Jak se dá poznat charakter člověka?
Mám přítele, žije v Rakousku, a tak spolu netrávíme moc času, nejčastěji pouze chatujeme. Vím o něm víceméně jen to, co mi sám řekl.
Jak mám poznat, jaký skutečně je? Vše nejde jen teoreticky - ve stylu co si myslíš o tom či o onom, jak bys reagoval v takové a onaké situaci....
Bylo by dobré, mluvit o něm i s jeho známými a rodinou?
Jak vy jste poznaly, že ten váš je "ten pravý"?

Pises, ze spolu netravite moc casu - chapu spravne, ze jste se nekolikrat uz videli? Jaky jsi z nej mela pocit?
(k tomu, abys poznala, jestli JO, nebo NE, urcite nepotrebujes rady nikoho dalsiho)

Měla jsem dobrý pocit, je to člověk s vyjímečným charakterem, ale rozhodnutí na celý život se musí pořádně zvážit. Nejsem si jistá, zda jen stačí si s ním povídat - měla bych snad promluvit i s jeho známými/rodinou nebo s ním více prožít nebo co ještě?

Rid se vlastnim srdcem a nepremyslej, co bude "za cely zivot". Stejne to nenaplanujes. Lidi se nekdy (v mnohda pripadech) neznaji ani za 10 let spolecneho souziti. A co cekas, ze ti rekne nejaky jeho znamy? Neco jako "Jo, jasny, je to OK, klidne si s nim neco zacni"??? Promin, ale kdyby za mnou prisla slecna meho kamarada se ptat na meho kamarada, tak spise poradim kamaradovi, aby zvazil "situaci".

Myslím, že by mi dokázal z jiného úhlu pohledu poradit, jaký ten muž je, co potřebuje atd. My se to oba snažíme brát zodpovědně, uvažujeme, že bychom se vzali, ale chceme se opravdu dobře poznat.
Musíme znát plány, cíle a potřeby toho druhého a každopádně si o tom promluvíme nejspíš i s rodinami a kamarády.
Jak jinak ho mohu dobře poznat?
(Ptala bych se samozřejmě s jeho vědomím.)

"ale chceme se opravdu dobře poznat" - jo, tohle chapu, jen rikam, ze s nim musis nejdrive nejaky cas bydlet. Na to ti nikdo nedokaze odpovedet, ani rodice, natoz kamaradi...

Pro nás nepřipadá v úvahu, abychom spolu žili v případě, že nejsme manželé.
Chceme se vzít, minimálně před Bohem a teprve pak přijdou všechny intimnosti.

Aha, už to chápu. V tom přápadě nemám žádnou použitelnou radu, je mi to líto... :kapitulation:

Aischa napsal(a):

Pro nás nepřipadá v úvahu, abychom spolu žili v případě, že nejsme manželé.
Chceme se vzít, minimálně před Bohem a teprve pak přijdou všechny intimnosti.

Ono taky vždycky není příležitost spolu bydlet, i kdybyste chtěli. Ale rozhodně bych nespěchala na svatbu, můžete spolu chodit dlouho, ne? Měli byste toho spolu hodně prožít, aby jste se více poznali.
Jinak je pravda, že se člověk diví kolikrát až po několikaletém manželství, že toho druhého vlastně vůbec neznal. Stalo se to mé sestře. Po 7 letech spolužití na hromádce, a rok po svatbě. Člověk by řek, že už se musejí znát. Ale jo, jenže člověk se může změnit kdykoliv. Nikdy nevíš co přijde. Vždycky je to risk.
Tak hodně štěstí.

Chodit spolu můžeme, to ano, jenže bydlíme celkem daleko a studium a práce.... Navíc jako nemanželé se nemůžeme fyzicky sbližovat a bojíme se, že bychom udělali něco, co nám naše náboženství zakazuje.
Modlíme se k Bohu, abychon se dobře poznali a rozhodli správně.
Uvažujeme, že bychom se příští rok na jaře vzali a začali spolu žít.

To máš neriešitenľú situáciu. Ty ho vlastne túžiš spoznať v situáciách, ktoré ti náboženstvo nedovoľľuje rpežiť(a teraz nemyslím sex, hoci nai ten nie je zanedbateľná veličina) - spolužitie, ranné vstávanie(ja som ráno po*ná aj sama sebe :rolleyes: ), domáce práce, rodinné krízy, príchod z práce, unavený/á na smrť... apod. Buď zájdi ku kartárke, alebo sa pomodli, aby ti Boh ukázal riešenie spôsobom, ktorý pochopíš. Iné východisko pre teba nevidím.

Ano, přesně tak. Až budeme manželé, vyplavou na povrch věci, o kterých jeden ani druhý nemáme ani tušení. A já doufám, že nebudeme moc překvapení.
Kartářka a podobné věci u mně nepřicházejí v úvahu, takže se budu muset zcela spolehnout na Boha.
V jaké situaci se dá dobře poznat charakter toho druhého?

:/ Nepoteším ťa. V každodenných situáciách, vyžadujúcich pspoluprácu, pomoc, riešenie kríz... Dovolenka môže ČIASTOČNE ukázať, hlavne ak si smami varíte, ale neviem, či to u vás prichádza do úvahy. Inak, dobré je vidieť jeho pôvodnú rodinu(rada nad zlato, viem!).

No, jeho původní rodina žije v Egyptě, takže ty těžko poznám. Ale ráda bych s nimi mluvila alespoň po telefonu a s jeho evropskými přáteli bych také ráda mluvila.
To je jediné, co mě napadá.

Ja bych opravdu strasne nerad maloval demona na stenu, ale to, co se tady rozpleta za pribeh, je pomerne dobre nejednou zdokumentovane, a ma to celkem dost predpoveditelne konce. Problem je ale v tom, ze zrovna VAM to muze vyjit, a nechci tu psat veci, ktere te predem odradi, a budou "dopredu" moc tvrde... Pokud oba dva verite ve stejneho boha, je to asi OK, pokud on vyznava Islam, a ty ne, nemusis ho znat, ale PRECTI si o tom neco...

Oba věříme v jednoho boha - Boha.
Ano, já znám Bez dcerky neodejdu a 6000 kilometrů touhy a Fatwu. Vím, co se může stát a počítám s tím, že v případě rozvodu by islámský soud svěřil děti do péče jejich otci jakožto lepšímu muslimovi.
Mluvíme o tom, kde bychom chtěli žít a ač jsem mu to neřekla, počítám s tím, že existuje možnost, že by jednou chtěl žít v Egyptě. On sám říká, že to není důležité, kde člověk žije, ale s kým člověk žije, koneckonců je napůl Rakušan, ale oba se ještě můžeme velice změnit.
Někdy si říkám, že už proti němu mám i nespravedlivé předsudky jenom proto, že je "Arab".

Holka, ja ti nevim, nemam z toho dobry pocit, a moje "cervena lampicka" vzadu v hlave blika...

A co tak dovolená spolu s jeho (a tvými) kamarády? Každý budete spát jinde, ale přes den budete spolu. To by stálo za pokus, ne?

Ladie napsal(a):

A co tak dovolená spolu s jeho (a tvými) kamarády? Každý budete spát jinde, ale přes den budete spolu. To by stálo za pokus, ne?

To zní dobře, mohli bychom to někdy zkusit.... Ozázka jen kdy. On je nyní na měsíc v Egyptě a až se vrátí, odlétám já ny měsíc de Německa. Ale co, zvládne se.
Děkuji mockrát za nápad :)

co dovolena - navsteva jeho rodiny v egypte? zabijes dve mouchy jednou ranou, poznas rodinu, poznas, jak se k tobe bude chovat pred pribuznymi, uvidis, do ceho bys pripadne sla, pokud byste se stehovali mimo evropu. jinak gratuluji ke konverzi, doufam, ze budes spokojena.

Aischa: Ahoj, to máš toho polovičního Egypťana, viď? (Nečtu celé vlákno, promiň.)...tak já ti povím jeden příběh....kolegyně mojí bývalé tchyně si nabrnkla Rakušáka - původem Egypťana. Hodně byl v Čechách, věnoval se jí, na rukou by jí nosil, samý dárek, pozornost, milý, gentleman...bezvadný....pak s ním otěhotněla....narodila se holčička, jejich vztah nějak upadal (ani spolu, myslím, nebydleli)....až nakonec ona už ho nechtěla...gentleman byl tentam, o otcovské roli nemluvě....jediné, na co se zmohl, bylo vyhrožovat jí, že jí dítě sebere a vpodstatě unese....neplatil jí ani žádné peníze na holčičku....když slyšela jeho výhrůžky, měla takový strach, že si ani soudně nezažádala, raději byla potichu...asi po třech letech jeho "zájem" ustal.....ona zůstala nějakou dobu sama a pak si našla hodného Čecha, s kterým si pořídili další děti - dvojčátka...manžel holčičku s Egypťanem adoptoval a jsou šťastní....nechci domyslet, co by se stalo, kdyby Egypťan byl urputnější a dceru chtěl. V případě narození syna si myslím, že o toho by usiloval určitě.... je zvláštní, jak po otěhotnění té holky on otočil....fakt zvláštní....tu holku znám. je naprosto normální, nezákeřná, milá, nečeká podraz....normální holka prostě....taky pěkně nalítla.... Doufám, že tvůj Egypťan je úplně jiný ;)

barunka01 napsal(a):

co dovolena - navsteva jeho rodiny v egypte? zabijes dve mouchy jednou ranou, poznas rodinu, poznas, jak se k tobe bude chovat pred pribuznymi, uvidis, do ceho bys pripadne sla, pokud byste se stehovali mimo evropu. jinak gratuluji ke konverzi, doufam, ze budes spokojena.

Děkuji, jsem velmi šřastná, jen mám strach z budoucnosti.
Chci si ho jednou vzít, ale musím si být alespoň 99,9% jistá. Uvažuju hodně o tom, že bych ten vztah obětovala kvůli rodině - babička má problémy se srdcem a moji rodiče.... No nebudu to tady rozvádět.
Jenom nevím, kolik ještě budu muset v životě obětovat. Určitým způsobem si přeji, abych zjistila, že není ten pravý.

Eva36 napsal(a):

Aischa: Ahoj, to máš toho polovičního Egypťana, viď? (Nečtu celé vlákno, promiň.)...tak já ti povím jeden příběh....kolegyně mojí bývalé tchyně si nabrnkla Rakušáka - původem Egypťana. Hodně byl v Čechách, věnoval se jí, na rukou by jí nosil, samý dárek, pozornost, milý, gentleman...bezvadný....pak s ním otěhotněla....narodila se holčička, jejich vztah nějak upadal (ani spolu, myslím, nebydleli)....až nakonec ona už ho nechtěla...gentleman byl tentam, o otcovské roli nemluvě....jediné, na co se zmohl, bylo vyhrožovat jí, že jí dítě sebere a vpodstatě unese....neplatil jí ani žádné peníze na holčičku....když slyšela jeho výhrůžky, měla takový strach, že si ani soudně nezažádala, raději byla potichu...asi po třech letech jeho "zájem" ustal.....ona zůstala nějakou dobu sama a pak si našla hodného Čecha, s kterým si pořídili další děti - dvojčátka...manžel holčičku s Egypťanem adoptoval a jsou šťastní....nechci domyslet, co by se stalo, kdyby Egypťan byl urputnější a dceru chtěl. V případě narození syna si myslím, že o toho by usiloval určitě.... je zvláštní, jak po otěhotnění té holky on otočil....fakt zvláštní....tu holku znám. je naprosto normální, nezákeřná, milá, nečeká podraz....normální holka prostě....taky pěkně nalítla.... Doufám, že tvůj Egypťan je úplně jiný ;)

Byli manželé? Z toho, co jsem pochopila, tak ne. O muži, který spí s ženou, která není jeho manželka nemám moc valné mínění, ať je to Arab, černoch či Evropan.
Ano, vím, co se může stát. Jsem si vědoma, že v případě rozvodu by děti nejspíš dostal on jakožto lepší muslim.
Když jsme o tom mluvili, říkal, že by nenechal děti trpět.
Rozhodla jsem se mu věřit s tím, že pokud udělá nějaký podraz, může se potom zodpovídat Bohu.

Aischa napsal(a):

barunka01 napsal(a):

co dovolena - navsteva jeho rodiny v egypte? zabijes dve mouchy jednou ranou, poznas rodinu, poznas, jak se k tobe bude chovat pred pribuznymi, uvidis, do ceho bys pripadne sla, pokud byste se stehovali mimo evropu. jinak gratuluji ke konverzi, doufam, ze budes spokojena.

Děkuji, jsem velmi šřastná, jen mám strach z budoucnosti.
Chci si ho jednou vzít, ale musím si být alespoň 99,9% jistá. Uvažuju hodně o tom, že bych ten vztah obětovala kvůli rodině - babička má problémy se srdcem a moji rodiče.... No nebudu to tady rozvádět.
Jenom nevím, kolik ještě budu muset v životě obětovat. Určitým způsobem si přeji, abych zjistila, že není ten pravý.

na 99,9% to nikdy nezjistis :-) zkus zit nejakou dobu sama jako muslimka, zvykni si na uplne jiny styl zivota, a pak uvidis. vzdelavej se, zvlaste co se rodinneho prava tyce atd., pak budes jistejsi a nenechas se obelhavat. ber v uvahu, ze islam se na snatky diva striktne prakticky, vzajemne naklonnosti se nepriklada az takovy vyznam a nekdy byva na prekazku, ucelem je predevsim stabilni partnerstvi umoznujici vychovu deti. zkus hodit dotaz na komunitu, mnoho ucastnic ma zkusenost s podobnym vztahem, zkus treba nekterou z nich kontaktovat. osobne bych doporucovala spis vztah odlozit na chvili stranou, proniknout hloubeji do islamu, pracovat na sobe, za rok za dva uvidis, jestli jsi ochotna tohle podstoupit, ale rozumnejsi mi prijde najit si manzela prostrednictvim mesity v cr, kulturni rozdil by totiz mohl byt v manzelstvi tezko prekonatelnou prekazkou, zvlaste pokud byste se stehovali mimo evropu.

barunka01 napsal(a):

Aischa napsal(a):

barunka01 napsal(a):

co dovolena - navsteva jeho rodiny v egypte? zabijes dve mouchy jednou ranou, poznas rodinu, poznas, jak se k tobe bude chovat pred pribuznymi, uvidis, do ceho bys pripadne sla, pokud byste se stehovali mimo evropu. jinak gratuluji ke konverzi, doufam, ze budes spokojena.

Děkuji, jsem velmi šřastná, jen mám strach z budoucnosti.
Chci si ho jednou vzít, ale musím si být alespoň 99,9% jistá. Uvažuju hodně o tom, že bych ten vztah obětovala kvůli rodině - babička má problémy se srdcem a moji rodiče.... No nebudu to tady rozvádět.
Jenom nevím, kolik ještě budu muset v životě obětovat. Určitým způsobem si přeji, abych zjistila, že není ten pravý.

na 99,9% to nikdy nezjistis :-) zkus zit nejakou dobu sama jako muslimka, zvykni si na uplne jiny styl zivota, a pak uvidis. vzdelavej se, zvlaste co se rodinneho prava tyce atd., pak budes jistejsi a nenechas se obelhavat. ber v uvahu, ze islam se na snatky diva striktne prakticky, vzajemne naklonnosti se nepriklada az takovy vyznam a nekdy byva na prekazku, ucelem je predevsim stabilni partnerstvi umoznujici vychovu deti. zkus hodit dotaz na komunitu, mnoho ucastnic ma zkusenost s podobnym vztahem, zkus treba nekterou z nich kontaktovat. osobne bych doporucovala spis vztah odlozit na chvili stranou, proniknout hloubeji do islamu, pracovat na sobe, za rok za dva uvidis, jestli jsi ochotna tohle podstoupit, ale rozumnejsi mi prijde najit si manzela prostrednictvim mesity v cr, kulturni rozdil by totiz mohl byt v manzelstvi tezko prekonatelnou prekazkou, zvlaste pokud byste se stehovali mimo evropu.

Já už nějakou dobu žiju jako muslimka. Díváme se na to zejména z praktického hlediska, protože chceme založit funkční rodinu. Říkala jsem si, že on by mi mohl pomáhat vzdělávat se v islámu, už pro mě tolik udělal...
Ale kdybych si našla manžela tady, co kdyby on chtěl žít tady???
Já nechci. S přítelem jsme mluvili o tom, že nejlepší by byl život v Rakousku. Já bych sice nejraději Německo, ale on je Rakušan a Rakousko je Německu podobné.

hm, ja ti to neberu, jsi dospela :-), ale je lepsi si nejdrive vybudovat svoji samostatnou muslimskou identitu, nez se vrhat do snatku, uz jenom proto, ze tohle vse budes muset obhajit pred rodinou a pokud nebudes schopna argumentovat, budes nestastna. a realizovat se pouze prostrednictvim manzela, to konci obvykle spatne, to uz by snad bylo lepsi zit v egypte, kde maji zeny-muslimky stabilni postaveni a moznost seberealizace. jak je to v rakousku? a co na snatek rika jeho rodina?

barunka01 napsal(a):

hm, ja ti to neberu, jsi dospela :-), ale je lepsi si nejdrive vybudovat svoji samostatnou muslimskou identitu, nez se vrhat do snatku, uz jenom proto, ze tohle vse budes muset obhajit pred rodinou a pokud nebudes schopna argumentovat, budes nestastna. a realizovat se pouze prostrednictvim manzela, to konci obvykle spatne, to uz by snad bylo lepsi zit v egypte, kde maji zeny-muslimky stabilni postaveni a moznost seberealizace. jak je to v rakousku? a co na snatek rika jeho rodina?

V Rakousku je to také poměrně dobré. Ale v Česku žít nechci. Nejen kvůli islámu, hidžábům, ale myslím si, že Česko se ještě má co učit ve věci zbavení se komunistické minulosti a pár kroků na Západ stále chybí. Jo, tak za 10, 15 let...
Jeho rodině mě kdysi představil ještě jako křesťanku a mají mě rádi :)
Co se týče mé rodiny... o mém náboženství vědí, odmítají o tom mluvit a čekají, kdy mě to přejde.
Nesmím to nikde zveřejňovat, abych neudělala ostudu, nesmím mluvit o příteli, abych neudělala ostudu, prostě jen čekají, kdy mě to přejde.
Nedokážu lhát.
Chci si vzít svého přítele, který mě bude vzdělávat v islámu, nadále dodávat odvahu a podporovat.
On o mně mluví jako o své budoucí manželce.
Ale co má rodina???
Rodiče mi argumentují i tím, že babička má problémy se srdcem a jestli se něco takového dozví, dostane infarkt.
Nemůžu ublížit své rodině.
Ale mám si potom spostu let vyčítat... Já vím, že pokud se s ním rozejdu kvůli rodině, budu na to navždy myslet a jednou svého snoubence budu srovnávat s ním. Až se budu hádat s manželem, budu se ptát sama sebe, jaké by to bylo s ním.
Možná budu šťastně vdaná za někoho jiného, ale ten červíček pochybnosti ve mně navždy zůstane.
A mám hrůzu z toho, jak bych to řekla příteli, který nyní přemýšlí, jaký by se mně líbil zásnubní dar....

sexynet napsal(a):

Ja bych opravdu strasne nerad maloval demona na stenu, ale to, co se tady rozpleta za pribeh, je pomerne dobre nejednou zdokumentovane, a ma to celkem dost predpoveditelne konce. Problem je ale v tom, ze zrovna VAM to muze vyjit, a nechci tu psat veci, ktere te predem odradi, a budou "dopredu" moc tvrde... Pokud oba dva verite ve stejneho boha, je to asi OK, pokud on vyznava Islam, a ty ne, nemusis ho znat, ale PRECTI si o tom neco...

Ty o tom niečo vieš? Žil si s moslimkou alebo moslimom? Žasnem, koľko vecí o isláme a živote v arabských krajinách vedia ľudia, čo nikdy neprekročili Vltavu. Ak s amýlim v tvojom prípade, hlboko sa ospravedlňujem...

Aischa, zlato, ja už som ti písala, mám dačo teoretických a dačo aj praktických skúseností a poviem ti, čo by som robila ja. V prvom rade by som šla navštíviť jeho rodinu. NEVYHNUTNE!!! To je jedno, že v Egypte! (MMch, to by som urobila aj v prípade Ćecha, Slováka, Eskymáka, Inda, Indiána, Japonca... kohokoľvek.) Pôvodná rodina je vždy nesmierne dôležitá. Egypt má cca 70 miliónov obyvateľov a nesmierne rozdiely v kultúre, náboženstve, názoroch, životnom štýle.... Káhira je možno európskejšia ako Veverská Bitýška, ale vidiek :rolleyes: ... treba overiť. Podľa možností spoznať jeho súrodencov, švagrovcov, určite rodičov. Dohodnúť sa s ním, kde budete žiť, a kde URČITE ŽIŤ NEBUDETE! Svadbu by som urobila asi v Európe - neviem, či to má aj nejaký právny význam, ale predsa... A zistila by osm si egyptské zákony. Tie sa priebežne menia, napr. kvôli Mubarakovej dcére sa zjednodušil a uľahčil postup pri rozvode pre ženy... Získaj čo najviac informácií, potom sa pomodli a dôveruj, že stane to, čo sa má stať. Držím ti palce.

Eva36 napsal(a):

Aischa: Ahoj, to máš toho polovičního Egypťana, viď? (Nečtu celé vlákno, promiň.)...tak já ti povím jeden příběh....kolegyně mojí bývalé tchyně si nabrnkla Rakušáka - původem Egypťana. Hodně byl v Čechách, věnoval se jí, na rukou by jí nosil, samý dárek, pozornost, milý, gentleman...bezvadný....pak s ním otěhotněla....narodila se holčička, jejich vztah nějak upadal (ani spolu, myslím, nebydleli)....až nakonec ona už ho nechtěla...gentleman byl tentam, o otcovské roli nemluvě....jediné, na co se zmohl, bylo vyhrožovat jí, že jí dítě sebere a vpodstatě unese....neplatil jí ani žádné peníze na holčičku....když slyšela jeho výhrůžky, měla takový strach, že si ani soudně nezažádala, raději byla potichu...asi po třech letech jeho "zájem" ustal.....ona zůstala nějakou dobu sama a pak si našla hodného Čecha, s kterým si pořídili další děti - dvojčátka...manžel holčičku s Egypťanem adoptoval a jsou šťastní....nechci domyslet, co by se stalo, kdyby Egypťan byl urputnější a dceru chtěl. V případě narození syna si myslím, že o toho by usiloval určitě.... je zvláštní, jak po otěhotnění té holky on otočil....fakt zvláštní....tu holku znám. je naprosto normální, nezákeřná, milá, nečeká podraz....normální holka prostě....taky pěkně nalítla.... Doufám, že tvůj Egypťan je úplně jiný ;)

Evi, prepáč, ale čudujem sa, že práve ty, čo si si aj medzi Čechmi vybrala "výkvet", ideš takto zovšeobecňovať... Ty máš nejako výrazne lepšie skúsenosti s otcom svojej dcéry? Nechcem rýpať, ale zo svojho okolia poznám niekoľko prípadov otrasných slovenských otcov, ale nedovážila by som sa nikomu radiť, aby "Slovákov nebral"... :rolleyes:

Selima napsal(a):

Aischa, zlato, ja už som ti písala, mám dačo teoretických a dačo aj praktických skúseností a poviem ti, čo by som robila ja. V prvom rade by som šla navštíviť jeho rodinu. NEVYHNUTNE!!! To je jedno, že v Egypte! (MMch, to by som urobila aj v prípade Ćecha, Slováka, Eskymáka, Inda, Indiána, Japonca... kohokoľvek.) Pôvodná rodina je vždy nesmierne dôležitá. Egypt má cca 70 miliónov obyvateľov a nesmierne rozdiely v kultúre, náboženstve, názoroch, životnom štýle.... Káhira je možno európskejšia ako Veverská Bitýška, ale vidiek :rolleyes: ... treba overiť. Podľa možností spoznať jeho súrodencov, švagrovcov, určite rodičov. Dohodnúť sa s ním, kde budete žiť, a kde URČITE ŽIŤ NEBUDETE! Svadbu by som urobila asi v Európe - neviem, či to má aj nejaký právny význam, ale predsa... A zistila by osm si egyptské zákony. Tie sa priebežne menia, napr. kvôli Mubarakovej dcére sa zjednodušil a uľahčil postup pri rozvode pre ženy... Získaj čo najviac informácií, potom sa pomodli a dôveruj, že stane to, čo sa má stať. Držím ti palce.

Děkuji, dívám se na to podobně. Líbí se mi, jaká je jeho matka-emancipovaná žena, která má dobrou kariéru jako šéfka notářské kanceláře (a moje máma učitelka říká, jak jsou muslimky nevzdělané a ušlápnuté...)
Žít chceme ve Vídni a poprosila jsem ho, že kdyby uvažoval o Egyptě, ať mi to řekne rovnou, abych se mohla připravit. Pokud mi to před svatbou neřekne, budu to brát, že Egypt=dovolená, ne bydliště a on si tím je teď vědom. Jeho rodiče jsou právníci, snad by mi oni mohli něco poradit. V zájmu případného  manželství by to bylo lepší pro oba.
Ten můj je z Alexandrie, podle toho, co jsem o Alexandrii slyšela, je poměrně "evropská".
Ještě jednou děkuji za rady. A.

Aischo, sleduju tvůj příběh i na jiných fórech a myslím si, že cestou, kterou jsi zvolila, se dá ten pravý najít se stejnou pravděpodobností, jako když mezi dvěma Čechy zahoří láska jako trám. Pokud je cílem manželství a rodina, je tvoje cesta možná dokonce vhodnější. Myslím si, že velká část úspěchu partnerského vztahu spočívá v ochotě a vůli hledat cestu k druhému, domluvit se - jen ta ochota a vůle musí být oboustranná.

Pokud si člověk od začátku uvědomuje, že mezi ním a partnerem existují kulturní rozdíly, rozdíly v životním stylu, bude určitě překvapován méně, než když na základě faktu "jsme oba z Horních Kotěhůlek" naivně předpokládá, že druhý má stejné představy o světě a že slovy myslí totéž co já.

Aischa, ten môj "kvietok" bol tiež z Alexandrie - a ted aje z nej dodnes, len už asi nie je "môj". Alexandria je dosť európska, tridsiatničky a mladšie sú už vzdelané ženy, môjho bývalého tety a sesternice sú tiež vzdelané... Mama je negramotná :rolleyes: . Možno sa na teba budú domáce žienky troch udívať cez prsty, lebo som pochopila, že o "dobré partie" z Európy je strašná bitka a keď si z toho mála ešte uchmatne Európanka a to konvertovaná... :usch: No nič, vyrovnajú sa. Zasa rodina bude asi rada. Do Alexandire sa dúfam raz pozriem, ešte som tam nebola... Vraj je pekná, aj keď skôr stredoveká ako staroveká. A véééľmi stredomorská, vrátane počasia.

Selima napsal(a):

Aischa, ten môj "kvietok" bol tiež z Alexandrie - a ted aje z nej dodnes, len už asi nie je "môj". Alexandria je dosť európska, tridsiatničky a mladšie sú už vzdelané ženy, môjho bývalého tety a sesternice sú tiež vzdelané... Mama je negramotná :rolleyes: . Možno sa na teba budú domáce žienky troch udívať cez prsty, lebo som pochopila, že o "dobré partie" z Európy je strašná bitka a keď si z toho mála ešte uchmatne Európanka a to konvertovaná... :usch: No nič, vyrovnajú sa. Zasa rodina bude asi rada. Do Alexandire sa dúfam raz pozriem, ešte som tam nebola... Vraj je pekná, aj keď skôr stredoveká ako staroveká. A véééľmi stredomorská, vrátane počasia.

S jeho rodinou se zatím dobře neznám, jen trochu, ale zatím mě mají rádi (i dříve jako křesťanku) a já je. Matka mého přítele (které je před 50), tety, sestřenice, švagrová - většina z nich je vysokoškolsky vzdělaná (spousta z nich má i doktorát, na rozdíl od žen v mojí rodině) a má poměrně slušnou kariéru. I v Evropě by byli velmi vzdělaná rodina.

Judita napsal(a):

Aischo, sleduju tvůj příběh i na jiných fórech a myslím si, že cestou, kterou jsi zvolila, se dá ten pravý najít se stejnou pravděpodobností, jako když mezi dvěma Čechy zahoří láska jako trám. Pokud je cílem manželství a rodina, je tvoje cesta možná dokonce vhodnější. Myslím si, že velká část úspěchu partnerského vztahu spočívá v ochotě a vůli hledat cestu k druhému, domluvit se - jen ta ochota a vůle musí být oboustranná.

Pokud si člověk od začátku uvědomuje, že mezi ním a partnerem existují kulturní rozdíly, rozdíly v životním stylu, bude určitě překvapován méně, než když na základě faktu "jsme oba z Horních Kotěhůlek" naivně předpokládá, že druhý má stejné představy o světě a že slovy myslí totéž co já.

Ano, týž názor mám i já. Dělali jsme si dříve starosti, co mentalitou atd, ale vlastně jsme si velmi podobní. Ano, on nikdy nebude chodit včas a jíst levou rukou, ale důležité je, jaké jsou jeho názory, chrakter, plány do budoucna. Je ochoten diskutovat o všem přijímá mé názory (co mě překvapilo, zmiňuje se o nich i své rodině s tím, že na nich něco je).

Aischa: Ono ti na tohle nikdo vlastně neodpoví. Ty si tu odpověď, jestli je to ten pravý, musíš najít sama v sobě. A jak tak píšeš, řekla bych, že ty ji dokonce znáš. Tak poslechni sebe, ne tvou rodinu (ač jim třeba tvoje rozhodnutí po vůli nebude). Ostatně - oni s ním (nebo s jiným) žít nebudou, ten život je tvůj, ty poneseš následky toho, co děláš. Tak myslím, že máš právo to konat aspoň v souladu se sebou samotnou ;) Nemá valného smyslu podle mě vyslyšet přání rodiny, když já si přeju něco odlišného. Pokud babička kvůli tvému vztahu dostane infarkt, tak si rozhodně nemyslím, že to bude tvoje vina. Bude to její vina (pokud vůbec můžeme mluvit o vině, to je otázka a myslím že ne od věci), protože nezvládla být dostatečně tolerantní a přát ti muže, kterého ty sama si přeješ. Možná jsem krutá, sobecká a nevím co ještě, ale tak to vidím já. Vypůjčím si heslo, myslím, Pandorryy: Hlavu v oblacích, srdce na pravém místě a nohy pevně na zemi. Tak to je trefa do černého! :) (jen se tím občas neumím sama řídit, ale to přijde, to přijde... :)

Selima: Máš pravdu, zobecnila jsem to. Chtěla jsem jen popsat jeden příběh, který se v mém okolí stal. Nechci tím říct, že jsou všichni stejní. To bych pak musela dodat, že Čecha teda už nikdy! :) (právě že s jedním českým výkvětem jsem se rozvedla, že) ...

Aischa tak na rovinu, nejsem věřící, takže tvůj postoj tak úplně nechápu, ale co se týká toho, jak poznáš jestli je to ten pravý..tak já si myslím, že nijak. Můžeš se zeptat tak maximálně sama sebe, jestli ho miluješ a to riziko ti prostě stojí za tu možnost výhry, ale jistotu nebudeš mít nikdy a s nikým.

A co se tvé rodiny týká, sorry, ale je to tvůj život, nemusíš a ani bys neměla na ně v takhle zásadním rozhodnutí brát moc ohled. A co se babiččina srdce týká, to je normální citové vydírání, na které bych nepřistupovala.

Myslím, že toto musíš zjistit sama. To poznáš jen ty.

Hledat a najít svého životního partnera je výzva a je zapotřebí na ni být připraven.
Když se nám to nepovede, budeme celý život prožívat s člověkem, který je nám lhostejný.
Napsal jsem k tomu několik článků  i malou knihu, kterou si může stáhnout zdarma

www.mujvztah.cz/clanky-vztahy/testy-par … huzce.html
www.mujvztah.cz/clanky-vztahy/testy-par … tnych.html
http://www.mujvztah.cz/knihy-kurzy/4-me … -free.html

Hodně zdaru!

Selimo, Ty tady vyskakuješ jak čettík z krabičky :D. Jak Sexynet, tak Eva36 prostě jen poukázali na možné problémy. Určitě je dobré pro Aischu si přečíst různé názory, i ty jejich. Ty máš pravdu v tom, že radíš získat INFORMACE. No jasně, však Eva i Sexynet je taky dodali. V soužití Češky a "jižana" samozřejmě nemusí být žádný problém, ovšem pokud se nějaký vyskytne, bývá jeho průběh a řešení obvykle horší a složitější - pro tu Češku. Osobně bych takový vztah neriskla. Už jen proto, že naše a jejich rozvody se velmi podstatně odlišují.

Aischa: A mám hrůzu z toho, jak bych to řekla příteli, který nyní přemýšlí, jaký by se mně líbil zásnubní dar....

Mimochodem, z této Tvé věty mám zase "hrůzu" já, Aischo. Už tady je vidět, jak moc jsi mu podřízená; jsi si jistá, že spolu dokážete jednat "na rovinu", jako kamarádi? Když máš hrůzu mu říct něco tady v Čechách, aniž by měl na Tebe dosud jakýkoli právní nárok, jak mu něco nepříjemného řekneš v Egyptě coby jeho paní?.... No, hodně štěstí.

Tercila napsal(a):

Aischa: A mám hrůzu z toho, jak bych to řekla příteli, který nyní přemýšlí, jaký by se mně líbil zásnubní dar....

Mimochodem, z této Tvé věty mám zase "hrůzu" já, Aischo. Už tady je vidět, jak moc jsi mu podřízená; jsi si jistá, že spolu dokážete jednat "na rovinu", jako kamarádi? Když máš hrůzu mu říct něco tady v Čechách, aniž by měl na Tebe dosud jakýkoli právní nárok, jak mu něco nepříjemného řekneš v Egyptě coby jeho paní?.... No, hodně štěstí.

To není podřízenost, to je zodpovědnost. Jednáme spolu na rovinu, s ním natolik, jako s nikým jiným.
Proč si nedokážu představit, jak mu to mám říct: jsme k sobě už příliš připoutaní. Po psychické stránce. Tak, jako naplno nemohu říct rodičům, že nadevše miluji svého poloegyptského přítele a chci si ho vzít, tak bych nemohla jemu říct, že blaho mé rodiny je mi důležitější než on a tudíž je mezi námi konec.
Způsobila bych příliš mnoho utrpení.
O tom to vše je!!! Já nechci nikomu ublížit, zejména ne těm lidem, které tolik miluji, ne mému drahému, který se ke mně chová tak pěkně jako opravdu málokdo a který sám ostatním neubližuje.
Musí to jít vše pozvolna. Chci ho lépe poznat a být si jistá, že budu schopná s tímto mužem strávit spokojeně svůj život. A potom doufat, že se nám podaří vysvětlit mým rodičům, v čem spočívají kvality člověka.
Pokud si nebudu jistá, že s ním chci strávit celý svůj život, ukončím to.
Tak jako tak mě čeká spousta dilemat, jak napáchat co nejméně škod.

[Jéééžišmarja, Aischo, k Tobě se ještě nedostala informace, že jistota v životě není vůbec v ničem??? Jsi moc hodná holka, nechceš ostatním způsobit utropení....jsi ale na nejlepší cestě, jak dát okolí najevo, že utrpení mohou způsobovat oni Tobě. Komplikuješ si život. Moc Ti držím palce, aby ses měla dobře.

Tercila napsal(a):

[Jéééžišmarja, Aischo, k Tobě se ještě nedostala informace, že jistota v životě není vůbec v ničem??? Jsi moc hodná holka, nechceš ostatním způsobit utropení....jsi ale na nejlepší cestě, jak dát okolí najevo, že utrpení mohou způsobovat oni Tobě. Komplikuješ si život. Moc Ti držím palce, aby ses měla dobře.

Ano, jistota není nikde. Ani nemůže. Ale existuje větší a nižší pravděpodobnost. A já si chci být jistá, že jsem se s hodně vysokou pravděpodobností rozhodla správně.
Bohužel jsem snad příliš komplikovaná osobnost, a tak si komplikuji život natolik, že hledám okno, kterým bych mohla prolézt, místo abych použila otevřené dveře :dumbom:

:lol: Anoano, a ešte záchranné koleso, a lano, a rebrík a.... všetko. :reta:

ja si nemuzu pomoct, ale ja bych utikala..

v jednom prispevku jsi i psala, ze snad i podvedome doufas, ze zjistis ze neni pravy a ulevilo by se ti...

vis, laska je prekrasna vec, ale nikdo neni nenahraditelny..ja jsem byla zamilovana mockrat a mockrat to skoncilo a zamilovala jsem se pak znovu... je treba taky uvazovat hlavou..


Tva rec, nabozenstvi, kulturni zvyky, kariera, rodina a pratele, tve zajmy a konicky a zivotni cile = cely Tvuj zivot
_________________________________________________________________________
                  ON

+ / -  pravdepodobnost ze vam to spolu nevyjde, ktera je min. 50%
(a to nevychazi i parum, kteri se znali hodne dobre a meli stejne nabozenstvi a kulturni zvyky a jazyk)


kdyz si vemes co resi jine pary a ty to vubec neberes v potaz, protoze uvazujes uplne v rovine mimo realitu, tak rikam vykasli se na to..

uz fakt, ze bys byla schopna kvuli jednomu cloveku opustit deset dalsich, kteri te miluji(rodina, pratele), a sve zvyky je pro mne dost alarmujici.

z chatu poznas houby.   lidem tady v cr se hrouti i vztahy na 500 km pricemz se vidaji jednou za tyden a nejsou verici takze maji moznost i poznat, jstli si vubec vzajemne voni (!)   
(bzla jsem silene, uplne silene zamilovana do jednoho prima kluka...myslela jsem, ye je to osud, ale nebyl. prisla nase prvni intimni chvilka, a ja s udivem sama v sobe zjistila, ze i kdyz mi normalne kdyz jsme chodili na prchazku vonel, tak jeho prirozeny feromon bez parfemu me primo odpuzoval..neslo to. nebzlo mi t prijemne a od te doby vim, ze nelze verit parfemum. ze az spolecne stravena noc ukaze jestli mezi dvema lidmi je neco co funguje..ze priroda to nastavila tak, ze my ani sami to neumime ovlivnit. muzeme se oblect jako modelove, muzeme se navonet sebelip, ale kdyz nekoho objimas po ranu naheho, tak poznas, jestli ho milujes. neni to o sexu, vubec ne! je to o blizkosti.

tim ti procento toho, ze vam to vyjde zas o neco klesa...

no ja si to neumim predstavit, ale neopustila bych lidi, ktere miluji, pratele a rodinu a svuj zivot kvuli muzi, ktereho nemam moznost poznat.  proste ja bych to neudelala. protoze laska je krasna, ale zamilovat se muzes v yivote mnohokrat. to si pamatuj. opravdu mnohokrat... pokazde to bude jine, ale pokazde to bude hezke.

ted nejsi zamilovana do nej, ale do pouhe predstavy jakou sis o nem vytvorila.

Sirael
Možná máš pravdu, že lze těžko poznat  jestli se s clovekem budes k sobe hodit po vsech strankach . fakt je to tezky. sama jsem měla dost problemu. jak i vime, nekterym panum to zarizeni ani nefunguje. ale musim rict ze jsem se nedavno dostla na stranky  reklama a prekvapilo me, jak neuveritelne ten jejich system funguje. Pocitaji vhodnost partneru nejakou novou metodou kombinace numerologie a astrologie na zaklade data narozeni partneru. davala jsem si tam vsechny zname , rodinne prislusniky a komu opravdu, komu to tam celkove vychazi pod 50procetnt, ti parnteri spolu uz nejsou. ted to maji navic zadarmo.