co je vlastne tim "spravnym zakladem" vztahu?
nejak nevim, jak to formulovat, co vlastne chci napsat, protoze mam v hlave takovej chaoz, ze nevim co s tim.... no, par lidi asi vi, jaky prubeh mel obcas muj vztah.... agresivni luca:butter: to pominulo... nerikam ze na sto procent - pritele stipu....  ale posledni tyden nepremyslim nad nicim jinym, nez jestli ten vztah ma smysl... jsme spolu sice teprve trictvrte roku, ale rikam si, ze uz jsme prekonali spoustu veci, tak proc to ted zahazovat.... jenze na druhou stranu... ty neustaly hadky... kvuli blbostem... nekdo rika, ze je to spatny, nekdo zas ze dobry, ze je to dobre ze se hadame, ze si to takhle vyrikavame.... no... vlastne potom se vzdycky sladce usmirime, tak proto nas to asi porad bavi:D on ma pocit, ze si nemuze zit svuj zivot, ja mam zas pocit, ze uz tenhle vztah nechce, jenom nema odvahu to ukoncit...ja proste nevim, jak si to srovnat v hlave... nejak nemuzu prijit na to, co vlastne chci..... nekdy jsem schopna ho poslat do pip, at si jde, a v tu chvili mam pocit, ze se mi hrozne ulevilo, ze je konec, ale kdyz ho vidim, jak si bere boty, chce se mi brecet, ze to takhle prece nechci... no, kdyz vidim co pisu, tak nevim, jestli otazka znela spravne :| ale chci si to proste ujasnit, jak mam poznat, ze tak to ma bejt, a ze mame jen trosku italii:D treba to zakladni co ma ve vztahu fungovat, tak funguje, ale ze to jenom pres nasi italii proste nevidim.... ja nevim...... :/

jak vlastne poznam, ze ho mam rada, ze to neni jen o zvyku, nebo ze proste jenom nechci bejt sama?

U každého nie čoiné... U mňa donedávna sex. príťažlivosť a iskra, teraz skôr porozumenie a to, že mi je s tým človkeom dobre a chcem si príjemný zážitok zopakovať. Ak sa cítiš dobre, tak by osm sa v tom zasa až tak nepatlala... Ak necítiš nič, netešíš sa naňho/na ňu, tak by som to ponechala na úrovni kamarátstva.

je mi s nim dobre, tesim se na nej.... nekdy mam pocit, ze jsem do nej porad stejnej blazen, jako pred dvema lety, kdyz jsem ho poznala..... ale proste zacinam o tom vsem pochybovat... nevim proc... asi moc premyslim.....

Možno vyprchalo prvotné očarenie a nastúpil stereotyp - ale to je asi normálka. Alebo je v tom niečo iné, ale čo, to ti ja nepoviem..

to asi jo... ale stereotyp po 9 mesicich....? to se mi zda docela brzo....

_luca_ napsal(a):

je mi s nim dobre, tesim se na nej.... nekdy mam pocit, ze jsem do nej porad stejnej blazen, jako pred dvema lety, kdyz jsem ho poznala..... ale proste zacinam o tom vsem pochybovat... nevim proc... asi moc premyslim.....

poznala jsem ho pred dvema lety.... ale zacli jsme spolu chodit mnohem pozdeji.... pracovali jsme spolu... a proste mu rok trvalo, nez se rozhoupal... navic mel na zacatku pritelkyni... a tak... proste od zacatku zmateny a slozity.... :)

No, po 9 mesiacoch to môže, ale nemusí byť stereotyp. Ak nie, tak potom odkiaľ tie náhle pochyby? nejaký dôvod snáď bude.

Společný majetek, společný sex, společná důvěra, společný čas a tak dááále a tak dále :D

"a proste mu rok trvalo, nez se rozhoupal... navic mel na zacatku pritelkyni..."


???????

Nevim, jak pro ostatni, pro mne je zaklad vztahu citova vazba. Pokud citim, ze mne partnerka pritahuje, ze je mi s ni dobre, ze na ni sam od sebe myslim, ze se nemusim nutit, abych pro ni cokoli udelal, ze milovani s ni je fajn. To je zaklad.

Rozumem clovek jen zduvodnuje proc s nekym je, kdyz chybi city...

_luca_ napsal(a):

jak vlastne poznam, ze ho mam rada, ze to neni jen o zvyku, nebo ze proste jenom nechci bejt sama?

To poznáš snadno - až někde potkáš toho pravého - najednou to budeš prostě vědět

Taky si myslím, že se to pozná. I když jsem to zatím teda ještě nepoznala... :) Ale na druhou stranu jsem zatím vždycky ze začátku vycítila, že to ten "pravý" spíše není, ale tak nějak sebemrskačsky jsem si to musela ověřit. Ale o tom už se píše ve vláknu "psychický masochismus":jojo:

Hanka1 napsal(a):

Taky si myslím, že se to pozná. I když jsem to zatím teda ještě nepoznala... :) Ale na druhou stranu jsem zatím vždycky ze začátku vycítila, že to ten "pravý" spíše není, ale tak nějak sebemrskačsky jsem si to musela ověřit. Ale o tom už se píše ve vláknu "psychický masochismus":jojo:

Jo, tak to mám taky :storstark:

nikdy bych nad tim nepremyslela, kdyby to klapalo... ale hadame se, travime spolu cim dal min casu.... a tak proste vubec nevim, co si mam myslet.... sice porad rika ze me ma hrozne rad, ale kdyz se hadame, tak na vyrve takovy veci, ze valim oci co u me jeste teda porad dela...:(
ja jsem si od zacatku myslela ze je to ten pravy, byl to prvni chlap s kterym jsem si dokazala predstavit zbytek zivota..... ale ted to proste nejak neklape, a tak si porad rikam, jestli mi to za to stoji, jestli to ma vubec smysl.... zvlastni......

a jak to vidi sexynet...... tak to citim..... jenze na druhou stranu mam pocit, ze to nestaci....

kdyz ted koukam do ostatnich temat... myslim, ze mam ten samy problem jako Me....ze to citim jako ona, a mam doma tak nejak stejnyho kluka... az na tu dovolenou..... na tu my snad odjedem....

Tyjo luco,prožívám uplně to samý...s přítelem sem se sice znala 3 roky než sme si spolu začli...teď jsme spolu 7 měsíců,taky nebyl začátek našeho vztahu lehkej...a já tak poslední měsíc nepřemejšlim nad ničim jiným než nad tim,jestli ten vztah mezi náma má cenu...A stejně jak píšeš ty-myslim si,že kdyby to mezi náma cenu mělo,tak bych se nad tim přece takhle neužírala,ne?? Tohle si říkám pořád...Je mi z toho nanic.

kdyz ja nevim, jak se na to mam koukat..... treba minuly tyden jsme videli dva vecery.... protoze jinak se ostatni dny koukal na fotbal... jasny, ma to rad, nebudu krava, a nebudu mu to zakazovat....jenze ja jsem pak nastvana, ze nerekne pojd se mnou... a nenecha si vysvetlit, ze nejde o to, ze "zase" nekam jde... ale ze to vsechno chce delat sam..... ze na me nechce mit cas ani pred fotbalem, ani po fotbale, ani pri nem... pri tom jsem mu nekolikrat rikala, ze bych s nim klidne sla.... jenze pak se hadame protoze on ma pocit ze mi vadi ze nekam jde, a me stve, ze proste nevnima, co mu vysvetluju, a porad si mele svoji... chjo... nekdy si rikam, ze by zaslouzil poslat k vode, aby si sam uvedomil, jestli pro nej neco znamenam, aby si ujasnil, jestli se mnou chce bejt... a bud se vrati nebo ne... protoze si rikam, ze on me ma moc jistou... vzdycky kdyz jsme se pohadali, tak ja jsem vlastne prilezla.... tak proc by se snazil... kdyz jsem ho uhanela nez jsme spolu zacli, tak nezajem, a ve chvili, kdyz me "jako" prestal zajimat, me uhanel on, a dali jsme se dohromady... tak si rikam, ze treba kdyz budu predstirat "mirnej" nezajem, tak to s nim treba pohne... ja nevim..... jenze na druhou stranu.... to uz jsem vlastne taky zkousela:) a najednou jsem byla hrozne divna, a nejspis mam na kazdym prste deset dalsich chlapu:) chjo, zase jsem se do toho zamotala:(

luco,já mam taky pocit,že se v tom vztahu někdy strašně motáme...hlavně v komunikaci,to je někdy šílený.Je to jako kdybysme byli každej na uplně jiný vlně-po většinu času,co jsme spolu.Ve vzhledu nenií problém,je prostě problém v tom,jak si spolu rozumíme.Na začátku vztahu mi přišlo,že je všechno skvělý,že ať jeden za druhym přijdeme s čimkoliv,tak se budeme vzájemně podporovat apod. ...a teď  sme k sobě tak nějak apatický.Fakt nevim,co s tim udělám.Navíc jsme každej uplně jinak založenej.On je spíš sportovní typ,já spíš uměleckej.Takže vlastně nemáme jedinej společnej zájem.

no, my bysme potrebovali nejakou zmenu... ja treba u nas doufam, ze to zmeni dovolena.... a nebo to treba rozsekne..... ze zjistime, ze spolu chcem, nebo nechcem bejt.... joooo, komunikace... v tom mame asi stejny chlapy :) taky mi na zacatku prislo, ze je vsechno fajn, ale ted komunikace vazne... bavime se hlavne o praci, a o tom co vadi me, o mych problemech a pod... od nej neslysim skoro nic krome prace.... mrzi me, ze on kolikrat rekne, ze mi nema co vypravet, ze mi nema co rict, a pritom jsme se tri dny nevideli?????  taky jsme kazdej jinej.... ja nemam zadny zajmy:( teda skoro... a on sport..... i jsem mu rikala, ze si koupim permici a budu chodit s nim na fotbal.... nejdriv z toho byl nadsenej, ted tam chodi sam.....

Jo,máme to dost podobný.Zezačátku vztahu to všechno bylo milý,ale teď nevim,jak se mam s tim "chladem" a s tou apatyí,co přišli,vypořádat.My jsme na dovolený byli před tejdnem.Nebo jestli se tomu dá říkat dovolená...jeli jsme na tejden do českýho švýcarska.Říkala sem si,že se pro něj třeba znova zapálim,ale..nic se nezměnilo.Že bych byla bez něj,to by mi asi bylo líto,ale to,že jsem s nim nijak neprožívám.Říkám si,jestli třeba neni chyba ve mně..jestli nejsem taky moc náročná,náladová...ale přece kdyby všechno bylo ok,tak by nebylo co řešit,ne?? Mně už z toho vztahu fakt rupne palice.. :/

Ahojky holky, já jsem měla úplně ty samé pocity ve vztahu....po třičtvrtě roku přišly úplně ty samé pochybnosti, malý zájem od partnera- najednou jsem se mu prý moc míchala do soukromí a osobního života, byla jsem prý pořád s ním, --- neměli jsme si najednou co říct, on sportovec, já spíš přes kulturu, ale snažila jsem se zajímat o všechno, abych mu byla rovnocennou partnerkou, ale nic nepomohlo:-((( nakonec to stejně krachlo tím, že jsme jiný a nemá cenu už nic zkoušet, protože se nezměníme....
hrozně mě to vzalo a mrzelo, protože tomu nepředcházely žádné hádky ani výměny názorů. Je fakt, že jsme problémy řešily jenom mlčením a uražeností, protože jsme nějak nedokázali o věcech mluvit otevřeně nebo když jeden začal, druhý se nějak nechytl...:-(((
a tak nevím, kde je ta hranice, kdy člověk pozná, že jenom prochází krizí, která pak zase pomine, anebo je to opravdu ta fáze vztahu, kdy se vlastně ukáže, že ten vztah byl omyl a po opadnutí zamilovanosti najednou nic nezbylo...
Přeji Vám hodně štěstí, abyste se dokázaly s těmi brouky v hlavě vypořádat...já jsem to nedokázala ani po rozchodu...

Mariska napsal(a):

Ahojky holky, já jsem měla úplně ty samé pocity ve vztahu....po třičtvrtě roku přišly úplně ty samé pochybnosti, malý zájem od partnera- najednou jsem se mu prý moc míchala do soukromí a osobního života, byla jsem prý pořád s ním, --- neměli jsme si najednou co říct, on sportovec, já spíš přes kulturu, ale snažila jsem se zajímat o všechno, abych mu byla rovnocennou partnerkou, ale nic nepomohlo:-((( nakonec to stejně krachlo tím, že jsme jiný a nemá cenu už nic zkoušet, protože se nezměníme....
hrozně mě to vzalo a mrzelo, protože tomu nepředcházely žádné hádky ani výměny názorů. Je fakt, že jsme problémy řešily jenom mlčením a uražeností, protože jsme nějak nedokázali o věcech mluvit otevřeně nebo když jeden začal, druhý se nějak nechytl...:-(((
a tak nevím, kde je ta hranice, kdy člověk pozná, že jenom prochází krizí, která pak zase pomine, anebo je to opravdu ta fáze vztahu, kdy se vlastně ukáže, že ten vztah byl omyl a po opadnutí zamilovanosti najednou nic nezbylo...
Přeji Vám hodně štěstí, abyste se dokázaly s těmi brouky v hlavě vypořádat...já jsem to nedokázala ani po rozchodu...

Marisko,to je uplně to samý :grater: uplně,uplně,uplně...i s těma zájmama,neschopností komunikovat,bojení se toho,že se prostě nezměníme... :grater:

chjo... presne takhle je to ted u nas....:( jenze ja o nej prijit nechci.... :(

taky o něj nechci přijít,ale taky chci bejt s někym šťastná :-((

no tak to je jasny, to ja taky.... ja s nim stastna vlastne jsem... ale posledni dobou jsou to spis mziky...... vetsinu casu o nas spis premyslim, proc je to tak a ne jinak... proc on je takovy, proc ja takova... kdyz na zacatku to bylo tak hezky..... :grater:

přesně tak...těch hezkých chvil je málo,spíš je ten vztah divnej...

Luco, pampeliško a spol. Můj otec mě při mém tápání a hledání toho "pravého" uchlácholuje slovy: "Neboj, na každý hrnec se najde poklice." Takže pokud Vám ta současná "poklice" nějak nesedí, tak nezbývá než hledat jinou... Protože pokud budete "vařit" s nějakou nevhodnout, tak Vám prostě bude ucházet pára... :) Toho pravého asi poznáme podle toho, že tak nějak "sedí", i když má možná už trochu potlučené okraje...;) A stejně jako neuděláte z velké poklice pokličku, tak ani z cynika romantika... Možná není od věci více popřemýšlet, co já jsem to vlastně za "hrnec", abych věděla, jaká poklice na mě sedí:jojo:
Pánové nechť prominou, že jsem je přirovnala k poklicím... a já přemýšlím, jestli bych se neměla raději přesunout do fóra "Kuchyňka"... :vissla:

