Ahoj holky, toto je výsledek toho, co rozebírám v tématu Zmařená dovolená:

Vypadá to na rozchod, ted mi napsal, ze nevi,co s nama bude, ze si musime promluvit, ale pry ne hned, ze v tom jeste nema jasno... vzhledem k tomu, ze ja uz toho mam taky plne zuby, se asi prime konfrontaci nevyhneme.
Je tady spousta témat pro lidi, co mají po rozchodu, jak se s tím vyrovnat atd., ale já jsem ted také v ne zrovna záviděníhodné situaci:mám zřejmě před rozchodem s klukem, dá se říct prvním vážným vztahem,se kterým jsem chodila 2 roky. Musím přiznat, že když to tady píšu, mám slzy v očích.
Musím se trochu vydýchat...raz..dva..tři...tak tedy: představte si, že jste v mé situaci, za pár dnů vás zřejmě čeká tento rozchod. Vůbec nevím, co mu mám říct, chtěla bych, aby to proběhlo v klidu, abych si udržela svou důstojnost, nechci vypadat jako zlomená chudinka,a na druhou stranu ho nechci ranit, i když bych mu s chutí vynadala do hajzlů apod.Jenže on nebyl jen hajzl, to je právě ten problém, má i své dobré stránky.

Zkráceně:máte pro mě nějaké tipy, jak se adekvátně rozejít, čeho se vyvarovat, abychom mohli zůstat třeba ještě přátelé apod.?
Já totiž v těchto situacích nikdy nevím, co mám říct, často mlčím, protože kdybych promluvila, tak bych se rozbrečela atd. Potřebovala bych nějak zvládnout své emoce, ale zas ne nějak extrémně, nechci vypadat jako ledová lady, které na tom vztahu vůbec nezáleží...

Ty myslis,ze to jde po tom vsem zustat prateli?No ja nevim taky jsem si myslela,ze zustaneme po rozchodu prateli,ale z me strany to jaksi moc nejde,protoze jsou tam ty city stale.

Me, už když jsem četla vlákno Zmařená dovolená mi přišlo na mysl, že je ve vašem vztahu něco špatně. To, že s tebou nechce trávit společně dovolenou mi přišlo, že před tebou utíká. Mluvíš o rozchodu v klidu. Ty už to máš ujasněno. Sama jsi už nad vaším vztahem přemýšlela a dospělas k názoru, že takhle žít nechceš.

Já si neumím představit, že bychom se přestali vídat. S jedním mým bývalým jsem kámoška doted, a je to celkem ok,oběma nám to vyhovuje. Ale je fakt, že o jeho nové přítelkyni bych se s ním bavit nedokázala :usch: :usch: Ale zase máme společné zájmy, které s nikým jiným nemám...

a jestli zůstanete přátelé? Toť otázka. Ve spoustě případů si myslím že ne.

možná až všechno přebolí a získáš odstup. V tomhle taky záleží na něm. Jako kamarád může být prima, jako partner pro tebe asi ne.

Já jsem se svojí poslední vážnější známostí ve velice nadstandardně kamarádském vztahu. Nevidím v tom problém. To se vyvine a přijde samo, pokud má. :gloria::supr:

Dopředu neodhadneš, jak bude váš rozhovor probíhat. A emoce neskrývej, nejsou projevem slabosti - samozřejmě pokud mu nerozbiješ hlavu půllitrem. určitě už víš, co mu chceš říct - co tě ve vašem vztahu trápilo, co se ti naopak líbilo. A že bys byla ráda, kdybyste zůstali přátelé, pokud on to bude vidět stejně. Můžeš si dopředu nachystat monolog a pak všechno stejně zapomeneš. Nech to vyplynout ze situace

Me, že budete přáteli je velmi pravděpodobné, pokud se rozejdete "v klidu". Já už za sebou nějaké rozchody mám a nestýkám se pouze s biolog. otcem mého dítěte. To byl opravdu prevít. Ostatní byli a jsou dobří kluci, jen nám to prostě nějak nedopadlo. Zajdeme na kafe atd. S jedním, se kterým mě rozchod moc bolel, jsme stále v kontaktu na ICQ a vzájemně se radíme se svými dalšími vztahy. To sice není běžné, ale oba si to moc pochvalujeme. Ale to víš, že k této fázi může dojít teprve, až má člověk od toho odstup, má svůj život a je vyrovnaný. Nejde to s někým, koho ještě ve skrytu duše miluješ. Ale já nejsem konfliktní člověk a mí bývalí taky nebyli, takže se fakt rádi vídáme (tedy ne všichni dohromady :-) ). A vzpomínáme!!!
K tomu předrozchodovému stavu ti můžu poradit jen to, aby ses hezky upravila, umyla vlasy a příjemně nenuceně oblíkla tak, aby to zvýrazňovalo tvé přednosti. Až tě bude vidět , ať ví, o co příp. přichází. Smutná klidně buď, ale žádné scény, ani ledové královny. Jedna knížka mi pomohla tak, že jsem si vleže udělala uvolňovací dechové cvičení a pak si se zavřenýma očima představovala tu situaci tak, jak bych ji chtěla zvládnout. A pak před tím konfrontačním okamžikem jsem si toto cvičení zopakovala a opravdu jsem to pak zvládla dobře. Někdy si můžeš v duchu představovat různé varianty a zkusit si nacvičit, jak na situaci reagovat. Ale většinou je to stejně o momentální situaci.
Ale nevím, jestli nezacházíš příliš daleko. Ještě vážně nevíš, co váš rozhovor přinese. A pokud by k rozchodu nakonec došlo, právě nedávno jsem četla chytrý článek, který na rozejité apeloval, aby jsme si na expartnerech nepředstavovali masochisticky jen to pěkné, ale pěkně natvrdo si připomínali to, co nám na něm vadilo. :-)
A ještě mě napadlo sejít se v neutrálním prostředí. V restauraci si dáš pozor, aby jsi se nerozplakala či uchránila "živějším" výstupům.  Držím palce!!!

