče, vím to, protože už bych jí jinak byla. A předpotopní názory mám taky, i moje maminka, řekla, že by se za mě musela stydět. Vychovala mě k tomu, že nikomu nemám dělat to, co nechci, aby dělal někdo mě.

Stejne jako ty bych to napsala pred 10 lety,ale clovek mini zivot meni.

Já míním a měnit nebudu, vím, co říkám a proč to říkám. Opravdu už jsem tou milenkou ženáče mohla být, ale já na to nemám žaludek. Možná jsem divná, ale aspoň se můžu sama sobě podívat do očí a nemusím se za sebe stydět. Ale to je každého věc, když to někomu nevadí, tak ať si to užije. Prostě ženáče nechci. Já vás, milenky ženáčů, nesoudím, jste svéprávné a asi víte, co děláte a proč. Jen nevím, jestli jste v takovém vztahu opravdu šťastné.

Ne nebyla jsem stastna,bylo to jen trapeni,ale bylo to silnejsi nez ja a moc jsem ho milovala.Proto jsem to nedokazala utnout.

Helči,
to je mi moc líto. Naprosto Ti věřím, že to muselo být strašné období. Ale asi se to muselo stát, aby každá strana něco pochopila, že. Mě vždycky mrzí i za cizí lidi, že jim něco nevyšlo, nepovedlo. Říkám, že kdyby se všem dařilo tak, jak chtějí, víc by se usmívali a celkově by na světě bylo líp :).
Souhlasím s Tvojí logikou, že samozřejmě kdyby chlap nechtěl.... Jenže je tu právě i ta otázka toho, že má za kým jít. Že se prostě vždycky najde nějaká ta dívka či žena, která před ním s prominutím ty nohy roztáhne. Kdyby to neudělala ta žena, neměl by muž kam "utíkat". To je samozřejmě teorie - praxe je taková, jak se tu popisuje.
Nebudeme si nic namlouvat: který chlap by odolal, když se mu něco nabízí? - který chlap po několika letech manželství, kdy je nutno vynášet odpaďák, jezdit s dětmi k lékaři, když se mu nechce, případně se postarat o lepší bydlení...?
Jasně, že unaven ze vztahu je úplně každý, ale jak říkám, kdyby muži neměli u cizích žen náruč otevřenou, museli by se zachovat jinak, než se jet jednou za čas pobavit za nějakou milenkou. Ve hře je totiž strašně moc. Především psychika děcek. Jak píše Jeanne, taky mi nadbíhají chlapi, lichotí mi dodnes, ale přece (a to je stará hra) když nesouhlasí žena, muž si nevrzne.
Takže je to (ať se to milenkám líbí nebo ne) na ženě a na jejím svědomí. Muž dává návrhy, žena buď  souhlasí nebo ne. Jinak by se přece jednalo o znásilnění, ne? ;)
Možná že "krádež" a pod. jsou opravdu silná slova, ale myslím, že Jeanne jimi chtěla vyjádřit něco v tom smyslu, že jisté věci se prostě ve slušné společnosti nedělají. No a zas na druhou stranu, láska, naivita, city, naděje v lásku, byť s ženatým mužem - to jsou (bohužel) věci, které asi patří k životu. Ale neměly by ubližovat. Což asi není reálně proveditelné, vždycky je něco za něco, existuje rovnováha.
Mně teda ženatí muži svým způsobem odpuzují :D, klidně s nimi pokecám, klidně s nimi kafe vypiju, nechám je, ať se mi svěří, ale v životě jsem zatím nedošla k tomu, že bych jim něco nabídla. :D kromě toho kafe.
Každopádně si na těchto stránkách vážím milenek, které tady dokázaly napsat, že se manželkám vysmívaly a po čase to všechno hodnotí jinak. Klobouk dolů.
Tož, holky, držme se! :supr:

Modroočka napsal(a):

Promiň Helčo, ale dostala jsi, co sis zasloužila. Možná to zní tvrdě, ale o co sis koledovala, toho se ti dostalo. Já vím, že ten chlap je myslící, svěprávná bytost, že kdyby nechtěl, nedělal by to, ale taky vím, že chlapa oblbneš lehce. Vím, že se říká "nikdy neříkej nikdy. Ale vím, že ženatý chlap je pro mě tabu. A víš proč? Protože jsem to prožila na vlastní kůži, když ti někdo ničí život a rozbíjí rodinu, taky se mi smála. A taky se jí to jako bumerang vrátilo, oběma, bohužel tím nejstrašnějším způsobem. Umřelo jim miminko. Obrečela jsem to i já, protože ten bobeček za nic nemohl a tohle bych nikomu nepřála.  BM mi brečel do telefonu a ona mi to pak sama řekla, že je potrestaná za to, že mi tak ublížila. Já nebudu milenkou ženáče, vím to, protože už bych jí jinak byla. A předpotopní názory mám taky, i moje maminka, řekla, že by se za mě musela stydět. Vychovala mě k tomu, že nikomu nemám dělat to, co nechci, aby dělal někdo mě.

Já tady netvrdím, že jsem nedostala to co jsem si zasloužila. Jde mi jen o to, že tady prezentujete názory zhrzených žen, ale já bych se taky ptala proč jste zhrzené? Úlet je úlet, to se může stát myslím každému, třeba i v manželské krizi, kdy si člověk myslí, že jde manželství do háje. Nebo pod vlivem alkoholu, jsou různé situace a my lidé nejsme stavění na pouze jednoho a jednoho celoživotního sexuálního partnera.

Ne každé manželství různé krize ustojí, (a dnešní doba je přerozvodována kvůli každé kravině) ale když mimomanželský vztah pokračuje, ptala bych se, co je za tím...a proč...co mi schází...zřejmě to, co má ona...či on...
Táhne mi na padesátku, mám dvě skoro dospělé děti, a nemyslím si, že je taková věc výchovou.

Pokud se jedná o nějaký trest - podívej - ta paní mi nadávala, v době, kdy se mnou její muž žil jako druh, a já se léčila pro neplodnost, do "neplodných pi...a jalových krav".

V tom případě i jí se to vrátilo, protože jsem s jejím mužem otěhotněla.

Helco a jak se to ta jeho zena dozvedela,ze nemuzes mit deti?

Modroočka napsal(a):

Já míním a měnit nebudu, vím, co říkám a proč to říkám. Opravdu už jsem tou milenkou ženáče mohla být, ale já na to nemám žaludek. Možná jsem divná, ale aspoň se můžu sama sobě podívat do očí a nemusím se za sebe stydět. Ale to je každého věc, když to někomu nevadí, tak ať si to užije. Prostě ženáče nechci. Já vás, milenky ženáčů, nesoudím, jste svéprávné a asi víte, co děláte a proč. Jen nevím, jestli jste v takovém vztahu opravdu šťastné.

Za tu dobu, co jsem vdaná, jsem mohla taky mít milenců plnou pr..., ale taky od té doby, po téhle zkušenosti, se pro mne stali tihle dobrodruzi tabu.
Taky bych to už nikdy neudělala a kdyby se to dalo vrátit, tak bych spoustu věcí změnila. Ale bohužel, vrátit nejde nic, dnes to chápu jako životní zkušenost, něco jsem ztratila a něco dostala - tím myslím dítě.

Helčo, jsi dobrá, žes to sem napsala. Díky.

eremuruss napsal(a):

Helco a jak se to ta jeho zena dozvedela,ze nemuzes mit deti?

Jednoduše - od něj...když jsme spolu žili několik měsíců, tak jsme se pokoušeli a nešlo to. Léčila jsem se a on se vrátil k ní, stáhl zpět žádost o rozvod, s tím, že mě miluje, ale bohužel nemůžu mít dítě a on "doma" dítě zdravé má.

Jenže to ani tak neskončilo, na dva měsíce a byli jsme pak zase tam, kde před tím. A já přišla do jinýho stavu. Pak začal kolotoč. A on???? Nutil mě k přerušení. Zmetek!

Modroočka:
"nikomu nemám dělat to, co nechci, aby dělal někdo mě"

Jo, Modroočko, tak tuhle větu jsem slýchávala od rodičů velmi často a taky ji přednáším často své dceři :).
Myslím, že na výchově záleží mnohé. Na tom, jak naučíme děcka vnímat svět, vztahy v něm, zásady....

Helčo, milence svého muže jsem nikdy nenadávala, proč taky, nebudu se ponižovat a dělat ze sebe fúrii. Proč se to stalo mi nedokázal BM říct nikdy, řekl mi jen, že totálně zblbnul. Tak jo, tak zblbnul, někdo to ustojí, on ne, to je celý.

Terci, já svoje dva kluky učím hlavně to, aby se vždycky chovali tak, aby se sami sobě mohli podívat do očí. Jak s tím naloží, nevím, ale doufám, že stejně jako já.

Tak nevím, ale z téhle diskuze mi vyplynulo tohle:

Pánové jsou nesvéprávní blbečci, kteří nejsou absolutně zodpovědní  za svoje chování a jeho důsledky. A nebýt toho, že si před nimi ženské na potkání lehají na záda a svádějí je, chudáčky, byli by to vzorní otcové a manžílci...
Takže šup s milenkami na pranýř a pak hezky vymrskat z města.  Poslušný manžílek se poté, co bude odstraněn zdroj pokušení, jistě vrátí do hnízdečka.... než se vyskytne jiná poběhlice, kterou bude nutno zmrskat...

Nezlobte se, ale to, kolik se na tyhle dvě stránky vešlo nenávisti žen proti ženám,  co nejhoršího si jedna druhé dokážeme přát, jen proto, že máme doma záletníka, z toho mi nějak běhá po zádech mráz...

surikata napsal(a):

Tak nevím, ale z téhle diskuze mi vyplynulo tohle:

Pánové jsou nesvéprávní blbečci, kteří nejsou absolutně zodpovědní  za svoje chování a jeho důsledky. A nebýt toho, že si před nimi ženské na potkání lehají na záda a svádějí je, chudáčky, byli by to vzorní otcové a manžílci...
Takže šup s milenkami na pranýř a pak hezky vymrskat z města.  Poslušný manžílek se poté, co bude odstraněn zdroj pokušení, jistě vrátí do hnízdečka.... než se vyskytne jiná poběhlice, kterou bude nutno zmrskat...

Nezlobte se, ale to, kolik se na tyhle dvě stránky vešlo nenávisti žen proti ženám,  co nejhoršího si jedna druhé dokážeme přát, jen proto, že máme doma záletníka, z toho mi nějak běhá po zádech mráz...

:supr::supr::supr:

Chytrá holka!

Helča napsal(a):

surikata napsal(a):

Tak nevím, ale z téhle diskuze mi vyplynulo tohle:

Pánové jsou nesvéprávní blbečci, kteří nejsou absolutně zodpovědní  za svoje chování a jeho důsledky. A nebýt toho, že si před nimi ženské na potkání lehají na záda a svádějí je, chudáčky, byli by to vzorní otcové a manžílci...
Takže šup s milenkami na pranýř a pak hezky vymrskat z města.  Poslušný manžílek se poté, co bude odstraněn zdroj pokušení, jistě vrátí do hnízdečka.... než se vyskytne jiná poběhlice, kterou bude nutno zmrskat...

Nezlobte se, ale to, kolik se na tyhle dvě stránky vešlo nenávisti žen proti ženám,  co nejhoršího si jedna druhé dokážeme přát, jen proto, že máme doma záletníka, z toho mi nějak běhá po zádech mráz...

:supr::supr::supr:

Chytrá holka!

Já se do těchhle diskuzí většinou radši nepletu, ale tohle srocení "jediných spravedlivých" mi trošku nadzvedlo krevní tlak, takže jsem se neudržela.
A ještě mě napadlo: myslím, že už v bibli se praví: Kdo jsi bez viny, hoď kamenem.

….A taky se jí to jako bumerang vrátilo, oběma, bohužel tím nejstrašnějším způsobem. Umřelo jim miminko. Obrečela jsem to i já, protože ten bobeček za nic nemohl a tohle bych nikomu nepřála.  BM mi brečel do telefonu a ona mi to pak sama řekla, že je potrestaná za to, že mi tak ublížila.     ……

Modroočce:



"To je hezké, že máte ty a milenka tvého muže tak hezký vztah, že ti říká takové věci". :rodna:

Surikato,
neseděla bych u PC, kdybych tu měla někoho nenávidět. Nenapadlo mě vůbec odsoudit Helu za to, co se jí přihodilo. Právě proto, že vím, že existuje rovnováha a všechno se člověku vrátí. Ona si vytrpěla dost. I když si za to může samozřejmě jedině ona. velmi si jí vážím za to, že dokáže jednak něco ze svého života otevřeně napsat a jednak z toho všeho vyvodit důsledky. Já tvrdím, že všechno zlé je k něčemu dobré. Jen je škoda, že je při tom způsobené tolik bolesti a nemuselo by.
Ironizuješ, nikdo tu konkrétně nenapsal, že chlap je nesvéprávný blbeček... Já jen třeba říkám, že snad ani není možné, aby po letech manželství (kdy je nutné plnit i povinnosti, ne si jen užívat radostí) byl chlap odolný vůči svodům jiné ženy. Ty snad dokážeš svého manžela po celá desetiletí manželství uspokojovat tak, aby si nikdy rád neposeděl při kafi s jinou ženou? Jestli bys byla tak perfektní, to bych Tě teda ráda poznala a přebrala nějaké vzácné rady. No, a pak už je velký prostor pro případnou zájemkyni, která neřeší žádné složenky a odvod děcek do školky a Tvému chlapovi jen pochlebuje. Jooo, ženský dokážou velké věci :/ .
Neodsuzuji tady nikoho proto, že ženy, které sáhnou po ženatém muži, považuji svým způsobem za jakési nešťastnice, které právě prožívají období, kdy si potřebují vyřešit svoje soukromí a je jim jedno, jaké a čí mosty spálí; rozhodně když před ženáčem odhazuje kalhotky, nemyslí na dobro jeho rodiny ;).
Myslí především na SEBE, na to, co chce ONA. Ať už na okamžitý sexuální požitek nebo na to, že by s tím mužem ráda někdy založila jinou rodinu (bez ohledu na to, že ten muž už jednu má a ještě v ní dokonce funguje).
Mám dost dobré, nápadné auto. Nedávno mi ho někdo hooodně poškrábal. A já jsem na ty čáry hleděla a divila jsem se sama sobě, jaktože necítím žádný vztek a zlost. Ve mně se stalo něco úplně jiného. Já jsem toho neznámého ničitele totiž - litovala!!, já jsem jím pohrdala a říkala jsem si v té chvíli: zaplaťpámbu, že mám takový mozek, že necítím potřebu nikomu škrábat několikatisícový lak, ten člověk je totiž chudák, možná by potřeboval nějakou pomoc.... Dodnes se ani zpětně nedokážu vytočit (až mě to štve) :D, mně to prostě nevadí, protože jsem "lepší" než ten ničitel. (A to ne, že bych si majetku nevážila) :)
A totéž - podobně - si říkám o milenkách: jsou to ženy na dně. Jsou to ženy, kterým je jedno, jaké zásady by měly ctít, je jim jedno, co je slušné a co už ne, kolik trápení způsobí nějakým malým cizím děckám. Je jim to fuk, protože ony chtějí to své.
A to tady, prosím pěkně, píšu v klidu, bez nenávisti :). Prostě jako konstatování skutečnosti, nic víc, nic míň. Možná proto, že mi žádná ze zájemkyň mého manžela za celých 21 let neodlákala. Ale je fakt, že jedné jsem kdysi musela obrazně řečeno skočit po krku, aby se vzpamatovala. Vlezlá byla až hrůza. Takže pokus o zlikvidování mé domácnosti zvenčí jsem si už taky prožila :D. Nedivila jsem se pochopitelně ani jedné, ani druhé straně. Manžel byl letitými domácími povinnostmi unaven a ona byla chudina, která se se svým manželem mlátila hlava nehlava týden co týden. Zpětně je mi jí líto. Přála bych jí lepší život. Špatné pro ni bylo, že si vybrala mého chlapa ;).
Nene, Suri, mě na nenávist nenachytáš :supr:.

Tercilo, díky za pochopení a i když s tebou úplně nesouhlasím.Nesouhlasím s tím, že bych byla na nějakém dně. To ne, byla to zvědavost, mládí. Pracovala jsem mezi desítkami mužů a do práce jsem nastupovala se zásadou: nikdy s nikým nic, nevyjde to a budu to tam střídat???!!!

Taky to byl jedinej muž v té práci, se kterým jsem měla vztah. Ale začal ho on. Není jednoduché být celkem atraktivní mezi muži. Lepili se na mě jak vosa na bonbón. Jemu jsem odolávala  hodně dlouho, ale pak mě po jeho nekonečných letmých dotecích, po jeho neustálých zamilovaných pohledech, udolala zvědavost ?, přitažlivost, nezralost. Pánbůh ví, co ještě.

Další moje zásada: na návštěvy ke kamarádkám chodím zásadně, když její muž není doma. Pochopila jsem, že i zbytečná žárlivost v ne příliš pevném vztahu, dokáže pokazit všechno.

No a na závěr chci jen utrousit poznámku, těch maminek (Modroočka - 2 synové, Jeanne psala o vdané dcerce se zkušeností zásahu milenky do svazku):

Jeanne, kdybys měla syna, co uděláš, kdyby si našel jinou? Nějakou dobu by měl milenku, pak by šel k ní......zavrhla bys ho? Milenku nepřijala? Co kdyby se kvůli té milence rozvedl, to už by pro tebe skončil, a nebo bys ho omlouvala v rodině a po známých, v horším případě nakydala hnůj na jeho ženu. Což by bylo celkem logické.


Lidé se scházejí a rozcházejí ať už s papírem, nebo bez něj, s dětma či bez dětí. Zásady a výchova nepomůžou. S tím nesouhlasím.

Jo, a Surikata to nemyslela jistě na nikoho konkrétně, ona to myslím vzala z gruntu. Když začneš číst ty příspěvky, opravdu vyvolávají pocit odsouzení, nenávisti, a těch urážek na adresu milnek je tu ažaž. Jako by mohly za všechno i za to, že občas sluníčko nesvítí....

Jo, souhlasím, že je Helča dobrá, že to sem napsala, na druhou stranu je to anonymní fórum, takže taková odvaha to zase nebyla. A to, že se bude zastávat milenek - je pochopitelný. A určitě tady nejsou nenávistná přání milenkám. Jen nepochopení z naší strany. Ruku na srdce - milenky - co vy jste přály manželkám, když od vás ten ženáč odcházel? Nechtěla bych být v tu chvíli ve vaší mysli, to by asi vypluly na povrch věci!

Evka napsal(a):

Jo, souhlasím, že je Helča dobrá, že to sem napsala, na druhou stranu je to anonymní fórum, takže taková odvaha to zase nebyla. A to, že se bude zastávat milenek - je pochopitelný. A určitě tady nejsou nenávistná přání milenkám. Jen nepochopení z naší strany. Ruku na srdce - milenky - co vy jste přály manželkám, když od vás ten ženáč odcházel? Nechtěla bych být v tu chvíli ve vaší mysli, to by asi vypluly na povrch věci!

Ne-za-stá-vám se nikoho. Jen jsem chtěla, aby se v tomto fóru případné čtěnářky dokázaly podívat na tento problém ze všech stran. Odsoudit někoho je velmi jednoduché.
Manželky mají sklon své nevěrné muže omlouvat, zrovna jako milenky téhož muže,   omlouvají v okruhu svých známých.

Rady typu - najdi si někoho jiného, on se nikdy nerozvede....a moje odpovědi .... když otěhotním, tak se rozvede, on je s ní jen kvůli dítěti...
mám v živé paměti.
Všichni měli pravdu, jen já ne. Dnes si říkám, že jsem byla úchvatné tele.

Helča: Víš, omlouvat chlapy - asi ne tak úplně. Já svýho neomlouvala, spíš jsem se snažila pochopit, PROČ. Ale uznávám, že je jednodušší zanevřít na milenku, která je pro mě cizí, než na něj... Ale další pravda je, že kdyby ženský nechtěly a "neroztáhly ty nohy", tak by chlapi tak nevyváděli... určitě je kousek pravdy na obou stranách, já zas nejsem taková naivka.. Hodně souhlasím s Tercilou. Ta mi tu mluví z duše.

Evka napsal(a):

Helča: Víš, omlouvat chlapy - asi ne tak úplně. Já svýho neomlouvala, spíš jsem se snažila pochopit, PROČ. Ale uznávám, že je jednodušší zanevřít na milenku, která je pro mě cizí, než na něj... Ale další pravda je, že kdyby ženský nechtěly a "neroztáhly ty nohy", tak by chlapi tak nevyváděli... určitě je kousek pravdy na obou stranách, já zas nejsem taková naivka.. Hodně souhlasím s Tercilou. Ta mi tu mluví z duše.

NENÍ CHLAP, JAKO CHLAP. JSOU VĚRNÍ - A NEVĚRNÍ, to si myslím je podstata.

Když Modroočka vstupovala do svazku manželského, předpokládám, že si ona žena se zásadami a vychováním nevzala muže, který vychovaný nebyl a zásady nectil.

Takže celé tohle sviňstvo....holky uznejte to...kdyby muž byl věrný a přesvědčen o tom, že rodinný život a věrnost je jedinou a správnou cestou k manželskému štěstí, tak mu můžou případné milenky myslící chlupatým trojúhelníkem akorát bejt protivný, jak se mu nabízejí. V opačném případě je ON ten dobyvatel a hajzlíček. Nezdá se vám?

Já jsem život ve třech a více (můj BM byl takový malý sběratel) vydržela od svého rizikového těhotenství (kdy jsme se nemohli s BM milovat a on začal hledt jinde) až do 5 let své dcery. Pak jsem se paradoxně zamilovala - do ženáče ... a začala prožívat život ve třech z druhé strany. Díky ženáčovi jsem dokázala odejít od BM a vždycky mu budu vděčná za to, že mě tehdy podržel ... a díky ženáčovi jsem pochopila i tu druhou stranu - milenky.
Protože jsme se hned na začátku oba shodli na tom, že náš vztah bude pouze dočasný, nedělalo mi problém být absolutně diskrétní a věci, které tu popisovala Helča (košile od rtěnky a pod.) by mě nenapadly ani ve snu. Přesto se po dvou letech u mě objevila jeho paní, byla psychicky na dně a její návštěva probíhala vcelku dost živelně, bylo to takové tříhodinové hysterické psycho (už jsem to jednou popisovala na jiném vlákně). Nicméně se nám po jejím extempóre podařilo probrat celou situaci od A do Zet. Snažila jsem se jí vysvětlit, že ho sice mám ráda, ale nehodlám rozbíjet jejich rodinu. Že jen potřebujem čas, abychom to mohli ukončit. Pak zavolala tomu svému a chtěla ho zapojit do debaty, ale ten jí vcelku neurvale odvedl domů - a to ve mně poprvé vzbudil odpor. Ona mě od té doby pronásledovala téměř na každém kroku. Nevím, kde vzala tolik volného času, ale nedělalo jí problém se vždycky vynořit někde, kde bych jí vůbec nečekala. Pak si různým lidem v okolí stěžovala, že se jí směju. A přitom, kdykoliv jsem ji někde potkala, se mi akorát stáhl žaludek a měla jsem chuť utéct (to mám dodnes - po 8 letech, když vidím podobnou ženskou v černých brýlích). Ze začátku mi jí bylo líto, pak už jsem měla vztek na oba. Vztah se ženáčem nám "vydržel" ještě cca 1/2 roku - ale během toho jsme se viděli asi tak 3x - pořád prosil a přemlouval, ať to vydržím, než se jeho žena dá psychicky do kupy.

Ukončila jsem to já - Vlastně až tehdy jsem skutečně ukončila svůj život ve třech. A odnesla jsem si z toho pro sebe, že:

1. už nikdy nikdy nikdy ženáče
2. chlapi uvažují úplně jinak :)
3. pokud mi je má současná láska nevěrná, nechci o tom vědět. Chci s ním žít a milovat ho ve sladké nevědomosti. Nepátrám. Beru to tak, že je se mnou, protože se mnou být chce.
4. pokud se někdy nějakým způsobem dozvím, že je mi můj muž nevěrný - tak nebudu váhat s rozchodem.
5. málokdo chce skutečně ubližovat. Lidé dělají to, co v určitou chvíli považují za nejlepší, jen někdy včas nedomyslí důsledky - a to je spíš projev hlouposti, než špatné výchovy nebo zlých úmyslů.

Míša Kulička napsal(a):

Já jsem život ve třech a více (můj BM byl takový malý sběratel) vydržela od svého rizikového těhotenství (kdy jsme se nemohli s BM milovat a on začal hledt jinde) až do 5 let své dcery. Pak jsem se paradoxně zamilovala - do ženáče ... a začala prožívat život ve třech z druhé strany. Díky ženáčovi jsem dokázala odejít od BM a vždycky mu budu vděčná za to, že mě tehdy podržel ... a díky ženáčovi jsem pochopila i tu druhou stranu - milenky.
Protože jsme se hned na začátku oba shodli na tom, že náš vztah bude pouze dočasný, nedělalo mi problém být absolutně diskrétní a věci, které tu popisovala Helča (košile od rtěnky a pod.) by mě nenapadly ani ve snu. Přesto se po dvou letech u mě objevila jeho paní, byla psychicky na dně a její návštěva probíhala vcelku dost živelně, bylo to takové tříhodinové hysterické psycho (už jsem to jednou popisovala na jiném vlákně). Nicméně se nám po jejím extempóre podařilo probrat celou situaci od A do Zet. Snažila jsem se jí vysvětlit, že ho sice mám ráda, ale nehodlám rozbíjet jejich rodinu. Že jen potřebujem čas, abychom to mohli ukončit. Pak zavolala tomu svému a chtěla ho zapojit do debaty, ale ten jí vcelku neurvale odvedl domů - a to ve mně poprvé vzbudil odpor. Ona mě od té doby pronásledovala téměř na každém kroku. Nevím, kde vzala tolik volného času, ale nedělalo jí problém se vždycky vynořit někde, kde bych jí vůbec nečekala. Pak si různým lidem v okolí stěžovala, že se jí směju. A přitom, kdykoliv jsem ji někde potkala, se mi akorát stáhl žaludek a měla jsem chuť utéct (to mám dodnes - po 8 letech, když vidím podobnou ženskou v černých brýlích). Ze začátku mi jí bylo líto, pak už jsem měla vztek na oba. Vztah se ženáčem nám "vydržel" ještě cca 1/2 roku - ale během toho jsme se viděli asi tak 3x - pořád prosil a přemlouval, ať to vydržím, než se jeho žena dá psychicky do kupy.

Ukončila jsem to já - Vlastně až tehdy jsem skutečně ukončila svůj život ve třech. A odnesla jsem si z toho pro sebe, že:

1. už nikdy nikdy nikdy ženáče
2. chlapi uvažují úplně jinak :)
3. pokud mi je má současná láska nevěrná, nechci o tom vědět. Chci s ním žít a milovat ho ve sladké nevědomosti. Nepátrám. Beru to tak, že je se mnou, protože se mnou být chce.
4. pokud se někdy nějakým způsobem dozvím, že je mi můj muž nevěrný - tak nebudu váhat s rozchodem.
5. málokdo chce skutečně ubližovat. Lidé dělají to, co v určitou chvíli považují za nejlepší, jen někdy včas nedomyslí důsledky - a to je spíš projev hlouposti, než špatné výchovy nebo zlých úmyslů.

Máš pravdu Míšo, takhle jak to popisuješ. I takové případy jsou. Byl by to vlastně námět do dalšího diskuzního fóra: Věrnost muže, když žena nemůže. Muž je samec. Nedokážu se vcítit do jeho chtíče. Ale vím, že já  dokážu kvůli svému partnerovi fungovat bez sexu, kdyby nedej bože onemocněl.

S tou rtěnkou jak jsem tu psala...to byla ode mne opravdu hovadina,  já "jen" chtěla , dosáhnout u něj doma kraválu. Podařilo se, a samozřejmě jsem se udělala blbá před oným partnerem. A vidíš - stejně to se mnou neukončil . Převážně mi on volal v práci do kanclu, on mi stále říkal, že mě miluje. K mému tehdejšímu mládí patřila naivita, a já byla sakra naivní. On byl starší a měl za sebou čtyřleté manželství.

V jednom jsem si ale jistá - kdyby mi neříkal, že mě miluje, smířila bych se s tím, že jsem pro něj byla jen epizodka. Kdoví, třeba se mnou taky začal, když ona nemohla. Možná měla problémy, to ví jen on sám.

Helčo, já jsem byla smířená s tím, co se dělo, když jsem byla těhotná. Tak nějak jsem to dovedla pochopit, přestože mi tehdejší křepelka přišla kázat o tom, jak jim s dcerou bráníme v lásce. Věřila jsem jemu, ne jí. Moc jsem chtěla, aby holka vyrůstala v úplné rodině. Dalších pěl let jsem si vsugerovávala, že musím být rozumná a musím se hlavně postarat o to, aby byli všichni spokojení ... A protože BM slečny často střídal a přátelům se dokonce chlubil tím, jaký je pašák, začala jsem to brát tak, že to k němu prostě patří (a beru to tak dodnes) ... jen mi trvalo 5 let, než jsem si ujasnila, že on nepatří ke mně - ani ne tak kvůli těm slepicím, ale proto, že se choval jako vůl.

Míšo - je to obdivuhodné, jak jsi se dá se říct chtěla obětovat. Opravdu nevím, jak bych regovala já. Je to asi velikej problém, když jednoho mužského milují dvě.

Ale proč je to tak, že když podvádí žena....tak je to ku.va  :/.
Když podvádí muž, tak je to kanec, borec, sexmašina....pašák.

Nějak mi uniká logika



Žena v očích okolí klesá, ale muž v očích ostatních ne. Muži tiše závidí a jsou schopni s ním oné nevěry probírat a ještě se tím hromadně bavit. A v tom nejhorším ppřípadě na něj ještě ženy letí.

Leilo, koukám, že hledáš kde dá nějaké rady. Dám ti další: každý jsme jiný, každá jsme jiná, každý manželský vztah je jiný.  NIKDE nenajdeš odpověď.

Záleží na strašně moc okolnostech, které s tebou může rozebrat jen manželský psycholog. Jemu řekneš, jak jste žili, jaké jste na sebe měli vazby, jak reagoval on a na určité podněty, jak jsi určité věci vnímala ty.... Prostě, u vás už je tak silná krize, která jak si sama říkala , trvá už od minulého podzimu, že MY tady už vám dle mého nemůžeme pomoci. Jen odborník znalý všech možností vám z vaší krize může pomoci.

U vás je hluboká dlouhodobá krize - není to jen nějaká nevěra. Krizi ty vůbec nedokážeš připustit a to je taky dost velký problém. Potlačování skutečností.

Leilo, možná ti trochu napoví kniha: Patneři a rochody - p.Klimeš.  Nebo tak nějak se jmenuje. Tam najdeš hodně variant krize, fáze rozchodů, jejich pomoc při řešení,....

Není už jiné řešení. Máte hlubokou krizi, ze které vám pomůže už jen odborník. Není to lecjaká nevěra, není to úlet.

A ještě jedna věc mě napadla. Ptáš se, jak to dopadlo u jiných, když žili ve 3. TY SAMA  víš, že ty takového života nejsi schopna. Tím tě nijak nechci urazit. Já jsem toho taky schopna nebyla. Děláš scény, hledáš řešení, vyhlašuješ ultimáta. Je to přirozené.... je to proto, že ty NEJSI SCHOPNA žít takový život. Málokdo to dokáže! Přemýšlíš  o tom, co není v tvých silách zvládnout, co negativně ovlivní život tvůj a HLAVNĚ život vašich dětí. Nespokojenost, dlouhodobé dusno se odrazí na vašem životě, na tvém zdraví a na vnímání dětství vašich dětí.

Opravdu, jestli chceš pomoci, zajdi za odborníkem. Vše ostatní už zklamalo.

Helča napsal(a):

Míšo - je to obdivuhodné, jak jsi se dá se říct chtěla obětovat.

Obdivuhodné? To byla ta největší zhovadilost, co jsem kdy udělala. Kdybych ho kopla do zadku hned, ušetřila bych si spoustu pozdějšího trápení.:/

Helča napsal(a):

Ale proč je to tak, že když podvádí žena....tak je to ku.va  .
Když podvádí muž, tak je to kanec, borec, sexmašina....pašák.

Protože ženská a mužská sexualita jsou každá o něčem jiném.

Obecný pohled:
Muž je lovec, chce dobývat a užít si ... lásku do toho zas tak často neplete (ikdyž milenky si myslí něco jiného - zamilovaná slůvka, to je pouhá strategie, jak by ti vysvětlil můj BM)
Žena, pokud se touto činností neživí profesionálně, potřebuje muže skutečně milovat, aby se s ním mohla milovat.
Z toho plyne - zamilovaná žena znamená pro rodinu větší ohrožení než chlap, který čas od času smočí jinde.

Netvrdím, že to tak vždycky skutečně je, jenže většina lidí to tak bere.

Helčo, já chápu, že se může stát, že se nějaká žena "zaplete" s ženáčem. Prostě se to někdy stane. Ovšem ta žena by si měla od začátku uvědomit, že muž je zadaný. Má svou rodinu a ona je s největší pravděpodobností jen rozptýlení. A podle toho by se měla chovat. Pokud chce víc než být milenkou, tak do toho nejít. A pokud jde, měla by se chovat co nejvíce diskrétně.
Neodsuzuji milenky (nevím co mě v životě ještě všechno může potkat)....ale odsuzuji to schválně mazání límečku rtěnkou a zanechávání všemožných stop. Jen proto aby někomu ublížila. Tohle pro mne svědčí o nízkém charakteru té osoby.

Helča napsal(a):

Míšo - je to obdivuhodné, jak jsi se dá se říct chtěla obětovat. Opravdu nevím, jak bych regovala já. Je to asi velikej problém, když jednoho mužského milují dvě.

Ale proč je to tak, že když podvádí žena....tak je to ku.va  :/.
Když podvádí muž, tak je to kanec, borec, sexmašina....pašák.

Nějak mi uniká logika



Žena v očích okolí klesá, ale muž v očích ostatních ne. Muži tiše závidí a jsou schopni s ním oné nevěry probírat a ještě se tím hromadně bavit. A v tom nejhorším ppřípadě na něj ještě ženy letí.

Tak to já znám muže, který své přítelkyni (mají již spolu 3 leté dítě) zahýbá po celou dobu jejich vztahu. Samozřejmě, že se tím chlubí. Ale to, že je borec si asi myslí jenom on sám. Jeho okolí (a to převážně muži) o něm říkají, že je to blbec a jednou na to dojede a bude se divit.

Kuřátko napsal(a):

Tak to já znám muže, který své přítelkyni (mají již spolu 3 leté dítě) zahýbá po celou dobu jejich vztahu. Samozřejmě, že se tím chlubí. Ale to, že je borec si asi myslí jenom on sám. Jeho okolí (a to převážně muži) o něm říkají, že je to blbec a jednou na to dojede a bude se divit.

Vidíš a já to tehdy opravdu viděla tak, že ho všichni obdivně poplácávaj po rameni, jak si to dovedl dobře zařídit ... a možná jsem měla jen klapky na očích ... a zcela určitě to svědčí o mé pitomosti :D. Dneska vůbec nechápu, jak jsem si něco takového mohla myslet.

Nikdo z nás neví, co se mu během života přihodí. Nedovolila bych si Helču odsuzovat za to, co se jí stalo.  Proč jsme ochotny se s nevěrou našich manžílků smířit a žít s něma dál a milenkám to odpustit nedokážem? Sama jsem milenku svýho M ze začátku odsuzovala, častovala jsem ji různými jmény, ale pak mi došlo, že na všechno museli být dva. Mám kamarádku, odsuzovala mimomanželský vztah, jí by se něco takovýho nemohlo stát, dala by za to ruku do ohně a jak to dopadlo? Zamilovala se do ženatýho. Brečela mi, že neví co má dělat. Vztah ukončila, ale on ji tak bombardoval, že ve  vztahu pokračovali. Trápila se, zhubla, nevěděla co má sama ze sebou dělat. byla prostě zamilovaná. A za to bych ji měla nenávidět? Milenky si prostě šáhly na naše manžely, ale oni jim to dovolili!
Pokud se budu někomu chtít mstít, budu mu přát jen to nejhorší, šeredně se mi to vrátí.

Holky víte jaký je problém?  NEEXISTUJE rozlišení -muž ženatý - muž svobodný. JE TO PROSTĚ MUŽ. A když je jakákoliv  ŽENA (ne svobodná, né vdaná) , tak proč by se nespojila s MUŽEM.

Nebo rozlišuju - nakažený muž .... zdravý muž.

Jsem žena a když mě inponuje muž, tak jen zvažuju - stojí mi ten románek za to? Neublíží to nějak dalšímu vývoji mého života?  Neuvažuju - co jeho chudák žena.....

Zkuste se na to podívat z jiného úhlu pohledu.

Sisko, kamarádka se nezamilovala do ŽENATÉHO, ona se zamilovala do muže, do osoby, do osobnosti..... A to je velký rozdíl.

Taky odsuzuju milenky, který si uvědomují závazek svých ženáčů ke svým rodinám a ZÁMĚRNĚ dělají vše pro to, aby toho muže vmanipulovali do rozpadu toho manželství. Ten chlap jim věnuje "pouze cit"  jen jako k ženám (nezávazný, vzrušující, obohacující jejich nudný manželský život), ALE nechce nic měnit. Milenky to svou nedozrálostí neunesou a dělají vše pro to, aby to tedy změnily.

Existují však i takové milenky, které ten muž přitahuje, ale MÁVAT jeho životem nechtějí. Rozhodnutí nechávají na něm....buď chce udělat čáru za manželství sám, nebo si jen "užívají" (myšleno né hanlivě) těch chvil, kdy se cítí krásně. Navozují si pocit krásna, aniž by měly potřebu manipulovat tím druhým a vmanévrovat ho do situací, které on sám ve skrytu duše nechce.

Kuřátko napsal(a):

Helčo, já chápu, že se může stát, že se nějaká žena "zaplete" s ženáčem. Prostě se to někdy stane. Ovšem ta žena by si měla od začátku uvědomit, že muž je zadaný. Má svou rodinu a ona je s největší pravděpodobností jen rozptýlení. A podle toho by se měla chovat. Pokud chce víc než být milenkou, tak do toho nejít. A pokud jde, měla by se chovat co nejvíce diskrétně.
Neodsuzuji milenky (nevím co mě v životě ještě všechno může potkat)....ale odsuzuji to schválně mazání límečku rtěnkou a zanechávání všemožných stop. Jen proto aby někomu ublížila. Tohle pro mne svědčí o nízkém charakteru té osoby.

Myslíš, že mladá naivní holka...22 let, které muž, i když ženatý vyznává permanentně lásku, uvažuje nad tím, že ON má rodinu? V přestávkách jistě, ale není to prioritou.

A schválně namazat límeček rtěnkou...po dvouletém vztahu, po neustálém  pendlování onoho idola mezi mnou a svou paní, to byl pokus o to tenhle vztah vyřešit. Myslela jsem....nebo spíš všeobecně nemyslela, že to kvůli tomu jeho paní rozstřihne, v můj prospěch, protože ona si byla hodně jistá, že ON náš vztah ukončil. Tak jsem si řekla, že mu to už nedokáže odpustit. Až později mi došlo, že on ji o své věrnosti  každodenním milovaním jen utvrzoval. Zkrátka to byl zmeteček, kterej nás obě vodil za nos. Možná by dokázal žít i v bigamii. Chtěl nás obě, jedinej on totiž nevěděl co chce. Já ho chtěla napořád a jen pro sebe. jeho paní zjevně dělala vše možné i nemožné ze stejných důvodů. Jak jsem již několikrát napsala, je to záležitost stará více než 20 let a dnes mám na celou tuhle dlouhou historii z mého života úplně jiný pohled. Je to zkušenost. Zkušenost, kterou se v tomto fóru snažím předat dál.....jsem varování pro mladá děvčátka, která se poblázní do ženatého. Pro mne jsou to nyní děvčátka, bláhová, zamilovaná, naivní. Třeba s takovým zralým mužem prožijí ten nejkrásnější sex. Úpřimně můžu napsat, že ačkoliv jsem sex poznala poprvé v 18 letech, tento muž mi v mých 22 letech ukázal, co to je mít orgasmus. A když vám k tomu všemu dělá žárlivé scény, utvrzuje vás ve své lásce, to se pak velmi lehce věří všemu, co vám napovídá. Nedej bože, když je to mistr slova.

Mám za to, že rtěnky a podobné nevkusné žertíky jsou strašnou manipulací a majetnickým symbolem milenek. "Chci tě jen pro sebe a když pro to ty nic neuděláš, tak se do toho vložím já sama a uvidíme, kdo vyhraje".  Sama milenka s postupem času dozraje a chápe, jak nevhodné to bylo. A stejně nevyhrála. Byla to promyšlená manipulace, která v mnoha případech nevychází. Jak tu bylo už psaný.

Z mého života:  mého  BM také stále ta vazba k naší rodině táhne domů. Mohla bych si říct, že když on chce u nás spát, tak já ho tedy budu nechávat a tím se potutelně smát a mít radost z toho, že jeho současná partnerka (která byla jedním z důvodů našeho rozvodu) doma brečí, že je sama. Mohla bych navrhovat různé situace, při kterých by byl s námi a ona by ostrouhala.  JENŽE, pochopila jsem, že to nemá cenu. Pro mě to nemá cenu. Byla by to manipulace, která by mi ho nevrátila. Vrátila fyzicky, ale néé citově.  On je citem teď úplně někde jinde, já jsem ta "hybrida", která neudělá nic dobře, nemá žádné dobré vlastnosti. On je teď v 1 stádiu rozchodu, proti kterému nemá cenu bojovat.

Manipulace je prostě špatná volba.

Helčo, já než to dopsala, tak si to napsala i ty.

Leila napsal(a):

Ahoj všem.
Všichni znáte určitě "můj příběh".

Chci se zeptat těch, kdo žily ve třech, jak to nakonec dopadlo, jak jste to "rozsekly", nebo to ukončila milenka, jak dlouho to trvalo, jestli jste měly v té době sex, co udělalo s vaším manželem, když jste řekly- já končím...

Prostě cokoli o životě ve třech. Jak to proběhlo u vás..

Dík a hezkou neděli.  :rock:

keď som ja bola podvádzaná, tak to trvalo cca pol roka, ja som vedela, že je zle, ešte skôr než sa s ňou vyspal - začal sa správať úplne inak a cítila som, že sa zamiloval inde....
Správal sa ako hovado. Kašlala na syna(vtedy asi 14 rokov, končil ZŠ, problémy s pubertou, atď.), na domácnosť, na mňa ani nehovorím... Sex fungoval dosť dlho, potom som prestala mať orgazmus a po čase som ho už odmietala. Po niekoľkých mesiacoch "boja" o partnera som to vzdala... Povedala som si, že ja som už bojovala dosť(menila som výzor, snažila sa ho vytiahnuť na spoločné akcie, varila obľúbnené jedlá) a teraz nech ukáže chlapec, či aj on má záujem... Nemal. Keď som kládla nepríjmené ptázky v nádeji, že prizná farbu a aspoň sa zachová ako chlap, odpovedal mi: "Nikdy si sa nestaral, čo sa staráš teraz...! :dumbom: Mmch, najprv "ju" vodil k nám postele, keď som sa vzbúrila, chodil on preč a keď už po niečo prišiel, nechal ju stáť na chodbe :rolleyes: . Toto správanie celkovo zmenilo moje city voči nemu. Keď po polroku odchádzal, bolo mi hrozne, ale vedela som, že späť už je cesta nemožná.
Ja keď som to ťahala so ženáčom(sprvu som ani nevedela, že je ženatý - bol odsťahovaný od ženy a tvrdil, že je rozvedený :mad: ),  tak myslím, že jeho manželstvo to nijako neovplyvnilo. Ja som ho od rodiny neťahala - jednak bývam s rodičmi a teda domov som si ho pochopiteľne nasťahovať nemohla - a keď som zistila, že mi veselo klamal, vedela som, že takéhoto týpka by som natrvalo do života nechcela :/ . Mám tmené podozrenie, že oni stále žijú s niekým "do trojky", len tá tretia je premenná a žena možno nie vždy tuší, že žije v mnohouholníku... Ale možno aj tuší. To naozaj neviem a ani ma to nezaujíma. Jej problém jej totiž stále ostáva na krku...

petra72 napsal(a):

Jsem žena a když mě inponuje muž, tak jen zvažuju - stojí mi ten románek za to? Neublíží to nějak dalšímu vývoji mého života?  Neuvažuju - co jeho chudák žena.....

Neuvažuju - co jeho chudák žena, ale zvažuju - co chudák já ... 

Víš co, manželka "mého bývalého ženáče" :) je stále jen tou podváděnou manželkou. Oni si prostě nikdy navyříkali, co je v jejich vztahu špatně a řeší to pořád dokola stejným způsobem: nevěra - hysterie - demonstrativní sebevražda - antidepresiva - dočasný smír - nevěra ... co vím, tak jsou v současnosti v půlce třetího kola ... :/
Ale já už s jejich trápením nemám nic společného a jsem ráda, že se toho neúčastním, protože bych z toho brzy byla na psychinu taky. Prostě jsem neměla a asi nikdy nebudu mít bůhvíjaký pocit štěstí a lásky ve vztahu, díky kterému je někdo jiný zoufalý.

Tercila napsal(a):

V momentě, kdy bych zjistila nevěru, případně kdy by mi ji manžel potvrdil a - že nemíní s milenkou skončit, bych náš sex ukončila. V takovém případě to totiž beru jako ponižování své osoby.
Připadalo by mi nelogické, jak může manžel chtít sex se mnou, když má zároveň sex jinde. A vím, že normální chlap si moc dobře uvědomuje, že dělá chybu, že "tohle" se nedělá.  Akorát že se mu ten dvojí vztah nechce řešit a spoléhá se na "měkkost" jedné nebo druhé ženy.
Různí "odborníci" sice radí sex neukončovat, ale mně to připadá, jako bychom chytnutého zloděje ještě měli pohladit, aby se napravil.
Jinak se domnívám, že život ve třech žijeme všichni v podstatě od svatby. Pouze je nějaká náklonnost k osobě opačného pohlaví víc zvládnutá a doma nepřiznaná, nebo je nezvládnutá a přiznaná.
Holky, držím palce, abyste si doma situace vyřešily k vaší spokojenosti a klidu.

teric, alôe to je stále BY... id eo to, čo ženy urobia reálne. Všetky si hovoríme, ččo BY SME  urobili - a potom to nastane a my zírame, ako veľmi sa to líši od toho, čo sme si predstavovali...

jeannne napsal(a):

Ahoj Leila,
už niekoľko dní čítam Tvoj príbeh na pokračovanie.
Podľa toho čo čítam, je to veľmi podobné tomu, čo sa stalo mojej dcére. Inak krásnej mladej žene, po ktorej zatúži každý chlap na ulici ktorý ju stretne. S manželom sa vzali po  6 ročnej známosti a ich manžetvo mohlo byť príkladom pre mnohých.Mali spolu dve deti a počas druhej materskej sa mladému pánovi, inak veľmi žiarlivému, zdalo, že manželku má istú a on by si chcel vyskúšať niečo nové. Zabudol. že sa to môže vymknúť nielen rúk. ale hlavne z hlavy. Keď mozog zahltia endorfíny a serotoníny, je neskoro. Zaľúbenie je krásne a zároveň niekedy tragédia.
Zrazu si mladý pán našiel priateľku ,po 2 mesiacoch mu na to prišla manželka, po 5 mesačnej známosti splodil dieťa a po ďalších pár mesiacoch vytriezvel. Celá aféra trvala 8 - 9 mesiacov a další rok možno aj viac trvalo, kým k sebe opäť s mnželkou našli cestu. Teraz je opäť všetko v pohode. Teraz je bývalá milenka tou najhoršou zrudou, ktorá mu takmer zničila život. Ak mám niečo doporučiť. Tvár sa že si OK spokojná a že sa  budúcnosti bez neho nebojíš.

Z tvojho zaťa je mi teda skutočne na blitie... Urobí dieťa so "zrúdou" a nehanbí sa hodiť všekto na ňu - štipku chlapskej guráže a sebakritky nemá... :rolleyes: Fuj, to asi radšej fakt byť sama, ako s takýmto "pokrivencom", pri ktorom môžem len čakať, že pri najbližšej kríze sa zohne a povolí; nie je to žiadna opora. :/ Jedna vec je urobiť chybu(sme ľudia), ale niečo iné je priznať si ju a snažiť sa napraviť následky.

Kiara napsal(a):

Helča: tohle je velice silný příběh - a doufám, že i poučný pro všechny strany, které ho právě čtou :jojo:

Bol poučný pre TEBA??? Prečo stále riešiš nejaké "strany", Kiara, keď najlepšie a najspoľahlivejšie je začať sama od seba?

Existují však i takové milenky, které ten muž přitahuje, ale MÁVAT jeho životem nechtějí. Rozhodnutí nechávají na něm....buď chce udělat čáru za manželství sám, nebo si jen "užívají" (myšleno né hanlivě) těch chvil, kdy se cítí krásně. Navozují si pocit krásna, aniž by měly potřebu manipulovat tím druhým a vmanévrovat ho do situací, které on sám ve skrytu duše nechce.

Konečně! Petro, díky za rozumný názor. Jen bych malinko doplnila - některé nenechávají rozhodnutí na chlapovi, nečekají, jestli něco udělá, ale jsou samy rozhodnuté, že se nic měnit nebude, protože jim to vyhovuje zrovna takhle. Pokud to ten chlap akceptuje (a většinou ano, protože velmi brzy zjistí, že "nebezpečí" nehrozí), dělají oba všechno pro to, aby nikomu dalšímu neublížili.

Selima napsal(a):

jeannne napsal(a):

Ahoj Leila,
už niekoľko dní čítam Tvoj príbeh na pokračovanie.
Podľa toho čo čítam, je to veľmi podobné tomu, čo sa stalo mojej dcére. Inak krásnej mladej žene, po ktorej zatúži každý chlap na ulici ktorý ju stretne. S manželom sa vzali po  6 ročnej známosti a ich manžetvo mohlo byť príkladom pre mnohých.Mali spolu dve deti a počas druhej materskej sa mladému pánovi, inak veľmi žiarlivému, zdalo, že manželku má istú a on by si chcel vyskúšať niečo nové. Zabudol. že sa to môže vymknúť nielen rúk. ale hlavne z hlavy. Keď mozog zahltia endorfíny a serotoníny, je neskoro. Zaľúbenie je krásne a zároveň niekedy tragédia.
Zrazu si mladý pán našiel priateľku ,po 2 mesiacoch mu na to prišla manželka, po 5 mesačnej známosti splodil dieťa a po ďalších pár mesiacoch vytriezvel. Celá aféra trvala 8 - 9 mesiacov a další rok možno aj viac trvalo, kým k sebe opäť s mnželkou našli cestu. Teraz je opäť všetko v pohode. Teraz je bývalá milenka tou najhoršou zrudou, ktorá mu takmer zničila život. Ak mám niečo doporučiť. Tvár sa že si OK spokojná a že sa  budúcnosti bez neho nebojíš.

Z tvojho zaťa je mi teda skutočne na blitie... Urobí dieťa so "zrúdou" a nehanbí sa hodiť všekto na ňu - štipku chlapskej guráže a sebakritky nemá... :rolleyes: Fuj, to asi radšej fakt byť sama, ako s takýmto "pokrivencom", pri ktorom môžem len čakať, že pri najbližšej kríze sa zohne a povolí; nie je to žiadna opora. :/ Jedna vec je urobiť chybu(sme ľudia), ale niečo iné je priznať si ju a snažiť sa napraviť následky.

Selimko, jak ty mi mluvíš z duše! Třeba se v názorech můžeme lišit, ale tohle, co jsi sem napsala sedí, jak hrnec na pr....

Taky si myslím, že když jsem byla v situaci té těhotné (myslím celé tři roky spoléhal na mou neplodnost), on se pak rozhodl pro svou ženu a dítě, tak k sakru, proč se k tomu nepostavit rovně?! Pochopila bych a chápu popření otcovtsví, třeba si chtěl být jist, že nebude platit na cízí dítě, ale já stále vyřizuju neplacení výživného přes policii a paní otce mé dcery mi ještě vzkazuje takové různé nesmysly. No - já udělala chybu, ale čeho se dopustilo to dítě? A jsem zase na tom začátku....kdy mi Modroočka napsala, že jsem dostala to, oč jsem si koledovala, takže - dobře mi tak.

jeannne napsal(a):

Pre Helču
samozrejme, že muž, ktorý zrádza svoju rodinu je najväčší darebák. V tom Ti dávam za pravdu. Ale tiež som žila v prostredí
kde sa pohybovalo veľa zaujímavých mužov, ktorí mi nadbiehali,
a hovorili o tom ako si s manželkami nerozumejú a aká som úžasná. Ale svedomie je svedomie. Mala si  si zistiť medzi ich priateľmi, ake sú ich vzťahy. Každé manželstvo máva chcíle Keď prechádza nejakými krízami a dôležité je aby ho v tom období niekto zvonku ešte viac nenaštrbil. Mne sa zdá, že táto doba práve dáva viac práv pre mnželky č. 2 . A to podľa mňa nie je ani správne ani spravodlivé.

Muž je darebák, ale nosí peniaze ... "a je predsa otec detí"... takže sa radšej naštveme na žneu, tá predsa prachy nenosí, deti neživí, tak oč. To ona mu určite pobosorovala! Kristepane, keby som mala päť korún za každé klamstvo, ktoré mi povedal ženatý chlap, nemusela by som sedieť v robote... A keby som mala aspoň korunu za každú ženu, ktorá namiesto aby si priznala, čo za zázraka má doma, nenávidí tú druhú a preklína nevinné dieťa, ktoré si predsa nič zo svojho osudu nevybralo... Tak som tiež bohatá. Ženy si nielen robia navzájom svinstvá, ale ženy hlavne chcú byť klamané a samy si klamú do rukáva, to je celý problém. Tie, čo najviac vykrikujú, že chcú poznať pravdu, si nakoniec najviac vytvárajú milosrdné lži najrôznejšieho druhu, aby vôbec mohly žiť ďalej... :/
A život z nášho jednoduchého pohľadu predsa nie je "spravodlivý". Čo je spravodlivého už na tom, že niekto sa narodí do cigánskej osady a niekto do paláca??? Prečo by teda čokoľvek iné v živote malo byť "spravodlivé"???!!

Evka napsal(a):

...na každou svini se voda vaří, víc bych strkání čumaku do nečího manželství nekomentovala. SOUHLAS!!
Já taky měla možnost v mezidobí, než se to u nás "urovnalo" ( možná někdo četl ) si užít. Šlo by evidentně "jen" o sex, ale právě ta cizí manželka, kterou ani neznám, se stala brzdou. PROSTĚ NE!! Samozřejmě, že chlapi, kteří do toho jdou, jsou zmetci a sviňáci a kdovíco ještě, ale my stejně budeme mít vždycky největší vztek na ty milenky, to je zkrátka marný nám vymlouvat. Mlýny melou!! Nikdy nebudu souhlasit s milenkama, nikdy se jich nebudu zastávat a nikdy mě nikdo nepřesvědčí o opaku. A jsem jenom ráda, že to jsou většinou ony, které zůstanou samy a zírají doma do zdi, zatímco jejich "vysněný" už je zpátky doma u rodiny a seká latinu. Moc jim to přeju!

Nikdy nehovor NIKDY... to akoby si provokovala osud... ;) Radšej voľ opatrnejšie formulácie, dobre?

:supr::supr::supr:

No - já udělala chybu, ale čeho se dopustilo to dítě? ... Helčo, ono se nedopustilo ničeho a právě proto je to o to smutnější.  Takový život jsi mu (promiň)  připravila ty svou mladičkou nevyzrálostí a ten nezodpovědný nevyzrálý chlap!  Dítě se má právo narodit spokojeným rodičům. Dospělí lidé se poznají tím, že svá rozhodnutí činí po zralé úvaze. Jestliže jste měli nechráněný styk - vím že vám to dlouho nešlo,ale to není omluva - tak jste si měli být vědomi toho, jak to může dopadnou. Vaše dítě je s prominutím plodem dvou nezodpovědných lidí, kteří se tenkrát sešli. A tak byste mu to měli jako dva dospělí lidé nějak nahradit - péčí.  A protože "chlap-otec" dodnes nedospěl, nedozrál, srab utíká před problémy, tak jsi na to ty sama.

Tvrdá zkušenost, co víc chceš slyšet.

petra72 napsal(a):

No - já udělala chybu, ale čeho se dopustilo to dítě? ... Helčo, ono se nedopustilo ničeho a právě proto je to o to smutnější.  Takový život jsi mu (promiň)  připravila ty svou mladičkou nevyzrálostí a ten nezodpovědný nevyzrálý chlap!  Dítě se má právo narodit spokojeným rodičům. Dospělí lidé se poznají tím, že svá rozhodnutí činí po zralé úvaze. Jestliže jste měli nechráněný styk - vím že vám to dlouho nešlo,ale to není omluva - tak jste si měli být vědomi toho, jak to může dopadnou. Vaše dítě je s prominutím plodem dvou nezodpovědných lidí, kteří se tenkrát sešli. A tak byste mu to měli jako dva dospělí lidé nějak nahradit - péčí.  A protože "chlap-otec" dodnes nedospěl, nedozrál, srab utíká před problémy, tak jsi na to ty sama.

Tvrdá zkušenost, co víc chceš slyšet.

Sama nejsem a dítě jde studovat VŠ, to jen tak na okraj.

Spokojeným rodičům se doufám děti rodí nejčastěji, ale otázkou pak je jak dlouho ti rodiče jsou spokojeni. A promiň, pro mne není rozdílu mezi svobodnou matkou a rozvedenou matkou. Ve finále je to pro dítě úplně jedno. Ta zodpovědnost už je neodiskutovatelná. Ovšem nezapomeň, že jsem tu psala, že On věděl, že se léčím a dokonce šel sám na vyšetření spermatu, abych já vůbec mohla v léčbě pokračovat. Bez partnera to totiž nebylo možné. Takže je to celý nějaký divný, že jo. Chtěl to dítě se mnou, či nechtěl?

Selima napsal(a):

Muž je darebák, ale nosí peniaze ... "a je predsa otec detí"... takže sa radšej naštveme na žneu, tá predsa prachy nenosí, deti neživí, tak oč. To ona mu určite pobosorovala!

A na koho by ses naštvala ty, Sel?

1.: BM mi tvrdil, že to je jen taková chvilková záležitost, že vydržet víc jak půl roku bez sexu pro něj bylo šílené, že teď už to chce jen nějak slušně ukončit, že mě a malou strááášně miluje a nechce o nás přijít .... Leilo, není ti to povědomé?

2.: Tehdejší křepelka na mě řvala, jestli nevidím, že on miluje ji, že mě rád nemá, ba co víc, nesnáší mě, vyjmenovala kupu jeho špatných vlastností a celé to uzavřela tím, jak jsem blbá, že trvám na soužití s někým takovým ... A logika tehdy plakala někde v koutě, protože slečna už si samozřejmě plánovala svůj život po jeho boku :)

Správná odpověď by asi byla - na oba. Já vyhodila z mýho baráku jen ji. Prostě jsem mu uvěřila. A co udělal on? Křepelku hodil přes palubu a sbalil její mladší sestru :/.

helena napsal(a):

... některé nenechávají rozhodnutí na chlapovi, nečekají, jestli něco udělá, ale jsou samy rozhodnuté, že se nic měnit nebude, protože jim to vyhovuje zrovna takhle. Pokud to ten chlap akceptuje (a většinou ano, protože velmi brzy zjistí, že "nebezpečí" nehrozí), dělají oba všechno pro to, aby nikomu dalšímu neublížili.

Souhlas - jen se někdy nepodaří všechno zajistit tak, aby nikomu dalšímu nebylo ublíženo. A za sebe můžu říct - než toto riskovat, tak radši nic :rolleyes:

Míšo, tak to byl fakticky syčák! :dumbom:

Míšo Kuličko - ale někdy musíš riskovat, abys něčeho dosáhla, něco získala... Jo, kdo nic nedělá, nic nezkazí, ale zase si tolik neužije :-D

... Sama nejsem a dítě jde studovat VŠ, to jen tak na okraj. ..

Já nepíšu nic o tom, že jsi sama. Moc ti přeju, aby jsi životem šla s někým vyzrálejším, než ti ukázal ten povedený ženáč.... Věřím tomu, že dceři dáváš dostatek lásky a všeho, co tvé dítě potřebuje....

Helčo, a tak je to správně a i já bych to tak udělala. Vždyť jsem psala, že ty jsi dozrála. Ale bohužel si neseš za své mladistvé rozhodnutí zátěž v podobě půl životního honění otce k jeho povinnostem.

Nevím, zda on dítě chtěl nebo jestli nechtěl. TO už je jedno. Podstatné je, jak se celý život chová, jak se zachoval ke svým povinnostem atd.  Co říkal nebo co neříkal není podstatné. Podstatné je, jak on se k problému postavil.  JAKO SRAB, ZBABĚLEC, chudák.

Neodsuzuju tě, to opravdu ne. Každý děláme nějaké chyby. BOŽE, KOLIK JÁ JICH UDĚLALA.  Já jen reagovala na to, jak jsi psala -.... já udělala chyby, ale čeho se dopustilo to dítě? ...


Přeju tobě i tvé nové rodině, aby jste se měli krásně.  Vážím si toho, jak se na to dnes díváš.

Helča napsal(a):

Míšo, tak to byl fakticky syčák! :dumbom:

Ale zato je to úžasný tatínek ... sice trochu skrblík, ale peníze nejsou všechno, tvrdí má dcera :D

helena napsal(a):

Míšo Kuličko - ale někdy musíš riskovat, abys něčeho dosáhla, něco získala... Jo, kdo nic nedělá, nic nezkazí, ale zase si tolik neužije :-D

Já si užívám se svobodným vcelku dobře :lol:

HOLKY TADY JE TO OPRAVDU SQĚLÉ.

Už dlouho jsem si takhle krásně nepopovídala. Hodně příběhů by byl námět na seriál Pojišťovna štěstí s opačným koncem...tak mě napadá , kolik tak žen si u obrazovky přálo, aby byla Dagmar manželem opuštěná.
Ale je to jen seriál.

A Míško K., jak ti závidím toho fajn tatínka, i když skrblíka. Samozřejmě jen v tom dobrém. V případě mého nemanželského dítěte je to o tom, že není mezi "tatínkem" a našim dítětem žádný vztah, pouze alimentační.
Já jsem o to jednu dobu docela stála, dnes o to nestojí především "naše" dítě.

Ale holky, co můžu chtít?
Vždyť  tatínka máme taky, i když nevlastního, je s námi takřka od batolecího věku, přijali nás i jeho rodiče, velmi si toho cením. Mám s ním druhé dítě a v životě jsem z jeho strany ani z ničí nezažila mezi nimi žádného rozdílu .

A ten zbabělec, srab (souhlas!), ať si dělá co chce a žije jak chce, nic zlého nikomu nepřeju. Ale to ho neopravňuje nehradit alimenty.

Přeji všem hodně štěstíčka, sluníčka, lásky a ať jste všechny, jak jste tady milující i milovány.  :godlike:

teď k Leile - Leilo, ty bys tak ráda chtěla slyšet, že to u vás dopadne, tak jak ty chceš. Ale to ti tady nikdo neřekne. Já když šla k psycholožce, tak jsem čekala, že mi poradí, jak na manžela. Že mi poradí, jak se k němu chovat. Vyvedla mě z omylu - řekla, že tohle mi neporadí, protože to ona neumí. Že ona je tu od toho, aby mi pomohla  vyrovnat se s tím, co prožívám. Leilo, nečekej, že ti kdokoliv poradí, co máš dělat, aby s tebou zůstal. Na to máme každá jiný názor. A neexistuje šablona, podle které se životní osudy odvíjejí. Ale u vás je to fakt na tobě. Někdo ti tady napíše, že se to za rok urovnalo a ty si to vezmeš jako další naději.

Selima napsal(a):

Evka napsal(a):

...na každou svini se voda vaří, víc bych strkání čumaku do nečího manželství nekomentovala. SOUHLAS!!
Já taky měla možnost v mezidobí, než se to u nás "urovnalo" ( možná někdo četl ) si užít. Šlo by evidentně "jen" o sex, ale právě ta cizí manželka, kterou ani neznám, se stala brzdou. PROSTĚ NE!! Samozřejmě, že chlapi, kteří do toho jdou, jsou zmetci a sviňáci a kdovíco ještě, ale my stejně budeme mít vždycky největší vztek na ty milenky, to je zkrátka marný nám vymlouvat. Mlýny melou!! Nikdy nebudu souhlasit s milenkama, nikdy se jich nebudu zastávat a nikdy mě nikdo nepřesvědčí o opaku. A jsem jenom ráda, že to jsou většinou ony, které zůstanou samy a zírají doma do zdi, zatímco jejich "vysněný" už je zpátky doma u rodiny a seká latinu. Moc jim to přeju!

Nikdy nehovor NIKDY... to akoby si provokovala osud... ;) Radšej voľ opatrnejšie formulácie, dobre?

Sel: Nenapsala jsem, že se to nikdy nemůže stát. Ale kdyby se to někdy stalo mně, tak NIKDY nebudu souhlasit s milenkama, NIKDY se jich nebudu zastávat a NIKDY mě nikdo nepřesvědčí o opaku. Za tím si stojím. Špatný svědomí by mi nedovolovalo nic jinýho, než abych si o sobě myslela, jaká jsem mrcha. Tak to je.

Tercila napsal(a):

Helči,
Souhlasím s Tvojí logikou, že samozřejmě kdyby chlap nechtěl.... Jenže je tu právě i ta otázka toho, že má za kým jít. Že se prostě vždycky najde nějaká ta dívka či žena, která před ním s prominutím ty nohy roztáhne. Kdyby to neudělala ta žena, neměl by muž kam "utíkat". To je samozřejmě teorie - praxe je taková, jak se tu popisuje...

Kedisy s achoidlo do bordelu... Neviem, či by to manželky znášali lepšie, hlavne keby chytili ako bonus ešte nejakú chorobu... A prostitúcia je jedno z najstarších remesiel.

Modroočka napsal(a):

Já míním a měnit nebudu, vím, co říkám a proč to říkám. Opravdu už jsem tou milenkou ženáče mohla být, ale já na to nemám žaludek. Možná jsem divná, ale aspoň se můžu sama sobě podívat do očí a nemusím se za sebe stydět. Ale to je každého věc, když to někomu nevadí, tak ať si to užije. Prostě ženáče nechci. Já vás, milenky ženáčů, nesoudím, jste svéprávné a asi víte, co děláte a proč. Jen nevím, jestli jste v takovém vztahu opravdu šťastné.

Aj ťa to upokojí, uisťujem ťa, že sem ani jedna SÚČASNÁ milenka ženáča nepáchne, ibaže by bola sádlo-máslo... ;) Takže tvoje výkriky idú to prázdna.
A šťastné??? Asi tak, ako podvádzané manželky alebo podvádzajúci manželia, a zrejme ako všetci ľudia: občas áno a občas vôbec...

Tercila napsal(a):

Surikato,
neseděla bych u PC, kdybych tu měla někoho nenávidět. Nenapadlo mě vůbec odsoudit Helu za to, co se jí přihodilo. Právě proto, že vím, že existuje rovnováha a všechno se člověku vrátí. Ona si vytrpěla dost. I když si za to může samozřejmě jedině ona. velmi si jí vážím za to, že dokáže jednak něco ze svého života otevřeně napsat a jednak z toho všeho vyvodit důsledky. Já tvrdím, že všechno zlé je k něčemu dobré. Jen je škoda, že je při tom způsobené tolik bolesti a nemuselo by.
Ironizuješ, nikdo tu konkrétně nenapsal, že chlap je nesvéprávný blbeček... Já jen třeba říkám, že snad ani není možné, aby po letech manželství (kdy je nutné plnit i povinnosti, ne si jen užívat radostí) byl chlap odolný vůči svodům jiné ženy. Ty snad dokážeš svého manžela po celá desetiletí manželství uspokojovat tak, aby si nikdy rád neposeděl při kafi s jinou ženou? Jestli bys byla tak perfektní, to bych Tě teda ráda poznala a přebrala nějaké vzácné rady. No, a pak už je velký prostor pro případnou zájemkyni, která neřeší žádné složenky a odvod děcek do školky a Tvému chlapovi jen pochlebuje. Jooo, ženský dokážou velké věci :/ .
Neodsuzuji tady nikoho proto, že ženy, které sáhnou po ženatém muži, považuji svým způsobem za jakési nešťastnice, které právě prožívají období, kdy si potřebují vyřešit svoje soukromí a je jim jedno, jaké a čí mosty spálí; rozhodně když před ženáčem odhazuje kalhotky, nemyslí na dobro jeho rodiny ;).
Myslí především na SEBE, na to, co chce ONA. Ať už na okamžitý sexuální požitek nebo na to, že by s tím mužem ráda někdy založila jinou rodinu (bez ohledu na to, že ten muž už jednu má a ještě v ní dokonce funguje).
Mám dost dobré, nápadné auto. Nedávno mi ho někdo hooodně poškrábal. A já jsem na ty čáry hleděla a divila jsem se sama sobě, jaktože necítím žádný vztek a zlost. Ve mně se stalo něco úplně jiného. Já jsem toho neznámého ničitele totiž - litovala!!, já jsem jím pohrdala a říkala jsem si v té chvíli: zaplaťpámbu, že mám takový mozek, že necítím potřebu nikomu škrábat několikatisícový lak, ten člověk je totiž chudák, možná by potřeboval nějakou pomoc.... Dodnes se ani zpětně nedokážu vytočit (až mě to štve) :D, mně to prostě nevadí, protože jsem "lepší" než ten ničitel. (A to ne, že bych si majetku nevážila) :)
A totéž - podobně - si říkám o milenkách: jsou to ženy na dně. Jsou to ženy, kterým je jedno, jaké zásady by měly ctít, je jim jedno, co je slušné a co už ne, kolik trápení způsobí nějakým malým cizím děckám. Je jim to fuk, protože ony chtějí to své. A to tady, prosím pěkně, píšu v klidu, bez nenávisti :). Prostě jako konstatování skutečnosti, nic víc, nic míň. Možná proto, že mi žádná ze zájemkyň mého manžela za celých 21 let neodlákala. Ale je fakt, že jedné jsem kdysi musela obrazně řečeno skočit po krku, aby se vzpamatovala. Vlezlá byla až hrůza. Takže pokus o zlikvidování mé domácnosti zvenčí jsem si už taky prožila :D. Nedivila jsem se pochopitelně ani jedné, ani druhé straně. Manžel byl letitými domácími povinnostmi unaven a ona byla chudina, která se se svým manželem mlátila hlava nehlava týden co týden. Zpětně je mi jí líto. Přála bych jí lepší život. Špatné pro ni bylo, že si vybrala mého chlapa ;).
Nene, Suri, mě na nenávist nenachytáš :supr:.

Terci, na toto napíšem jendo jediné: Nesúďte, aby ste neboli súdení... alebo: Poslendí budú prví a prví budú poslední... ;)
A milneky vôbe cnemusia byť "ženy na dně".
Toto nie je tvoj jediný súd, keby sa v ČR a SR lynčovalo, vyhýbala by som sa ti ako čert krížu, lebo ty šmahom, aj bez znalosti okolností, hneď odsúdiš, hneď máš jasné, kto je vinník a kto obeť(aj keď občas to ani nie je o obeti a vinníkovi) a vôbec mi pripadáš ako reinkarnovaný inkvizítor. Z tvojho príspevku mám po prvý raz echt zimomriavky. Tvoja pýcha a nadradenosť je donebavolajúca... Čo máš za mindrák, že si musíš TAKTO povtrdzovať svoju hodnotu?
A ak napíšem, že ja som nikoho nezvádzala a že naopak ženáč zvádzal mňa, pričom mi "opomenul" prezradiť, že je ženatý... tak to asi nejako šmahom ruky zrušíš ako výnimku, lebo s ati to nehodí do tovjho obrazu u mužoch a svete všeobecne.

siska napsal(a):

Nikdo z nás neví, co se mu během života přihodí. Nedovolila bych si Helču odsuzovat za to, co se jí stalo.  Proč jsme ochotny se s nevěrou našich manžílků smířit a žít s něma dál a milenkám to odpustit nedokážem? Sama jsem milenku svýho M ze začátku odsuzovala, častovala jsem ji různými jmény, ale pak mi došlo, že na všechno museli být dva. Mám kamarádku, odsuzovala mimomanželský vztah, jí by se něco takovýho nemohlo stát, dala by za to ruku do ohně a jak to dopadlo? Zamilovala se do ženatýho. Brečela mi, že neví co má dělat. Vztah ukončila, ale on ji tak bombardoval, že ve  vztahu pokračovali. Trápila se, zhubla, nevěděla co má sama ze sebou dělat. byla prostě zamilovaná. A za to bych ji měla nenávidět? Milenky si prostě šáhly na naše manžely, ale oni jim to dovolili!
Pokud se budu někomu chtít mstít, budu mu přát jen to nejhorší, šeredně se mi to vrátí.

Mas pravdu,taky jsem odsuzovala  kamaradku,ze se zapletla se zenacem,ale ona na rozdil ode mne do nej nebyla zamilovana a 2 mesice na to jsem se zamilovala do zenace ja.Takze jsem pochopila,ze clovek by nemel nikoho soudit ja ji soudila a jeste jsem ji za to dost sproste vynadala.Milenku BM jsem taky odsuzovala,ale tam to bylo neco jinyho,protoze ona skutecne stridala partnery jako ponozky ma 3 deti a kazde ma jineho tatinka proste to byl vylozene hospodsky typ.Ale i ona se do meho BM zamilovala a kdyz mi nakonec BM rekl,ze to byl on kdo ji dostal do postele byla jsem doslova v soku.On ji taky navrhl rozchod,ale ja BM za ni poslala.Nedokazala bych mu odpustit.A k ni se hodil vic nez ke me.

Evka napsal(a):

Jo, souhlasím, že je Helča dobrá, že to sem napsala, na druhou stranu je to anonymní fórum, takže taková odvaha to zase nebyla. A to, že se bude zastávat milenek - je pochopitelný. A určitě tady nejsou nenávistná přání milenkám. Jen nepochopení z naší strany. Ruku na srdce - milenky - co vy jste přály manželkám, když od vás ten ženáč odcházel? Nechtěla bych být v tu chvíli ve vaší mysli, to by asi vypluly na povrch věci!

Evka, ruku na srdce, tej manželke som priala to najhoršie a to najlepšie zároveň - toho "dárečka", s ktorým ešte stále bojuje... lebo teda konkrétne v tomto jednom prípade nebol problém vo mne, ale v ňom... Nebol jeje venrý nikdy, ani predo mnou, ani po mne, a možno ani počas mňa ;) . takže či si to priznala, alebo nie, ten problém si pestovala doma...
NIkdy osm ho necchela antrvlao domov, aj s fusakľami, ale hlavne s klamstvami, podvádzaním, neskorými príchodmi, kamarátčoftami a tou neobmedzenou slobodou, ktorej s anemienil vzdať nai vo vzťahu, ani v manželstve... Nie, ďakujem, neprosím...

petra72 napsal(a):

Taky odsuzuju milenky, který si uvědomují závazek svých ženáčů ke svým rodinám a ZÁMĚRNĚ dělají vše pro to, aby toho muže vmanipulovali do rozpadu toho manželství. Ten chlap jim věnuje "pouze cit"  jen jako k ženám (nezávazný, vzrušující, obohacující jejich nudný manželský život), ALE nechce nic měnit. Milenky to svou nedozrálostí neunesou a dělají vše pro to, aby to tedy změnily.

Existují však i takové milenky, které ten muž přitahuje, ale MÁVAT jeho životem nechtějí. Rozhodnutí nechávají na něm....buď chce udělat čáru za manželství sám, nebo si jen "užívají" (myšleno né hanlivě) těch chvil, kdy se cítí krásně. Navozují si pocit krásna, aniž by měly potřebu manipulovat tím druhým a vmanévrovat ho do situací, které on sám ve skrytu duše nechce.

:rock: To som bola JA...

Jejda. No, já fakt nerada vidím a slyším a čtu to přísloví "kdo jsi bez viny, hoď kamenem" - věřím, že jsou mezi námi i ti bez viny. Myslím, že příběhy života a nevěry jsou si podobné, přesto podle specifika jednotlivců i velmi rozdílné. Taky nechci, nechci, aby mi chlap odešel s jinou. Ale - ta délka společného života se prostě do něčeho promítne, ať chcete nebo ne. A taky si myslím, že je dost snadný odmítat ženáče, kterej se mnou hormonálně nic nedělá. Daleko horší to bude s lehce zarostlým, usměvavým, kudrnatým, les milujícím, na Harleyi jezdícím a ženatým chlapem, kterej mi řekne "ježiš, tobě to ale sluší, bejby". No obráceně to platí dtto. (Myslím usměvavé, pohodové, upravené kolegyně s nějakým tím "jdeš na kafčo?). Chtěla bych říct "Vím co je dobrý, vím co je špatný, nevím jak to vím, ale vím to".. Já jen něco považuju za dobrý - věrnost, upřímnost, kopec kladných vlastností... Opak je teda špatný - ale taky jsem už lhala.. smilnila.. a stárnu. Život se pro mě stává pochopitelnější tím víc, na čím víc věcí umím říct "to se dá pochopit". Tak nějak moc nehledám viníky. Ále zas na druhou stranu - nebylo to tak vždy :-)

Co já jsem to vlastně chtěla říct... jsem nějak ztratila nit, nebo co :-)))  No prostě zkuste brát překážky jako překážky a nehledat jejich stavitele.

A kde je Leila--- že by výlet???

Míša Kulička napsal(a):

Selima napsal(a):

Muž je darebák, ale nosí peniaze ... "a je predsa otec detí"... takže sa radšej naštveme na žneu, tá predsa prachy nenosí, deti neživí, tak oč. To ona mu určite pobosorovala!

A na koho by ses naštvala ty, Sel?

1.: BM mi tvrdil, že to je jen taková chvilková záležitost, že vydržet víc jak půl roku bez sexu pro něj bylo šílené, že teď už to chce jen nějak slušně ukončit, že mě a malou strááášně miluje a nechce o nás přijít .... Leilo, není ti to povědomé?

2.: Tehdejší křepelka na mě řvala, jestli nevidím, že on miluje ji, že mě rád nemá, ba co víc, nesnáší mě, vyjmenovala kupu jeho špatných vlastností a celé to uzavřela tím, jak jsem blbá, že trvám na soužití s někým takovým ... A logika tehdy plakala někde v koutě, protože slečna už si samozřejmě plánovala svůj život po jeho boku :)

Správná odpověď by asi byla - na oba. Já vyhodila z mýho baráku jen ji. Prostě jsem mu uvěřila. A co udělal on? Křepelku hodil přes palubu a sbalil její mladší sestru :/.

helena napsal(a):

... některé nenechávají rozhodnutí na chlapovi, nečekají, jestli něco udělá, ale jsou samy rozhodnuté, že se nic měnit nebude, protože jim to vyhovuje zrovna takhle. Pokud to ten chlap akceptuje (a většinou ano, protože velmi brzy zjistí, že "nebezpečí" nehrozí), dělají oba všechno pro to, aby nikomu dalšímu neublížili.