Správný základ vztahu? ... Myslím, že tam má být důvěra, taky sebedůvěra, nějaké společné plány, společné životní hodnoty, příjemné sdílení intimit, částečně společné sdílení volného času, ochota dohodnout se, schopnost diskutovat, nezastírat svoje pocity, umět o nich mluvit ... tak asi tak ... nejvíc jsem asi narazila na problém komunikačních schopností. Je to těžký umět vyjádřit svoje pocity a bez urážky přijmout, když mi partner vyjádří pocit, který mi zrovna "nevoní", ale dá se v tom zdokonalovat. To jde s věkem ;)

poklice sice tak uplne nesedi, ale ja chci aby sedela:) blby..... mam pocit, ze se to vsechno toci kolem toho, ze on ma pocit, ze se mnou si nemuze zit svuj zivot.... ze do nej moc zasahuju... on ma pocit, ze chci aby delal jak ja piskam... ale tak to neni.... tisickrat jsem mu to vysvetlovala, ale on to videt nechce...:(

ja nevim.... ale.... verime si, spolecne plany taky mame, dohodnout se uz je tezsi, diskutujem jak kdy... ale toho casu spolecnyho je malo... nebo posledni dobou aspon bylo... tak treba proto jsem z toho tak zmatena...... ja nevim, treba vsechno vidim moc cerne,a  jak rika muj pritel, porad se mi neco nelibi....  a treba to tak vubec neni... ja nevim... porad na vsechno hledam vysvetleni... treba by bylo lepsi nechat to plavat....

Když ti nesedí ta "poklice", co takhle trochu změnit "hrnec"? :) ... a jestli to nejde, tak si fakt musíš najít jinou poklici. A basta fidli. Mně kdysi pomohlo napsat si na papír, jakého muže potřebuju, co mi má umět dát (tj. z čeho nemůžu slevit) a vedle toho, co mi ten současný dává. Ujasnila jsem si priority. Třeba bys to mohla taky zkusit.

o to se prave snazim, zmenit hrnec... ale to bych musela poklici videt do hlavy :)  jinou poklici nechci, ne a ne a ne :D driv jsem si psala seznam toho co se mi na nem libi a co ne..... tak napisu dalsi seznam:) treba se mi to aspon trochu ujasni....

Holky, zkuste si koupit nebo přečíst knihu "Každý strůjcem svého štěstí" od Zurhorstové. Tam najdete hodne odpovědí.........

_luca_: Pokud ti ta poklice neumožní do ní vidět, neuvidíš. Můžeš měnit hrnec, jak chceš....a nepomůže ti to stejně. Jen na konci zůstane stále tatáž poklice a úplně jiný hrnec. Víš, co chci říct? ... Že na konci už to nebudeš ty, ale nějaká tvoje karikatura ... Možná by ses měla sebe zeptat, co ti na něm tak imponuje? Proč s ním jsi? Proč na něm doslova visíš (protože ty jiného "ne a ne a ne" nechceš ... což je dost divný, takhle kategoricky)? .... Jsem taky byla závislá na partnerovi, dalo dost práce zjistit, proč to tak je a dost další práce se toho zbavit. A pak jsem připustila možnost, že i bez poklice se dá docela dobře žít, ani nemusíš mít v záloze náhradní, natož abys dychtila po té původní ... ale to chtělo dost času...

mam ho rada....ale je jasny, ze nebudu ve vztahu za kazdou cenu, kdyz nefunguje... to bylo spis s nadsazkou.... chtela bych, aby pritel vic mluvil o svych predstavach, o tom co chce, a co mu vadi... zatim vim, ze ma pocit, ze ho moc omezuju.... vim co ma rad, co se mu libi, a snazim se se tomu prizbusobit, a mit to tak trochu rada s nim, abysme spolu stravili vic casu... ale on o to nema tak uplne zajem....

Luco : Nedá mi to, abych se nezeptala kolik je ti roků ?:kapitulation: Na mě to působí, jakože si něco  vydupáváš:usch:
Můj přítel má velmi vášnivého " vodního " koníčka, já zpívám - to samo o sobě nejde dohromady:rodna: A přesto se dokážeme domluvit, absolvovat společně to i ono. Víš co je jedna z nejdůležitějších věcí ??? Tolerance... Taky sem se čertila, když sem měla pocit, že má přítel radši " vodu " než být se mnou !! Ale to je špatně !!! Výčitky, hádky, zlost jsou k ničemu .... Oni chtějí mít vlastní prostor a svobodu a to si musíš uvědomit !
Komunikace je otázka na dlouhou trať. Pokud je to introvert chce to trpělivost, ale jde to a u mě ty výsledky rozhodně jsou :pussa:
Zkus Luco začít sama od sebe třeba tím, že mu přestaneš cokoliv vyčítat - to chlapy hodně odrazuje ...:supr:

je mi 24... na zaklade ceho soudis, ze si neco vydupavam.... :( jsem to ja, kdo se neustale snazi prizbusobit, a porad premyslim, jak druhemu vyjit vstric, protoze chci, aby to klapalo... a  nerekla jsem, ze mu vycitam ze ma svoje konicky... to rika on ze ho dusim... ja na nej nervu za to ze se za cely tyden vidime dva vecery, protoze jinak ma fotbal...  me stve, ze nikdy nerekne pojd se mnou.... vy to mate tak, ze se dokazete domluvit, a absolovavat oboje... ja se snazim o to same.... ale pritel ma pak pocit, ze mu moc lezu do zivota... kdyz chci jeho zajmy obcas sdilet s nim....

_luca_ : Zvláštní...já taky mám pocit, jako by sis chtěla něco "vydupat".... Ono to tak možná není, ale mezi řádky se to dá nějak vyčíst, vycítit... Tohle se mi stává, když se snažím řídit rozumem a partnerovi se podřídit, ale uvnitř to tak necítím. On ten nesoulad je prostě "cítit". Třeba to tak cítí i ten tvůj a pak je problém. Jinak jak ho tak popisuješ, on tě prostě nechce do svých aktivit zahrnout, tak se buď smíříš, nebo ho opustíš. Nemůžeš zároveň koláč mít a zároveň ho jíst. to nejde.... bohužel...

nechci si vazne nic vydupavat... je pravda, ze driv to tak bylo, ze jsem mu vycitala pomalu pokazdy kdyz byl radsi s klukama, nebo na fotbale atd...ale to je tak pul roku zpatky? ted uz jsem zticha..... kdyz ja mam pocit, ze on to ma vsechno zafixovany.... a ze svyho nazoru neustoupi.... proste zije v domneni, ze ho omezuju..... ja mu nechci nic brat, jen se chci vic zapojit, aby jsme spolu travili vic casu, meli spolecne zazitky atd... a ne ze se pak po trech dnech vidime, a nemame si co rict, protoze jsme se oba vykecali jinde.....

no jo, tak mi asi nezbyva nez zatnout zuby a "jet" dal..... smirit se s tim, ze pritel  me nechce do svych zajmu zapojit.... ale takhle to muze fungovat?

Soudím na základě toho cos napsala níže, ale jinak nemůžu nic říct, nevím jak to je ve skutečnosti :gloria:
Eva 36 to napsala naprosto přesně.....Pokud Tě nechce zahrnout do svých aktivit, tak si ty najdi nějaké svoje aktivity, třeba mu taky stoupneš v ceně, že něco děláš o něco se zajímáš...ale to jen úvaha;)
Nebuď na něm tak závislá, měj svůj vlastní prostor, kamarádky , čas pro sebe a klidně mu někdy taky řeni, že nemůžeš , protože jdeš někam......udělej se vzácnou, pak poznáš, zda o Tebe stojí, či nikoliv......:supr:

to je prave ono... najit si svoje zajmy:( v tomhle jsem priserna, ani nevim, co by me bavilo....:( ale rikam si, ze se musim udelat vzacnou.... a taky mu obcas rict, promin, ale dneska nemuzu... tohle se musim naucit, protoze to neumim, jsem rada za kazdou spolecnou chvili.... ale je pravda, ze dost casto od nej slysim, ze za to nemuze, ze nemam svoje zajmy..... ale musim se naucit to "nebyt mu vzdy po ruce"... je pravda, ze na zaklade toho jsme se dali vlastne nakonec dohromady... kdyz jsem ho prestala uhanet, zacal uhanet on me... :) treba to zapusoni i v tomhle pripade....

Luco, jsem přesvědčená, že určitě .....Chlapi jsou lovci, na to nesmíš zapomínat, oni chtějí dobývat:lol:
Zkus to vydržet třeba měsíc, mít svůj program , svoje zájmy a jsem přesvědčená o tom, jak bude kmitat - pokud o tebe stojí ;)

no... nebude to jednoduchy..... ale jinou moznost nemam.....

_luca_ napsal(a):

to je prave ono... najit si svoje zajmy:( v tomhle jsem priserna, ani nevim, co by me bavilo....:( ... kdyz jsem ho prestala uhanet, zacal uhanet on me... :) treba to zapusoni i v tomhle pripade....

Tak vidíš, kde je jádro pudla :) Zapracuj na sobě. Ostatně, tak tomu bývá většinou, pokud máme s někým problém. Stejně nezbyde, než makat na sobě. Co jsi dělala, když jsi byla bez něj? Nebo na škole? K čemu máš vztah? Děti nemáte, viď, tak to máš spoustu možností, jak volna využít. Třeba chodit vést nějaký kroužek, nebo plavat, nebo na keramiku, na břišní tance, na jazyky, na studium psychologie, na přednášky o cestách do vzálených zemí, na cvičení jógy, cvičit záchranářskýho psa, chodit pomáhat do důchoďáku (tedy - do domu seniorů ;) ... nebo chodit jezdit na koni, hrát tenis, squash ... jéžiši, já bych ti toho našla! :) ... já zas pro samou práci nemám na nic moc čas, kradu ho po chvilkách a televizní program už jsem hódně dlouho neviděla...(ale ani jsem o nic nepřišla).

no, ja nedelala nikdy nic..... kdyz jsem byla bez nej, mela jsem dost kamaradek, ale ty nejak odcestovali.... na zakladce jo, keramika, tenis, basket, aerobic... a tak ruzne.... ale pak uz jsem se k nicemu nevratila... ale mela bych... a taky bych mela bejt prestat lina, a nebo neremcat:) prijdu domu, vyvencim hafika, a jsem lina nekam jit:( to musi prestat:)

Tak jsme to snad vyřešily:supr: Tak ať se ti daří :jojo:

snad jo... dekuju......

_luca_ : Co máš za pesana? Jestli je jen trošku běhavej a hravej a ty máš ráda sport, mohli byste zkusit agility (tzv. psí parkur), jednak je to sranda, druhak se přitom vylítá jak pes, tak páníček a třeťak tam poznáš nový tváře. No a jestli máš zrovna bernardýna, tak ti nic nebrání pořídit si ještě třebas voříška, trošku lehčího a "běhavějšího" a můžeš začít ;)

je to vorech, takovej trosku vetsi kokr:) jsou mu ani ne dva roky, a behavej rozhodne je... nekdy az moc :) ted jsem koukala, co to vlastne je, a rozhodne to vypada zajimave.... :)

No, tak to by vám mohlo jít. Podle mých zkušeností je to supr parta lidí, nekoná se tam nějakej dril zvířat jako třeba u služebního výcviku. Je to spíš o tom, jak na ty hafany vyzrát, aby mi nadšeně dělali, co já chci. Nejen u nás na cvičáku, ale i na všech závodech jsem potkala  lidi se smyslem pro humor, tak trochu blázny, schopný válet se po zemi, jen aby ten jejich vořech něco udělal a tak ... (Já sama necvičím, ale moje dcera jo. A už jí to drží 2,5 roku :) Jsme pořád nějakej závod, takže nuda u nás nehrozí. A ty závody - to je spíš sranda než takový to vážný soupeření, kdo je lepší. U zvířat totiž nikdy neodhadneš, co jim přeletí přes nos. A to pejskaři dobře znaj´.)

no tak rozhodne, u tech clovek nikdy nevi.... :) akorat ze u myho pesana mame trosku problem s poslouchanim... venku jeste uplne neposloucha.... ale mrknu se a zjistim si o tom co se da a urcite to zkusime....

:supr: ;)

diky:cool:

Pak písni, jestli tě to zaujalo. Jo a taky - měj výdrž. (Což třeba u mě je tedy docela šílený, já jsem totiž hrozně netrpělivá :)

Eva36 napsal(a):

Pak písni, jestli tě to zaujalo. Jo a taky - měj výdrž. (Což třeba u mě je tedy docela šílený, já jsem totiž hrozně netrpělivá :)

Luca :  Agility je super. ja zase bojuji s opacnym problemem. Pejskum venuji hodne casu , jsou pro mne smyslem zivota a muj m. to hodne dlouho nemohl skousnout .

ja to vsechno musim prozkoumat na netu co, kam, jak atd..... a pak dam vedet, jak to dopadlo:)

_luca_ napsal(a):

je mi 24... na zaklade ceho soudis, ze si neco vydupavam.... :( jsem to ja, kdo se neustale snazi prizbusobit, a porad premyslim, jak druhemu vyjit vstric, protoze chci, aby to klapalo... a  nerekla jsem, ze mu vycitam ze ma svoje konicky... to rika on ze ho dusim... ja na nej nervu za to ze se za cely tyden vidime dva vecery, protoze jinak ma fotbal...  me stve, ze nikdy nerekne pojd se mnou.... vy to mate tak, ze se dokazete domluvit, a absolovavat oboje... ja se snazim o to same.... ale pritel ma pak pocit, ze mu moc lezu do zivota... kdyz chci jeho zajmy obcas sdilet s nim....

Luco, podle toho, co říká on, že ho "dusíš", by to i vypadalo, že poklice na hrnci sedí (při dušení neuniká pára). Podle všeho ostatního to ale vypadá, že tomu tak není...  :/ Pokud se neustále snažíš přizpůsobit, tak je to špatně. Pokud on má pocit, že mu lezeš do života, tak je to špatně... Vypadá to, že ve vztahu nejste spokojený ani jeden... Ty jediná znáš odpověď na otázku, má-li potom ten Váš vztah ještě nějaký smysl.

pampeliška napsal(a):

Tyjo luco,prožívám uplně to samý...s přítelem sem se sice znala 3 roky než sme si spolu začli...teď jsme spolu 7 měsíců,taky nebyl začátek našeho vztahu lehkej...a já tak poslední měsíc nepřemejšlim nad ničim jiným než nad tim,jestli ten vztah mezi náma má cenu...A stejně jak píšeš ty-myslim si,že kdyby to mezi náma cenu mělo,tak bych se nad tim přece takhle neužírala,ne?? Tohle si říkám pořád...Je mi z toho nanic.

Malo cenu? A kto "určuje" cenu, ak nie vy dvaja? Len vy dvaja môžete rozhodnúť, ČI TO MÁ CENU.... Obaja, nie každý sám... Niekedy najsilnejšie, priam osudové vzťahy, bývajú tie najťažšie, aj najviac bolia. Nemusí, ale môže to byť tak.

Hanka1 : ja se v tom nevyznam, proto jsem psala sem... krome toho, ze on ma pocit, ze mu lezu do zivota, tak jine problemy nemame... kolem toho se toci vetsina nasich neshod..... proc je spatne se prizpusobovat? podle me je spatne to, ze on nechce.... nemam pocit, ze by bylo spatne se snazit travit spolu vic casu, mit vic spolecnych zazitku a pod.....

mam pocit, ze o tom vztah taky je, snazit se prizpusobit jeden druhemu... samozrejme ne ve vsem.... a ne si hrat kazdy na svem pisecku....

_luca_ napsal(a):

to je prave ono... najit si svoje zajmy:( v tomhle jsem priserna, ani nevim, co by me bavilo....:( ale rikam si, ze se musim udelat vzacnou.... a taky mu obcas rict, promin, ale dneska nemuzu... tohle se musim naucit, protoze to neumim, jsem rada za kazdou spolecnou chvili.... ale je pravda, ze dost casto od nej slysim, ze za to nemuze, ze nemam svoje zajmy..... ale musim se naucit to "nebyt mu vzdy po ruce"... je pravda, ze na zaklade toho jsme se dali vlastne nakonec dohromady... kdyz jsem ho prestala uhanet, zacal uhanet on me... :) treba to zapusoni i v tomhle pripade....

Luco, v tomto jsem to měla úplně stejné...dokonce jsem najela i na to, že jsem si našla své koníčky a naopak jsme se začali s partnerem odcizovat, protože on o svých nemluvil a když jsme mluvila já o svých, nezajímalo ho to..:( Je pravda, co tady holky říkají o poklici a hrnci...člověk se nemůže ve své podstatě změnit, spíš je jednodušší pochopit jaký je a hledat si protějšek podle toho...je to smutné, ale je to tak.. zatím jsem taky ten svůj nenašla a spíš ještě smutně pokukuju po svém bývalém příteli:dumbom::dumbom::dumbom:
ale je pravda, že dlouho člověk nevydrží ustupovat a snažit se dělat všechno pro to, aby vztah fungoval, pokud se druhá strana také nesnaží...

ja nevim, ale verim tomu, ze kdyz si najdu svoje zajmy, tak on bude jedine rad... sam rikal, ze bude mit radost, kdyz budu delat neco co me bavi... a nebojim se, ze by on neposlouchal me vypraveni, to urcite ne.... posloucha i o moji praci, ackoliv tomu vubec ale vubec nerozumi..... :) zrovna tak jako posloucham ja o fotbale, resime spolu sazeni na tymy a tak:)  vcera kdyz jsme byli spolu, tak jsem zjistila, ze to tak hrozny zase neni... asi jsem to videla vsechno moc cerne..... hold musim pochopit, ze me do svych zajmu nechce zahrnout se vsim vsudy... ale myslim, ze ten cas taky nekdy prijde... jen to chce cas.....

_luca_ napsal(a):

Hanka1 : ja se v tom nevyznam, proto jsem psala sem... krome toho, ze on ma pocit, ze mu lezu do zivota, tak jine problemy nemame... kolem toho se toci vetsina nasich neshod..... proc je spatne se prizpusobovat? podle me je spatne to, ze on nechce.... nemam pocit, ze by bylo spatne se snazit travit spolu vic casu, mit vic spolecnych zazitku a pod.....

No právě Luco, špatně je, když se přizpůsobuje jenom jeden... To potom už není o kompromisech. Ale já vím, lehko se o tom mluví, ale hůře už realizuje...;)

_luca_ : tak na to, že tě bude kdy chtít vzít na fotbal atp., bych moc nesázela. Věkem se člověk nemění, leda vystupujou víc ty stránky, co se nám nelíbí. Ale když si najdeš svůj koníček, najdeš prostě sebe sama, tak si myslím, že spolu můžete koexistovat docela dobře. A jako bonus navíc by ses pak nezhroutila, kdyby tě třeba opustil. Nechci malovat čerta na zeď, ale to se zkrátka stává. (Nechci říct, že to tak u vás vidím, to ne.) A ženská, která nemá žádný koníčky, přežívá rozchody mnohem hůř než ta, která je má. ;) Navíc je to dobrý i v hádkách. Když jste např. pohádaný, je lepší sebrat toho psa a jít uběhnout deset kilometrů, to zabere čas a i síly na případnou další hádku a když se člověk vrátí, tak je třeba vzduch čistší. Když nemáš ani toho čokla, ani žádnej jinej zájem, sedíš doma, bulíš nebo štěkáš. Třeba.
Jednoduše chci říct, že vlastníma koníčkama člověk jen a jen získá :supr:

no uprimne.... asi mi date co proto:) ale porad si myslim, ze na tom neni nic spatnyho, chtit se prizpusobit... vim, ze on ted o to nestoji, jit se mnou na fotbal, ale jsem presvedcena, ze u nej to chce cas... on ke vsemu potrebuje cas..... je proste takovej.... a kdyz me nebude chtit pribrat jako partaka na fotbal, tak se z toho hroutit nebudu.... v zime jsme spolu chodili na hokej, tak v tom nevidim problem.... nerikam, ze to musi byt porad, to bych ani nechtela, ale jednou za cas, proc ne... a tim ze si najdu svoje konicky, tim to jen bude lepsi... a kdyz zjisti, ze taky nejsem porad po ruce, bude se chovat jinak, a sam bude chtit se mnou stravit cas.... jo, treba to zni naivne, ale az mi bude vic, a budu mit za sebou vic zkusenosti, budu se na to divat jinak.... kazdopadne si vazim vasich nazoru, pomohlo mi to si to vsechno rozlustit, i kdyz to tak asi nevypada:) v prvni rade jsem si to tak nejak ujasnila sama v sobe... driv jsem byla nervozni, kdyz jsme se dva, tri dny nevideli, ted uz si delam svoje, i kdyz jsem treba doma... ale mam vic casu pro sebe,a  tak....

:jojo: Ne, na tom není nic špatnýho - přizpůsobit se. Ale taky je jaksi nutno brát člověka, jaký je. Ale zdá se, že to už víš ;)  Jen se ve vztahu nemůže přizpůsobovat donekonečna jen jeden. Ale to víš taky ;) Jsem ráda, že jsi tak nějak klidnější :)

to ja vim, snazim se ho brat takovy jaky je.... nekdy je to tezky, ale mam ho rada, tak ho prece nekopnu nekam, kvuli tomu, ze neni dokonalej... protoze to ja zdaleka taky ne... :) a hlavne, ta jeho nedokonalost neni v zasadnich vecech... to co od chlapa vyzaduju, to on ma.... jo, ale klidnejsi rozhodne jsem... minuly tyden jsem byla ze vseho dost rozhozena, a nastvana.... ale jsem proste takova, ze si vsechno musim pro sebe vysvetlit, a pak je v pohode... :)

vite co.... cely tyden jsme se nevideli, naposled v pondeli:( ale stavil se za mnou kazdy den na chvili v praci.... v pohode... a vcera mi do telefonu rikal, jak je hrozne spokojenej, ze jsem hodna a bla bla, a jak je se mnou rad.... dokonce se spolu jdem v sobotu koukat na fotbal:) nevim, co se mu stalo, ale je to hezky.... rikala jsem, ze to chce cas :) ale zjistila jsem, ze je lepsi vetsinu veci radsi spolknout, nez porad remcat ze se nevidime, protoze jak je videt, on sam o to stoji:) i o ten fotbal:)
a dokonce se z nej stal romantik:) dneska chce jit na veceri, nebo ze kdyz budu unavena, ze neco uvari sam, a udelame si hezky vecer pri svickach.... jsem jak mala holka:) ale mam z toho radost.....

_luca_ napsal(a):

co je vlastne tim "spravnym zakladem" vztahu?
nejak nevim, jak to formulovat, co vlastne chci napsat, protoze mam v hlave takovej chaoz, ze nevim co s tim.... no, par lidi asi vi, jaky prubeh mel obcas muj vztah.... agresivni luca:butter: to pominulo... nerikam ze na sto procent - pritele stipu....  ale posledni tyden nepremyslim nad nicim jinym, nez jestli ten vztah ma smysl... jsme spolu sice teprve trictvrte roku, ale rikam si, ze uz jsme prekonali spoustu veci, tak proc to ted zahazovat.... jenze na druhou stranu... ty neustaly hadky... kvuli blbostem... nekdo rika, ze je to spatny, nekdo zas ze dobry, ze je to dobre ze se hadame, ze si to takhle vyrikavame.... no... vlastne potom se vzdycky sladce usmirime, tak proto nas to asi porad bavi:D on ma pocit, ze si nemuze zit svuj zivot, ja mam zas pocit, ze uz tenhle vztah nechce, jenom nema odvahu to ukoncit...ja proste nevim, jak si to srovnat v hlave... nejak nemuzu prijit na to, co vlastne chci..... nekdy jsem schopna ho poslat do pip, at si jde, a v tu chvili mam pocit, ze se mi hrozne ulevilo, ze je konec, ale kdyz ho vidim, jak si bere boty, chce se mi brecet, ze to takhle prece nechci... no, kdyz vidim co pisu, tak nevim, jestli otazka znela spravne :| ale chci si to proste ujasnit, jak mam poznat, ze tak to ma bejt, a ze mame jen trosku italii:D treba to zakladni co ma ve vztahu fungovat, tak funguje, ale ze to jenom pres nasi italii proste nevidim.... ja nevim...... :/

Milá Luco,

záleží na tom, jaký vztah máš na mysli.
Základem mileneckého vztahu je určitě skvělý sex.
Základem přátelského vztahu je důvěra, ochota  a vůle.
A základem toho, co možná asi myslíš nejspíš, tedy vážného vztahu mezi dvěma lidmi, tak to si myslím, že je láska, úcta a důvěra (a spousta dalších ne nepodstatných maličkostí). no a ten sex taky, sice se říká, že není nejdůležitější, ale bez něj to prostě tak nějak nejde. ale zase se jen na sexu nedá stavět vážný vztah (milenecký jo). a taky zralost obou, a hlavně CHTÍT. chtít řešit problémy, když jsou (všude někdy nějaké jsou), chtít být spolu, chtít vidět toho druhého šťastného protože to přinese štěstí i tobě. Někde jsem četla, že láska znamená nalézat uspokojení ve štěstí toho druhého...

Luco... :supr: :godlike:

no... jsem zvedava, jak dlouho mu to vydrzi:) me ostatne taky:)

Tak přemýšlím, jestli to s tím hledáním toho "pravého" nejak nepřeháníme a zbytečně si  tím neztrpčujeme život.
V životě potkáme několik mužů, kteří jsou právě Ti praví pro dané životní období. A až to období pomine, tak prostě hledáme dalšího pravého... Protože, kdo je to vlastně ten pravý?
Muž, se kterým máme děti? (asi těžko, rodí se i s těmi "levými")
Muž, se kterým bylo nějhezčí milování?
Muž, se kterým jsme kdy byly nejdéle?
Muž, na kterého myslíme celý život, i když jsme s ním měly jenom krátký románek?

Který z nich je ten pravý?  :tesi:
Nebude ten právý každý, se kterým nám je momentálně dobře??? Není to vlastně normální, že se někteří "praví" změní nakonec v "levé"?
Každý chlap a každý vztah v našem životě má význam, protože jedině tak poznáváme, kdo vlastně jsme a koho hledáme.  Bez těch "levých" by to snad ani nešlo. A bylo by možná škoda je považovat za chyby, omyly... Pesimista chybuje, optimista poznává. Jsem optimistka ;)

:jojo: :jojo: :supr: