Neznámá — 6. 7. 2007 21:22

Je páteční večer, sedim doma, nejspíš se vším smířená a začínám psát do fóra o domácím násilí, což bych asi nikdy nečekala. Je mi 25 let, jsem 6 let vdaná, svatba byla z lásky rychlá a neplánovaná, jsme finančně zajištěný relativně bez problémů, tak kde se stala chyba? Můj manžel je pohledný, pro všechny hrozně milý, spolehlivý a věrný manžel. I pro mě takový je, teda jedna jeho část je opravdu výborná, umíme se spolu smát, trávit volný čas, naše práce je pro nás koníček. Jenže ta druhá část je zlá a zlomyslná. Stačí si udělat z něčeho srandu a jsem hned hloupá kráva, ale pokud si tu stejnou srandu udělá on je vše v pořádku. Celý den může být perfektní, ale nikdy se nestane to abych za den neslyšela x urážek na mou osobu. Je hrozně těžké to popsat, ale možná jeden příběh za všechny. Celý den hezký, za chvíli jdeme na návštěvu k rodičům, připravuji se ale trochu to trvá, hned jsem nespolehlivá, hloupá, debilní, nemám už nikam chodit. Samozřejmě řeknu že nikam teda nejdu když si to nepřeje. Po chvíli ke mě přijde a říká ať dělám že jdeme, na to já mu odpovím že už nikam nejdu, následuje facka, tahání za vlasy, kopance a zavření do kumbálu na chodbě. Zamknutí a zabouchnutí dveří. Po půl hodině klíče v zámku, otevření kumbálu, jak se ti tam líbilo? Naši ti děkujou že jsi přišla... a další poznámky. Samozřejmě druhý den na to, si za všechno můžu sama a chce po mě omluvu.
Měsíc následuje klid, i sama si začnu říkat, že ze ta nemohl, že jsem ho vyprovokovala a jakého mám dobrého manžela.
Po měsíci se vše opakuje, jiný scénář, stejný závěr. Nebolí mě jen fyzické násilí ale také psychické, po návratu z narozenin jedné restaurace, jsem před domem řekla, že mě mrzí, že se mi vůbec nevěnoval, nic víc nic míň, následoval výčet nadávek a zamknutí dveří u domu. Měla jsem společenské šaty a proto měl tento večer klíče od domu pouze on. Ve 2 hodiny ráno mě nechal před domem, bez klíčů, bez mobilu a bez koruny.  Bylo to v prosinci ve dvě hodiny ráno. Měla jsem pouze lodičky a šaty.

Nevím co dál, nedokážu být sama, pořád si říkám že se to zlepší, že už se nic takového nestane, že když už jsem se vdala musí nám to vydržet, že třeba až budeme mít rodinu tak bude vše jiné.

Prosím poraďte mi co dělat...

lueta — 6. 7. 2007 21:43

Milá Neznámá. Tvůj příspěvek je přesně z těch, které mě zvedají adrenalin.
Na prvním místě bych Ti chtěla z pozice životem už trošku zkušené ženy a bývalé sociální pracovnice říct :
HOLKA ZAPIŠ SI ZA UŠI, ŽE  S  PŘÍCHODEM DĚTÍ SE NIC NEZMĚNÍ !!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Jen budeš víc a víc nešťastná, protože je nanejvýš pravděpodobné, že násilí se bude stupňovat a posléze obracet i proti vašim společným dětem.
To, co potřebuješ teď a hned, je odborná psychologická pomoc, protože jsi obětí psychopatického chování Tvého manžela. Dokonce bych si tipla, že jsi možná podobnou formu ( psychického nebo fyzického) násilí zažívala ve své rodině. Jak jinak si vysvětlit, že jsi ochotná tolerovat naprosto hovadské a nemocné chování Tvého manžela?
On se Ti naprosto cíleně snaží vnutit pocit, že za všechno můžeš Ty a věř, že jednou tomu uvěříš. Ale to už bude pozdě. Málokdy jsem tak radikální, ale skoro si troufám říct, že Ti dám písemně, že  Tvůj manžel SE NEZMĚNÍ. Vezmi nohy na ramena a utíkej jak nejrychleji můžeš. Ty nemusíš vydržet vůbec nic!!!! Jsi svobodný a dospělý člověk a jsi zodpovědná sama za sebe. Zatím. Jednou bys mohla hořce litovat, že jsi neutekla, dokud jsi tu odpovědnost měla JEN za sebe.
Možná mě tady někdo vyvede z omylu, ale NEZNÁM případ, kdy by takové manželství dopadlo dobře.

PS. Největší ironií je to, že takoví lidé většinou působí na své okolí jako ti nejpříjemnější společníci a nejskvělejší manželé pod sluncem.

Marie N — 6. 7. 2007 21:56

Neznámá,
proboha :pussa: moje co to děláš? Ty chceš s takovýmto člověkem založit rodinu. To NEEEE ! Fyzické násilí přebolí, modřiny se ztratí, ale psychika se někdy dá narovnat těžko. On v tobě už vyvolal pocit, že si za vše můžeš sama.... to nesmíš nikdy dopustit. utíkej z tohoto vztahu jak nejrychleji můžeš dokud nemáš děti! Pak už to bude horší. žádné peníze na světě nedokážou vyrovnat pocit lásky a bezpečí. Prosím piš sem co vše se v tobě odehrává, co tě trápí a věř, že lidičky tady ti pomohou otevřít oči. Hlavně nedopusť aby došlo k tomu nejhoršímu. Budu držet pěsti a ty se zvedni a jdi.... jdi o dům dál :pussa:

potvurkapodivna — 6. 7. 2007 22:20

Já jsem tedy úplně v šoku. Nedovedu si představit, že by mi přítel nadával nebo na mě vztáhl ruku. Proboha, za co si ho můžeš vážit? Chce z tebe mít poslušnou loutku. Podstatné ti napsala Lueta - on se nikdy nezmění a pokud do tohoto vztahu přivedeš děti, bude to neštěstí. Seber se odejdi, třeba k rodičům, kamarádce, vyhledej odbornou pomoc.
Toto není normální :pussa: , násilí se bude stupňovat a bude čím dál těžší odejít. To, že jste manželé neznamená, že tot si máš nechat líbit. Držím palečky a piš :hjarta:

majkafa — 6. 7. 2007 22:29

Utíkej od něj co nejrychleji. :pussa: Nesmíš to vydržet. To není táta pro tvé děťátko a partner pro tebe. Zničí tě. :grater:

Judyna — 6. 7. 2007 22:52

Holky mají pravdu. Trošku s tím mám zkušenosti. Odešla jsem i s dítětem a nikdy, nikdy jsem nelitovala. Takový muž se nezmění. Můj se taky nezměnil, trápil i ostatní ženy, všechny ho opustily. Odejdi, dokud nemáte dítě. Pak Tě bude mít ještě víc v hrsti, takže bude čím dál horší. Rychle odejdi. Jsi mladá,  nenič si život.

sisi21 — 6. 7. 2007 22:54

Neznámá...jak vůbec můžeš s takovýmhle chlapem být..To je ti jedno jak stebou zachází,????vždyť to přeci nejde!!!!Odejdi pryč dokavaď můžeš..děťátkem nic nevyřešíš,...Tvůj manžel se rozhodně nezmění !!!!!!!!!!!!!!

Danda — 6. 7. 2007 23:15

Ja Ti mozem povedat len to co vsetky ostatne.Utekaj od neho co najdalej.Urcite ta este v zivote caka mnoho pekneho,ale to nesmies zostat s nim.Nema zmysel zakladat rodinu s takym clovekom.Chces aby trpeli este aj deti a Ty este viac pri pohlade na ne?Teraz nechces byt sama,ale si to rozober-je toto zivot?

Kubula — 6. 7. 2007 23:51

S narozením dítěte se změní jen to, že ve dvě ráno budete před barákem bez klíčů v prosinci stepovat dva :dumbom: :dumbom: :dumbom:

x52658 — 7. 7. 2007 7:57

Hlavně si prosím tě,nezačni myslet,že s dětmi se něco změní.Nezmění,nezmění,nezmění!!!!!!!!!!!Vlastně možná jo-nebvudeš spát strachem,že ublíží dětem,nehneš se z baráku ze strachu,že ublíží dětem,nepůjdeš ani nakoupit ze strachu,že ublíží dětem....
Jsi dospělá a on tě trestá jako 5letý dítě.Mmch ani 5letý dítě a ani nikdo jinej,živej by nikdy neměl být nějak takhle trestanej.Je úplně jedno,jak se chová k jiným,jak na jiné působíte,sbal si svoje věci a uteč.K rodičům,ke kamarádce na druhou stranu republiky nebo světa,to je jedno,uteč a nenech se přesvědčit,že už bude hodnej a změnil se.

jolka — 7. 7. 2007 11:52

urcite utec a ditetem se nic nezmeni....to si pis...opak....kdyz bude dite v noci plakat ,bude ti vycitat ze jsi spatna matka,ze se neumis postarat ani o dite kdyz place...atd,atd.....zazila jsem si to u prvniho spunta......nikolce byl rok stala v postylce byvalej byl nasranej a uhodil ji..ve me se vytvoril takovej vstek,ze jsem do nej zacala mlatit(uhodil rocni krasnou holcicku :grater: )kvuli tomu ze plakala protoze na me pred ni rval a porad kricel obcas me i pred ni uhodil :butter: kdyz ji byl rok a pul utekla jsem k memu priteli s kterym od te doby ziju,ted se nam narodil chlapecek,ziji v jinem meste.jsem jedinacek...nasi to spatne nesli ze nemaji u sebe vnouce,ale moje mamka si to taky zazila,tak mi nemohla nic vycitat...a nikolka..........te trvalo pul roku nez si zvykla,ze na me novy pritel saha...vzdy kdyz na me totiz sahnul,ze me treba pohladil nebo mi dal pusu ..ona zacala plakat protoze si myslela,ze mi ublizuje.... :( dneska uz je vsechno v poradku....

xxxx — 7. 7. 2007 12:19

zdrhej až ti bude za patama hořet, jde o kejhák.

KALIK — 7. 7. 2007 12:39

Jestli s ním zůstáváš, asi se ti takové chování a zacházení líbí, jinak si to nedokážu vysvětlit. Každému, co jeho jest. Každý svého štěstí strůjcem. Až zjistíš, že tohleto nechceš, odejdeš. Otázka je, jestli si šťastná? Jestli ne, jestli by si chtěla být šťastná? Jestli ano, proč s tím sakra nic neděláš?

kalupinka — 7. 7. 2007 14:15

Milá Neznámá.
Máš obrovskou kliku, že se  Tvůj manžel začal projevovat už teď. Dokud jsi bezdětná, mladá, schopná se o sebe nejen postarat, ale i najít si někoho, kdo si Tě zaslouží. Svou prací se uživíš a bydlení, pokud se budeš snažit je najít, kolikrát člověku přijde jako na zavolanou. Ani to nečeká. Zatím ještě asi nespadla ta příslovečná poslední kapka Tvojí trpělivosti, ale připrav si věci doma tak, abys, až je popadneš a budeš třeba narychlo odcházet, věděla, co kde máš nezbytně nutného pro první dny. Neobviňuj se, že je to Tvoje chyba a že ho něčím provokuješ. I když budeš mlčet a kývat, vždycky si něco najde. Vím, o čem mluvím. V tomhle vztahu na Tebe nečeká nic dobrého. Odejít musíš Ty sama. Nikdo to za Tebe neudělá. Připrav se na to, že se bude snažit získat Tě zpátky všemi možnými způsoby. Nepovol a nedej se. Śla bys ještě do horšího. Jeho útoky se budou stupňovat a něketrý z nich bys nemusela přežít. Nečekej na nic. Využij některého relativně klidného dne a pober z bytu, co můžeš. On Ti dobrovolně nedá ani Tvé oblečení. Nekoukej vlevo vpravo. Pro dotazy lidí, jak můžeš odejít od tak báječného člověka, si připrav jedinou odpověď: to je moje věc a zkuste s ním žít vy! Vykašli se na všechno a rozetni to. Čím dřív to uděláš, tím líp pro Tebe. Jsi člověk, máš svou důstojnost, ne? Lépe být sama, než si nechat líbit tohle. Máš někoho, u koho bys prvních pár dní a týdnů bydlela, než si něco najdeš?

Tercila — 8. 7. 2007 0:13

Neznámá, OKAMŽITĚ, ALE OKAMŽITĚ  si sbal kufry a pryč od něj!!!!!!!!!
Představila jsem si svoji dceru na Tvém místě. Já bych vzala váleček na nudle a rozbila bych tomu hajzl.ovi hlavu. Nějaké zavírání a zamykání? Kde to jsme? Co na to rodina, kolegové... No zbláznila ses? Vždyť on Tě prachobyčejně týrá. Uvědom si, že žádná ženská nemá proti síle chlapa šanci. A jak Tě asi má rád, když tohle dělá?... Já si asi půjdu něčeho loknout, to je strašné. :(
No dobře, tu hlavu bych mu asi nerozbila, protože jsem v zásadě mírumilovná, ale psychologové říkají, že představy mít můžeme ;):/.
Omlouvám se všem, emoce mnou cloumají.

Tercila — 8. 7. 2007 0:32

Mimochodem, do nějakýho kumbálu bych nezavřela ani našeho psa, protože bych trnula pomyšlením, co chudák asi prožívá.
Okamžitě pryč od toho psychopata. Žádné jiné řešení si nepřipouštěj. Maximálně nám pak napiš z nového místa bydliště. Pa.

LViktorka — 8. 7. 2007 9:07

Jestli ten problém nevidíš ze své pozice, zkus se na to podívat obráceně: Představ si, že tě "jako" tak strašně naštval, že ses ho rozhodla ve dvě v noci nechat mrznout na ulici v tričku. No, moje milá, jak dlouho bys to vydržela? Jestli bys vůbec něco takového udělala?
Je to prostě jasnej psychopat, tak jestli chceš žít s cvokem...

Selima — 8. 7. 2007 9:25

Neznáma, neviem prečo sa mi zdá, že ste si vytvorili taký súkromný S-M krúžok... Ale ak sa mýlim, tak od neho utekaj čím skôr a čím najďalej, lebo je isté, že časom by ste v takom krúžku skončili... On nadšený, ty zmierená a vaše deti nešťastné.

Míla H. — 9. 7. 2007 14:34

Ano , zůstaň s ním , buď statečná a všechno vydrž , až přijdou děti změní se akorát
to , že bude mlátit i je . Nechápu , jak můžeš takhle uvažovat , proč chceš zůstat s
někým , kdo tě bije kvůli maličkostem . A co ti předvede ten tvůj "poklad" až budete
řešit něco opravdu závažného ? Možná si k tomu vezme jako rekvizitu nůž z kuchyně...

Tiina — 9. 7. 2007 15:37

Nevím co dál, nedokážu být sama, pořád si říkám že se to zlepší, že už se nic takového nestane, že když už jsem se vdala musí nám to vydržet, že třeba až budeme mít rodinu tak bude vše jiné.

Tak už jenom za tohle by si zasloužila pár facek. Pokud tohle manželovi toleruješ, bude si dovolovat jenom víc a víc, nezmění se to, nepřestane,nenastane žádný zázrak, že by mu něco přeplo v hlavně a už vůbec se to nezlepší příchodem dětí, to bude naopak ještě horší. Na tohle je jediná možná reakce...odejít od něj. Hned, okamžitě a natrvalo.

Gabrielle — 9. 7. 2007 15:53

Neznámá, holky už řekly vše, jediné řešení je odejít od něj. Zkus si představit, že byste opravdu měli děcko, které by vyrůstalo v domnění, že ponižovat, týrat a bít partnera je normální situace... Nehledě na to, že i to děcko může být podobně týráno jako ty.

jarena — 9. 7. 2007 16:16

neznámá: i to, že ti řekne, že jsi hloupá kráva se nedělá. Natož aby tě mlátil a někam zavíral. Je to psychopat, jdi od něj. Všude stejně o tobě rozhlásí, jak jsi byla nesnesitelná, že sis za to mohla sama, jak jsi byla neschopná, připrav se na to. Ono totiž opustit pohledného, společenského a úžasného chlapa není beztrestné. Ale na to všechno se vykašli. Je strašně ponižující, když ti chlap dá facku. To si nesmí dovolit n i k d o!!! Pro všechny mé výrazy na toho člověka tu není místo. Hezky se na to připrav a uteč. Stejně si to odneseš, tak ať to máš za sebou.