Souhlas - jen se někdy nepodaří všechno zajistit tak, aby nikomu dalšímu nebylo ublíženo. A za sebe můžu říct - než toto riskovat, tak radši nic :rolleyes:

Nie BY - ja som bola podvádzaná a nikdy som sa nehnevala na tú ženu, tú som trochu chápala a trochu ňou pohŕdala, ale bola mi vcelku ukradnutá, dokonca aj keď stepovala pred našimi dverami, lebo ten kretén šiel po niečo domov a kľudne ju dotiahol k nám, som ju pozvala dnu. Bola a zrejme je to stále človek, aj keď dosť iný ako ja, a o niečo jednoduchší a s inými prioritami - ale človek. ONA MI NIKDY NIČ NESĽUBOVALA, NIČ MI NEDLHOVALA - A ANI JA JEJ. Jej mohlo byť(a aj bolo) šumafuk, že nielen ja prídem o partnera, ale hlavne jeho syn príde o úplnú rodinu(o maktu došiel, keď mal 7 mesiacov, a teraz ho otec "odložil" k babke, aby mohol ísť robiť otecka JEJ deťom).
Vždy som sa hnevala len naňho, vždy som mu to hovorila a keď sa po čase chcel vrátiť a sondoval, či niekoho nemám, poslala som ho do pr.ele. On mi kedysi sľuboval, on klamal a podvádzal, on neplnil sľuby, on os.al vlastné decko a všetko, čo dovtedy budoval, on ma podvodom ešte obral o prachy a on vybielil domácnosť... ON bol krivák, a pritom človek, ktorý 9 rokov kruto odsudzoval aj najmenšiu lož a mprálne pošmyknutie. Takže: vždy mi bolo jasné, na koho sa mám hnevať, ak vôbec na niekoho... A musím pre úplnosť dodať, že sme mávali krízy dávno pred ŇOU a že zrejme by sme sa raz boli rozišli tak či tak(mali sme dve fatálne hádky, keď už bolo namále), ona bola len katalyzátor, ktorý to urýchlil.
Míšo, ale ty mi vlastne dávaš zapravdu, že KOREŇ PROBLÉMU SA ODSTRÁNI NIE ODSTRÁNENÍM JEJ, ALE ODSTRÁNENÍM MANŽELA.

petra72 napsal(a):

No - já udělala chybu, ale čeho se dopustilo to dítě? ... Helčo, ono se nedopustilo ničeho a právě proto je to o to smutnější.  Takový život jsi mu (promiň)  připravila ty svou mladičkou nevyzrálostí a ten nezodpovědný nevyzrálý chlap!  Dítě se má právo narodit spokojeným rodičům. Dospělí lidé se poznají tím, že svá rozhodnutí činí po zralé úvaze. Jestliže jste měli nechráněný styk - vím že vám to dlouho nešlo,ale to není omluva - tak jste si měli být vědomi toho, jak to může dopadnou. Vaše dítě je s prominutím plodem dvou nezodpovědných lidí, kteří se tenkrát sešli. A tak byste mu to měli jako dva dospělí lidé nějak nahradit - péčí.  A protože "chlap-otec" dodnes nedospěl, nedozrál, srab utíká před problémy, tak jsi na to ty sama.

Tvrdá zkušenost, co víc chceš slyšet.

Petra, prepáč, ale dieťa nemôže ani za to, že bolo počaté mimo manželskú posteľ, ani za to, že otecko odišiel rozsievať inam... práve detí mi je v týchto smutných príbehoch ľúto, a to najviac a bez rozdielu - "manželských" i "nemanželských".

Tak jedna z těch současných milenek jsem i já..Nemíním se za cokoliv omlouvat, jakkoliv se očišťovat atd..Nikdy jsem neudělala nic,zač bych tak měla činit. Nevím o ničem,  čím bych ublížila té druhé, zákonité, mou snahou není rvát někoho od rodiny a nikdy ani nebylo..Prostě mám toho dotyčného ráda, je mi s ním fajn a basta. Oba si užíváme společné chvilky, oba se pak vracíme tam, kam patříme. Jednou jedinkrát jsem měla pocit, že mi vše přerůstá přes hlavu, že začínám být zamilovaná a žárlivá. Vztah jsem raději utla. Mám pud sebezáchovy a je mi jasné, že tenhle boj bych nevyhrála a se třemi dětmi bych  snad bojovat ani nechtěla.
Že se na každou svini někde vaří voda je mi celkem jasné, ovšem podstatně míň se orientuju v tom, kdo ze všech zúčastněných ta svině vlastně je. Ono to vždycky tak jednoznačné není. Zkuste se, milé soudkyně, zamyslet nad tím, jak žijete, proč jste si toho svého braly. Prostě si tak trochu sáhnout do svědomí. Jedna z mých kamarádek si např. svého manžela pojistila těhotenstvím. A teď se, po 18 letech kvalitního/nekvalitního manželského života strašně diví, že jí ten její expert zanáší.
Znovu říkám, že to není obhajoba ani plivanec do obličeje podváděným. Jen konstatování.

Anda - tebe strašně ráda čtu. díky za tvůj názor.

Kukačko, děkuju :rodna:

Zamýšlím se, jak jsi psala. Na maličko jiné téma...ukončili jsme život ve třech před půlrokem po cca dvouleté anabázi. Můj podnikatel a mladá. Letos maturovala, je to tu mnohým známo. Úplně se mi převrátil život a nastal totální rozpad všeho, co bylo. Kdyby mi to někdo před pár lety řekl, neuvěřím. Bojuji se spoustou věcí, ublížením, zhrzeností a já nevím čím. Ale jdu celkem čestně dál, snažile jsem se a bohužel sama, tak než nějaké lepení a mlácení se v kruhu jsme se rozvedli a já jsem asi nedopadla špatně, myslím tím materiálně. Z toho zbytku se oklepu.
Ale chci jinou věc -  za poslední rok, co jsem sama, jsem potkala spoustu týpků. Většinou ženatých, většinou kolem 50ti. A všichni tápou, hledají spřízněnou duši a diví se, co stalo s jejich ženami. Děsí mě to, protože i já jsem jedna z nich. Chápu únavu ze vztahů, z práce, ze života. Pocity marnosti, omámení, že někdo jiný rozumí a chápe, lituje mě, miluje mě...Je děsivé, že je to tak zákonité.
Psycholog mi řekl, že doby, kdy se lidi ve dvaceti vzali a v sedmdesáti spolu umřeli, jsou pryč. A s tím se učím žít. Že nastala "nová" doba, můj ex má mladší model a já jsem odsouzená k dennímu řešení, co odpovím tomu, který mě zve na rande. On je totiž se vší určitostí ženatý, jako většina mužů mého věku, odpovídajícího vzdělání a postavení.

Sel, vždyť jsem to psala, že dítě nemůže za nic.  Nebo to z té věty nebylo patrné?

c

Anda napsal(a):

Tak jedna z těch současných milenek jsem i já..Nemíním se za cokoliv omlouvat, jakkoliv se očišťovat atd..Nikdy jsem neudělala nic,zač bych tak měla činit. Nevím o ničem,  čím bych ublížila té druhé, zákonité, mou snahou není rvát někoho od rodiny a nikdy ani nebylo..Prostě mám toho dotyčného ráda, je mi s ním fajn a basta. Oba si užíváme společné chvilky, oba se pak vracíme tam, kam patříme. Jednou jedinkrát jsem měla pocit, že mi vše přerůstá přes hlavu, že začínám být zamilovaná a žárlivá. Vztah jsem raději utla. Mám pud sebezáchovy a je mi jasné, že tenhle boj bych nevyhrála a se třemi dětmi bych  snad bojovat ani nechtěla.
Že se na každou svini někde vaří voda je mi celkem jasné, ovšem podstatně míň se orientuju v tom, kdo ze všech zúčastněných ta svině vlastně je. Ono to vždycky tak jednoznačné není. Zkuste se, milé soudkyně, zamyslet nad tím, jak žijete, proč jste si toho svého braly. Prostě si tak trochu sáhnout do svědomí. Jedna z mých kamarádek si např. svého manžela pojistila těhotenstvím. A teď se, po 18 letech kvalitního/nekvalitního manželského života strašně diví, že jí ten její expert zanáší.
Znovu říkám, že to není obhajoba ani plivanec do obličeje podváděným. Jen konstatování.

Ando, no a vo tom to právě je. Ty jsi ta slušná vyzrálá milenka. :kapitulation:  A musím s těžkým srdcem konstatovat, že já jsem měla také hodnou milenku (tedy BM měl slušnou milenku).  Taky ho nikam asi netlačí, jen užívá všemi doušky krásných chvil, nabídne dovolenou a bylo na BM, kam až chce zajít. Ona byla svobodná, nepohlazená,..... Tak proč si odpírat lásku?

Chápu jí, jako tebe Ando.

Víš, Kukačko, já hlavně nechápu, kde se vzal ten názor, že odejít od partnerky kvůli jiné je v pohodě, zatímco odejít od manželky je strašné svinstvo. I od manželky s dětmi. Pokud je ten dotyčný co k čemu, málokdy svoje děti opustí a když, tak udělá maximum pro to, aby tím trpěly co nejméně. Ti ostatní za to nestojí ani manželkám ani milenkám - prostě póvl.  A mezi ten počítám i Ty, co jak kafemlýnek opakují svým milkám, jak je jejich žena otřesná.
Taky mě tohle určitě jednou potká, taky budu nějakou dobu naštvaná na celý svět, ale prostě odmítám házet všechny milenky do jednoho pytle. Například ta vaše kočička bude prostě jenom naivní tele. I když - možná křížené se sviní. Ví Bůh. Nevím, jestli bych k tomu celému nepřistupovala jinak nebýt dcery. Vím, jak pro mě bylo těžké vysvětlit jí, že tatínek už s námi bydlet nebude. Sama pro sebe jsem si určila pár pravidel, kterých se držím.
To celé pro klid hlavně svůj.  Když to rupne doma, skončím se sekerou v zátylku, když na druhé straně, končí naše radovánky, možná to pak praskne i u nás a skončím se sekerou v zátylku :D.

Holky, ale co jsem nezmínila...Zhruba od patnácti let žiju s neurčitým pocitem, že mám před sebou už jen cca rok života, protože mi určitě celé mé okolí tají, že umírám na nějakou zákeřnou chorobu. Takže vážně nemůžu moc přemýšlet než se do něčeho pustím, ono by taky mohlo být pozdě. Asi jsem zralá na Chocholouška, ale beru to jako fakt. Dokonce už mám nějakou dobu vybrané pohřební písně a nápis na náhrobek. Ten jen s časem měním...Ještě v pětadvaceti měl začínat slovy: A usychl mladý květ...No, tak to už jsem odstranila, páč o mladých květech se už rozhodně mluvit nedá.

Hm, tak aj ja sa snažím žiť na 100%(vo všetkom), ale nezdôvodňujem si to lblížiacou sa smrťou... Ale teda zasa musím priznať, že hudbu na pohreb si už chystám, toto rozhodne nemôžem nechať na pozostalých - sú to nezodpovedné potvory...

Alespoň máme nač ve stáří vzpomínat. :lol::lol::lol:  Wiď. ;)

A takové ty příliš zásadové  které říkají  - Já a milenka ? JÁ NIKDY....ctím zásady a jsem vychovaná.
Říká se - odříkaného chleba největší krajíc. Kdo ví, co nám život přinese a kdoví, jak dlouho tady budeme.
A jak se tady zmiňovalo    "alespoň se můžu sama sobě podívat do očí"

No já se do svých očí dívám dost často,  problém s tím nemám. Všechno skončilo, je to zkušenost ,
a je to už za mnou. :vissla:

Selima napsal(a):

Hm, tak aj ja sa snažím žiť na 100%(vo všetkom), ale nezdôvodňujem si to lblížiacou sa smrťou... Ale teda zasa musím priznať, že hudbu na pohreb si už chystám, toto rozhodne nemôžem nechať na pozostalých - sú to nezodpovedné potvory...

:lol::lol::lol::lol::lol::lol::lol::lol::lol::lol::lol:

Sel, mně je to zatím jedno, ať mě pak třeba spálí v kopřivách a rozhodí po kompostě....myslíš, že bych se měla zodpovědně zamyslet nad průběhem mého důstojného pohřbu?

Vandi neboj já nad tím taky nepřemýšlím, chci někam vysypat bez obřadu....třeba po větru....

To je indi-vindi... Ja som protivný detailista a mám rada hudbu a naopak nenávidím pohrebné príhovory, takže už teraz ma omývajú, keď si predstavím, že mamička zavolá nejakého kňaza, ktorý bude ospevovať moju panenskosť :gloria: a moje cnosti :/ a rozprávať nejaké úplné nepravdy... :dumbom:
Takže radšej hudbu, ktorú mám rada, tým si ma ľudia pripomenú skôr, a je to pre mňa typickejšie. Akurát ju ešte nemám všetku pokope :skurt: , takže smrť treba odložiť... Mám už požiadané o odklad minimálne do doby, kým to nedám dokopy...
A tým sa moje plánovanie nekončí; ja xcem byť rozptýlená v Stredozemnom mori, ale kvôli nejakým zákonným obštrukciám na hraniciach sa moji pozostalí už teraz vzpierajú splniť mi toto želanie... :dumbom: Ja si skrátka nemôžem dovoliť ani zomrieť, lebo nemám nikoho spľahlivého, kto by ma rozptýlil. :rolleyes:

Jojo, pamatuju, to už jste probíraly s Majkafou...budeš muset počkat, až roztajou ledovce a to moře přijde sem ( na dohled od Krušných hor), a pak nějakým prouděním docílit přesunu z Baltu do Středozemního, nebo vyčkat na opravdu velké záplavy...teda ještě že tohle nemusím řešit...

Ja som bola za to ušetriť mnohým ľuďom prácu a vybavovačky a proste vyplávať na šíre more s jednosmerným lístkom, ale prehovárali ma, že to nie je veľmi dobré, že to je vlastne "dezercia", apod.(a to som ani nebola na Samovražde z pohľadu reinkarnácie :usch: )... Tak uvidím, som ochotná počkať si na to, čo príde... Ale zasa prípravy musia byť, úplne nepripravenú by ma tá smrť nemala zastihnúť... A kvôli mne sa sem to more nemusí unúvať, ja kľudne radšej pôjdem k nemu...

Helča napsal(a):

….A taky se jí to jako bumerang vrátilo, oběma, bohužel tím nejstrašnějším způsobem. Umřelo jim miminko. Obrečela jsem to i já, protože ten bobeček za nic nemohl a tohle bych nikomu nepřála.  BM mi brečel do telefonu a ona mi to pak sama řekla, že je potrestaná za to, že mi tak ublížila.     ……

Modroočce:



"To je hezké, že máte ty a milenka tvého muže tak hezký vztah, že ti říká takové věci". :rodna:

Vztah máme normální, nechci si dělat ze životu honbu za pomstou. Proč? Je to pryč. S BM i s jeho novou ženou se bavím normálně, chodím dál ke své skvělé tchyni, mají mě s dědou pořád rádi, nic se pro nás nězměnilo. Moje nástupkyně sice nese hůř, že ji neberou tak jako mě, ale s tím já nic dělat nemůžu, dvacet let života se nedá jen tak odmazat.
A nemyslím si, že by muži byli nesvéprávní blběčci,  jen vím, že jsou nějak míň odolní vůči svodům žen. Ale já nesoudím ani milenky ženatých mužů a ani ty ženáče, co si je pořizují. Každý máme svoje svědomí a svůj rozum.

Tak z dnešního přídělu příspěvků mi jde hlava kolem a neodpustím si také reakci :
SELIMA - ty ses rozjela :-), mě se zdálo že pod tvým nickem snad píše někdo jiný
HELČA - no, myslet si můžu co chci, ale jedno ti musím přiznat, že jsi dobrá, že ses tak odhalila, i když jsi jistě věděla, co spustíš za debatu.
Rozumím ti o to víc, že i já (a v mnohem vyšším věku než ty) jsem klesla tak hluboko, že když už jsem toho mého ženáče nemohla urvat pro sebe, udělala jsem taky pár věcí, aby se jeho přítelkyně dozvěděla, že nic neskončilo. A nemyslela jsem na ní. Myslela jsem na to, aby ten hajzl měl doma pořádnej brajgl. Což se sice povedlo, ale mě to zase nijak moc nepomohlo. A taky na to dneska samozřejmě pyšná nejsem.
KUKAČKA - jo, to co píšeš, mám stejnou zkušenost - poznala jsem v rámci svých převozníků tolik zájemců kolem 50, vesměs zadaných a vesměs tak nešťastných z těch manželek, že jsem začala věřit tomu, že se mnou už to taky nebylo k žití. Já nevím čím to je. Asi máme málo skutečných starostí a žijeme si moc dobře, že si problémy vytváříme sami.
Vznikla tu moc pěkná typologie milenek - rozumné a hodné milenky :-), ty mrchy milenky, zákeřné vysmívající se milenky - no super :-)
Já dám k dobru tu mojí, to byla taky zvláštní povaha. Měla jsem to "štěstí", že jsem v počátcích toho vztahu četla jejich mailovou korespondenci - já vím, že jsem ÚB - a tak jsem od začátku věděla, že ta naše váhala asi tak 3 týdny od seznámení. Jak pochopila, že okouzlila dostatečně, začala systematicky pracovat na mém rozvodu. Nechci tvrdit, že ex by byl bez viny, ale jsem na 90% přesvědčená, že zatímco on do toho ve svých 50 letech vletěl po hlavě zaplavený hormony štěstí a v podstatě neviděl, neslyšel, paní byla životem už dostatečně protřelá a zaslepenost u ní nebyla ani poloviční. Hlavně byla rozvedená, už delší dobu sama a pokud měla chlapy, tak samé ženáče, kteří její existenci tajili a bylo jí už jasné, že takových jako je ten můj moc není - rozuměj celkem pohledný, vzdělaný, bohatý, podnikatel, s dostatkem času a hlavně nadšený pro stejné koníčky a zájmy jako ona. Ta prostě věděla, že takováhle šance podruhé nepřijde. A zpracovávala ho tak, že mám ty maily schované - co kdyby se mi to hodilo, že :-). Prostě mu rýsovala společný život, ve všem jiný, ve všem krásný, nezatížený stereotypem (budou spolu jen na víkendy a různá volna), nezatížený všedními starostmi. Neměla jsem šanci. TERCI - ale na dně určitě nebyla.

Salen, já se nijak neodhalila, jen jsem tady vypsala svou životní zkušenost. Pravda...myslet si může každá, jak sem psala,  co chce, a o tom tohle fórum je. Každá, která se k tomuto tématu, a já jsem si tedy nemyslela, že spustím takovou lavinu....(nakonec tohle téma otevřela jiná dáma)  si napsala to svý. Někdo odsuzuje, a nechápe, jinej chápe a neodsuzuje, další zas chápe a přesto odsuzuje.

Je to za mnou, jak jsem se již zmínila, je to zkušenost, nikdy bych do toho už nešla, a kdyby se to dalo vrátit a nebo alespoň změnit, změnila bych tu svou zamilovanost. Asi bych tento vztah brala zdravě. A nebo by nepokračoval, kdoví, co všechno bych udělala, vědět to, co vím dnes.

Někteří muži jsou samci a některé ženy jsou samice a potvory, ale jsou i ty, které se nezištně zamilují a nemůžou si pomoct. Pak je to těžké. A to se stalo mě.

Já můžu jen říct, že tuto zkušenost, totiž být milenkou ženatého, si fakt odpustím, kdyby pro nic jiného, tak já neumím být šťastná na úkor neštěstí někoho druhého. U nás spíš obdivuji její vytrvalost, protože na něj ty tři roky od provalení toho vztahu čekala a neměla jistotu, že s ní bude. Nevydržla jse já a vyhodila ho, kdybych ho nevyhodila, žili bychom ve třech doteď, BM na to, aby odešel sám, neměl dost odvahy, prostě je to slaboch, v tomto směru. Sám mi to přiznal, že by se bál odejít, protože kdyby mu to s ní nevyšlo, neměl by se kam vrátit. Když jsem ho vyhodila, neměl už na výběr, jeho rodiče ho k sobě nevezmou, děda mu ten rozvod nikdy neodpustil, oba s tchýní vědí, jak to bylo. Mně ale paradoxně milenka mého BM otevřela oči, po jeho odchodu jsem poznala, že se dá žít jinak, že mi nikdo nediriguje život, takže jí můžu být svým způsobem vděčná. Ale jak říkám, je to pryč, mně z manželství nic nechybí. Namazaný z hospody chodí domů jí, ne mě, vzteklý je na ni, ne na mě, nemusím mu dělat poskoka, stát mu za zádkem, když náhodou doma něco dělal, nemusím se bát přijít později domů, aby se nevyptával, kde a s kým jsem byla, namusím se zpovídat, kolik stály moje boty a proč platíme za telefon o dvě stovky víc, nikdo doma pořád neřve. Takže já jsem na tom hůř jen finančně, jinak ne. Tak asi bych jí vděčná být měla. :jojo:

Čoveče Modroočko, jestli tvýmu muži nakonec nezačalo vadit, jak jsi dokonalá.
Prozatím jsem z tvých příspěvků vyčetla:
-  moje maminka, řekla, že by se za mě musela stydět. Vychovala mě k tomu, že nikomu nemám dělat to, co nechci, aby dělal někdo mě.
- ale aspoň se můžu sama sobě podívat do očí a nemusím se za sebe stydět
- milence svého muže jsem nikdy nenadávala
- BM mi brečel do telefonu a ona mi to pak sama řekla, že je potrestaná za to, že mi tak ublížila.     ……
- Vztah máme normální, nechci si dělat ze životu honbu za pomstou.
- Moje nástupkyně sice nese hůř, že ji neberou tak jako mě, ale s tím já nic dělat nemůžu
- já neumím být šťastná na úkor neštěstí někoho druhého.
- Když jsem ho vyhodila, neměl už na výběr, jeho rodiče ho k sobě nevezmou, děda mu ten rozvod nikdy  neodpustil, oba s tchýní vědí, jak to bylo.

Tak mi z toho vyplývá, že rodiče tvému muži neodpustili, ale ona k nim chodí či co.
Jsi vychovaná a máš zásady, které fakt! ale fakt neporušíš, i kdyby čert na praseti rajtoval.
Milence svého muže jsi nikdy nenadávala, a ona si asi začala taky myslet, že jsi dokonalá, tak proto se ti svěřila se svým pocitem po tom neštěstí. Promiň, ale nevěřím tomu...já kdybych byla na jejím místě, tak bych ti nic takového nemohla říct. To nejde dohromady.

Ty tvoje příspěvky jsou  studené jako psí čumák a spíše podle mne působíš pravým opakem. To znamená nešťastně. Je to jen můj pocit...?

Tak jsem se konečně prokousala novými příspěvky a vidím... stále totéž. Pořád stojí na pranýři milenky, jako ničitelky rodin.
Ale nezlobte se na mě, tu rodinu jste přece zakládaly s manželem, ne s milenkou.  Muž je snad zodpovědný za rodinu, kterou si pořídil. Když jeho netrápí, že šlápne dětem do úsměvu, a partnerce připraví bezesné noci, proč by to mělo trápit milenku? Ta si přece může vcelku logicky říct, když ne já, tak to bude jiná. Přece když chlap nechce, může se ženská třeba stavět na hlavu, a prostě nic nezmůže.

Víte, je to jako mít doma alkoholika a obviňovat z jeho chlastu hostinského...

Jinak jsem koukala na Pojišťovnu - někdo ji tady připomněl - a zajímavé je, že zatímco v té první části většina divaček přála Dagmar, aby ji manžel opustil, teď v té druhé části vzbuzuje zřejmě víc sympatií než těhotná přítelkyně :-).

Surikata :-) já to zase můžu napsat obráceně - když fena nechce, pes neskočí :-). To je úhel pohledu, ne?
Ale osobně je mi nejbližší názor Tercily a jím podobných ...... když manželovi nebo manželce vztah tak moc nevyhovuje a nemá už zájem (nebo smysl) pracovat společně na jeho nápravě, ať jdou od sebe! Když jsou malé děti, je to dost průšvih, ale větší průšvih asi je nefungující rodina, držící pohromadě jen kvůli dětem. Pak ať přijde rozvod, manželé se oddělí a ať hledají štěstí jinde a nadávat si můžou akorát tak sami sobě.
Ale najít si novou partnerku nebo partnera a teprve potom "objevit", že to co mám doma je už nevyhovující z xxx důvodů, to je podle mého názoru prostě špatně.
Jinak pořád přemýšlím o tom, co tu zaznělo, že lidi se změnili, chápání pojmů manželství, věrnost, morálka se změnilo, že se s tím budeme muset učit žít, při zakládání vztahů už rovnou počítat s "odskočením" partnera a s tím, že budeme mít minimálně dvě manželství za život .... no, nevím :-(.

Já nejsem dokonalá ani trochu. Taky mě to žralo, bolelo, trápilo, měla jsem chuť jí vyškrábat oči a jeho přinejmenším přizabít, za to, jak jsem kvůli nim trpěla, jak to bolelo a nevěděla jse, co bude, jak to dopadne, nemohla jsem spát, jíst, na nic se soustředit. Jenže jsem se nechtěla ponižovat tím, že jí budu vyhrožovat, chtěla jsem jí vynadat do toho nejhoršího, co existuje, ale nakonec jsem s ní mluvila s hraným klidem, taky mě při tom držela moje nejlepší kamarádka za ruku, byl to hovor po telefonu. Pak už jsem s ní nemluvila, až po odchodu manžela, když jsme řešily problémy kluka ve škole. Ale fakt spolu vycházíme normálně, v klidu, co je na tom divnýho? Mám je snad oba do smrti nenávidět? K čemu mi to bude. Je fakt, že jsem ho vyhodila začátkem října a bála jsem se vánoc, když od nich mladší kluk chodil a vykládal, jak se tam měl dobře, rvalo mi to srdce, ale nemohla jsem dělat nic, jen se dusit slzama do polštáře, nechtěla jsem, aby mě kluci viděli zdeptanou a nechtěla jsem ani to, aby BM viděl, že jsem na dně. Jenže pak to všechno přešlo a já jsem s s tím vyrovnala, poznala jsem že můžu žít jinak, bez něj. A jsem ráda, že jsem mu dokázala odpustit.
Možná jsem teda divná, když jsem ho přestala nenávidět. Asi ano, ale mě zase připadá divný se nenávidět do konce života. Už kvůli našim klukům. Vycházíme spolu vcelku dobře, teda pokud nejde o alimenty, to mi BM vždycky houkne, že mi dává moc. BM mě bere jako kamarádku, nebo tak nějak, paradoxně spolu vycházíme teď líp, než v manželství. Sám říká, že kdyby to někdo natočil jako film, ten náš vztah po rozvodu, tak by tomu nevěřil, pokud to nazažil na vlastní kůži.  Já nejsem nešťastná, i když ti to tak možná připadá.
Že mi to ona takhle řekla, to vcelku chápu, byli oba strašně zoufalí a hledali vysvětlení, proč je to potkalo, pokud jsi takovou tragédii neprožila, nemůžeš vědět, co se v těch lidech odehrává, ani já to nevím, ale vím, jaký to je být zoufalá. Dneska už by mi to asi sotva řekla. 
Ale jestli si myslíš, že to pro mě bylo jednoduchý, to takhle začít brát, tak nebylo, ze začátku mě to stálo hodně přemáhání. A jinak se s BM a jeho novou ženou potkáváme u tchánovců, tchýně ji bere normálně, ale děda ne. Byli jsme všichni na praktické maturitě staršího syna, bydlíme na malým městě, nejde se nepotkávat. Tak jsme asi nenormální všichni, ale chováme se k sobě jako lidi. A jestli to někomu přijde divný, jeho věc. 
A tak, jak vím, že bych nekradla, tak prostě nechci ani ženáče. Nejsem dokonalá, ale některý věci prostě dělat nebudu.

