Ahoj holky,

zakládám nové téma, jelikož jsem líná hledat :-)

U nás je stav po cca 4 měsících takový, že manžel opět už asi po desáté řekl, že svůj vztah ukončí/ukončil. Jelikož nepátrám, nevím, jak to je doopravdy. Ale nepředpokládám, že by se něco změnilo - lhal pokaždé, lže pravděpodobně i teď. I když drobný rozdíl tu je - milenka mi poslala email, kde o mně nemluvila příliš lichotivě a manžela to děsně rozčílilo a zklamalo. Nechape, proč to udělala, když se přeci DOHODLI, že ten je jejich vztah je jejich svět, jejich realita, do které nebudou zatahovat své protějšky.

Po tomto emailu manžel doma brečel (byl opilý), jak je mu to všechno líto, že ví, že to všechno zkazil, že rozbil naši rodinu (našemu synovi je dnes 19. dní), že mu ze sebe rozhodně není dobře, že mi nikdy nechtěl ublížit, ale že se prostě zamiloval a neuměl to skončit. Řekl, že ten svůj kvazi vztah, založený na sms, emailech, občasných schůzkách, ukončí. Jenomže já mu opravdu nemůžu uvěřit. Zároveň mi ale řekl, že proto, že jsem mu četla emaily a sms, si mě už neváží, má v sobě vytvořen blok a neví, jestli ho dokáže někdy odstranit. V tuto chvíli nechce o náš vztah bojovat, chce nechat vše jen plynout s tím, že chce s námi zůstat. Zároveň ale taky řekl, ať si někoho najdu, protože "jsi objektivně krásná, chytrá, úžasná a všichni chlapi by mi ruce utrhali, aby Tě mohli mít a zasloužíš si lásku, kterou já Ti teď nejsem schopen dát". K synovi se chová skvěle, opravdu báječný táta. 

No, ale teď k tématu, nadpisu. Za těch pár měsíců, co jsem tolik o ten náš vztah, lásku, rodinu bojovala (bohužel ne úplně správnými zbraněmi - viz mobily, maily, výčitky, scény, ultimata), přišla jsem o své seběvědomí, hrdost. Možná jsem bojovala o něco, co už vlastně ani není. Tolik jsem se to, co mám, bála ztratit, že jsem nepostřehla, že jsem ztratila to nejdůležitější - sama sebe. Z té seběvědomé, nafoukané čůzy se stala v podstatě prosící troska, které si fakt nemůže žádný chlap vážit.

A teď, jak z toho ven? Jak si zase začít věřit, jak přestat být závislá na člověku, který mi tolikrát ublížil? Potřebuji zase začít myslet na sebe a svého syna. Jakým způsobem jste to řešily Vy? Problém je teď i to, že jsem v 6nedělí a tudíž jsem pořád ještě dost hormonálně rozkolísaná, každou chvíli bulím, jsem unavená atd.

Ahoj Nabuko.Předně ti chci pogratulovat k synkovi,dřív jsem nepsala,protože jsem si myslela,že stejně nemáš čas,znám to.... :supr::godlike::pussa:
A k tomu zbavení závislosti,teď se ti to bude těžko řešit,opravdu,hormony jsou všiváci,mávaj s námi vždycky,když se nám to nejmíň hodí...Teď se soustřeď jen sama na sebe a miminko,jste ti dva nejdůležitější na světě,které teď máš.Co se týče manžela,promiň,ale je to alibistickej sobec,který něco provedl a teď se to snaží hodit na tebe,protože se sám před sebou stydí a nechce nic přiznat...Nemám slov.Začni opravdu dělat jen co chceš,to co musíš,to dělej jen kvůli synkovi,nenech se do ničeho uvrtávat.Chce jít tatínek ven s vámi,ale tobě se nechce?Sbal mimčo a pošli ho samotnýho ven,ať si odpočneš.Chceš jít na kafe?Domluv to tak,ať může hlídat a mezi kojením si na to kafe odskoč.Je to strašně těžký,držím ti palce,ale opravdu se starej jen o vás dva,tu svou závislost zkus zatím!!!! přeorientovat na miminko...

bazalka napsal(a):

Ahoj Nabuko.Předně ti chci pogratulovat k synkovi,dřív jsem nepsala,protože jsem si myslela,že stejně nemáš čas,znám to.... :supr::godlike::pussa:
A k tomu zbavení závislosti,teď se ti to bude těžko řešit,opravdu,hormony jsou všiváci,mávaj s námi vždycky,když se nám to nejmíň hodí...Teď se soustřeď jen sama na sebe a miminko,jste ti dva nejdůležitější na světě,které teď máš.Co se týče manžela,promiň,ale je to alibistickej sobec,který něco provedl a teď se to snaží hodit na tebe,protože se sám před sebou stydí a nechce nic přiznat...Nemám slov.Začni opravdu dělat jen co chceš,to co musíš,to dělej jen kvůli synkovi,nenech se do ničeho uvrtávat.Chce jít tatínek ven s vámi,ale tobě se nechce?Sbal mimčo a pošli ho samotnýho ven,ať si odpočneš.Chceš jít na kafe?Domluv to tak,ať může hlídat a mezi kojením si na to kafe odskoč.Je to strašně těžký,držím ti palce,ale opravdu se starej jen o vás dva,tu svou závislost zkus zatím!!!! přeorientovat na miminko...

Ahoj Bazalko, takhle to u nás teď  funguje. Tatínek příjde z práce, popadne synátora a jde s ním dvě hodiny ven, abych si odpočinula (ale znáš to, mezitím uklidím, uvařím, skočím na net .... :-)) Opravdu co se týká takového běžného života, funguje na 100 %. Jen mě nemiluje a neváží si mě :-))

Přinutit ho k tomu, aby mě miloval, to nejde. Ale aby si mě začal zase vážit, to snad ano? Jen nevím jak. Neumím používat ženské zbraně, nikdy jsem to nepotřebovala (bylo to tak nějak automaticky :-)) Potřebuju začít žít pouze svůj vlastní život a život svého syna, ale nevím jak na to. To, že můžu někam vyrazit, to lze i teď. Ale nepřináší mi to žádný pocit uspokojení. Zatím mám v sobě jen "já ho chci zpátky, nechci o něj přijít, pomooooc"

Nabuko: Ahoj, přeji pevné zdraví a nervy. Jak tobě, tak malému. A teď k tomu nevážení si apod.: Začni si vážit sama sebe ty. Začni u sebe. Pak si tě začnou vážit druzí. Odpusť si, cos provedla, každý/á děláme seky. Já osobně je beru jako ponaučení, svět se z toho nezboří (něco jiného je prolézat mobily po druhé, po třetí, po čtvrté, ponižovat se dál a dál....apod.). Udělala jsi chybu, ano, ale tvůj manžel snad ne? ... ale ano, i on ... nejsi pro to o nic horší člověk. Zopakuj si to, když na tebe poleze to, že si tě neváží. Nejsi horší člověk jen proto, že jsi něco pokaňhala. Máš právo dělat chyby. Měj se trochu ráda, holka. Hodně se tu zmiňovala knížka od Luise Hay - Miluj svůj život. Koukala jsem na ní a dozvěděla jsem se v podstatě totéž, co už jsem slyšela na terapii. Vede člověka k tomu, aby začal mít rád sám sebe. Třeba bys ve chvílích, kdy je manžel se synem venku, mohla číst a číst ... přeju ti, ať se ti co nejdřív uklidní hormony, protože ty opravdu s ženou mnohdy cvičí. Bude dobře. Pa :pussa:

Eva36 napsal(a):

Nabuko: Ahoj, přeji pevné zdraví a nervy. Jak tobě, tak malému. A teď k tomu nevážení si apod.: Začni si vážit sama sebe ty. Začni u sebe. Pak si tě začnou vážit druzí. Odpusť si, cos provedla, každý/á děláme seky. Já osobně je beru jako ponaučení, svět se z toho nezboří (něco jiného je prolézat mobily po druhé, po třetí, po čtvrté, ponižovat se dál a dál....apod.). Udělala jsi chybu, ano, ale tvůj manžel snad ne? ... ale ano, i on ... nejsi pro to o nic horší člověk. Zopakuj si to, když na tebe poleze to, že si tě neváží. Nejsi horší člověk jen proto, že jsi něco pokaňhala. Máš právo dělat chyby. Měj se trochu ráda, holka. Hodně se tu zmiňovala knížka od Luise Hay - Miluj svůj život. Koukala jsem na ní a dozvěděla jsem se v podstatě totéž, co už jsem slyšela na terapii. Vede člověka k tomu, aby začal mít rád sám sebe. Třeba bys ve chvílích, kdy je manžel se synem venku, mohla číst a číst ... přeju ti, ať se ti co nejdřív uklidní hormony, protože ty opravdu s ženou mnohdy cvičí. Bude dobře. Pa :pussa:

Zatím jsem si pořídila "Proč muži milují potvory ...." a "Čtyři dohody". Vzala jsem si je i do porodnice, ale nějak zatím nezvládám číst kromě netu. :-)
Cítím, že si nevážím sebe ani já. Tak dlouho jsem si nechala ubližovat, až mi to příjde, že jsem si to vlastně zasloužila. Jsem husa a kdyby mi tohle řekla nějaká kamarádka, tak bych jí nafackovala, aby se probrala. Jenomže sama sobě nafackovat nedokážu. :-(

Ahoj Nabuko, moc ti gratuluju k narození chlapečka.Víš, kdyby se k nám partneří chovali fér, nepodváděli, nelhali, těžko bychom jim lezli do mobilů a snažili se najít nějaký důkaz jejich nevěry. Jenže já radši chci vědět jak to je, když cítím a vidím, že se něco děje. A když ti partner není schopen odpovědět přímo, nemůžou se divit, že člověk se pídí všude možně.A to oni nejsou schopni pochopit, že nejhorší je ta nejistota, když nevíš, na čem jsi. Teď se vykašli na manžela a věnuj se malému, děti jsou ta největší radost a když si chlapi neumí vážit rodiny, jejich chyba. Já mám syna s těžkou srdeční vadou, má za sebou 2 operace, další ho čeká.Myslela jsem si už jenom co jsme si spolu s BM vytrpěli starostí o malého, jak nás to spojilo, ale stejně od nás odešel s mou bývalou kamarádkou a bylo mu absolutně jedno, jestli to synovi nepřitíží. Ten tvůj je taky nevyzrálej typ, kterej neví co chce a ty to psychicky odneseš, ty se tím trápíš.Ono potom po všech těch lžích si stejně toho partnera přestaneš vážit a hlavně - věřit mu.Pořád v tobě bude nedůvěra jestli lže nebo to myslí upřímně. Já zažila dvě nevěry /i s citovou vazbou/ o kterých vím a nedělám si iluze,že jich nebylo víc.Muž byl přes týden na kamionu.První jsem odpustila a stejně to bylo ve mně, ta jeho zrada.Pak ztrácíš i sebevědomí, protože si kladeš otázky co děláš špatně.Teď se snaž být v pohodě kvůli malému/já vím je to hrozně těžký/, protože tvůj manžel zato trápení nestojí.Ještě prosím tě, kolik je vám s manželem let, jestli se můžu zeptat?

Nabuko velký gratulace k narození miminka.
držím ti palce, já si myslím, že sama sebe si už našla, chceš se pohnout dál, ale holky mají pravdu, měla by sis nejdřív odpustit, že ses ponižovala, že ses mu koukla do mobilu, že nejsi dokonalá.
Já když byla na dně - hodně - tak jsem četla spousty příběhů - ne jen o nevěře, ale i třeba o nemocech a vycházelo mi jediný - že se mám v podstatě dobře, že nejsem na dně, jen si to sama dávám do hlavy....zkus na to pořád nemyslet, zaměstnat hlavu něčím jiným....

A Nabuko ty jsi přivedla na svět malého človíčka, už jen zato buď na sebe pyšná.Vždyť to je ta nejkrásnější a zároveň  nejtěžší věc...BÝT MAMINKOU..

Nabuko, Nabuko.....buď na sebe aspoň trochu hodná! Prosím! Nezvládáš číst, no a co? Uteče ti něco? ... nejspíš ne.... až na to budeš mít (čas nebo tu duševní sílu), začneš...přijde to...nepeskuj se pořád, holka :hjarta: Nezasloužila sis, aby ti ubližoval. Nikdo si to nezaslouží. Jen někdo (koho většinou v dětství a mládí hodně zranili jeho nejbližší) si nechá ubližovat, protože kvůli tomu uznání, kvůli té "lásce" od druhého obětuje prostě všechno a doufá, že ho ten druhý opravdu začne milovat....ale ty už víš, že tohle nefunguje....milovat se musíme začít sami, v sobě... dej si čas, nenadávej si, nefackuj se. Já bych tě objala, kdybys tu byla. Objímám tě aspoň takhle, hýčkám tě v náruči, hladím tě po vlasech a mám tě ráda. Opravdu tě mám ráda :pussa:.........zkus si to představit, když už to máme takle po síti a neosobně. Zavři si oči, přiviň se ke mně a poslouchej mě - mám tě ráda, jsi hodná holka, jsi statečná holka. Děláš to nejlepší, co umíš. A všechno se děje tak, jak se má. Všechno má svůj vyšší smysl, nějaký řád. Neboj se nic, všechno dobře dopadne. Mám tě ráda a zasloužíš si být milovaná..... Pa, jsi hodná a statečná holka. :hjarta:

Nabuko napsal(a):

Eva36 napsal(a):

Nabuko: Ahoj, přeji pevné zdraví a nervy. Jak tobě, tak malému. A teď k tomu nevážení si apod.: Začni si vážit sama sebe ty. Začni u sebe. Pak si tě začnou vážit druzí. Odpusť si, cos provedla, každý/á děláme seky. Já osobně je beru jako ponaučení, svět se z toho nezboří (něco jiného je prolézat mobily po druhé, po třetí, po čtvrté, ponižovat se dál a dál....apod.). Udělala jsi chybu, ano, ale tvůj manžel snad ne? ... ale ano, i on ... nejsi pro to o nic horší člověk. Zopakuj si to, když na tebe poleze to, že si tě neváží. Nejsi horší člověk jen proto, že jsi něco pokaňhala. Máš právo dělat chyby. Měj se trochu ráda, holka. Hodně se tu zmiňovala knížka od Luise Hay - Miluj svůj život. Koukala jsem na ní a dozvěděla jsem se v podstatě totéž, co už jsem slyšela na terapii. Vede člověka k tomu, aby začal mít rád sám sebe. Třeba bys ve chvílích, kdy je manžel se synem venku, mohla číst a číst ... přeju ti, ať se ti co nejdřív uklidní hormony, protože ty opravdu s ženou mnohdy cvičí. Bude dobře. Pa :pussa:

Zatím jsem si pořídila "Proč muži milují potvory ...." a "Čtyři dohody". Vzala jsem si je i do porodnice, ale nějak zatím nezvládám číst kromě netu. :-)
Cítím, že si nevážím sebe ani já. Tak dlouho jsem si nechala ubližovat, až mi to příjde, že jsem si to vlastně zasloužila. Jsem husa a kdyby mi tohle řekla nějaká kamarádka, tak bych jí nafackovala, aby se probrala. Jenomže sama sobě nafackovat nedokážu. :-(

Nabuko,
připojila bych se k Evě - těmi radami ohledně "nepeskování se". Určitě přijdeš na to, že když přijmeš nějaký fakt (manželovo citové rozkolísání), bude Ti časem vlastně líp. Zkus v myšlenkách preferovat zdraví Tvého syna, hezký byt, přítomnost kamarádek atd. I to jsou důležité věci v životě, nejen oddanost našeho momentálního partnera.
To Tvoje trápení chápeme asi všechny, ale věř, že časem se psychicky "posuneš" o hodně dál. Teď o něj stojíš, ale abys nebyla překvapená, že za rok se Tvoje názory na něj změní. Možná dospěješ k  bodu, který je výhodnější a lepší pro Tebe,  samozřejmě.
Škoda, že to, co víme my, čtyřicátnice, nevědí dvacetileté holky... Přehodnotily by tolik věcí... Kolik stresu by ubylo, jak pohodově by si žily... (no jasně, že ne vždycky, dennodenně, 24 hodin v kuse).... Já jsem se vždycky masírovala náhledy typu: kdo mě nemá rád, nezaslouží si být mnou milován :D a když mě chlap opustí, tak vlastně umožňuje někomu lepšímu, aby zaujal místo vedle mě... :D a podobně. Občas to i pomohlo ;), jen je škoda, že jsem tato "pořekadla" neznala ve dvaceti :D, mohla jsem si ušetřit slzy.
Jo, a prolustrování mobilu bych nikomu nevyčítala. Protože můj mobil může číst úúúplně každý. Nějak jsem nepokročila k tomu, abych techniku, která mi má usnadnit praktický život, povýšila třeba na úroveň dopisu. A jestliže ho chlap začne kódovat, nosit na WC a podobně, jak jsem tu četla, tak to se opravdu ve většině případů asi něco nefér děje. Takže tuto blbost si nevyčítej!! Prohlídnutí mobilu je jenom "pseudovina", kterou se trápíš jen proto, že je daná nynějšími konvencemi. Vždyť si vzpomeňme, když byl mobil v rodině jenom jeden - používali jsme ho všichni. A najednou má hodnotu čehosi soukromého, přísně tajného? Proč? Z jakého důvodu? Jedině tak u některých lidí k utajování záležitostí, o kterých sám majitel-aktér moc dobře ví, že jaksi nejsou fér...
(I když o konvencích bychom mohly diskutovat dlouho a - bezvýsledně:), co člověk, to názor...)
Každopádně hodně odpočívej a - držím palce, abys to všechno co nejlíp zvládla. Říkej si: " je to úplně normální a nakonec všechno bude dobrý". Pa.

Nabuko, zdravím Tě, moc ješztě jednou gratuluji k synkovi.

Obdivuju Tě. Podobnou "věc" řeším na "Ukončila jsem život ve třech". Ale udělat mi toto v době těhotenství, tak cítím, že bych měla jasno hned. Pryč. Pryč. Pryč.
Já vím,, že to píšu, jako některé holky, které to nechápou, jak to, že to toleruju i v době "netěhotenství".
Podle mě jsi hodně statečná, odolnější než já. Mně tohleto provést v těhotenství, tak jaksi cítím docela zřetelně Rázný konec. 

Nevím, nevím. Co dál napsat? Nic. Ale tohleto se opravdu nedělá. Ale určitě se nemá dělat ani to, co se děje mně. Jen ta doba těhotenství - neříkám- že je hezčí/člověk je jak nafouklá pneumatika- hlavně ke konci/- ale měl by na to chlap brát- SAKRA- ohled víc!!!

A pokud ne- nevím, ale tohleto bych ukončila hned. Promiň mně moji upřímnost.

Leili, já myslím, že fórum je tu právě proto, abychom sem mohly napsat upřímně svoje názory, náhledy a postoje. Tedy doufám v to :supr:
Teoreticky bych s Tebou určitě souhlasila. Ale prakticky už dnes vím to, že v tom těhotenství právě žena uvažuje, že se možná cokoliv změní - tady je k tomu větší důvod, než v zaběhnutém dlouholetém manželství. Zcela prakticky viděno, s velkým břichem asi budu stěhovat kufry hůř, než v 35 s většími dětmi.. :/ Navíc my starší už víme, že bez chlapů přežijeme, někdy si to po různých špatných peripetiích s nimi dokonce i přejeme, ale ví to a přeje si to i těhotná holka, která to všechno prožívá poprvé? Že jo... Ono je to všecko tak propletené... Takže chápu Nabuko. Spíš mě mrzí, že ten její chlápek byl zřejmě rodiči špatně vychován - zamilovat se do jiného člověka může absolutně každý, ale pokud je aspoň mírně inteligentní, tak rozhodně nebude ničit své těhotné partnerce život. Empatií a ohleduplností tedy rozhodně její muž neoplývá. Moje (rozvedená) mamina vždycky prohlašovala: "nejhorší" při rozhodování o rozvodu je, když tě chlap nebije a nepije - ty ostatní důvody k rozvodu si vždycky totiž sama v sobě nějak chceš zpochybnit....

Tercila napsal(a):

Leili, já myslím, že fórum je tu právě proto, abychom sem mohly napsat upřímně svoje názory, náhledy a postoje. Tedy doufám v to :supr:
Teoreticky bych s Tebou určitě souhlasila. Ale prakticky už dnes vím to, že v tom těhotenství právě žena uvažuje, že se možná cokoliv změní - tady je k tomu větší důvod, než v zaběhnutém dlouholetém manželství. Zcela prakticky viděno, s velkým břichem asi budu stěhovat kufry hůř, než v 35 s většími dětmi.. :/ Navíc my starší už víme, že bez chlapů přežijeme, někdy si to po různých špatných peripetiích s nimi dokonce i přejeme, ale ví to a přeje si to i těhotná holka, která to všechno prožívá poprvé? Že jo... Ono je to všecko tak propletené... Takže chápu Nabuko. Spíš mě mrzí, že ten její chlápek byl zřejmě rodiči špatně vychován - zamilovat se do jiného člověka může absolutně každý, ale pokud je aspoň mírně inteligentní, tak rozhodně nebude ničit své těhotné partnerce život. Empatií a ohleduplností tedy rozhodně její muž neoplývá. Moje (rozvedená) mamina vždycky prohlašovala: "nejhorší" při rozhodování o rozvodu je, když tě chlap nebije a nepije - ty ostatní důvody k rozvodu si vždycky totiž sama v sobě nějak chceš zpochybnit....

Holky, děkuji za povzbuzení a za objetí. :-) Tahle poslední věta, to přesně vystihuje. Pokud mě nebije, nepije atd., těžko se odchází, protože před očima pořád vidím to, že chci mít pro syna i pro sebe normální rodinu, manželství, lásku. Kdyby mě uhodil, okamžitě bych ho vynesla v zubech. Ale on se chová v normálním běžném životě naopak hezky. Jen jaksi "bez citu". Mně už ani tolik nebolí to, že se zamiloval, ale opravdu to, že říká, že si mě přestal vážit. Neříká to nijak zle nebo že by mi chtěl záměrně ublížit, říká fakta. Bolí mě, že nechce na našem vztahu pracovat, i když říká, že TEĎ. A strašně mě štve, že ho neumím poslat pryč, že se bojím zůstat sama, začít nový život bez něj. Strašně se bojím.

A taky zase nevím, na čem teď jsem. Jestli ten vztah opravdu ukončil (tomu nějak nemůžu uvěřit, jelikož jsem uvěřial asi desetkrát) nebo jestli začal lépe maskovat. Nepátrám a myslím, že i kdybych začala, stejně už je poučen a skrýval by to lépe (doufám :-))) Taky je pravda, že mu už zřejmě nikdy neuvěřím. A to je moc špatný. Mám takové návaly - chvíli to chci nechat plynout, neřešit, čas ukáže a za chvíli mám chuť udělat radikální krok, říct mu, ať se opravdu odstěhuje, vypadne za svoji láskou (řekla jsem to už párkrát, ale vždy mě nakonec ukecal a zůstal, kvůli synovi).

Jinak jsme spolu 6 let, dva roky jsme manželé.

Ahoj
mám 35 dnove dieta, pisem to preto, ze viem ako je v case tehotenstva, ked je zena mimoriadne zranitelna, po porode precitlivela a ocakavajuca pomoc, pochopenie, podporu a lasku, tak ti tvoj muz rozprava blaboly o tom ze si ta uz nevazi, ze si mu citala sms? ved to je vysmech. v case ked ti mal byt oporou tak city isli inej. Ty si jeho vazis, aj ked viackrat klamal? tak ak chce rodinu a syna, nech bojuje aj on. A mat doma na materskej sebavedomie povazujem za heroicky vykon.

eset napsal(a):

Ahoj
mám 35 dnove dieta, pisem to preto, ze viem ako je v case tehotenstva, ked je zena mimoriadne zranitelna, po porode precitlivela a ocakavajuca pomoc, pochopenie, podporu a lasku, tak ti tvoj muz rozprava blaboly o tom ze si ta uz nevazi, ze si mu citala sms? ved to je vysmech. v case ked ti mal byt oporou tak city isli inej. Ty si jeho vazis, aj ked viackrat klamal? tak ak chce rodinu a syna, nech bojuje aj on. A mat doma na materskej sebavedomie povazujem za heroicky vykon.

Eset, strašně mě to štve, bolí, že období, které mělo být pro nás oba nejkrásnější se celé takhle s odpuštěním posralo. Jistě i jeho to mrzí. A víš co je blbý, já si ho pořád vážím. Jako člověka, jako chlapa, jako otce. Samotnou mě to udivuje. Stal se ze mě takový obouchávánek - úplně ho vyzývám k tomu - pojď mi ještě ublížit, já ještě nejsem na kolenou, dostaň mě tam. A neumím se z toho vymanit. Nevím, kolik toho ještě snesu, než si ho opravdu přestanu vážit, než řeknu "a už dost". Nevím, jestli to můžu svádět na těhotenství a 6nedělí nebo jestli takhle blbá zůstanu i potom. :-(

Ahoj, přidávám se ke gratulacím a synkovi přeju vše nejlepší a hlavně veselou, soběstačnou a bezva mámu :) ...

A teď - donosila jsi a porodila syna - a dokázala jsi daleko víc, protože to bylo ve velice těžkých psychických podmínkách. V těhotenství má člověk daleko rozhozenější psychiku, než obvykle. Takže si můžeš gratulovat, že jsi váš problém ustála vcelku dobře, narozdíl od tvého manžela, který zpackal, co se dalo. Je jedno, co on si myslí, ty sama na sebe můžeš být pyšná. :supr: A co dělat? Neřeš ho, neřeš ani tu paní, věnuj se výhradně sobě a malému. Prožíváš krásné období (které ti strašně přeju a zároveň strašně závidím :) ), tak si ho užij bez ohledu na to, co se kolem tebe děje. A až začne manžel zase reptat něco v tom smyslu, že si tě neváží, že si máš najít někoho jiného atd., tak to včas utni. Nemáš zapotřebí kazit si toto krásné období nějakými blbými kecy. A drž se.

Popravdě - když to tak čtu, tak bych tvému manžílkovi nejraději nakopala do :vissla::dumbom::butter: ...

Nabuko, ja by som asi na tvojom mieste(aj keď je mi to ťažko posudzovať) neriešila to, či má ešte niekde inde nejaký vťah, ale skôr to, ako s a správa KU MNE. a ak ti natvrdo povie, že si ťa už neváži :rolleyes: - tak to je dosť zlé. Ale rozhodne sa tým nedaj rozkolísať a nevzťahuj to na seba, to nie je TVOJA vina ani tvoja vec. Možno to nie je ničia vina, proste sa to stalo. Nespáchala si nič, aby si ťa prestal vážiť(lustrovanie e-mailov a mobilov je teda podľa mňa dosť nešťastná vec, ale ak to nie je zvyk, tak skôr svedčí o zúfalstve "previnilca") - určite nie niekto, kto podvádza svoju ženu(a je jedno, že platonicky) v čase, keď je znevýhodnená tehotenstvom a potrebuje ho po svojom boku.
Myslím, že by si nemala odvodzovať svoju hodnotu od názoru jendého muža - aj keď je to tovj manžel. On totiž tne jeho názor môže kolísať v súvislosti s vecami, na ktoré nemáš najmenší vplyv - a u vás to tak asi aj je - a v tom prípade je takéto uvažovanie NONSENS. Daj teraz, ak to odokážeš, váš vzťah k ľadu, nerieš ho, nenič sa ním; sústreď sa na malého, zvykaj si na novú situáciu, a vychovaj z muža hlavne dobrého otca. Bude to bonus, aj keby ste sa vy dvaja napokon nedohodli, lebo tvojmu synovi ostane otcom už navždy... Takže nehľaď do budúcnosti, ale rieš len prítomnosť a bežné "prevádzkové" problémy. A sleduj, ako sa manža k tebe správa - to je totiž dôležitejšie než to, či má alebo nemá ešte niekoho iného.

Selima napsal(a):

Nabuko, ja by som asi na tvojom mieste(aj keď je mi to ťažko posudzovať) neriešila to, či má ešte niekde inde nejaký vťah, ale skôr to, ako s a správa KU MNE. a ak ti natvrdo povie, že si ťa už neváži :rolleyes: - tak to je dosť zlé. Ale rozhodne sa tým nedaj rozkolísať a nevzťahuj to na seba, to nie je TVOJA vina ani tvoja vec. Možno to nie je ničia vina, proste sa to stalo. Nespáchala si nič, aby si ťa prestal vážiť(lustrovanie e-mailov a mobilov je teda podľa mňa dosť nešťastná vec, ale ak to nie je zvyk, tak skôr svedčí o zúfalstve "previnilca") - určite nie niekto, kto podvádza svoju ženu(a je jedno, že platonicky) v čase, keď je znevýhodnená tehotenstvom a potrebuje ho po svojom boku.
Myslím, že by si nemala odvodzovať svoju hodnotu od názoru jendého muža - aj keď je to tovj manžel. On totiž tne jeho názor môže kolísať v súvislosti s vecami, na ktoré nemáš najmenší vplyv - a u vás to tak asi aj je - a v tom prípade je takéto uvažovanie NONSENS. Daj teraz, ak to odokážeš, váš vzťah k ľadu, nerieš ho, nenič sa ním; sústreď sa na malého, zvykaj si na novú situáciu, a vychovaj z muža hlavne dobrého otca. Bude to bonus, aj keby ste sa vy dvaja napokon nedohodli, lebo tvojmu synovi ostane otcom už navždy... Takže nehľaď do budúcnosti, ale rieš len prítomnosť a bežné "prevádzkové" problémy. A sleduj, ako sa manža k tebe správa - to je totiž dôležitejšie než to, či má alebo nemá ešte niekoho iného.

Selimo, napsala jsi to opravdu dobře. Jen se ještě dokázat takhle chovat. Dát vztah k ledu, myslet jen na sebe a syna, užívat si, to, že se manžel chová dobře. Jenomže já to dokážu 6 dní v týdnu a sedmý vždycky bouchnu. Opravdu - vždycky v neděli to už nevydržím a vyvolám nějakou rozpravu na toto téma. Kolikrát jsem si už řekla, že budu držet jazyk za zuby a radši odejdu z místnosti. Ale prostě jsem tupec, vždycky to znovu otevřu a vždycky se zase dozvím nějakou další věc, která mi ublíží. Ale přeci to nebudu řešit tak, že odjedu na víkend pryč :-)

Pokud se bude manžel chovat k synovi tak, jako doteď /je to krátká doba, jen 20 dní/, tak vím, že bude báječný táta. I to je ten důvod, proč se od něj nemůžu odpoutat. Nechci, aby syn přišel o každodenní kontakt s otcem, který ho tolik miluje.

No, ja by som na ten víkend milerada odišla - aj kvôli tomu, aby som sa necítila spútaná... Ale to som ja. Ty si skús nájsť nejaké riešenie, ktoré by ti vyhovovalo, a pritom nezhoršovalo situáciu. Držím palce.

Nabuko napsal(a):

eset napsal(a):

Ahoj
mám 35 dnove dieta, pisem to preto, ze viem ako je v case tehotenstva, ked je zena mimoriadne zranitelna, po porode precitlivela a ocakavajuca pomoc, pochopenie, podporu a lasku, tak ti tvoj muz rozprava blaboly o tom ze si ta uz nevazi, ze si mu citala sms? ved to je vysmech. v case ked ti mal byt oporou tak city isli inej. Ty si jeho vazis, aj ked viackrat klamal? tak ak chce rodinu a syna, nech bojuje aj on. A mat doma na materskej sebavedomie povazujem za heroicky vykon.

Eset, strašně mě to štve, bolí, že období, které mělo být pro nás oba nejkrásnější se celé takhle s odpuštěním posralo. Jistě i jeho to mrzí. A víš co je blbý, já si ho pořád vážím. Jako člověka, jako chlapa, jako otce. Samotnou mě to udivuje. Stal se ze mě takový obouchávánek - úplně ho vyzývám k tomu - pojď mi ještě ublížit, já ještě nejsem na kolenou, dostaň mě tam. A neumím se z toho vymanit. Nevím, kolik toho ještě snesu, než si ho opravdu přestanu vážit, než řeknu "a už dost". Nevím, jestli to můžu svádět na těhotenství a 6nedělí nebo jestli takhle blbá zůstanu i potom. :-(

Nabuko, ty nejsi přece blbá!!! Už mě neštvi, ty káčo! .... ty máš jen enormní potřebu lásky a za to, aby ti ji někdo dal, si necháš i s.át na hlavu...promiň (znám to z vlastní zkušenosti). Navíc k tomu teď ty hormony. Takže nemáš to jednoduchý a uvědom si, že nejsi proto ale blbá. Já na tomhle, že jsem na sobě nechala dříví štípat, pracovala osm měsíců na terapii... taky se mi ostatní divili, co snesu. A já, podobně jako ty, se z toho neuměla dostat. Za těch osm měsíců jsme toho probrali opravdu hodně a jednoho dne jsem si uměla říct DOST. ... prostě to přišlo .... spolu s tím, jak jsem získávala zpátky sebevědomí ... dej si teď oddech, neubližuj si dalším nadáváním si, dej si čas ... kdyby ses neuměla sama dát do normálu, zkus si najít odbornou pomoc. (Odněkud ty tvoje problémy pramení, pokud to není jen teď rozhozenými hormony, a s tím ti nejlíp pomůže dobrý odborník. Je tedy těžké ho poznat, ale po pár konzultacích si myslím, že bys sama viděla, co je zač. Já sama tušila, že moje potíže pocházejí z dětství. Ale sama bych se z nich nevymotala, to mi pomohla ta moje doktorka a ostatní lidi na terapii. Sama bych nevěděla, jak z toho ven, jen jsem si uměla říct, že to je přeci za mnou, tak co ... ale ono mi to leželo v hlavě dál...i dvacet let....pěkně schovaný v podvědomí....za následek to mělo, že jsem se nechala od manžela taky ponižovat, trápit se jen proto, aby mi někdy řekl "mám mě rád" .... věty, jak jsem blbá, nemám svůj názor, jsem ubohá, protože jsem četla jeho e-mail atp. taky znám....nakonec jsem přišla na to, že to říká asi ze strachu, že jednou najdu tu sílu, co jsem v sobě měla od mala, a postavím se mu a bude konec...tím, že jsem měla sama strach, že mě opustí ten, co mi aspoň občas řekne "mám tě rád", tím jsem se držela v parádním vězení a moje sebevědomí jsem trvale udržovala na nule...ale to už je jiná story). Měj se teď prostě ráda. Napiš nám, cos udělala za poslední měsíc dobře. Schválně - aspoň pět věcí ;) (nebo padesát :)

Eva36 napsal(a):

Nabuko napsal(a):

eset napsal(a):

Ahoj
mám 35 dnove dieta, pisem to preto, ze viem ako je v case tehotenstva, ked je zena mimoriadne zranitelna, po porode precitlivela a ocakavajuca pomoc, pochopenie, podporu a lasku, tak ti tvoj muz rozprava blaboly o tom ze si ta uz nevazi, ze si mu citala sms? ved to je vysmech. v case ked ti mal byt oporou tak city isli inej. Ty si jeho vazis, aj ked viackrat klamal? tak ak chce rodinu a syna, nech bojuje aj on. A mat doma na materskej sebavedomie povazujem za heroicky vykon.

Eset, strašně mě to štve, bolí, že období, které mělo být pro nás oba nejkrásnější se celé takhle s odpuštěním posralo. Jistě i jeho to mrzí. A víš co je blbý, já si ho pořád vážím. Jako člověka, jako chlapa, jako otce. Samotnou mě to udivuje. Stal se ze mě takový obouchávánek - úplně ho vyzývám k tomu - pojď mi ještě ublížit, já ještě nejsem na kolenou, dostaň mě tam. A neumím se z toho vymanit. Nevím, kolik toho ještě snesu, než si ho opravdu přestanu vážit, než řeknu "a už dost". Nevím, jestli to můžu svádět na těhotenství a 6nedělí nebo jestli takhle blbá zůstanu i potom. :-(

Nabuko, ty nejsi přece blbá!!! Už mě neštvi, ty káčo! .... ty máš jen enormní potřebu lásky a za to, aby ti ji někdo dal, si necháš i s.át na hlavu...promiň (znám to z vlastní zkušenosti). Navíc k tomu teď ty hormony. Takže nemáš to jednoduchý a uvědom si, že nejsi proto ale blbá. Já na tomhle, že jsem na sobě nechala dříví štípat, pracovala osm měsíců na terapii... taky se mi ostatní divili, co snesu. A já, podobně jako ty, se z toho neuměla dostat. Za těch osm měsíců jsme toho probrali opravdu hodně a jednoho dne jsem si uměla říct DOST. ... prostě to přišlo .... spolu s tím, jak jsem získávala zpátky sebevědomí ... dej si teď oddech, neubližuj si dalším nadáváním si, dej si čas ... kdyby ses neuměla sama dát do normálu, zkus si najít odbornou pomoc. (Odněkud ty tvoje problémy pramení, pokud to není jen teď rozhozenými hormony, a s tím ti nejlíp pomůže dobrý odborník. Je tedy těžké ho poznat, ale po pár konzultacích si myslím, že bys sama viděla, co je zač. Já sama tušila, že moje potíže pocházejí z dětství. Ale sama bych se z nich nevymotala, to mi pomohla ta moje doktorka a ostatní lidi na terapii. Sama bych nevěděla, jak z toho ven, jen jsem si uměla říct, že to je přeci za mnou, tak co ... ale ono mi to leželo v hlavě dál...i dvacet let....pěkně schovaný v podvědomí....za následek to mělo, že jsem se nechala od manžela taky ponižovat, trápit se jen proto, aby mi někdy řekl "mám mě rád" .... věty, jak jsem blbá, nemám svůj názor, jsem ubohá, protože jsem četla jeho e-mail atp. taky znám....nakonec jsem přišla na to, že to říká asi ze strachu, že jednou najdu tu sílu, co jsem v sobě měla od mala, a postavím se mu a bude konec...tím, že jsem měla sama strach, že mě opustí ten, co mi aspoň občas řekne "mám tě rád", tím jsem se držela v parádním vězení a moje sebevědomí jsem trvale udržovala na nule...ale to už je jiná story). Měj se teď prostě ráda. Napiš nám, cos udělala za poslední měsíc dobře. Schválně - aspoň pět věcí ;) (nebo padesát :)

Ty mě trápíš :-) Dobře tak
- udělala jsem státnice velmi dobře (i jako těhotná - budeme mít geniální dítě :-), zítra mám promoci s červeným diplomem
- porodila jsem nádherného syna za 2,5 hod.
- vážím stejně jako před těhotenstvím (no, ještě míň :-)
- zvládám i v 6nedělí vše, co jsem zvládala předtím (myslím úklid, vaření, flákání se po netu :-)
- rozhodla jsem se, že budu pokračovat v dalším studiu.

Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nenapadá mě, co jsem ještě udělala dobře. To je hrozný, co? Ale jestli chceš, napíšu 50, kterých jsem udělala špatně :-)))

O psychologovi jsem už uvažovala. Ale pořád si myslím, že to přeci dokážu zvládnout sama. Jak říká manžel, nestala se nám žádná tragédie, neskončili jsme na vozíku, máme zdravého syna. Jen mě už nemiluje. Sakra, přeci se z toho nepodělám. Přeci nemůžu být závislá na lásce jednoho chlapa, notabene takového, který o to ani nestojí a možná nestojí ani za to. Jsem na sebe naštvaná, protože jsem závislá a bojím se, že už nikdy nebudu nikoho milovat a nikdy nebude nikdo milovat mě. Do pr... práce. To je ale debilní úvaha, co? Vždy jsem šla ze vztahu do vztahu. Od 14 let jsem prakticky nebyla bez chlapa (nebo resp. pár měsíců v devatenácti, kdy jsem si chtěla užít svobodu :-))

Eva36 napsal(a):

Nabuko napsal(a):

eset napsal(a):

Ahoj
mám 35 dnove dieta, pisem to preto, ze viem ako je v case tehotenstva, ked je zena mimoriadne zranitelna, po porode precitlivela a ocakavajuca pomoc, pochopenie, podporu a lasku, tak ti tvoj muz rozprava blaboly o tom ze si ta uz nevazi, ze si mu citala sms? ved to je vysmech. v case ked ti mal byt oporou tak city isli inej. Ty si jeho vazis, aj ked viackrat klamal? tak ak chce rodinu a syna, nech bojuje aj on. A mat doma na materskej sebavedomie povazujem za heroicky vykon.

Eset, strašně mě to štve, bolí, že období, které mělo být pro nás oba nejkrásnější se celé takhle s odpuštěním posralo. Jistě i jeho to mrzí. A víš co je blbý, já si ho pořád vážím. Jako člověka, jako chlapa, jako otce. Samotnou mě to udivuje. Stal se ze mě takový obouchávánek - úplně ho vyzývám k tomu - pojď mi ještě ublížit, já ještě nejsem na kolenou, dostaň mě tam. A neumím se z toho vymanit. Nevím, kolik toho ještě snesu, než si ho opravdu přestanu vážit, než řeknu "a už dost". Nevím, jestli to můžu svádět na těhotenství a 6nedělí nebo jestli takhle blbá zůstanu i potom. :-(

Nabuko, ty nejsi přece blbá!!! Už mě neštvi, ty káčo! .... ty máš jen enormní potřebu lásky a za to, aby ti ji někdo dal, si necháš i s.át na hlavu...promiň (znám to z vlastní zkušenosti). Navíc k tomu teď ty hormony. Takže nemáš to jednoduchý a uvědom si, že nejsi proto ale blbá. Já na tomhle, že jsem na sobě nechala dříví štípat, pracovala osm měsíců na terapii... taky se mi ostatní divili, co snesu. A já, podobně jako ty, se z toho neuměla dostat. Za těch osm měsíců jsme toho probrali opravdu hodně a jednoho dne jsem si uměla říct DOST. ... prostě to přišlo .... spolu s tím, jak jsem získávala zpátky sebevědomí ... dej si teď oddech, neubližuj si dalším nadáváním si, dej si čas ... kdyby ses neuměla sama dát do normálu, zkus si najít odbornou pomoc. (Odněkud ty tvoje problémy pramení, pokud to není jen teď rozhozenými hormony, a s tím ti nejlíp pomůže dobrý odborník. Je tedy těžké ho poznat, ale po pár konzultacích si myslím, že bys sama viděla, co je zač. Já sama tušila, že moje potíže pocházejí z dětství. Ale sama bych se z nich nevymotala, to mi pomohla ta moje doktorka a ostatní lidi na terapii. Sama bych nevěděla, jak z toho ven, jen jsem si uměla říct, že to je přeci za mnou, tak co ... ale ono mi to leželo v hlavě dál...i dvacet let....pěkně schovaný v podvědomí....za následek to mělo, že jsem se nechala od manžela taky ponižovat, trápit se jen proto, aby mi někdy řekl "mám mě rád" .... věty, jak jsem blbá, nemám svůj názor, jsem ubohá, protože jsem četla jeho e-mail atp. taky znám....nakonec jsem přišla na to, že to říká asi ze strachu, že jednou najdu tu sílu, co jsem v sobě měla od mala, a postavím se mu a bude konec...tím, že jsem měla sama strach, že mě opustí ten, co mi aspoň občas řekne "mám tě rád", tím jsem se držela v parádním vězení a moje sebevědomí jsem trvale udržovala na nule...ale to už je jiná story). Měj se teď prostě ráda. Napiš nám, cos udělala za poslední měsíc dobře. Schválně - aspoň pět věcí ;) (nebo padesát :)

Evo, a Ty jsi zůstala s manželem nebo ne? Já si pořád myslím, že nevěra se dá překonat. Není to tak podstatné. Podstatné je, jak se k tomu ty dva postaví a hlavně, jak se k tomu postaví ten nevěrný. Můj manžel mi bohužel v tom překonávání moc nepomáhá. Nechce bojovat, nechce se snažit. Sice prý jen TEĎ, ale to jsou kecy, kecy, kecy. Je to náfuka.

Nabuko a co si takhle domluvit, aby na víkend přijela třeba kamarádka nebo maminka, pomoct s miminkem, pokecat o všem možném (jen ne o tvé drahé polovičce, to by asi moc dobroty nenadělalo), prostě sdílet s někým radost nad miminkem a neřešit - má mě rád, nemá mě rád...
A taky bych asi souhlasila s vyhledáním odborníka, jak ti radí Eva. Miminko ti taťka tu hoďku, dvě pohlídá a tobě to pomůže.

Míša Kulička napsal(a):

Nabuko a co si takhle domluvit, aby na víkend přijela třeba kamarádka nebo maminka, pomoct s miminkem, pokecat o všem možném (jen ne o tvé drahé polovičce, to by asi moc dobroty nenadělalo), prostě sdílet s někým radost nad miminkem a neřešit - má mě rád, nemá mě rád...
A taky bych asi souhlasila s vyhledáním odborníka, jak ti radí Eva. Miminko ti taťka tu hoďku, dvě pohlídá a tobě to pomůže.

My jsme skoro každý víkend někde pryč, spolu. Jenomže v neděli večer/odpo dorazíme domů a na mě to nějak padne a je to. Nejvíc mi vadí ta nejistota. Tak sakra, proč pořád lže, když ví, že stejně skoro všechno vím. Když o mě nestojí a nemiluje mě, proč mi tedy nevpálí pravdu, že nic ukončit nehodlá. Pravdu mi říká jen v tom, že na mě kašle (ne tedy takhle doslova ...).

Nabuko,ty jsi opravdu andula!!!!Jako co bys prosím tě ještě chtěla víc zvládat?Já jsem s prvním dítětem nezvládla nic.Jo,chodila jsem do práce a tak,ale byla jsem jak zpomalenej film,atestaci jsem nedodělala,protože mi do hlavy nic nenalezlo....Pak u nás byla první týden máma,abych se nějak srovnala,druhý byl M doma a třetí zase přijela máma.Teda jen na tři dny,ale přijela....Net naštěstí doma nebyl,takže jsem pak opravdu všechno zvládla,ale jinak nevím.Proč jsi na sebe tak tvrdá?Kvůli jednomu zakomplexovanýmu ubožákovi,kterej si tě neumí vážit?Já chápu,máš ho pořád ráda,ale to přece neznamená,že se kvůli němu obětuješ!!!A taky píšeš,že je super na kluka,že kluka nechceš obrat o tátu,ale jak myslíš,že mu bude s nakrknutou,zakomplexovanou a neš´tastnou mámou?To mu ublížíš mnohem víc,než když od toho trouby odejdeš a domluvíte se na častým styku-syn s otcem,samozřejmě..
Jinak,co ti radí Eva36 s psychologem,to není vůbec od věci,to neznamená,žes něco nezvládla,nebo že bys to měla zvládnout sama.To budeš stejně muset,on psycholog se nezvedne ze svýho křesla a nenaklusne k vám,aby manželovi řekl-buď ji miluj nebo táhni.Jen si tam srovnáš myšlenky,uvidíš,co chceš od života,co chceš od vztahu a podle toho pak budeš mít možnost se zařídit.... :)

Človíčku hluboce se skláním před tím co si zvládla :godlike:

Nabuko napsal(a):

Míša Kulička napsal(a):

Nabuko a co si takhle domluvit, aby na víkend přijela třeba kamarádka nebo maminka, pomoct s miminkem, pokecat o všem možném (jen ne o tvé drahé polovičce, to by asi moc dobroty nenadělalo), prostě sdílet s někým radost nad miminkem a neřešit - má mě rád, nemá mě rád...
A taky bych asi souhlasila s vyhledáním odborníka, jak ti radí Eva. Miminko ti taťka tu hoďku, dvě pohlídá a tobě to pomůže.

My jsme skoro každý víkend někde pryč, spolu. Jenomže v neděli večer/odpo dorazíme domů a na mě to nějak padne a je to. Nejvíc mi vadí ta nejistota. Tak sakra, proč pořád lže, když ví, že stejně skoro všechno vím. Když o mě nestojí a nemiluje mě, proč mi tedy nevpálí pravdu, že nic ukončit nehodlá. Pravdu mi říká jen v tom, že na mě kašle (ne tedy takhle doslova ...).

Jenže já myslela trávit ten čas občas i s někým jiným, než s tvým manželem, chápeš?

Nabuko napsal(a):

Ty mě trápíš :-) Dobře tak
- udělala jsem státnice velmi dobře (i jako těhotná - budeme mít geniální dítě :-), zítra mám promoci s červeným diplomem
- porodila jsem nádherného syna za 2,5 hod.
- vážím stejně jako před těhotenstvím (no, ještě míň :-)
- zvládám i v 6nedělí vše, co jsem zvládala předtím (myslím úklid, vaření, flákání se po netu :-)
- rozhodla jsem se, že budu pokračovat v dalším studiu.

Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nenapadá mě, co jsem ještě udělala dobře. To je hrozný, co?

A co bys asi ještě chtěla psát, ty šíšo? Vždyť si toho zvládla daleko víc, než většina jiných ženských.

V tomto kontextu mě napadá, jestli vedle tebe ten tvůj netrpí určitými komplexy ... a jestli si je na tobě tak trochu neléčí (což by bylo vcelku dost ubohé). Nám to s BM taky začalo skřípat, když jeho vyrazili od zkoušky z matiky a já ji vzápětí dostala za 1 - on tu školu nedokončil, já až po našem rozvodu.
Jestli je to tak (ale to můžeš zhodnotit jen ty), začala bych spíš přemýšlet o tom, jestli má cenu dál se trápit s někým takovým. Otec zůstává otcem i po rozvodu, pokud chce ... Ale ty máš nárok na šťastnější život a tvůj chlapeček na šťastnější maminku. Aspoň v tomto kontextu jsem kdysi uvažovala já a vyplatilo se mi to :).
Drž se. Přeji ti hodně štěstí :supr:

Míša Kulička napsal(a):

Nabuko napsal(a):

Ty mě trápíš :-) Dobře tak
- udělala jsem státnice velmi dobře (i jako těhotná - budeme mít geniální dítě :-), zítra mám promoci s červeným diplomem
- porodila jsem nádherného syna za 2,5 hod.
- vážím stejně jako před těhotenstvím (no, ještě míň :-)
- zvládám i v 6nedělí vše, co jsem zvládala předtím (myslím úklid, vaření, flákání se po netu :-)
- rozhodla jsem se, že budu pokračovat v dalším studiu.

Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nenapadá mě, co jsem ještě udělala dobře. To je hrozný, co?

A co bys asi ještě chtěla psát, ty šíšo? Vždyť si toho zvládla daleko víc, než většina jiných ženských.

V tomto kontextu mě napadá, jestli vedle tebe ten tvůj netrpí určitými komplexy ... a jestli si je na tobě tak trochu neléčí (což by bylo vcelku dost ubohé). Nám to s BM taky začalo skřípat, když jeho vyrazili od zkoušky z matiky a já ji vzápětí dostala za 1 - on tu školu nedokončil, já až po našem rozvodu.
Jestli je to tak (ale to můžeš zhodnotit jen ty), začala bych spíš přemýšlet o tom, jestli má cenu dál se trápit s někým takovým. Otec zůstává otcem i po rozvodu, pokud chce ... Ale ty máš nárok na šťastnější život a tvůj chlapeček na šťastnější maminku. Aspoň v tomto kontextu jsem kdysi uvažovala já a vyplatilo se mi to :).
Drž se. Přeji ti hodně štěstí :supr:

No, on mi už před časem (shodou náhod zřejmě v době, kdy se zamiloval do naší Zuzanky :-)) říkal, že si proti mě začíná připadat blbě. Že jemu už se v práci tolik nedaří, nepracuje na sobě tak jako dřív, nějak ho už nebaví dělat kariéru (byl vždy ve všem jednička), že mě obdivuje, jak na sobě pracuju, v práci, že mi vše vychází, škola atd. Bavili jsme se tenkrát o tom, že začne znovu studovat, třeba blbé MBA. Ale nakonec se na to vybodl. RAdši si našel obdivovatelku. Nemyslím si však, že bych ho nepodporovala já. Když se nevěra proflákla, na tenhle rozhovor jsem si vzpomněla. Přiznal, že by to mohlo mít leccos společného, když chybí sebevědomí tady, naženu si ho onde. Ale stejně pokračuje dál :-)

Dneska v noci jsem zase cítila jeho pusinky a objímání. Nevím, proč to dělá, když mě vlastně nemiluje, neváží si mě atd. jak tvrdí. Myslím, že jsou to hlavně kecy.

Těmi víkendy jsem myslela to, že máme většinou všechno dlouhodobě naplánováno. Jsme celkem společenští a máme hodně kamarádů :-) Takže proto je trávíme spolu. Málokdy se stane, že by byl prázdný víkend.

Nabuko,podla toho čo som si tu prečítala, tak si silná žena, len o tom nevieš, si silnejšia ako tvoj muž, ty nemusíš mať strach - uži si svojho maleho chlapa, ten velky asi za to nestoji. A cim vacsie su tvoje obavy , tym sa on citi viac na koni, mozno by mu mal niekto naznacit ze dojazdil.

Nabuko napsal(a):

Míša Kulička napsal(a):

Nabuko napsal(a):

Ty mě trápíš :-) Dobře tak
- udělala jsem státnice velmi dobře (i jako těhotná - budeme mít geniální dítě :-), zítra mám promoci s červeným diplomem
- porodila jsem nádherného syna za 2,5 hod.
- vážím stejně jako před těhotenstvím (no, ještě míň :-)
- zvládám i v 6nedělí vše, co jsem zvládala předtím (myslím úklid, vaření, flákání se po netu :-)
- rozhodla jsem se, že budu pokračovat v dalším studiu.

Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nenapadá mě, co jsem ještě udělala dobře. To je hrozný, co?

A co bys asi ještě chtěla psát, ty šíšo? Vždyť si toho zvládla daleko víc, než většina jiných ženských.

V tomto kontextu mě napadá, jestli vedle tebe ten tvůj netrpí určitými komplexy ... a jestli si je na tobě tak trochu neléčí (což by bylo vcelku dost ubohé). Nám to s BM taky začalo skřípat, když jeho vyrazili od zkoušky z matiky a já ji vzápětí dostala za 1 - on tu školu nedokončil, já až po našem rozvodu.
Jestli je to tak (ale to můžeš zhodnotit jen ty), začala bych spíš přemýšlet o tom, jestli má cenu dál se trápit s někým takovým. Otec zůstává otcem i po rozvodu, pokud chce ... Ale ty máš nárok na šťastnější život a tvůj chlapeček na šťastnější maminku. Aspoň v tomto kontextu jsem kdysi uvažovala já a vyplatilo se mi to :).
Drž se. Přeji ti hodně štěstí :supr:

No, on mi už před časem (shodou náhod zřejmě v době, kdy se zamiloval do naší Zuzanky :-)) říkal, že si proti mě začíná připadat blbě. Že jemu už se v práci tolik nedaří, nepracuje na sobě tak jako dřív, nějak ho už nebaví dělat kariéru (byl vždy ve všem jednička), že mě obdivuje, jak na sobě pracuju, v práci, že mi vše vychází, škola atd. Bavili jsme se tenkrát o tom, že začne znovu studovat, třeba blbé MBA. Ale nakonec se na to vybodl. RAdši si našel obdivovatelku. Nemyslím si však, že bych ho nepodporovala já. Když se nevěra proflákla, na tenhle rozhovor jsem si vzpomněla. Přiznal, že by to mohlo mít leccos společného, když chybí sebevědomí tady, naženu si ho onde. Ale stejně pokračuje dál :-)

Dneska v noci jsem zase cítila jeho pusinky a objímání. Nevím, proč to dělá, když mě vlastně nemiluje, neváží si mě atd. jak tvrdí. Myslím, že jsou to hlavně kecy.

Těmi víkendy jsem myslela to, že máme většinou všechno dlouhodobě naplánováno. Jsme celkem společenští a máme hodně kamarádů :-) Takže proto je trávíme spolu. Málokdy se stane, že by byl prázdný víkend.

A proč se jednou nevykašlat na plány a nezačít myslet na sebe?

Takže si asi léčí pocity méněcennosti tím, že tě sráží ke dnu..... To si vybral opravdu příhodné období. Nemám k němu slov.

Míša Kulička napsal(a):

Nabuko napsal(a):

Míša Kulička napsal(a):

A co bys asi ještě chtěla psát, ty šíšo? Vždyť si toho zvládla daleko víc, než většina jiných ženských.

V tomto kontextu mě napadá, jestli vedle tebe ten tvůj netrpí určitými komplexy ... a jestli si je na tobě tak trochu neléčí (což by bylo vcelku dost ubohé). Nám to s BM taky začalo skřípat, když jeho vyrazili od zkoušky z matiky a já ji vzápětí dostala za 1 - on tu školu nedokončil, já až po našem rozvodu.
Jestli je to tak (ale to můžeš zhodnotit jen ty), začala bych spíš přemýšlet o tom, jestli má cenu dál se trápit s někým takovým. Otec zůstává otcem i po rozvodu, pokud chce ... Ale ty máš nárok na šťastnější život a tvůj chlapeček na šťastnější maminku. Aspoň v tomto kontextu jsem kdysi uvažovala já a vyplatilo se mi to :).
Drž se. Přeji ti hodně štěstí :supr:

No, on mi už před časem (shodou náhod zřejmě v době, kdy se zamiloval do naší Zuzanky :-)) říkal, že si proti mě začíná připadat blbě. Že jemu už se v práci tolik nedaří, nepracuje na sobě tak jako dřív, nějak ho už nebaví dělat kariéru (byl vždy ve všem jednička), že mě obdivuje, jak na sobě pracuju, v práci, že mi vše vychází, škola atd. Bavili jsme se tenkrát o tom, že začne znovu studovat, třeba blbé MBA. Ale nakonec se na to vybodl. RAdši si našel obdivovatelku. Nemyslím si však, že bych ho nepodporovala já. Když se nevěra proflákla, na tenhle rozhovor jsem si vzpomněla. Přiznal, že by to mohlo mít leccos společného, když chybí sebevědomí tady, naženu si ho onde. Ale stejně pokračuje dál :-)

Dneska v noci jsem zase cítila jeho pusinky a objímání. Nevím, proč to dělá, když mě vlastně nemiluje, neváží si mě atd. jak tvrdí. Myslím, že jsou to hlavně kecy.

Těmi víkendy jsem myslela to, že máme většinou všechno dlouhodobě naplánováno. Jsme celkem společenští a máme hodně kamarádů :-) Takže proto je trávíme spolu. Málokdy se stane, že by byl prázdný víkend.

A proč se jednou nevykašlat na plány a nezačít myslet na sebe?

Takže si asi léčí pocity méněcennosti tím, že tě sráží ke dnu..... To si vybral opravdu příhodné období. Nemám k němu slov.

Jenomže ty plány jsou moje plány. Nechci se vzdát společností lidí, které mám ráda. A přeci mu neřeknu, aby nejezdil se mnou. Jsou to i jeho přátelé.

Nabuko napsal(a):

Jenomže ty plány jsou moje plány. Nechci se vzdát společností lidí, které mám ráda. A přeci mu neřeknu, aby nejezdil se mnou. Jsou to i jeho přátelé.

Hm ... přemýšlím o tom, kdo je u vás vlastně na kom závislý :)

Míša Kulička napsal(a):

Nabuko napsal(a):

Jenomže ty plány jsou moje plány. Nechci se vzdát společností lidí, které mám ráda. A přeci mu neřeknu, aby nejezdil se mnou. Jsou to i jeho přátelé.

Hm ... přemýšlím o tom, kdo je u vás vlastně na kom závislý :)

:-) Já myslím, že svým způsobem oba navzájem. Proto stále neodešel. Je závislý na mě, na rodině, kterou vytvářím. Myslím, že ve skutečnosti se zatraceně bojí, aby o mě, resp. to, co mu dávám, nepřišel.

Nabuko napsal(a):

Míša Kulička napsal(a):

Nabuko napsal(a):

Jenomže ty plány jsou moje plány. Nechci se vzdát společností lidí, které mám ráda. A přeci mu neřeknu, aby nejezdil se mnou. Jsou to i jeho přátelé.

Hm ... přemýšlím o tom, kdo je u vás vlastně na kom závislý :)

:-) Já myslím, že svým způsobem oba navzájem. Proto stále neodešel. Je závislý na mě, na rodině, kterou vytvářím. Myslím, že ve skutečnosti se zatraceně bojí, aby o mě, resp. to, co mu dávám, nepřišel.

No - a co třeba mu dát najevo, že pokud míní pokračovat v tomto stylu, přestaneš mít o udržení rodiny zájem ty?
Ale to je těžké s miminkem, to chápu.

Nabuko: :) Chválím tě, zvládlas napsat pět věcí, který´s udělala dobře! :) těch padesát, co bylo špatně, mě nezajímá ;) Ale musím ti teda říct, že klobouk dolů :godlike: ty věci, cos psala, nejsou jen tak levou zadní (a když ještě přičtu to těhotenství a tu tvoji situaci - píšu ti jedničku s hvězdičkou, Hvězdičko :) Jseš fakt dobrá!

Ptala ses na mého manžela. Ne, já s ním nejsem. Ale nerozvedla jsem se hlavně kvůli nevěře. Někde tu někdo, myslím Axi, napsal, že je vlastně s podivem, co si partneři provádějí, jak se k sobě chovají a žijou spolu a nestěžujou si. Ale přijde nevěra a je konec světa.... tak takhle nějak to vidím taky....já než přišla na to, že má babu, tak jsem taky přišla na to, že se ke mně jako partner chová prostě nemožně a že jsem byla trdlo, když jsem poslouchala ty jeho manipulativní řečičky a žila podle nich.... ale nelituju. Musela jsem si to prožít, pomohlo mi to najít si dobrou psycholožku, pomohla mi najít příčinu toho, proč jsem se dala ponižovat, proč jsem se neměla ráda, naučila jsem se mít se ráda (i když někdy taky zahapruju, co si budem´povídat) ... prostě i to moje pokakaný manželství svůj smysl mělo. A dneska (po odvanutí těch velkých předrozvodových, rozvodových a porozvodových emocích) už umím i vzpomínat na to, co bylo pěkný. A že on měl i svý světlý chvilky, to měl. (Jen bohužel převažovaly pak ty "temný chvilky".) .... Axi měl svatou pravdu - proč řešit nevěru, když stejně žiju s chlapem, který mě využívá, zneužívá, ponižuje atd.? Ta nevěra, to není to nejhorší....pro mě bylo třeba hrozně po*ný zjištění, jak obelhal bejvalej takovýho starýho pána, od kterýho měl pronajatej krámek....úplně sprostě ho podvedl, chudák děda....tak to jsem si nad tehdy ještě mužem uplivla a ten odpor k němu se mi ve mně násobil .... on hraje vždycky jen tak, aby z toho hlavně měl prospěch on a klidně jde přes mrtvoly .... (když jsem ještě kdysi nadhodila toho dědouše, tak mi bývalý opáčil, jestli tedy bych byla ráda, kdyby se s ním dohodl čestně a on musel platit ještě další 3 měsíce nájem za výpovědní dobu....takhle mu děda nájem odpustil, protože mu slíbil splatit předchozí dluh...no a co já vím, tak ještě po třičtvrtě roce svých 60 tisíc ten pán neviděl...pak už jsem mu do účta neviděla...ale tipuju, že mu to nezaplatil dodnes....a je šťastnej, že nemusel platit ty další tři měsíce, kdyby chlapa nepodvedl.....no hnus....) ... Já zjistila, že nemám proč si ho vážit. Že jsem na něm závislá, psychicky závislá....to jsem vyřešila s tou psycholožkou a pak vlastně nebylo tak těžký ho opustit.... Nevěra nebylo to hlavní...

Jen dodám, že eset má pravdu. Nabuko, ty jsi hodně silná žena a jsi silnější než tvůj muž. Tohle když mně řekla psycholožka, divila jsem se, a to moc. Cože? Já, ta nicka, co si bez něj neporadí? Co uléhá s pocitem, že je ta nejmrzčejší z mrzkých, protože mu přečetla email? Ta, co si podle manžela pořád jen stěžuje a nemá nač? Ta, která se prý má dobře a přitom jí dobře není? .... Jo a časem jsem jí musela dát zapravdu. Ale nejdřív mi to přišlo jako utopie, jako takový chlácholení, abych se tam nerozsypala...jenže časem jsem si toho začala všímat i já sama. Ano, byla jsem a jsem silnější, než byl můj bývalý muž. A velmi pravděpodobně jsi silnější i ty než ten tvůj.... přeju ti, ať na to taky přijdeš :pussa:

Míša Kulička napsal(a):

Nabuko napsal(a):

Jenomže ty plány jsou moje plány. Nechci se vzdát společností lidí, které mám ráda. A přeci mu neřeknu, aby nejezdil se mnou. Jsou to i jeho přátelé.

Hm ... přemýšlím o tom, kdo je u vás vlastně na kom závislý :)

Jeden každý na tom druhém .... tak to vidím já - "bývalá závislačka na bývalém závislákovi na té závislačce"

Tak mám po promoci. Byla to legrace :-) Byli jsme jak Hujerovi - naši, tchýně, manželova babička, manžel, teta, strejda, švagr a jeho přítelkyně a můj synátor :-) Celou dobu byl hodňoučký. Ale ... cestou domů do mě nabourala nějaká ženská. Naštěstí se nic nestalo - já stála a ona to kolem mě šmrncla. Takže mám jen odřené auto. Synovi se nic nestalo. Ale ... byl tam svědek, který se nabídl, že kdyby byl problém, tak mi to dosvědčí, že byla vina na její straně. Byl to nádherný kluk, právník (kdybych prý potřebovala pomoct), sympatický. No úžasný. Dal mi na sebe mobil, kdyby něco. Poslala jsem mu před chvílí sms, že jeho svědectví nebudu potřebovat, ale že ho za jeho ochotu na oplátku někdy pozvu na kafe. No a on mi napsal, že v okolí je moc hezkých kaváren a až pojedu kolem, mám mu dát vědět. Byl fakt úžasný. A mně se zvedlo sebevědomí, páč ještě třeba dokážu sbalit chlapa a to jsem měla v náručí svého synka :-) Nechci to samozřejmě nikam dál vést, ale už jen to pomyšlení, že to ještě jde, je báječné. :-)

Nabuko :supr: :pussa: ,  zasloužíš si to...

Jééé, Nabuko, vidíš, a já to říkám furt a furt, že vždycky se někdo odněkud nečekaně vynoří :supr:
I kdyby Ti nezměnil život v základu, stačí, že Ti zlepší náladu. Měj se moc krásně.

Nabuko vidis treba te ten muz zmeni zivot nikdy nevis.Moc bych te to prala.Zivot se nekdy zamota ani nevis jak.

Tercila napsal(a):

Jééé, Nabuko, vidíš, a já to říkám furt a furt, že vždycky se někdo odněkud nečekaně vynoří :supr:
I kdyby Ti nezměnil život v základu, stačí, že Ti zlepší náladu. Měj se moc krásně.

Nic z toho nebude, ani od toho nic nečekám. Ale jak píšeš, jen mi to zvedlo náladu a i to je úžasný.

A teď, jak z toho ven? Jak si zase začít věřit, jak přestat být závislá na člověku, který mi tolikrát ublížil? Potřebuji zase začít myslet na sebe a svého syna. Jakým způsobem jste to řešily Vy? Problém je teď i to, že jsem v 6nedělí a tudíž jsem pořád ještě dost hormonálně rozkolísaná, každou chvíli bulím, jsem unavená atd.


Vždyť Ty sis odpověděla sama...Mysli hlavně na sebe a svého syna

Nabuko napsal(a):

Tercila napsal(a):

Jééé, Nabuko, vidíš, a já to říkám furt a furt, že vždycky se někdo odněkud nečekaně vynoří :supr:
I kdyby Ti nezměnil život v základu, stačí, že Ti zlepší náladu. Měj se moc krásně.

Nic z toho nebude, ani od toho nic nečekám. Ale jak píšeš, jen mi to zvedlo náladu a i to je úžasný.

:supr:

Nabuko: Tak to musela bejt paráda :D ... Hujerovi ... A ta nehoda byla nakonec docela fajn, jak koukám. :supr: Jo ona taková nějaká poklona od sympaťáka potěší vždy. ... to mě napadá - kdo to tu má ten podpis, že žena je jako obraz? Hlupák nikdy nepozná jeho cenu, dokud nezjistí, kolik je za něj ochoten druhý dát....myslím, že Marie N ... tak vidíš, Nabuko... tak si klidně můžeš zvedat náladu dál, ono stačí se hezky upravit a vyrazit s kočárkem a muži se na ženu usmívají a nálada je hned lepší. Aspoň si člověk uvědomí, že je fakt normální ženská a kus k tomu. A ne kus hadru, co je "po*ný, protože četl smsku" ;)

Holky, dnes jsem byla u kadeřnice. Vašíka mi hlídala kamarádka. Docela mi to sluší :-)

Opět jsem zjistila, že manžel svůj vztah neukončil (jak jinak - asi podesáté). Ráno jsem mu poslala odkaz z s byty k pronájmu v našem okolí. Jelikož včera pařil, probudil se až dopoledne. Tvářil se zase jako že pohodička. TAk jsem mu řekla, že jsem mu poslala ten odkaz, jak jsme se domluvili. On samozřejmě vůbec netušil. Tak jsem mu vysvětlila, že jsme se před 14 dny domluvili, že pokud svůj vztah neukončí, do měsíce se odstěhuje, takže mu pomáhám s plněním naší dohody. Zase tvrdil, že je konec a bla bla bla. V jednu mi napsal sms, jestli jsem to myslela vážně. Odpověděla jsem mu, že pokud neukončí svůj vztah, nepřestane mi lhát a podvádět mě, pak ano. Že je to pouze v jeho rukách.

Od té doby se mi neozval. Myslím, že dnes příjde a oznámí mi, že se tedy stěhuje. V tuhle chvíli je pravděpodobně s kamarádkou svojí milenky na spinningu.

Cítím v sobě takovou prázdnotu. Mám pocit, jako by se moje tělo připravovalo na pořádnou ránu. NO, v každém případě se to možná už konečně nějak vyřeší. Buď zjistí, že bez nás nechce být a vrátí se a začne sekat latinu. Nebo zjistí, že mu je bez nás docela dobře (styk s dítětem mu nechci upírat, bude ho moci vidět kdykoliv se MNĚ bude hodit - myslím, že budeme doma a nebudeme mít jiné plány) a já budu moct začít žít nový život. Snad jednou i s někým, kdo o mě bude stát a bude mě milovat takovým tím normálním způsobem.

Nabuko - podle toho, co píšeš, to stěhování až tak horké nebude ... Copak milenky manžel už ví? Copak ona chce toho tvého nastálo? Copak on chce odejít od maminky svého syna? ... Kdepak, jemu (oběma) to vyhovuje přesně tak, jak to je.

Asi jsi mu trochu zamotala závity jeho nezralého mozečku, tak mu teď dopřej den dva čas na přemýšlení.

Drž se. Bude líp.

Ahoj, Nabuko. Jen nedělej nic, co bys sama vážně nechtěla. Znám jednoho, co ho manželka vyhodila (měla vcelku pravdivé podezření na nevěru) a on tedy šel. Za 14 dní si to rozmyslela (jinak to je totiž celkem fajn chlap), jenže on už se nevrátil ... má přece svoji hrdost, že? ... Když jsem se ho ptala, jestli by tehdy, tj. asi před 15 lety, nebylo lepší, kdyby se vrátil, řekl mi nepřímo, že nejspíš jo, ale že on nikdy nevrací nic zpátky....ale vlastně uznal, že by mu s ní bylo dobře, i ji měl rád, rozuměl si s ní, měl s ní dvě dospělý holky...no jenže kvůli jeho vlastní ješitnosti nebo hrdosti nebo čemu už to nešlo... Dneska se u ní občas stavuje na kafi, to taky vypovídá, že byli asi celkem dobrej pár, společný názory apod... Uff....no držím ti palce. :pussa:

Míša Kulička napsal(a):

Nabuko - podle toho, co píšeš, to stěhování až tak horké nebude ... Copak milenky manžel už ví? Copak ona chce toho tvého nastálo? Copak on chce odejít od maminky svého syna? ... Kdepak, jemu (oběma) to vyhovuje přesně tak, jak to je.

Asi jsi mu trochu zamotala závity jeho nezralého mozečku, tak mu teď dopřej den dva čas na přemýšlení.

Drž se. Bude líp.

No, tak jsme se zase posunuli dál :-(

Ráno mi manžel řekl, že jde dnes do hospody. S ní a jejími kamarádkami. Vždycky tvrdil, že se s ní nikdy nestýká a nebude stýkat na veřejnosti. Řekla jsem mu, ať si to užije. No, ale pak jsem mu napsala sms: "Pochopila jsem správne, že už jsi si vybral co a koho chceš? Beru to na vědomí, ale konkrétní kroky ohledně stěhování udělej prosím Ty. Já s tím nechci mít nic společného. Je to Tvé rozhodnutí, tak to zařiď Ty. Je mi to moc líto".

Na to mi on asi za hodinu napsal sms: "Ja nechci nikoho opustit. Ze s ni nic nemam, nevěříš. Pak musím zvolit druhou Tebou nabízenou variantu. Zit dal v tomhle statu quo uz nemuzeme ani jeden z nas. Vycerpava nas to oba. Nebo ja proste nevim"

Napsala jsem mu na to dlouhatansky mail. O tom, že kdyby s ní nic neměl, nepotřebuje ji k životu jako vodu - denně. Smazal by ji z našeho života a uchoval by si to jako hezkou vzpomínku v srdci.  Že jsem bojovala tak dlouho, až jsem prohrála sama sebe. Že teď prostě musí začít bojovat on, o to, na čem mu opravdu záleží. Že mi rozbil za poslední měsíce srdce na tisíc kousků a já se ho teď musím pokus slepit. Že bych byla ráda, kdyby mi v tom pomáhal on, ale že on má svoje srdce teď momentálně někde jinde. Že každý konec je začátek něčeho nového - ať on vybere, čeho konec zvolí.

Teď mi volal. Myslela jsem, že kvůli tomu. Zeptal se jen jak se má syn. Ptala jsem se, jestli mi k tomu něco řekne. Odpověděl, že si myslí, že s ní už nebudu šťastná. A že je mu BLBÝ odcházet teď, v tom 6nedělí, že je to nepraktický. A nic víc. Ježiši, to je ale vůl.

Milenky přítel nic neví. Ale asi musí být úplně hloupý, protože jsou fakt v denním kontaktu a nechápu, že on si toho nevšiml.

Já bych se ho zeptala, jestli je mu to blbý kvůli mně, nebo jen kvůli veřejnému mínění babiček, tetiček, sousedek apod.

Protože jestli je mu to blbý kvůli tobě, protože cítí, že v tomto období potřebuješ maximální podporu, pak se na tom dá ještě něco vykřesat.

Pokud je to ten druhý důvod - to už je na to, abys mu zpakovala kufry a dodala je k jeho milence domů, ať si s ním poradí ona a ten její :dumbom: - ne, to opravdu nejde, ale budeš si v tom případě muset zvyknout na myšlenku, že tě v jednom z nejdůležitějších a nejtěžších období prostě kopl přes palubu. A to se odpouští velmi těžko. To už je lepší začít znovu sama a pěstovat v sobě vyhlídky na lepší příští s někým jiným.

Míša Kulička napsal(a):

Já bych se ho zeptala, jestli je mu to blbý kvůli mně, nebo jen kvůli veřejnému mínění babiček, tetiček, sousedek apod.

Protože jestli je mu to blbý kvůli tobě, protože cítí, že v tomto období potřebuješ maximální podporu, pak se na tom dá ještě něco vykřesat.

Pokud je to ten druhý důvod - to už je na to, abys mu zpakovala kufry a dodala je k jeho milence domů, ať si s ním poradí ona a ten její :dumbom: - ne, to opravdu nejde, ale budeš si v tom případě muset zvyknout na myšlenku, že tě v jednom z nejdůležitějších a nejtěžších období prostě kopl přes palubu. A to se odpouští velmi těžko. To už je lepší začít znovu sama a pěstovat v sobě vyhlídky na lepší příští s někým jiným.

Kvůli tomu 6nedělí.

Teď mi napsal dvě řešení
- buď odejde, bude bydlet nedaleko v podnájmu, bude mi prý pomáhat a dávat peníze (prý se nás to finančně nedotkne), prý zjistíme, jak na tom jsme
- neodejde a bude bydlet v dětském pokoji - tuhle variantu jsem zavrhla, jelikož by mě asi umučila, to radši, ať ho nevidím.

Napsala jsem mu, že na to, že ráno psal, že nás nechce opustit nevidím v jeho řešeních žádné, které by se netýkalo opouštění. Napsal mi, ať ho nedusím, co to může přinést.

Jsem smutná, zklamaná, nešťastná. Mám strašný strach, že opravdu budu sama. Nedokážu si to představit. Je mi hrozně.

Nabuko,rozmysli si hlavně ty co chceš. Z tvého příspěvku se mi zdá, že nechceš, aby se manžel odstěhoval, bojíš se samoty a zřejmě ho pořád miluješ. Mysli na sebe a na své mimčo. Snaž se k celé situaci postavit v klidu, potřebuješ klid, jsi po porodu, kojíš a přeci nechceš, aby se stresy odrazily i na tom, že ztratíš mléko. Já tě moc obdivuji, co jsi dokázala zvládnout během těhotenství a po porodu. Hluboce před tebou smekám. Pokud opravdu chceš, aby s tebou manžel zůstal, zkus být vůči jeho snahám vstřícná. Zkus chvíli situaci neřešit, nechat ho být. Já vím, je to moc těžké. Záleží opravdu na tom, co chceš ty a podle toho jednej. Pokud ho chceš zpět, dělej vše proto, aby to bylo jeho rozhodnutí, které učiní on proto, že chce s tebou být a ne proto, že to udělal pod tvým nátlakem. Jen pokud se rozhodne sám, je šance, že mu to rozhodnutí vydrží. Lehko se to druhým mluví, ty do svých činů vkládáš city, které mi ostatní vůči tvému manželovi necítíme. Jen ty víš, co na tvého muže platí, jsichytrá a úžasná žena, zkus víc zapojit ženské zbraně a získat manžela zpět, pokud tedy opravdu chceš. Pak ale musíš na vše zapomenout, nepřipomínat nevyčítat. Svými výčitkami mu jen usnadňuješ rozhodnutí, odejít, ať do podnájmu nebo někam jinam. Zachoval se k tobě víc než sprostě, v době, kdy nejvíc potřebuješ jeho podporu, pokud chceš s ním žít dál, zkus řešit ženskými zbraněmi, pokud s ním žít nechceš, najde se určitě spousta lidí ve tvém okolí, kteří ti pomohou vše zvládnout a časem se najde i někdo, kdo si tě bude vážit a milovat tebe i tvého synka. Mně se situace u vás nezdá úplně ztracená a držím ti moc palce.

Ivusa napsal(a):

Nabuko,rozmysli si hlavně ty co chceš. Z tvého příspěvku se mi zdá, že nechceš, aby se manžel odstěhoval, bojíš se samoty a zřejmě ho pořád miluješ. Mysli na sebe a na své mimčo. Snaž se k celé situaci postavit v klidu, potřebuješ klid, jsi po porodu, kojíš a přeci nechceš, aby se stresy odrazily i na tom, že ztratíš mléko. Já tě moc obdivuji, co jsi dokázala zvládnout během těhotenství a po porodu. Hluboce před tebou smekám. Pokud opravdu chceš, aby s tebou manžel zůstal, zkus být vůči jeho snahám vstřícná. Zkus chvíli situaci neřešit, nechat ho být. Já vím, je to moc těžké. Záleží opravdu na tom, co chceš ty a podle toho jednej. Pokud ho chceš zpět, dělej vše proto, aby to bylo jeho rozhodnutí, které učiní on proto, že chce s tebou být a ne proto, že to udělal pod tvým nátlakem. Jen pokud se rozhodne sám, je šance, že mu to rozhodnutí vydrží. Lehko se to druhým mluví, ty do svých činů vkládáš city, které mi ostatní vůči tvému manželovi necítíme. Jen ty víš, co na tvého muže platí, jsichytrá a úžasná žena, zkus víc zapojit ženské zbraně a získat manžela zpět, pokud tedy opravdu chceš. Pak ale musíš na vše zapomenout, nepřipomínat nevyčítat. Svými výčitkami mu jen usnadňuješ rozhodnutí, odejít, ať do podnájmu nebo někam jinam. Zachoval se k tobě víc než sprostě, v době, kdy nejvíc potřebuješ jeho podporu, pokud chceš s ním žít dál, zkus řešit ženskými zbraněmi, pokud s ním žít nechceš, najde se určitě spousta lidí ve tvém okolí, kteří ti pomohou vše zvládnout a časem se najde i někdo, kdo si tě bude vážit a milovat tebe i tvého synka. Mně se situace u vás nezdá úplně ztracená a držím ti moc palce.

Ivuso, děkuji. Ale myslím, že teď musí asi odejít, aby poznal, co ztrácí a co chce. Když je tu s námi, nic se neděje, nic se nemění. Trvá to už moc dlouho. Nedokáže se jí vzdát. Neváží si toho co má, nechce o to bojovat. Chce mít jen klid. Zkusila jsem neřešit, být v klidu, milá, vstřícná ... Jenomže už nemůžu. Už prostě nemůžu. Copak po něm chci tolik - chci jen vztah bez lži, bez milenky, s úctou, s láskou.

Dnes jdu k astroložce. Uvidím, co řekne ještě ta. Ale jinak je manžel úplně v pohodě. Před chvílí jsme spolu mluvili (potřebuju něco vytisknout) a on se směje a pohoda jazz. Myslím, že se mu fakt ulevilo, že se to tak nějak rozseklo. Já bulím, bulím, bulím.

Nevím, jestli ho miluju. Asi ano, možná tolik, že to nejsem schopná unést. Chci ho zpátky, ale celého. Ne ten kousek, který je ochotný mi teď dát.

A třeba jak píšeš - budu mít aspoň šanci, aby si nás našel někdo, kdo nás bude milovat a vážit si nás.

Holky, Pražačky, znáte nějakého psychologa? Myslím, že ho budu už asi potřebovat. Teď jsem mluvila se švagrovou a přesvědčuje mě, ať někam zajdu. Že nemůžu být pořád silná a zvládnout vše sama, že se brzy sesypu a odnese to můj syn. Asi má pravdu.

Nabuko napsal(a):

Holky, Pražačky, znáte nějakého psychologa? Myslím, že ho budu už asi potřebovat. Teď jsem mluvila se švagrovou a přesvědčuje mě, ať někam zajdu. Že nemůžu být pořád silná a zvládnout vše sama, že se brzy sesypu a odnese to můj syn. Asi má pravdu.

Nabuko, rozhodnutí je jen na tobě. Máš to moc těžké, ale zvládneš to. A poradit se s psychologem je dobrý nápad. Jsem z Prahy. pokusím se přes mojí kamarádku, která je psycholožka (kladno), zjistit kontak na dobrého psychologa v Praze, určitě má kontakty. Mysli na sebe, na své mimčo. Vydrž. :godlike:

Neboj se samoty. Není čeho. Ber to jako nový začátek nějaké další etapy v tvém životě - a určitě pěknější, protože ty už sama nikdy nebudeš. Máš přece toho malýho chlapa, který teď potřebuje celou tvou pozornost. Věnuj se jemu a pokus se na toho velkého nemyslet. Říkala jsi, že máš spoustu přátel, tak se obklopuj lidmi, které máš ráda, a kteří mají rádi tebe. Pomáhá to.
Taky si myslím, že psycholog je dobrý nápad.

Teď nemám čas hledat na netu kontakt, ale prý velmi dobrý psycholog je Dr. Černý, který ordinuje na Praze 6 v Thakurově ulici. Soustřeď se na sebe, na své dítě, buď hodně v kontaktu s lidmi, kteří tě mají rádi. Vše chce čas. a ty nejsi vůbec sama. Tvůj syn je největši štěstí, které tě v životě potkalo a ty pro něho musíš být silná a spokojená máma. Mysli na sebe a na mimčo. :dudlik: :hjarta:

PORADNA pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy
Thakurova , Praha 6
tel.: 731 056 726, 731 056 745
e-mail: thakurova@mcssp.cz

Tak jsem to našla, hodně štěstí

Nabuko tady máš vyzkoušený kontakt. Neplatí se nic.

Senovážné náměstí 1464/6

110 00  Praha-Nové Město

Telefon: +420 224 236 275
Mobil: +420 723 252 587
E-mail: marek.lukuvka@upcmail.cz

ffly napsal(a):

Nabuko tady máš vyzkoušený kontakt. Neplatí se nic.

Senovážné náměstí 1464/6

110 00  Praha-Nové Město

Telefon: +420 224 236 275
Mobil: +420 723 252 587
E-mail: marek.lukuvka@upcmail.cz

Děkuji, holky. :-) Jak je možné, že se nic neplatí?

Nabuko to nevím, chodila jsem tam půl roku a nic po mě nechtěl. Je to psycholog a klinický psychoterapeut. A pomůže. Každopádně jsi v situaci, kdy si tu pomoc prostě dopřeješ. Sezení je tak na hoďku - někdy hoďku a půl.

Ahoj Nabuko, čtu tvůj příběh a moc ti držím palce, aby se vše vyřešilo k tvé největší spokojenosti :pussa:
Ale přijde mi, že to tvá drahá polovička už začíná přehánět. Chodit s milenkou a s jejími kamarádkami na kafe, ještě ti to napsat, jako že se vlastně vůbec nic neděje, už mi přijde fakt trochu moc..... :/
Drž se, pa.

TAk určitě odchází. Je na něm vidět, jak se mu ulevilo, jak je v pohodě.

Mezitím jsem zjistila, že s ní a s jejím dítětem byl ve středu na bruslích. Ještě minulý týden byl každé odpoledne s naším synem. Teď ho radši tráví s tím jejím. :-( Tvrdil, že byl v práci. No, ale včera přinesl domů propocené oblečení a chrániče na brusle, které má pro jistotu v práci. Bylo to celé zvalchované a špinavé, jak kdyby se v tom válel na zemi.

Dneska ráno jsem bulela. Zeptala jsem se ho, zda je tedy rozhodnut. Neodpověděl. Pak hladil syna a říkal mu, ať je na maminku hodný. Zeptal se, co budeme dělat o víkendu. Řekla jsem, že jsem o tom nepřemýšlela a zeptala se ho, jestli si hledá podnájem. ŘEkl, že hledá. Tím to skončilo. Odešel do práce.

Jo a taky jsem mu řekla, že ho moc potřebuju, nedokážu si představit, jak to bez něj zvládnu, ale že pokud musí odejít, bránit mu v tom nebudu.

Tohle bude zřejmě náš poslední rodinný víkend. Chtěla bych, aby byl báječný. Jen nevím, co naplánovat.

ffly napsal(a):

Nabuko to nevím, chodila jsem tam půl roku a nic po mě nechtěl. Je to psycholog a klinický psychoterapeut. A pomůže. Každopádně jsi v situaci, kdy si tu pomoc prostě dopřeješ. Sezení je tak na hoďku - někdy hoďku a půl.

TAk, už jsem mu napsala email.

Nabuko: Drž se. Jak se jinak on chová? Pomáhá ti, stará se o malého, můžeš někam sama? Dává ti dost peněz? ... víš, já třeba tohle vůbec neměla a přehlížela jsem to, omlouvala... stupňovalo se to a nakonec si vlastně opravdu dělal, co chtěl a žil jako svobodný, nebral ohled ani na naši dceru, natož na mě .... kvůli tomu jsem se s ním rozvedla. Nebyl to kvalitní chlap. Že má milenku jsem zjistila až pak (a známí mi pak řekli, že měl vždycky nějakou....to byla ta jeho "práce" asi) .... Poradila bych ti, aby sis uvědomila, jestli to je člověk, který umí dát to, co ty potřebuješ. Jestli ne, tak nemá cenu s ním být ... Můj BM byl kdysi taky moc fajn, bylo nám spolu krásně...jenže časem se to hodně zhoršilo a mně došlo, že žádný zlepšení čekat už nemůžu, že se projevil v celý svý "kráse" ... nač spolu pak dál žít (teda spíš přežívat)? ... o dítě se dlouhodobě nezajímal, o mě taky ne, čas trávil po svém, v klidu se se mnou na čemkoli dohodl a pak to prostě nerespektoval, nevysvětlil to...nic...tak takový život ne...

Eva36 napsal(a):

Nabuko: Drž se. Jak se jinak on chová? Pomáhá ti, stará se o malého, můžeš někam sama? Dává ti dost peněz? ... víš, já třeba tohle vůbec neměla a přehlížela jsem to, omlouvala... stupňovalo se to a nakonec si vlastně opravdu dělal, co chtěl a žil jako svobodný, nebral ohled ani na naši dceru, natož na mě .... kvůli tomu jsem se s ním rozvedla. Nebyl to kvalitní chlap. Že má milenku jsem zjistila až pak (a známí mi pak řekli, že měl vždycky nějakou....to byla ta jeho "práce" asi) .... Poradila bych ti, aby sis uvědomila, jestli to je člověk, který umí dát to, co ty potřebuješ. Jestli ne, tak nemá cenu s ním být ... Můj BM byl kdysi taky moc fajn, bylo nám spolu krásně...jenže časem se to hodně zhoršilo a mně došlo, že žádný zlepšení čekat už nemůžu, že se projevil v celý svý "kráse" ... nač spolu pak dál žít (teda spíš přežívat)? ... o dítě se dlouhodobě nezajímal, o mě taky ne, čas trávil po svém, v klidu se se mnou na čemkoli dohodl a pak to prostě nerespektoval, nevysvětlil to...nic...tak takový život ne...

Chová se dobře. Až na ty lži ohledně jí. Chová se líp, než kdykoliv předtím. Ale teď už je to stejně jedno. On náš vztah považuje za skončený.

Nabuko určo ti pomůže promluvit si o tom s neúčastnou osobou, ale určitě už teď víš, že rozhodnutí je na tobě....

Nabuko: Definitivní je jen smrt. Třeba to nebude tak horký :pussa:

ffly napsal(a):

Nabuko určo ti pomůže promluvit si o tom s neúčastnou osobou, ale určitě už teď víš, že rozhodnutí je na tobě....

Rozhodnutí bylo na mě. Teď už rozhodnul on. Sice nic není tak horký, jak se uvaří, ale myslím, že on už má jasno. Uvidím, co přinese víkend. Chtěla bych, aby byl opravdu pěkný, neřešící. Ale opravdu nevím, jak to udělat.

Nabuko, také si myslím, že nic není definitivní. :par: Soustřeď se na syna, na sebe, čas ukáže. A s psychologem se určitě poraď, ukáže ti jiný pohled na celou situaci. Pomůže ti. Moc a moc držím palce, aby jsi složitou situace zvládla ustát. :hjarta:

Nabuko sama vím, že to chce čas než si to v hlavě srovnáš a přestaneš na to myslet, přestaneš se tím trápit a užírat. Nejde jen lusknout prstem...prostě si ten čas dopřej. Teď máš právo být zraněná, smutná, otrávená, rozbolavělá, brečet až do alelůja, ale přijde den, kdy to tak nebude. Ale ty fajn pocity neměj spojený jen s jeho přítomností - nebo spíš navázaný na to, jestli je doma, jestli to s ní ukončil, jestli, jestli....měj je spojený jen sama se sebou a svým mimoušem...že se usmál, že si skvělá máma, že si už umí dumlat palec, že se krásně pokadil....
Tou cestou si musíš projít, od začátku  do konce, nejde nic přeskočit, vše přichází v určitým řádu...i ty tvoje smutky i ta bezmoc....

ffly napsal(a):

Nabuko sama vím, že to chce čas než si to v hlavě srovnáš a přestaneš na to myslet, přestaneš se tím trápit a užírat. Nejde jen lusknout prstem...prostě si ten čas dopřej. Teď máš právo být zraněná, smutná, otrávená, rozbolavělá, brečet až do alelůja, ale přijde den, kdy to tak nebude. Ale ty fajn pocity neměj spojený jen s jeho přítomností - nebo spíš navázaný na to, jestli je doma, jestli to s ní ukončil, jestli, jestli....měj je spojený jen sama se sebou a svým mimoušem...že se usmál, že si skvělá máma, že si už umí dumlat palec, že se krásně pokadil....
Tou cestou si musíš projít, od začátku  do konce, nejde nic přeskočit, vše přichází v určitým řádu...i ty tvoje smutky i ta bezmoc....

J8 mám teď jen strašný strach, že to bez něj nezvládnu. Všichni včetně jeho si myslí, jak jsem silná, samostatná, nezávislá. Ale to sakra není pravda. Ve skutečnosti jsem děsná měkota. Závislačka na lásce, na něm, na mém životě. Já nechci, neumím žít jiný život. Sakra, nechci. Proč mi ho bere. Proč, proč, proč. Nenávidím ho za to, ale zároveň ho miluji za to jaký byl, jak mě měl rád, jak má rád syna, jak jsme si vždy rozuměli beze slov, jak jsme spolu chtěli zestárnout, jak jsme chtěli mít tři děti. Mám chuť mlátit hlavou do zdi, aby ta bolest přešla. Jenomže nemůžu, musím tu být pro svého syna. Nemůže přijít o nás oba.

Milá Nabuko, nechcem Ti dávať nejaké rady, len pre príklad napísať ako to dopadlo u nás - zažívali sme niečo podobné. Priateľ sa zamiloval a po 6 rokoch spoločného života sa chcel rozísť, ale nejak sa nevedel rozhodnúť čo vlastne chce. Nebudem tu rozpisovať celý príbeh, lebo to nie je to o čom Ti chcem napísať. Trvalo to asi dva mesiace, snažila som sa zmeniť na sebe všetko, čo mi bolo vytýkané len aby som si ho udržala, byť milá, vždy usmievavá, nevyčítať...., lebo som si nevedela predstaviť život bez neho. A akurát sme sa v tom obaja plácali. Po dvoch mesiacoch sa odsťahoval z nášho spoločného bytu a teraz viem, že keby som vtedy vedela ako sa to vyvinie, tak by som ho vysťahovala hneď a ušetrila si to trápenie. Ešte v ten deň ako sa odsťahoval si samozrejme dohodol rande so svojou láskou v súkromí, avšak už večer mi volal, že asi urobil chybu a že by sa chcel stretnúť. Stretli sme sa spolu po dvoch dňoch a on mi vysvetlil ako pochopil, že vlastne miluje mňa. Dohodli sme sa, že sa domov hneď nevrátí, mesiac býval inde a my se si zopakovali chodenie. Bolo to krásne obdobie. Po mesiaci mi sám povedal, že sa už chce vrátiť domov. Dnes viem, že to jediné, čo mu otvorilo oči, bol až odchod, kedy náš rozchod začal byť definitívny. Kým býval doma, tak sme tak nejak boli stále spolu. Mnoho ľudí si uvedomí, čo vlastne chce a na čom im záleží až keď o to prídu. Netvrdím, že to tak dopadne aj v tvojom prípade, ale myslím, že za pokus to stojí a manžela by si mala nechať ísť a budem držať pästičky, aby to vyšlo.

Nabuko: No právě proto.... právě proto, že moc lpíš. Lpíš na něm, na lásce... abys byla v životě šťastná, tak nemůžeš na ničem lpět, abys byla svobodná ... nic není jistého, všechno pomíjí... tohle si možná tím vším máš uvědomit... nevím... od jisté doby jsem přesvědčená, že věci se nedějí náhodou a že mají svůj smysl. Potvrdilo se mi to.

Eva36 má ve všem pravdu...Nebát se, nelpět, nelitovat se-taky mi to říkali, musí si to každý odžít a trvá to dlouho.Taky jsem se vdávala na pořád.Ale ta úleva, když si člověk uvědomí, že postoupil o krůček dál...V některém  příspěvku jsem někde četla: Všechno to trápení by bylo stejně pryč, kdyby se ON "probral" ze sna, usmál a vrátil k nám-celé okolí by si oddychlo.Rozumím Ti...
Držím pěsti, Nabuko !

Mikulenka napsal(a):

Eva36 má ve všem pravdu...Nebát se, nelpět, nelitovat se-taky mi to říkali, musí si to každý odžít a trvá to dlouho.Taky jsem se vdávala na pořád.Ale ta úleva, když si člověk uvědomí, že postoupil o krůček dál...V některém  příspěvku jsem někde četla: Všechno to trápení by bylo stejně pryč, kdyby se ON "probral" ze sna, usmál a vrátil k nám-celé okolí by si oddychlo.Rozumím Ti...
Držím pěsti, Nabuko !

Děkuji za podporu. Ano, tu větu bych mohla podepsat, kdyby se ON probral, řekl, že to všechno zvládneme a jeli bychom dál. Jenomže on o to nestojí. Domlouvá si prohlídky bytů, domlouvá si party s kamarádkama. Prostě začíná žít svůj život beze mě. Ale já to nedokážu.

noriss napsal(a):

Milá Nabuko, nechcem Ti dávať nejaké rady, len pre príklad napísať ako to dopadlo u nás - zažívali sme niečo podobné. Priateľ sa zamiloval a po 6 rokoch spoločného života sa chcel rozísť, ale nejak sa nevedel rozhodnúť čo vlastne chce. Nebudem tu rozpisovať celý príbeh, lebo to nie je to o čom Ti chcem napísať. Trvalo to asi dva mesiace, snažila som sa zmeniť na sebe všetko, čo mi bolo vytýkané len aby som si ho udržala, byť milá, vždy usmievavá, nevyčítať...., lebo som si nevedela predstaviť život bez neho. A akurát sme sa v tom obaja plácali. Po dvoch mesiacoch sa odsťahoval z nášho spoločného bytu a teraz viem, že keby som vtedy vedela ako sa to vyvinie, tak by som ho vysťahovala hneď a ušetrila si to trápenie. Ešte v ten deň ako sa odsťahoval si samozrejme dohodol rande so svojou láskou v súkromí, avšak už večer mi volal, že asi urobil chybu a že by sa chcel stretnúť. Stretli sme sa spolu po dvoch dňoch a on mi vysvetlil ako pochopil, že vlastne miluje mňa. Dohodli sme sa, že sa domov hneď nevrátí, mesiac býval inde a my se si zopakovali chodenie. Bolo to krásne obdobie. Po mesiaci mi sám povedal, že sa už chce vrátiť domov. Dnes viem, že to jediné, čo mu otvorilo oči, bol až odchod, kedy náš rozchod začal byť definitívny. Kým býval doma, tak sme tak nejak boli stále spolu. Mnoho ľudí si uvedomí, čo vlastne chce a na čom im záleží až keď o to prídu. Netvrdím, že to tak dopadne aj v tvojom prípade, ale myslím, že za pokus to stojí a manžela by si mala nechať ísť a budem držať pästičky, aby to vyšlo.

Byla bych strašně ráda, kdyby tohle pochopil. Ale on není takový. Když se pro něco rozhodne, stojí si za tím. Proto, i když říkal, že svůj vztah ukončí, neudělal to, protože to nemyslel vážně.

Ještě včera jsem si říkala, že když se odstěhuje, pochopí, budu mu chybět. Ale teď už cítím, že je prostě konec. On pochopil. Ale bohužel úplně něco jiného, než jsem chtěla já.

Nabuko: No jo, čím víc na něm visíš, tím je větší pravděpodobnost, že budeš bez něj. Čím víc se něčeho bojíš, tím spíš se to stane... to už jsem taky několikrát viděla v mým okolí. Prostě když nepřijmeš to nelpění a pořád zoufáš, kdyby-kdyby, tím spíš přijde to, co si nepřeješ....bohužel... Ale ono - žít svůj život, to ti je děsně fajn. I když dneska se ti to asi nezdá, tak ty na to taky přijdeš. Vždyť vidím, že jsi hrozně schopná baba. Ty nebudeš dlouho sedět ubrečená s rukama v klíně, ty se rozhýbeš, najdeš si nový lidi, oprášíš staronový kamarádky a ten svůj život začneš. Věřím v tvoji životaschopnost, opravdu ano. Jde o to, aby sis začala věřit ty sama :hjarta:

Nabuko napsal(a):

noriss napsal(a):

Milá Nabuko, nechcem Ti dávať nejaké rady, len pre príklad napísať ako to dopadlo u nás - zažívali sme niečo podobné. Priateľ sa zamiloval a po 6 rokoch spoločného života sa chcel rozísť, ale nejak sa nevedel rozhodnúť čo vlastne chce. Nebudem tu rozpisovať celý príbeh, lebo to nie je to o čom Ti chcem napísať. Trvalo to asi dva mesiace, snažila som sa zmeniť na sebe všetko, čo mi bolo vytýkané len aby som si ho udržala, byť milá, vždy usmievavá, nevyčítať...., lebo som si nevedela predstaviť život bez neho. A akurát sme sa v tom obaja plácali. Po dvoch mesiacoch sa odsťahoval z nášho spoločného bytu a teraz viem, že keby som vtedy vedela ako sa to vyvinie, tak by som ho vysťahovala hneď a ušetrila si to trápenie. Ešte v ten deň ako sa odsťahoval si samozrejme dohodol rande so svojou láskou v súkromí, avšak už večer mi volal, že asi urobil chybu a že by sa chcel stretnúť. Stretli sme sa spolu po dvoch dňoch a on mi vysvetlil ako pochopil, že vlastne miluje mňa. Dohodli sme sa, že sa domov hneď nevrátí, mesiac býval inde a my se si zopakovali chodenie. Bolo to krásne obdobie. Po mesiaci mi sám povedal, že sa už chce vrátiť domov. Dnes viem, že to jediné, čo mu otvorilo oči, bol až odchod, kedy náš rozchod začal byť definitívny. Kým býval doma, tak sme tak nejak boli stále spolu. Mnoho ľudí si uvedomí, čo vlastne chce a na čom im záleží až keď o to prídu. Netvrdím, že to tak dopadne aj v tvojom prípade, ale myslím, že za pokus to stojí a manžela by si mala nechať ísť a budem držať pästičky, aby to vyšlo.

Byla bych strašně ráda, kdyby tohle pochopil. Ale on není takový. Když se pro něco rozhodne, stojí si za tím. Proto, i když říkal, že svůj vztah ukončí, neudělal to, protože to nemyslel vážně.

Ještě včera jsem si říkala, že když se odstěhuje, pochopí, budu mu chybět. Ale teď už cítím, že je prostě konec. On pochopil. Ale bohužel úplně něco jiného, než jsem chtěla já.

Nabuko,
četla jsi od Vany s názvem "Manžel po porodu"...?? Neřeší tam přímo nevěru, ale její manžel se taky "zbláznil" a ona na tom byla po porodu podobně jako ty...Jen mě napadlo, že ti to třeba v něčem pomůže a dodá sílu.

Eva36 napsal(a):

Nabuko: No jo, čím víc na něm visíš, tím je větší pravděpodobnost, že budeš bez něj. Čím víc se něčeho bojíš, tím spíš se to stane... to už jsem taky několikrát viděla v mým okolí. Prostě když nepřijmeš to nelpění a pořád zoufáš, kdyby-kdyby, tím spíš přijde to, co si nepřeješ....bohužel... Ale ono - žít svůj život, to ti je děsně fajn. I když dneska se ti to asi nezdá, tak ty na to taky přijdeš. Vždyť vidím, že jsi hrozně schopná baba. Ty nebudeš dlouho sedět ubrečená s rukama v klíně, ty se rozhýbeš, najdeš si nový lidi, oprášíš staronový kamarádky a ten svůj život začneš. Věřím v tvoji životaschopnost, opravdu ano. Jde o to, aby sis začala věřit ty sama :hjarta:

Evi, já teď nevěřím vůbec v nic. Vím, že bude líp. Ale nevím kdy. Sedím tu, tečou mi slzy a já mám pocit, že už to vždycky bude jen takhle. Proč, proč, proč. Sakra. Jak může s lehkým svědomím a úsměvem na rtu odejít. Vždyť jsme leccos prožili. Ještě před rokem mě miloval a tvrdil, že lepší ženskou nemůže mít (neříkal to mě, ale svým přátelům). I teď říká, že by mu za mě chlapi ruce utrhali, ale on o to nestojí.

Jo, herečka Šulcová taky ve 13. komnatě říkala - člověk nesmí být na ničem závislý, jinak o to příjde.

Nabuko moc chceš a většinou když něco strašně moc chceš, tak ti to bude utíkat....i když cítím,že to CHCI...je spíš vyjádření bolesti....bezmoci....

Nabuko: To víš, že líp bude. Tak už to chodí. ... já neřešila nevěru, ale v podstatě všechny příznaky na ni ukazovaly. Dodnes se divím, že mě to nenapadlo. Řešila jsem vlastně totéž, co ty, jen jsem to nevěděla. řešila jsem jeho totální nezájem, i když mi říkal, jak mě má rád a jsem ta nejlepší a on si mě nezaslouží atd... brečel mi na ramenou v noci... mně tvrdil, že je v práci...neřekl kde, nezajímala ho dcera, ani já.... bojovala jsem, vzdávala to, zas bojovala, litovala se, lpěla, týrala se, ztrácela se v tom, dávala si vinu, snažila se "polepšit" a brečela a brečela ... Psycholožka mě nasměrovala trochu jinak a já začala tu situaci jinak vnímat a zjistila jsem, že já mám svůj problém. Manžel mi ho jakoby jen zviditelňoval, dost drastickou formou mi (nevědomky) dával najevo, že jsem tak moc závislá, že mu odpustím všechno a že on může dělat cokoli....aby ne - dovolila jsem mu to... Pochopila jsem nakonec, proč lpím a taky s tím něco dělala. .... Trápila jsem se třičtvrtě roku, tak dlouhá byla ta doba.... ale každý to má samozřejmě jinak. A taky - já nemůžu o bývalém říct, že by byl někdy spolehlivý partner. Tím nebyl nikdy, to je plus pro toho tvýho, ale zas chápu, že o takovýho člověk přijít nechce...když je chlap vyžírka, opouští se tak nějak snadněji...Čím dřív přijdeš na to, že jsi schopná samostatného žití a to dokonce spokojeného, tím líp pro tebe. Koukni ještě jednou na to, co napsala Regina o tom balónku. Dobře to, holka, vystihla. Drž se. Ahoj :pussa:

sandra napsal(a):

Nabuko napsal(a):

noriss napsal(a):

Milá Nabuko, nechcem Ti dávať nejaké rady, len pre príklad napísať ako to dopadlo u nás - zažívali sme niečo podobné. Priateľ sa zamiloval a po 6 rokoch spoločného života sa chcel rozísť, ale nejak sa nevedel rozhodnúť čo vlastne chce. Nebudem tu rozpisovať celý príbeh, lebo to nie je to o čom Ti chcem napísať. Trvalo to asi dva mesiace, snažila som sa zmeniť na sebe všetko, čo mi bolo vytýkané len aby som si ho udržala, byť milá, vždy usmievavá, nevyčítať...., lebo som si nevedela predstaviť život bez neho. A akurát sme sa v tom obaja plácali. Po dvoch mesiacoch sa odsťahoval z nášho spoločného bytu a teraz viem, že keby som vtedy vedela ako sa to vyvinie, tak by som ho vysťahovala hneď a ušetrila si to trápenie. Ešte v ten deň ako sa odsťahoval si samozrejme dohodol rande so svojou láskou v súkromí, avšak už večer mi volal, že asi urobil chybu a že by sa chcel stretnúť. Stretli sme sa spolu po dvoch dňoch a on mi vysvetlil ako pochopil, že vlastne miluje mňa. Dohodli sme sa, že sa domov hneď nevrátí, mesiac býval inde a my se si zopakovali chodenie. Bolo to krásne obdobie. Po mesiaci mi sám povedal, že sa už chce vrátiť domov. Dnes viem, že to jediné, čo mu otvorilo oči, bol až odchod, kedy náš rozchod začal byť definitívny. Kým býval doma, tak sme tak nejak boli stále spolu. Mnoho ľudí si uvedomí, čo vlastne chce a na čom im záleží až keď o to prídu. Netvrdím, že to tak dopadne aj v tvojom prípade, ale myslím, že za pokus to stojí a manžela by si mala nechať ísť a budem držať pästičky, aby to vyšlo.

Byla bych strašně ráda, kdyby tohle pochopil. Ale on není takový. Když se pro něco rozhodne, stojí si za tím. Proto, i když říkal, že svůj vztah ukončí, neudělal to, protože to nemyslel vážně.

Ještě včera jsem si říkala, že když se odstěhuje, pochopí, budu mu chybět. Ale teď už cítím, že je prostě konec. On pochopil. Ale bohužel úplně něco jiného, než jsem chtěla já.

Nabuko,
četla jsi od Vany s názvem "Manžel po porodu"...?? Neřeší tam přímo nevěru, ale její manžel se taky "zbláznil" a ona na tom byla po porodu podobně jako ty...Jen mě napadlo, že ti to třeba v něčem pomůže a dodá sílu.

Jak si vyhledám to téma?

Eva36 napsal(a):

Nabuko: To víš, že líp bude. Tak už to chodí. ... já neřešila nevěru, ale v podstatě všechny příznaky na ni ukazovaly. Dodnes se divím, že mě to nenapadlo. Řešila jsem vlastně totéž, co ty, jen jsem to nevěděla. řešila jsem jeho totální nezájem, i když mi říkal, jak mě má rád a jsem ta nejlepší a on si mě nezaslouží atd... brečel mi na ramenou v noci... mně tvrdil, že je v práci...neřekl kde, nezajímala ho dcera, ani já.... bojovala jsem, vzdávala to, zas bojovala, litovala se, lpěla, týrala se, ztrácela se v tom, dávala si vinu, snažila se "polepšit" a brečela a brečela ... Psycholožka mě nasměrovala trochu jinak a já začala tu situaci jinak vnímat a zjistila jsem, že já mám svůj problém. Manžel mi ho jakoby jen zviditelňoval, dost drastickou formou mi (nevědomky) dával najevo, že jsem tak moc závislá, že mu odpustím všechno a že on může dělat cokoli....aby ne - dovolila jsem mu to... Pochopila jsem nakonec, proč lpím a taky s tím něco dělala. .... Trápila jsem se třičtvrtě roku, tak dlouhá byla ta doba.... ale každý to má samozřejmě jinak. A taky - já nemůžu o bývalém říct, že by byl někdy spolehlivý partner. Tím nebyl nikdy, to je plus pro toho tvýho, ale zas chápu, že o takovýho člověk přijít nechce...když je chlap vyžírka, opouští se tak nějak snadněji...Čím dřív přijdeš na to, že jsi schopná samostatného žití a to dokonce spokojeného, tím líp pro tebe. Koukni ještě jednou na to, co napsala Regina o tom balónku. Dobře to, holka, vystihla. Drž se. Ahoj :pussa:

Jo, Regina to vystihla fakt skvěle. Jen se tím ještě neumím řídit.

Volala mi před chvílí tchýně. Zrovna jsem (dnes už asi po padesáté) brečela a řekla jsem jí, že se manžel stěhuje. Řekla, že je to blbý a ať se držím. Hmm. Pak jsem jí psala sms, ať mu to neříká, že jí to asi bude chtít říct sám. No, bylo už pozdě. Ptala jsem se, co jí tedy řekl. Prý to bude řešit jen s náma oběma. Tak nevím, co jí řekl. Předpokládám, že jí řekl, že nikoho nemá a že se nestěhuje nebo tak něco. Jinak mně pak napsal, jestli půjdeme koupit mně kolečkové brusle.

Toho psychologa opravdu vyhledám. Zatím jsem jen poslala email na toho od ffly. Snad se ozve. Ale teď jsou hodně dovolené....

Víš, Evi, já si svého manžela pořád ještě vážím. Je to jeden z nejchytrejších lidí co znám. Vždycky byl obětavý, pomáhal ostatním lidem, společenský, bavič, v posteli nám to po těch letech taky docela dobře klapalo. Byl to vždycky trochu rozmazlený sobeček. Zvyklý na to, že ho v rodině všichni vyzdvihovali a preferovali (prvorozený syn, který byl v dětství hodně nemocný, ale velmi chytrý). Řekl mi nedávno, že ví, že byl vždy v našem vztahu laxní, že se vezl, na ničem nepracoval a že i proto není s ní, protože ona je taky taková laxní a ne jako já. Kdyby ona chtěla na tom jejich vztahu zapracovat, pravděpodobně by s ní už dávno vedl rodinný život.

Nabuko když tak  zkus zavolat na jeho mobil. Neboj, já ho měla normálně k dispozici a řikal, že můžu volat klíďo i v noci.
Neboj, posílám chlupáče a klidně si pobul, odplavíš tím ty největší emoce! Ale babička mi řikala, bacha ať ti nezkysne mlíko. Potřebuješ se uklidnit, nabrat trochu síly, sebevědomí. Hele a když ti pohlídá někdo malýho tak s náma někdy vyraž do Pece - scházíme se co 14 dní, nekoušeme, mám za sebou podobný problémy, držíme se, chlupáčujeme, pochováme, pofoukáme...pak se zasmějeme a je líp. Většinou si dáváme srazíky ofiko na Dakotině depu. Nebo ti písneme SZ, kdy a kde.

ffly napsal(a):

Nabuko když tak  zkus zavolat na jeho mobil. Neboj, já ho měla normálně k dispozici a řikal, že můžu volat klíďo i v noci.
Neboj, posílám chlupáče a klidně si pobul, odplavíš tím ty největší emoce! Ale babička mi řikala, bacha ať ti nezkysne mlíko. Potřebuješ se uklidnit, nabrat trochu síly, sebevědomí. Hele a když ti pohlídá někdo malýho tak s náma někdy vyraž do Pece - scházíme se co 14 dní, nekoušeme, mám za sebou podobný problémy, držíme se, chlupáčujeme, pochováme, pofoukáme...pak se zasmějeme a je líp. Většinou si dáváme srazíky ofiko na Dakotině depu. Nebo ti písneme SZ, kdy a kde.

Dobře. Bude to pro mě nová zkušenost. ¨:-)

Jinak jsme se nakonec zase domluvili, že neodejde. Když jsem se ho ptala, jetli chce odejít, řekl, že nechce, že to chci já. Že se pouze drží toho, co jsem řekla já. Tj. buď ukončit nebo odejít. A jelikož mu prý nevěřím, ž eto ukončil (a na sms a mailech nevidí nic špatného), tak musí odejít. No, ale zkrátka neodchází. ŘEkla jsem, že já se budu tvářit, že to skončil a on se bude tvářit, že mě má rád. Ale je mezi náma hrozné dusno. Hnusné jsou ty momenty jako třeba teď - já jdu do druhé místnosti k počítači, za minutu se vrátím, protože něco potřebuju a už drží mobil v ruce a píše sms. Předpokládám, že jí, protože má ten "svůj" výraz. Podívám se na něj a on se začne usmívat takovým tím způsobem, jako když ho přistihnu při lži. TAkže mi to je jasné. Brrr.

Ahoj Nabuko, takhle to nevyřešíte. On sice bude doma, ale myšlenkami u ní, stejně by tě to trápilo. Raději ho nech at odejde, bude ti líp.A on sám musí přijít kde je jeho místo.Znám ty pocity, manžel byl doma, ale mobil stále ve střehu a myšlenky taky někde jinde. Ted odešel a domů se vrací rád, ale je zase pravda, že spolu nežijem, jenom spíme a užíváme se si příjemné chvíle. Ale to musí chtít oba.Vy jste mladí, takže bud zůstane a nebo at jde tam koho má rád.Jenomže rady jsou těžký, sama musíš cítit co chceš a uvidíš že to zvládneš, ale ještě je to strašně dlouhá cesta.Je prostě mizera že to udělal, neměl to dělat, ale lásce neporučíš.

Ahoj nabuko, můj příběh se tady taky někde válí.. je to asi všude podobné. Dělalo se mi zle, když jsem ho viděla s mobilem v ruce, každý zapípání mi rvalo žíly.. u nás to na jednu stranu dopadlo dobře, ale čím víc nad tím přemýšlím.. Teď jsem možná silná, kdybych měla takhle čistou hlavu tenkrát, nebojovala bych o něj,. Taky si bez něj svůj život představit neumím, ale za to co prováděl.. Fuj.
Mě přijde že chlap prostě nechá mozek někde za dveřma, vůbec jsem ho nepoznávala. Pořád jen dej mi čas, já nic, nemůžu za to že mi pořád píše. Když jsem mu udělala  to samé (napsal mi jeden kluk že mi ukáže sedmý div světa), dva dny semnou nemluvil :-). Nebylo to schválně, souhra okolností.
Poslala jsem ti ZS, kdyžtak napiš.. papa

emanuela napsal(a):

Ahoj Nabuko, takhle to nevyřešíte. On sice bude doma, ale myšlenkami u ní, stejně by tě to trápilo. Raději ho nech at odejde, bude ti líp.A on sám musí přijít kde je jeho místo.Znám ty pocity, manžel byl doma, ale mobil stále ve střehu a myšlenky taky někde jinde. Ted odešel a domů se vrací rád, ale je zase pravda, že spolu nežijem, jenom spíme a užíváme se si příjemné chvíle. Ale to musí chtít oba.Vy jste mladí, takže bud zůstane a nebo at jde tam koho má rád.Jenomže rady jsou těžký, sama musíš cítit co chceš a uvidíš že to zvládneš, ale ještě je to strašně dlouhá cesta.Je prostě mizera že to udělal, neměl to dělat, ale lásce neporučíš.

Já vím, že se asi nic nevyřeší. Jenomže já teď fakt nemám sílu (ani fyzickou, ani psychickou) zůstat sama. Teď je třeba manžel se synem na procházce a já mám chvíli sama pro sebe. V noci ho přebalí a přinese mi ho jen na kojení atd. A to bych prostě musela zvládat sama. Jsem unavená. :-(

Já říkám, že pokud chce, ať odejde. Ale on asi opravdu nechce. Ale zároveň nechce vymazat tu slečnu z našeho života. Je to hrozně nepříjemné, když vidím, jak mu příjde sms a jak píše. První, co mě napadne, když jde třeba ven s malým - jde ji zavolat nebo napsat, proto jde beze mě atd. Prostě paranoia. Já zatím nevím, co chci. :-( Lásce neporučíš, to je bohužel fakt.

Včera jsme se zase dohadovali. Kvůli úplné kravině (povzdechla jsem si, jak bych byla ráda měla chatu, že bych tam mohla trávit léto s malým, bavíme se o tom už několik let) a manžel se na mě rozštěkal, že pořád jen rýpu, že s ním nedokážu vést normální rozhovor a tak. A přitom jsem to řekla tak, jak už padesátkrát předtím. TAk už mě to fakt rozhodilo. Řekla jsem mu, ať si uvědomí, jak se ke mně chová, že za každou větou čeká útok na něj a že už tohle nemůžu. Pak se omlouval a říkal, že je asi taky už přecitlivělý atd. Pak jsme se k sobě chovali zase normálně. Ale stejně cítím, že to je z jeho strany bez city. Dá se to ještě naučit, obnovit?

Pikola napsal(a):

Ahoj nabuko, můj příběh se tady taky někde válí.. je to asi všude podobné. Dělalo se mi zle, když jsem ho viděla s mobilem v ruce, každý zapípání mi rvalo žíly.. u nás to na jednu stranu dopadlo dobře, ale čím víc nad tím přemýšlím.. Teď jsem možná silná, kdybych měla takhle čistou hlavu tenkrát, nebojovala bych o něj,. Taky si bez něj svůj život představit neumím, ale za to co prováděl.. Fuj.
Mě přijde že chlap prostě nechá mozek někde za dveřma, vůbec jsem ho nepoznávala. Pořád jen dej mi čas, já nic, nemůžu za to že mi pořád píše. Když jsem mu udělala  to samé (napsal mi jeden kluk že mi ukáže sedmý div světa), dva dny semnou nemluvil :-). Nebylo to schválně, souhra okolností.
Poslala jsem ti ZS, kdyžtak napiš.. papa

On na mě taky žárlí. Včera mi přišlo asi dvacet sms (od kamarádky, mamky, kolegy z práce atd.), takže jsem pořád odepisovala. Souhra náhod. Byli jsme venku na procházce, mobil jsem měla v kočárku. Když jsme přišli domů, manžel vybaloval věci, já byla v druhé místnosti. Když jsem přišla, měl zrovna v ruce můj mobil, který svítil. Myslím si, že se do něj díval, hned ho odložil a dělal jako by nic. Je tedy pravda, že máme stejný, takže by se mohl dívat, koho je, ale podle jeho výrazu ..... Neřekla jsem ani slovo. Ale myslím, že žárlil, jak pes. V životě by ale nepřiznal, že se mi do toho mobilu díval. Obzvláště, když mnou kvůli tomu pohrdá, jak se v podstatě vyjádřil.

Mrknu do SZ. Ozvu se :-) Teď se jdu na chvíli natáhnout, využít toho, že je manžel pryč s malým. :-)

Ahoj Nabuko, vše co píšeš, jsem prožívala já. Ano já jsem ryla, vše se otáčelo proti mě, jenom aby on byl vítěz.Vždy když šel ven třeba se smětím, do sklepa měl tel v kapse  mobil a mě bylo jasný , že jí jde volat.Já se svým manželem jsem 27 let, mu je 51 let a choval se úplně stejně jako ten tvůj a ohodně mladší manžel.Prostě láska kvete v každým věku.Je smuitný, že to vše prožíváš tak mladá. Máš pravdu, že jsi ráda, že ti pomůže. Takže tobě nezbyde nic jinýho nežt to vše přetrpět a nic zatím neřešit. Ale trpět budeš!!!!!! Jak jsem ti psala, já se snažila, prostě všechny možný varianty, nepomohlo nic.On mě tvrdí, že udělal chybu, ale nic proto nedělá aby se vrátil domu, raději odešel k ženě o 15 let mladší než on, prostě změna.Nejhorší že domů dochází na 2 dny v týdnu, aby si odpočinul s manželkou se vyspal a dokonce hraje divadlo jak jsme odeální pár. No pro mě a mojí rodinu už je docela smešnej.Mě to nevadí a beru si vždy to hezké. Je to vše otázka času, kdy tento neperspektivní vztah se ukončí.Ted už to musím skončit jenom já.Skončím to určitě, ale taky vyčkávám.....nechci vše opustit a tak beru z něj to co se ještě dá.Ty vše přetrpíš a ještě si užiješ pěkných chvil. Držím ti palce a ty se drž!!!!

NABUKO jsi v šestinedělí, hormony pracují, jsi jistě přecitlivělá víc než normálně, ber to tak, že na ty všechny pocity máš právo. Radit si netroufám, ale asi bych ti jako "máma" teď poradila, nechat to být. Věnuj se teď miminu, sobě, od manžela si užívej to pěkné co teď dává, snaž se kašlat na mobil a psaní sms. Zkus mu teď nic nevyčítat, nebabrat se v tom. Na jedný straně se chová jako zmetek, na druhý straně v noci přebalí mimino - to by spousta chlapů nedělala. Odsuň tu dotyčnou někam dozadu, jeho psaní sms ber jako jeho koníčka (no blbý, já vím) a prostě se zatím chovej tak, že mu věříš a užívejte si to rodičovství. Za dva měsíce budeš psychicky vyrovnanější a když uvidíš že se nic nezměnilo, můžeš zkusit nějaké řešení. Je dobré si psát - psát svoje pocity, jak to prožíváš, abys pak měla srovnání.

No, takže zdánlivá idyla nevydržela dlouho.

Včera jsem si chtěla z manželova PC stáhnout fotky našeho malého (má je skoro všechny on, tak jsem je chtěla mít ve svém PC), no a náhodou (opravdu náhodou) jsem otevřela fotku - no a na ní byla svlékající se milenka, venku na bruslích. Foceno v úterý ráno před mojí promocí (tvrdil, že nemůže jít se mnou z domova kvůli poradě). Na fotce - milenka nahoře bez, vysmátá jak lečo, vedle kočárek s jejím dítětem a můj manžel za foťákem. No, musím říct, že to byla hrozná pecka. Já mu fakt věřila, že se s ní nestýká (resp. občas na oběd), že jsou to pouze sms, maily a tak.
Byl zrovna venku se synem. Volala jsem mu to, že jsem to objevila. Začal na mě hrozně řvát, jak jsem ubohá, že mu šmejdím v PC (přitom já jsem s ním předtím mluvila, že si půjdu stáhnout ty fotky) atd. Přijel domů s takovým arogantním nadneseným úsměvem. No a já to nevydržela a dala mu pěstí :-) Poprvé v životě jsem někoho uhodila. Pak jsme na sebe řvali, já brečela, on se tvářil, jak je strašně v pohodě, že já jsem ta největší ubožačka pod sluncem, ať si nemyslím, že se bude stěhovat, když to kvůli mě zrušil atd. atd. Pak emoce trošku opadli. Začal se omlouvat za ty nadávky, že to tak nemyslel a tak. Já mu řekla, že mám hroznou chuť obeznámit jejího přítele. Že jí prostě strašně chci ublížit, aspoň z desetiny tolik, co ona ublížila mě. Málem klečel na kolenou, vyhrožoval atd, ať to nedělám. Že za všechno může on, že ona ho nemiluje, on je na ní závislý, pokouší se to UŽ dva měsíce ukončit, ale nedokáže to, ona ho nechce, jen se nechá vždycky svést k tomu, aby mu odpovídala na sms, maily nebo se třeba nechala vyfotit. Bla bla bla. Že prý když to řeknu jemu, ona pouze řekne (prý relativně po pravdě), že on za ní dolejza, nutí se jí, ona s ním nic mít nechce a udělá z něho ubožáka. Říkala jsem, že pak nevím, proč jí tedy tak miluje, když si myslí, že si ona o něm myslí tohle (uff, to je věta :-)) Prý možná právě proto, protože ona ho nechce a on o ní musí každý den bojovat. STrašně se u mě shodil. Ale opravdu. Všechno jsem byla schopná tolerovat, ale to že ze sebe dělá dobrovolně onuci, to už je trošku moc.
Taky mi začal vyhrožovat, že jestli to tedy řeknu jejímu příteli, začne válka - finance a tak. Další verze byla, že když z něj ona udělá blázna, určitě se to nějak dostane do práce, on příjde o místo a pak nás nebude schopen zabepečit a skončíme na ulici, ať si dobře rozmyslím, co dělám.
Sice jsme to nahlas neřekli, ale rozešli jsme se. Jsme "domluvení", že zůstane cca do ledna a pomůže mi v tom nejhorším období. Potom odejde.
Teď vyhledám toho psychologa, ať mi pomůže se s tou ztrátou iluzí nějak vyrovnat.
Jo, a taky mi frajer večer vlezl do telefonu a přečetl si sms - a pak, že já jsem ta ubožačka.

Ona ho nemiluje a producítuje se před ním venku nahá????To je vůl.A tu o perníkový chaloupce ti taky řekl? :dumbom:
No nevím,Nabuko,já jsem vždycky pro to,to nějak řešit(jako domluvit se,pokračovat),ale tohle je trochu silný kafe...Ani se mi tedy moc nezdá,že by s tebou měl zůstat do ledna...pak to bude do června a furt tak dál...Myslím,že s tím,jak jsi schopná zvládnout všechno ostatní,tak stejně s přehledem by ses zvládla postarat i o sebe a prcka a nepotřebuješ k tomu tuhle lidskou trosku...
Na milenku a jejího přítele se vyflákni,to je jejich boj a opravdu si jen a jen ublížíš sama sobě.A stejně ti to k ničemu nepomůže.
Ale já bych ho tedy vypakovala hned...
Drž se,beruško,jsi ale šikovná a silná,nemáš zapotřebí se jím zaobírat!!! :pussa:

v tazkom obdobi ta de facto opustil - city ina zena
klame - je s nou nic nema
je pokrytec - aj on pozera tvoj mobil
ma milenku - neciti sa hlupo ze ju vyzlieka ale obvinuje teba ked najdes jej fotku doma
vyhraza sa ti - financie, v case ked ty nemas moznost zarabat
uraza ta - da jej foto do pc vedla foto syna
je zbabelec - dolieza za nou
za co si ho tak vazis?

o

Holka, drž se. Možná je dobře, že se před tebou takto shodil. Pomohl ti otevřít oči. Když si někoho přestaneš vážit, tak už ta láska moc dlouho nevydrží ... a ani závislost.

Mimochodem, té jeho pohádce taky moc nevěřím :/

Tak to holka, nečekej nic dobrého. U alkoholika se řekne NOTORIK, toto je to samé. Něco jiného říká a slibuje , něco jiného pak dělá a jak říkala moje mamka-taky rozvedená-"nikdy nevíš, co se jim v tý hlavě právě líhne..."Jsou s tebou a myslí už na něco jiného-můj taky chodïl telefonovat do garáže ap...O NÍ mi neřekl, ale teď je s ní u moře. Odchod odsunuje, jak už tu bylo psáno:r.2006: Až dcera dodělá školu, až syn bude mít 20,až syn najde práci, až přestěhujem moji mamku,až se uzdravím po operaci prsu,pak na vánoce ne a máme tu rok 2007, červenec a ...NIC.Z dovky se vrátí jakoby nic.Děti /24 a 21/si pomalu na takového tátu zvykly-mami ,s tím nic nenaděláš a taky se snaží co nejvíc zabavit, aby na to nemyslely.V odchodu mu nebráním-naopak, ale vydírá mě psychicky tím, že se vrací a bude, dokud mě nezničí úplně..a nevím , proč bych měla odcházet já.
Tak  mu moc nevěř,  hlavně před ním nesděluj, co máš v plánu udělat a co komu řekneš, protože se ten Tvůj lupínek na ten "útok " připraví a použije to proti  Tobě.Taky mě to život s ním naučil...DRŽ SE !!!!!!

NABUKO :

- fotka nebyla úplně aktuální, že? já vím .... něco takového najít, srdce se rozbuší leknutím, udělá se ti úplně špatně, šok, taky znám - můj ex si je v pc neschovával, prostě tam měl na ně složku na ploše a neustále přidával - z jejich společných akcí, ale i ona se probouzející apod. a já se časem naučila se nedívat a neničit se tím. Nevědět, nevidět.

- jeho reakce byla normální, cos čekala jiného? To nebyl vůbec chytrý nápad mu to volat, i když zase pochopitelný. Když už chceš číst v mobilu, v mailu atd., musíš mít sílu to unést a před ním ani nepípnout (a nebo si dělat kopie jako důkazy až pro případ rozvodu).

- důležitá informace z toho všeho - on se bojí, on se velmi bojí, aby se to nedozvěděl její přítel .... hmmmmmmm, tak to by bylo to hlavní pro mě. Já už bych se postarala, aby se dozvěděl! Samozřejmě tak, abych to nebyla já. A že to není ode mě pěkné? To není, ale tomu se srdečně směju - ve srovnání s tím, co udělal on

- jinak si taky myslím, že tenhle chlap nestojí za námahu, ale rozumím tomu, že ho chceš zpátky

Tak já bych na něj už hodila bobek...ani bych to neříkala tomu příteli té milenky. Nač? Aby byl další člověk nešťastnej? Vždyť ten chlap s tím nemá nic společnýho....

Manžílek se pěkně shazuje ... pamatuju si, jak jsem byla rozčarovaná, když jsem zjistila, že fakt v tom vztahu jsem silnější já....asi jako ty jsi musela koukat, co ze sebe dokázal vyplodit a jak dokázal trapně vyhrožovat .... to pak člověku dojde, že fakt je snad lepší bejt sám, než s takovým ... dítětem. Jinak to říct neumím. Udělal chyby, to určo (kdo nedělá?), ale on už se neumí podívat do tváře těm následkům...on ti bude radši vyhrožovat, že nebudou peníze....on se bojí...opravdu se bojí...jako kluk, co kouřil tajně za školou a bojí se, že ho táta ztříská ... panebože!!!... někdy jsou fakt nemožní ... já si jen pamatuju, že můj bejvalej se takhle shodil ještě párkrát...tím, jak neuměl říkat věci na rovinu, jak mlžil, jak přikyvoval a přitom jednal právě naopak .... tfuj....no, jak dítě, opravdu .... Nabuko, třeba nemáš co ztratit.... Já jsem teď s někým, s kým si rozumím o moc líp než s BM. A to jsem se kdysi bála se rozvést, že bez BM umřu, že už nebudu... já žila jeho život, podle jeho pravidel, já se bála dělat, co sama chci...já ani snad nevěděla, co bych vlastně sama chtěla, já se podřizovala.... a teď? ... Ta volnost je tak krásná.....žít svůj život...najít, co to je, ten můj život, zjistit, co mě baví, co chci já....to je bezvadná věc. A jak říkám - čím víc se bojíš, že něco přijde nebo o něco/někoho přijdeš, tím spíš se to stane...bohužel, promiň....ale ber to jako ponaučení...víš ty, holka, co je chlapů? pche....jen si dobře vybrat....

Nabuko, tak to je fakt idiot ....s prominutím. Tak takový chlap ti už snad nestojí ani ze jedinou slzičku. Dělalo by se mi z něj špatně. A ty s ním chceš bydlet až do ledna? Vždyť takhle se budeš jenom trápit. Pořád na něj koukat a vědět, že odchází za ní. Myslíš, že to zvládneš? Nebylo by ti líp samotné s malým?

Na mě by to bylo opravdu tak moc, že bych mu naházela věci do tašky a ať se sebere a jde. Když je takový frajer, tak si určitě poradí.

Vím, že samotná to budeš mít o dost těžší, ale ty to určitě zvládneš a bude ti lépe. Drž se :pussa:

Nabuko , nečekej na nějakej brzkej happyend , když už tak milenku před tebou brání , je v tom až po uši !

Nabuko, holčičko zlatá....
v jednom ze svých příspěvků jsi použila slovo iluze... troufám si tvrdit, že to je alfa a omega vašeho společného života.
Tvůj manžel žije v iluzi, že je po vztahové stránce dospělý muž. Bohužel,  n i k o l i v ..... jeho zdravá vztahová potence je na nule.
Jeho přítelkyně na tom není o moc líp. Ani jeden z nich nemá na to, aby sám za sebe a bez manipulace ustál, do čeho se pustil... a navíc - z pýchy a z ješitnosti, možná i z nudy, vsadili do svých hrátek úplný domov dětí.

Ve vašem manželství máš ty dost lásky za vás za oba a svůj cit, odražený od jeho ega, považuješ za jeho lásku k tobě. Myslím, že to je tvoje iluze - dlouhodobá.... a bolestná.

Řekla bych, že jediná cesta pro vás oba je v tom, že svého muže psychicky a citově opustíš a svou lásku si necháš jako energii pro sebe a syna. (Pořadí je správně :) - potřebuješ ji, aby ses zklidnila, zařídila si život po svém a pro sebe a svého syna udělala všechno, co je třeba.) S klidnou myslí buď tak "sobecká". Všechno tvé dávání jako ženy je totiž marné, pokud tvůj manžel doteď v sobě nemá mužský protipól láskyplného ochránce. Absolutně nevěřím, že bys mohla svému muži pomoci tím, že ho budeš milovat ještě víc. Naopak - myslím, že jeho uzdravování začíná od samoty a uvědomění si vlastní citové a vztahové prázdnoty.

Nutně potřebuješ oporu, neodkládej odbornou pomoc, potřebuješ "přítele". V pomstě milence úlevu nehledej - zaplatíš pošpiněnou sebeúctou a to je nadlouho.
Zdravím tě. :hjarta:

P.S. Vzpomínáš na svůj pocit z nabídky pomoci toho právníka při nehodě? :)

Milá Nabuco , holka zlatá :hjarta::hjarta::hjarta:
Tvůj manžel je především slaboch a ne chlap. Vyprávět tohle manželce ....... no, měla jsem bohužel něco podobného doma, nevěřila bych mu ani slovo . A přestan se koukat na to , co by řekl ona nebo milenka - udělej to jak to cítíš. Tak dostal pěstí , není to sice nej řešení ,ale hlavně se tím netrap. Každému občas ujedou nervy , a on evidentně neví  , co se s ním děje a já bych mu jí asi napálila už dávno. Soustřed se na sebe a na miminko, a neboj, zvládneš to i sama. To co se ti zdá nemožné bude za půl roku naprostá maličkost. Hodně z nás to má za sebou.
Přijd za náma , jak tě zvala FFly, a pokud budeš potřebovat pomoc jsme tu.
:pussa::hjarta::pussa::hjarta::pussa::hjarta:

Já se ještě připojím k tomu, že se určitě nemusíš bát, že bys to všechno nezvládla i sama. Už jsi ve svém životě předvedla, že zvládneš hodně moc, kam se na tebe mnohé hrabeme. Toho se opravdu bát nemusíš. Zvlášť, máš-li po ruce někde babičku, sestru nebo kamarádku, které by v případě nouze pomohly.

Nabuko, jak je? Jsi v pořádku?

AnnaP. napsal(a):

Nabuko , nečekej na nějakej brzkej happyend , když už tak milenku před tebou brání , je v tom až po uši !

dost možná, že má jen strach aby mu přítel nerozbil ciferník, a nebo se taky bojí aby mu milenka neskončila na krku i s dítětem. Starat se o manželku, milenku a dvě děti musí být docela náročné jak po stránce finanční, tak psychické.

Nabuko, tvoj muž podľa mňa povedal a urobil veci, ktoré vás odlúčia definitívne a ktoré sa ti budú (chvalabohu) mlieť hlavou, keby sa chcel vrátiť... Vŕši chybu na chybu a chybu prebíja chybou... :dumbom: :/ Ja by som sa naňho vykašlala, aby som sa nestala rukojemníčkou jeho a milenky.

ahoj všichni, ráda bych se také podělila s někým podělila o svůj příběh. Je mi 30 let a jsem devět let vdaná. Máme s manželem osmiletého syna Martina. Do letošního února jsme měli skvělé a harmonické manželství, alespoň já jsem si to myslela. V té době jsem z chování manžela začala mít pocit, že je tu ještě někdo další než já a mé podezření se potvrdilo. Manžel sice nejprve tvrdil, že je to jen kamarádka, která má problémy a potřebuje pomoc. Později se ukázalo,že spolu mají něco víc než jen kamarádství. Ta žena je vdaná a má dvě děti. Pokoušela jsem se z manželem nějak situaci řešit, dokonce jsem navštívila manželskou poradnu. Dle rad z poradny jsem se snažila zachránit vztah i rodinu. Dokonce už chvilku začalo vypadat, že i manžel se začíná snažit. S ženou se přestal stýkat, netelefonovali si, začal se mnou předělávat byt a znovu plánovat budoucnost. Jenže tento týden za onou ženou jel, protože prý má problémy a potřebuje si popovídat. Bohužel u povídání nezůstalo. Ráda bych mu dala ještě šanci, ale nevím jestli to není naivní. V poradně mi radí ještě setrvat, ale jak dlouho to má člověk vydržet. Ráda bych znala i názory ostatních, kteří mají s nevěrou manžela nebo partnera zkušenosti a jestli to vůbec je možné dát znovu dohromady.

Ahoj Skudibílku, přeju pevné nervy, budeš je potřebovat.Myslím, že skoro všichni co jsme si prošli nevěrou známe hodně podobný scénář.Slibujou, že to ukončí/ovšem skutek utek/,lžou, hledají chyby hlavně na nás/aby se zdůvodnili proč někoho mají/,neustálé návraty a odchody k milence,málo času pro rodinu.Bohužel co jsem tu četla, tak v málo případech to dopadlo dobře.Nechci tě strašit, záleží na různých okolnostech.A nejvíc záleží na těch dvou, jestli to vůbec ukončit chtějí...

Ahoj.Nejdůležitější je asi otázka "A co chceš ty?" Jaké máš ty z toho všeho pocity, jak se k tomu všemu staví tvůj M a jak se k tobě chová?

Tvůj M má asi pro tu ženu slabost a tahle situace se může klidně opakovat. Jak jste to vlastně řešili poprvé? Dostal nůž na krk nebo to ukončil sám od sebe?

Nabuko, jak se ti daří? A malému? Zvládáš to nějak....určitě, jsi silná žena a tvé mimi ti v tom pomáhá. Drž se...všechno bude zase dobré. I když to třeba nevyjde přesně podle tvých představ :pussa:  :hjarta: :hjarta: :hjarta:

Nabuko, myslím na tebe, jak je?

Ahoj holky,

nebyla jsem tu, jelikož nám na sídlišti vypínali teplou vodu, takže se celý týden binkám s malým po příbuzenstvu. No, dnes už jsme konečně doma, i když voda poteče až od zítra.

Shrnu stav za poslední týden - v pondělí ráno manžel odcházel do práce, standardně mi dal pusu jako obvykle, já mu řekla, že už se nemusí přemáhat, že už si nemusíme na nic hrát a nemusíme dělat, co nechceme, oba. Koukal jak kdyby ho přejel vlak. Vypadal hooodně smutně. Cca za dvě hodiny mi přišla sms "Už jí psát nebudu, žádný kontakt, ani brusle :-(. Nám už to sice nepomůže.". Napsala jsem mu na to cca "Nevím, co Ti na to mám napsat. Snad jen, že zase bude dobře. Škoda jen, že nemůžeme být šťastni spolu. Tedy alespoň ne teď". Ozval se pak asi za další dvě hodiny, jestli mi může přivést k příbuzným čokoládu na nervy. Přijel a dával mi to s tím, že se mi omlouvá za včerejšek. Řekla jsem mu, že se má omlouvat za jiné věci a že to čokoláda nespraví a že už to nechci řešit, protože už máme vyřešeno.
Pak odjel na služební cestu do Rakouska (vrací se dnes). Každý den několik sms, jak se máme a co Vašík atd. atd. Ozývám se mu pouze v odpovědích a pouze o dítěti, nepíšu mu iniciativně sama. Včera jsme si napsali něco ráno a pak už celý den nic. Asi v šest mi přišla sms "Hmm... Jak se máte?". Předpokládám, že to hmm... mělo znamenat "tak vidím, že sama od sebe se mi neozveš" nebo něco v tom smyslu. Dneska přejížděl ráno z Rak. do ČR a hned volal, ale já neměla mobil u sebe. Tak jsem mu pak volala zpět a telefonoval. Předpokládám, že s ní (půl devátá je jejich komunikační hodinka). Zavolal mi a říkal "já jsem volal jen kolegům, protože jsem nevěděl, kam přesně jet". Prostě hned vysvětloval.

No, zkrátka nechápu, o co mu jde. Zase se mě snaží dostat tam, kde jsem byla. Ale já už se nedám. POkud mě (myslím tím mě - ženskou, manželku, milenku, přítelkyni, kamarádku) bude chtít, bude muset začít bojovat. Doteď jsem byla já ten, kdo se plazil, ale to už nedovolím. Získám zase sebevědomí a nebudu ho potřebovat.

Mimo jiné - od příštíhoměsíce by měl trávit polovinu týdne v RAkousku, takže odnaučování závislosti bude o něco jednodušší - stejně budeme žít prakticky sami (až na víkendy).

Nabuko, zvládáš to hezky  :godlike:  :godlike:

Držím moc palce, ať je zase dobře.

Nabuko, děláš to skvěle. Já jsem začala s tím samým přístupem. Pokud o mě stojí tak ať se taky snaží. Tak se drž. Odjíždím teď na čtrnáctdní na chaloupku s mrňosem a už se těším, protože přítomnost Martínka mi moc pomáhá. Až se vrátím ráda si přečtu co se u tebe děje nového a ozvu se. Tak hodně štěstí.

Nabuko napsal(a):

Ahoj holky,

nebyla jsem tu, jelikož nám na sídlišti vypínali teplou vodu, takže se celý týden binkám s malým po příbuzenstvu. No, dnes už jsme konečně doma, i když voda poteče až od zítra.

Shrnu stav za poslední týden - v pondělí ráno manžel odcházel do práce, standardně mi dal pusu jako obvykle, já mu řekla, že už se nemusí přemáhat, že už si nemusíme na nic hrát a nemusíme dělat, co nechceme, oba. Koukal jak kdyby ho přejel vlak. Vypadal hooodně smutně. Cca za dvě hodiny mi přišla sms "Už jí psát nebudu, žádný kontakt, ani brusle :-(. Nám už to sice nepomůže.". Napsala jsem mu na to cca "Nevím, co Ti na to mám napsat. Snad jen, že zase bude dobře. Škoda jen, že nemůžeme být šťastni spolu. Tedy alespoň ne teď". Ozval se pak asi za další dvě hodiny, jestli mi může přivést k příbuzným čokoládu na nervy. Přijel a dával mi to s tím, že se mi omlouvá za včerejšek. Řekla jsem mu, že se má omlouvat za jiné věci a že to čokoláda nespraví a že už to nechci řešit, protože už máme vyřešeno.
Pak odjel na služební cestu do Rakouska (vrací se dnes). Každý den několik sms, jak se máme a co Vašík atd. atd. Ozývám se mu pouze v odpovědích a pouze o dítěti, nepíšu mu iniciativně sama. Včera jsme si napsali něco ráno a pak už celý den nic. Asi v šest mi přišla sms "Hmm... Jak se máte?". Předpokládám, že to hmm... mělo znamenat "tak vidím, že sama od sebe se mi neozveš" nebo něco v tom smyslu. Dneska přejížděl ráno z Rak. do ČR a hned volal, ale já neměla mobil u sebe. Tak jsem mu pak volala zpět a telefonoval. Předpokládám, že s ní (půl devátá je jejich komunikační hodinka). Zavolal mi a říkal "já jsem volal jen kolegům, protože jsem nevěděl, kam přesně jet". Prostě hned vysvětloval.

No, zkrátka nechápu, o co mu jde. Zase se mě snaží dostat tam, kde jsem byla. Ale já už se nedám. POkud mě (myslím tím mě - ženskou, manželku, milenku, přítelkyni, kamarádku) bude chtít, bude muset začít bojovat. Doteď jsem byla já ten, kdo se plazil, ale to už nedovolím. Získám zase sebevědomí a nebudu ho potřebovat.

Mimo jiné - od příštíhoměsíce by měl trávit polovinu týdne v RAkousku, takže odnaučování závislosti bude o něco jednodušší - stejně budeme žít prakticky sami (až na víkendy).

Nabuko, super. Držím palce :hjarta:

Nejsem si tak úplně jistá, že to Nabuko zvládá skvěle.......plácá se v tom ode zdi ke zdi. A dokud se nevzpamatuje, bude hůř.

Někde dříve jsi Nabuko psala, že si ty věčné rány asi zasloužíš, že si připadáš jako otloukánek. A je to pravda. Přesně tak. Je to smutné. A myslím, že o tom co bude dál s tvým životem bys měla rozhodovat ty, ne tvůj muž.

Nezlob se na mě - a nebo se zlob - to bude možná nejlepší. Nechci ti ublížit. Naopak.

Wiki napsal(a):

Nejsem si tak úplně jistá, že to Nabuko zvládá skvěle.......plácá se v tom ode zdi ke zdi. A dokud se nevzpamatuje, bude hůř.

Někde dříve jsi Nabuko psala, že si ty věčné rány asi zasloužíš, že si připadáš jako otloukánek. A je to pravda. Přesně tak. Je to smutné. A myslím, že o tom co bude dál s tvým životem bys měla rozhodovat ty, ne tvůj muž.

Nezlob se na mě - a nebo se zlob - to bude možná nejlepší. Nechci ti ublížit. Naopak.

Wiki, mně to nepřijde, viz příspěvek od Nabuko: "No, zkrátka nechápu, o co mu jde. Zase se mě snaží dostat tam, kde jsem byla. Ale já už se nedám. POkud mě (myslím tím mě - ženskou, manželku, milenku, přítelkyni, kamarádku) bude chtít, bude muset začít bojovat. Doteď jsem byla já ten, kdo se plazil, ale to už nedovolím. Získám zase sebevědomí a nebudu ho potřebovat."

Nabuko: No konečně Ti to docvaklo, že je to na tobě, jak se k tobě okolí, tedy i manžel, chová :) Drž se a až ti bude ouvej, tak si vzpomeň, cos tu napsala - už nechceš být tím otloukánkem, nechceš být tam, kde jsi byla ... Drž se. Pa :pussa:

Díky holky, budu informovat. Ale v kostech a srdci cítím, že krize ještě příjde. :-) No, v každém případě si domluvím toho psychologa a ten mě snad pomůže, abych do toho zase nesklouzla po hlavě. Uvidíme, uvidíme, uvidíme.

PS: Ani nevím, co budu dělat o víkendu. Nejradši bych, aby zase někam odjel. Já jsem byla vyjetá celý týden, takže bych ráda pobyla doma.V klidu

Nabuko napsal(a):

Díky holky, budu informovat. Ale v kostech a srdci cítím, že krize ještě příjde. :-) No, v každém případě si domluvím toho psychologa a ten mě snad pomůže, abych do toho zase nesklouzla po hlavě. Uvidíme, uvidíme, uvidíme.

PS: Ani nevím, co budu dělat o víkendu. Nejradši bych, aby zase někam odjel. Já jsem byla vyjetá celý týden, takže bych ráda pobyla doma.V klidu

Sorry, mně pomůže. Ne mě. Už jsem jak ta naše prerijní růže. Manžela hrozně baví opravovat její pravopisné chyby v mailech a sms (říkal, že prý je takový plašan, že nedokáže napsat nic bez chyb, ha ha hi hi). Na to, že je to původem slečna se střední pedagogickou školou ....  Ne, ale chybu může udělat samozřejmě každý. Já jsem jen zaujatá ;-)

Nabuko :) ,
hlavně se zabývej tím, co posiluje a je k radosti tobě. Svého muže neřeš. Nijak. :hjarta:

Ahojky při pondělku. Takže zase máme za sebou jeden víkend.
Podařilo se mi o milence nepípnout ani slovo (resp. pouze jednou, když jsme byli na obědě a rozebírali problémy s jeho kariérou jsem nevydržela a řekla, že místo toho, aby v pracovní době fotil nahotinky na bruslích, má sedět na zadku v práci a mluvit se svými podřízenými a nadřízenými).
Nevím, jak na tom jsme. Něco jako spolubydlící, známí. Víkend jsme strávili tak nějak průměrně. Byli jsme na bruslích, na dlouhé procházce, na obědě ... Všechno by bylo ok, kdyby .... Mám pocit, že už si nemáme skoro co říct. Změní se to nebo to už takhle bude pořád?
Na první pohled to vypadá, že s NÍ už nekomunikuje. Ale to se mi zdálo už stokrát a pak se vždycky ukázal opak. No, ale v každém případě už to neřeším. Zabývám se vnitřně spíš naším vztahem.
V pátek, když přijel ze služebky, nedal mi ani pusu, dnes ráno, když odcházel do práce taky ne. Mluví o blízké budoucnosti (myslím Silvestr apod.). V sobotu v noci mě hladil ze spánku po tváři a dával pusy (zase tak jako kdysi). Včera usnul s malým v ložnici. Když jsem šla spát, tak jsem ho něžně, opravdu něžně probudila, aby se odsunul. Pohladila jsem ho a on se odsunul. Pak si lehl tak, aby se mě mohl dotýkat a celou dobu, než jsem usnula mě "nenápadně" hladil po noze. Cítila jsem zase takový ten sexuální náboj. Kdybych mu to začala oplácet, zřejmě bysme skončili sexem (6nedělí nebo ne :-) a proto jsem radši dělala, že spím. Ještě v pátek jsem si nedokázala představit, že bych s ním mohla zase někdy sexovat, aniž bych při tom myslela na ni - no a vida. Takových věcí se chytám jak tonoucí stébla a přitom jsou to spíš reflexy.
Nevím, nevím, nevím, co bude. Nechám to plynout, čas to rozsekne.

Taky jsme se spolu milovali, ale to nebylo o tom, že jsem jeho manželka, to bylo o tom, že jemu to vyhovovalo. Když se mu někdo nabízí, tak by byl blbej, kdyby to nevzal.
Já ho zoufale potřebovala, protože v té chvíli byl jen se mnou, nesměla jsem myslet, že to dělá s ní. Nechtěla jsem nic jiného, jen aby byl se mnou.  Pokudby se to stalo znova, už bych to nedokázala.Mám svou cenu a vím, že jen o sexu manželství není.
Chce mít vedlějšák? Tak s plnou parádou, bez servisu doma. Ať se o něj postará milenka.
On je ten, co porušil pravidla párového soužití. Můžeme být k sobě slušní, ekonomicky se podílet na domácnosti a starosti o děti, ale v té chvíli to je už jen podnájemník. A s odchodem k milence si vytváří jen další potencionální domácnost, tak proč ho udržovat v dojmu, že jsem nadšená, když mu smím vyprat prádlo a vyžehlit košili?
Jistě, je to člověk, se kterým mám děti, mám ho i nadále přes to všechno ráda, ale proč to divadýlko okolo? Když něco rozbiju, tak to za mě nikdo neuklidí ani nezaplatí, proč to mám dělat já za něho?A ještě se k tomu trápit?
On ví, že se chová špatně. On ví, že by neměl, ale přesto to dělá.
Začínám vidět rudě, radši jdu pracovat ;-)).

Regina napsal(a):

Taky jsme se spolu milovali, ale to nebylo o tom, že jsem jeho manželka, to bylo o tom, že jemu to vyhovovalo. Když se mu někdo nabízí, tak by byl blbej, kdyby to nevzal.
Já ho zoufale potřebovala, protože v té chvíli byl jen se mnou, nesměla jsem myslet, že to dělá s ní. Nechtěla jsem nic jiného, jen aby byl se mnou.  Pokudby se to stalo znova, už bych to nedokázala.Mám svou cenu a vím, že jen o sexu manželství není.
Chce mít vedlějšák? Tak s plnou parádou, bez servisu doma. Ať se o něj postará milenka.
On je ten, co porušil pravidla párového soužití. Můžeme být k sobě slušní, ekonomicky se podílet na domácnosti a starosti o děti, ale v té chvíli to je už jen podnájemník. A s odchodem k milence si vytváří jen další potencionální domácnost, tak proč ho udržovat v dojmu, že jsem nadšená, když mu smím vyprat prádlo a vyžehlit košili?
Jistě, je to člověk, se kterým mám děti, mám ho i nadále přes to všechno ráda, ale proč to divadýlko okolo? Když něco rozbiju, tak to za mě nikdo neuklidí ani nezaplatí, proč to mám dělat já za něho?A ještě se k tomu trápit?
On ví, že se chová špatně. On ví, že by neměl, ale přesto to dělá.
Začínám vidět rudě, radši jdu pracovat ;-)).

U nás je to stále v rovině "my spolu nespíme". Myslím jeho a milenku. Jde pouze o "platonický vztah, mou závislost na ní". Jéé, těch citátů bych mohla napsat milion.

Nabuko: ... to je šílený .... Co bys chtěla ty? Sama pro sebe?

Eva36 napsal(a):

Nabuko: ... to je šílený .... Co bys chtěla ty? Sama pro sebe?

Pokud mám opravdu upřímně odpovědět: mého manžela a náš vztah takový, jaký byl ještě před rokem - nebo ještě lépe - mého manžela, zkušenosti, které jsem pochytila za posledních pár měsíců (ano, i ty špatné) a možnost nového začátku za vzájemné spolupráce, chuti, ochoty nás obou.

Jsem asi blbá, co?

Ani ne. Teď jde o to, jestli totéž chce on .... :/ ... o tom bych si na tvém místě chtěla s mužem promluvit (jestli tedy on chce, kdyby nechtěl, tak to asi nemá smysl. Teda myslím - kdyby nechtěl vůbec mluvit. Ne že by musel zrovna teď, když já mám náladu. Stačilo by zítra...za týden...ale aby vůbec sám od sebe chtěl...)... ach jo.... já se pořád musím vracet k tomu, jak můj BM se tvářil, že mluvit chce, kýval, souhlasil a přitom...pche... jel si pořád po svém, jakoby se mnou nemluvil, nekýval, nesouhlasil...a já blbec věřila a věřila a doufala...a nakonec jsem pochopila, že on nic měnit nechce ... dodnes mě bolí to, jak dlouho klamal ... dodnes se někdy ptám, proč neřekl na rovinu, co si myslí? ... dodnes nechápu, jak mohl vydržet hrát to divadlo a vlastně si se mnou pohrávat...já to myslela vážně a on nejspíš tak aby "stará dala pokoj" ... a já mu to žrala... to je něco, co mě straší dodnes - že budu vést s chlapem rozhovor, budu si myslet, že je to dialog a za pár měsíců zkušeností zjistím, že to byl jen a jen můj monolog a z něj vlastně nevypáčím, co by chtěl on, ani heverem ... bojím se nabít si znovu hubu ... Tak vidíš, každá máme svůj problém. Ale bude dobře ;) Musím věřit ... (vlezl na mě nějakej splín, dnes nám totiž dovezli nějaké nové věci do kuchyně a já zapomněla cosi k té dopravě a můj miláček se tvářil do mobilu tak nějak uspěchaně a snad i naštvaně...a mě hned napadlo, jak jsem fakt pitomá - přesně jak mi to říkal bejvalej ... taky mi kdysi říkával, že už mě nikdo nebude milovat tak jako on .... a mě dneska napadlo, jak jsem s přítelem mluvila, že mě přítel vlastně asi nemá rád a že jsem blbá....no prostě....zas mě dostihla minulost....ach jo.... ale bude líp. Bude...sama sebe přesvědčuju... Btw - sorry, že ti tu zasí.ám vlákno.)

Nabuko napsal(a):

Pokud mám opravdu upřímně odpovědět: mého manžela a náš vztah takový, jaký byl ještě před rokem - nebo ještě lépe - mého manžela, zkušenosti, které jsem pochytila za posledních pár měsíců (ano, i ty špatné) a možnost nového začátku za vzájemné spolupráce, chuti, ochoty nás obou.

Jsem asi blbá, co?

Nie. Otázka je, či si realistická. Chce to asi položiť rovnakú otázku aj jemu.

Eva36 napsal(a):

Ani ne. Teď jde o to, jestli totéž chce on .... :/ ... o tom bych si na tvém místě chtěla s mužem promluvit (jestli tedy on chce, kdyby nechtěl, tak to asi nemá smysl. Teda myslím - kdyby nechtěl vůbec mluvit. Ne že by musel zrovna teď, když já mám náladu. Stačilo by zítra...za týden...ale aby vůbec sám od sebe chtěl...)... ach jo.... já se pořád musím vracet k tomu, jak můj BM se tvářil, že mluvit chce, kýval, souhlasil a přitom...pche... jel si pořád po svém, jakoby se mnou nemluvil, nekýval, nesouhlasil...a já blbec věřila a věřila a doufala...a nakonec jsem pochopila, že on nic měnit nechce ... dodnes mě bolí to, jak dlouho klamal ... dodnes se někdy ptám, proč neřekl na rovinu, co si myslí? ... dodnes nechápu, jak mohl vydržet hrát to divadlo a vlastně si se mnou pohrávat...já to myslela vážně a on nejspíš tak aby "stará dala pokoj" ... a já mu to žrala... to je něco, co mě straší dodnes - že budu vést s chlapem rozhovor, budu si myslet, že je to dialog a za pár měsíců zkušeností zjistím, že to byl jen a jen můj monolog a z něj vlastně nevypáčím, co by chtěl on, ani heverem ... bojím se nabít si znovu hubu ... Tak vidíš, každá máme svůj problém. Ale bude dobře ;) Musím věřit ... (vlezl na mě nějakej splín, dnes nám totiž dovezli nějaké nové věci do kuchyně a já zapomněla cosi k té dopravě a můj miláček se tvářil do mobilu tak nějak uspěchaně a snad i naštvaně...a mě hned napadlo, jak jsem fakt pitomá - přesně jak mi to říkal bejvalej ... taky mi kdysi říkával, že už mě nikdo nebude milovat tak jako on .... a mě dneska napadlo, jak jsem s přítelem mluvila, že mě přítel vlastně asi nemá rád a že jsem blbá....no prostě....zas mě dostihla minulost....ach jo.... ale bude líp. Bude...sama sebe přesvědčuju... Btw - sorry, že ti tu zasí.ám vlákno.)

Evi, nic neza.íráš. :-) Je asi normální, že po takových zážitcích zůstane v nás všechn nedůvěra, že ještě existuje chlap, který by nás mohl milovat a být věrný a nedělat z nás kretény. Ale určitě ano. Můj manžel není můj první partner, s kterým jsem žila. Ti dva před ním byli oba věrní, oba mě milovali, ale zase jim chybělo něco, co má můj manžel. :-) Ten jeden byl taková ta první "opravdová" láska. Když jsem zjistila po roce společného žití (tři roky chození), že to bude celý život fungovat tak, že se proti němu všichni spikli, on za nic nemůže (neúspěchy v práci, dluhy atd.), zjistila jsem, že to nechci. Mám ráda sebevědomé a cílevědomé chlapy. Ten další byl děvkař od přirození :-). A o dost starší. Měl to v hlavě srovnané. Od něj jsem žádnou věrnost ani nečekala a užívala si to,že mě nosí na rukou. No a byl mi věrný a miloval mě asi tak, jak už nikdo nikdy nebude. Ale mně to nestačilo. Šla jsem za svým srdcem - manželem. Občas si povzdechnu, jaké by to bylo, kdybych zůstala s tím druhým. Miloval mě, bylo mi s ním fajn, perfektní sex, ale prostě mě miloval asi až moc.

Jinak k tématu. :-) Manžel mi řekl před časem, že o náš vztah už nestojí. Pak to dementoval, ale ... Chci tomu teď nechat volný průběh. Pokud se to mezi námi do konce roku nějak nezlepší, nenavážeme zase normální manželský, přátelský a milenecký přirozený vztah, zřejmě nebude mít cenu lámat to přes koleno a ukončíme to. Ale te´d to nijak řešit nebudu.

Tak tedy Nabuko, po přečtení Tvého příspěvku o fotce "kamarádky" Tvého manžela jsem si řekla, že Ti musím napsat jednu věc: jestliže má "kamarádka" odvahu nechat se fotit svlečená "cizím" chlapem, tak ať má taky odvahu tu fotku ukázat svému manželovi.
Možná jsem teď moc tvrdá a odbojná (vrátila jsem se ze senzační dovolené, měla jsem se báááječně) :D, ale dnes vím, že bych tu fotku vytiskla a opravdu ji dala jejímu manželovi. A Tvýho manžela bych po takovým extempore prostě vyhodila. Já za sebe teda vím nabeton, že bych ho už ráda mít nemohla. O tu fotku jde taky, ale především pak o ten způsob, jakým ji Tvůj manžel brání. To už není samosebou.
Taky jsem nikdy nebyla přítelem unáhlených rozhodnutí, ale dnes jsem zastáncem toho, že do "pravdy" o mimomanželském vztahu "musí" být zasvěceni všichni 4 zúčastnění. Právě proto, aby se pročistil vzduch. A taky proto, že ať se to komu zdá nebo ne, její manžel je bohužel taky "zúčastněný".
Bohužel samotná fotka udělaná z rozmaru není tak "trestuhodná" jako skutečnost, že Ti vlastně lhal o svém nedostaku času, když jsi promovala... Tento fakt je daleko horší.
A nedostatek peněz, kterým Ti vyhrožuje? Toho se neboj. Ono se taky lehce za pár let může stát, že Ty si prožiješ tohle osobní peklo, vidina těchto dní Tě bude pronásledovat roky, Tvůj si z Tebe bude dělat onuci a ještě se mu ke všemu pak může stát, že přijde o práci a třeba se zadluží a Ty v tom budeš s ním....  Stát se může cokoliv. Na Tvém místě bych se jeho výhrůžek nebála, existují ještě právníci.
A že je chytrý? No a co, chytrých chlapů je. (Věř mi) ;) Ale rozmazlený fracínek v dětství opečovávaný, no spánembohem. Úplně vidím, jak byl naučený, že mu všechno projde. Takže máš vlastně dvě děti. Podobného znám a jeho žena má očistec na zemi - on sice v partnerství za nic nestojí, ale je chytrý a dokáže vydělat dost peněz, hmmm.... :/ Sama jsi tím vypsala svoji prioritu. Chytrost. Naprosto Tě chápu, to zas jo. Jenže - pro klidný život ve dvojici je lepší poněkud vyšší procento EQ než IQ. Nakonec se o tom v  této době sama přesvědčuješ. Když jsem Tě četla, naskočily mi mateřské myšlenky: panebože, člověk se piplá s dcerou tolik roků a ona si pak dobrovolně ničí život tímto hajz.líkem, proooooooč??? :(.... Neznám Tě, a přesto si myslím, že si to nezasloužíš.
Moc Ti přeji, aby ses z toho vybabrala, ona každá zkušenost k něčemu je. I když nerada říkám, že co tě nezabije, to tě posílí. Protože si to nemyslím. Opatruj se a držím palce!!

....ono asi záleží na tom, jaký kdo je ... já bych třeba tu fotku neukazovala, nač kazit život ještě jednomu člověku, kterýho ani neznám? (Jo kdybych ho znala a věděla, že jí dá kopačky, že to bude pro něj ta poslední kapka, když mu to ukážu, tak jo, ale když nevím, jak by reagoval a třeba by se tím jen trápil...tak bych ji radši neukazovala...)... navíc - můj bývalý mi kdysi dávno přišel na milence a i když jsem to hned ukončila, tak nevěděl nic lepšího, než to zavolat manželce onoho pána...chudák ženská mi pak volala celá ubrečená, utrápená...ale rozhodně jsem neměla pocit, že ho vyrazí, když se jí přiznám (takže jsem to zapřela, myslete si o mně, co chcete, viděla jsem to pro ni jako menší zlo). Že manžel tím klesl v mých očích na ubohýho donašeče, bonzáka....tak to klesl. Ač jsem asi měla být podělaná strachy a studem za to, co jsem provedla, tak já spíš cítila opovržení nad ním .... Takže i to se může stát, pokud podváděný strčí důkaz o nevěře legitimnímu partnerovi milenky ...

Jinak si, Nabuko, myslím, žes to vzala za správný konec. Ono někdy nicneděláním se vážně něco vyřeší, rozmotá se to atd. (Můj problém ovšem bývá netrpělivost, tu když přemůžu, tak vždycky dospěju nakonec k řešení a vždycky k lepšímu, než kdybych řešila hned a unáhlovala se.) ;)

úplně se ztotožňuji s Evou36 ...


ale Nabuko, celé jsem nedočítala, dlouho jsem tu nebyla, ale musím napsat následující:

Sama nevíš, jak se zbavit závislosti na manželovi, o kterém více méně víš, že on pro Tebe není ten nejlepší. Alespoň se to dá vydedukovat z názvu tohoto vlákna. Víš jak je to těžké, snad ho miluješ, snad jsi jen na něm závislá. Taky píšeš, že jsou mezi váma situace, kdy víš, co je správné a přesto nejsi schopna tak reagovat. Se svým chováním a se svými city nejsi spokojená, přesto si prostě nedokážeš poručit.

Celé to píšu proto, aby sis uvědomila, že úplně to samé zažívá Tvůj manžel. Ví, co je správné ale neumí si poručit. Třeba ji miluje, třeba je jen na ni závislý a neumí se své závislosti zbavit. Třeba by chtěl svoje city k ní i k Tobě změnit, ale není toho schopen.

A to, že tady je nejlepší pomocník čas, určitě platí jak pro Tebe, tak i pro něj.

Tercila napsal(a):

Tak tedy Nabuko, po přečtení Tvého příspěvku o fotce "kamarádky" Tvého manžela jsem si řekla, že Ti musím napsat jednu věc: jestliže má "kamarádka" odvahu nechat se fotit svlečená "cizím" chlapem, tak ať má taky odvahu tu fotku ukázat svému manželovi.
Možná jsem teď moc tvrdá a odbojná (vrátila jsem se ze senzační dovolené, měla jsem se báááječně) :D, ale dnes vím, že bych tu fotku vytiskla a opravdu ji dala jejímu manželovi.

Jasně, Tercilo, když už musím trpět já, ať trpí taky někdo jiný, co? A ještě nám něco pověz o tom EQ, ty ho máš se svým mechanistickým vnímáním vztahů hodně vysoké, viď.

Hej, aj ja som chcela napísať, že možno(pravdepodobne) bude najviac "potrestaný" ten neznámy človek, ktorý nič netuší... ničím "sa neprevinil", atď. A ak sa rozpadne ďalší vzťah(nie sú v ňom aj deti?), tak to teda neviem, či je ten správny happy-end. Čomu alebo komu to prospeje? zvyknú sa pýtať právnici - nie nezmyselne.

Vanilka69 napsal(a):

úplně se ztotožňuji s Evou36 ...


ale Nabuko, celé jsem nedočítala, dlouho jsem tu nebyla, ale musím napsat následující:

Sama nevíš, jak se zbavit závislosti na manželovi, o kterém více méně víš, že on pro Tebe není ten nejlepší. Alespoň se to dá vydedukovat z názvu tohoto vlákna. Víš jak je to těžké, snad ho miluješ, snad jsi jen na něm závislá. Taky píšeš, že jsou mezi váma situace, kdy víš, co je správné a přesto nejsi schopna tak reagovat. Se svým chováním a se svými city nejsi spokojená, přesto si prostě nedokážeš poručit.

Celé to píšu proto, aby sis uvědomila, že úplně to samé zažívá Tvůj manžel. Ví, co je správné ale neumí si poručit. Třeba ji miluje, třeba je jen na ni závislý a neumí se své závislosti zbavit. Třeba by chtěl svoje city k ní i k Tobě změnit, ale není toho schopen.

A to, že tady je nejlepší pomocník čas, určitě platí jak pro Tebe, tak i pro něj.

Ahojky Vanilko, ráda Tě "vidím". :-) Teď tomu fakt nechávám čas. Učím se žít sama se sebou, bez něj. Myslet na sebe a nepřemýšlet co kde jak on. Jsou chvíle, kdy to ve mně bublá, kdy brečím, kdy bych mu nejradši zase dala pár facek, ale je jich čím dál míň. Uvidíme, co zmůže čas. Jelikož teď bude hodně často služebně mimo ČR, bude asi jednodušší naučit se žít bez něj. A třeba nám to časté odloučení pomůže, abychom k sobě našli cestu. Budeme si užívat víkendy, dovolenou a čas ukáže, zda máme my dva dohromady nějaký smysl.

Selima napsal(a):

Hej, aj ja som chcela napísať, že možno(pravdepodobne) bude najviac "potrestaný" ten neznámy človek, ktorý nič netuší... ničím "sa neprevinil", atď. A ak sa rozpadne ďalší vzťah(nie sú v ňom aj deti?), tak to teda neviem, či je ten správny happy-end. Čomu alebo komu to prospeje? zvyknú sa pýtať právnici - nie nezmyselne.

Ano, v tom vztahu jsem i děti. Začala si s mým manželem v šestém/sedmém měsíci těhotenství. Nevím, komu by to prospělo, byla by to jen pouhá msta "ať si taky něco prožije, když jí bylo jedno, co prožívám já v těhotenství, šestinedělí, hrdinka". Nic víc, nic míň. Říkala o mně, že to moc prožívám, že je to "jen" hloupá nevěra. Možná by to takhle zdůvodňovala tomu svému. No, to se asi nedozvím.

Axi,
absolutně jsi mě nepochopil - nebo se možná špatně písemně vyjadřuji. Takže to obraťmě - Tvoje partnerka se nechává v přítomnosti vašeho malého dítěte fotit nahá nějakým chlápkem. Nevíš to Ty, ale vědí to jiní lidé. Nebude Ti (dávám to jenom jako možnost k uvážení, nijak tady nebazíruji na platnosti svých okamžitých názorů) líp, když o tom budeš vědět? Pak budeš mít totiž na vybranou - mám ji tak moc rád, že mi nevadí, co dělá, nebo bych to s ní měl asi nějak řešit. Já Ti nevím, ona samozřejmě ta "pravda" vždycky není úplně nutná, ale zase - já mám prostě pocit, že pokud by Ti tohle Tvoje žena dělala, pak Tě nemiluje a Ty bys situaci, která z tohoto focení stejně časem vzejde, nějak řešit musel. Vždyť to, že něco nevíš, Ti nezaručí lepší život - nebo jo? Já nevím, jestli strkání hlavy do písku něco vyřeší. Já nevím, fakt nevím. To není o tom, ublížit nějakému dalšímu člověku. Je to možná o tom mu dokonce "pomoci". (Jinde jsem psala, že mně osobně opravdu kdysi v pravěku pomohla informace o dlouhodobé nevěře mého partnera k tomu, abych si líp uspořádala život. Bez té informace bych se v tom vztahu plácala kdovíjak a možná bych ani neměla možnost objevit svého současného partnera, protože bych setrvávala s hajzlíkem v růžové iluzi, jaký je to čestný člověk a lidi mě zatím za mými zády litovali.)
Já tady netvrdím, že mám správný názor, jen se snažím představit si ty situace. Víš, jde taky o to, že kdyby si na základě informací ten manžel "milenky" udělal doma pořádek, mohla být Nabuko v klidu. Možná. Takhle se utajováním čehokoliv akorát prodlužuje agónie jejich vztahu. On se totiž ten jejich vztah stejně už posunul. :( I když se situace zklidní, nevěřím, že Nabuko zapomene na to, co v počítači viděla a co teď prožívá. Protože to, co viděla, já teda opravdu považuji za sprosťárnu těžkého kalibru. Pokud není ten její chlap profesionální fotograf. Což asi není, že.
Myslím, že každý tu píše na základě svých dosavadních prožitků a není třeba hned soudit a napadat, co říkáš? Zdaleka tu toho nevypisuji tolik a nevěnuji psaní tolik času, abys mohl celkově posoudit, jaká v životě jsem. Předpokládám, že se do pocitů Nabuko dokážu vžít lépe než Ty.

Tercila: tuším, že Aximu bude úplně u pr.... , co dělá jeho partnerka ve svém osobním volnu (ať se nechává fotit nahá nebo oblečená nebo dělá něco ještě ujetějšího podle měřítek současného svět) ... navíc si myslím, že takovou ženskou on by si nevybral ... tak jsem zvědavá, co ti na to napíše.

Šíleně mě dráždí slovní výroky typu: udělat si doma pořádek, PRAVDA musí vyjít najevo, Můj partner, Tvůj partner...... a prodlužování agonie...

Jsem asi příliš liberální, ale chápu, že se může stát, že člověk někdy...občas.... provede něco ujetého nebo ujetějšího ( jak píše Eva36...máš mé sympatie). Vzhledem k tomu, že zastávám názor, že každý je za své skutky odpovědný především sám sobě, tak akce typu "předání informace nicnetušícímu partnerovi" mi příjde značně destruktivní, podlá a odsouzeníhodná, ať se maskuje za jakékoliv ludumilné výroky.
Dle mých životních zkušeností je totiž dost dobře možné pěstovat plnohodnotný partnerský vztah, i přestože  někdy partner spáchá nějakou tu chybku..... milosrdná nevědomost je v tomto případě prokazatelnou výhodou.

tercila, prepáč, ale ja tvoju "pomoc" chápem ako zlomyseľné rozširovnaie svojho nešťastia na druhých ľudí. Odjakživa neznášam to, čo mi druhí vnucujú ako "pomoc", očakávjaú za to nebodaj vďačnosť, a ja o to pritom vôbec, ale vôbec nestojím... Každý má inú predstavu "pomoci". :rolleyes: Je dobré si vopred zistiť, či je o moju "pomoc" záujem.  Angličania majú príslovie, podľa ktorého je "Cesta do pekla dláždená dobrými úmyslami" a ja si u teba(resp. Nabuka) ani nie som istá úplne kresťanskými a nezištnými úmyslami. A nepíš mi, že "tá ženská si nezaslúži".... blablabla.... Tam už nejde o tú ženskú, ale o ďalších ľudí, dieťa, rodinu, apod. To si snáď uvedomuje aj priemerne inteligentná žena...

Že by to bylo o tom, že  "sdělená bolest = poloviční bolest" ? ... Když já mám trable, tak ať je má taky partner milenky? .... hm? ... Jo, mně kdyby někdo ukázal, že můj dnes BM fotí nahatou milenku, tak mi konečně dojde, že za jeho nezájmem není přepracovanost, ale taky mj. i ta baba a jelikož on se nezmění, bylo by pro mě řešení "sbohem a šáteček" to jediné možné ... ale že mi to nikdo neukázal, neřekl, tak u nás byla skutečně prodlužovaná agónie vztahu, protože on kecal a kecal, já dlouho věřila a věřila - do doby než mě znovu podrazil, pak se omlouval nebo mi případně nadal, jak jsem nechápavá, já se zastyděla za svou neomalenost, že nejen chci, aby přestal vybírat mou výplatu, ale že i chci i jeho příspěvek na byt, stravu a naše dítě, že chci občas společný víkend a aby někdy dceru vyzvedl ze školy a zasklil dveře doma, ... tak já se styděla za svou náročnost, sklapla jsem a uvěřila, že příště to bude lepší ... he! ... nebylo ... tenkrát kdyby mi někdo řekl, ať nejsem hloupá, že on už má svůj zájem jinde, balila bych kufr ... takhle jsem čekala, až SE to zlepší ...

Záleží na tom, jak by s tím prostě ten partner milenky naložil. Když ho neznám, netejrala bych ho fotkama jeho nahý báby, který dělal můj chlap. To je zbytečný řešit, ne? ... Horší by mě přišel ten fakt, že na promoci čas "neměl", ale na focení jo. To bych brala jako docela důležitý a jak se znám, dala bych mu volnost. Naprostou a úplnou. Člověk, který nechce sdílet se mnou moje důležité životní okamžiky, pro kterého to nic neznamená, který snad možná ani nerozumí tomu, že mám radost, že jsem na sebe hrdá, kterému to nic neříká...ten má pravděpodobně jiný žebříček hodnot .... a nakonec - přece nemusí po mém boku vlastně být ... připomíná mi tím mého BM ... když jsem měla před státnicí z němčiny, tak mi holku hlídala maminka, on musel "do práce" ...když jsem tu státnici udělala, měla jsem velkou radost ... on si ani nevzpomněl, že mám zkoušku, natož aby to moje snažení nějak ocenil, abych viděla, že sice nerozumí, proč se to učím (když mluvit umím, tak nač papír), ale že chápe, že mě to těší ... to nepochopení celý mojí osoby a ta jeho péče zejména o sebe, aby on se měl dobře a po mně potopa, to je horší než nějaká další baba ...

Milé dámy, opravdu když Vám nějaká ženská přebírá muže nemáte ani ve skrytu duše chuť předat Vaše trápení i někomu jinému? Té ženské, že Vám přebírá muže a Vám píše milostné SMS, jejímu příteli ,manželovi atd.? Opravdu jste tak svaté, že nechcete ublížit nikomu jinému? Tomu se moc nedá věřit ,že do milostného trojúhelníku nechcete zatáhnou všechny "zúčastněné". Pokud jste opravdu takové "dámy" tak klobouk dolů.:kapitulation:

Petuna: Já to mám trochu jinak. Já odešla od BM, protože to byl mrzák chlap. Tedy duševní mrzák. Až po tom odchodu mi došlo, že měl milenku. S tehdejším přítelem se ona rozcházela ( a já ji ještě pomáhala se svěřením dítěte do její péče, dala jsem jí číslo na donalinku, protože on jí vyhrožoval a taky ztřískal, dokonce jsem svého muže tehdy vyslala, aby jí pomohl....já bláhová...a on s ní už dávno š.kal....). Když už mi docvaklo, že jsem měla škodnou v revíru, byl její přítel od ní už odejit, takže bych ani neměla komu bonzovat ... To já si to radši vyřídila rovnou s ní. Klekla jsem jednou na chatě na ni a třískala ji její blonďatou hlavinkou o beton, až se krev rozstřikovala na všechny strany .... dlužno dodat, že to byl jen můj sen. Ale pěknej, to zas jo ;) ... ovšem být s nevěrníkem stále v jednom bytě, stát o něj a vědět, že mě podvádí, nestará se o nás, neví, čí je ... nevím ... kdybych o něj stála, tak bych se možná dopustila podobné kraviny jako je kontaktování milenky nebo případně jejího partnera či rodičů ... s chladnou hlavou a s odstupem si myslím, že je to blbost a nikam to nevede. Mě v situaci milenky kontaktovala žena toho mého, situaci nezvládla, jen se dokonale ztrapnila (chápu ji, taky se mi klepaly kolena, hlas mi někam mizel, srdce tlouklo jako o život, když jsem vídala milenku mého už skoro BM - a to byl už skoro bývalý....a nechtěla jsem ho...).... Můj BM kontaktoval kdysi manželku mého milence (už je to dávno) a tu ženskou doslova citově položil...volala mi, já viděla, že o muže přijít nechce (já s ním ten vztah ukončila, jakmile na to můj muž přišel)....a jen se trápila a dusila...tak jsem lhala, že s ním nic nemám ... můj muž to ovšem posr.l na celé čáře...tím bonzáctvím u mě klesl hooodně hluboko ... víc než kdyby byl nevěrný...

Petuna napsal(a):

Milé dámy, opravdu když Vám nějaká ženská přebírá muže nemáte ani ve skrytu duše chuť předat Vaše trápení i někomu jinému? Té ženské, že Vám přebírá muže a Vám píše milostné SMS, jejímu příteli ,manželovi atd.? Opravdu jste tak svaté, že nechcete ublížit nikomu jinému? Tomu se moc nedá věřit ,že do milostného trojúhelníku nechcete zatáhnou všechny "zúčastněné". Pokud jste opravdu takové "dámy" tak klobouk dolů.:kapitulation:

Nejsem svatá, chápu, že každý osud je individuální. Dávala jsem odpověď všeobecně platnou. Pokud bych dospěla k názoru, že protistrana neúnosně prudí a zasahuje do mých svobod, přistoupila bych po zralé úvaze zřejmě  i k odvetné akci. Ale sama od sebe bych vichřici nerozpoutala. Napsala jsem to srozumitelně?

Fajn tak konečně normální ženský názor, vypadalo to ,že všechny ženy co chtějí "zatopit milence" jsou špatné!! Že mají všechny stále vyčkávat, trpět potichu hlavně ne nahlas ( aby jim ten pán tvorstva za milenkou neutekl atd. atd.)
Jen by mě zajímalo ,který chlap by to dělal podobně, čekal a čekal a čekal, trpělivě snášel jak ho manželka prozvání od milence atd. atd.

Petuno, to jsi asi špatně pochopila!

V takovém případě jako se tu probíral nešlo ani tak o to že bychom nesouhlasily s tím nějak zatopit milence, ale že když by Nabuko oslovila manžela milenky jejího muže (fuj) a poslala mu tu fotku, tak by s jistotou a hlavně ublížila tomu "nevinému" manželovi milenky.

A taky naše rady zněly: Nedělej to! Proto, protože by to rozhodně neprospělo vztahu Nabuka a jejího manžla, o to jde taky hlavně, o zájem Nabuka.

To jsou totiž dvě jistoty co by  z toho vzešly: ublížení partnerovi milenky a zhoršení vztahu mezi Nabuko a jejím manželem.

Všechno ostatní je velká neznámá, je totiž otázkou, co by se stalo při tom milence, jestli by jí to ve finále uškodilo.

Petuna napsal(a):

Milé dámy, opravdu když Vám nějaká ženská přebírá muže nemáte ani ve skrytu duše chuť předat Vaše trápení i někomu jinému? Té ženské, že Vám přebírá muže a Vám píše milostné SMS, jejímu příteli ,manželovi atd.? Opravdu jste tak svaté, že nechcete ublížit nikomu jinému? Tomu se moc nedá věřit ,že do milostného trojúhelníku nechcete zatáhnou všechny "zúčastněné". Pokud jste opravdu takové "dámy" tak klobouk dolů.:kapitulation:

Ja to môžem ťažko posudzovať, lebo moja "následníčka", ku ktorej odišiel, sa rozvádzala - a práve preto potrebovala sponzora a "otecka" k deťom. Ale myslím, že ani za inej situácie by som sa nezachovala inak. Ja som totiž ani nemala až také ťažké srdce na ňu. Ona bola u mňa vždy tuctová baba, ktorá volí tuctové riešenia. Robí to, čo vie a vládze.... Kto ma s... srdil, bol môj bývalý. S ním som žila,  s ním sme si isté veci sľubovali, jeho som ťahala do poradne, jemu som sa starala o syna, domácnosť i podnikanie - nie jej... MNE OSOBNE ubližoval on, nie ona... Ona sa len zachovala ako husička, ktorou aj nepochybne bola. Ale on sa zachoval ako k...t ovisnutý, a od neho som to teda nečakala. Ale pomohlo mi to vedomie - pomohlo mi odpútať sa od neho. Jéj, takých k...tov na svete je! Ako keby ich niekde sériovo vyrábali...

Eva36: Tercila: tuším, že Aximu bude úplně u pr.... , co dělá jeho partnerka ve svém osobním volnu (ať se nechává fotit nahá nebo oblečená nebo dělá něco ještě ujetějšího podle měřítek současného svět) ... navíc si myslím, že takovou ženskou on by si nevybral ... tak jsem zvědavá, co ti na to napíše.

Evi, já ho neznám, :D já jen podle rčení: "nedělej druhému, co sám nemáš rád" si vždycky zkouším představit i tu druhou stranu mince. Prostě pokud nad něčím přemýšlím, tak to zkouším ze všech stran - no samozřejmě, že občas se nedaří :D a je mi jasné, že každého k určitému poznání dovede až čas a osobní zkušenost. Nepříjemné je, že pokud někdo žije jinak, odsoudí v první chvíli někoho, kdo žije zas jiným způsobem života. Mimochodem, mně se nějak nedaří teď uvěřit, že by bylo jakémukoli člověku úplně fuk, čím se zabývá jeho protějšek. Jo, pokud bude ženská chodit do cvičení, chlap si zatím asi rád bezmyšlenkovitě poleží u telky :D, ale v momentě, kdy se provalí, že ostatní ženy chodí ze cvičení domů o hodinu dřív než jeho manželka, nemyslím, že by byl úplně v klidu :D. Divadlo lhostejnosti chvíli hrát může, ale dlouho to nevydrží :) - si teda myslím :D.
Jinak jsem taky přesvědčená, že ledacos se jakoby vyřeší samospádem, a že někdy nemá cenu hrotit záležitosti, ale zase jsou i takové situace, kdy to určité "vyjasnění" natvrdo a na rovinu pomůže. A zas, jak komu a jak kdy. Zažila jsem chvíle, kdy strčení hlavy do písku bylo jistým řešením, ale i chvíle, kdy jasná fakta mi otevřela cestu k lepšímu životu.  No jo, život je zamotaný.

Selima: tercila, prepáč, ale ja tvoju "pomoc" chápem ako zlomyseľné rozširovnaie svojho nešťastia na druhých ľudí.

Ale jo, Seli, já Ti moc dobře rozumím. Mně taky tehdy ti lidé tou informací nechtěli pomoct,  ale ublížit :D - tohle mám celou dobu na mysli. Že já sama bych taky nedokázala říct kamarádce: tvůj ti zahýbá - nikdy se mi to zatím nestalo.  Já tady jen dávám vplen můj příběh s tím, jak mi nevyžádaná informace pomohla k lepšímu životu. Toť vše. Nikdy nikdo z nás neví, jestli je lepší mlčet nebo říct.
Vy tady stavíte na odiv učebnicově čisté svědomí "to je jejich věc" - ano, už jsem psala jinde, že mám známou, která zahýbá manželovi (má prostě as nějaký důvod) a mně by nikdy nenapadlo mu to říct - já si tu situaci nedokážu představit. Ale opakuji, že já jsem prožila záležitost, kdy mě jistí lidé (a opravdu se špatnými úmysly, aby mi ublížili) něco sdělili a mně to vlastně v závěru pomohlo. Celou dobu píšu jen o tomhle :D. Je mi jasné, že si mě představujete jak nějakého práskače :D, tak na to jsem já moc líná :D, ale já jsem se tu jen (možná neuměle) snažila vypsat i tu druhou stránku mince. :supr: Mně prostě informace o nevěře partnera pomohla, i když jsem tehdy byla lítostivá a smutná. Víc není co dodat.

Eva36:  Jo, mně kdyby někdo ukázal, že můj dnes BM fotí nahatou milenku, tak mi konečně dojde, že za jeho nezájmem není přepracovanost, ale taky mj. i ta baba a jelikož on se nezmění, bylo by pro mě řešení "sbohem a šáteček" to jediné možné ... ale že mi to nikdo neukázal, neřekl, tak u nás byla skutečně prodlužovaná agónie vztahu, protože on kecal a kecal, já dlouho věřila a věřila - do doby než mě znovu podrazil, pak se omlouval nebo mi případně nadal, jak jsem nechápavá, já se zastyděla za svou neomalenost, že nejen chci, aby přestal vybírat mou výplatu, ale že i chci i jeho příspěvek na byt, stravu a naše dítě, že chci občas společný víkend a aby někdy dceru vyzvedl ze školy a zasklil dveře doma, ... tak já se styděla za svou náročnost, sklapla jsem a uvěřila, že příště to bude lepší ... he! ... nebylo ... tenkrát kdyby mi někdo řekl, ať nejsem hloupá, že on už má svůj zájem jinde, balila bych kufr ... takhle jsem čekala, až SE to zlepší ...


Nóóóó, tak přesně něco takového jsem měla na mysli. Tedy v pozici té, která je informována. Proto říkám, že i ta krutá informace může někdy i pomoci. Bohužel, bohudík (?).

Je to o úhlu pohledu.Kamarádka rok věděla, že má muž milenku, viděla, jak mě deptá, jak se ke mně husně chová a byla schopná mi akorát říct, že bych se měla začít malovat a nechat ho žít- jen jsem nechápala, vo co go...brrr.

Regina napsal(a):

Je to o úhlu pohledu.Kamarádka rok věděla, že má muž milenku, viděla, jak mě deptá, jak se ke mně husně chová a byla schopná mi akorát říct, že bych se měla začít malovat a nechat ho žít- jen jsem nechápala, vo co go...brrr.

Bohuzel i takove jsou kamaradky.

Regina napsal(a):

Je to o úhlu pohledu.Kamarádka rok věděla, že má muž milenku, viděla, jak mě deptá, jak se ke mně husně chová a byla schopná mi akorát říct, že bych se měla začít malovat a nechat ho žít- jen jsem nechápala, vo co go...brrr.

Nojo, takže za to, že se necháš od nějakého idiota deptat vlastně může tvoje kamarádka. :rolleyes:

Nabuko, určitě do toho všeho nezasvěcuj manžela milenky. Jen mu zbytečně ublížíš a bůh ví, jak on by se pak zachoval. Co kdyby jí pak opustil? Vždyť pak by se ona teprve pověsila na tvého muže. Jednak by měli pro svůj románek větší prostor, protože ona by měla například volný byt. Nebo kdyby jí její manžel z bytu vyhodil, tak by jí tvůj muž musel jako správný chlap nakonec pomoci....
Myslím, že bys pak opravdu mohla o svého muže přijít - a ještě by ti vyčetl, že tys ho svým jednáním donutila k tomu, aby se on o ní, když zůstane sama, postaral.
Vem si raději poučení z toho, co napsala na druhém fóru -  Ukončila jsem život ve třech... -SOLKLA, o tom jak její láska k milenci "vyšuměla".

Nějak mám pocit, že ta otázka je špatně položená.... Myslím, že by spíš měla znít: jak se zbavit závislosti. Na komkoliv a na čemkoliv. Prostě závislosti.
A ty nabuko jsi především závislá na strachu.... ve tvé situaci je to celkem pochopitelné, máš malé dítě a dá se tedy očekávat, že se bojíš opuštění... budoucnosti... samoty...
Jenže!
Hmm?

je srandovne, ake strasne tazke je prijat fakt, ze musime zodpovednost za svoj zivot niest sami. :)

Nabuko, drz sa, si fajn baba a celkom urcite to teraz riesis tym spravnym sposobom. Je dolezite, co chces v zivote ty, je dolezite, zamerat sa na seba, na svoje predstavy a ocakavania. Zijes svoj zivot. Nezijes zivot za svojho manzela, ani on ten svoj za teba. A naozaj neries milenku. Ries vas dvoch, pretoze vas vztah je v skutocnosti len o vas dvoch, ci uz tam nejaka nevera je-bola, alebo nie je.
To, ako svojho manzela opisujes, no neviem.... Mne osobne to pripada tak, ze ovela viac "vyhras" v pripade, ak o neho teraz "prides". Leda, ze by chlapec zmenil svoje postoje, alebo take nieco. ale to byva skor zriedkave. :/

Regina: Takový kamarádky taky nechápu...jasně, že si člověk může sám za to, že se nechá deptat, jenže kdyby ta kamarádka něco řekla, pak by si aspoň nemyslel, že je nemožnej a pochopil by, že protějšek pouze sprostě kope kolem sebe, viď? ... aspoň mně by to tehdy pomohlo pochopit dřív, že nejsem jediná, kdo je ten "špatnej" a nechápavej, jak mi bylo pořád předhazováno....takhle jsem pořád koukala, kde dělám chybu, snažila se "polepšit" (já bláhová)...

Evi, někdy je otázkou jak to říct. Jak říct své kamarádce, že její manžel je p..., který si dokazuje své "Já" a domá dělá dusno.  Když to naznačíš, tak to dotyčná někdy docela nepochopí, když to "vybalíš", tak se může stát, že se to obrátí proti Tobě. Zažila jsem obě strany. I jako ta dotyčná, které bylo jemně naznačováno, a která svéřepě trvala na tom, že jsem špatná a ta chyba je ve mně a Já musím ..., ale taky jsem byla v situaci, že jsem věděla, že v manželství moji přítelkyně je někdo třetí. Jí jsem to nedokázala říct, spíš jsem se snažila ji nějak nakopnout. Ale s ním jsem si dala kafe a vylíčila mu jak to asi bude probíhat až to doma praskne a jestli mu to stojí za to. No byl to celkem dlouhý rozhovor-spíš monolog. Poučena z babinetu avybavena vytisknutými příspěvky Pan a jiných jsem možná přispěla k tomu, že ten dotyčný šel trochu do sebe a dneska mají myslím "normální" manželství. Víš neodsuzuji kamarádky, které nedokážou říct " Tvůj partner(ka) má někoho". :)

Já to taky neodsuzuju, ale nejspíš bych se neuměla dívat na to, jak se má kamarádka trápí a přitom je jádro pudla někde úplně jinde. Přijde na to... no, kdybych věděla, že se nebude tejrat ještě víc, když jí to řeknu a že bude schopná nějaký akce, nějakýho posunu, řekla bych to ... kdybych netušila, co to s ní udělá nebo dokonce věděla, že se bude mučit ještě víc, tak bych nejspíš mlčela.

já si myslím, že kamarádky nemají nic říkat. Nemají právo zasahovat do života těch dvou, vlastně třech. Moje kamarádka mi se slzami  v očích řekla, že věděla, že mě manžel podvádí, že se tím strašně trápila, ale nedokázala mi to říct. S ním o tom mluvila, ale se mnou ne. A já ji  odpověděla, že udělala správně. Pokud ze mě můj partner dělá hlupáka, tak je to jeho záležitost, ničí jiná. Jakým právem se pasuji na vykonavatele rozsudku nad něčími osudy?

Ja si tiež myslím, že aj najlepšie myslené intervencie narážajú na jeden problém: JA NEMOŽEM odhadnúť, čo tá správa urobí s mojou kamoškou. Toľkokrát v živote mňa samu prekvapili MOJE VLASTNÉ reakcie, že si absolútne netrúfam odhadnúť, ako by zareagovala kamoška - alebo čo by to s ňou urobilo. Ći by táto POMOC nebola skôr klinčekom do rakvy - čči už jej, alebo jej vzťahu... Jeidne keby sa kamoška už trápila a priamo by mi položila otázku, asi by som jej nedokázala klamať. Myslím...

Asi bych fotku milenky jejímu manželovi neposílala, ikdyž bych určitě měla sto chutí. Ale co se tím získá?
Možná su pesimista, ale já nějaký kladný vývoj ve vztahu Nabuka s tím jejím nevidím. Nabuko potřebuje lásku a podporu, což její muž evidentně poskytnout neumí. On zase potřebuje rodinné zázemí a mateřskou péči, jenže - jak dlouho vydržíte tvořit zázemí a opečovávat někoho, kdo o vás jinak nijak zvlášť nestojí (a vydrží to na vás hrát jen do chvíle, než dostane, co potřebuje) ... Jak dlouho si vydržíte namlouvat, že důležitá je vaše láska k němu a to ostatní (snad) příjde časem?
Je to bolestné, ale myslím, že Nabuko ho stejně jednou "vypakuje z baráku". A čím dřív to udělá, tím kratší dobu se bude trápit.

Ahoj čtrnáctdní jsem měla dovolenou a na chlupě nemám internet a tak jsem s vámi nemohla debatovat. Ráda bych přidala svůj názor k tomu o čem jste naposledy debatovali a to zda ukázat fotku nebo neukázat. Já osobně jsem v podobné situaci jako Nabuco. Manžel se stýkal (stýká) s ženou, která je vdaná a má dvě děti. Když jsem se o jejích vztahu dověděla, chtěla jsem vše říct, napsat jejímu muži, ale když ze mě vyprchala ta první zloba, uvědomila jsem si, že to by mi nepomohlo. Netrápila bych se míň. Ve spoustě věcí jsem na tom stejně jako Nabuco. I já jsem manželovi už po několikáte dala další šanci a pokouším se zachránit něco co už možná zachránit nejde, ale ono je těžké zahodit ty roky co jsme spolu prožili. Ale díky psychologovy z manželské poradny se snažím manželovy dát najevo, že ho mám stále ráda a byla bych ráda kdyby  se mou zůstal, ale zároveň, že umým žít a být bez něho. Na dovolenou na chalupu jsem odjela jen se synem a užívlala si ji plnými doušky. Jezdili jsme se synem na kole, podnikali výlety, večer jsem trávila s partou přátel a ty mi ukázaly, že ikdyž zůstanu jen se synem sama není to katasrofa a dá se to zvládnout. Dokonce i manžel se na chalupě několikrát ukázal a tvrdil, že se mu po nás v Praze stýská.  Jenže to kde chce být a ským se musí rozhodnout on sám a já ho za každou cenu zpátky nechci. Vím, že se budu nějakou dobu trápit, když zmizí z mého života, ale pokud v něm zůstane a bude se chovat jako doposud budu se trápit celý život a na to je život moc krátký a je třeba znovu zvednout hlavu a jít dál. Jde mi to sice těžko a pomalu, ale závislosti na manželovi se zbavit dá. Mějte se všichni pa