Me, a nebylo by lepší, v rámci zachování vlastní hrdosti, rozejít se s ním raději první? Říct že jsi o tom přemýšlela a myslíš že takhle to nemá budoucnost a tedy bude lepší ukončit to bez protahování? Mně se zdá že mu na tobě nezáleží akorát se chce vyhnout konfrontaci a udělat to "nějak v klidu", že sám neví jak říct že už ho to nebaví. Takhle bys na tom byla mnohem líp než on... a hlavně by tě nezastihl nepřipravenou!

Bety napsal(a):

Me, a nebylo by lepší, v rámci zachování vlastní hrdosti, rozejít se s ním raději první? Říct že jsi o tom přemýšlela a myslíš že takhle to nemá budoucnost a tedy bude lepší ukončit to bez protahování? Mně se zdá že mu na tobě nezáleží akorát se chce vyhnout konfrontaci a udělat to "nějak v klidu", že sám neví jak říct že už ho to nebaví. Takhle bys na tom byla mnohem líp než on... a hlavně by tě nezastihl nepřipravenou!

Taky dobré řešení.

Me, aspoň se vyhneš tomu, že dal někdo kopačky tobě. Bude ti smutno i tak, ale nebudeš mít pocit zrady. Příp. kdyby byl rychlejší, tak mu říct, že přesně totéž jsi mu chtěla říct, že váš vztah už nemá smysl.

I když si myslím, že "svým způsobem" mu na Me záleží. Jen tak prostě jinak, než nám vyhovuje. Znám podobných případů mraky. Mnozí chlapi dají přednost kámošům často. Otázka je, jestli jim to chceme tolerovat. Já to vidím tak, že nás berou jako povinnost a kámoše jako zábavu.
Podotýkám, že neglobalizuji. Znám spoustu skvělých chlapů. Ti ale bohužel patří už někomu jinému.  :grater: :P

Me, dej vědět, jak jsi dopadla! :pussa:

Me pokud si rozhodnutá, že s ním být nechceš, tak proč chceš čekat až si milostivě najde čas na to, ti dát kopačky. Udělej to první.

Nevim, jestli je to mou povahou, ale ja bych chtela mit jasno a to co nejdriv, takze nake to cekani, atd. by me zabilo... Jak pise Bety - o hrdosti, sama vis, ze to neni ono, ze se jen trapis a ver mi, ze jednou potkas toho chlapa, s kterym se trapit nebudes a budes stastna (ja to taky zjistila az posleze)...!
Tak hlavu vzhuru, zavolej mu, ze Ty uz v tom mas jasno ted a nenech se ponizovat jeste tim cekanim....!

A s tim, ze ho nechces ztratit... Podle me muzete byt klidne prateli, ale ne hned... Ja si s ex dosla v klidu na kafe asi po pul roce a bylo to fajn... Ted si obcas piseme mejly, nekdy si zavolame, ale stykat se s nim nechci - ne, ze bych to psychicky nezvladala, ale nemusim videt ty jeho zhulena ocka - uplne jsem to nesnasela, jeho kamarady... Jezis, uplne jsem rada, ze uz spolu nejsme :)!!!!
Me, drzim palec ;)!

No já právě nejsem rozhodnutá. :/ Právě že si připadám jako schíza, včera večer, když jsem tady psala, jsem s tím byla jakž takž vyrovnaná, ale v noci se mi pak zdál sen, jak jsme spolu byli na výletě, a byla to prostě normálka, bavili jsme se..pak jsem se vzbudila a zbytek noci jsem regulérně probrečela, takže jsem vstávala až před půl hodinou, úplně vyčerpaná...

Jedna část má osobnosti mě táhne k němu, druhá zas od něho. Nejhorší je, že já jsem si dobře rozumněla s jeho rodinou, která mi jakýmsi způsobem nahrazovala moji vlastní absolutně nefunkční rodinu. Takže když se s ním rozejdu, ztratím více lidí, nejen jeho. To je na tom to nejhorší, ztratím pocit bezpečí, který jsem nikdy neměla, a díky němu a jeho blízkým jsem ho v posl.době získala-a to mě opravdu naplňovalo štěstím. Bohužel, jak ted vidím,bylo to velmi nestabilní.

Z těchto i dalších důvodů se s ním nerozejdu první - nedokážu to...ale jak zjišťuju, on asi taky ne. Jsme na tom v tomhle podobně.

Já mám ted úplně největší chuť někam vypadnout, prostě to přestat na nějaký čas řešit, protože mi z toho už hrabe... Mám chuť vypnout mobil a odjet na nějakou tu dovču, a zapnout ho až po týdnu nebo více. jela bych nejradši domů, jenže jak jsem psala,mám fakt nefunkčbní rodinu a myslím, že mí rodinní příslušníci místo,aby mi pomohli se s tím vyrovnat, tak by mě ještě vynadali/hlavně matka/, že si za to můžu sama atd.,a to už bych asi vážně nedala...To radši zůstanu brečet mezi mými čtyřmi stěnami...