Tak jsem Tě Modroočko alespoň trošinku rozčílila. Teď Tě chápu mnohem víc, když jsi taky víc napsala. OK.

jsem také pro to, chovat se jako lidi, to bezesporu. Jen se nezlob, při tvých názorech, jsem nechápala, že dokážeš s tou, co ti prakticky rozhodila do té doby celkem poklidný rodinný život, mluvit. Ne, že bych tohle! nechápala, taky bych se v takovém případě ovládla, taky jsem zažila po 8 měsících rozchod, tehdy, když se ode mne - milenky - vracel zpět ke své ženě. Žádné scény, klid, pomáhala jsem s věcma do auta. Složila jsem se až po tom.

Všechno dobré! Přijmi omluvu.

Salen, je to nepochybně o úhlu pohledu. A já s tebou nemůžu než souhlasit, že najít si partnerku, popřípadě si s ní pořídit jedno či víc dětí, pak si najít milenku a složitě začít hledat na manželce "vši", abych měl důvod odejít - to opravdu není to pravé ořechové.
Ale i tak bych to řešila hlavně s partnerem, ne s milenkou.

A ještě malá poznámka.
Nejsem a nikdy jsem nebyla milenkou ženatého muže, jak mě některé z vás podezírají. ;)
A kdybych byla, klidně bych to přiznala. Spíš je to tak, že jsem stála na opačné straně. Ale i tak bych se zdržela na adresu milenek poznámek typu "na každou svini se vaří voda" a "dobře ti tak" apod. Sráží mě to na úroveň dítěte navštěvujícího předškolní zařízení a jeho "kiš, kiš..."

Ale zdá se, že naše "zuřivá" debata vyděsila Leilu.  :)     Asi jsme trošku :offtopic:

Modroočka napsal(a):

Já můžu jen říct, že tuto zkušenost, totiž být milenkou ženatého, si fakt odpustím, kdyby pro nic jiného, tak já neumím být šťastná na úkor neštěstí někoho druhého. U nás spíš obdivuji její vytrvalost, protože na něj ty tři roky od provalení toho vztahu čekala a neměla jistotu, že s ní bude. Nevydržla jse já a vyhodila ho, kdybych ho nevyhodila, žili bychom ve třech doteď, BM na to, aby odešel sám, neměl dost odvahy, prostě je to slaboch, v tomto směru.  Mně ale paradoxně milenka mého BM otevřela oči, po jeho odchodu jsem poznala, že se dá žít jinak, že mi nikdo nediriguje život, takže jí můžu být svým způsobem vděčná. Ale jak říkám, je to pryč, mně z manželství nic nechybí. Namazaný z hospody chodí domů jí, ne mě, vzteklý je na ni, ne na mě, nemusím mu dělat poskoka, stát mu za zádkem, když náhodou doma něco dělal, nemusím se bát přijít později domů, aby se nevyptával, kde a s kým jsem byla, namusím se zpovídat, kolik stály moje boty a proč platíme za telefon o dvě stovky víc, nikdo doma pořád neřve. Takže já jsem na tom hůř jen finančně, jinak ne. Tak asi bych jí vděčná být měla. :jojo:

Prepáč, Modroočko, ale po tom, ako tu líčiš toho tvojho zázraka, sa čudujem, že musela prísť milenka a že si oňho ešte bojovala. A povedala by som, že ja by som po takejto skúsenosti nemala chuť nieže na ženatého, ale ani na nezadaného... :rolleyes: Asi by som sa dala na ženy... :/

No, holky šly do kina - podívat se na ideálního partnera. Leila asi taky.  :reta:

A mne sa teda nezdá, že by sme boli príliš :offtopic: , pokiaľ tu nepreberáme recepty alebo problémy s antikoncepciou(dokonca možno aj tie sú k topicu), ale snáď to Leile aspoň na niečo bude. Aj keď pochybujem, že sa tu dočítala to, čo chcela čítať... :/

Helča: :D :supr:

Ve třech jsme žili tak dlouho , dokud jsem byla ochotná to tolerovat a věřit, že " bude líp ". A ve třech žijí ostatní tak dlouho, dokud jim to vyhovuje  resp. mají důvod se domívat, že se to nějak vyřeší samo. Pokud není pevně rozhodnutý chlap - což je málokdy - budeš žít ve třech Leilo tak dlouho, dokud to sneseš a dokud  si jednoho rána neřekneš dost. Pak to totiž ve většině případů vyřeší ta manželka, po roce, 3, 5 .....A někdy dojde trpělivost milence. Přeju hodně štěstí :hjarta:

PS : Taky půjdu do kina :supr:

Jdu do kanafasu, tak se loučím.

Na závěr ftípky...

Víte, co mají muž a žena společného?
- Nedůvěru k mužům

A co mají společného všichni muži v baru pro osamělé?
- Jsou ženatí

Holky, já myslím, že tahle debata Leilu nepotěší. Navíc jsem četla její příspěvek z 24. - že ve třech stále lítá. Božatko má v hlavince už tak zmatek a nevím, nevím, zda si tady v té receptuře něco vybere.

:sova:

Heli, jiný úhel pohledu: mně se spíš Modroočka zdála být kultivovaná ve vyjadřování, než studený čumák.....

Ano, kultivovaná, ale práve v porovnaní s niektorými tunajšími dámami(občas vrátane mňa či teba) to vyznelo asi divne. Mne sú čudní ľudia, ktorí sú kultitovaní vo chvíli, keď im padne žhelička na nohu... :rolleyes: V takej chvíli aj moja stará mama spomínala na mladosť a na to, ako klial ich kočiš... :vissla:

Helča napsal(a):

Jdu do kanafasu, tak se loučím.

Na závěr ftípky...

Víte, co mají muž a žena společného?
- Nedůvěru k mužům

A co mají společného všichni muži v baru pro osamělé?
- Jsou ženatí

Holky, já myslím, že tahle debata Leilu nepotěší. Navíc jsem četla její příspěvek z 24. - že ve třech stále lítá. Božatko má v hlavince už tak zmatek a nevím, nevím, zda si tady v té receptuře něco vybere.

:sova:

Jo, pořád lítáme ve třech.

Snad se proberu. Dobrou. :sova:

Selima napsal(a):

Prepáč, Modroočko, ale po tom, ako tu líčiš toho tvojho zázraka, sa čudujem, že musela prísť milenka a že si oňho ešte bojovala. A povedala by som, že ja by som po takejto skúsenosti nemala chuť nieže na ženatého, ale ani na nezadaného... :rolleyes: Asi by som sa dala na ženy... :/

No, byla jsem hloupá, vdávala jsem se v osmnácti letech, nic jinýho jsem nepoznala a hlavně jsem se bála zůstat sama. Dnes se sama sobě taky divím. Asi se ve mně tehdy sanovolně spustil nějaký ochranný mechanismus, nebo co. Při dnešních zkušenostech bych ho vyrazila hned, zázraka jednoho, i kdybych ho milovala, protože tenhle boj už bych znovu nepodstoupila.

Při dnešních zkušenostech bych taky ženáče kopala do řitě od rána do večera. A jisto jistě vykopala.


A ne na něj čekat jako slípka, nikam jsem nešla...co kdyby náhodou přišel, měl klíče, kupovala jsem masenko a vyvařovala, když se jelo tak 3-4 za rok někam dál na dvoudenní výlet a spalo se na hotelu, tak jsem si půlku zaplatila.
Kristepane já byla opravdu nebetyčná kráva. Poskytovala jsem mu služby hodné erotického salónu a jeho to nic nestálo.
Zkrátka to byl opravdu poklad, jen ho vykopat.

Anda napsal(a):

Víš, Kukačko, já hlavně nechápu, kde se vzal ten názor, že odejít od partnerky kvůli jiné je v pohodě, zatímco odejít od manželky je strašné svinstvo. I od manželky s dětmi. Pokud je ten dotyčný co k čemu, málokdy svoje děti opustí a když, tak udělá maximum pro to, aby tím trpěly co nejméně. Ti ostatní za to nestojí ani manželkám ani milenkám - prostě póvl.  A mezi ten počítám i Ty, co jak kafemlýnek opakují svým milkám, jak je jejich žena otřesná.
Taky mě tohle určitě jednou potká, taky budu nějakou dobu naštvaná na celý svět, ale prostě odmítám házet všechny milenky do jednoho pytle. Například ta vaše kočička bude prostě jenom naivní tele. I když - možná křížené se sviní. Ví Bůh. Nevím, jestli bych k tomu celému nepřistupovala jinak nebýt dcery. Vím, jak pro mě bylo těžké vysvětlit jí, že tatínek už s námi bydlet nebude. Sama pro sebe jsem si určila pár pravidel, kterých se držím.
To celé pro klid hlavně svůj.  Když to rupne doma, skončím se sekerou v zátylku, když na druhé straně, končí naše radovánky, možná to pak praskne i u nás a skončím se sekerou v zátylku :D.

Zajímavý je, že já ani nepotkala žádnýho, který by mi opakoval že je jeho paní otřesná. Všechno to jsou vzdělaní muži, zpravidla se nebavíme o jejich manželkách, ale už třeba rozvíjíme hovory, jak naše dospívající ratolesti nechodí domů, jak zvládají školy, jak mi nezvládáme je...od toho je jen krůček k nějakému povzdechu - proč to takhle neřeší ta moje? Něco na způsob Svěrákova "Václave, proč nejsi moje žena?" v Na samotě u lesa :-).
Cyklista, se kterým jezdím občas na výlety, by byl blahem bez sebe, kdyby s ním jela jeho paní, ale ona radši leží u bazénu. Ten. co s ním chodím hrát squash by zase ocenil, kdyby si ta jeho pořád nestěžovala na všechno a na všechny. Každá z nás má v sobě něco, čím toho doma štve. Nikdo není dokonalý - ani Krampol!

Sekeru do zátylku už doma neočekávám, ale dávám sakra pozor. Jsem ve střehu!

Být ve střehu nikdy není od věci. V jakémkoliv směru. U mě je to trošku extrém - manžel byl gambler a za těch 7 let našeho manželství jsou proti mně agenti FBI ubozí břídilové. Já měla v bytě zmapované snad úplně všechno

No, ono to bude asi hodně o věku, o způsobu myšlení, o zralosti. Zkrátka všeobecně o rozumu. Taky znám ze svého okruhu známých takové muže, co se semtam potěší s přítelkyní, či milenkou. Doma je však vše tiptop, žena nic netuší.

Ale já už bych nešla do mimomanželského vztahu. A kdybych nedej bože zůstala sama, nebyla bych už nikdy ničí milenkou. Jsem z toho vyléčená. A ve svém vztahu bych se bála prozrazení a co je nejhorší, žena jde přes cit. Žena je schopná opustit všechno, pro třeba i výkonnějšího a něžnějšího muže.
Asi jsem dozrála, a i když jsem v tomto vztahu nejednou myslela, že je to konečná, že spějeme k rozvodu, ustáli jsme to. Kdoví, kdybych se při prvním problému vrhla do náruče nějakému muži, jak by to dopadlo. Jsem ráda, že jsem se svým mužem překonala ledasco, tedy krom nevěry, tu jsme za 17 let řešit nemuseli.

Mám kamarádky, které řeší své manželské potíže milencem. Trochu jim to pomůže, ale pak mají výčitky a nebo je to úplně rozhodí a přemýšlí nad rozvodem. Taky mám známou, co řešila manželskou krizi milencem a svým mužem byla přistižena, sice jí odpustil, manželství trvá, ale fakt je, že ji to při každé příležitosti vyčte. Tak si říkám, jestli to stojí za to.

Ahoj,

ve "třech" jsme žili skoro 5 let. Manžel pořád sliboval, že chce jen mě. Když jsem jen trošku začala pátrat, tak jsem zjistila, že zase žijeme "ve třech". Pak jsem podala žádost o rozvod, rozvádět se nechtěl. Chtěl prý žít se mnou a s  milenkou se chtěl definitivně rozejít. Ta ale záhy otěhotněla a vše bylo vyřešeno. Pořád za mnou ještě chodil. Nakone jsme se rozvedli a každý máme svůj život.

Sára6 napsal(a):

Ahoj,

ve "třech" jsme žili skoro 5 let. Manžel pořád sliboval, že chce jen mě. Když jsem jen trošku začala pátrat, tak jsem zjistila, že zase žijeme "ve třech". Pak jsem podala žádost o rozvod, rozvádět se nechtěl. Chtěl prý žít se mnou a s  milenkou se chtěl definitivně rozejít. Ta ale záhy otěhotněla a vše bylo vyřešeno. Pořád za mnou ještě chodil. Nakone jsme se rozvedli a každý máme svůj život.

Sára, člověk to asi musí brát z té pozitivní stránky. Život jde dál a nevíš, co a kdo na tebe čeká. Třeba to nebyl ten pravej a ten tě teprve najde, nebo ty jeho.

Přeji ti hodně štěstí a lásky.

Terci, vyprázdni si kôš, rada by som ti napísala.... ;)

Leila: a co takhle manželská poradna? Nechcete to zkusit?

jak jste tady řešily, zda za nevěru může spíš nevěrný manžel nebo milenka nebo podváděná manželka ...

já tedy nerada takhle uvažuju z pozice viny/neviny, přijde mi to zcestné a navíc nemám právo soudit druhé.

Přesto kdyyž přistoupím na tuhle vaši hru, tak si ale myslím že často to je takhle: nevěrník je pachatel, milenka/milenec spolupachatel a podváděná/ný neúmyslný spolupachatel, spolupachatel z nedbalosti


nevěrník - ten od začátku nevěry ví, že má někde závazky, že při nevěře je vždy velikánské riziko, že se někomu ublíží

milenka/milenec ženatého/vdané - v okamžiku, kdy se dozví, že partner je ženatý/vdaná - má VŹDY možnost volby zda ve vztahu pokračovat nebo ne (kdo tvrdí, že city se nedají ovládnout, tak si lže do kapsy - já netvrdím, že je to jednoduché a bezbolestné a nejlepší řešení, takový vztah utnout, ale své city nezvládají jen psychopaté) a je pravdou, že někdy může ze spolupachatele se stát hlavním aktérem, to jsou ty neukázněné milenky, které se snaží ženáčův regulérní vztah zničit

podváděná/podváděný - neexistuje vztah, kde by podvedený neměl svůj podíl viny, že to ve vztahu dopadlo jak dopadlo, byť se třeba "provinil" jen tím, že si špatně vybral svůj protějšek

Van - bingo! dobře napsáno!

Vanilko,
správný úhoz na hřebíček. :fuck:

díky holky :hjarta::pussa::hjarta:


ale zapomněla jsem napsat to nejsmutnější:

myslím že vetšinou (ne vždy, ale to jsou spíš výjimky potvrzující pravidlo) jsou jasnými NEVINNÝMI obětmi děti :usch:

:jojo:

.

Helča: Tak jsi mě včera tím jedním příspěvkem tak trochu nasrala.... ale pak jsi to napravila omluvou modroočce. Ještě že tak.
Právě kvůli takovým příběhům, jako napsala třeba Olympia, nemůžu s milenkama sympatizovat... A chlapi jsou prostě sviňáci. Ještě že ne všichni a ti, kteří jsou, nejsou sviňáci stejnou měrou.

Evka napsal(a):

Helča: Tak jsi mě včera tím jedním příspěvkem tak trochu nasrala.... ale pak jsi to napravila omluvou modroočce. Ještě že tak.
Právě kvůli takovým příběhům, jako napsala třeba Olympia, nemůžu s milenkama sympatizovat... A chlapi jsou prostě sviňáci. Ještě že ne všichni a ti, kteří jsou, nejsou sviňáci stejnou měrou.

No jóóó  :lol: porád.... :P

Dyť já neříkám, aby někdo sympatizoval s milenkami, ale jsou to taky ženský a chybovat je lidské.
Holky nebojte, dyť já taky dostala za uši. Včera bylo 18 let, co mi umřel tatínek, loni jsem během třech měsíců přišla o maminku i bratra. Maminka jsem měla doma až do konce a byla dost dlouho ležáček.
Mám v sobě tolik pokory a úcty k životu a tolerance , až je to nezdravý . Mám strach cokoliv zlého komukoliv přát, protože jsem za tu dobu přišla na to, že co dáš, to taky dostaneš.

A taky jsou případy různé, takže se holt nedá našupat do jednoho jedinýho pytle.
No a navíc, když ten chlupatej trojúhelník tak hejbá světem, nevěru člověk vidí na každém kroku a hlavně v televizi a taky samý Pe-ž-íčko, a erotické filmy, to pak ti chlapi u tý bedny slintaj a láká je to zanášet, no a možná i ženské pokolení je na tom u tý bedny stejně.

Pachatel, spolupachatel, oběť...vina, nevina.....ó hrade.....

Pandorraa napsal(a):

Pachatel, spolupachatel, oběť...vina, nevina.....ó hrade.....

Jo, už to čtu dobře ...ó hrade


Prve jsem četla ....ó krade...:P

Hurááá, Pandora se uzdravila, už mi chybí její suché komentáře :-).

Helča napsal(a):

Zkrátka to byl opravdu poklad, jen ho vykopat.

Helčo, tohle je bomba :lol::lol::lol:
Proč mám pocit, že si tuhletu větu budu až do smrti spojovat se svým manželem... :gloria: ???
Bezpochyby proto, že byl rovněž poklad :P
Papa a dobrou, v noci se mi bude bezpochyby zdát o tom, jak s krumpáčem v rukou vykopávám poklad :lol:

Salen napsal(a):

Hurááá, Pandora se uzdravila, už mi chybí její suché komentáře :-).

No, je pravda, že já jsem si už taky říkala, co že se to s děje....  Taková naše velká rádkyně, co umí dát tu správnou herdu do zad.

Leila má štěstí, že tu nebyla tak před rokem-dvěma lety. Pan by jí to pěkně vysvětlila a ona by už mohla být o krok i více dál....

Kiara napsal(a):

Helča napsal(a):

Zkrátka to byl opravdu poklad, jen ho vykopat.

Helčo, tohle je bomba :lol::lol::lol:
Proč mám pocit, že si tuhletu větu budu až do smrti spojovat se svým manželem... :gloria: ???

Nic si z toho nedělej - já si tu větu spojuju taky se svým manželem už skoro 18 let. Občas ho vykopu z ložnice jak příšerně chrápe, holky ale fakt pří-šer-ně....asi to mám trest za to, jak jsem byla v mládí milenka  :lol:.


No a v tom horším případě rozsvítím,  aby bylo mezi námi jasno.

Helča napsal(a):

Kiara napsal(a):

Helča napsal(a):

Zkrátka to byl opravdu poklad, jen ho vykopat.

Helčo, tohle je bomba :lol::lol::lol:
Proč mám pocit, že si tuhletu větu budu až do smrti spojovat se svým manželem... :gloria: ???

Nic si z toho nedělej - já si tu větu spojuju taky se svým manželem už skoro 18 let. Občas ho vykopu z ložnice jak příšerně chrápe, holky ale fakt pří-šer-ně....asi to mám trest za to, jak jsem byla v mládí milenka  :lol:.


No a v tom horším případě rozsvítím,  aby bylo mezi námi jasno.

Nerouhej se, babo. :dumbom:  :dumbom:   :lol:  :lol:

Ba-ba!   :lol:

Pandorraa napsal(a):

Pachatel, spolupachatel, oběť...vina, nevina.....ó hrade.....

ba ne, Pan, když se člověku povede překonat prvotní odpor k výše zmíněným slovům a opravdu přistoupí na tuhle hru, tak zjistí, že je svým způsobem hodně užitečná ...


Třeba když už jsou asi tady nejvíc zastoupeny ty podváděné, uvědomění si faktu, že i já jako podvedená mám svůj podíl viny, no tak to jednak většinou dost dlouho trvá, ale hlavně je to nutná podmínka dalšího spokojeného života. Pokud si to neuvědomím, tak si příště naběhnu zase stejným způsobem.

Vanilko,
já na tuhle hru přistoupit nemohu, protože není žádná "vina nevina"
Je jen stupeň poznání..každý v danou chvíli jedná tak, jak nejlépe umí.... otázkou zůstává pouze, zda je ochoten se učit a přijímat zodpovědnost sám za sebe.

V podstatě ovšem mluvíme obě o tomtéž, ty vlastně jen používáš srozumitelnější slovník, z mého pohledu je však příliš zjednodušený. A v tom já vidím dost velké nebezpečí....

petra72 napsal(a):

Salen napsal(a):

Hurááá, Pandora se uzdravila, už mi chybí její suché komentáře :-).

No, je pravda, že já jsem si už taky říkala, co že se to s děje....  Taková naše velká rádkyně, co umí dát tu správnou herdu do zad.

Leila má štěstí, že tu nebyla tak před rokem-dvěma lety. Pan by jí to pěkně vysvětlila a ona by už mohla být o krok i více dál....

Jak by mi to Pan vysvětlila??

Pan, mohla bys napsat?

jo Pan, mluvíme obě o tom samém. :kapitulation:

je to jen slovíčkaření

Já použila slovo vina jen v tom smyslu, že někdo může za to, že vztah dopadl tak jak dopadl (že někdo něco způsobil), ne ve smyslu provinění, obviňování a odsuzování

V běžném životě se přece taky říká, je to moje vina že jsem dala tu skleničku tak na kraj stolu, že ji pak dítě mohlo shodit a ne je to můj stupeň poznání, že jsem tu skleničku dala na kraj stolu ... a mmch opravdu jsem v tom okamžiku nebyla schopna tu skleničk umístit líp? (trochu mám problém s tím, že každý v danou chvíli jedná tak, jak nejlépe umí ... ale v podstatě s tím souhlasím a ztotožňuju se))


já zas vidím nebezpečí v podceňování vlivu určitých lidí (podváděná ke všemu přišla jak slepá k houslím, milenka nic nezmůže, nevěrník v určité chvíli ztratí mozek ...)

Vanilka, ale ak čítaš predchádzajúce príspevky, tak by ti malo byť jasné, prečo je nebezpečné používať čo len trošku nepresnú terminológiu... Akútne rozboľavené "podvedenky" ani nepripustia čokoľvek iné ako "vinu" a "obeť", prípadne "páchateľku", pričom ani na chvíľku nepripustia, že by sa lopta občas mohla ocitnúť aj na ich strane ihriska...
Ja sa snažím ostať v rovine príčin a následkov, hodnotenie vín a nevín nechávam na niekoho iného :godlike:

A namiesto "vina" mi aj v prípad epohára na kraji stola pripadá lepšie slovo "chyba". Chyba sa môže stať bez "zlého úmyslu" - pokiaľ siahajú moje chabé znalosti práva, práve zlý úmysel zakladá onú "vinu".

To ale,Selimko,nemáš pravdu...je samozřejmě spousta těch,které nepřipustí,že si za to svým dílem mohou samy,ale je nás určitě i spousta,které si to uvědomí...protože na všechno ve vztahu musí být dva,na úspěch i na prů**r...
Jinak souhlasím is Vanilkou,i Pandorrou i Tebou,ale prostě si myslím,že někdy je zjednodušené nazvání věcí ku prospěchu a někdy ne...a těžko to někdy poznat...

No právě, Sel.

Já si totiž myslím, že když chceš něco někomu vysvětlit, musíš mluvit jeho jazykem. Aby mě bojovnice za práva manželek šmahem odsuzující milenky jako potvory vůbec vnímala, nemůžu používat slova jako stupeň poznání, rovina příčin a následků ...


A  sma jsem psala výše, že si myslím, že nemám právo soudit jiné ...

jé, bazalka vlastně napsala to samé jako já ...


hele, Selimo, je to fakt slovíčkaření. Mohly bychom takhle debatovat o jednotlivých pojmech ještě dlouho

chyba, vina, nedbalost, netečnost, zanedbání  ... pokud vím tak spolupachatelem se podle práva může stát i ten, který jen nezabrání nějaké nekalé činosti  (a prosím předem hlásím že se nezúčatním případné debaty zda nevěra je či není nekalá řčinnost, to byl jen příklad)

mě šlo o následující:

nevěrník ví co dělá když do toho jde (že to potěšení není bez rizika ublížení komukoliv)

milenka má vždy možnost volby a né že né

podváděná by měla najít ve svém chování ve vztahu to, co dělala špatně, protože i její chyba vždy existuje a její odstranění je důležité pro další spokojený život

Leila napsal(a):

Jak by mi to Pan vysvětlila??

Pan, mohla bys napsat?

Nečetla jsem celé forum, z mého pohledu člověka, který tu brouzdá už skoro dva roky, je to pořád na jedno brdo a sem tam mi dojde trpělivost, proto radši mlčím, takže nevím, co chceš vysvětlit.....

Vanilko,
obecná zkušenost praví, že ten, kdo si věci zjednodušuje, ve finále je má příliš těžké.....
Pokud chceš někomu něco vysvětlit, je třeba mluvit jeho jazykem... to ovšem platí pouze ve fázi "navázání kontaktu." Pak buď neco vysvětlíš tak, jak to je, a nebo sklouzeně do začarovaného kruhu typu: a proč pořád jen já...
No jen si toho všimni.
Lidé buď přemýšlejí, "donutíš je přemýšlet", nebo donekonečna mlátí prázdnou slámu. No jen si někdy poslechni naše politiky. Oni se taky domnívají, že mluví jazykem takzvaných "obyčejných lidí".  Nu a kde jsme? Ha? No kde kde..... no neřeknu, nebudu přidělávat moderátorům práci s hvězdičkováním :)

Pan, na to máme úpně stejný názor. Já říkám : Kdo nechce, neslyší ...

