Chci se Vás zeptat, vy co jste již rozvedeni/rozvedené/ s nevěrnými partnery: jak jste de "dopracovali" k rozvodu. Odhodlali jste se po zralé úvaze? Nelitujete? Co všechno jste museli snést a jak dlouho, abyste se odhodlali k rozvodu?A jak jste to partnerovi oznámili? /kde?/.

Můj ještěM má 2 roky milenku, z toho já to vím 1,5 roku. Již 1 rok spolu nežijem-odstěhovala jsem se s dcerkou od něj/nezvládla jsem to-vadily mi strašně ty indicie, pozdní příchody atd.../
Doufala jsem, že třeba zjistí, že mu chybíme.Ale nestalo se. Začalo mu to vyhovovat. Po celý poslední rok se vídáme ob-víkend u jeho rodičů, kde hrajeme rodinu. taky tam i spolu spíme.Další víkend je s ní, přes týden za ní taky jezdí.Mně skoro nezavolá, jen když si potřebuje postěžovat na šéfa atp.

Bohužel, po celou dobu mého doufání v zázrak se nic nestalo, M stále udržuje vztah a za celou dobu jeho mimomanž. svazku mi nedal ani jednou najevo nějakou naději. Ale téma milenka je tabu, vůbec se o tom se mnou nehodlá bavit.Pokusila jsem se nadhodit téma rozvod-prý on žádost nikdy nepodá, a já prý snad vím, co dělám. Když mu řeknu ať tedy něco sám navrhne, tak prý neví/anebo mlčí a uhýbá/.Jsem zoufalá, nešťastná. Perou se ve mně snad všechny pocity najednou.

Rozumově je mi jasné, že veškeré jeho chování v žádném případě nenasvědčuje tomu, že by se snad s ní rozešel a vrátil se ke mně. že již de-facto vedeme každý svůj život...já bydlím u bráchy 80 km od něj, on ve služebním bytě, kam si potajmu vodí jí. je to už dlouho, ale vždycky, když se dozvím o jejich vztahu něco nového, okamžitě mám výbuchy emocí.Stále mně to zasahuje, pokaždé mně to překvapí, že to opět bolí.Nedokážu to stále rozchodit. Vím, že nejrozumnější je rozvod, ale strašně se toho bojím, ale vlastně ani nevím proč. Stále si vyčítám, že jsem zbabělá, že ostatní by ho už dávno poslali k šípku. Nevím, asi si ho idealizuji, když se nevidíme.Logicky vím, že je to k ničemu, možná že i vím/nebo tuším/, že ho vlastně ani nechci, ale stále se motám v bludném kruhu.
Co Vás nakoplo k definitivnímu řešení? A zůstali jste u toho i nadále, nelitujete?

Co jsme musely snést :/  - to , co jsme dovolily.A co jsme chtěly dovolit.  Pročti si staré přspěvky , ale naprosto chápu, jak se cítíš . Rozum to ví ..... a zda jsme toho litovaly ?? Mnohokrát, v určitých situacích, když tě přepadne samota a lítost a říkáš si , neuspěchala jsem to ? Bude to trvat dlouho, pro tebe. Ani já z toho nejsem zcela venku a vím že rozumem na 100% ale srdce ti vrací určité situace děti apod. A zasahovat tě to bude .....prostě to chce čas.
Co mě osobně nakoplo k definitivnímu řešení ? Jeho chování, to jak se choval ke mě a našim dětem, a posléze se o. A mě občas emoce chytnout, pak jsem jak tajfun. Ale měla jsem na výběr - žít s někým, kdo se hrozně změnil, chová se jinak a né že miluje někoho jiného  - je někdo, ke komu se bude chovat s úctou, koho vyslechne a s kým bude na " stejné vlně ". A já se vtekala, trápila   a díky babinetu a sezení u poradců jsem pochopila, že není vše jen má jen jeho nebo má chyba. Na vztah musí být dva, jeden ho nezvládne, ani když udělá vše pro svého " partnera".
Budto budu žít svůj život nebo ten jeho, v našem vztahu prostě byla určitá pravidla a já se jimi řídíla, protože to byl můj manžel. A to co jsem chtěla já , nebylo. Byla to i má chyba, neuměla jsem mu to říct .........doufání v zázrak, ano, podáš žádost o rozvod a stále doufáš v ten zázrak, že se stane. Neuměla jsem si představit, jak budu žít sama s dětma a občas to jednoduché není .................. to co ted napíšu, zní pro tebe v tvojí situaci hrozně. Ale já za to děkuju. Protože až ted vidím , co jsem neviděla dřív. A nejde jen o chyby mého BM ale i mé. Mám vlastní život. A vždycky , když jsem si i po rozvodu řekla, tak ted už mě NIC nepřekvapí - překvapí. Máš právo doufat v zázrak ale pokud se do toho jednou pustíš, a tvůj muž pochopí, že to myslíš vážně, čeká tě peklo. Pokud doma nemáš opravdového chlapa , který ti neubližuje pro vlastní ego a jen proto, že není po jeho. Protože ten by tu situaci vyřešil sám . A jiným způsobem, pro tebe, sebe i milenku. :hjarta:

Kokardo - u mě uběhlo od rozhodnutí o rozvodu do podání žádosti prakticky rok... teda vlastně předtim jsem už žádost podala a zase stáhla... BM jsem to oznámila, když mi sděloval, že máme oba na poště doporučenej dopis jestli nevim co to může být. :lol: dřív jsem neměla odvahu.
jsem si i zdůvodnila, že rozvodem sice dělám tečku za něčim co bylo, ale zároveň dávám šanci nám oboum na novej začátek... a nelituju - plánuju stěhování - konečně... a ač to nedává smysl tak od rozvodu je BM ohleduplnější atd... - asi se nebojí, že bych si to vykládala "jinak"
ale dělej co cítíš a jak to cítíš... to je důležitý - neznásilňuj svý city...
podání žádosti může ale nemusí znamenat peklo... a jelikož bydlíte už odděleně tak bych se toho tolik nebála... máš svý útočiště

Jájo,
no právě - neznásilňovat své city.
Ale já se ve svých citech nevyznám.
Právě že nevím, jestli se do rozvodu nenutím/i když vlastně nutím-protože nemám jinou možnost/.
Mně znejisťuje, že to vlastně dělám nerada-můj M mi to prostě ztížil jak nejvíc to šlo-nechal vše na mně, ať udělám to, co jsem nikdy nechtěla a on jen přihlíží z náruče jiné. nedokážu odhadnout, jak se zachová-už nevěřím nikomu a ničemu.

Ani nevím, nestli ho mám "nerada". Vím jen, že mi ubližuje a já mu to dovoluji a mně to vadí. jenže vadit mi to bude/a ubližovat mi bude/ i po rozvodu...

Kokardo, já za sebe ti můžu opravdu upřímně říct, že já rozvodu lituju a budu litovat pořád. Ale to neznamená, že jsem se rozvést neuměla.

My jsme měli 8 let - z mého pohledu - krásné a pohodové manželství. Neříkám že né bez menších sporů, to ale vyplývalo vždy z rozdílných názorů, rozdílné výchovy a rozdílného pohledu na něco. Píšu menší spory, protože jsem si vždy klidného a inteligentního  manžela vážila, tak hádky nebyly ostré, neznám tichou domácnost, urážky (ty přišly až v období rozvodu-ze strany BM), naschvály,....a jiné podobné nechutnosti.

Žili jsme si tak nějak v poklidu s vlastními koníčky, zahrádkou, zdravími dětmi .... můj pohled na věc. Proto lituju rozvodu, tak jako lituju toho, že jsem neměla ani tušení, že manželovi něco chybí nebo že se mu na našem soužití něco nelíbí, tak jako lituju toho, že něco takového u nás muselo přijít a převrátit naší rodinu naruby.

Budu toho litovat, protože já jsem ty změny nechtěla, já jsem byla spokojená.

Jenže ... BM začal náš společný život měnit tak dokonale, že to manželství přestalo pro mě být únosné. Přestalo SPOLEČNÉ rozhodování o čemkoliv, společné soužití (začali jsme si každý žít po svém), společně trávený čas byl jen ten s dětmi - nic jen my dva. Ale zato s milenkou si byli oni dva jen pro sebe.  To byla skutečnost, kdy jsem si řekla, že takto žít nechci a změnila to rozvodem.

Zatím nemám nikoho, s kým bych chtěla žít, ale jsem připravená takový vztah začít. Už nebudu svůj budoucí vztah zatěžovat nepříjemným rozvodem s manželem. Nemusím už nikomu říkat pro mě tak ponižující věty : Víš, jsem sice vdaná, ale s manželem nežijeme společně, ... Víš, manžel sice nějaký existuje, ale my spolu nespíme....atd.

A protože jsem - asi tak jako ty - neviděla ze strany BM žádnou chuť s tím něco udělat, žádný zájem o mě nebo náznak zájmu situaci změnit - šla jsem do rozvodu.

To že se dostáváš do emocí, když se něco dozvíš o jejich vztahu, to také znám. Ještě dnes - po 1/2 roce po rozvodu. ALe to je tím, že já svého BM mám stále ráda, stále si ho za dost věcí vážím a  kdyby nebylo změny našeho partnerského soužití, které bylo poslední 4 roky neúnosné, tak bych se nerozváděla.

Bohužel jemu asi nevyhovovalo soužití minulé, tak to změnil, mě nevyhovovalo současné, tak jsem to také změnila....

A podat ten papír do podatelny pro mě bylo, jako odnést daňové přiznání na FU, nebo nějakou tabulku na Magistrát. Prostě bylo to neutrální podání jakéhosi papíru na úřad.

k tomu aby ses rozvedla ho nemusíš mít "nerada" - MŮŽeš se rozvést právě protože ho máš ráda :)
jsem si řekla, sakra přece nebudu mu bránit v jeho štěstí... když nemůže bejt šťastnej se mnou - proč bych ho do toho měla nutit?
- asi tahle úvaha mi dala tu sílu a odvahu...

Já se taky bojím jak mu to sdělit, doporučuje se neutrální místo, třeba kavárna. Já mám hrozné problémy sdělovat věci, které by se druhým nemusely líbit. Bojím se , že když se na mně budou hněvat, odmítnou mně. Ale to jsou špatné vzorce chování z dětství. Neměla jsem se ráda a proto jsem dovolovala věci, které mi ubližují. Jenomže nevím, jestli už se ráda mám...anebo alespoň začínám.Možná si to chci dokázat i tím rozvodem.

Vím, že M bude uštěpačný a hodí to celé na mně.Je hrozný manipulant a alibista.Celou dobu dělá mrtvého brouka a mně nechává dusit ve vlastní šťávě.
Já jen nechápu, jak spousta žen/záměrně neříkám mužů, protože dle mých zkušeností jsou s rozvodem srovnáni hned-obzvláště ti nevěrní/ dokáže milovat chlapa, co jim permanentně ubližuje a je k nim hnusný. já k nim taky patřím. Na jiných vláknech sleduju osudy po rozvodu a odvahu mi to zrovna nedává/i když některé naději ano/.

Já vím, že nejlepší je nechat ho jít a přát mu dobré-ale bohužel, nevylučuje se to s tím, že mi to přináší bolest.

Jo, jak jste de o rozvodu dohodli? Sepsali jste si v klidu vše potřebné dohromady? Já bych ráda rozvod dohodou.

Pokud se dohodnete, , dohody jsou lepší, dokonce ani nemusíte k soudu.
Nejdřív si " rámcově" promluvte, o všem , jaké má kdo představy. Jak bys to chtěla ty , jak on, i ohledně majetku.
A pak uvidíš.

kokardo, právě že nemám rozvod dohodou... možná právě protože si neumim jít tvrdě za svým... taky vzorce z dětství...
u nás by šel rozvod dohodou pokud bych se vzdala vyplacení...

Já se vlastně k tomu kroku už odhodlávám minimálně oo nového roku. Stále jsem nenacházela ani odvahu ani sílu. Ale strašně mi vadí ten statut "navíc". Příčí se mi to, ubližuje mi to, ale odvahu stále přes to vše nenalézám.I když čím déle to trvá, tím více jsem odhodlanější se rozvést.
Já se vlastně zřejmě bojím otevřeného konfliktu.Neumím se taky bránit/zatím/, jsem dosti ústupná a nerozhodná.
Nejhorší je, že nevěřím vlastnímu úsudku. Že se teď k něčemu za příslušných okolností vyburcuji, pak se změní okolnosti a já budu pak zpochybňovat to, čím sem si dříve byla tak jistá/už se mi to stalo/.Ale vždy jsem jednala v jakémsi afektu.Ale nyní myslím že po roce přemýšlení a čekání/na nic/ se snad neunáhlím.

:lol: kokardo píšeš o mě?
dycky jsem všechno analyzovala, vymyslela nejlepší řešení, rozhodla a pak se to pokoušela zrušit a předělat :lol:
se přiznám, že teď rozhodnu a přestávám myslet - je to moc náročný to pak zase všechno rušit a předělávat

:-))

Mně říkala psycholožka, že prostě jednou nadejde den, kdy toho budu mít dost a pak že se rozjede vlak, ze kterého nejde vystoupit. teď jsem si uvědomila, že možná u někoho to prostě tak nefunguje/u mně ne/. Stále čekám, až toho budu mít dost, až dozraje čas...čekám, čekám...a nic.
tak nevím.Je to vážná věc, snažím se být rozvážná, ale...:-(

taky si myslim, že u mě to tak nefunguje... bych takhle dokázala žít celej život - a to mě docela vyděsilo...

kokarda napsal(a):

Chci se Vás zeptat, vy co jste již rozvedeni/rozvedené/ s nevěrnými partnery: jak jste de "dopracovali" k rozvodu. Odhodlali jste se po zralé úvaze? Nelitujete? Co všechno jste museli snést a jak dlouho, abyste se odhodlali k rozvodu?A jak jste to partnerovi oznámili? /kde?/.

Dopracovala jsem se k tomu po 5 letech jeho různých nevěr a dalších problémů - poslední dva roky jsme bydleli odděleně (z důvodu práce mimo bydliště), a poslední rok už jsme se ani nestýkali - pokud se nechtěl vidět s dcerou. Odhodlala jsem se k tomu ve chvíli, kdy jsem se zamilovala do jiného a pochopila, že není důvod trápit se celý život s někým, kdo o mě v podstatě nestojí (ikdyž pak tvrdil něco jiného, ale činy tomu neodpovídaly). Nelituji toho. Nechce se mi psát, co všechno jsem vlastně snášela, než jsem se rozhodla, nechce se mi na to myslet. Ale rozhodla jsem se jednou uprostřed noci a byla to pro mě ohromná úleva, všechno ze mě spadlo a byla jsem jak v euforii. Vyklopila jsem mu to hned ráno do telefonu, což mi pak mnozí vyčítali, ale já to ze sebe potřebovala dostat hned. Sehnala jsem ještě ten den právničku a s její pomocí jsem vyřídila vše, co bylo potřeba k rozvodu dohodou. Chtěla jsem, aby to proběhlo co nejrychleji. On nemusel hnout prstem a zaplatit ani haléř - bála jsem se, že by to pak zbytečně prodlužoval. Pak říkal kamarádům, že než se rozkoukal, byl rozveden - ale před tím měl pět let na to, aby to všechno vyřešil jinak.

Jo, ale vzdala jsem se všeho a odešla jen se dvěma kufry a dcerou (což asi nebylo moc rozumné), to jen tak na doplnění :/.

Míšo,

právě s tou úlevou, jak píšeš. Mnozí pociťují rozvod jako očistnou úlevu. Já se bojím/furt se něčeho bojím/, že právě tu vytouženou úlevu tím nepocítím. Já jsem zřejmě ten typ, který vyléčí až čas.
Ale taky jsem dosti impulsivní a jednám často jak papiňák. Tisíckrát jsem měla chuť mu napsat sms či mail, že se rozvedu, ale pak jsem dostala strach, že až to vyklopím, že to nedodržím.
Taky jsem si říkala, že když mu to nesdělím ústně, že je to jaksi neosobní, že se to nedělá.../i když on mi dělá horší věci/

Kokardo - mě nakopl až nový vztah. Najednou jsem byla bláznivě zamilovaná do někoho jiného a nechápala jsem, co tamten ještě v mém životě dělá (obrazně :)). Prostě - najednou to všechno bylo hrozně jednoduché.

Míšo,
a jak dopadl tvůj nový vztah ? Jste spolu?

Víš, já se bojím, že když to udělám kvůli někomu jinýmu, tak to jaksi nebude mé vnitřní rozhodnutí.I když chápu, že každá "pomoc" v této situaci je dobrá. Každá okolnost , která pomůže, je dobrá.
Možná by mi to taky pomohlo:-) Ale zatím kde nic, tu nic. Toužím po někom, kdo mně obejme, má rád...ale nečekám, že to přijde hned. Doufám ale, že to ještě zažiju:-))Myslím, že si to zasloužím-my všichni tady.

Taky stojím na prahu rozhodnutí rozvést-nerozvést, zachránit-nezachránit, ale už jsme zachraňovali dlouho a dál už to asi nejde, jsem toho plná v těchto dnech a nevím co si s tím počít, ani jeden z nás neví co si s tím počít a tak si navzájem ubližujeme, oba přemýšlíme jestli ano nebo ne, a díky tomu se zraňujeme ani jeden z nás nechce být ten co to rozsekne, čeká až to rozsekne ten druhý..........probrečela jsem několik noci a nevim jak se rozhodnout, vpodstatě všechno nasvědčuje tomu ano rozvést se, ale jedno jediné a to že ho stále miluji a tak nějako cítím, že on mě taky akorát se teď nachází někde kde nechce, tak to hovoří pro too nerozvést se................jejda to je tak zmatený psaní, ale já jsem teď pár dní taky pěkně zmatená

kokarda napsal(a):

Míšo,
a jak dopadl tvůj nový vztah ? Jste spolu?

Víš, já se bojím, že když to udělám kvůli někomu jinýmu, tak to jaksi nebude mé vnitřní rozhodnutí.I když chápu, že každá "pomoc" v této situaci je dobrá. Každá okolnost , která pomůže, je dobrá.
Možná by mi to taky pomohlo:-) Ale zatím kde nic, tu nic. Toužím po někom, kdo mně obejme, má rád...ale nečekám, že to přijde hned. Doufám ale, že to ještě zažiju:-))Myslím, že si to zasloužím-my všichni tady.

Víš, on to byl takový "převozník" jak to tady někdo trefně nazval. A navíc ženatý. To, co jsem odsuzovala a myslela si, že já nikdy ... jsem v podstatě provedla taky. Ale jeho manželství jsem nerozvedla a v podstatě jsem z toho sama vycouvala. V podstatě mě ten vztah utvrdil v názoru - ženáče nebrat.
Ale díky němu jsem zjistila, že svůj život zvládnu žít sama a naplno, že při tom zvládnu vychovat dítě a spoustu dalších věcí....
V současné době žiju šestý rok se svou třetí láskou a s mojí dcerkou a máme krásnou rodinku, ikdyž bez papírů. A cítím se v tom vztahu daleko svobodnější, protože s tím svým jsem jen proto, že to chci, a ne kvůli oddacímu listu, nebo dítěti, nebo hypotéce atd. A vím, že kdyby náhodou se něco stalo a přestalo to klapat - tak jsem schopná přežít i bez něj.

PS: Objetí si nepotřebujeme zasluhovat - to je přece oboustranná záležitost (poznání, ke kterému jsem se dopracovala se ženáčem)

kokarda napsal(a):

Já se vlastně k tomu kroku už odhodlávám minimálně oo nového roku. Stále jsem nenacházela ani odvahu ani sílu. Ale strašně mi vadí ten statut "navíc". Příčí se mi to, ubližuje mi to, ale odvahu stále přes to vše nenalézám.I když čím déle to trvá, tím více jsem odhodlanější se rozvést.
Já se vlastně zřejmě bojím otevřeného konfliktu.Neumím se taky bránit/zatím/, jsem dosti ústupná a nerozhodná.
Nejhorší je, že nevěřím vlastnímu úsudku. Že se teď k něčemu za příslušných okolností vyburcuji, pak se změní okolnosti a já budu pak zpochybňovat to, čím sem si dříve byla tak jistá/už se mi to stalo/.Ale vždy jsem jednala v jakémsi afektu.Ale nyní myslím že po roce přemýšlení a čekání/na nic/ se snad neunáhlím.

Skús sa, keď sa už raz rozhodneš, neobzerať späť... Nemá to žiaden význam. premysli si vopred, čo chceš, čo ti prináša skôr pozitíva a čo skôr negatíva - a potom to rozotni. A už nehĺbaj, čo je lepšie a či si neurobila chybu... Nikdy nemôžeš predvídať všetko, ale niekedy je lepšie urobiť ASPOŇ NIEČO ako nerobiť vôbec nič a nechať veci vyhnívať. :usch:

kokarda napsal(a):

Míšo,

právě s tou úlevou, jak píšeš. Mnozí pociťují rozvod jako očistnou úlevu. Já se bojím/furt se něčeho bojím/, že právě tu vytouženou úlevu tím nepocítím. Já jsem zřejmě ten typ, který vyléčí až čas.
Ale taky jsem dosti impulsivní a jednám často jak papiňák. Tisíckrát jsem měla chuť mu napsat sms či mail, že se rozvedu, ale pak jsem dostala strach, že až to vyklopím, že to nedodržím.
Taky jsem si říkala, že když mu to nesdělím ústně, že je to jaksi neosobní, že se to nedělá.../i když on mi dělá horší věci/

Ja som "bola rozídená", ale v mojom prípade to bolo zložitejšie, lebo okrem muža som prišla aj o nevlastného syna :rolleyes: ... Oná úľava bola úžasná, ale prišla trochu neskôr, asi tak pol roka až rok od rozchodu. Ale bola taká silná, že keď sondoval, či niekoho mám, a naznačoval ochotu k návratu, odpinkala som ho. Už to bolo nezvratné rozhodnutie. A neľutujem dodnes. Ani vzťah, ani rozchod. Nič.

KOKARDO, můj rozvod byl proti místním příběhům netypický. U mého ex a té jeho nejiskřilo, tam rovnou propukl požár. Ti věděli po měsíci, že se našli, že mají nový život. První měsíce ex doma tvrdil, že mě nevyhání a rozvádět se nechce, ale taky že se jí nikdy nevzdá. Asi po půl roce řekl v nějaké hádce, že se tedy rozvedeme, ale že očekává že já se odstěhuju, mám kam jít (dům po rodičích). Ta jeho je z oboru, takže mu vše sepsala, ty okamžiky, kdy mi postupně předkládal dohodu o majetku, pak se mnou šel pro úřední potvrzení podpisů, pak přinesl žádost o rozvod, k rozvodu mě ochotně vezl autem, to bylo vždycky pro mě hrozné, ale přežila jsem to.
Musím uznat, že přes to všechno byl můj ex vlastně chlap, nic neprodlužoval, až to tady holkám závidím, jak je ti jejich mají rádi, že se jich nemohou tak lehce vzdát.
Celou tu dobu jsme spolu bydleli přes týden, na víkendy odjížděl. Nespali jsme spolu, neprala jsem mu, nevařila. Byt platil on. Než jsem si připravila bydlení, trvalo to ještě přes tři měsíce. Byla to hrozná doba. On už se choval jako svobodný, nic neskrýval, já ledacos viděla, vyslechla, ona už si u nás parkovala auto, jediné že jí nepozval do bytu, dokud jsem tam byla.
Kdybych věděla, že po mém odstěhování se bude chovat tak, jako by mě neznal, tak bych nebyla tak vstřícná. Taky jsem se bála jeho zloby, nespokojenosti, lezla jsem mu do zadku, snažila jsem se s ním bavit jako by nic, nechala jsem mu všechen majetek, on mi dal symbolické odškodné (desetinu toho, co jsme za 24 let investovali do domu).
Ale tebe se zeptám - máš své bydlení, v podstatě jsi od něj odstěhovaná, můžeš si žít po svém, proč se chceš rozvádět??? Hrozí třeba že by zatížil společný majetek nějakou hypotékou, dluhem? Já bych to neřešila za něj. Kdyby ses chtěla vdávat, tak proč ne :-). Ale není-li to třeba .... nemá na tebe uzavřenou životní pojistku? :D A vdovský důchod taky neni špatná věc :D Jak se jednou rozvedete, uvolníš ho i s majetkem pro jinou. A proč to dělat, když on nechce.

Salen: Ale tebe se zeptám - máš své bydlení, v podstatě jsi od něj odstěhovaná, můžeš si žít po svém, proč se chceš rozvádět???

Já:  Ale tebe se zeptám - máš své bydlení, v podstatě jsi od něj odstěhovaná, můžeš si žít po svém, proč zůstávat nadále JEHO MANŽELKOU? 

Pomáhá ti finančně? Je ti oporou? Je ti přítelem?  Kde je když jsi nemocná, kde je když je nemocné dítě?  Tráví s tebou volný čas? ....

Je to hrozně těžký, já vím. Už jsme si o tom s Kokardou psaly...

PETRO já vím, že už bych koukala v tomto případě jen na finanční výhody. Ale nevím samozřejmě jak to mají. Dokud jsem manželka, patří mi polovina majetku (tedy ovšem i polovina případných dluhů).

No právě...

Oporou mi není, když je malá nemocná, není tu, o mně ani nemluvě. Společného majetku mnoho nemáme, on nemajetný/služební byt/, já koupila začátkem manželství malilinkatý byteček 0+1 za 300 tisíc, který díky pronajmutí mohu splácet. tedy "my" splácíme.Ale veškeré související finance včetně nákladů a příp. poplatků hradím vždy "ze svého", dá-li se říci. Kdyby byl sketa, tak mi 1/2 bytu vezma a já nemám s čím začít už vůbec.  roky ješte splácet, pak byt bohu prodat/je v nenším městě, takže počítám max 500 tis./ a to je můj kapitál pro začátek/pokud mně M nevyšplouchne./On má zase "svoje" dluhy-na spotřebitelských úvěrech, cca 70 tis-ty peníze si postupně vybíral bez mého vědomí a do domácnosti je rozhodně neinvestoval. prostě je jen tak prožil/asi aby mohl dělat haura/.
Prostě a jasně, finančně asi na tom budu lépe, pokud se rozvedem. Ale o to mi až tak nejde.
Asi jsem typ, co nedokáže žít v nefunkčním vztahu. Prostě jak uvnitř, tak navenek. Strašně mně ten stav ubírá kyslík. Když to nerozetnu, budu vnitřně stále sedět zadkem na 2 židlích. A pak ta naděje, co umírá poslední....co kdyby.../za 5,10 let/...to nemohu.

.

Olympia,
no to je opravdu silne kafe. Muselo to byt hrozne. V tomto pripade kdo utece, vyhraje. No vsechno ma sve meze. Kdyby byl clovek vedel, jak to dopadne, jednal by drive.
V techto temer extremnich pripadech se myslim /ne ze bych to nekomu prala/ odchazi lepe, nez kdyz chlap "jen" ma milenku sice nema zajem o rodinu atd...ale nebije, nepije, neterorizuje.

Moje matka se rozvedla s mym otcem alkoholikem, ktery ji bil i v tehotenstvi, takze kdyz mi bylo 1/2 roku, sbalila mu kufry a bylo.

ja mam bohuzel za manzela "slusneho" cloveka, ktery manipuluje, nic neresi a momentalne je na dovolene s milenkou.

Premyslela jsem, co ja od zivota potrebuji, aby mi bylo dobre? Co mam udelat?/na to jsem si nedokazala odpovedet :-(/
ale dokazu si celkem jasne odpovedet na otazku co mi v zivote dobre nedela? Za jakych podminek se dobre mit nebudu?
No a odpoved je: nedela mi dobre manzelsky3uhelnik, nedela mi dobre to, ze nejsem schopna naplnit ocekavani sveho manzela a myslim ze on o to ani nestoji. pravdepodobnost, ze se M vrati je 00nic, a pokud se vrati, pravdepodobnost uspesneho obnoveni svazku je taky 00nic a pravdepodobnost, ze ja bych s nim nadala dokazala a chtela zit je taky dost mala. Ale furt pravdepodobnost, ze najdu po rozvodu to, co bych rada je stale vetsi, nez soucet vsech vyse uvedenych pravdepodobnosti.

takze vlastne namam jinou moznost....
Kez by mi toto presvedceni vydrzelo nafurt.

Kokarda: ....Oporou mi není, když je malá nemocná, není tu, o mně ani nemluvě. Společ ného majetku mnoho nemáme, ...
....Asi jsem typ, co nedokáže žít v nefunkčním vztahu. Prostě jak uvnitř, tak navenek. Strašně mně ten stav ubírá kyslík.

Promiň, a na co čekáš?  Až ti ten kyslík dojde napořád?  :butter:

Petro a ostatní

právě jsem zaslala M email, že se chci rozvést. Již jsem si zjistovala na netu "rozvod dohodou", uvidíme , jak se M zachová. teď se taky ukáže jeho "charakter".
jak tady někdo psal, musíš se rozhodnout a už se neotáčet. Tak jdu do toho. Ufff.
Snad to budu mít za sebou co nejdřív:-))

kokardo, gratuluju k rozhodnutí

Dobře ses rozhodla kokardo. A držím palečky, aby ti to  rozhodnutí vydrželo. Podle toho co jsi napsala, už stejně máte v podstatě každý svůj vlastní život. Jako rodina fungujete jen na víkendy a za hodně velkého přetvařování se. A pro tebe je rozvod důležitý....bude znamenat tu pomyslnou tečku a ty konečně budeš moci začít úplně od začátku. Tohle bude pro tebe nejlepší :pussa:

Děkuji všem za podporu.
Došlo mi /konečně/, že očekávám od M něco, co nikdy nehodlá splnit.navíc jim vlastně dělám dobrovolně křena. Takže je to jako když chci kupovat rohlíky tam, kde prodávají televize.
Bojím se konfrontace, jak to budeme probírat, ale co, už jsem se rozhodla a basta.Pokud je charakter, nebude mi bránit. Pokud jo, alespoň uvidím jeho pravou tvář. Držte mi palce:-)) Pošlu info.

Pokud se bojíš konfrontace, je nejlepší to řešit s M přes email. My jsme to tak s BM taky vyřešili. Osobně jsme jaksi byli oba pod napětím a tlakem a bylo to hodně nepříjemné.

Snad je to rozumný chlap a konečně tě nechá jít svou cestou ;)

kokarda: Tak ty palce držím :) Rozhodla ses podle mě dobře. Já se rozvedla po dvanácti letech, kdy jsem stejně víceméně žila sama a byla na většinu věcí sama.... a nelituju. Ani trošičku. Když jsem si uvědomila, že vlastně už sama jsem a že horší to být nemůže a taky, že nechci, aby si to naše dcera brala jako model do partnerství, tak to mě jednoznačně rozhoupalo k rozchodu a pak k rozvodu. Po odchodu jsem se trochu bála, aby na mě nepřišel splín, abych toho nelitovala...jenže to nepřišlo. Já začala žít konečně volně, bez myšlenek na to, kde on je, co dělá, proč nevyzvedl dítě, jak slíbil, proč mi skoro jedním dechem říká, jak mě miluje a hned potom, že jsem pitomá, proč z 90% nepřišel domů, když jsme byli domluveni, že jdu cvičit, proč mě pořád šmíroval, kdekoli jsem byla sama (podniková akce nebo kafe s kamarádkami nebo na třídním srazu po x letech), proč utratil bez mého vědomí část mojí výplaty, proč mi volají jeho zákazníci, kterým slíbil a nesplnil atd. atd. atd..... to ti byla, holka, taková úleva....a to vědomí, že si konečně sama řídím život, tak to je taky k nezaplacení. Začala jsem si víc vážit sebe sama, protože už jsem ho nenechala, aby se mnou zacházel jako s hadrem.... (a to on byl proti manželu Olympie tedy nula...žádný výhrůžky atp., ale brečet taky brečel pěkně).... Dlouho tomu mému asi trvalo, než pochopil, že spadla klec. Asi navzdory tomu se okamžitě po odchodu sestěhoval s milenkou a za pár měsíců po rozvodu si ji vzal za ženu. A doteď mi volá kvůli "radám" o věcech, o kterých já vím jen z rychlíku.... a když jsme se kdysi bavili, že bych se vrátila (krátce po odchodu a myslela jsem to jen v případě, že by změnil dost věcí), tak jsem se ho ptala, jak by vyřešil slečnu B., která s ním už tehdy asi tři měsíce žila....a on mi na to řekl přezíravě:" TO si nějak vyřeším, o TO se nestarej...." ... chudák holka....ale kdo chce kam :)

Evo36

taky mi hodně jde o sebeúctu. Vždycky jsem si nechávala dělat na hlavu, všechno jsem mu odkejvala-hlavně aby byl klid, aby se na mně nezlobil a tudíž mně neopustil a přesto mně opustil. Ať jsem dělala tak či tak, jednal si dle svého. tak jo, ale beze mně.
Doufám, že to přestojím co nejlíp a nejrychleji.ani nevím, jestli ho mám ráda, ale strašně mně zklamal a už si ho nevážím.

Kokardo:  holka moje zlatá, neboj. Když nepůjde rozvod dohodou, podej ho ty ze své strany. Bude to vše trvat 10 minut.

Pro soud jsou důležité pouze informace:
- již delší dobu nežijete ve společné domácnosti - tj. žijete odděleně, hospodaříte odděleně
- on má dlouhodobý mimomanželský poměr
- z těchto důvodů je manželství trvale narušeno a po takové době není vyhlídka, že by se na tom něco změnilo.