Ja som za slušnosť, otvorenosť a úprimnosť. Asi nemôžeš úplne ovplyniť(aj zaňho, myslím), ako ten rozchod prebehne, ale môžeš sa vyhnúť veciam, ktoré by TEBA potom mrzeli, vyčítala by si si ich, apod. Tak hovor nie útočne a vyčítavo, ale skôr o svojich pocitoch: To a to bolo krásne, ale to a ono mi vadilo, potom som začala cítiť hento a tamto a napokon sa to skončilo onako... Na to sa ťažko dá niečo povedať - a ak povie, ak bude útočný a hnusný, tak si aspoň môžeš povedať "JA som sa snažila, ale s ním sa nedá"... basta, punktum. Nie vždy veci vyjdú, ako si želáme, ale dá sa preto aspoň niečo urobiť. A je fajn, keď si uvedomuješ, že one nemusí byť hajzel, proste je to tiež trochu neobratný a tápajúci chalan, ktorý niečo chcel ,ale vypálilo to inak. Najviac rozchodov sa nedeje preto, že by jeden z partnerov bol zlosyn, ale proste preto, že sa niečo zmenilo, oni sa odcudzili, vyvíjal sa inak alebo sa skrátka stalo niečo ZVONKA, čo vyvovalalo ich rozchod. Nie je to - alebo nemusí bžť - o vine a treste....

A nevím,jestli je útěk to nejlepší řešení, ale momentálně mě to k němu táhne nejvíc

A Me: ja som so svokrou (bývalou budúcou) začala vychádzať až PO rozchode... ;) O jeho rodinu NEMUSÍŠ nutne prísť...

Me napsal(a):

No já právě nejsem rozhodnutá. :/ Právě že si připadám jako schíza, včera večer, když jsem tady psala, jsem s tím byla jakž takž vyrovnaná, ale v noci se mi pak zdál sen, jak jsme spolu byli na výletě, a byla to prostě normálka, bavili jsme se..pak jsem se vzbudila a zbytek noci jsem regulérně probrečela, takže jsem vstávala až před půl hodinou, úplně vyčerpaná...

Jedna část má osobnosti mě táhne k němu, druhá zas od něho. Nejhorší je, že já jsem si dobře rozumněla s jeho rodinou, která mi jakýmsi způsobem nahrazovala moji vlastní absolutně nefunkční rodinu. Takže když se s ním rozejdu, ztratím více lidí, nejen jeho. To je na tom to nejhorší, ztratím pocit bezpečí, který jsem nikdy neměla, a díky němu a jeho blízkým jsem ho v posl.době získala-a to mě opravdu naplňovalo štěstím. Bohužel, jak ted vidím,bylo to velmi nestabilní.

Z těchto i dalších důvodů se s ním nerozejdu první - nedokážu to...ale jak zjišťuju, on asi taky ne. Jsme na tom v tomhle podobně.

Já mám ted úplně největší chuť někam vypadnout, prostě to přestat na nějaký čas řešit, protože mi z toho už hrabe... Mám chuť vypnout mobil a odjet na nějakou tu dovču, a zapnout ho až po týdnu nebo více. jela bych nejradši domů, jenže jak jsem psala,mám fakt nefunkčbní rodinu a myslím, že mí rodinní příslušníci místo,aby mi pomohli se s tím vyrovnat, tak by mě ještě vynadali/hlavně matka/, že si za to můžu sama atd.,a to už bych asi vážně nedala...To radši zůstanu brečet mezi mými čtyřmi stěnami...

nemaluj certa na zed ... ja si s pritelem taky obcas lezu na nervy a taky resime to ze uz nevime co se sebou dal ... idealnim resenim by bylo rict mu ze taky nemas jasno odjet si sama nekam na dovcu - kdyz uz si ji stejne mela v planu ... seber se a jed sama nekam k mori. prijdes na to jestli ti chybi, v klidku si to vsechno promyslis, odpocines si, nachytas bronz a az se vratis, myslim ze uz budes sama vedet co chces ... ono se to treba uklidni a bude to zas v normalu - nebo taky prijdes na to ze ho vazne nechces. kdyz nevis jestli se chces rozchazet, tak je predcasne se ptat jak to zvladnout. je to na tobe

Me napsal(a):

A nevím,jestli je útěk to nejlepší řešení, ale momentálně mě to k němu táhne nejvíc

Me, to není útěk, to je odpočinek, odprostění se od problému. Potřebuješ si jen vyčistit hlavu, získat odstup.
Vždyť rodičům nemusíš říkat, proč jsi přijela. Prostě jsi chtěla za nimi přijet. V místě bydliště rodičů nemáš nějaké kámošky? Zajít si s nimi posedět, pokecat a rodinu ze svého problému vynechat? Já to tak dělám. Když se mamka ptá, tak odpovím neutrálně, aby mi spíš ještě nepřidala. :tesi:
Mobil si nevypínej, byla bys ještě nervóznější (vlastní zkušenost). Možná jen "miláčkovi" navrhni, že si dáte po tuto dobu od sebe klídek.  Klidně řekni, že potřebuješ čas, aby sis ujasnila, co chceš... Třeba ho to nakopne??? :gloria:

Ajajajaj

Souhlasím s názorem Nika.f a s Bety - neoddaluj to, i když on to zjevně oddálit chce. Promluvte si co nejdřív a běž tam s tím, že to pravděpodobně dospěje k rozchodu. Rýpat se v tom nemá smysl, jen to bolí, probudí se výčitky a to chlap nepobere. Buď navrhni dočasný klid od sebe a okamžitě někam odjeď, anebo navrhni rozchod natvrdo (pokud bude mít pocit, že nemá snahu něco zlepšit, pokud bude jen říkat já nevim, co dál... atd., a hlavně pokud možno dřív než on!) a opět - okamžitě někam odjeď.
Nejlépe někam, kde si nebudeš moct ani na chvilku sednout, budeš muste pořád něco dělat a nebudeš v myšlenkách bloudit někde u něj. Jak už jsem psala do vlákna Zmařená dovolená - poznávačka je na to moc dobrý lék!

Ach jo, já tě tak chápu. než jsem poznala manžu, tak jsem utíkala od všech chlapů. Nejdřív jsem se ponižovala, pak jsem hrdě odešla a žal zabíjela na cestách, v práci, v posilovně atd.
hrozně mě posilovalo vědomí, že až mě po dlouhý době dotyčný potká, tak mu spadně čelist, jak jsem sebevědomá, že se neztratím, že jsem něco dobře zvládla, zhubla, opálila se, přijela plná zážitků a poznání...

Drž se, kočko!

Víte co, u nás je největší problém, že on je můj první chlap na dlouhodobý vztah a já jeho první dlouhodobější přítelkyně. Začali jsme spolu chodit ve 20ti. A mám pocit, že on prostě neví, jak se chovat k ženám, co ženy chtějí, co potřebují. Vím, že to nemyslí zle, ale často vidím, že mu to hlava nebere... že vůbec neví, co já potřebuju, proč se zlobím... myslím, že zkušený chlap/ve vztazích/, co by měl pár dlouhodobých vztahů, popřípadě manželství za sebou, by se k dost věcem postavil jinak.

On byl na začátku vztahu fakt úúúplně nesnesitelný, s odstupem času nechápu, jak jsem to mohla všechno vydržet...a musím říct, že se už ted v některých věcech dost změnil - asi to bude znít hloupě, ale mám pocit, že jsem ho v něčem "vychovala".Stálo mě to ale hodně usilí, a ještě má v dost věcech mezery.

Musím přiznat, že mi je trošku líto, když si představím, že se rozejdeme, že plody mé práce, to, jak jsem se na něm v některých věcech nadřela :D, sklidí nějaká jiná. A říkám si, že když se změnil už i v těch jiných věcech, že by se daly vylepšit i ty zbývající"mouchy".Problénm je v tom, že je to pro mě hodně vyčerpávající, a někdy bych si přála jakoby"oddechnout"u někoho, komu nemusím říkat, co po něm chci, pracně se něčeho dožadovat, než mu to dojde, atd.

no, asi se to neda generalizovat, ale muzu ti napsat, jak jsem se rozesla ja se svym ex...a v pohode spolu vychazime i ted...nejakou dobu to skripalo a ochladalo a bylo otazkou casu, kdy to skonci uplne, tak jsem se jednoho dne nastvala a napsala mu (byli jsme spolu rok a pul, vztah pomerne na dalku), ze bychom si meli dat pauzu a za mesic, ze si o tom promluvime..no, dopadlo to tak, ze jsme se rozesli po mesici uplne..pak jsme se asi 3mesice vubec nestykali, kazdy si pofoukal svoji dusicku sam, a ted uz se spolu muzeme bez problemu bavit..:)

dva roky jsou dlouha doba a verim, ze se ti nechce od nej odchazet, ale podle toho, co tu pises, by ses asi mela odhodlat (ale uplne te chapu, taky bych hodne vahala)

Me: Tvoje "zpracovávání" může být sebesilnější, ale pokud on nebude chtít, k žádné změně nedojde.
Myslím, že mám přítele podobného "druhu" jako je ten tvůj (mladý, bez větších zkušeností), taky na něm pracuju...Zatím se nechá, což je pro mě měřítkem důležitosti, kterou našemu vztahu přikládá. Jakmile se zasekne, budu to chápat jako ztrátu respektu a nezájmu. To jen pro inspiraci - zkus se zamyslet, jak je na tom s "posloucháním" ten tvůj.

Ahoj Me, no jo, to je blbá situace, toto...
Já teda nevím, ale u nás to probíhá tak, že vždycky, když se k takové situaci schyluje, že po nějakých problémech nevíme, co s námi dál, si jdeme sednout a v klidu s o všem promluvit, pojmenovat si ty problémy a naše pocity, a oba se snažíme, aby to nepřešlo do hádky. Víme, že jsme na tenkém ledě a pořád nám na druhém záleží, takže to kupodivu jde. :D A já k tomu přistupuji tak, že si předtím ujasním své problémy (co mi vadí na tom vztahu) a jestli chci jít dál nebo ne (brz uražené pýchy, tu člověk musí nechat doma :) ). Zatím jsem vždy chtěla. ;) A pak si ho vyslechnu, pokecáme, a rozhodně se ho nějak nesnažím "předběhnout v dávání kopaček" :o , jestli to ten člověk chce, musí to říct on - jsme spolu dlouho, a určitě ke mě něco cítí. A pokud se rozhodl, že to zničí a dál už nechce, ať si to "vyžere" on, ono to docela bolí, říct to rozhodující slovo a já to nevezmu na sebe, abych mu to ještě ulehčila (jo, trocha zlomyslnosti :P ) Já to udělám akorát v případě, když vím, že opravdu už nechci, což ty podle mého názoru tak přesvědčená nejseš... :vissla: , nebo pokud nevidím snahu z jeho strany, že ten problém se mnou bude řešit. (Kdyby řekl, že se mnou zůstane, ale já si budu muset zvyknout na ten - pro mě nepřekousnutelný - problém, tak to udělám a rozejdu se). Na vztahu musí zkrátka pracovat, OBA, a pokud mají chuť a odvahu se do toho pustit, jsou zbytečný hrdinský postoje a přebíjení se v tom, "kdo první". Jste přece oba dospělí a určitě to zvládnete v klidu, neboj. Budu držet palce ;)

Me napsal(a):

Víte co, u nás je největší problém, že on je můj první chlap na dlouhodobý vztah a já jeho první dlouhodobější přítelkyně. Začali jsme spolu chodit ve 20ti. A mám pocit, že on prostě neví, jak se chovat k ženám, co ženy chtějí, co potřebují. Vím, že to nemyslí zle, ale často vidím, že mu to hlava nebere... že vůbec neví, co já potřebuju, proč se zlobím... myslím, že zkušený chlap/ve vztazích/, co by měl pár dlouhodobých vztahů, popřípadě manželství za sebou, by se k dost věcem postavil jinak.

On byl na začátku vztahu fakt úúúplně nesnesitelný, s odstupem času nechápu, jak jsem to mohla všechno vydržet...a musím říct, že se už ted v některých věcech dost změnil - asi to bude znít hloupě, ale mám pocit, že jsem ho v něčem "vychovala".Stálo mě to ale hodně usilí, a ještě má v dost věcech mezery.

Musím přiznat, že mi je trošku líto, když si představím, že se rozejdeme, že plody mé práce, to, jak jsem se na něm v některých věcech nadřela :D, sklidí nějaká jiná. A říkám si, že když se změnil už i v těch jiných věcech, že by se daly vylepšit i ty zbývající"mouchy".Problénm je v tom, že je to pro mě hodně vyčerpávající, a někdy bych si přála jakoby"oddechnout"u někoho, komu nemusím říkat, co po něm chci, pracně se něčeho dožadovat, než mu to dojde, atd.

- to co vyhovuje tobe nemusi nutne vyhovovat nejake jine
- co takhle nechat mu ty zbyvajici mouchy a zvyknout si (nevim presne o co jde a jestli je to opravdu tak nesnesitelne ze se to opravdu neda hodit za hlavu a at si chlapec dela co chce), nikdo neni dokonaly, staryho psa novym kouskum nenaucis, a kdybys ho i zmenila byl by to vubec on? ten dokoho ses zamilovala? ty jeho chybicky z nej delaji to jedinecne co byl a je a bez spatnych zvyku  bys snad ani nevidela ty jeho dobre stranky ...
-zkusenejsi chlap ve vztazich by se mozna k mnoha vecem postavil jinak a mozna by si o to vic postavil hlavu, nebo by o to vic neresil protoze by vedel ze jsou i dulezitejsi veci. neni to o zkusenostech ve vztazich, je to o charakteru cloveka, o povaze, o zivotnich postojich a prioritach
-udelej si z nej toho oddechovaciho - mne pro oddech staci si k nemu jen lehnout a byt s nim, kdyz si to chci vychutnavat tak mu reknu ze chci aby proste jen byl vedle mne, to je pak dokonale souzneni kdyz o nicem nelmuvime (vetsinou se trosku nechapeme a taky pak vubec nevime na cem jsme se domluvili - taky unavujici)
- uz jsi rozhodnuta jestli rozchod nebo ne?

Cihla: Díky, uvažuju podobně jako ty, taky se nechci předhánět v dávání kopaček, máme se sejít tento týden, ale já cítím, že na to ještě nejsem připravená, spíš bych jela na tu dovču sama nebo s kámoškou, a tam bych se rozhodla.
Taky si nemyslím, že ten, kdo dá kopačky první, je nějaký borec, právě naopak, vezme tím celou zodpovědnost za krach vztahu na sebe, může mít pak výčitky, že neudělal dobře, atd. A pokud mu dojde, že udělal chybu, měl by to být on, kdo popřípadě přizná, že udělal chybu, že by to chtěl vrátit zpátky atd. Necítím, že bych byla tak rozhodnutá, že bych veškerou tuto zodpovědnost vzala na sebe, protože se nechci dostat do situace, že bych za ním přišla s prosíkem, že jsem udělala chybu. Pokud se on rozhodne,že se mnou rozejde, pak mu v tom ovšem nebudu bránit a nějak se dohodneme, ten vztah zas není tak skvělý na to, abych ho přemlouvala, at se mnou zůstane, kor když myslím, že je to on, kdo by se mi měl za určité věci omluvit atd. Ovšem pochybuju, že se mi omluví, on se prostě neomlouvá, protože podle jeho slov nemá za co...

Mě hlavně mrzí, že mě často nepodrží, když to potřebuju, že když bych někdy potřebovala, aby za mnou přijel a obejmul mě, tak on si myslí, že bych si to měla vyřešit sama, tak, jak to řeší on, a spolu bychom se pak mohli sejít, až když už jsem v pohodě. On to tak dělá, ale to neznamená, že to tak vyhovuje mi.

S tím"učením"ho, on pak nakonec většinou začne dělat to, co po něm chci/nechci po něm nějaké extrémy, abyste si nemysleli, prostě takové věci, které si myslím, že by pro něj měly být běžné/.Ale ne hned, až po nějaké době, po pár měsících, půl roce...většinou v době, kdy já už to jakoby vzdám, řeknu si, že ho už nezměním, a on to pak začne dělat... je to opravdu dost vysilující někdy...

Jo a jinak já mám nějaký blok dávat chlapům kopačky, kdysi jsem chodila se 2ma klukama, co mi dali kopačky, a přitom jsem to byla já, co to chtěla zkončit první, ale bála jsem se toho, nedokázala jsem to prostě zkončit, asi mám opravdu nějaký blok. Místo toho jsem se k nim začala chovat tak příšerně, začala jsem je neustále sekýrovat, rušila jsem schůzky na poslední chvíli atd.,že to po nějaké době zkončili sami,a já jsem si oddechla. Nevím, co to je, proč se tak chovám, proč se neumím rozcházet...asi se bojím té zodpovědnosti nebo co, opravdu nevím.

me, poslala jsem ti tu SZ znovu

Me napsal(a):

Jo a jinak já mám nějaký blok dávat chlapům kopačky, kdysi jsem chodila se 2ma klukama, co mi dali kopačky, a přitom jsem to byla já, co to chtěla zkončit první, ale bála jsem se toho, nedokázala jsem to prostě zkončit, asi mám opravdu nějaký blok. Místo toho jsem se k nim začala chovat tak příšerně, začala jsem je neustále sekýrovat, rušila jsem schůzky na poslední chvíli atd.,že to po nějaké době zkončili sami,a já jsem si oddechla. Nevím, co to je, proč se tak chovám, proč se neumím rozcházet...asi se bojím té zodpovědnosti nebo co, opravdu nevím.

Ahoj Me,

to jsi ty, ktera psala, ze by sla do trojky s tema 2 chlápkama, co ji oslovili? Nebo, ze mas pritele, který je sice good, ale mas chut na nekoho jiného? (to jen pro identifikaci - nehodlam moralizovat).

Nejvíce se mi líbí Selima :-) (tedy její odpověd). Prijde mi to nejaky posun k dospelejsimu ci zralejšímu chování - tzn. méně her a více upřímnosti v tom co cítíš (i kdyby to mělo být slovo "nevím, co ted vlastně cítím")

Domácí úkol:
- sedni si a napiš nám, co ti současný vztah dává, proč se v něm cítíš štastná
- pak si napiš, co ti vadí nejvíce. Tzn. to, z čeho ti je špatně od žaludku, z čeho se ti svírá hrdlo a co tě naštvává
- upřímně popiš, co je největším problémem vašeho vztahu (co je častým bodem sváru a pod.)
- co by se stalo, kdybyste se rozešli (čeho se nejvíc bojíš, o co bys přišla a co bys naopak získala)

Tenhle ukol není pro zápis bodů "pro" a "proti", ale pro tříbení myšlenek.

PS: jsem zkušený muž, když bude nejhůř napíšu ti scénář, co vše máš říkat (asi spolu se Selimou - ta se zdá být moje vcelku spřízněná duše, aniž by rady a příběhy ostatních pozbyly své originality a významu).

neboj, vše bude OK.

Nicolas:Zatím mě žádní 2 chlápci na trojku neoslovili, možná v mých představách... :D

Dobře pane učiteli, napíšu domácí úkol ;), snad mi to pomůže... jestli jej zveřejním, to se ještě rozmyslím, pravděpodobně ale asi ne, a když, tak maximálně formou SZ mému lektorovi :cool:.

Příspěvek Selimy se mi také líbí!Vím, že i já dělám chyby, že to není tak, že jen on by byl ten špatný a já dokonalá...

Me napsal(a):

Nicolas:Zatím mě žádní 2 chlápci na trojku neoslovili, možná v mých představách... :D

Dobře pane učiteli, napíšu domácí úkol ;), snad mi to pomůže... jestli jej zveřejním, to se ještě rozmyslím, pravděpodobně ale asi ne, a když, tak maximálně formou SZ mému lektorovi :cool:.

Příspěvek Selimy se mi také líbí!Vím, že i já dělám chyby, že to není tak, že jen on by byl ten špatný a já dokonalá...

Zlato,

držím palce. Opravdu. Úkol není povinnost, ale může leccos odkrýt.

PS: nejde o to, kdo je špatný a kdo dokonalý, ale o to, jestli jsi ve vztahu převážně štastná a jestli te naplnuje a vidíš v něm budoucnost. I přesto, že jsme všichni lidé nedokonalí.

Takže se Selimou čekáme na to, co napíšeš (tedy samozřejme vsichni tady).

A neboj se. Zvladnes to. Vsechno.

..." Mě hlavně mrzí, že mě často nepodrží, když to potřebuju, že když bych někdy potřebovala, aby za mnou přijel a obejmul mě, tak on si myslí, že bych si to měla vyřešit sama, tak, jak to řeší on, a spolu bychom se pak mohli sejít, až když už jsem v pohodě. On to tak dělá, ale to neznamená, že to tak vyhovuje mi.

S tím"učením"ho, on pak nakonec většinou začne dělat to, co po něm chci/nechci po něm nějaké extrémy, abyste si nemysleli, prostě takové věci, které si myslím, že by pro něj měly být běžné/.Ale ne hned, až po nějaké době, po pár měsících, půl roce...většinou v době, kdy já už to jakoby vzdám, řeknu si, že ho už nezměním, a on to pak začne dělat... je to opravdu dost vysilující někdy..."

Me, tento problém je klasický, měla jsem ho taky. Doporučuji přečíst si "Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše" od J. Graye, je tam přesně o tomhle a mě ta kniha vážně pomohla ho chápat. A podle toho s ním jednat.

Nicolas napsal(a):

Ahoj Me,

to jsi ty, ktera psala, ze by sla do trojky s tema 2 chlápkama, co ji oslovili? Nebo, ze mas pritele, který je sice good, ale mas chut na nekoho jiného? (to jen pro identifikaci - nehodlam moralizovat).

Nejvíce se mi líbí Selima :-) (tedy její odpověd). Prijde mi to nejaky posun k dospelejsimu ci zralejšímu chování - tzn. méně her a více upřímnosti v tom co cítíš (i kdyby to mělo být slovo "nevím, co ted vlastně cítím")


neboj, vše bude OK.

:grater: :grater: :kapitulation: Len odpoveď???!!! :dumbom:

Nicolas napsal(a):

Me napsal(a):

Nicolas:Zatím mě žádní 2 chlápci na trojku neoslovili, možná v mých představách... :D

Dobře pane učiteli, napíšu domácí úkol ;), snad mi to pomůže... jestli jej zveřejním, to se ještě rozmyslím, pravděpodobně ale asi ne, a když, tak maximálně formou SZ mému lektorovi :cool:.

Příspěvek Selimy se mi také líbí!Vím, že i já dělám chyby, že to není tak, že jen on by byl ten špatný a já dokonalá...

Zlato,

držím palce. Opravdu. Úkol není povinnost, ale může leccos odkrýt.

PS: nejde o to, kdo je špatný a kdo dokonalý, ale o to, jestli jsi ve vztahu převážně štastná a jestli te naplnuje a vidíš v něm budoucnost. I přesto, že jsme všichni lidé nedokonalí.

Takže se Selimou čekáme na to, co napíšeš (tedy samozřejme vsichni tady).

A neboj se. Zvladnes to. Vsechno.

:par: :jojo:

Me napsal(a):

Cihla: Mě hlavně mrzí, že mě často nepodrží, když to potřebuju, že když bych někdy potřebovala, aby za mnou přijel a obejmul mě, tak on si myslí, že bych si to měla vyřešit sama, tak, jak to řeší on, a spolu bychom se pak mohli sejít, až když už jsem v pohodě. On to tak dělá, ale to neznamená, že to tak vyhovuje mi.

S tím"učením"ho, on pak nakonec většinou začne dělat to, co po něm chci/nechci po něm nějaké extrémy, abyste si nemysleli, prostě takové věci, které si myslím, že by pro něj měly být běžné/.Ale ne hned, až po nějaké době, po pár měsících, půl roce...většinou v době, kdy já už to jakoby vzdám, řeknu si, že ho už nezměním, a on to pak začne dělat... je to opravdu dost vysilující někdy...

No, to je skôr o učení sa vzťahom a chápaní toho, že iní to môžu mať nastavené inak... neľahká úloha. Pre teba aj preňho. Ja som sa pustila do Mission Impossible: snažím sa toto naučiť mojich rodičov... snáď budem mať aspoň čiastkový úspech, kým zomrú - alebo kým zomriem ja. :/

Tak jsem tedy místo rozchodu odjela pryč, k rodině, "vyčistit si hlavu".Není to tak skvělé, jako někde u moře, ale relax to je. Zdá se mi, že jsem se sklidnila, už nejsem tak nervozní a nešťastná jako před odjezdem, jen ted uvažuji, co mám udělat po příjezdu - jestli se s ním rozejít, nebo s ním zůstat, a riskovat, že se zase dostaneme do nějakých sporů. Neumím si představit, že spolu někdy budeme znovu plánovat dovolenou - už bych mu asi nevěřila, že zase nedá přednost kamarádům. On si pořád stěžoval, že mu dělám hysterické scény apod.,a já jsem opravdu byla z jeho přístupů a některých věcí nešťastná, takže jsem občas vylítla.Ted ale cítím, že když s ním nejsem, nikdo mě ničím nevytáčí, vše je v pohodě, a tímpádem nemám důvod dělat nějaké scény, celkově jsem klidnější... zvažuji, jetsli po příjezdü obnovit vztah s novými nabranými silami, nebo jej skončit...

Me napsal(a):

Tak jsem tedy místo rozchodu odjela pryč, k rodině, "vyčistit si hlavu".Není to tak skvělé, jako někde u moře, ale relax to je. Zdá se mi, že jsem se sklidnila, už nejsem tak nervozní a nešťastná jako před odjezdem, jen ted uvažuji, co mám udělat po příjezdu - jestli se s ním rozejít, nebo s ním zůstat, a riskovat, že se zase dostaneme do nějakých sporů. Neumím si představit, že spolu někdy budeme znovu plánovat dovolenou - už bych mu asi nevěřila, že zase nedá přednost kamarádům. On si pořád stěžoval, že mu dělám hysterické scény apod.,a já jsem opravdu byla z jeho přístupů a některých věcí nešťastná, takže jsem občas vylítla.Ted ale cítím, že když s ním nejsem, nikdo mě ničím nevytáčí, vše je v pohodě, a tímpádem nemám důvod dělat nějaké scény, celkově jsem klidnější... zvažuji, jetsli po příjezdü obnovit vztah s novými nabranými silami, nebo jej skončit...

ahoj ... ja mam pocit ze se nam ty hysterky (obcas i vcetne mne) mnozi geometrickou radou. nebo je to asi ted u chlapu popularni vymlouvat se na hystericke sceny. prala bych jim do baraku aspon na tyden pordnou hysterku aby vedeli jak to vlastne vypada. je fakt ze kazda scena je jen reakce na podnet - zamysli se nad temi podnety a treba zjistis ze moc resis a pak s tim neco (pokud ti to vadi) zkus udelat, pokud jsi se sebou spokojena tak na to kasli. a zase nemaluj cetra na zed. premyslej nad tim jestli ho chces nebo ne a rozmysli si to sama - treba si svoje myslenky i zapisuj. a podle toho co ty sama chces se zarid.  v kazdem vztahu jsou spory - protoze se potkali dva rozdilni lidi s rozdilnymy nazory. to je o komunikaci, ne o tom jestli jsou konflikty nebo nejsou
a k te dovolene. ono to nekdy vypada ze se dva na necem jasne dolmuvili, chlapi se obcas tvari ze nas poslouchaji a vi o cem mluvime - ale to je jen takovej optickej klam. ja mam doma nekoho s kym se domluvim ze pujdeme v sobotu na brusle a on je schopnej za deset minut nevedet co ze to chceme delat v sobotu a vymysli svuj vlastni plan - kamaradka ma na to pry trik pomalu a klidne opakovat to co jste si rekli treba padesatkrat nez si nebudes jista ze si to pamatuje. nevim jestli to pomaha nemela jsem prilezitost si to vyzkouset (vetsinou jsem tak vykulena ze si vubec na to nevzpomenu)

algida napsal(a):

kamaradka ma na to pry trik pomalu a klidne opakovat to co jste si rekli treba padesatkrat nez si nebudes jista ze si to pamatuje

Tak to nevím, já zase od partnera očekávám, že bude na určité úrovni, kdybych mu to musela 50krát opakovat, tak bych si připadala, že chodím s dementem nebo malým děckem ...:/
Já ted opreavdu nemám pocit, že by mi chyběl, až mě to samotnou překvapilo, klidně bych vydržela několik měsíců bez něho, hlavně teď cítím, že mám klid. On mi vyčítal, že mu dělám schválně scény,ale mě už to taky vyčerpávalo, teď mám opravdu svatý klid, nestresují mě žádné jeho akce s kamarády, mám pocit, že je mi téměř ukradený, a cítím se v pohodě, chodím na koupaliště, s kamarádkou a užívám si.
Jen si říkám, že kdybych se s ním ted rozešla, tak se mi pak po něm začne stýskat - po nějakém čase, a budu toho třeba litovat. Pár dní ted budu ještě pryč, ale během příštího týdne stejně musím jet zpátky a zřejmě se sejdeme, tak nevím, co mu pak řeknu...a nevím, jestli se to za 4-5 dní vyřeší, mám pocit, že bych potřebovala být sama ještě tak nejméně měsíc...

Me napsal(a):

algida napsal(a):

kamaradka ma na to pry trik pomalu a klidne opakovat to co jste si rekli treba padesatkrat nez si nebudes jista ze si to pamatuje

Tak to nevím, já zase od partnera očekávám, že bude na určité úrovni, kdybych mu to musela 50krát opakovat, tak bych si připadala, že chodím s dementem nebo malým děckem ...:/
Já ted opreavdu nemám pocit, že by mi chyběl, až mě to samotnou překvapilo, klidně bych vydržela několik měsíců bez něho, hlavně teď cítím, že mám klid. On mi vyčítal, že mu dělám schválně scény,ale mě už to taky vyčerpávalo, teď mám opravdu svatý klid, nestresují mě žádné jeho akce s kamarády, mám pocit, že je mi téměř ukradený, a cítím se v pohodě, chodím na koupaliště, s kamarádkou a užívám si.
Jen si říkám, že kdybych se s ním ted rozešla, tak se mi pak po něm začne stýskat - po nějakém čase, a budu toho třeba litovat. Pár dní ted budu ještě pryč, ale během příštího týdne stejně musím jet zpátky a zřejmě se sejdeme, tak nevím, co mu pak řeknu...a nevím, jestli se to za 4-5 dní vyřeší, mám pocit, že bych potřebovala být sama ještě tak nejméně měsíc...

mne to teda prijde taky jako pro debila, ale kolikrat to vypada ze poslouchaji a neni to tak. stejne tak mi prijde detinsky ze on vidi ze se vztekas kvuli jednomu a tomu a samymu a nedochazi mu ze ti to asi vadi. jestli spolu nebydlite a ted momentalne s nim nejsi v kontaktu neozyvej se mu ani po prijezdu domu. jestli bys litovala rozchodu? v slaby chvili asi lituju vsechny sve rozchody (i ty z moji strany chtene) - ale pak mi dojde ze je mi lip samotna (nebo s jinym). dulezite je verit ze vsechny nase rozhodnuti jsou spravna - vzdycky si to rikam a rikam si to porad - a kdybych sve rozhodnuti zmenila i to bude spravny krok. zij tak jak ty chces a nebudes litovat toho co si udelala.