Prosím poraďte, staráme se o starého nemocného tatínka (77 let) mého manžela. Má nevyléčitelnou rakovinu střeva a v podstatě už to má spočítané. Přesto jsme se s manželem snažili zpříjemnit ten zbývající čas, který s námi ještě stráví. On ale proto nemá pochopení, protože už mu to tak nemyslí. Dávkovali jsme mu léky, vařili dietu, ale bohužel jsme byli i nuceni zabavit mu klíče od auta, protože bere silné léky proti bolesti a nesmí řídit auto. Tím jsme si ho znepřátelili a bere nás jako největší mrchy, kteří se mu snaží organizovat život, když o to nestojí. Přestal brát léky, které měl, odmítá jídlo, které mu vařím, jenom nám nadává a te´d navíc ještě začal rozdávat svoje uspořené peníze - podotýkám cizím lidem, kteří s ním soucítí. Nevíme si rady, nevíme na koho se obrátit. Bydlíme samozřejmě všichni v jednom domě (máme tři děti, ne jen jeho), mám strach, aby něco nevyvedl. Cítíme za něho zodpovědnost, i když právně ji nemáme. Co vlastně můžeme dělat?

nic.....
dát tatínka do hospice
dát návrh na předběžné opatření o omezení právní způsobilosti

v první řadě se ale o všem poradte s ošetřujícím lékařem

nepochybuji, že jej máte rádi a že ať se rozhodnete jakkoli, bude to srdcem, ono to bohužel nejde vše bezbolestně ani pro vás ani pro něj.

Rhea napsal(a):

Prosím poraďte, staráme se o starého nemocného tatínka (77 let) mého manžela. Má nevyléčitelnou rakovinu střeva a v podstatě už to má spočítané. Přesto jsme se s manželem snažili zpříjemnit ten zbývající čas, který s námi ještě stráví. On ale proto nemá pochopení, protože už mu to tak nemyslí. Dávkovali jsme mu léky, vařili dietu, ale bohužel jsme byli i nuceni zabavit mu klíče od auta, protože bere silné léky proti bolesti a nesmí řídit auto. Tím jsme si ho znepřátelili a bere nás jako největší mrchy, kteří se mu snaží organizovat život, když o to nestojí. Přestal brát léky, které měl, odmítá jídlo, které mu vařím, jenom nám nadává a te´d navíc ještě začal rozdávat svoje uspořené peníze - podotýkám cizím lidem, kteří s ním soucítí. Nevíme si rady, nevíme na koho se obrátit. Bydlíme samozřejmě všichni v jednom domě (máme tři děti, ne jen jeho), mám strach, aby něco nevyvedl. Cítíme za něho zodpovědnost, i když právně ji nemáme. Co vlastně můžeme dělat?

Proč by otec nemohl rozdávat svoje vlastní peníze?

Axi, môže, ale otázka znie, či nie je rozumnejšie zaplatiť z nich ošetrovateľku, vitamíny alebo lieky - a otecko zrejme už celkom nevníma tieto aspekty...

Souhlasím s Cilkou.
Taky mám dost nemocného dědu o kterého se stará babička, ale ten děla už vyloženě naschválky po každém jen řve. No je to těžky.

Zelám veľa trpezlivosti, ale neviem, či toto vlákno nepatrí skôr na Právnu... Psychologicky sa dá poradiť len jediné: Vydržať!

Nebylo by lepší tatínkovi nechat sebrat řidičák? Určitě už není způsobilý řídit.

Selima napsal(a):

Axi, môže, ale otázka znie, či nie je rozumnejšie zaplatiť z nich ošetrovateľku, vitamíny alebo lieky - a otecko zrejme už celkom nevníma tieto aspekty...

Nevím, jak to vnímá. Nějak mi z toho přišlo, že už ho pohřbili. Sorry.

No, podľa mňa(ale nemám úplné informácie) sa stali triednymi nepriateľmi, keď prevzali úlohu bacharov, dozerajúcich na diéty, lieky, a na to, aby nešoféroval... všetko rozumné a ťažko spochybniteľné veci. Niežeby som nechápala aj otecka, ale fakt je, že starať sa už sám o seba asi nezvláda, tak by tu nemusel sťažovať tým, ktorí sa toho ujali. Asi ani jedna strana z toho nie je nadšená, ale... :rolleyes:

Všem rozumným lidem děkuji za rady, a ti ostatní si asi nedovedou představit, co to obnáší starat se o nemocného, pomateného člověka. Od těch ty rady vždycky sedí. Zkusíme to zkonzultovat s lékařem, ale ten má teď bohužel dovolenou. Dřív to nebylo třeba řešit, protože byl děda ležák, který sotva došel na WC a protože mu bylo zle, nechal se obskakovat. Jakmile se z nejhoršího dostal, začala ho naše péče obtěžovat. Ještě jednou děkuji.

Axi napsal(a):

Nevím, jak to vnímá. Nějak mi z toho přišlo, že už ho pohřbili. Sorry.

4 toltécké dohody - nevytvářejme si domněnky. :D:pussa:

Rheo, radím ten hospic.

Starala jsem se o nemocnou babičku mého ex (86 let - po asi desáté mrtvici). Vydržela jsem přesně jeden měsíc, pak jsem musela přestat, nebo by mi hráblo. Pak se jeho rodina složila na pečovatelku. Přesně vím, co prožíváte.

myslíme si taky, že by to bylo řešení, ale co když tam nebude chtít? Když s ním není rozumná řeč.

yellow108 napsal(a):

Rheo, radím ten hospic.

Starala jsem se o nemocnou babičku mého ex (86 let - po asi desáté mrtvici). Vydržela jsem přesně jeden měsíc, pak jsem musela přestat, nebo by mi hráblo. Pak se jeho rodina složila na pečovatelku. Přesně vím, co prožíváte.

Neberou do hospice jen ležáky?

Nene. Hospic je většinou pro nemocné, jejichž nemoc se jen a jen zhoršuje :(

Já bych raději volila dům s pečovatelskou službou.

Rhea psala,že tatínek mánevyléčitelnou rakovinu, takže podle mě je lepší volba ten hospic.

Rhea napsal(a):

myslíme si taky, že by to bylo řešení, ale co když tam nebude chtít? Když s ním není rozumná řeč.

tohle bych si nechala poradit od doktora. ale asi když by to nešlo po dobrém.... musí to jít po zlém. sám se o sebe nepostará, ostatní nenechá aby se o něj starali, tak to jinak asi nejde.

Rheo, já ti plně rozumím a Vím co to je, starat se o pomateného člověka, který je zlý a ještě na Tebe řve !
Oni jsou staří lidé už v té své nemoci zlí. S tím nic holka neuděláš, prostě to tak vem, že to tak je !
Oni tady ti kritici vůbec neví o čem to je, starat se několik let v podstatě o " zvířátko " !
Ten hospic je dobré řešení, akorát musíš počítat určitě s nějakými čekacími dobami a přiznám se , že nevím kolik to stojí měsíčně , možná něco mezi 7000,- - 9000,- ....

Rheo,tvou situaci si dovedu velmi živě představit.Moje zkušennost je že dědu do hospice ani nikam jinam nedostanete.Ono i to zabavení řidičáku je problém.Praktický lékař má snad s podobnými případy praxi.Zbavit svéprávnosti?Děda vás bude nenávidět ještě víc.O reakci kamarádů a sousedů nemluvě.Kdo nezažil nepochopí.Hospic není vězení a děda je chodící,autem může jezdit i bez řidičáku.Pevné nervy!

Protože umístění v jakémkoliv ústavu není ze dne na den, já bych volila ošetřovatelku, je mnoho soukromých firem, které tuto činnosti provádějí. Určitě na něho dostáváte nějaké příspěvky od státu, takže by to práci ošetřovatelky mohlo pokrýt.  Můžete si určit na kolik hodin k vám bude docházet, o co vše se bude starat, určitě se vám hodně ulehčí.   Hledejte firmu u které jsou zaměstnány zdravotní sestry (např. Charita), které mají oprávnění i např. píchat injekce apod.  zdravotní úkony.

Rhea napsal(a):

Všem rozumným lidem děkuji za rady, a ti ostatní si asi nedovedou představit, co to obnáší starat se o nemocného, pomateného člověka. Od těch ty rady vždycky sedí. Zkusíme to zkonzultovat s lékařem, ale ten má teď bohužel dovolenou. Dřív to nebylo třeba řešit, protože byl děda ležák, který sotva došel na WC a protože mu bylo zle, nechal se obskakovat. Jakmile se z nejhoršího dostal, začala ho naše péče obtěžovat. Ještě jednou děkuji.

Nechal se obskakovat ? To je divná formulace o člověku (tatínkovi) skoro na smrtelné posteli!!! Není to o něčem jiném:butter:

Bydlíme v Brně, takže u nás připadá v úvahu Hospic v Rajhradě, tam berou s diagnozou rakoviny okamžitě. Jinak příspěvky na něj nedostáváme. Musela bych to samozřejmě vyřídit já, a je to celkem hodně běhání od doktora na úřad a teď jsou prázdniny a já se starám o tři děti, to už je samozřejmě můj problém, to nechci rozebírat. Jde o to, že o péči o osobu blízkou žádá ta potřebná osoba, takže on sám a na něm záleží jak s těmi penězmi naloží. Můžu Vás ujistit, že nám je nedá a že je rozdá kamarádům. V pondělí bral desetitisícovej důchod a on dneska z něho nemá ani korunu, protože ty peníze popůjčoval a neví komu a kolik. Jako stav je ze dne na den horší. Včera seděl od půl jedné odpoledne do čtyrech u kamaráda s kterým si dával do nosa a návštěvu společně s ním dokončil v hospodě do devíti. Asi v tom deliriu si vzpomněl, kde má náhradní klíče od auta a odjel, nevím kam (bez dokladů).  Na doktora se nemůžeme jak na potvoru dovolat, jezdí zrovna po návštěvách. Manžel (jeho syn) je od rána do večera v práci, je OSVČ a nemůže si dovolit, když živí tolik lidí nechodit do práce.
Já děkuju všem za podporu, musíme si poradit sami, ať uděláme cokoliv v dobré víře, všechno bude špatně - z jeho pohledu. Ale něco udělat musíme. Zatím teda fakt nevím co. Ale rozhodně napíšu, jak jsme to řešili, pro ty, co jsou v podobné situaci.

Tady se tak strašně slovíčkaří, že mně začíná mrzet, že jsem sem vůbec psala. Tím se nechci dotknout těch, co se opravdu snaží poradit, protože mou situaci chápou. Ti ostatní jako Axi a Petuna k tomu nemají sice co říct, ale hlavně že si rejpnou. Já jsem tuto diskusi nezaložila proto, že nevím roupama co dělat, ale protože chci poradit a ne aby někdo soudil moje vyjadřování. Fakt to je to poslední, co bych chtěla řešit.

Zkusila bych nechat ho zbavit svéprávnosti. Pak bude peníze dostávat opatrovník, což bude patrně někdo z rodiny. Nevím ovšem, jak dlouho to při práci našich soudů může trvat.