Dobrý den,
  mám partnerský problém a nevím jak dál. Mám přítele,se kterým budeme v srpnu tři roky.Do vztahu jsem přišla i s jeden a půl letým synem.Partner ho přijal a nyní má k němu vztah jak kdyby byl jeho vlastní.Tam problém není.Loni se nám narodila dcera,ze které máme oba radost. To je také
v pořádku.Ale asi před měsícem jsem na partnerovi začla pozorovat změni v chování.Moc ho miluju a do této doby jsem si myslela,že je náš vztah šťastný a harmonický.Důvěřovala jsem mu a cítila,že i on to samé cítí ke mě.Nicméně po mém tušení a naléhání se mi přiznal,že měl v práci flirt,
který prý pouze vyústil v líbání a ošahávání.Dotyčné je dvacet a je ukrajinka.Partner pracuje  jako kuchař.Nejsem rasista,ale dost mě to sebralo,ani nevím jestli to,že si z někým něco začal anebo to,že je to pomocná síla ukrajinského původu.Partnerovi je třicet dva let,je rozumný,pro rodinu
a nikdy jsme větší problémy neměli.Mě je třicet let a snažím se osebe pečovat,abych se mu líbila.Tento problém přišel ve chvíli kdy jsem
si myslela,že je vše v pořádku,máme se rádi,radost z dětí a žádné problémy.Dost jsme to spolu probírali,ptaala jsem se proč to udělal,říkal,že to byl prostě pouze flirt,nic víc a proto to nenechal zajít dál.A prý to skončilo a nic už není.Zdotyčnou se,ale i nadále vídá v práci a prý sní komunikuje jen
pracovně.Stále mě ujišťuje,že je to pryč,že se nemusím ničeho bát,a že už nic takového neudělá,protože ví,že mi ublížil,a že si nechce ničit rodinu.
Snažila jsem se to hodit za hlavu,nemyslet na to a chvíli se mi to dařilo.Měl dovolenou,ale v pondělí nastoupil do práce a na mě to přišlo. mám hrozné pocity,že to přetrvává a hrozné představy o nich dvou.To vše bych snad časem zvládla sama,ale trápí mě to,že i když jsem mu odpustila,a chci s ním nadále být,protože ho miluji,tak mu přestávám důpvěřovat a bojím se,že se to může opakovat a cítím v něho hrozné zklamání a nevím jak se stím poprat.Nechci ten vztah končit,chci ho zachránit a teď už se to týká mě a já vás prosím o radu jak se stím vším vyrovnat a jak to zvládnout.Před ním se snažím být v pohodě,nic nepřipomínám ani nevyčítám,ale když jsem sama tak se tím strašně trápím.Jak mu začít zase věřit?
Děkuju předem za odpověď.

potvůrkopodivná

to je mi líto, že se to tak otočilo, tohle bude chtít asi čas těžko bude jednoduchej návod, zkus nebýt moc doma sama aby jsi na to moc neměla čas myslet. Třeba se navštěvovat s ostatníma maminama apod.

potvurkapodivna: Netrap se, a ver mu. Opravdu. Nekdy se proste stane takova "drobnost", pomalu to nestoji ani za rec, padne par pus, a sahne si na zadek a je to vazne vsechno. Nekazte si skvelou rodinu :)

JAJ PÁNOVÉ, to není moje téma :dumbom:
V nadpise je napsáno, že autor je Stanula, poslala mi svůj příběh SZ a já ho dala sem, takže moc vám děkuju za účast :pussa:, ale poraďte prosím Stanule :kapitulation:

Toz... no... Stanula si to treba precte tady :)

jsem si říkal, že je to nějaké pomotané, když je tam jako autor ona, a máš tam jméno ty ...

tak pro Stanulu platí to samé :-)

je to těžký,a snad to zvládnu,ale strašně bolí,že mě zrovna ten můj,o kterým jsem si myslela,že nemá důvod mi to udělat tak podlehl pokušení.   dík za podporu.

možná to pro něho bude poučení, aby se to neopakovalo.

přeju pevný nervy

Kazdy nekdy "zaflirtujem", to neni zadne poruseni slibu, nevera, nic vazneho, zadne zasadni selhani, fakt... Nereknu, kdyby se s ni vyspal, psali si, jezdil za ni, proste "klasika" ale tohle? Verim, ze to byl skutecne jen malilinky "ulet" :) Bude to dobry, netrap se

Stanulo, tak v první řadě ten tvůj je pěknej trouba, že to na sebe prásknul, nehledě k tomu, že vlastně o téměř nic nešlo. Co se vyřešilo tím, že ti to řekl? Nic, jen on si sobecky ulevil, že má čistý svědomí s tím, že ti to vyklopil a nelhal a ty teď sedíš doma a trápíš se a vymýšlíš hororový scénáře.
Chápu tě, že když je člověk doma, tak je trochu odříznutý od světa, sebevědomí nic moc, ale musíš na sobě pracovat. Já si například k mateřské našla přivýdělek, takže volný čas věnuji tomu, nejsem tak závislá na partnerovi a on se upřímně těší z mých úspěchů. Prostě jsem nechtěla skončit jako bábovka, co sedí doma na zadku a nosí jen ušmudlaný tepláky. To ber trochu s nadsázkou :jojo:
Nicméně teď už to víš, takže je na tobě, jak se rozhodneš. Sama píšeš, že ho máš ráda a on tebe, tak si myslím, že bys to v sobě měla pomalu nějak vstřebat, zaměřit se na nějaké své aktivity a trochu si zvednout sebevědomí a očividně na partnerovi neviset.
A každopádně piš, piš, co tě trápí a uvidíš, že i to ti pomůže. Jinak je to ale tvůj boj, musíš si to srovnat sama v sobě :supr:

Potvůrko podivná,tak v první řadě jsem to posílala do soukromých zpráv,ale v pohodě,jelikož jsem tu poprvé tak aspoň vím jak to chodí.Já tušila,že tam je třetí osoba a vlastně jsem si o to řekla,aby mi to řekl,protože neumím žít v nejistotě.Musím vše hned vědět a začít to řešit jinak bych se zbláznila.Mám taky brigádu a od září začínám dělat nástavbu.Takže se na svém životě aktivně podílím.Nebaví mě sedět na písku a kecat o blbostech.Sice jsem moderní žena,ale asi ze staré školy,já prostě nechápu,když je vztah v pohodě a vše funguje tak proč ty chlapi stejně dělaj co dělaj.Neříkám,že jsem svatá,ale co se tohohle vztahu týče tak jsem měla od začátku jasno,že je to ten pravý až do konce.A když jsem v poho tak nemám důvod zkoušet nebo hledat něco jiného.A to je to co mě trápí a co nechápu a musím se stím poprat,ale jen nevím jak.A to nejsem žádná fňukna,rozumíš mi aspoň trošku?

Stani, ale takhle to tu chodí, že každý kdo má problém a chce poradit, napíše do veřejného fora. Moderátor neznamená psycholog nebo poradce, ale dohlížíme zde na chod jednotlivých fór :storstark: Pokud toto nemělo být veřejné, moju toto téma na tvou žádost smazat.
S tvým problémem ti rozumím, až moc :pussa:. My měli na počátku vztahu taky velkou krizi. Dělala jsem víceméně mrtvýho brouka, když se odstěhoval, byla jsem tvrdá a ukázala, že to zvládnu i bez něj a do měsíce byl zpátky a od té doby seká fakt dobrotu, ale je fakt, že mi taky dlouho trvalo než jsem začala zase důvěřovat. Je to jen o tobě a tvé psychice.

Vždyť jsem psala,že v pohodě,jsem tu dnes poprvé už jsem sice na stránky koukala,ale nikdy nepsala a myslela jsem,že to je poradna.Mazat to nemusíš,je fajn znát názory a rady ostatních.Už teď mi je líp,budu vás navštěvovat častěji.

Tady asi neexistuje rada jak přesně na to. každý může někdy ujet, to se zkrátka stává. Asi to nejde překonat hned, ale myslím, že to postupně zvládneš. Snaž se mu trošku víc věřit, je škoda, že se s tím nepopral sám a neyvřešil to, aby Tě z té záležitosti vynechal. Ono to půjde pomalu, asi se to bude vracet, ale máte fungující rodinu, dětičky, určitě to zvládnete. I to, že se z toho vypíšeš Ti trošku pomůže a uleví. :hjarta:

Další takovej, co si ulevil svému svědomí a teď aby se s tím ženská prala ! ... :dumbom:

Ahojky, je fajn,že si člověk může takhle ulevit,opravdu mi to pomohlo a dívám se dnes na to už trochu jinak a hlavně vidím,že nemám problém jen já.Dík za podporu,lepší než poradna.

AHoj Stanulo,
je fajn, že se cítíš líp. Je to fakt jen o tvých vnitřních pocitech, které můžeš ovlivnit jen ty sama a neboj, časem to zvládneš a pak už to bude jen zastrčená vzpomínka někde vzadu.
Přeju hezký den