Elissen — 9. 7. 2007 16:26

Tvůj příběh,není ojedinělý a je spousta žen,které prochází podobným modelem,jako ty.Je těžké odejít,ze strachu.Co na to řeknou rodiče,přátelé?kteří ho znají jako pana"dokonalého".Myslím,že začínáš mít obrovský problém a již se mu podařilo dostat Tě tam,kam chtěl....ponížil Tě jako ženu.Uspokojuje ho to a cítí se silným.A zatím co ty,ztrácíš postupně sebevědomí,děláš vše,jak Ti "PÁN" poručí,ztrácíš samu sebe.Přestáváš si věřit a začínáš si myslet,že vlastně za vše můžeš ty.Kdyby ses chovala lépe,nedocházelo by k těm střetům.....Milá neznámá,bude to hodně těžké,vzchopit se,sebrat zbytek sil a odejít od něj.Pokud máš přátele,rodiče,kteří jsou na Tvé straně,využij toho a vystřel od něj jako šíp.....věř mi,budeš se cítit hůř a hůř a jemu?bude líp a líp.Manipuluje s Tebou a to mu dává nad Tebou pocit moci a vítězství.O tom,partnertsví není. Možná,si zažila něco podobného v dětství,bud ze strany matky,či otce a promítlo se to do Tvého partnerského života. Jsi jedinečná bytůstka,nejsi ničí majetek..jsi jen ty a je jen na Tobě,jak se svým životem naložíš. Cítíš k němu vděk?protože jeho druhá stránka je "milá" a máš pocit,že Tě má rád?chyba!!!!Nemá rád ani sám sebe,jak by mohl milovat Tebe?Má velký problém a měl by vyhledat odbornou pomoc,ale to neudělá,neb ON si myslí,že problém je v Tobě.Bude to mít s každou další ženou a Tebe,pokud s ním zůstaneš,zničí a možná skončíš na oddělení psychiatrie.Přeji Ti hodně síly,víry v sebe,abys dokázala odejít a ačít nový život s někým,kde Tě bude naplnovat i po té druhé stránce...pozorným a něžným chováním a hlavně s úctou k ženě.Ty,a to stojís:-).Ela

mashanka — 9. 7. 2007 16:26

Nic se nestane, nic se nezlepší a až budete mít rodinu, bude to opravdu jiné - horší. Prchej od něj, dokud je čas a nemáte děti - s nimi se odchází hůř

romina — 9. 7. 2007 16:36

dvěma slovy HOLKA ZDRHEJ !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Kiara — 9. 7. 2007 17:21

Neznámá, máš JEDINÉ ŠTĚSTÍ, že se ten Tvůj psychouš projevil ještě předtím, než přišly děti. Až byste měli rodinu, tak bys teprve koukala, co to je, prožít si peklo na zemi. Nerozpakoval by se Tě denně bít třeba i před nimi, děti by možná bil taky, ale hlavně - kdybys jen hlesla slůvko o odchodu, měl by tě v hrsti přes děti a vyhrožoval by Ti, že Tě o ně připraví, což je argument, který psychopati a domácí tyrani s oblibou proti "zlobivé" manželce používají. Přečti si tady, co Ti ostatní přede mnou napsali. To nejsou výmysly, to jsou holá fakta :jojo:

Judyna — 9. 7. 2007 17:52

Elissen napsal(a):

Tvůj příběh,není ojedinělý a je spousta žen,které prochází podobným modelem,jako ty.Je těžké odejít,ze strachu.Co na to řeknou rodiče,přátelé?kteří ho znají jako pana"dokonalého".Myslím,že začínáš mít obrovský problém a již se mu podařilo dostat Tě tam,kam chtěl....ponížil Tě jako ženu.Uspokojuje ho to a cítí se silným.A zatím co ty,ztrácíš postupně sebevědomí,děláš vše,jak Ti "PÁN" poručí,ztrácíš samu sebe.Přestáváš si věřit a začínáš si myslet,že vlastně za vše můžeš ty.Kdyby ses chovala lépe,nedocházelo by k těm střetům.....

Elissen, vystihlas to.

Tercila — 9. 7. 2007 20:08

Neznámá, a máš vůbec úctu k rodičům? Myslíš si, že Tě chtěli vychovat pro takového psychicky narušeného de.bila? Mně by zničilo, kdyby moje dcera musela (nebo snad chtěla?) prožívat to samé, co Ty. Nejen zničilo, mě by to vlastně URAZILO, že je taková slaboška, která dokáže spát s člověkem, který ji pak zavře kamsi do tmy... Věnovali Ti možná 20 let svého života, dělali pro Tebe, co mohli, a Ty se upneš na takovýho lajdu nemocného? To snad nemůže být pravda.
Ve svém psaní hrubky neděláš, myšlenky máš poskládané, evidentně jsi inteligentní holka, fajn kluků je tolik, prosím Tě, sbal si rychle svoje věci a mazej kamkoliv jinam. My, starší, Ti skutečně potvrdíme, že člověka nezměníš - a příchodem děcek se naopak situace zhorší.

Kiara — 9. 7. 2007 21:05

Tercilo, nepochybuji o tom, že Tvoje dcera je natolik charakterově silná, že by si IHNED po prvním incidentu sbalila svých pět švestek a psychopata by neprodleně opustila :jojo: a nepochybuji o tom, že jako rodiče byste jí UVĚŘILI argumenty, kvůli kterým manžela opouští a okamžitě byste se postavili na její stranu.
Ovšem - ruku na srdce - většinou to bývá tak, že psychopat a násilník si hledá oběť nějakým způsobem OSLABENOU - buďto oběť od začátku vztahu trpí nedostatkem sebedůvěry, nebo nemá dostatečné rodinné zázemí. Na jeden jediný takový faktor je násilnický psychopat natěšen jako hladový pes na kost, nedejbože, dojde-li k jejich souběhu :usch:
Nepřipadá mi správné, Terci, že Neznámou tepeš otázkami, jestli má vůbec úctu k rodičům.
Moje matka si  taky nepředstavovala, že mě manžel po třech letech soužití a dvou malých dětech začne bít. Bohužel, jsem sirotek, mám jen ji, rodiče mě měli dost pozdě a moje matka je starší paní, která má v důsledku věku zdravotní problémy-je nechodící. Mně zase nepřipadalo správné ji do svého nepovedeného manželství ji nějakým způsobem zatahovat, jediná věc byla ta, že když už domácí násilí přesáhlo únosnou míru, na tři dny jsem k ní odjela. Po návratu domů neuplynul ani měsíc, manžel mě před dětmi zbil, v noční košili vyhodil z domu a zamkl dveře. Bosá v pantoflích a ve sněhu - byl prosinec - jsem běžela k nejbližší budce a zavolala na něho policajty, ti přijeli, manžel úlisně cvrlikal, já na rovinu zavolala před nimi DONA linku s tím, že mám strach z dalšího napadení a manžel odjel. Věřím tomu, že nezavolat nikam, po odjezdu policajtů bych si to znova vypila. Další den jsem manželovi sbalila jeho 5 švestek do dvou igelitových pytlů, ty jsem postavila na zápraží a tím moje manželství skončilo. Teď si vem, že na VŠECHNO koukaly moje děti a jediné moje štěstí je, že bydlím ve svém - obydlí je psané na mě, jinak bych měla smolíka-pacholíka, Zákon o vykázání agresivního partnera ze společného obydlí tenkrát ještě neplatil, takže v podstatě mi manžel v mém domě mohl rozbít hubu, kdykoliv si vzpomněl.
Vidíš, Neznámá, kam se taky můžeš dopracovat??? První rána znamená ztrátu respektu a ztráta respektu je ztráta lásky. Kdybych Ti měla popsat všechny peripetie, bylo by to na dlouho. Do minulosti se nemá cenu otáčet a hlavně se v tom nechci hrabat. Prožila jsem ještě horší věci, nežli Ty a proto si nech poradit od ženy, která prošla něčím podobným: PRYČ!!!!!

Míša Kulička — 10. 7. 2007 10:37

Milá neznámá - V názvu sevé diskuze se ptáš, jestli toto je domácí násilí. Co by to bylo jiného? Říká se, že jedna facka se dá snést, ale po dvou je dobré spakovat si kufry. Já osobně bych to dnes udělala už po té první. Říkáš, že se bojíš žít sama. Neboj se. Zkus se postavit sama na vlastní nohy a obklop se lidmi, kteří tě mají skutečně rádi - rodina, kamarádi ... Zatím si nevěříš, ale měla bys zapracovat na tom, aby sis věřit začala. Komu jinému věřit víc, než sama sobě?
Určitě ti pomohou na tomto čísle 251 511 313 (linka na pomoc obětem domácího násilí). Zavolej tam co nejdřív. A dej vědět, jak se ti daří.

Ještě přidávám odkaz na jejich stránky: http://www.donalinka.cz/index.php

Tetamáma — 10. 7. 2007 11:15

Žila jsem v něčem podobném 23 let a dnes se ptám proč? Nízké sebevědomí, žádné rodinné zázemí a navíc jsem si myslela, že mi nikdo neuvěří, protože to nebylo navenek poznat. Já jsem si teda myslela, že to není navenek poznat, ale asi to všichni věděli už dávno. Není krásnější pocit, než se ráno probudit beze strachu, co se zase bude dít a beze strachu o děti, i kdybych už měla být do konce života sama, tenhle pocit to vyváží....

Tercila — 10. 7. 2007 12:03

Kiaro,
samozřejmě vím, že v životě není nic černobílé a samozřejmě taky není jisté, že zrovna moje dcera takového v.ola nepotká...
A otázkou o úctě k rodičům Neznámou netepu, jen jsem tu otázku položila - k zamyšlení. Víš, jako - jestli ji něco takového vůbec napadlo. Protože ona teď žije v zaujetí tím chlapem. přemýšlením o tom, jak neudělat dalš íchybu, aby nedostala "ceres",  a možná zatím nepomyslela na to, jak se na věc dívat ještě z jiné stránky.
Mně ta situace prostě za Neznámou strašně mrzí, nedokážu si tohle týrání doma vůbec představit, a chtěla jsem jen "naťuknout"...

Veranna — 10. 7. 2007 12:54

Milá Neznámá - nechceš se nám zase ozvat? jak to s tebou vypadá? Co si o našich radách myslíš atd.? možná nemáš tak často přístup na internet, možná nesmíš, co my víme, ale takhle to na mě bohužel dělá dojem, že si tu holky plácají játra jaksi nadarmo...

Tercila — 10. 7. 2007 13:03

Verano :D - teda zrovna játra by mě nenapadly (a). :D

Wiki — 10. 7. 2007 13:46

Neznámá, tvůj příspěvek- smutný-  je napsán pěkně, srozumitelně, budeš intelegentní žena. O tom, že tvůj muž má evidentní problém - sadistické sklony, psychopatická osobnost - o tom holky psaly, napsaly všechno. Ale asi by bylo dobře si uvědomit, že máš problém i ty. Pokud jsi se takovou dobu (6let?!) účastnila tohoto tristního soužití. Myslím, že bys měla okamžitě zajít do psychologické poradny a svěřit se. Každopádně máš štěstí, že se to stalo nyní (děje nyní), dokud tomu nemusí přihlížet a být účastny i děti. A věřím, že jsi natolik soudná, abys toto nedopustila....

Veranna — 10. 7. 2007 13:54

Tercila napsal(a):

Verano :D - teda zrovna játra by mě nenapadly (a). :D

Já ti ani nevim, já měla zato, že se to tak řiká ne? Anebo se plácaj plíce?:lol:

jolka — 10. 7. 2007 13:59

a nerika se nahodou placali slovy???o vnitrnostech jsem jeste nic takoveho neslysela :lol:

Veranna — 10. 7. 2007 14:03

Kristova noho, tolik vnitřností (játra, plíce)! Na to nemám žaludek.:D Tak co třeba - plácat nervy? :lol:

Ale abychom se vrátily k jádru pudla (má pudl vůbec nějaký jádro? anebo to josu zase ty vnitřnosti...?), Neznámá - kde jsi?

Tercila — 10. 7. 2007 14:09

Jenom doufám, že se Neznámé nic nestalo, panebože - ani si to neumím předtavit, žiju si jak v bavlně. :|

Veranna — 10. 7. 2007 14:14

Nápodobně... vůbec si to nedokážu představit, že by mi novomanžu jednu vrazil nebo mě někam zamykal... A tak doufám, že třeba nás Neznámá čte, ale ještě nesebrala odvahu odpovědět. Tak jestli nás holka čteš, tak se ozvi...

Judyna — 11. 7. 2007 13:37

Tetamáma napsal(a):

Není krásnější pocit, než se ráno probudit beze strachu, co se zase bude dít a beze strachu o děti, i kdybych už měla být do konce života sama, tenhle pocit to vyváží....

Přesně tak, je to i můj názor.

Konvalinka — 13. 7. 2007 20:58

Neznámá,

www.bkb.cz
www.donalinka.cz

Běž a ptej se, oni ti vše vysvětlí. Napíšou ti email, poradí - abys věděla kam jít - podle toho z jakého jsi kraje. Běž a řeš to. Dozvíš se, že tohle chování je standardní začátek. Začátek konce. Evidentní teror. (Vím o čem mluvím, to není že byste se pohádali a trochu přehnali své výrazové prostředky. Tohle není normální. Přeber si to, a jdi a řeš. Řeš svůj život.