Omlouvam se, jiz jsem to zalozil v Zivot po nevere, ale sem se asi hodi vice:
Je opravdu tak tezke, nalezt vyhovujiciho partnera po tricitce?
Nekteri tvrdi, ze uz je to prebrane,  take clovek je uz mene ohebny, a trochu narocnejsi, mene ustupny.
Na pokolikate se Vam to podarilo? Jste/nejste spokojeni?

Láska kvete v každém věku. Záleží na přizpůsobivosti a na tom co se od budoucího partnera čeká. Sice to přebrané už je, ale většina lidí do nového vztahu vstupuje poučena z předcházejícího a dělá míň chyb. Vlastní zkušenosti nemám, ale věřím, že se dá najít..... Neboj, jednou tě láska o noc cvrnkne. Někde za rohem už čeká :jojo:

Jeniku, :)
fráze, ale pravdivá na úvod. Neměj obavy.

Chlap po třicítce je nejlepší partie, až budeš toužit být s nějakou ženou, určitě na tu pravou narazíš. Ale bacha na tu náročnost, jestli budeš hledat kopii svoji bejvalky tak to půjde možná těžko :) Není to moudrý, ale je to tak. Znám pár, co se dal dohromady okolo 50 a zatím to vypadá, že jim to klape :)

Kdo hledá, najde :). Mě je 36 a narazila na kluka, který mi maximálně vyhovuje ve všech směrech :). Takže neboj se nic, přebráno není :D.

Ale damy, to nevztahujte ke me, ja opravdu nehledam, chci se naucit zit sam, mozna mi to bude vyhovovat...
Ptam se jen ze zajimavosti, jak to na tom svete chodi (s nadsazkou),
trochu se usmivam nad prispevky, 'konecne jsem poznala toho praveho' a pak ' jsme spolu 2 roky'...
Trochu malicherne, ne?

Proč myslíš? S tím pravým můžeš být klidně půl roku a víš, že je to ten pravý, proč bys s ním přeci jinak byl??? :jojo:

nj ale pokud to nemůžu posoudit na začátku vztahu, tak pak jedině zajít do DD a vyptat se tam... třeba nějaká babička řekne, že prožila 60 let s manželem, ale ten pravej.... to je ten... (někdo úplně jinej...) :lol:

:lol: Ale bacha v DD jsou to prej samé čuňačinky, možná že až tam se rozehrávají skutečné karty, kdo je ten pravý :cool:

njn - tak zase na mě zbyde nějakej levej :lol: na pravýho si počkám do DD ;)

Nety napsal(a):

Proč myslíš? S tím pravým můžeš být klidně půl roku a víš, že je to ten pravý, proč bys s ním přeci jinak byl??? :jojo:

Pod to se podepisuju :)
Možná až na to..
No, ten pravý stejně není jenom jeden. Člověk za život se může mnohokrát zamilovat, pár lidí milovat a když má štěstí, tak s tím pravým prožije velkou část života ve štěstí. Není lehký na něj narazit. Ale kdo umí hledat, najde. Třeba v DD :D

Fakt :co:? Tak už se tam moc těším, měla bych si tam zamluvit místečko :lol:

Já ty pravé potkala zatím tři. :D

lvice, moc se neraduj - jelikož nebudem mít důchody tak tě do DD stejně nevemou :lol:

To je pravda. Já se toho ani nedožíju, protože já budu chodit do práce do sedmdesáti a pak mne seškrábnou rovnou z monitoru počítače, na který budu seschlá nalepená s obříma lupama nehybně zírat. Umřu na infarkt, protože se mi bude stářím tak klepat ruka že se nebudu moct kurzorem trefit na patřičné místo a nezvládnu to.
Takže já ani nebudu vědět, jestli mne ten pravý neminul :kapitulation:

Kazdy si mysli, ze je to ten pravej, kdyz s nim zacne zit... a pak se tu pise 'nevim s kym jsem to vlastne zila'..
Jo i ten pravej muze byt casem nepravej...
Bohuzel, to sa da asi opravdu zhodnotit az v DD...

No, tak vidíš, tak proč by Ti to přijde malicherné?

Ahoj, odpovídala jsem na "nevěře", ale aby náhodou jeník o něco nepřišel, píšu to i sem ;-)

Mám dojem, že hledání partnera po třicítce je zatížené strachem "musím". Do té doby člověk ani moc nehledal, byl otevřený všemu možnému, měl pocit výběru... Věkovou hranici 30 beru jako orientační, spíš to chápu jako otázku hledání nového vztahu poté, co jeden zkrachoval, v dalším životním období... A myslím si, že ženy to mají určitě mnohem těžší, protože právě tohle "musím" nad nimi visí (ať přiznané, nebo popírané) z důvodu biologického - nemládneme, konkurence dorůstá... A ač sama považuju období po 30 za skvělé, protože už snad konečně vím, kdo jsem, okolí (potenciální partneři) nás berou vždycky nejdřív podle vzhledu :-( Naštěstí ne všichni a taky věřím na "vyzařování" = spokojený člověk vypadá dobře.
Takže bych to neviděla nijak tragicky, a už vůbec ne v případě muže, ti jdou vždycky "na odbyt" (promiňte, prosím :-)) líp.

Tomu, kdo opravdu žije s tím pravým, by se nemělo stát, že by měl tvrdit, nevím, ským jsem to vlastně žil/a :o
Ale může stát, že vlivem okolností o toho pravého příjdu. A někdy musím najít ještě toho dalšího, co na mě čeká.

No Jeníku, to máš tak, když si toho člověka najdeš, tak v tom okamžiku je pro tebe ten PRAVÝ. Ale lidé se vyvíjejí, mění a tak se úplně v pohodě může stát, že vývojem se jejich hodnoty, vlastnosti změní, a už pak pravými pro sebe přestanou být. Já to považuji za přirozený vývoj. :)

Jájo, nestraš :dumbom:. Já mám důchodové pojištění :P :reta:. Teda pokud s ním Kožený junior nezmizí na Borneu :lol:.

Lvice :)

Možná jsem naivní, ale nevím jak se zachovat. Jsem devět let vdaná a máme s manželem osmiletého syna  a měla jsem do letošního března pěkné a harmonické manželství. V té době se manžel začal chovat dost podivně a já jsem začala mít podezření, že je tu ještě jiná žena a mé obavy se potvrdili. Pokoušela jsem se o tom z manželem mluvit. V první době tvrdil, že je to jen kamarádka, ale pravda byla jiná. Já osobně jsem podnikla už asi vše pro to, abych náše manželství zachránila, dokonce jsem navštívila i manželskou poradnu. Dokonce to začalo vypadat, že se začíná dařit a manžel tu druhou opustil, ale bylo to opravdu jen zdání. Když jsem se s ním snažila nyní komunikovat - odmítá se k vyjádřit, jen tvrdí, že má v sobě zmatek a že momentálně má nás rád obě a neví kde chce být. Jenže takhle se nedá žít donekonečna. Nevím jestli mu mám dát šanci a čas, aby se rozhodl nebo zda ho nutit k rozhodnutí.

Existují dvě a možná víc protichůdných teorií.
První, duše se na zemi vyvíjí a láska jí může pomoci přímo ke skokům ve vývoji.
Druhá, duše a podstata člověka se v zásadě nemění, mění se jen částečně, okolnostmi a věkem a zkušenostmi, ale to jak reaguje a co potřebuje zůstavá stejné. Prostě člověk dorůstá v životě svou duši a její plán.
(Nepřesně řečeno)

První typ... tam něco jako jediný a ten pravý na celý život je dost nereálná představa.
Druhý typ... je možné, že se najdou duše, které se ve své esenci a existenci obohacují  a patří k sobě na celý život. Člověk se mění, ale duše zůstane stejná a pokud člověk najde toho pravého podle své duše, najde ho na celý život. Až do smrti.

Realita říká, buď  se lidské duše neumí najít a lidé zůstavají většinou s tím, do koho se zamilují a nebo koho milují ale nedojdou k tomu pravému, co patří k jejich duši. Existují i teorie jak to udělat, aby člověk dokázal toho pravého rozpoznat.
Nebo je prostě pravda, že duše se mění a že jeden pravý partner na celý život je asi téměř pravděpodný jako vyhrát v loterii.

Skudibilku, to je dost těžko říct, ale já osobně bych se asi nevyrovnala s pocitem, že jsem druhá. Bylo by pro mě ponižující čekat až se milostivě uráčí a vybere si a v neposlední řadě ta nejistota, kdy to udělá znova, pořád bych musela myslet na to, že šel někam jinam a s někým jiným než mi řekl, fakt nevím, ale asi bych to nekousla.

Asi by bylo dobrý aby jsi si v první řadě ujasnila jestli ti to i přes výše uvedené překážky za to stojí, jestli je pro tebe důležité udržet manželství za každou cenu a jednala podle toho.

Také jsem si myslela,že jsem našla toho pravého....,ale po 6-ti letech našeho vztahu už to tak bohužel nevidím,měli jsme lescos společného,problémy se svými rodiči,určitá osamělost,málo přátel atd.,teď mám pocit,že to co jsme měli společného nás tak nějak pohřbilo,vlastně bych chtěla nyní někoho kdo takové problémy nemá kdo má zázemí a myslí víc pozitivně rodinu,která by mě třeba přijala a nahradila tak trochu mojí a hlavně mé dítě.Nejhorší je,že doufáním  v nový začátek jsme si ještě udělali další mimčo,které je na cestě a co teď,mezi námi se to zase vyostřilo a já opravdu nevím co mám dělat.Na nový vztah nejsem připravená na flirt,když jsem těhotná fakt nemám ani pomyšlení.Pěkně jsem to zvorala,chtěla jsem pro Matýska tak moc sourozence,jsem jedináček,můj otec byl také,tak není nikde nikdo....ale vztah neudržím a děti tím vystavuju nejistotě na koho narazím a při mém štěstí,to radši nebudu ani rozebírat.No prostě jsem šikulka....

Skudibilku :)
Už jsi četla příspěvky na http://fora.babinet.cz/viewforum.php?id=18

Matali :)
to já nejsem psychologocká poradna a to předem upozorňoju. Podle mě, tak za prvé, když víš , že ten vztah ztroskotal na špatných základech, už máš to nejhorší za sebou. Už přemýšlíš nad sebou a dokážeš identifikovat, kde se stala chyba.

Zkus si najít najaké přítele, co to budou pomáhat v začítcích a zkus nějaké ty semináře a nebo psychologa, aby ti pomohli rozkličovat ty problémy, co máš z dětsví a obavy, že si nenajdeš dobrého partnera. Zařid co nejlépe ten rozchod , ať tím děti netrpí a snaž se být v klidu :) Ono to půjde :)
Máš tady celej babinet :)
Víš, je mi fakt líto, v jaké ses ocitla situaci :(

Děkuji ti host esko za rady,babinet mi hodně pomáhá,holky mi jsou tu oporou,ale skutečné přátelé je pro mě docela problém najít,je to ještě složitější v tom,že jsme si nadělali dluhy a jenom,že jsme spolu tak to tak nějak zvládáme,když budu sama nezvládnu to a zas přecházet hned do jiného vztahu je pro mě problém.Vyrůstala jsem jen s mamkou vlastně bez otce,ten mi umřel když mi bylo devět,myslím,že je to také trochu tím,že nemám tátu,proto mám asi problémy  ve vztazích.S mamkou bohužel také nemám zrovna dobrý vztah,ta zase v podstatě svůj život vzdala je dlouholetá alkoholička a teď je to tak daleko,že už má cirhozu jater a šance,že se jí zregenerují vlastně není.Raději budu končit,vypadá to jako scénář špatnýho filmu.

jenik napsal(a):

Omlouvam se, jiz jsem to zalozil v Zivot po nevere, ale sem se asi hodi vice:
Je opravdu tak tezke, nalezt vyhovujiciho partnera po tricitce?
Nekteri tvrdi, ze uz je to prebrane,  take clovek je uz mene ohebny, a trochu narocnejsi, mene ustupny.
Na pokolikate se Vam to podarilo? Jste/nejste spokojeni?

Ježiš Jeníku nestraš - já doufám, že to jde  :co: musíííí ;), praktické zkušenosti ovšem nemám.... přiležitostí je asi méně, a každý už je trochu zvyklý na svůj styl života, ale určitě to jde :supr: .... prostě musí ;)

Jeníku, koukni na Paroubka s Topolánkem. Jak vidno, jde to i po padesátce :lol: ;).

zápo*ná napsal(a):

Mám dojem, že hledání partnera po třicítce je zatížené strachem "musím". Do té doby člověk ani moc nehledal, byl otevřený všemu možnému, měl pocit výběru... Věkovou hranici 30 beru jako orientační, spíš to chápu jako otázku hledání nového vztahu poté, co jeden zkrachoval, v dalším životním období... A myslím si, že ženy to mají určitě mnohem těžší, protože právě tohle "musím" nad nimi visí (ať přiznané, nebo popírané) z důvodu biologického - nemládneme, konkurence dorůstá... A ač sama považuju období po 30 za skvělé, protože už snad konečně vím, kdo jsem, okolí (potenciální partneři) nás berou vždycky nejdřív podle vzhledu :-( Naštěstí ne všichni a taky věřím na "vyzařování" = spokojený člověk vypadá dobře.
Takže bych to neviděla nijak tragicky, a už vůbec ne v případě muže, ti jdou vždycky "na odbyt" (promiňte, prosím :-)) líp.

A já nemusím, nemusím! :lol: Děti jsem vychovala, povinnosti jsem splnila, :lol: a teď už si budu jenom užívat. :lol:

Majko, to se tak někdo má :lol: :lol:

Zjistila jsem, že otázka v názvu by mala být ještě specifikovaná, protože je jiné hledání partnera po třicítce, když už mám děti, když už jsou třeba i dospělé, nebo když děti ještě nemám.
Když je nemám, vybírám také potencionálního otce - matku, kdežto když děti už mám, je to trošku jinak. Já jsem "volná", děti dospělé, biologické hodiny už netikají, :lol: mám svůj byt, finančne to taky není nejhorší, takže nejsem ničím "tlačena", můžu řádně a dlooouho vybírat. :lol: A užívat si při tom vybírání, hledání, čekání na toho pravého krásného života. A to taky dělám. :D

Zjistila jsem, že otázka v názvu by mala být ještě specifikovaná, protože je jiné hledání partnera po třicítce, když už mám děti, když už jsou třeba i dospělé, nebo když děti ještě nemám.
Když je nemám, vybírám také potencionálního otce - matku, kdežto když děti už mám, je to trošku jinak. Já jsem "volná", děti dospělé, biologické hodiny už netikají, :lol: mám svůj byt, finančne to taky není nejhorší, takže nejsem ničím "tlačena", můžu řádně a dlooouho vybírat. :lol: A užívat si při tom vybírání, hledání, čekání na toho pravého krásného života. A to taky dělám. :D

Majkafo - to máš dobrý :) a co tahle. Je mi 30, dítě malého andílka mám, žádné odrostlé. Volná jsem - za pár měsíců budu i papírově. A koho budu hledat ??? - jednak potencionálního biologické otce pro další dítě, kt. bych si přála a jednak i kamaráda pro stávající dítě, a ještě k tomu hledat chlapa pro sebe :dumbom: to už je vážně nadlidský úkol :lol:. Ale já se momentálně cítím tak, že hledat nemusím a nehledám a.....no říkám si, že biologicky mám na toho sourozence holt ještě pár let čas.....

Matali -to máš fakt zamotany :/, nejprve si musíš asi udělat pořádek sama v sobě. A teď se hlavně sousdředit na mimi v bříšku. Přeji klidné těhotenství a to, aby jsi našla své zázemí - neboť je tak strašně důležité !!!!!! Drž se ;)

Budu asi bita, ale nechápu termín "hledání muže" a´t už po třicítce, padesátce, či kdy.....

Jsem asi jiná, ale nikdy jsem nikoho "nehledala". Leda si vzpomínám..... -- maminku v prvomájovém průvodu, kde se mi cca 4leté ztratila.A to vlastně jsem také nehledala....jen stála a bulila.  Jo mám to !! Psa !!... ten se mi darebák ztratil, zdrhnul a toho jsem skutečně a usilovně HLEDALA. :lol:
Jo a v tom průvodě si mě našla maminka !!
Tak jako ke mně přišli všichni muži mého života. Přijdou a jsou tu! ( tedy po jenom - většinou :)) Něčekaně, neplánovaně, a dokonce to někdy vypadá, že i nevhod !:D Kdo ví?!

A termín "přebraní muži"???? To mi také připadá jako probírání zlevněného zboží, kde mohu vybírat z počátku z velkého velkého množství. .....hm....ale i tak....

Celá ta filozofie je mi cizí. Ale přece jen si to dovoluji napsat, páč je třeba na tom někdo podobně jako já .............!?

zápo*ná napsal(a):

Ahoj, odpovídala jsem na "nevěře", ale aby náhodou jeník o něco nepřišel, píšu to i sem ;-)

Mám dojem, že hledání partnera po třicítce je zatížené strachem "musím". Do té doby člověk ani moc nehledal, byl otevřený všemu možnému, měl pocit výběru... Věkovou hranici 30 beru jako orientační, spíš to chápu jako otázku hledání nového vztahu poté, co jeden zkrachoval, v dalším životním období... A myslím si, že ženy to mají určitě mnohem těžší, protože právě tohle "musím" nad nimi visí (ať přiznané, nebo popírané) z důvodu biologického - nemládneme, konkurence dorůstá... A ač sama považuju období po 30 za skvělé, protože už snad konečně vím, kdo jsem, okolí (potenciální partneři) nás berou vždycky nejdřív podle vzhledu :-( Naštěstí ne všichni a taky věřím na "vyzařování" = spokojený člověk vypadá dobře.
Takže bych to neviděla nijak tragicky, a už vůbec ne v případě muže, ti jdou vždycky "na odbyt" (promiňte, prosím :-)) líp.

Každé období je skvělé a život začíná ve 30, že? :-)
- už nemusíš být na pokoji se spolubydlícím, máš svůj vlastní byt nebo aspon podnájem
- máš práci a své koníčky
- víš, co chceš v posteli a dokonce to umíš svým partnerkám (partnerům) jasně říct
- nemusíš si hrát na chytráka, protože víš, že to není důležitý
- máš svoje nedostatky, ale už to nepovažujež za mindráky. Pokud to nějaký potenciální protějšek považuje za nedostatky, at jde o dům dál. Zbytečná ztráta času.
- a dalších 30 věcí...

PS: Když jsem na tiskové konferenci ohlásil svůj rozvod, napsala mi kamarádka: vítej zpět na trhu :-)
Takže Jeníku a další, vítejte zpět :-)

Matali napsal(a):

Děkuji ti host esko za rady....Raději budu končit,vypadá to jako scénář špatnýho filmu.

Matali :)
Máš to fakt složitý :( To snad ani nejsou rady, to co ti píšu, já nevím, co bych dělala. Ale určitě existují způsoby, i bez okamžitý výměny partnera za partnera.

Zvlášť , když máš ty dětičky :) to musí jít :) držím palečky..
:hjarta:

Majko, tys to napsala tak, že jsme právě zatoužila, aby moje děti byly už velké a to ještě žádný nemám :D

Wiki :)
Přeci jenom ta filozofie hledání je tak trošku v přeneseném významu. Ty jsi třeba nikdy nenašla drobnou minci na zemi a nebo zatoulanýho pejska, nenašla jsi houby nebo borůvky a maliny, ztracenou věc, kterou jsi už dlouho myslela, že už ji ani nemáš? Nic z toho?
Dva lidé se potkají, sejdou na společné cestě a nebo na křížovatce, ale prostě nebyli spolu a pak spolu jsou, což se dá nazvat najitím.

Nicolasi, nemohl by jsi místo dalších třicet věcí napsat konkrétně, abych věděla, čemu že se přibližuju?
:) jinak hezky a dobře jsi to napsal :) jako tradičně :)

Wiki to "hledání muže" máš správně v uvozovkách. Já taky "nehledám". Však on si mne nějakej "najde". :lol: Já si jenom krásně žiju. :D

host eska napsal(a):

Majko, tys to napsala tak, že jsme právě zatoužila, aby moje děti byly už velké a to ještě žádný nemám :D

hostesko, víš, vy to teď máte takové otočené oproti naší generaci. My jsme si nejdříve "splnili povinnosti" , t.j. vychovali děti, partneři si našli někoho "lepšího" , hlavně mladšího a vrhají se do nové rodiny. A my si teď užíváme. Já si krásně užívám, těším se ze svých skvělých dětí, jsem ráda, že tady snad budu ještě spousty let, abych jim mohla, když budou chtít, poradit, abych si jich hoooodně let užila, abych si hodně let užila vnoučátek, abych cestovala, poznávala, učila se, bavila se, potkávala skvělé lidi. Vaše generace si nejdříve užívá a pak? Kdoví, co bude pak?
Jsem ráda, že to mám takhle, neboť si svých dětí užiju hoooodně dlouho. Kdybych je měla ve čtyřiceti, byl by ten čas mnohem kratší. Jsem ráda za to, jak to mám. :D Díky.

host eska napsal(a):

Matali napsal(a):

Děkuji ti host esko za rady....Raději budu končit,vypadá to jako scénář špatnýho filmu.

Matali :)
Máš to fakt složitý :( To snad ani nejsou rady, to co ti píšu, já nevím, co bych dělala. Ale určitě existují způsoby, i bez okamžitý výměny partnera za partnera.

Zvlášť , když máš ty dětičky :) to musí jít :) držím palečky..
:hjarta:

Majko, tys to napsala tak, že jsme právě zatoužila, aby moje děti byly už velké a to ještě žádný nemám :D

Wiki :)
Přeci jenom ta filozofie hledání je tak trošku v přeneseném významu. Ty jsi třeba nikdy nenašla drobnou minci na zemi a nebo zatoulanýho pejska, nenašla jsi houby nebo borůvky a maliny, ztracenou věc, kterou jsi už dlouho myslela, že už ji ani nemáš? Nic z toho?
Dva lidé se potkají, sejdou na společné cestě a nebo na křížovatce, ale prostě nebyli spolu a pak spolu jsou, což se dá nazvat najitím.

Nicolasi, nemohl by jsi místo dalších třicet věcí napsat konkrétně, abych věděla, čemu že se přibližuju?
:) jinak hezky a dobře jsi to napsal :) jako tradičně :)

Hostesko !!! přesně o tom píšu : něco přijde (někdo), potkáme se, něco se mi připlete do cesty..................nádhera. Najdu To, Ale nehledám TO ! A už vůbec ne cíleně. Ano - pomyslím si: "to by bylo fajn, kdyby tady rostly borůvky"

Nicolas napsal(a):

zápo*ná napsal(a):

Ahoj, odpovídala jsem na "nevěře", ale aby náhodou jeník o něco nepřišel, píšu to i sem ;-)

Mám dojem, že hledání partnera po třicítce je zatížené strachem "musím". Do té doby člověk ani moc nehledal, byl otevřený všemu možnému, měl pocit výběru... Věkovou hranici 30 beru jako orientační, spíš to chápu jako otázku hledání nového vztahu poté, co jeden zkrachoval, v dalším životním období... A myslím si, že ženy to mají určitě mnohem těžší, protože právě tohle "musím" nad nimi visí (ať přiznané, nebo popírané) z důvodu biologického - nemládneme, konkurence dorůstá... A ač sama považuju období po 30 za skvělé, protože už snad konečně vím, kdo jsem, okolí (potenciální partneři) nás berou vždycky nejdřív podle vzhledu :-( Naštěstí ne všichni a taky věřím na "vyzařování" = spokojený člověk vypadá dobře.
Takže bych to neviděla nijak tragicky, a už vůbec ne v případě muže, ti jdou vždycky "na odbyt" (promiňte, prosím :-)) líp.

Každé období je skvělé a život začíná ve 30, že? :-)
- už nemusíš být na pokoji se spolubydlícím, máš svůj vlastní byt nebo aspon podnájem
- máš práci a své koníčky
- víš, co chceš v posteli a dokonce to umíš svým partnerkám (partnerům) jasně říct
- nemusíš si hrát na chytráka, protože víš, že to není důležitý
- máš svoje nedostatky, ale už to nepovažujež za mindráky. Pokud to nějaký potenciální protějšek považuje za nedostatky, at jde o dům dál. Zbytečná ztráta času.
- a dalších 30 věcí...

PS: Když jsem na tiskové konferenci ohlásil svůj rozvod, napsala mi kamarádka: vítej zpět na trhu :-)
Takže Jeníku a další, vítejte zpět :-)

Nicolasi, moc hezky řečeno :supr:

Moje babička mi  řekla,když jsem se rozvedla před dvěma lety, že už na mě zbyl jen ten póvl. Tak jsem jí na to odpověděla, jestli tím myslela i mě. :lol: Byla to velice rázná a tvrdá žena, ale měla jsem jí ráda, bohužel před pár měsíci zemřela.

Jeníku, to, na co jsi tu narazil, je hodně podobné tomu, co řeším ve fóru "mezilidské vztahy - namlouvání a chození". Bylo mi 29..., jsem svobodná, bezdětná a žádný "vhodný" chlap na obzoru a já panikařím. 30 je sice jenom číslo, ale... :(  Člověk nějak znejistí..., příležitostí je méně a nezadaných taky. A já začínám pomalu ale jistě slyšet nějaké to tikání...Je sice ještě hodně slabé, ale...:vissla: prací už přehlušit nejde. Dovoluji si podotknout, že muži to v tomto mají rozhodně jednodušší. NEMUSÍ NIKAM SPĚCHAT...:dudlik:  Takže za mě říkám, že chlapi ve třiceti jsou Ti nejlepší. Většina již dozrála a konečně mají taky touhu se usazovat (někteří). Takže žádné strachy...;)

po 30 přece teprve začíná ten pravý život, a ženy okolo 30 jsou ty nej  ;)  ;) zkušené ale stále ještě mladé

Já mám už více, než 30let (43) a myslím, že už bych těžko hledala partnera, ani nevím kde? Určitě bych ale nehledala za každou cenu, čím více člověk chce, tím míň se daří.

PetrHl napsal(a):

po 30 přece teprve začíná ten pravý život, a ženy okolo 30 jsou ty nej  ;)  ;) zkušené ale stále ještě mladé

Jééé, tak to jsem potřebovala slyšet :pussa:

No je tu jeste jedno zamysleni. Mnoho lidi rika, ze ten pravy je 2,3,... partner.
Neni to take tim, ze proste ac clovek chce nebo ne, je to za urcitou dobu 'vice mene' stejne.
Jen pri prvnim pokusu clovek nevi, tape, a proto hleda (take ma jeste dostatek casu) jiny vztah, 2,3,atd ...
Ale samozrejme, nekdo to zkousi neustale a veri neustale, nekdo opravdu najde, to co chce, nekdo slapne z blata do louze, atd..

Jeníku - já bych řekla, že ty další vztahy jsou trvanlivnější, protože člověk do nich jde už poučený, zkušenější, mnohdy i po zklamání z předchozího vztahu, takže jednak je člověk schopen (měl by být...) si kvalitního vztahu více vážit, už ví co opravdu chce a co mu nevyhovovalo, umí si asi i lépe vybrat, a ano i asi ví, že nakonec to může dopadnout stejně......ale nemusí....Ale více bych sázela na tu zkušenost z předešlých vztahů... Hlavní je si asi uvědomit, že ta nádherná zamilovanost :rodna: je sice úžasná, ale jednoho krásného dne přijde chca nechca běžný život, a nelze jen na ní stavět opravdový dlouhodobý vztah, protože ten je založen hlavně na obrovské toleranci, přátelství mezi partnery a taky na jejich snaze pro ten vztah něco udělat - a nenechat ho umřít na mrvém bodě...(ovšem to není vůbec jednoduchý.... ) a pochopitelně na lásce !!!
(p.s.já osobně si prvního vážného vztahu vážila moc, nerozdíl od manžela :/ -  ale já jsem divná :rolleyes: :lol:)

Ahojky všem,Zet a hostesko,děkuju za podporu.Naštěstí jsou dny kdy to nevidím tak černě a život je docela hezký...,mám krásnýho kluka a těším se na druhý.Jen láska mi chybí...pocit,že jsem pro někoho krásná a přitažlivá.PetrH to fakt hezky napsal.S mým přítelem to teďka celkem jde bavíme se jako kamarádi,ale občas si neodpustí nějakou poznámku a já také,já na rozdíl od něj nikoho nehledám,on chodí v noci na chat a prý hledá flirt,prý mě má rád,nechce mě opustit v téhle situaci,ale více se k sobě přiblížit nám prostě nejde.
Majkafo tady nezbývá než závidět....

majkafa napsal(a):

Zjistila jsem, že otázka v názvu by mala být ještě specifikovaná, protože je jiné hledání partnera po třicítce, když už mám děti, když už jsou třeba i dospělé, nebo když děti ještě nemám.
Když je nemám, vybírám také potencionálního otce - matku, kdežto když děti už mám, je to trošku jinak. Já jsem "volná", děti dospělé, biologické hodiny už netikají, :lol: mám svůj byt, finančne to taky není nejhorší, takže nejsem ničím "tlačena", můžu řádně a dlooouho vybírat. :lol: A užívat si při tom vybírání, hledání, čekání na toho pravého krásného života. A to taky dělám. :D

Majka, ako to vieš? Keď nie si v tej situácii? Prečo podsúvaš KAŽDÉMU/KAŽDEJ bezdetnému a bezdetnej, že hľadajú potenciálenho otca a matku? Existuje nejaká povinnosť mať deti? Daná zákonom alebo inak? Mala by som o tom asi niečo vedieť.

Podľa mňa má každá fáza v živote niečo do seba a najhoršie, čo sa dá urobiť, je vybrať si z nej len tie negatíva a týrať sa nimi. Potom prípadne spätne si trieskať hlavu, aké to bolo pekné :rolleyes: , len ja som si to nevedel/a vychutnať... Všekto má niečo do seba a všetko je na niečo dobré. Len žiť minulosťou alebo budúcnosťou je na ho... houby. Nech žije prítomnosť! :rock:

Nejen po 30:

http://www.super.cz/vztahy/16582-kde-po … -muze.html

To je teda kus :P celej můj neboštík Alois :P :D
No, já moc dobrodružná nejsem, i když jsem pro každou špatnost ....
Užívám si dost dobrodružství v reálném životě.

To není nabídka pro tebe :reta:. Ty jsi zadaná :P. Ty už jsi někoho přivedla do hrobu :lol:? Maryša :gloria: :lol:

Já říkám neboštík - svým ex :P (ale moc jich není) a jsou živý až až - všichni už se i stačili rozmnožit :D

To jsi měla hezkého ex :rodna:

jenik napsal(a):

No je tu jeste jedno zamysleni. Mnoho lidi rika, ze ten pravy je 2,3,... partner.
Neni to take tim, ze proste ac clovek chce nebo ne, je to za urcitou dobu 'vice mene' stejne.
Jen pri prvnim pokusu clovek nevi, tape, a proto hleda (take ma jeste dostatek casu) jiny vztah, 2,3,atd ...
Ale samozrejme, nekdo to zkousi neustale a veri neustale, nekdo opravdu najde, to co chce, nekdo slapne z blata do louze, atd..

Jeniku to podle mne vubec neni o tom kolikátý ten "pravý" partner je. Někdo má toho prvního jako pravého, někdo zase neni spokojen ani s tim dvacátým. Důležité je jak se ti dva spolu citi i po vice než roce od seznameni, jake maji hodnoty, jestli jsou schopni pro toho druhého v něčem ustoupit, najít pochopení pro nedokonalost, jestli jsou schopni řešit problémy a neshody :dumbom: (ty jsou všude ať chceš nebo ne).
Jsou ženy které hledají prince na bílém koni a muzi kteri zase dokud nebudou mit zenu, ktera je v kuchyni jako kucharka, v posteli jako ku.va, v domacnosti jako uklizecka a k detem jako učitelka z mateřské školy, tak nebudou spokojeni ani s tim dvacatym partnerem a budou stale "hledat".
Normální člověk je jen s každým ukončeným vztahem zkušenějsi, ale diky tomu se ten výběr možného nového partnera dost zužuje. A největší šance že někoho najdeš je, když chodíš mezi lidi ale nehledáš.

lvice napsal(a):

To jsi měla hezkého ex :rodna:

hezké k hezkému, že........... :)

lvice napsal(a):

To jsi měla hezkého ex :rodna:

To jo - vždy jsem měla modelovské typy - 190/90 ... za to teď mám takového mého prdlouše :D
Ona krása není vše !

PetrHl napsal(a):

lvice napsal(a):

To jsi měla hezkého ex :rodna:

hezké k hezkému, že........... :)

tak teď jsme jako kráska a zvíře :co: ale tak nevím, kdo z nás dvou je to zvíře :co: :lol:

Po všech těch peripetiích už hledám krásu duše :). Samozřejmě, že Quasimodo by mě asi nezaujal :D, ale co s modelama :usch:. Já raději chlapa, který mi dojde nakoupit a když budu nemocná, tak mi uvaří čajík s citronem :). Není nad prdlouše :supr:!
Já bych řekla že ty jsi 2 v jednom :lol: (kráska+ zvíře) :D.

Fe, no, vypadáš na tom avatarovi nějak ježaťe :lol:

A samozřejmě máš pravdu, vrána k vráně sedá, aneb rovný rovného si hledá :D....... :/

Feuria napsal(a):

PetrHl napsal(a):

lvice napsal(a):

To jsi měla hezkého ex :rodna:

hezké k hezkému, že........... :)

tak teď jsme jako kráska a zvíře :co: ale tak nevím, kdo z nás dvou je to zvíře :co: :lol:

¨:lol::lol::lol::lol::lol: