Ahoj všem, tento net jsem našla při procházení článku jak se vyrovnat s nevěrou. Ráda bych vám povyprávěla svůj příběh a možná tu najdu i lidičky, s kterými si budu moci popovídat, protože prožili to samé. Je mi 30 let a jsem devět let vdaná a mám osmiletého syna. Ještě na začátku letošního roku jsem měla manželství, které by mi mohl kdokoliv závidět. Jenže pak přišla najednou změna. Manžel se začal jinak chovat, začali mu často chodit sms a e-mail. Když jsem se zeptala jestli se něco děje a kdo je ta žena se, kterou si píše a telefonuje, dostala jsem odpověď, že je to kamarádka, která má problémy s manželem a potřebuje pomoc. Což jsem mu uvěřila, protože jsem neměla důvod mu nevěřit. Později se však ukázalo, že se svou vdanou kamarádkou má něco víc než jen kamarádství. Ta kamarádka je vdaná a má dvě děti. Pokusila jsem se manželovy navrhnout danou situaci nějak řešit, ale neshledala jsem se s odezvou. Já sama jsem po čase navštívila manželskou poradnu a stále navštěvuji. Začala jsem se řídit radami z poradny. Nedávno se manžel s onou ženou rozešel. Začal být zase více doma, začal se mnou předělavat byt, plánovat věci ohledně rekonstrukce, prožili jsme několik společných víkendů a vše začalo vypadat, že se mění k lepšímu. Bohužel se mu zase ozvala ona kamarádka a on za ní šel, prý si potřebuje popovídat, protože má zase problémy doma s manželem. Samozřejmě nezůstalo jen u povídání. Nevím zda mám dát manželovy ještě šanci. V poradně jsem dostala radu, že mu mám sice svým chováním naznačit, že mi na něm stále záleží, ale zároveň mu ukázat, že dokážu žít i bez něho. Aby si nebyl mnou tak jistý. Pokouším se o to, ale není to vůbec jednoduché najednou fungovat a podnikat něco bez milovaného člověka. A já nyní nevím co dál. Nechci jenom čekat jestli se vrátí nebo ne.:(

Ahoj, 9 let je kus života, který se nedá jen tak vymazat. Zažila jsem to s BM už po třech letech. Dokonce jsem ji znala, vodil si ji domů, když jsem byla v práci (učila v MŠ a měla volna) a ona mezi známými rozhlašovala, že já jsem jediná překážka jejich štěstí. Chtěla jsem to rázně řešit, BM se s ní rozešel. Pak následovaly další a další, až s jednou čekal dítě a ta ho začala uhánět. Přestože jsem nechtěla dceru připravit o otce, rozvedli jsme se (a on se o dceru už dál nezajímal). Dnes jsem ráda, nebyl to muž, se kterým bych chtěla zestárnout. Potkala jsem pak muže svého života.

Pročti si tady příběhy, ledacos se dozvíš. Tvůj manžel je zřejmě z nejčastější kategorie "Buridanů" - do nekonečna putujících mezi manželkou a milenkou, aniž by se jedné byli ochotni vzdát. Doufej, že to ukončí ona, možná kdyby se to provalilo u jejího muže, byl by konec rychlejší.

Ahoj,skudibilku....si asi můžeme podat ruce...řekla bych,že hoši asi někde opisovali...
Ale konec srandy,když to budu brát podle svého,tak nemyslím,že by tvůj manžel musel být tím putujícím...jen si prostě myslel,že jí opravdu jde jen pomoci a pak to vlítlo jinam...Opravdu,chovej se,jak ti radí v poradně.
M se ke mě taky vrátil(vlastně ani neodešel,ale "skončil" to tam)a asi za půl roku jsem náhodou našla účtenku od ní,pro kterou se tam stavil...byla jsem taky na dně,protože to už začínalo vypadat Ok,ale tohle mě dostalo zpátky na kolena...jenže tenkrát mi ve větší míře došlo,že ho fakt u sebe neudržím,jestli on nebude chtít,takovej můj další zlom(jeden z mnoha).A tenkrát jsem mu řekla,že mi to strašně ubližuje,že on to ví a tím,že za ní jezdí mi dává akorát najevo,že mu ona je přednější než já....no,prý to skončilo absolutně.Ale to už já zase nevím,protože mi to tak nějak začínalo být šumák)tedy není to tak růžový),ale-jsem každou chvíli někde pryč,občas si hodím kytku na stůl,občas přijdu v něčem odvážnějším,než jsem dřív so mohla dovolit nosit...a je to jaksi jednodušší.Nedělalo mi zásadní problém ho už dvakrát nechat "bez dozoru" na víkend doma samotnýho...
takže se drž,jestli to chceš s M dál táhnout,tak mu zkus ještě jednou odpustit,i když to samozřejmě nejde donekonečna,a prostě ještě jednou to zkus...Držím palečky... :pussa:

Bazalka jsme na tom asi opravdu stejně. Dělám podobné věci. Začala jsem pravidelně chodit ke kadeřníkovi a úplně změnila účes. Taky jsem z holkama z práce začala chodit cvičit a plavat. S oblečením je to stejné jako u tebe. Taky jsem obnovila kontkty se spostou přátel. I s těmi květinami to děláme stejně. Občas zajdu s přáteli na kafe nebo na skleničku. Už nejsem tak uzavřená a zase začínám žít. Budu nám oběma držet palečky, aby nám to dobře dopadlo a M dostali rozum.

No,já sice furt mlátím do něčeho dřevěnýho,ale u nás to vypadá,že to je už šoupnutý tím správným směrem...Zas mám jiný problémy,to je pořád něco...tak pokračuj,ono to vyjde,a zlom vaz... :pussa::supr:

Ahoj všichni,
měla jsem čtrnáctní dovolenou, na kterou jsem odjížděla jen já a můj osmiletý syn. Byla jsem odhodlaná být celých těch čtrnáct dní bez manžela a užít si to. Musím po pravdě říct, že mi chyběl, i když volal několikrát za den, taky se za námi několikrát zastavil, ale dovolenou jsme s Martínkem trávili sami. Opravdu jsme si jí užila. Snažila jsem si představit, že to takhle může dopadnout. Nemusí se nám podařit zachránít manželství a já si budu muset zvyknout, že jsme sami. Nebylo to lehké, ale mám skvělé přátele i ti mi ukázali, že se dá žít i bez něho. Zatím jsem sice rozhodnutá dát manželovi šanci. Možná by někdo řekl, že jsem  naivní a hlupá, ale zatím nedokážu zahodit ty prožité roky a syn má tátu velmi rád a manžel má rád syna a zatím se mu snaží věnovat co se dá. To co mi slibil a o čem jsme mluvili zatím plní a tak uvidíme. Ale taky vím, že se nechci objetovat kvůli synovi, aby měl tátu a nechci zpátky manžela za každou cenu. Snažím se manželovy ukázat, že chci zachránit náš vztah, ale zároveň, že jsem schopná jej žít i bez něho a to začíná být ten impuls. Začal si mne zase více všímat, více se mnou komunikuje a zase jsme začali plánovat společnou budoucnost o té druhé nemluvím, i když vím, že v jeho životě stále existuje. Já jen doufám, že to s ní opravdu ukončí a mi budeme mít zase spokojený život. I když to není zas tak růžové jak se to zdá. Ona v něm nejspíš vyděla jistotu pro sebe a svoje děti a myslím si, že také bude bojovat a tahat jej zpět. Jen je mi líto. že jsme do našich problému dospělých zatáhli děti. Dneska nás manžel přivezl z chalupy, kde jsme trávili dovolenou a se synem odjel do restaurace, ve které pracuje. Jsem si naprosto jistá, že ona se tam objeví a bude manžela přesvědčovat, že ona je ta se kterou chce být a já tomu nemohu zabránit a manželovy budu muset věřit. Jak jí zakázat,aby do restaurace přišla. Jediným řešením by asi bylo,aby manžel změnil místo. Jenže to nejde, protože je to rodinný podnik. Nejhorší na tom je, že pokud mu chci dát šanci musím mu věřit a to po tom, co mne podvedl není tak jednoduché. A co je paradoxem, že manžel měl sttrach z toho. že já ho opustím. I nyní kdy jsem změnila svoji vyzáž, znovu se vrátila ke cvičení aerobicu a chodím více mezi lidi i bez něho -začíná žárlit. Jestli máte někdo stejné problémy jako já ráda si s vámi popovídám. Mně přečtení některých příběhů a povídání s některými na těchto stránkách pomohli moc. Díky tomu všemu jse pochopila, že strůjcem svého života jsem já a jaký bude záleží jen a jen na mně. Takže pokud si bude chtít někdo popovídat budu jen ráda. Mějte se všichni.

Skudibilku,super.... :supr::supr:
Je to asi všude,kde to vypadá na "záchranu" manželství,stejný...Jen ti chci říct,že tím,že by on změnil práci se stejně nic nevyřeší...pokud by on chtěl s ní být,tak není nic jednoduššího,než aby jí zavolal a sladce sdělil,kdeže se to teď nachází...Můj M měl práci tak nějak na směny a naše madam měla vždycky nejhorší náladu(jako smutek a splín) a nejvíc ho potřebovala vždycky v ty dny,kdy se za ní mohl stavit...(věděla jak má ty služby).Taky jsem si myslela,že mu řeknu,ať si to s kolegou přehodí,ale pak jsem si právě uvědomila,že pokud za ní bude chtít sám jet,tak jí jen zavolá,že se rozpis změnil,ona by si v klidu "přehodila" kalendář a jelo by se dál po starých kolejích...A jestli ty se budeš chovat takhle úžasně a ona začne vyvádět a nějak ho přesvědčovat,tak máš hodně vysokou šanci,že to tam zabalí a ještě hodně rád se vrátí k tobě...držím dál palce... :pussa:

To je právě ono. Na to jsem přišla taky, že změna místa není řešení. Mám dneska celý den volno, protože manžel vezl syna na soustředění a tak si ho užiju po svém. Ráno jsem si poležela déle v posteli, právě jsem si dobarvila vlasy a chvilku budu trávit u počítače a odpoledne jdu s kamarádkou na skleničku. Manžel odveze syna a pak jede do práce. Ale během dopoledne už mi dvakrát volal a ráno když se oba loučili byl milý. Tak uvidím jak se situace vyvine dál. Budu mít volný celý týden po práci a tak si ho hodlám užít. Moc mi pomáhá, když si tady s vámi mohu popovídat a taky ráda sleduju vaše příběhy. Taky moc pomáhají návštěvy v manželské poradně. Tam mi pomohli moc. Poslouchal mě někdo nezávislí a uměl říct co si o dané situaci myslí a jak jí mám asi řešit. A hlavně mi paní psycholožka vysvětlila, že všechno musím dělat hlavně pro sebe. A tak se těmi radami řídím a ve spoustě věcí to zabírá. Všichni okolo mne začali chválit mou proměnu a ono hřeje na duši. Dokonce jsem zjistila, že manžel začíná i žárlit. Mojí největší podporou je můj osmiletý syn. On mi nyní dává tu lásku, která mi chybí a dává mi pocit, že to zvládnem. Ten mi tu teď bude chybět.

A jak se daří tobě Bazalko a co novýho? Minule jsi psala, že máš nějaké problémy už je to lepší?

Ahoj...no,problémy.Ono se tou nevěrou odhalilo něco dalšího,ale to se týká mě a něčeho jiného...a řeší se to,takže to snad jednou dohrabe ke zdárnému konci...Takže jo,lepší se to a jinak doma vcelku pohoda,jednu chvíli měl M trochu taky problém se žárlivostí,ale to se asi taky uklidnilo...takže jo,užíváme si "líbánky".Tak krásný odpočinkový týden...papa :pussa:

Zdravím speciálně Skudibilka a Bazalku. Dnes ráno jsem do tohoto fóra přispěla svým příběhem, který se začal odehrávat před deseti dny, takže nejsem tak daleko, jako vy.
I mně pomáhá, když si tady mohu ulevit a přečíst rady a příběhy ostatních, stejně postižených. Také jsem se rozhodla, začít se věnovat více sama sobě. Našemu synovi je 10, už je samostatný v mnoha ohledech, takže nemám žádnou výmluvu: čas na cvičení, kosmetiku, přátele, kurzy francouzštiny, divadlo - zkrátka všechno, co jsem zanedbávala - si teď rozhodně najdu.
Asi je to v tom, že se během deseti let manželství člověk tak nějak ztratí sám sobě, a ten z partnerů, který na to přijde dříve a něco s tím udělá, má výhodu odstupu a je silnější. Jako můj manžel, který před rokem přestal kouřit, začal běhat, se synem se opravdu intenzivně ponořil do fotbalu, získal (mimochodem díky mně) zajímavou práci, vydělal nějaké peníze - to všechno mu velmi zvýšilo sebevědomí, a zrovna tak, jak je to s tím dobrým bydlem, které vás začne pálit, ve chvíli, kdy se cítil dobře, nechal se svést (i když on tvrdí, že ne se vším všudy) mladší, krásnější a kdoví jakou ještě (to je má interpretace dotyčné osoby).
Z toho asi plyne poučení: mysleme na sebe, čím silnější budeme, tím budeme atraktivnější.

A ještě jedna věc: nacházím tu příspěvky od těch obelhaných, jak moc bych si přála, aby si tohle přečetla ona osoba a poznala se. Třeba by jí hodně věcí došlo. Nevím, jestli ona ví, že vím. Ráda bych s ní mluvila, ale v mém příspěvku se objevila rada, abych to udělala spíš až později, jestli to tedy nepřestane. Otázkou je, jestli by to k něčemu bylo nebo jestli by to naopak nebylo špatně. Teď mám ještě jedno aktuální dilema: až se zpožděním mi došlo, že manželova plánovaná služební cesta na příští týden bude asi spíš výlet za ní. Řekl mi o té cestě den před tím, než jsem ho "odhalila", což bylo v pátek (dnes je neděle). Myslíte si, že bych se ho na tu cestu měla teď zeptat a chtít vědět, jestli je to pravda nebo jede za ní? Bojím se, že když o tom nebudu s ním mluvit, pojede a mě bude celou středu nanic. Navíc co pak? Podle něj spolu nic neměli (teď si vyměnili pár mailů, on poslal své foto, a pár telefonátů - jak jsou naivní, když neberou telefon ve vaší přítomnosti, řeknou, že to bude omyl a pak odjedou opodál, kde je nemůžete slyšet, a volají zpět!), ale když za ní pojede, stane se to, po čem asi oba touží/toužili a pak je celá má snaha se s tím vyrovnat a velkoryse a hrdě vyčkat, na nic.
Je on ve stavu, kdy se prostě nemůže zachovat racionálně? Je zamilovaný a jediné, na co dokáže myslet, je ona? Jak to poznám? Zásadní rozhovor jsme měli, řekl mi, že se mu líbila a on je jen člověk, zachoval se prý jako idiot, doufal prý, že to zakrátko samo vyšumí - ale nemám od něj ujištění, že to tak probíhá a že to spěje ke konci. Nechci to ale s ním znovu rozebírat, abych ho neotrávila a spíš nepostrčila blíž k ní.

Ne,Hani,já bych se snažila neptat se ho na to.Ale u vás je to moc čerstvé,vůbec nevím,co bych dělala nebo nedělala.Já jsem první večer řádila jak tajfun,ale pak jsem to nechávala být.Musela jsem,protože on mi lhal před tím,tak proč ne i po tom,co se to provalilo.Navíc,už jsem to psala,měl strašně nepravidelnou práci a já naprosto nemohla vědět jestli mluví pravdu nebo ne.Když se ho zeptáš,tak ti může říct,že to je opradu služební cesta a pak máš zas jen ty ne výběr,zda věřit nebo ne.A pak můžeš začít přemýšlet jestli tam nejede jindy,jestli ti řekl nebo neřekl pravdu a pod.
Dívala jsem se na tvoje vlákno,vypadá to,že to je jen malý úlet a jestli ho necháš,ať si to vyřeší sám,tak by se to mohlo zas spravit.Máš velkýho syna,to je plus,nemusíš se zas až tak moc starat o hlídání,takže si opravdu najdi něco svého.Já mám holku ještě malou,tak jsem si říkala,jak já si asi tak něco najdu,ale zdařilo se,nebylo to hned,ale postupně jsem si našla i další nějaký aktivity...A to jsem ani předtím neseděla doma...
Zkus to,není to lehký,ale zkus nad tím moc nepřemýšlet,zahánět myšlenky,kdyžtak nějakýho psychologa nebo psát sem,ono se ti pak ten přetlak trochu uleví a zas to půjde líp.A ještě-nečekej,že to skončí nějak moc rychle a brzy.Taky jsem si myslela,že do vánoc mám klid(bouchlo to 1.11.)a ono houby,plácala jsem se v tom ještě v červnu.A jemu se to taky nepodařilo tak rychle.Al snažil se.
A ještě,nám aspoň si myslím,hodně pomohlo narušit nějaký sterotypy a zase s něčím novým začít.Slíbili jsme si,a zatím to dodrželi,že aspoň jednou za půl roku spolu někam pojedem na víkend,takový utužovací víkend...
Takže držím palečky,aby to bylo OK a hlavně tobě hodně síly... :pussa:

bazalko, budu se držet tvých rad, utužovací víkend, rušit stereotyp.............to by bylo téma, jak ??? Vybojovala jsem si, že jsme koupili norská kamna, předělali obývák, rozmístili jinak nábytek.....zkrátka změna a koukám večer do ohýnku, nemusíme na tV

No jo...jak...to je někdy otázka...Ale ty víkendy,ty jsou super,kamarádka tomu říká utužování kolektivu :lol::lol::lol: .A taky jezděj jen sami s manželem...
Ale ono když se chce,tak nějaký nápady přijdou...Třaba si na sebe vzít něco,co jsem dřív nenosila...nebo si něco naopak nevzít... :gloria::gloria::lol:

...nebo si něco naopak nevzít...

Bazalo....koukám jak blázen.  :lol:

Myslíš chodiť "naostro"? T.j. nadivoko? :lol: To nie je zlé...

.........nebo si něco naopak nevzít.................to taky praktikuju a zabírá to
jinak Bazalko jsi jeden z mých vzorů.....................dokážeš opravdu být tak nad věcí a snažit se o něco, i když si nejsi 100% jista, že nemá milenku.................nehledáš v jeho mobilu.................nepátráš atd. Věříš mu????
Já to moc neumím, ale chtěla bych.....

Petro,nekoukej...ale pro jistotu,v ZOO jsem měla všechno tak jak má být!!!!! :reta:

Seli,není,ale normálně bych tak asi nešla.Jen když jsem ho třeba měla přivézt z hospody domů...tak jsem se teda vymódila,ale zastavit mě policajti,tak nevím...bych se asi studem propadla... :lol::lol:

Vero,neboj,nedokážu...taky to občas se mnou cloumá,hlavně když přichází pravidelná měsíční hormonální bouře...Ale snažím se,co taky mi jiného zbývá.Ještě těsně po tom,co jsem to zjistila,jsem mu telefon ještě nekolikrát prolezla.Ale on si už dával pozor(asi) a všechno(pokud tam něco bylo) mazal...takže jsem si nepomohla.Kdyby tam něco bylo,byla bych na dně,takhle jsem byla na dně taky,proto,že jsem si říkala,že to asi smazal.A když mi tohle došlo,tak se mi to dařilo čím dál tím líp potlačovat.Občas to ještě zazlobilo,zazlobí,ale většinou se to dá nějak uhrát.Asi po půl roce jsem náhodou přišla na to,že za ní jel...prostě jen tak,jako za kamarádkou.Tak jsem se (opět)sesypala,ale už ne tolik jako předtím.Říkám si,že jsem toho pro nás dva udělala tolik,že jestli mu to nestačí,tak ať si táhne...Vlastně to mám takovej trénink mozku,když mi na to padne myšlenka,silou vůle se ji snažím zahnat.Ze začátku to šlo ztuha,teď to jde trochu líp.Tuhle jsem asi naši madam zrovna viděla.V první chvíli nic,pak mi to začalo šrotovat,co bylo a nebylo,tak jsem se trošku rozklepala,ale za půl hodinky jsem zas byla v pohodě...A neboj,taky to budeš umět,chce to jen si říkat,že já jsem ta hvězda a jestli to on nevidí-jeho problém a velkej!!! :pussa:

Bazalko, jsi ďábel  :lol:   :lol:   :lol:

Ahoj všem, četla jsem témat a snad nejvíc patřím sem, tedy doufám. Budu se snažit být stručná. Je mi 45 let, 24 let vdaná, 2 dost velké děti a manžela na kterého asi přišla krize. Loni na podzim jsem začala pozorovat věci, které nenechají téměř žádnou ženskou v klidu. Do hospody s kolegy si vlaz holící strojek, sám si koupil toaletní vodu, příjde z piva a není cítit kouřem, nacházím dlouhé blond vlasy, atd. Má velmi nepravidelnou pracovní dobu a služby, takže není nenormální, že tel. hovoru musí odjet. Z jeho mobilu píše větší část rodiny SMS i volá. V listopadu jsem prostě našla nesmazanou SMS, která byla naprosto jednoznačná. Byla to rána, kdy máte pocit, že upadnete, srdce i v nohou, tupý pohled nikam, je vám jeno jestli jíte nebo ne, asi to většina z vás moc dobře zná. Slíbil, že to je to skončí, že to bylo "jen" dopisování a dokazování si, že o nej někdo ještě stojí. Žačal být úžasný, vše vypadalo jako v pohodě a v únoru to prasklo úplně, že to jen to dopisování nebude, možná na chvíli vztah omezil, ale  žuchnul do toho znovu. To jsem měla krizi jak hrom a donutila ho, aby se rozhodl. Do konce července jsem to asi 2x nevydržela a opatala se, zda je opravdu konec a že prý se s ním ani neschází.
Na kolena mě zase dostal začátek srpna až po minulý pátek. Při službě za ní jel,  byla to neděle od 15.00 - 20.00 hod., věděla jsem to, protože si zavolal z druhého tel. na svůj mob. a večer jsem si neodpustila a přečetla SMS. Psal jí, že jí děkuje za krásňoučké  odpoledne a přeje dobrou noc. Řekl mi, že se s ní občas sejde na kávu nebo oběd. Prostě to na sebe musím prásknout, SMS jinak nečtu, ale občas se podívám do registrace odeslaných SMS, tam jsou pouze čísla bez textu. Zjistila jsem, že ji několikrát psal z naší dovolený, jen jako náhodou  jsem ho prosila, aby to nedělal a byla to dovča jen pro nás. Nebyla. A poslední rána byla v pátek. Na oslavě narozenin na bowlingu, hra, tanec, choval se jak čerstvě zamilovaný, prostě nádherný a já pak zjistila, že ji okolo 22.30 psal, když jsme se hezky bavili.
Chci věřit tomu, že s ní nespí a snad to je i pravda, ale to věčné dopisování s bývalou milenkou mi nedá spát. Až bude mít ona nebo on  jednou depku, asi nebude tak těžké se pro ně opět obejmou a jako se podržet, ale to může opět sklouznout. Už se sto přeci stalo, že neustál, co mi slíbil.
Nesuďte mě prosím, že jsem se dívala, zda si píší. Já vydržím spíš hnusnou pravdu než lhaní. Už jsem si slíbila, že to nebudu dělat, protože pak ničím sama sebe. Rozvádět se nechceme, prostě je to stále nezvládnutý úlet, ale trvá pro mě už moc dlouho. Když budu  trvat na tom, aby se s ní nescházel, myslím, že to stejně neovlivním a ani se nedozvím. Jinak je to chlap suprový, miluju ho, v posteli nám to taky klape. Jen ta moje momentální nedůvěra, hluboký smutek a neschopnost se přes to přehoupnout a nemyslet na to tak. A to mi bylo v červenci už tak dobře - myslela jsem si, že jsem to vnitřně zvládla. Houbelec
Mám být tvrdá a vyžadovat ukončení všeho. Stejně nezjistím výsledek, maximálně náhodně. Když bych chtěla dokázala bych si najít. Když nemůžu v noci spát, uklidní mě představa, že se proti nim spiknu s jejím manželem. Ale to bych způsobila bolest někomu, kdo třeba nic netuší. Taky sním o tom, že ji "pozvu" do restaurace a tam ji oznámím, že když můj muž nemá rozum, bude ho muset najít ona, jinak to prásknu. To bych neudělala, ale třeba by se zalekla. 
Nejhorší je, že jsem pro své okolí dost suverení a rozhodný typ, ale v tomhle jsem ještě nedospěla. Mám čekat, že to on sám zvládne a dojde mu co mi dělá, nebo nějak jednat.

Sakra holky, proč je to pořád všude tak stejný. Ti chlapi jsou snad opravdu přes kopírák. :-(

Koi, ze zkušenosti své a dalších (jistě sis pročetla několik vláken) musím říct, že opravdu ta jistota je na nic. Nechoď mu už do toho telefonu (taky to dělám, resp. dělala), nezjišťuj, kdy s ní je a není. To stejně nemůžeš nijak ovlivnit. Opravdu ne. Ničí to jen Tebe.

Nekontaktuj jí ani jejího manžela. Nestojí to za to. Jí budeš maximálně pro smích a jemu můžeš akorát ublížit. Taky v podstatě vlastní zkušenost. Manželově milence jsem napsala email - vysmála se mi, poslala ho mému manželovi a svým kamarádkám.

Pokus se myslet na sebe (vím, že to teď nejde, ale když to budeš zkoušet znovu a znovu, tak se to začne dařit), dbej o sebe, snaž se být milá a zábavná, ať je mu doma fajn. Neptej se, nevyzvídej, nechtěj odpovědi (většinou se stejně dozvíš to, co nechceš slyšet).

Sakra, proč už to teď všechno vím, když už je pozdě. :-)

Koi, pokud SKUTEČNĚ se nechceš rozvádět a chceš dál žít se svým mužem šťastná a spokojená, tak opravdu nemůžeš pátrat po důkazech partnerovy nevěry. Jediné co můžeš řešit, je váš vztah, vztah vás dvou.

Zní to asi paradoxně, ale hledat důkazy partnerovy nevěry by bylo pro Tebe prospěšné pouze v případě, kdybys hodlala vztah ukončit. Ty důkazy by pak byly jakýmsi urychlovačem toho konce, líp by se Ti od něj odcházelo, když už tedy víš, že on dělá to a to.

Podívej, já teď mám se svým mužem skvělý vztah. Ale já nevím, skutečně to neřeším, jestli to s milenkou ukončil nebo ne. Mě to fakt nezajímá, mě zajímá, jak se ke mně manžel chová. Když udělá něco, co se mi nelíbí, (třeba je míň vřelý než by se mi líbilo), tak mu řeknu, že mě to trápí a nehledám příčinu proč. Jen čekám, jestli nějak zareaguje. A pokud ne, tak je přeci jedno, proč se tak chová, důležité je, že se tak chová. A na mě je pak si rozmyslet reakci.

Možná píšu zmateně, ale je to těžké vysvětlit.

Asi jsem Ti moc nepomohla, ale věř, že pátrat po důkazech nevěry partnera, se kterým se nechci rozejít je cesta do pekel - připravuješ si jen a jen trápení ... Vždyť jak by sis mohla užít dovolené nebo té oslavy narozenin kdybys nepátrala.

Věrnost dokázat nelze

ja stále rozmýšľam, či sú ženy fakt sádlo-máslo, že potrebujú "radšej hocijakú pravdu ako milsordné lži" - čo s tou pravodu potom, preboha, chceš robiť? Rozísť sa s ním nemáš silu, váš vťah to určite nevylepší, ba predpokladám, že ty mu o tom ani nepovieš: čiže to akurát budeš dusiť v sebe, za bezsenných nocí sa budeš prevaľovať a mať pred očami ich posteľné hry - je to na niečo dobré??? Nie je lepšie netrápiť sa, nestarať sa, neriešiť, nechať to na ŇOM, aby si ten vzťah uzavrel; a to hlavne v srdci. Kým to neuzavrie v srdci(kam sa ty nedostaneš ani pomocou šmírovania SMS), tak váš vzťah aj tak nebude obnovený na 100%. A pripomínaním to kaurát rozodieraš... Skús sa na tovykašľať, vychutnaj si VÁŠ vzťah, vaše spoločné chvíle, to ako sa k tebe správa; len to je dôležité. A ešte skús venovať sa sebe a robiť si radosť... To ostatné aj tak neovplyvníš.

Přeju si mít již taky takový nadhled jako máte Vy, i když něco jsem se již naučila něco přehlížet a nereagovat.
Prostě se to vrátilo po asi půl roce, kdy jsem si myslela, že je konec. Otevřely staré rány, které už přestávaly bolet.  V tom srpnu to bylo po malé 3-denní  dovolené, kdy jsme byli na kolech. V neděli naplánoval návštěvu jeho otce a jejich příbuzných, z kterých znám jen stěží polovinu dobře a prchne za ní. Připadala jsem si jak magor. Udělala jsem si závěr "Utahat ji, aby dala pokoj".O dovče a mejdanu jsem pak chvíli  přemýšlela  jestli jsme tam  nebyli  ve třech!
Proč jsou manželata tak dobře čitelní a je na nich téměř vše poznat.
Potřebuju se vymluvit, protože jsem toho nějak plná. Přála bych být ve stádiu částečné "mrchy". Neumím se zatím srovnat s tím paradoxem, že je fakt na mě milý a vše co k tomu patří, doteky, pusa, obejmutí se před spaním a pak příjde facka-SMS ve chvíli, kdy si myslím, že je to ten  nejupřimější okamžik po nějaké době.
Máte pravdu, že i jen se dívat jestli SMS odešla je zhoubné. Když já jsem takový typ člověka, který když něco chce, tak o to dokáže zabojovat a proto mi připadá jen to odevzdané čekání momentálně hrozné. Mě by asi stačil pocit zadostiučinění jen vědět kdo to je, abych mohla pokud by to byla potřeba  zasáhnout. Nemyslím vůči jejímu maželovi ani snad v práci, jen prostě ji  "ťafnout".  Je to jen sen,  kterému se usilovně bráním ač by to nebylo tak obtížné.

Niekedy je najúčinnejší boj zložiť ruky do lona - a nerobiť nič, len nechať veci, aby sa vyvŕbili samy. Ja sama mám zhubné sklony "riadiť zemeguľu" minimálne pokiaľ ide o môj život a len ťažko sa zmierujem s vecami, ktoré neviem nijakovsky ovplyniť... Ale učím sa - a zlepšujem ;) .

Koi - úplně mě zamrazilo, že jde o moji kamarádku (myslím tí srdeční záležitost tvého manžela), ale ona má kraťoučké černé vlasy :-).
Ze své zkušenosti mohu říct, že pokud jí stále píše a navštěvje, nebude to jen tak. Ukončit milenecký vztah, nespat spolu a převést to na kolej "kamarád - kamarádka"...to je z říše pohádek, tak to v životě snad ani nefunguje.
Lituji, že to píšu, ale taková je moje zkušenost. Všude kolem mě, teď mám namysli několik ženatých kamarádů a známých, kteří doma sekají dobrotu, ale pořád to bokem táhnou dál.

Ale Kuki, ja si myslím, že sa dá previesť to aj na kamarátstvo(mne sa to podarilo, aj keď postupne a časom), hoci zrejme je to dosť vzácne. Ale nie nemožné.

Sel - dobrá, nehádám se. Ale neznám to. Já sama to neumím. Buď šlus, nekontaktuji, netelefonuji, nebo...to pokračuje.

Selima napsal(a):

Niekedy je najúčinnejší boj zložiť ruky do lona - a nerobiť nič, len nechať veci, aby sa vyvŕbili samy. Ja sama mám zhubné sklony "riadiť zemeguľu" minimálne pokiaľ ide o môj život a len ťažko sa zmierujem s vecami, ktoré neviem nijakovsky ovplyniť... Ale učím sa - a zlepšujem ;) .

Pod to bych se podepsala. Ale že mi to dala, přijít na tuhle pravdu. Bohužel zřejmě pozdě. :-( Tedy pozdě pro náš vztah. Ne pro mě.

Koi,
"Mám čekat, že to on sám zvládne a dojde mu co mi dělá...."

Tak tohle rozhodně NE! Na nic nečekej a v nejbližší době nakvač do solárka, na masáže, zajdi s kámoškama a hlavně s kamarády na kafčo, zajeď si do Olympie koupit ale něco hóóóódně drahýho a moderního (já to tak občas dělám, aniž bych manžela podezírala z nevěry, fakt). Ty si to totiž ve svých letech zasloužíš!!!
Jo, mimochodem, nevěřila bych, jak zamává s partnerem, když se vrátí pozdě večer domů a manželka tam není ;). Zkus to. Nějak se osamostatni.
A s nějakou milenkou se nazahazuj, je to ubožačka. Tvoji touhu ji ťafnout sice chápu, ale je dost pravděpodobné, že se Ti naschvál vysměje, a ty přece cítíš sama, že je na Tvém choti, aby vztah s ní ukončil pro Tvé kvality. A pokud ty kvality neuzná, není Tě hoden. Když nás někdo opouští, uvolňuje tím místo někomu lepšímu.
Kašli na něj i na ni, soustřeď se na sebe, maximálně na děti. Naordinuj si radost z toho, že jsi dobře oblečená, že máš bezva kolegy v práci a že Tě nebolí zuby ;).
To se mi to kecá... Ale moc Ti držím palce.

Dnes jsem tady poprvé a nemůžu se odtrhnout od čtení příspěvků. Mám skoro jedenáctiletou dceru a týden před porodem, jsem se s jejím otcem rozešla. Nebyla v tom nevěra, ale hodnoty o kterých tady píšete. Byť mi v té době bylo 23, rozhodla jsem se radši zůstat sama sebou, navzdory problémům, které budu muset zvládat. Spousta mých přátel a blízkých to nechápala, ale já věděla, že by mi vzal moje "já" a naimplantoval tam hybrid. Teď, když bilancuji, vím, že jsem udělala dobře pro dceru i sebe. Pár let mu trvalo, než se se svojí ješitností srovnal a teď, pravda po deseti letech, je skvělý otec, a to se 4 roky neviděli,protože měl pocit, že mi tím ublíží a já budu litovat. NE,NE,NE! Dceři jsem, když se ptala na tátu, říkala jen to nejlepší, aby si nemyslela, že ji nemá rád a když chtěla, prohlížely jsme fotky i videa, kde byli spolu. Celé 4 tyto roky mého pěstění vztahu dcery a otce,bez otce, měly za následek, že se ozval, v což jsem už nedoufala, a teď k němu jezdí, je šťastná, a já taky. Ale proč to všechno píšu...rozešla jsem se s ním v době, kdy jsem ho měla velmi ráda, ale umlátil by moje JÁ, takže VŠEM doporučuji - aby si sebe vážily a  neměly strach ukázat, že v sobě mají silného člověka...a věřte, že ho tam máme všechny, víc než jsme schopné si připustit. Přeju všem "víru a harmonii v duši"- zní to komicky, ale jen zní.

Taky nevěřím na kamarádství ženy a muže po tom co prožili cosi milostného, určitě ne dlouhodobě. Myslím, že s ní manžel nyní nespí, nevím zda se políbí nebo obejmou, ale do jejich vlasů jsem se již dlouho nezamotala. To byla tenkrát síla, když přišel z práce, dal mi pusu, já měla ruku okolo jeho krku a namotala jsem si "naši blondýnu" na prsty.
Včera jsme měli takový rozhovor o nás, v klidu, oči jsem sice měla vlhké, ale  nebulila jsem. Božínku jakou Vy máte pravdu s tím, že nereagovat. Narazili jsme na to proč ji píše, když jsme spolu, že mi to prostě vadí a nevím s kým tam je nebo si přeje být(dovolená, kola,mejdan).No dozvěděla jsem se, že ty hezké chvíle pak tím zkazím já.  Nic jsem na to neřekla, protože jsem v tu chvíli myslela na slova od Vás. To je tak hrozný paradox, on si s ní píše, když si myslím, že je to mezi námi hezký  a když jsem to řekla, proč to děla tak se dovím, že ty hezké chvíle tímhle kazím. Což je na závěr pravdu i dkyž krutá.
Dostali jsme se i trochu hloub do minulosti, krize je asi příliš silné slovo, ale ne tolik vzdálené od reality rok dva zpátky. Možná pro ty co máte menší děti poučné. Když vás robátka přestanou tolik potřebovat,dostavíte a doděláte  barák zjistíte že máte více času na sebe. Já to brala tak, že budeme něco podnikat a vypadneme. Pak vám dojde, že už vás manžel nechytí okolo pasu, neplácne jen tak na zadek, kromě sexu o který jsem si taky musela říci sama téměř žádný kontakt. Přišlo mi pak líto, že na návštěvě sousedku chytí okolo pasu a já se doprošuju. Když to trvá déle a jste nevyslyšeny je to pro  ženskou ponižující. Jemu to prostě tak nepřipadalo. Prý jsem byla naštvaná. Jenže já v sobě tak moc dlouho nic netutlam a svoje přání mu sdělím, je otázka zda jsou vyslyšena.
Když já to vidím daleko jednodušeji, ještě to jednou zkusit si dokázat, že zbalí ženskou. Tahle určitě není jen blbá blondýna a má tu výhodu milenky, která bere jen to hezké a víc snad nechce.
Závěr je, že jsem mu řekla, že sice nechci aby si s ní psal nebo alespoň  v pracovní době a do našich volných chvil ji prostě netahal. Někteří chlapi jsou strašní slaboši, když neumí uzavřít nějakou kapitolu svého života. Asi mu budu muset věřit, když říká, že všechno bude zase dobrý. Já už chci dnes :))))))
PS: kadeřník -  jsem na just opižlaná nakrátko ( i když jsem po tom delší dobu toužila a prý mi to sedne) :)))))
solarko - vrátila jsem se z Chorvatska a po solárku bych již patřila na jiný světadíl:)))
oblečení - minule to bylo 3 700,-, to bych nestíhala unosit :))))))

Koi - ale hýčkej se, rozmazluj. Je to malá náplast a funguje. Rozsviť v sobě světýlko a občas hoď očkem kolem sebe - pro vlastní potěšení, ne abys ho trestala.
Dobře vím, že nejde neřešit a je těžké naskočit na vlastní kolej.  Mě pomáhalo mít vlastní malé cíle. Co bude večer dobrého k jídlu, co si koupit pro malé potěšení (kytka v květináči, časopis). Snažila jsem se myslet do budoucnosti v řádu hodin, abych přežila tu nejistotu. Co bude za měsíc - to mě taky zajímalo a nejradši bych ten čas přeskakovala, aby už to bylo za mnou, ale ono to nejde urychlit. Tak jsem se musela snažit fungovat po hodinách. A kupodivu, dnes jsem naživu docela pěkně :-)

Jsem teď hrozně prázdná bez žádného vnitřního náboje. Přitom mě každý zná jako uchechtanou ženskou, co si dělá srandičky sama ze sebe. Teď to prostě nejde a mě to hrozně štve, v noci když se probudím, tak neusnu. Dnes jsem si říkala, že si musím snad pro nějakou piluli dojít. V noci mě pak napadá jedno a to samé a nejsem zatím schopná to přemoci.

Jo, to je přesně o tom, dělat si radost a užívat si drobnosti, které jsme dřív jen tak míjely.

Včera jsem si užila báječný večer s lidmi, které jsem neviděla cca rok. V podstatě to byli samí chlapi (vyjma jedné dvou kamarádek), kteří mi celý večer říkali, jak jsem báječná, skvělá, krásná, chytrá a že se mám "na toho hajzla vykašlat, protože jednou hajzl, vždycky hajzl a normální chlap tohle ženský v těhotenství neudělá". Škoda, že všichni jsou momentálně zadaní. :-( :-) Jo, a malinké dítě prý není vůbec žádný handicap. Jeden z těch kamarádů říkal, že je mu strašně líto, že jsme se minuli (má teď přítelkyni, s kterou chce založit rodinu), protože jsem se mu vždycky moc líbila, obdivoval mě a Vašíka bere jako přednost. :-)

Musím říct, že mi to vlilo optimismus do žil a zase se mi aspoň trošičku zvedlo sebevědomí. ¨

Když jsem přijela domů, lehla jsem si do postele vedle svého manžela a říkala si, že ho vlastně nechci. Že chci jen vyhrát. Mám přeci sakra na lepšího chlapa a on příjde. Nechám tomu ještě čas do 30.9. a pak mu pravděpodobně řeknu, že nechci, aby u nás přespával. Nechám ho jít za jeho štěstím, nebudu mu komplikovat život. Nechci jeho soucit. Nechci se o něj dělit. Chci lásku se vším všudy, protože si ji zasloužím. Já přeci nejsem vinná, abych se musela každý den bičovat a přemáhat. Nechce mě, tak ať mě nechce. Příjde jiný a lepší. Že jo?

Hrozný obrat, co? Možná jen momentální stav, ale i za ten díky. Jsem jako na houpačce. Ale včera se mi zase trochu otevřely oči. Sakra, vždyť já jsem opravdu báječná ženská!!! On ztratí víc než já - mě.

Včera, než jsem šla na tu akci, tak jsem se s manželem vyspala. Jen proto, abych si dokázala, že to dokážu. Bylo to po technické stránce fajn, ale po citové absolutní nic. Už to asi neudělám.

Nabu - no konečně!! chvilku v tomhle stavu vydrž, ať načerpáš síly. Tohle je to, o čem mluvím - pomůže ti jedině chlap. A nemyslím sex. Ale otevře ti oči někdo jiný, kdo tě vidí jako žádoucí a nikoli chudinku. Spadnou ty příslovečné šupiny a vidíš, co jsi dřív neviděla...ale ještě máš kus před sebou. Teď znáš svou cenu, nebo aspoň poznáváš  a nedrtíš ten život násilím. Jenže získat tenhle nadhled je hrozně těžké. Važ si toho!

Koi - mluvíš i o mě. Nepoznával mě nikdo - kamarádky, rodiče, děti, dokonce i manžel přede mnou klečel a prosil "buď zas taková jako dřív, ty to přece zvládneš". Ale já nemohla, všechno mě vevnitř bolelo a myslela jsem, že se rozpadnu a už se nikdy nezasměju, nebudu se radovat a nezamiluju se.
A světe div se, ono to přešlo a já jsem zase JÁ.
Právě mám na hlavě ulítlou kreaci a těším se na víkend s dcerou v zahraničí. A jedu tam navštívit přítele...

Nabuko :supr:

Nabuko :godlike: tak ať ti ten pocit vydrží co nejdýl, ideální je setrvalý vztah, celou dobu je to to otm že muži odcházejí a přicházejí, ale ty máš pořád svoji cenu, hodnotu a NIKDO ti ji nevezme, vo tom to je Můžeš ho milovat, ale pokud tě přestane oceňovat? Můžeš mu jednou dvakrát pokusit připomenout, že ty jsi ta pravá, pokud to neocení, musí o dům dál. Milovat ho můžeš, ale zároveň se smířit, že  on nemiluje tebe. Proč z toho dělat drámo. Popsalas to naprosto trefně a pánbůhzaplať, že se nelituješ.
http://www.super.cz/vztahy/17599-milenk … tvory.html

Měla jsem pro ně pochopení. Pro ženy zamilované do ženatých nebo zadaných mužů. Dokud mi jedna taková nezkřížila cestu.

Reklama:



Zastávala jsem se jich. Říkala jsem o nich, že za to nemůžou. Byly oklamány, svedeny, podvedeny, byla jim nakukána spousta nesmyslů o nic nechápajících manželkách, dávno skončených manželstvích, která se udržují jenom kvůli dětem, o blížícím se rozvodu a o tom, že dotyčný nikdy nic podobného s nikým jiným nezažil.

Chvíli jsem měla pochopení i pro milenku svého partnera. Nejen to, dokonce jsem k ní pociťovala soucit! Vážně, bylo mi jí líto, protože jsem tušila, že se trápí, a věděla, že toho, koho chce, tedy mého partnera, nikdy nebude mít tak, jak by ráda - tedy jako svého partnera a pouze pro sebe. Protože jsme s partnerem měli malou postelovou krizi, brala jsem jeho nevěru jako jakési východisko z nouze, které jsem byla ochotná i schopná odpustit bez toho, abych ho několik následujících let mořila výčitkami.

Byla jsem tolerantní a velkorysá. Ostatně - nechtěl ode mě odcházet. Chtěl si jen zaflirtovat a užít si obdivu zamilované slečny. Stejně jako spousta jiných ženatých nebo zadaných mužů. Avšak slečna nebyla jenom zamilovaná. Slečna byla a stále je také hodně vytrvalá a zarputilá.

Krátký život?
Není sama. S milenkami, které rozbíjejí trvalé vztahy, jako kdyby se roztrhl pytel. Každou chvíli se nějaká taková objeví v médiích, pokud si zrovna začala vztah s někým mediálně známým, a sděluje nám, jak je její milenec báječný a jak si spolu dokonale rozumí. Mediálně známý milenec obvykle reaguje podobně. Je báječná, skvěle si spolu rozumí.

Dospělému a psychicky zralému člověku nad tím zůstává rozum stát. Po třech měsících známosti je naprosto předčasné mluvit o neopakovatelném duševním souznění a porozumění. Mluvit se dá maximálně o hormonech, feromonech nebo chemických procesech v mozku, které ono „neopakovatelné duševní souznění“ způsobují.

Zatímco okolí lituje opuštěnou manželku s dětmi, rozhořčuje se, jak ona může odvést otce od rodiny, milenka a nevěrný manžel se snaží udělat z nouze ctnost. Omlouvají se slovy, že život je příliš krátký, aby ho člověk prožil s někým, s kým žít nechce, případně že tohle je ta pravá láska a pravá láska že se nikdy nemá nechat utéct...

Jestliže o pravé lásce po několika týdnech známosti mluví adolescent navazující první vztahy, dá se to pochopit. Najde-li pravou lásku padesátiletý muž v náručí třicetileté ženy a to po několika setkáních, nabízí se nutně otázka, jestli se mu trochu nepletou pojmy. Odpověď zní: pletou. A hodně. Milenecká dvojice stavící své štěstí na úkor někoho jiného špatně chápe význam slova zodpovědnost.

„Pochop to,“ snažil se mě přesvědčit jeden dávný kamarád, který vysvětloval, proč po osmi letech vztahu opouští přítelkyni s roční dcerou. „Už k ní necítím to, co jsem k ní cítil kdysi. Kdybych s ní zůstal, zachoval bych se nezodpovědně, protože bych předstíral něco, co není. Takhle to bude takové čistější. Samozřejmě se o ni i o dceru postarám.“

Triky a taktiky
Samozřejmě. Vždycky (nebo skoro vždycky) říkají, že se postarají. Jsou přece čestní a zodpovědní. Milenky dodávají, že nikdy nebudou bránit styku svého nového partnera s jeho rodinou. Nic jiného ani slíbit nemohou. Chtějí ho získat a tomu podřizují všechno své úsilí. Musí vypadat lépe než jeho partnerka a tím nemyslíme pouze fyzický vzhled. Když dají najevo pochopení a lásku, jsou na dobré cestě, aby dosáhly vytouženého cíle.

K pochopení je třeba přidat smysl pro humor, zejména pro humor toho, koho chtějí získat, dále dostatek bezprostřednosti a bezstarostnosti, což je něco, co partnerka s dětmi ani při nejlepší vůli nemůže ve stejné míře mít, schopnost přizpůsobit se jeho cílům a plánům a to s dostatečným obdivem (na vlastní cíle a plány je času dost, ty přijdou na řadu, až bude jejich), a když to pořád nestačí, není od věci ukázat trochu patosu a teatrálnosti, kterým dávají najevo, že jejich milenec dělá chybu, když se pořád nemůže rozhodnout.

Milenky ničitelky bývají také zdatné citové vyděračky. Ta „moje“ lkala do telefonu, vyčítala, jak je to pro ni hrozné vidět ho se mnou a navíc při projevech něžnosti, dramaticky mu líčila, jak si nemůže pomoci, že je to silnější než ona, že by se s ním přestala vídat, ale ‚fakt to nejde, zbláznila bych se‘, a psala mu přihlouplé zamilované říkanky typu „...cesta je trnitá, chtěla bych vás, básníka, malíře, cyklistu - ááách“.

Třiatřicetiletá Hanka, matka pětiletých dvojčat, má s milenkou ničitelkou také zkušenosti. Ty nejhorší. „Zprvu jsem si myslela, že jde o takzvaný nezávazný poměr,“ říká. „O občasnou bokovku, kvůli které se muži nerozvádějí a která ani o ženatého chlapíka se dvěma dětmi nestojí. Bohužel o něj stála. Vzbudila v něm dojem, že je její ideál a že ona je zase ideál jeho.

Můj bývalý jednoho dne přišel s banálními řečmi, že se k sobě nehodíme, že si ani trochu nerozumíme a že takhle to bude pro všechny lepší. Tím myslel sebe a ji. Pro mě to lepší nebylo a pro naše děti už vůbec ne. Než se objevila, měli jsme hezký vztah. Ušli jsme spolu kus cesty, naučili jsme se v průběhu let respektovat toho druhého i s jeho chybami a on přijde s tím, že si nerozumíme, jenom proto, že má permanentní erekci. Nevěru bych pochopila, ale že s tou ženou odešel, když dětem nebyly ještě ani čtyři roky, a zmařil všechnu práci, kterou jsme do vztahu dali, nepochopím nikdy.“

Proč ho vlastně chtějí?
Důvod č. 1: Jsou zamilované. Ovšem není to láska, co k němu pociťují, láska vzniká až tehdy, kdy jsou partneři schopni vidět se ve skutečném světle, což bývá v rozmezí čtyř měsíců až roku. Mluvit v období zamilovanosti o tom jediném pravém je přinejmenším naivní.

Důvod č. 2: Nemůžou ho mít. Pravda, je to hodně špatný a slabý důvod odloudit někomu partnera kvůli tomu, že je nedostupný, avšak každý psycholog vám potvrdí, že nedostupnost je silným lákadlem. Čím více se nám někdo vzdaluje, tím víc po něm toužíme. Jakmile ho získáme, je po napětí, po kouzlu a po úsilí.

Důvod č. 3: Když ne ony, vy také ne. Některé ženy vidí v každé jiné ženě svoji potenciální sokyni, vůči které je třeba se nějak vymezit a se kterou je nutné bojovat. Když taková milenka zjistí, že ji milenec chce pouze jako milenku, může se rozzlobit a začít mu ničit život, aby se pomstila.

Milenky ničitelky totiž dokáží zničit partnerský vztah i tehdy, když muže, o něhož usilují, nakonec nezískají. Pokud vám nějaká milenka odloudila partnera, útěchou vám budiž, že si uvázala na krk muže, který o zodpovědnosti umí akorát mluvit, plete si pojmy a významy slov a který má víc chyb než předností. Nebojte se. Brzy to zjistí.

ahoj Nabuko, jsi jak na houpačce, já to znám, žiji tak oficíalně rok a rok v co jsem to netušila.Stala jsem se manželovou milenkou, má mě rád, s milenkou začíná mít problémy, výčitky. Jak to bude dál nikdo neví, ale já vím, že si žiji po svém, sice stále se snažím získat manžela domů, ale to musí chtít sám.Ty se drž, užívej si to co cítíš, nejsi sama je nás víc i já stále chci vyhrát .Pokud ty začneš v sebe věřit uvidíš , že to zvládneš, ale je to dlouhá cesta. Já loni bojovala, odešel a chtěl s milenkou žít, nikdy neodešel, že by si odstěhoval věci, stále  je má doma  má doma zadní vrátka.Pouze začal žít se mnou a sní.Ted jsem se s osudem s mířila a on se pomalu vrací, zda se vrátí a opustí milenku nevím, snad někdy, ale to už já možná ho nebudu chtít, zůstane sám.Ale co mě těší a mám krásný pocit, že mě řekl, že za ty 2 roky co není se mnou a courá se, zjistil že mě má moc rád, ale nedokáže se stále rozhodnout. Manžel, že si našel milenku mám na tom vinu i sama, ale díky milence jsem se změnila a vidím vše jinak.Jenomže mě je 49 let , manželovi 52 žijem jako manželé 28 let, máme moc společnýho, které nemůžem jen tak hodit někam, prostě to nejde.Tak proto tak žijem.Ale ty jsi mladá, tak nečekej a žij. Ahoj Eva

...Nabuko konečně si přišla na to jakou máš cenu - gratuluju

Salen napsal(a):

Měla jsem pro ně pochopení. .... Brzy to zjistí.

Salen - moc hezké :supr: :godlike::godlike::godlike:

Pre Salen

Ďakujem moc za tento príspevok. Je dokonalý.
Vystihuje všetko to, čo človek po zrade prežíva.
Manželstvo nie je o zamilovanosti, ale o každodennej zodpovednosti, úcte a dôvere. Toto sú piliere na ktorých stojí
dobré manželstvo alebo partnerský vzťah.

Když jsem přijela domů, lehla jsem si do postele vedle svého manžela a říkala si, že ho vlastně nechci. Že chci jen vyhrát. Mám přeci sakra na lepšího chlapa a on příjde. Nechám tomu ještě čas do 30.9. a pak mu pravděpodobně řeknu, že nechci, aby u nás přespával. Nechám ho jít za jeho štěstím, nebudu mu komplikovat život. Nechci jeho soucit. Nechci se o něj dělit. Chci lásku se vším všudy, protože si ji zasloužím. Já přeci nejsem vinná, abych se musela každý den bičovat a přemáhat. Nechce mě, tak ať mě nechce. Příjde jiný a lepší. Že jo?


Týýýý brďo, Nabuko!! Tak teprve k tomuto Ti gratuluji!! To je poznání, viď? :D :supr:

PS: kadeřník -  jsem na just opižlaná nakrátko ( i když jsem po tom delší dobu toužila a prý mi to sedne) ))))
solarko - vrátila jsem se z Chorvatska a po solárku bych již patřila na jiný světadíl))
oblečení - minule to bylo 3 700,-, to bych nestíhala unosit )))))

Koi, to Ti vůbec nevěřím!! Ženská dokáže unosit i 20 000 :D:supr:
Tak dobře, solárko ne, ale masáž od hezkého maséra Ti neublíží :supr:
A teď vážně: všechno zvládneš, neboj!!

Emanuela: jsi velmi rozumná, že jsi dokázala nechat muži zadní vrátka. Nevím jak u vás, ale ono když to celé ty roky funguje bez zásadních problému, tak ty prožitky nejdou vymazat. Všichni se k tomu při sešlostech vrací, smějí se tomu a to je to dlouhodobé spojení dvou lidí.
Manžel sice ode mě neodešel, i když mi řekl, že jestli chci odejde (bydlel by sám, ona je vdaná),aby mě netrápil. Nějak mu nedocvaklo, že by stačilo, abych se netrápila zredukovat jeho vztah k jeho blondýně. Velmi se omlouvám za to slovo vám ostatním, ale já nevím jak se jmenuje.
Jestli o něj stojíš a víš, že to s tou jeho milenkou není již tak žhavé, navrhni mu ve vhodnou chvíli výlet, jen na pár hodin. Otoč role, ať utíká on od ní a chodí randit zase s tebou. Z pár hodin se může časem stát celý den.
Znám paní asi v tvém věku, dokonce se s ním manžel rozvedl, ale po 2 letech se vrátil a žijí spolu.

Jsme teď 3 dny doma bez dětí, tak jsem si říkala udělám si hezký večer, umordovala jsem psa venku, vytahala podzimní blbiny a naházela to na stůl a zapálila si krb. Myslela jsem,že si budu sama se sebou a divte se muž přišel i nezvykle brzo domů. Já byla tedy mrtvá, protože jsem už dýl nespala celou noc. Tulil se jak kotě. Ve 2 v noci jsem si vzala poprvé za život piluli na spaní( pro tu jsem si musela včera dojít k doktorovi) a dnes mi bylo ráno lépe. Prostě jsem 4 hodiny za tmy nepřemýšlela coby kdyby.
Za chvíli budu mít narozky, jestli se mě optá co chci ani nevím jestli je vhodné mu říci, aby to ukončil, že by to byl nejhezčí dárek, budu se k tomu slovně před ním vracet, stejně na to nic konkrétního neodpoví, tak ani nevím, zda se o tom zmiňovat. Byl by to takový dar nedar, ani bych nevěděla, jestli jsem byla tou radostí obdarovaná. Asi je to blbost, že jo?

Tercila: tak já těch 16300,- nějak ještě zlikviduji, to nebude taková dřina :))))))))

Nabuko, jsi skvělá. Mám přítelkyni, která se pro svou lásku rozvedla, vzdala všeho, věřila, že bude navždy jeho jediná. Manželovi nechala byt, odstěhovala se k němu a teď nemá kam jít. Našel si novou oběť a nabízí přátelství. Kéž by byla tak silná, jako Ty.

Milá Koi, před několika dny jsem poslala svůj příběh sem - je možná podobný tomu tvému.
Já bych to s tím dárkem takhle raději nedělala. Mám obavu, že to, co připadá nám důležité, oni tak neberou.
S manželem teď posledních 14 dní prožíváme období "po odhalení", se svou láskou na dálku denně komunikuje, ale asi mu to nepřijde jako problém, takže se občas dostaneme do různých diskusí, naposledy dnes ráno při cestě do práce, kdy plánoval novou koupelnu v našem domě. Řekla jsem mu, v klidu, že ať se nezlobí, ale v této situaci prostě nemohu plánovat takové projekty. Jeho reakce byla: "Takže kvůli naší situaci se prostě zastaví svět?"
Vůbec nechápu, co si myslí, že se děje? V noci jsem nespala, napsala mu dopis, který jsem mu pak nedala, probrečela jsem aspoň 5 kapesníků. Ráno mne naše na gauči a: "Proč spíš tady?" - "No, nemohla jsem spát..." - "Aha, já taky ne...." - a tím debata skončila.
Tak já bych si přála k narozeninám úplně něco jiného. Už jen proto, aby viděl - jestli mu to dojde, že máš v  hlavě také něco jiného než váš vztah.

koi - zatím si vedeš dobře, jen tak dál!

Určitě mu neříkej, že nejhezčí dárek by bylo, kdyby to ukončil. On to určitě ví. Pro Tebe je důležité, aby to ukončil dobrovolně a  sám od sebe. Věř mi, pro budoucnost takové rozhodnutí má větší cenu než kdyby to ukončil jen protože si to Ty přeješ.

Opravdu neřeš vztah jeho k ní, drsně řečeno - do toho Ti nic není. Ty jedině můžeš řešit vztah vás dvou - Tebe a Tvého manžela. Takže k narozkám si můžeš přát, aby se nadále k Tobě choval tak a tak - můžeš mu to i sepsat (např. jendou denně Ti volal, jednou týdně připravil romantický večer plný překvápek, když jste spolu aby se Ti plně věnoval, aby ... dosaď si sama co bys ve vztahu s ním chtěla a teď Ti to chybí a může toho být víc. To si můžeš přát.

Jinak Tě taky vítám do klubu Řešitelek, které se snaží být vždy hybatelkami situací. Věř mi že ta situace, ve které se zrovna teď nacházíš Ty byla pro mě školou nic nedělat, nic neřešit, ať řeší ten, kdo to způsobil (manžel)- Nechat čas plynout a nechat to celé nějak dopadnout, necpat všude svojí vůli. Dobrá škola ... to jsem do té doby neuměla.

Vanilka69 napsal(a):

koi - zatím si vedeš dobře, jen tak dál!

Určitě mu neříkej, že nejhezčí dárek by bylo, kdyby to ukončil. On to určitě ví. Pro Tebe je důležité, aby to ukončil dobrovolně a  sám od sebe. Věř mi, pro budoucnost takové rozhodnutí má větší cenu než kdyby to ukončil jen protože si to Ty přeješ.

Opravdu neřeš vztah jeho k ní, drsně řečeno - do toho Ti nic není. Ty jedině můžeš řešit vztah vás dvou - Tebe a Tvého manžela. Takže k narozkám si můžeš přát, aby se nadále k Tobě choval tak a tak - můžeš mu to i sepsat (např. jendou denně Ti volal, jednou týdně připravil romantický večer plný překvápek, když jste spolu aby se Ti plně věnoval, aby ... dosaď si sama co bys ve vztahu s ním chtěla a teď Ti to chybí a může toho být víc. To si můžeš přát.

Jinak Tě taky vítám do klubu Řešitelek, které se snaží být vždy hybatelkami situací. Věř mi že ta situace, ve které se zrovna teď nacházíš Ty byla pro mě školou nic nedělat, nic neřešit, ať řeší ten, kdo to způsobil (manžel)- Nechat čas plynout a nechat to celé nějak dopadnout, necpat všude svojí vůli. Dobrá škola ... to jsem do té doby neuměla.

Koi, poslouchej Vanilku, je to jediná cesta k úspěchu. :-) Já to začala dělat snad konečně až teď (a to ještě tak napůl ;-)) a spoustu jsem toho mezitím zbytečně pokazila.

Holky dík za všechny vaše slova. Kdykoliv mi v hlavě něco začne vrtat a mohla bych udělat hloupost, jdu si přečíst tyhle stranky. Sice to je smutné, ale dodá to sílu něco překousnout. To je strašný, že  jeden problém a téměř stejně se v tom plácá  člověk 20ti letý i 50ti letý.

Cau Koi
děkuji ti za tvůj názor, myslím že jsem rozumná a co jsem udělala a dokázala jsem to vydržet 1.5 oficíálně, rok se s níístýkal, já to nevěděla, ale myslím, že právě proto, že má u mě zadní vrátka a nepocítil zatím moji ztrátu,je to stále stejný. Já jsem jeho manželka, jistota, milenka ke mě jezdí si odpočinout, myslím že i ten sex ho láká se mnou, ale je tu stále ale????ted když už byl skoro 14 dní doma a milenka mu psala výhružný sms a taky at ji vrátí klíče od bytu a že si má odstěhovat věci, má tam par trenek to bych neřešila.A přece se stalo opět k ní včera odjel a tak čas plyne u mě v PO a ČTR u ní zbytek pokud se mu bude chtít. Není to možný mu to stále tolerovav.Já nejsme chudinka, jsem samostatná vydílečně činná, sama si nakupuji, vařím, on pouze platí byt a pokud je potřeba pomůže a opraví, stále by chtěl z části fungovat jako můj manžel , ale žije i jinde, myslím, že to nejde tak dál fungovat.Nevím ale já cítím rozchod

Emauela: myslíš, když je tak nerozhodný, že by nebyl ochotný jít s tebou do manželské poradny. Musela by sis asi vybrat chlapa doktora.
Mě se podařilo mužskýho tam dostat, ale vybrala jsem pravě doktora, protože doktorku by mohl brát jako spiknutí.
Sice na můj vkus mluvil muž i doktor tak všeobecně  a zaobaleně, že jsem z toho byla chvíli mimo a ptala se sama sebe co tu dělám, zda to není spiknutí proti mě. Ač to od muže neznám mluvil jak řečník, prostě mluvit a nic neříct, no ono se to špatně vysvětluje proč, když chlap nechce říci, že je to "chtíč". Když řekl doktor, že ho jako chlap může chápat, myslela jsem, že upadnu ze židle.  Asi to měla být slova povbuzení, aby se manžel rozpovídal konkrétně.Muž pak chvíli mluvil, že i něco řekl, že je na hranici nějaké části života, vymluvit se s někým s kým mu je příjemně, že to teď nechce skončit jako na just(protože si teď přeju já!), no bylo to tvrdý poslouchat, protože vím, že je to trochu od něj póza a takový ke mě není. Doktor to nakonec shrnul do  3 vět a hlavně bez obalu. Nedokážu to opakovat, ale k muži mluvil  v tom smyslu - ztráta důvěry, moje ponížení a sebevědomí, nejistota, vnitřní bolest atd. Ocenil, že to chci řešit a vybrala si na to chlapa a vlezla jako by do jámy lvové.Měl asi 6 velmi výstižných bodů co podvedený prožívá. Pak se obratil na mě a řekl, že mám právo po svém muži žádat, aby to ukončil. To je sice hezký, žádat můžu a žádala jsem alespoň 3 a rok je pryč. Takže na řadu příjde to mlčenlivé čekání.
Doktor si chtěl domluvit druhou schůzku, ale muž že zavolá že neví jak v práci. Moc velké naděje si nedělám. Pak mě vzal okolo ramen, chvíli jsme seděli v parku na lavičce, rozpitvávali co bylo před rokem, ale k mému překvapení, jak mi bylo hrozně v poradně a v parku, tak se mi nějak zvláštně ulevilo, prostě o tom trochu začal mluvit. A byli věci, které jsem slyšela poprvé.
Myslím, že by nám ještě 1-2 sezení pomohla, třeba by se našel a dokázal víc uvažovat zda mu to přináší tolik co muže naopak ztratit, když ji volá nebo se s ní sejde.V každém případě to nebylo příjemné sezení, protože se může stát, že člověk uslyší i co je trochu přitažené za vlasy " v záchvatu sebeomlouvání.
Kupodivu výsledek - pocit pro mě byl pozitivní a nebylo  to tím, že jsem slyšela, že mám právo žádat o rozchod, ale že jsme tam byli spolu  a že mu to není snad úplně jedno.

Koi,
ty v podstatě máš podobný příběh jako já, vše je jako přes kopírák, když pročítám od začátku, tak můj byl taky takový.Sms psal když jsme byli na dovolené.Já tak bojoval celý léto loni, že nakonec ona dostala byt, nevím jak se ji to povedlo, ale je soc. případ  a byt prostě dostala.Tak on se k ní přestěhoval, tak že tam zkouší bydled do ted, pár dní v týdnu , ale víc je u ní.No a když byla krize  vracel se domů, jenomže můj muž má problény s alkoholem dokáže pít 3 -  4dny v kuse pak třeba nepije 4 týdny.Nyní když opravdu už poznával, že u ní je to velice nepespekrivní vztah, láska vyprchala, tak vypadalo že se vrátí já odpustím a budem žít spolu. Ne včera odešel, dnes určitě dojde je čtvrtek, nechci už s ním spát, takovýho člověka už si nemohu vážit a tím právě cítím ten rozchod. U nás už to trvá 2,5 roku, už je to dlouhá doba. Já jsem unavená, vztahem vyčerpanaá.Jsem ženská rázná, umím řešit situace, ale tuhle ne.Taky tahle nevěra mě otevčela oči a cestu,změnila jsem se i můj život, nelituji toho, ale už chi žít jako člověk  ne jako zachránce. Ale ty bojuj jsi na začátku, stojí to za to a sama uvidíš, ahoj.

Ahoj. Koukám,že je nás víc. Já jsem po 20letech taky přišla na manželovu nevěru, zamiloval se a toužil s ní odejít. řekla sem mu, že mu odpustím a zapomeneme na všechno. Dal si hned podmínku, že s ní kontakty ale nepřeruší a taky nepřerušil. Dokonce za ní hodlá odjed na otočku a vůbec nechápe že mě to vadí, že to bolí. Ptala jsem se po zjištění jestli i on chce zůstat nebo odejít, že ho nedržím i když máme 3 děti. Že bych byla ráda aby zůstal, ale rozhodnout se musí sám. Zůstal protože jsem to chtěla já, ale já nevím co mám dělat dál,když on se jí nevzdá. Žít ve 3 se mi nechce.
PS: taky budu mít za chvíli narozeniny a myslela jsem, že by to byl pro mě nejlepší dárek, kdyby se ke mě vrátil i duševně a né jen fyzicky, ale teď si myslím, že nejlepší dárek si musím dát sama a to že se naučím vážit si sama sebe (což je pro mě nadlidský úkol)

tlapičko
a jak to má zvládnout tvůj muž - vážit si tě, když pro tebe je to nadlidský výkon???
Co myslíš, že on si asi tak o tobě myslí.... podle toho se přece chová. A proč mu dáváš podmínky, když k jejich plnění nemáš žádné páky, potažmo tu nejdůležitější: uctu partnera?
Přestaň se zabývat jím a mysli na sebe - dej si ten dárek k narozeninám a začni se mít ráda a vážit si sama sebe :)

No,tlapičko,odpověděla jsi si sama.Ten nejlepší dárek si musíš dát sama...Pokud manžel chtěl odejít a zůstal jen kvůli tomu,že jsi to chtěla ty,tak ho stejně ani párem volů neudržíš.Pokud on nebude chtít,tak na ni nikdy nezapomene a naopak si vzpomínku a společné zážitky bude hýčkat a malovat v růžových barvách.Nech ho být,zabývej se säma sebou a pokud se ti nebude líbit,jak se chová,tak to rozsekni.Ono,třeba,pokud uvidí,že mu zas až tolik nestojíš za zadkem a že si svůj život bez něj taky zařídíš,tak třeba otočí a ještě rád se vrátí...je pak otázkou,jestli se bude mít kam vrátit,je to jen na tobě. :)

tlapicko:..Myslim si ze nikoho nedonutis k necemu, co chces ty.Ja vim 20 let neni 2 roky,ale kazda situace ma sve.Myslis ze on by ti dal takovy navrh kdybys to udelala ty?....Ne!!!Tak to nedelej ani ty a vas si sama sebe,i ty mas svoji dustojnost a nenechej si ji poslapat.Dokaz ze muzes bez nej dal existovat.To co jsi mu navrhla, tak on je presvedceny ze ty jsi stracena bez nej.Tak nedavej mu prilezitost aby to byla pravda.
Mimo jine, vse nejlepsi k narozeninam a hodne sily do dalsich let.

Omlouvam se ze jsem se do toho vlozila, nebot jsem tady nova.

Tlapicko, teď už vím, že nejdůležitější je uchovat si tu možnost vážit si sama sebe. Já jsem si sebe díky těm posledním měsícům téměř vážit přestala. A tak když na mě vychrlil manžel teď v pondělí, jak jsem vlastně ubohá, jako ON by mi už nemohl věřit, protože jsem mu vlezla do mobilu apod. řeči, řekla jsem si A DOST.

A musím říct, že ten zlom opravdu nastal. Už mě na kolena nedostane. Už ne. Neříkám, že jsem v pohodě a že mi není líto, že náš vztah prakticky skončil, ale je to lepší než se pořád dokola ponižovat a tím mu nedat ani možnost, aby si mě mohl vážit.

Díky všem za podporu. Damio nemusíš se omlouvat, já jsem taky nováček, měsíc mi trvalo než sem se rozhodla zaregistrovat.
Dnes jsme se pohádali a já třískla talířem o zem a on 4 talířema. Neví co by chtěl, prý je srab odejít a být sám (jeho slova), ale ví že nám to klapat nebude. Já o tom mlčím, slíbila sem,že nebudu vyčítat, ale on se k tomu pořád vrací a pak když reaguju, tak vždy začne s tím, že to čekal, že budu vyčítat a nevěřit mu.Jediný co mu je líto, je to,že sem se to dověděla, protože ten sex s ní byl hezčí a vzrušující než semnou a nelituje toho, ale kdybych nic nevěděla tak by měl čisté svědomí. Řekl mi, že by pro něj bylo lepší kdybych si našla nějakého chlapa aby se o nás postaral a on mohl klidně odejít, ale teď odejít nehodlá. A já sama už nevím co vlastně chci, snad jen klid a spánek(4hod denne mi opravdu nějak přestává stačit). Nejhorší je, že už ani pořádně neumím mluvit a on to ví a na jedno moje slovo najde spoustu slov co to moje vyvrací. Bojím se mluvit. a proto říkám, že je pro mě těžké si vážit sama sebe. Ale pracuju na tom, pomalu ale jistě.

Pandorro,
já mu podmínky nedávala. Ty si dal sám. Já jen chtěla aby jsme na všechno zapoměli a dali to dohromady aby to bylo lepší než dřív, když mu to nervyhovovalo. Začla sem se snažit a on mi na to řekl, že mu to přijde jako vyumělkovaný, divný, protože předtím jsme nebyli hrozně dlouho v kině a nebo si jen tak sednout a teď to jde. Ale na tom sme se přeci dohodli a já tu dohodu plnila a zase to bylo špatně. Nevím co chce, ani on to neví, ale dává mi vše za vinu.

Tlapičko,
já vím, tvou jedinou podmínkou je, aby bylo všechno jako dřív..... možná bys se ráda jednou probudila a zjistila, že to všechno byl jen sen a tvůj muž ti patří nejen fyzicky, ale i srdcem, že?
Je to pochopitelné, ale bohužel to tak není.
Už nikdy nic nebude ve vašem vztahu jako dřív.... může to být jen horší, ale také jen lepší. To záleží na tom, zda se budeš jen bát a trápit a nebo zda se konečně začneš mít ráda, věřit si, dovedeš se zbavit strachu, že to sama nezvládneš (po dvaceti letech máš jistě už velké děti) a že bez něj nepřežiješ.
Myslím si, že tvůj muž se v tom pěkně smaží. Zkus mu to neulehčovat a nech zodpovědnost za jeho půlku vztahu skutečně jen a jen na něm. Nediskutuj s ním, když si nejsi jistá v argumentaci, nenech si implantovat žádný pocit viny. Za vztah odpovídají totiž oba partněři a pokud si tvůj muž nedokáže přiznat svůj díl "viny" na tom, že máte problémy, tak je to prostě slaboch. Jeho řeči o tom, že teď - dokud si nebude jistý, že se o vás někdo postará - neodejde, jsou dost ubohým maskovacím manévrem.
Pokud ti mohu poradit, vykašli se na neplodné diskuse, po kterých je ti nejspíš ještě hůř, a běž do toho kina sama nebo s kamarádkou. Začni si dělat drobné radosti, vrať se k zálibám, které jsi před lety kvůli dětem opustila, vyraz si do přírody.... prostě postav se na vlastní nohy. Začni si žít určitou část života bez něj, aby neměl ten pocit "vyumělkovanosti"
Až si začneš sama sebe vážit, a věř, že to jde, tak s ním pak můžeš začít diskutovat třebas i o nesmrtelnosti chrousta.

Jo a chlap, který ženě řekne, že sex s jinou byl hezčí než s ní a neříká ji to alespoň ve dveřích se sbaleným kufrem v ruce, nýbrž vede kecy o tom, jak je srab a neumí odejít a být sám,  tak takový si zaslouží skutečně pořádnou lekci! Každý má právo na to, milovat (se) s kým chce, ale nemá právo druhému zbytečně ubližovat. Tohle je faul na červenou kartu a neumíš si představit, jakou by chlapec ode mne dostal! A to i kdybych měla vybrat rodiný úspory a koupit si gigola :))) Houby jednoho, alespoň tři!  :P Protože to je tutovka: když už ho nenaštve, že máš jiného, určitě ho rozlítostní fakt, že ho máš za "jeho" těžce vydělaný penízky   :gloria:

Ahoj holky, koukám, že prodloužený víken dal zabrat více lidem. Jeli jsme na kola s několika přáteli. Těšil jsem se moc. V autě jsem z mužova mobilu(nového) psala máti a nějak nebylo jasné, zda se to odeslalo. Tak mi sám řekl ať se podívám, jestli to odešlo. No to je jako na počítači, každý se k cíli dostane přes jiné klávesy. Já to hledala ve výpisu volání, kde je pouze číslo, čas ale bez textu.
Tam jsem dostala zase facku od života a svého muže. Ráno před odjezdem  6.29 odeslal SMS své snad"exmilence" (nezjišťuji to, snažím se věřit tomu co mi řekl). To, že to není ukončeno jsem se dověděla v srpnu  po půlroční naději, že už je snad vše OK. Prostě mě to zase dostalo a já se rozbulela, protože chvíli před tím než psal jsem vstala chystat ještě nějaké věci na cestu.
V srpnu, když mi oznámil, že si s ní prostě psat bude, jsem mu řekla, ale jen v jeho pracovní době a doma a pokud bude se mnou ať toho nechá. Nenechal.
Tlapičko, ty 4 hod. spánku opravdu nestačí, jsem polomrtvá, utahana a  jak vám to píšu mám zase  slzy v očích.
Vždyť on se ke mě chová jinak naprosto ukázkově, ten předvečer jsme se milovali. Já si pak neumím vysvětlit tu bezohlednost a s jakou lehkostí mi je schopný tak ubližit. Ví, že nemůžu spát., přitom dřív když jsem nespala alespoň 1 den v týdnu 11 hod. smála jsem se, že nejsem vyspalá.Je mi zase hrozně.
Řekla jsem mu  tu první noc ( bulela jsem), že mě začíná ztrácet,a jestli s tím něco neudělá, ztratí mě úplně, ani nevím jestli to zaregistrovat, nečekala jsem odpověď. Řekla jsem mu, že nechci, aby v moji přítomnosti a o víkendech ji spal. To jsem mü ale již jednou řekla a nic.
Řekne mi , že to  kazí. Měla jsem chuť mu říci, ať se odstěhuje a pak si muže psat třeba 50x denně. Zatím jsem to neudělala asi jsem v tomhle slaboch a nechci to hrotit.
Chtěla bych ji vidět, možná by mi docvaklo co ho k ní tak přitahuje. Jelikož je vdaná neodchází za ní, kdoví jak by to bylo, kdyby žila sama. Dnes mi je fakt mizerně.

Milá Koi,

jsem na tom podobně, svůj příběh tu píšu od začátku před třemi týdny. Před týdnem mi také řekl, že to skončilo, nicméně v sobotu večer jí psal a včera v poledne také. Dnes v poledne při společném obědě dostal sms, hned si ji musel přečíst ale provozoval u toho takové prostocviky, abych nic nezahlédla - seděla jsem vedle něj, že mi bylo jasné, odkud vítr fouká. Kecá, lže, podvádí. Ptala jsem se tu, co mám dělat, jestli to řešit nebo radši nechat být, protože jinak se nevídají, ona bydlí 200 km od nás. Dostala jsem radu, abych to nechala. Jinak je totiž všechno OK.
Tak budu mlčet. Někdy se cítím velmi liberálně a říkám si, jestli mu to nedopřát, má to jako koření, my jsme spolu 11 let a možná je to trochu nuda, ta stálá dostupnost a samozřejmost. Někdy ale mám fakt splín - bylo nám to zapotřebí?
Koi, neznám váš příběh, ale hlavně to s ním prosím nerozebírej. Můj muž mi řekl, že to na něj působí úplně obráceně, zřejmě jako u dítěte, které pak chce udělat pravý opak. Tak jsem si dnes hned jako kompenzaci domluvila hospůdku s kamarádkou na dnes večer, zítra půjdu cvičit a ve středu na francouzštinu. To mi umožní nemyslet na to, jestli a jak komunikují - stejně bych tomu nezabránila, nemůžu proti tomu dělat vůbec nic. Jak mi někdo napsal: ON má problém, průser, který si SÁM musí vyřešit. Držím palce, ať to zvládneš bez ztráty hvězdičky!

Koi, myslím, že by ti hodně pomohlo, kdybys přestala používat jeho mobil a zakázala si do něj chodit. A kdyby ti řekl, ať si zavoláš nebo napíšeš zprávu, asi bych na tvém místě řekla, že jeho mobil rozhodně nebudu používat, že se mi to mnohokrát nevyplatilo a tím bych skončila a víc to neřešila a už bych se ho ani nedotkla. Podívej, co to s tebou dělá. Nestojí ti to za žádné ušetřené peníze. Hm?
Prožila jsem si taky něco podobného, ale na jeho mobil jsem nikdy nesáhla, ikdyž jsem věděla, že mu chodí SMSky od milenky. Uháněla ho jak divá, takže to pípalo každou chvíli.
Čím míň toho víš, tím líp pro tebe. Věř mi.

HanB, jenže on ten průser neřeší rok. Nejde mi srovnat v hlavě jak se chová doma a na  co jednou za čas nechtě narazím. Je to jak když žiju s dvěma mužkýma. Jednoho si nechat, druhý zabít.
Prostě mě hrozně mrzí, když ví jak to se mnou vždycky zacloumá a stejně si to neodpustí. Pak přemýšlím, jestli mu na mě opravdu záleží. Ježiši já mám dnes den blbec. Potřebuju se někde sama vybrečet. Jak píšeš, že všechny rady zní nemyslet na to nevyčítat, něco si koupit, kamarádka.
Na nákup nemám ani pomyšlení, kamarádku bych totálně otrávila, protože ji to neřeknu a nebude vědět co mi je, tak si to vyžírám do dna sama. Před půl rokem jsem si myslela, že už jsem na dně byla, ale není to pravda.
Řekněte mi, trvá to někde také tak dlouho nebo jsem jen  blbá já, že to neřeším razantněji, protože útulný domov a milou manželku myslím dlouho nevydržím. Venku je hezky a takhle blbý den byl bohužel ne tak dávno.

Koi - nejsi blbá, já to měla doma 1,5 roku. Pak mě vytekly nervy a udělala jsem scénu po které se sbalil a odešel, protože s hysterkou přece nebude. Ještě rok trvalo, než jsme se rozvedli, ale dnes už bych snad ani neměnila.
Bála jsem se zůstat bez něj - neříkám sama, protože aktivit a zábavy mám dost a nenudím se a nikdy jsem se nenudila. Už se mám líp, po všech směrech. Nikdo mě netrápí a už bych se taky tak trápit a ponižovat nenechala. Ty sms, odjezdy a příjezdy ve dvě v nocvi...děkuji, stačilo. Teď jsem sama svojí paní. A věř, že nijak nestrádám.
Prožij si smutek nad manželem, nad ztracenými iluzemi a společným životem. Ale ať to netrvá moc dlouho!!

Podle mých zkušeností, jakmile jsou třeba i jen v telefonickém kontaktu,nic skončeno není.

Janap - souhlasím. Koho nechci vídat, tomu nepíšu a neberu telefon. Tolik já za sebe.

Jak se vyrovnat s nevěrou manžela/manželky?
Odpustit jemu/jí a pak sobě :-) Nemanipulovat - milovat.

S tím mobilem mate pravdu, příště se nechám obsloužit i s vytočením čísla. On ho má povolen gratis i na soukromo, takže je malinko těžké to totálně utnout. Rodičstvo a děti nás jen prozvoní. Ale velmi omezit se to dá. Z mé strany určitě na to, že mě obslouží až do vytočení čísla. Já v tel. nešmíruju, prostě jsem narazila na 2 nesmazané SMS a tím vím pod jakým údajem je ona uložená.

Holky moje zlatý, řešily jste někdo to šílené dopisování vymezit na dobu, kdy je manžel v práci a doma ať se prostě ovládá a je klid. Já jsem mu už jednou řekla, že vím, že to neovlivním, ale ať si to řeší v pracovní době a "netahá mi ji domů". No prostě to nezvládl, tak mě to prostě rozhodilo(ty noční a velmi brzké časy SMS). Nyní budu doufat, že mu to docvakne a než přijede domů z práce bude uesemeskovaný. No, dospěla jsem vlastně do fáze, kdy jsem mu to jako povolila a chci si "vydupat", aby jen dodržel nepsat doma a neodjel za ní snad na kavu o víkendu. To fakt neudejchám.
Dík vám za podporu, protože sem to je vždy únik a ze všech reakcí si odnesu něco. Pá

Koi, jen taková drobnost: Ty máš samozřejmě právo mu říct, co se Ti ve vztahu nelíbí (třeba telefonáty nebo SMS určené milence v Tvé přítomnosti), ale nemáš právo mu říkat, co má dělat.

Můžeš dlouho mluvit o Tvých pocitech, o tom co Ti vadí, jak Tě to uráží, ničí, zraňuje, ponižuje,  rozhodí, že nejsi schopná to rozdejchat a že nevíš, jestli v případě, když v tom bude pokračovat budeš Ty schopná setrvat ve vztahu atd atd.  To ano. Pak uvidíš, jak se zachová, pokud mu na Tobě záleží, bude se snažit Tě ochránit od těch nepříjemností. Pokud ne, no tak alespoň budeš vědět, na čem jsi.

Ale neříkej mu: "nepiš jí z domova, řeš to jen v pracovní době" ...  Tím se totiž stavíš do role jakési jeho matky, kdy Ty mu určuješ co má a co nemá. A on je v roli neposlušného klučíka. Nediv se pak, že  nemůže ukončit kontakt s někým, kdo se k němu chová jinak.

Chápeš? Napsala jsi: ˇ

Já jsem mu už jednou řekla, že vím, že to neovlivním, ale ať si to řeší v pracovní době a "netahá mi ji domů ...

jsem mu to jako povolila a chci si "vydupat" ...

Zkus si na chvíli zahrát na jeho milenku, která ho bezmezně obdivuje. Nebo si vzpomeň, jak jsi se k němu chovala na začátku vztahu. Musíš být opravdu milence konkurencí, pokud ho chceš. On se musí rozhjodnout doborvolně, ne protože mu to Ty přikážeš.

Anebo se od něj odpoutej a nech ho jít ...

To něco mezi co tak trochu předvádíš je podle mě cesta do pekel - trápeníčko, trápení

Vanilko, to ze mě vypadlo tak tady, protože příkazama mezi sebou nikdy nemluvíme. Když už se o tom bavíme s M, tak mluvím za sebe, že bych si to já tak přála a ne ať to tak dělá, protože vím, že ve  spoustu věcí mohu jen doufat a záleží jen a jen na něm co s tím provede.

Někdy mám pocit, že jsem až moc klidná a rozumná na to co přede mě staví. Vždyť já se mu tu milenku snažím dělat  rok. Nebýt  jakéhosi  pokračování toho vztahu, tak si nemám na co stěžovat.

Koi. Řešila jsem SMSkování přede mnou až v momentě, kdy se odstěhoval, ale stejně k nám stále chodil a trávil u nás většinu času. V tom momentě, kdy už bydlel v podnájmu, jsem mu oznámila, že mi to vadí a jestli má neodbytnou touhu přijímat a posílat SMSky, že si může jít SMSkovat do podnájmu a nemusí být u nás. Pak už míval vždycky telefon vypnutý nebo si ho nechával v autě.
Upřímně řečeno, ony ty časté SMSky chlapy stejně spíš otravujou, než že by z nich měli bůhvíjakou radost.
Myslíš, že ho baví jak nějakýho špióna tajně smolit nějaké zprávy? Nejspíš je z toho víc naštvaný než ty. Hodně trpělivosti.

proto taky moc nepíšu

Koi, HanB, holky, vím, jak vám je. Sakra. Bohužel. Proč je to skoro všude jak přes kopírák ...

Asi proto, že děláme chyby přes kopírák. :-)

Zrovna tady-  to je taká odpoveď čo nemá žiadnu výpovednú hodnotu, ak možeš byť konkrétnejši/a urob to prosím, lebo tomu nerozumiem. Za ten cas co tu brouzdam po strankach a príbehoch  sa mi vidí že aj ked tie zenske robia takmer vsetko podla naj vedomia a svedomia, tak dovody na neveru sa vzdy nájdu, aj keby to bolo len preto ze maju nakrivo lavu mihalnicu.

eset napsal(a):

Zrovna tady-  to je taká odpoveď čo nemá žiadnu výpovednú hodnotu, ak možeš byť konkrétnejši/a urob to prosím, lebo tomu nerozumiem. Za ten cas co tu brouzdam po strankach a príbehoch  sa mi vidí že aj ked tie zenske robia takmer vsetko podla naj vedomia a svedomia, tak dovody na neveru sa vzdy nájdu, aj keby to bolo len preto ze maju nakrivo lavu mihalnicu.

Eset

Život se má žít, neexistuje žádný manuál, který nám řekne - udělej to a to
a ten druhý udělá to a to. Samozřejmě existují univerzální rady - mně se líbí co napsala Vanilka - před a po.
Její muž rád a dobrovolně pomáhá.

Kdo něco dělá, dělá chyby. Kdo nedělá nic, chyby zdánlivě nedělá.
Na mně není, abych soudila nevěrníka a obhajovala oběť. Čím jsem starší, tak zjišťuji, že spousta věcí, která mi byla "jasná" ve 20, tak nabývá na jiném významu.

Děláme chyby přes kopírák -
1. Pořád se snažíme cpát svoji "lásku" partnerovi.
Cpeme mu brambory a pořád brambory - když on by rád rýži.
Pokud se nedozvím, že partner chce rýži a budu mu dávat brambory,
tak se poohledne, kde tu rýži dostane.

Pokud je pro mě přirozené dávat brambory, tak se pokusím najít partnera, který brambory miluje přímo k zbláznění. A třeba za mnou poběží půl světa.

Takže 1. Chyba - cpát někomu něco, co nechce
a z toho 2. chyba - nedostatek komunikace - nejsem schopna zjistit, co vlastně partner potřebuje.
3. Myslet si, že partner "musí" komunikovat se mnou a žádat - třeba ty brambory. :-)

Tak to často nefunfuje.
Kdo se zlobí na Angličana, že neumí česky, ale chce mluvit anglicky?

Když jako žena toužím po vztahu s mužem. Tak se "slovíčka" prostě naučím.
A pokud on má zájem, resp. mu dovolím :-), aby měl zájem, tak na slovníku už budeme pracovat oba.

Ve formální rovině -
21. století - dnes už se necení, že žena peče buchty, je úžasná matka, věrná manželka a všechny tyto krásné vlastnosti - které  já osobně obdivuji-
ale ne každý muž je nutně ocení.
Záleží na konkrétním muži. A já si netroufám hodnotit a soudit toho ono, zda je dobrý či špatný, že tyto krásné vlastnosti neocení. Asi dává přednost jiným.

Řekněme, že osobně znám muže :-), který rád a dobře vaří. Ocení, když mu žena uvaří, ale nenutí ji.
Takže - ty "buchty" ¨tímto padají
Ale třeba je rád, když si s ním žena povídá třeba - příklad o rybaření.

A ten čas se na to najde, protože on uvaří a doma pomůže.
Popř. dnes se i ty buchty dají koupit v obchodě:-) narozdíl od totality

O úžasné matce nikdo nepochybuje - jenže, co to vlastně znamená?
Utírat 20 letému děťátku nudli nebo ho postavit do života. Říct mu, žij si, když budeš potřebovat jsem zde. Ale žij. Jsi dospělý, žij život dospěláka se svými právy ale i povinnostmi.

No a věrná manželka - asi jsem romantik každým coulem - nicméně si troufám říct, že snad neexistuje muž, kterému by bylo jedno, že ho žena podvádí.
Nemám zrovna namysli jeho ego atd., ale jeho srdce a city.
Jenže jedna věc je, když se žena na muže nalepí a v dobré víře, že jejich vzájemný cit upevní, mu nedovolí, aby se vzálil, aby měl svůj svět a zase se rád se vracel k ní. To že má doma vyleštěná zrcadla - to je hezké, ale neřeší se tím
romantický vztah v manželství.

Osobně souhlasím s Vanilkou - před a po
Prostě máme rodiny, vztah, společný projekt :-) - takže jsme na to dva.
Naše dítě je také nás obou.
Pokud každý bude plnit své úkoly - dle svých možností - tak to může klapat.

Když je problém, tak se bude řešit.

Pokud jeden z nich, chce jít jinam. Nedá se nic dělat.
Ten druhý může plakat, myslet na sebevraždu, ničit se,
ale nemůže změnit rozhodnutí partnera/partnerky.

Já ani Pandorra ani dalších milión dušiček s tím nic neudělá.
Co se ale zde snažíme - možná nevědomky vytvářet -
je těm co jsou v současné chvíli na tom hodně zle
vlídně jim domlouvat, aby si už přestali sypat sůl do mokvajících ran.
Rány už nehnisají, ale stále mokvají.
A až se přestane do nich sypat sůl, tak se zahojí. Jizvy zbydou.

To že je někdo na dně a druhý v této chvíli ne, neznamená, že
pár chvil se karta nemůže obrátit.

Možná když je ve vztahu jeden velmi zodpovědný, loajální, přesný atd.,
tak v rámci rovnováhy druhý bude možná podvědomě nabývat na opačných vlastnostech.
Vztah muž a žena - není vztah synáček - matka či otec - dcera,
ale než z těch synáčku a dcer jsou muži a žen to může trvat třeba celý život,
věk o ničem nevypovídá.

Mimochodem - žena není povinna zakládat rodinu, pečovat o muže, starat se,
vařit mu atd. Pokud ona dobrovolně nechce. Nesmí se přinutit okolím, že je to tak "normální". Hlavně aby měla chlapa a byla vdaná.

Pokud dobrovolně a ráda jde do rodiny tak s lehkostí a úsměvem.
Jsou povinnosti - to ano, ale když je budu plnit nejsem oběť ani trpitelka,
ale prostě žena a máma, která je šťastná a vděčná, že má muže a děti.

A pokud ji jednou "opustí"ˇ, ať že už muž zemře :-(, odejde a děti si půjdou po svých. Tak přece její život vůbec nekončí. Jenom se uzavřela určitá kapitola jejího života. A tak kapitola byl plně prožitá.
Bylo by škoda jí litovat.


No a tak tu máme román, který vznikl z těch chyb přes kopírák. :-)
Hezké odpoledne

Zrovna tady napsal(a):

Asi proto, že děláme chyby přes kopírák. :-)

Ahoj Zrovnatady,

s tímhle bych si dovolila polemizovat: manžel se zamiloval do dámy, která byla náhodou na stejném místě jako on (dětské soustředění), po čtyřech dnech od chvíle, kdy se uviděli (nebo možná tu minutu). Je to měsíc a pořád to trvá.
Je to vztah na dálku, po telefonu a po internetu. Nechám teď stranou, co to asi může být za vztah - když spolu nemají ani fyzický kontakt, jen pro dokreslení zmíním, že manžel se ve svých 47 letech fotí do telefonu (tváří se tam velmi svůdně), má tam asi 5 fotek z různých dnů - proč asi? (Vím to, protože ten telefon jsem před dvěma dny použila jako foťák sama, což u nás bývalo normální).
No ale proč píšu: za námi je 11 let vztahu, který nejen naši známí ale i on sám vždy hodnotil za velmi vydařený a pevný. Dokonce prý oné dámě hned řekl, že je idiot, protože má doma tu nejlepší ženu na světě. A mě pak řekl, že je jen člověk. Já jsem také jen člověk, přesto bych mu tohle neudělala a zarazila bych to hned v počátku -a ano, už jsem v takové situaci byla, proto vím, jak bych se zachovala. Má kamarádka to označila za hormonální záležitost, která pomine. Jak dlouho ale hormony bouří, a zvlášť když se nemohou pořádně vybouřit přes ten telefon? Dovoluji si tvrdit, že chyb jsem v našem vztahu napáchala minimum a naopak vždy jsem byla k němu velmi tolerantní - nevyčítala, nevychovávala, byla dobrou manželkou i milenkou, dobrou matkou,.vypadám (prý) velmi dobře,.... No ale holt nejsem tokající blonďatá dlouhovláska. Z toho alespoň pro mne plyne poučení, že tohle opravdu neovlivním, mohu pouze minimalizovat riziko, že se to stane, tím, jak se budu chovat a jak budu vypadat. Dále mohu minimalizovat dopad na naši odinu, náš vztah a na sebe samotnou. Zbytek je v jeho rukách.
P.S. Před rokem se posměšně vyjadřoval o známém, který se takhle zbláznil do o 15 mladší kolegyně. Teď je na tom skoro stejně - vždyť je jen člověk!
Když to vzniká chemicky - kéž by se to dalo také nějak chemicky odstranit!!!

HanB napsal(a):

Zrovna tady napsal(a):

Asi proto, že děláme chyby přes kopírák. :-)

Ahoj Zrovnatady,

s tímhle bych si dovolila polemizovat: manžel se zamiloval do dámy, která byla náhodou na stejném místě jako on (dětské soustředění), po čtyřech dnech od chvíle, kdy se uviděli (nebo možná tu minutu). Je to měsíc a pořád to trvá.
Je to vztah na dálku, po telefonu a po internetu. Nechám teď stranou, co to asi může být za vztah - když spolu nemají ani fyzický kontakt, jen pro dokreslení zmíním, že manžel se ve svých 47 letech fotí do telefonu (tváří se tam velmi svůdně), má tam asi 5 fotek z různých dnů - proč asi? (Vím to, protože ten telefon jsem před dvěma dny použila jako foťák sama, což u nás bývalo normální).
No ale proč píšu: za námi je 11 let vztahu, který nejen naši známí ale i on sám vždy hodnotil za velmi vydařený a pevný. Dokonce prý oné dámě hned řekl, že je idiot, protože má doma tu nejlepší ženu na světě. A mě pak řekl, že je jen člověk. Já jsem také jen člověk, přesto bych mu tohle neudělala a zarazila bych to hned v počátku -a ano, už jsem v takové situaci byla, proto vím, jak bych se zachovala. Má kamarádka to označila za hormonální záležitost, která pomine. Jak dlouho ale hormony bouří, a zvlášť když se nemohou pořádně vybouřit přes ten telefon? Dovoluji si tvrdit, že chyb jsem v našem vztahu napáchala minimum a naopak vždy jsem byla k němu velmi tolerantní - nevyčítala, nevychovávala, byla dobrou manželkou i milenkou, dobrou matkou,.vypadám (prý) velmi dobře,.... No ale holt nejsem tokající blonďatá dlouhovláska. Z toho alespoň pro mne plyne poučení, že tohle opravdu neovlivním, mohu pouze minimalizovat riziko, že se to stane, tím, jak se budu chovat a jak budu vypadat. Dále mohu minimalizovat dopad na naši odinu, náš vztah a na sebe samotnou. Zbytek je v jeho rukách.
P.S. Před rokem se posměšně vyjadřoval o známém, který se takhle zbláznil do o 15 mladší kolegyně. Teď je na tom skoro stejně - vždyť je jen člověk!
Když to vzniká chemicky - kéž by se to dalo také nějak chemicky odstranit!!!

Kéž bych měla tu moc, vrátit to tam, kde bylo před "nevěrou".
Ale nemohu. Kolo štěstí se točí dál. A třeba by to ani nebylo správné.

Než jsem poznala svého muže. Také jsem se zamilovávala a často platonicky.
Vztah na dálku je krásný a člověka dobíjí.
Jsem trochu svéráz a víš, mně ani ten muž asi nezajímal - myslím jeho život, jenom jsem ho viděla - třeba cestou do práce nebo ještě na škole a byla jsem šťastná. A nejkrásnější na tom bylo, že on to ani netušil. :-)

Vím, o co ti jde. Jak je možná, že on se tak chová, když ty jsi udělala maximum.
To ale nemohu vyřešit, neznám ho.
Co jsi mi napsala, že řekl, že člověk je jen člověk -tak tomu tak opravdu je :-)
Všichni jsme chybující.

Ty jsi prostě z rodu těch spolehlivých, loajálních. Má tě jistou.
Touží po přeludech, tam mu ten přelud dopřej. A´t si pochutná, a´t si to prožije.

Stejně asi jiná cesta není.

Třeba ti osud dává příležitost, aby si sedla a řekla jsi, zda jsi spokojená.
Zda ti současný vztah vyhovuje. Nemyslím tím hned řešit rozvod, to vůbec ne.
Je taková malá invertura tvého života.

Zrovna tady dakujem za vycerpavajucu odpoved, velmi na urovni, no a pri maximalnej skromnosti som asi super woman, napriek tomu takych je asi neurekom a neminulo ich to, hlavne mysliet pozitivne, bo najde ta to, coho sa obavas, vsak?papa

HanB napsal(a):

Zrovna tady napsal(a):

Asi proto, že děláme chyby přes kopírák. :-)

Ahoj Zrovnatady,

s tímhle bych si dovolila polemizovat: manžel se zamiloval do dámy, která byla náhodou na stejném místě jako on (dětské soustředění), po čtyřech dnech od chvíle, kdy se uviděli (nebo možná tu minutu). Je to měsíc a pořád to trvá.
Je to vztah na dálku, po telefonu a po internetu. Nechám teď stranou, co to asi může být za vztah - když spolu nemají ani fyzický kontakt, jen pro dokreslení zmíním, že manžel se ve svých 47 letech fotí do telefonu (tváří se tam velmi svůdně), má tam asi 5 fotek z různých dnů - proč asi? (Vím to, protože ten telefon jsem před dvěma dny použila jako foťák sama, což u nás bývalo normální).
No ale proč píšu: za námi je 11 let vztahu, který nejen naši známí ale i on sám vždy hodnotil za velmi vydařený a pevný. Dokonce prý oné dámě hned řekl, že je idiot, protože má doma tu nejlepší ženu na světě. A mě pak řekl, že je jen člověk. Já jsem také jen člověk, přesto bych mu tohle neudělala a zarazila bych to hned v počátku -a ano, už jsem v takové situaci byla, proto vím, jak bych se zachovala. Má kamarádka to označila za hormonální záležitost, která pomine. Jak dlouho ale hormony bouří, a zvlášť když se nemohou pořádně vybouřit přes ten telefon? Dovoluji si tvrdit, že chyb jsem v našem vztahu napáchala minimum a naopak vždy jsem byla k němu velmi tolerantní - nevyčítala, nevychovávala, byla dobrou manželkou i milenkou, dobrou matkou,.vypadám (prý) velmi dobře,.... No ale holt nejsem tokající blonďatá dlouhovláska. Z toho alespoň pro mne plyne poučení, že tohle opravdu neovlivním, mohu pouze minimalizovat riziko, že se to stane, tím, jak se budu chovat a jak budu vypadat. Dále mohu minimalizovat dopad na naši odinu, náš vztah a na sebe samotnou. Zbytek je v jeho rukách.
P.S. Před rokem se posměšně vyjadřoval o známém, který se takhle zbláznil do o 15 mladší kolegyně. Teď je na tom skoro stejně - vždyť je jen člověk!
Když to vzniká chemicky - kéž by se to dalo také nějak chemicky odstranit!!!

Základ je vhodný výber partnera. Ak sa ako moletná bruneta dám z akýchkoľvek dôvodov dokopy s milovníkom krehkých blondínok(a môžem byť NÁDHERNÁ moletná bruneta :P ), je od začiatku "zaděláno" na prúser... A takisto ak si nájdeš milovníka mnohoženstva...

HanB - to je hezká představa - něčím chemickým ho postříkat a ono by ho to přešlo :-))).

Jinak ale si myslím, že takovým vztahem na dálku se jen bičuje fantazie. Já vím, musí to být otravné, dívat se na tupě se culícího manžela u compu. Ale je dost pravděpodobné, že kdyby měl možnost s dámou pobýt delší dobu, zjistil by, že fantazie jsou jedna věc a realita druhá. Tak ti držím palce, ať se kolem blondýny co nejdřív ometá nějaký reálný pán v blízkosti a toho tvého vypustí ze seznamu.
Ale tu okamžitou jiskru, tu dobře znám. Můj ex se také s novou paní potkal "zásahem osudu" - prostě se potkali na jednom místě dva lidi, kteří by se jinak zřejmě nepotkali nikdy. A zásah byl okamžitý. Strávili spolu víkend, pak asi týden s tím "bojovali" a do měsíce věděl, že mu to stojí za rozvod. A taky se většina komunikace odehrávala přes mobil a mail. Až po tom měsíci začali trávit společné víkendy a dovolené a tak to je dodnes.

Salen napsal(a):

HanB - to je hezká představa - něčím chemickým ho postříkat a ono by ho to přešlo :-))).

Jinak ale si myslím, že takovým vztahem na dálku se jen bičuje fantazie. Já vím, musí to být otravné, dívat se na tupě se culícího manžela u compu. Ale je dost pravděpodobné, že kdyby měl možnost s dámou pobýt delší dobu, zjistil by, že fantazie jsou jedna věc a realita druhá. Tak ti držím palce, ať se kolem blondýny co nejdřív ometá nějaký reálný pán v blízkosti a toho tvého vypustí ze seznamu.
Ale tu okamžitou jiskru, tu dobře znám. Můj ex se také s novou paní potkal "zásahem osudu" - prostě se potkali na jednom místě dva lidi, kteří by se jinak zřejmě nepotkali nikdy. A zásah byl okamžitý. Strávili spolu víkend, pak asi týden s tím "bojovali" a do měsíce věděl, že mu to stojí za rozvod. A taky se většina komunikace odehrávala přes mobil a mail. Až po tom měsíci začali trávit společné víkendy a dovolené a tak to je dodnes.

Ahoj Salen,
pro mě ne zrovna lákavá představa budoucího možného vývoje! On by teď asi potřeboval pořádný zásah z jiného soudku osudu, aby ho to přešlo - nebo tu chemikálii.
Ona dáma je vdaná a má dítě. Můj manžel vypadá velmi dobře, navíc je cizinec a budí dojem zámožného člověka (ha ha). Takže dost velké afrodiziakum, hádám. Někdy se na to dívám zdálky a říkám si: no tak už do toho praštěte, ať to máme za sebou a zjistíme, co dál. Dneska zrovna jsem ho (nechtěně!) překvapila na chodbě, jak končí telefonní hovor s tím přiblblým výrazem na tváři a slovy OK, so bye bye.... a hned mě musí informovat o tom, že měl nepříjemný hovor s někým, bla bla bla. Nechala jsem ho být asi tak 10 minut a pak jsem ho upozornila, aby se naučil nečervenat, když mi něco takového vysvětluje. Jeho odpověď byla, že měl vztek na toho volajícího. No, tón hlasu odpovídal něčemu jinému než zlobě. Někdy mě to až baví, jak je naivní.

A k Pisateli: podle mne on opravdu důvod k nevěře neměl, sám mi to řekl, ale prý je jen člověk! Co na to říci?

"Někdy se na to dívám zdálky a říkám si: no tak už do toho praštěte, ať to máme za sebou a zjistíme, co dál."
Jo, to je trefné...to jsem taky chtěla, mít to za sebou a vědět přesně, co dál.

Salen napsal(a):

HanB - to je hezká představa - něčím chemickým ho postříkat a ono by ho to přešlo :-))).

Jinak ale si myslím, že takovým vztahem na dálku se jen bičuje fantazie. Já vím, musí to být otravné, dívat se na tupě se culícího manžela u compu. Ale je dost pravděpodobné, že kdyby měl možnost s dámou pobýt delší dobu, zjistil by, že fantazie jsou jedna věc a realita druhá. Tak ti držím palce, ať se kolem blondýny co nejdřív ometá nějaký reálný pán v blízkosti a toho tvého vypustí ze seznamu.
Ale tu okamžitou jiskru, tu dobře znám. Můj ex se také s novou paní potkal "zásahem osudu" - prostě se potkali na jednom místě dva lidi, kteří by se jinak zřejmě nepotkali nikdy. A zásah byl okamžitý. Strávili spolu víkend, pak asi týden s tím "bojovali" a do měsíce věděl, že mu to stojí za rozvod. A taky se většina komunikace odehrávala přes mobil a mail. Až po tom měsíci začali trávit společné víkendy a dovolené a tak to je dodnes.

Myslím, že u nás to proběhlo podobně. Jen to trvalo o pár měsíců déle.

sám mi to řekl, ale prý je jen člověk! Co na to říci?
HanB, zní mi to velmi povědomě.

Dnes se budu snažit zahodit splín, když tak:dumbom: On se člověk může chvíli litovat, ale pak mu asi ze všeho nejvíc pomůže nějaká pecka od některých z vás, aby procitl.Tak upřimně prosím víc a houšť. Vy které jste o krok dále víte co píšete, pouze ty o krok pozadu se k tomu musí dobabrat.
Asi si pánové chvíli zaslouží dívat se na utejranou manželku, ale nesmí to trvat moc dlouho. Snad to dnes M ocení.

Toho smajlíka s kladivem bych si nejraději na dnešek půjčila, abych se mohla ťuknout do hlavy, kdyby na mě lezly hloupé myšlenky. Tak pá

HanB - myslím, že k tomu přistupuješ velmi rozumně, máš pořád ještě nadhled a to je dobré. Nepředvídej, neporovnávej místní případy s tvým, protože každý je jedinečný a bude teď záležet jen na tvém muži, jak se to vyvine dál. Manžel jedné místní pisatelky, která se moc zamilovala, zvítězil tím, že když už věděl, zeptal se jí jen na to, zda se má sbalit a odstěhovat. Když řekla že to nechce, dál se o tom nebavil. Byl zdvořilý, o nic jí neprosil, nijak se nevnucoval, ale držel si odstup. Když měla ona tendenci se o tom bavit, tvrdě jí řekl že ho to nezajímá a že je to jen její věc. A vydržel to! Omlouvám se autorce tohoto příběhu, že jí cituji, nemohu ten příspěvek najít.
Je pro tebe dobré, že je dáma vdaná. Rozvedené a vdovy jsou podstatně větší nebezpečí. Tak si dej pro sebe nějakou rozumnou časovou hranici, do kdy budeš ochotna mu tu hračku dopřát. Stát se to může každému a je to moc příjemné, těžko se toho vzdává.
No a pak je pár různých nekalých triků, které by s tím mohly pohnout (i když tady s tím někteří nebudou souhlasit) - jistě by s tím mohl zamávat její manžel, kdyby zjistil že mu cizí chlap ohrožuje rodinu, například.

Salen napsal(a):

HanB - myslím, že k tomu přistupuješ velmi rozumně, máš pořád ještě nadhled a to je dobré. Nepředvídej, neporovnávej místní případy s tvým, protože každý je jedinečný a bude teď záležet jen na tvém muži, jak se to vyvine dál. Manžel jedné místní pisatelky, která se moc zamilovala, zvítězil tím, že když už věděl, zeptal se jí jen na to, zda se má sbalit a odstěhovat. Když řekla že to nechce, dál se o tom nebavil. Byl zdvořilý, o nic jí neprosil, nijak se nevnucoval, ale držel si odstup. Když měla ona tendenci se o tom bavit, tvrdě jí řekl že ho to nezajímá a že je to jen její věc. A vydržel to! Omlouvám se autorce tohoto příběhu, že jí cituji, nemohu ten příspěvek najít.
Je pro tebe dobré, že je dáma vdaná. Rozvedené a vdovy jsou podstatně větší nebezpečí. Tak si dej pro sebe nějakou rozumnou časovou hranici, do kdy budeš ochotna mu tu hračku dopřát. Stát se to může každému a je to moc příjemné, těžko se toho vzdává.
No a pak je pár různých nekalých triků, které by s tím mohly pohnout (i když tady s tím někteří nebudou souhlasit) - jistě by s tím mohl zamávat její manžel, kdyby zjistil že mu cizí chlap ohrožuje rodinu, například.

Salen máš pravdu, klidně cituj, je to pravda, jsem pořád vdana a moc šťastná.

Salen napsal(a):

HanB - myslím, že k tomu přistupuješ velmi rozumně, máš pořád ještě nadhled a to je dobré. Nepředvídej, neporovnávej místní případy s tvým, protože každý je jedinečný a bude teď záležet jen na tvém muži, jak se to vyvine dál. Manžel jedné místní pisatelky, která se moc zamilovala, zvítězil tím, že když už věděl, zeptal se jí jen na to, zda se má sbalit a odstěhovat. Když řekla že to nechce, dál se o tom nebavil. Byl zdvořilý, o nic jí neprosil, nijak se nevnucoval, ale držel si odstup. Když měla ona tendenci se o tom bavit, tvrdě jí řekl že ho to nezajímá a že je to jen její věc. A vydržel to! Omlouvám se autorce tohoto příběhu, že jí cituji, nemohu ten příspěvek najít.
Je pro tebe dobré, že je dáma vdaná. Rozvedené a vdovy jsou podstatně větší nebezpečí. Tak si dej pro sebe nějakou rozumnou časovou hranici, do kdy budeš ochotna mu tu hračku dopřát. Stát se to může každému a je to moc příjemné, těžko se toho vzdává.
No a pak je pár různých nekalých triků, které by s tím mohly pohnout (i když tady s tím někteří nebudou souhlasit) - jistě by s tím mohl zamávat její manžel, kdyby zjistil že mu cizí chlap ohrožuje rodinu, například.

Salen
jistota že je žena vdaná a že není nebezpečná - dle mého názoru - je hodně na vážkách.
Opravdu spíš věřím tomu "manuálu" od Vanilky - před a po.
Jde o ten konkrétní vztah muž a žena, tam je to hlavní
a ty ostatní mužové a ženy - rozvedení, vdovcí, ženatí, svobodní, nemluvňata:-), starci... ty to neohrozí, pokud je ten konkrétní vztah pevný.

Vdaná je nebezpečná tím víc, že možná na začátku to milenec bere jenom jako
příjemné chvíle a že nic nehrozí, ale může se zamilovat a spadnout do toho po hlavě.

U té rozvedené či vdovy - třeba má odstup, proto ví, že ona je volná.

Muži jsou jiný druh než ženy. Rádí o kořist bojují.

Ale třeba si pouze vytvářím domněnky. :-)

pa

ti neohrozí - oprava

V momentě,kdy jsem přišla na nevěru mého muže,zhroutil se mi svět.Kolegyně v práci byla těsně po rozvodu a aby si zvýšila sebevědomí a přišla na jiné myšlenky,zaregistrovala se na všech možných seznamkách.Chodilo ji bezpočet nabídek i s tel.čísly a aby měla přehled,o každém dotyčném si psala do bloku poznámky,kde byli,jaké to bylo,apod....občas se pochlubila a dávala mi to přečíst.K mému zděšení tam figuroval i můj muž!Ptala jsem se,co to je za člověka.Prý chudák,kterému žena nerozumí,domáci puťka,nespolečenská...Muž podniká,takže má spoustu aktivit, dost času trávil pracovně mimo domov,takže noční návraty byly samozřejmostí.Teprve pak jsem pochopila,proč pozdní návraty a častý pobyt mimo domov.Udělala jsem to,co se nemá.Začala jsem trošku pátrat a v mobilu našla spousty ženských jmen i s nicky ze seznamek.Pak to byla maličkost.Zaregistrovala jsem se a začala se žen vyptávat.Většinou řekly.Pak jsem si začala psát s vlastním mužem já a vyptávala jsem se ho,jak to tak bývá, i na rodinu.Scénář stejný...žena hrozná,doma ho to ubíjí,potřebuje žít....nemusím říkat,jak mi bylo.Jednou jsem to už nevydržela a řekla mu,že vím všecho co komu o mně píše a s kolika ženama už spal...řval,že jsem hysterka,že si vymýšlím,že by něco tak ubohého,jako je seznamování přes internet neudělal,že si mám léčit žárlivost.V okamžiku,kdy jsem si myslela,že s tím skončil,slyším jak vrká něžná slovíčka do mobilu a dává si schůzku.Dodávám,že mužovi bude 55let!!Trápím se,trápím,ale řekla jsem si dost.Na internetu jsem se poznala s pánem,se kterým to vypadalo krásně,až romanticky do doby,než vyšly najevo i jeho nevěry.Takže muži nevěru mají zřejmě v genech,berou ji jako normální věc,jako něco,co patří k JEJICH životu.

Koi napsal(a):

sám mi to řekl, ale prý je jen člověk! Co na to říci?
HanB, zní mi to velmi povědomě.

Dnes se budu snažit zahodit splín, když tak:dumbom: On se člověk může chvíli litovat, ale pak mu asi ze všeho nejvíc pomůže nějaká pecka od některých z vás, aby procitl.Tak upřimně prosím víc a houšť. Vy které jste o krok dále víte co píšete, pouze ty o krok pozadu se k tomu musí dobabrat.
Asi si pánové chvíli zaslouží dívat se na utejranou manželku, ale nesmí to trvat moc dlouho. Snad to dnes M ocení.

Toho smajlíka s kladivem bych si nejraději na dnešek půjčila, abych se mohla ťuknout do hlavy, kdyby na mě lezly hloupé myšlenky. Tak pá

Prý je jen člověk..... To můj manžel zas řekl ,že to nechápu že on je jen obyčejný chlap. Tak nevím jestli opravdu to tak je nebo jestli je i nějaká víjimka a ty ostatní neurazil . Jinak taková perlička. Nakupovala jsem v Makru a mezi knížkama jsem narazila na brožuru -jak utajit nevěru- no co nato říct? Už i knižně vychází návod jak si vzájemně ubližovat.

KAMARADKA napsal(a):

Prý je jen člověk..... To můj manžel zas řekl ,že to nechápu že on je jen obyčejný chlap. Tak nevím jestli opravdu to tak je nebo jestli je i nějaká víjimka a ty ostatní neurazil . Jinak taková perlička. Nakupovala jsem v Makru a mezi knížkama jsem narazila na brožuru -jak utajit nevěru- no co nato říct? Už i knižně vychází návod jak si vzájemně ubližovat.

Hovadina... Keby sa volala Ako byť neverný, dalo by sa o tom diskutovať, ale utajiť neveru je dobré, znamená to, že pôvodný vzťah má ešte šancu... niielen existovať, ale prípadne sa aj zlepšiť... Lebo neverníkovi na tom druhom ešte záleží. Spýtaj sa na názor tunajších dám, ktoré si tou situáciou prešli.

KAMARADKA napsal(a):

Koi napsal(a):

sám mi to řekl, ale prý je jen člověk! Co na to říci?
HanB, zní mi to velmi povědomě.

Dnes se budu snažit zahodit splín, když tak:dumbom: On se člověk může chvíli litovat, ale pak mu asi ze všeho nejvíc pomůže nějaká pecka od některých z vás, aby procitl.Tak upřimně prosím víc a houšť. Vy které jste o krok dále víte co píšete, pouze ty o krok pozadu se k tomu musí dobabrat.
Asi si pánové chvíli zaslouží dívat se na utejranou manželku, ale nesmí to trvat moc dlouho. Snad to dnes M ocení.

Toho smajlíka s kladivem bych si nejraději na dnešek půjčila, abych se mohla ťuknout do hlavy, kdyby na mě lezly hloupé myšlenky. Tak pá

Prý je jen člověk..... To můj manžel zas řekl ,že to nechápu že on je jen obyčejný chlap. Tak nevím jestli opravdu to tak je nebo jestli je i nějaká víjimka a ty ostatní neurazil . Jinak taková perlička. Nakupovala jsem v Makru a mezi knížkama jsem narazila na brožuru -jak utajit nevěru- no co nato říct? Už i knižně vychází návod jak si vzájemně ubližovat.

Nemyslím, že je to návod na to, jak ublížit, ale spíš na to, jak neubližovat, když už dělám něco špatného. Tedy - nečetla jsem, beru to jen podle názvu.

atta napsal(a):

V momentě,kdy jsem přišla na nevěru mého muže,zhroutil se mi svět.Kolegyně v práci byla těsně po rozvodu a aby si zvýšila sebevědomí a přišla na jiné myšlenky,zaregistrovala se na všech možných seznamkách.Chodilo ji bezpočet nabídek i s tel.čísly a aby měla přehled,o každém dotyčném si psala do bloku poznámky,kde byli,jaké to bylo,apod....občas se pochlubila a dávala mi to přečíst.K mému zděšení tam figuroval i můj muž!Ptala jsem se,co to je za člověka.Prý chudák,kterému žena nerozumí,domáci puťka,nespolečenská...Muž podniká,takže má spoustu aktivit, dost času trávil pracovně mimo domov,takže noční návraty byly samozřejmostí.Teprve pak jsem pochopila,proč pozdní návraty a častý pobyt mimo domov.Udělala jsem to,co se nemá.Začala jsem trošku pátrat a v mobilu našla spousty ženských jmen i s nicky ze seznamek.Pak to byla maličkost.Zaregistrovala jsem se a začala se žen vyptávat.Většinou řekly.Pak jsem si začala psát s vlastním mužem já a vyptávala jsem se ho,jak to tak bývá, i na rodinu.Scénář stejný...žena hrozná,doma ho to ubíjí,potřebuje žít....nemusím říkat,jak mi bylo.Jednou jsem to už nevydržela a řekla mu,že vím všecho co komu o mně píše a s kolika ženama už spal...řval,že jsem hysterka,že si vymýšlím,že by něco tak ubohého,jako je seznamování přes internet neudělal,že si mám léčit žárlivost.V okamžiku,kdy jsem si myslela,že s tím skončil,slyším jak vrká něžná slovíčka do mobilu a dává si schůzku.Dodávám,že mužovi bude 55let!!Trápím se,trápím,ale řekla jsem si dost.Na internetu jsem se poznala s pánem,se kterým to vypadalo krásně,až romanticky do doby,než vyšly najevo i jeho nevěry.Takže muži nevěru mají zřejmě v genech,berou ji jako normální věc,jako něco,co patří k JEJICH životu.

Klasický případ. Promiň že to píši tak tvrdě, bohužel to jinak napsat se nedá. Možná jemněji , ale nějak mi to nejde.

K naší pramáti Evě a Aotci Adamovi. :) Muž je původem lovec a lovec čehokoli a kdekoli.  Tak loví. Je to jeho přirozenost a přirovnám -li to k pavoukovi, to jak se muži chováme, je právě pro nás ona životní jiskra. Když tu síť do které ulovíme cokoli funguje, zjišťujeme že žijeme, když už na naše "pasti, pasti pastičky", ono pavučinu nic nesedne jdeme brzo do kytek.

Ano máš pravdu, ale pokusím se opáčit to zas z druhé strany ze strany  úhlu mužů. Dámy ruku na srdce, kolik z vás je potěšeno a co jste ochotny podstoupit, aby jste nějakého toho lovce pavouka /od 18 u některých i méně) do 100/ ulovilo do svých něžných ručiček. Zejména pak ženy okolo 50-60. ty jsou ochotné dát 100 tisíce za plastiky a omlazovací kůry aby ulovily nějakého samečka. Takže tady je to asi 1:1 no 2:1 ve váš prospěch.

Pisatel napsal(a):

atta napsal(a):

V momentě,kdy jsem přišla na nevěru mého muže,zhroutil se mi svět.Kolegyně v práci byla těsně po rozvodu a aby si zvýšila sebevědomí a přišla na jiné myšlenky,zaregistrovala se na všech možných seznamkách.Chodilo ji bezpočet nabídek i s tel.čísly a aby měla přehled,o každém dotyčném si psala do bloku poznámky,kde byli,jaké to bylo,apod....občas se pochlubila a dávala mi to přečíst.K mému zděšení tam figuroval i můj muž!Ptala jsem se,co to je za člověka.Prý chudák,kterému žena nerozumí,domáci puťka,nespolečenská...Muž podniká,takže má spoustu aktivit, dost času trávil pracovně mimo domov,takže noční návraty byly samozřejmostí.Teprve pak jsem pochopila,proč pozdní návraty a častý pobyt mimo domov.Udělala jsem to,co se nemá.Začala jsem trošku pátrat a v mobilu našla spousty ženských jmen i s nicky ze seznamek.Pak to byla maličkost.Zaregistrovala jsem se a začala se žen vyptávat.Většinou řekly.Pak jsem si začala psát s vlastním mužem já a vyptávala jsem se ho,jak to tak bývá, i na rodinu.Scénář stejný...žena hrozná,doma ho to ubíjí,potřebuje žít....nemusím říkat,jak mi bylo.Jednou jsem to už nevydržela a řekla mu,že vím všecho co komu o mně píše a s kolika ženama už spal...řval,že jsem hysterka,že si vymýšlím,že by něco tak ubohého,jako je seznamování přes internet neudělal,že si mám léčit žárlivost.V okamžiku,kdy jsem si myslela,že s tím skončil,slyším jak vrká něžná slovíčka do mobilu a dává si schůzku.Dodávám,že mužovi bude 55let!!Trápím se,trápím,ale řekla jsem si dost.Na internetu jsem se poznala s pánem,se kterým to vypadalo krásně,až romanticky do doby,než vyšly najevo i jeho nevěry.Takže muži nevěru mají zřejmě v genech,berou ji jako normální věc,jako něco,co patří k JEJICH životu.

Klasický případ. Promiň že to píši tak tvrdě, bohužel to jinak napsat se nedá. Možná jemněji , ale nějak mi to nejde.

K naší pramáti Evě a Aotci Adamovi. :) Muž je původem lovec a lovec čehokoli a kdekoli.  Tak loví. Je to jeho přirozenost a přirovnám -li to k pavoukovi, to jak se muži chováme, je právě pro nás ona životní jiskra. Když tu síť do které ulovíme cokoli funguje, zjišťujeme že žijeme, když už na naše "pasti, pasti pastičky", ono pavučinu nic nesedne jdeme brzo do kytek.

Ano máš pravdu, ale pokusím se opáčit to zas z druhé strany ze strany  úhlu mužů. Dámy ruku na srdce, kolik z vás je potěšeno a co jste ochotny podstoupit, aby jste nějakého toho lovce pavouka /od 18 u některých i méně) do 100/ ulovilo do svých něžných ručiček. Zejména pak ženy okolo 50-60. ty jsou ochotné dát 100 tisíce za plastiky a omlazovací kůry aby ulovily nějakého samečka. Takže tady je to asi 1:1 no 2:1 ve váš prospěch.

Tato odvolávání na muže lovce mě vždycky dojmou. Škoda, že se tak tedy pánové nechovají v prodejně potravin, elektro a při nákupu vozidel a pod. To jsou zase super moderní. Pochybuji, že by se Atta doma   chytala, kdyby k večeři nachystala čerstvé kořínky, když tedy ti lovci, tak se vším všudy.


Atto já se na rady necítím, ale musí tě to moc bolet.

Koi, taky mám pocit, že si z toho chlapi udělali nějaké zaklínadlo, kterým se nechá omluvit jakékoli promiskuitní chování.
Copak vás pánové teprv předevčírem sklepali ze stromů, že se oháníte loveckými pudy? Je jasné, že je obrovský rozdíl mezi ženskými a mužskými pudy a pohnutkami, ale je nejde brát jako omluvu na každou nevěru. Myslím, že se od dob, kdy muži lovili a ženy v jeskyni udržovaly oheň, mnohé změnilo. Minimálně snad v inteligenci.

Nakonec ženy jsou také nevěrné, mělo by být tedy takové zaklínadlo i pro ně. Tím by se všechno omluvilo a vyřešilo a byl by klid a mír. No ne? To bych celkem ráda viděla, jak by takový podváděný muž podobnou omluvu přijal. "Promiň miláčku, ale to víš ...... ty pudy. Ale nezlobíš se viď, vždyť přece víš, že za to nemůžu!"

Nevěra je běžnou součástí života (jak se zdá), ale lovecké pudy jsou dost laciná výmluva. To je můj názor.

Pisatel napsal(a):

Klasický případ. Promiň že to píši tak tvrdě, bohužel to jinak napsat se nedá. Možná jemněji , ale nějak mi to nejde.

K naší pramáti Evě a Aotci Adamovi. :) Muž je původem lovec a lovec čehokoli a kdekoli.  Tak loví. Je to jeho přirozenost a přirovnám -li to k pavoukovi, to jak se muži chováme, je právě pro nás ona životní jiskra. Když tu síť do které ulovíme cokoli funguje, zjišťujeme že žijeme, když už na naše "pasti, pasti pastičky", ono pavučinu nic nesedne jdeme brzo do kytek.

Ano máš pravdu, ale pokusím se opáčit to zas z druhé strany ze strany  úhlu mužů. Dámy ruku na srdce, kolik z vás je potěšeno a co jste ochotny podstoupit, aby jste nějakého toho lovce pavouka /od 18 u některých i méně) do 100/ ulovilo do svých něžných ručiček. Zejména pak ženy okolo 50-60. ty jsou ochotné dát 100 tisíce za plastiky a omlazovací kůry aby ulovily nějakého samečka. Takže tady je to asi 1:1 no 2:1 ve váš prospěch.

Podľa mojich štatistík(neviem, nakoľko sú spoľahlivé) ale ženám-pavúčiciam väčišnou stačí jedna muška v sieti, kdežto muži-pavúci nedajú pokoj, kým tam nemajú cleý roj :dumbom: . Bývalý najradšej spával so ženami, keď už boli bývalky - tomu nikdy nevedel odolať. Ani byť budúca alebo súčasná nebolo márne, ale byť bývalka-to bol zaručený kľúč od raja. Asi mu to dávalo pocit, že sú už navždy jeho... Ja som odolala, ale až po úplnom rozchode. Vtedy mi už bol skôr protivný.

Koii a Fanny,
při čtení Vašich příspěvků se mi ježili všechny chlupy na těle. Možná se pletu, ale z vašich písmenek cítím přesně ten druh kdy začíná válka pohlaví, ono nežijeme v jeskyni, žijeme v jiné době, máme jinou inteligenci, jsou přesně argumenty řady feministek a pak zejména ublížených lidí. Nechci zde válku pohlaví, naopak hlásím se ke klidu zbraní.

Ono se za těch několik tisíc let zas tak moc nezměnilo. Pořád žijeme v jeskyních (byty a baráky), pořád máme rodinný krb (kamna a sporáky), pořád nosíme ty bylinky a mamuty (v zamněstnání dostaneme papírky -peníze - které v krámě za kus té flákoty a kupu bilinek směníme, objevujeme a rozšiřujeme svá teritoria (naše krásné a nezapomenutelné dovolené) a zkrášlujeme své jeskyně (nájezdy na supermárkety kde zkupujeme nábytek, obrazy a jiné předměty) .... ano změnilo se jedno a to, že naše jeskyně už není pro tlupu 20, 50, 100 soukmenovců, ale jen pro toho kdo přinese ten nejkrásnější flák mamuta, nebo nejkrásněji obšťastní ... Uzavřeli jsme se do své soukromé jeskyně kam nikoho nepustíme, tedy nám dokonce nastalo ono podivné a složité vzdělávání  tím, jak třeba správně být přitažlivou, děti již nežijí v oné symbioze kmene a přírody neboť jim zakazuje to či ono a pak... Kdysi dávno ona kmenová erotika (dodnes se v moha skupinách děje) zamezovala "NEVÉŔE", neboť žádná nemohla existovat....
Ano je pravda, že máme jinou inteligenci, zejména po vyhlášení obrovské myšlenky "Jsme páni tvorstva (vládci nad faunou a florou)". Nejsme páni ani vládci, jsme její součástí vesmíru, jen jsme pro jisté vlastnosti něco urychlili nebo spíš upravili, abychom měli pohodlnější jednodušší život. Dámy pořád žijeme v prvobytně pospolné společnosti na úrovni kmenů, jen jsme díky "jiné inteligenci" své kmeny rozpustili, roztrousili se po dalekém okolí, aby naše teritoria byla co největší apod. Pokud se jo moc  vyvyšujeme, tak nás matka příroda, pan vesmír hodí opravdu vždy nazpět, to jsou ony povodně, přírodní či průmyslové katasrofy a nebo i války. Když pak couráte válkou nebo katastrofou postiženou oblastí, jsou tam úplně jiné myšlenky, úplně jiná inteligence a názory. Přesně ty co jsme měli před 35 000 lety. Najednou jsme kmenem, tlupou společensky na jedné úrovni. Ale jakmile se oklepeme staneme se sami sobě vlky a hyenami.

Nechci zde dlouze psát snad nástin postačí. Dodám, že souhlasím s tím, že i ženy nemají absolutně čistý práh, ale kdo ho má? Ano je to krásná myšlenka "smažemeto" a jedeme dál. Ono to smazat nejde je to genetická informace tečka v našem fyzickém těle, která nejde jako v PC vzít a vymazat i když ani v PC se nějaká informace nevymaže. Je třeba tu informaci onu tečku zracovat a vyrovnat se stím, že muži byli jsou a budou lovci, kteří ano proto aby mohli lépe a radostněji lovit potřebují zbraně což jsou pro ně ony vozidla za miliony, jiné mužské hračky na které Vy dámi pak krásně se přilepíte:) Nevím ale tak to funguje a je. Je jen na nás všech jak s onou dnes definovanou zátěží dokážeme jako jedinci ai jako společnost praacovat!

Pisateli, hezký souhrn dějin, ty jedna nesmazatelná genetická tečko:))))). Abys věděl i feministické řeči jsou pro mnoho žen ujeté.

Ono mi to spíš nesedlo jako názor k Attě, té tohle nyní nepřidá. Ta  spíš přemýšlý o labuťácích. Potřebuje trochu podržet a najít si model konání , který by  její rodině pomohl a zmírnil to špatné.

atta napsal(a):

V momentě,kdy jsem přišla na nevěru mého muže,zhroutil se mi svět.Kolegyně v práci byla těsně po rozvodu a aby si zvýšila sebevědomí a přišla na jiné myšlenky,zaregistrovala se na všech možných seznamkách.Chodilo ji bezpočet nabídek i s tel.čísly a aby měla přehled,o každém dotyčném si psala do bloku poznámky,kde byli,jaké to bylo,apod....občas se pochlubila a dávala mi to přečíst.K mému zděšení tam figuroval i můj muž!Ptala jsem se,co to je za člověka.Prý chudák,kterému žena nerozumí,domáci puťka,nespolečenská...Muž podniká,takže má spoustu aktivit, dost času trávil pracovně mimo domov,takže noční návraty byly samozřejmostí.Teprve pak jsem pochopila,proč pozdní návraty a častý pobyt mimo domov.Udělala jsem to,co se nemá.Začala jsem trošku pátrat a v mobilu našla spousty ženských jmen i s nicky ze seznamek.Pak to byla maličkost.Zaregistrovala jsem se a začala se žen vyptávat.Většinou řekly.Pak jsem si začala psát s vlastním mužem já a vyptávala jsem se ho,jak to tak bývá, i na rodinu.Scénář stejný...žena hrozná,doma ho to ubíjí,potřebuje žít....nemusím říkat,jak mi bylo.Jednou jsem to už nevydržela a řekla mu,že vím všecho co komu o mně píše a s kolika ženama už spal...řval,že jsem hysterka,že si vymýšlím,že by něco tak ubohého,jako je seznamování přes internet neudělal,že si mám léčit žárlivost.V okamžiku,kdy jsem si myslela,že s tím skončil,slyším jak vrká něžná slovíčka do mobilu a dává si schůzku.Dodávám,že mužovi bude 55let!!Trápím se,trápím,ale řekla jsem si dost.Na internetu jsem se poznala s pánem,se kterým to vypadalo krásně,až romanticky do doby,než vyšly najevo i jeho nevěry.Takže muži nevěru mají zřejmě v genech,berou ji jako normální věc,jako něco,co patří k JEJICH životu.

Biologicky je to tak, že muži jsou "rozsévači".
Ale pořád velká většina se jich snaží "rozsévat" doma.

Nemůžeme zevšeobecňovat.


Také ne každá žena je nejšťastnější v kuchyni se zástěrou.
No vidíš a mně to docela baví a že bych byla pipka domácí? ...

Fanny5 napsal(a):

Koi, taky mám pocit, že si z toho chlapi udělali nějaké zaklínadlo, kterým se nechá omluvit jakékoli promiskuitní chování.
Copak vás pánové teprv předevčírem sklepali ze stromů, že se oháníte loveckými pudy? Je jasné, že je obrovský rozdíl mezi ženskými a mužskými pudy a pohnutkami, ale je nejde brát jako omluvu na každou nevěru. Myslím, že se od dob, kdy muži lovili a ženy v jeskyni udržovaly oheň, mnohé změnilo. Minimálně snad v inteligenci.

Nakonec ženy jsou také nevěrné, mělo by být tedy takové zaklínadlo i pro ně. Tím by se všechno omluvilo a vyřešilo a byl by klid a mír. No ne? To bych celkem ráda viděla, jak by takový podváděný muž podobnou omluvu přijal. "Promiň miláčku, ale to víš ...... ty pudy. Ale nezlobíš se viď, vždyť přece víš, že za to nemůžu!"

Nevěra je běžnou součástí života (jak se zdá), ale lovecké pudy jsou dost laciná výmluva. To je můj názor.

Ano máš pravdu je to výmluva. :-)

Chtělo by to konstatovat, že člověk je mix pudů, citů, tužeb, komplexů a potřeb.
Jestli je to muž či žena - to je tak jedno jak loňský sníh. :-)

Třeba když člověk vyzařuje pozitivní energii, že touží dát druhému lásku, věrnost, péči, humor, tak druhá strana odpoví.

Mně se moc líbí heslo Klokana - Co dáš, to dostaneš.
Tak to asi ve vesmíru funguje.

Zrovna tady napsal(a):

atta napsal(a):

V momentě,kdy jsem přišla na nevěru mého muže,zhroutil se mi svět.Kolegyně v práci byla těsně po rozvodu a aby si zvýšila sebevědomí a přišla na jiné myšlenky,zaregistrovala se na všech možných seznamkách.Chodilo ji bezpočet nabídek i s tel.čísly a aby měla přehled,o každém dotyčném si psala do bloku poznámky,kde byli,jaké to bylo,apod....občas se pochlubila a dávala mi to přečíst.K mému zděšení tam figuroval i můj muž!Ptala jsem se,co to je za člověka.Prý chudák,kterému žena nerozumí,domáci puťka,nespolečenská...Muž podniká,takže má spoustu aktivit, dost času trávil pracovně mimo domov,takže noční návraty byly samozřejmostí.Teprve pak jsem pochopila,proč pozdní návraty a častý pobyt mimo domov.Udělala jsem to,co se nemá.Začala jsem trošku pátrat a v mobilu našla spousty ženských jmen i s nicky ze seznamek.Pak to byla maličkost.Zaregistrovala jsem se a začala se žen vyptávat.Většinou řekly.Pak jsem si začala psát s vlastním mužem já a vyptávala jsem se ho,jak to tak bývá, i na rodinu.Scénář stejný...žena hrozná,doma ho to ubíjí,potřebuje žít....nemusím říkat,jak mi bylo.Jednou jsem to už nevydržela a řekla mu,že vím všecho co komu o mně píše a s kolika ženama už spal...řval,že jsem hysterka,že si vymýšlím,že by něco tak ubohého,jako je seznamování přes internet neudělal,že si mám léčit žárlivost.V okamžiku,kdy jsem si myslela,že s tím skončil,slyším jak vrká něžná slovíčka do mobilu a dává si schůzku.Dodávám,že mužovi bude 55let!!Trápím se,trápím,ale řekla jsem si dost.Na internetu jsem se poznala s pánem,se kterým to vypadalo krásně,až romanticky do doby,než vyšly najevo i jeho nevěry.Takže muži nevěru mají zřejmě v genech,berou ji jako normální věc,jako něco,co patří k JEJICH životu.

Biologicky je to tak, že muži jsou "rozsévači".
Ale pořád velká většina se jich snaží "rozsévat" doma.

Nemůžeme zevšeobecňovat.


Také ne každá žena je nejšťastnější v kuchyni se zástěrou.
No vidíš a mně to docela baví a že bych byla pipka domácí? ...

Když teď přiznám, že asi i jako mnoho dalších se bojím pohlavních nemocí,
tak tě to nepřekvapí.

Mně ti snad ani nevadí, že muži mají potřeby a i ženy jistě :-) - slédnout po*no - od soft
po hard :-) Flirt atd.
Nicméně nepochybují o tom, že existuje "gentlemanská dohoda" mezi partnery, že vlastně chráníme své zdravíčko a v tomto světě šišatém je těch breberek hodně.

Takže když si to ti partneři hezky poví :-), třeba se oběma stranám uleví.
Zodpovědnost je zodpovědnost. A i když muži nefilozofují tak jako my na babinetu,
nejsou to hlupáčci, kteří by své zdravíčko dávali všanc.

Každopádně se i říká, že čeho se člověk nejvíc bojí, to si přitahne.
Takže se těch PN už nebojím. :-)

A to zasa ja som toto nikdy so svojimi neverníkmi neriešila. Zistila som totiž jednu útešnú a veľmi jednoduchú vec: Aj tí najväčší k.revníci, ktorým nezáleží na tom druhom, majú radi SEBA. Zatiaľ najväčší "lovec", akého som doteraz stretla(alebo povedzme jeden z dvoch najväčších) sa mal tak rád, že chodil na pravidelné prehliadky, okrem kondómov(aspoň spočiatku, než sme sa stali "vzťahom") a ďalších opatrení. Aj mňa nútil starať sa o svoju čistotu a zdravie priam úzkostlivo :lol: - takže som bola chránená vďaka jeho SEBALÁSKE. Skoro ma dohnal na očkovanie proti papillomavíru... :fuck:

Selima napsal(a):

A to zasa ja som toto nikdy so svojimi neverníkmi neriešila. Zistila som totiž jednu útešnú a veľmi jednoduchú vec: Aj tí najväčší k.revníci, ktorým nezáleží na tom druhom, majú radi SEBA. Zatiaľ najväčší "lovec", akého som doteraz stretla(alebo povedzme jeden z dvoch najväčších) sa mal tak rád, že chodil na pravidelné prehliadky, okrem kondómov(aspoň spočiatku, než sme sa stali "vzťahom") a ďalších opatrení. Aj mňa nútil starať sa o svoju čistotu a zdravie priam úzkostlivo :lol: - takže som bola chránená vďaka jeho SEBALÁSKE. Skoro ma dohnal na očkovanie proti papillomavíru... :fuck:

Na to prožívání ohledně mužského :-) sexu jsem se ptala muže,
se srdíčkem věrným.

Nikdo tě nenutí být s tím nestabilním :-)
Nikdo tě nenutí spát s kým nechceš, komu nevěříš.

Ženu nikdo nenutí, aby byla s mužem.

Vše je o svobodě. Je to na dobrovolné bázi.
A nic se neděje náhodou. Máme si to všechno hezky prožít.
Třeba pak si všimne toho muže s velkým M a nejenom to baliče, co to s ženami
pěkně koulí.

Selima napsal(a):

A to zasa ja som toto nikdy so svojimi neverníkmi neriešila. Zistila som totiž jednu útešnú a veľmi jednoduchú vec: Aj tí najväčší k.revníci, ktorým nezáleží na tom druhom, majú radi SEBA. Zatiaľ najväčší "lovec", akého som doteraz stretla(alebo povedzme jeden z dvoch najväčších) sa mal tak rád, že chodil na pravidelné prehliadky, okrem kondómov(aspoň spočiatku, než sme sa stali "vzťahom") a ďalších opatrení. Aj mňa nútil starať sa o svoju čistotu a zdravie priam úzkostlivo :lol: - takže som bola chránená vďaka jeho SEBALÁSKE. Skoro ma dohnal na očkovanie proti papillomavíru... :fuck:

Jéééééé muži se o sebe tak bojí.
Dobrá zpráva. :-)

Milý Pisateli :D,
tak k tomu Tvému předchozímu delšímu zamyšlení, ze kterého vybírám:

"vyrovnat se s tím, že muži byli jsou a budou lovci, kteří ano proto aby mohli lépe a radostněji lovit potřebují zbraně což jsou pro ně ony vozidla za miliony, jiné mužské hračky na které Vy dámi pak krásně se přilepíte:)."

Tak to trošku nabourám, jo? :D
Existuje (nejeden) druh zvířátka - konkrétně teď mám na mysli ptáčka, jehož samička si po oplodnění nějakým "průměrným" ;) samečkem ponechá ve svém těle zárodek tak dlouho, dokud nenajde lepšího samečka!! Až pak donosí vajíčko.
Takže se nedá jenom planě opakovat něco o rozsévání atd., to jsou jen kusé informace z přírody, kterých jste si vy, muži, všimli a které vám, mužům vyhovují.... :D
(jak se vlastně říká typu chlapů, kteří mají názory přesně opačné k těm feministickým?)

A ta druhá Tvoje zmínka - o vozidlech..... No ta mi zní teda vyloženě "mužsky feministicky, čili tvrdě maskulinně" :D - protože jsem si poctivou prací vydělala na supr fáro a přestože jsem si to koupila především kvůli SVÝMU pohodlnýmu zadku, zaznamenala jsem dooost zvýšený zájem mužů, jejichž konverzace, zjišťující MOJE poměry, začíná: ježiš, jakou ta síla má spotřebu? :D ;) Vůbec si nemyslím, že bych je tak intenzivně zajímala, kdybych se proháněla ve stodvacítce. :D

Takže Tvoje úvahy o lovcích, kterým je cosi dáno (chudáčkům) geneticky a sarkastické poznámky o vyčůraných ženách, které letí na boháče :D - ty teda dost pokulhávají...:D.
Nehledě na to, že jsi opomněl jednu skutečnost: dnes už netahají mamuty jen muži, dnes je ze zaměstnání taháme i my, ženy ;) - nejsou ojedinělé případy, kdy těch mamutů dotáhneme víc, než náš partner. Na to zvýšení životní úrovně díky manželčině zaměstnání si mužská populace zvykla celkem bez problému, že? Ale kdybychom se chtěly, my, ženy, třeba v 90% případů vývojově přizpůsobit i v těch záležitostech oné ptačí samičky, joj, to by byl boj, nicht wahr???? ;) :D
Měj se a ber příspěvek v legraci, joooo? :supr:.

Já teda na nějaký auta a chlapy v nich docela kašlu. My auto nemáme a ani po něm extra netoužím, leda když potřebuju někam dopravit, kde nejede autobus nebo vlak a to je hodně málo kdy. Můj manžel taky prohodil po tom co sem přišla na jeho nevěru a že se k ní chystal odejít," POTŘEBUJU K ŽIVOTU VÍC SEXU NEŽ MI MŮŽEŠ DÁT" Vysvětlili jsme si spoustu věcí, házeli po zemi talířema, ale trochu se to uklidnilo. Už se nám to docela dařilo vracet do vyjetých kolejí (ale lepších). Chtěl abych s ním jela do Prahy a tak i když mě nebylo zrovna nejlíp po zdravotní stránce, tak sem mu nic o bolestech neřekla a jela sem. Byl to pěkný výlet. No a druhý den měl nápad se podívat na net na reality, že by sme si mohli koupit barák pokud nám dají úvěr. Vyhnali jsme od počítače syna a já přišla do pokoje dřív než manžel. Viděla sem na liště, že mu přišla zpráva od NÍ. V klidu jsem mu to řekla a odešla do kuchyně a najivně jsem doufala že jí odpojí nebo že jí napíše že teď nemá čas. Čekala sem 20minut než si dopíší co si nestihli říct odpoledne. Pak mě zavolal ať jdu a já šla se sním koukat po baráčkách. Ve mě to vřelo, ale nechtěla sem to na sobě dát znát, protože by začal s tím, že pořád jen žárlím. Před spaním to na mě poznal a asi po 5 otázce co mi je? jsem mu to řekla a bylo zle, protože zase začínám. Říkala sem mu že mě to vadí, aby si s ní psal když nejsem doma. Nechápe proč. Mě zakázal k nám pouštět jednu mojí kámošku, protože si vjeli do vlasů, ale já nemám právo ani abych mu řekla co si nepřeju. Co vadí mě je jedno, důležitý je aby se nedělalo to co vadí jemu. Vám by nevadilo, kdyby si neustále dopisoval se svojí prý bejvalou milenkou, protože chce byt její přítel i nadále? A navíc když vy na něj čekáte?

Tlapička: VADILO.

tlapička napsal(a):

Já teda na nějaký auta a chlapy v nich docela kašlu. My auto nemáme a ani po něm extra netoužím, leda když potřebuju někam dopravit, kde nejede autobus nebo vlak a to je hodně málo kdy. Můj manžel taky prohodil po tom co sem přišla na jeho nevěru a že se k ní chystal odejít," POTŘEBUJU K ŽIVOTU VÍC SEXU NEŽ MI MŮŽEŠ DÁT" Vysvětlili jsme si spoustu věcí, házeli po zemi talířema, ale trochu se to uklidnilo. Už se nám to docela dařilo vracet do vyjetých kolejí (ale lepších). Chtěl abych s ním jela do Prahy a tak i když mě nebylo zrovna nejlíp po zdravotní stránce, tak sem mu nic o bolestech neřekla a jela sem. Byl to pěkný výlet. No a druhý den měl nápad se podívat na net na reality, že by sme si mohli koupit barák pokud nám dají úvěr. Vyhnali jsme od počítače syna a já přišla do pokoje dřív než manžel. Viděla sem na liště, že mu přišla zpráva od NÍ. V klidu jsem mu to řekla a odešla do kuchyně a najivně jsem doufala že jí odpojí nebo že jí napíše že teď nemá čas. Čekala sem 20minut než si dopíší co si nestihli říct odpoledne. Pak mě zavolal ať jdu a já šla se sním koukat po baráčkách. Ve mě to vřelo, ale nechtěla sem to na sobě dát znát, protože by začal s tím, že pořád jen žárlím. Před spaním to na mě poznal a asi po 5 otázce co mi je? jsem mu to řekla a bylo zle, protože zase začínám. Říkala sem mu že mě to vadí, aby si s ní psal když nejsem doma. Nechápe proč. Mě zakázal k nám pouštět jednu mojí kámošku, protože si vjeli do vlasů, ale já nemám právo ani abych mu řekla co si nepřeju. Co vadí mě je jedno, důležitý je aby se nedělalo to co vadí jemu. Vám by nevadilo, kdyby si neustále dopisoval se svojí prý bejvalou milenkou, protože chce byt její přítel i nadále? A navíc když vy na něj
čekáte?

Můj názor - snad ti trochu pomůže.

Co by mi vadilo?
Nenechala bys si zakázat kamarádku. :-)
Nečekala bych 20 minut, šla bych se po baráčcích podívat sama.
Pokud bych měla zdravotní problémy, řekla bych mu o nich.
A pokud by mi bylo hodně zle, nikam bych nejela.

Máš to těžké, to je jasné.
Už jsem to tu psala, někdy pomáhá, podívat se na sebe, své chování a pocity jakoby
seshora.
Máš svoji cestu, svůj život. Neplýtvej energii v "půtkách" s manželem.
Nemůžeš mu zakázat, aby si s ní psal.
Nicméně on ni nemá co zakazovat tvé kamarádky.

A hlavně nebyla bych tak snadno k mání a dostupná.
Psala jsem zde příspěvek a odkazy na kudlanku. Tam máš hodně rad.

Hezkou neděli a zkus to vše přijímat s lehkostí a s hlavou vzhůru.

Milá Tlapko, nedokážu Ti žádnou radou pomoct.
Můj manžel nedělá to, co ten Tvůj.
On totiž ví, že žádnou moji kamarádku mi zakázat nemůže. Naopak těm, které u nás zastihne, rád předvede, jak umí uvařit kafe :D Asi si vybírám kámošky podobného povahového "ražení", jako máme my oba.
Ale taky ví, že by si s bývalou milenkou napsal jen jednou. Od té doby by pro mě neexistoval.
To všechno ovšem záleží na tom, že o mě stojí. Kdyby o soužití se mnou nestál, vím moc dobře, že nějaké psaní bych mu zakázat a dokonce ani si vyprosit nemohla.
Jeden nápad bych měla: dej mu nějaký čas. Všichni máme nárok na chyby. Dala bych mu .... 2 roky.

Tercila napsal(a):

Milá Tlapko, nedokážu Ti žádnou radou pomoct.
Můj manžel nedělá to, co ten Tvůj.
On totiž ví, že žádnou moji kamarádku mi zakázat nemůže. Naopak těm, které u nás zastihne, rád předvede, jak umí uvařit kafe :D Asi si vybírám kámošky podobného povahového "ražení", jako máme my oba.
Ale taky ví, že by si s bývalou milenkou napsal jen jednou. Od té doby by pro mě neexistoval.
To všechno ovšem záleží na tom, že o mě stojí. Kdyby o soužití se mnou nestál, vím moc dobře, že nějaké psaní bych mu zakázat a dokonce ani si vyprosit nemohla.
Jeden nápad bych měla: dej mu nějaký čas. Všichni máme nárok na chyby. Dala bych mu .... 2 roky.

Mám stejný problém jako Tlapička. Vypadá to, že mu snad na mě záleží, ale stejně (doufám bývalé) milence napíše. Ta věta je celá postavená na hlavu, kdyby mu na mě záleželo, tak ji nepíše!

Jeho telefon obcházím obloukem, takže to ani nezjistím, protože jinak se chová hezky. Jak můžeš napsat, že M  ví, kdyby milence napsal jen jednou, že by pro tebe přestal  existoval. Přeci ti to sám neřekne, jak jsi schopná se to dovědět.

Potřebuju dnes zase od vás vynadat, mám den blbec.:dumbom:

Koi, za copak chceš vynadat? S tím mobilem to děláš báječně, proč se taky zbytečně trápit, že? Pro tebe teď musí být nejdůležitější to, že se k tobě chová hezky, že je ti s ním dobře.
Tercila si trošku protiřečí. Přestal by pro ni existovat, přesto navrhuje dát dva roky času. Možná je to jen tím, že v té pozici není. Kdyby byla, věděla by, že to není tak jednoduché ....... ani jedno ani druhé. Dva roky času ...... to je opravdu vize psychicky zničující. Snad bych to možná poopravila. Ukončit to s tím, že si každý bude žít po svém, sám za sebe nový život a třeba je jednou ještě jejich cesty setkají.  Třeba taky ne ...... ona už nemusí mít zájem, může potkat nového člověka, který jí bude milovat a ona jeho.

Tercila napsal(a):

Milý Pisateli :D,
tak k tomu Tvému předchozímu delšímu zamyšlení, ze kterého vybírám:

"vyrovnat se s tím, že muži byli jsou a budou lovci, kteří ano proto aby mohli lépe a radostněji lovit potřebují zbraně což jsou pro ně ony vozidla za miliony, jiné mužské hračky na které Vy dámi pak krásně se přilepíte:)."

Tak to trošku nabourám, jo? :D
Existuje (nejeden) druh zvířátka - konkrétně teď mám na mysli ptáčka, jehož samička si po oplodnění nějakým "průměrným" ;) samečkem ponechá ve svém těle zárodek tak dlouho, dokud nenajde lepšího samečka!! Až pak donosí vajíčko.
Takže se nedá jenom planě opakovat něco o rozsévání atd., to jsou jen kusé informace z přírody, kterých jste si vy, muži, všimli a které vám, mužům vyhovují.... :D
(jak se vlastně říká typu chlapů, kteří mají názory přesně opačné k těm feministickým?)

A ta druhá Tvoje zmínka - o vozidlech..... No ta mi zní teda vyloženě "mužsky feministicky, čili tvrdě maskulinně" :D - protože jsem si poctivou prací vydělala na supr fáro a přestože jsem si to koupila především kvůli SVÝMU pohodlnýmu zadku, zaznamenala jsem dooost zvýšený zájem mužů, jejichž konverzace, zjišťující MOJE poměry, začíná: ježiš, jakou ta síla má spotřebu? :D ;) Vůbec si nemyslím, že bych je tak intenzivně zajímala, kdybych se proháněla ve stodvacítce. :D

Takže Tvoje úvahy o lovcích, kterým je cosi dáno (chudáčkům) geneticky a sarkastické poznámky o vyčůraných ženách, které letí na boháče :D - ty teda dost pokulhávají...:D.
Nehledě na to, že jsi opomněl jednu skutečnost: dnes už netahají mamuty jen muži, dnes je ze zaměstnání taháme i my, ženy ;) - nejsou ojedinělé případy, kdy těch mamutů dotáhneme víc, než náš partner. Na to zvýšení životní úrovně díky manželčině zaměstnání si mužská populace zvykla celkem bez problému, že? Ale kdybychom se chtěly, my, ženy, třeba v 90% případů vývojově přizpůsobit i v těch záležitostech oné ptačí samičky, joj, to by byl boj, nicht wahr???? ;) :D
Měj se a ber příspěvek v legraci, joooo? :supr:.

Ano i tohle je pohled na svět ve kterém žijeme. Já neříkám, ani netvrdím, že je to jediný správný  úhel pohledu. Víš matka příroda je občas trochu zvláštní, když ty ne mě tak tak já zas takto: "Jsou zvířata, kde se o potomka starají samci. Jsou skupiny zvířat, které žijí v harémovém společenství...

I stím autem ti dám za pravdu, dnes jsme tak svobodní, že mnoho žen má mužské zájmy a koníčky a naopak, takže i některé lepší autíčka než muži, ono záleží jak které ti jde ke kabelce, kozačkám, či kostýmku nebo jen k rukavičkám.

A propo vzhledem k tomu že svět občas dělá zvraty a dnes je moderní být vegetarián (ženy v dávném pravěku se staraly o pěstování zeleniny a sběru plodů, tak se ani dnes nedivím, že ženy nosí domů větší úlovek, neboť mamuti nejsou zrovna v módě:)

Fanny, vynadat, nevím jak to popsat. Měla jsem blbý sen, už jsem toho v noci moc nenaspala a teď se trochu žeru  coby kdyby. Den blbec.

Na tyhle sebelítostivý moje nálady nejlépe funguje, když mi to někdo z vás nandá! A bez obalu, takové to nakopnutí. Pá

Tak to popiš. Co se ti zdálo a jaké, coby kdyby? Co tě žere? Konkrétně. Vypiš se z toho rozeberem to.

Ahoj Koi, den blbec mám už od včera večer. Dnes ráno jsem se koukla na www.horoskopy.cz, a tam je, že se trápím žárlivostí a přitom zbytečně - tak mi trochu stoupla nálada. Ovšem jen do chvíle, kdy jsem se podívala na jeho a na její znamení a oba tam mají, že budou příjemně pobaveni milovaným člověkem. Její manžel to být nemůže, když se rozvádějí - tak kdo asi?
No, nemá cenu o tom moc přemýšlet, pojďme dělat něco smysluplného a užívat si krásného podzimního dne. Nepřipouštět si co by kdyby a podobně. To fakt škodí jen nám.

Prostě se mi zdálo, že muž jde za milenkou a já o tom vím, prostě sen, který mě vždy zaručeně probudí. A pak nemůžu usnout. V noci se těžko bráním blbým myšlenkám. Tento týden je to rok co jsem na to přišla. Tak se mi mlelo hlavou, jak dlouho ještě to bude trvat. Nyní si píší a asi občas scházejí, snad bez postele. Psala jsem že občas nevím, zda jsme např.dovče ve dvou nebo ve třech.

Prostě to trvá už dlouho a mě někdy přepadne blbá nálada a smutek. Nedokáže mi říci, že to ukončí, prý to vidím jinak než to opravdu je. Takže jsem už dlouho stále na stejném místě bez výrazného posunu k lepšímu nebo takové ty neuchopitelné důvěry.  Vím, že ta už nikdy nebude taková, ale alespoň nějakou si musím vybudovat v sobě sama a to se mi nedaří. Proto občas se mě to v hlavě vrací k nedořešenému vztahu s jeho přítelkyní.

Náš vztah není vyhrocen na rozvod, ale  já si musím najít náhradu za tu důvěru, abych se nevracela k tomu, že mi ublížil.  Když si tu přečtu něco ostřejšího, vždy se nějak vzpamatuju a ukončím si to v sobě tím, že to může být i horší, tak co vlastně chci. Prostě nevyspalá s blbou náladou. pa

Jo, tyhle probdělé noci jsou sv.ňa. Berou energii a dokážou pokazit celý den. Snům se asi neubráníš a manžel ti to moc neulehčuje, když pořád pokračuje v komunikaci s bývalou milenkou. Není žádný div, že tě to štve.
Možná zkusit si opravdu uvědomit, jak to tady holky hojně píší (a podle mne správně), že jste svobodné bytosti a že on si může žít život podle svého a ty nemáš právo mu přikazovat s kým si může psát a s kým ne, s kým se může scházet a s kým ne. Beztak žádné vztekání, nervování ani litování se mu v tom nezabrání.
Ty máš na druhou stranu možnost s ním být nebo s ním taky být nemusíš. Taky se můžeš scházet s kým chceš a chodit kam chceš. Tak se od něj trochu odpoutej, žij si ten svůj život trochu víc po svém, bez toho, abys se pořád zaobírala tím, jestli se s ní sejde nebo jí píše. Vždyť tvoje nálada a tvůj život je pořád hodně závislý na tom, co on dělá. Ovládej si svůj život sama.

HanB .... my jsme fakt všechny střelené asi stejně :-) . Já jsem nikdy na žádné horoskopy nevěřila, zvlášt takové ty v časopisech nebo volně na netu, stejně tak jsem nevěřila kartářkám a vykladačům osudu. Jedině snad astrologii z přesného času narození jo. A teď, přesně jak píšeš, chodím na horoskopy na wahlgrenis - tam to nějak záhadně opravdu většinou sedí. A prvně si přečtu sebe a pak honem ty dva. A jak mají oba lásku a štěstí, už jsem z toho rozhozená :-).
Víš co .... zjistila jsem jednu věc a to fakt, že ten horoskop si přečte tisíc lidí v tom znamení a každý si ho vyloží k tomu svému problému, takže nakonec ta slova mohou mít pro každého člověka úplně jiný význam.
Už se raději snažím to nečíst.
A kartářky .... řekla bych že to je v dnešní době zlatý důl. Jen kolik znám osobně ženských, které k tomu zoufale utíkají a platí a platí. Sama jsem to taky dělala, když jsem byla úplně na dně. A předpověď nevyšla a já stejně zase znovu zaplatila té samé vykladačce. A ta mi k tomu napsala, že výklad platí jen pro tu danou chvíli, takže pokud pak něco udělám, čím změním chod věcí (no to je dost logické že se pořád něco mění), tak to vyjít nemusí. Nebo ti řekne, že si mohla danou kartu vyložit trochu jinak, že úspěšnost je tak 80%. No .... měla jsem si radši koupit nový boty :-). Ale naštěstí ty "schopné" vykladačky jsou i dobré psycholožky a pod rukama jim prošly stovky příběhů, takže často poradí i něco rozumného.

Koi ..... je to těžké a bolí to moc, já vím. Ale opravdu se nedá dělat nic jiného, než přestat čekat až tvůj muž "dostane rozum" a začít měnit sama sebe a svůj přístup k životu. Ztráta té naší jistoty, že patříme k sobě a bude to tak pořád, to je tak těžký přijmout ...

Salen

nejsem kartářka :-) Občas vyložím.
A i horoskopy dělám. Zadarmo. Protože většinou to jsou moji přátelé
a často lidé v "nouzi".

Peníze beru za úplně něco jiného. :-)

Koi
je mi moc líto, že to teď máš tak těžké.
Zkus si přečíst příspěvky tady, ale dívej se na to s odstupem.
Na sebe a své pocity se také dívej s odstupem.

V klidu si sedni a projeď si váš vztah od začátku až k této křižovatce.
Uspokojoval tě?
Čeho se bojíš?
Proč ti vadí, že si on píše mailíky?

Jaké své sny by sis chtěla splnit - když pomineme současný vztah?

páček a nesmutni - venku je nádherný den a hlavně vše máš ve svých rukách - celý svůj
život. :-)

Zrovna tady - a jakou máš úspěšnost ve vykládání? :-)

Koi!
Máme asi opravdu hodně společného trápení.
Chtěla bych se omluvit lidem, které mé vyprávění přivedlo na myšlenku, že je můj manžel hajzl a já ukřivděný chudák. Nic takového sem tím nemyslela. Prostě se zamiloval a teď v tom lítá, protože jsem na to přišla. Asi jí má ještě v hlavě i když ona ho prý nijak jinak než kamaráda nebere, jenže se s tím asi neumí vyrovnat a neví co se mnou. Pořád mi připomíná, že mu stejně už věřit nebudu a vůbec netuší jak moc si přeju na všechno zapomenout. Ale je to těžký, když si s ní píše i když jsem doma. Chvílema mi připadá, že nechce nic měnit (ve vztahu ke mě), kolikrát mi řekne, že by nejrači odešel někam do lesa kde by byl sám. Je toho asi na něj hodně, ale to na mě taky. Ani já nebyla 100% ve všem, taky mám spoustu chyb a nám prostě chyběla mezi sebou komunikace. Když sem mu říkala, třeba, že s kamarádkou jedu na ples (pomáhat jí do šatny), řekl ať si jedu a po návratu mi řekl, že myslel, že ten den strávíme spolu (nepamatuju si to přesně doslova). Jak mám vědět co myslí když říká něco jiného? On si taky vyložil jinak než já myslela, když jsem mu oznámila, že mu přišla od ní zpráva (na počítač), já chtěla aby jí odpojil a nebo napsal, že nemůže a on si myslel, že chci aby jí odepisoval a hold to trvalo trochu dýl, myslel, že už jsem se přez to přenesla.
Včera jsem byla celý den v práci a přemýšlela jak dál. Přišel za mnou a pohádali jsme se. Potom mi došlo, že máte všichni pravdu, že mu nemůžu nic zakazovat, že na to nemám právo. Ale ani on mi nemůže nic zakázat. Napsala sem mu omluvnou sms. Dneska sem přišla domu a on u počítače, hned se omluvil, že si s ní píše(abych to věděla) a jestli chci řekne mi o čem. Řekla sem mu že mi je to jedno ať si dělá co chce (asi se urazil). Já samo nechtěla nic vědět a šla sem si po svém a světe div se VÁŽNĚ MI TO BYLO JEDNO a byla sem úplně klidná (že bych to konečně pochopila?) Musím se na všechno dívat zezhora jak napsala Fanny5 pro Koi. A jsem ráda že si můžu vaše rady a názory přečíst, hodně mi to dává a jak Koi řekla jsou to ty správný facky. Díky vám všem. Už jsem klidnější ať to dopadne jak to dopadne. Jeho názory neovlivním, ale můj život si musím žít já a nekazit si ho nějakým přemýšlením typu co kdyby. Musím na sobě pracovat.

Tlapičko, proč se manžela dovoluješ, jestli můžeš jít pomoct kamarádce na ples? M se zřejmě tebou snaží  manipulovat. Proto ti vyčetl, že si myslel, že strávíte den spolu, až po té, co jsi se vrátila. Zřejmě sis potom dělala výčitky, že on chtěl být s tebou a ty jsi šla pryč. Nesmysl. Kdyby to měl opravdu v úmyslu, řekl by ti to předem, že má s tebou nějaký plán. Chtěl jen, abys se cítila špatně, že jsi šla po svém.

Nevím, čím jsi mu při té včerejší hádce ublížila, že mu posíláš omluvné SMSky, ale dělá to na mne dojem, že ze sebe děláš takovou rohožku. On si z tebe dělá hromosvod svých nálad.
Tvůj manžel nejspíš je momentálně rozhozený, ale to jsou ale jen jeho špatné pocity. Snaž se nic si z jeho špatných nálad nic nedělat, neptat se ho, proč se tváří tak nebo tak, neřeš s kým si píše, co ho žere. A když bude mít nutkavou potřebu ti o tom vykládat, řekni mu, že je to jeho věc, že tě to nezajímá. Což už jsi i správně zkusila.
Snaž se udržet si pohodu bez závislosti na jeho náladách. Trošku se odpoutej, ať nejsi na něm tolik závislá. Jde to. Fakt, ale ze začátku to dá práci změnit myšlení.
Taky se snažím pořád na sobě pracovat, abych už nedělala chyby jako dřív.

Koi:
Jeho telefon obcházím obloukem, takže to ani nezjistím, protože jinak se chová hezky. Jak můžeš napsat, že M  ví, kdyby milence napsal jen jednou, že by pro tebe přestal  existoval. Přeci ti to sám neřekne, jak jsi schopná se to dovědět.

:D Aha, to mě nenapadlo, že to bude chtít ještě dodatek: jak to ví? Já jsem ženská od huby, víš... Takže mi nedělá problém stanovit, kam až kdo může zajít a kam ne. Dávám šanci: budu se chovat tak a tak, souhlasíš? Ne? Tak to vyřešíme jinak. Nenapadlo mě, že bych mohla tolerovat nějaké jeho psaní si s "kamarádkou". Pokud si s ní chce psát, může se k ní odstěhovat a vyjde ho to levněji :D. (Navíc on je strašně línej na psaní...)
Jo, na to popisované esemeskování si manželů babineťaček valí oči i on. Považuje to za hrubost těžkého kalibru. Mozek nám to fakt nebere.

Manžel nepěstuje kamarády, nemá svoji rodinu. Pouze pracovní vztahy a s těmi lidmi si nepíše. A není blb, aby nějaké ženské psal přede mnou. Ale protože se známe přes 20 let, znám jeho chování jednak já a jednak on ví, že mám nejen 6. smysl, ale i dalších aspoň 5 :D (myšleno do jedenácti), abych mu na něco přišla.

A taky už ví, že bych dokázala žít sama - přesně tak, jak jenom já chci.
Určitě každého potká v životě nějaká ta křižovatka, ale dávat si fotky milenky do společných v domácím PC, psát SMS milence před manželkou... nevím, to už je trošku "někdě indě".

Tercilo:
Nevím, ale trošku s tebou nesouhlasím v myšlence, že za 20. let znám svého manžela. Jistě jsou jisté příznaky a jisté předtuchy existují, ale i tak. Nesouhlasím s tímto tvrzením. Neznám sám sebe a občas jsem překvapený sám ze sebe co mohu, kam mohu a klik toho mohu a to se znám už 49 let. Víš taky jsem si říkal, že znám po 19 leteém manželství svou bývalou a pak jsem byl tak překvapený NEMILE, že se z toho probírám ještě dnes. Nicméně gratuluj si k 99 smyslu, nepřeji ti nic zlého, ale jakmile dojde ke zkratu /kohokoli a kdekoli/ pak nastanou takové divi a změny, že se diví i ti nezkušenější.

Salen

dle kyvadla 86%,
dle sdělení od těch potřebných ještě vyšší. :-)
Náhodou jsem se k těm kartám jednou dostala, pak to šlo samo.
Spíš se ale věnuji astrologii, bylinkám, léčitelství - to spíše teoreticky.

Pořád si ale připadám jak na začátku.
V duchovnu to totiž často tak je. A hlavně narozdíl od Pandorry ještě
neumím šetřit a  hospodařit se svojí energií. A občas mi dělá problém
být (nejen v kartách) nad věcí. Zvlášť když "pomáhám" svým nejbližším.
Čeká mě ještě hodně práce, ale já tuto práci miluji. :-)

Hezký den a jsem ráda, že už jsi pozitivně naladěná.

PS: Přej muži ať je šťastný, podívej se na vše z tohoto úhlu.
Zároveň se z toho raduj, že se takto díváš.
Asi to vypadá zvláštně - takto černé na bílé, ale hodně věcí jinak uvidíš

Naplń se touhou a spatříš jehom iluzi,
zbav se touhy a pochopíš neuvěřitelná tajemství všech věcí.

Tercila: Mě asi nedocvakla jedna důležitá věc ohledně telefonů. Muž 14 dní v měsíci slouží a když zrovna ne je na tel. kvůli kolegům. Takže u nás se s telefonem i spí. Proto ty jsi schopná lépe rozeznat vyšší aktivity okolo telefonu, pokud ho většina lidí odkládá doma jako já, že ho nemohu ráno najít:)))))

Jinak máš pravdu, že reakce a chování hodně napoví, proto jsem na to také přišla. pa

Zrovna tady napsal(a):

Na to prožívání ohledně mužského :-) sexu jsem se ptala muže,
se srdíčkem věrným.

Nikdo tě nenutí být s tím nestabilním :-)
Nikdo tě nenutí spát s kým nechceš, komu nevěříš.

Ženu nikdo nenutí, aby byla s mužem.

Vše je o svobodě. Je to na dobrovolné bázi.
A nic se neděje náhodou. Máme si to všechno hezky prožít.
Třeba pak si všimne toho muže s velkým M a nejenom to baliče, co to s ženami
pěkně koulí.

Ja som napísala, že ma niekto NÚTIL? :co: Dúfam, že nie, lebo to nie je pravda. Ja som bola aj s vernými, aj s neverníkmi, ale vždy to bolo pre ich kvlaity, a vždy som ich brala takých, akí sú(boli). Neriešila som ich vernosť, mala som dosť roboty s tou svojou... Dúfam, že to nevyznelo, že tu nariekam nad mužskou prelietavosťou! Lebo síce sa ňou nenadchýnam, ale beriem ju ako životný fakt(ako aj občasnú, hoci redšiu, ženskú prelietavosť). Keďže chvalabohu zatiaľ je z čoho vyberať, každá si môže vybrať medzi prelietavcom a sukničkárom - horšie je, keď sa zo zarytého moralistu a verného mužíčka stane sukničkár... Ale taký je život.

Salen napsal(a):

Zrovna tady - a jakou máš úspěšnost ve vykládání? :-)

"Úspešnosť" je pdoľa mňa blbosť. Môj učiteľ Tarotu, ktorého si veľmi vážim, hovorí, že on nevykladá karty štýlom "14. decembra Vás zrazí auto a na budúci rok sa vydáte", ale skôr pomáha tej osobe orientovať sa v neprehľadnej situácii(niekedy aj v sebe samej) a získať informácie, ktoré by boli inak nedostupné(napríklad o vzťahu muža k nej). Odmieta vykladať na vzťah k tretím osobám, odmieta prepdovedať budúcnosť v horeuvedenom štýle a odmieta otázky typu "Vydám sa?" Podľa neho je správna formulácia otázky "Čo mám a môžem urobiť, aby som sa vydala"? Prípadne: "Čo je pre mňa lepšie - vydať sa, alebo nevydať?"

Pisatel napsal(a):

Tercilo:
Nevím, ale trošku s tebou nesouhlasím v myšlence, že za 20. let znám svého manžela. Jistě jsou jisté příznaky a jisté předtuchy existují, ale i tak. Nesouhlasím s tímto tvrzením. Neznám sám sebe a občas jsem překvapený sám ze sebe co mohu, kam mohu a klik toho mohu a to se znám už 49 let. Víš taky jsem si říkal, že znám po 19 leteém manželství svou bývalou a pak jsem byl tak překvapený NEMILE, že se z toho probírám ještě dnes. Nicméně gratuluj si k 99 smyslu, nepřeji ti nic zlého, ale jakmile dojde ke zkratu /kohokoli a kdekoli/ pak nastanou takové divi a změny, že se diví i ti nezkušenější.

:jojo: :jojo:

Selimo

Sama víš, že muže zdobí činy ne řečičky.
I když bude mít plnou pusu řečí o věrnosti, tak často skutek utek.:reta:

Máš zajímavé příspěvky
pa

Zrovna tady napsal(a):

Selimo

Sama víš, že muže zdobí činy ne řečičky.
I když bude mít plnou pusu řečí o věrnosti, tak často skutek utek.:reta:

Máš zajímavé příspěvky
pa

Víš  "Zrovna tady" dlouho, moc dlouho se zabývám filozoficky o podstatu "věrnosti". Bohužel nebo bohudík je to jediná myšlenka, které jsem věrný, byť jsem nedošel dál, že věrnost je stejně pomíjivá jako štěstí:( nebo :)

Jen asi blázen slibuje věrnost až za hrob. A řeknu ti, že sice jednu osobu znám co tohle říkala, nicméně pro mnohé pak byl šok, když se došlo ke zjištění že má 22 letou dceru. Ale to sem nepatří, jen opravdu bych chtěl říci že věrnost je věcí ve vývoji a mění se s časem, prostorem, poznáním apod. Takže dámy asi Vás zklamu, ale zahoďte pojem věrnost spíš nastavte tvář a tělo dobrému, kvalitnímu souznění, které se vyvíjí a mění denně, stjně jako jiné požitky (Občas nemohu pivo, ale dám si gin:))

Jojo, Pisateli, rozumím Ti , neboj... Nikdy nikoho neznáme tak dokonale, abychom mohli říct "znám ho na 100% ". To ne. A to jsem ani v příspěvku neuvedla, pokud vím.
Ale určité předpoklady pro odhad vývoje jednání už za ty roky jsou, to zas jo. Jinak moje poznámka o tom, že ho znám, v žádném případě neznamenala, že bych si tím pádem myslela, že mě "neopustí", naopak, ta poznámka znamená, že vím, jakým způsobem to jeho "opuštění" může přijít. ;)
Myslela jsem to tak, že ho znám natolik, abych věděla, že nějaké esemeskování jiné ženě prostě neuznává - nebylo to myšleno tak, že to jednou neudělá. Psala jsem o současnosti.
O zkratech mi  moc psát nemusíš, neboť moji rodiče se rozvedli po 28 letech manželství a pamatuji si moc dobře, jak moje máma říkávala: "28 let s ním žiju a neznám ho"...
Takže Pisateli a Selimo ;) , nebojte se toho, že bych měla růžové vidiny ;), ale co vím, to vím.

Pisatel

:storstark:

A ti kteří o věrnosti nemluví, jsou často svým způsobem věrni- oddaní - dosadit x dle
vlastní libovůle.

Podle třeba i těch horoskopů často vidím - resp. si myslím, že vidím dost.
Někdo to má nastaveno, že se platonicky zamilovává, ale tělo dá pouze jednomu.
Někdo tělo nechá "cestovat", ale srdce ...

Je mnoho variant.

Nejsem zrovna nenáročná, líbí se mi, když člověk miluje svojí duší, srdce, tělem jednu bytost. Pro mě to je ideál. A jsou to moje pocity, které spousta lidí nepochopí.

Jde o energii - sexuální energie - se kterou se dá pracovat, usměrňovat, rozvíjet.
Někdy se stane, že prostě člověka může přitahovat i někdo mimo ten manž. rámec.
No a pak co s tím. Energie se dá "hodit" na manžela/manželku nebo jít za tím dalším.

Avšak ta platonika má něco do sebe :jojo:

A dost dobře je možné, že po x letech manželství budu psát stejně jako ty stejný názor.
Mně to nevadí, teď mám ty svoje hezké pocity.:sova:


Počítej však, že na Babinetu - se svým názorem budeš respektován, ne však
akceptován:styrka:

Pisateli

gin brrrrrrrrrrr

pivo ee

ovocné a zeleninové štávy - ňam ňam - kdykoliv a kdekoliv :reta:

Zrovna tady napsal(a):

Pisateli

gin brrrrrrrrrrr

pivo ee

ovocné a zeleninové štávy - ňam ňam - kdykoliv a kdekoliv :reta:

No tak přemíra "zdraví" škodí :) na něco "umřít musíš, jinak bys byla problém pro ministra zdravotnictví, práce a soc. věcí a místního rozvoje. Nevím zda by ti funus a všechno okolo nenechali zaplatit neboť jít do penálu zdravá jejejich ostuda.
No já mohu tu "zdravou šťávu", třeba rajčatovou, ale raději jí rozředím vodkou :dudlik:

Zrovna tady napsal(a):

Pisatel

:storstark:

A ti kteří o věrnosti nemluví, jsou často svým způsobem věrni- oddaní - dosadit x dle
vlastní libovůle.

Podle třeba i těch horoskopů často vidím - resp. si myslím, že vidím dost.
Někdo to má nastaveno, že se platonicky zamilovává, ale tělo dá pouze jednomu.
Někdo tělo nechá "cestovat", ale srdce ...

Je mnoho variant.

Nejsem zrovna nenáročná, líbí se mi, když člověk miluje svojí duší, srdce, tělem jednu bytost. Pro mě to je ideál. A jsou to moje pocity, které spousta lidí nepochopí.

Jde o energii - sexuální energie - se kterou se dá pracovat, usměrňovat, rozvíjet.
Někdy se stane, že prostě člověka může přitahovat i někdo mimo ten manž. rámec.
No a pak co s tím. Energie se dá "hodit" na manžela/manželku nebo jít za tím dalším.

Avšak ta platonika má něco do sebe :jojo:

A dost dobře je možné, že po x letech manželství budu psát stejně jako ty stejný názor.
Mně to nevadí, teď mám ty svoje hezké pocity.:sova:


Počítej však, že na Babinetu - se svým názorem budeš respektován, ne však
akceptován:styrka:

Ale nehodlám být respektován nebo akceptován, to je můj problém, že vytrvale trvám na něčem. Jistá 20 letá služba se na mě podepsala nicméně je to věcí každého ze zdejších přítomných /současných i budoucích/ jak se k názoru postaví. A když jim pomůže pak mě to potěší, nicméně na mé rozumy, názory a chování si copyrait ani jiné nároky nečiním. :gloria:

Pisateli

ty jsi čertík z krabičky.:dumbom:
To víš, že tvé názory jsou moudré a hezké.

Je přece fajn - i ve vztazích s přáteli, rodinou, manželem -
že každá osobnost má své názory, pocity.
A je na těch dvou, popř. více :-) když to respektují.

Třeba ráda chodím do divadla. Můj muž o to nestojí.
Tak já si jdu s kamarádkou nebo mamčou. A on pak pro nás přijede
a odveze nás domů a ještě pohlídá malou.

A zase on si jede třeba na chaloupku a někdy tam jedu i já anebo ne.

Kdybychom se nutili, tak by docházelo k třenicím z jeho strany - Štír
nebo podvolení ale trpitelství z mé strany - Panny

Takže jsme si to dohodli a i v mnoha dalších oblastech.

Tomu jsem se naučila od mužů. :-) Zařídit si to po svém a dohodnout se.
My ženy se -bohužel- chceme zavděčit a často se to pro nám samotným
obrátí.
Chce to trochu chlapské povahy do jingové složky žen.:jojo:

Pisatel napsal(a):

Zrovna tady napsal(a):

Pisateli

gin brrrrrrrrrrr

pivo ee

ovocné a zeleninové štávy - ňam ňam - kdykoliv a kdekoliv :reta:

No tak přemíra "zdraví" škodí :) na něco "umřít musíš, jinak bys byla problém pro ministra zdravotnictví, práce a soc. věcí a místního rozvoje. Nevím zda by ti funus a všechno okolo nenechali zaplatit neboť jít do penálu zdravá jejejich ostuda.
No já mohu tu "zdravou šťávu", třeba rajčatovou, ale raději jí rozředím vodkou :dudlik:

JO jo přesně takto to říká můj muž.:sova:

Ráda bych umřela v posteli ve spánku.
Ale prý i hezkou smrt si musí člověk zasloužit.:gloria:
Tak se o to víc snažím.

BTW alkohol mi nikdy nechutnal, nedá se s tím nic dělat.
Z nouze cnost.:supr:

Ale nehodlám být respektován nebo akceptován, to je můj problém, že vytrvale trvám na něčem.

To je proč má Panna ráda Štíra a ne třeba Blížence :tesi:

Zrovna tady napsal(a):

Pisateli

ty jsi čertík z krabičky.:dumbom:
To víš, že tvé názory jsou moudré a hezké.

Je přece fajn - i ve vztazích s přáteli, rodinou, manželem -
že každá osobnost má své názory, pocity.
A je na těch dvou, popř. více :-) když to respektují.

Třeba ráda chodím do divadla. Můj muž o to nestojí.
Tak já si jdu s kamarádkou nebo mamčou. A on pak pro nás přijede
a odveze nás domů a ještě pohlídá malou.

A zase on si jede třeba na chaloupku a někdy tam jedu i já anebo ne.

Kdybychom se nutili, tak by docházelo k třenicím z jeho strany - Štír
nebo podvolení ale trpitelství z mé strany - Panny

Takže jsme si to dohodli a i v mnoha dalších oblastech.

Tomu jsem se naučila od mužů. :-) Zařídit si to po svém a dohodnout se.
My ženy se -bohužel- chceme zavděčit a často se to pro nám samotným
obrátí.
Chce to trochu chlapské povahy do jingové složky žen.:jojo:

Tys krásně kápla posledními třemi větami na 500stovku hřebík /kristovský z jeho ukřižování/ :godlike: :godlike: To by si mělo mnoho žen odtud přímo tím kristovským hřebem zatlouct do myšlenek!

A jinak mohu jak chaloupku tak dívadlo, kino či koncert Pražského jara a nebo Lord of Dance (17.3.2008 jsou opět v Praze) už se chystám. Jak to zaslechne Pan tak mě požene pro lístky Posledně byla nadšená tak, že dodnes o tom, už nyní naše babička,básní:-) :)
No alkohol mohu ale jako kůň dám své 3 a jdu alkohol je lék zvlášť když je podáván z rukou doktroa a tím jsem takže jsem sám sobě léčitelem. Nicméně mé pozvání na jablečný /zde nikoli ocet/ platí:)

Pan je babičkou?:rolleyes:

A že o tom nepsala nebo asi mi to uteklo.

Ja uznávam vernosť a nemám vcelku väčšie problémy ani s mojou fyzickou vernosťou, ale od partnera skôr očakávam iný druh vernosti - 1 a predovšetkým, SÁM SEBE a svojim zásadám 2, a pre mňa kľúčové SVOJMU SLOVU a SVOJIM VYRIEKNUTÝM SĽUBOM... 3, (neviem, či to je vernosť, ale možno istý druh) SPOĽAHLIVOSŤ a až niekde potom vzadu sa tacká požiadavka fyzickej vernosti. Bohužiaľ, niekedy je s fyzickou neverou spojené aj klamanie, neplnenie sľubov, celková nespoľahlivosť - a to mne osobne vadí oveľa viac ako nejaké "zasúvanie". Ale zasa ani verný človek, na ktorého sa môžem spoľahnúť v jedinom - že je absolútne nespoľahlivý - u mňa nemá šance...

Zrovna tady napsal(a):

Ale nehodlám být respektován nebo akceptován, to je můj problém, že vytrvale trvám na něčem.

To je proč má Panna ráda Štíra a ne třeba Blížence :tesi:

Hovor za seba ;) ... Ja mám slabosť pre Blížencov, mám v tom znamneí veľ akamošiek(aj nejakého kamoša) a 2 významných frajerov... A Škorpión? Jeden kamarát, povedzme, ale inak :rolleyes: :dumbom: ...

Zrovna tady napsal(a):

Pan je babičkou?:rolleyes:

A že o tom nepsala nebo asi mi to uteklo.

:jojo: Písala... ale tak inotajne.

Selima napsal(a):

Zrovna tady napsal(a):

Pan je babičkou?:rolleyes:

A že o tom nepsala nebo asi mi to uteklo.

:jojo: Písala... ale tak inotajne.

Takže Pan - blahopřeji :supr::storstark:

Zrovna tady napsal(a):

Selima napsal(a):

Zrovna tady napsal(a):

Pan je babičkou?:rolleyes:

A že o tom nepsala nebo asi mi to uteklo.

:jojo: Písala... ale tak inotajne.

Takže Pan - blahopřeji :supr::storstark:

Už dlouho a ještě dlouhooo jí bude, pokud mám informace připravuje se na prababičkování (ale ona to ještě neví:)

Tak jsem "oslavila" narozeniny. Manžel mě obdaroval už 2dny před, když mi oznámil, že už nemůže dál a musí odejít,protože si lezem na nervy a jsme psych. na dně. Každou větu kterou řeknu si vykládá jako útok na něj za to že zradil. V pátek šel do školy, jestli ho vemou (dálkově si dodělat maturu) a pak rovnou do práce. Čekala sem, že napíše SMS jestli ho vzali, marně. Večer přišel z práce, zeptal se dcery jestli mu koupila svačinu co jí napsal a šel k počítači. Tím mi mělo dojít, že ho vzali. V sobotu jel ráno zase do školy, já měla narozeniny a dcera (13) mi chtěla upéct dort. Abych jí nepřekážela a aby to mohlo být pro mě překvapení, sem jela na výstavu nábytku (sama). Říkala sem si,že až se M vrátí ze školy bude hladovej a unavenej, takže až se vrátím budem moct něco podniknout. Přijela sem domu, prý chvíli po něm a protože byl unavenej tak relaxoval do večera u počítače s přestávkou na jídlo. Nechtěla sem se vnucovat. Dcera potom udělala ještě chlebíčky (moc se jí to všechno povedlo). Nezapoměl jí podotknout, že k jeho narozeninám mu takový chlebíčky nikdy neudělala. (Nikdy nechtěl narozeniny slavit a navíc je má o letních prázdninách a to jsou děti většinou pryč).Bylo jí to líto. Potom se šel vykoupat a spát. Nevzal si ani jeden. To byla má oslava narozenin. V neděli ráno jsem podotkla, že je dceři líto, že ani jeden chlebíček neochutnal. Pohádali jsme se, zase to vzal jako útok. Prý sme mu nenabídli a nenaložili jsme mu. Myslel, že jsou jenom pro mě (3 ohromný talíře) Vždycky si bral a ani nečekal jestli někdo nemá přijít. Když jsem si otvírala lahev tak jsem na něj z kuchyně volala do pokoje jestli chce taky, neodpověděl. Když byl ve vaně tak sem se ptala jestli chce pár chlebíčků přinést, taky neodpověděl. Nevěděla sem jestli schválně a nechtěla sem po tom pátrat,abych se nevnucovala. Jo zapoměla sem říct, že mi koupil krásnou kytičku. Mezi dveřma při příchodu domu mi řekl, že jí mám v kuchyni ve váze,když sem nebyla doma když on přišel a že nechce kapat aby mi jí předal (mohl jí předat i s vázou, ale o to nejde.) Dal mi pusu a šel k počítači.
Asi bude opravdu lepší když odejde. Chce pracovat v Praze a když bude mít volno tak prý přijede, nebo si může vzít nějaký melouch ať je víc peněz (když teď budem žít odděleně tak nevím jak to finančně zvládnem, doteť jsme žili od výplaty k výplatě). Potom mi řekl, že neví jestlibude mít odvahu sem jezdit, kvůli lidem, že mu budou dávat na jevo že se vykašlal na rodinu. Tak si asi mám vybrat. A nebo je rozhodnutej se na nás úplně vykašlat a nechce to říct rovnou. Rozvádět se nechce, co kdyby se to mezi námi zlepšilo. A nebo je to proto, kdyby mu to v Praze nevyšlo tak aby se měl kam vrátit?????????????  A ještě k tomu mému osamocenému výletu: prý neví jestli je to z mé hlavy a nebo jestli se řídím vašema radama a dokazuju mu že ho k životu nepotřebuju, ale myslel si a těšil se, že něco v tu sobotu podnikneme. Proto asi seděl do večera u počítače, asi jsem měla u toho počítače sedět s ním, to by byla teprve zábava koukat na hru která mi vůbec nic neříká a nelíbí se mi. Až si to přečte (navštěvuje tyto stránky a čte si co jsem zase o něm napsala), tak bude zase říkat, že z něj dělám hajzla a ze sebe ukřivděnou chudinku. Ale to není pravda, mám právo říct co si myslím a není tady ani slůvko nepravdy.

Tlapičko, to, co píšeš, známe všechny - ty drobnosti, co bolí. Ale někdy si je vytváříme jen my samy, a pak bolí - muži opravdu uvažují jinak, my od nich něco čekáme, oni to nepochopí a my jsme zklamané a rozbolavěné, že nesplnili naše očekávání. Možná jsi měla říct narovinu, že bys ráda to a to na narozeniny, výlet, společné posezení s dcerou, vínem a chlebíčky...možná on čekal, tys čekala, oboustranné zklamání. Neuvažovali jste o nějakém psychologovi, který by vás naučil spolu komunikovat, viděl by víc do vašeho vztahu a pomohl napravit skřípoty, dokud je možnost? Pak bys nemusela psát manželovi přes Babinet, nebo to tak aspoň chápu já, že to byl dopis taky pro něho. Budu ti držet palce.

Vanda napsal(a):

Tlapičko, to, co píšeš, známe všechny - ty drobnosti, co bolí. Ale někdy si je vytváříme jen my samy, a pak bolí - muži opravdu uvažují jinak, my od nich něco čekáme, oni to nepochopí a my jsme zklamané a rozbolavěné, že nesplnili naše očekávání. Možná jsi měla říct narovinu, že bys ráda to a to na narozeniny, výlet, společné posezení s dcerou, vínem a chlebíčky...možná on čekal, tys čekala, oboustranné zklamání. Neuvažovali jste o nějakém psychologovi, který by vás naučil spolu komunikovat, viděl by víc do vašeho vztahu a pomohl napravit skřípoty, dokud je možnost? Pak bys nemusela psát manželovi přes Babinet, nebo to tak aspoň chápu já, že to byl dopis taky pro něho. Budu ti držet palce.

Vando, souhlas s tím že skřípe komunikace. Bohužel podle mě komunikace na obou stranách.
Trochu mužského pohledu na celou věc. Říkám mužského zemského. A vím proč to říkám, tedy píši. My muži ve své racionalitě máme rádi jakýsi pořádek a hlavně volnost ve všem co děláme. Bohužel současná moderní doba zahnala muže někam do kouta a odebrala jim možnost se realizovat. Zejména různá ženská hnutí zasadila mužské části hodně ran. Emancipace žen se projevila především tím, že ženy dostaly ro rukou informace, které pak trousí všude možně a prosazují je silou buldoka. Bohužel u ženy se stane přesně to, že nějakou informaci si přečte a bez toho aby s ní byla stotožněna ji použije, tu situiaci tím vyvolanou nezvládne a pak se rozjede onen kolotoč oněch mužských výčitek  no vidíš to máš z tech tvých časopisů a podívej se jak jsi bl... a kam to ten svět spěje když budete dělat takové koniny. Mužská ješitnost jistého ovlivňování partnerky existoval a existuje. Bohužel místo toho aby ženy použili své zbraně, čistě ženské tak vyrazí do útoku stylem nevhodným a odradí muže od jakéhokoli sebevzdělávání. Muže je třeba k sebevzdělání ve vztahu jemně dokopat.
A teď jak to vidím já. Dost často se účastním různých kurzů týkající se duchovna a ezoteriky. Na těchto kurzech převládají ženy a muže aby člověk hledal. Na 5-7 žen jeden muž. Kde je chyba? Chyba podle mě je v tom, že mnoho žen pořád předhazuje muži jeho neschopnost se postarat o rodinu, zejména po materiální stránce a jakej je lemp, že soudka Vonásková už má DVD a plazmovku a hele už má novej klobouk a ty kozačky má za 30 000,- Kč.. Holky tímto opravdu zadíte muže do stavu kdy vám večer bude u Tv spát,v postely budete mít spící mrtvolu, neboť vy tomu trochu přispějete tím, že dokud ty kazyčky mít nebudu tak sex nebude. Naopak měli by jste muže přitáhnout  k duchovnímu poznání tím, že netřeba materiálna, ale že ono krásno je i v tom, že pojedeme na výlet jak sama řekla Vanda. To není rozmazlování muže, jen nastavení jeho systému rozhodování má buď jít za milenkou, do hospody a nebo koukat na bednu a nebo jet na výlet. Při výletu sním prohodit slova o nějakém kurzu třeba o nových přístupech k sexu, na to muži slyší  a pak už .. Ono je to složité. a na dlouhé psaní ale zkuste přitáhnout muže k poznání že není jen milenka a hospoda a ryby a hokej, ano jdi na hokej ale pojď semnou na tuhle školičku ohledně masáží zad když víš že mě tak bolí... (Mám ještě víc napovědět:) )

Milý pane Tlapičko :-),
je dobře že si sem chodíte číst, protože komunikace s manželkou je podle všeho ve vašem manželství velký problém.
Kdyby vaše žena nenapsala, že jste spolu 20 let, typovala bych podle popisovaných projevů velmi nezralou dvojici - rozbíjení talířů, trucování u počítače, nad chlebíčky, schválnosti a zlomyslnosti .... Ale vaše žena zároveň píše, že nejste zlý ani špatný a má snahu zapomenout na to špatné co se stalo a zkusit to znovu a lépe. A co vy?

Jo tak pan Tlapička čte babinet? :supr: To je super.
Takže taky něco přidám:
To by si můj manžel mohl zkusit, dělat xichty o mých narozeninách a udělat divadlo s chlebíčkama. To by udělal jen jednou :D ;):dumbom:
My na babinetu sice nevíme, kolik toho paní Tlapičková dokáže spořádat, když pan manžel tedy počítal s tím, že 3 talíře jsou jen pro ni, ale... :D. (Kde zůstala v té chvíli ona proklamovaná mužská logika?? Že jste si myslel, že jsou jen pro oslavenkyni - to je trošku nedůvěryhodné vysvětlení pro ignorování dceřina výrobku)  ;)

No ale vážně. Pane Tlapičko, vzít rozum do hrsti, to je jediné, co může vztah zachránit. Ono období "vzdoru" chvíli trvá, ale u fajn člověka by nemělo být dlouhé.

K Pisateli:
Takže ono je to vlastně tak, že pokud žena naznačí, že by ráda DVD, tak to muže vlastně přiměje si jít lehnout na gauč?? A  "l-o-g-i-k-a" je kde ?
Když mi manžel naznačí, že by rád večeřel, jdu vařit a ne si lehnout na gauč. :D (Teda sebekriticky uznávám, že ne vždy) :D
Bóžínku, já jsem se dnes nasmála :D :supr:
Ale chápu Tě, ráda Tvé příspěvky čtu, jsou zajímavé. :)

Tercila napsal(a):

Jo tak pan Tlapička čte babinet? :supr: To je super.
Takže taky něco přidám:
To by si můj manžel mohl zkusit, dělat xichty o mých narozeninách a udělat divadlo s chlebíčkama. To by udělal jen jednou :D ;):dumbom:
My na babinetu sice nevíme, kolik toho paní Tlapičková dokáže spořádat, když pan manžel tedy počítal s tím, že 3 talíře jsou jen pro ni, ale... :D. (Kde zůstala v té chvíli ona proklamovaná mužská logika?? Že jste si myslel, že jsou jen pro oslavenkyni - to je trošku nedůvěryhodné vysvětlení pro ignorování dceřina výrobku)  ;)

No ale vážně. Pane Tlapičko, vzít rozum do hrsti, to je jediné, co může vztah zachránit. Ono období "vzdoru" chvíli trvá, ale u fajn člověka by nemělo být dlouhé.

Ty Terci, promiň, že nebudu vtipnej, ale za svůj kratičký život jsem prošel okolo mnoho problémů a okolo mnoha profesí. a promiň dnes jsem se zas po ránu zasmál já. Už jsi někdy viděla mužskou logiku u vaření? Já krom profesionálních kuchařů nidky. Možná jsou vyjímky, ale ty bych možná spočítal na prstech jedné ruky. Nouze a služební cesty mě naučili a taky moje máti vařit /jen se poptej že v tomto nekecám třeba Pan/ Neříkám, že umím, ale když se ui mě objeví Pan a ještě jedna osoba tak nevím kolik třeba těch brambor mám oloupat... Ty mužská logika tady s ohledem na historicko - pracovní vývoj je úplně mimo. Tady u mužů logiku nehledej:)

Tercila napsal(a):

K Pisateli:
Takže ono je to vlastně tak, že pokud žena naznačí, že by ráda DVD, tak to muže vlastně přiměje si jít lehnout na gauč?? A  "l-o-g-i-k-a" je kde ?
Když mi manžel naznačí, že by rád večeřel, jdu vařit a ne si lehnout na gauč. :D (Teda sebekriticky uznávám, že ne vždy) :D
Bóžínku, já jsem se dnes nasmála :D :supr:
Ale chápu Tě, ráda Tvé příspěvky čtu, jsou zajímavé. :)

Asi jsme si neporozumněli. Ale to je můj problém, neboť mám rychlejší mozek než prsty na klávesnici.:( Pokud narážíš na můj příspěvek o dva či tři příspěvky níže, tak mi především šlo o to, aby jste zapojily muže do přijímání duchovna a tím je přimněly k prociťování postojů a stavů, o kterých vy tak rády debatujete tak dlouuuuhoooooo /viz např. reklama na jakousi rýži/. Abys  a další pochopily lépe. Na půl je to z vyprávění na půl je to z vlastní zkušenosti. Na jakémsi ezoterickém kurzu se objevil takový zajímavý mladý muž. V jistém slova smyslu mě překvapil tím jak se projevoval. Dělal si poznámky o všem a měl tisíce dotazů a poznámek. Zápisky si tvořil v jakékoli pozici. Důvěrně jsem si ho pojmenoval Kish o onom slavném novináři:) Na jiném kurzu z něho vylezlo, že je jakýci strojní inžinýr a že už tu moderní technologii nezvládá a že hledá něco co mu upraví "vnitřek" co mu pomůže tu jasnou logiku a strohost překonat. Nedávno se objevil zas na nějakém kurzu a protože byl krátce po zaměstnání jeho chování bylo přwesně strojní a technické. Po 24 hodinách z něj vyzařovala ona zemitá mužská energie, kterou jinak vůbec ze sebe nevydává.  Holky oprvdu mi jde o to, že muži se dnes dostali do situace, kdy jsou vláčeni situací, kdy pracovní vytížení je tak namáhavé a tak vysilující, že po 8-10 hodinách je to na mašli. Tedy doma z většiny zklamou a pak jde jedna chyba za druhou. žena netuší co se děje,. Muž zjistivší, že není mužem nechce doma zklamat atak jde zjišťovat a hledat, aby se doma neztrapnil a ten kolotoč je zde. A právě Vy ženy můžete neboť jste krkem hlavy domácnosti s ním správně točit a usměrňovat. Vím je zde i kousek nadsázky a zkratky, ale veřím ve vaši intuici a pochopení .):godlike:

Pisatel napsal(a):

Ty Terci, promiň, že nebudu vtipnej, ale za svůj kratičký život jsem prošel okolo mnoho problémů a okolo mnoha profesí. a promiň dnes jsem se zas po ránu zasmál já. Už jsi někdy viděla mužskou logiku u vaření? Já krom profesionálních kuchařů nidky. Možná jsou vyjímky, ale ty bych možná spočítal na prstech jedné ruky. Nouze a služební cesty mě naučili a taky moje máti vařit /jen se poptej že v tomto nekecám třeba Pan/ Neříkám, že umím, ale když se ui mě objeví Pan a ještě jedna osoba tak nevím kolik třeba těch brambor mám oloupat... Ty mužská logika tady s ohledem na historicko - pracovní vývoj je úplně mimo. Tady u mužů logiku nehledej:)

Áno. obaja moji "významnejší" exi varili rovnako dobre, ak nie lepšie ako ja.... a aj logickejšie, možno.

Pisatel napsal(a):

Vando, souhlas s tím že skřípe komunikace. Bohužel podle mě komunikace na obou stranách.
Trochu mužského pohledu na celou věc. Říkám mužského zemského. A vím proč to říkám, tedy píši. My muži ve své racionalitě máme rádi jakýsi pořádek a hlavně volnost ve všem co děláme. Bohužel současná moderní doba zahnala muže někam do kouta a odebrala jim možnost se realizovat. Zejména různá ženská hnutí zasadila mužské části hodně ran. Emancipace žen se projevila především tím, že ženy dostaly ro rukou informace, které pak trousí všude možně a prosazují je silou buldoka. Bohužel u ženy se stane přesně to, že nějakou informaci si přečte a bez toho aby s ní byla stotožněna ji použije, tu situiaci tím vyvolanou nezvládne a pak se rozjede onen kolotoč oněch mužských výčitek  no vidíš to máš z tech tvých časopisů a podívej se jak jsi bl... a kam to ten svět spěje když budete dělat takové koniny. Mužská ješitnost jistého ovlivňování partnerky existoval a existuje. Bohužel místo toho aby ženy použili své zbraně, čistě ženské tak vyrazí do útoku stylem nevhodným a odradí muže od jakéhokoli sebevzdělávání. Muže je třeba k sebevzdělání ve vztahu jemně dokopat.)

Tak tohle mě opravdu zajímá a jsem ráda, že to píše muž.
Měla jsem poslední dobou potřebu spoustu informací z oblasti "duchovna" předat, sdělit svému muži.  Sice jsem se obávala , že mě odbude, že ho to nezajímá, ale musím říct, že úplně žasnu,jaké má můj ,dle mého názoru, materialisticky zaměřený muž, názory. Má jasno ve věcech, ke kterým jsem se já musela pracně dobrat ..... strašně dobře se mi s ním teď diskutuje o globálních tématech  - vzah muž a žena... v tom si bezvadně rozumíme. Jen to trochu vázne na tom, co se týká jen nás dvou. Víme oba, že má(me) určité problémy, kterým by se dalo pomoci, ale on se z nějakého důvodu pomoci brání. .Tak např. nabídnout mu účast na nějakém kurzu týkajícího se sexu - mine se to účinkem a bude na mně koukat jak na šílence. Myslím, že by si k tomu měl dojít sám, nějak se s tím vnitřně srovnat.
Vhodné užití ženských zbraní je pro mě teď velkým úkolem, protože jsem kdysi byla spíš buldozer. Ale já u svého muže cítím, že ho to zajímá, chce se dozvědět víc, jen to musí být jeho volba.
Jsem hrozně netrpělivá, nejraději bych všechno hned, ale je pravda, že je zajímavé sledovat, jak se muž, kterého znám tak dlouho, pomaloučku mění....

sisa70 napsal(a):

Pisatel napsal(a):

Vando, souhlas s tím že skřípe komunikace. Bohužel podle mě komunikace na obou stranách.
Trochu mužského pohledu na celou věc. Říkám mužského zemského. A vím proč to říkám, tedy píši. My muži ve své racionalitě máme rádi jakýsi pořádek a hlavně volnost ve všem co děláme. Bohužel současná moderní doba zahnala muže někam do kouta a odebrala jim možnost se realizovat. Zejména různá ženská hnutí zasadila mužské části hodně ran. Emancipace žen se projevila především tím, že ženy dostaly ro rukou informace, které pak trousí všude možně a prosazují je silou buldoka. Bohužel u ženy se stane přesně to, že nějakou informaci si přečte a bez toho aby s ní byla stotožněna ji použije, tu situiaci tím vyvolanou nezvládne a pak se rozjede onen kolotoč oněch mužských výčitek  no vidíš to máš z tech tvých časopisů a podívej se jak jsi bl... a kam to ten svět spěje když budete dělat takové koniny. Mužská ješitnost jistého ovlivňování partnerky existoval a existuje. Bohužel místo toho aby ženy použili své zbraně, čistě ženské tak vyrazí do útoku stylem nevhodným a odradí muže od jakéhokoli sebevzdělávání. Muže je třeba k sebevzdělání ve vztahu jemně dokopat.)

Tak tohle mě opravdu zajímá a jsem ráda, že to píše muž.
Měla jsem poslední dobou potřebu spoustu informací z oblasti "duchovna" předat, sdělit svému muži.  Sice jsem se obávala , že mě odbude, že ho to nezajímá, ale musím říct, že úplně žasnu,jaké má můj ,dle mého názoru, materialisticky zaměřený muž, názory. Má jasno ve věcech, ke kterým jsem se já musela pracně dobrat ..... strašně dobře se mi s ním teď diskutuje o globálních tématech  - vzah muž a žena... v tom si bezvadně rozumíme. Jen to trochu vázne na tom, co se týká jen nás dvou. Víme oba, že má(me) určité problémy, kterým by se dalo pomoci, ale on se z nějakého důvodu pomoci brání. .Tak např. nabídnout mu účast na nějakém kurzu týkajícího se sexu - mine se to účinkem a bude na mně koukat jak na šílence. Myslím, že by si k tomu měl dojít sám, nějak se s tím vnitřně srovnat.
Vhodné užití ženských zbraní je pro mě teď velkým úkolem, protože jsem kdysi byla spíš buldozer. Ale já u svého muže cítím, že ho to zajímá, chce se dozvědět víc, jen to musí být jeho volba.
Jsem hrozně netrpělivá, nejraději bych všechno hned, ale je pravda, že je zajímavé sledovat, jak se muž, kterého znám tak dlouho, pomaloučku mění....

Bravóóó´A blahopře ji ti. Je zajímavé, že tvůj muž se "brání" sexu tedy nějakých těch kurzů. Zkus e pídit v jeho minulosti co se událo, že tuto velice intimní a osobní stránku nepřijímá.
Siso, když bys zabrousila na stránky x.caro najdeš tam zajímavý článeček od ní o tantře a o kurzu masaže lingamu a jóni. Jen pro zajímavost a pro tvou podporu dodám, že na tomto kurzu byly dva páry každý na jiné straně polarity. Jeden /hlavně on/ to bral jako grupensex kurz/ a druhý zejména z její strany jako věco co bylo a je zakázáno dělat  natož pak "veřejně". Na závěr pak oba hodnotili kurz jako poučný a možný. Zkus e pídit co je blokem že enchce na "sexuální vzdělání".

... abych byla upřímná ... já si neumím představit, že bych na kurzy tantrického milování šla se svým mužem. On je to samorost, který nemá rád "poučky" všeho druhu. Rád si na věci přichází sám....
Pro začátek by , myslím, stačilo, kdyby si připustil, že stávající stav se dá ovlivnit. Pojmenovat to, navštívit lékaře...aj.
Je to  zajímavé, v začátku našeho vztahu byl on ten dominantní "samec":lol: s přemírou nápadů - já se tehdy od něj naučila spoustu věcí, teď se  jen veze.... i když je kolem nás tolik zajímavých věcí a podnětů ;)
Tím si nechci stěžovat, můj muž se za poslední dobu hodně změnil, a i když spolu nejsme tak moc fyzicky, nějak víc souzníme mentálně.
Pro mně je to vlastně taková dobrodružná cesta a já věřím, že to zvládnu.

sisa70 napsal(a):

... abych byla upřímná ... já si neumím představit, že bych na kurzy tantrického milování šla se svým mužem. On je to samorost, který nemá rád "poučky" všeho druhu. Rád si na věci přichází sám....
Pro začátek by , myslím, stačilo, kdyby si připustil, že stávající stav se dá ovlivnit. Pojmenovat to, navštívit lékaře...aj.
Je to  zajímavé, v začátku našeho vztahu byl on ten dominantní "samec":lol: s přemírou nápadů - já se tehdy od něj naučila spoustu věcí, teď se  jen veze.... i když je kolem nás tolik zajímavých věcí a podnětů ;)
Tím si nechci stěžovat, můj muž se za poslední dobu hodně změnil, a i když spolu nejsme tak moc fyzicky, nějak víc souzníme mentálně.
Pro mně je to vlastně taková dobrodružná cesta a já věřím, že to zvládnu.

Budu ti držet palce a pokud mě neco napdne tak poradit. Myslím, že k doktorovi to není. Naopak nějakou tu tantrickou masáž třeba se jí nauč ty a uděla mu jí a pak...

Siso,
klid. Všechno musí vzejít od něho, ty můžeš jen "nabízet", on sám musí vědět, na co je a na co není připravený....
S tantrou bych na něj vůbec nechodila. Spíš s kinezkou nebo konstalacemi.... nejdřív je potřeba najít CO blok způsobilo a pak je možné ho ROZPOUŠTĚT....
Pomalu..v klidu...bez křeče a nátlaku...však ty dobře víš, jak na to :)

Pandorraa napsal(a):

Siso,
klid. Všechno musí vzejít od něho, ty můžeš jen "nabízet", on sám musí vědět, na co je a na co není připravený....
S tantrou bych na něj vůbec nechodila. Spíš s kinezkou nebo konstalacemi.... nejdřív je potřeba najít CO blok způsobilo a pak je možné ho ROZPOUŠTĚT....
Pomalu..v klidu...bez křeče a nátlaku...však ty dobře víš, jak na to :)

Pan, je to přesně tak, jak píšeš.  A je to taky o mé netrpělivosti..... ale já tu mrchu jednu už celkem zvládám (někdy):)
Pisateli, dík.

Jednu dobu jsem uvažovala o tom, jak bezstarostné by  bylo žít s ženou - teď si myslím, že by to bylo jak číst telefonní seznam .
To život s chlapem, to je četba dobrodružný literatury s hororovými prvky, ale má to šŤávu !

sisa70 napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Siso,
klid. Všechno musí vzejít od něho, ty můžeš jen "nabízet", on sám musí vědět, na co je a na co není připravený....
S tantrou bych na něj vůbec nechodila. Spíš s kinezkou nebo konstalacemi.... nejdřív je potřeba najít CO blok způsobilo a pak je možné ho ROZPOUŠTĚT....
Pomalu..v klidu...bez křeče a nátlaku...však ty dobře víš, jak na to :)

Pan, je to přesně tak, jak píšeš.  A je to taky o mé netrpělivosti..... ale já tu mrchu jednu už celkem zvládám (někdy):)
Pisateli, dík.

Jednu dobu jsem uvažovala o tom, jak bezstarostné by  bylo žít s ženou - teď si myslím, že by to bylo jak číst telefonní seznam .
To život s chlapem, to je četba dobrodružný literatury s hororovými prvky, ale má to šŤávu !

není zač. A přijemně jsi mě překvapila apotěšila hlavně že život se ženou je telefonní seznam a s mužem je to dobrodružství to si muím poznamenat a trousit to dál:-)

Pisatel napsal(a):

sisa70 napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Siso,
klid. Všechno musí vzejít od něho, ty můžeš jen "nabízet", on sám musí vědět, na co je a na co není připravený....
S tantrou bych na něj vůbec nechodila. Spíš s kinezkou nebo konstalacemi.... nejdřív je potřeba najít CO blok způsobilo a pak je možné ho ROZPOUŠTĚT....
Pomalu..v klidu...bez křeče a nátlaku...však ty dobře víš, jak na to :)

Pan, je to přesně tak, jak píšeš.  A je to taky o mé netrpělivosti..... ale já tu mrchu jednu už celkem zvládám (někdy):)
Pisateli, dík.

Jednu dobu jsem uvažovala o tom, jak bezstarostné by  bylo žít s ženou - teď si myslím, že by to bylo jak číst telefonní seznam .
To život s chlapem, to je četba dobrodružný literatury s hororovými prvky, ale má to šŤávu !

není zač. A přijemně jsi mě překvapila apotěšila hlavně že život se ženou je telefonní seznam a s mužem je to dobrodružství to si muím poznamenat a trousit to dál:-)

.... to mně tak napadlo mimochodem, ale s ženskou jsem zatím :P nežila tak to neber moc vážně :D

Ale áno, Siso, mala som podobnú dilemu a došla som k podobnému záveru... ;)

sisa70 napsal(a):

Pisatel napsal(a):

sisa70 napsal(a):

Pan, je to přesně tak, jak píšeš.  A je to taky o mé netrpělivosti..... ale já tu mrchu jednu už celkem zvládám (někdy):)
Pisateli, dík.

Jednu dobu jsem uvažovala o tom, jak bezstarostné by  bylo žít s ženou - teď si myslím, že by to bylo jak číst telefonní seznam .
To život s chlapem, to je četba dobrodružný literatury s hororovými prvky, ale má to šŤávu !

není zač. A přijemně jsi mě překvapila apotěšila hlavně že život se ženou je telefonní seznam a s mužem je to dobrodružství to si muím poznamenat a trousit to dál:-)

.... to mně tak napadlo mimochodem, ale s ženskou jsem zatím :P nežila tak to neber moc vážně :D

Jistě, ale myšlenka je to zajímavá, neboť v jisté blízké podobě jsem to tuhle zaslhl ve vlaku při cestě domu. Nechtěl jsem věřit uším ale je to krásné. :supr: