Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu. S partnerem se známe skoro 2 roky. Seznámili jsme se přes inzerát, ve kterém jsem uvedela, že hledám nekuřáka. Mám ke kouření nepřekonatelný odpor. Přesto mi současný partner odepsal a začali jsme spolu chodit. Problém je v tom, že od začátku našeho vztahu kouřil a tajil mi to, protože se bál že by mě mohl ztratit. Zjistila jsem to asi před třemi týdny a je to pro mě strašný šok. Partnera moc miluju, nechci ho opustit, ale jeho kouření mě ničí. Nekouří přede mnou, ale stejně jsem jeho kouřením úplně posedlá. Mám deprese, když se ráno vzbudím, brečím, protože už předem myslím na to, že až odjede do práce, hned si zapálí. Vůbec mi nechutná jídlo, mám stažený žaludek a buší mi srdce. Když příjde domů, tak brečím že z něj je cítit kouř. Doma tajně počítám kolik cigaret ubylo zkrabičky. Strašně se kvůli tomu hádáme a trápíme. Přítel kvůli mě nechce přestat, říká že mu to chutná a proč mi to vadí, když mě tím nijak neobtěžuje. Jenomže mě obtěžuje už jenom ta představa že někde tajně kouří. Nevím jak dál, přítele moc miluju a nedovedu si život bez něj představit, ale jeho kouření mě pořád pronásleduje.A jeho zase ničí ty moje nálady. Vždycky když se kvůli tomu hádáme a on brečí že mě ničí, je mi ho líto a chci mu to kouření tolerovat, slíbím mu že se s tím zkusím smířit, jenže uběhne den a zase na mě příjdou ty hrozné stavy a jeho kouření nezvládám. Je mi strašně líto, že sám nechce přestat, když vidí co to se mnou dělá a že jsem na tom psychicky špathě.Už nevím jestli jsem normální. Chtěla bych se to naučit tolerovat kvůli němu, ale nejde mi to. A pořád myslím na to, jestli mě doopravdy tak miluje, jak říká, když se kvůli mě nechce těch cigaret vzdát.Prosím o radu. Děkuji

Mishulko promiň, ale nezdá se mi normální abys z toho, že přítel kouří měla takovéhle stavy, aby si brečela, že si zapálí,měla z toho deprese, atd. Podle mě máš spíš problém ty, než tvůj přítel. Uklidni se a neber si to tak.

Jo a ještě jedna věc..nikdy nikoho nepřinutilo přestat kouřit to, že ho do toho někdo nutil. On musí sám chtít přestat. Je to dospělý člověk a tohle je jeho věc, navíc když píšeš, že v tvé přítomnosti nekouří.

Mishulko, taky uplne nechapu, v cem vidis takovej problem?...nekouri pred tebou, nekouri ti doma pod nos, takze te tim neobtezuje, to, ze nici zdravi sobe je jeho vec preci, ne?

mozna bych se byt tebou bala, ze kdyz v tomhle budes pokracovat, tak o nej asi dost dobre prijdes...a jestli ho tak milujes, jak pises, zkus se nad tohle povznest, nedela konec koncu nic spatnyho, ne?

Mishulko, myslim, ze problem nebude v tom koureni, ale v tom ze Ti lhal. Trochu Te chapu, taky nemam rada kuraky a nechtela bych aby muj partner kouril. Urcite bych si s kurakem vedome nic nezacla, brala bych to od nej jako podraz, ze mi 2 roky lhal!
Taky si myslim, ze tim ze ho budes nutit s tim prestat, 100% neprestane! Bud mu odpustis ze ti lhal nebo se asi budete muset rozejit. Myslim, ze jine reseni neni...........no leda ze by on sam chtel prestat a skoncoval s tim...
Hodne stesti :supr:

OK - přítel ti dva roky tajil, že kouří. Je to možná trochu podraz, ale zase lepší, než kdyby ti tajil manželku a několik nezletilých potomků. Na druhou stranu si myslím, že když to takovou dobu úspěšně zvládal, asi mu na tobě záleží, jinak by si bez zábran zapálil dřív.
Ale ty tvoje "stavy" mi přijdou trochu jako vydírání, kterým ničeho nedosáhneš. Přítel si (bohužel) ničí zdraví, ovšem dělá to s maximální ohleduplností vůči tobě - a jak píše Tiina, přestat musí chtít on sám. Zatím zřejmě nechce. Jestli budeš takhle vyvádět dál, buď ho doženeš k tomu, že přestane, aby měl klid (a bude ho to pěkně žrát), nebo nepřestane a odejde od tebe, nebo svoje kouření zakonspiruje ještě víc, bude hulit tajně jako malej kluk a až to praskne, začneš zas hezky od začátku.
Ostatně jestli mu dneska počítáš cigára, začneš časem lustrovat mobil, prohlížet kapsy...

Souhlasím s Helenou, tys stavy, které popisuje Mischulka, mi připadají, jakoby najednou zjistila, že přítel je roky na heroinu.... Jinak s ohleduplnými kuřáky mám soucítění, neb jsem v tomto sama husa potrefená... To: tajně počítám přítelovi cigarety, jeho ničí moje nálady, pak brečíme .... No nejspíš bych poradila jejímu příteli, aby vzal raději dráhu on ...

jo ještě jedna věc..já být tvým přítelem, tak ty tvoje stavy budu brát jako normální citové vydírání a tomu bych tedy já neustoupila.

Mishulka napsal(a):

Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu. S partnerem se známe skoro 2 roky. Seznámili jsme se přes inzerát, ve kterém jsem uvedela, že hledám nekuřáka. Mám ke kouření nepřekonatelný odpor. Přesto mi současný partner odepsal a začali jsme spolu chodit. Problém je v tom, že od začátku našeho vztahu kouřil a tajil mi to, protože se bál že by mě mohl ztratit. Zjistila jsem to asi před třemi týdny a je to pro mě strašný šok. Partnera moc miluju, nechci ho opustit, ale jeho kouření mě ničí. Nekouří přede mnou, ale stejně jsem jeho kouřením úplně posedlá. Mám deprese, když se ráno vzbudím, brečím, protože už předem myslím na to, že až odjede do práce, hned si zapálí. Vůbec mi nechutná jídlo, mám stažený žaludek a buší mi srdce. Když příjde domů, tak brečím že z něj je cítit kouř. Doma tajně počítám kolik cigaret ubylo zkrabičky. Strašně se kvůli tomu hádáme a trápíme. Přítel kvůli mě nechce přestat, říká že mu to chutná a proč mi to vadí, když mě tím nijak neobtěžuje. Jenomže mě obtěžuje už jenom ta představa že někde tajně kouří. Nevím jak dál, přítele moc miluju a nedovedu si život bez něj představit, ale jeho kouření mě pořád pronásleduje.A jeho zase ničí ty moje nálady. Vždycky když se kvůli tomu hádáme a on brečí že mě ničí, je mi ho líto a chci mu to kouření tolerovat, slíbím mu že se s tím zkusím smířit, jenže uběhne den a zase na mě příjdou ty hrozné stavy a jeho kouření nezvládám. Je mi strašně líto, že sám nechce přestat, když vidí co to se mnou dělá a že jsem na tom psychicky špathě.Už nevím jestli jsem normální. Chtěla bych se to naučit tolerovat kvůli němu, ale nejde mi to. A pořád myslím na to, jestli mě doopravdy tak miluje, jak říká, když se kvůli mě nechce těch cigaret vzdát.Prosím o radu. Děkuji

Ne, nejsi normální. Divím se jemu, že ještě nevzal roha

Já jsem odnaučený kuřák (už podruhé :D ) a vždy, když jsem nekouřila já, tak nekouřil ani můj partner. Teď taky kvůli mě přestal. Ale to, co děláš ty, mi přijde dost přehnané - deprese, pláč, počítání cigaret... Chápu, že ti to vadí, ale!!! Zkus si s přítelem promluvit jako dospělý s dospělým - bez pláče, výčitek... třeba to kvůli tobě omezí a časem přestane úplně. Kdo ví...

Mishulko,zajimalo by me kolik te je let.Ja bych te odhadovala na nactiletou.

eremuruss napsal(a):

Mishulko,zajimalo by me kolik te je let.Ja bych te odhadovala na nactiletou.

A kdyby, - náctiletí jsu přece také lidi :D

Mishulka: Přidávám se do spolku bab, který se divěj´, že s tebou ten tvůj ještě je.... Uvědom si, že nejsi jeho máma. Proč ho chceš převychovávat? ... Fajn, jestli ti vadí, že zalhal, vykašli se na něj. Ale to se nás pak tady nemusíš ptát.... taky vidím, že máš problém spíš se sebou, než s ním.

Mishulka napsal(a):

Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu. S partnerem se známe skoro 2 roky. Seznámili jsme se přes inzerát, ve kterém jsem uvedela, že hledám nekuřáka. Mám ke kouření nepřekonatelný odpor. Přesto mi současný partner odepsal a začali jsme spolu chodit. Problém je v tom, že od začátku našeho vztahu kouřil a tajil mi to, protože se bál že by mě mohl ztratit. Zjistila jsem to asi před třemi týdny a je to pro mě strašný šok. Partnera moc miluju, nechci ho opustit, ale jeho kouření mě ničí. Nekouří přede mnou, ale stejně jsem jeho kouřením úplně posedlá. Mám deprese, když se ráno vzbudím, brečím, protože už předem myslím na to, že až odjede do práce, hned si zapálí. Vůbec mi nechutná jídlo, mám stažený žaludek a buší mi srdce. Když příjde domů, tak brečím že z něj je cítit kouř. Doma tajně počítám kolik cigaret ubylo zkrabičky. Strašně se kvůli tomu hádáme a trápíme. Přítel kvůli mě nechce přestat, říká že mu to chutná a proč mi to vadí, když mě tím nijak neobtěžuje. Jenomže mě obtěžuje už jenom ta představa že někde tajně kouří. Nevím jak dál, přítele moc miluju a nedovedu si život bez něj představit, ale jeho kouření mě pořád pronásleduje.A jeho zase ničí ty moje nálady. Vždycky když se kvůli tomu hádáme a on brečí že mě ničí, je mi ho líto a chci mu to kouření tolerovat, slíbím mu že se s tím zkusím smířit, jenže uběhne den a zase na mě příjdou ty hrozné stavy a jeho kouření nezvládám. Je mi strašně líto, že sám nechce přestat, když vidí co to se mnou dělá a že jsem na tom psychicky špathě.Už nevím jestli jsem normální. Chtěla bych se to naučit tolerovat kvůli němu, ale nejde mi to. A pořád myslím na to, jestli mě doopravdy tak miluje, jak říká, když se kvůli mě nechce těch cigaret vzdát.Prosím o radu. Děkuji

Mischulko, chápu tvůj problém, já mam ke kouři stejný odpor jako ty. Ale přijde mi divné, že jsi s přítelem 2 roky a nic jsi za tu dobu nezpozorovala? Vždyť kuřákům hrozně smrdí oblečení tím kouřem. A to nemluvím o tom když by jsi se s ním měla líbat........:usch:

Kuřákům smrdí oblečení kouřem, pkud se v to oblečení pohybují v zakouřeném prostředí. Dá se snadno kouřit i tak, že to z oblečení cítit vůbec není.
Nicméně si myslím, že ty scény jsou zbytečně přehnané. Chtít po někom takovým způsobem, aby přestal... nezdá se mi, že by to mělo být účinné.... někde tu padlo, když mne miluje, proč nepřestane. I tohle si myslím, že s tím tolik nesouvisí. on je prostě závislák, a třeba zase nekouří až tak moc, jen je zvyklý si v práci v nějaké situaci zapálit. A jesti mu to šmakuje, tak jen tak nepřestane. Ale takový nátlak podobnými scénami je fakt asi příliš... mohlo by to mít efekt ten, že ho od sebe zapudíš a nebude se mu chtít domů.

Já jsem to nevěděla protože jsme nebydleli spolu. Jezdil k nám jenom na víkend a u nás nekouřil. Na dovolený taky ne..Prasklo to až teď co bydlíme spolu. Jenomže to od něj byla docela rána, protože jsme se o tom kouření bavili hned na začátku, věděl že mi to vadí a ještě mi nalhal že dříve dva rokykouřil a přestal v den kdy jsme se poznali.Před týdnem mi řekl, že kouří asi 3 týdny, protože měl v práci nějaké problémy a já se pak náhodou dozvím od jeho sestry že kouřit nikdy nepřestal...A to moje chování podle mě není citové vydírání, nedělám to schválně před ním, řekl jasně že nepřestane, takže by mi to stejně nepomohlo.Je to psychický.Mě samotnou to děsilo že jsem nemohla týden skoro nic sníst. Ale už je to trochu lepší.Snažím se s tím smířit..díky za všechny odpovědi, docela mi to pomohlo slyšet názory ostatních. Vždycky když mě chytne špatná nálada, tak si vzpomenu na vaše reakce a řeknu si, že máte pravdu, chyba je asi ve mě..Ale tím určitě neomlouvám jeho lhaní..

Lhát tedy lhal, ale nemyslím, že by to dělal, aby Ti ublížil. Tohle bylo asi spíše v té dobré víře... Chci říct, spíš se dělal tak jak si představuješ ty svého ideálníhopartnera. Patřilo tam i nekuřáctví. myslím že to nebylo se záměrem Ti ublížit, tohle lze přece vyřešit během jedné diskuze doma a ne vyvádět pořád dokola. jestli Ti to silně vadí - až tak, že jsi týden nemohla jíst, tak bych vyhledala odbornou pomoc. Ale jinak se snaž ho trošku pochopit.S kouřením lze postupně přestat a myslím, že když viděl, co to s Tebou udělalo, třeba v tom směru zapracuje. Tobě se to může jako nekuřákovi jevit snadné a prosté, ale pro něj to nebude zase taková procházka růžovým sadem, někdy to odvykání není zase tak snadné....

Milá MIshulko, všichni muži lžou... Oni ani nechtějí, ale neradi přiznávají svoje poklesky, neradi řeší svoje chyby, rádi vypadají lepší než jsou...ostatně jako my všichni. Radši se soutřeď na jeho dobré vlastnosti a dovednosti a chval, chval...
Jestli je ohleduplný kuřák a nechce přestat, musíš se s tím smířit. Věčné handrkování a výčitky kolem jeho kouření ho časem spolehlivě znechutí .... Zamysli se nad sebou, zda Ty jsi  "dokonalá"... ;)

Než jsem si přečetla poslední příspěvek Mischulky, podepsala bych všecko, co tu bylo řečeno. Včetně toho, že není lež jako lež a tahle byla (jak je shora uvedeno) tak nějak ohleduplná nebo já nevím, jak to lépe vystihnout.
Ale formulka "Přestal jsem v den, kdy jsme se poznali" mi připadá jako hodně hloupá a vykřivená. Pokud tutlám před radikálním nekuřákem, že hulím, fajn, chápu. Ale přihazovat k tomu tyhle bajky?
Mně nepřijde blbý, že kouří, ani to, že o tom lhal, ale že by, ku.va, u toho musel z lidí dělat takový blbce...

Mishulka, ja mám sľubne sa vyvíjajúcu(t.j. zhoršujúcu) astmu, napriek tomu som chodila a trávila weekendy poldruha roka s fajčiaorm. On bol ohľaudplný(väčšinou) a ja tolerantná. Dalo sa to. Prečo si taká posadnutá jeho fajčením???

No tak já jsem momentálně opět přestala kouřit, takže, samozřejmě, nenávidím manžela, kdykoliv si běží ven čoudnout, ale abych mu počítala cigára, to mě teda nenapadlo. A taky mi " kecá ", když na něj vybafu, jestli jde kouřit. Vždycky říká, že jde zkontrolovat, jestli je zamčená brána. Kontroluje ji tak 6x za večer. :D

Mishulka, bylo od něj nefér, že Ti lhal, to uznávám. Třeba doufal, že se mu podaří přestat a nepovedlo se. Je vůči Tobě velice ohleduplný....... Můžeš si vybrat, buď vyhraje on, nebo Tvůj odpor ke kouření. Protože takhle Vám to rozhodně dlouho nevydrží. A jestli jo, tak nevím, jestli před partnerem smeknout, nebo ho politovat. Nezlob se, já jsem jako kuřák - i když v současnosti bývalý - nejspíš zaujatá, ale kdyby můj partner žil jen tím, že mě špehuje kvůli kouření, nevydržela bych to. Možná bych se i bála, co si najde, až kouřit přestanu.

PS: Co Ti vadí víc, to, že lhal, nebo to, že kouří?

Eri, obdivuji tě, že dokážeš nekouřit, když manžel kouří. Mému partnerivi trvalo vždy (2x) jen o pár dní déle, než mi, než přestal a přece jsem ho u každé cigarety měla chuť zabít! :mad: A nebo mu ji ukrást... :gloria:

Ladie, zatím je to týden a už jsem na mrtvici!
A obávám se, že to opět víc jak pár dní nebude. Nejsem nijak silná osobnost a navíc je můj manžel až nechutně přející člověk. Když moc prudím, tak mi nabízí. :dumbom: :D

Mishulka..a proč ho nenecháš.třeba kouřit přestane...a pokud né..tak máš dvě možnosti..buď to tolerovat a být s ním a nebo ti to tak vadí,že od něho odejdeš.....

Mishulko, to, co popisuješ, je dost neobvyklé. V podstatě to jsou panické stavy a sama cítíš, že ti to dost komplikuje život. Vznikl tvůj odpor ke kouření někdy během života, dokážeš to časově někam zařadit, nebo to máš "odjakživa"? Je to spojené s nějakým člověkem, nějakou konkrétní událostí?

Že ti partner neřekl pravdu - máš právo být tím otřesená. Ale pokud se k tobě jako kuřák chová ohleduplně (nefouká ti pod nos), a pokud jsi za ty dva roky opravdu nic nepoznala (z jeho dechu, oblečení), jeho kouření je opravdu jeho věc. Na tvém místě bych zapracovala na sobě, tvoje reakce jsou opravdu nepřiměřené. Osobně bych problém tohoto rázu řešila přes kineziologii.

Mishulko já tě chápu, mně podobně vadilo, že bývalý kouřil trávu. A to lhaní že nekouří, proč mu nevěřím, a pak si při první příležistosti zapálí a třese se na to jak ratlík......Musím se zastat toho, že může být pravda i to že někdo přestal kouřit v den seznámení. Já přestala kouřit den před první schůzkou s přítelem :-)
Hlavně Mishulko pokud on sám nebude chtít tak nepřestane, nemá smysl ho nutit. Myslím, že záleží jen na tobě, jestli to budeš tolerovat, a třeba přijmeš to, že nebude kouřit před tebou a třeba jednou před dětmi. Z pohledu bývalého kuřáka ale musím říct, že jsem taky třeba celý den nekouřila, večer ale uspíšila např. odchod z návštěvy protože už jsem se nemohla dočkat cíga doma. Dost to pak ovlivňuje život. Přesně tak to ale praktikuje můj příbuzný, kouří jen v práci a mimo rodinu, manželka o tom ví, doma před dětma a ani na dovolený ale nekouří.

Tak trávu by osm s tabakom neporovnávala, hoci nemám vysokú mienku nai o fjačiaroch cigariet či fajky... Ale tráva je iné kafe a môže poriadne skomplikovať život.

Odpor ke kouření jsem měla vždycky, ale ne kvůli nikomu nebo konkrétní situaci. Vždycky mi ten kouř smrděl. Ale u nás doma nikdy nikdo nekouřil, a když jsem v prostředí kde se kouří (plesy, zábavy..), tak to beru docela normálně, to bych jinak nemohla vyrazit  nikam...Niky jsem nechtěla mít kuřáka doma, ale moje reakce na přítelovo kouření mě taky zaskočila. Teď jsem na tom tak, že už nebrečim, normálně jim, ale ještě jsem se nezbavila toho, že bývám po ránu smutná z toho, že vím že si přítel v práci zapálí, nebo když vidím jak si ráno dává do tašky cigarety nebo si strká do kapsy zapalovač. A bohužel když teď spolu bydlíme tak nastala ta situace, že z něho ten kouř je cítit když přijde z práce a třeba se na mě naštve že mu nechci dát pusu...Ale už jsem myslím udělala velký pokrok, budu se snažit  se s tím vypořádat ještě líp..ale asi to nepůjde hned tak najednou. Ale asi nikdy nedosáhne toho, že by mi kouření přestalo vadit nebo kdyby začal kouřit přede mnou (i když mi slíbil že to neudělá, ale kdo ví..)

Mishulko, souhlas s Eri,treba chtel prestat, nevidel to jako problem, ted uz problem ma.Vim to, jsem kurak.A k tem tvym stavum.no comment.Jsem zvedav, co ti bude vadit ,az kourit prestane.

Mishulko, já jsem na tvé straně a nechápu ostatní, proč tě přemlouvají, aby ses přizpůsobila kuřákovi.
Ty máš svůj životní postoj, tak proč ho máš měnit ty ? V inzerátu jsi uvedla, že se chceš seznámit s nekuřákem, tak vůbec nechápu proč ti odpověděl kuřák. Také bych to brala jako podpásovku, že na něho není spolehnutí a navíc by mi silně vadilo, že když mu to vyčítáš,tak on ještě brečí. Jak ti může být takový partner oporou ?
Ty chceš jasné mantinely, které on není schopen dodržovat.Postupně by ti na něm začalo vadit mnohem víc věcí. Když nám něco vadí, tak nás postupně začnou rozčilovat i jiné drobnosti, které tolerujeme, když jsme ve vztahu spokojeni. A to ty nejsi. Nehledej chybu u sebe, najdi si zodpověného partnera, na kterého se můžeš spolehnout.

Astro nikdo tedy Mishulko nenabádá k jakémukoliv přizpůsobení se, předmětem debata byla její hysterická a naprosto nepřiměřená reakce, na to, že partner kouří. Podle toho co píšeš, tak vyváděla jak kdyby zjistila, že žije s masovým vrahem. To je celý problém.

Nikto jej nehovorí, aby ustúpila zo svojich požiadaviek, ale myslím, že vcelku nemá nástroje nátlaku, ktorými by ho donútila prestať s touto závislosťou - ak to neurobil za cleý čas ich vzťahu... Môže sa zmieriť s jeho fajčením(NEFAJČÍ V JEJ PRÍTOMNOSTI!!!-čo by som ja dala za takto ohľaduplných fajčiarov) alebo sa s ním rozísť. Tretie východisko už nezávisí na nej, ale na dobrej vôli a vytrvalosti niekoho iného...
Inak, mne by ksôr vadilo to, že nevie alebo nechce odstrániť pachové zvyšky fajčenia... Môj poslendý ex hulil teda dosť, ale nielen kvôli mne aj kvôli sebe a ostatným úzkostlivo dodržiaval hygienu, vetral, denne si umýval vlasy, fanaticky používal ústnu vodu... Prakticky som necítila rozdiel oproti nefajčiarovi. Takže som nijako nenaliehala na to, by prestal. Mmch, podľa mňa je dosť drzé diktovať niekomu, čo má robiť, keď nie sme spolu... Akoby si mu robila nejakú tútorku. Nepácha nič protizákonné, aj keď na druhej strane zasa nič obdivuhodné - ale sú aj horšie veci.

myslím že pro Mischulku je na tom celém nejhorší zjištění že jí partner lhal

Milé dámy, téměř všechny nechápete, proč se tak Mishulka chová, radíte jí jak to má překonat, včetně moderátorky mashanky, která by už na místě partnera od ní utekla. Nejvíc ji tady chápe PetrHl.
Naprosto všechny vás nechalo v klidu to, že na požadavek nekuřáctví ji odpověděl kuřák.Toto je snad dost podstatný požadavek pro nekuřáka, ale chápe ho zase jen nekuřák. A v dnešní zakouřené době se proto téměř všichni dívají na Mishulku jako na raritu.
Kdybyste hledaly abstinenta a odpověděl vám alkoholik, taky byste ji radily jak to má překonat a nebýt hysterická? Ale hlavně neříkejte, že to je něco jiného.

Astra: no tak snad s ním nezačla chodit proto, že "je" nekuřák, ne? :/

Z toho, co M. píše, mi vychází, že jí nevadí fakt, že partner kouří, ale to, že VÍ, že partner kouří. Teď z něj cítí kouř, když přijde domů, a dva roky ho necítila? Tohle je její problém v její hlavě. Potíže nemá proto, že její partner kouří, ale proto, že se tím ve svých myšlenkách zabývá a dává tomu takové hodnotící znaménko, že výsledkem jsou její psychické a psychosomatické problémy. A s těmi může něco udělat zase jenom ona.

ADFka2 napsal(a):

Astra: no tak snad s ním nezačla chodit proto, že "je" nekuřák, ne? :/

Tak si znovu přečtěte všichni její úvodní příspěvěk - "seznámila jsem se s ním na inzerát, ve kterém jsem uvedla, že hledám nekuřáka ".
To  je snad dost výstižné, ne ?

Astra: to sice ano, ale tys to postavila tak, že s ním chodí, protože je nekuřák. To je přece kravina. Je to především člověk a má nějaký vlastnosti, který způsobily, že s ním tato slečna už kolem 2 let chodí.
Ale jestli s ním skutečně začla chodit pouze proto, že je nekuřák, tak nechápu, co řeší.

Navíc asi nebude příliš silný kuřák, když dokáže jet na dovolenou bez cigaret a není na něm poznat, že by nějak trpěl. To nemá být omluva, ale doteď o tom nevěděla (tzn., že to měl všechno ošéfovaný, aby ji tím neobtěžoval) a byla spokojená, takže jediný rozdíl mezi "před" a "po" je pouze její vědomí, že nechodí s nekuřákem. A s tím se neumí vyrovnat. A jsme opět na začátku - chodí s ním proto, že ho miluje, nebo proto, že je nekuřák?
Pokud ho nedokáže jako kuřáka dál milovat, nemusí s ním dál být.
Pokud dokáže, tak je ten cit silnější než nějakej pitomej nikotin a tudíž nemá cenu nad tím přemýšlet.

ADFka2 napsal(a):

Astra: to sice ano, ale tys to postavila tak, že s ním chodí, protože je nekuřák. To je přece kravina. Je to především člověk a má nějaký vlastnosti, který způsobily, že s ním tato slečna už kolem 2 let chodí.
Ale jestli s ním skutečně začla chodit pouze proto, že je nekuřák, tak nechápu, co řeší.

Jako podmínku si dala nekuřáka a až potom ho začala poznávat jako člověka. On se jí představil jako nekuřák, vidávali se sporadicky a až když spolu začli bydlet, tak zjistila, že je kuřák. Já to beru z jeho strany jako podpásovku  a nemůžu mu věřit pak i v jiných věcech. Proč se jí nepřiznal ještě dřív než spolu začali bydlet. Ona je kvůli tomu hysterická a on kvůli jejím výčitkám brečí.Nemyslím si, že tento vztah má budoucnost. Když se jí představil jako nekuřák, tak měl dost času, aby to splnil a nebo ji přesvědčil jinými kvalitami tak, že by mu to kouření mimo domov tolerovala.Pokud je hned na začátku vztahu lež, vztah se těžce vyvíjí. Důvěra je přece pro vztah velmi důležitá.Proč má na sobě pracovat jen ona? Hledá radu u chápajících babinetek a co se dozví ?

Astra: dozví se to, co si chápající babinetky myslí... Mně tady taky každej vždycky nepřitakává. Dost to s ní zamávalo, takže se musí rozhodnout, jestli stojí za to se trápit a zkusit se s tím vyrovnat, nebo ne.

Astro sorry, ale alkoholik a kuřák to JE něco NAPROSTO jiného a to tak, že totálně, to nemůžeš srovnávat ani omylem. A že jí na inzerát odpověděl kuřák no to je toho, to je snad nějaká závažná charakterová vlastnost ? Něco pro vztah podstatného ? Tedy když nepočítám militantní nekuřáky jako jsi zřejmě ty ? Mě by taky trochu štvalo, že mi lhal, ale to Mishulka nějak neřeší, ona hystericky vyšiluje, pláče a týdny nejí protože ten její kouří.

Mňa ako nefajčiarku, nádejnú astmatičku a v podstate bojovníčku proti netoleranntým fakčiaorm, ktorí nútia nefajčiarov dýchať splodiny tabaku, zas afasicnuje, že takýto "detail", pre ňu životne dôležitý, odhalila až po 2 rokoch. Neberiem, že vídali sporadicky... OK, ak to bola inetrnetová a e-mailová známosť, inak nehcápem, prečo by na to neprišla skôr.  Ja som fajčiara "odhalila" po pár týždňoch a to sa fakt celkom snažil neobťažovať dymom a nesmrdieť... 
Klamať jej klamal, to je fakt,  amne osobne by asi viac prekžalo toto - ale ukazuje sa, že asi vedel, prečo klame... Antifajčiarska fundamentalistka sa s týmto poznatkom zrejme nevyrovná.

Tiina,
ale tady jde přece o to, jaké má žena požadavky na muže. V tomto případě  Mishulka. Proč se ji na inzerát - hledám nekuřáka - ozval kuřák. Vůbec ji neznal, tak co ho k tomu vedlo? A tady nejde o kouření nebo alkohol, ale o postoj k životu. Ona si mohla klidně dát, že hledá vegetariána, člověka, který miluje hory, plavání a spoustu jiných věcí, které potřebuje mít u partnera, aby si s ním rozuměla. A hned v úvodu vztahu se dozví, že miluje řízky, nesnáší turistiku, je neplavec atd.
Proč ten dotyčný se potřebuje přetvařovat už v úvodu vztahu, vždyť jí vůbec nemusel odpovídat na její inzerát.Přetvářka a lež na začátku vztahu - jeho hrob.
Nejsem militantní nekuřačka, myslím si, že pro vztah je důležité porozumění, tolerance s různými chybami partnera, které mě neničí.
Pokud ji to ničí, tak proč se má trápit? Každý máme nastavené nějaké životní laťky, z kterých nejsme ochotni slevovat. A nemusíme být kvůli tomu horší nebo lepší než naše okolí. Oboustranná spokojenost je přece důležitá ve vztahu, ať u kuřáků nebo nekuřáků nebo u jiných požadavků na společný život.

Astra, máš pravdu, ale problém je v tom, že človeka, ktorý by 100% vyhovoval všetkým požiadavkám, etšte možno ani nevyrobili... Holt na niečom trvám a niečo je menej dôležité. "Prerábať" dospelého človeka, hlavne ak on nechce, vidím ako dosť márne počínanie. Takže Mishu má dve možnosti: Vyrovnať sa s fajčiarstvom priateľa a prestať prudiť, alebo sa s ním rozísť. Iné východisko pri všetkom otpimizme nevidím. Je možné, že sa zoznámi s nefajčiarom, ktorý ale bude sukničkár(žiarlivec, mamánek, apod. - doplňte pdoľa vlastných skúseností a fantázie) a bude riešiť celkom iné veci. Je to len na nej. A inak, k tomu inzerátu: Silne pochybujem, že si dala inzerát "Hľadám nefajčiara od 10 do 50 rokov, na ničom inom mi nezáleží"... Takže tak ako napr. ja veselo odpisujem aj na inzeráty žiadajúce napr. devy do 170 cm a 70 kg(v oboch rozmeroch som trolilinku prerastená), ale teda napíšem, ako sa veci majú - tak aj on možno spĺňa iné kritéria, no a toto jedno holt... nie.

Selima,
máš pravdu, že nikdo nejsme 100% dokonalí, to snad ani nejde, protože pod dokonalostí si každý představuje něco jiného. Ale je to o té toleranci, co jsme a nejsme ochotni snášet. Ale pokud nám něco vadí tak, že nás to fyzicky nebo psychicky ničí, tak musíme odejít. A není to jen ze  vztahu, může to být i ze zaměstnání nebo z rodiny apod. A Mishu trpí velmi.

Proč se s ní jako kuřák seznamoval, proč jí to neřekl - to je ve hvězdách. Vybavuje se mi, jak tady před časem někdo řešil, že si při seznamování ubral nebo přidal nějaké roky a teď neví, jak to má partnerovi říct...

V tuhle chvíli se to prostě stalo a měla jsem dojem, že jinak jim to spolu klape. Určitě mám právo, pokud mi kouření nepřekonatelně vadí, chtít po partnerovi, aby nekouřil třeba v bytě, popřípadě vůbec v mojí přítomnosti, ale jestli si zapálí například v práci, to už mi připadá jako prostor jeho osobní svobody.

Pokud mi vadí třeba výšky nebo cestování autobusem, můžu to vzít jako fakt, zařídit se podle toho a pravděpodobně se připravit o řadu zážitků. Nebo se můžu rozhodnout zapracovat na sobě, svůj stav rozklíčovat a pokusit se ho změnit - kvůli sobě, abych se nepřipravovala o možnosti dostat se na zajímavá místa, seznámit se se skvělými lidmi jenom proto, že nezkousnu třeba to cestování. Je to můj život, moje rozhodnutí a já ponesu následky. Pokud bude Mishulka trvat na svém, následky budou s největší pravděpodobností vypadat tak, že přijde o současného partnera. Jak se to stalo a kdo za to může jsou zbytečné otázky, je potřeba se ptát, co s tím (se svými pocity a stavy) ona v tuhle chvíli může dělat.

Astro proč jí odpověděl ? Já nevím, neznám ho, ale třeba ho ten inzerát zaujal a tohle se mu nezdálo podstatný, určitě ho ve snu nenapadlo, že kvůli tomu bude tak vyšilovat. Tipla bych, že když už s ním Mishulka tak dlouho je, asi má i nějaké dobré vlastnosti, důležitější než to cigáro, sakra.

PetrHl napsal(a):

myslím že pro Mischulku je na tom celém nejhorší zjištění že jí partner lhal

asi ano, pak by si měla položit otázku jestli ona nikdy v životě nezalhala a z jakého to bylo důvodu nebo jestli si myslí že "to je něco jiného"
On zalhal, když ji ještě vůbec neznal (nepíšu že ho to omlouvá) ale evidentně se mu tak zalíbila, že o ni moc stál a nechtěl o ni přijít, tak to by mohla zvážit.
Jak jen je ta slavná scéna ze slavného filmu Někdo to rád horké? Neříká se tam náhodou, po zjištění, že dotyčná dáma je vlastně muž, neříká se tam náhodou ...nikdo není dokonalý?