Všimni si, že já jsem byla ve fázi navázání kontaktu (mluvím o tom příspěvku na který jsi původně zareagovala ... ó hrade ...). Na další fázi nedošlo (a ani se nedivím)

Vanilka69 napsal(a):

nevěrník ví co dělá když do toho jde (že to potěšení není bez rizika ublížení komukoliv)

milenka má vždy možnost volby a né že né

podváděná by měla najít ve svém chování ve vztahu to, co dělala špatně, protože i její chyba vždy existuje a její odstranění je důležité pro další spokojený život

souhlas

Včera jsem trávila většinu dne po čekárnách, tak se mi do ruky dostal časopis, ve kterém se cizinci-chlapi vyjadřovali k českým ženám. A víš jaké je naše hlavní negativum? Že se prý dáváme moc lehce, z čehož mi tak nějak vyplynulo, že:

1. v případě manželek asi naši pánové neměli moc práce s lovením a získáním, proto si té "kořisti" :) až tak neváží ... např. takové Francouzky jsou tajemné a naoko nedostupné mnohem déle než my, to prý je podstatou jejich šarmu, u Turkyní dokonce trvá dobývání téměř rok bez naděje na úspěch atd. To si pak chlapec toho vztahu nebo manželství váží a dobře si rozmyslí, jestli ho narušit - třeba nevěrou.
Češku prý jsou muži schopni dostat do postele hned ten den, kdy ji poznají, ale horší je se jí zbavit - prý :), jenže to jí moc úcty a respektu nepřidá, kór, když si ho dotyčná "pojistí" dítětem...
"Lehce nabyl, lehce pozbyl" - a proč by ne, když bez problémů získá další. Tento názor jsem slyšela už dřív. Chodila jsem s cizincem, který tvrdil to samé a navíc - záviděl našim chlapům, že se tu nemusí zalamovat s vymýšlením desítek romantických akcí, které ženskou přesvědčí o tom, že on je ten pravý a jediný ... ale nezáviděl jim naše ženy - krásné, ale to je asi tak všechno - říkal.

2. v případě milenek je to v podstatě to samé - proč by si chlapec občas neodskočil jinam, když je tak jednoduché zdejší ženskou "opít rohlíkem", nebo když se některé z nich samy nabízí. A z toho vyplývá:

3. ženáči - jednoduše to vystihl můj kamarád: "Blbej, kdo dává, blbější, kdo nebere."

A máš pravdu Sel, nelze mluvit o vině a nevině, ale vždycky jen o chybě a hlouposti.
Ale já jsem zdrženlivá v hodnocení chlapů, protože si myslím, že chyba je hlavně v nás - jak v manželkách, tak v milenkách. Často nám chybí sebeúcta, neznáme svou skutečnou hodnotu. (Vz)Dáváme se moc lehce. Neumíme si počkat, až se muž začne sám snažit o to, aby nás získal (třeba tím, že si nejprve vyřeší svou minulost, než si začne něco s námi). Neumíme chlapa, který si nás nezaslouží, odkopnout. Jsme vděčné třeba jen za to, že si nás všimne a za to málo nabízíme daleko víc, jen aby... A některé z nás si musí hodně protrpět, než to pochopí...
Jak to, že těm Francouzkám je to dáno už od mládí a nám ne?

A teď se na mě vrhnete, že moc zobecňuju a že zrovna vy takové nejste :)

bazalka napsal(a):

To ale,Selimko,nemáš pravdu...je samozřejmě spousta těch,které nepřipustí,že si za to svým dílem mohou samy,ale je nás určitě i spousta,které si to uvědomí...protože na všechno ve vztahu musí být dva,na úspěch i na prů**r...
Jinak souhlasím is Vanilkou,i Pandorrou i Tebou,ale prostě si myslím,že někdy je zjednodušené nazvání věcí ku prospěchu a někdy ne...a těžko to někdy poznat...

To poznanie ale prichádza postupne - väčšinou keď opandú prvé emócie. Sem ale píšu baby čerstvo "skosené" neverou a chyatjú sa každého slova ako slamky, tak je podľa mňa tá opatrnosť dvojnásobne nutná. Samozrejme, že ženy, ktoré sú už o dačo ďalej, väčšinou pochopia "vo co gou", ale ide práve o ten timing.

Míšo, máš podľa mňa smutnú pravdu a za seba môžem povedať, že ma "zbabrala" moja mama, ktorá má chlapov postavených na nedosiahnuteľnom piedestále a to isté vtĺkala do mňa. Ona to raz povedala skoro doslova, že chlap je vyššia kategória než žena... Pritom sa celý život pohybovala medzi ženami, má sestru, s ktorou si rozumie, ale aj tak je celá rozklepaná z chlapov a najvyššou životnou métou je páčiť sa a udržať si muža. Trochu ju ľutujem a hodne jej zazlievam, čo todo mňa nahustila, lebo sa to podpísalo na debakli môjho dlhodobého vzťahu. Myslím, že začiatok všektého je rodinná výchova a cleková atmosféra v spoločnosti.
Ja mám od prirodzenia sklon vkladať sa do vzťahu celá a táto propaganda to celé len zhoršila. Až teraz,  v pokročilom veku, sa učím hľadať rovnováhu a prijateľný kompromis... :rolleyes:  A u mňa nemusí ísť doslova o fyzické "dávanie sa"(hoci niekedy ide rpesne o to), ako skôr o prensené nosenie "srdca na dlani".

Vanilka69 napsal(a):

Pan, na to máme úpně stejný názor. Já říkám : Kdo nechce, neslyší ...

Všimni si, že já jsem byla ve fázi navázání kontaktu (mluvím o tom příspěvku na který jsi původně zareagovala ... ó hrade ...). Na další fázi nedošlo (a ani se nedivím)

No ono to, co platí v hovoru face to face, neplatí většinou po písmenkách... to je fakt.

Míšo Kuličko, Tvůj příspěvek myslím dost sedí.  A ta otázka -
Jak to, že těm Francouzkám je to dáno už od mládí a nám ne? to stojí za přemýšlení.
Ale obecně Češi mají menší sebevědomí než Francouzi. Jak chlapi tak ženy.  Asi je to dáno historicky, nás tady zdecimovaly války a potom reálný socialismus. Francouzky o sebe jaksi kontinuálně pečovaly, dbají na módu, líčení, parfémy , umění atd.
a to při nejlepší vůli naše matky nemohly , ty stály ve frontách na cokoliv a v módě byly tak leda montérky a ty šly taky blbě sehnat.
To bude jeden z důvodů.

Je to malinko od tématu, ale:
dneska dopoledne jsem byla nakupovat v jednom supermarketu, a tak jsem se najednou rozhlídla po nakupujících, místo abych sledovala regály jako obvykle.
A jak se jeví napohled chlapi mojí věkové kategorie ( když si budu hodně fandit, od pětapadesáti výš): zakulacení, oblečení nadčasově ( aby to šlo nosit co nejdýl, a radši pohodlné než elegantní), proplešatělí, důležitě rozhodující, který kus sýra a masa...kolem nich jejich dámy, odpovídající vzhledem...
Takže: myslíte, kdybychom vypadaly jako Francouzky, že by ti chlapi zatahovali bříško, sledovali módní trendy, příjemně voněli, byli hladce oholení
nebo jsem se jen rozhlídla ve špatnou dobu na špatném místě?

Vanda: Je to malinko od tématu, ale:
dneska dopoledne jsem byla nakupovat v jednom supermarketu, a tak jsem se najednou rozhlídla po nakupujících, místo abych sledovala regály jako obvykle.
A jak se jeví napohled chlapi mojí věkové kategorie ( když si budu hodně fandit, od pětapadesáti výš): zakulacení, oblečení nadčasově ( aby to šlo nosit co nejdýl, a radši pohodlné než elegantní), proplešatělí, důležitě rozhodující, který kus sýra a masa...kolem nich jejich dámy, odpovídající vzhledem...
Takže: myslíte, kdybychom vypadaly jako Francouzky, že by ti chlapi zatahovali bříško, sledovali módní trendy, příjemně voněli, byli hladce oholení
nebo jsem se jen rozhlídla ve špatnou dobu na špatném místě?

:supr::godlike:
Jo, ještě dodatek - nevím, čím to je, ale víc si všímám těch mladších a tam už tu úpravu zevnějšku vidím docela pozitivně :supr:

Tercilo, teď jsi to napsala za mě. Víc si všímám těch mladších, ti už většinou jdou s dobou, ale, neustále se mi dere na mysl: Čím lépe chlap vypadá - tím má horší charakter..... ????? Nebo je to jen můj pocit zahořklé stařeny? :reta:

Tetomámo, muž má zůstat mužem, ať je kdekoli. A možná máš pravdu, potkal jsem v životě víc "karakterů", kteří zrovna nešli s módou. Hezký den.

Oto, to není o tom, jít s módou, i ve flanelce a starých kalhotách může být chlap sexy a chlapem, mužem...spíš nevypadat zanedbaně a neupraveně( to není to pravé slovo, já vím, nevím jak to nazvat), protože takoví lidi si neváží sami sebe, a tím taky nikoho okolo. Ostatní je věc osobního vkusu.

Vando, asi jsem se špatně vyjádřil, ale takhle, jak píšeš, jsem to myslel.

Ahoj Tetomámo,
tak na to nedokážu odpovědět, zda oblečení souvisí s charakterem :D. Tolik mužů zas tak dobře neznám :D.
Ale je to asi jako se vším. Máme souseda, no on sám je naprostý módní hit, fakt hezký kluk. A pomohl nám do schodů se sedačkou, s kobercem atd. (takže plus) ... a zároveň mám mezi známými ty hůře oblečené a - přiznávám, že bych je nechtěla, ani kdyby se z nich stali přes noc metrosexuálové (teda to už vůbec ne) :D (takže minus).
Pak znám manžela kamarádky, který vypadá jak ze žurnálu, a pravidelně jezdí se svou milenkou na hory (čili má u mě minus) :D. A zas jednoho otrhance, kterému bych klidně svěřila i malinkaté dítě a celoživotní úspory (no, to se mi to kecá, když moje dítě je už velké a úspory žádné nemám- všecko rozhážu za pěkné hadříky ;);) ) :D.
Je to asi různé.

já žila a žiju pořád ve třech,již víc jak pět let.Nejdřív to bylo ve čtyřech,pak jsem se rozvedla,ale z důvodu pití mého manžela.Stejně jsem žila již rok odděleně.:(Můj přítel mi hned řekl,že se nerozvede,tehdy jsem to ani moc neřešila,dnes bych se zachovala jinak.Přestěhoval mě i s dcerou do jiného města,nabídl práci u něj,vše OK.Když to prasklo u něj doma,žena podala návrh na rozvod,počase ho ztáhla,a jsou spolu dodnes.Nám se po třech letech narodilo dítě,je to naše sluníčko:usch:,její otec si jí bere k nim domů,manželce říká naše dítko"teta."Je to trochu sodoma-gomora,pro okolí neuvěřitelná věc.Já se spíš pozastavuji nad tím,jak to ta paní zvládá.Už přes 5let to prostě neřeší,asi mu odpustila.Když byl v nemocnici,byla to ona,kdo mi podával zprávy o jeho zdravotním stavu,mě je lékař odmítl sdělit,nejsem holt rodinný příslušník,tak mě nenechala strachovat se o něj.Já bych tohle nikdy nedokázala,být v její kůži.Nikdy!
Poučení??On se má nejlíp,má dvě rodiny??On se má nejhůř,má na starost dvě rodiny??Jak tohle skončí,jakým"příkladem"jsme pro své dítě?To jsou dost nepříjemné otázky,možná až čas ukáže...Jistě mě teď mnoho žen odsoudí,asi si to i zasloužím,ale byli jsme na to dva.

kiršnerová napsal(a):

já žila a žiju pořád ve třech,již víc jak pět let.Nejdřív to bylo ve čtyřech,pak jsem se rozvedla,ale z důvodu pití mého manžela.Stejně jsem žila již rok odděleně.:(Můj přítel mi hned řekl,že se nerozvede,tehdy jsem to ani moc neřešila,dnes bych se zachovala jinak.Přestěhoval mě i s dcerou do jiného města,nabídl práci u něj,vše OK.Když to prasklo u něj doma,žena podala návrh na rozvod,počase ho ztáhla,a jsou spolu dodnes.Nám se po třech letech narodilo dítě,je to naše sluníčko:usch:,její otec si jí bere k nim domů,manželce říká naše dítko"teta."Je to trochu sodoma-gomora,pro okolí neuvěřitelná věc.Já se spíš pozastavuji nad tím,jak to ta paní zvládá.Už přes 5let to prostě neřeší,asi mu odpustila.Když byl v nemocnici,byla to ona,kdo mi podával zprávy o jeho zdravotním stavu,mě je lékař odmítl sdělit,nejsem holt rodinný příslušník,tak mě nenechala strachovat se o něj.Já bych tohle nikdy nedokázala,být v její kůži.Nikdy!
Poučení??On se má nejlíp,má dvě rodiny??On se má nejhůř,má na starost dvě rodiny??Jak tohle skončí,jakým"příkladem"jsme pro své dítě?To jsou dost nepříjemné otázky,možná až čas ukáže...Jistě mě teď mnoho žen odsoudí,asi si to i zasloužím,ale byli jsme na to dva.

Krásná otevřená zpověď.... :godlike:  :godlike:  :godlike:  :godlike:

Pro Kiršnerovou: Byli jste na to dva, ale ty jsi věděla, že ženatý. Šli jste do toho dobrovolně, on neměl co ztratit, ty jsi mohla předpokládat, že to může skončit tím, že od manželky neodejde. Jedině ona je ta, která do toho dobrovolně nešla, vy jste ji postavili před hotovou věc, neptali jste se jí, jestli jí to takhle vyhovuje. A ona je žena opravdu hodná obdivu, když tohle všechno dokáže zvládat. Ale možná bys to dokázala taky, kdyby ti nic jiného nezbylo. On se má tak, jak si to zařídil, má asi výhodu, že kdyby to nešlo na jedné straně, tak má ještě tu druhou. Horší by pro něj bylo, kdybyste se pak na něj vykvákly obě. Určitě nejsi jediná, kdo to takhle má. A jakým příkladem jste pro dítě? No, hlavně, že ví, že má oba rodiče, i když žijí každý jinde, a že se mezi sebou nehádáte. Má navíc ještě tetu, která ho má asi taky ráda, ne? Buď ráda, že se snášíte a vycházíte spolu. Je to ta lepší varianta, nakonec jste to ustáli jako rozumní lidi.

Já jsem to s tím oblečením asi taky myslela trochu jinak. Asi tak, že pokud se mi nějaký chlap opravdu líbí, je to většinou grázlík..... Pokud jde o žití ve třech, zažila jsem to z obou stran. Nejdřív jako milenka ženatých chlapů, zamlada, ale já jsem to nikdy dlouho psychycky nevydržela, a ukončila jsem to, dřív než se to provalilo. :butter: Potom jako podváděná manželka - 1,5 roku (možná déle) a to i s tím, že jsme se znaly a milenka k nám chodila na návštěvy a barvila mi vlasy, jedla u nás, vodila moje děti ze školky a nosila jim dárky. :dumbom: No a když jsem se s BM rozvedla, on se okamžitě oženil a pak se pro změnu už několikrát vrátil. Musím říct, že v poslední době mi docela dost pomáhá. Jestli ví NM, že nám sem jezdí pomáhat, to netuším, on říká, že jí to nevadí, že mu prý věří. Když sem jezdil dřív, tak sice věděla že jezdí sem, ale netušila co tu dělá. :P

Modroočka: ...  Ale možná bys to dokázala taky, kdyby ti nic jiného nezbylo....

Nesouhlasím - ta manželka měla mnoho způsobů, jak tu situaci řešit. Ona si dobrovolně vybrala tuto. Když je v této roli šťastná, není k tomu co dodat. Jestli jí způsob života s manžílkem takto nevyhovuje, má možnost to sama změnit. Já osobně se bráním spojení-kdyby ti nic jiného nezbylo... Nevím proč, ale nemám toto spojení nějak ráda, neboť naděje, že nic není ztraceno a že vše se dá změnit, je vždycky....

Myslím tím to, že když zůstal manžel s ní a ona s ním, protože ho má asi ráda, tak jí nezbyde nic jiného, než jeho nemanželské dítě akceptovat. Ale máš pravdu, má možnost volby, zvolila si tuhle možnost.

mají spolu tři,dnes již dospělé děti,jeho vztah se k ní asi moc nezměnil.Jsou spolu 27let,a vždy říkal,že ji ctí a váží si jí za to,že mu dala a vychovala děti.Měla by na to doplácet ona,jenom proto,že se manžílek "na stáří"zbláznil do jiné,mladší?Myslím,že udělala to nejlepší,co podváděná žena udělat může,a to vyčkávat.Asi se jí to vyplatilo,zjistila,že nic se nejí tak horké,jak se uvaří.Bydlí dál doma,podnikají spolu,za námi dochází denně.Já ho jako manžela beru,vyslechne poradí,zařídí...jen s námi nežije.Malá ho miluje,asi není co řešit.
Někdy mě taky napadlo,že mi utíkají roky a tenhle vztah je neperspektivní.Víc mi nabídnout nemůže ajá dnes už ani nevím,jestli bych chtěla.Ano,je to zvyk.Tak nějak si říkám,že takhle to přece nemůže být navždy!Je to těžké,kdo to nezažil nepochopí....:dumbom:

kiršnerová - pokud ti to opravdu vyhovuje a jsi takto šťastná a tolerujete se i s manželkou, proč to měnit .... prostě máte jinou formu soužití než je v našich krajích obvyklé. Horší by to bylo, kdyby se jedna z vás trápila. A ten váš společný manžel bude asi pěkně ušoupanej :-).

kiršnerová napsal(a):

mají spolu tři,dnes již dospělé děti,jeho vztah se k ní asi moc nezměnil.Jsou spolu 27let,a vždy říkal,že ji ctí a váží si jí za to,že mu dala a vychovala děti.Měla by na to doplácet ona,jenom proto,že se manžílek "na stáří"zbláznil do jiné,mladší?Myslím,že udělala to nejlepší,co podváděná žena udělat může,a to vyčkávat.Asi se jí to vyplatilo,zjistila,že nic se nejí tak horké,jak se uvaří.Bydlí dál doma,podnikají spolu,za námi dochází denně.Já ho jako manžela beru,vyslechne poradí,zařídí...jen s námi nežije.Malá ho miluje,asi není co řešit.
Někdy mě taky napadlo,že mi utíkají roky a tenhle vztah je neperspektivní.Víc mi nabídnout nemůže ajá dnes už ani nevím,jestli bych chtěla.Ano,je to zvyk.Tak nějak si říkám,že takhle to přece nemůže být navždy!Je to těžké,kdo to nezažil nepochopí....:dumbom:

Ještě jednou se budu opakovat....KAŽDÝ MÁME MOŽNOST VOLBY..... Jestli jsi si vybrala volbu-čekající milenka (matka jeho dítěte), tak jsi asi spokojená, nic ti nechybí a nejsi dlouhodobě smutná....Prostě je vše OK a já tvé minulé vyjádření beru jako to, že jsi nám chtěla sdělit, že existuje i jiný model soužití, ve kterém jsou všichni šťastni a spokojeni.

Jestli ti to nevyhovuje, trápíš se a už ti nabíhají myšlenky uteklých let - změň to, udělej něco jiného, začni žít jinak...prostě tak, abys SVŮJ život prožila hezky, spokojeně, s hřejivým pocitem. 

Děti si zvyknou na všechno. Jestli otec miluje dceru a věnuje se jí a dává jí do života ten mužský prvek, je to krásné a v tomto směru určitě správná volba   (tím myslím setkávání dcery a otce, neřeším v této větě tvou spokojenost ale dcery).   

Žít život jen s pocitem, že možná jednou se situace změní.....to je ta největší chyba, kterou v životě uděláš, věř mi.  Nečekej na to, že otec dcery se změní.

......mají spolu tři,dnes již dospělé děti,jeho vztah se k ní asi moc nezměnil.Jsou spolu 27let,a vždy říkal,že ji ctí a váží si jí za to,že mu dala a vychovala děti.Měla by na to doplácet ona,jenom proto,že se manžílek "na stáří"zbláznil do jiné,mladší? 


Tomu nerozumím. Nemají děti doma a on s ní stále je - ale nevěřím tomu, že je to z pocitu - že jí on něco dluží kvůli tomu, že mu dala děti a vychovala je......

Tam to opravdu milá zlatá není. On svou ženu miluje a tobě říká jen s prominutím kraviny.  Ona má možnost žít i bez něj!  Na co by doplácela?  Nerozumím....  A ty nedoplácíš na to, že ON s tebou má dceru a nechává tě samotnou?  Dcera na to nedoplácí, že jí s taťkou nastavujete tak trochu nezvyklý způsob života a model rodiny???  Proboha, manželka je dospělá, ta by se o sebe postarala.  JENŽE je jednodušší od toho mužského se na tohle vymluvit. 

...ale pouze do doby, než jedna z vás to začne nějak řešit. Ať manželka nebo ty.  TO už pak bude fofr.

Kdoví, třeba to tak je, do hlavy mu nevlezeme, nemůžeme vědět, jaké má důvody, že žije s manželkou a k milence dochází pro dítě.

Není tu řečeno, zda spolu stále udržují intimní vztah a taky tady kiršnerová neuvádí věk toho muže.


Třeba mu táhne na šedesátku a je nemocný, a co by člověk v takovém stavu měnil, notabene mužskej   :lol::lol::lol:.

A třeba je podnikatel, jak jsem pochopila, když dal kiršnerové u něj práci. Přestěhoval si ji do jiného města...asi aby nebyla na očích lidem. Z toho vyplývá, že ji koupil byt.

Stíhá živit dvě rodiny, kdyby odešel od ženy - nevíme jaký tam je majetek, tak by třeba o hromadu majetku přišel. Třeba si ani ta jeho žena nechce na stará kolena komplikovat život.

Když jim to všem vyhovuje, tak proč něco měnit. Život zkrátka píše.

Není nutné řešit důvody JEHO. Do takové diskuse bych se nepouštěla.

Když je spokojenost na všech stranách - OK!   Proto jsem pouze po prvním příspěvku reagovala takto ...krásná otevřená zpověď....

Jestli není kiršnerová spokojená - je jen na ní to řešit, ale kecy typu....manželka by trpěla, nebo ona mu porodila a vychovala děti tak on má POVINNOST vůči ní ... to bych já osobně považovala za naprosto nesmyslnou výmluvu.

Ale jak říkám, když je spokojenost na všech stranách, beru slečnu kiršnerovou jako babinetku, která chtěla sdělit nám všem svůj příběh.....

Zdravím.Ksždá máte kousek pravdy v tom,co mi tu píšete,pokusím se ještě vysvětlit.Mě je 37,manželce 45,jemu 50.Bydlíme v jeho bytě,patří mu celý činžovní dům,teda jim patří-manželům.Oni žijou ve stejném městě,ve své rodinném domě.Kdybych chtěla potkávám jí každý den,ale co bych z takových provokací měla??Je to opravdu o velké toleranci,no z její strany musí být hooodně větší.Já si třeba neumím představit jak bych jim pekla na Velikonoce beránka a poslala jim ho(no samozřejmě pro malou)na vánoce řízky z ryby,které měl doma udělat a hotové přínest k nám můj milý a protože nestíhal,udělala to ona,přece o pár kousků víc nebo míň,co má udělat,nestojí za řeč.Taky mě už napadlo,že je to umysl,ať se potáhnu za nos,ať vidím,jak se to s chlapem má dělat.Nesoupeřím sní,přiznávám na ní nemám....Jsem jiná,mladší,modernější,ale žije sní.
Taky někdo zmínil majetek,ano i o tom to prý je.Ale do hlavy jim nevidím a do ložnice už vůbec ne.
Jestli jsem takhle spokojená??No asi ne,je to jiný model,než na aký jsme v našich zeměpis.poměrech zvyklý,ale...Před pár lety,když mě manžel mlátil i znásilnil,jsem si říkala jak budu vděčná za byt a klid v něm,pro mé dítě,tehdy slečnu 11let.Uplynulo skoro6 let,mě asi otrnulo,a chtěla bych víc.Nebo mám být až do smrti vděčná,že mi přítel pomohl,nabídl mi jeho byt,přestěhoval si nás do svého města,v podstatě umožnil znovu začít....Za byt neplatím dodnes ani korunu,veškeré mé příjmy zůstavají pro moji potřebu a dětí.Od něj korunu nevidím,ale náklady na byt jsou 7500kč,tak to neřeším.
Omlouvám se,jestli jsem psala zmateně,jsem se mohla trochu vypsat z toho všeho,to jsem asi potřebovala.Hodně lidí nebude souhlasit,to tuším,ale jsem zvědavá na názory,protože co člověk,to jiný náhled.

Kiršnerová:  No asi ne,je to jiný model,než na aký jsme v našich zeměpis.poměrech zvyklí,ale...

Na model v našich zeměp.poměrech se VYPRDNI. Uspořádej si život tak, abys v něm byla šťastná....!  Jen to ti můžu poradit. Jestliže ti vyhovuje, že žiješ s dětma a máš k sobě pečovatele, který finančně pomůže a čas od času potěší....tak nic neměň. Myslím to upřímně.    Až ti situace nebude vyhovovat, tak ji začni řešit.  Já jsem z tvého příspěvku pochopila, že jsi vlastně spokojená - máš kde bydlet, máš své děti, máš svou samotu (která ti do určité míry vyhovuje), máš přítele, se kterým ti takto nastavený vztah vyhovuje.....  Pak není potřeba přemýšlet o tom, proč on zůstal u manželky. Je to zbytečné a stejně to nevyřešíš. 

Víš, ono existuje hodně modelů soužití. Když ti tento vyhovuje, není proč se škatulkovat do něčeho, v čem bys šťastná nebyla. Dneska už není potřeba vytvářet "tradiční" manželské svazky. Děti už nejsou černými ovcemi ve školách, okolí už neodsuzuje svobodnou matku, .....  Opravdu záleží jen na pocitu spokojenosti každého konkrétního jedince.

no...trochu síla. Ale každý jsme jiný.
V knížce Každý žák má duši od Maeve Binchy je něco trochu podobného. Jak manželka začala respektovat milenku...

Zajímalo by mě, jestli k vám jen dochází, nebo mezi vámi probíhá normální milenecky vztah? Ale nemusíš odpovídat.

No já jsem si to trochu myslela, že tak úplně šťastná nebudeš - sem totiž většinou píše ten, kdo má nějaký problém.
Ale jestli jsem to celé dobře pochopila, tak ten byt není tvůj, ale bydlíš v jeho bytě v jeho domě? Po svým osobních zkušenostech ti radím jediné - hlavně se postarej, ať máš něco svého, ať nejsi na něm závislá. Stát se může ledacos. A ta jeho manželka je tedy třída. Ani se nedivím, že se takové ženské nechce vzdát.

Petra72 i Salen mají pravdu.
Utvoř si takový model soužití, v jakém budeš ráda. A rozhodně si pomalu nějak šetři, kdyby se situace náhodou změnila, ať nejsi úplně bez prostředků.
Tvůj příběh je zajímavý, moc si ho nedokážu představit, ale pokud většina věcí probíhá v relativní pohodě, tak - proč ne. Ta jeho paní je asi opravdu rozumná. Já mám sice taky občas takové stavy, že si říkám: kdyby se objevilo náááhodou nějaké manželovo dítko, že by mi to dneska snad už ani nevadilo. Jsem nějaká vláčnější než před lety nebo co :D.
Ale zas na druhou stranu musím říct, že by se mi taky musela nějak zamlouvat ta milenka :D, když si vzpomenu na jednu babu, co mi znepříjemnila život, to bych v klidu nebyla :D.
Buď ráda, že to všechno zatím dopadlo tak, jak dopadlo a - jak říkají holky: šetři penízky a užívej si těch hezkých dosavadních chvilek.

Hm... já bych asi jako manželka takovýhle model těžko rozdýchávala a jako milenka asi taky "jeden muž pro dvě ženy a rodinný typ do každé rodiny" .
Strašně nerada to říkám, ale on osud věděl, proč mě ani do jedné, ani do druhé role nepostavil.
Na svoji povahu nemohu říct, že bych buď jednu, či druhou roli ustála bez ztráty kytičky. Velice pravděpodobně by dříve nebo později následoval pláč a skřípění zubů, a to na všech frontách :jojo:

Nevím, jestli nejsem vedle, ale hned mě napadlo, jestli té tolerantní manželce nepomáhá třeba to, že si může říkat: vždyť ona je vlastně chudinka, vždyť ona by bez nás byla asi pod mostem, vždyť ona by ani neměla velikonočního beránka, co by si bez nás počala atd. atd. Ono má člověk úplně jinou pozici, když je existenčně nezávislý (nebo aspoň potenciálně), tvoje pozice v tomto aspektu není vůbec záviděníhodná - být vděčná za střechu nad hlavou.

Možná se pletu, ale jestli je manželka úspěšná a nezávislá, tak by to pomáhalo pochopit, jak to dokáže. A taky možná, proč je s ní... Nepřemýšlíš o tom, že bys tohle změnila?

Poly: kiršnerová necítí potřebu cokoliv měnit ;) panč klovla movitého ženáče, mají spolu dítě a dle jejího vlastního úsudku je v současné chvíli za vodou :rolleyes: :jojo:
Hmm.... aby se jednou moc a moc nedivila :jojo:

Kiara: Mně ta závislost, kterou z příspěvku cítím ("žiji zdarma v JEJICH bytě"), děsí mnohem víc než ta trojka... Když si představím sama sebe v situaci Kiršnerové, tak se mi zdá, že i kdyby mi to uspořádání nevyhovovalo, tak bych prostě nebyla v pozici, kdy bych se mohla svobodně rozhodnout. A i vůči tomu muži - co bych mu vlastně mohla nabídnout? Že se mu pověsím na krk?

Já jsem taky byla před lety v situaci, kdy jsem se třemi dětmi neměla střechu nad hlavou, a byla bych vděčná za jakoukoli pomoc, hrozilo umístění dětí do ústavu (= pomoc státu), ale bohužel (NAŠTĚSTÍ!!!) se takový zachránce nenašel, a musela jsem se velmi těžce naučit postavit na vlastní nohy, roztáhnout lokty (ne nohy :-) ), a probít se. Dnes vidím, že za to osudu vlastně musím být vděčná. Kdo ví, kdybych měla snadnější cestu, jestli bych si tehdy byla schopná vybrat tu těžší.

Poly napsal(a):

Nevím, jestli nejsem vedle, ale hned mě napadlo, jestli té tolerantní manželce nepomáhá třeba to, že si může říkat: vždyť ona je vlastně chudinka, vždyť ona by bez nás byla asi pod mostem, vždyť ona by ani neměla velikonočního beránka, co by si bez nás počala atd. atd. Ono má člověk úplně jinou pozici, když je existenčně nezávislý (nebo aspoň potenciálně), tvoje pozice v tomto aspektu není vůbec záviděníhodná - být vděčná za střechu nad hlavou.

Jj, když jsem o tom tak přemýšlela, tak to je jediný důvod, který by mě asi přiměl k tomu, trpět milenku i s dítětem ... ale ještě by se ke mně manžel musel chovat naprosto úžasně - jako milující partner a nedostižný milenec - jak ve filmech Rosamundy Pilcherové :lol: - a pak by to snad šlo, pak bych brala jakoukoliv vtěrku (sorry Kiršnerová, svého času jsem tak "našim holkám" říkala) jako bližního svého, kterému je třeba pomoci ;):vissla::jojo:

Napadá mě, že ti manželé jsou vůbec nějak moc zodpovědní... (teda po tom manželově úletu). Manžel si dokázal přestěhovat milenku domů a dát jí práci, manželka jí a jejímu dítěti nosí jídlo... Je to takové zajímavé, neobvyklé. Taková dobráckost vyššího stupně. Hmm...

Nic proti ničemu, ale pojmenování "vtěrka" je více, nežli na místě :jojo: Taky mám svoje zkušenosti.
Na svoji povahu můžu říci, že dvojrodinu by si mi můj manžel v životě neodvážil navrhnout, natož něco takového vůbec uvést do reálu. Já jsem ze staré školy- manžel je ze staré školy. Kdykoliv by někdo z nás překročil pomyslnou čáru a udělal by něco podobného, asi by tekla krev :P Užít života - ano, ale bez následků :jojo:

Kiara napsal(a):

Poly: kiršnerová necítí potřebu cokoliv měnit ;) panč klovla movitého ženáče, mají spolu dítě a dle jejího vlastního úsudku je v současné chvíli za vodou :rolleyes: :jojo:
Hmm.... aby se jednou moc a moc nedivila :jojo:

Ježiš, ty máš teda zlomyseľné vyjadrovanie... a kuvikáš/sýčkuješ... skoro ako keby si jej závidela. Jedubaba jedna... :skurt: :usch:

Kiara napsala,že kiršnerová necítí potřebu nic měnit,klovla movitého ženáče...Tak na to jsem čekala od začátku,že někdo připomene ty prachy!!Psát,že o tom to není,by bylo zbytečné,tomu se těžko věří.
Na vlastní bydlení už pracuji,nebýt toho,že jsem podědila po otci dům,horko těžko bych něčeho dosáhla.Mám zodpovědnost především za své děti,a nemíním riskovat,že kdyby se příteli něco stalo,bude jeho rodina brát ohledy na nás.Přesto,že mám řádnou nájemní smlouvu,a naše malá by byla pravoplatný dědic,ne,ne.Půjdeme do vlastního.Můžeme takhle vedle sebe žít ještě třeba dlouho,já nevím co přinese čas,ale finanční nezávislost je fajn.
Tak se s vámi loučím babynetky,dík za názory,některé člověk nerad slyší,ale i to je život.P.S.jsem ráda,že se přítel postavil k tomu tak jak to je,bylo by smutné zplodit dítě a víc se nestarat.Ale připouštím,že jednodušší.:kapitulation:

Selimko, nezlob se na mě, ale takovéto uspořádání teda nepřeju nikomu :jojo:
BTW v tomhle případě opravdu není nikomu co závidět :grater: a že jsem jedubaba? Hmmm, spíše vědma :lol:

kiršnerová napsal(a):

Kiara napsala,že kiršnerová necítí potřebu nic měnit,klovla movitého ženáče...Tak na to jsem čekala od začátku,že někdo připomene ty prachy!!Psát,že o tom to není,by bylo zbytečné,tomu se těžko věří.
Na vlastní bydlení už pracuji,nebýt toho,že jsem podědila po otci dům,horko těžko bych něčeho dosáhla.Mám zodpovědnost především za své děti,a nemíním riskovat,že kdyby se příteli něco stalo,bude jeho rodina brát ohledy na nás.Přesto,že mám řádnou nájemní smlouvu,a naše malá by byla pravoplatný dědic,ne,ne.Půjdeme do vlastního.Můžeme takhle vedle sebe žít ještě třeba dlouho,já nevím co přinese čas,ale finanční nezávislost je fajn.
Tak se s vámi loučím babynetky,dík za názory,některé člověk nerad slyší,ale i to je život.P.S.jsem ráda,že se přítel postavil k tomu tak jak to je,bylo by smutné zplodit dítě a víc se nestarat.Ale připouštím,že jednodušší.:kapitulation:

kirš: sorry, ale já na tom, že si chlap s nevyřešenou minulostí uplete s milenkou dítě, nic zodpovědného nevidím. On je v podstatě typický buridanův osel (viz jedno z dalších vláken) - a svou ženu dostal do situace, kde asi nikdy být nechtěla, a ve které je dosud jen proto, že se svým mužem chce žít. Věřím tomu, že ji to dost trápí, ikdyž se tváří, že ne. A věřím tomu, že si oddechne, až zmizíš z jejího života. S dítětem se asi smířila - ono taky za nic nemůže. Ale pochybuju, že by se někdy smířila i s tvou existencí.
Asi su taky jedubaba, ale na tvém příkladu nevidím nic pozitivního (kromě toho, že máš s dětmi střechu nad hlavou). Nic ve zlém. Přeji ti, ať se ti brzy podaří se osamostatnit. A ať se ti podaří najít někoho, s kým budeš moc sdílet normální plnohodnotný vztah, který nebude na úkor nikoho dalšího.

Trošku mi to připomíná mou kámošku. Její story mě fakt občas dostávají. Naťukla si ženáče s děckem. Ona hrozně ráda flirtuje a chlapi jsou jak utržení ze řetězu. Ten ženáč si prý s ženou nerozumí, navštěvují dokonce poradnu, byli spolu na dovolené. Udržuje manželku ve stavu, že se snaží, ale zároveň se snaží na opačném břehu. Tam je to přijemnější, protože kámoška ho má ráda tou nezávislou láskou. Je jí s ním dobře, když příliš prudí jde si po svém, ale měnit nic nehodlá, protože je vlastně spokojená. Když se jí zeptám, zda jí nevadí, že ubližuje té ženě, která snad ani nic netuší, tak říká, že je si vědoma toho co dělá, ale že to není její problém, ale jeho. A vyřešit si to musí on. Ví moc dobře, že s ním žít nechce, že to není ten pravý muž a k tomu všemu je tam to dítě. Ví, že by za dítkem chtěl jezdit a to ona by mu netolerovala, prostě ví, že to k ničemu nevede. Přemýšlela i o ukončení tohoto vztahu,ale nakonec vycouvá, protože jí to dodává sebevědomí, že má pořád někdo zájem, že někdo o ní usiluje, že dostane puget za stěrač, že jde na výbornou večeři, že když luskne má ho u nohou. A tak vyčkává, co bude dál. No a tak vyčkávají všichni, milenka je spokojená, manželka nešťastná a osel pobíhá

hm, to opravdu vypadá, že jsme tady na Kiršnerovou zlí. Já jsem to ani tak nemyslela, že by zneužívala pracháče, ale že je sama v příliš ponižujícím postavení. A nemusela se tam dostat z vypočítavosti, ale spíš z naivity a ze strachu.

... Jinak ta manželka je fakt třída. :supr: Zřejmě má život ve svých rukou a řídí i milenku, která se jen veze bez nároku na vlastní rozhodnutí.

Ahoj,
případ Kiršnerové považuji za hodně zajímavý.
Ty prachy bych tu nerozebírala ani tak ze strany Kiršnerové, ale spíš ze strany manželky. Přemýšlím, jak moc by mi nevadilo třeba po 20letém úsilí o nějaké rodinné úspory, o rozmach nějaké rodinné firmy, o našetření dětem na studia pak ve zralém věku "věnovat" část financí ženské, která se svlíkala před mým manželem, ačkoli věděla o mé existenci....
Přemýšlím, kolik těch skrupulí měla či neměla Kiršnerová, když s kuframa a děckem dorazila do domu tohoto manželského páru a věděla, že se s tou manželkou setká. Že udělala věc, která se nedělá, a ještě byla schopná přijmout jakési zajištění (a myslím, že to zajištění zdaleka není jen dílem chlapa, že na tom narůstání jeho majetku se celé ty roky podílela i jeho paní). Já jsem teda odvážná holka :D, ale představa této situace mi nějak bere dech.... já bych se možná zpočátku bála i nějakého fyzického napadení té manželky :D a vůbec bych se jí nedivila.

Každopádně je to hezké, když se lidi dokážou podpořit v těžkých chvílích. Je to možná ta nejvyšší forma člověčenství. Já dnes už skoro "vím", že kdyby mi manžel přišel, že má s jinou dítě, z okna bych neskákala (teda to vím na 100%) :D; nemám zatím pocit, že bych ho vyhodila z domu, pokud by sám nechtěl jít. Možná bych byla schopná nakonec i toho upečeného beránka jí donést. To by asi záleželo na případných sympatiích či nesympatiích k té ženě. Čím víc jsem si jistá sama sebou jako hodnotným člověkem, tím víc dobra dokážu poskytnout druhému. (To nebyl popis mé osoby, to bylo čistě filozofické zamyšlení) :D
Ale asi by mi to "skousnutí" buď dlouho trvalo - s vědomím, že život je holt pestrý - co nadělám, tyhle věci se stávají; nebo bych musela vědět, že se mi tahle situace i tak prostě "vyplatí" (mám na mysli aspoň částečné fungování manžela doma, jeho (naše) firemní peníze, jeho vztah k našim dětem, uvědomění si svého vyššího věku a neochota si hledat někoho jiného, nevím co ještě...) anebo bych musela být duchovně hodně na výši (o čemž u sebe pochybuji :D :D :D), protože vím, že v duchu!!! bych za tu nefér hru vůči mně oba dva liskala až do zmodrání, o použitých slovech běžně neuváděných v akademickém slovníku ani nemluvě  :D.

Tercillo, nefér chování si takové zacházení zaslouží. Když dostanu facku, vrátím ji. Rovnováha musí byť. Já se trápím, že mi někdo nejbližší vědomě ubližuje a někdo další toho bezostyšně využívá.

Takže ženáče milence, ať si to sním užije, ale mně zajištění pro mě a děti a nárok na většinu jeho  volného času pro výchovu dětí. Milenka je pak béčko, ať je jaká chce. Jednička jsou většinou děti. Ne milenka, ne manželka. Proto jsem necítila výhru, když se manža vrátil. Dodnes to tak necítím.

On měl možnost odejít a žít s láskou svého života. Já jsem  holt byla béčko. Přežila jsem to.  Tak proč je zpátky?
Proč milenka měla do měsíce dalšího  a do dalšího měsíce byla těhotná? To   mého muže tak milovala, že o něj nebojovala? Co jí nakukal za žvásty?

Tvrdil, že mě už nemiluje, choval se ke mně hůř jak k hadru na podlahu a já zoufale nechápala proč a nechala si to líbit. Ale o děti se staral vzorově, dával mi pořád peníze na domácnost, jen se tam jaksi pořád nevyskytoval. Byl dostupný pro děti, pro rodiče, pro kamarády, pro milenku a já sakra nechtěla  vysmahnout, nechtěla jsem opustit námi zbudovaný dům, mnou porozené a vychované děti, nechtěla jsem odejít s kufříčkem a nebo skočit pod most.
Panebože, jak já mu vadila! Že dýchám, že existuju! A já si to furt vyčítala. Udělal všechno, abych ho nenáviděla, a já ho pořád milovala a mám stále ráda.:usch::usch::usch:
Neptej se mě proč.Mně na to slova nestačí.

Byla to moje VOLBA.

Řeknu jen, že jsem se musela totálně předělat, že jsem musela nabírat sílu přiznat si, co bylo blbě ode mně a dodnes jsem milence vděčná, že jsem poznala, vedle koho žiju a kdo jsem já. JÁ. Byla jsem rohožka. Už nejsem. Manža byl bůh. Už není.

Milenka byla jen něco, co nás oba muselo potkat, abychom se budto rozdělili nebo znova sešli. Nic víc, nic míň.
To říkám s čistým svědomím po 3,5 letech od manželova fyzického návratu.

Mám kopřivku, když si na to vzpomenu, ale je to jako přežít havárii letadla, kdy je šance jedna promile, že to přežijeme oba. A přežili. Se šrámama, s jizvama, co se občas otevřou, ale jsme tady. Oba víme, a ona snad taky, že se to může stát, že ten nejbližší ublíží nejvíc, že jsou horší věci, než nevěra.
Láska? Co to je? Utéct z boje? Vyčítat? trápit se? Mstít se?

Je jednodušší být v rodině dva, co dokážou   pomoci, když se něco hroutí.
A když jsou to dva, co jim je spolu dobře, co si dokážou odpustit, co dokážou pro druhého udělat něco, i když jim to není příjemné, co se spolu občas zasmějí, co se občas seřvou jako psi, aby nakonec zjistili, že jim na tom druhém ZÁLEŽÍ.

A tak znova opakuju:pokud si zvolíte, že chcete čekat, čekejte. Pokud si zvolíte cestu samoty a dočasné sebelítosti, udělejte to. Pokud se chcete mstít, udělejte to. Je to vaše volba a neste si za to důsledky.
Rozhodněte se a učiňte volbu. Minimálně se vám uleví. Ale nečekejte na zázraky, život je krátký na čekání. A příliš překvapivý.

Nejsem pyšná za svoje ústupky, ale vím, že umím  stát za svým rozhodnutím.

Regino, nááádhera :pussa:
Pod tohle se s radostí podepisuji :jojo:

Ano, Regi, máš pravdu, hezky napsáno. Taky si nemyslím, že by nevěra bylo to nejhorší, co koho potká, kdepak, zdaleka ne. A slovo výhra v tomto případě? No, to taky funguje jen chvilku. Ale je fakt, že (jak někde na jiném vlákně píše někdo slova paní Šmolkové: "každý by měl dělat, co mu vyhovuje". A nést pak za to odpovědnost, přesně jak říkáš Ty. Ani to nemusíme říkat či psát, ono to tak v životě stejně funguje "samovolně".

Holky, napíšu Vám příběh mojí kamarádky. Nevím, jestli to sem patří, ale asi jo, je to taky příběh o životě ve třech i o jeho konci. Klasika, kamarádky manžel si našel milenku. Když se to kamarádka dozvěděla, tak mu sbalila kufry a rozloučila se s ním. Spal asi 14 dní někde v kanceláři a pak se vrátil s prosíkem. Nemůže bez ní a jejich dcery žít a chce se vrátit. Vzala ho zpět. Mezitím si milenka ( vdaná, ale rozhodnutá opustit všechno ) sehnala byt, bylo to někdy před vánoci, s tím, že na vánoce už budou spolu. Nebyli. Zůstal u manželky. Ona pak začala psát kamarádce i výhrůžné smsky, takoté to: "Stejně u tebe nezůstane, stejně se scházíme, stejně bude jednou se mnou..." On v tom zřejmě ještě chvilku plaval, ale po čase, když ho milenka začala nahánět i v práci, se nechal zapírat atd. Tohle se táhlo zhruba 3/4 roku. Znáte takovou tu nejistotu: "Je s ní, není, schází se, neschází...." Kamarádka opravdu nezažívala pěkné chvíle, každopádně on byl doma a choval se slušně. Mezitím doplatili hypotéku, nechal opravit auto. Jednou řekl, že je moc miluje a odešel do práce. Z práce ještě psal smsky, které od něj snad v životě nedostala. Četla slovíčka, která chtěla číst a slyšet celý život s ním... Dopoledne jí volali z práce, že z ničeho nic omdlel a je v nemocnici. Za tři dny zemřel. Před smrtí "ukončil život ve třech"....

Regino,taky se pod to podepisuji.Pravdivě a krásně napsáno. Každý má možnost volby.

Evko, to je fakt síla.Opravdu nevěra není to nejhorší co nás může potkat.

tak to byl frajer!

připomělo mi to, že jsem do "křepelice" taky dostávala takové sms, jednou jsem nevydržela a zatelefonovala jsem jí. To mi řekla, že už nemám nárok, že mě nemá rád a ona si na něj počká (bylo jí 20 a jemu 42). děsně mě to drtilo a stala se ze mně úplně jiná osoba. Když přes všechno manžel pokračoval a omlouval ji, tak jsem se musela smířit s tím, že já jsem ta druhá. Odstěhovala jsem se na týden z domova a nechala mu všechno na krku. Tak mi napsal sms, že se s ní rozešel, ale volat ji prý nemám. Pak jsme zažili krásný cca měsíc, ale za půl roku bylo všechno zpět a ještě horší.
Takže dnes jsme každý zvlášť, on má to mládí vedle sebe a stará se, jako kdyby byl na mateřské - vaří, pere, nakupuje, učil se s ní, teď jí vozí do práce...no jo no...

Jen ještě podotýkám, bylo mu 37, kamarádce 33....
A "ONA" pak psala kámošce ještě jakoby "ze záhrobí" smsky... z jeho internetového účtu, takže to vypadalo jako od něj.... hrůza, jak může být někdo takovej.... ale to už je úplně jinej příběh.

Já, když čtu, co jsou milenky schopné manželkám napsat, zavolat atd., tak si říkám, že o toho chlápka už bych si ani kolo neopřela. Kvůli tomu, jakou blbku si našel.... ale Kukaččin muž dokazuje, že oni na to dokážou dojet sami...

Eva36 - sám o sobě tvrdí, že se moooc dobře...ovšem okolí si myslí něco jiného. Často na něj myslím, nevím proč. Nebo vím - nevymažu 20let z hlavy a mimoděk pořád pátrám po tom, co já jsem udělala špatně. Moc věcí ne. A jako pragmatická Panna se tím budu trápit hooodně dlouho.

Jak se Vám stalo,že jste se o tom ,že žijete ve třech dozvěděli. Manžel to určitě sám neřekl? Donesli Vám to lidé?
Já si myslím,že všechno musí prasknout.Vždycky je spousta nahod,nikdy nevíš kdy kde koho potkáš. Já bych teda milenka ( sama vdaná) být nemohla. Psychicky bych to nezvládla,asi bych za chvíli měla schyzofrenii. Bála bych se kdy,kde,kdo mě  s milencem potká a tak. A taky bych to hlavně nezvládla sama ze sebou,nemohla bych klidně spát vedle a s manželem.Z toho se mi dělá špatně. Neubližuju nikomu.

Kukačka: to víš, že nejspíš nepřizná, že ho to zmáhá. A třeba to fakt dělá rád. Jeho život. Vždyť ti to může být fuk. (Nemůže, vím, těch dvacet let je dvacet let. ... já byla s bývalým 12 let vdaná a předtím jsme spolu 4 roky chodili, takže ani mně neje ten život s ním vymazat. A ani si nemyslím, že je to potřeba, jen už tak nepitvám to, co bylo špatně, jako jsem pitvala třeba před rokem. Ale já s ním nežiju už přes dva roky, rok žiju s novým přítelem. I přesto se mi ale občas vybaví něco, oč jsem zrovna nestála.) ... víš, já jsem taková rozpolcená. Jsem bývalá manželka, jejíž muž měl milenku a zároveň jsem tou, jejíž milenec od manželky odešel k ní. Chápu manželky, které se potýkají s milenkami a zároveň chápu i ty milenky. Rozumím oběma a příkrý soud snad umím udělat jen nad těmi, které (a kteří) se perou o dítě a přitom jim jde víc o svoje vlastná Já než o to dítě. .... Jak říkám, pochopení mám pro obě ženy, ať jsou na jakékoli straně, já jsem holt taková rozervaná Ryba ;) (vidíš, každá máme něco).

..já jsem to asi nějak poznala sama. jeho chování a tak. Taky mi to měl snahu vyprávět...je to blbé, ale je to tak. My jsme si spoustu věcí vyprávěli u vína a on začal mít takové blbé dvojsmyslné narážky - že si ještě pořídí děti, až jeho "vyvolená" dostuduje, že si do nového auta pořídí novou partnerku...Když jsem se natvrdo zeptala, co to má znamenat, tak vždycky cuknul, zasmál se, že si dělá legraci, ale když už byl jiný čím dál víc, začaly se objevovat vlasy v posteli na chatě a podobně, tričko, zlatý řetízek...vlezla jsem do mobilu (po 10ti měsících) a dnes se tím nerada chlubím. Pak jsem na něj uhodila. Zapíral do poslední chvíle a dokonce ještě u soudu se kroutil po dvou letech jak žížala, když měl říct, zda má přítelkyni.
Ale ze mně dělal paranoidní osobu, prý si nerozumíme, prý potřebuje načerpat životní energii. Tak čerpá.

Bože, to jsem toho po čase zase nějak plná...

OTZI: Já to nevěděla, představ si. Docvaklo mi to, až když jsem bývalého opustila kvůli jiným věcem. Došlo mi tehdy, že za tím, že nechodil domů, nezvedal telefony, nedával peníze atd. , že za tím mohla být ženská. Úplně mi to došlo, když jsem je spolu viděla. A to už jsem měla informace, ještě když jsem s ním byla, že spolu byli na sobotu na horách...dokonce jsem jednou na týden byla s ním, s naší dcerou, s milenkou a její dcerou na dovolený na horách... a to jsem pořád neviděla, že je jeho milenkou....když jsem ho opustila, pár lidí mi řeklo, že je vidělo už dřív a rozhodně se k sobě chovali víc než kamarádsky.... já jsem prostě pitomá důvěřivka a když někdo řekne, že jde do práce, tak neřeším, kde vážně je. .... Spíš jde v životě o to, jak se chová ten člověk, když je se mnou. Jestli mi naslouchá, jestli prostě uspokojuje moje potřeby, který už dneska mám ujasněný a vím, z kterých z nich už slevit nemůžu.

Ahoj Kukačko,
ještě to na nás občas "dopadá" , že ? Škoda, že naši manželé nebyli idioti, líp by se zapomínalo... Ale na druhou stranu lepší hezké vzpomínky než zatrpklost. Já když teď novému "kamarádovi" říkam, že BM byl fajn chlap, tak nechápe. A když on mi řekne, že jeho BM byla mrcha, tak ho krotím, ať to neříká, že to tak určitě není. Sice nechápe můj přístup, ale zase se mu líbí, že jsem, jaká jsem ... Prostě neprošel babinetem :)

Ahoj Evi 36,
už jsem vás holky dlouho neviděla a i málo čtu, ale občas sem ještě zajdu. Docela ráda bych vás i viděla, ale nějak to nevychází.

Tercila napsal(a):

Ahoj,
případ Kiršnerové považuji za hodně zajímavý.
Ty prachy bych tu nerozebírala ani tak ze strany Kiršnerové, ale spíš ze strany manželky. Přemýšlím, jak moc by mi nevadilo třeba po 20letém úsilí o nějaké rodinné úspory, o rozmach nějaké rodinné firmy, o našetření dětem na studia pak ve zralém věku "věnovat" část financí ženské, která se svlíkala před mým manželem, ačkoli věděla o mé existenci....
Přemýšlím, kolik těch skrupulí měla či neměla Kiršnerová, když s kuframa a děckem dorazila do domu tohoto manželského páru a věděla, že se s tou manželkou setká. Že udělala věc, která se nedělá, a ještě byla schopná přijmout jakési zajištění (a myslím, že to zajištění zdaleka není jen dílem chlapa, že na tom narůstání jeho majetku se celé ty roky podílela i jeho paní). Já jsem teda odvážná holka :D, ale představa této situace mi nějak bere dech.... já bych se možná zpočátku bála i nějakého fyzického napadení té manželky :D a vůbec bych se jí nedivila.

Každopádně je to hezké, když se lidi dokážou podpořit v těžkých chvílích. Je to možná ta nejvyšší forma člověčenství. Já dnes už skoro "vím", že kdyby mi manžel přišel, že má s jinou dítě, z okna bych neskákala (teda to vím na 100%) :D; nemám zatím pocit, že bych ho vyhodila z domu, pokud by sám nechtěl jít. Možná bych byla schopná nakonec i toho upečeného beránka jí donést. To by asi záleželo na případných sympatiích či nesympatiích k té ženě. Čím víc jsem si jistá sama sebou jako hodnotným člověkem, tím víc dobra dokážu poskytnout druhému. (To nebyl popis mé osoby, to bylo čistě filozofické zamyšlení) :D
Ale asi by mi to "skousnutí" buď dlouho trvalo - s vědomím, že život je holt pestrý - co nadělám, tyhle věci se stávají; nebo bych musela vědět, že se mi tahle situace i tak prostě "vyplatí" (mám na mysli aspoň částečné fungování manžela doma, jeho (naše) firemní peníze, jeho vztah k našim dětem, uvědomění si svého vyššího věku a neochota si hledat někoho jiného, nevím co ještě...) anebo bych musela být duchovně hodně na výši (o čemž u sebe pochybuji :D :D :D), protože vím, že v duchu!!! bych za tu nefér hru vůči mně oba dva liskala až do zmodrání, o použitých slovech běžně neuváděných v akademickém slovníku ani nemluvě  :D.

:godlike::godlike:Tak nějak to je,souhlasím.

Evo - vím o čem mluvíš. I já jsem rozpolcená...a taky už bych nikdy nikoho neodsoudila...každý svýho štěstí strůjcem.
Taky s někým žiju víc, než jeho právoplatná manželka. Nevím, co je u nich za problém, ale fakt, že má práci na druhém konci republiky a nehodlá to změnit, taky o něčem svědčí.
Vanilka tu psala takový rozbor "rozumné milenky". To jsem celá já. Samostatná, soběstačná a vlastním životem. Co dělá on ve svém volnu mě nezajímá, já mám program a docela pestrý.

aeva1 napsal(a):

Ahoj Kukačko,
ještě to na nás občas "dopadá" , že ? Škoda, že naši manželé nebyli idioti, líp by se zapomínalo... Ale na druhou stranu lepší hezké vzpomínky než zatrpklost. Já když teď novému "kamarádovi" říkam, že BM byl fajn chlap, tak nechápe. A když on mi řekne, že jeho BM byla mrcha, tak ho krotím, ať to neříká, že to tak určitě není. Sice nechápe můj přístup, ale zase se mu líbí, že jsem, jaká jsem ... Prostě neprošel babinetem :)

Jo, já jsem měla štěstí, že mi nechal všechno...jako idiot se choval ve vztahu k ní, a spousta lidí by řekla, že se zachoval jako idiot i při odchodu z domova. Materiálně zatím nestrádám a nic se pro mě nezměnilo. Jen jsme rozvedeni. Peníza, auto, byt, telefony, internet...všechno platí nebo mi nechal (byt), když požádám, půjči mi své luxusní BMW, vezme si moji nákupní taštičku a tu prátí opravenou, umytou a s plnou nádrží.
Nemůžu si na něj stěžovat. Snad jen že rozboural můj život, moje iluze, iluze našich dětí o otci a rodině.

Kukačko,na to divný chování mám taky čuch. A pokud to bylo takhle,tak se ti vůbec nedivím,že jsi vlezla do toho mobilu.Vím,že to je osobní potupa pro sebe samotnou,ale asi bych to taky udělala.Manžel pouze koketoval  ( teda doufám) telefonicky s různejma kočenkama. Neuvědomil si,že mě se dostává do ruky podrobnej výpis hovorů. Nikdy jsem ho nesledovala,ale ve chvíli.kdy jsem zavětřila divný chování ,mobil neustále při sobě,skoro i na WC apod a celkově divný chování,tak jsem si ten výpis prohlídla ,no a už to jelo.Spousta SMS a volání.Uhodila jsem na něj hned. Taky to pro mě byl děs,připadala jsem si jako idiot. Do té doby jsem si taky žila podle mě v pohodovém manželství. Manžel to snad ukončil,sliboval,vyznával lásku .Zapomněli jsme,jenže asi za 2 roky jiná kočenka po telefonu.No a teď už mám menší důvěru a kolikrát  ho podezírám neopúrávněně.Takhle mě to poznamenalo.To jsou ty staré jizvy. Teď na sobě pracuju,anžím se soustředit na sebe,vim,že ho nepředělám a  myslím si,že zase jednou bude zase na telefonu nějáká další,zase jiná,protože ho to asi uspokojuje a baví ho to. Jenže ,řeknete si co to je jen telefonuje,ale takhle začínají všechny vztahy,nedřív  se volá,Smskuje,pak se sejdem..... Snad se to u mě provalilo pouze v téé počáteční fázi ( možná jsem naivní,ale radši věřím,že bylo jen u  telefonování). Také jedeme dál,jsem snad v pohodě ,jen  s jsem už připravená,že se to může opakovat. Pokud jo,tak nevím co udělám,zatím na to nemyslím.Pak nastane ta volba.

Jo, mám to podobně, materiálně rozhodně nestrádám. A citově se to lepší. Ale před tím rokem a půl to tedy byla fakt pecka.

OTZI - ona nebyla první, ale byla první, která byla svobodná. ty před ní, krátké epizodky, jsem ani nevěděla. tahle neměla otce..tak si vybrala toho mého trotla. Jemu, chodícímu souboru komplexů (je albín se sklonem k nadváze)  to náramně lichotilo. A já jsem shodou okolností začala v práci stoupat výš a výš. Odložila jsem brýle, vyměnila šatník, šla jsem kupředu a nevěděla jsem, že on pokulhává za mnou, že ho spousta věcí přestala bavit. Dneska to hodnotím tak, že ne já, ale on trpěl stárnutím, odchodem dětí z domova, osamostatněním manželky. Tak si pořídil naivku kombinovanou se sviní. prodává 15 let prosperující firmu, bydlí 50km za Prahou v nouzové stavbě, bez přístupové cesty a neuplyne mnoho času a já zažádám o jeho odhlášení  tvalého pobytu z evidence.  Nemstím se, jen se mi nelíbí  představa, že si vezme úvěr a mě pak přijde do bytu exekutor a vybílí to tam.

Tak to věřím,že měl komplexy  a řešil to takhle.Buď ráda ,že je pryč,ono mu dobře nebude. Věřím na boží mlýny. Co když ta jeho sviňka za pár let udělá tohle znova,když jí není zle z toho,že loví v chráněnejch vodách,tak to udělá znovu až on jí přestane bavit aq jí se přestane líbit to jeho stárnutí.

Minule jsem něco četla o životě ve třch ,kam psala milenka a stěžovala si,že už její ženatej milenec jí tolik nepíše a nevolá atd.Psycholožka jí odpověděla,že milenka vlastně sbírá drobky od stolu.
Nechtěla bych být milenkou.Ta je béčko. čeká až se chlápek utrhne od rodiny,věčně se schovávat,nemůžeš nikam na veřejnost,do kina do divadla,vánoce atd atd ( teda pokud není ta milenka veřejná) .Jsou to chudinky,které nemají na to aby si našli slušnýho svobodnýho nebo rozvedenýho chlapa.Berou to ,co už je zadaný.

Kukačka napsal(a):

Snad jen že rozboural můj život, moje iluze, iluze našich dětí o otci a rodině.

Kuki, JEN? Ale ty jsi to tak určitě nemyslela, viď? Vždyť to je nejvíc, to je to nejhorší, co nám mohli udělat. :grater:

OTZI napsal(a):

Tak to věřím,že měl komplexy  a řešil to takhle.Buď ráda ,že je pryč,ono mu dobře nebude. Věřím na boží mlýny. Co když ta jeho sviňka za pár let udělá tohle znova,když jí není zle z toho,že loví v chráněnejch vodách,tak to udělá znovu až on jí přestane bavit aq jí se přestane líbit to jeho stárnutí.

Minule jsem něco četla o životě ve třch ,kam psala milenka a stěžovala si,že už její ženatej milenec jí tolik nepíše a nevolá atd.Psycholožka jí odpověděla,že milenka vlastně sbírá drobky od stolu.
Nechtěla bych být milenkou.Ta je béčko. čeká až se chlápek utrhne od rodiny,věčně se schovávat,nemůžeš nikam na veřejnost,do kina do divadla,vánoce atd atd ( teda pokud není ta milenka veřejná) .Jsou to chudinky,které nemají na to aby si našli slušnýho svobodnýho nebo rozvedenýho chlapa.Berou to ,co už je zadaný.

Otzi, to není tak prosté, jak píšeš. I Kukačka je teď milenkou zadaného chlapa. A jak ji znám, rozhodně žádná chudinka není. A má na to, aby si našla nezadaného. Ale život je jiný, nesuďme, dokud sami neprožijeme. Nesuďme, nebudeme souzeni.

Majkafo,nesoudím,život je různej  a soudit může pokud o tom  vím hodně a lidi znám. Tady nevím o nikom nic. Jestli píšu o těch chudinkách,myslím tím ty svˇobodný holky,který hledají v chráněném území.Ale jak jsme psali je to každé ho z nás volba a záleží na nás,jestli jsme takto spokojeni.To je pravda.Já bych si jako ta chudinka připadla a spokojená bych se sebou nebyla.NBer to majkafo jen jako můj  názor.

já se svým "nelegálním" přítelem chodím všude, kam chci. On je můj partner, a v mnoha případech JÁ jsem jeho partnerka. Teď v neděli odlétal pracovně do zahraničí na měsíc a já jsem byla ten, kdo ho vezl na letiště a já budu ten, kdo ho bude vyzvedávat a poveze ho domů - 200km.
Nevím, jak dlouho to potrvá, ale až to jednou praskne, rozhodně nechci, aby jeho milovaná dcera prožívala to, co ta moje. Sbalím mu kartáček a pošlu ho šupem domů. Samozřejmě, pokud nebude chtít zůstat u mně. Ale nepodnikám nic, co by ohrožovalo jeho soukromí. Já mu taky neříkám, s kým jsem byla 3 neděle u moře a on se neptá. V podstatě ho využívám :-) je trochu mladší než já, báječný a pohledný společník a v mém bohatém společenském životě je mým zářivým doplňkem. nepotřebuju ho pro peníze, aby mi mým dětem dělal tátu, zatloukal mi doma hřebíky (i když občas drobnou věc udělá sám od sebe). Oběma je nám kolem 40ti a nějak jsme se našli, respektujeme se a tak nějak si vyhovujeme.

Majkafa - jestli si myslíš, že je nějaká legrace najít nezadaného...tak já zase ztrácím naději. Muži mého věku hledají mladší, a to výrazně. Asi mám velké nároky. Ale jsem sama svojí paní. To má taky svou váhu.
A děkuji ti za tvoje slova.
Já mám dnes nějakou stěžovací náladu a přitom nevím proč. Večer jdu s dcerou do divadla, přitel mi včera napsal asi 15 mailů a ráno dva, krásně jsem se vyspala a v práci přestali chladit a místo toho zatopili.

Kuki, pohybuju se chvilku na xchatu a divím se najednou, kolik těch nezadaných je. Taky jsem si myslela, že se těžko hledaj. Btw s jedním teď jednu za týden do Itálie, od dalšího mám pozvání do Angle, dokonce i navždy, i se synem, aby tam mohl studovat VŠ. Aleeee, můj problém - srdce kamenné. :(
Btw, už se konečně budeme rozvádět.
Drž se, ať je ti fajn. Zajdi s námi někdy do Pece - viz na životě po nevěře, dakotino energetické depo. Minulý pátek byla i Regina, oxi chodí pravidelně - z těch, co asi znáš. Moc ráda bych se s tebou seznámila i osobně.

Kukačko,věřím tomu,že je těžké najít svobodnýho chlapa už i ve 30ti letech.Mám kamarádky v tohhle věku a vidím ,že je to těžký.
Vidíš,dnes máš hezkej den,tak si ho užij. Já jsem teď taky v pohodě a to je venku pěkná kosa.

OTZI napsal(a):

Jak se Vám stalo,že jste se o tom ,že žijete ve třech dozvěděli. Manžel to určitě sám neřekl? Donesli Vám to lidé?
Já si myslím,že všechno musí prasknout.Vždycky je spousta nahod,nikdy nevíš kdy kde koho potkáš. Já bych teda milenka ( sama vdaná) být nemohla. Psychicky bych to nezvládla,asi bych za chvíli měla schyzofrenii. Bála bych se kdy,kde,kdo mě  s milencem potká a tak. A taky bych to hlavně nezvládla sama ze sebou,nemohla bych klidně spát vedle a s manželem.Z toho se mi dělá špatně. Neubližuju nikomu.

Ja som vycítila, že je zaháčknutý, ešte skôr ako sa s ňou vyspal. Boli sme na seba takí naviazaní, že som ho poznala lepšie ako on sám... Bránil sa a smial, že vidím duchov - no a o 3 týždne už to bola pravda. A ani sa veľmi nesnažil to skrývať, takže ju napr. vodil k nám a nechával špinavé poháre a šálky...

aeva1 napsal(a):

Ahoj Evi 36,
už jsem vás holky dlouho neviděla a i málo čtu, ale občas sem ještě zajdu. Docela ráda bych vás i viděla, ale nějak to nevychází.

Príď aspoň do Černošíc...

OTZI napsal(a):

Majkafo,nesoudím,život je různej  a soudit může pokud o tom  vím hodně a lidi znám. Tady nevím o nikom nic. Jestli píšu o těch chudinkách,myslím tím ty svˇobodný holky,který hledají v chráněném území.Ale jak jsme psali je to každé ho z nás volba a záleží na nás,jestli jsme takto spokojeni.To je pravda.Já bych si jako ta chudinka připadla a spokojená bych se sebou nebyla.NBer to majkafo jen jako můj  názor.

OTZI, ale žiadne BY sa neráta. Ty vôbec netušíš, čo BY si robila. Každá slobodná milenka je presvedčená, že ona BY nikdy mužovi neveru netrpela, a keď sa jej podarí náhodou toho "dárečka" urvať, veru nakoniec tú neveru trpí... Mmch, pokiaľ si pamätám, ty už vydatá si, takže BY si už ťažko mohla byť tou slobodnou babou, ktorá loví v hájenom revíri... ;)  Ale daj si pozor, aby si nebola rozvedenou chudinkou, ktorá bude v zúfalstve loviť v hájených revíroch...

Majkafo - napsala jsem ti SZ. A když myslíš, zkusím xchat... :-)

Kuki, nějak mi poslední dobou zlobí SZ, nic mi nepřišlo. Napiš na mail, prosím.

souhlas se Selimou...
takový to "já bych neudělala" nejlépe ještě "nikdy" :lol: tich už bylo... a jak krásně se porušili... a porušují a budou porušovat

Kukačka napsal(a):

Majkafa - jestli si myslíš, že je nějaká legrace najít nezadaného...tak já zase ztrácím naději. Muži mého věku hledají mladší, a to výrazně. Asi mám velké nároky. Ale jsem sama svojí paní. To má taky svou váhu.
A děkuji ti za tvoje slova.

Ale není to tak hrozné, už se najdou i chlapi, co je starost o mladé, svobodné dvacítky přešla a hledají zkušenou ženskou, které je bude opečovávat a nebude s nimi chtít mít další děti :jojo:

já netvrdím, že bych měla nouzi, ale buď je to jak píše majkafa - tzn. moje srdce kamenné a něco nevyhovuje, nebo je ženatý

Ale daj si pozor, aby si nebola rozvedenou chudinkou, ktorá bude v zúfalstve loviť v hájených revíroch...

A ani nemusí být tak zoufalá, třeba může být celkem v pohodě, jen se jí nedaří najít žádného vhodného volného. A když se nějaký vyhovující najde a zase není volný a trochu si postěžuje, že doma mu to už dávno neklape, tak je snadné si to nějak zdůvodnit. Nejlépe tak, že on by se s manželkou stejně rozešel.

A tak se to stalo milence mého ex a tak se to stalo mě, když můj současný převozník je "spolubydlícím" slečny o 30 let mladší (uvozovky proto, že to je jeho verze, její je trochu jiná a já si samozřejmě sama sobě zdůvodňuju, že takový vztah by jim stejně nevydržel a pyšná na to nejsem, ale nikdo jiný není a občas se přítel hodí). A podobně si to zdůvodňuje i Kukačka a další.

nejsem zoufalá a pozor - můj "převozník" by se s manželkou nerozešel. Rozhodně to neplánuje, nic neslibuje a dokonce mě ani neujišťuje že jsem jeho největší životní výhra. Poznala jsem ho, ještě jsem byla vdaná, nevěděli jsme, že za rok a půl od toho okamžiku budu dávno rozvedená majitelka realit a on bude mít u mě pyžamo. tak to ani jeden z nás neplánoval. A celkem soudím, že nás to stále překvapuje oba.

Chi chi, co takhle založit diskusi: opuštěné a momentálně milenky ženáčů? Myslím, že bychom mohli nasosat spoustu zkušeností....
Milenky jsou a budou, když jsou neziskuchtivé a  vkusné, nikdy se o nich nedovíme ani prostřednictvím chlamydií nebo rtěnek na límečku nebo dluhých vlasů nebo účtů z hotelů, kam nás manžel v životě nevzal ani nevezme....

Kukačka napsal(a):

OTZI - ona nebyla první, ale byla první, která byla svobodná. ty před ní, krátké epizodky, jsem ani nevěděla. tahle neměla otce..tak si vybrala toho mého trotla. Jemu, chodícímu souboru komplexů (je albín se sklonem k nadváze)  to náramně lichotilo. A já jsem shodou okolností začala v práci stoupat výš a výš. Odložila jsem brýle, vyměnila šatník, šla jsem kupředu a nevěděla jsem, že on pokulhává za mnou, že ho spousta věcí přestala bavit. Dneska to hodnotím tak, že ne já, ale on trpěl stárnutím, odchodem dětí z domova, osamostatněním manželky. Tak si pořídil naivku kombinovanou se sviní. prodává 15 let prosperující firmu, bydlí 50km za Prahou v nouzové stavbě, bez přístupové cesty a neuplyne mnoho času a já zažádám o jeho odhlášení  tvalého pobytu z evidence.  Nemstím se, jen se mi nelíbí  představa, že si vezme úvěr a mě pak přijde do bytu exekutor a vybílí to tam.

Kukačko, na to sedí jeden vtip, který jsem dnes objevila:

“Neměl jsem štěstí ani s jednou z mých žen: ta první mě opustila a ta druhá ne.”

ještě že je ten humor!!
Díky.

Holky, jestli se chcete dojmout, pusťte si Strach od Lucie Vondráčkový.... je to o většině z nás.... a moooc krásný. ;-)

Evka napsal(a):

Holky, jestli se chcete dojmout, pusťte si Strach od Lucie Vondráčkový.... je to o většině z nás.... a moooc krásný. ;-)

jj, přesně tahle píseň mě hodně zněla v uších poté, co se provalila manželova nevěra - zařadila jsem ji taky do Láskopadu - 9.5.2007, příspěvek 143 .... a taky mi pomohla pochopit pocity milenek ...

Kukačka: Takže dnes jsme každý zvlášť, on má to mládí vedle sebe a stará se, jako kdyby byl na mateřské - vaří, pere, nakupuje, učil se s ní, teď jí vozí do práce...no jo no...

Čau Kukačko,
zdravím tě coby kolegyni Pannu (teda já mám v Panně ascendent) :D. Zaujalo mě to, co jsi napsala o té práci Tvého chlapa v nové rodině. No, to je fakt zajímavé téma, viď!! Tohle mě zajímá už dávno, vlastně od té doby, co podobně začal fungovat u nové ženy můj tatínek a ještě jedni známí. A celkově to není vůbec řídký jev, že to, co by manžílek nedělal v původní, první rodině, tak bez keců plní s jinou ženou. Já jsem asi na ten důvod nepřišla. Napadá mě jen asi následující:

1) buď si s tou ženou rozumí a vyhovují povahově tak dobře, že je mu jasné, že bez spolupráce by jejich společný "chtěný" život nebyl hezký
2) nebo je do ní takový blázen, že sebou nechá orat a vláčet, což by za existence jasného mozku sám od sebe jindy neudělal :D
3) nebo prostě nemá zbytí, protože nová paní je nemocná, postižená, případně generálský typ :)
4) ví, že musí makat, neboť jiné útočiště si ve svém věku bude hledat těžko...

No, jiné důvody mě nějak nenapadají, možná by bylo zajímavé tuto debatu rozvést :D.

Selima napsal(a):

OTZI napsal(a):

Majkafo,nesoudím,život je různej  a soudit může pokud o tom  vím hodně a lidi znám. Tady nevím o nikom nic. Jestli píšu o těch chudinkách,myslím tím ty svˇobodný holky,který hledají v chráněném území.Ale jak jsme psali je to každé ho z nás volba a záleží na nás,jestli jsme takto spokojeni.To je pravda.Já bych si jako ta chudinka připadla a spokojená bych se sebou nebyla.NBer to majkafo jen jako můj  názor.

OTZI, ale žiadne BY sa neráta. Ty vôbec netušíš, čo BY si robila. Každá slobodná milenka je presvedčená, že ona BY nikdy mužovi neveru netrpela, a keď sa jej podarí náhodou toho "dárečka" urvať, veru nakoniec tú neveru trpí... Mmch, pokiaľ si pamätám, ty už vydatá si, takže BY si už ťažko mohla byť tou slobodnou babou, ktorá loví v hájenom revíri... ;)  Ale daj si pozor, aby si nebola rozvedenou chudinkou, ktorá bude v zúfalstve loviť v hájených revíroch...

Ano souhlasím,že slogan NIKDY neříkej NIKDY,ale každý má své přesvědčení,jinou povahu a jiné zásady.Každá z vás máte hranici,kterou by jste nikdyn (,) nepřekročila. V této chvíli je tohle moje hranice,nemám na to náturu někomu přebírat chlapa  a ani kdybych byla rozvedená. Platí taky totiž heslo Co nechceš ,aby dělali tobě,nedělejty druhému. Já se tím zatím celý život řídím.Těch přesvědčení je víc NIKDY nebudu krást v obchodě,atd atd Pokud bych byla tak zoufalá a hledala partnera  jako rozvedená,existuje spousta jiných možností .Jak jsem psala trpěla bych stihomamem,kdybych byla milenkou a zahýbala manželovi. Stejně tak bych trpěla stihomamem i jako rozvedená milenka ženatého muže.
Takže nikoho z Vás nesoudím,neznám situaci.Můžu dnes jen mluvit sama za sebe

Terci - u něj je to jednoduché. Jeho nová "paní" má 22 let. Ona ani neví, co to je jíška. On prostě nemá zbytí.

Pandorra by ze mně asi radost neměla, ale když ho občas vidím, kostatuji s trochou škodolibosti úpadek. Přibral, protože se stravuje různě a když vaří, umí strčit akorát bůček do trouby a otevřít pivo. Oblečení - dříve podnikatel jako ze škatulky, značkové věci, parfém Dolce a Gabbana...šatník, který jsem pořizovala já, už je mu malý, na nové nemá a tak hodí ve flekatých košilích vytažených přes kalhoty, aby zakryl břicho...Takovej to bejval pěknej chlap. Jak mi řekla tchyně - jeho matka - s tebou byl NĚKDO. S ní je z něj zaboudlej bezdomovec.
Holky, já to brala jako dodatečnou pochvalu. Má, co chtěl...Konec diskuze.

Kukui-má co chtěl a dobře mu tak!

Kukačka napsal(a):

Terci - u něj je to jednoduché. Jeho nová "paní" má 22 let. Ona ani neví, co to je jíška. On prostě nemá zbytí.

Pandorra by ze mně asi radost neměla, ale když ho občas vidím, kostatuji s trochou škodolibosti úpadek. Přibral, protože se stravuje různě a když vaří, umí strčit akorát bůček do trouby a otevřít pivo. Oblečení - dříve podnikatel jako ze škatulky, značkové věci, parfém Dolce a Gabbana...šatník, který jsem pořizovala já, už je mu malý, na nové nemá a tak hodí ve flekatých košilích vytažených přes kalhoty, aby zakryl břicho...Takovej to bejval pěknej chlap. Jak mi řekla tchyně - jeho matka - s tebou byl NĚKDO. S ní je z něj zaboudlej bezdomovec.
Holky, já to brala jako dodatečnou pochvalu. Má, co chtěl...Konec diskuze.

:supr::supr::supr:

Tercila napsal(a):

Kukačka: Takže dnes jsme každý zvlášť, on má to mládí vedle sebe a stará se, jako kdyby byl na mateřské - vaří, pere, nakupuje, učil se s ní, teď jí vozí do práce...no jo no...

Čau Kukačko,
zdravím tě coby kolegyni Pannu (teda já mám v Panně ascendent) :D.

Ahojte, aj ja som čistokrvná Panna... niektoré z depa vedia ;)

Hlásím se taky k Pannám.... Už jsem to tu psala. Jsem echt panna :lol: ... někdy k sežrání ... :dumbom:  nebo k nesnesení?  Nevím. :lol:  :ol:

Pustila jsem si Strach a zase bulím jak želva. Ach jo. :-( Jediná písnička, která se mi od ní líbí.

petra72 napsal(a):

Hlásím se taky k Pannám.... Už jsem to tu psala. Jsem echt panna :lol: ... někdy k sežrání ... :dumbom:  nebo k nesnesení?  Nevím. :lol:  :ol:

Ja viem :pussa: - a ešte Jája... zabudla som na nejakú Panenku?

Nabuko: Ještě Markytánka (taky od L. V. ) je pěkná a o nás.... ale ty si pusť  "Štěstí chce tebe" od Dariny.

Ježišmarja, holky, vykašlete se na nějaký ucancaný písničky a zajděte si na diskotéku zatrsat a vypláchnout mozek :supr:

Tercila: Hi hi, já se tímto vyčerpala, žádný jiný český snad ani neznám, jo, ještě Landu a Kabáty, ale to se nedá aplikovat. A na ples jdeme příští měsíc, už se skoro těším. Teď jsem si obarvila hlavu, tentokrát ne na červeno, jak je u mě zvykem, ale na něco tmavě červeno fialovýho a nevypadá to špatně... na sluníčku by se to asi i lesklo. Ale proč to píšu.... ani nevím, asi jen tak. Zřejmě příprava na to focení příští týden, či co.... :-D

Pouštět si písničky a bulit u nich, to dlouhodobě stejně k ničemu nevede a hlavně to nic neřeší. Vybrečet se, poplakat si, ale potom utřít slzy a jak psala Tercila: zajít někam zapařit a vypláchnout mozek :jojo:

Tercila napsal(a):

Ježišmarja, holky, vykašlete se na nějaký ucancaný písničky a zajděte si na diskotéku zatrsat a vypláchnout mozek :supr:

:supr: