LViktorka — 25. 7. 2007 0:34

Prosím, jste schopni a ochotni popsat své pocity z těch nejextrémnějších situací ve svém životě? Třeba z nějakého okamžiku první lásky, tragické chvíle svého života, dojemných chvil a tak?
Abych to přiblížila: např.
Někdy, nevim proč, si vzpomenu na první pusu od (rsp.) pro svého prvního manžela. Bylo nám sladkých patnáct, byla zima, já jsem měla takový zelený vypasovaný kabát pod kolena a nosila černou smuteční pásku po smrti otce, on měl krátký hnědý umělý kožíšek na zip, zapínal si to až pod pusu...šli jsme procházkou a povídali si o hloupostech, ve vzduchu bylo cítit mnoho napětí, takové to brnění, když se čeká na něco velkého a neví se přesně, co to bude...šli jsme přez jakýsi můstek, drželi se za ruce (ty dlaně tak pálily!!!) a já najednou nesměle řikám: (byla jsem tehdy Slovenka)... Vieš, musím ti čosi povedať...a on:...no tak hovor...a já...chytla jsem ten hroznej zip, zatáhla trošku, aby se rozevřel a dala jsem mu zlehka pusu...byla to nejsladší a nejvoňavější pusa v mém životě... a on, že... počkaj, ja som tomu nerozumel, povedz mi to ešte raz... no a tak sme sa tam cmúľali, a až sme sa docmúľali, tak on hovorí (tak čo teda som, Slovenka, či Češka? Kurnik, nechala som sa uniesť...), no a čo si mi to teda chcela povedať? A já, blbá, upřimná, pravdomluvná, poctivá, zamilovaná jako blázen, řikám: Vieš, ja som sa stavila s tvojimi kamarátmi o dve koruny, že mi dnes dáš pusu.
To byly vteřiny, čekala jsem, že mi třeba bude nadávat, že ta krása, to magično toho okamžiku se vytratí, no a on... prohrábnul kapsu v tom děsném kožíšku, vyndal všechny drobný co měl a řekl:... No, asi si vyhrala... a vložil mi je do rozpálené dlaně...prosím, napište mi taky někdo něco...!!! :rodna:

sexynet — 25. 7. 2007 0:56

Kdyz jsem se v cca. 16 vedl poprve za ruku se svou prvni slecnou... Uz jsme tehdy spolu nejaky ten patek "chodili" ale nic jsme si k sobe nedovolili - ja byl strasne stydlivej, a ona cekala samozrejme na me "impulsy" :)) (samozrejme, ja na hodne veci myslel, ale jen ve sve hlave). Az jednou, sli jsme spolu nekam k veceru ven, a jak tak jdeme vedle sebe, nejak nam o sebe drnkly ruce, a najednou nam do sebe vklouzli dlane, me prejela vlna elektrizujici zhave energie od hlavy az k noham, malem jsem upad, 15 minut jsem nemohl promluvit, a jen jsme sli a ja byl stastnej jak nikdo v te same chvili na zemi, a jen jsem myslel na  "vedu si svou slecnu"...

Pak jsme se jednoho dne poprve polibili. Hrali jsme na zemi proti sobe nejakou deskovou hru, a jak jsme se nad ni oba naklaneli, najednou jsme byli v jednu chvili hlavama oba nad tou hrou, kousicek od sebe, pamatuju si dodnes ten pohled... ty oci. Pomaloucku jsem ji polibil. Neuhla, a polibek opetovala. Vzal jsem ji do naruce a libali jsme se v kuse cely zbytek noci, az do rana.  Nemohli jsme pak dva dny mluvit, z namozenych svalu, a rty jsme meli jak cernosi :)

Pocity se nedaji popsat. Kdo nezazil, stejne nebude ani tusit... Ale jednou vetou - zkuste si predstavit, ze vas obejme andel, oddeli vam dusi od tela, a ukaze vam, jak to vypada v raji...

xxxx — 25. 7. 2007 7:28

juuuu vás je tu škoda, pište zamilovaný krásný knížky:) opravdu hezký;)

LViktorka — 25. 7. 2007 8:10

xxxx napsal(a):

juuuu vás je tu škoda, pište zamilovaný krásný knížky:) opravdu hezký;)

Dik, to je taky pocit, přidej nějaký svůj, třeba ju napíšu, počim,počim... :rodna:

Pro Sexynet: Úžasný. Netušila jsem, že se to dá sdílet. Myslela jsem, že to umí jenom spisovatelé ve svých románech. Chvilku jsem se v tom tvém náručí cítila sama. ;)

adra — 25. 7. 2007 8:19

no...já když to četla-jak Tebe Viktorko tak sexynet....tak mě mrazilo...jak jste to krásně napsali...:jojo:

já mám v paměti poslední zážitek...kdy jsem po operaci volala na výsledky a byly v pořádku...tak se mi chtělo radostí brečet, chtěla jsem křičet a skákat a někoho obejmout...byla jsem v práci,nikdo tady o tom neveděl..musela jsem se krotit....a chtělo se mi lítat....pak jsem to odpoledne říkala kamarádce a ona:"No vidíš, to je super, pojd sem já Ti musím dát pusu...!!" a objala mě :):):) :supr: to bylo nádherný!!! a uvolňující :hjarta:

Bety — 25. 7. 2007 8:22

sexynet: to je moc krásné, nechceš napsat nějakou povídku?

adra — 25. 7. 2007 8:26

třebas jak líbají černosši.....:reta:
pardon:-))))

LViktorka — 25. 7. 2007 9:27

:rock: Adro, když jsem četla tebe, bylo mi líto, že jsi v tu chvíli neudělala, na co jsi měla chuť: to lítání, křik... , že jsi měla potřebu se "krotit". Proč by to nemohl nikdo vědět? Vidíš, co to udělalo s kamarádkou, dostala jsi "dáreček" ty i ona.  :hjarta: Kdyby se tak lidičky podělili o ty své krásné vnitřní pocity, pohnutky, pochody, třeba by té radosti bylo víc.
Já si vzpomínám, jak se mi "rodil" první vnuk. Trvalo to hrozně dlouho, dcera byla už dva dny v porodnici, proces začal, ale táhnul se...nervičky a tak..., chodila jsem tehdy do práce obden na čtrnáctky, v restauraci... ten třetí den už jsem volala každou hodinu, určitě jsem ji hrozně otravovala, ale nedalo se to vydržet. Zástěru kolem pasu, ruce od bramborového salátu...od půl šesté rána do půl osmé jsem si je umývala kvůli telefonu snad stokrát. Pak vypadl. Prostě můj plně nabitý telefon nechtěl fungovat. Šílela jsem. Nemohla jsem volat ani z pevné, co byla na baru, protože mi bylo trapné před šéfem hledat nějaké číslo, které můj posr....tel.nechtěl vyplyvnout. Tak jsem jenom trnula...
Práca šlechtí. Měla jsem toho dost, lítala jsem tam jak fúrie...na porod jsem na chvilku zapoměla. Úplně. Najednou šéf volá: "Máte telefóóóón..." Fakt jsem byla úplně vygumovaná, nenapadlo mě, že mimi už...Myslela jsem si, že se stalo něco hroznýho, že jinou dceru srazilo letadlo nebo tak... a von řiká, "...prej máte ňákýho kluka, nebo co...", šel za mnou skoro až do kuchyně, v ruce držel takovej ten domácí telefon, co se může nosit bez šňůry...strkal mi to k uchu, a já cítila to šílený mrznutí, strnutí, bez dechu, krev stojí...a pak jsem uslyšela tu nejstarší dceru, jak řiká: Mami, jakto, že máš vyplej mobil!? Kluk už je na světě, má pět kilo...ježiši, ještě teď cítím, jak mi šíleně tlouklo srdce, stála jsem na takovým dřevěným schůdku, začala jsem ječet a skákat a všichni čuměli, zastavili se, ohlídli (bylo to jako když ve filmu stopnou obraz, postavy v půlce pohybu, věci padají, ale nedopadnou...i zvuk se zastavil...), a já jsem tam šílela a bylo to úžasný, oni nejdřív tak jako kroutili hlavami, ale pak mi všichni gratulovali, byla to obrovská chvilka...
No, dobře, klídek. Chtěla jsem ještě dodat, že ten telefon mi asi musel vypadnout, jinak by snad dcera neměla na svůj porod klid. Mimochodem, šla jsem se na něj podívat, a... fungoval, samozřejmě! Bebe.Dik. :vissla: :dudlik:

Selima — 25. 7. 2007 9:42

Ja si dobre pamätám extrémne emócie z oboch pólov... Najsilnejší (zatiaľ) pocit pri milovnaí napr. bol, že zažívame neičo, čo nás oboch presahuje, je to silnejšie a krajšie ako my, bolo tu dávno pre dnami a bude navždy po nás... Ale dostali sme krásnu šancu stať sd ana chvíľu toho súčasťou. Paradoxne sme to cítili obaja naraz... .Taký nejaký súčasný transcendentálny orgazmus.
Jeden z najhorších pocitov v mojom živote bol, keď som musela dať uspať moju predošlú psinu. Okrem normálneho zármutku nad smrťou som mala šialený pocit viny... A hovorila som si, že si to asi do smrti neodpustím. Postupne - hlaven v*ďaka jednému zážitku - som to vzládla a spracovala, ale v prvom momente som dostala tkaý záchvat žiaľu, že ma zbierlai otec aj s evetrinárom a bezradne sa dívali striedavo na seba na mňa. Musela som ich uistiť, že to prežijem, lebo som videla, že sú až panickí od bezmocnosti.
Źiaľ nad smrťou lbízkeho býva hrozný vždy, ale psomínam is, že ma veľmi odstala smrť bývalého šéfa, ktorý umrel (podľa mňa zbytočne) na krvácanie do mozgu ako 45-ročný. Kládla som si otázky, načo osm dostaal šnacu spoznať ho, keď to bolo tak nakrátko. A potom, po čase, prišla odpvoeď. Aby som sa naučila byť vďačná za každú chvíľu strávenú s niekým príjemným alebo s niekým, kto ma má čo naučiť. Za každú... A brať radšej každé stretnutie ako posledné, neodkladať veci, ktoré chcem povedať a urobiť.

LViktorka — 25. 7. 2007 9:51

Selima napsal(a):

Kládla som si otázky, načo osm dostaal šnacu spoznať ho, keď to bolo tak nakrátko. A potom, po čase, prišla odpvoeď. Aby som sa naučila byť vďačná za každú chvíľu strávenú s niekým príjemným alebo s niekým, kto ma má čo naučiť. Za každú... A brať radšej každé stretnutie ako posledné, neodkladať veci, ktoré chcem povedať a urobiť.

:supr: :godlike: Krásne. Dik za to.

adra — 25. 7. 2007 10:33

Selima napsal(a):

Najsilnejší (zatiaľ) pocit pri milovnaí napr. bol, že zažívame neičo, čo nás oboch presahuje, je to silnejšie a krajšie ako my, bolo tu dávno pre dnami a bude navždy po nás...

nádherné......:supr::supr::supr:

adra — 25. 7. 2007 10:42

tehdejší přítelova maminka byla na gynekologické operaci...všechno v pořádku ve středu jsem s ní mluvila, že ji v pátek pusít domů a že ji mám ale  přinést mandarinky...že má na ně chut a do pátka je daleko....
byly dve hodiny odpoledne šla jsem za ní do nemocnice a potkala tam tchána...stáll na chodbě v podivném sklonu....pak...otočil se ke mně a povídá:"Máma zemřela...!!"
čas se zastavil...on brečel..já jsem zakřičela:"Néééé...!!!" a nevěděla co dělat....chtěla se mi utéct...proč ONA? Jak se to stalo, co...vždyt to byla tak hodná paní....
Než šla do nemocnice zavolala si nás k sobě a řekla že až bude po operaci, bude všechno jinak....a bylo...a bohužel UPLNE JINAK

Zemřela na plicní embolii...ta mašinerie po tom...kdo zažil ví....:-(((((


a pak po dlouhých měsícíh kdy jsem na ni neustále myslela (bylo ji 43 let) jsem jednoho dne zjistila že jsem se asi pravděpodobně vyrovanala s její smrtí...protože jsem si na ni během dne nevzpomněla ....byl to ohromně zvláštní pocit...pocit poznání že takhle asi vypadá vyrovnání se s něčím...a taky trochu studu jak jsem si mohla dovolit na ni zapomenout....ale nezapomněla...v životě na ni nezapomenu

Daniela S. — 25. 7. 2007 10:54

Já vám tak děsně děsně závidím... Moje první pusa mi přišla po*ná a vůbec ty začátky byly nic moc.

No a negativní zážitek? Byla jsem už 8 měsíců na studiích v cizině a volal mi otec. My jsme si za celou dobu s rodiči telefonovali jen jednou, na Vánoce, jinak jen psali, takže mi to přišlo divný. Zrovna jsme blbli se spolubydlícíma a já celá vysmátá beru telefon... a otec... "Stalo se něco moc hrozného..." a já ztuhla, prostě úplně zkameněla včetně srdce snad... a napadlo mě jedině "máma!" Byla to možná vteřina, ale tu hrůzu nezapomenu. Už vím, jaké to bude, až mi umře máma. Absolutní osamění. Nezní to moc logicky, že, zrovna jsem mluvila s otcem, takže úplně sama jsem nezůstala, a navíc po tolika měsících velmi sporadické korespondence... nejsme zrovna komunikativní rodina... ale ta vteřina, kdy jsem na to pomyslela, mě změnila.

Nebyla to máma, byla to sestra, kdo zemřel. Doufám, že si někdy odpustím, jak se mi v té chvíli ulevilo.

adra — 25. 7. 2007 11:02

Danielo tak to je silný...(ne síla!!!) ale SILNY POCITY....  :pussa:  a posílám pohlazení....

evca1 — 25. 7. 2007 11:23

Daniela S. napsal(a):

Já vám tak děsně děsně závidím... Moje první pusa mi přišla po*ná a vůbec ty začátky byly nic moc.

No a negativní zážitek? Byla jsem už 8 měsíců na studiích v cizině a volal mi otec. My jsme si za celou dobu s rodiči telefonovali jen jednou, na Vánoce, jinak jen psali, takže mi to přišlo divný. Zrovna jsme blbli se spolubydlícíma a já celá vysmátá beru telefon... a otec... "Stalo se něco moc hrozného..." a já ztuhla, prostě úplně zkameněla včetně srdce snad... a napadlo mě jedině "máma!" Byla to možná vteřina, ale tu hrůzu nezapomenu. Už vím, jaké to bude, až mi umře máma. Absolutní osamění. Nezní to moc logicky, že, zrovna jsem mluvila s otcem, takže úplně sama jsem nezůstala, a navíc po tolika měsících velmi sporadické korespondence... nejsme zrovna komunikativní rodina... ale ta vteřina, kdy jsem na to pomyslela, mě změnila.

Nebyla to máma, byla to sestra, kdo zemřel. Doufám, že si někdy odpustím, jak se mi v té chvíli ulevilo.

Mě se stalo něco podobného před pěti lety v létě. Vzpomínám, že jsem vařila večeři, byl se mnou můj syn, který mi pomáhal, bylo mi po dlouhé době zase dobře (měli s manželem problémy). Najednou telefon, můj o více jak deset let mladší brácha, který mi jen tak nevolá, že se táta měl nehodu a zemřel. Śok, hrůza, nedokázala jsem nikomu sdělit co se stalo. Tenkrát mě manžel, dnes už bývalý, moc zklamal, místo aby byl s námi, šel raději s kamarády na bowling. Ale to už je jiná kapitola.

LViktorka — 25. 7. 2007 12:24

Danielo, nádherný!!! Chápu, ač je to opravdu giganticky tragické. Myslím, že je skoro morbidní, co ti teď řeknu, ale až tvoje milovaná maminka zemře, zažiješ mnohem, mnohem větší bolest, ale, to bohužel taky patří k životu. A odpouštět si nemáš co, všichni máme sklon inklinovat k "menšímu zlu" (pud sebezáchovy?)

Ale, aby se to vyrovnalo, vyštrachej z paměti nějakej krásnej pocit, ano?

Evčo, v takové chvíli, když "tvůj člověk" není s tebou, je to jako by ti ještě přidal nečekaný úder pod pás, KO se tomu řiká, ne?
Když můj otec zemřel, byla jsem sama doma, máma byla u synovce, mého bratrance v nedalekém městě na návštěvě. Otec zemřel v nemocnici po dlouhé vyčerpávající nemoci, smrt byla pro něj, (i pro nás) vykoupením... sestra -nemocniční - zavolala k nám domů, řikám "Prosím" a ona že :...už je s ním koniec... a já, patnáctiletá: A čo mám teraz robiť? ...a ona: Príďte si pre veci...
Zavolala jsem mámě, co se stalo, a ona, že však ještě dokončí návštěvu a zítra přijede. Bomba. Cítila jsem se, jakoby mě obrovský hydraulický lis pomalu přitlačoval k zemi. Dnes už vím, že všichni jsme nějakí, ale tohle, to nikdy od ní nestrávím...

evca1 — 25. 7. 2007 12:42

To bylo pořádný KO a bylo jich bohužel víc. Ale už jsem mu dávno odpustila, protože on se prostě choval tak jak uměl.

sexynet — 25. 7. 2007 12:45

Mozna sem pozdeji jeste neco napisu, porad nejsem uplne zvykly "sdelovat" tyto nejintimnejsi (v dusevnim smyslu) zazitky jen tak do "site" :)

TOHLE je můj 5,5 letý příběh o štěstí :)

adra — 25. 7. 2007 12:50

prosím vás znáte někdo ten pocit kdy chcete něco udělat a cítíte vnitřně že to není uplně košer...a pak někdy v rozhovoru s někým koho se to třeba ani netýká...zjistíte že to prostě uděláte že "je to normální"...
nevím jestli jsem to dobře napsala...

sexynet — 25. 7. 2007 12:51

Ten pocit zna asi kazdy, jen asi kazdy v jine situaci :)

LViktorka — 25. 7. 2007 13:05

Adro, nevim, obávala bych se, že je to intuice, svědomí, co se ozývá, a potom, když ti někdo "nastaví zrcadlo" pro jiný úhel pohledu, a ty se rozhodneš, že svůj vnitřní hlas umlčíš, může dojít jenom k dvěma věcem:
1) svou intuiici neposlechneš, svědomí "otupíš" a uděláš jinak - pak se ti to pravděpodobně v budoucnu vrátí jako bumerang...
2) pochopíš, že přišel čas změnit svůj postoj, hodnotový žebříček... no a v důsledku toho budeš pravděpodobně ve svém "dozrávání" o krok dál...
     Tak je to podle mně, nemusí to být "směroplatné", chichi

LViktorka — 25. 7. 2007 13:10

Sexynet, to byla "pecka", i když jsi asi měl úmysl své pocity neodhalit, byly jasně cítit. Tak do toho...

host eska — 25. 7. 2007 13:17

adra napsal(a):

prosím vás znáte někdo ten pocit kdy chcete něco udělat a cítíte vnitřně že to není uplně košer...a pak někdy v rozhovoru s někým koho se to třeba ani netýká...zjistíte že to prostě uděláte že "je to normální"...
nevím jestli jsem to dobře napsala...

No, tak zrovna já teda si na nic nevzpomínám, ale je pravda, že se mi uleví, když citím za něco vinu a  zjistím, že jiní to tak dělají a vůbec je to netrápí nebo že je to takzvaně normální.
Jo, s tím růstem, to mě nenapadlo :)Ale to já bohužel asi moc to, co vnitřně už má nějakou rozhodnutou šipečku kvůi lidem kolem nezměním, já si vždycky jdu nabít vlastní d*žku :D
Jinak moc hezky popisujete pocity :)

adra — 25. 7. 2007 13:22

LViktorko...i Tobě host esko děkuju moc za odpovědi...já jsem totiž zjistila že kolikrát něco chci...ale prostě NEVIM...NEVIM jestli je to "správné" a furt mám strach že mě to někde dožene...a pak když mi to někdo NEVEDOMKY posvětí tak to prostě udělám s tím...jak psala hosteska že jiní to tak taky dělají...
áách jo :-(((((

adra — 25. 7. 2007 13:24

sexynet já se těšila na povídku....:dumbom:

ale ten hošíček je fakt krásnej!!!! :dudlik:

host eska — 25. 7. 2007 13:36

Však dobře, Adri, aspoň se netrápíš, ne? Lepší než překročit něco, co nechceš a pak se s tím špatně vyrovnávat a nějak si to obhájit :)  Adri, srdíčko :) Ty jsi bezvadná :) To chce dlouhej čas, než člověk plně dozraje, aby se mohl řídit jenom moudře sám sebou. Intuice je dobrá rádkyně:)

LViktorka — 25. 7. 2007 13:46

Jak líbají černoši? Hm, nevim, esli je v silách sexyneta napsat povídku o tom, jak líbají černoši, a vůbec, proč si ženský myslí, že to černoši umí nějak extrovně? Jsme v "pocitech", je tu někdo, kdo se líbal s černochem? Ale o líbání vám něco napíšu.

Když jsme v 1980-tém odjížděly do Prahy na spartakiádu, nejely jsme všechny, co jsme nacvičovaly, a tak jsme se před odjezdem na nádraží loučily. Stály jsme ve dvou řadách, proti sobě, a tak jsme nějak postupovaly proti sobě, podávaly jsme si ruce, prohodily pár slov, některé se i objaly, nebo políbily, prostě takové milé "loučeníčko". No a najednou se ta jedna řada začla jaksi prodlužovat, začali si totiž do ní stoupat i nějací náhodní kolemjdoucí, kteří se prej chtěli taky líbat. Hezké, ne? Ani jsme je nevyhodily... :pussa: :pussa: :pussa:

Jaruna — 25. 7. 2007 13:50

Mám zážitky + i -. Ten asi z těch nejmínusovějších je z nemocnice, kde mi umíral tatínek na rakovinu. Chtěl vidět svého kamaráda, tak jsme ho poprosili, jestli by nešel taťku navštívit. Táta už jen ležel, vidím ty jeho vyhublé ruce, propadlé tváře a velikánské oči plné lásky... Pak chtěl tomu kamarádovi podat ruku, natahoval tu svou hubeňoučkou pacičku a ten syčák mu svou ruku nepodal. Pořád vidím, jak tatínkovi pomalu pomalu ta jeho ruka klesala a ty oči plné zklamání... Dodneška jsem to nedokázala zkousnout a tomu "kamarádovi" odpustit... je to už skoro 20 let, ale jako by to bylo včera...
No a z těch + mezi nejsilnější patřilo, když se mi narodila dcera a já jí prvně viděla. Věděla jsem, že je to moje dítě, byla pro mě tak krásná a dokonalá... Prostě zázrak, který se asi ani nedá popsat slovy. A z nedávné doby první polibek mého současného partnera - bylo to naprosto úžasné - tak jak psal Nezval "vím jenom, že mě líbá tak, že ztrácím pod nohama půdu, má duše krouží jako pták, bez křídel, bez strachu a studu".

adra — 25. 7. 2007 13:57

host esko...dekuju :pussa:
víš intuice...já prostě a jednoiduše někdy fakt JEN NEVIM...nedokážu to posoudit nejsem sto se na to podívat objektivně...nebo prostě z jiného úhlu...ne vždy...jen v určité situaci v jedné a té stejné....
a říct si no co...však jiní to taky dělají...není zrovna super ne?každej to máme jinak...ale pokud tím svým chování a jednáním nikomu neubližuju...VEDOME...tak se asi nic nedeje...jenže já právě nevím ani to zda to v dusledku neublíží mně samotné...a jsem zase na začátku....prostě nevím...a neřešit to nejde...když se chci hnout....:co:

adra — 25. 7. 2007 14:01

Lviktorko ... :dumbom: o černoších jsem nezačala já ale byla to rakce na to že sexynet napsal že po noci strávené líbáním měli oba pusy nateklé jako černoši...to je neuvěřitelné fakt....:dumbom:  :P:P:P:

adra — 25. 7. 2007 14:02

jak se to tady překroutí :lol: :lol: :lol:

host eska — 25. 7. 2007 14:12

Nevím, jestli ti rozumím :)ale člověk často neví před tím, než něco udělá, jak to dopadne. :) Já mám prostě pravidlo, že dokud to nezkusíš, tak to nevíš a když to pak bolí, tak si člověk nesmí stýskat a poučit se. Život je tak trošku pokus a omyl, ale musíme snažit přiblížit cíli. Poznat samy sebe a tak. A většinou, když tušíš, že to není dobrý, tak to moc dobře nedopadne. Protože tě vzdaluje od toho, co bys udělat mohla a doopravdy chtěla. Ale to všechno patří k životu.

Taky jsme si všimla těch černochů :D

adra — 25. 7. 2007 14:18

host esko děkuju...:pussa: nic jsi mi sice NEVEDOMKY nepotvrdila :lol: :lol: ale hezky jsi mi to rozebrala...:supr:

LViktorka — 25. 7. 2007 14:21

adra napsal(a):

Lviktorko ... :dumbom: o černoších jsem nezačala já ale byla to rakce na to že sexynet napsal že po noci strávené líbáním měli oba pusy nateklé jako černoši...to je neuvěřitelné fakt....:dumbom:  :P:P:P:

Překroutí se dost, něco k dobrému, něco ne...

A že je neuvěřitelné po líbání mít oteklé pusy??? No to si teda furt pamatuju z mládí, jak jsme si na to dávali ledy a alpu a co já vim co, aby to splasklo... Teď to na mně zkouší mé dcery, rozdrápané brady od vousů, herpesy a "gamby" jak napuštěné silikonem...snaží se o jakési originální výmluvy, třeba durhá nejmladší (18) mi jednou řekla, že otvírala u kamarádky skríňku a narazila si pusu, nejdřív jsem se usmívala, jakože však ať toho nechá, že vím o co jde, ale ona furt přidávala a přidávala, tak řikám: Pojď, a ukaž mi to v naší kuchyni, jak sis to narazila... ty ostatní dcery se už hihňaly za mými zády a ona úplně zpomaleně, tim "svinskym krokem" vyšlápla ke kuchyni, až ju ta prostřední "zachránila" a řiká: Nech toho, ty nevidíš, že to mamka ví, z čeho to máš? Tak jsme se potom eště hodinu řehnily a vykládaly navzájem, jak kerá k tomu přišla...

host eska — 25. 7. 2007 14:23

No, to je dobře :D Já prostě píšu, jak to mám já :D :D
:hjarta::hjarta: Když to mají všichni tak a nikdo si z toho vrásky nedělá, neznamená, že ty si z toho vrásky dělat nemůžeš a nebo že to máš dělat a nedělat si z toho vrásky :) To je zas rozbor :D njn :D moje rady nad zlato :)

adra — 25. 7. 2007 14:26

LViktorka napsal(a):

adra napsal(a):

Lviktorko ... :dumbom: o černoších jsem nezačala já ale byla to rakce na to že sexynet napsal že po noci strávené líbáním měli oba pusy nateklé jako černoši...to je neuvěřitelné fakt....:dumbom:  :P:P:P:

Překroutí se dost, něco k dobrému, něco ne...

A že je neuvěřitelné po líbání mít oteklé pusy??? No to si teda furt pamatuju z mládí, jak jsme si na to dávali ledy a alpu a co já vim co, aby to splasklo... Teď to na mně zkouší mé dcery, rozdrápané brady od vousů, herpesy a "gamby" jak napuštěné silikonem...snaží se o jakési originální výmluvy, třeba durhá nejmladší (18) mi jednou řekla, že otvírala u kamarádky skríňku a narazila si pusu, nejdřív jsem se usmívala, jakože však ať toho nechá, že vím o co jde, ale ona furt přidávala a přidávala, tak řikám: Pojď, a ukaž mi to v naší kuchyni, jak sis to narazila... ty ostatní dcery se už hihňaly za mými zády a ona úplně zpomaleně, tim "svinskym krokem" vyšlápla ke kuchyni, až ju ta prostřední "zachránila" a řiká: Nech toho, ty nevidíš, že to mamka ví, z čeho to máš? Tak jsme se potom eště hodinu řehnily a vykládaly navzájem, jak kerá k tomu přišla...

tak nevím ty vole viktorko jetli si ze mě děláš prču bo co ??????? :dumbom::dumbom: :lol::lol:
ted jsem psala že je to neuvěřitelné jak se všechno překroutí .....ne že je neuvěřitelné mít nateklou pusu po líbání... :vissla:

ono toho po TOM ostatně bývá nateklého víc:P:P:P:P

LViktorka — 25. 7. 2007 14:32

Jaruna napsal(a):

... Pak chtěl tomu kamarádovi podat ruku, natahoval tu svou hubeňoučkou pacičku a ten syčák mu svou ruku nepodal. Pořád vidím, jak tatínkovi pomalu pomalu ta jeho ruka klesala a ty oči plné zklamání... Dodneška jsem to nedokázala zkousnout a tomu "kamarádovi" odpustit... je to už skoro 20 let, ale jako by to bylo včera...

:grater: Bolííí, taky pamatuju hubenučké ruce, chtěl ještě kreslit, neudržel tužku, přidržovala jsem mu ji zvrchu, kreslil takový dětský domeček, a ten komín namaloval zešikma, jak to dělají malé děti...přitom celý život maloval, olejovkama, nádherně... :grater:

... první polibek mého současného partnera - bylo to naprosto úžasné - tak jak psal Nezval "vím jenom, že mě líbá tak, že ztrácím pod nohama půdu, má duše krouží jako pták, bez křídel, bez strachu a studu".

Ach Bože, zase bych to chtěla... :hjarta: :hjarta: :hjarta: To "oteklé" líbání  :kapitulation:

Tož sa mi ty quoty nepovedly, ale přijdu na to...

Andrýsek — 25. 7. 2007 14:33

pro mě je takový ten krásný euforický pocit..láska...když miluješ a těšíš se, až ten někdo přijde..
a to je ono..svírá se mi žaludek, myslím jen na něj...wau:-) a ty oteklý pusy z líbání a dopíchanou bradu...ale to jsou věci, kterým nejde zabránit a člověk ani nechce, aby tomu bylo jinak..
nebo nervozita před těžkou zkouškou, třeba maturita a pak ten pocit úlevy...hotovo, dílo dokonáno:-)

LViktorka — 25. 7. 2007 14:39

Ale jo, Adri, klídek, viděla jsem, jak jsem si to "sama překroutila", to o tom překrucování, ale však sranda musí byt, no ne?

No ale pozor!!! Po prvním sladkém líbání NEMÁ být oteklé kdeco...

adra — 25. 7. 2007 14:46

néééé po prvním líbání jen ta pusinka :lol: :lol: až pak TO ostaní....whau...já mám šestinedelí po operaci...tak ještě 14 dní....:reta:

LViktorka — 25. 7. 2007 15:39

:skurt: :styrka:

adra napsal(a):

néééé po prvním líbání jen ta pusinka :lol: :lol: až pak TO ostaní....whau...já mám šestinedelí po operaci...tak ještě 14 dní....:reta:

:co: :hjarta: :dumbom: :supermario:
:) :lyssna: :pussa:
To muj Fil kometoval, ale mně napadlo, že kdyby ti třeba pusinkoval ten tvuj to, co ti operovali, třeba by ti to taky oteklo, chichi

LViktorka — 25. 7. 2007 15:47

:hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta: Pepiča, tady aoze, pepica, ič? Eče, pinkání,jo, maminka ekla pinkani, dala...
mači še, ič? Dala putinku... (to fil vysvětluje, co tam napsal...)

No to je gól, až teď jsem si všimla, že ty dva panáčci, co se líbou, tak ten co dostává pusku, tak se nejdřív mračí...

xxxxxxxxxxxxx     xxxxxxxx x x  x   x    x  x x   x  xxx x    x x xxx  x  xxxxxxxxxx

Daniela S. — 25. 7. 2007 16:33

Tak já vám řeknu pozitivní pocit, jo? Ale nesmíte se smát. :/

V 18 jsem pro neshody odešla z domu, protloukla se dvěma maturitama a vysokou školou spolu s brigádama a bezplatným pečováním o tři malé děti, protloukala se všelijak, celkem bez povšimnutí příbuzenstva a oslav získala titul a našla dobrou práci a vlastní (!!!) maličký byt. Poprvé po 25 letech jsem měla pokoj sama pro sebe.

A ten báječný pocit byl, když jsem si vyřídila inkaso. Blbý, co... ale já se cítila tak úžasně dospělá...

taurus — 25. 7. 2007 18:40

LViktorka napsal(a):

Jak líbají černoši? Hm, nevim, esli je v silách sexyneta napsat povídku o tom, jak líbají černoši, a vůbec, proč si ženský myslí, že to černoši umí nějak extrovně? Jsme v "pocitech", je tu někdo, kdo se líbal s černochem? Ale o líbání vám něco napíšu.

Mam za sebou libani s cernochem. Sice jen s jednim, takze se to neda brat jako smerodatny vzorek ale musim rict, ze pred nim ani po nem uz me nikdo lip nelibal. Bylo to takovy hebky a jemny. .

Jinak, co se tyce pocitu z urcitych situaci, tak mam taky jeden zazitek, ktery se mi prihodil davno. Po trech letech velkyho (nutno rict, ze moji vinou) trapeni, kdy jsem delala vsechno mozne i nemozne, abych se vyhrabla z toho srabu mi najednou vysvitlo slunce. Sama tomu rikam usvit po temne noci. A presne si pamatuju, kdy a kde se to stalo.
Jela jsem autobusem domu, bylo to v lednu, stala jsem uplne vzadu, mela jsem na sobe cernej kabat az na zem a na jedne nejmenovane zastavce mi najednou doslo, ze uz je to DOBRY. Ze vsechno zly, co se mi za tu dobu prihodilo, melo smysl a ze uz je to za mnou. Jako kdyz zlomite klacek naramne lehce i kdyz pred tim jste se ho snazili lamat tisickrat a neslo to. Presne v tu chvili jsem vedela, ze uz je to vsechno za mnou a ze konecne muzu jit dal. Po tomhle momente mi nastalo jedno z nejhezcich a nejsvobodnejsich  obdobi v mem zivote. Paradoxem ale bylo, ze presne v tomhle stastnem obdobi jsem nemela vubec nic: prachy, chlapa, kamarady...a stejne jsem byla stastna. Dodneska si rikam, ze mi ty probreceny tri roky staly za tenhle pocit svobody a stesti.

Ted momentalne ale mam neuveritelny pocit strachu, trva to uz mesic a solidne mi z toho hrabe...chjo chjo. Tak jsem zvedava, co se z toho vyklube.

x256987 — 25. 7. 2007 20:34

Moje nejsilnější pocity nebo spíš pocity, kterých si nejvíc všímám, nesouvisí obvykle s něčím, co se stalo, ale co se teprve chystá. Několikrát se mi s různými lidmi, které jsem obvykle znala už nějakou dobu od vidění, stalo, že jsem najednou zpozorněla, jako by se ve filmu zpomalil záběr, jako by zmizel okolní svět, jako by mi někdo na chvíli sundal závoj z očí a já jsem věděla, že ten člověk pro mě něco má, že se děje něco významného.

Podobné to bylo i při seznamování s přítelem - potkali jsme se na inzerát a na první schůzce se mi nijak zvlášť nelíbil, jen jsem se, když jsme se loučili, cítila taková lehká a někde vzadu v hlavě mi blikalo, že tady se něco děje. Naplno jsme se do sebe zamilovali asi na čtvrté schůzce, přišlo to na oba zároveň - nejdřív jsme prochodili celé město (fakt jsme kroužili asi čtyři hodiny), pak jsme seděli v restauraci naproti sobě, drželi se za ruce a naprosto nepřítomně se usmívali. Já jsem ptom byla "akutně zamilovaná" asi pět nebo šest týdnů, byla jsem taková pozornější, všechny vjemy byly ostřejší, měla jsem dojem, že chodím centimetr nad zemí, a přitom jsem byla hluboce klidná, protože jsem věděla, že se děje něco velmi správného a významného...

Nepříjemné tušení se u mě dostavuje v podobě mrazení kolem žaludku - takový ten pocit, kdy stojíte těsně nad propastí, ještě jsme nezačali padat, ale právě vám došlo, že pod nohama nemáte pěvnou zem.

LViktorka — 26. 7. 2007 1:08

:supr: Taurus, pro mne coby adeptku na "future book of people´s lucky" jenom si vem slovník, jestli nerozumíš!!!, je to úžasný materiál : Černý kabát, nejmenovaná zastávka, "zlomený klacek", ...neměla jsem vůbec nic a i tak jsem byla šťastná...to určitě použiju. Dám ti podíly, chceš? Nebo viš co, piš ještě něco!!!.
Vy ostatní samozřejmě taky, víte to sami, když píšete, (prožíváte to znova), a pak to po sobě čtete, ( A PROŽÍVÁTE TO ZAS), a pak vám určitě dojde, že jste ještě komusi cosi dali, když nic, tak aspoň šanci na "cosi" si vzpomenout ...  :par:

LViktorka — 26. 7. 2007 1:18

Judit, nejsi tady, (už jsem zase sama, je pozdě)... ale už mě to tak nedeptá, jako zezačátku, když jsem potřebovala OKAMŽITÝ kontakt, musím se k tobě vrátit, moc moc škoda, že budu online až po... cca za opt.podm. až ve 20.30h., rozhodně musim "prohodit pár slov"...dik vám všem, kteří...prostě nemáte strach z toho, že vaše "psyché" bude jakkoliv zraněno...mockrát jsem měla pocit, že to lze, ale celý svůj život (skoro 48 let) jsem se učila, že to vlasně nejde, že jsme zranitelní jenom tolik, kolik svým útočníkům dovolíme...

LViktorka — 26. 7. 2007 1:22

Vážení, jdu spát.
Vím, že moc pozdě, vzhledem k potřebám mého zaměstnavatele...(zdálo by se mi, že se nevyspim a nenaberu dostatečně sil...), na druhé straně jsem šťastná a "dobitá" energií, co jste zde rozdávali, ani možná netušíte jak. Dobrá, zítra budem pokračovat.... :rock:
     když budete chtít............... ;)

venuše — 26. 7. 2007 10:43

Nevim, jestli to patri do tohoto vlakna... pocity.... vcera vecer jsem mela pocit, ze uz takhle dal nemuzu... nemuzu zit, kdyz nemam radost ze zivota. Sla jsem spat a prala jsem si, abych se neprobudila. Ale porad jsem tu.... a nevim, jestli je to dobre nebo spatne. :grater:

adra — 26. 7. 2007 11:02

venuše...ty se sebou pořád nic neděláš???
tuším že nejsi ted v čechách??

venuše — 26. 7. 2007 11:08

adra napsal(a):

venuše...ty se sebou pořád nic neděláš???
tuším že nejsi ted v čechách??

Delam... nedelam... ten pocit je tam porad, nekdy min, nekdy vic. Do Cech jedu za 14 dni.... nevim, jestli to bude lepsi, vlastne tam jedu jen proto, abych odsud vypadla. Ale sebe a svoje "problemy" si beru sebou! :usch:

adra — 26. 7. 2007 11:17

no jasně že neutečeš...kamáradka jezdí za rodiči ási 250km od svého bydliště.....má 6-tileté dítě...je vdaná....a vždy se tam tak těší že se odreaguje a odpočine....za dva dny volá že to tam je hrozný že se těší domů až si odpočině a odreaguje se...chápeš...není to v okolí,  ale v ní...promin co ted napíšu ale tobě něco psát je jako házet hrách na stěnu...co se tady holky napsaly a nanzažily....a nic...furt si stýškáš..ale i přesto věř že tě máme rádi a chceme že když nic jiníého tak aspon sem piš a bud s námi:-))))
že nejsi z čech jsem se ptala proto že by nebylo od věci aby jsi někdy přijela na setkání s Pandorou:-))))))

venuše — 26. 7. 2007 11:24

adra napsal(a):

že nejsi z čech jsem se ptala proto že by nebylo od věci aby jsi někdy přijela na setkání s Pandorou:-))))))

... me uz asi nepomuze nic :dumbom:. Ja vim, ze mi tady pisete a je to jako hazet hrach na stenu, ale je tu snad nekdo, kdo se muze ztotoznit s moji situaci, tzn. ze je UPLNE SAM (krome deti)? Bez pratel a bez rodiny? Ty mas urcite nekoho, kdo te obcas rozptyli?

Natynka — 26. 7. 2007 12:09

To je ale krásné téma :)
City a pocity hodně ovlivňují můj život. I protože jsem račice, tedy citlivka. Naprosto bezvýhradně miluju pocity, které berou dech a podlomí mi kolena.
A konkrétní pocity. Když mi umřel taťka, bylo to hrozný, byla to tragická nehoda. Taťka jel odpoledne na zahradu a mamka přišla večer domů a řekla, že se stalo něco hrozného, byla v šoku, řekla že táta je mrtvej. Já jsem tomu nevěřila, šla jsem dolů po schodech, pak jsme brečely, volaly bráchovi na vojnu, aby přijel, ale pořád jsme byly v šoku a nedocházelo nám, že už ho nikdy neuvidíme. Pak jsem šla večer za kamarádkou, protože jsem nedokázala být doma. Vidím to, jako by to bylo včera. Přišla jsem k nim, zazvonila, šly jsme se projít a já začala brečet a řekla jí, že se něco stalo. Ona mě začala uklidňovat, myslela si, že je to kvůli jednomu klukovi, tak mi říkala, že on mě má rád, že to je jasný, že když mě vidí tak ho táhnu jak magnet, prostě takovýhle řeči. A já jí najednou řekla, že taťka je mrtvej. Ona vůbec nevěděla, co na to říct. Byla to má nejlepší kamarádka z dob dospívání.  Tak jsme se prošly a pak jsem šla domů. Nebudu  popisovat dobu po tom. Je to už 11 let. Zvláštní je, že tenkrát to bylo hrozný. Ale dneska, jsou věci, které nepřebolí a které ani čas nezahojí. A takováhle ztráta, to je jedna z nich. V jedný písničce se zpívá: ".... kdo líp než táta o svý holce ví, že ho postrádá, že slýchá ve snech jak zpíval jí ...."

Natynka — 26. 7. 2007 12:20

A pocity takové pozitivní, mám ráda ty motýli v mým břiše, takovýto to šimrání, když se na něco těším, když mě někdo něčím překvapí a udělá radost.
Pamatuju si, bylo mi kolem 22 a líbil se mi jeden kluk, bylo asi o 3 roky  mladší. Potkali jsme se jednou ve městě a já tenkrát měla moc ráda sušený fíky, tehdy moc v obchodech běžně nebyli. Tak jsem si je koupila a jedla jsem je cestou a potkala jsem ho. Chvilku jsme si povídali a šli spolu. A pak v sobotu jsem jela na diskotéku a potkala ho tam a on za mnou přišel a  povídal mi, že mi něco přinesl a v kapse u džín měl balíček fíků. No to mě tak dostalo, to bylo tak krásný, pamatuju si, že jsem tak jako úplně byla hotová. Vždycky mě nejvíc potěšil dárek, kdž jsem viděla, že si někdo zapamatuje co mám ráda nebo co se mi líbí a pak vynaloží snahu, aby mi tím udělal radost. A je úplně jedno, jakou má ten dárek finanční cenu. Protože má cenu té chvíle, kdy se dává. Pak jsme se potkali zase nějak až v létě na té  diskotéce, šli jsme se projít do polí, líbali se tam a on najednou vyskočil a běžel mi natrhat kytičku kopretin. A tu kytičku jsem si doma usušila, koupila si dřevěný rámeček a dala jí za sklo. Přežila se mnou svatbu, rozvod a nedávno se mi spadla ze zdi a rozpadla se. Na toho kluka moc ráda vzpomínám, když potkám kamarádku, která ho občas vídá, tak se na něj vždycky ptám. Jsou prostě někteří, na které se nezapomíná.

merunka — 26. 7. 2007 13:44

První nejsilnější zážitek co mě napadl bylo,když jsem byla poprvé těhotná a byla jsem na ultrazvuku.Ten prťousek byl velký asi jako půlka nehtu na malíčku a pan doktor mi pustil nahlas tlukot  jeho srdíčka.Byla jsem úplně v tranzu,celou cestu domu v autobusu  jsem se smála a slzela jako blázen,bylo to nádherný a mě ten tlukot pořád zněl v uších.Je to jako by to bylo včera a přitom už je to osum let.:)

adra — 26. 7. 2007 13:54

život je krásný...jak to tady čtu tak mně je tak nádherně...dekuju :hjarta: :pussa:

venuše — 26. 7. 2007 14:19

merunka napsal(a):

První nejsilnější zážitek co mě napadl bylo,když jsem byla poprvé těhotná a byla jsem na ultrazvuku.Ten prťousek byl velký asi jako půlka nehtu na malíčku a pan doktor mi pustil nahlas tlukot  jeho srdíčka.Byla jsem úplně v tranzu,celou cestu domu v autobusu  jsem se smála a slzela jako blázen,bylo to nádherný a mě ten tlukot pořád zněl v uších.Je to jako by to bylo včera a přitom už je to osum let.:)

Krasny... jen je mi smutno z toho, ze se mnou to neudelalo nic. Jak je videt, kazdy si spoustu udalosti proziva jinak.

taurus — 26. 7. 2007 15:47

LViktorka:
Cetla jsi knizku od Marlo Morgan, Poselstvi od protinozcu? Nevim, proc ale napadlo me, ze by se ti mohla libit. Uz ji mam vic jak pet let a porad se k ni vracim.

Jinak miluju ten pocit, ktery ve me vyvolava vune jara. Nedokazu to presne popsat ale je to naprosto vzletny a stastny pocit. Bohuzel tohle jaro jsem tu vuni necitila...:( :grater:

LViktorka — 26. 7. 2007 20:45

Lidičky, je to krása. Nevim, jestli dnes ještě budu za vama moct, obdarovávejte se nadále. Cítíte ty srdíčka, jak se najednou zvětšují, jakoby se nadýmaly, naplňovaly čímsi... Venušice palice, já vůbec nevim, co jsi provedla, nebo co ti provedli, ale ten čas protivnej někde vyhrabu zpodzemí a uvidíš, ty-ty-ty... Víš co? Napiš sem něco, napiš to nejhnusnější, co tě napadne, protože HNUS, to je taky pocit. A pořádně ho rozeber, ten hnusný pocit a nandej mu to, fakt... :pussa: :hjarta: :pussa:

venuše — 26. 7. 2007 21:16

LViktorka napsal(a):

Lidičky, je to krása. Nevim, jestli dnes ještě budu za vama moct, obdarovávejte se nadále. Cítíte ty srdíčka, jak se najednou zvětšují, jakoby se nadýmaly, naplňovaly čímsi... Venušice palice, já vůbec nevim, co jsi provedla, nebo co ti provedli, ale ten čas protivnej někde vyhrabu zpodzemí a uvidíš, ty-ty-ty... Víš co? Napiš sem něco, napiš to nejhnusnější, co tě napadne, protože HNUS, to je taky pocit. A pořádně ho rozeber, ten hnusný pocit a nandej mu to, fakt... :pussa: :hjarta: :pussa:

HNUS... to je muj ex, kterej mi znicil zivot a nici mi ho porad uz jen tim, ze ho obcas vidim. Preju mu vsechno nejhorsi... Staci?

LViktorka — 26. 7. 2007 21:44

Vykašlala jsem se na úklid, nádobí, vaření, spaní... Kvůli tobě, Venuše! Takový krásný nick sis vybrala...
Ex je ex. Schválně jsem vzala slovník cizích slov, píše se tam mimo jiné: vypíti jedním douškem až na dno...též dokončení...nic? Dobrá. Přečetla jsem si o "tvém strachu ze vztahů". Jenom tu první zprávu, od tebe. Chvíli jsem musela moc přemýšlet, jestli jsem to nenapsala já, fakt! Jenom nějaká čísla se liší, ale ta nejsou podstatná. Nemám pro tebe nic. Dokud nezajdeš do Hydeparku a tam to všechno nevyřveš zplnahrdla (kurnik, jak se toto slovo píše?), není ti pomoci.
Ta věta, co jsi napsala sem, je "základní kámen". Tak pokračuj.

evca1 — 26. 7. 2007 22:10

venuše napsal(a):

LViktorka napsal(a):

Lidičky, je to krása. Nevim, jestli dnes ještě budu za vama moct, obdarovávejte se nadále. Cítíte ty srdíčka, jak se najednou zvětšují, jakoby se nadýmaly, naplňovaly čímsi... Venušice palice, já vůbec nevim, co jsi provedla, nebo co ti provedli, ale ten čas protivnej někde vyhrabu zpodzemí a uvidíš, ty-ty-ty... Víš co? Napiš sem něco, napiš to nejhnusnější, co tě napadne, protože HNUS, to je taky pocit. A pořádně ho rozeber, ten hnusný pocit a nandej mu to, fakt... :pussa: :hjarta: :pussa:

HNUS... to je muj ex, kterej mi znicil zivot a nici mi ho porad uz jen tim, ze ho obcas vidim. Preju mu vsechno nejhorsi... Staci?

Můj ex me taky stále napadá , jakoby čekal až udělám chybu, aby byl na koni, já to nechápu, přitom mu přeji vždy jen to nejlepší :lol:
Jo a když ho vidím, já pozdravím, ale on se raději otočí a to spolu máme dítě. Mě už to dnes přijde k smíchu , ale byly doby, kdy jsem si připadala jako nicka.

lupina montana — 26. 7. 2007 22:10

Viktorko, to je hezký téma! :hjarta::hjarta:
A proč už sem nebudeš chodit??? :co:
Já si při čtení vzpomněla, jak jsem začala milovat svoje dítě:
protože po porodu se mi to nějak ne a ne zapnout....až když jsme měly jít domů a sestřička, která toho staženýho králíčka oblíkala, měla nějakej děěěěsně důležitej telefon. Koukla na mě pohledem raněný laně, tak jsem jí řekla, ať jde, že si to zvládnu sama. Bylo to moje první oblíkání a tak jsem to nunátko spíš mořila, než oblíkala. Dotýkala jsem se toho neskutečně hebounkého tělíčka, čuchala tu vůni, která připomíná prádlo, spod žehličky a líbilo se mi to čím dál víc. Hladila jsem ty miniaturní nožičky a najednou mě zaplavila hotová tsunami něhy a dojetí; chtělo se mi smát, brečet a tancovat.........tohle byla moje holčička, můj poklad nad poklady a fakt jsem myslela, že to neunesu....že se silou toho citu rozletím na malinký kousíčky....
Naštěstí se miminko rozeřvalo velmi autoritativním tónem, čímž mě vrátilo na zem a tak jsem se nerozletěla :)
Ale takovou sílu citu jsem zažila podruhý (a naposled) až když se mi narodila druhá dcera :hjarta:

LViktorka — 26. 7. 2007 22:18

Dnes jsem celý den přemýšlela, jestli vám napsat ten můj nejnovější roztomilý pocit... budu určitě vypadat trapně, na druhé straně, ...ok.
Asi před týdnem jsem v práci zažila něco zvláštního. Přišli nějakí noví zaměstnanci, mezi nima takovej kluk, možná rovnou ze školy, max. 22-23 let. Typ, co mě nepřitahuje a přitahuje zároveň. Stáli jsme vedle sebe na stejné pozici (na lince) a že je novej, občas se na něco zeptal. Po chvilce jsem se slyšela, že mu tykám. Ač věkem jako syn, je mi méně lhostejný, než ti ostatní chlapi v práci. Zatim se v tom nevyznám, protože jsem fakt už babička, vztah nehledám a na praštěné náhody UŽ nevěřím. Prostě jenom POCIT: tento chlapec se mi líbí. Je obrovský, s delšími světlými vlasy, ve tvářích má ďulíčky, má velké ruce a mockrát jsem ho viděla, jak si se svým kamarádem něco šuškají (asi o mně), tak možná ve smyslu - co ta babizna po nás chce,...nebo tak něco. Protože jsem je oba dva "trošku vychovávala", jako aby něco nedělali nějak, v pracovním smyslu. Ten druhej mi taky v nestřeženou chvíli ukradl jeden pracovní nástroj, kerej moc potřebuju, tak jsem mu šla vynadat a donutila ho, aby mi to vrátil.
No. Asi tři dny na to bylo strašně, strašně moc vedro, všichni chodili stále pít, máme tam takové ty nádoby s kohoutkem, jak se načepuje do takového hnědého plastového hrníčku. Eště i ta chlazená voda byla v tom vedru teplá. A my jsme se tam potkali. Ten automat stojí na zemi, je vysoký asi tak, že když se trošku přikrčím, můžu si nabrat. Doletěla jsem tam, on dřepěl, pil a chystal se použitý hrnek vyhodit do koše, co stojí vedle. Byla jsem tedy nad ním. Čepovala jsem si, on hróóózně pomalu zvednul hlavu a usmál se. V ten moment jsem viděla jenom nádherný úsměv a dva ďulíčky. Ale ve vzduchu bylo nepřemožitelné magnetické pole, které táhlo moji pusu k jeho. Někteří jste to tady popsali, jsou to vteřiny, nebo jenom jejich zlomky, ale v tu chvíli se zdají jako věčnost... cítila jsem to jako když v sci-fi nějaký vír, černá díra, propast, něco co se šíleně točí, vtahuje do sebe lidi, předměty, jo, jak v jakémsi katastrofickém filmu tornádo vcucávalo do sebe všecko všecičko. Rychle jsem se zvedla. Věděl to, určitě to věděl, viděla jsem mu to na nose, a abych nebyla napadena, jen jsem prohodila: No co, chtěla jsem ti jenom dát pusinku... asi jsem ho přivedla do rozpaků, byli tam ještě jiní lidi, on zablekotal: A proč? A já: ...no jenom tak, prostě to tak vypadalo... tak se nezlob...
Bylo to strašně roztomilé, i když se vlastně nic nestalo. A necítila jsem ani stud (za rozdíl věku), ani výčitky (nebyl v tom sex). Tak.
Ale to ještě není konec! Teď děláme od sebe daleko, přez celou halu, ovšem stejnou činnost a občas jsme nuceni spolupracovat.
No a když jsme tam dnes spolu cosi přenášeli, "tyknul" mi. Mně, staré babě, která mu ještě před týdnem byla k smíchu. Nevim, já myslím, že ten "magic moment" nás nějak zblížil. Kdoví, třeba ho adoptuju, syna totiž nemám...

LViktorka — 26. 7. 2007 22:21

:rodna: Ale Lupino Montano, ne že nebudu chodit, jenom jsem dnes po návratu dom našla prázdný byt plný nepořádku a mám v péči vnuka, mamku má na odpoledce. Myslela jsem si, že nepůjdu Babinetit, ale makat na domácnosti. No vidíš, co zvítězilo, takže zasejc utře to spaní a v práci budu celý den zívat. Přijdu, ale teď musim jít aspoň kousek svinčiku odbourat, papušky, pište, pište, otevřete srdíčka, je to bájo...
Jo, tak jsem tě dočetla až do konce a pěkně jsem si poplakala... asi se picnu, ani jsem netušila, co rozbouřím. Díky vám všem...

lupina montana — 26. 7. 2007 22:59

Jo tak....jsem se lekla, že se stalo něco zásadního, jako že třeba musíš dát počítač do zastavárny, nebo tak něco :lol:

adra — 27. 7. 2007 8:04

lupina montana napsal(a):

Hladila jsem ty miniaturní nožičky a najednou mě zaplavila hotová tsunami něhy a dojetí; chtělo se mi smát, brečet a tancovat.........tohle byla moje holčička, můj poklad nad poklady a fakt jsem myslela, že to neunesu....že se silou toho citu rozletím na malinký kousíčky....Naštěstí se miminko rozeřvalo velmi autoritativním tónem, čímž mě vrátilo na zem a tak jsem se nerozletěla :)
Ale takovou sílu citu jsem zažila podruhý (a naposled) až když se mi narodila druhá dcera :hjarta:

lupinko...to je .......  protě ....nádherné......



vůbec mě děvčata a kluci strááášně mrazí když to čtu...skutečně.....děkuju LVviktorko za to téma

Natynka — 27. 7. 2007 8:11

venuše napsal(a):

LViktorka napsal(a):

Lidičky, je to krása. Nevim, jestli dnes ještě budu za vama moct, obdarovávejte se nadále. Cítíte ty srdíčka, jak se najednou zvětšují, jakoby se nadýmaly, naplňovaly čímsi... Venušice palice, já vůbec nevim, co jsi provedla, nebo co ti provedli, ale ten čas protivnej někde vyhrabu zpodzemí a uvidíš, ty-ty-ty... Víš co? Napiš sem něco, napiš to nejhnusnější, co tě napadne, protože HNUS, to je taky pocit. A pořádně ho rozeber, ten hnusný pocit a nandej mu to, fakt... :pussa: :hjarta: :pussa:

HNUS... to je muj ex, kterej mi znicil zivot a nici mi ho porad uz jen tim, ze ho obcas vidim. Preju mu vsechno nejhorsi... Staci?

Ale Venuše, to je přece planeta lásky, věstonická Venuše symbol plodnosti, tak mi tady prosím neříkej, že kdybys byla opravdu tak moc netrpklá, vybrala by sis tenhle nick.
A myslím si, že bez ohledu na to, co ti udělal, neměla bys mu přát to nejhorší. Ono ho stejně potká jen to, co si zaslouží. A ty teď těžko posoudíš, jestli je to z tvého pohledu to nejlepší nebo to nejhorší. Nech to osudu. A víš, co se říká. Přej, bude ti přáno.

poletucha — 27. 7. 2007 9:01

...je to moc krásné.

Od včerejška vzpomínám na své intenzivní pocity, je to pro mě těžké, protože moje hlava mě k nim lehce nepustí.
Nejdřív jsem si s hrůzou říkala, že jsem nic takového nezažila, ale dnes ráno jsem si uvědomila, že pocity nejsou jen o krásných erotických vzrušeních a strachu o někoho. Ty jsem taky měla, ale nepřijdou mi v mém životě tak enormně důležité. I když vášnivá láska i narození dětí jako velmi šťastné okamžiky do mého života patří, zařadila bych je spíš mezi silné emoce než pocity (vidím v tom rozdíl!).

Takže...vzpomínám na pocity štěstí kontra pocity prázdnoty,  pocit vyhoření a naopak pocity úplného odpoutání od tohoto světa skrz tvorbu nebo činnost.

Vzpomínám na svůj dlouhodobý intenzívní pocit prázdnoty kolem mých 19 let, kdy jsem měla úplně všechno, mládí, krásu, lásku, spoustu zájmů, skvělou školu, kamarády, domov...a spoustu času na svůj splín.
Vzpomínám na svůj intenzivní pocit štěstí, který probleskoval čas od času kolem mých 34 let, kdy jsem si skrz všechnu práci kolem dětí, rodiny a práce, udělala čas na sebe, třeba jsem jela někam autem sama, hudbu na plný pecky, krajina kolem, slunce, radost ze života a že jsem zdravá.
Vzpomínám (nerada) na pocit vyhoření, který jsem zažila párkrát v životě, ze vztahu, z lásky, z hobby které jsem dlouho dělala, z práce, ze stereotypu, z běžného života. Ten pocit táááák moc nemám ráda.

Naopak mě velmi naplňuje pocit odpoutání a fascinace nějakou činností. Zažívám to někdy při práci, při řešení nějakého rébusu, při malbě, při sportu... Najednou prostě existuje jen to co dělám, jakoby jsem se ponořila pod hladinu, kde je najednou ticho. Existuje jen ten jeden úder, jen ten jeden další krok, jen ten obraz, jen ty barvy, jen ta vizualizace věci kterou tvoříš.
Luet mi před časem řekla že moje práce je meditace. Snad. Asi ano.
Pocity pro které žiju jsou tyto, tyto mě opravdu naplňují. Nejlepší věc co znám. Holá přítomnost.

x52658 — 27. 7. 2007 9:08

Ahoj,Poletuško...krásný,co dodat... :godlike::godlike::godlike:

poletucha — 27. 7. 2007 9:54

Ahoj Bazalinko :pussa:
...ta tvoje minulá mailadresa se mi líbila děsně moc, zněla jako "mlsnej kocour", dokonce jsem inspirována pomýšlela na změnu svýho mailu,
škoda žes nám ho změnila :)

cekanka — 27. 7. 2007 10:10

Tak jsem se ponořila do hluboké minulosti, kvůli vám, abych vám přiblížila taky jeden z krásných pocitů..jedinečných, který se již neopakoval, tak jak se vlastně nic neopakuje ...začátek mé studentské lásky, té největší, nejopravdovější, nejnevinnější ...už dlouho kolem nás dvou probleskovali jiskřičky vzájemné náklonnosti, ale v tom věku se to tak těžko dává najevo...ale ten den, šli jsme z tanečních, se ke mně přidal, protože pršelo, že mně doprovodí domů, měl deštník..tak jsme šli vedle sebe, museli jsme se o sebe šuchtat, aby jsme se vešli pod deštník...pak jsem samovolně a svévolně zasunula ruku na tu, ve které nesl deštník a cítila jsem, že to přijal ...tiskl mi tu ruku k sobě. Tak jsme došli až na začátek naší ulice a museli jsme se rozloučit. Sklonil se ke mně, já jsem se postavila na špičky a naše rty se potkali ...vyběhla jsem spod deštníku, zula si boty a utíkala domů ...pod lampou jsem s botama v ruce udělala několi tanečních variací, protože jsem věděla, že se za mnou dívá a čeká až zmizím v brance...no a pak ten pocit, co bude zítra, až se ve třídě potkáme...nemuseli jsme se na sebe dívat, přesně jsme věděli, kde je ten druhý...to bylo takové úžasné očekávání a zároveň obavy, jestli ten druhý to cítí stejně ...no a pak ten pocit, kdy se naše pohledy setkaly ...to vědomí, že opravdu v té chvíli patříme k sobě ...jo, bylo mi sladkých 16 let.

Natynka — 27. 7. 2007 10:11

cekanko :) to je hezký..... jo sladkých 16, 17, 18....

cekanka — 27. 7. 2007 10:21

Jo, v tom věku má člověk pocit, že je to přirozenou součástí života, že to jinak ani nemůže být ...teď vím, že je to jinak, teď to prožívám mnohem intenzivněji a vím, že je to dar, který přijde jen když člověk dává ...

venuše — 27. 7. 2007 13:33

Natynka napsal(a):

Ale Venuše, to je přece planeta lásky, věstonická Venuše symbol plodnosti, tak mi tady prosím neříkej, že kdybys byla opravdu tak moc netrpklá, vybrala by sis tenhle nick.
A myslím si, že bez ohledu na to, co ti udělal, neměla bys mu přát to nejhorší. Ono ho stejně potká jen to, co si zaslouží. A ty teď těžko posoudíš, jestli je to z tvého pohledu to nejlepší nebo to nejhorší. Nech to osudu. A víš, co se říká. Přej, bude ti přáno.

Preju si, aby co nejdriv chcipnul, pak si teprve oddychnu... jo NENAVIST je taky POCIT!

venuše — 27. 7. 2007 13:37

Holky, ja vas opravdu obdivuju, jak si vsechny ty krasny zazitky pamatujete. Ja si nepamatuju nic, mozna jsem nekdy hezky veci zazila, ale ja si je nepamatuju, protoze jsem to asi nikdy tak neprozivala. Kdyz jsme meli sraz ze skoly po 25 letech, byvale spoluzacky tam vypravely, co vsechno jsme se navyvadely.... koukala jsem na ne jak spadla z visne.... jakobych se me to vubec netykalo....

Pamatuju si jen hnusny veci....

BB — 27. 7. 2007 13:39

venuše napsal(a):

Holky, ja vas opravdu obdivuju, jak si vsechny ty krasny zazitky pamatujete. Ja si nepamatuju nic, mozna jsem nekdy hezky veci zazila, ale ja si je nepamatuju, protoze jsem to asi nikdy tak neprozivala. Kdyz jsme meli sraz ze skoly po 25 letech, byvale spoluzacky tam vypravely, co vsechno jsme se navyvadely.... koukala jsem na ne jak spadla z visne.... jakobych se me to vubec netykalo....

Pamatuju si jen hnusny veci....

A vo tom to je ..... zkus vydolovat to pěkné ....

venuše — 27. 7. 2007 13:47

BB napsal(a):

venuše napsal(a):

Holky, ja vas opravdu obdivuju, jak si vsechny ty krasny zazitky pamatujete. Ja si nepamatuju nic, mozna jsem nekdy hezky veci zazila, ale ja si je nepamatuju, protoze jsem to asi nikdy tak neprozivala. Kdyz jsme meli sraz ze skoly po 25 letech, byvale spoluzacky tam vypravely, co vsechno jsme se navyvadely.... koukala jsem na ne jak spadla z visne.... jakobych se me to vubec netykalo....

Pamatuju si jen hnusny veci....

A vo tom to je ..... zkus vydolovat to pěkné ....

Nevim, kde to je... je to definitivne pryc. Jakobych odchodem do ciziny uplne vymazala to krasny, co jsem kdy prozila. No, zacala jsem tady novy zivot se vsim vsudy... a od ty doby se nic krasnyho nestalo.

adra — 27. 7. 2007 14:18

Venuše ty ses rozvedla s cizincem,nebo jsi se po rozvodu odstěhovala do ciziny...nechceš si založit svoje vlákno....nebo jsi někde o sobě víc psala???
Hele ta nenávist...je dobrá když jsi pojmenovala abychom se měli od čeho odrazit...ukázat na to CO je původcem Tvého smutku, beznaděje...stesku...
takhle napsat narovinu:

Preju si, aby co nejdriv chcipnul, pak si teprve oddychnu... jo NENAVIST je taky POCIT!

je dobré...at to zní jakkoliv "divně"...dokážeš si to přiznat...třeba ti to zní trapně a o ničem ale každý začíná nějak....:hjarta:

venuše — 27. 7. 2007 14:24

adra napsal(a):

Venuše ty ses rozvedla s cizincem,nebo jsi se po rozvodu odstěhovala do ciziny...nechceš si založit svoje vlákno....nebo jsi někde o sobě víc psala???
Hele ta nenávist...je dobrá když jsi pojmenovala abychom se měli od čeho odrazit...ukázat na to CO je původcem Tvého smutku, beznaděje...stesku...
takhle napsat narovinu:

Preju si, aby co nejdriv chcipnul, pak si teprve oddychnu... jo NENAVIST je taky POCIT!

je dobré...at to zní jakkoliv "divně"...dokážeš si to přiznat...třeba ti to zní trapně a o ničem ale každý začíná nějak....:hjarta:

On je tady... pravidelne ho vidim, kdyz si prijde pro holku, na kterou za celych deset let nezaplatil ani cent. Jeste nedavno mi tady pred celym barakem nadaval do ceskych kurev. Pred ditetem... to se neda odpustit.

adra — 27. 7. 2007 14:33

víš ale není to národností....ale člověkem....neplatí ti?
Co děti jsou tak malé aby s ním  museli???

LViktorka — 27. 7. 2007 22:09

Ve čtení jsem se dostala jenom k Čekance v 10.10, a to jenom k první větě... nevím ještě, co napsala dál, ale chci vám říct: moc a moc díky, všem, co jste přečetli a zamysleli se, "za dolování v paměti" a podělili se o to, na co jste přišli- věřte, hrozí mi nyní, že zpychnu, tak mě v tom nenechte..., je ot tak krásný, jak "dáváte", ani pro slzy a dojetí nemůžu pořádně poděkovat... :rock:

venuše — 27. 7. 2007 22:15

adra napsal(a):

víš ale není to národností....ale člověkem....neplatí ti?
Co děti jsou tak malé aby s ním  museli???

Narodnost tady hraje velkou roli.... citi se nadrazenej... v Cesku by ani nepip.
Dceri je 13 a je presne jako on.... myslim, ze to nebude trvat dlouho a pujde za svym papinkem. Ma stejnou mentalitu. Nemusi s nim, ale chce... :usch:

dadka06 — 27. 7. 2007 22:43

venuše..a čo chceš ty? neviem si pomoct,ale ked maš podobne negat. prejavy stale-t.j.aj doma a pred dcerou, tak nečudo..
skus, si sadnut a sama sebe priznat pravdu--ak chceš,aby dcerka s tebou ostala, zmen samu seba a svoje správanie voči okoliu...ak ti teda za to stojí
chápem , že neg.pocity a postoj su strašne zaťažujuce -ale, ubližuješ hlavne sama sebe...a nikto--nikto to nemože zmenit, iba ty...
ja mam totiž mamku s občasnym podobnym postojom k životu--a vtedy pomože iba jedine--primat ju k tomu, aby si uvedomila, že ubližuje SAMA SEBE--a nezmyselne sa oberá o čas,ktorý može stravit krajšie...užívaj si drobností..ten prefrflaný čas ti už nikto nevráti a ked je to časte- pre okolie to už nie je zaujimave a opakované snahy o rozveselenie a non-stop fňukanie nakoniec omrzia aj najlepšieho priatela a fakt zpstaneš uplne sama..

venuše — 27. 7. 2007 22:51

dadka06 napsal(a):

venuše..a čo chceš ty? neviem si pomoct,ale ked maš podobne negat. prejavy stale-t.j.aj doma a pred dcerou, tak nečudo..
skus, si sadnut a sama sebe priznat pravdu--ak chceš,aby dcerka s tebou ostala, zmen samu seba a svoje správanie voči okoliu...ak ti teda za to stojí
chápem , že neg.pocity a postoj su strašne zaťažujuce -ale, ubližuješ hlavne sama sebe...a nikto--nikto to nemože zmenit, iba ty...
ja mam totiž mamku s občasnym podobnym postojom k životu--a vtedy pomože iba jedine--primat ju k tomu, aby si uvedomila, že ubližuje SAMA SEBE--a nezmyselne sa oberá o čas,ktorý može stravit krajšie...užívaj si drobností..ten prefrflaný čas ti už nikto nevráti a ked je to časte- pre okolie to už nie je zaujimave a opakované snahy o rozveselenie a non-stop fňukanie nakoniec omrzia aj najlepšieho priatela a fakt zpstaneš uplne sama..

Mila Dadko, jestli jsem vesela nebo depresivni, to je uplne jedno. Moje dcera se ho bude vzdycky zastavat... i kdyz znicil nam vsem vcetne moji rodiny v Cesku... zivot. Je to jeho krev... vzdyt ona se ani nikdy nechtela ucit cesky.
Pises, abych zmenila muj postoj k okoli... chces tim rict, ze jim mam tady lezt do zadku? Ze se mam ponizovat a kyvat jim na to, kdyz rikaji, jaci jsme mi Cesi chudaci nebo popr. si nevsimat toho, ze ti idioti nevi,jaky je rozdil mezi Ceskem a Cecenskem?

lupina montana — 27. 7. 2007 23:05

Ale ne, Venuše, krindypindy! :dumbom:
Tím se myslí, že kdyby ses přistěhovala dejme tomu do Belgie s přesvědčením, že je to báječná země, že Belgičani jsou skvělí, otevření a přátelští lidi, že mají vynikající kávu a skvělý borůvkový pivo, že je to vlastně pupek Evropy...............a že těch pár šmouh na kráse (jako že telefonní operátoři jsou vydřiduši) tak to že nestojí ani za řeč, vsadím hlavu na to, že by tě přijali úplně jinak.
Ono, kdyby se ti tady v Čechách nastěhoval soused - cizinec, který by byl přesvědčený, že jsme národ buranů, neznabohů a zlodějů - jak bys na něj asi tak koukala, há?
TAK: A to byla  moje po dlouhé době první a na dlouhou dobu poslední reakce na tebe, Venuše a prosím tebe a ty, co s tebou chtějí řešit tvoje problémy, abyste se přesunuli na to druhý vlákno; tohle bylo o pocitech NÁS VŠECH, ne jen tvých a bylo to moc hezké vlákno.
Byla by škoda ho Viktorce zaplevelit.

LViktorka — 27. 7. 2007 23:56

venuše napsal(a):

Pamatuju si jen hnusny veci....

Až se u mne tohle konstatování zhmotnilo jenom na jednoho člověka a jenom na určité časové období, rozhodla jsem, že to nejni vpořadku, a dala "jsem se na léčbu". Já tedy psychoterapie. Vim, že jini lidi začnou třeba pít, tropit extrémní a třeba i proti své vůli věci (masochizmus nebo až psychopatie se záměrem poškodit se?), stanou se z nich uzavření morousi, nebo notoričtí stěžovatelé...mít v hlavě jenom hnus znamená jenom hnus plodit. Je to vzájemná symbióza. Těžko tomu zabránit, když to tam je (moc dobře to znám), přezto to jde. U mne teda až jsem se sama sobě hnusila tak moc, že jsem si najednou řekla: Takhle hnusná teda určitě NEJSEM!!!!!No a víš, já jsem pak šla řvát do Hydeparku: Já jsem nejlepší na světě a můj EX je to největší hovado, ten odpad lidstva, to nic, co není člověk, on nikdy nemůže vzít do úst to, že já jsem ŽENA a on to pošlapal a ani netušil, jakou křehkou kytku láme a ničíííí....víš, bolí to jěště dnes, možná ty to máš nastavené jinak, jedno ale vím jistě: Chceš říct něco strašně hnusnýho na jeho adresu a nejde ti to a nejde (výchova, předsudky, stud, morálka, ....), nemůžeš to vypustit z úst a stále si to v duchu opakuješ, protože moc dobře víš, "jak se to jmenuje", ale z tvého pohledu    s e   t o   n e s l u š í..., tak se na to vykašli a zařvi to, asi je to trapné, ale strašně mi to připomíná "Nekonečný příběh, kdy ten chlapec měl zakřičet jméno maminky, a on to moc dobře věděl, a nemohl, nebyl si jistý, bále se nebo já nevim co, mylsím, že ten autor to nechal na každém, ať si tam dosadí, co chce...

AlixaZS — 28. 7. 2007 1:30

LViktorka napsal(a):

Prosím, jste schopni a ochotni popsat své pocity z těch nejextrémnějších situací ve svém životě? Třeba z nějakého okamžiku první lásky, tragické chvíle svého života, dojemných chvil a tak?

Pamatuju si nejhorší chvíle mého života. Budou to už tři roky, kdy mě můj BM poprvé podvedl. Tak jsem se nikdy v životě necítila, jako tehdy. Ta strašná úzkost, měla jsem celé tělo jako ve svěráku. Srdce mi tlouklo strašně rychle, ale ne třeba jen chvíli, ale celé dny a noci - pořád rychle a jakoby nahlas. Vzpomínám si, jak jsem tehdy jednou šla do města nakoupit. Měla jsem strašný hlad, ale nemohla jsem jíst. Břicho jsem měla propadlé až na záda, dělalo se mi špatně při každém kroku. Tehdy jsem pět dní a pět nocí nespala, ani nevím, co mě drželo na nohách. Myslela jsem, že to na mě každý pozná, že to prostě všichni vidí, že mě BM podvedl. Zradil mě pro mě nejbližší člověk na světě, člověk, kterému jsem věřila ze všech lidí nejvíc. Ještě teď brečím, když to píšu...

x52658 — 28. 7. 2007 8:56

Ahoj Alixo,tak jsi mi to akorát připomněla... :rolleyes: ,ani jsem to sem nechtěla psát,chtěla jsem,ať je to za mnou a nevrací se to,ale...Ať to byla emoce(jak píše Poletucha) nebo pocit,to je jedno,bylo to šílený...jak jsem víc jak měsíc nad tím přemýšlela,jestli se nic neděje a pocit,nebo intuice říkala,že děje,jak jsem na to přišla a letěla k zemi,jak to bolelo,řezalo,rvalo a trhalo se tam vevnitř...jak jsem pak ani nemohla už brečet,ta bezmoc,to zklamání...pak se to zklidnilo,aby to o dva měsíce přišlo zas...ono to zklidnění nebylo nic moc,ale přece jen a pak jsem seděla v ložnici na zemi,byla mi strašná zima,ale přesto jsem nic necítila,a zas ten pocit bezmoci,že tohle už je moc a tohle neunesu...a pak...dvě hřejivé ruce,které nedokázaly zahřát,ale snažily se o to..milion slov a žádné nic neřeklo až na ty poslední dvě...snad to je pryč...
A na druhou stranu pocit bezmezného štěstí,když se vedle mě objevili ti dva drobečci...Stažené hrdlo,štěstí,strach,vděčnost...všechno a nic,nádhera sama...hned na poprvé jsem pochopila význam rčení-samou láskou by ho snědl-u prvního dítka bylo všechno míň moc málo-objetí nestačilo,pusa nestačila...a u druhýho-to jsem si myslela,jak jsem strašně otrkaná matka a bylo to tu zas... :supr:

majkafa — 28. 7. 2007 9:33

Alixo, bazalko, teď zase brečím já, když si vzpomenu na to své peklo, když jsem zjistila, že mě můj BBM podvádí. Mé pocity jsou si s těmi vašimi tak podobné. A pak, když mě to celou rozervalo, má zvrácená logika s jeho vydatnou podporou, kdy mi napsal mail, že jsem tak zlý člověk, že takového druhého těžko na tomto světě najít, došla k tomu, že jsem tak hrozný člověk, že nemohu na tomto světě žít. Že jsem tak zlá máma, že mým dětem bude beze mne líp. Pak to váhání před tou čarou, která dělí život od smrti. Udělala jsem krok a byla za tou hranicí a bylo NIC. Pak jsem šla po ulici, nechtěla jsem, aby mě našly děti, až prášky dopůsobí a budu mrtvá. Byla neděle, šla jsem na pohotovost, abych zemřela tam, tam jsou ti povolaní, kteří budou vědět, co s mým tělem, aby blízcí neměli starosti. Lidi vycházeli z kostela, šla jsem kolem nich, toužila, aby se mi někdo přimluvil. Pak NIC. Pak probuzení, ležím na posteli v nemocnici a přicházejí mé děti. A hrozný vztek na všechno. Na to, že tady být nechci a za řekou mrtvých mě taky nechtějí, kopli mě do zadku a poslali zpět. Tak co mám, krucinál, teda dělat? :dumbom::dumbom::dumbom::grater:

x52658 — 28. 7. 2007 9:45

Majkuško..... :pussa::pussa::pussa::pussa::pussa::pussa: nechtěli tě,protože tady tě spousta lidí potřebuje,jen ti to neuměli dát najevo nebo jsi je v té době ještě nepotkala...Však,ale,už teď to víš,že jo!!!!Já jsem moc ráda,že jsem tě mohla potkat akoneckonců...nestat se nám to,nepotkáme se!!! :pussa:

majkafa — 28. 7. 2007 9:49

Ano, bazalko. Btw jsi skvělá ženská! :hjarta:

x52658 — 28. 7. 2007 9:50

Děkuju :gloria: ,však ty taky!!!! :hjarta::hjarta:

AlixaZS — 28. 7. 2007 10:59

Bazalko, Majkafo, mrzí mě, že jsem vám to připoměla. Ale já si tu přečtu nějaké téma a jak si okamžitě na něco vzpomenu, tak píšu. Je to jako když pošlu dál myšlenky,které držím v sobě a které zabírají místo těm lepším. Jako v té pohádce, kdy jedna žena neuměla udržet tajemství, musela to vykecat staré vrbě :). Až pak se jí ulevilo. 

Majkafo, :pussa: je dobře, že jsi tady, že tě na tom druhém břehu nechtěli, poslali tě zpátky, protože tu na tebe ještě něco nebo někdo čeká. Mě taky nechtěli... A tak si to teda musíme pořádně užívat, to že jsme tady, brát všechno, co se nám nabízí a nic nepromarnit... :pussa:

Bazalko, ty jsi mi zase připoměla, jak se narodil můj syn. Byl Štědrý den - večer, když to začalo. Byla jsem už pár dní v porodnici, protože jsem přenášela. Měla jsem pocit, že nikde nikdo není - všichni byli asi doma a rozbalovali dárečky. Na sále jsem byla úplně sama, jen občas se na mě přišla podívat sestra. Bylo všude strašlivé ticho, nikde ani noha. Tak nějak jsem si tam poležela do rána, ale to už šlo do tuhého. Malý se neotočil. Najednou kolem mě bylo plno doktorů, nevím, kde se všichni najednou vzali. Pak mě uspali .....probudila mě až odpoledne sestra, donesla mi ukázat mého chlapečka...krásnější miminko jsem v životě neviděla. Až přijel tehdy BM s našima na návštěvu, nestačili prý valit oči, vůbec netušili, že už je prcek na světě. A já jsem měla pocit, že jsem všem dala ten nejkrásnější dárek k Vánocům, který kdy mohli dostat. A dokázala jsem to sama. No, musela jsem  :rodna: :)

majkafa — 28. 7. 2007 11:04

Alixa ať tě nemrzí, žes mi to připomněla. Slzy, které jsem teď vyplakala, jen pomáhají, hladí, čistí. Ano, jsme tady a to je důležité. Nepromarnit druhou šanci. :D:pussa:

majkafa — 28. 7. 2007 11:10

Alixo to je krásný, o tom tvém synkovi. To mi zase připomnělo mou dcerku.
Do porodnice jsem jela v neděli ráno ve tři hodiny, byla to pracovní neděle 29. prosince. Tenkrát se to ještě tak různě přehazovalo na pracovní soboty a neděle. Taky jsem měla stejné pocity, že nikde nikdo není, že snad vymřel celý svět, sama na hekárně, světla zhasnutá, připadala jsem si strašně opuštěná. Pak přišla sestrička a řekla, že už půjdeme na sál.Když jsem vstupovala do dveří na sál, cítila jsem se neuvěřitelně, že tam vstupuju sama a ven už vyjdu s mým dítětem a to už bude na celý můj život. A pak se narodila má holčička. Letos už jí bude 22, jsem teď u ní na návštěvě a občas se chodím na ni podívat do její ložnice, její a jejího přítele, jak krásně spí, těší mě, jak nádherný dar mi byl dán.

AlixaZS — 28. 7. 2007 11:52

No vidíš, Majkafo, máme vánoční dětičky, takový dárečky :P . Synovi už je 13 a půl, už je téměř velký jako já, nosím trička, která jsou mu malá a nohu má skoro stejně velkou jako jeho táta. A takový to byl malinkatý uzlíček...kdysi...  Ještě jsem si vzpomněla, co jsem dělala v porodnici přesně ve 24:00 na Silvestra - přebalovala prcka. Přesně na přelomu roku si "nadělil" do plínky... Všichni si všude přiťukávali šampusem, zatímco já... :lol:  Ještě teď mu to někdy předhazuju a on se jenom durdí...

Eva36 — 28. 7. 2007 12:15

Pocity ... hmmmm ... to já si pamatuju zejména ty krásný pocity ... takže: v prváku na gymplu jsem potkala Jeho.... začali jsme se spolu procházet, tak...kolem řeky, kolem jezu ... už to byla naše asi třetí procházka, už jsme oba cítili víc než vzájemnou náklonnost, ty naše nesmělé jiskřičky mezi námi viděli snad i kolemjdoucí :) ... byl listopad. Vzduch byl chladný, šeřilo se a malá vodní elektrárna na jezu už svítila. I okolní park osvětlovaly lampy, rozprostíralo se tam ticho a voda s klidným šuměním dopadala z výšky opět na hladinu ... najednou jsme se ve stínu budovy oba zastavili, otočili se k sobě, chviličku se na sebe dívali a naše ústa se pomalu přibližovala, až se dotkla .... poprvé jsme se líbali, krátce, oba nezkušeně a přitom tak nádherně. Vzduch voněl vodou a já vnímala teplo a vůni jeho těla a jakousi nekonečnost toho okamžiku ... on objímal mě, já jeho... jééé, to byla Láska :)

potvurkapodivna — 28. 7. 2007 14:56

Měla jsem týden po matuře, za měsíc mě čekala plnoletost a měla jsem svojí první lásku, spoustu plánů do budoucna a naivní představy o životě. Po prázdninách jsem šla na nástavbu a ihned po matuře šla na brigádu. Jeden čtvrtek 8.6.1995 jsem po ranní přišla ke svému milému, ale byla jsem tak ztahaná, že jsem padla na gauč a usínala. Za chvíli přišel jeho kamarád, že pojedou projet novou motorku, tak jsem se sesunula na gauč a usnula. Pak mě probudil zvonek, chvíli mi to trvalo než jsem ho zaregistrovala a taky mi nebylo jasné, proč zvoní zvonek, když můj drahý má klíče, tak jsem v polospánku šla otevřít a na ten pohled nikdy nezapomenu. Stál tam onen kamarád celý od krve a ten jeho výraz tváře mi řekl všechno ani nemusel promluvit. To šílenství potom bylo jak v nějakém amoku. Letěla jsem domů ( bydleli jsme v jednom baráku ) a začala se převlíkat, máma na mě mluvila, co se stalo...Pak jsem letěla do nemocnice a chtěla ho vidět, nechtěla jsem tomu uvěřit a přesvědčit se, ale neukázali mi ho. Pak mám výpadky, nevím co bylo. Jen vím, že mě zachránila práce, každý den jsem vstávala ubulená a se sebezapřením šla makat, ale pomáhalo to aspoň na tu dobu, co jsem pracovala. Odpoledne a večery byly už horší. Pak si pamatuju na obřad, vidím sebe s kyticí bílých kytek, jak je pokládám na rakev a pak už jen písničky, které mě mohly utrhnout srdce.
Tak takový byl můj vstup do života, tak skončila má první láska, má naivita o životě. Dnes už je to jen hodně bolavá vzpomínka zastrčená někde hodně vzadu v hlavě. Pořád ale přemýšlím nad rčením, že všechno zlé je pro něco dobré a nějak pořád nemůžu přijít na ta pozitiva. Hodně mě to poznamenalo v dobrém i zlém. Můj nynější partner si chce koupit motorku a já vím, že budu trnout hrůzou, aby se historie neopakovala. Teď je to o to horší, že máme Nikolku a já si nejsem jistá, že bych ještě jednu takovou ztrátu zvládla se zdravým rozumem. Na druhou stranu mám teď vztah, ve kterém jsem hooodně spokojená, ikdyž začátky nebyly lehké, mám svou rodinu, kterou miluju a jsem moc ráda, že je nám všem tak dobře. Pomalu si plníme svoje sny, teď jsme si koupili baráček a hafana a tak si tu pokojně žijeme a doufám, že ještě hodně dlouho budeme. Tak to je možná ta " odměna " po věcech předešlých :hjarta:
Snažím se opravdu užít každý den a vážit si věcí obyčejných, snažím se k partnerovi chovat hezky, protože opravdu nikdo nevíme, že toho druhého za pár hodin můžeme ztratit a pro mě je strašná představa, že by jeden z nás odjel nějak naštvaný a ten druhý už by nikdy neměl šanci to urovnat a říct mu, že ho miluje.

Hana1 — 28. 7. 2007 16:03

Přečetla jsem si tady všechny články a přitom jsem si vzpomněla na pocity, které jsem prožívala. Na pocit  krásného bušení srdce, když jsem poprvé uviděla svého BM, na nepopsatelné štěstí, které se nedá popsat , když se nám narodily dcery, na jejich první krůčky, slova, na společné intimní chvíle.Naproti tomu se často vzpomenu na strašnou bolest uvnitř, když mi manžel řekl pak po 16 letech, že mě nemiluje,mám si žít svůj život a odešel. A pak na pocity při zjištění, že mi před odchodem vzal všechny společné úspory,  měl milenku již 4 měsíce,lhal a neřekl pravdu.Prožívala jsem strašnou duševní bolest a zklamání.
Dnes už ani ty špatné vzpomínky tak nebolí a doufám, že ty nějaké krásné pocity mám ještě před sebou.

kiršnerová — 28. 7. 2007 21:45

:dumbom:Taky se s vámi podělím o negativní pocity,ani jsem nemusela dlouho přemýšlet.Táhne se to se mnou již několik let,teď už je,zaplať pánbůh líp.:o
Bylo to v době kdy jsem byla ještě vdaná za svého ex,a ten pocit je strach.Šílený až nezvladatelný strach,že mě přizabije.:(:(Pamatuji si,jak jsem ležela,oči dokořán,našpicované uši,kdy uslyším klíče v zámku.Ještě dnes poznám podle délky jízdy výtahu,ve kterém patře právě zastavil.Knedlík v krku,sevřený žaludek,bušení srdce,takové pocity jsem zažívala denně po jeho odpol.směně,protože v noci nemáte kam utéct,že jo.Když už jsem z toho strachu začala před jeho příchodem zvracet,na nátlak rodiny jsem se rozhodla jít na psychiatrii.byla z toho nemocenská skoro celý rok,a doporučení doktorky,okamžitě se od něj izolovat.Dnes už jsem rozvedená,ale vidím-li nějakého opilce na ulici,vždy mě napadne,chudák doma žena.Přitom to tak vůbec nemusí být,jen já jsem už asi "postižená"na vždy.I takové negat.pocity vás můžou ovládat.Bohužel.:(:(

LViktorka — 28. 7. 2007 22:59

Lidičky, jste báječní. Prožijte si to, prosím, vraťte se k těm vzpomínkám, když jsou tady, určitě jsou důležité. A vy, co se dostanete díky čtení s někým do "rezonance", plačte, těšte se, prosím, "pusťte to ven... " nevim, já myslím, že tady slova nejsou moc platná, jenom   s e   t o  c í t í  . . .
Díky vám se teď taky hodně soustředím na "dolování v pocitech z minulosti", je to fakt náročné, ale moc krásné, co řikáte?

x52658 — 29. 7. 2007 7:41

Alixo,mě to taky nevadí,že se to připomnělo...dokud to vylézá,tak je jasný,že to není ještě zahojený,ale bude čím dál líp...a jsem ráda,že jste si vzpomněly i na to krásné... :pussa:

AlixaZS — 29. 7. 2007 10:14

A teď trošku jinak...moje pocity ze včerejška (no vlastně asi tak za celý týden zpětně).
BM se chce ke mě vrátit. 4 měsíce po rozvodu. Má neschopenku, takže má čas přemýšlet. Vyboural se na motorce, má zlomenou klíční kost. Má vycházky, takže chodí ke mě na kafe. A já občas večer k němu. Prý je šťastný, že se s ním vůbec bavím. Včera si mě přitáhl k sobě, objal, chtěl pusu, dostal ale jen takovou tu "sesterskou", což teda zrovna nemyslel. Ale co já? Necítila jsem vůbec nic. Prostě nic. Všechno co jsem k němu cítila těch necelých 14 let manželství, všechno je pryč. Vypařilo se to. Necítím vztek, necítím nenávist, necítím lásku, ani žádnou náklonnost, netěším se na něj. Když přijde k nám, ani mi to moc nevadí, uvařím mu kafe.... Nějak necítím nic. Teď se prostě karta obrátila: já ho nechci a on kvůli mě brečí, nemůže spát, myslí na mě, miluje mě, uvědomil si, co rozvodem ztratil, najednou je sám, nemá nikoho, kdo by mu pomohl. A tak o pomoc požádal bývalou manželku - mě. :co:  Mě, se kterou se rozvedl, protože ji už nechtěl, přestal ji mít rád, už s ní žít nechtěl. A najednou by byl šťastný, kdybysme byli zase spolu.  A já mu pomáhám. Se picnu :dumbom:  Je mi ho líto. To je to jediný, co k němu cítím. Včera jsem ho tedy objala, jak chtěl, a zkoumala, co to se mnou dělá... a ono vážně nic, vůbec nic. Jako bych objala cizího člověka.

jenik — 29. 7. 2007 10:44

Re AlixaZS> Chce se po rozvodu vratit? Nejak se karta otocila, ze?
Nastava tento stav casto? Co myslite? Stalo se to uz nekomu take?

PPavlaa — 29. 7. 2007 11:37

Alix :co::co: šiš a nic neřekneš...se to musím dozvědět až tady :dumbom: Ti musím písnout sz...teda to jsou věci... a ty ho objala jooooo :co: kdyby na mě sáhl, bych měla pocit, že mě snad uštknul had....brrrr :usch:

PPavlaa — 29. 7. 2007 11:45

jenik napsal(a):

Re AlixaZS> Chce se po rozvodu vratit? Nejak se karta otocila, ze?
Nastava tento stav casto? Co myslite? Stalo se to uz nekomu take?

To víš, že se to stává...oni maj nejdřív pocit, že je rodina brzdí v rozletu a že na ně někde čeká bůh ví jaké štěstí....a pak by se vraceli.... :rolleyes:
Můj první bm, otec mého dítěte o nás taky nestál, vymetal disky, bary a my jsme mu byli něják na obtíž...ale už před rozvodem se chtěl vracet, při rozvodu když se nás každého zvlášť ptali, jestli souhlasíme s rozvodem, tak na mně koukal, v očích slzy a čekal co odpovím, jestli si to nerozmyslím....a to už jsem žila se svým současným m. :co::co: a teď co tjistil, že jsem sama, tak to zase zkouší :co: pozvání na večeři, včera si byl pro synka, že ho vezme do Hradce na safari a chtěl, ať jedu s nimi :dumbom: asi zase zjistil, že jeho život bez nás nemá smysl...jak říká :D:reta::reta:

potvurkapodivna — 29. 7. 2007 11:46

Před týdnem při oslavě mých třicátých narozenin jsem dostala kytici třiceti krásných růží a můj přítel poklekl u grilu a přede všemi mě požádal o ruku. Nebylo to jako z románu, nekonaly se prstýnky, ale vidím, jak klečí v trávě a v jeho očích se lesknou uhlíky z ohýnku a to jsou pocity k nezaplacení. Jo a dobrá zpáva je, že si to pamatoval i druhý den :lol:

PPavlaa — 29. 7. 2007 12:42

potvurkapodivna napsal(a):

Před týdnem při oslavě mých třicátých narozenin jsem dostala kytici třiceti krásných růží a můj přítel poklekl u grilu a přede všemi mě požádal o ruku. Nebylo to jako z románu, nekonaly se prstýnky, ale vidím, jak klečí v trávě a v jeho očích se lesknou uhlíky z ohýnku a to jsou pocity k nezaplacení. Jo a dobrá zpáva je, že si to pamatoval i druhý den :lol:

Jééééé to je romantika jak blázen....ten je ale milej.....nemá bráchu ???? :lol::lol::gloria:

lupina montana — 29. 7. 2007 12:55

Nebo tátu...... kterej ho tohle všechno naučil???? :co::co::cool:

PPavlaa — 29. 7. 2007 12:57

Mně je 30...já tátu nechci...to už je na mně moc starý....já chci bráchu....:kapitulation:

lupina montana — 29. 7. 2007 13:02

No však já ti ho ale neberu! Jsem si myslela, že se hezky sestersky rozdělíme! :dumbom:
Na mně by byl brácha moc velkej cucák............. :co:

PPavlaa — 29. 7. 2007 13:24

:) tak jo...ty tátu, já bráchu :gloria::gloria::gloria:

A co když nemá bráchu, jen ségru :co::rolleyes:

x52658 — 29. 7. 2007 13:56

Pavli!!!!!Čtyři dohody!!!!Nevytvářej domněnky!!!! :dumbom: Pak se máš někam dohrabat....:lol::lol::lol:

PPavlaa — 29. 7. 2007 14:01

bazalko....sorry :pussa: :pussa:

chci toho bráchu...čekám....:vissla:

LViktorka — 29. 7. 2007 15:08

Hurá, myslím, že jste se domluvily... :supr:

Ty lesknoucí se uhlíky z ohýnku v očích a gril mi připoměly, jak nejstarší dcera a její spolužáci slavili na naší (tehdy ještě byla naše) zahradě maturitu. Zničili sice trávník i s pivoňkama, pes byl "přebuřtovanej" z toho, co jim popadalo, já jsem byla hóóódně společensky unavená z toho, jak jsem si musela s každým připíjet... 28 "skorodospěláků " právě odmaturujivších (jak to má kurnik být???), to není jenom tak. Byla jsem v takové divné pochmurné situaci, na pracáku, chodila jsem do rekvalifikačního kurzu na šití, abych měla "papíry", nebyla jsem si jista, jestli uživím rodinu...ale oni, jak z nich sršelo to mládí a bezstarostnost, jak tam juchali, vzpomínali, salvy smíchu, tak mě úplně vrátili zpět a já na chvíli zapoměla, že už jsem dospělá. Pořád jsem  běhala do domku pro nějaké chleby, hořčice, tácky, ubrousky, později už jim byly dobré i zbytky buřtguláše a čočkové omáčky...(jak se jen zalizovali!), aj soused policajt přišel buzerovat cosi o nočním klidu, tak jsme ho ukecali, že je to poprvé a naposled. Děcka se potom trochu ztišily, v půl třetí v noci jsme ještě šli do nonstopky pro basu piva a povídali jsme si až do rána...
No jo, jenomže zlatíčka šly domů spat a já jsem šla na svůj slavnej šicí kurz. Nemohla jsem se probrat, tolik piva  :storstark:  jsem v životě nevypila a už asi nikdy nevypiju (maturuje se přece jenom "dvakrát", že jo?), nemohla jsem najít tašku, střihy, jehly, pravítko s ryskou - vidím to jako dnes, jak zbytek sešlosti hledal po celém baráku pravítko s ryskou!, kdosi se dokonce zeptal: A co to je?,... no, popisovat, ajk se mi asi soustředilo  :skurt:  na nějaké "šití průramku" a pod. je zřejmě zbytečné...bylo to krásné, a chce se říct: ...bylo toho málo... :rodna:

potvurkapodivna — 29. 7. 2007 15:13

Tátu má a docela fešáka a pak jen dvě mladší ségry :godlike:
Je to zlatíčko, ale museli jsme se k tomu horko těžko dopracovat :lol::lol:

lupina montana — 29. 7. 2007 15:16

Hurá, hurá hurá!
A je taky takovej romantik?? :co::gloria::rodna: nebo je to výhradně tvoje práce? :lol:

potvurkapodivna — 29. 7. 2007 15:19

No já nevím, mě o ruku ještě nežádal :gloria:

lupina montana — 29. 7. 2007 15:21

A do kélu..........zas vím prd :lol::lol::lol:

PPavlaa — 29. 7. 2007 17:14

:co::co: jak to, že nemá bráchu :co::co: co budu dělat :co::co: :grater::grater::grater:

Kolik že je jeho otci :gloria::gloria:

PPavlaa — 29. 7. 2007 17:17

bazalko, vidíš :grater::grater: já nic nevytvářela, já to prostě tušila :grater::grater:

lupina montana — 29. 7. 2007 17:43

PPavlaa napsal(a):

Kolik že je jeho otci :gloria::gloria:

No Ppppppppppppavlooooooooooooo!!!! :dumbom::dumbom:

PPavlaa — 29. 7. 2007 17:45

copak :gloria::gloria::gloria: ty se sestersky nepodělíš :gloria::gloria:

AlixaZS — 29. 7. 2007 19:17

Pavli, Jeníku,
to je co? Sama se divím, že se chce BM vrátit. Pořád jsem hledala chyby u sebe a najedou podle něj jedinou chybou v našem vztahu bylo, že jsme prý spolu málo mluvili. Hm...  Abych to nějak shrnula: s tou svou blondýnou už není, protože prý v srdíčku pořád má mě, ona mu prý pořád říkala, že se on ke mě vrátí, prý spolu nejsou proto, že on stále myslí na mě. To, jak říkal, že už mu bude 36 let a nic si neužil, to prý už neplatí. Ten téměř rok, co nejsme spolu, prý prožil tak nějak naprázdno, byl rozlítanej (to jako BM), neměl žádné zázemí, nikdo ho doma nečekal. To, že se synovi nevěnoval, vysvětlil tím, že mu syn sám od sebe nezavolá, tak si BM myslí, že jako synovi nechybí...hmmm... Najednou by chtěl se mnou chodit na procházky, na koupaliště, jezdit na kole (to se mu dřív nechtělo), zve mě na oběd, večeři, do kina. Tím rozvodem prý hodně ztratil, ztratil i spoustu kamarádů (ale moc společných jsme jich teda neměli). Je prý sám, nemá koho požádat o pomoc, sám si nakupuje, vaří, pere, zašívá...teď s tou zlomenou klíční kostí toho prý moc nezvládá a nemá nikoho, koho by požádal o pomoc. Jo, a včera mi řekl, že si dokáže představit, že by si mě znovu vzal... :co:  Ona se ta karta opravdu obrátila... Pořád zkoumá a rozebírá, co k němu cítím. Prý není možné, že ho už nemám ráda, přece prý tolik těch společných let nemůžu jen tak zahodit... já prý nemůžu, ale on mohl, že? :rolleyes: :)

Pavli, napíšu ti dnes SZ, jo? Vydrž... :P

PPavlaa — 29. 7. 2007 19:23

:co::co: to až teď zjistil, že Tě má v srdíčku :co::co: do teď to nevěděl :rolleyes:
Chudáček opuštěnej...tak on nemá zázemí a nikdo ho nemá rád....:dumbom: a když měl, tak si toho nevážil :/ bože ti chlapi....

Alix písni...jsem teda fááákt zvědavá...to je síla....a co ty ???? Už je to fakt pryč..??? Psala jsem Ti SZ k večeru...

vašek — 29. 7. 2007 19:26

AlixaZS

teda to je obrat ...

AlixaZS — 29. 7. 2007 19:30

:lol:  Možná se BM srovnaly kolečka v hlavě, jak při té havárce proletěl zadním sklem auta... :P  Jo, a ještě na něj spadla ta jeho silná motorka... :)

PPavlaa — 29. 7. 2007 19:34

Alix, nechci Ti brát iluze, ale nevěřila bych mu...buď opatrná, ať Ti znovu nezlomí srdíčko :pussa::pussa::pussa:

bych ho zabila ....

vašek — 29. 7. 2007 19:38

já bych byl dvakrát opatrný ... aby to neměl jen jako jistotu a zázemí pro další zálety ...

PPavlaa — 29. 7. 2007 19:41

Jestli Ti ublíží...ho s Vaškem zabijem...a nejdřív ho budem mučit....já už něco vymyslím....neboj broučku...nedovolím, aby Tě zase trápil :pussa::hjarta::hjarta::hjarta:

AlixaZS — 29. 7. 2007 19:43

Nebojte, já už ho vidím docela jinak. Už ho nechci. A taky jsem mu to řekla rovnou. Nic neřeším. Prostě potřebuje chudáček pomoct, tak já mu trošku pomůžu, ale jinak nic. :lol:  Mám slíbenýho pana Úžasnýho od kartářky v říjnu!!! Přece ho nemůžu propásnout kvůli BM, ne? Už se na něj těším.... :lol:

PPavlaa — 29. 7. 2007 19:50

AlixaZS napsal(a):

Nebojte, já už ho vidím docela jinak. Už ho nechci. A taky jsem mu to řekla rovnou. Nic neřeším. Prostě potřebuje chudáček pomoct, tak já mu trošku pomůžu, ale jinak nic. :lol:  Mám slíbenýho pana Úžasnýho od kartářky v říjnu!!! Přece ho nemůžu propásnout kvůli BM, ne? Už se na něj těším.... :lol:

Alix.... jsem ráda, že to tak bereš....a toho pana Úžasnýho Ti moc přeju, zasloužíš si ho..... a moc se těším, až další SZ od tebe budou jen o tom, jak mooooc jsi šťastná :pussa::pussa::pussa::pussa::pussa::pussa:

vašek — 29. 7. 2007 19:51

AlixaZS napsal(a):

Nebojte, já už ho vidím docela jinak. Už ho nechci. A taky jsem mu to řekla rovnou. Nic neřeším. Prostě potřebuje chudáček pomoct, tak já mu trošku pomůžu, ale jinak nic. :lol:  Mám slíbenýho pana Úžasnýho od kartářky v říjnu!!! Přece ho nemůžu propásnout kvůli BM, ne? Už se na něj těším.... :lol:

:supr::supr:

AlixaZS — 29. 7. 2007 23:30

PPavlaa napsal(a):

Jestli Ti ublíží...ho s Vaškem zabijem...a nejdřív ho budem mučit....já už něco vymyslím....neboj broučku...nedovolím, aby Tě zase trápil :pussa::hjarta::hjarta::hjarta:

...a zakopete na zahradě :lol::lol::lol: To by musela být velká díra...na cca 110 kg živé váhy... teda živé už vlastně ne  :dumbom::dumbom::dumbom::lol::lol:  Dík :pussa:

PPavlaa — 30. 7. 2007 0:11

AlixaZS napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Jestli Ti ublíží...ho s Vaškem zabijem...a nejdřív ho budem mučit....já už něco vymyslím....neboj broučku...nedovolím, aby Tě zase trápil :pussa::hjarta::hjarta::hjarta:

...a zakopete na zahradě :lol::lol::lol: To by musela být velká díra...na cca 110 kg živé váhy... teda živé už vlastně ne  :dumbom::dumbom::dumbom::lol::lol:  Dík :pussa:

...já nesnáším pohled na krev...tak Vašek ho rozřeže, aby byl tvůj bm skladnější a já ho teda zahrabu...asi si udělám výlet po celé republice a všude nechám kousek...nebóóój Alix, něco už vymyslím ;)

Odpověděla jsem Ti na sz, nevím, jestli to tam máš broučku :pussa:

AlixaZS — 30. 7. 2007 0:42

PPavlaa napsal(a):

AlixaZS napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Jestli Ti ublíží...ho s Vaškem zabijem...a nejdřív ho budem mučit....já už něco vymyslím....neboj broučku...nedovolím, aby Tě zase trápil :pussa::hjarta::hjarta::hjarta:

...a zakopete na zahradě :lol::lol::lol: To by musela být velká díra...na cca 110 kg živé váhy... teda živé už vlastně ne  :dumbom::dumbom::dumbom::lol::lol:  Dík :pussa:

...já nesnáším pohled na krev...tak Vašek ho rozřeže, aby byl tvůj bm skladnější a já ho teda zahrabu...asi si udělám výlet po celé republice a všude nechám kousek...nebóóój Alix, něco už vymyslím ;)

Odpověděla jsem Ti na sz, nevím, jestli to tam máš broučku :pussa:

:lol: ...myslím, že skladnej bude, už je nalomenej (myslím tu klíční kost) :lol:
SZ jsem dostala, díky :pussa: . Ty dej taky vědět, Pavli, co novýho, jsem zvědavá... ;):hjarta:

x52658 — 30. 7. 2007 7:28

PPavlaa napsal(a):

bazalko, vidíš :grater::grater: já nic nevytvářela, já to prostě tušila :grater::grater:

Právě!!!!Svým přístupem a tušením jsi to přivolala... :dumbom: kdyby sis to nemyslela,tak by se sestry vypařily a byl by bratr jak vyšitej..... :lol::lol::lol::lol::lol::lol:

Selima — 30. 7. 2007 18:41

venuše napsal(a):

adra napsal(a):

že nejsi z čech jsem se ptala proto že by nebylo od věci aby jsi někdy přijela na setkání s Pandorou:-))))))

... me uz asi nepomuze nic :dumbom:. Ja vim, ze mi tady pisete a je to jako hazet hrach na stenu, ale je tu snad nekdo, kdo se muze ztotoznit s moji situaci, tzn. ze je UPLNE SAM (krome deti)? Bez pratel a bez rodiny? Ty mas urcite nekoho, kdo te obcas rozptyli?

Mala som ten pocit okolo osemnástky. Bola som presvedčená, že moji rodičia nie sú biologickí, že som adoptovaná, že skutočný život s aodohráva len v knihách, že mi nikto nerozumie, že ma tu zabudli Marťania... že ostatní ľudia majú nejaký kľúč k šťastiu, ktorý ja nevidím a nemôžem mať... Potom som našťastie pochopila, že problém nie je v okolí, ale vo mne. Mne pomohli knižky, autosugescia, priatelia, ktorých som si našla na vysokej a pomalá a trpezlivá práca na sebe. Boli to roky, ale cítila som, že idem po správnej ceste. Stále mám ten pocit.

Selima — 30. 7. 2007 19:01

Inak, hrozne príjemný pocit sa mi opakoval v detstve, ale potom som ho nadlho stratila: Že vlastne napriek prúserom a nepríjemnostimam sa mi nemôže nič SKUTOČNE HROZNÉ stať... že existuje nejaká tajomná, neviditeľná sila, ktorá ma chráni pred všetkým zlým. Pred vecami, ktoré som vídala vo filmoch a tušila aj v reálnom živote. Ale dlho, fakt dlho, sa mi vyhýbali...

PPavlaa — 30. 7. 2007 19:44

AlixaZS napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

AlixaZS napsal(a):


...a zakopete na zahradě :lol::lol::lol: To by musela být velká díra...na cca 110 kg živé váhy... teda živé už vlastně ne  :dumbom::dumbom::dumbom::lol::lol:  Dík :pussa:

...já nesnáším pohled na krev...tak Vašek ho rozřeže, aby byl tvůj bm skladnější a já ho teda zahrabu...asi si udělám výlet po celé republice a všude nechám kousek...nebóóój Alix, něco už vymyslím ;)

Odpověděla jsem Ti na sz, nevím, jestli to tam máš broučku :pussa:

:lol: ...myslím, že skladnej bude, už je nalomenej (myslím tu klíční kost) :lol:
SZ jsem dostala, díky :pussa: . Ty dej taky vědět, Pavli, co novýho, jsem zvědavá... ;):hjarta:

:lol: jsem netušila, že mi to Tvůj BM ještě usnadní...:lol::godlike:

Já písnu, neboj... všechno Ti vyklopím jako vždycky ;):lol:  a pak to spolu  :storstark: :pussa:

PPavlaa — 30. 7. 2007 19:47

bazalka napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

bazalko, vidíš :grater::grater: já nic nevytvářela, já to prostě tušila :grater::grater:

Právě!!!!Svým přístupem a tušením jsi to přivolala... :dumbom: kdyby sis to nemyslela,tak by se sestry vypařily a byl by bratr jak vyšitej..... :lol::lol::lol::lol::lol::lol:

:lol::lol::lol: tak příště nooo... :pussa:

ale pořád je tady ještě ten jeho otec  :vissla::gloria::gloria:

Selima — 30. 7. 2007 20:12

Ten je Lupiny Montany!!!  :dumbom:

PPavlaa — 30. 7. 2007 20:45

:gloria::gloria: jen bych si občas půjčila :gloria::gloria:

vašek — 30. 7. 2007 20:46

tady už se zase půjčujou chlapi :-)

PPavlaa — 30. 7. 2007 20:56

:( ne, vypadá Vašku, že mně ho nikdo nepůjčí :( :dumbom:

Selima — 30. 7. 2007 21:39

Veď si si brúsila zuby na brata...

vašek — 30. 7. 2007 21:42

PPavlaa napsal(a):

:( ne, vypadá Vašku, že mně ho nikdo nepůjčí :( :dumbom:

to víš jsi totiž velký zvíře :lol::lol: ještě by jsi jim ho zkazila :D ještě že máš mě ;):gloria:

Selima — 30. 7. 2007 21:50

zazila??? :co:

vašek — 30. 7. 2007 21:52

k - zkazila, nějak mi vypadlo :-)

Selima — 30. 7. 2007 21:56

Achá, už tomu rozumiem... No tak skaziť ho, to by oblo škoda :gloria:

vašek — 30. 7. 2007 21:58

:lol::lol::lol::lol: :supr:

PPavlaa — 30. 7. 2007 22:01

Selima napsal(a):

Veď si si brúsila zuby na brata...

no to jo, ale jsou už jen ségry :grater::grater:

PPavlaa — 30. 7. 2007 22:02

vašek napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

:( ne, vypadá Vašku, že mně ho nikdo nepůjčí :( :dumbom:

to víš jsi totiž velký zvíře :lol::lol: ještě by jsi jim ho zkazila :D ještě že máš mě ;):gloria:

no jo, co mám dělat...musím brát, co na mě zbylo... ;)

vašek — 30. 7. 2007 22:03

PPavlaa napsal(a):

vašek napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

:( ne, vypadá Vašku, že mně ho nikdo nepůjčí :( :dumbom:

to víš jsi totiž velký zvíře :lol::lol: ještě by jsi jim ho zkazila :D ještě že máš mě ;):gloria:

no jo, co mám dělat...musím brát, co na mě zbylo... ;)

ti děkuju :grater::grater::usch: :lol::lol::lol:

PPavlaa — 30. 7. 2007 22:05

Vašku :pussa: :gloria::gloria:

vašek — 30. 7. 2007 22:06

no to si mě budeš muset udobřovat víc :vissla::gloria::lol:

PPavlaa — 30. 7. 2007 22:12

:co::co: pusa ti nestačí? :rolleyes:

vašek — 30. 7. 2007 22:16

ne, jsem strašně nááááročný :lol::lol:

PPavlaa — 30. 7. 2007 22:24

víc jak pusu ti nedám :dumbom: jsem slušně vychovaná holka :usch:

vašek — 30. 7. 2007 22:29

však já taky jsem slušně vychovanej ;):pussa:

PPavlaa — 30. 7. 2007 22:30

nejsi...sahal jsi mi na zadek :dumbom:

vašek — 30. 7. 2007 22:34

:lol::lol::lol: pssss tady to neříkej ....

PPavlaa — 30. 7. 2007 22:40

:/ stejně tě už tady všichni znaj :rolleyes:

sexynet — 30. 7. 2007 22:41

Ja ne :lol:

vašek — 30. 7. 2007 22:42

bacha šáhnu ti na zadek :lol::lol:

PPavlaa — 30. 7. 2007 22:48

sexynete...vidíš...chce ti sahat na zadek... :D

Kiara — 30. 7. 2007 23:22

... hi hi, koukám, že se tady rozjíždí velice veselá debata :P něco ve stylu Horkýže Slíže "R´n´B Soul"
Pro nezasvěcené - Horkýže Slíže jsou moje oblíbená slovenská jak hudební, tak i krevní skupina.
Jejich tvorba nemá chybu - rodilí Slováci vědí, o čem mluvím a nemusí to být ani rodilí Slováci - stačí si pustit Evropu2 či Kiss Jižní Čechy :P
Děti, jen tak pokračujte, já jdu chrupinkat, poněvadž a protože mě čeká zítra perný pracovní den.

PPavlaa — 30. 7. 2007 23:33

Já taky utíkám... :sova:

ViktorkaLove — 4. 10. 2007 15:17

No tak já vám "pěkně děkuju", co jste mi z mého ÚŽASNÉHO vlákénka udělali... včera večer jsem chtěla sem něco napsat, ale jaksi to nešlo a dnes už nemám čas, tak jsem si ho jenom odstěhovala k "sobě", abych na to nezapoměla... mějte se jak chcete... :rock: :pussa:

Astra — 5. 10. 2007 0:55

Viktorko, přečetla jsem si začátky tvého úžasného vlákna a díky němu jsem si vybavila krásné i smutné pocity ze svého dětství i mládí. Opravdu jsou pocity, které  člověk pociťuje vždy, když si na tu událost vzpomene. Dodnes si vybavuju to projetí elektrickým proudem mým tělem, když má první láska jen lehounce zavadila o mojí ruku v kině. Srdce mi bušilo jako zvon, hrdlo se mi stáhlo a já jen strnule seděla a už si vůbec nevybavuju ten film, opravdu krásných 16 let.:hjarta: :hjarta:

ViktorkaLove — 5. 10. 2007 8:58

Dik Astro, jsem ráda, když si lidičky díky mému vlákníčku vzpomenou na hezké chvíle... později ještě něco napíšu, tak vzpomínejte, jak je vám libo...

ADFka2 — 8. 10. 2007 13:33

Zrovna v sobotu jsme s holkama jely ze svatby naší spolužačky. My jsme byly taková šestka... A první z té šestky se teď vdávala. A my si vzpomněly na "tu šestou", co nás bohužel půl roku po maturitě opustila, protože podlehla leukémii. Umřela dva dny před Štědrým dnem... A my si vybavily, co se stalo v r. 2003, rok poté přesně v ten den (což jsme zjistily po novém roce, když jsme se sešly a probíraly svátky). Jedna z nás měla fotku nás šesti na skříni. V noci na 22.12. slyšela něco spadnout. Ráno zjišťovala, co to bylo. Tu fotku dodnes nenašla, ani pod kobercem, ani jinde. Na stránkách naší třídy se tu noc někdo přihlásil beze jména, což nešlo. Prostě byl na nástěnce prázdný papírek beze jména. A mně v ten den zazvonil mobil, na jehož displeji svítilo jméno zesnulé spolužačky. Zpátky jsem nevolala, a to číslo nesmazala a ani to neplánuji. To byl opravdu hodně zvláštní pocit. Ještě dnes se nám třese hlas, když na to vzpomínáme. Br!

Tercila — 8. 10. 2007 23:09

ADFka2 - tak to je tedy síla..........

svetluska — 9. 10. 2007 13:17

ADFka2 napsal(a):

Zrovna v sobotu jsme s holkama jely ze svatby naší spolužačky. My jsme byly taková šestka... A první z té šestky se teď vdávala. A my si vzpomněly na "tu šestou", co nás bohužel půl roku po maturitě opustila, protože podlehla leukémii. Umřela dva dny před Štědrým dnem... A my si vybavily, co se stalo v r. 2003, rok poté přesně v ten den (což jsme zjistily po novém roce, když jsme se sešly a probíraly svátky). Jedna z nás měla fotku nás šesti na skříni. V noci na 22.12. slyšela něco spadnout. Ráno zjišťovala, co to bylo. Tu fotku dodnes nenašla, ani pod kobercem, ani jinde. Na stránkách naší třídy se tu noc někdo přihlásil beze jména, což nešlo. Prostě byl na nástěnce prázdný papírek beze jména. A mně v ten den zazvonil mobil, na jehož displeji svítilo jméno zesnulé spolužačky. Zpátky jsem nevolala, a to číslo nesmazala a ani to neplánuji. To byl opravdu hodně zvláštní pocit. Ještě dnes se nám třese hlas, když na to vzpomínáme. Br!

Uplne mi behal mraz po celym tele, kdyz sem to cetla...

ViktorkaLove — 13. 10. 2007 9:33

:albert: Zhruba před deseti lety jsem našla v jednom otevřeném podchodu velkou žlutou koženou tašku, něco jako diplomatku. Líbila se mi, vzala jsem jí domů. Mé výčitky svědomí z "krádeže" byly malé (ač jsem z hlediska vyššího morálního principu vcelku poctivá...). Po shlédnutí obsahu však narostly na silně neúnosné, dostala jsem "několik elektrických zásahů" - byla v ní totiž obrovská dokumentace nějakého podnikatele, smlouvy, faktury, doklady... a 28 tisíc v korunách a nějaké dolary..., tašku jsem moc chtěla, z čistě sobeckých důvodů, peníze taky, to ostatní jsem chtěla vrátit. Při troše námahy se totiž majitel dal identifikovat.
   Děti nebyly doma. Cítila jsem se katastroficky. Bydlela jsem v domku, odnesla jsem tašku do sklípku na dvoře, ve kt.bylo uskladněno dříví na podpal..., nepomohlo. Bylo to jako zdroj negativního záření... Právě jsem stavěla koupelnu, peníze by pokryly její dokončení... hrozný vnitřní boj. Představila jsem si, jak zaplatím materiál a zedníka, jak bude nová koupelna lehce nabytá a nádherná..., a potom jak někdo půjde po nových dlaždicích, zakopne, uklouzne a zemře, jak se děcko opaří vodou, jak vznikne ve vlhkém prostředí el.zkrat... napadlo mě milión tragických situací v "nové, nepoctivě získané" koupelně, ...
Několikrát jsem tašku odnesla nahoru do obýváku a zase zpátky na dvůr... prostě bomba!!!
   S kým o tom promluvit? Děti byly malé. Postupně se vracely ze školy... nakousla jsem to, plakala jsem, držela jsem tu hroznou tašku v náručí jako klíště, prožívaje obrovské množství pocitů od euforie až k sebezatracení..., děcka mě hladily po vlasech, utěšovaly, radily utratit, zanést na policii...
   Nakonec prostřední dcera, tehdy cca desetiletá, řekla: "mami, vrať to. Jestli na to nemáš sílu, půjdeme s tebou."
   To bylo, co jsem potřebovala slyšet. Oblékla jsem svých pět dcer a jako konvoj jsme se odebraly na uvedenou adresu.
   Nevěděla jsem, co těm lidem říct. Nejjednodušší je vždy to první řešení, co člověka napadne, tak jsem řekla pravdu. Že jsem chtěla jenom tu tašku a že jsem si zažila rozhodovací peklo. Podnikatel a jeho manželka čuměli...
   Řikali, že jim někdo vykradl auto, že to zahlásili na policii, ale že hned ten den se peněženky a osobní doklady našly někde poblíž, vybílené od peněz, ale kompletní...
Taška, kt. jsem našla já, byla "zlodějem" odnešena poněkud dále, ale zřejmě uspokojen nálezem peněz v peněženkách, ji nechal bez povšimnutí...
   Cítila jsem se poněkud trapně, ač poctivě. V duchu jsem pořád omílala zákon o nálezném (myslím deset procent), ale neřekla jsem nic. Ta paní, když viděla mých pět dcer, najednou otevřela tu obálku s 28 tisíci, tři vytáhla a řekla: Tady máte na přilepšenou...
   Koupila jsem tehdy za ně baterii nad vanu do nové koupelny, a následujících x-let při každém otočení kohoutku jsem si na onu událost vzpoměla.
   Jak se na to dívám dnes? Nevím. Myslím, že to bylo dobře, ale pořád mi to vrtá hlavou... někdy mi to dnes již dospělé děti připomenou větou: ...nikdo není tak bl..j, jako ty, na druhé straně v jiném okamžiku zase řeknou: ...naše máma je tak poctivá, že vrátila 28 tisíc...
   Uf, je to venku. Snad se mi uleví... :co:

AlixaZS — 13. 10. 2007 10:12

Krásné, Viktorko :supr:
Myslím, žes udělala dobře, že jsi to vrátila. Tak to bylo správné, tak to má prostě být. A netrap se tím, že sis to chtěla nechat. Spousta lidí by o tom vůbec nepřemýšlela, vzala by si peníze a hotovo. A přemýšlet můžeš o čemkoli, do hlavy nikdo nikomu nevidí. Kolikrát by se lidé divili ;) . Přemýšlet můžeš o všech možnostech, ale hlavní je, jak se rozhodneš.
Dneska jsem šla přes park a na zemi tam ležel krásný barevný šátek, někdo ho ztratil. Taky mi blesklo hlavou, že je moc pěkný, že by se mi hodil, ale nevzala jsem ho. Nestálo by to za to. Někdo si uvědomí, že ho ztratil, vrátí se a bude ho hledat.
Kdybych ten šátek ztratila já, měla bych velkou radost, kdybych ho zase našla.
Takže jsi udělala dobře, žes to vrátila. Dala jsi krásný příklad svým dětem. :godlike:

ViktorkaLove — 13. 10. 2007 10:28

Jo, dik Alix, s tim šátkem, nevim, to bych asi "vzala", pdo heslem nevemu já, veme někdo jiný... ač zřejmě platí i druhá část tvé odpovědi, že teda když si najdeš cosi svého ztraceného, udělá ti to radost...
To mi připomělo něco z nedávné minulosti... asi před rokem, kdy ještě vnuk dudlal cumel. Měl jenom dva neby tři, které měl rád, jiné nechtěl. Dcera s ním byla někde po nákupech a z nějakého důvodu dudlík odložila na ten pult, kam si lidi odkládaj tašky, když sklízí nákup. Přišla domů, zjistila, že dudlík zapoměla... vyčetla jsem jí, že už takový neseženem (byl z ciziny) a že ho Fil má moc rád... uběhla nějaká ta hodinka, prodejna byla dost daleko, ale dcera tam zajela... a našla ho na stejném místě. Když opomineme "nehygienickost" situace (samo jsme ho vyvařily), byla to obrovská radost, a ta největší, když ho to mimino dostalo, bleskurychle strčilo do pusy a tak slastně miláčkovsky zadudlalo... :supr: :dudlik:

Selima — 13. 10. 2007 16:46

K ADFke: Mne sa po strednej škole zabila jedna spolužiačka, s ktorou som sa ešte na základke celkom kamošila, na strednej to tak nejalo šlo do útlmu a potom, po strednej, sa dala k Jehovistom, tak to nás rozdelilo už úplne... Napriek tomu ma jej smrť(4 alebo 5, to už neviem presne, posledný bol dlho v kóme - mladí ľudia zomreli pri autonehode, B. medzi nimi) veľmi vzala, poznala som aj jej mamu - bola rozvedená, spolužiačka bola jej jediné dieťa, nemala v Blave ani rodinu, nikoho... :grater: Pár rokov nato mi spolužiačka vo sne vykladala, že ona neumrela, že oni to len tak narafičili, v skutočnosti emigorvala a teraz žije v Rakúsku vydatá za jedného seldiaka a má s ním syna... Bolo to také živé, že po zobudení som si musela pripomenúť fotky z nehody :rolleyes: a fakt, že zomrela v decembri 1989, po otvorení hraníc, takže žiadna emigrácia... Ale tuším, čo mi tým chcela povedať - a som jej vďačná.
K Viktorke: Mňa udivovalo, ako sa mi niekoľkokrát vrátil stratený mobil - pravda, bol to už antikvárny model, kamoška sa smiala, že sa ho márne pokúšam stratiť :lol: - raz ho vrátil taxikár, raz jedna pani v zahraničí kvôli tomu vystúpila z autobusu;  a šofér ju pekne počkal... A raz som vďaka tomu dokonca našla kamoša. Volala som na stratený mobil, on to zdvihol a dali sme sa do reči, neskôr skamošili... Aj bankomatovú kartu mi doniesli až do kancľu(pravda, tiež v zahraničí, tam to je skôr pravidlo ako výnimka, tuším). Ale aj ja sa chovám podobne. Ako decká sme s  kamoškou odniesli peňaženku s prachmi na políciu. A veci nechávam ležať na ich mieste, akurát ich možno umiestnim viditeľnejšie.

Astra — 15. 10. 2007 21:40

Viktorko, také bych to určitě vrátila, protože si vždy představím toho nešťastníka, který tu věc hledá. Ale příkladem pro své děti určitě nejsem, protože říkají: naše mamka je tak poctivá, až se do dnešní dravé  doby nehodí. A z mého smyslu pro čest mají srandu, ale vím o nich, že se nikdy nevhodně nezachovaly. Tak, snad jsem semínko zasela.

ViktorkaLove — 23. 10. 2007 16:55

Stojí patnáctiletá dcera před zrcadlem a kriticky se prohlíží. Jdu kolem s košem prádla a ona mě osloví: "Mamko, jak to je možný, že jsme se ti všechny tak povedly?"
Srdíčko se mi rozbouchalo: "No, protože jsem dokonalá... přála jsem si mít pět nádherných dcer, no tak jsem je dostala...!"
Co víc můžou matka s dcerou pro sebe udělat?

A vzápětí telefon, skryté číslo, ještě s úsměvem na rtech a pýchou v duši řikám:

Prosím...
Tady policie ČR, můžu s vama mluvit?
O co jde?
Ale, mám tady udání od vašeho bývalého manžela za pomluvu...

Do prd..., kam se tak rychle ty krásné pocity mohou ztratit? A byly astronomické...

(aby nedošlo k omylu, onen udavač není otcem TÉHLE krásné dcery, pouze zbylých čtyř, blázen, ani po 17-ti letech se nesmířil s tim, že to zvoral na celé čáře...)

lupina montana — 23. 10. 2007 19:30

ty...Viktorko....a nemohly by se naopak ztratit ty škaredé?? :co::co::):)

ViktorkaLove — 24. 10. 2007 18:00

lupina montana napsal(a):

ty...Viktorko....a nemohly by se naopak ztratit ty škaredé?? :co::co::):)

Děkuji, trefná poznámka, hodnotná, kdybych to "hnusné" ze života dokázala takhle likvidovat, nebo aspoň kompenzovat, byla bych asi na cestě ke svému "polepšení se". Zatim to neumim a konkrétně od tohodle individua si alespoň na chviličku nechávám takto zkazit všechny hezké chvilky... je ale fakt, že předtim se mu dařilo ničit mě zcela, později kazit mi náladu na dlouhé týdny a dny, a dnes už jsou to možná (snad) jenom hodiny...
Moc si přeju, aby to někdy bylo tak, že až on zas tim svým podlým způsobem zaútočí, zvednu ruku jako Matrix, zachytím jeho útok a obrátím jej proti němu...


Hm, to pak budu "opravdová VIKTORKA"...

ViktorkaLove — 26. 12. 2007 22:09

Pět měsíců a den uplynulo od doby založení tohoto vlákna...

...je to dlouho, nebo krátce?...

Dnes chci něco napsat:
    Zítra se pravděpodobně stane (pro mě) něco "zlomového", co se týká POCITU. Hodně zlomového.
     Za dobu, co mé prsty udělaly písemné stopy do Babincu, se stalo mnohé..., všechno se týkalo i pocitů..., - nebo hlavně pocitů?
     Poznala jsem vás všechny, co sem chodíte, často, nebo zřídka, ale jste tady, ňákym způsobem permanentní..., i ty, kteří přišli, zazářili a zmizeli (Esmeralda, Lenka, Sexynet, Zephyr... a možná i jiní, které jsem nepostřehla...)

     ...často jsem o vás přemýšlela a taky mluvila se svýma lidma...
     Něco jsem pochopila, za což vám všem děkuji :godlike:
     Něco jsem zařadila jako důležité, ale nyní neřešitelné..., za což také velký dík (nehrozí mi, že bych neměla co "řešit za jiné" - to já ráda, věřte mi)
     Něco jsem vnímala jako malicherné, ač pro mne to bylo VELMI DULEŽITÉ, abych pochopila, jak jsm na tom vpodstatě dobře...

     Něco jsem postřehla, ze svého kontaktu s Babi a netem vůbec, všeobecně..., jako silně negativní(!!!) a taky mi to dává možnost zamyšlení...

     ...mám mnoho pocitů..., od některých lidí, s kterými jsem se tady seznámila... a přes SZ, mejliky, icq a taky osobní setkání, jsem se dočkala velkých emocí kladných (čimž se živim) a taky zápo*ných (což mě zabíjí)...

   Hm, dnes asi neumim ty věci dát na váhu a soudit, čeho bylo víc...

   Vpodstatě jsem tomu ráda, ptz. ot odpovídá mojí životní teorii o rovnováze..., kterou celý život hledám a věřím, že ji najdu...

   Jo, ještě budu pokračovat, je to pro mě dost vyčerpávající, takhle psat... ale miluju vás všecky... i ty, co je zcela jistě a furt a furt    s e r u  :rock: :rodna:                         :dumbom: :dumbom: :dumbom:

ViktorkaLove — 26. 12. 2007 22:17

:dudlik:

ViktorkaLove — 26. 12. 2007 23:33

Sedím tady, čučím do blba (=monitoru), a nemůžu to "ze sebe dostat"..., ..........................co s tim???????? :grater:

ViktorkaLove — 8. 4. 2009 14:53

ViktorkaLove napsal(a):

Sedím tady, čučím do blba (=monitoru), a nemůžu to "ze sebe dostat"..., ..........................co s tim???????? :grater:

I teď!!! :usch:

Selima — 8. 4. 2009 19:12

Napíš to skúšobne na papier... alebo do PC, ale len ako text... ulož si to na plochu a prečítaj po sebe... a keď budeš spokojná, odošli. ;)

PavlaH — 8. 4. 2009 20:10

Viktorko, zanmená to možná, že samo se nic nevyřešilo. Je to stále citlivé téma pro tebe. Moje oblíbená otázka: Pátrej proč.

Maryt — 9. 4. 2009 13:13

Možná už jsem :offtopic: ale chtěla bych taky přispět něco o pocitech. Dtává se mi často, že když mám z něčeho strach, obavu, nepřeju si to, tolik nechci, aby se to stalo, a přesto "někde v hlavě vím", že se to určitě stane. Zákon schválnosti.. Možná to tím právě přitahuji? Nevím. Někdy se to opravdu stane, někdy se překvapivě situace úplně obrátí. Přesto ten pocit strachu je strašně silý a strašně nepříjemný. Čím déle o tom pak přemýšlím, tím víc hypotéza získává na jistotě.

No, nevím, jestli opravdu nejsem už mimo téma jen to bylo první, co mě v souvislosti s pocity napadlo :)

Malaika — 9. 4. 2009 18:03

ahoj Viktorko, udělala jsi mi velikou radost tím příběhem o nalezené a vrácené tašce.... O to "silnější" to je, že jsi bojovala a dokázala jsi to vrátit... Tvé dcery dostaly krásný příklad.

Jeden takový příběh, který vyšel někde v časopise: Otec dvou kluků 6 +9 let kupoval dva dětské lístky. Prodavač se ho ptal: Ten malý je takový drobný, proč jste neřekl, že tomu mladšímu je pět, já bych nepoznal, že to není pravda a měl by to zdarma. A otec odpověděl: Ale ty děti by to poznaly.

Skoro tu brečím, protože můj kamarád včera ztratil ve vlaku notebook se všemi pracovními a osobními daty za poslední roky, jsem z toho hodně smutná a stále doufám, že nálezce bude čestný člověk jako ty :godlike: Jasně, jeho chyba, měl si dát pozor, ale prostě je pod velikým stresem, vážná nemoc manželky, starost s dětma...
Lidí jako Ty si opravdu vážím.

majkafa — 9. 4. 2009 18:08

Mně přijde normální vrátit, co mi nepatří.
Kamarád ten noťas ve vlaku zapomněl? Ztratit ve vlaku - to si nedovedu představit.

PPavlaa — 9. 4. 2009 18:36

mně Majko taky, nechápu, porč se z toho dělá taková kovbojka.
a to víš, že ho tam zapomněl a ne ztratil, jen to blbě napsala ...

PPavlaa — 9. 4. 2009 18:52

malaiko, nejsi kapku přecitlivělá ? ztratit noťas je jistě nepříjemné, ale abych z toho měla nakrajíčku ... :co:

aprill — 9. 4. 2009 18:57

PPavlaa napsal(a):

malaiko, nejsi kapku přecitlivělá ? ztratit noťas je jistě nepříjemné, ale abych z toho měla nakrajíčku ... :co:

byl to pracovní noťas s pracovními daty, tak si dovedu představit, že je z toho pěkně vedle :grater:

PPavlaa — 9. 4. 2009 19:02

já vím, ale neměl mít pro tento případ to něják jištěný :co:

aprill — 9. 4. 2009 19:05

PPavlaa napsal(a):

já vím, ale neměl mít pro tento případ to něják jištěný :co:

Nevím jak se dá něco jistit proti vlastní blbosti . Manžel kolegyně taky přišel o služební noťas ( ukradli mu ho z auta)  a po šíleném shánění ho nakonec našel a znovu si koupil v zástavárně :supr: .

PPavlaa — 9. 4. 2009 19:19

:lol: tak to je teda dobrý

Malaika — 9. 4. 2009 21:39

Holky sorry, neumim psat srozumitelne, ano zapomněl ho tam, ne ztratil, hned jak jsem to odepsala jsem věděla, že se toho někdo chytne :reta:
Nebrečím z toho, co se mu stalo, ale skoro mě dojal ten příběh od Viktorky.
Jo jak jsem psala, může si za to sám, holt se to stane, je ve velikém stresu, stejně je mi ho líto.Dnes tu tašku našel na stanici, prázdnou...


PPavlaa napsal(a):

malaiko, nejsi kapku přecitlivělá ? ztratit noťas je jistě nepříjemné, ale abych z toho měla nakrajíčku ... :co:

Malaika — 9. 4. 2009 21:42

tak to jste světice :P.... já myslím že je lidské, že když člověk takhle něco najde, chvíli ho láká, jestli si to nenechá...a taky že si to spousta lidí nechá....

majkafa napsal(a):

Mně přijde normální vrátit, co mi nepatří.
Kamarád ten noťas ve vlaku zapomněl? Ztratit ve vlaku - to si nedovedu představit.

PPavlaa — 9. 4. 2009 21:47

ooo, proč ta ironie :D:D

majkafa — 9. 4. 2009 21:49

Nu, mě to neláká. Potřebuju žít v souladu se svým svědomím a kdybych nevrátila, co mi nepatří, nemohla bych klidně spát. Lidské může být to lákání ale stejně lidský je i ten můj způsob. :) Nemám o čem diskutovat. Takové peníze ani věci by mě netěšily. Nepřinesly by mi radost.

Malaika — 9. 4. 2009 23:04

ale já s tebou souhlasím, jen říkám, že to pokušení je asi u hodně lidí a potěšilo mě, že u Viktorky svědomí vyhrálo...

majkafa napsal(a):

Nu, mě to neláká. Potřebuju žít v souladu se svým svědomím a kdybych nevrátila, co mi nepatří, nemohla bych klidně spát. Lidské může být to lákání ale stejně lidský je i ten můj způsob. :) Nemám o čem diskutovat. Takové peníze ani věci by mě netěšily. Nepřinesly by mi radost.

ViktorkaM — 15. 7. 2011 21:56

Omlouvam se predem za to, ze jsem "vytahla" stare vlakenko. Tak nejak se veci semlely, ze jsem to chtela...
Pocity...
Ano.
Je mi hrozne. Blbe pocity, je mi   n a n i c   .
Nemuzu sem napsat proc, ale chci se s tim sverit...
Proste mi je nanic. Potrebuju uchlacholit. A tady, u mne doma, nikdo neni, kdo by to udelal. A az se ty lidicky (mi mladosi) vratej, stejne to neudelaj, ptz. nevedi, jak mi je tezko. Teda VEDI, proc mi je tezko..., ale pomoct mi nemuzou... :grater: :kapitulation:

PPavlaa — 15. 7. 2011 21:57

no hele, já myslela, že už jsi na jiném foru.

Bety — 15. 7. 2011 22:01

ViktorkaM napsal(a):

Je mi hrozne.

ale říká se, že žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvařila! Někdy je lepší nechat věci jen tak plynout, někdy jak to přišlo, tak to postupně odejde? http://i.dama.cz/s/e296.gif

Arcanum — 15. 7. 2011 22:01

Viktorko,vsechno jednou prejde i blby pocity (kdyz si je vsak nebudes hyckat),protoze vsechno ma v podstate pomijivou povahu. :)

Uz je to lepsi? :pussa:

ViktorkaM — 15. 7. 2011 22:16

PPavlaa napsal(a):

no hele, já myslela, že už jsi na jiném foru.

...jsem Pajko. Jenze tam se "nesmi brecet" - nebo vlastne muze... ale... :skurt: no, to mas tezky, proste budu ted chvilku TAM i tady, a pak se uvidi, kde skoncim, no... :rodna:

ViktorkaM — 15. 7. 2011 22:19

Neni, Hir. A ja, bohuzel, uz dnes vim, ze to jeste dloooouho lepsi nebude... ale dekuju vsem, co me sem sli "chlacholit"... :pussa:

PPavlaa — 15. 7. 2011 22:20

ale jdi, obě víme, že bez bbn být nemůžeš ;)
a nebul, bambulo ...

dusička — 15. 7. 2011 22:23

Viktorko - posílám pusu :pussa::pussa:

ViktorkaM — 15. 7. 2011 22:24

Pajo :dumbom: ňa nes...!!! :dumbom: Nemuzu! Ale "bez nej" (ty vis :pussa:) taky ne-e. A nekdy je to proste neunosny... a kdyz o tom nemozu "tlachat", tak je to este o to horsi, no... :styrka:

mariposa — 15. 7. 2011 22:25

:pussa: :par:

ViktorkaM — 15. 7. 2011 22:27

Dik, Dusi, ja stejne vim, ze to tady jednou "vykramim", a to pak bude poprask, no... :rodna: :gloria:

ViktorkaM — 15. 7. 2011 22:29

Jo, Mari, taky :pussa:
Mam vas rada, babulenky moje....

dusička — 15. 7. 2011 22:29

ViktorkaM napsal(a):

Dik, Dusi, ja stejne vim, ze to tady jednou "vykramim", a to pak bude poprask, no... :rodna: :gloria:

To neřeš, až "to" jednou budeš chtít napsat, tak to napíšeš no.
Dobrou noc a krásné sny :pussa:

PPavlaa — 15. 7. 2011 22:31

nj viktorko, vědělas přece dopředu, jak to bude. to se nedá nic dělat, musíš vydržet.

ViktorkaM — 15. 7. 2011 22:41

Hele, lidicky, jdete se podivat z okna... Vidite mesic? Asik je uplnek, nebo jak se to "cesky" rekne. Slovensky "spln". Ja ho vidim na obloze vlevo... Sviti silene! A vypada jako smutnej ksichtik...
Ja vim, Pajko, ze to musim vydrzet, ale kdyz je to tak tuuuuze tezky, kurnik! :dumbom:
Aj tak dik... :par:

Selima — 15. 7. 2011 22:46

Je spln a asi je silný... aj preto tie pocity, zrejme..

dusička — 15. 7. 2011 22:46

něco pro Viktorku
Láska nemá začátek ani konec.
Nikomu se nevyhýbá, ale odchází, není-li vítána.
Láska nehledá důvody ani podmínky, působí prostě a nechává každého šťastným.
To jediné, čím rosteme, to jediné, co rozdáváme, je láska.
Láska nevyžaduje, jen dává.
Láska je nejvyšší pocit, dynamická síla duše, v níž splývají všechny ctnosti a vysoké morální hodnoty, jichž je lidstvo schopno dosáhnout.

Arcanum — 15. 7. 2011 22:49

Viktorko ,preju Ti hodne sil. Ver si ze to zvladnes. :pussa:

Dnes je uplnek. Neni mozny ze ma na Tebe uplnek nejaky vliv Viki?

ViktorkaM — 15. 7. 2011 22:52

Jo Sel, mozna jo diky "splnu"... Ja vim, jaky ucinek ma na nas, clovicky, mesic... :sjuk: mam pravidelny problem s uplnkem...
Ale dnes... se semlelo spousta jinych veci dohromady... a mi je ou-vej, no... :dumbom: A to jeste na tom potentovanym brnenskym radiu Magic hrajou takovy... hm... dojimavy sladaky... Jemine, ja nebyt silnou osobnosti, tak si to snad dnes "hodim"... :usch:

Selima — 15. 7. 2011 22:54

Boh je láska a kto zostáva v láske, zostáva v Bohu a Boh zostáva v ňom.
1 Ján 4,16

mariposa — 15. 7. 2011 22:55

Viki, kočko divoká :D
Je úplněk a já mám dneska taky Den
U mě to je tím úplňkem, na tuty, všechno má větší grády než běžně.
Bude líp :)

mariposa — 15. 7. 2011 22:56

Dobrou a klidnou noc, ty silná osobnosti :D:pussa:

ViktorkaM — 15. 7. 2011 22:57

Ja vim, zabenky moje... a dik :hjarta:

ViktorkaM — 15. 7. 2011 22:58

a fakt je uplnek?

Arcanum — 15. 7. 2011 22:59

Me uplnek naopak skvele vyhovuje. :)

Arcanum — 15. 7. 2011 23:00

ViktorkaM napsal(a):

a fakt je uplnek?

Aaaaaano. :)

ViktorkaM — 15. 7. 2011 23:04

Sakra! :dumbom:

ViktorkaM — 15. 7. 2011 23:08

Ale ne, Hir, jestli je ti prijemnej, tak ti ho preju. Ja taky miluju napr. dest, kdyz lije, a v kaluzich se delaj bubliny, sumi to, a lidi, co nemaj destniky, maj mokry vlasy a saty... povazuju to za "bozi sprchu", ze Buh smyva z lidi spinu ze sveta..., kdyz muzu, vzdycky "se tam jdu koupat"...
A pak mam tak nadherne kudrnaty vlasy...

Arcanum — 15. 7. 2011 23:18

ViktorkaM napsal(a):

....kdyz muzu, vzdycky "se tam jdu koupat"...
A pak mam tak nadherne kudrnaty vlasy...

Je prima Viktorko ze myslis na tyhle krasny veci. :)
Kdyz jsem byla mala tancovala jsem v desti....ale vlasy se me nezvlnily ,mam je jako hrebiky. ;)

ViktorkaM — 15. 7. 2011 23:26

Kdyz jsem byla mala?...
Ja jsem tomu na chut prisla uz jako adolescent... rada jsem chodila v desti (v lete), kaluzama, bez bot (zula jsem si je), kdyz v lete prsi, vsecko "mokre" je teple (napr. rybniky, ale i louze), a je mi to straaasne prijemne, ja vim, ze lidi, kdyz me videj, si musej myslet, ze jsem cvok, ale... kdyby to aspon jeden, co me videl a za toho cvoka povazoval, zkusil, byla bych stastna. Protoze je to proste nadherny... :supr: a prijemny. Ale nevim, jestli to jeste nekdo krome mne vi... :rodna:

Selima — 16. 7. 2011 0:03

Mám bývalú kolegyňu, ktorá v daždi zásadne chodí do práce pešo... inak používa MHD. A bez dáždnika, smaozrejme.... takže asi nebdueš jediná. ;) Ja som suchomilec, ale kaluž občas bosky prejdme. Vôbec dosť veľľa chodím naboso a potom má mnohy ako pastará Indiánka. :D Ja si okrem otho občas ľahnem v kostole na zem a dívam sa nahor. Musím tam byť sama, aby som nedesila veriacich, ale robím to... milujem to. Asi ako ty kaluže. Alebo si na lúke ľahnem do trávy a dívam sa na oblohu, na mraky a ich tvary.... (keď neprší ;) ).

ViktorkaM — 16. 7. 2011 0:37

No, niektori sme troska blazni, nie? Ale tak pekne, prijemne! :kapitulation:

PPavlaa — 16. 7. 2011 8:23

ViktorkaM napsal(a):

Hele, lidicky, jdete se podivat z okna... Vidite mesic? Asik je uplnek, nebo jak se to "cesky" rekne. Slovensky "spln". Ja ho vidim na obloze vlevo... Sviti silene! A vypada jako smutnej ksichtik...
Ja vim, Pajko, ze to musim vydrzet, ale kdyz je to tak tuuuuze tezky, kurnik! :dumbom:
Aj tak dik... :par:

já bych úplňky úplně zrušila, působí an mně šíleně :dumbom:

PPavlaa — 16. 7. 2011 8:26

ViktorkaM napsal(a):

Ale ne, Hir, jestli je ti prijemnej, tak ti ho preju. Ja taky miluju napr. dest, kdyz lije, a v kaluzich se delaj bubliny, sumi to, a lidi, co nemaj destniky, maj mokry vlasy a saty... povazuju to za "bozi sprchu", ze Buh smyva z lidi spinu ze sveta..., kdyz muzu, vzdycky "se tam jdu koupat"...
A pak mam tak nadherne kudrnaty vlasy...

taky mám ráda, když prší, ale ještě víc tu dobu, než začne :)

Modroočka — 16. 7. 2011 8:28

Mně úplněk navadí a miluju letní teplej déšť, to v něm taky budu chodit bez deštníku a budu si tu sprchu užívat, vlasy budu mít taky kudrnatý :-) to je super, popsat se to nedá, ale kdo to má rád jako já, ví, o čem mluvím

majkafa — 16. 7. 2011 8:28

Milujte se navzájem, ale nečiňte si z lásky pouta.
Nechť je láska spíš mořem, vlnícím se mezi břehy vašich duší.
Plňte si vzájemně číše, ale nepijte z jediné.
Zpívejte, tančete a radujte se spolu, ale dopřejte jden druhému, aby byl sám,
právě tak, jak jsou samy struny loutny, i když se všechny zachvívají stejnou melodií.
Dávejte si svá srdce, ale ne proto, abyste si je vzájemně svěřovali do opatrování.
A stůjte při sobě, ale ne příliš blízko sebe,
neboť i pilíře chrámu stojí odděleně
a dub neroste ve stínu cypřiše, ani cypřiš ve stínu dubu.

Chalíl Džibrán
Prorok

PPavlaa — 16. 7. 2011 8:29

Sel, tak to jsi dobrá, já bych si v kostele na zem nelehla, i když mě kapku láká to zkusit ..

PPavlaa — 16. 7. 2011 8:31

holky, vy máte kudrnatý vlasy ?

Modroočka — 16. 7. 2011 8:46

PPavlaa napsal(a):

holky, vy máte kudrnatý vlasy ?

Jo, Pavli, mám kudrnaty vlasy, ne úplně jako beránek, ale mám, dělají mi prstýnky. Ale tak blbě, že vypadám pořád jako rozcuchaná a holkám v práci se to líbí, mně moc ne.

PPavlaa — 16. 7. 2011 8:50

jo tak, takže vlnitý, tak to jo. to je jiná, jak kudrnatý. s vlnitýma vlasma znám dost lidí, s kudrnatýma snad jen dva, proto jsem byla překvapená. už jsem se divila, že se ti daří je tak rovnat.
Oli, asi každej chceme to, co nemáme. mně se taky vlní a skoro celej život se je snažím rovnat, ten, kdo má rovný by zas bral ty vlnitý :)

ViktorkaM — 16. 7. 2011 8:52

No, mne se zvlnej v desti, vetsinou mam uplne kratke vlasy, ale kdyz j mam trosku delsi, tak se mi z destovky udelaji uplny "prstynky", je to podle me princip jako barometr, vlas zvlhne = zvlni se...
A teply letni klidny desticek je "nam" :rock:
Dekuju vam za vcerejsek, jak jste me povzbudily... Ja myslela, ze snad prasknu, musela jsem si nechat radio pustene na noc, porad jsem slysela venku nekoho rvat...
... brrrr, to byla strasna noc :usch:

ViktorkaM — 16. 7. 2011 8:55

A ja si je nenarovnavam, ale mam je strasne jemne, tak to vypada, jako bych jich mela malo... a zavidim tem, co maji huste silne vlasy...

Modroočka — 16. 7. 2011 9:10

ViktorkaM napsal(a):

A ja si je nenarovnavam, ale mam je strasne jemne, tak to vypada, jako bych jich mela malo... a zavidim tem, co maji huste silne vlasy...

Já je mám dlouhý a docela hustý, krátký mi dají moc práce na udržování, dlouhý jsou pohodlnější. Narovnávat to nemá moc cenu, stačí vlhkej vzduch a mám vlnky :jojo:

mariposa — 16. 7. 2011 13:00

PPavlaa napsal(a):

jo tak, takže vlnitý, tak to jo. to je jiná, jak kudrnatý. s vlnitýma vlasma znám dost lidí, s kudrnatýma snad jen dva, proto jsem byla překvapená. už jsem se divila, že se ti daří je tak rovnat.
Oli, asi každej chceme to, co nemáme. mně se taky vlní a skoro celej život se je snažím rovnat, ten, kdo má rovný by zas bral ty vlnitý :)

Já mám rovný a vždycky jsem chtěla kudrnatý. Když mi bylo 15 dávala jsem si natáčky, dneska beru ty rovný, jsou moje. Mám kamarádku a ta má úplně kudrnatý vlasy jako černoušek, od dštství si je rovnala a pak okolo dvaceti let to vyřešila tím, že si hlavu celou oholila :)

mariposa — 16. 7. 2011 13:01

Taky miluju déšť, to je moje, ta vůně, deštník nenosím, je tak báječné zmoknout :supr:

Modroočka — 16. 7. 2011 13:06

Pavli, mně dvě kadeřnice řekly, že mám vlasy kudrnatý, prý ne vlnitý, ale kudrnatý. Tak to nevím, ale asi tak, některý mám jen vlnitý a některý kudrnatý, prostě totálně na houby. Ale zase lepší takový než žádný.

PPavlaa — 16. 7. 2011 13:09

mariposa napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

jo tak, takže vlnitý, tak to jo. to je jiná, jak kudrnatý. s vlnitýma vlasma znám dost lidí, s kudrnatýma snad jen dva, proto jsem byla překvapená. už jsem se divila, že se ti daří je tak rovnat.
Oli, asi každej chceme to, co nemáme. mně se taky vlní a skoro celej život se je snažím rovnat, ten, kdo má rovný by zas bral ty vlnitý :)

Já mám rovný a vždycky jsem chtěla kudrnatý. Když mi bylo 15 dávala jsem si natáčky, dneska beru ty rovný, jsou moje. Mám kamarádku a ta má úplně kudrnatý vlasy jako černoušek, od dštství si je rovnala a pak okolo dvaceti let to vyřešila tím, že si hlavu celou oholila :)

mně se vyloženě kudrnatý vlasy líbí, ale kamarádka co je má říká, že aby vypadaly hezky, dá to zabrat ..

PPavlaa — 16. 7. 2011 13:13

Modroočka napsal(a):

Pavli, mně dvě kadeřnice řekly, že mám vlasy kudrnatý, prý ne vlnitý, ale kudrnatý. Tak to nevím, ale asi tak, některý mám jen vlnitý a některý kudrnatý, prostě totálně na houby. Ale zase lepší takový než žádný.

Oli, to je přece jedno, jak tomu kdo říká. já kudrnatejma myslím vyloženě kudrnatý, ne jako máš ty, já, viki ... neumím to popsat ...
stejně tak dlouhé vlasy - to pro mě znamená tak do 3/4 zad, do pasu ...
dorozumět se přes ty písmenka je někdy fakt strašný.

ViktorkaM — 16. 7. 2011 13:19

Jo, kudrnaty vlasy maji cernosi. To o cem mluvime, jsou podle mne vlnite vlasy, lehce zvlnene...

Modroočka — 16. 7. 2011 13:25

černoši mají chemlon

PPavlaa — 16. 7. 2011 13:28

chemlon mají i někteří běloši :-) černoši jsou kudrnatý, mě se ty jejich vlasy líbí, když to mají hezky upravený ... ale mít bych to nechtěla, tý práce s tím ..

Modroočka — 16. 7. 2011 14:02

já mám ty vlasy do půli zad, když je natáhnu, jinak u hlavy vlnitý a na kocích už spíš kudrnatý. Jsou těžký. Ale těžkou hlavu si nedělám, mám pocit lehkosti :-)

ViktorkaM — 30. 7. 2011 19:38

Diky Damile jsem dnes nasla tohle: http://www.videacesky.cz/ostatni-zabavn … z-starosti
Neptejte se me jak a proc, ona to mozna bude vedet...
Nejdriv jsem chtela psat do "Radosti", ale pak mi doslo, ze je to opravdu spise o pocitech, alespon pro "pocitove lidi"... :grater:
:hjarta:

Damila — 30. 7. 2011 21:45

Viki, sice vím, co se mezi námi oderhrálo , ale k tomuhle videu jak jsi dospěla, nemám páru.  :)

Nicméně ho znám, a jednou když jsem ho hodila na astrologický web, sepsuli mě tam tamní muži, jak je to laciné a teatrální, jak něco takového tehdy ve mně mohlo vyvolat slzy dojetí. Že jsem neskutečná hysterka apod., ještě by to tam bylo určitě v historii k dohledání.

Dnes už z toho videa neslzím, páč to prostě znám, ale tehdy mě to tak oslovilo! Musela jsem si ho pustit víckrát. Bylo to okouzlující.
A bylo mi moc líto, jak mě ti chlapi tam schodili, že jsem primitivní blbka, co se nechá američany zmanipulovat.

Dnes mám trochu jiný pohled na fyzické a duševní omezení, ale Vujcic pro mě zůstává symbolem síly, víry a lásky k životu.

Díky za připomenutí.

ViktorkaM — 30. 7. 2011 22:39

Ja taky diky za "shlednuti" ... a ty "negativni vzpominky" prosim zahod do kose, ja vim, ze muzes... ja ty klipy o nem poustela na mem notase (kterej ma mama mne neuznavajici, taky neuznavala... ale "shledla" a pak rikala: Vsichni, co TOHLE NECHAPOU a neridej se podle toho, jsou sv.ine...),... a pak si sla dal podle sveho :skurt: ,... ktere tyhle "divne" lidi zarazuje mezi ty, "co nestoji za povsimnuti"... :styrka: :grater: Dam, ja pro Tebe mam :pussa:

Damila — 31. 7. 2011 11:01

To víš, že dnes si z těch chlapů nic nedělám, ale tenkrát mě to mrzelo, že na webu, kde se všichni tvářili jako šíleně duchovní lidé sepsuli - ne že jen to video, ale i mě osobně a dost nevybíravými výrazy.

Vím, že to byla jen jejich reakce na to citlivé, co jsem v nich tím zavěšením videa spustila, že to, co je tak rozlítilo, byla zlost na to, že se nedokážou (nesmí) sami takto dojmout, tak to raději shodí a nejlépe i se všemi, koho by  to náhodou oslovilo...
Prostě najednou primitivní chování chlapa, který tvrdí, že nemá city a všichni kdo je mají jsou hysterky.
Na bulváru by mě to nepřekvapilo. Na webu, kde působí profesionální astrologové, ano. Silně.
Ten rozpor mezi tím, co hlásají a co žijou...
Zvláště když jsem četla jak se kasají svými profesními "úspěchy".
Asi měli na mysli prachy, ne spokojené klienty.


K těm bych fakt na výklad nezašla a nikoho nedoporučila.

Já vím, všichni jsme jen lidi. Ale není třeba si na hrát na nic vyššího,, když je to tak zjevné, a dnes bych řekla...úsměvné. Jako malé děti.
Popírání. Nejjednodušší obranný mechanismus.

Nicméně abych jim všem nekřivdila---byly to asi jen 2/3 osazenstva toho webu, a byly tam i ženy mezi nimi,asi dvě, z toho tábora, co se tak nesmyslně ostře vyhranil proti tomu odkazu.

ViktorkaM — 31. 7. 2011 11:59

Dam, ja tehdy davno, kdyz jsem to nasla, jsem to poslala tehdejsimu priteli moji dcery, on mel nejake soukrome trapeni, ktere ho dost bralo, ja mela pocit, ze by mu to videjko jaksi pomohlo ulehcit tu tezkou situaci, ve ktere se nachazel... a on mi pak napsal, ze jenom uvidel prvni zabery, a hned to stopnul, ze "nema cas se divat na nejake sasky, kteri vydelavaji na svem postizeni", vis, on neni zlej, a city ma taky, co mi napsal, se me dotklo hned trikrat: Za mne, ze jsem se minula cilem, za Nicka, a take za zetaka, ze je svoji bolesti TAK zaslepeny...

Damila — 31. 7. 2011 14:38

ViktorkaM napsal(a):

Dam, ja tehdy davno, kdyz jsem to nasla, jsem to poslala tehdejsimu priteli moji dcery, on mel nejake soukrome trapeni, ktere ho dost bralo, ja mela pocit, ze by mu to videjko jaksi pomohlo ulehcit tu tezkou situaci, ve ktere se nachazel... a on mi pak napsal, ze jenom uvidel prvni zabery, a hned to stopnul, ze "nema cas se divat na nejake sasky, kteri vydelavaji na svem postizeni", vis, on neni zlej, a city ma taky, co mi napsal, se me dotklo hned trikrat: Za mne, ze jsem se minula cilem, za Nicka, a take za zetaka, ze je svoji bolesti TAK zaslepeny...

Já dokážu pochopit, že tohle prostě neosloví každého. V poho.
Já zas nemusí ten film Tajemství, i když vím, že je to pravda, co tam povídaj, ten styl je pro mě prostě blé. tak jsem to jednou shlédla a nepotřebuji víc, nevyhledávám to.

Nicméně když má někdo potřebu to hodně shazovat, nebo dokonce proti tomu útočit,  tak ho to na jakési úrovni oslovuje, a to velmi. Až nepříjemně přesně. Všichni to známe.;)

Kdyby se to míjelo, tak se to prostě mine a nestojí to za koment, že jo.
Ale tolik energie, co jsou odpůrci schopni věnovat tomu, aby to málem ani "neexistovalo", to mi o něčem svědčí...

lupina montana — 31. 7. 2011 22:31

A mně se líbil. Tedy, ne že by mně dojmul k slzám on sám - co mě dojalo skutečně, byly tvářičky a reakce těch holek. Neboli to, jak na ně zapůsobil - a to bylo to, co se mi zdálo skvělý. Udělal z hovna svíčkovou no a co? Kdopak si časem vzpomene na výchozí surovinu? :cool:
Co mi ale vrtá hlavou doteď je to, JAK MOH KRUCI PLAVAT??? :co:

Dam, jo....tohle mě taky vždycky mrzí a raní, ačkoliv by to člověka mělo spíš zdravě nas.rat a to tak, že velmi!

ViktorkaM — 31. 7. 2011 22:52

No vrtel tam nejak tou malou nozkou, a taky, myslim, je telo jaksi nadnaseno, aj kdyz se nehybe. Ale na tom jednom klipu evidentne "plaval"... Ja si myslim, ze je uzasnej. Tim svym fluidem a prave tim vlyvem na ostatni. Rozhodne dle mne "nevaril z hov..." :godlike:

ViktorkaM — 1. 8. 2011 15:41

Co tohle?: http://www.youtube.com/watch?v=KqmZm9MP … re=related

mariposa — 1. 8. 2011 15:59

Viky, to je nádherný! :pussa:

Já jsem si uvědomila, že si na objetí (přijetí) z dětství vůbec nepamatuju. Od mámy ani jednou, nemám ve vědomí tyhle vzpomínky.
Děkuju Viky :)

ViktorkaM — 1. 8. 2011 16:17

:pussa:

majkafa — 1. 8. 2011 16:41

Děkuji. Takhle se objímáme s mým milým, to mi ho hezky připomnělo.
A taky s mými sestrami a dětmi a mým zlatíčkem vnoučkem a poslední roky už i s rodiči. Naučila jsem je to :D

Damila — 1. 8. 2011 17:18

Tak tohle mě teď Viki ale naštvalo, víš.
Právě jsem přišla s těžkým nákupem, vybalila, rychle se okoupala, chroupu tu večeři...a teď koukám na to video a bulím.
Mně se to nezdá krásné.
Mně je hrozně těch lidí líto jak moc dlouho museli trpět.
Ty děti...ne to není nic pro mě na to jsem neměla koukat. Ne teď. Za chvíli přijde návštěva a já mám oči jak angorák.


Takhle videa by měla mít varování:

"Pozor, pro citlivky  mámy neklikat!"

ViktorkaM — 1. 8. 2011 21:10

Holky, me to ukazala dcera, kdyz jsem se dnes vratila z docela narocneho jednani na uradech. Ja se hrnula k PC, prej vypadni a pust me do mailu (neco duleziteho cekam), a ona, jako obvykle: "vydrrrrz".... tak ja stepovala uplne vztekla kolem... a ona, nadhera, az me konecne psutila rika: Mami pockej, neco ti musim ukazat, to je jenom chvilka, a ja do toho: Me to nezajima, pust me... a ona: Mami, podivej se na to, stoji to za to, ja to vidim uz podesate, divala jsem se aj na jine, co jsou vpravo v nabidce... a celou dobu nad tim brecim...
Byla tak sugestivni, ze jsem proste "uhla" a nechala ju to nacist...

No, a bylo.

Vite vubec, ze to jsou zrejme autenticke zabery z toho, jak se vojaci vraceli z Iraku?

Premyslela jsem, jak ty klipy poridili... jestli to bylo nejak domluvene, nebo nejakym zahadnym zpusobem proste posbirali, "co si kdo doma natocil"...

Jsem docela rada, ze "nekdy me vychovavaji take deti", a nekdy dokonce i nasilim... :godlike:

ViktorkaM — 1. 8. 2011 21:14

majkafa napsal(a):

.... Takhle se objímáme s mým milým, to mi ho hezky připomnělo...

Majko, nekdy me dokazes vytocit do nepricetna... ale ted ti uprimne priznam... Ja vedela, ze jsou to zabery z navratu "prezivsich" vojaku z valky,... ale az jsem zacla s tema objimajicima se souznit + slzet, ja zas citila, ze takove objeti si naplno proziju, az se ten "muj vojak" vrati navzdy domu... :hjarta: :styrka: :hjarta:

ViktorkaM — 1. 8. 2011 21:16

Dam?
Litujes toho, zes to shledla?
:pussa:

ViktorkaM — 1. 8. 2011 21:25

mariposa napsal(a):

Viky, to je nádherný! :pussa:

Já jsem si uvědomila, že si na objetí (přijetí) z dětství vůbec nepamatuju. Od mámy ani jednou, nemám ve vědomí tyhle vzpomínky.
Děkuju Viky :)

Mari, ja ti odpoledne poslala jen pusu... ale pak jsem nad tvoji reakci dlouho premyslela, a rikala jsem si: Musis te holce neco napsat. Vis, podle me "zdrave intuice". Ona me nekdy "nabada k vecem", kterym nerozumim... a kdyz "je na mne hodna", tak mi to obcas aj "vysvetli"...

Chtela jsem te male ciste Mari rict, ze vedet, ze jsou krasna objeti mezi rodici a detmi, a postradat je, muze byt velmi smutne... (kurna, kde je ten hladici smajla?!?) :grater:
Verit, ze ta krasna objeti mozna nekdy nejak pozname, muze byt velmi povzbuzujici a tvorive... :styrka:
A dockat se jich - jednou - nekdy - ...
No?
:hjarta:

mariposa — 1. 8. 2011 22:27

Viky, děkuju :par:
To video je pro mě krásné, to je jedno co bylo předtím, že jsme trpěli a byli smutní, ale v momentě toho objetí je všechno trápení pryč a je tu jen to objetí-láska-přijetí :hjarta: není nic krásnějšího a člověku bližšího než přijetí a láska a krásné na tom videu je to, že zachycuje ten okamžik, kdy neexistuje nic jiného než právě to co se v tu chvíli děje :)

Taky jsem u toho brečela a opět jsem si uvědomila co mi chybí - přijetí. Já si ho musím a především chci dát sama sobě :) tak ještě jednou děkuju Viky, nečekala jsem že to bude tak silné, ale já mám silné okamžiky ráda :)


Třeba dnes byl jeden z těch silných momentů, něco jako vhled, ale trvalo to jen chvilku. Šla jsem po Staroměstském náměstí v Praze a uprostřed náměstí hrála krásná hudba, byla tam spousta lidí (cizinců) a mnoho lidí sedělo na zemi a poslouchalo tu hudbu. Ovšem nejenom tu hudbu, ti všichni lidi se především dívali na malou holčičku, která uprostřed nich tancovala, mohl jí být tak rok a půl a ona legračně tancovala do rytmu, bylo vidět jak jsou na ní lidé napojeni, všichni na ni soustředili své pohledy a usmívali se. I já jsem se usmívala a bylo mi tak dobře. A pak najednou jsem na vteřinu uviděla jak všichni ti lidi jsou jednou jedinou energií a jak pozorovali tu holčičku jakoby "TO" pozorovalo samo sebe. Nelze to slovy popsat, ale byl to kouzelný moment. Pro mnoho lidí naprosto obyčejný, ale já mám tyhle chvíle nejradši ze všeho :)

Damila — 1. 8. 2011 23:36

ViktorkaM napsal(a):

Dam?
Litujes toho, zes to shledla?
:pussa:

Vůbec ne. Jen mě to vzalo víc než jsem čekala.
:)
To je můj boj.
Video je super.
Šťastné návraty jsou krásné.

Jen jsem byla rozhozená, že mě to rozhodilo.
Naštvala jsem se na sebe, ne na Tebe.
Protože jsem nějak přecitlivělá. Dnes.
A včera.
A skoro 40 let zpět....;)

Damila — 1. 8. 2011 23:37

Pustila jsem to muži, ten, jak viděl, že bulím, nechtěl to ani vidět, to video.
Ale pak koukal, a usmíval se. :)

Selima — 1. 8. 2011 23:58

ViktorkaM napsal(a):

Holky, me to ukazala dcera, kdyz jsem se dnes vratila z docela narocneho jednani na uradech. Ja se hrnula k PC, prej vypadni a pust me do mailu (neco duleziteho cekam), a ona, jako obvykle: "vydrrrrz".... tak ja stepovala uplne vztekla kolem... a ona, nadhera, az me konecne psutila rika: Mami pockej, neco ti musim ukazat, to je jenom chvilka, a ja do toho: Me to nezajima, pust me... a ona: Mami, podivej se na to, stoji to za to, ja to vidim uz podesate, divala jsem se aj na jine, co jsou vpravo v nabidce... a celou dobu nad tim brecim...
Byla tak sugestivni, ze jsem proste "uhla" a nechala ju to nacist...

No, a bylo.

Vite vubec, ze to jsou zrejme autenticke zabery z toho, jak se vojaci vraceli z Iraku?

Premyslela jsem, jak ty klipy poridili... jestli to bylo nejak domluvene, nebo nejakym zahadnym zpusobem proste posbirali, "co si kdo doma natocil"...

Jsem docela rada, ze "nekdy me vychovavaji take deti", a nekdy dokonce i nasilim... :godlike:

Je to dojímavé, ale dojímavejšie by bolo vidieť spálené deti, civilistov, ktorým americké a britské bomby odtrhli ruky či nohy, lebo boli v nesprávnej chvíli na nesprávnom mieste - vo svojej vlasti... :grater: :kapitulation: (nehovorím o Saddámových prívržencoch ani príbuzných, aby bolo jasné... ale o ľuďoch ako tieto dojímavé rodiny, ktorí o svojich milých alebo o zdravie nenávratne prišli).

Damila — 2. 8. 2011 0:51

Mně se to nějak neuložilo, tak znovu:
Sel,
zdá se mi hodně drsné, co tu píšeš a jak to píšeš, vždyť i ti vojáci jsou jen nástroji a částečně oběťmi.

V každé válce vždy trpí jen nevinní.
Ti, co by si měli dát přes d*žku sedí doma v teple a nechávají za sebe bojovat nevinné.

Krásnou písničku o tom má Nohavica, snad najdu link a hodím ho sem...

Damila — 2. 8. 2011 0:55

Písnička:

http://www.youtube.com/watch?v=69dOwamWqis

Text:

http://www.nohavica.cz/cz/tvorba/texty/ … _bitve.htm

ViktorkaM — 2. 8. 2011 1:29

Dam, zda se, ze v teto nocni hodine jsme tu samy... a ja jsem "zklamana," ze, zda se, tva pisnicka z linku nejni v "karaoke texty", kde jsou originaly + texty, rada tam hledam, ale VSECKO tam neni.... posilam ti tedy muj milvoanej, odkud je i me "motto"... snad, az kliknes, pochopis, aj tam najit "to sve"... (pokud to tady v tomhle skromnem vebiku neznas...)
Ja si tady umim jenom zatim najit sveho milacka (vsechny ostatni taky, samozrejme, ale neumim najit hlavni stranku)... :pussa: dobrou noc, mozna v tuhle hodku uz mozna spise dobre ranko? :hjarta:

:hjarta: http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/ … naruc-7364

ViktorkaM — 2. 8. 2011 1:51

PS: Sel opravdu umi "tnout do ziveho"..., ale :dumbom: chybi tomu cosi... jo, slitovani! :styrka: Nasa Sel je jak lexikon vsech moudrosti...
Co je spatne? :co: :co: :co: 
JA mozna uz vim...
Ale...
Necham na vasich POCITECH
- pac jsem jim tady dala misto...                     (krome jineho, ze jo...)

Selima — 2. 8. 2011 8:26

Damila napsal(a):

Mně se to nějak neuložilo, tak znovu:
Sel,
zdá se mi hodně drsné, co tu píšeš a jak to píšeš, vždyť i ti vojáci jsou jen nástroji a částečně oběťmi.

V každé válce vždy trpí jen nevinní.
Ti, co by si měli dát přes d*žku sedí doma v teple a nechávají za sebe bojovat nevinné.

Krásnou písničku o tom má Nohavica, snad najdu link a hodím ho sem...

Vojaci sú nástroj, ale sami si to zvolili - nikto ich nenaverboval povinne, zlákala ich vidina veľkých peňazí. Oni sú to vlastne novodobí žoldnieri, aj keď pripúšťam, že ačsť z nich nevedela, do čoho idú, keď podpísali... A iste, že na vine je niekto iný (kto ich tam poslal pod vymyslenou zámienkou neexistujúcich zbraní hromandého ničenia, na opačnom konci zemegule, nie na hraniciach USA, podotýkam), ale keby sa nikto z nich na prachy neulakomil, nebolo by vojny.
MMch, mne je trochu ľúto aj ich, ale bohužiaľ som videla zábery priamo z konfliktu, aj z Iraku PO, a mám jasno v tom, kto je vinník a kto obeť. :grater: A v tej vojne bolo TOĽKO civilných a zbytočných obetí (plus toľko Britov zasiahnutých Amíkmi, napríklad), že vôbec nemám problém ujasniť si, na čej strane som a koho treba ľutovať. Moje srdce - a pocity, nech nie som :offtopic: - je so slabšími, s obeťami, atď. (A tým fakt nemyslím Saddáma a jeho režim, ale tých ľudí, čo trpeli - a to tak, že nepredstaviteľne - zaňho, trpeli potom od Spojencov a trpia teraz... sketárskym násilím, ktoré akosi nikto nevie zastaviť :kapitulation: ).

ViktorkaM — 2. 8. 2011 8:45

Damila napsal(a):

Pustila jsem to muži, ten, jak viděl, že bulím, nechtěl to ani vidět, to video.
Ale pak koukal, a usmíval se. :)

A ja jsem se, Dam, usmivala, kdyz jsem cetla TOHLE...

Damila — 2. 8. 2011 9:25

Selimo, já to nevidím tak jednoznačně, že šli bojovat pro peníze. Někteří...možná.
Ale bitvy byly vždy a lidi se bili jen ze strachu, aby nebyli zabiti sami. Tohle mi přijde hrozné.

Jistě, musí být na to nějaká nátura, jít do vojny (když nemusíš) a bojovat.
Nicméně chápu to pořád z toho širšího hlediska. Nevíme co je za tím, co bylo předtím, jaký úkol a proč mají v tomto životě.

"Malá duše a Slunce"
znáš tu pohádku?
Třeba se tak domluvili, co my jen  víme...

Takové malé světské srovnání:
Já bych nemohla být zubař a trhat lidem zuby. Au.
Proč bych jim dělala bolest?

Ale v tu chvíli je zubař jen nástrojem, i když dělá násilí. Bolestivé násilí.

Vějířovka — 2. 8. 2011 9:31

Damila napsal(a):

Selimo, já to nevidím tak jednoznačně, že šli bojovat pro peníze. Někteří...možná.
Ale bitvy byly vždy a lidi se bili jen ze strachu, aby nebyli zabiti sami. Tohle mi přijde hrozné.

Jistě, musí být na to nějaká nátura, jít do vojny (když nemusíš) a bojovat.
Nicméně chápu to pořád z toho širšího hlediska. Nevíme co je za tím, co bylo předtím, jaký úkol a proč mají v tomto životě.

"Malá duše a Slunce"
znáš tu pohádku?
Třeba se tak domluvili, co my jen  víme...

Takové malé světské srovnání:
Já bych nemohla být zubař a trhat lidem zuby. Au.
Proč bych jim dělala bolest?

Ale v tu chvíli je zubař jen nástrojem, i když dělá násilí. Bolestivé násilí.

Já tedy 100% souhlasím se Selimou, protože rozteskňovat se nad žoldákem, který vraždí v cizí zemi, je opravdu na nepravém místě.

Blossom — 2. 8. 2011 9:44

Video, kterého se to týká, jsem nestačila shlédnout. Ale pokud tam jde o objímání se, radost ze shledání po dlouhém odloučení s vojáky navrátivší se z mise, tak to může být i jinak, než že jsou to žoldáci vraždící v jiné zemi:

Můj vzdálenější příbuzný byl nedávno na misi v Africe. Ne od vojáků, ale od policie.
Ta mise spočívala v tom, že učili Afričany, jak vůbec má fungovat policie, naučit je, co  a jak má policie dělat (Afričanů  přístup je prý neuvěřitelný - ale to sem nepatří, to je jiná kapitola).
Nikoho tam ti Češi nezabíjeli. naopak - pomáhali řešit např. vraždy mezi znepřátelenými kmeny, dokonce pomáhali vyšetřovat i vraždy malých dětí.... :(

Ten můj známý tam šel samozřejmě kvůli  penězům (a kvůli zdokonalení v AJ). On se totiž rozvádí, a po rozvodu by neměl kde bydlet. Tak tohleto na půl roku vzal, aby vydělal základ na svůj byt.
Odjel, přestože má doma šestiletou dcerku, kterou nevýslovně miluje.

Myslím, že kdyby někdo točil na video jeho loučení s ní, a jeho přivítání po půl roce s ní, asi bychom tu brečeli jak želvy všichni.
A to on rozhodně není žoldák vraždící v cizí zemi.

Jen jsem chtěla říct, že to s lidmi odjíždějícími na mise do nebezpečných zemí na světě může být i jinak, než píše Selima a Vějířovka.....

majkafa — 2. 8. 2011 9:51

Já to video vnímám jenom jako video o objímání se.
Vůbec mě nenapadlo zamýšlet se, že jsou to vojáci, žoldáci, proč bojují atd.
Pro mě je v tom podstatné objímání. Vyvolává mé vzpomínky a mé prožitky a vnímání o mých objímáních / neobjímáních.

Můj spolužák ze základky byl jednu dobu velitelem spojeneckých sil v Eritrei. A rozhodně nebyl vraždícím žoldákem, ale tyhle síly chránily lidi z Eritrey poté, co se Eritrea osamostatnila od Etiopie, která to těžce nesla.
To jsou otázky, na které nejsou jednoznačné odpovědi. Nechat ty lidi svému osudu? Ať se povraždí? Nebo pomáhat nebo "pomáhat"?
Bylo by lepší, kdyby nás v roce 1968, 1938 a jindy ochránily silné státy před okupací? Měli se nás v roce 1968 zastat a trvat na tom, aby vojska některých členů Varšavské smlouvy opustila náš stát?  A jak to mohlo být dál? Nebo by to rozpoutalo třetí světovou, kdyby SSSR neustopili?
Kdo z nás to ví?

ViktorkaM — 2. 8. 2011 10:17

Vějířovka napsal(a):

...Já tedy 100% souhlasím se Selimou, protože rozteskňovat se nad žoldákem, který vraždí v cizí zemi, je opravdu na nepravém místě.

Treba to bylo dojeti nad dojetim cloveka, ktery tam vykonaval svoji nebezpecnou praci? Ze "ta prace" ma za cil nicit, je druha zalezitost.
Mate pravdu, mohl radsi doma treba ve fabrice vyrabet hracky... Ale volil povolani "vojak". "Vrazdit" sel mozna poprve a naposled ve svem zivote (ti, co tam zemreli, doslova) na rozkaz sveho velitele nebo i dobrovolne, proc ne, je to "obsah a ucel jeho prace". Ze je valka nesmysl a hrozna vec, je taky pravda. Ale porad jsou, a budou az do Armagedonu.
Takze za mne: Vojak ma stejne city, jako kazdy jiny. Jenom je z titulu sveho pracovniho ukolu musi nekdy potlacit, zaprit... :styrka:

lupina montana — 3. 8. 2011 0:06

No a co tohle? :)

http://www.youtube.com/watch?v=VTJ0tjVhWks

Mně přišlo líto, že jsem se u toho nevyskytla....

ViktorkaM — 3. 8. 2011 0:22

:rock:

ViktorkaM — 13. 8. 2011 9:15

Tak jsem si trosku pobrecela... http://www.youtube.com/watch?v=_b1GKGWJbE8
Urcite se na to podivam... :jojo:

ViktorkaM — 13. 8. 2011 11:55

Vetsinou, kdyz mi je "ouvej", si poustim tohle: http://www.sky.fm/play/relaxation
Nebo neco podobneho...