NIC víc není potřeba uvádět. I přestože BM u soudu řekl, že se k žalobě nepřipojuje /že on rozvod nechce/, soudce po uvedení těchto okolností nepřipustil žádnou diskusi.

kokarda napsal(a):

Petro a ostatní

právě jsem zaslala M email, že se chci rozvést. Již jsem si zjistovala na netu "rozvod dohodou", uvidíme , jak se M zachová. teď se taky ukáže jeho "charakter".
jak tady někdo psal, musíš se rozhodnout a už se neotáčet. Tak jdu do toho. Ufff.
Snad to budu mít za sebou co nejdřív:-))

Není úplně od věci investovat do právníka. Já si teda vybrala ženskou, protože jsem tak nějak předpokládala, že mě víc pochopí. Pochopila, pomohla a v několika málo po*ných situacích podpořila - např. já si od něj celá léta nechávala vsugerovat, jak je úspěšný a jak by byl ještě úspěšnější, kdybych uměla lépe hospodařit s penězi, mohl by více investovat atd. atd. bla bla bla ... a když si potom tento "pan podnikatel" nad dohodou o svěření dítěte do mé péče stěžoval, že obchody nejdou a není proto ani na minimální alimenty (= mé přemrštěné požadavky), tak se ho zeptala, proč teda nejde pracovat, když neumí podnikat ... a - to byly chvíle, které na mě měly významný terapeutický účinek ... :lol:.
Drž se. :supr:

Kokardo, je to hodně těžký. Já mám BM stále ráda, ale už jen jako člověka. Jako partner mě také zklamal a hlavně jsem se kvůli jeho chování vůči mě hodně moc trápila. A to si nezasloužím, já mám právo žít hezky a s člověkem , který se ke mě hezky chová a né kvůli kterému brečím už pár let.

Ale jinak vztah máme tak nějak slušný.

A to, že mě rozvod mrzí jsem už psala. A bude mě mrzet dlouho. Protože nebýt takové razantní změny v chování BM, nebýt nevěr za poslední 4 roky, tak jsem byla šťastná a spokojená. I u soudu jsem řekla, že jsem naše manželství považovala do určité doby za spokojené, bezproblémové...

Ach jo...

teď mi M napsal sms, že odpovídá na můj email kde jsem mu psala o rozvodu. Teď mám žaludek jak na vodě, co z něj vyleze. Ale cítím z něj nevraživost.

Jo a menší perlička:
- včera BM dorazil za dětma, protože hodně teď pracuje a to v jiném městě, dorazil tak v 20,30hod.  Věděla jsem,že asi jede rovnou z práce, tak jsem mu nabídla karbanátky, které nám zbyly z oběda. Vrhl se na ně, pomlaskával si a kudy chodil tudy říkal: Maminky (to jako moje ) karbanátky, mňam, ty já miluju,......  Pak dal kousek psovi co žebral, a dodal....Pejsek ti sklání poklonu za skvělý karbanátky a já se k němu přidávám....  :lol: :lol: :lol:

Měla jsem hooodně dobrý pocit. Hlavně z toho, že i po tom všem mu já dokážu něco nabídnout, on mě to pochválit .... :lol:  :lol:

Prostě neutrální, slušný vztah......... jen ten milenecký a partnerský je fuč.

kokarda napsal(a):

Evo36

taky mi hodně jde o sebeúctu. Vždycky jsem si nechávala dělat na hlavu, všechno jsem mu odkejvala-hlavně aby byl klid, aby se na mně nezlobil a tudíž mně neopustil a přesto mně opustil. Ať jsem dělala tak či tak, jednal si dle svého. tak jo, ale beze mně.
Doufám, že to přestojím co nejlíp a nejrychleji.ani nevím, jestli ho mám ráda, ale strašně mně zklamal a už si ho nevážím.

No jestli už to vidíš tak, že si ho nevážíš, tak si myslím, že to stopro ustojíš....stejnej pocit jsem měla i já. Přestala jsem si ho vážit. I kdybych se tehdy vrátila (kdyby začal chodit do práce, kdyby atd. atd.), tak by to bylo asi fakt jen z povinnosti, aby dítě mělo oba rodiče v jednom bytě a taky z nostalgie, že to kdysi bylo hezký. Možná, že jsem si ho přestala vážit, tak mě nevadilo až tak od něj jít pryč. Dneska není ani mým kamarádem, ač on by to prý rád. Já nejsem nějak proti němu, to ne, ale s takovým chlapem jít na kafe by byla pro mě ztráta času. O dceři se s ním bavím normálně, podle potřeby a víc si s ním nemám co říct....škoda...a taková to byla láska (první....jo jo...)...

Kokardo,
ani nevíš,jak mi je-čtu tady o sobě-právě jsem se proto zaregistrovala.Prožívám lži, jeho nevěry, mlčení, přehlížení , úkolování.M jede po své linii a já taky čekám, jestli ho to nepřejde...jasně , že ne.A Tvým dnešním rozhodnutím jsi mi dodala odvahu nečekat na jeho dohodu-protože se dohodnout nechce, psychicky vydírá tím, že celý rok  od nás "odcházel" a když jsem souhlasila, tak  ho ani nenapadne. Vrací se  k nám vyspat-donedávna i najíst a nabrat čisté prádlo jako na hotelu...Trvá to taky pár let.Tuto péči jsem  již přenechala někomu dalšímu-mám pocit, že ve svých 47 letech takto poctil svou mamku  nebo o 10 let starší sestru/t.j.matka č.2/,které ke všem M.avantýrám vždy mlčely-i v době mého druhého těhotenství.Vzteká  se, že se o něj teď nestarám-má co chtěl..
Nyní jsem se /jako vždy oklikou/ dozvěděla, že nesuší seno u babičky,ale je v Chorvatsku s milenkou a jejími puberťáky.Našim dětem /24 a 21 let /poslal SMS , jak se má fajn./nechtěly mi to říct/  Snaží se je nyní kupovat penězmi /které jsme "neměli"-přiznal jen to, co jsem vydělala já-a půjčováním auta, aby si na ni zvykly a nemyslely si, že je opouští se mnou.Celá léta jsem byla dobrá na  práci a na zábavu  byla tajně vždy nějaká kámoška-nejlépe s velmi mírným manželem anebo čerstvě rozvedená, která potřebuje pomoci/hlavně  už ho neměl kdo  shodit ze schodů.../, s cizími malými dětmi to umí.Byl se svou pověstí snadnou kořistí pro chytrou ženu, kterou jeden opustí, tak děti zajistí strejdou , kterému manželka nerozumí. Manželka mu rozumí až moc-má ho dokonale přečteného.Jeho 3 naučené věty:
-Neklape nám to-na mou otázku:Cos udělal pro to , aby nám to klapalo?  neodpoví-vždy mlčí, když má něco vysvětlit, řešit.Mlčením mě týral týdny i měsíce-to mě spolehlivě sráželo k zemi...Dodnes neřekl, mám někoho jiného, chci být s ní-to jsou ty první příznaky-pečlivější hygiena, kontrola váhy, manželka je ještě nemožnější než dřív, práce se protahuje do nočních hodin...na který si člověk přijde sám. Pak se dozví, že brzy ráno autobusem odjede do práce a za chvíli se v jednom sídlišti objeví naše auto, M.s klíčema vyjede výtahem do jednoho bytu-třeba den před Štedrým dnem/který si nechá doma připravit tou nemožnou ženskou/ a takto denně, atd.atd...
-Nemá to cenu-  to znamená, že  pro něj nemá cenu člověk, který s ním žije 25 let, dělá vše s ním, pro něj podle něj a očekává to samé-toho však není schopen. Je veselý , pracovitý, ochotný, oblíbený, společenský, ale všude jinde-doma unaven-divadelní maska padá s překročením prahu..My  už jen slyšíme: Nevím, možná , uvidíme...Nikdo by mi to nevěřil, že žije dvojím životem-dokonalé mimikry-jako Koarda/myslím/ v neděli , o Vánocích, o posvícení jsme hráli rodinku..Chtěl by teď se mnou asi "kamarádit", ale já nemohu mít za kalmaráda, podrazáka a nevěrníka-přátele si vybíráme jinak, že?
-Nemůžem se dohodnout=nastolí požadavky a nepřistoupí na ty mé ani trochu.
Chce rozvod dohodou/pro mě ale nepřijatelnou/, ale kdybyste mi ostatní taky poradili, jak časově a finančně je náročný rozvod "z mé strany", byla bych ráda. Vím, mám to vypozorované, že rozvodem to nekončí-budem se potkávat, ale to, že  zanedlouho bude ta druhá mým vnoučatům za babičku, to nemohu snést-dospělým dětem styk s ním nemohu nijak zamezovat-počkal si, jestli jim dopadnou vysoké školy a když ne, nebude na ně teď muset platit...Jde o to že,já mám jen nemocnou mamku a on rodinný klan, který dělá jakoby nic, já jim nechybím, je jich dost.ON je jejich,ne já.M.se snaží  mě odříznout od příbuzných/"nepolezezeš tam a nebudeš s nima mluvit !!/-u společných známých se již stalo..Nechci se nechat, ale tam, kde oni bydlí máme část, kterou bychom nyní mohli v poho používat jako chalupu/moje je čtvrtina/ a víkendové útočiště pro  budoucí rodiny  dětí. Odchází mi děti z hnízda, potřebovala bych nyní na to překlenutí svého muže, ale odchází také-všichni  najednou...To není druhá míza, to je další puberta-co se ptáš, co ti je pom, přijdu, kdy budu chtít a ty mě nic neříkej,nezajímáš mě atd.atd.-Vše jsem si musela zasloužit-těžkou prací, ta druhá nic-jezdí v našem autě, má ho na zábavu, na noc ho nevonícího vrátí, jí do ucha nechrápe...U ní zabáva  , pro mně psychický teror.K mamince se chová pěkně, ale tatínek taky neměl moc úcty ke své ženě-neměla jméno-byla TÝYYYYY,dárek, obejmutí ap. -nikdy nic
Poraďte, jak se zachovat, až se z té dovči M.vrátí?Přichází od ní jakoby nic-snažím se mu v bytě vyhýbat-domácnost /před potřebnou rekostrukcí,na kterou nemám/ a zahrádku udržuji,když není -stejně tu jen spí a prý bude, dokud nepřistoupím na jeho podmínky. V jedné své"silné "chvilce jsem se stavila u právničky, která  zhruba zhodnotila pozice a poradila mi,co chtít v té dohodě, aby byla rovná. Sdělil mi, že to takhle bude třeba 5 let, že se sem bude vracet/ví, co nechci, tak mi to dopřává/.Nic mu nechybí, žije ve více domácnostech a já se tu trápím. Vím, že to nemá cenu, ale jak se rozhoupat. ? Rozumím Kokardě a rozhodnutí jí závidím.
Jsem toho plná-Vaše příspěvky čtu několik dní-o Babinetu jsem nevěděla...Nějak jsem to s psaním  přehnala, asi to nemá hlavu a patu,ale tolik podobných znaků s  Kokardiným příběhem-  to u mně spustilo stavidla-třeba  ti vlivní známí-má dávno vše zjištěné, jak na mě právně...vše je taky jeho-auto je firmy , byt ,dům po rodičích-který opravujeme stále dokola, firma, kterou si vybudoval za našeho manželství..A co by mi dával-vždyť jednou po mamce zdědím  1+1...
Přiživila jsem se u tématu. Vaše rady Kokardě pomohou i mně.Díky za net-za našeho mládí toto nebylo a plácaly jsme se v tom každá,jak uměla...Mějte se všechny hezky. Už budu jen číst-slibuju...

Mikulenka, ty už podľ amňa nemáš čo stratiť, máš len čo získať. Ale nerob tú chybu, že by si objovala  o moc s manželom - prehráte obaja, nie len ty. Toto nie je cesta je hľadať si vlastný život - koníčky, kamarátov, s deťmi sa styku nepretrhnú, maximálne sa zmenia - a život je predsa zmena. Ja som po rozchode komplet vymenila kamarátov, tí spoloční síce aj boli na mojej strane, ale mňa to akurát zraňovalo, hovoriť o ňom .Tak som si nšla kamošov, ktorí ho ani nepoznali, pre nich som bola samostatná osobnosť - a som dodnes. Som šťastnejšia ako vo vzťahu(minimálne v tom jednom, prakticky manželskom), ide len o to preklenúť rozchodovú krízu.

Kokardo,
ani nevíš,jak mi je-čtu tady o sobě-právě jsem se proto zaregistrovala.Prožívám lži, jeho nevěry, mlčení, přehlížení , úkolování.M jede po své linii a já taky čekám, jestli ho to nepřejde...jasně , že ne.A Tvým dnešním rozhodnutím jsi mi dodala odvahu nečekat na jeho dohodu-protože se dohodnout nechce, psychicky vydírá tím, že celý rok  od nás "odcházel" a když jsem souhlasila, tak  ho ani nenapadne. Vrací se  k nám vyspat-donedávna i najíst a nabrat čisté prádlo jako na hotelu...Trvá to taky pár let.Tuto péči jsem  již přenechala někomu dalšímu-mám pocit, že ve svých 47 letech takto poctil svou mamku  nebo o 10 let starší sestru/t.j.matka č.2/,které ke všem M.avantýrám vždy mlčely-i v době mého druhého těhotenství.Vzteká  se, že se o něj teď nestarám-má co chtěl..
Nyní jsem se /jako vždy oklikou/ dozvěděla, že nesuší seno u babičky,ale je v Chorvatsku s milenkou a jejími puberťáky.Našim dětem /24 a 21 let /poslal SMS , jak se má fajn./nechtěly mi to říct/  Snaží se je nyní kupovat penězmi /které jsme "neměli"-přiznal jen to, co jsem vydělala já-a půjčováním auta, aby si na ni zvykly a nemyslely si, že je opouští se mnou.Celá léta jsem byla dobrá na  práci a na zábavu  byla tajně vždy nějaká kámoška-nejlépe s velmi mírným manželem anebo čerstvě rozvedená, která potřebuje pomoci/hlavně  už ho neměl kdo  shodit ze schodů.../, s cizími malými dětmi to umí.Byl se svou pověstí snadnou kořistí pro chytrou ženu, kterou jeden opustí, tak děti zajistí strejdou , kterému manželka nerozumí. Manželka mu rozumí až moc-má ho dokonale přečteného.Jeho 3 naučené věty:
-Neklape nám to-na mou otázku:Cos udělal pro to , aby nám to klapalo?  neodpoví-vždy mlčí, když má něco vysvětlit, řešit.Mlčením mě týral týdny i měsíce-to mě spolehlivě sráželo k zemi...Dodnes neřekl, mám někoho jiného, chci být s ní-to jsou ty první příznaky-pečlivější hygiena, kontrola váhy, manželka je ještě nemožnější než dřív, práce se protahuje do nočních hodin...na který si člověk přijde sám. Pak se dozví, že brzy ráno autobusem odjede do práce a za chvíli se v jednom sídlišti objeví naše auto, M.s klíčema vyjede výtahem do jednoho bytu-třeba den před Štedrým dnem/který si nechá doma připravit tou nemožnou ženskou/ a takto denně, atd.atd...
-Nemá to cenu-  to znamená, že  pro něj nemá cenu člověk, který s ním žije 25 let, dělá vše s ním, pro něj podle něj a očekává to samé-toho však není schopen. Je veselý , pracovitý, ochotný, oblíbený, společenský, ale všude jinde-doma unaven-divadelní maska padá s překročením prahu..My  už jen slyšíme: Nevím, možná , uvidíme...Nikdo by mi to nevěřil, že žije dvojím životem-dokonalé mimikry-jako Koarda/myslím/ v neděli , o Vánocích, o posvícení jsme hráli rodinku..Chtěl by teď se mnou asi "kamarádit", ale já nemohu mít za kalmaráda, podrazáka a nevěrníka-přátele si vybíráme jinak, že?
-Nemůžem se dohodnout=nastolí požadavky a nepřistoupí na ty mé ani trochu.
Chce rozvod dohodou/pro mě ale nepřijatelnou/, ale kdybyste mi ostatní taky poradili, jak časově a finančně je náročný rozvod "z mé strany", byla bych ráda. Vím, mám to vypozorované, že rozvodem to nekončí-budem se potkávat, ale to, že  zanedlouho bude ta druhá mým vnoučatům za babičku, to nemohu snést-dospělým dětem styk s ním nemohu nijak zamezovat-počkal si, jestli jim dopadnou vysoké školy a když ne, nebude na ně teď muset platit...Jde o to že,já mám jen nemocnou mamku a on rodinný klan, který dělá jakoby nic, já jim nechybím, je jich dost.ON je jejich,ne já.M.se snaží  mě odříznout od příbuzných/"nepolezezeš tam a nebudeš s nima mluvit !!/-u společných známých se již stalo..Nechci se nechat, ale tam, kde oni bydlí máme část, kterou bychom nyní mohli v poho používat jako chalupu/moje je čtvrtina/ a víkendové útočiště pro  budoucí rodiny  dětí. Odchází mi děti z hnízda, potřebovala bych nyní na to překlenutí svého muže, ale odchází také-všichni  najednou...To není druhá míza, to je další puberta-co se ptáš, co ti je pom, přijdu, kdy budu chtít a ty mě nic neříkej,nezajímáš mě atd.atd.-Vše jsem si musela zasloužit-těžkou prací, ta druhá nic-jezdí v našem autě, má ho na zábavu, na noc ho nevonícího vrátí, jí do ucha nechrápe...U ní zabáva  , pro mně psychický teror.K mamince se chová pěkně, ale tatínek taky neměl moc úcty ke své ženě-neměla jméno-byla TÝYYYYY,dárek, obejmutí ap. -nikdy nic
Poraďte, jak se zachovat, až se z té dovči M.vrátí?Přichází od ní jakoby nic-snažím se mu v bytě vyhýbat-domácnost /před potřebnou rekostrukcí,na kterou nemám/ a zahrádku udržuji,když není -stejně tu jen spí a prý bude, dokud nepřistoupím na jeho podmínky. V jedné své"silné "chvilce jsem se stavila u právničky, která  zhruba zhodnotila pozice a poradila mi,co chtít v té dohodě, aby byla rovná. Sdělil mi, že to takhle bude třeba 5 let, že se sem bude vracet/ví, co nechci, tak mi to dopřává/.Nic mu nechybí, žije ve více domácnostech a já se tu trápím. Vím, že to nemá cenu, ale jak se rozhoupat. ? Rozumím Kokardě a rozhodnutí jí závidím.
Jsem toho plná-Vaše příspěvky čtu několik dní-o Babinetu jsem nevěděla...Nějak jsem to s psaním  přehnala, asi to nemá hlavu a patu,ale tolik podobných znaků s  Kokardiným příběhem-  to u mně spustilo stavidla-třeba  ti vlivní známí-má dávno vše zjištěné, jak na mě právně...vše je taky jeho-auto je firmy , byt ,dům po rodičích-který opravujeme stále dokola, firma, kterou si vybudoval za našeho manželství..A co by mi dával-vždyť jednou po mamce zdědím  1+1...
Přiživila jsem se u tématu. Vaše rady Kokardě pomohou i mně.Díky za net-za našeho mládí toto nebylo a plácaly jsme se v tom každá,jak uměla...Mějte se všechny hezky. Už budu jen číst-slibuju...

:co: Duplikát???

Duplikát-jsem tu poprvé a nějak je mi podařilo vyrobit to "dílo" znova  ...

Mikulenko, zlato. Mě se všichni diví, že jsem se v tom dokázala plácat 5 let, ale na tebe holka asi fakt nemám.   :dumbom:    I když, nevím, jestli ti mám skládat poklonu. To musel být opravdu hroznej život. Pokud jsi si v něm nenašla vedle tohoto pekla nějaké světýlko pro sebe.

Víš, já jsem se taky trápila, a dnes z toho stejně úplně svobodná (uvnitř) nejsem. Ale nikdy nemůžu říct, že jsem nežila, nebo žila ty 4 roky bez vedlejších šťastných zážitků. Čekala jsem na manžela, jestli život trochu nepřehodnotí a nevrátí se mu jeho priority, názory, ..... , ale žila jsem vedle toho i svůj život.

Tj. život s mnoha přáteli - grilování, silvestry, jezdila jsem s bezva partou na vodu, věnovala jsem se svým dětem a denně jsem si říkala, jak hezký dětství jim dokážu připravit. Takže jsem vedle toho nevěrného manžela dokázala ŽÍT i jinak....

Prosím, máš děti dospělé, začni žít. Když on ti není ani přítelem, milencem, oporou....pusť ho k jiný .... i život o "samotě" má své + .... Jen né proboha život v ponižování, urážkách,výčitkách....a k tomu ještě dalších pár let. 

Tady je holky potřeba vaše pomoc.....Mikulenka se vůbec nemá ráda......

Holkýýýý- pomozte jí..... vždyť vy to tak krásně umíte........

Kokarda je maličko dál, viď?  Ta už si vyzkoušela život o samotě a ty víkendy 1x za 14 dní přece nestojí za pochmurný život, viď?....

Kokordo, udělala si dobře.... a teď už chci jen číst, jak jsi šla do společnosti, podle Dakoty rady se začala prsit ....a kdo z nás dvou bude mít nového přítele?  Naštveš mě, když to budeš ty !  ;)   :hjarta:     :hjarta:    :hjarta:      :pussa:

Ahoj Mikulenko, držím palce při řešení tvé situace. Nevím, proč si takhle dlouho necháme tolik věci líbit a čekáme,jestli chlapi dostanou rozum.Bohužel málokdo.Pochybuju, že by takhle dlouho čekali chlapi, kdyby prožívali to co my.Já jsem taky rok a něco po rozvodu.Taky jsem nebyla podle manžela normální manželka, měla jsem hodně chyb, zvláštní, že podle něj byla vše jen moje vina. Ale už je mi to fuk.Děti si bere často, ale vím, že ani ke své nové partnerce není upřímný a lže, takže jsem ráda, že já mám od něj pokoj.A už se s ním nemusím trápit. Fakt se ti psychicky uleví, až budeš od něj, ale nebude to hned.Nejdřív si vezmi dobrého právníka, já měla ženskou, myslím, že to líp chápe. Pokud jste dávali peníze do baráku, který je sice jeho, vezmi si odhadce,máš nárok na polovinu nákladů, co jste investovali.Nevím jestli je to tak i s firmou.Nebuď hrdá a vezmi si půlku věcí, na které máš nárok.Nadřela ses na ně, tak proč mu to nechávat, aby to utratil s milenkou?Já měla i odhadce i z důvodu, aby jeho rodina nemohla říct, že jsem ho okradla,všechno mají přes právníky a odhadce. Stejně jako u vás, tchán se choval stejně ke své manželce a on ke mě.Jeho rodina pomalu dělá, jako když neexistuju.Mrzelo mě to, ale alespoň se ukázalo, kdo za to trápení nestojí. Já podávala žádost o svěření dětí do péče v prosince, v lednu byl o ně soud a v březnu jsme během pěti minut byli rozvedeni.Ale měli jsme vyřešený i majetek a dokdy můžeme bydlet v jeho chalupě.Protože mě vyplatil, tak jsem tam mohla být půl roku s  tím, že jsem mu dávala polovinu nákladů na bydlení a pak jsme se s dětmi museli odstěhovat.Docela mě překvapilo, že jsme se v tomhle směru na všem dohodli.Vůbec jsem to nečekala.Jo a máš taky nárok na půl peněz z vašeho společného účtu a taky se tam počítá jestli máte stavební spoření,penzijní připojištění, protože to jste si taky spořili ze společných peněz a je jedno kdo bral víc, jako manželé máte nárok na půlku.A pochopitelně všechny půjčky a dluhy se tam taky počítají. A u věcí jsme to dělali tak, že jeden si vzal lednici, druhý myčku..těžko bych jí odnesla i s kuchyní.A tak to bylo i s nábytkem ,autem a věcma co má každý chlap v garáži-vrtačka, křovinořez..Prostě sepiš si všechen majetek, proč byste s dětma měli odcházet jako když si nic nezasloužíte.

A když spolu už půl roku intimně nežijete, tak se to bere jako, že ten vztah neplní svojí funkci.Tak nějak to taky bylo.Prostě nefungujete jako rodina.

Holky:
tak na email, že se chci rozvést mi odpověděl že není na žádné dovolené-co zase mám-jak má moc práce, jak je nemocný s naží se makat, abychom měli/my/ peníze...k rozvodu ani slovo.taxem mu odepsala, že to na situaci nic nemění a že ať popřemýšlí na podmínkách. Odepsal mi: "jak myslíš".

Mikulenko: já vlastně taky doposud od něj "nevím", že má milenku-je to jen kamarádka, že-a nai jednou mi neodpověděl na otázku: "jak si to představuješ s náma dvěma do budoucna". nestojím mu ani za odpověď. Nebo něco jako "promiň, prostě sem se zamiloal, " -nic. Prostě jem mlčí, vytáčí se, mlží a nechce být otravován.
U tebe to taky už trvá dosti dlouho,vidno že obnova tvého vztahu je zcela proti všem zákonům/zřejmě/. Držím pěstičky ať najdeš odvahu-k čemukoliv, co ti udělá dobře.

kokarda napsal(a):

....že-a nai jednou mi neodpověděl na otázku: "jak si to představuješ s náma dvěma do budoucna". nestojím mu ani za odpověď. Nebo něco jako "promiň, prostě sem se zamiloal, " -nic. Prostě jem mlčí, vytáčí se, mlží a nechce být otravován.

Pro mě by toto byl důvod sám o sobě ...

Jinak mně dost nakopla jedna věta z knížky s názvem "jak se smřit s minulostí":
"Neustále od někoho očekáváme něco, co zcela jistě neudělá. Proč? Abychom se cítili lépe. Jak vysoká je cena za to, že nejsme ochotni vidět to, co je zřejmé? "

Jinak rozhodnutí k rozvodu mně stále neopustilo:-)), M jsem zaslala email s konkrétní mojí představou o podmínkách, ať je to co nejrychlejší.
No, teď už si jen najít toho "převozníka" :-))

Kadeřnice, kosmetička, nové šaty, narovnat záda, úsměv na rty a to by v tom byl čert, aby se nějakej nenašel :supr:

jen na okraj - po pěti měsících od rozvodu jsem teď řešila něco s bývalým. Byl na něj smutný pohled. Mladá milenka, nevyhovující bydlení, potíže s penězi...jo jo, "svoboda" něco stojí.
neboj se, zvládneš to! Ale na "převozníky" bacha, ať narazíš na toho správného

Tak děvčata, píšeme si s M ohledně rozvodu-už konkrétní věci/mmch., je mi z toho mooc smutno/ a vypadá to, že začíná být horko.
Chtěla jsem po něm alimenty 2500 kč-mu se to zdá hodně. prý jsme se dohodli na 2000,- Jsem na MD, díky zvýšení příspěvku od letoška naštěstí nezdecháme hlady.
On má min. 16000,- čistého bez odměn, tak si myslím, že 2500,- by zvládl/má ve výchově 17letou dceru z 1.manželství-na ní od její matky dostává 1600,- čímž operuje-ale za to já nemůžu. napsala jsem mu, ať si požádá o zvýšení.
je mi z toho ouzko-že už je to vážně tady:-((

Bude líp....až se vyřeší tyhle nepříjemné věci, tak bude líp. Pokud jsi rozhodnutá (a já vidím, že jo, ono ani já bych to už nevydržela, protože nač čekat? Na zázrak?), tak tohle prostě nějak přežiješ a pak budeš začínat na čistým listu papíru. Já si přijdu, že jsem při tom všem řešení po soudech byla jako v transu, že jsem to snad ani nebyla já. Mechanicky jsem všechno vyřešila, navrhla, sepsala, dohodla s manželem (nakonec jsme se rozvedli dohodou), podala u soudu, čekala na vyzvání, šla tam, po pár minutách byl konec a hotovo.... Pro mě to byla taková tečka na závěr. Nemít dítě s jeho příjmením, tak se nechám snad i přejmenovat, jak moc jsem si už nepřála být jeho žena .... a líp mně fakt je. A dceři taky. Drž se. Co se týká toho výživného, zkus se zeptat právníka, podle mojí zkušenosti znají, kolik soudy u vás vyměřují.

Evi, díky:-))

chci se ještě zeptat, když jste šli na dohodu, museli jste mít předem rozhodnutí o výchově a výživě dítěte? anebo stačilo podat vše zaráz?

U každýho rozvodu se nejdřív řešej´děti a až pak rozvod. Je jedno, jestli to máš dohodou, nebo ne. Nejdřív děcka, pak rozvod s majetkem. Pomohla mi stránka www.juristic.cz - jsou tam různý vzory podání na soud. Jak rozvod, tak ty děti, výživný, dohoda o majetku atp. Já to podávala zároveň, někdo mi poradil, že je to lepší, protože jak soud rozhodne o dětech, přidá k tomu ten rozvod a jede to dál. Když tu žádost o rozvod podáš, až bude rozhodnuto o dětech, trvá to prý delší dobu. Nevím....já podala žádosti začátkem září 05, koncem října se rozhodovalo o dceři a na leden 06 bylo rozvodový stání.

kokarda napsal(a):

Chtěla jsem po něm alimenty 2500 kč-mu se to zdá hodně. prý jsme se dohodli na 2000,- Jsem na MD, díky zvýšení příspěvku od letoška naštěstí nezdecháme hlady.(

2000,- kč/měs. navrhovala nebožtíkovi moje právnička před 10 lety na tehdy 5-letou dceru. Tvdil, že nemůže, že je na tom finančně špatně atd., až jsem to nemohla vydržet a souhlasila jsem s tehdejším minimem 1.200,- Kč/měs. Během rozhodování o výchově a výživě dítěte se pak do mě pustila soudkyně, že špatně hájím zájmy svého dítěte. Pořvávali tam pak na sebe s nebožtíkem o tom, co je reálné a co je běžné a kde nic není, tam ani smrt ... a já tam seděla v koutku a bylo mi z toho dost trapně. Soudkyně málem naši dohodu neschválila, ale naštěstí to pak ta moje právnička zachránila a byl klid. Dostávám tedy 1.200,- Kč. Ale byla to situace, která mě jen utvrdila, že dělám dobře.

Nicméně - před 10 lety byly adekvátní 2000,- Kč/měs. - dnes by to určo mělo být víc. Asi bych trvala na těch 2500,- Kč. Ono se říká, že si pak můžeš zažádat o zvýšení, ale kdo má žaludek na další dohadování ...

Aha, takže rozumím tomu tak, že lze podat žádost o rozvod dohodou zároveň s žádostí o svěření dítěte do péče/i když vlastne ještě o dítěti není rozhodnuto/?

No my nejprve sepsali dohodu o vypořádání majetku a dohodu o svěření dítěte do péče - ta musela být schválena soudem. A až to bylo hotovo, tak jsem teprv podávala žádost o rozvod. Teda já ne, všechno vyřídila ta právnička.

Kokardo. Povádá se několik žádostí:

1. návrh na úpravu výchovy a výživy k nezletému dítěti po dobu rozvodu §26 zákona o rodině

2. nárvh na úpravu výchovy a výživy § 50 zákona o rodině

3. návrh na rozvod - případně dohoda

4. dohoda o vypořádání společného jmění manželů

Já to možná ještě v PC. Jestli máš nějakou soukromou adresu, mohu to přeposlat. Napiš mi jí na sz.

Hlavu vzhůru. Taky jsem pak mechanicky jen jela a jela a jela, doma jsem po večerech jen brečela.

Ahoj

Pokud to chceš urychlit, podej návrh na svěření dětí do péče + dohodu rodičů o poměrech dětí , dej na soud , za tři dny tam zavolej a do žádosti o rozvod napiš spisovou značku . Pak podej žádost o rozvod + dohodu o rozdělení SJM. Mám to všechno, jsem rozvedená od ledna a taky ti to můžu přeposlat. Ale tohle jde v případě, že se dohodnete. Jinak nejdřív děti, rozvod a o majetek se můžete soudit i po rozvodu, bohužel . Tak se holka drž :hjarta:

Ahoj Kokardo. Já jsem se rozváděla asi před měsícem. V dubnu jsem přišla na podatelnu k soudu. Tam jsem předložila Návrh o úpravu výkonu rodičovské zodpovědnosti a úpravy styku k dítěti, Smlouvu o vypořádání společného jmění manželů (to musí být podepsané tebou a manželem a notářsky ověřené) a Žalobu o rozvod. V květnu jsme měli stání ohledně dítěte. Rozsudek pak poslali nám a na rozvodový soud a v červnu nás rozvedli.
Papíry dělal BM podle internetu. Pro jistotu jsem si to ještě chtěla nechat zkontrolovat právničkou a té málem vypadly oči z důlků. Bylo tam napsané spoustu hloupostí a říkala, že by nám to soud mohl vrátit a tím by se vše protáhlo. Takže mi to všechno opravila (zaplatila jsem 2 tis., což je perfektní cena) a měla jsem vše bez problémů. Potom už se platí poplatek jenom u rozvodového soudu 1000,-.

Držím palce...všechno to zvládneš :hjarta: 

Jo a na syna dostávám taky 2 tis. BM víc platit nechtěl a to má čistý příjem kolem 19 tis. Jenže já taky pracuji a tak se posuzuje i to. A soudkyně řekla, že si myslí, že je to adekvátní částka.

Ahoj holky,
tak jsem zjistila, že manžel je socka, na živobytí mu zbývá po odečtení všech nákladů 2500 kč a já jsem jen zaslepená záští, jsem mstivá a urážím ho. Prý jsem se za manželství měla velice dobře a jeho nabídka 2000 kč měsíčně + auto v hodnotě 80 000 co koupil loni (+on má své) je značně velkorysá nabídka. No, prostě si halt vzal pěknou potvoru, chudáček.
je mi to všechno moc moc líto, ale momentálně se cítím nějak prázdná. překvapuje mne, že nic necítím.
nejvíc mně fakt mrzí, že on ze mně dělá Xantypu, ještě abych se mu omluvila.Staršně to bolí, snad to dokážu co nejdřív vstřebat.

Rozvod taky asi sesumíruju sama přes inet, pak to asi dám ke kontrole právníkovi, jak radíte.
Jinak huráá, od září mám práci! Sice plat nic moc, ale pak mi to po zapracování zvednou. Záhul bude s hlídáním malé - prac. doba je do 16,30, školka je jen do 15,30 a to ještě 15 km pryč. Musím požádat máti-no nemáme moc vřelé vztahy, ale je to babička, ať se taky stará.

Kokardo, drž se...
Fandím Ti! Udělej, co cítíš. Mně dospělá dcera po těch letech nakonec řekla, proč jsem to neudělala dávno-nemá smysl čekat, až budou děti velké, jak je vidět.Ve mně to zraje taky.Jen jsem si říkala-nadrobil si a JÁ to za něj mám řešit?Už nemám problém s péčí o malé děti, u mně  to bude  jednodušší řízení.Tu prázdnotu jako  Ty  pociťuji taky-právě proto, že jsou děti velké a nemám  už ten kolotoč kolem sebe, který mámu zaměstná a na chvíli zbaví těch nepěkných myšlenek.  Mám kámošky, které mi dnes nabídly pomoc /i finanční-na rozvod  a nějaké ojeté přibližovadlo, abych od nich nebyla na té vesnici tak odříznutá/.O dovolené si to srovnám v hlavě a dám se do toho.
Jak mi radíte, není na co čekat  - komu není rady, tomu není pomoci.
Díky děvčata -Petra, Janap,..-za podporu.Praktické rady  pro  Kokardu sleduji a též využiju.Popravdě řečeno, vůbec těm rozvodovým termínům, které zmiňujete , nerozumím...jsem nepopsaný list.Mé známé např. pomohl podnikový právník, toho my nemáme.

Kokardo, drž se...
Fandím Ti! Udělej, co cítíš. Mně dospělá dcera po těch letech nakonec řekla, proč jsem to neudělala dávno-nemá smysl čekat, až budou děti velké, jak je vidět.Ve mně to zraje taky.Jen jsem si říkala-nadrobil si a JÁ to za něj mám řešit?Už nemám problém s péčí o malé děti, u mně  to bude  jednodušší řízení.Tu prázdnotu jako  Ty  pociťuji taky-právě proto, že jsou děti velké a nemám  už ten kolotoč kolem sebe, který mámu zaměstná a na chvíli zbaví těch nepěkných myšlenek.  Mám kámošky, které mi dnes nabídly pomoc /i finanční-na rozvod  a nějaké ojeté přibližovadlo, abych od nich nebyla na té vesnici tak odříznutá/.O dovolené si to srovnám v hlavě a dám se do toho.
Jak mi radíte, není na co čekat  - komu není rady, tomu není pomoci.
Díky děvčata -Petra, Janap,..-za podporu.Praktické rady  pro  Kokardu sleduji a též využiju.Popravdě řečeno, vůbec těm rozvodovým termínům, které zmiňujete , nerozumím...jsem nepopsaný list.Mé známé např. pomohl podnikový právník, toho my nemáme.

zas duplikát...mám nějaké potíže s odesíláním

Mikulenko,

víš, slovo "rozvod" bylo pro mně vždy strašák. Já pocházím z rozvedeného manželství, sama jsem vždy toužila po velké rodině. No a po 5 letech se sama rozvádím. Ještě k tomu fakticky nedošlo, ale pokud to půjde alespoň z většiny, jak píšou holky, bude to pro mne značná úleva.

Jediná změna, kterou prozatím vnímám je větší nevraživost M, větší manipulace.Ale to mne ani nepřekvapuje.Prostě se mi jen potvrdilo to, co jsem si dávno odmítala připustit-že už mně nemá rád. Prostě je to celé o tom, připustit, že vás ten chlap už nechce.S tím pak jde ta jejich lhostejnost k nám. Prostě pro mně se  asi fakt nic nemění, jen už nebudu dělat jemu šaška/i když finančně to bylo trošičku lepší-uplácel mně dárečkama-na které, jak teď tvrdí-vlastně ani nemá.

Kokardo, já měla v papírech ohledně syna uveden příjem otce + jeho měsíční náklady a to samé u mne. Soud si ještě vyžádá od zaměstnavatele potvrzení příjmů. Takže je na tom hezky vidět kdo, co, jak. BM mi taky tvrdil, že má nanejvýš 15 tis. a musí toho platit spoustu a vůbec nevychází (nějak neumí šetřit). A když pak na soudu četli jeho příjem, tak sklopil oči.
Nenechej se M manipulovat. BM si taky napsal dohodu podle sebe a mé námitky nebral ze začátku v potaz. Tak jsem mu vysvětlila, že je to rozvod dohodou a tak by jsme se měli dohodnout. On ustoupí z něčeho a já z něčeho jiného. Chvilkami to i vypadalo na po*ný rozvod, ale to jsme nechtěli ani jeden. A nakonec jsme myslím relativně spokojeni oba.

Držím palce....ty to zvládneš  :pussa:

kokarda: Tak ti držím palce. ... s těma penězma - oni jsou to z velký většiny asi "chudáci". Můj BM mi, když jsem si dovolila říct o výživný na dceru, syčel nenávistně do tváře, že já ještě budu platit jemu výživný na něj...bohužel kdyby na tom trval, mohlo by to tak dopadnout. Já totiž chodím do zaměstnání, on podniká...no a vykazuje finančáku nuly....dobrý, co? (že hlady omítku ze zdí neškrabe, nemusím asi dodávat) ... ještě že je znova ženatej a mně odpadá ta povinnost živit rozvedeného příživníka ještě i po rozvodu.... Nakonec si říkám, že já se vždycky o dítě postarám a on ať se těma penězma třeba udáví....jsem zas trošku nadzvednutá, protože včera jsem s ním zas vedla "plodnou" debatu o tom, jestli dcera opravdu potřebuje na léto dvoje šortky. Podle něj stačí jedny....ach jo....(a to nekupuju adidas apod....obyčejný, většinou u Vietnamců a v podobných levnějších krámkách...) Díky, že jsem to mohla napsat, je mi líp...a taky mě to utvrzuje v tom, že jsem fakt udělala s tím rozvodem dobře...je to sobec... tak se, Kokardo, drž. A nečekej nic jinýho než podrazy. Pak je člověk příjemně překvapen, když k nim nedojde. K němu se chovej mile, nedávej najevo, co máš případně v rukávu. Asi ze mě mluví špatná zkušenost, ale můj bývalý se choval opravdu tak, aby vytřískal co nejvíc, i kdyby na to měla doplatit dcera...to mu bylo jedno...tak jsem k němu zaujala postoj jako k cizímu člověku....pomohlo mi to být trochu nad věcí. Myslím na tebe. Pa :pussa:

Evi, holky!

MOOOC děkuju za podporu-teď to fakt potřebuju. Moc mi všichni pomáháte. Je až překvapivé, že puohé vědomí, že na člověka v nouzi někdo myslí, má blahodárný účinek.
Necítím se tak sama, vím, že kolem mně je spousta hodných lidí a i těch, kteří jsou na tom podobně či dokonce hůř.Takové krize člověka vedou k většímu soucitu a pochopení, je to takový "osobní pracovní úkol".Doufám, že ho vyřeším tak, abych už něco podobného nemusela zažívat.
Moc díky!
Dneska si M vyzvedne odpoledne malou, bude to poprvé co od mého rozhodnutí o rozvodu budem tváří v tvář.Asi se to obejde beze slov.Vše si "jen" píšem.

Ahoj, Kokardo,
dej, vědět, jak sis vedla při setkání s M.

Taky jsem z rozvedeného manželství a bohužel bez sourozenců, a proto jsem to chtěla držet aspoň pro děti a říkala si , že domů chodí, nepije, nás nebije-ale sobce a manipulátora  nepředěláš...teď se to ukáže.Jen si zjistit a srovnat, co a jak.Ty  M. výroky mně vždy odsunuly dál: Mít  Tě rád ? A ZA CO ?
To už nepotřebuje komentář..

Evi36,
taky mi moc pomáhá se chovat, jakoby byl cizí a nebo tam nebyl-to míjení se v bytě mně to nějak naučilo.Ale ta jeho dovolená byl  zásah do černého a jsem psychicky zase zpátky.

Můj pan podnikatel mně ujišťoval, že má 9 tisíc-o něco míň než já. To byly děti-ještě studenti  do loňska  na placených privátech..
Kdo zažil, ví svoje...Proto chce rozvod dohodou, aby se nešťouralo do příjmů,podnikání, /opravy na chalupě údajně platí jeho 75.letá maminka... :+)) / a aby se uchránila ONA-to hlavně..M.  tvrdí, že mi vše nechá- po 25 letech ten nábytek, po 36 letech to topení, linka asi vypadá-teď by potřeboval byt vše vyměnit-ta léta, co s ní" CHODÍ" nápadně neinvestuje do společného...je to ještě ke všemu soudní znalec, který ví, že to naše zařízení ze socialismu nemá už dnes žádné valné ceny./a sekačku  a kameru mu jako koupila maminka/To by asi musel tu maminku vzít jako svědka k soudu ,ne ?Dovolené jsem platila z půlky -sebe a 1 dítě-vše se tahalo sebou,teď zmizelo z domu jen holení--ta druhá tam nebude muset vařit, netáhne sebou řízky, brambory atd.-ona nemusí-to je rozdíl...snažím se-asi zbytečně to pochopit-PROČ.

A jak to je vlastně se svědky ? Mám totiž pocit, že dohodou mně chce nějak vypéct. Je možné se nějak na tu dohodu poradit s právníkem? A je možné dát dělat odhady a nestranné  posouzení i v tomto případě? Seženu právníka-tohle asi přes ibnternet nezvládnu sama.Intimně  samozřejmě nežijeme-to se asi dozvím u rozvodu něco o tom nepřekonatelném odporu..Na nějakého "kamaráda", který by mi pomohl tuto  dobu překlenout, nějak  zatím nemám myšlenky.Mám pocit, že se musí jedna věc úplně uzavřít, aby byla pěkná ta další..

Mikulenka: Řekla bych ti, aby ses v zájmu zachování vlastního zdraví přestala snažit pochopit, proč. Proč ta druhá nemusí, proč kameru "koupila" maminka atd.... je to prostě tak, on je teda hnusnej, to zas jo, ale s tím nemůžeš nic dělat. Takže zabývat se tím, to je jak rýpat se v h.vně...čím víc se rýpeš, tím víc smrdí. Mikulenko, potřebuješ od něj peníze, potřebuješ to spravedlivý dělení majetku? Chápala bych, kdyby jo. Ale jestli se jakž takž uživíš a děti už půjdou do práce, možná by bylo lepší nějaký ty finance oželet.... já to tak udělala (oproti některým  holkám jsem tu měla hroznou výhodu - volné patro v rodinném domku rodičů a navíc jejich upřímnou radost, že tam nebudou sami) a jsem klidnější... jemu zbylo mnohem víc, tedy finančně... Já tu dohodu brala tak, abych byla prostě spokojená já i on. Když chtěl navíc mikrovlnku, řekla jsem mu, že fajn, ať si to vezme, chtěl lustr, nechala jsem mu ho.... no a co?.... horší, jestli máte větší majetky (u nás byl byt jeho maminky, i když za ty léta jsem investovala převážně já, on se vezl...nechtěla jsem nic vyplácet....zůstala mu nová kuchyň, pasat starý tři roky....kašlu na to...)... u nás, protože on se neměl k udělání návrhu na rozdělení majetku, tak jsem to udělala já a jemu dala schválit. Dala jsem si tam ceny, za který jsme to kupovali a nějak to rozdělila, snažila jsem se spravedlivě, on pak ještě chtěl něco navíc, souhlasila jsem a šli jsme to podepsat k notáři (ten ti musí ověřit podle občanek vaše podpisy, jinak to u soudu nemá váhu)..... no záleží na tobě, ale já to brala tak, že holku uživím a sebe už vůbec bez potíží... Držím ti palce. Po tolika letech to teda není snadný, já s ním žila 12 let a taky to nebylo bez pláče a smutku... :pussa:

Tak si M teď vyzvedl malou, mně ani nepozdravil. Snžila jsem se na něj být milá, ale tvářil se, jako bych pro něj byla to nejhorší na světě. Když jsem se ho mírně zeptala, jak teda budem s tím rozvodem pokračovat, řekl "nevím-ty se nechceš dohodnout". A s tím nastartoval auto a než než odjel, stihla jsem se ho zeptat, kdy teda vrátí malou - tak mi řekl že neví. "jak to že nevíš, to se mně týká" říkám mu a on že prostě neví! tak mu říkám kdy! Prej v neděli odpoledne.
jsem mu teda napsala sms, že tedy nevím kdo z nás dvou se nechce dohodnout.
Mrzí mne, že mně má za nějakou podrazačku. Vždycky byl podezřívavý až paranoidní-bohužel i ke mně, což trvá nadále:-( Tak jsem si teď pobrečela...a těším se, až v neděli doveze malou. Program na víkend nemám, asi budu uklízet a třeba se něco vyvrbí.
A já bláhová si myslela, že se dohodnem. Jestli se ale nas...u,tak nevím, nevím.:-((((
Proč si musíme furt ubližovat.Asi se ho dotklo, že jsem mu v emailu opět nastínila jak mně mrzí, že jsem mu za celou tu dobu nestála ani za bú-promiň. Tak to se pana krále dotklo.

Kokardo,Mikulenko,holky,držte se,přeju vám,aby to za vámi bylo co nejrychleji a nejhladčeji,i když to moc nejde... :pussa:

Evi,dvoje?!?!?! šortky?Dvoje?????Tolik? :dumbom::dumbom::dumbom: To je ale v*l... :dumbom::grater:
Kamarádka jednou chtěla,aby si holka řekla otci o prstový ponožky za 39,-K....Že tě nenapadne,jak to dopadlo???? :lol::usch::usch:

.

No, mě taky čeká majetkové vyrovnání, ale bude to jen formalita, protože BM už si všechno vzal, prodal to a s NM to projedli. Teď prodává poslední zbytky z toho, co si odvezl, konvici na čaj, indkční vařič, mobil, sklo, hrnky už projedli dávno. Prodával je po 20Kč. Něco z těch zbytků jsem si teď koupila zpátky. Oni jsou socky oba a BM byl vždycky roky jsem ho živila. :reta: Taky jsem ráda, že jsem se z toho dostala v podstatě tak lehce. :rock:

Tetomámo,
kdo uteče, vyhraje:-))

Myslím, že mu ještě přijdeš poděkovat:-)

Jinak M jsem navrhla/vůbec se spolu nemůžeme bavit-a to se chceme rozvést dohodou!/, že mu budu veškeré mé návrhy, popř. rovnou návrhy rozvodových papírů jen posílak ke korekci. To je jediná možná cesta-nyní.Zajímavé je, že stále udržuji to rozhodnutí a /zatím/ se stále "necukám". Nějak to "jen" pokračuje.On vlastně bez nějakých poznámek na rozvod přistoupil tím, že jsme začali licitovat o výši alimentů. No a k tomu je ke mně velmi nepříjemný, dle něj se se mnou nedá domluvit, vidí, že budu dělat problémy neustále.." To je jeho odpověď na to, že se po 2 letech nevěry chci rozvést. Smutné.

Kokardo, takhle reagoval asi každý BM. Za všechno můžeme my a nedá se s námi domluvit. To jsem taky poslouchala. A ještě, že jsem strašně tvrdohlavá. Taky jsme se o rozvodu bavili pouze přes maily a normálně spolu nedokázali komunikovat. Ale nakonec jsme se dohodli, oba se vším souhlasili a rozvedli se. Vše se uklidnilo a teď už spolu komunikujeme úplně normálně. Občas si napíšeme jen tak přes net nebo si zavoláme. Když vyzvedává nebo vrací syna, tak si spolu vykládáme hooodně dlouho.
Tohle je teď bohužel takové hnusné období, kdy by se napětím dal vzduch krájet. Ale až to budeš mít za sebou, bude to lepší ;)

:jojo: Najhoršie je pozrieť sa skutočnosti do tváre a žiť s následkami sovjich rozhodnutí. Na to musí byť nielen človek, ale aj muž charakter a zrelá osobnosť. no a nezrelé osobnosti ohlt kopú a vyvádzajú a sami pred sebou si hľadajú vinníkov a "škodičov". Ich problém; hlanvé je neuveriť im a azchovať si aký-taký odstup. Čas ukáže, ako sa veci mali v skutočnosti.

Je těžké žít s následky svých rozhodnutí  a ještě těžší ,bych řekla, s následky rozhodnutí někoho jiného. Zůstat sama, protože chce M.se tak rozhodl. Rozvodem to ale taky neskončí-jsem na to  jako Emanuela, která to dnes píše v jiném fóru-zatím jsem vyčkávala...Na nevěru -na to byl M. rozhodnut velice rychle a k řešení její dohry se nemá -čeká, až se rozzlobím já. ..

Je těžké žít s následky svých rozhodnutí  a ještě těžší ,bych řekla, s následky rozhodnutí někoho jiného. Zůstat sama, protože chce M.se tak rozhodl. Rozvodem to ale taky neskončí-jsem na to  jako Emanuela, která to dnes píše v jiném fóru-zatím jsem vyčkávala...Na nevěru -na to byl M. rozhodnut velice rychle a k řešení její dohry se nemá -čeká, až se rozzlobím já. ..

jsem specialista na duplikáty-padá mi počítač...  :+((

No, ty zaňho zhodnúť nemôžeš - či sa rozíde s bokovkou, alebo si ju bude pestovať - ale môžeš sa rozhodnúť za seba, či budeš žiť "v trojke", alebo radšej aspoň dočasne sama. Vždy máme na výber, aj keď nie vždy sa nám ten výber páči, ale o tom je život.

kokarda: S mým taky nebyla řeč. Sám nic nenavrhoval...takže jsem nakonec začala navrhovat já sama....prostě - nevíš, kdy malou přivezeš? Hodilo by se mi to v neděli v pět? Souhlasíš? Chtěla jsem jet pryč a vrátila bych se kolem tý pátý? Co ty na to? ... a nech ho v klidu se rozhodnout... neodpovídá? ... tak fajn, znovu - prosím tě, pomohlo by, kdybys souhlasil...budu si moct zorganizovat svůj čas .... (Na mýho bejvalýho platí kukuč "jsem chudák, pokud nerozhodneš, tak se z toho zblázním...a trochu nadbíhání a párkrát poděkovat a zatvářit se, jak mi pomohl ... a je "můj") ... pokud se chceš dohodnout, tak pozor na výraz tváře a na intonaci....milá, v klidu, soustředit se na to, že se chci dohodnout a ne porafat ... za nějakou dobu tréninku se mi to s bývalým začalo dařit a jakžtakž se už dohodneme.

bazalka: no....dvoje...šortky...dvoje....to jsem dost rozhazovačná, viď? .... no nic...řekla jsem mu o půlku peněz (za ty dvoje šortky, jednu sportovní sukni a tři trika na ramínka), dělalo to 450 Kč.... poslal po holce 400 .... už se směju, jak on za každou cenu musí aspoň něco trhnout .... že mu to není blbý ... U tý tvý kamarádky a prstových ponožek tipuju, že za a) pokud byl otec tzv. kanón, tak jí dal 20 Kč na půlku ponožkovýho páru, nebo za b) otec je krkoun a na dítě se vykašlal. Na oplátku ovšem nabídl ponožky své s tím, že pokud jí jsou velké, tak je zkrátí :) ... Uhodla jsem? ... něco podobnýho dělá bejvalej, holka potřebuje kalhoty, on jedny její starý odněkud vyloví, donutí ji, aby si to oblíkla, potřebovala by do toho pět kilo zhubnout a pět centimetrů se změnšit a on jí řekne, že jsou dobrý, že je může nosit...přitom se v tom ani neohne ... v tomhle ohledu mi fakt přijde zabedněnej ...

A ještě tři trička?!??!?!?!No ty jsi snad milionářka,néééé?Takhle rozhazovat,kdo to kdy viděl!!!! :lol::lol::lol::lol::dumbom:

A b je správně,nevyšlo to,nic nekoupil...A teď k němu holka chodí na brigádu  a platí jí 30,-k na hodinu!!!!To je rozhazovačnej,co???? :dumbom::mad:

:lol: 30 Kč na hodinu! ... to je dobrej... k mýmu bejvalýmu chodí taky dcera na brigádu. Vyrábí mu popcorn, kterej on pak fouká na nějakých diskotékách (nebo jak se tomu teď říká)... dává jí taky 30 Kč za velkej pytel (velkej jak popelnice třeba)... to se holka napraží něco kukuřice ... ale říkám si - práce ještě nikomu neublížila a taky vidí, co je tatínek zač ... jj, novodobý otrokářství :D ... ale na druhou stranu - holky si chtěj vydělat, tak proč ne? ... jen myslím, že až ta moje bude moct jít někam na skutečnou brigádu (věkově), tak už k taťkovi ani nepáchne ... i uklízečky dnes mají kolem 50,-  na hodinu ...

a jinak - jo, já JSEM milionářka! Ha! a teď záviďte...cha chááá.... :lol:

No jsem úúúúúúúplně zelená.... :skurt::skurt: :lol::lol::lol: .No právě,že i uklízečka má víc...ale to děvče nevidí,neslyší,ale jednou se jí otevřou oči a pak si z tatínka kecne na zadek... :reta:

Pravda, pravda-taky si děti zkusily brigádu ve firmě vlastního otce-k výplatě se pak vůbec neměl, tak chodily k nám do podniku a byly spokojený.  Mimichodem  zakládal s kamarádem firmu "JEDNOU PRO DĚTI" a když oboje děti dorostly a neměly práci , pánové je tam nemohli potřebovat,aby neměly mamky o tatíncích přehled...

Tak toto je fakt hnus... Ako sa chlapi vedia zachovať k vlastným deťom... To je dokonalé anti-afrodiziakum. :usch: Normálne sa mi urobilo fyzicky zle.

bazalka napsal(a):

...A teď k němu holka chodí na brigádu  a platí jí 30,-k na hodinu!!!!To je rozhazovačnej,co???? :dumbom::mad:

Ti vaši jim platí? Ten můj dceři vysvětlil, že jí přece platí alimenty, a že by neměla být, jako její nenasytná matka (to jako já), která by z tatíčka nejraději sedřela i kůži. A ať si uvědomí, že tam jí a pije ... :lol::lol::lol: ... Řekla bych, že kdyby tam neměl ty koně, tak holku nevidí, jak je rok dlouhej.

No,tak to je vůbec hrůza...jen-můj nééé,děti jsou malý a navíc je se mnou a dáváme kapesný...To jsem psala o kamarádce a jejím ex a jejich dceři...je to tam teď na palici a já to mám skoro z první ruky,tak občas můži přihodit nějakej zážitek...Nicméně i náš taťka(jako M)měl velmi zcestné názory,co se týkalo alimentů a peněz vůči dětem,kdybychom se rozvedli,ale to jsme si snad vyříkali a snad to ani nebude potřeba... :D

Míša Kulička: No tak to je slušnej vodvaz! ...

bazalka: Jinak mě ještě napadá, že kámoška by neměla říkat holce, aby ta si řekla u táty o to nebo tamto. Je to ještě holka a razím cestu, že takový věci s s bejvalým vyřídím sama. (I když jsem ze začátku taky zkusila, ať si mu holka řekne, brzo mi došlo, do jak blbý situace jí stavím.) ... já mám na něj přece jen lepší žaludek ... Mně se jen vždycky chce smát, když on řekne to svoje "Dvoje šortky? Jo? ..." a já na to "No, víš, aby měla na převlíkání...nebo já ji ty druhý koupím sama, i když teď moc peněz nemám...to víš...s hypotékou..." (tu teda fakt mám)....on nabyde dojmu, jak bez jeho příspěvku chcípnu hlady a řekne "No tak jo...pro tebe všechno"... já mu řeknu "Jo, tak to jseš hodnej, fakt. Děkuju ti." ... a on mi ty peníze pak dá. Já bych bez nich opravdu nechcípla, ale říkám si, že dítě je společný, výživný si vzhledem k střídavý péči nedáváme, na společnej účet pro holku, kam bychom oba přispívali a oba brali na větší výdaje, nepřistoupil, tak ať si nemyslí, že se nechám opít rohlíkem.... Ale je to teda pěkná komedie z mojí strany...jen se válím smíchy, jak on na to vždycky skočí, jak mu dělá dobře to moje hraný žebrání....a to moje ponížený děkuju....von je to chudák....navíc mi pořád krmí uši tím, jak si koupí tu kolo, tu nový auto, tu barák....mi ho je skoro líto.... a taková to byla šílená obrovská láska...před sedmnácti lety...a ještě i před třinácti .... no jo, no...

Jo a to "Pro tebe všechno"... to říká tak "hezky" jízlivě, s takovým jako - Ha, to jsi odešla, rozvedla se se mnou - s panem podnikatelem - a teď nemáš prachy, co? .... no vůl jak anděl :) (pro ty, kdo neznají můj příběh - byl to podnikatel, kterýho jsem živila a kterej mi nedával ani na bydlení, ani na jídlo, ani na dítě....ehm...ehm...polepšila jsem si o sto procent, když jsem ho opustila)

Evi,těžko říct jestli měla nebo neměla-tenkrát bylo holce 16 a zrovna přijeli někde z Polska,kde jí nakoupila hadrů na další rok...a druhej den děvče přišlo s požadavkem,že by potřebovala "nutně"n víkend k tátovi prstový ponožky....Tak jí na to řekla,ať si je koupí u tatínka a tatínek ať jí na to kdyžtak přidá...Jo,ty hadry z Polska-na ty prý nepřidal ani korunu...
A teď je holce 18 a nechává si rvát od tatíčka do hlavy,jak je matka zhýralá,když si před rokem ho dovolila dát k soudu na zvýšení alimentů,který naposled chtěla zvýšit někdy před 5lety...No,rok se to táhne,kamarádka je na prášky,protože ex to furt oddaluje a te´d chce hnát holku  k soudu,aby ta tam dosvědčila jestli peníze potřebuje nebo néééé... :dumbom: Vzít flintu a střílet.... :butter:

Eva36 napsal(a):

Jo a to "Pro tebe všechno"... to říká tak "hezky" jízlivě, s takovým jako - Ha, to jsi odešla, rozvedla se se mnou - s panem podnikatelem - a teď nemáš prachy, co? .... no vůl jak anděl :)

Tak můj nebožtík naopak dobře ví, že vydělávám daleko víc (o to víc ho štve, že si tu almužnu na holku nechávám od něj platit - a to já zas jo. Z principu.), dokonce prý nahlas přemýšlel o tom, jestli bych neměla alimenty platit já jemu :lol:. Je to zlatíčko :). On to říká jakoby s humorem - i o té nenasytné matince atd. Tak se na něj vklidu culím a myslím si něco o p.deli :). Já o nebožtíkovi dycinky jen v dobrém :). Je to její otec, časem si na něj udělá názor sama ... Chce si zajezdit na koni, tak si to tam odpracuje. Že ty koně někdo stejně vyjezdit musí, jí říkat nebudu ... A práce jí neublíží.

bazalka napsal(a):

Evi,těžko říct jestli měla nebo neměla-tenkrát bylo holce 16 a zrovna přijeli někde z Polska,kde jí nakoupila hadrů na další rok...a druhej den děvče přišlo s požadavkem,že by potřebovala "nutně"n víkend k tátovi prstový ponožky....Tak jí na to řekla,ať si je koupí u tatínka a tatínek ať jí na to kdyžtak přidá...Jo,ty hadry z Polska-na ty prý nepřidal ani korunu...
A teď je holce 18 a nechává si rvát od tatíčka do hlavy,jak je matka zhýralá,když si před rokem ho dovolila dát k soudu na zvýšení alimentů,který naposled chtěla zvýšit někdy před 5lety...No,rok se to táhne,kamarádka je na prášky,protože ex to furt oddaluje a te´d chce hnát holku  k soudu,aby ta tam dosvědčila jestli peníze potřebuje nebo néééé... :dumbom: Vzít flintu a střílet.... :butter:

Tak na zvyšování alimentů raději vůbec nepomýšlím. Za ty nervy by mi to opravdu nestálo :/. V tomto případě upřednostňují svou duševní pohodu :).

bazalka: Nechutný ... fakt :usch: ....

Míša Kulička: No tak to je taky pěknej dáreček...asi jako když můj mi řekl při mojí zmínce, že by mi mohl dávat nějaké výživné na dceru, kterou za tři měsíce po odstěhování viděl sporadicky, řekl, že budu platit já jemu (on podnikatel, vykazuje nulové dańové přiznání, já zaměstnankyně velké organizace...stěží zfalšuju svoje daňový přiznání...)...bohužel mi právník tenkrát potvrdil, že by mu to mohlo vyjít...to jsou zákony... Jo a o tý pr.eli, tak to si myslím taky. Jemu do xichtu úsměv a co si myslím, to mu může bejt ukradený...jsem se naučila hezky přetvařovat "díky" němu... Jediný co mě po roce a půl od soudu o dítě a alimenty blaží, jak ho soudkyně setřela, když se ptala, jestli skutečně za poslední asi dva roky nedal k rukám matky na dceru ani finance, ani dárek.....a on potupně přiznal, že to je pravda, že nedal nic... a ona na něj jen tak štěkla, že by jí aspoň měl koupit něco pořádnýho na vánoce ... tak to byla taková satisfakce pro mě, že aspoň někdo uznává, že je to had.... jé...ještě teď mě to hřeje...

Eva36 napsal(a):

bazalka: Nechutný ... fakt :usch: ....

Míša Kulička: No tak to je taky pěknej dáreček...asi jako když můj mi řekl při mojí zmínce, že by mi mohl dávat nějaké výživné na dceru, kterou za tři měsíce po odstěhování viděl sporadicky, řekl, že budu platit já jemu (on podnikatel, vykazuje nulové dańové přiznání, já zaměstnankyně velké organizace...stěží zfalšuju svoje daňový přiznání...)...bohužel mi právník tenkrát potvrdil, že by mu to mohlo vyjít...to jsou zákony... Jo a o tý pr.eli, tak to si myslím taky. Jemu do xichtu úsměv a co si myslím, to mu může bejt ukradený...jsem se naučila hezky přetvařovat "díky" němu... Jediný co mě po roce a půl od soudu o dítě a alimenty blaží, jak ho soudkyně setřela, když se ptala, jestli skutečně za poslední asi dva roky nedal k rukám matky na dceru ani finance, ani dárek.....a on potupně přiznal, že to je pravda, že nedal nic... a ona na něj jen tak štěkla, že by jí aspoň měl koupit něco pořádnýho na vánoce ... tak to byla taková satisfakce pro mě, že aspoň někdo uznává, že je to had.... jé...ještě teď mě to hřeje...

Jé, no to bylo to samý, a soudkyně mu zpětně spočítala a nechala ho to splácet. Ale on se tehdy divil, proč by měl jako přispívat na domácnost, když jsem přece vydělávala. Že mě prý živil na mateřský a teď je to jako na mě :lol:. Fakt kouzelný .... A to ještě moje právnička zaperlila, proč tedy podniká, když to neumí. Ža jako zaměstnanec by rozhodně na ty 2 tisíce měsíčně měl :).

:) Míšo, to jsem původně navrhovala taky....ale pak jsem si řekla, ať si to strčí...no tam, kam mu to patří ... chtěla jsem hlavně klid a kdybych chtěla zpětně to výživný, prudil by tak dlouho, až bych možná i já platila vážně na něj ... nevím, nechtělo se mi do toho šťourat, o ty peníze už jsem během toho roku, jak šel čas, prostě přišla (teda dítě o ně přišlo) a zvládla jsem to, tak co? .... bylo mi z něj na blití .... (a je pořád, když si vzpomenu, jak nenávistně syčel...jedině ho snad omlouvá to, že on pořád nemohl asi zkousnout, že jsem nakonec vážně odešla...odešla mu dojná kráva, to by se mi taky nelíbilo....ale už má jinou, tak je relativně v pohodě) ... Teď jsme na tom dokonce tak, že jelikož já nemám nárok na přídavky na děti a on ano (když falšuje ty přiznání), tak jsem mu podepsala u sociálky, že souhlasím, aby je bral na holku jen a jen on. Je na něm, jestli jí to bude ukládat, nebo jestli jí to prožere....a to si myslím, že jí ty prachy spíš prostě ukradne ... jestli se ho ona jednou zeptá, bude vysvětlovat on, jestli se nezeptá, tak nic, no ... já se nepověsím. Jen mi bylo líto nechávat pět stovek měsíčně zbytečně státu...

Holky, licitoval jsme o laimentech, je ochoten zvýšit mi je, až malá půjde do šloly, zatím si prý nemůže dovolit víc než 2000 kč. Mám to s ním sepsat na papíře? Já nevím, jestli mu věřit. Odevšad od známých slyším jen narážky, jak mně opíjí rohlíkem/teď jsem obdržela podobný info-mail/ a žije si už svůj život-tak mně to vždy tak nadzvehne, že bych mu nejradši napálila alespoň 3500,-:-(
dělá ze sebe socku a s milenkou si určitě užívají života. taky prý jsou se mnou jen problémy, prý mu je stále chci dělat/naschvál/.
Teď mně vlastně mrzí nejvíc to, že mně považuje už "jen" za obtížný hmyz:-(((
Já mám ale vztek! Ufff! Bolí to a mrzí!

Evi, já o to ani tak nestála, chtěla jsem to mít rychle za sebou - opravdu jsem si stála za tou dohodou. Ale soudkyně naznala, že vzhledem k tomu, že se jsem se i se dcerou odstěhovala do podnájmu, tak mi to minimum nemůže stačit. Já jí řekla, že jsem ochotná přistoupit na cokoliv, jen abych měla klid a ona mi vynadala. že mám hájit zájmy svého dítěte a ne svůj klid. Pak už jsem se raději stáhla a nechala jednat ji, právničku a manžela. Bylo mi trapně, jak tam na jednu stranu vykládal, jak dceru miluje a jak by si ji nejraději vzal k sobě - a na druhou stranu, že jí musí stačit minimum, a že pro ni nemůže jezdit 60 km daleko, protože by to položilo jeho firmu atd. Na přídavky už taky nemám nárok. Ale že by je mohl brát on, to mě nějak nenapadlo :).

kokardo: No jo, milenky něco stojí. Na tvém místě bych si opravdu našla právníka - taky možná spíš ženskou, dokážou se lépe vžít do situace :).

Petro72,holky

petře jsem se pokoušela domailovat, ale kdosi mi z jejího profilu napsal, že jde o omyl?

Chci se zeptat na konkrétní kroky rozvodu dohodou. Už se do toho chci pustit. Vím, že mustry jsou na netu...

PS: jinak mé odhodlání se rozvést stále trvá, a asi snad cítím, že jsem klidnější.Sice to ještě asi není ta úleva...ale hůř mi není.Fakt jsem klidnější, není to /zatím/ tak hrozné.S M se nebavíme, jen to nejnutnější ohledně malé. Nějak mu už konečně došlo to, co jsem odmítala vidět, přiznat. Že on mně nemá rád.A taky už ho nevidím tak idealisticky, vím, že se ke mně nezachoval hezky, za to vše, jak se ke mně choval, jak mi lhal, dělal za mně idiota...už to tak nechci.Nechci, aby mi ubližoval.Zasloužím si lásku.On ji má, já mám taky nárok.

kokarda napsal(a):

Petro72,holky

petře jsem se pokoušela domailovat, ale kdosi mi z jejího profilu napsal, že jde o omyl?

Chci se zeptat na konkrétní kroky rozvodu dohodou. Už se do toho chci pustit. Vím, že mustry jsou na netu...

PS: jinak mé odhodlání se rozvést stále trvá, a asi snad cítím, že jsem klidnější.Sice to ještě asi není ta úleva...ale hůř mi není.Fakt jsem klidnější, není to /zatím/ tak hrozné.S M se nebavíme, jen to nejnutnější ohledně malé. Nějak mu už konečně došlo to, co jsem odmítala vidět, přiznat. Že on mně nemá rád.A taky už ho nevidím tak idealisticky, vím, že se ke mně nezachoval hezky, za to vše, jak se ke mně choval, jak mi lhal, dělal za mně idiota...už to tak nechci.Nechci, aby mi ubližoval.Zasloužím si lásku.On ji má, já mám taky nárok.

Kokardo, máš naprostou pravdu. Máš právo na slušné a pěkné zacházení ze strany kohokoliv-né jen manžílka.  A proto bychom měli v životě vyhledávat jen takové lidičky, kteří s námi jednají čistě - bez faleše a bez podrazů.

Já jsem se vrátila z dovolený, tak jsem ti k mání. Napsala jsem ti soukromou zprávu.

Jinak taky teď vidím svého BM manžela z jiné strany.  Taky ON - inteligentní člověk - lhal a podváděl. Bohužel to neuměl a já jsem na to náhodou vždy přišla. On lhal a pak se sám v tom motal.

Teď vidím, že on se nezmění a že i další jeho partnerka s ním nebude mít život bez slziček. Ve středu jsem se vrátila od moře. BM nahlas říkal, jak jsme mu moc chyběli - nereagovala jsem- jak je rád, že jsme doma,...atd.   Pak se zeptal, zda bychom příště nemohli jet všichni zase jako rodina....No a včera mi náhodou oznámil (to proto, že jsem se ho ptala na hlídání dětí v  konkrétním víkendu) , že opět jede s milenkou (tedy se svou novou přítelkyní) na dovolenou, že ten víkend nebude moci mít děti.... Ta chudinka vůbec netuší, že on doma mluví jako by chtěl být s námi a pak s ní dojednává další akce, při kterých ona určitě získává dojem, že už je jen její.  No prostě - sviňárna !!!   Tak jsem se včera  jen uchychtla a mám jasno. Až bude plánovat "naší" společnou dovolenou, ukážu mu :fuck:  - to jako že je jednička (viz Topolánek)  :lol:

uzákonění mnohoženství by se chlapům líbilo. Ale jen do chvíle, než by zjistili, že všechny ženy musí mít stejnou životní úroveň. Už vidím, jak si kvůli svým partnerkám a všem dětem shánějí  další práci, aby je uživili.

Kokardo. Ještě jednu zkušenost mám.
Nejednou mě BM napadl, že se "hrozně chovám k dětem, že jsem zlá, že v nich vytvářím......atd"   ....... prostě samý kecy.

A teď, na dovolené, ....každý chválil děti, jak jsou skvělý, jak jsou hodný, ....dokonce kolegině z práce co s námi jela přiznala, že se toho trochu bála (sama děti nemá), ale že tak pěknou a pohodovou dovolenou snad nezažila.....

Co z toho vyplývá - hlavně pro mě -????  Že ty jeho kecy už poslouchat nebudu. JSEM SKVĚLÁ MATKA, VEDU DĚTI SPRÁVNÝM SMĚREM, ROZVOD NA JEJICH PSYCHIKU VŮBEC NEMĚL VLIV, ...... NO prostě jsem jednička- ale ne tak jak to Topolánek myslel.

Kokardo, jsou to jen plané řeči trefeného zvířete, které kolem sebe teď  začne kopat. PROSÍM TĚ, vůbec  si to neber k srdci.  Dělej věci tak jak je cítíš, že jsou správné pro tvůj život a život tvé holčičky a  ....... znáš to:  NEJHORŠÍ SRÁŽKA JE SRÁŽKA S BLBCEM.    Tím nechci schazovat tvého muže, ale jen jeho jednání.

Oxi, miláčku :pussa: všechno nejlepší k Tvým dnešním narozeninám :pussa: hodně zdravíčka, štěstíčka, lásky a .... to ti písnu do sz ;)

a doufám, že jsem byla první, kdo Ti popřál, jinak si to hodím....čekám tady na půlnoc jen kvůli Tobě, aby mě nikdo nepředběhl ;)

ufff a můžu jít spát...ráno vstávám do práce :(

Romane, krásně si je užij :pussa::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa:  :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa:  :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa: :pussa:

Petro72,

máš pravdu.
Pokouším se udržet se nad věcí, zatím to docela ujde-vzhledem k tomu, že od sebe bydlíme 80 km a vídáme se jen při předávání dcerky.Jsem ráda, že ho nemám na očích s tou jeho kopretinou.Ale FAKT cítím, jak emoce/kladné i zápo*né/ k němu s ubíhajícím časem slábnou-milosrdný ČAS! Ale to si musí každý zjistit a prožít sám. Projít si všechny úrovně-nelze některou z nich přeskočit-bohužel.Zkratky neexistují.
Cítím se teď, po tom, co jsme se "dohodli"/zatím/ na rozvodu, klidnější. Už vím, co mě čeká.A asi to nebude horší, než doposud.Snažím se orientovat se na budoucnost a neohlížet se zpět. taky už mu neskočím na ty jeho kecy, jak já za vše můžu. Myslím, že i on to už vycítil a s osočováním dal pokoj/zatím/.Jo před rokem bych mu to sežrala i s navijákem-ale teď už ne.On sám mně o tom přesvědčil.Svými lžmi, manipulacemi. není lepší než kdokoliv jiný, není lepší než já! To vím.
jen jsem teď taková jiná. něco ve mně umřelo. Připadám si vnitřně stará, jako kdybych už měla život za sebou.Občas se cítím strašně osamělá, ale naučila jsem se ty myšlenky nahrazovat jinými-příjemnějšími.A doufám, že zase budu žít! Vím už, že život není jen o jediném mužském.Že život se nemá brát až tak vážně. Prostě žít a vnímat to hezké kolem-vždyť ty hezké věci nemusejí být nutně spjaty s koexistencí někoho jiného.Toto si uvědomuju,a snažím se podle toho žít. V poslední době dost čtu/to je fajn/ a taky mi tu díri v životě taky nahrazují přátelé.Ti mi moc pomáhají.Muž je samotář a individualista, kvůli němu jsem se od lidí dost izolovala, ale teď si tyto kontakty můžu plnými doušky vychutnávat.je to hodně povzbuzující.nejsou to bůhvíjak povznášející vztahy-jen prostá posezení "na pivu, na kávě"atp...prostě život:-)
No doufám, že teď mi to už fakt vydrží, že nezaváhám ve svém rozhodnutí. Víš, já se vlastně rozhodla, že takhle to dál nejde, že LZE změnit svůj život k lepšímu. Že opravdu lze dělat věci, nad kterými bychom dříve jen pochybovali.Stačí jen se rozhodnout a udělat.

Kokardo, hlavu vzhůru. Vždyť ty už nemáš o co přijít. Stejně jako já. My jsme už o to přišli dávno, dali jsme čas na to změnit situaci, a stejně nic nepřišlo.

kokardo, tos napsala krásně. Místy jsem četla sebe sama. :pussa:

KOKARDO čas opravdu pomáhá a máš výhodu, že je nepotkáváš spolu. A být sama vůbec nemusí znamenat osamělá. Někdy si je člověk sám nejlepším společníkem. A jinak ti dávám za pravdu, já se taky pořád přizpůsobovala manželovi a pomalu jsem tajila když jsem dělala něco, co on neuznával a teď mám volnost.

Kokarda: :supr: Držím palce a přeju, ať ti je jen a jen líp. A ono bude. (Já když jsem odešla od BM, tak jsem měla konečně pocit volnosti. Něco vzadu v hlavě mi ale říkalo - co když to nevydrží, co když se ti začne stýskat? ... jenže ono to bylo lepší a lepší ... fakt, když si člověk uvědomí, že nejen ztrácí, ale dost často i hodně získá, tak už to je pak jen lepší :jojo:

Jéje holky díky za podporu:-)

Včera jsem se s M viděla když mi dovezl malou, dali jsme kafe-v kavárně.Bylo to takové normální. O ničem celkově jsme se nebavili, vlastně jen ohledně malé.Bála jsem se, jak mi bude, ale nijak zvlášť to se mnou neotřáslo.Pak jsme se rozloučili-až mně překvapilo, jak přirozeně to šlo.Teď jedu na týden k jeho rodičům s malou na prázdniny.On tam nebude.tchán nic neví, tchýně oficiálně taky ne-ale já jí informuji.Nebudu se přemáhat, že nic není, když je.Je smutná, ale není ten typ, který by mluvil svému dítěti do duše-takže M "jako"neví, že to tchýně ví.Ale podle chování je jasné, že jeho matka něco ví.Tak se tady držte, buďte silné!

Kokardo. Neboj se o tom mluvit s tchánem ani tchýní. Oni ti v životě pomůžou, jen když budou chtít. ALe rozhodně nečekej, že budou na tvé straně. Když budou - bude to krásný a vyjímečný.

Já - přesto že BM si našel jiný vztah, jezdil s ní v době našeho manželství na dovolené, noci trávil u ní (já volávala tchýni, protože mi doma bylo hrozně zle - tak jsme si s tchnýní brečely do telefonu - takže věděla jak mě to trápí)   -   tak já jsem ta špatná, která se s jejich synem rozvedla.

Tchýně k nám sama nejde, nezavolá, děti sama od sebe nenavštíví. Já jako hodná bývalá snacha - jí volávám při každé oslavě čehokoliv a osobně jí zvu. Tak to přijde, ale tchána jsem neviděla už 2 roky. Prostě jsem je zklamala a hotovo.  Zdá se mi to z mého pohledu nespravedlivé, ale rozhodně s tím nebudu nic dělat. S nimi nežiju, je k životu moc nepotřebuju.  Když nemají oni zájem o mě, netlačím na pilu. Ale udělala jsem si obrázek o tom, jakou komedii hráli celé naše manželství - prý jsi naše, jsi skvělá, máme tě rádi,...... HAHAHA. 

CHápu je, nezatratí vlastního syna - to po nich nechci. Ale komunikace může být slušná dál.

Ja už som to písala, že s bývalou budúcou svokrou som si vlastne začala paradoxne ako-tak rozmuieť až po rozchode. Postavila sa otvorene na moju stranu, až mi to bolo trochu trápne(ale so synom mali vždy taký bojovo-súťaživý vzťah, keď otvorene zápasili o to, čí životný štýl a názory sú lepšie). Bohužiaľ, lebo jej pomoc pri výchove BP syna a jej vnuka by sa bola zišla - ale holt nebola. Až po rozchode sa zrazu ukázalo, že babka je ochotná postarať sa o vnuka(čo iného jej zasa zostávalo, že? BP sa vyhrážal, že inak dá mladého do decáku...). Ale bojím sa, že ako mnoho vecí, aj toto prišlo neskoro. A pokiaľ ide o nás dve, nejaké intímne priateľstvo sa z toho už nevyvinulo, ale trochu som pochopila niektoré jej postoje a ocenila som, že si priznala chyby a pokúšala sa ich dáko napraviť, aj keď dosť márne. Aj ja som si priznala svoj podiel na vzťahu a vyčistili sme všeličo. Ale fakt je mi smutno z toho, prečo všetko prišlo až po rozchode :/

Petro72,
možná je to tak, že je jim trapně. Zní to možná divně, ale znám tyhle případy. Moje tchýně se po provalení nevěry mého muže, kategoricky postavila na mou stranu a mu to dala evidentě najevo a podnikala kroky, které bych Já nikdy nedokázala(např. získávání informací co je dotyčná zač a pak následná "přepadovka" a řečení co si o ní myslí). Rovněž si podala i jeho a byly momenty, kdy mi ho bylo opravdu líto. Vždy ho do té doby totiž měla postaveného na piedestalu ( ostatně Já taky). Okamžitě přepisovala všechna spoření a šetření, které měla v jeho prospěch na mne atd. Nakonec "chybu" udělala dotyčná, ale to už je o něčem jiném. Každopádně znám rodiče, kteří mají vůči bývalým snachám pocit provinění, snad že mají pocit, že udělali sami někde chybu. Ve starších lidech se nevyznáš. Možná mají strach, že by jsi jim něco vyčítala a taky možná neví jak by reagoval jejich syn, kdyby zjistil, že se dál s Tebou stýkají. Né každý je tak kategorický a energický jako moje tchýně a to jsem si před provalením nevěry myslela, že jeji vztah vůči mě je vlažný.

Sofi:  tchýně se se mnou baví, ale pouze když jí zavolám já nebo jí osobně pozvu domů. Něsčetně krát jsem jí říkala, že může zavolat i sama, že klidně může za vnoučatama sama přijít (po domluvě, abychom byli doma), že jsem já jí rozhodně ze života nevymazala, že stále zůstává babičkou dětí, .... dokonce mi vracela náhradní klíč od mého bytu - já si ho nevzala, protože nemám strach o majetek a ona je u nás VŽDY vítaná. To samé tchán. Jen on to ode mě neslyšel, protože když si přijdu pro děti k nim domů, tak někam zaleze a doby, než odejdu nevyleze.  Taky způsob, jak mi dát najevo neúctu.

Hodila jsem to za hlavu. Já je nechci předělávat nebo vychovávat. Oni jsou prostě takoví a basta.  Já mám ze svého pohledu čisté svědomí a to je pro mě důležitější - to že se za sebe nemusím stydět.

Napsala jsem Kokardě jen jeden pohled, jak vztah tchán,tchýně x snacha může dopadnout. I přes to, že ona nic zlého neudělá. Jen řeší svůj život bez ohledu na to, zda se to těm staříkům líbí nebo nelíbí.  Když zůstanou v dobrých vztazích dál, jen dobře pro všechny strany.

Zažila jsem hodně smutných chvil díky postoji staříků ke mě.  Jsou to vždy smutné chvíle, které čas od času obrečím. Jak jinak - rozvod není o smíchu.

Jinak přestože tchýně věděla, jak mě chování jejich syna trápí (17 kg dole, noční telefonáty s brečením,vypadání vlasů....),   tak mi při podání žádosti o rozvod (to bylo po 2 letech jeho intenzivního vztahu s milenkou, po 2 dovolených s ní)   řekla, že jsem se unáhlila, že jsem to neměla podávat, že jsem měla počkat a netlačit na něj, že se "snad" vzpamatuje,.........     Prostě zase za synáčka orodovala a já byla ta zlá, která začala jednat a začala jsem konat kroky, které ona "by nikdy neudělala". 

Je to smutný, moc smutný.

petra72: Hoď to za hlavu. Nepředěláš je. Moje bývalá tchyně zase dělá, jakoby mě neviděla, když ji např. v restauraci pozdravím nebo když jedu dceři k ní pro kolo, tak ani nevyleze z domu, aby mě pozdravila, když už mě "musí" odpovědět na pozdrav, tak se přitom ještě velmi neupřímně zašklebí a ptá se, jak se mám .... celý je to hodně, hodně neupřímný ... taky mě to trochu mrzí, ale beru ji, jaká je ... taky mě celý manželství měla ráda a předhazovala synáčkovi, jak každá jiná by mu ... atd. atd. (utekla, vynadala, netolerovala apod.) ... a teď dělá, že mě nezná ... taky jsem udělala krok, který ona by "nikdy" neudělala, žádost o rozvod jsem podala já, taky mi říkala, že on se vzpamatuje, že on se zlepší .... dnes mi je až stydno, že šedesátiletá ženská neví, jak se má chovat. O to horší, že ona si vždy přišla jako honorace (dělala vedoucí v Díle, kdysi, kolem samí doktoři, umělci atd....vždycky si přišla jako ta "lepší")... Jak říkám, hoď to za hlavu.

Petři,
napadlo mě, že je možná dobře, když Tvůj extchán zaleze a nevyleze, dokud neodejdeš. Pořád lepší, než kdyby byl nějaký "aktivní" a něco na Tebe vykřikoval, vyčítal nebo kritizoval. Vždyť je to taky JENOM CHLAP - nechce nic řešit, za žádné své slovo a větu být zodpovědný - tohle je vlastně pro něj to nejjednodušší řešení. (Možná bychom se od těch chlapů měly učit) :/.
Mně to dokonce připadlo skoro humorné, protože - si ho představ, že on se při Tvém příchodu  zděsí, v nějaké místnosti se rychle zašije, možná i zamkne :D, a tam dřepí a jen poslouchá, zda už za Tebou klaply dveře. Víš, jaký musí mít nervy??? :D
(Snažím se to trošku zlehčit, aby Ti zrovna tohle nedělalo nadprůměrné a zbytečné starosti.... :)

Tercilo, neboj. Vrásky mi to nedělá. On je pan tchán svůj, jak jako můj BM. Znáš to, jablko nikdy nepadá daleko od stromu....  :lol:

Já to už dávno neřeším. Dělám co chci a co cítím za správné - tj.pozvání na vánoce, narozeniny, svátky - hlavně dětí.... atd.  To ostatní je už na nich.  Neřeším to, opravdu. Jen jsem Kokardě psala svou zkušenost - smutnou zkušenost.  Ona a jiní to můžou mít jinak.

Já jsem tchána nikdy nezažila, zemřel brzy. Tchýně ho bohužel brzy následovala. Sice se mě kdysi v nějakých "úklidových" drobnostech občas zastala čemuž se manžel smál, že jsme baby-spojenkyně proti němu, (manžel po sobě zásadně ani hrnek neuklidí, to musím zvednout prst a hlas:D ), ale taky si myslím, že kdybych se rozvedla, asi by se mnou nějak moc nekomunikovala. A vím, že kvůli dětem bych i v tom případě tu komunikaci s ní ráda. Ale jak je vidno z průběhu života, když babi nebo děda zemřou, tak se holt stejně musí ta vnoučata přizpůsobit.....:(

Ahoj holky,

tak jsem z "prázdnin" u tchánů zpět, bylo to docela fajn. S tchýní jsme si společně zavařily okurky, já si bytikovala trička, s malou jsem jezdila na kávičky a koupat se k rybníku. Prostě idylka, jako by se nechumelilo.Byl tam i manželův bratranec s rodinou-mají stejně velké dítě jako je má dcera, tak jsme svorně po večerech pospolu sedávali při vínku a pěkně se bavili.Jen se pořád ptali,jako kde mám M, kdy za náma dorazí atp...já dělala jakoby nic..odpovídala neurčitě.Docela mi nedělalo dobře to mlžení před jeho rodinou.Ale kdybych to vyklopila, M mně osočí, že to rozkecávám/bodejď by se tím chlubil/ a snažil by se mi vnutit, že se mu tím chci mstít.Už mi to dříve vyčetl, když zjistil, že jsem se svěřila kamarádce.Pravda, dřív bych mu na to fakt skočila/a stalo se/, ale teď už ne.Ale tak nějak mi mezi něma bylo dobře a nechtěla jsem před něma dělat duševní striptýz.Ale na druhé straně mi bylo blbý, že jim vlastně lžu.
Trochu mně mrzí tchýně, že je dost strašpytel, ona M přede mnou odsoudila-tedy spíše se divila, že TO udělal, že v TOM by za něj dala ruku do ohně.Ale vím, že ona je z gruntu hodná ženská, akorát je ze všeho vystrašená a navíc ten typ, co si nikde nechce děllat zle.A hlavně co by tomu řekli lidi, že.
Tchána ráda nemám, i když vím, že zlý není.Je to samorost-nachlup stejný jako M-vidím v něm tolik podobnosti-a právě to mně irituje.Taky na tchánovi vidím, co by mně asi na stáří s M čekalo:-)) On je fakt exot-a to doslova. Zásadně dělá vše opačně navzdory všemu a všem, je to hypochondr/stejně jako M/nepraktický, prostě chlap těžký k žití. Tchýně si s ním taky užila-a užívá.Ale to je jiná historie.Já ho jen pozdravím, pokud něco potřebuje, vyhovím.Sama hovor nezačínám.
No ale nejsem dnešní, nedělám si plané naděje, že budeme mít takové pohodové vztahy s tchýní stále.Snažím se jim pomáhat, teď třeba vozím tchána pravidelně na kontroly do nemocnice, ale obávám se, že jakmile nastoupí moje následovnice, tak už já zůstanu na vedlejší koleji.Naivně se mi prořekla, když jsem jí řekla, že jejich budoucí "snacha" je profesoorka na gymplu, že ani neví, jak oni, obyčejní lidi, by se s ní mohli bavit...Ale malou mají rádi, tak snad v tomto jim to vydrží.

Jo,
taky jsem dostala od M další "tafku" a zjistila jsem, že jsem i po tom všem dost naivka:
Můj M má nějakou infekci v krvi, z klíštěte. V rámci jeho hypochondrické povahy mi psal sms, že co se mu jako stalo a tak.Já mu nato pak volala, jako jak že na tom je/ta sms vypadala dosti tragicky/.Zpočátku se se mnou bavil úsečně, jakože co chci, poté se už ochotněji "rozpovídal" o svém postižení:-) že by mohl oslepnout, že se to nedá léčit, že musí zase na krev...No skončili jsme rozhovor vcelku smírně na téma dcera.
Po 10 min mi poslal sms, že mám mail. Já NAIVKA si myslela, že třeba píše něco o nás dvou/né, že by se chtěl vrátit-o to už nestojím/, ale třeba nějaké vysvětlení, nebo nějaké smírné gesto, nebo něco o rozvodu-prostě cokoliv.Doteď mi k 3úhelníku sám nic neřekl, nic o jeho pocitech,o tom co chce dělat...nic.

Celá roztřesená jsem otevřela email - a tam jsem si přečetla výcuc ohledně lymfské boreliózy a nemocí podobných! :-))) Takže asi tak.Není oč stát.

No, Kokarda, ona lymská borelióza je fakt sviňa, kamoške ju diagnostikovali omylom a ja som ju musela potom skoro doslova kriesiť a ratovať... Žiadna sranda. Fakt je to choroba s trvalými následkami, takže by fakticky mohla ovplyvniť aj váš vzťah(hoci už možno neexistentný), lebo z invalidného dôchodku sa nežije ľahko...
A svokrovci bol ifajn, tak ver, že sa veci nejako utrasú aj potom... Kde je vôľa, je aj cesta.

Sel jojo,
ale víš, já M nevěřím, že má boreliózu.Už ho znám, je hrozný hypochondr a taky se rád chová dramaticky/je to lev/, rád přehání.Prý je to "nějaká infekce".Tak nevím.Navíc už mu po těch všelijakých jeho samodiagnózách a všem tom kolem, nějak nevěří.Jednou má rakovinu, pak mu zase hrozí infarkt.To jsme měli na denním pořádku.A když jsem mu řekla, ať jde k doktorovi, tak mi vždy odpověděl něco ve smyslu k čemu by to bylo/třeba by zjistili, že mu nic není:-))/
Nehledě na to že nechápu, proč se svěřije mně-a né jí/před ní si hraje na kance, přede mnou na trpitele/.Je to pouhopouhá manipulace.

Ahoj, kokardo. No tak mně to připomnělo ty smsky od mého muže, když jsem ho opustila - "Jsem tady zbytečnej...a asi pro všechny....já se mám o moc hůř" nebo "vždycky jsem tě měl moc rád a ty to dobře víš"... no oko by nezůstalo suchý, kdybych to v ulici předčítala .... a přitom si zvesela zvedal tu svou chmurnou náladu milenkou, kterou už si nastěhoval a když jsem, plna obav o jeho mentální zdraví a možnost sebevraždy, zavolala jeho kámošovi, aby na něj kouknul, tak se mi vysmál s tím, že prý kámoš řekl, že jsem hysterka apod. Dneska už na nějaký nemoci, deprese a na to, že někdo je někde zbytečnej, skočím asi stěží. Drž se, taky si myslím, že jen manipuluje. :pussa:

Já jsem měla boreliózu. 6 týdnů jsem byla na antibiotikách, půl roku trochu zpomalenější, po 3 letech úplně v pohodě. Potkala jsem díky tomu více lidí s touto nemocí, trvalé následky z nich (klepu na dřevo) nikdo neměl.
Horší je klíšťová ecefalitida, to jo, ale s tou by byl jednoznačně v nemocnici.

Eva36 napsal(a):

Ahoj, kokardo. No tak mně to připomnělo ty smsky od mého muže, když jsem ho opustila - "Jsem tady zbytečnej...a asi pro všechny....já se mám o moc hůř" nebo "vždycky jsem tě měl moc rád a ty to dobře víš"... no oko by nezůstalo suchý, kdybych to v ulici předčítala .... a přitom si zvesela zvedal tu svou chmurnou náladu milenkou, kterou už si nastěhoval a když jsem, plna obav o jeho mentální zdraví a možnost sebevraždy, zavolala jeho kámošovi, aby na něj kouknul, tak se mi vysmál s tím, že prý kámoš řekl, že jsem hysterka apod. Dneska už na nějaký nemoci, deprese a na to, že někdo je někde zbytečnej, skočím asi stěží. Drž se, taky si myslím, že jen manipuluje. :pussa:

Chlápci asi mají nějaký manuál, ne?:lol: Já jsem taky dostávala sms - jen tak pozdravil, občas napsal něco "vtipného", zkrátka se připomínal... Až později jsem se dozvěděla, že našim společným kamarádům už dávno představuje svoji novou Lásku...:) A deprese? Ty jsme měli taky! Ale za ty jsem mohla já...údajně.... Tak snad je teď konečně v pohodě...:)

Míša Kulička napsal(a):

Já jsem měla boreliózu. 6 týdnů jsem byla na antibiotikách, půl roku trochu zpomalenější, po 3 letech úplně v pohodě. Potkala jsem díky tomu více lidí s touto nemocí, trvalé následky z nich (klepu na dřevo) nikdo neměl.
Horší je klíšťová ecefalitida, to jo, ale s tou by byl jednoznačně v nemocnici.

Tá kamoška kvôli borelióze prišla o dieťa(vlastne asi kvôli podozreniu).... inak tiež nemá trvalé následky, ale tento sa mi zdá dosť trvalý.

Selima napsal(a):

Míša Kulička napsal(a):

Já jsem měla boreliózu. 6 týdnů jsem byla na antibiotikách, půl roku trochu zpomalenější, po 3 letech úplně v pohodě. Potkala jsem díky tomu více lidí s touto nemocí, trvalé následky z nich (klepu na dřevo) nikdo neměl.
Horší je klíšťová ecefalitida, to jo, ale s tou by byl jednoznačně v nemocnici.

Tá kamoška kvôli borelióze prišla o dieťa(vlastne asi kvôli podozreniu).... inak tiež nemá trvalé následky, ale tento sa mi zdá dosť trvalý.

Tvé kamošky je mi líto. Pro těhotné ženy je asi borelióza fatální (stejně jako mnoho jiných infekčních chorob) - jedna pilulka antibiotik, které jsem tehdy brala, vydala prý za krabičku penicilínu :/.

Ale tato varianta mě nenapadla, vzhledem k tomu, že se ta nemoc týká kokardina skoronebožtíka...

No, ja len, že to môže mať fakt následky, a možno aj u mužov(už len tie anitbiotiká ako pre vola, ako správne píšeš)... nevieme. Druhá vec je, ak si to sám diagnostikoval :dumbom: - to by trošku menilo situáciu.

Ahoj děvčata,
když jsme se o té jeho "infekci v krvi" bavili poprvé, prý mu lidi z hygieny/prý za ním přijeli, jakmile měli výsledky jeho vyšetření/ sdělili, že je to "nějaká zrádná infekce". Pak mi řekl, co to dle nich může mít za následky-oslepnutí či selhání orgánů.A že prý musí znovu na vyšetření a dle toho mu nasadí léky. Pak mi poslal email s popisem té boreliózy, kde se popisují příznaky.Podle toho si to zřejmě diagnostikoval.
Ale vzhledem k tomu, že on se strašně rád staví do role "vážně nemocného", tak kdyby to fakt bylo horší či vážné, určitě by mně tím nezapomněl oblažit.
Já už po soužití s ním mám vytvořenou imunitu vůči jeho vyhrožování "nemocemi".Mně to kolikrát připadá, že by i byl rád, kdyby byl nemocný, snad aby měl pravdu.Taky nechápu fakt, proč tím oblažuje zrovna mně.Jinak se totiž o mně vůbec nezajímá, nevolá, prostě nezájem.
No a jinak jsem si musela přiznat, že mně ta jeho nemoc ani nějak nedojímá.Jednak mu nevěřím a jednak s tím stejně nic nenadělám.Nehledě na to, že jeho můj zdravotní stav nezajímal nikdy. Když jsem si v těhotenství /rizikovém/ stěžovala na píchání v podbřišku, tak dle něj to nic nebylo...blabla.Ale pokud ho někde píchl třeba komár, řešilo se to s náramnou muzikou.
Když si našel Ji, zrovna tehdy taky ležel "hrozně marod", měl nějakou chřipku,já kolem něj skákala, on furt jak mu je zle a kde všude ho bolí.No a sotva jsem odjela na víkend-marod-nemarod, šupky za dobrodružstvím.To se dokáže překonat vždy.

OK, potom informuj, čo za ebolu mu našli...

Ahoj Kokardo, já jsem se odhodlala podat žádost o rozvod po roce a půl čekání, zda M skončí svůj nový vztah, neskončil, tedy jsem minulý pátek podala žádost prostřednictvím svého právníka. nechala jsem si to i  právníkem sepsat, píší se tam různá čísla zákonů apod, čemuž já nerozumím. Nejprve se řeší děti, pak to ostatní. Já jsem podala žádost na rozvod dohodou, tzn. že po sepsání Ti musí manžel všechny papíry podepsat a některé se musí nechat ověřit u notáře. Musíte se s M domluvit u koho bude dítě a jakým způsobem bude probíhat kontakt toho druhého s dítětem, musíte se domluvit na výši alimentů, na rozdělení movitého majetku. Já jsem čekala, že když se M od nás odstěhoval, že to udělá on, říkala jsem si proč já, já nikoho nemám, já se rozvádět nepotřebuju, proč mu to mám ulehčovat.Když se k ničemu neměl, tak jsem se mu jednou, když se stavil doma zmínila, že už takhle dál žít nechci, že mi život ve třech nevyhovuje a že podám žádost o rozvod. On na to je " no když chceš". Tak jsem kontaktovala právníka, sepsala majetek,rozdělila napůl, navrhla sama výši alimentů a to, že s dětmi se bude moci vídat kdykoli bude chtít, pokud mi dá dostatečně dopředu vědět, tudíž že se vždycky dohodneme. Pak bylo potřeba, aby podepsal. I to proběhlo poměrně klidně, přijel, přečetl, s třesoucí se rukou podepsal. Pak bylo třeba ověřit u notáře a tady nastal kámen úrazu, přestal mi brát telefon na SMS nereagoval, odjel kamsi za prací, teprve, když jsem mu řekla, že jedu za ním a dáme to ověřit tam, kde je, přijel a hotovo. Teď už jen čekám na obálku s modrým pruhem.
Lituju toho, že jsem musela tuhle věc udělat, lituju protože ho mám pořád moc ráda, a kdybych věděla, že se k nám vrátí a na druhé straně to opravdu skončí, vzala bych ho zpátky. Tím jsem si jistá. Oba jsme dělali chyby, já v naději, že se vrátí, jsem se snažila těch chyb vyvarovat, on sliboval, že to skončí, ale vždycky když to tam "jako" skončil, začal po pár dnech znova.
To, že pořád píše SMS a telefonuje, jak mě má rád, mu už nevěřím. Běda, kdybych nezvedla někdy telefon, hned ví jak na mě-vyhrožuje, že mi sebere děti, že na ně má stejné právo jako já, jen se už nezmiňuje o povinnostech, které k těm dětem taky má, třeba o tom, že už rok  na ně nepřispěl ani korunou.Ale ví,že děti jsou moje slabá stránka. Jenomže když se staví doma, děti ho pozdraví a většinou se zavřou v pokoji a hrají si,  nijak bouřlivě ho nevítají, neskáčou mu kolem krku, nikdy na ně neměl moc času. A to ho nijak před nimi neočerňuju. nemluvíme o něm.
Pochopitelně taky umí vyčítat co všechno jsem dělala špatně, on nic, já všechno, vyčítá mi všechny mé příbuzné apod. Vyhrožuje sebevraždou, protože nikomu nebude scházet.
Je to podobné jako u ostatních, které na babinet přispívají.
Taky jsem spoustu dnů a nocí probrečela, občas mě to přepadne i dneska. Nemohla jsem jíst, spát, dýchat. Nic jsem nedělala, přestala jsem zalévat kytky, přestala jsem se starat o zahrádku a jen jsem seděla a koukala " do blba", v noci jsem četla nebo seděla u internetu  a do práce chodila jako mátoha, byla jsem nepozorná i při řízení auta a to i v době, kdy se mnou jely děti, protože jsem byla strašně unavená. Tak jsem si řekla dost, myslím si, že rok a půl je dostatečně dlouhá doba na to, aby se chlap, pokud to chlap vůbec je, rozhodl, co vlastně chce.Několikrát od nás odešel, pak se zase vracel s tím, že bez nás nechce žít, druhý den se milence omlouval že odešel a zase za ní začal jezdit a tak to šlo pořád dokola, až nakonec asi po páté odešel a je pryč asi tři měsíce, s tím, že ale neustále píše SMS a telefonuje, jak je mu smutno, jak se mu stýská, jak nás miluje... Ale protože neumí nikomu ublížit, nemůže od ní odejít. A když se tedy nerozhodl, musela jsem já. Proč bych měla mít nárok na půlku věcí, které si pořizuje s milenkou a proč by on měl mít nárok na to co si pořídím já, proč bych měla platit jeho dluhy a on případné moje, těch proč je mnoho, napadly mě zrovna jen ty kolem majetku, ale netýkají se jen majetku.
Na druhé straně bych dala nevímco, kdyby se dal vrátit čas. Kdyby se aspoň část dala prožít znova a bez těch chyb, které jsem udělala. A které dělal on. možná bych měla spíš litovat času, který jsem promrhala čekáním na něj. Ale ono se říká naděje umírá poslední...
Řekla jsem si, že se musím ovládnout a už kvůli dětem s ním vycházet co nejlépe. I když si nedokážu představit, až si je poprvé odveze za svou milenkou ( která mimochodem není rozvedená). No uvidíme. Budu to muset nějak překousnout. Nic jiného nezbývá.
Držím pěsti všem, které se rozhodují, aby se rozhodly správně.

Ahoj Iv66
podle toho co píšeš, myslím, že ses rozhodla správně.1,5 roku "řešení"se nedá považovat za uspěchané...
Soucítím opravdu s Tebou a všemi ostatními tady, co se trápíme kvůli neopětované lásce a podobným bolístkám.
Přesně vím, jak Ti je.Mám to samé.Já sice ještě papíry nesepsala, ale už jsem dostala dosti podrobné info tady od "spolubojovnic" :-), takže teď jen čekám, až se mi konečně do toho papírování bude chtít.Nenávidím papírování,leč z finančních důvodů si tu rozvodovou dohodu zkusím sesmolit sama.Pravda je, že samoživitel je finančně DOST handicapovanej-to teď , když žiju bez M,cítím fest.Ale co se dá dělat.
Mně se možná i trochu/zatím/ uklidnila mysl.nevím, zdali je to úleva, ale jasně cítím, že horší  to rozhodně není-než bylo.Paradoxně i když žádám o rozvod-kterého jsem se tak moc bála, tak když vím, co mně čeká-jsem klidnější.Už furt nečekám, co kdyby...On mi to už vlastně tím nicneděláním na našem vztahu dal najevo jasně. jen já asi nebyla dost silná to přijmout. Ještě se taky bojím, samotného "aktu"/rozvod v soudní síni/, ale myslím, že to přežiju.
Víš, já chápu jeho pohnutky, že si anšel babu, zamilobval se...ale NEPOCHPÍM, proč mně v tom nechal tak dlouho plácat.nechal mně vědomně se trápit, vědomě mi způsoboval bolest!/někdo může namítnout, že tu bolest jsem si způsobovala sama-pokud ano, on byl vědomým spoluaktérem a mohl mi v tom pomoci tím, že by nás oba osvobodil-stačilo jen říct -už tě nemám rád, chci se rozvést, chci žít s ní atp../.Nehledě na to, že můj M se považuje za duchovního, morálního a citlového člověka./a zase se lituju:-(), pardon:-()/
No prostě sama sebe pozoruju, jak mi je, snažím se na něco víc přijít-mimo to, že se snažím se z toho poučit, poznat více sama sebe, svoje chyby, slabosti, touhy a přání a všechno co se nedá uchopit.Neustále přemítám nad vším, rekapituluju, pochybuju, doufám a zase se hroutím...
Chvíli si myslím, že mi svitla jiskřička něčeho "vyššího" a pak zase klesnu do obyčejného lidského balastu v podobě zlosti, vzteku, strachu atd.No a do toho všeho samozřejmě vzpomínám na M, bezděčně koukám do mobilu s nadějí, že mi od něj přijde sms a pak se směju sama nad svojí naivitou a blbostí.
Snažím se mít víru v lepší budoucnost, snažím se vytěsňovat bolestné vzpomínky, snažím se žít a jít s hlavou vztyčenou.V noci mívám barvité a divoké sny...ale on v nich je jen málokdy.No, ufff, tak to tady vidíš...:-))
Včera a předevčírem jsem měl depku, ale předtím jsem byla docela dlouho v klidu...(máte to někdo podobně:-))
Ale tak nějak chápu, že se to asi mělo stát, jinak bych nemohla vědět to, co vím teď/i když to nedokážu zcela pojmenovat/.
A myslím, že pro tebe Ivy je ještě krátká doba na to, abys byla v pohodě.Počkej si ještě tak rok, uvidíš, že změna k lepšímu nastane.Určo ještě zažiješ pro tebe bolestné chvilky , protože s BM budeš muset být kvůli dětem v kontaktu/to mám taky/, taky si představuju, že bude malou tahat k Ní...
ALE ZVYKNEŠ SI na to.Uvidíš, že ti to časem tak ani nepřijde.Vím, že ti je teYď smutno-jako nám všem.Po Rodině, po zázemí, po jistotě a hlavně po Lásce.Prostě se toho nesmíme zaleknout-že to občas nemáme tak, jak bychom chteli.Já si vždycky říkám, že kdykoliv jsem někdy byla nešťasntá/a byla jsem/, vždy to přešlo a bylo líp.
Bude líp!!! děkuju taky za Tvé povzbuzení a Vás všech:-))

MMch, Manž se zatím jeví zdráv, včera si bvyzvedl malou na víkend-o svém zdravotním stavi se nezmiňoval.Takže myslím, že trvalé následky má jen naše manželství:-)

Milá Kokardo, to o čem jsi psala cítím taky, probírám se v uplynulých měsících pořád dokola, říkám si jednou už dost, pak mě přepadne depka a strašně bych ho chtěla zpátky, probulím celé hodiny, rozbrečí mě každá hloupost. Když se staví doma, vzpamatovávám se z toho několik dní, protože tím, jak mluví jakoby mi dával nějakou naději. Já mu ale už nevěřím. Já vím, že se nevrátí. A to mě deptá a uvnitř strašně bolí. Strašně mi schází rodina, kterou jsme byli. Já vím, že si musím zvyknout. Ale pořád tomu nechci uvěřit, že zůstaneme s dětmi sami. Bojím se rozvodu, bojím se, že se neovládnu a začnu tam bulet,protože na krajíčku mám pořád. Ale už jsem to rozjela, z toho vlaku se teď nedá vystoupit.
Moc Ti děkuju za reakci na můj příspěvek. Měj se hezky a všechny ostatní taky. Kéž by už bylo líp.

To je všechno tak smutný, ale prostě je to život a musí se jít dál. IVY - kdyby se chtěl vrátit, už by to udělal, dala jsi mu opravdu dost času, to si nemusíš vyčítat. Kdybys tak pokračovala dál, byla bys jednou z těch, co se tak trápí několik let.
A rozvodu se vůbec neboj. Jestli tam nechceš plakat, vezmi si něco na uklidnění předem. Připrav se na ty oficiality - budete sedět proti sobě, soudce vás bude vyzývat různě vstávat, sedat, několikrát se zeptá zda jste si to nerozmysleli, tebe bude nazývat žalobkyní, jeho žalovaným. Ale pro soudce je to denní chleba a když vidí že jste se dohodli, nijak to nedramatizuje a neprotahuje. Pak vynese rozsudek jménem republiky a můžete jít s ex na kafe. Ber to prostě jako úřední záležitost,. zbytečně si to nedramatizuj. Horší chvíle ještě přijdou.
S těmi dětmi ani nevíte jak s vámi citím holky. Já mám kluka dospělého a tento víkend byl první po mém odstěhování, kdy milenka (teda už to vlastně není milenka, ale řádná přítelkyně BM) přijela k ex do našeho bývalého bytu už nejen na návštěvu, ale jako nová hospodyňka. Uklízela, vařila, na oknech září nové záclony .... Kde jsou sliby mého syna, že on s tátou zůstává doma, protože dokud on tam bude, ona tam nesmí - tak mu to táta slíbil. Najednou mi řekl, že přece tátovi nemůže nic zakazovat. Jo, bylo mi zase po dlouhé době hodně těžko.
A vy máte děti malé. Já nevím - prostě se asi musíme snažit brát tu druhou jen jako ženskou, která je třeba docela hodná. Ježíš ale nejde mi to ani napsat, natož tomu věřit.
Já bych nechtěla být v roli milenky, která se sžívá s dětmi milence.

Ivy a ještě poznámka - k rozvodu se nemusí vůbec chodit, pokud je to dohodou. Když to k žádosti přiložíte, oni vás sice pozvou, ale je tam poznámka, že pokud se nedostavíte, bude rozhodnuto ve vaší nepřítomnosti a přijde vám pak rozsudek poštou.

ahoj Ivo, přesně můj případ, ted ho pročítám , držím ti palečky, mě to čeká, ano přesně rok a půl a stle je s milenkou a také to několikrát končil,píše, courá se, a k ničemu to nevede...

Salen, dík za povzbuzení, já vím, že nejsem sama v této situaci, ale taky asi nejsem sama, která si pořád dokola říká proč já, co jsem udělala tak špatného. Plácám se v tom a nejsem schopná se srovnat. Nejhorší jsou večery. Děti spí a člověk sedí sám jako kůl v plotě a přehrává si v hlavě ty uplynulé roky a hledá, co dělal špatně. Nebo sedím u babinetu a pročítám pořád dokola příběhy, které se tu odehrávají.  Je v nich tolik smutku a bolesti. Proč všechny čekáme, že se nám ten náš chlap vrátí. Proč jsme na nich tak závislé. Proč se oni chovají, tak jak se chovají. Jak je to možné, že dokážou vlastní děti vyměnit za cizí, jak to vůbec dokážou, že dárek, který původně koupili vlasním dětem vezmou a odvezou ho jejím dětem, aby se ukázali, jak jsou skvělí. A dětmi se ohánějí, když potřebujou ublížit, přitom na ně do té doby neměli čas ( píšu v množném čísle, ale mluvím o svém M), jak to že se otočí o 180stupňů a dělají, to, co doma nikdy dělat nechtěli. Mám teď zrovna chvíli, kdy bych ho už nejraději nikdy nepotkala. Ale stejně si myslím, že na každého jednou dojde. Nepřeju mu nic špatného, ani jí, ale tomu, kdo si svoje štěstí staví na neštěstí druhého   se to jednou vrátí.
Stejně mě to všechno nejvíc štve kvůli dětem. Proč nemůžou žít v normální rodině? Já si vůbec nedokážu představit, že bych si něco začala s ženatým chlapem, který má navíc děti. A kdybych si chtěla začít nějaký nový vztah, tak bych se rozhodně snažila nejdřív ten stávající vyřešit a ukončit a ne donekonečna lhát a vymýšlet si. Prostě začít s čistým štítem. Když jsem přece ve vztahu nespokojený, tak jo, ukončím ho, ale to on ne, on alibista tvrdí, že nechce nikomu ublížit a přitom tímhle svým chováním ubližuje. Nebo snad ne? Já už asi ničemu nerozumím.
Jaké to asi je sedět na dvou židlích?
Ještě, že existuje tehle forum. Člověk se má aspoň kde vypovídat, malinko se uleví, když si přečte reakce na svůj příspěvek. Díky, holky, všem.

Ivy 66 napsal(a):

Salen, dík za povzbuzení, já vím, že nejsem sama v této situaci, ale taky asi nejsem sama, která si pořád dokola říká proč já, co jsem udělala tak špatného. Plácám se v tom a nejsem schopná se srovnat. Nejhorší jsou večery. Děti spí a člověk sedí sám jako kůl v plotě a přehrává si v hlavě ty uplynulé roky a hledá, co dělal špatně. Nebo sedím u babinetu a pročítám pořád dokola příběhy, které se tu odehrávají.  Je v nich tolik smutku a bolesti. Proč všechny čekáme, že se nám ten náš chlap vrátí. Proč jsme na nich tak závislé. Proč se oni chovají, tak jak se chovají. Jak je to možné, že dokážou vlastní děti vyměnit za cizí, jak to vůbec dokážou, že dárek, který původně koupili vlasním dětem vezmou a odvezou ho jejím dětem, aby se ukázali, jak jsou skvělí. A dětmi se ohánějí, když potřebujou ublížit, přitom na ně do té doby neměli čas ( píšu v množném čísle, ale mluvím o svém M), jak to že se otočí o 180stupňů a dělají, to, co doma nikdy dělat nechtěli. Mám teď zrovna chvíli, kdy bych ho už nejraději nikdy nepotkala. Ale stejně si myslím, že na každého jednou dojde. Nepřeju mu nic špatného, ani jí, ale tomu, kdo si svoje štěstí staví na neštěstí druhého   se to jednou vrátí.
Stejně mě to všechno nejvíc štve kvůli dětem. Proč nemůžou žít v normální rodině? Já si vůbec nedokážu představit, že bych si něco začala s ženatým chlapem, který má navíc děti. A kdybych si chtěla začít nějaký nový vztah, tak bych se rozhodně snažila nejdřív ten stávající vyřešit a ukončit a ne donekonečna lhát a vymýšlet si. Prostě začít s čistým štítem. Když jsem přece ve vztahu nespokojený, tak jo, ukončím ho, ale to on ne, on alibista tvrdí, že nechce nikomu ublížit a přitom tímhle svým chováním ubližuje. Nebo snad ne? Já už asi ničemu nerozumím.
Jaké to asi je sedět na dvou židlích?
Ještě, že existuje tehle forum. Člověk se má aspoň kde vypovídat, malinko se uleví, když si přečte reakce na svůj příspěvek. Díky, holky, všem.

Ivy, to je přesně to, co cítím já. Prostě to nechápu. :-( Ty už jsi o kousek dál, už jsi se dokázala rozhoupat k rozvodu. Já se zatím rozhoupala k návštěvě poradny. Ale dneska mi je nějak líp. Říkám si, že zvládnu všechno na světě s ním nebo bez něj. Kéž mi tenhle pocit vydrží :-)

Salen napsal(a):

S těmi dětmi ani nevíte jak s vámi citím holky. Já mám kluka dospělého a tento víkend byl první po mém odstěhování, kdy milenka (teda už to vlastně není milenka, ale řádná přítelkyně BM) přijela k ex do našeho bývalého bytu už nejen na návštěvu, ale jako nová hospodyňka. Uklízela, vařila, na oknech září nové záclony .... Kde jsou sliby mého syna, že on s tátou zůstává doma, protože dokud on tam bude, ona tam nesmí - tak mu to táta slíbil. Najednou mi řekl, že přece tátovi nemůže nic zakazovat. Jo, bylo mi zase po dlouhé době hodně těžko.

Salen, ale on tvoj syn má pravdu... svojím spôsobom. Prečo by si ona mal vyberať medzi matkou a otcom? On nič neurobil, prečo by mal prísť o jedného rodiča...? Nemusí ju prijať s otvorenou náručou (asi ani neprijme), ale je jasné, že jediným radikálnym dlhodobým riešením je odsťahovanie sa... a to by bolo preňho kruté. Hoci to asi aj tak raz urobí, ale vtedy, keď sa to bude hodiť jemu. Sal, neber to ako boj medzi ŇOU a TEBOU, bude sa ti žiť ľahšie. Nemáte prečo (ani o čo - či o koho) bojovať... Ty si ty, ži si svoj život nie natruc JEMU alebo JEJ, ale proste tak, ako ho chceš mať TY.

petra72 napsal(a):

Kokardo. Neboj se o tom mluvit s tchánem ani tchýní. Oni ti v životě pomůžou, jen když budou chtít. ALe rozhodně nečekej, že budou na tvé straně. Když budou - bude to krásný a vyjímečný.

Já - přesto že BM si našel jiný vztah, jezdil s ní v době našeho manželství na dovolené, noci trávil u ní (já volávala tchýni, protože mi doma bylo hrozně zle - tak jsme si s tchnýní brečely do telefonu - takže věděla jak mě to trápí)   -   tak já jsem ta špatná, která se s jejich synem rozvedla.

Tchýně k nám sama nejde, nezavolá, děti sama od sebe nenavštíví. Já jako hodná bývalá snacha - jí volávám při každé oslavě čehokoliv a osobně jí zvu. Tak to přijde, ale tchána jsem neviděla už 2 roky. Prostě jsem je zklamala a hotovo.  Zdá se mi to z mého pohledu nespravedlivé, ale rozhodně s tím nebudu nic dělat. S nimi nežiju, je k životu moc nepotřebuju.  Když nemají oni zájem o mě, netlačím na pilu. Ale udělala jsem si obrázek o tom, jakou komedii hráli celé naše manželství - prý jsi naše, jsi skvělá, máme tě rádi,...... HAHAHA. 

CHápu je, nezatratí vlastního syna - to po nich nechci. Ale komunikace může být slušná dál.

Tohle jsem psala pře několika týdny.... Pár lidiček mi napsalo, že se staroušci třeba stydí za syna, nebo....

Tak včera jsem se dozvěděla, že to co jsem vnitřně cítila, že je pravda. Tak oni se nestydí, naopak. Opravdu jsem já ta, co zničila dětem rodinu!  BM rodičům řekl jen to, co se mu hodilo. Tchýně včera povídala, že prý mi navrh rozchod s milenkou, ale já to prý odmítla....

Jenže jim neřekl, že mi to nabídl 1 den před rozvodem a zopakoval na chodbě soudu. Neřekl jim, že 3 týdny před rozvodem stále tvrdil, že mi 2 spolu už žít nemůžeme, že miluje jinou ženu,....blablabla. Dokonce po krásných vánocích 2 měsíce před rozvodem mi napsal sms, když šel za ní, že mi NIKDY NEŘEKL, ŽE SE KE MĚ VRACÍ....

Tohle všechno starouškům manža zamlčel. Řekl jim jen, že jsem ho vykopla z bytu, nechtěla stáhnout rozvod, i přesto, že on mi učinil velkorysou nabídku....

Pak se není čemu divit. Staroušci na mě koukají jak na vyvrhela.  Včera mi tchýně opatrně řekla, že k nim zatím na chalupu nesmím přijet, ....prý snad příští rok. Až dědoušek stráví ten rozvod z mé strany....

No, co vám budu povídat.  Obrečela jsem to. Bylo mi to moc líto.  Díky kecům, které si BM poupravil, není možné přátelské posezení s tchánovcema...

Petro, to je mi líto ... jenže to není vina tchánovců, ale jejich podařeného synátora. Můj BM své matince taky navykládal hory i s horákama. Pak to prý uvedla na pravou míru jeho sestra, ale taková ta pachuť zůstala. A dnes už je mi to fuk.

Ani se ti Petro nedivím, že ti to je líto. Já, byť mám vcelku dobrý vztah se svým BM, s jeho rodiči jsme se neviděli již rok. Nejsme spolu ani v telefonickém spojení a to bydlíme jen 15 minut busem od sebe. A strašně mě to mrzí. Tchýně mě moc v lásce neměla....vždycky si našla něco, aby si mohla do mne rýpnout. Ale s tchánem jsem si rozuměla. Měla....tedy mám.....  ho strašně ráda. Jenže on je takový tichý a své ženě nikdy neodporuje. Vše se řídí podle ní, a tak předpokládám, že byť by rád, kvůli ní mne nekontaktuje. Já jim i přes to posílám přání k svátku, narozeninám atd.
Hodně mne to mrzí, ráda bych je viděla, ale nemám k tomu odvahu (vzhledem k tomu, že vím, jak o mne tchýně mluví :(  ).

Ahoj všechny. Vidím, děvčata, že je to všude stejné. Moje tchýně mi neustále tvrdí, že je a vždycky bude na mé straně, že její syn, můj zatímmanžel je ....... nechce se mi ani psát co. Ale z několika stran se mi doneslo, co o mně vypráví. Úplně pravý opak toho, co říká mně. jediné, z čeho má opravdu asi strach je to, že neuvidí tak často děti, tedy vnoučata. bydleli jsme totiž u ní a u tchána. Ona je na děti zvyklá, bohužel mi´často mluvila do výchovy, tedy ona mluvila do všeho. možná, že i to se podepsalo na našem manželství. Nikdy jsem nechtěla zamezovat jejímu kontaktu s dětmi, ale když se dozvídám, co o mně povídá, tak se mi pění krev. Ale říkám si, že nebudu zlo oplácet zlem. Jisté je, že nebudu mít čas jezdit za ní s dětmi denně.
Upřímně, mám - li se přiznat, budu ráda, až z toho domu vypadnu a konečně si budu moci dělat, co budu chtít, bez toho, že bych byla pořád pod dohledem "majitelky domu".
Ale na druhou stranu, kdybych věděla, že mi to vrátí M, tak snad bych tady i zůstala. Já vím, že jsem asi srab, že bych ustoupila. I když mám podanou žádost o rozvod, pořád mám toho člověka, který ode mně odešel ráda a chtěla bych ho zpátky. otázkou je, zda by ten vztah mohl fungovat s takovou zátěží, jako je nedůvěra. Možná bych ho pak pořád kontrolovala, asi bych mu nedokázala věřit, když tolikrát zklamal.
Vypadá to jako bych nevěděla, co chci. Já to vím, ale nějak se mi to nepovedlo. Kolikrát jsem si říkala, jak je to  možné, že jsem si nedokázala udržet chlapa, kde jsem udělala chybu.
A už jsem zase někde, kde jsem nechtěla být, zase se probírám minulostí, ačkoli to už nemá cenu. Tak se mějte všechny hezky.

Petro72,
mně moc mrzí ti tví tcháni.Víš, tvůj nebožtík s něma prostě manipuluje no a oni mají navíc na očích klapky-jj., krev není voda.
Ta upravená verze pro okolí od tvého ex není nic překvapivého-můj ještě M tento způsob komunikace ve svůj prospěch také velmi rád používá/v běžném životě/ a tak , jak to tady čtu, bych se ani nedivila, kdybych začas zjistila stejné indicie týkající se důvodu rozvodu-jako u Tebe. V podstatě s tím počítám, ale bolet mně to bude taky...
Staroušci jsou hodní lidi, ale jediný syn je jediný syn.
No, asi si musíme ještě zvyknout na ty porozvodové "bonusy".Protože "jen" rozvod-to je přeci pro nás silné pokolení málo:-(...

Cítím s tebou,je to všechno smutný,člověk cítí beznaděj,zklamání.Nejlepší/nejhorší na tom je, že s tím nemusíš/nemůžeš nic dělat :-))

Vyprdni se na tchány,na exe, jsou na světě lepší lidi.BUDE LÍP!!!

Ahoj, tak mám doma obálku od soudu. Nemohla jsem ji ani otevřít, jak se mi klepaly ruce. Nevěřícně koukám, kam až jsem to dopracovala. Vůbec nevím jak to tam zvládnu, jedná se o  děti, když jsem i ty pitomý papíry obrečela. Čeká mě to za 14 dní.
Pak jsem se ještě chytla  s tchýní. Opět se starala o něco, do čeho jí nic není. Takže jsem se už neudržela a vysypala ze sebe všechno, co mě štvalo celá ta léta, co jsem tady žila. I to, co jsem snad ani říct nechtěla.  Hádám, že mi to dá ještě sežrat, než se odstěhuju úplně.A pak jsem se sesypala. Jo, život není peříčko. vypadá to, že snad taky budu mudset navštívit nějakého psychologa, abych se pak dostala do normálu, aby děti neviděly před sebou utrápenou babu, co by to mely za život. Říkám si máš dvě nohy, dvě ruce a dvě zdravé děti, co chceš víc? Než mě přepadne další splín, připadám si jako na houpačce. Chvílema si říkám jo, je to dobrý a pak najednou to na mě zase všechno padne a nejradši bych se někam zahrabala a neviděla vůbec nikoho a s nikým se mi nechce mluvit a nechce se mi nic dělat. A to mě přepadlo zrovna dneska. A kdyby mi dneska M řekl, že s tou svou babou končí a že se k nám vrátí, tak jsem to u soudu stáhla. Bohužel jsem velmi naivní a hloupá, nic takového se nestalo. Jen řekl, že je mu líto spoustu věcí, že je špatný člověk a že si zaslouží do konce života trpět. nevím jestli to myslel vážně, nebo jen hrál divadélko. já mu bohužel už nevěřím ani slovo. ALe vypadal dost utrápeně, když jsem mu předávala obálku od soudu.
Tak se všechny mějte fajn. Jdu se někam zahrabat.

Holky, držte se. Teď je to těžké, ale bude líp :jojo:

Ivy 66 napsal(a):

Ahoj, tak mám doma obálku od soudu. Nemohla jsem ji ani otevřít, jak se mi klepaly ruce. Nevěřícně koukám, kam až jsem to dopracovala. Vůbec nevím jak to tam zvládnu, jedná se o  děti, když jsem i ty pitomý papíry obrečela. Čeká mě to za 14 dní.
Pak jsem se ještě chytla  s tchýní. Opět se starala o něco, do čeho jí nic není. Takže jsem se už neudržela a vysypala ze sebe všechno, co mě štvalo celá ta léta, co jsem tady žila. I to, co jsem snad ani říct nechtěla.  Hádám, že mi to dá ještě sežrat, než se odstěhuju úplně.A pak jsem se sesypala. Jo, život není peříčko. vypadá to, že snad taky budu mudset navštívit nějakého psychologa, abych se pak dostala do normálu, aby děti neviděly před sebou utrápenou babu, co by to mely za život. Říkám si máš dvě nohy, dvě ruce a dvě zdravé děti, co chceš víc? Než mě přepadne další splín, připadám si jako na houpačce. Chvílema si říkám jo, je to dobrý a pak najednou to na mě zase všechno padne a nejradši bych se někam zahrabala a neviděla vůbec nikoho a s nikým se mi nechce mluvit a nechce se mi nic dělat. A to mě přepadlo zrovna dneska. A kdyby mi dneska M řekl, že s tou svou babou končí a že se k nám vrátí, tak jsem to u soudu stáhla. Bohužel jsem velmi naivní a hloupá, nic takového se nestalo. Jen řekl, že je mu líto spoustu věcí, že je špatný člověk a že si zaslouží do konce života trpět. nevím jestli to myslel vážně, nebo jen hrál divadélko. já mu bohužel už nevěřím ani slovo. ALe vypadal dost utrápeně, když jsem mu předávala obálku od soudu.
Tak se všechny mějte fajn. Jdu se někam zahrabat.

Ahoj Ivo.
Bohužel, nejsem si jistá, že by návrat tvého muže byla lehčí cesta. Sama říkáš, že mu už nevěříš ani slovo. Můj BM se vracel 3x a můžu ti dle vlastní zkušenosti říct, že je to snad stejně těžké, jako ten rozvod. Ta velikánská nedůvěra mě vždycky dostihla. Stačilo, aby přišel o hodinu později, než obvykle. Přestože jsem si to rozumově zdůvodnila, snažila jsem se zabavit nějakou činností....ale ten mozek, ten pracoval na plný obrátky. Nedalo se to ničím zastavit. Když pak přišel domů, bohužel mi ujela vždy nějaká jedovatá poznámka. A bylo vymalováno.  No jak říkám, nebylo to taky jednoduchý.

S těmi soudy-neboj, taky jsem byla nadopovaná Lexaurinem. Pak jsem vyšla ven a v autě jsem brečela snad půl hodiny.... Neboj, hodně nás to má podobně.

A to, že je mu líto spousta věcí...tomu bych věřila. Mě je taky pořád líto, jak to všechno dopadlo. Protože já jsem považovala naše manželství za klidné, bezproblémové, vztahově hezké. Jenže, to byl můj pocit, manža to měl jinak a tak se nedalo nic dělat.

A to, že tvůj manža vypadá utrápeně, to možná nehraje. On prožívá taky změnu, sice změnu jakou sám chtěl, ale taky to není asi pro něj jednoduché. Můj BM sedával u vody a koukal na labutě, nebo jen tak čučel do blba a tvářil se utrápeně. JENŽE NECHTĚL S NIC ZMĚNIT, ŠEL DO TOHO A NECHTĚL VYSTOUPIT.... Nestála jsem mu za to. Ten utrápený výraz měl proto, že se mu najednou změnil život - z poklidného rodinného zázemí - do svobodného života a představa, že bude zakládat s milenkou novou rodinu a že to bude budovat zase vše od znova...... to opravdu není lehké rozhodnutí. Proto ty utrápené výrazy.  Oni si uvědomují, co je čeká. ALe sami do toho šli, tak pokračují v jízdě.

Ahoj Petro 72, dík za tvůj příspěvek. Mluvíš mi z duše. Můj M se vracel dokonce 4x a přesně jak popisuješ, vždycky se objevila ta veliká nedůvěra. Jenomže ty jeho návraty trvaly vždycky přesně jeden den, pak si pro něj jeho milenka přijela a  brečela mu tady ( když jsem brečela já, tak to nesnášel) a on se jí za všechno omluvil a mě to vysvětlil tak, že jí nemůže ublížit, že by jí to zlomilo vaz a vrátil se k ní.
Ale proč mi pořád píše SMS typu miluju tě, stýská se mi, chtěl bych s tebou prožít zbytek života, pořád na tebe myslím, stýská se mi po tvém úsměvu... atd,proč pořád telefonuje, když už bydlí u ní. Proč, když se jednou za čas staví podívat "doma", pomalu brečí když odjíždí? Proč. Jen proto, že má špatné svědomí, nebo si mě chce opravdu udržovat v nějaké naději, co kdyby mu to tam nevyšlo?!
Já jsem naše manželství viděla podobně jako Ty-bylo klidné, nehádali jsme se, možná že jsme si v poslední době míň povídali, a občas se i rád napil. Přesto jsem byla spokojená (tedy až na tchýni). Ale on to bohužel  taky asi viděl jinak. Vadila mu moje péče o děti, nemyslím si, že by byla přehnaná, ale jemu se zdálo, že je mám raději než jeho, jak mi řekl. Dokonce mi řekl, že ho děti nemají rády. Což není pravda. fakt je, že ho dost málo viděly-jezdil po montážích a když přijel, zašel nejdříve za kamarády, dětem se nikdy příliš nevěnoval, nikdy jim nepřečetl pohádku, nepovídal si s nimi. A co si našel milenku razí její názor a to-děti vyrostou a odejdou a stejně mě za pár roků nebudou potřebovat- a proto se na ně preventivně vykašlal už teď, když ho právě  potřebují, když by měly mít na očích  i ten mužský vzor. A ten jim teď bude chybět, já vím, že si je třeba bude brát, ale za tu chvíli jim přece nemůže nic dát.
S tím utrápeným výrazem máš taky pravdu, nebude to proto, že od nás odešel, ale pro to, jak popisuješ ty.
Připadám si někdy jak na vlnách-když jsem nahoře, tak si myslím, že to začínám zvládat, že už to bez něj nějak půjde( a to je, když se delší dobu neozve ani nestaví). Ale pak se to zhoupne a letím pěkně  prudce  dolů ( většinou po nějaké jeho SMS, telefonátu nebo návštěvě) a já už v tom zase pěkně lítám a myslím si, že bez něj nebudu schopná přežít ani den. A přitom jsem sama už druhý měsíc a ve třech žijeme rok a půl. A navíc všechno táhnu já sama, myslím finančně, za celou dobu, tedy za celý rok a půl jsem od něj neviděla korunu. Takže se to dá zvládnout. Ale to si zase budu myslet až se zhoupnu na té vlně nahoru. Teď  jsem bohužel velmi často dole.

Ivy 66 napsal(a):

Ahoj Petro 72, dík za tvůj příspěvek. Mluvíš mi z duše. Můj M se vracel dokonce 4x a přesně jak popisuješ, vždycky se objevila ta veliká nedůvěra. Jenomže ty jeho návraty trvaly vždycky přesně jeden den, pak si pro něj jeho milenka přijela a  brečela mu tady ( když jsem brečela já, tak to nesnášel) a on se jí za všechno omluvil a mě to vysvětlil tak, že jí nemůže ublížit, že by jí to zlomilo vaz a vrátil se k ní.
Ale proč mi pořád píše SMS typu miluju tě, stýská se mi, chtěl bych s tebou prožít zbytek života, pořád na tebe myslím, stýská se mi po tvém úsměvu... atd,proč pořád telefonuje, když už bydlí u ní. Proč, když se jednou za čas staví podívat "doma", pomalu brečí když odjíždí? Proč. Jen proto, že má špatné svědomí, nebo si mě chce opravdu udržovat v nějaké naději, co kdyby mu to tam nevyšlo?!
Já jsem naše manželství viděla podobně jako Ty-bylo klidné, nehádali jsme se, možná že jsme si v poslední době míň povídali, a občas se i rád napil. Přesto jsem byla spokojená (tedy až na tchýni). Ale on to bohužel  taky asi viděl jinak. Vadila mu moje péče o děti, nemyslím si, že by byla přehnaná, ale jemu se zdálo, že je mám raději než jeho, jak mi řekl. Dokonce mi řekl, že ho děti nemají rády. Což není pravda. fakt je, že ho dost málo viděly-jezdil po montážích a když přijel, zašel nejdříve za kamarády, dětem se nikdy příliš nevěnoval, nikdy jim nepřečetl pohádku, nepovídal si s nimi. A co si našel milenku razí její názor a to-děti vyrostou a odejdou a stejně mě za pár roků nebudou potřebovat- a proto se na ně preventivně vykašlal už teď, když ho právě  potřebují, když by měly mít na očích  i ten mužský vzor. A ten jim teď bude chybět, já vím, že si je třeba bude brát, ale za tu chvíli jim přece nemůže nic dát.
S tím utrápeným výrazem máš taky pravdu, nebude to proto, že od nás odešel, ale pro to, jak popisuješ ty.
Připadám si někdy jak na vlnách-když jsem nahoře, tak si myslím, že to začínám zvládat, že už to bez něj nějak půjde( a to je, když se delší dobu neozve ani nestaví). Ale pak se to zhoupne a letím pěkně  prudce  dolů ( většinou po nějaké jeho SMS, telefonátu nebo návštěvě) a já už v tom zase pěkně lítám a myslím si, že bez něj nebudu schopná přežít ani den. A přitom jsem sama už druhý měsíc a ve třech žijeme rok a půl. A navíc všechno táhnu já sama, myslím finančně, za celou dobu, tedy za celý rok a půl jsem od něj neviděla korunu. Takže se to dá zvládnout. Ale to si zase budu myslet až se zhoupnu na té vlně nahoru. Teď  jsem bohužel velmi často dole.

No, z tvého příspěvku jsem cítila několik problémů.

1. Tvůj manžel je strašně vázaný na svou manimku - tchýni - která mu asi hoodně dlouho organizovala život a hoodně dlouho ho zahrnovala opičí láskou. Jak jinak si vysvětlit, že manžel žávlí na vlastní děti. On při jejich příchodu přišel o tvou péči, což je pochopitelný a je to všude, přišel o obletování... Začal se cítit odstrčenej a proto ty kecy o tom, ho děti nemají rády.  On chudáček maličkej (promiň mi ten sarkasmus) přestal být číslem 1 a neunesl to.  TOŤ MŮJ OSOBNÍ NÁZOR VYCÍTĚNÝ Z TVÉHO PŘÍSPĚVKU. U milenky je teď to číslo 1, jenže tebe má asi taky ještě stále rád. Ale ty máš děti, tak prchá tam, kde je maminkovsky obletován....

2. Tvůj manžel je alibista, je jednodušší si zdůvodnit, proč se nevěnuji dětem, než pro to něco udělat!!!  On chudáček asi nepochopil, že když bude věnovat dětem čas a hlavně lásku, že se mu to do konce života bude vracet. I když děti budou dospělí. Zavřít dveře umí každý ňouma, ale pečovat o vztah - nejen k dětem - dá dost práce....

3. To víš, kamarádi ho pochopí, vyhecujou, poplácají "chlapsky" po rameni.... a je po problémech.

Ivo, žárlit na děti a na péči, kterou jim věnuješ, to opravdu je dost nízké....

Víš Ivo, on tvůj manžel tě asi fakt má rád. Jen se bojí toho se vrátit.  Jemu je teď dobře, když ho milenka obletuje, bojuje o něj, dělá mu pomyšlení - JEN ABY HO ZÍSKALA. Až ho bude mít delší dobu a zase přijdou děti....tak on buď konečně dospěje a pochopí, co je to být rodič, nebo zase uteče.

Neznám tě, ani tvého muže, ani vaše soužití. Ale z toho, že píšeš, jak mluví ohledně dětí, mě napadl tento hodně velký problém - JEHO problém, se kterým když nic ON nebude dělat, bude celoživotně hledat jen "maminku", která o něj bude pečovat.

Mimochodem, něco podobného jsem zažila i já. Né tedy to s těmi dětmi, ale s tou opičí láskou. Tchýně za BM je ochotna i dodnes dýchat. Nemluvím o zdravé mateřské lásce - přiměřené k věku synáčka. Ale k té opičí lásce - jak jsem vždycky se smíchem podotkla : kdyby z WC dnes zavolal mamííí-komínek - tak mu běží maminka zadeček utřít.

Ona byla vždy ta, která za všechny (včetně tchána), všechno udělala. Děti nemusely doma ani vyluxovat, vynést koš,.... Ona tomu říkala, že jim dělala spokojené bezstarostné dětství. Prostě je nezatěžovala takovými přízemními věcmi, jako je spolupodílení se na úklidu jejich domova. Jenže jí nedošlo, že oni teď požadují (to myslím i švagra) po svých manželkách totéž.  Já doma všechno zařídila, udělala, sehnala,.... Byla jsem šikovná holka - jak vždy říkal.

Jenže poslední roky našeho manželství jsem měla 2 děti, práci, podnikání - a najednou jsem po něm chtěla, aby třeba vyluxoval, nebo pověsil prádlo, protože jsem už nestíhala, nedej bože, když jsem poznamenala, že za celý měsíc ani jednou nedal nádobí do myčky...

No, hádej co přišlo.... Začaly se dít věci. Několikrát jsem mu s prosbou opakovala, že bych byla ráda, aby se podílel na chodu domácnosti, protože já už fakt nestíhám.  Tak mi bylo řečeno, že si to mám lépe zorganizovat...

No a teď je u milenky. Je to její domácnost, ona si o ní sama pečuje. Nemá děti, tak stíhá. Nic po něm nechce, jen ho když přijde obletuje. To se to panečku žije!
Teď jednou na dovolenou, všechno zajistila, sehnala, šla koupit i jízdenky na vlak s místenkou,.... Před 2 lety když spolu byli poprvé, tak prasklo i to, že za něj šla zaplatit pojištění do zahraničí. Tím jsem po půl roce zjistila, že byl s ní.  Ona udělá všechno, jen aby mu život sladila. Teď to jde, protože má jen práci a sebe.  Až přijdou děti (jestli přijdou), bude to stejný a bude po něm požadovat spoluúčast na chodu rodiny. NO A BUDE ZASE ZLE, dokud on nepochopí, že je to vlastně normální.

Jinak maminka-tedy tchýně, což jsem zjistila bohužel až po letech našeho manželství - dost striktně rozlišuje mužské a ženské práce v domácnosti. Takže je pro BM potupa, když by musel věšet prádlo, nedej bože vytřít.  A z těch mužských prací, které jako že by mohl, taky moc nedělá neb nemá nářadí (vrtačku, ..... ), nebo na to jsou malíři aby vymalovali, nebo to na koleni dělat nemohl... Prostě výmluvy. Tak jen studoval, věnoval se svým koníčkům, maximálně (což musím tedy říct, že po našich problémech se zlepšilo)  věnoval se dětem.

Bože, ty chlapi jsou kreténi.... :co: ... a my ženský o ně ještě stojíme .... holky, chce to začít se mít ráda ... Jakmile chlap ubližuje (lhostejno, jestli schválně nebo proto, že si neumí sám a galantně řešit svoje sra-č-ky tak, aby ženskou nedeptal) a ženská by mu odpouštěla a odpuštěla a stahovala rozvod, kdyby jen nechal tý druhý, je to v řiti....nemá ráda sebe sama. Přeju každý, aby se to naučila, pokud už to neumí, viď Petro72 ;)

Jenže Evi, v tom je zase problém můj. Všechno zvládnout sama,vždyť já to udělám sama nejlíp - využiju myčku do posledního cm, vyluxuju i za gaučem, prádlo pověsím tak, abych co nejméně mohla žehlit..... Takže já jsem z počátku neodpouštěla, já si to zdůvodňovala jinak, proč všechno dělám jen já sama. :dumbom:  :dumbom:   Ale co bylo moc, to bylo moc. Já jsem v těch problémech našla i svoje, takže....už ani žárovku neumím zašroubovat, minule se mi smáli v autoservisu, že neumím otevřít kapotu motoru,abych si překontrolovala olej.  Uměla bych, já bych na to přišla, ALE NÉ A NÉ A NÉ. Už to dělat nebudu.

JSEM PŘECI KŘEHKÁ ŽENSKÁ  a ta autům vůbec nerozumí.... :lol:

Malá perlička na ukázku: máme psa, pes je nemocen a občas nevydrží přes den a jde do kuchyně na lino kakat (dostává průjem).  Jednou jsem přisla domů a málej jsem padla na pr.... BM překročil v kuchyni to psí nadělení, namazal si chleba u linky a šel papat do obýváku.... Já přišla, když už seděl na gauči. Prý přišel tak půl hodiny přede mnou.

Nevím jak by se zachovali vaši muži, ale mě málem trefil šlak. Já osobně považuju za normál, že když přijdu domů jako první, tak to nejdříve uklidím, pak dělám ostatní věci. NIKDY by mě nenapadlo, to překročit, 20cm od toho si namazat chleba  a sobecky ten úklid  nechat na partnerovi. Vždyť on to někdo uklidí....  Tak jsem položila tašky s nákupem a hned jsem to šla uklidit.

Tak z takových situací jsem vždycky byla paf. Jsem fakt já ta nenormální???

Ahojky, ale já jsem M nikdy neodstrkovala,aspoň si myslím, jen jsem večer třeba četla dětem pohádku, nebo když v noci brečely, tak jsem se šla podívat, proč. Ale že bych ho odstavila na vedlejší kolej, to ne.On vždycky tvrdil, že od dvou let se musí obstarat samy, že jsou už dost velké. A když jsem si s ním pak chtěla povídat, ale o samotě, tak než jsem si stihla k němu sednout už tam seděla tchýně, a ta má stále hlavní slovo, takže bych se stejně já ke slovu nedostala. Vadilo mu, že jsem třeba večer usnula, ale já byla kolikrát tak unavená-ráno do práce, šla jsem dělat, když holce byly dva a půl roku a klukovi devět měsíců. Nebyly peníze, bylo to potřeba, odpoledne doma druhá šichta a tak pořád dokola. Na dovolené jsme byli za deset let jednou a pak už tvrdíl, když jsme s dětmi nadhodili, že bychom mohli třeba aspoň na víkend někam pryč, že má práci a že s ním nikdy taky nikdo nikam nejezdil. A nechtěl se poučit z chyb, které dělali naši rodiče. Ale dobře, tak jsme si s dětmi udělali nějaký program, když byl v práci. A odpoledne, když by se s ním třeba chtěly pomazlit, tak jim říkal ať po něm nelezou. Já vím, že byl třeba unavený z práce, ale chvilka by ho nezabila. Jinak je velmi šikovný, nemá jen špatné vlastnosti, ale tu šikovnost bohužel uplatňuje jinde. Naše tchýně je opravdu ta, která stále má hlavní slovo, kolikrát se mi stalo, když jsem se třeba koupala, děti byly malé, tak jsem je prostě měla s sebou v koupelně a některý zabrečel, že tam vletěla co se děje, pak už jsem se zamykala, nebo M byl měsíc na Moravě na montáži, když se vrátil tak jsme chtěli být spolu, a najednou v noci v jedenáct bez zaklepání ona ve dveřích, že mu potřebuje něco říct. Bývala by organizovala i to, co budou děti jíst, co můžou v domě dělat , co ne, protože jak ona tvrdila-ona je majitelkou domu, to je její království. Já jsem M přemlouvala často, abychom si našli něco, někde, abychom byli sami, ale on nechtěl, že prý se tu narodil a prožil dětství. tak jsem problémy pak už v sobě dusila, ani jsem mu neříkala, jaké konflikty proběhly, protože to bral jako malichernosti. Já mám bohužel blbou povahu a nedokážu se vzepřít, nerada se s někým dohaduju a tak raději ustoupím, aby byl klid, takže jsem si na tyhle problémy asi zadělala sama. Neříkám, že bych neměla na našich problémečch taky vinu, nikdy to není jen z jedné strany, taky jsem byla občas protivná a  naštvaná, ale nikdy jsme se nehádali, tak jak jsou takové ty klasické hlučné hádky,. možná to ale občas taky chtělo nějakou bouřku, aby se vyčistilo ovzduší. Jinak jeho milanka má děti už velké, 17 a 19, takže se M může věnovat, takové děti se už obstarají samy. Také už plánují dovolenou, na kterou s námi nikdy nechtěl. To, že je alibista, to je pravda, protože tvrdit dokola, že nechce nikomu ublížit, tak raději nic neřeší a nechal to vyřešit jednu z nás-která vydrží kratší dobu, bohužel  jsem odpadla já.  přitom nejvíc ublížil těm, kteří za nic nemúžou, a to svým vlastním dětem, protože se o ně přestal starat, jen když má zrovna špatnou náladu,( třeba, když mu nezvednu telefon) tak vykřikuje, že má na ně stejné právo jako já, bohužel o povinnostech se už nezmiňuje. Jenomže ho mám pořád ráda, když ho vidím, rozhodí mě to na pěkně dlouhou dobu, než se dám dohromady, tak napíše zase několik SMS nebo se zase objeví a jede to pořád dokola.Ale to už jsem psala. Teď už to musím dotáhnout do konce, vyřešit děti, odstěhovat se, rozvod. Navíc jsem ještě o prázdninách dělala rekvalifikační kurz,po dvaceti letech na jednom místě měnila práci,  hlavně kvůli penězům, abych to pak všechno utáhla,takže tolik změn najednou je na mě nějak moc. A nějak blbě to zvládám. Navíc si říkám, co mě vlastně ve čtyřiceti letech může ještě potkat něco hezkého? Ráno brzo do práce, navečer vyzvednout děti u babičky, večeře, povídání s nimi, nějaká hra, spát a druhý den zase to samé. Aspoň o víkendech se snažím si to s nimi užít.Budu mít na ně taky míň času, protože dojíždím dál, než doposud. Jenomže ony už se budou chtít bavit víc s kamarády, přece jsou už větší a nebudou doma u maminčiny sukně, což je normální. A tak si říkám, když jsme si s M mohli konečeně začít užívat trochu víc sami sebe, tak on zbaběle zdrhne. A tvrdí jak mě miluje a není schopen se vrátit. Ach jo. Snad  se to časem podá a upraví. Teda aspoň doufám. Přece nemůžu mít takový splín do konce života. Plácám páté přes deváté, asi je to dost zmatené, ale jak si člověk chce trošku vylít srdce, tak to ze mě padá napřeskáčku. Nebýt babinetu asi bych se v tom plácala sama, moc mi pomáhá přečíst si názory druhých Jsme tady všechny na jedné lodi, každá máme své problémy, jen některé už toho mají za sebou  víc, jsou dál a poradí, nebo aspoň potěší slovem, já nejsem v tuhle chvíli schopná ani jednoho, jen si pořád stěžuju. Ale snad se taky dopracuju do stadia, kdy se přes všechno přehoupnu a budu moci taky přispět radou.
Tak děkuju za všechny názory a držím nám všem pěsti.

petra72 napsal(a):

Jenže Evi, v tom je zase problém můj. Všechno zvládnout sama,vždyť já to udělám sama nejlíp - využiju myčku do posledního cm, vyluxuju i za gaučem, prádlo pověsím tak, abych co nejméně mohla žehlit..... Takže já jsem z počátku neodpouštěla, já si to zdůvodňovala jinak, proč všechno dělám jen já sama. :dumbom:  :dumbom:   Ale co bylo moc, to bylo moc. Já jsem v těch problémech našla i svoje, takže....už ani žárovku neumím zašroubovat, minule se mi smáli v autoservisu, že neumím otevřít kapotu motoru,abych si překontrolovala olej.  Uměla bych, já bych na to přišla, ALE NÉ A NÉ A NÉ. Už to dělat nebudu.

JSEM PŘECI KŘEHKÁ ŽENSKÁ  a ta autům vůbec nerozumí.... :lol:

Tak to jsme na tom, Petro, podobně ;) (taky bylo na čase na to přijít, že :) ....jé, já když si vzpomenu, jak jsem natírala, škrabala zdi, malovala, dříví štípala, kopřivy sekala.... A dneska?  Jé...to já neumím....neumím si ani vyměnit tu žárovku, :jojo: tak je to :supr: A víš co je pro mě docela sranda zjištění? Že nová žena mého bývalého (jeho milenka z časů našeho manželství) natírá, maluje, štípe.....he he...a já jí to ze srdce přeju! (Jsem škodolibá, vím, ale kdo chce kam .... )

Jo a s tím psím hov-nkem - nejseš nenormální. Já bych udělala to samý, co ty a taky bych nechápala, jak to mohl manžel překročit a čekat, až přijdu já a uklidím to...ale taky jsem žila s takovým mužským a vím, že ti se nemění. Dneska natrefit na podobného, tak beru nejspíš kramle. To je totiž opravdová, nezdravá sobeckost podle mýho.

Ivy66: Proč píšeš "bohužel jsem odpadla já"? Podle toho,co píšeš o manželovi, tak je to pro tebe výhra. Vždyť to je atrapa mužskýho, maminčin mazánek, co má rád jen sebe. Taky dítě nerozmazluju, ale když se chce pomazlit, tak ho rozhodně neodstrčím, i kdybych měla po dvanáctihodinový noční....je to blbec a ty buď ráda, že "vyhrála" milenka. Ten tvůj kretén (pardon) ji stejně nemiluje, ten ani neví, co to znamená. Ten má rád JEN a JEN SEBE. Nebuď smutná, podle mě jsi vyhrála, i když to tak možná teď nevypadá. Svůj život si zvládneš uspořádat, dětem se zvládneš věnovat a to, že budeš sama, to tě postupně donutí najít si to, co tě bude opravdu zajímat. Vyplnit si život svojí vlastní činností, nebýt jen přívažkem druhého, nečekat, co druhý, mít svůj vlastní koníček, znát svou vlastní cenu. Držím ti palce. Kdybys zůstala s ním, stejně bys tu káru táhla pořád jen ty. A o tom partnerství přeci není :hjarta: A tobě je teprve 40? ... no jo, no ... moje máma to kdysi "vzdávala" po druhém rozvodu, když jí bylo něco kolem 30 ... a dneska? Už skoro dvacet roků žije ve třetím, tentokrát spokojeném, manželství, já s bráchou vyrostla a k ní domů se pořád vracíme rádi (už s vnoučatama), ona má svoje zájmy, je si vědomá svojí ceny...a že tenkrát byla skoro dva roky sama jen s dvěma malejma dětma? .... Místo koukání do zdi se vrhla na pionýrskou vedoucí a my s ní ve škole zažily spoustu legrace .... všechno zlý je pro něco dobrý, tak nezoufej, beruško :pussa:

Evi, sebralas mi slova :supr: - přesně tohle jsem chtěla napsat. Myslím, že Iva si zaslouží lepšího. Toho, co tu popsala, bych tedy rozhodně nemohla uznávat.
Ivo, opakuj si! Všecko zlé je k něčemu dobré.

Ahoj Evo, Tercilo, děkuju, máte asi pravdu, asi určitě. Tu káru, jak píšeš Evi, jsem víceméně táhla sama pořád, jen mi to nepřišlo divný, dokud nikoho neměl, a to že má hodně rád sám sebe, to se mi taky někdy zdálo. A já vlastně ani sama nejsem, mám dvě zdravé a hodné děti, které za nic nemůžou a jedou se mnou v takových s..... Měla jsem to asi utnout už dávno. Nevím na co jsem pořád čekala. Ještě jednou dík.

Tak jsem po pár dnech zase tady. M. se před třemi dny opět " vrátil". Přijel se slzami v očích a prosil ne kolenou, ať neodcházím, ať ho neopouštím, že i když si odvezu všechny věci, tak jeho srdce ne. Že teprve teď, když mě ztrácí, tak přišel na to,l jak moc mu chybím. A další bla... bla... bla... Potud dobrý.  Pochopitelně jsem mu to nevěřila a čekala, kdy to přijde, myslím kdy zase odejde. Dva dny vydržel doma, ale viděla jsem na něm, že je jako na trní. No a včera, přijedu z práce M. nikde, děti doma samy. Prý si jel pro své věci. Vrátil se mi říct, že on nemůže nikomu ubližovat a že se musí vrátit k ní, protože se zhroutila. A za chvíli stálo před domem její auto, manžílek poslušně přihopkal, nastoupil a byl v háji. Tak co byste na tohle řekly, holky. Myslím, že to plně odpovídá těm pojmenováním, která jste mu daly v minulých příspěvcích.
Je to opravdu parodie na chlapa. A ty dveře, co jsem mu ještě pořád držela otevřené, si definitivně zabouchnul.

Ivy, na co ty vlastně ještě čekáš??? Až zahřmí???
Neříkej, že tvůj muž je parodie na chlapa, protože ty se chováš úplně stejně..... Nevím, jak ještě by ti měl ukázat, že jsi úplně mino a bojíš se postavit na vlastní nohy.

Ivuško, jsi volná, volná, volná!!!!! Vyřešil si to sám, to je přece fajn. Teď můžeš začít žít podle svých představ, aniž by Tě trápilo nějaké svědomí. Bude dobře, uvidíš.

Ještě dodatek: musela jsem se zpětně zasmát, když jsem si představila na základě slovní hříčky následující situaci: On že té druhé nemůže ubližovat? No, jen jestli jí neublíží nejvíc v jejím životě právě tím, že se rozhodl pro ni :).
Omlouvám se, je to smutné pousmání, ale přece jen...myslíte, že by to tak nemohlo být? :)

Ivy66,
nevěš hlavu, ono se to stejně nějak vyvrbí...upřímně-dopadne to tak/i když ti to teď moc radost neudělá/, že ty ho kopneš do pr*ele...sice poněkolika pokusech, ale nakonec se ti to "povede".
Psala jsi, že máte mít brzy stání-tak si dej tento termín a pak ho vymaž.Čeká tě lepší budoucnost.Uvidíš.A hlavně se nEBOJ.NEBOJ se samoty-ta je stejně relativní-jako vše ostatní...
žij si jen tak, ono něco přijde.

Jinak mně ještě M řekl, že příští víkend si nemůže vyzvednout malou, že nemá peníze.Tak nevím.Sice to nechám tak, ale do budoucna myslím, že nějaká pevná dohoda by neuškodila.Jinak-ačkoliv se o našem rozchodu verbálně nebavíme, se k sobě zatím chováme slušně, docela nám ta komunikace jde.On samozřejmě v pohodě/bodejť by ne. když má babu/ no a u mně je to střídavě.Když ho ale dýl vidím, zae se mi to vrací a jsem z toho smutná, cítím se opuštěná.Ale naštěstí to netrvá stále, mám i světlejší chvíle:-)
Zítra jdu poprvé po MD do nové práce, malá do školky.Bude to zápřah, sle musí to jít.Nastává nám nová kapitola života.Jako mnoha holkám tady.No a myslím, že to všichni přežijeme.MUSÍME.

Jo, v nějakém splínu jsem se koukla  na rande.cz a musím říct, že mně pojalo čiré zoufalství z té plejády "nejhezčích kluků ze škaredince".Zapochybovala jsem, že najdu někdy normálního chlapa...Ale asi to chce trpělivost.Nemůžu čekat, že po roce hned seženu ženicha:-(

Tercila napsal(a):

Ivuško, jsi volná, volná, volná!!!!! Vyřešil si to sám, to je přece fajn. Teď můžeš začít žít podle svých představ, aniž by Tě trápilo nějaké svědomí. Bude dobře, uvidíš.

Ještě dodatek: musela jsem se zpětně zasmát, když jsem si představila na základě slovní hříčky následující situaci: On že té druhé nemůže ubližovat? No, jen jestli jí neublíží nejvíc v jejím životě právě tím, že se rozhodl pro ni :).
Omlouvám se, je to smutné pousmání, ale přece jen...myslíte, že by to tak nemohlo být? :)

:jojo: :supr:

Holky omlovám se, že vstupuji do diskuse, ale nedá mi se zeptat. Diskusi jsem nepřečetla celou, ale nějak mě ťuknul do očí výrok Evi 36.
Napsala: je to blbec a ty buď ráda, že "vyhrála" milenka. Ten tvůj kretén (pardon) ji stejně nemiluje, ten ani neví, co to znamená. Ten má rád JEN a JEN SEBE.
Když má rád sám sebe, tak je to kretén a přesto v každém příspěvku se píše "naučte se mít rády". Kdybych to měla rozpitvat, tak až se naučím mít sebe ráda, pak to h..... překročím taky a v ten moment jsem samolibá kreténka. Patří to spíše na psychologickou, ale tady mě to ťuklo. Jak je to tedy s tím, mít se rád? Jak jsou ty hranice nastavené? Pořád nedokážu najít tu zlatou střední cestu, takovou, abych byla svá, ale přitom neubližovala druhému, protože on si zrovinka může mé počínání vzít osobně, milující, ale né přehnaně, aby si ten druhý nemyslel, že jsem závislá, ukázat svou soběstatčnost, ale tak, aby si druhý nemyslel, že ho nepotřebuji. Kde jsou ty hranice???

kokarda - vše nejlepší do práce a malé do školky!!
ženicha by si pro mě přál můj otec a taky mi pořád doporučuje net. Jenže chudák neví, co to dneska je. Chlapi došli...

Kuki a co ten tvůj poslední převozník? Už není?

uzlíku, možná tam mělo být, že nemá rád nikoho jiného, jen sebe ... zatímco "naučte se mít rády" směřuje k tomu mít nesobecky ráda i své blízké.

Mít se ráda myslím znamená neubližovat a nenechat si ubližovat.

Přijmout aspekty své povahy a naučit se s nimi pracovat tak, abych byl v souladu a spokojen sám se sebou.Jakmile budu spokojena se sebou, budu také mnohem více spokojená s okolím, protože pochopím  chování druhých a proto už mi nebudou způsobovat tolik bolesti a já jim.

Mít se rád není totéž, jako být sobec.

Kokarda:
Jo, v nějakém splínu jsem se koukla  na rande.cz a musím říct, že mně pojalo čiré zoufalství z té plejády "nejhezčích kluků ze škaredince".Zapochybovala jsem, že najdu někdy normálního chlapa...Ale asi to chce trpělivost.Nemůžu čekat, že po roce hned seženu ženicha.

:D Tak to já tu stránku radši ani otvírat nebudu :D, zrovna dneska jsem na ni někde viděla odkaz.
Kokardo, uvidíš, že bude fajn, v práci se trošku odreaguješ po těch letech doma. Možná přibudou starosti se "školkovými" nemocemi a potřebou opatrování, což v zaměstnání nemají moc rádi (já jsem tehdy se šéfem měla velký problém i přesto, že jsem si práci nosila na večery domů; dcera chytla všechno, co letělo kolem).
A i nějaký fajn kámoš se po čase najde, uvidíš. Měj se moc hezky.

Kokardo, držím moc moc palečky, aby ti to dopadlo dobře. Je to další změna, nová etapa tvého života - vím že jsi samostatná dost - ale pocit dalšího osamostatnění,dalšího možného žití bez berličky manžela - je posilující věc. 

Přijdeš do nového kolektivu, než se rozkoukáš, uběhne další doba tvé plné samostatnosti bez manžílka. 
Kokardo, opravdu ti moc fandím. Ty toho parazita na citech opravdu nepotřebuješ. Jsi silná ženská, moc tě obdivuju. Není nad to si uvědomit, že kvůli jednomu člověku NÁŠ ŽIVOT NEKONČÍ..... UMÍME SI HO UDĚLAT MI SAMI KRÁSNÝM A vůbec nepotřebujeme škemrat u nikoho, aby nás měl rád. Nejsme ovládány pocitem neznaděje .....jako že co si bez něj počneme.  My už víme, co si počneme....

Držím palečky. Rozvod není důležitý, je to jen formální věc. Důležitý je to, že ON už nemá tu moc tebou mávat, jsi samostatná a jeho osoba nemá vliv na kvalitě tvého života. Papa, fandím ti. Ty to zvládneš. Jen se toho neboj....

uzlík napsal(a):

Holky omlovám se, že vstupuji do diskuse, ale nedá mi se zeptat. Diskusi jsem nepřečetla celou, ale nějak mě ťuknul do očí výrok Evi 36.
Napsala: je to blbec a ty buď ráda, že "vyhrála" milenka. Ten tvůj kretén (pardon) ji stejně nemiluje, ten ani neví, co to znamená. Ten má rád JEN a JEN SEBE.
Když má rád sám sebe, tak je to kretén a přesto v každém příspěvku se píše "naučte se mít rády". Kdybych to měla rozpitvat, tak až se naučím mít sebe ráda, pak to h..... překročím taky a v ten moment jsem samolibá kreténka. Patří to spíše na psychologickou, ale tady mě to ťuklo. Jak je to tedy s tím, mít se rád? Jak jsou ty hranice nastavené? Pořád nedokážu najít tu zlatou střední cestu, takovou, abych byla svá, ale přitom neubližovala druhému, protože on si zrovinka může mé počínání vzít osobně, milující, ale né přehnaně, aby si ten druhý nemyslel, že jsem závislá, ukázat svou soběstatčnost, ale tak, aby si druhý nemyslel, že ho nepotřebuji. Kde jsou ty hranice???

No, aj v Biblii sa píše: Miluj blížneho svojho AKO SEBA SAMÉHO... Neznamená to milovať druhých tak, že trápim sám/sama seba, a neznamená to milovať len seba a kašľať na to, že tých druhých(príp. tretích, atď.) týram. Znamená to MILOVAŤ AJ SEBA, AJ DRUHÝCH. A nájsť tú ideálnu rovnováhu, čo je asi úloha najmenej na celý jeden život... :/ Sama to stále hľadám metódou pokusov a omylov...

uzlík napsal(a):

Holky omlovám se, že vstupuji do diskuse, ale nedá mi se zeptat. Diskusi jsem nepřečetla celou, ale nějak mě ťuknul do očí výrok Evi 36.
Napsala: je to blbec a ty buď ráda, že "vyhrála" milenka. Ten tvůj kretén (pardon) ji stejně nemiluje, ten ani neví, co to znamená. Ten má rád JEN a JEN SEBE.
Když má rád sám sebe, tak je to kretén a přesto v každém příspěvku se píše "naučte se mít rády". Kdybych to měla rozpitvat, tak až se naučím mít sebe ráda, pak to h..... překročím taky a v ten moment jsem samolibá kreténka. Patří to spíše na psychologickou, ale tady mě to ťuklo. Jak je to tedy s tím, mít se rád? Jak jsou ty hranice nastavené? Pořád nedokážu najít tu zlatou střední cestu, takovou, abych byla svá, ale přitom neubližovala druhému, protože on si zrovinka může mé počínání vzít osobně, milující, ale né přehnaně, aby si ten druhý nemyslel, že jsem závislá, ukázat svou soběstatčnost, ale tak, aby si druhý nemyslel, že ho nepotřebuji. Kde jsou ty hranice???

Uzlíku, najít ty hranice je těžké, jako vždycky, když neexistuje jedna absolutně dobrá strana, a je třeba balancovat ve středu. Ale tak to je v životě, zdá se mi, skoro ve všem. Asi platí, že když člověk nemá rád sám sebe, plácá se mezi dvěma extrémy - jednou vidí lidi kolem sebe jako "nadlidi" a sebe hluboko pod nimi, podruhé je schopen je nazvat jmény, že by se je jeden styděl zopakovat ;) A když je člověk usměvavý sám k sobě, najednou má vlídnější pohled také na druhé. To je aspoň moje vlastní zkušenost - když tak horem dolem zkoumám, proč jsem někdy na lidi tak protivná.

A ještě jedna věc - tady se diskutují těžké situace, které nám srážejí sebevědomí, tak proto je tady těch rad "nauč se myslet víc na sebe" víc. Prostě jsou víc potřeba :kapitulation:

Děkuji za vysvětlení. Já mám ale někdy pocit, že od doby nevěry o všem až moc přemýšlím. Většinou než cokoliv udělám nebo řeknu, tak si dám pozor. Přemýšlím o tom, jak si to ten druhý vezme a přebere. Znám své chyby, které se snažím napravit, ale někdy mě to dost vyčerpává, jsem z toho unavená. Někdy ve mně kříčí, "nééé, mělas to říct, udělat, takhle". Ale zároveň mě něco uvnitř drží, co to nepustí ven. Tak jen doufám, že je to správné :pussa:

uzlík napsal(a):

Holky omlovám se, že vstupuji do diskuse, ale nedá mi se zeptat. Diskusi jsem nepřečetla celou, ale nějak mě ťuknul do očí výrok Evi 36.
Napsala: je to blbec a ty buď ráda, že "vyhrála" milenka. Ten tvůj kretén (pardon) ji stejně nemiluje, ten ani neví, co to znamená. Ten má rád JEN a JEN SEBE.
Když má rád sám sebe, tak je to kretén a přesto v každém příspěvku se píše "naučte se mít rády". Kdybych to měla rozpitvat, tak až se naučím mít sebe ráda, pak to h..... překročím taky a v ten moment jsem samolibá kreténka. Patří to spíše na psychologickou, ale tady mě to ťuklo. Jak je to tedy s tím, mít se rád? Jak jsou ty hranice nastavené? Pořád nedokážu najít tu zlatou střední cestu, takovou, abych byla svá, ale přitom neubližovala druhému, protože on si zrovinka může mé počínání vzít osobně, milující, ale né přehnaně, aby si ten druhý nemyslel, že jsem závislá, ukázat svou soběstatčnost, ale tak, aby si druhý nemyslel, že ho nepotřebuji. Kde jsou ty hranice???

Ahoj uzlíku. Myslela jsem to tak, že on se má rád až moc, opravdu nezdravě sobecky. Souhlasím s níže napsaným - mít se rád znamená neubližovat druhým a nenechat ubližovat sobě. :pussa: Pokud můj zdravý partner překročí psí "nadělení" a čeká, až přijdu já, abych to mohla uklidit, je to nezdravý sobec. Pokud má čtyřicítky horečky, sotva se plazí a já čekám, že to měl uklidit, jsem nezdravý sobec já. Tak asi tak nějak.

.... Pardon ... vložila jsem příspěvek 2 x, tak jsem to jednou smázla.

Salen napsal(a):

Kuki a co ten tvůj poslední převozník? Už není?

je, ale já mu neříkám převozník.
Taky je to vztah, který by mohl babinet rozebírat....ale snad neboří. Nicméně už několikrát jsem si myslela, že mu poděkuju za služby, protože jsem našla někoho "bezproblémovějšího". Nikdy jsem to nedokázala a po čase se ten "bezproblémový" ukázal jako "hodně problémový". Tohle stále trvá a je to příjemné nám oběma.

Evo, vím jak si to myslela. To je sobec - blbec, ale takový sobec se určitě pozná už při začátku vztahu. Jenže z některých se ti sobci stávají postupem času. Ale to bude určitě to, že jim to dovolíme .... Jenže na druhou stranu o tom kolikrát ani nevíme ...

uzlík napsal(a):

Evo, vím jak si to myslela. To je sobec - blbec, ale takový sobec se určitě pozná už při začátku vztahu. Jenže z některých se ti sobci stávají postupem času. Ale to bude určitě to, že jim to dovolíme .... Jenže na druhou stranu o tom kolikrát ani nevíme ...

A někteří sobci mají výborné mimikry - projeví se, až když je ptáček polapen :)

Míšo, souhlas. Ale doufám v to, že se z takového sobce může stát zase jednou nesobec

No, ono sa ľudia aj vyvíjajú - a občas skôr smerom späť na vývojovej krivke... :/

Petra72 napsala:
Kokardo, držím moc moc palečky, aby ti to dopadlo dobře. Je to další změna, nová etapa tvého života - vím že jsi samostatná dost - ale pocit dalšího osamostatnění,dalšího možného žití bez berličky manžela - je posilující věc.


Peto, díky za povzbuzení a podporu:-))

Akorát když tak přemýšlím, mám dojem, že už mně ta moje samostatnost i unavuje-furt se snažím být saostatná, až nakonec všichni kolem s tím tak nějak počítají, jako se samozřejmostí a všechno nechávají na mně. Už mně nebaví být furt silná a samostatná.Když jsem se tak chovala, nakonec mi bylo vyčteno/manželem/, že vlastně nikoho nepotřebuju.Já vlastně vždycky byla na vše sama, když se dívám zpětně-a to asi byla chyba.Občas ze sebe udělat křehotinku by nebylo od věci, jenže já to neumím.
Jinak v práci je to docela fuška-zaučuje mně taková mladá kočena, která nechápe, jak to, že se prám na jednu věc 2x? takže si připadám tady jako totální trotl.Snažím se vnořit do PC programu, kalkulací a fakturací...
No je jasné, že učený z nebe nespadl a že za 2 dny nevím tolik, než ta, co tu dělá 2 roky.Domů jezdím v 17h., malou vyzvedávám u mojí matky...s malou se vidíme cca 3 hodky denne.No doufám, že si zvyknem a že za čas ze mně bude firemní drak:-))/myslím parcovně:-//

kokarda napsal(a):

Akorát když tak přemýšlím, mám dojem, že už mně ta moje samostatnost i unavuje-furt se snažím být saostatná, až nakonec všichni kolem s tím tak nějak počítají, jako se samozřejmostí a všechno nechávají na mně. Už mně nebaví být furt silná a samostatná.Když jsem se tak chovala, nakonec mi bylo vyčteno/manželem/, že vlastně nikoho nepotřebuju.Já vlastně vždycky byla na vše sama, když se dívám zpětně-a to asi byla chyba.Občas ze sebe udělat křehotinku by nebylo od věci, jenže já to neumím.

No, to je právě taky jedna z věcí, která položila mé manželství. Jsem taky tak šikouvná holka, co vše zařídí, sežene, opraví či nechá opravit ... a miláček se jen vezl. A když jsem pak chtěla po malování pověsit dveře, tak jsem čekala od srpna do prosince. A při malém připomenutí tchýně,proč nemáme už dveře z kuchyně, zda to je úmysl, jsem se musela už smát. Když jsem jí řekla, že to úmysl není, že jsou věci, který fakt já ženská nezvládnu, tak se divila. Šla ty dveře omrknout (zašupovací harmoniky) a pak se MĚ optala, zda mi s tím může pomoct. Když viděla můj pokřivený obličej a mé tvrdé vyjádření, že od toho mám manžela, aby tyto věci dělal, tak šla, zaťukala na futra a povídá: Tomášku, ťuk ťuk, za chvíli budou vánoce, synáčku, nemohl bys prosím ty dveře nasadit??  No co vám budu povídat. Šaškárna, který já nejsem schopna.  Vybuchla jsem smíchy, a sdělila jí, že jsem k ní nejdřív měla přijít na zaškolení, jak si říkat jejich synovi ve společné  domácnosti o služby.

V červnu spadl u dcery v pokoji  lustr a rozbil se. Koupila jsem nový.... No je září a není na stropě. Když jsem při jeho jedné návštěvě ho poprosila, zda jí ho tam nedá. Koukl na strop a řekl, že se musí udělat díry do stropu, že tam nejsou k obímkám dráty a ŽE SI NA TO MÁM SEHNAT NĚKOHO......

Takže taky nic... Taky jsem se neúspěšně snažila ho zapojovat do běžných mužských domácích povinností. Buď na to neměl nářadí, nebo to neuměl, nebo neměl čas.....vždy to skončilo tím, že mě pochválil, že jsem šikovná a že si určitě poradím.

Pak jeden z jeho důvodů odchodu a nalezení křehké slečny bylo - ty mě k ničemu nepotřebuješ....

Jj, jako přes kopírák.

Petra:  přesně- jako přes kopírák...
-pro každého bylo vše hned, doma vše počkalo-v lince padal šuplík a vál na nudle několik let, žárovka v ložnici nebyla týden-brkal tam on :+))... Chtěla jsem být za křehkou a NIC, když jsem  se ničeho nedočkala-tak jsem mu to připomněla-byla jsem vyčítavá, když jsem nervově nevydržela  azařídila si to jinak-"hrála jsem si doma na generála " ! co s ním ? / Dnes už to vím !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!/

Jak vás tak čtu, holky - jako u nás doma, jako u nás doma :D. Tedy asi po dobu 20 let. Fakt o mně dost lidí říká, že jsem trpělivá, myslím, že jiná by s mým mužem vyběhla :D.
Ale co chci hlavně napsat: totiž, situace se změnila k lepšímu, ale já si myslím, že to není jenom mnou - že jsem ho nijak a ničím nepřesvědčila.... Musím podotknout, že argumenty nezabíraly nikdy :D a už vůbec ne ty logické. Trochu pomohla chvála (a můj muž je skutečně dost šikovný a zručný), ale nebylo to nic moc :D. Jako by neměl motivaci.
Ale mám několik málo let zaměstnání, které je - pro mě - velmi prestižní (zaplaťpámbu za to a kéž by to ještě pár let vydrželo) :). A tudíž málo času. A hodně kolegů, šikovných chlapů. A hodně společných pracovních akcí (ve vší počestnosti). A koukám, že v posledních letech se to nějak obrací... V životě manžel neuvařil nic kromě kafe. A najednou - udělal večeři. Vrací se dřív z práce. Volá mi častěji. Ptá se na moje názory a chce rady. Opraváře lednice a pračky volá sám...
Jo, je to teda strašné, ale vyvodila jsem si z toho závěr, že dokud si je chlap jistý (manželka s malými dětmi doma, manželka bez práce, případně případná milenka, která mu bulíkuje, že on přece nemusí doma nic...atd., atd., ), tak "zlobí", neváží si toho, co ta manželka chce doma vytvořit. Až mu najednou docvakne, že by se mu ta manželka (o kterou přece jen trošku stojí) :D mohla vzdálit.... Prostě začal tak nějak sám...
Prostě ten muž musí chtít sám a musí k tomu chtění mít nějaký důvod. Rozhodně mám zkušenost, že ho k tomu nedonutím. :(
Jo, ještě jedna věc - já jsem za ním dřív třeba došla s prosbou a vysvětlením, proč to a to potřebuji spravit... Odpovědí bylo zavrčení. Dnes jdu kolem a prohodím větu jednoduchou: "tohle prosím udělej" a jdu dál...... a ono to funguje. Ale fakt myslím, že bez jeho chtění bych mohla vymýšlet litanie a svoje přání třeba zpívat, stejně by to nešlo :D :(.

"tak šla, zaťukala na futra a povídá: Tomášku, ťuk ťuk, za chvíli budou vánoce, synáčku, nemohl bys prosím ty dveře nasadit?? "

Petři, tak na tohle si reakci mého manžela ani neumím představit :D :supr: Vlastně jo, úplně vidím, jak by zakroutil hlavou a pronesl: "nedělej ze mě kašpara" :D :D. Tady je vidět, jak rozdílní jsou lidé - třeba i vlivem výchovy :D.

:dumbom:

Tercila napsal(a):

"tak šla, zaťukala na futra a povídá: Tomášku, ťuk ťuk, za chvíli budou vánoce, synáčku, nemohl bys prosím ty dveře nasadit?? "

Petři, tak na tohle si reakci mého manžela ani neumím představit :D :supr: Vlastně jo, úplně vidím, jak by zakroutil hlavou a pronesl: "nedělej ze mě kašpara" :D :D. Tady je vidět, jak rozdílní jsou lidé - třeba i vlivem výchovy :D.

No právě... ona na něj skoro šišlá doteď.  A proto to unás bylo čas od času bouřilivé.  Já totiž na děti nešišlám a když po nich chci nějaké povinnosti, tak to řeknu se slovem "prosím", pak bez "prosím", když stále nic tak s důrezem a pak zvýším hlas..... no právě, to by jeho maminka nikdy neudělala!  A byla jsem hned za špatnou. :grater:   

A s tou příhodou s dveřmi - to jsem fakt měla černo před očima. Bublalo to ve mě, když jsem jí viděla, k čemu ona je schopna se snížit. Takto se chová i k dědouškovi. On s ní mává, rozkazuje, ona kmitá, prosí ho div né na kolenou a pak si to stejně jde udělat sama. V rodině mého BM byly strašné extrémy, které se vyvažovaly - tchýně nadmíru hodná,milá,sladká, nic nepotřebující, s pocitem obtěžující kohokoliv, ... a tchán rázný sobec, nikoho nepotřebující ale silně využívající kohokoliv, .... 

BM byl vychováván podle tohoto vzoru - nemusel mít doma žádné povinnosti kromě učení, nevykonával žádné domácí práce ( "protože kluci tohle nedělají" ).... Tak to praktikoval i v naší rodině. Já byla jako maminka, která se postará o jeho pohodlí a on byl jako jejich tatík (mmch - tchán je uznávaný odborník s 300 uznanými patenty).
BM je také hodně uznávaný v práci, je svědomitý, cílevědomí, jak sám v životopise píše - odolný vůči stresu.
To ano, to on opravdu je.  Jedna naše rodinná kamarádka v jeho organizaci dělala brigádu. Koukala, jak BM všichni v práci milují, jak ho obdivují.  A protože ona ho zná v domácím prostředí, koukala jak PUK. Né jedenkrát mu při návštěvě u nás žertovně říkala: Víš Tome, já tě mít doma, tak tě mlátím rákoskou....

Pochopila jsem, že můj BM je úžasný člověk v momentě, kdy o všem může rozhodovat, kdy ho nikdo neúkoluje a naopak on může vše řídit, když po něm nikdo nic nechce a nechá mu volno - PŘESNĚ JAK TO MĚL Z RODINY.
Maminku úkoloval, ona mu dělala pomyšlení a byla na synáčka náležitě hrdá, maminka dělala veškeré domácí práce a naučila ho, že je vždy někdo, kdo za něj udělá to, co jemu zrovna nevoní a jemu se nechce.

To jde v práci a jen v případě, že bude ve vedoucí funkci.  Tak je a je náramně spokojen.

Doma už to bylo pro něj neúnosné. Tak si našel milenku, která teď zatím po něm nic nechce. Proto se i obává se k ní nastálo nastěhovat a případně mít s ní novou rodinu.  Já chtěla - dát občas nádobí do myčky, :dumbom:  , pověsit dveře, :dumbom: vzít vysavač čas od času do ruky když nestíhám, :dumbom: a to nemluvím o vynešení koše....vždycky jsem narazila.  :dumbom: :dumbom: :dumbom:

Řeknu vám takovou perličku - když byl u nás koš plný, tak vyndal igelitku a vedle koše jí plnil dál. Když jsem to nechala, tak byl schopen vyndat další igelitku a plnit ji dál (přestože šel třeba poněkolikáté z bytu, okolo popelnic). Tak jsme tak jednou měli doma 3 pytle plné odpadu. Vřelo to ve mě jak v papiňáku.  To prostě nešlo někdy si upustit páru.

Takže já se na manžela nezlobím, po těch letech teď chápu jeho reakce, vím co ho žene k nové partnerce. Bohužel on zatím nepochopil, že naše malicherné problémy budou s jeho každnou novou partnerkou úplně stejné. Protože - každá bude chtít jeho spoluúčast na chodu domácnosti - no každá, pakliže nenajde k sobě "svou maminku". Paní, která mu bude dělat pohodlí a teplý domov bez toho, aniž by chtěla jeho spoluúčast.

A víte proč je teď u nás tak pěkně a on tak často u nás ?? (už jsem to tu psala mockrát, jak to u nás chodí po rozvodu) 

PROTOŽE ON JE NA NÁVŠTĚVĚ, NEMÁM PRÁVO PO NĚM CHTÍT ANI VYSYPAT KOŠ, NEMÁM PRÁVO PO NĚM VYŽADOVAT COKOLIV V DOMÁCNOSTI !  Ona je to totiž už jen má domácnost!   A jemu je u nás rázem nádherně....

Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala.

No, Peti, ale veď takto to túži mať každý, nie? A verím, že by si našla aj lepšieho, ktorý by - keď už by sa nechal obsluhovať - aj urobil nejakú protislužbu... Ja byť chlap, oblížem si pri tebe všetkých 20, nie 10, prstov... Ale to by musel byť chlap, a nie chlapček hľadajúci zaopatrenie...

Prto72,
přidám trošku do mlýna:

když jsem jednou takhle u spolu po obědě M hezky požádala i dceru/vyvdanou/o laskavost, jestli by si PROSÍM mohli sami nádobí dávat do myčky, že mi tím hodně ušetří práci, tak se na mně M osopil, že ho nikdo cifírovat nebude a že násilím nic dělat nebude. Prostě každá moje žádost, prosba byla ním chápána buď jako ultimátum, rozka, vydírání, nátlak atp...
Jinak velmi rád používal terminologii skoro militantní, jako je zrada, útok, bojkot atd :-))
Jo a taky rád používá slovo !dráždit! ve smyslu, že já jsem podrážděná, něco/nejlépe on/ mně dráždí atp.

Peto, OMLOUVÁM SE za oslovení :-)) melo tam být PETO:-)

Kokarda:
...když jsem jednou takhle u spolu po obědě M hezky požádala i dceru/vyvdanou/o laskavost, jestli by si PROSÍM mohli sami nádobí dávat do myčky, ...

Tolik jsem po něm ani nechtěla.  :lol:  :lol:  :lol:   Já byla ráda, když alespoň po obědě či jakýmkoliv jídle dal nádobí pouze na linku.  Jinak on každého jídla odešel tak, že poděkoval za dobré jídlo a vstal a odešel. Jako v putice. Tam ti uvaří a ještě to po tobě odnesou a umyjí....  Fakt, nekecám. :lol: :lol: :lol:

A jinak já bych takových příhod mohla vyprávět... haba kuk....  :lol:  Jako jsem již zmiňovala to hovínko od psa v kuchyni, kdy on si 20 cm od toho namazal chleba a šel raději jíst do obýváku. On věděl, že až dorazím domů, že to uklidím.  :dumbom:  :dumbom:   :dumbom:  :lol: :lol:  :lol:

A s tím děláním se chudinkou, to jsem taky neuspěla. Fakt jsem se snažila.

Jednou když jsme malovali a zazdívali kuchyňské dveře, tak jsem ho požádala, aby než přijdou zedníci tu díru zazdít, zda by mohl odšroubovat futra. Že mi ta firma všechno účtuje a i blbou demontáž futer  bych taky platila.
Juknul na to, oznámil mi, že ty futra jsme měli nalakované a že jsou ty šrouby zalakovaný, tak to mám nechat na zedníky, protože on s tím nehne..... A odešel do posilovny - čtete dobře - svalovec vymakanej. :lol:  :lol: 
Tak jsem vzala šroubovák, pěkně jsem ty šrouby vydloubala, pak vyšroubovala (společně s 3-letou dcerou), náhodou se tam objevil švára, tak jsem ho požádala o pomoc s vytrhnutím futer a odnesli jsme to na chodbu....
Manžílek přišel, pochválil mě, jak jsem šikovná.... Bylo hotovo. Zatímco on pracoval na své image a předváděl se v posilce, já doma oddělávala futra.

.....  ALe manager je to fakt dobrej, co říkate?  On to vždycky za něj někdo udělá.....

......aby nedošlo k omylu. Já jsem fakt měla BM moc ráda. Jinak je to hodný mužský, na fotbal nechodil, do putiky taky né, 8 let neproháněl žádné jiné sukně - jen tu mojí, spolehlivý pracující, velký moralista (až mě někdy jeho kategorický názory traumatizovaly), není násilník, něžný to muž, vědom si svých povinností vůči dětem, neviděl neutřený prach (ale ani on sám ho neutřel), nevadilo mu, když jsem neměla na vánoce umytá okna, nebuzeroval mě, když nebylo umyté nádobí hned po obědě,dokonce ani večer (ale NIKDY se k němu sám nepostavil - a to máme myčku)....atd.

Když to bylo bez milenky, všechno jsem dělala ráda, i přesto že jsem čas od času hudrovala. Ale žít takto, jako služka s úsměvem na rtech a ještě tolerovat milenku, to už bylo i na mou klidnou, mírnou, dobrotivou povahu moc.  :lol:  :lol:  :lol:

:D Jste mě, holky, docela pobavily :) a vzpomněla jsem si, jak já jen chtěla po bývalém, aby zátky od piva házel do koše a nedával je s otvírákem zpátky o šuplíku. V soutěži trpělivosti bych asi vyhrála první místo, protože jsem to trpěla asi osm let. Mezitím už jsem mu ty zatracený zátky dala i pod polštář (asi dvě hrsti) a on? Bral to jako náramnou legraci...až jednou....jednou jsem krájela maso na lince, on si otvíral pivo a zátku - šup do šuplíku. A já, jak měla v ruce ten nůž, tak jsem s ním práskla o linku, až se odrazil a zapíchl se do tý umakartový stěny, kde je z druhý strany v panelákách koupelna.... Tehdy můj drahý, dnes bývalý, pochopil, že trpělivosti bylo utrženo ucho.... No ale to byl asi tak jediný kousek, který jsem ho naučila... vlastně ne - byly dva. Ty kousky. Tím druhý bylo, že přestal válet svoje špinavé prádlo po celém bytě, cca po třech letech ho začal dávat do koše na špinavé prádlo (tomu ovšem předcházel jeho bonmot "Nemám ve skříni žádné čisté triko" a můj tupý výraz se slovy "Jak je to jen možné? Tady v koši na prádlo nic není..."...pochopil, není blbej, jen línej....a to zůstal doteď. Holky, kdybyste věděly, jak se v duchu tlemím, když mi naše dcera popisuje, jak to funguje v jeho nové domácnosti, jak se tam válí jeho hadry a PC součástky po celém bytě a novomanželka se začíná rozštěkávat.... jé... já vím, že to je škodolibý, ale já jí to přeju :) (je to totiž jeho bývalá milenka z dob našeho soužití, tak holka má, co chtěla).

No právě, Evi, to je taky můj hnací motor.  :lol:  :lol:  :lol:  On můj drahý BM taky nepochopil, proč jsem "prudila".  Milenka neprudí...hádej proč. Ta holka ho obskakuje. Když k ní jde pouze v neděli na ty 3 hoďky, než odjede na týden mimo naše město, tak ona mu večeři připraví, sexíčkem unaví, doprovodí na nádraží, předá igelitku čistě vypraného a vyžehleného prádla a zamává mu....  To je bájo. Úplně se dokážu vžít do jeho postavení. Taková krása, ona se o něj stará. A jak on sám mi mnohokrát řekl:
"Ona mě má skutečně ráda" "Ona se snaží a neprudí"  "Ona ví, že jí za to nic neposkytnu a přesto to všechno dělá"  "Ona o mě bojuje, TY NÉEE!"  .... To jsou skutečně jeho věty, nic jsem si nevymyslela.

Jo,jo. Jsem já to ale semetrika. Kaju se, házím si popel na hlavu. Já vím, že jsme měli pěkné manželství - bezproblémové....TO ANO. Jen občas jsem se ozvala a hned jsem prudila, byla nepříjemná, pořád po něm něco chtěla.....

Tak vám nevím, asi jsem byla fakt exot, zkazila jsem mu život a jsem teď s ním moooc ráda, že našel svého anděla strážnýho.

Mmch, co jsem o slečně slyšela, tak ona mu tu pr... natrhne, až ho lapí do svých sítí. Je prý celkem od rány, v práci všechno musí klapat jak hodinky a nikoho cizího prý nešetří, když to není podle jejích představ.....To mám od té kamarádky, co jí BM zaměstnal u něj v rachotě na brigádu. Ona holčinu pozorovala a donášela mi.

Já nejsem nepřející, ale kdo chce kam.....vždyť to znáte....

A holky, víte co je na tom kuriozní?

mám totiž dojem, že potrestanez zase nebude domnělý viník-nevěrný muž, ale jeho nová partnerka. Ta si to vyžere i s navijákem.Jako kdysi/nedávno my. Akorát s tím rozdílem, že tan chlp už jí zřejmě zůstabe, bo je ponaučený z předešlého vztahu/že je to všude stejné/ a navíc starý.
Tak tomu se pak říká karma.Nemá to konce.

PETRA72:
Nemáš ty dvojče toho mého ???????? Můj je taky jak Paleček : Ty jdi sem a ty jdi tam, čekejte , až zavolám!!
Ten Tvůj už ale asi doma moc nevolá , když narazil konečně na svou manažerku..Taky si říkám, jaké by to bylo, kdyby si to M někdy zkusil pořádně s ní-ne jen zábavičky a šup domů vyspat.Aby narazil na STEJNOU povahu-trochu diktátorství, citového vydírání,"zaměstnat, aby neměl roupy"- ne zas zamilovanou závislačku...
M. taky je ve vyšší pozici- má organizáační schopnosti, ale zapomněl být doma rovnocenným partnerem a ne nadřízeným.
Eva36:
Maminčin mazánek časem v nepořádku převyšoval cepované vlastní děti, tak se časem polepšil, když se už vztekaly, že táta nemusí-dnes jsem ho vlastně dovychovala k samostatnosti-má pyžamo v koupelně sebou, když se myje-to bylo: podej, přines, vydrbej, ostříhej-a já BLBÁ to dělala. Jako maminka toho Tvého BM, Petro72..., atd.atd.na co sáhen/je ohromně šikovný/to mu jde, ale kolem sebe musí mít kupu lidí.
Maminka M. mi vždy říkala: On Tě musí mít pořád za zadkem!/a já si pomyslela: jo, na práci, ale nevíte, že na zábavu si chodí jinam/

Jasně, Mikulenko. ANi nevíš, kolikrát jsem mu doma říkala:  fain, jsi ředitel - ale to je povolání - tady jsi partner a podle toho s tebou jednám a od tebe taky v tom smyslu něco vyžaduju a očekávám.....  Jé, to byl oheň na střeše.... :lol:

Já ho nechtěla vychovávat, nebo dovychovávat. Já nějak předpokládala, že o tom vztah je. Že když se někdo rozhodne s někým žít, že to je fifty fifty (alespoň trochu takto), že když se někdo rozhodne mít domácnost, tak se o ní společnými silami starají - tak jako o děti.....  Ale byla to bohužel jen má představa a tak jsem narazila. Jako on měl představu, jak má "vypadat správná manželka"  (po vzoru matinky),  a v tom momentě narazil on.

SLečna je opravdu moc hodná,milá, vše trpící - ano, manažerka taky. Teď jsou spolu na dovolené. Ona všechno zajistila, sehnala, zařídila, koupila jízdenky-místenky,....a on si snad zabalil sám. Pak dostal instrukce v kolik jedou a jel si s ní odpočinout. 
Já neříkám, že on by to nedokázal - bože, to néé, on je fakt velice inteligentní muž. V práci uznávaný, pracovitý, svědomitý - skvělý manager. 

A s těmi dětmi - minulý víkend jsem jemu a dětem půjčila své auto. NEJSEM PUNTÍČKÁŘ - ale když jsem v pondělí otevřela dveře, myslela jsem, že vyletím z kůže. Děti se smály a měly hroznou radost, když mohly říct - to tatínek, jedl housku......  Tak jsem si nejdříve vyklepala sedačky, ze země od spolujezdce jsem vyhodila odpadky (plechovku od kávy,igelit od sýru, kouli z alobalu od sušenek)  a pak jsem sedla a jela do práce..... A hned jsem věděla, že je vše tak jak má být.
:lol:    :lol:  :lol:

Ale abych na něm neviděla jen mouchy.  Hodně jsme jezdlili celá rodina na výlety, dovolené, trávili jsme pohromadě hodně času, ale měli jsme každý i své zájmy mimo vztah, nikdy jsme se v ničem vzájemně neomezovali, věřili jsme si (tedy za sebe to říci můžu), do určité doby jsme měli na všechno stejné nebo hodně podobné názory. I na výchovu a na vzdělávání dětí. Nikdo z nás dvou nebyl domácí puťka a na 100% můžu říct, že jsme se ani jeden pro druhého neobětovávali.  Žili jsme si jak jsem mnohokrát tady psala - hezký spořádaný, podle mě spokojený manželský život....  Já jsem sice čas od času kvůli jeho neúčasti na domácnosti či kvůli jeho bordelu frfňala. ALe NIKDY to nebyly hádky, nikdy jsme nezažili co je to tichá domácnost, nikdy jsem neměla důvod se rozvést.  Já jsem to frfňání považovala za běžnou věc - když se mi něco nelíbí, tak to řeknu. Tím to pro mě bylo vyřešené. Nepitvala jsem nic dál...
Takže - nebylo jen to špatné.

To jsem tady psala jen pro pobavení. Trochu odlehčení témat.  Ale je to fuk. Když ten další nebude bordelář, bude třeba žárlit, nebo něco jiného a horšího..... A tak to beru.

Petra72:
Měla jsem stejné představy  jako ty-rovnocennost těch dvou, ale zamilovanost mě posadila níž a JÁ tenkrát dovolila, že M. své EGO zvyšoval jen doma  a tím, že snižoval to mé.
Nemínila jsem jej vychovávat-však by se nedal, ale  uvědomila jsem sijednou, že děti jsou dávno samostanější v sebeobsluze a že mi vyčítají, že za tátu ty kalhoty věším já a rovnám mu věci do skříně atd atd. Tím jsem se k němu chovala jako MATKA č. 2  ajak tu už někdo psal. s matkou se nespí ap., tak se nesmím divit, že se choval ke mně, jako rozmalený kluk , o kterého mamča stará. Chtěla jsem po něm pomoc a zastoupení v hlídání-šla bych třeba cvičit, ale taky nepomohl umýt  nádobí, když chtěl. abych se s ním podívala na nějaký film-řekl: to si doděláš zítra... Na cvičení jsem nešla-nedostavil se...Jeho metoda: pomožte mi všichni, ale když budete mít práci vy, počkám u televize, až si to doděláte. A vůbec: doma dělal hlavně tak, aby jej viděli sousedi-spíš na zahradě-a taky jen něco. Však mi říkali všichni, jak je milý, šikovný, pracovitý  a veselý. Doma: Jen se najím a zas jedu pryč ...Ty  pročekané noci, toho strachu, který se změní  časem ve vztek, když nevíš, co s ním je a kde je. Nemohl své ego snížit k tomu, že by mi dal vědět, že zůstane s kolegama  po práci na pivo... Úleva , že se vrátil ale nestačila, do rána už nešlo apát. On sebou prásknul a v pohodě spal až do rána.Takovéto příhody neměly konce a jinak jsem to neuměla, než mu to časem říct, že mě to ničí, že nespím, že se o něj bojím-což bylo vyčítání, hysterčení ap.Dnes nevím, proč jsem se pořád doprošovala..
Auto nemám, má ho firma-jeho, kterou budoval za manželství od 0 s kamarádem.Všechno je firmy, pro firmu a jeho od firmy/teď , když s emáme rozvést/.Autem byl teď s ní a jejíma dětma v Chorvatsku. My v něm nesměly jíst, teď je v něm binec, její vlasy-nastaržené na mně, oťaplaná okénka od jejích dětí  a fleky na sedačkách/možná i jeho DNA /?/. Na každou svou rodinu jiný metr...

Omlouvám se,
zase jsem spustila svá stavidla-nemám to zpracovaný...

Mikulenko, co k tomu říct - jen hlavu vzhůru a hurá do svého nového života. Bez parazitů, kteří vytuší naše slabší stránky a vysávají a vysávají.

Já to už tak nějak "dokázala" - rozvedla jsem se a žiju. Včera jsme byli dětma na houbách, chodím si cvičit, do konce roku  mám cca 4 víkendy, kdy budu mimo domov a budu se věnovat svému sebevzdělávaní..... Prostě si týden co týden plánuju něco, co se netýká BM a je mi fain. Nač si nechat líbit takové chování. A jde to, to mi věř. Jen to chce odvahu a rozum do hrsti. 

Nechci popírat, že mi něco mé rozhodnutí vzalo - to néé, ale hodně mi to také dalo.  Nežiju s parazitem, který nabíjí baterky na můj úkor. Nekoukám doma na "chlapa", který je viděn jen s knihou v ruce, který mi nic nedává a který jen  bere.  A že mi chybí mužské pohlazení, objetí, milování.... to je fakt. Vždy je něco za něco.

kokarda napsal(a):

A holky, víte co je na tom kuriozní?

mám totiž dojem, že potrestanez zase nebude domnělý viník-nevěrný muž, ale jeho nová partnerka. Ta si to vyžere i s navijákem.Jako kdysi/nedávno my. Akorát s tím rozdílem, že tan chlp už jí zřejmě zůstabe, bo je ponaučený z předešlého vztahu/že je to všude stejné/ a navíc starý.
Tak tomu se pak říká karma.Nemá to konce.

U nás je teda ten potrestaný můj BM. Našel si takovou ženskou, která je samostatná, myslím si, že si chtěla jen užívat. BM měl zřejmě představu, že u ní najde to co měl doma, ale zřejmě se spletl. Takže je teď sám. Sám si pere, sám si vaří, sám si u sebe v bytečku hospodaří....

.

.

To můj BM poslední tři roky dělal "jen hubou". Sliboval a sliboval....

Olympia napsal(a):

A co se tyce potrestani - myslim, ze muj BM se potrestal sam a potrestal i svoji nynejsi manzelku.
Ta se od nej nehne na krok, on drive jezdival na sluzebky sam, resp. beze me a s milenkama...
ja doma s detma, a do prace, navarila, napekla, vyprala, vse zaridila, cekala, ....
a ted jeho nova manzelka - drzi se ho jak kliste, jezdila s nim na sluzebky tehotna, jezdi ted s mimcem, ......
hm, ze by vedela, jaky poklad si vzala?

Zřejmě to ví... :supr::lol:

:lol::lol::lol::supr::godlike: holkýýýýý, ale no tááák, nebuďme škodolibé :P:lol::lol::vissla:

A jak se ti vaši  "potrestaní ex" tváří navenek? Že je vše supr??? :-)) Přiznají vám, že "s tebou to bylo fajn" nebo něco tak?

.

kokarda napsal(a):

A jak se ti vaši  "potrestaní ex" tváří navenek? Že je vše supr??? :-)) Přiznají vám, že "s tebou to bylo fajn" nebo něco tak?

Tak můj BM se chová navenek jako že je v pohodě, že je všechno v pořádku, že se má dobře beze mě. Ale to jenom pro okolí. Mě kolikrát volal, psal SMS a dokonce sám říkal, že to, že se se mnou rozvedl, byla největší chyba jeho života a že toho do smrti bude litovat... Ale to přiznal jenom mě. Pochybuju, že by to někomu povídal. Je to zvláštní, ale on se se spoustou kamarádů a známých, co nás znali jako pár, jako manžele, tak se s nimi nestýká, zatímco já s tím nemám problém někoho potkat a mluvit s ním. A to byli většinou kamarádi a známí BM, ne moji. BM si po rozchodu našel nové známé a začal se chovat ... no prostě jinak než dřív. Hmm..a já teď vlastně ani nevím, jestli to myslel upřímně - to že by chtěl být zase se mnou. Tož tak.

Ahoj holky,
při pondělku.Včera jsem se s M pohádala, je mi z toho smutno.Strávili jsme společný víkend, bo tchýně slavila 70tiny.
Opět jsem Já/jak jinak/ vyvolala konflikt.Chtěla jsem se s M otevřeně pobavit o našem rozvodu, protože doposud jsme ohl. rozvodu komunikovali pouze elektonicky. jasně, papír snese všechno.
Prostě v současné době se můj vztah k M posunul tak, že prostě jediné. co po něm chci/krom rodiřovských povinností/je, aby mi OTEVŘENĚ a přímo řekl, jak to s náma je, jak on to vidí, proč udělal co udělal.Prostě jen nechci furt stavět na mých doměnkách.Kdyby mi prostě řekl, zamiloval jsem se, mrzí mně to, nedá se nic dělat, už tě nemiluju atp...
On stále dělá mrtvýho brouka.My se rozvádíme a on mi k tomu vlastně nic neřekl.Jen jsem pochopila z emailu, kdy jsme začali řešit alimenty a tak, že jako souhlasí.Myslím, že když si mně vzal, měl mě /možná/ i chvíli rád, máme dítě-že si zasloužím dostat odpověď!
Tak to mně žere.Už né ta milenka, ale to, že mu nestojím za to, aby mi to řekl.Taky opět jsem si vyslechla, jak dělám neustále potíře a jeho názor/prý když to chci slyšet je, že jsem potížistka/.
A když jsem nahodila to téma rozvod, ani se mi nedíval do očí no a pak , když už jsem asi po něm chtěla moc, /jako trvala jsem na rozmluvě/, tak se sbalil, a z kavárny odešel a mně  s děckem tam nechal.To dělával často-sbalit se a odejít.Klidně za jakékoliv situace.že prý mi teď k tomu nic neřekne-dle něj nebyla vhodná situace.Ale to už mi říkal xkrát.Jsem se ho zeptala, KDY tedy t vhodná doba nastane...no a skončilo to tím, že prý ho vydírám a šel...
Pravda je, že možná to nebylo načasováno moc dobře, navíc jsem ten víkend měla trochu rýpací náladu, měla jsem na něj párkrát dvojsmyslné poznámky, tak ho to asi popudilo.Ale je to moje obrana, způsob vyjádření toho, že jsem nešŤASTNÁ, ŽE MNĚ TO, ŽE SI NAŠEL JINOU, MRZÍ,ATP.Což jsem mu i tak řekla, že prostě stále s tím nejsem vyrovnaná a proto se tak chovám.že si nemohu pomoci. Mrzí mně, že jsem udělala takovou botu, že jsem to zase nezvládla, a hlavně mně mrzí, že jsem podle toho, jak se ke mně chová, jen otravná ženská.Copak je tak těžké pochopit, že mně zranil?že to všechno je kvůli tomu, že jsem smutná? On to neuznává.
Nejhorší je, vyrovnat se s tím, že tan druhý se halt nezachová tak, jak já chci,či jak by měl....Vím, že na to nemám právo.Ale mně by se ulevilo.
Vím, že se chovám nezrale, že nemám od nikoho nic očekávat, prostě jsem to nezvládla.Je to těžké.Moc.

Kokardo,

neznám sice Tvůj příběh nějak dopodrobna, budu vycházet jen z Tvého posledního příspěvku.

Víš co nechápu? Proč po tom všem co Ti manžel provedl na něj stále bereš ohled? Proč se ho pořád ptáš jak by si to on představoval? Aby Ti on řekl, jak to s vámi je? Musíš se přeci ptát sama sebe - chci takhle žít dál - pak nebudu iniciovat rozvod anebo takhle dál už žít nechci - no a pak zařídím rozvod. Tečka konec. Přestaň už žít svůj život podle toho, co udělá nebo vlastně jen podle toho, co řekne nebo napíše manžel.


Pokud chceš ve vztahu s ním žít dál a třeba se snažit váš vzájemný vztah zlepšit, no tak k tomuhle cíli nevede cesta tudy, kudy jsi kráčela Ty o víkendu. Pokud chceš s manželem co nejlíp vycházet tak opravdu nesmíš dělat potíže a problémy a chtít s ním pořád něco řešit když on nechce. Vezmi si, že Tvá konkurence (milenka) se právě takhle nechová a proto je Tvému muži s ní dobře ....

Pokud se chceš s manželem rozvést tak taky jsou tyhle rozpravy na nic, v ničem nepomohou jen zjitří rány.

Chápeš?
Jestli ne, ptej se.


Přečti si a snad i víckrát za sebou ten Tvůj podpis - pročpak ho tam asi máš?:

Nehovoří slova, ale činy.

Vanil,
já vím.My už spolu přes rok nežijeme, já se od něj odstěhovala, bo jsem nezvládala yt jeho lži, mlžení, indicie o ní...
Doufala jsem, že když odejdu s malou, že mu třeba budeme chybět-no ale jemu to začalo vyhovovat.Rozvod jsem po roce odluka navrhla já, protože se nic nezměnilo, milenku má stále, ona už za ním jezdí do mého bývalého domova.Prostě asi jí má rád, jen mi to prostě odmítá narovinu vyklopit.
Víš, nejvíc mně žere, že on sám se považuje za duchovního člověka, vždy moralizovak, kritizoval ostatní a sám si nevidí na špičku nosu.Doteď mám pusu otevřenou úžasem, že jsem mu to věřila??
Pravda je, že narozdíl od některých tady, se ke mně nechová špatně-je to i tím, že spolu nebydlíme, ale tady se snaží se vyhnout konfliktům, a snaží se mně nedráždit s ní...furt dělá, jako by nebyla.Ale na druhé straně mi vyčítá, jak jsem nesnesitelná, potížistka.Ano.Možná jsem si ho fakt odehnala svým chováním.Možná, kdybych se začala chovat dle toho, jak se tady radí-neřešit, být milá...zkusila jsem to-ale bylo to jak na houpačce.Chvíli bylo jako by nebyla, pak jsem na něco náhodou přišla a nedokázala jsem to v sobě udržet, pak jsem mu to předhodila...blablabla.
No zkrátím to.Pak jsem přišla na to, že nechci být s někým, kdo mně nemá rád a že si nemohu dovolit aby mi ubližoval.A že náš vztah už nemá cenu-on sice mlžil, dělal mrtvýho brouka, ale tím, jak se choval a chová mi dával neustále najevo svůj postoj-že já jsem mu ukradená.Já to odmítala přijmout, teď se s tím smiřuju.O tomto víkendu se mi nějak nedařilo, mám problémy v práci/po MD jsem nastoupila do nocého zaměstnání/, mám gfinanční potíže,..prostě mám blbé období, začala jsem se litovat...ke všemu mi ještě nepřidalo, když jsem četla v časopise článek o svobodných matkách, jak to mají těžké...Prostě jsem to nezvládla.
Vím, že nejlepší cesta je oprostit se od něj, neočekávat od něj nic...On nic dělat nemusí.Můžu být ráda, že se mi s ní neproducíruje před očima.Já vím.Ale občas mně to prostě popadne-ta lítost, bol, žal.
Všechno už tady bylo napsáno xkrát.Vím, jak se mám chovat-ale kde vzít sílu.

já taky vím, že to máš těžké a že ne vždy se člověk dokáže chovat jak by chtěl nebo měl.

ALe já Tě spíš chtěla popostrčit k tomu, aby ses už přestala zabývat tím, co chce on, přestala se ho ptát. Za něj přeci mluví činy.

Spíš řeš, zda se rozvést nebo ne.

To že někdo považuje sám sebe za duchovního člověka ještě přeci nic neznamená.

Zrovna taki nehodnoť sebe podle toho, co o Tobě říká on. On si musí sám pro sebe přeci zdůvodnit, proč se chová tak děsně jak se chová, nevyšel by se svým svědomím, je to přeci tak jednoduché říct, že Ty jsi potížistka a proto se on musí chovat tak jak se chová.

Držím palce ať už to blbé období přejde.

Jo sebelítost - jedna z nejhorších věcí, co člověka dokáže potrápit ... mrcha

Kokardo, moc dobře chápu Tvé pocity. Zažívám v podstatě to samé. Vím, jak je těžké si říct dost a nemluvit o tom, nerýpat. Člověk má pocit, že potřebuje znát odpovědi na své otázky, ale .... Celou dobu jsem to dělala takhle a neposlouchala rady Vanilky a dalších (nebo poslouchala, ale nedokázala se podle nich chovat). Teď snad už konečně na to tu sílu mám. Opravdu si teď  užívám chvíle, kdy je nám fajn a nekazím si je (sobě ne nám) kecama a otázkama. A světě div se, je mi opravdu líp. Dřív jsem chtěla odpovědi, pravdu, jistotu. A jen jsem si tím nechala mnohem víc ublížit.

Tvůj manžel je na tom podobně jako ten můj - zřejmě nás už momentálně nechtějí a tím, že je budeme prudit, ani chtít nebudou. V tom je opravdu výhoda milenek - ony nemají důvod se ptát, ujišťovat, prudit. Ony si právě umí užívat to, co jim ten vztah přináší i za podmínky, kdy vědí o naší existenci, tuší, že spolu stále spíme, trávíme víkendy. Ale berou to tak, jak to je a užívají si ten zbytek. Pokud se naučíme být pro své manželi zase milenkami, možná máme šanci na to, že nás budou milovat. A nebo taky zjistíme, že o ně vlatně vůbec nestojíme :-)

Kokardo, už jsi toho taky musela strávit .... jak jsi zvládla ten pocit, že ona chodí do tam, kde ty jsi byla doma? Já s tím ještě pořád bojuju - jsem odstěhovaná 5 měsíců. Ale jinak si myslím, že už asi nemáš co řešit. Jestli máš své bydlení a nehrozí nějaké dluhy z jeho strany, tak proč si děláš problémy s rozvodem? Vždyť to můžeš nechat být. A chápu tvojí potřebu to s ním probírat, ale fakt to k ničemu není. Nic rozumného se stejně nedozvíš, nejspíš jen další zdůvodňování proč to byla tvoje vina. To je asi všude podobné a nemá vůbec smysl nad tím přemítat a brát si to osobně. Sem se přesně hodí 4 dohody - nebrat si nic osobně a nevytvářet domněnky. Jsem sice ta poslední na radění (zrovna dneska mě pomáhala zvednout ze země Pan), ale nedá mi to nenapsat.

Kokardo, Vanilka mi mluví z duše. Začni přemýšlet o tom, co chceš ty. Zprvu se třeba budeš muset nutit neptat se uvnitř sebe, co on by na to, ale donuť se se na něj a na jeho mínění vybodnout a najdi, co chceš ty. Jen TY. Zkus si představit život bez něj, už na nikoho nečekáš, nikdo ti neříká, jaká jsi špatná, nikdo ti neodchází od stolu, když s ním vedeš hovor...jsi svobodná, můžeš se svobodně rozhodovat, nezávisle na nikom... Pokud jsi se rozhodovala podle něj, a ne podle sebe, snažila ses být milá - stejně to nefungovalo. Nemůžeš zapřít sebe sama a zároveň mít hezký život. To nejde (vlastní zkušenost).

A ještě jedna věc - nepeskuj se. Tak jsi to s manželem tentokrát nezvládla. A co má být? Svět se nezbořil. Zvládneš to příště. Věř si, holka, věř si. Sobě, tomu, že ty zvládneš všechno, co budeš chtít. Pokud si budeš věřit, zvládneš, co chceš. :pussa:

Život je jako zebra. Střídají se černé a bílé pruhy.

A ještě jeden - Každý mrak má stříbrný okraj ;)

Ahoj, Kokardo !!

Neboj, z toho se vylížeš.. Ta houpačka zas vyletí vzhůru!
Myslím na Tebe každou chvilku.. /smajlíky mi tady nejdou.../

piš a piš sem, holky  tě tu podrží.

Holky moje, díky!

Vím, že vztah je v čudu, už se smiřuju.Vím, že já už se nebudu snažit to vrátit zpět, a on už vůbec ne.
Zjistila jsem, že mi nedělá dobře, když se chvíli vidíme.Opět mi to vše oživuje a přemýšlím nad věcma, které si jinak zakazuju.
No, teďka už jenom přežít Vánoce a hurá do nového roku:-)
Když rekapituluju, tak zase tak supr manželství jsem neměla, cítila jsem se ve vztahu dosti potlačovaná.M je sice velmi pohledný muž,nepije, nekouří... ale tím to končí. Nebyl to oboustranně vyrovnaný vztah.Možná mi M prokázal službu. Jen mně prostě mrzí, že jsem na vše sama.
S tím rozvodem jsem rozhodnutá, nač to odkládat.Já se ho prosit nebudu - ale není to z uražené ješitnosti.Když on mně nechce, tak ať nechá být. Jakékoliv spojení s ním mně svazuje a stahuje zpět do těch sraček.Proto chci ukončit vztah i formálně.

kokarda napsal(a):

Holky moje, díky!

Vím, že vztah je v čudu, už se smiřuju.Vím, že já už se nebudu snažit to vrátit zpět, a on už vůbec ne.
Zjistila jsem, že mi nedělá dobře, když se chvíli vidíme.Opět mi to vše oživuje a přemýšlím nad věcma, které si jinak zakazuju.
No, teďka už jenom přežít Vánoce a hurá do nového roku:-)
Když rekapituluju, tak zase tak supr manželství jsem neměla, cítila jsem se ve vztahu dosti potlačovaná.M je sice velmi pohledný muž,nepije, nekouří... ale tím to končí. Nebyl to oboustranně vyrovnaný vztah.Možná mi M prokázal službu. Jen mně prostě mrzí, že jsem na vše sama.
S tím rozvodem jsem rozhodnutá, nač to odkládat.Já se ho prosit nebudu - ale není to z uražené ješitnosti.Když on mně nechce, tak ať nechá být. Jakékoliv spojení s ním mně svazuje a stahuje zpět do těch sraček.Proto chci ukončit vztah i formálně.

Holka, bereš mi to z péra !!
Šikovný, pohledný, nekouří, nepije-jeden by to koupil!milý-ale k někomu , o koho stojí on. NO A CO ? /mám teď tu houpačku dost vysoko ..  :+))  /
Píšeš, co cítím taky-fáze: dělá mi dobře, když se nevidíme-mi taky vyhovuje -taky to přejde a přijde něco jiného, ale zatím to pomáhá.
Vydrž, taky počítám , že o vánocích bude po všem-snad dodrží slovo a odstěhuje se.
V novém roce do nového života!

Jistě je muž nekuřák, abstinent s pohlednou tváří velmi zajímavý. Každopádně vše je o prioritách. Někdy i kuřák občas se sklenkou u ruky a s tváří méně pohlednou může mít srdíčko ze zlata a touží po harmonickém a oboustranně uspokojivým vztahu.
Záleží, co kdo vlastně do manželství/partnerství žádá. Lásku lehce zakouřenou nebo ... :-)

Kokardo - nikdo tě nemůže stáhnout do "sraček", pokud mu to nedovolíš. Nebojuj, odpusť. Uleví se ti. :-) A přeji ti hodně síly a lásky nejprve k tobě samé, pak později možná ... :-)

Držte se, Kokardo i Mikulenko :pussa:

jojo, já vím, že je vše především o tom, mít se rád.
Potom nedovolíš, aby ti někdo ubližoval.
Snažím se to pustit z hlavy...ale trvá to dýl, než bych si sama přála.Navíc se mi teď celkově nedaří, v nové práci mně to stresuje, bojuju na všech frontách.Už mi docházejí nějak síly. Ani si nepamatuju, kdy jsem se naposledy zasmála, chybí mi strašně ta "spřízněná duše".V životě mám jen samé povinnosti, furt chybí peníze, furt se z toho nějak nemůžu vyhrabat.Tak si říkám, kdy už to skončí? Přeci jednou musí!
Občas se přistihnu, že manžu viním ze své situace, ale vím, že tak to není,že za všechno si můžu sama.Už tím, že jsem si ho vzala...

Kokardo, nedávno jsem četla něco velmi moudrého o odpuštění: nemáš člověku odpuštět to, co ti udělal, alejemu samotnému. To znamená, že v tom i rozpustíš svůj hněv, i to, co už nemůžeš vzít zpátky, i to, co jsi udělala špatně ve vztahu ty.
Teprve potom se už nedostaneš do sraček, teprve potom tě nerozhodí setkání s ním nebo s tou, co to nastartovala...

Živit v sobě pocit křivdy, nenávisti bolesti a  hromadit to znamená minimálně zahořknout na něco, co ještě nenastalo(věřit, že bude lépe) a zahořknout znamená i  přijít o přátele a o zdraví... Koukni na lidi, co závidí a nenávidí, lakomce spolehlivě poznáš. A pak potkáš lidi, co se smějí a radují z maličkostí a pak zjistíš, že jsou třeba vdovy nebo vdovci, že jim umřelo dtě nebo se jim žádné nenarodilo,a přesto jsou svěží, veselím, neutrápení a  neslyšíš od nich sůlvko postěžování, a když, tak jen málo a málokdy...Takových se drž, už jen tady, kde si akždá ulevujeme, ti musí brát sílu, tak se  tomu tématu zkus začít vyhýbat..

Koukni se sem http://evamarvanova.sblog.cz/odpusteni/, a neboj se, až  si odpustíš sama sobě, až si dovolíš pustit k sobě hezké pocity, až se zase budeš moci rozhlédnout po světě a uvidíš jeho barvy, ucítíš vůně, máš vyhráno.

no, tak jsem opět nezvládla jednu učební lekci.
Včera jsem M sms navrhla, že bych si chtěla z bývalého domova odvézt zbytek svých osobních věcí.načež ni odepsal, že né, že mi to bude postupně vozit !až pod nos" ke tchánům, kteří bydlí 30 km ode mne...
Strašně mně to dožralo.že se ke mně chová jako k nějaké zlodějce aneby si myslí, že bych mu tam čmuchala cotam s kým dělá.
Já stejně už i od 3,5leté dcery vím, že si jí tam vodí-a jsou tam přes víkend spolu, i s naší malou.Dcerka říkala, že ta"paní" je hodná.Tak jsem ráda.Ale dělá mi potíže rozdejchat ten fakt, že se M ke mně chová jako k naprosto cizímu člověku, dokonce mi napsal, že mojí životní filosofií je vytvářet konflikty.Holky, mně to TAK mrzí! Moc to bolí.On si teďka v pohodičce rozvíjí svůj nový vztah a vlastně už jen čeká, aby se mně mohl co nejdříve zbavit.S tímto pocitem se mi blbě dejchá.Včera jsem celou noc nespapa a bohužel se zachovala typicky-jako zhrzená partnerka.Zahrnula jsem ho vyčítavýma sms typu že mě stejně nikdy neměl rád, že je sobec atp...on zase že si za všechno můžu sama atp.Ale když jsem se ho zeptala, za co všechno, už mi neodpověděl.taky mně strašně irituje, že mi doposud otevřeně neřekl, jak to je.Když se o tom začnu otevřeně bavit(milenka, rozvod...)tak po mně vyjede, že zase dělám problémy a že o co mi jde.Prý ho 5 mlet(doba trvání našeho manželství) jen buzeruju a má ode mne "držkovou".Vždyť to přeci tak nebylo!za celou tu dobu jsem od něj neslyšela slůvko omluvy či náznak něčeho podobného-že by mi třeba náááhodou ublížil a tak.To se furt točí kolem toho, že mluvím tak, jak se mi to hodí atp.Včera jsem na něj měla strašnej vztek.Ještě teď se mi z toho třese žaludek.Jaká je to spravedlnost když chlap neudělá vůbec nic, ale nic pro záchranu vztahu, najde si jinou a pak masíruje mně, že si za vše můžu sama! Beru to, že já nejsem a ani jsem nebyla ve vztahu ideální.Ale já blbec se mu omluvila, posypala si hlavu popelem, čekala  až se vyřádí s milenkou, doufala.Pak jsem se odstěhovala, zase čekala...no a teď  už jsem jen hromádka nervů s podlomeným sebevědomím.Ach jo.Vím, že bych se na to měla vykašlat, nic neřešit a hleět si sama sebe.Chvílema se i to daří, ale pak přijde tohle a jsem zase zpět kde jsem byla před rokem.
Jinak pak mi M řekla, že tedy ať si pro ty věcoi dojedu, že jemi O NIC NEJDE, načež jsem mu řekla, že dobře ví, že po tomto už se tam neukážu.A napsala jsem mu seznam věcí, které mi má dovézt ke tchánům "pod nos!. Tož jsem si ulevila...ufff.Kdyby mi teď přišel pod ruku...tak nevim nevim.

omlouvám se za tu "průtrž". Je hrozné, jak si lidi ubližují.M se ke mně chová jako k onuci a to ve mně vyvolává obrovský tlak, který nejsem schopna rozdejchat.

Kokardo, všichni jsme udělali ve svých vztazích chyby. Nenech si v žádné případě vnutit, že ty jsi ta jediná špatná, že jsi všechno zkazila atd. Slova tvého M mi velice připomínají slova mého BM, když jsme se rozcházeli. Je to takové jejich vyviňování z rozpadu manželství. Nechtějí za žádnou cenu přiznat, že chyba je i na jejich straně, proto všechnu vinu hází na nás, aby se nějak ospravedlnili sami před sebou. Nejspíš doufají, že pod tlakem jejich obviňování pochopíme, že oni byli celou dobu jen a jen perfektní a my jediné vlastně můžeme za to, že se vztah rozpadl.
Snaž se kašlat na to, co oni dělají, kde bydlí nebo nebydlí. Nejlepší pro tebe opravdu bude, když ti tvé věci přiveze a ty nebudeš muset do toho bytu jít. Nejspíš by ti to jen ublížilo. Nejvíc ti asi pomůže, pokud omezíš komunikaci pouze na organizační záležitosti ohledně předávání dcerky a finance kolem ní a to ostatní budeš ignorovat. Dokud ho budeš provokovat SMSkami toho typu, jak píšeš, bude tě i nadále urážet. Začne si tě opět považovat až tehdy, když uvidí, že na něj kašleš.

Kokarda:
Možná manželovi křivdíš. Možná Ti opravdu chtěl pomoct a přivést Ti to, abys to měla blíž. O téhle možnosti jsi neuvažovala? Zlobíš se na něj, to chápu, ale žádný člověk není jenom černý nebo bílý.
Musí Ti být hrozně.
Jenže z Tebe mám pocit, že veškerou vinu za rozpad vztahu házíš na manžela. Na Tvém místě bych začala brát ty jeho "hrozný" řeči vážně - třeba na tom je trochu pravdy. Jenom ji nevidíš.
Vztah je vztah dvou lidí - proto za to, když vztah funguje, můžou oba, a když vztah nefunguje, tak za to taky můžou oba.
Vím, že se Ti to nebude líbit, ale je to tak.
Ženský se většinou ve vztahu obětujou a pak se diví, když je partner neocení a třeba se na ně i vykašle. Ve vztahu není nutné se obětovat. Pro ženy je důležité rozvíjet sama sebe, aby i když by nedejbože přišel rozchod, ty ženy byly celistvé osobnosti, a ne "jen" odkopnuté manželky, které si samy se sebou neví rady.
Samozřejmě svůj vztek nějak vybij. Breč, křič, mlať do polštáře... běž si zacvičit... cokoliv, abys to ze sebe dostala. Jinak to bude ubližovat. Tobě.
Mám za sebou několik neúspěšných vztahů, až tenhle poslední vztah je výborný. Ale proč - protože na něm oba pracujeme. Zřejmě jsem v minulosti dělala (a dělám stále) stejné chyby, člověk se špatně poučí, ale aspoň už se snažím přicházet na to, co dělám špatně, uvědomuju si to a snažím se na tom pracovat.
Taky jsem byla ženská "stíhačka" a minimálně o jednoho (určitě jich bylo víc) skvělýho kluka jsem kvůli tomu přišla. (Ale teď mám lepšího, takže to možná bylo dobře :-)... Chovala jsem se k chlapům jako jejich maminka, všechno muselo být po mým... nedivím se, že chlapi zdrhli. Nemohlo to být u Tebe podobně? Možná ne... Ale u mě to tak bylo.
I teď mám chvilky, kdy se chovám podobně... ale partner mi řekne: děkuju mami... a já hned vím, na čem jsem. Je to pro mě znamení zavřít pusu.
Myslím, že by Ti pomohla odborná pomoc. Jsi z Prahy? Doporučila bych Ti nějaké kurzy.
Druhého člověka změnit nemůžeš, tak se o to ani nepokoušej. Změnit můžeš jenom sama sebe.
I s láskou je to taky tak. Nejdřív je potřeba mít ráda sama sebe... láska od ostatních přijde až potom.

Kokardo nehledej žádnou spravedlnost. Pokud je, tak přijde sama, bez ohledu na nás. Spíš asi není. Sama jsi to napsala v úvodu - další "učební lekce" a neobstála jsi. Tak si to pomatuj a příště se nedej vyprovokovat k žádnému smskování a vzteku. Jinak se ti to bude vracet znovu a znovu v různých podobách. Seznam věcí jsi mu napsala, vyzvedni si je, ani u tchánů nic nekomentuj a kašli na něj. Buď ráda že tam nemusíš. Třeba tam má už její fotky nebo tam má ona svoje věci a tebe by to položilo, až bys to viděla.

Jojo. jak já všechno VÍM!!!
Ale když dojde na to pověstné lámání, nedokážu si pomoci...
Martinko1, jasan že si uvědomuji i svůj díl viny ve vztahu, jasan že já dělala taky chyby a tak.To nepopírám.Opravdu.Spousta věcí mně mrzí,spoustu věcí bych teď už udělala jinak.Vycházím ve vztahu jednak pošramocená a všechno to kolem, ale taky poučená.A to víš, že se budu snažit být lepší.
Já i můj M máme každý na krachu vztahu minimálně 50% vinu.Ale víš, nikdy to není fifty-fifty.A mně mrzí, že manžel mi předhazuje neustále těch "mých 50%", jako by to bylo 100%.Ale nemohu ho nutit, aby si myslel něco jiného.jen prostě mně to mrzí, cítím křivdu a tak.Prostě prožívám střídavě podobné pocity, jako popisují všichni tady a mám jen potřebu to prostě vyventilovat.
Takové ty poučky typu jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá a každý jsme štěsí svého strůjce všichni dobře známe.I já vím, co bych měla a co ne-co by bylo pro mne dobré a co ne.Ale ruku na srdce.Kdyby to bylo fakt tak jednoduché anebo by to šlo tak rychle, tohle téma na serveru by se tu neřešilo.Prostě mně mrzí, že nebylo měřeno stejným metrem, atp....
Jde fakt jen o to, nechat ho jít, ať si dělá co chce.nenechat se vtahovat  do situací, které nám ubližují.
Je to o vytrvalosti, síle a trpělivosti.A já mám pocit, že mi právě všechny tyto vlastnosti došly a naráz.Prostě už nemůžu.
Já se opravdu snažím ho pochopit, pochopit, co ho vedlo k takovému chování.
Připouštím taky, že to nebylo jen o jeho milence, která ale do toho zasáhla fatálně, ale i o naší vzájemné neschopnosti komunikovat, o rozdílných očekáváních atp.Ale já husa se domnívala, že se všechno dá vyřešit-pokud chceme.Ale on mi nedal šanci.Rovnou to smetl ze stolu.Jo, to bych taky brala.Ale né za podmínek, kdy mi furt tvrdil že "neví" a přitom moc dobře věděl .Ani jednou se nepokudsil o záchranu vztahu, nestála jsem mu za to.Nehodlal nic měnit, mně furt cifíroval, nehodila jsem se na hnůj.To bych taky možná brala.Ale co neberu je, že mi dával falešnou naději.A to mně ublížilo nejvíc.A to je to, co on odmítá.Má se rád a nechce být sám před sebou ten, kdo není pan dokonalý.A na tom si trvám.
Ale stejně je to celé k ničemu, že.
Každý si může dělat co chce a nikdo nemůže nikoho do ničeho nutit.A já husa hloupá to asi nějak nechtěla pochopit.Dobře mi tak.

Víš Kokardo, nesnaž se ho chápat, prostě jsou věci, které se nedají pochopit a ani ty je nepochopíš, proč se tak chová, snad časem...až si připustíš některé věci a smíříš se s tím, že on už k Tvému životu nepatří. Ať budeš dělat teď cokoliv, stejně to k ničemu nepovede, budeš ubližovat nejvíc sobě a věř mi, vím o čem píšu, prošla jsem něčím podobným. Nejhorší je, že třeba ztratíš svoji důstojnost a s tím se pak hůř žije.... než si začneš vážit sama sebe trvá to pak hodně dlouho.Nech ho jít, i když to hrozně bolí, nekontaktuj ho, neozývej se, snaž se držet. Tu bolest si musíš odžít, s tím ti nikdo nepomůže a hledat nějakou spravedlnost nemá cenu- ta nefunguje a časem pro Tebe v tomto případě nebude mít ani žádnej smysl.
Držím Ti palce, snaž se ovládat a časem to bude lepší. Štěstí si Tě najde, ale musíš i ty se změnit.

Kokardo naopak přemýšlej nad touto větou lépe nad mou odpovědí na tuto větu: "A mně mrzí, že manžel mi předhazuje neustále těch "mých 50%", jako by to bylo 100%.". Naopak příjmi to jako čest, že mu to ještě pálí. neřeš to co na tebe valí co předhazuje. osobně mu řekni ano mám na tomto rozpadu absolutní vinu, takže balíme a jdeme od sebe. Dokud mu budeš se snažit vysvětlit, že nejen ty ale i on má na rozpadu vinu tak bude brbla. Muži neradi přiznávají vinu, chybu, prohru. On čas mu ukáže že se mýlil. Věř vesmírné zákony fungují sice pomalu ale o to dokonaleji:)

Mila Kokardo, nesyp si popel na hlavu, neříkej, že je to na 50% tvoje vina, není to pravda. Jak já to vidím, je to tvůj manžel kdo chce skončit a je pěkně sobeckej, nechce nic řešit. Já nevím, proč nepřiznat, že někdy ve vztahu víc selže jeden, v tvym případě manžel. Ale pokud se z toho chceš dostat se zdravou kůží, mysli na sebe. Dělej si každej den svůj program, plánuj den po dni a týden po týdnu svůj život. Neházej na sebe vinu. Moc ti držím palce, pomalu se od něj snaž odpoutat, udělej si vlastní život a nemysli na to, jestli pak uvidíš, jestli on bude litovat.Kašli na něj.Jsi velice vstřícná a tolerantní, myslím si, že jsi chytrá a hodná holka. Tak se rozhlídni, na světě je většina hodnejch lidí jako ty. proč se zapikolovat na jednom problémovým sebestředným manželovi. Já vím, že je to těžký, chceš právě jeho a teď není nikdo jinej a ty máš taky vinu. Vykašli se na to, dívej se kolem sebe, ty s tvým velkorysým a tolerantním pohledem určitě najdeš jinýho partnera. A já ti to moc přeju.

Ahoj všichni a děkuju za účast!
Již jsem trochu zchládla a jsem schopná se na to dívat více s nadhledem.Zbytečně jsem se nechala vytočit.Pravda je, že ve vztahu k M už jsem prostě jen matka jeho dítěte a tím to hasne.Snažím se s tím vědomím žít.Jasně, že to bebudu mít zpracované hned, ale čas mi v tom pomáhá.
Já se strašně bála se rozvést, M prohlásil, že žádost o rozvod on nikdy nepodá(ačkoliv o obnovení vztahu zájem nemá), tak to musím udělat já.Žádost jsem ještě nepodala, ale uvnitř jsem se již rozhodla.Bála jsem se, že nepocítím tu úlevu, o které se v souvislostech s bolestným rozhodnutím mluví.Ale faktem je, že od té doby jsem klidnější.Opravdu.
Nejvíce bych chtěla, aby ze mne byl lepší člověk-partner.Abych díky této zkoušce pochopila kde se mám změnit a hlavně, abych se změnila.Abych dokázala nelpět na něčem, na co nemám nárok, abych dokázala mít více ráda sebe samu, jaká jsem.Abych tou zkouškou prošla silnější a lepší.No a to je na tom to nejtěžší.
Ono se to lépe odžívá po boku někoho, kdo vás má rád, ale právě o tom to asi není.Člověk tyto věci právě(to si myslím já) musí zvládnout nejprve sám za sebe.

vždycky si tu můžeš vylít srdíčko :-)

A držím pěstičky při cestě vzhůru.

pa

kokarda napsal(a):

Ahoj všichni a děkuju za účast!
Již jsem trochu zchládla a jsem schopná se na to dívat více s nadhledem.Zbytečně jsem se nechala vytočit.Pravda je, že ve vztahu k M už jsem prostě jen matka jeho dítěte a tím to hasne.Snažím se s tím vědomím žít.Jasně, že to bebudu mít zpracované hned, ale čas mi v tom pomáhá.
Já se strašně bála se rozvést, M prohlásil, že žádost o rozvod on nikdy nepodá(ačkoliv o obnovení vztahu zájem nemá), tak to musím udělat já.Žádost jsem ještě nepodala, ale uvnitř jsem se již rozhodla.Bála jsem se, že nepocítím tu úlevu, o které se v souvislostech s bolestným rozhodnutím mluví.Ale faktem je, že od té doby jsem klidnější.Opravdu.
Nejvíce bych chtěla, aby ze mne byl lepší člověk-partner.Abych díky této zkoušce pochopila kde se mám změnit a hlavně, abych se změnila.Abych dokázala nelpět na něčem, na co nemám nárok, abych dokázala mít více ráda sebe samu, jaká jsem.Abych tou zkouškou prošla silnější a lepší.No a to je na tom to nejtěžší.
Ono se to lépe odžívá po boku někoho, kdo vás má rád, ale právě o tom to asi není.Člověk tyto věci právě(to si myslím já) musí zvládnout nejprve sám za sebe.

Tak jsem chtěl blahopřčát, ale první půlka této věty mě ochladila "Žádost jsem ještě nepodala, ale uvnitř jsem se již rozhodla", ale i tak jisté blahopřání. Neboj to ostatní příjde  a uvidíš jak se ti otevře svět.

Pisateli, ono to je trochu jinak.
Já se nebojím podat žádost, jenom jsem se prostě k tomu ještě nedostala.Nastoupila jsem po MD do práce, mám docela fofry.Problém není že bych to nepříjemné odsouvlala z důvodu co kdyby náhodou ještě něco....Už s M nebydlím ve spol domácnosti 1,5 roku, takže vlastně už tak trochu rozvedená jsem.Ale dala jsem si termím do konce roku, tak už to začíná být aktuální:-))

kokarda napsal(a):

Pisateli, ono to je trochu jinak.
Já se nebojím podat žádost, jenom jsem se prostě k tomu ještě nedostala.Nastoupila jsem po MD do práce, mám docela fofry.Problém není že bych to nepříjemné odsouvlala z důvodu co kdyby náhodou ještě něco....Už s M nebydlím ve spol domácnosti 1,5 roku, takže vlastně už tak trochu rozvedená jsem.Ale dala jsem si termím do konce roku, tak už to začíná být aktuální:-))

Aha tak to je jiné, ale myslím, že jsem psal že gratuluji:)

Kokarda: Kašli na něj. To víš, že jo - ty za všechno můžeš a on má svatozář. Nepřemýšlej o tom, co ti říká, jak se chová. Čím dřív se od toho dokážeš odpoutat, tím líp. Vím, že to jde těžko. I mně se ještě dneska umí dotknout, jak se bývalý chová např. k dceři (a to jsme od sebe 2,5 roku...no ale některý věci těžko rozdejchávám...jen si to teď nechávám pro sebe a už mu nepíšu žádný smsky, stejně by to nepochopil. Takže jsem pokrytecká a mlčím nebo jsem případně i milá, protože kdybych byla napružená, jen by to dopadlo třeba na dceru a to nechci....to je takzvaná pasivní asertivita, jak jsem se nedávno dozvěděla na školení.) Tak se drž! :pussa: A k tomu rozhodnutí o rozvodu taky gratuluju. Ono když se snaží ve vztahu jen jeden, jde to vždycky do kytek (vyčerpá to tak, že už nemůžeš, rozumím ti moc dobře).

Nabuko,máš plnou schránku