Prostě bez partnera, bez kamarádky...???Pište, jak to vidíte..já bych se totiž letos chtěla podívat do Turecka, ale z mých bližních se mnou nikdo nechce, tak zvažuji tuto variantu...máte s tím někdo zkušenost/i?

Já bych jela úplně klidně, ale asi by mi bylo smutno.

Jela jsem s expedicí do Rumunska, nikoho jsem tam neznala, bylo to super! Přítel neměl čas a nikdo jiný se mnou do takový díry jet nechtěl, smutno mi nebylo, všichni jsme se tam bavili mezi sebou navzájem, nebyl problém.

vydrychka napsal(a):

Jela jsem s expedicí do Rumunska, nikoho jsem tam neznala, bylo to super! Přítel neměl čas a nikdo jiný se mnou do takový díry jet nechtěl, smutno mi nebylo, všichni jsme se tam bavili mezi sebou navzájem, nebyl problém.

Hmm..ale expedice je asi něco trošku jiného než pobyt u moře apod.Asi záleží hlavně na tom,jací by tam byli lidé..Radši bych jela s někým,ale když nikdo nechce, nechce se mi zůstávat sama doma :/

ja bych jela klido sama kdyby to slo :vissla: bude tam urco par cechu,urcite s pobavis ;) i kdyz do turecka???? :dumbom:

Byla jsem v Chorvatsku s kamarádkou, se kterou jsme si hned na začátku jaksi nesedly, tak jsem tam byla  v podstatě skoro sama. Úplně od začátku tam byla sama jedna holka mýho věku, se kterou jsem tam pak jezdila na výlety a chodila se jen tak projít. Byla tam úplně sama taky jedna moc fajn starší paní typu herečky pí. Fialové :-) Jestli opravdu chceš jet (a souvisí to s tvým jiným příspěvkem že příteli se nechce) tak proč ne sama. Přítele by ses taky nemusela dočkat. Jen bacha aby tě někdo v Turecku nesbalil na ulici, na procházky se radši k někomu připoj, myslím že to nebude problém. na zájezdu se vždycky dají lidi tak nějak do řeči......

Taky jsem asi před deseti lety jela sama do Španělska.Do dneška na to vzpomínám jako na jednu z nejvydařenějších dovolených.Nikoho se neptáš,jdeš kam chceš,koupíš co chceš,když nic nechceš,tak nic neděláš...Fakt super.Celý den jsem si plánovala podle sebe.A večer se na terase sešli všichni Češi z hotelu a klábosilo se tam.Byli na mě všichni moc fajn.Jen jeden malinkej zádrhel to mělo!Jeden ženáč se usmyslel,že by si chtěl prožít sex bez manželky a dítěte a zdála jsem se mu jako vhodnej objekt.Naštěstí s tím vyrukoval až poslední večer,takže po tom,co se mi ho podařilo odpálkovat už neměl další příležitost.Uf,zaplaťpánbu za to(že už neměl příležitost!!!)Ale jinak fakt super!!!

Jela bych sama!

taky hned.....

Já na 95% pojedu na dovolenou sama. Ale do Turecka?????? Určitě ta země nebude taková, jaké jsou předsudky o ní, ale zrovna do Turecka bych se sama bála. (Já blondýna - albín.)

Před dvěma roky jsem byla sama v Tunisku a bylo to fajn. Moc se mi nechtělo, ale byla jsem ve stejné situaci jako ty a k moři jsem chtěla. Takže jsem si ze srandy řekla, že nad tím nebudu moc přemýšlet a že si prostě ten zájezd koupím a že potom už nebude cesty zpátky... Takže obavy jsem měla. No a po příjezdu do hotelu vystoupily dva páry a já. Navíc první slova delegáta na letišti byly: "Sama? Rozchod s přítelem?" Takže to mi moc nedodalo. Na informační schůzce mi taky "do oka" někdo moc nepadl, takže výchozí situace nic moc. No a ve finále to dopadlo tak, že jsem za celý pobyt češtinu použila tak 2x,3x... A super jsem si odpočinula, místní jsou velmi milí a když vidí, že seš tam sama, tak mají starost, aby se ti nic nestalo, jak se máš. Někdy to bylo až legrační. Samozřejmě všechno v "profesionální rovině". Takže já jsem si tam sama vůbec nepřipadala, já si třeba vůbec neumím představit jet sama na dovču v Čechách. Ani sama na diskotéku. Tam to vůbec nebyl problém. Spíš se na mě divně dívali ty Češi, co tam byli. Jižní země, to je něco jiného, jiná mentalita. Loni jsem byla s kamarádkou a častokrát jsem na tu svojí dovču vzpomínala, zvláště v případech, kdy jsme se nemohly dohodnout, co budem dělat, protože každá chtěla dělat něco jinýho. To je právě super, když jedeš sama, že se nemusíš doprošovat, někdy i podřídit a tak. Takže můžu jedině doporučit.

Byli jsme domluveni s partou lidí, že pojedeme do Chorvatska. Postupně začali odpadat a že se nikam nejede. Já už jsem měla domluvenou dovolenou, tak jsem si zašla do CK a tam jsme našli pobyt u moře v Itálii, já tam jela sama a bylo to moc fajn. Nemusela jsem nic a mohla jsem všechno. Odpočinula jsem si a hodnotím to za příjemnou dovolenou.

klidně
byla jsem jednou sama na týdenním relaxačním pobytu v lázních a bylo to super
příští rok asi risknu sama i to moře

Já bych klidně taky jela sama. U mě je ale problém s jazykem, nedomluvím se ani anglicky ani německy, tak mám obavy někam vyrazit za hranice. . Leda že bych jela do Ruska :)

Musela jsem se naučit jezdit sama na pobyty léčebné, rekreační i poznávací. Vždy jsem vyjížděla se strachem. A vždy jsem se vracela nadšená. Pokud bych ale chtěla za mořem, jela bych pouze po bezpečné evropské civilizaci. Tudíž odpustila bych si jakoukoli Afriku, jakékoli země na rozmezí Evropy a Asie...A když mám za sebou pár takových vyjížděk, nedělá mi problém jít tady sama za kulturou a sportem. Otrká a opráská ta zkušenost člověka daleko víc, než cokoli jiného. Takže memudruj a jeď. Řekla bych, že  singláků je dost a že to je úplně normální. Když sama bydlím, proč bych taky sama nejela. A když bydlím s někým, aspoň se od sebe odreagujeme....

No já ted zrovna řeším to samé dilema..Zítra jsme měly s kamarádkou jít pro zájezd do ŠPANĚLSKA a před chvíli mi napsala,že nejede.Tak....Sama jet nechci,ale asi mi nic jiného nezbyde...Chci do Španělska a ostatní kamarádky mají bud děti-já jsem bezdětná,nebo nemají peníze,nebo mají partnera atd...A já si připadám jak ,,exott,Jsem dobrovolně momentálně sama,děti ač mi je 34ještě nemám a sedět doma se mi nechce...celý rok cestujeme po čechách a hrozně jsem se těšila k moři a nic...taky si lámu hlavu zda jet sama...?????nevím--moc si netroufám...:-(((((

Já tak cestuju normálně a je to super!:D:D

Jedno jestli Evropa,Afrika,hlavně moře,odpočinu si,potkám spoustu zajímavých lidí,jedině doporučuju!!

Turecko obzvlášť,moje oblíbená země-bezpečná,lidi jdou podobní jako my-mentalitou,milí,ochotní,neuvěřitelně pohostinní..

Jezdím kvůli koupání,Moři,poznat místní jídlo,popovídat.Jo a jazyky taky nijak nevládnu,ale domluvím se:storstark:

Do Turecka bych se nebála sama,jsou opravdu moc příjemní ,nedovolují si nic ,je tam čisto atd.Moje kamarádka jezdí sama každý rok na týden ,sice jen u nás ,ale jede a moc si to pochvaluje-vyčistí si hlavu.

Ja bych sama jela, nemam s tim problem. Pryc jsou doby, kdy mi zalezelo, co si lidi mysli event. co by tomu rekli. Kdybych chtela jet, jedu. Ale ja nejsem morsky a plazovy typ, ja radeji hory a lesy.

Já teď řeším, jestli jet s dětmi (dvojčata, kluci 17 let, výška cca 190) sama po kempech Chorvatsko, Slovinsko. Manžel je v nemocnici a já se sama je bojím,aby si na mě někdo nedovolil, nikdy jsem na dovolené sama nebyla.
Co byste mi poradily, mám to zahraničí vypustit a jet jen po Čechách?

JUá jezdím na dovolenou často sama. Syn už je dospělej má jiné cíle a já se nerada váží na kolektiv. Ráda si dělám co chci. I do Turecka jsem jezdila sama.
Ale s malýma dětma bych to asi neriskla.

Klidně jeď sama. Já jsem měla pocit, že v Turecku bylo i bezpečněji než v Chorvatsku, Turci jsou moc příjemní lidé.
Jinak- sama s dětmi jsem jela poprvé do Chorvatska když bylo mladší dceři 5 - a nebyl problém.

Byla jsem letos na dovolene v Turecku s dcerou a musim rict, ze Turci byli velice otravni. Kdyz vidi samotne zenske, tak si dost dovoluji, pokrikuji, dotykaji se.... dceri, ktere je 14 let, to bylo velice neprijemne, museli jsme je doslova odhanet....
Jinak byla to byla prima dovolena, teploucko, cisto a da se tam dobre a levne nakoupit!!!

Já jezdila a občas jezdím na jednodenní výlety sama, a to mi celkem vyhovuje - líp vnímám tu přírodu, nebo památky kolem.
Ale na dovolenou by se mi samotné nechtělo - já jsem společenský typ, já nejraději s partnerem, případně s celou partou.

Po rozvodu jsem jezdívala na dovči s dětmi sama, to někdy bylo fajn, a někdy to bylo trochu smutné. Např. když chtěly děti být u moře, ke byly velké vlny, ale já potřebovala v bungalovu přichystat oběd, netroufla jsem si je tam nechat samotné, musely jít se mnou. To jsem si tehdy uvědomovala, jak by to bylo snažší - nechat je s tátou u moře, a já v klidu zatím obstarat co je třeba.
Bála jsem se je nechat samotné tím spíš, že na pláž chodíval nějaký místní úchyl, a bylo taky dost nepříjemné toho úchyla odpálkovávat - já sama s dvěma menšími dětmi. Natož tam nechat děti s ním na pláži samotné....

Blossom napsal(a):

Já jezdila a občas jezdím na jednodenní výlety sama, a to mi celkem vyhovuje - líp vnímám tu přírodu, nebo památky kolem.
Ale na dovolenou by se mi samotné nechtělo - já jsem společenský typ, já nejraději s partnerem, případně s celou partou.

Po rozvodu jsem jezdívala na dovči s dětmi sama, to někdy bylo fajn, a někdy to bylo trochu smutné. Např. když chtěly děti být u moře, ke byly velké vlny, ale já potřebovala v bungalovu přichystat oběd, netroufla jsem si je tam nechat samotné, musely jít se mnou. To jsem si tehdy uvědomovala, jak by to bylo snažší - nechat je s tátou u moře, a já v klidu zatím obstarat co je třeba.
Bála jsem se je nechat samotné tím spíš, že na pláž chodíval nějaký místní úchyl, a bylo taky dost nepříjemné toho úchyla odpálkovávat - já sama s dvěma menšími dětmi. Natož tam nechat děti s ním na pláži samotné....

To já jsem byla ta špatná matka, co obědy nechystá. Najedly jsme se ráno, na pláž vzaly hodně vody a nějaký chleba, sýr a sušenky a vařit jsem šla, až se nám nechtělo koupat. K vůli jídlu jsme koupání ani jiný program neomezovaly a měla jsem pocit, že to dětem ani nevadilo. Taky jsem byla raději, když jel ještě někdo, ale jezdila jsem do stanů, protože na víc tehdy neměla a nebylo snadné najít někoho, komu by to taky stačilo. Časem jsem podobné maminky našla a byla nás pěkná partička.

Po tom Turecku jsem kdysi dávno jezdila i jako průvodkyně, ale k žádným závažným problémům nedocházelo. Ale Venuši to věřím. Venuše, vy musíte být i s dcerou moc krásné holky.

Varit obed v lete u more? Co je to za blbost?
Opravdu nemoznej ceskej zvyk. Ve vetsine evropskych zemi se ji teple jidlo az vecer....

Určo sama, bez problémů. Věcí,které určitě můžeš obdivovat sama je plno i bez průvodce, protivného společníka nebo remcající kamarádky. A na pláž je knížek taky dost.

venuše napsal(a):

Varit obed v lete u more? Co je to za blbost?
Opravdu nemoznej ceskej zvyk. Ve vetsine evropskych zemi se ji teple jidlo az vecer....

Ano, já dětem vařila, a proč by to mělo být nemožnej zvyk? Ty nechceš vařit - nevař. A já tehdy tak byla zvyklá, a dětem to tak (kromě těch odchodů z pláže) vyhovovalo, tak jsem vařila. Žij a nech žít....

Ale tady nejde jen o to vaření. Je mnoho jiných situací, kdy když jste u moře s dětmi samotné, a potřebujete na chvíli odejít. Např. na záchod, který je vzdálen 300 metrů. (Odmítám toto "řešit" jako mnozí - do moře :usch: ).
A jakékoli taková věc je pak problém. tedy pokud tam jste samy s úplně cizími lidmi. Pokud je tam současně i kamarádka, tak to je v pohodě. Jenže stane se někdy, že kamarádky nemají čas v tomtéž termínu, a nebo některé třeba i peníze na dovču, a to pak řešíte - jet samy nebo nejet vůbec. Já volila tehdy jet sama. A většinou to bývalo fajn. :jojo:

Teď tu budu možná za vyznavače negativních zpráv, ale vzpomněla jsem si ještě na jednu situaci...

Pár let jsem řešila dovolené s každým dítětem zvlášť: S dcerou po památkách(to syna zoufale nebavilo), a se synem sportovně - většinou s cestovkou do Alp na kole (to zas neměla zájem dcera). Mě to moc vyhovovalo, opravdu jsem s každým dítětem strávila čas velmi intenzivně, a oboustranně v pohodě.

Jen nerada vzpomínám na poslední zájezd se synem do Alp: Nikoho jsem tam v zájezdu neznala, a hned při cestě tam se objevily u mě naprosto nečekané, do té doby nepoznané gynekologické problémy. Podobné, o kterých pár měsíců mluvila má kamarádka, a ta měla pak nařízeno 14 dní ležet a nehýbat se. No, a já najednou něco podobného, a před sebou vidinu druhý den 70 km na kole... Byla jsem dost zoufalá- průvodce mladý kluk, a kolem nikdo známý. Měla jsem štěstí v neštěstí: Když jsme dojížděli na ubytování, jeli jsme kolem nemocnice, byla asi půl km od penzionu. Takže ráno jsem nahlásila průvodci, že my vyjedeme později (bylo to etapové - každý den se spalo jinde), všichni vyjeli na cestu, 14tiletého  syna jsem zanechala čekat samotného u penzionu, a jelikož se naštěstí domluvím německy, zařídila jsem si vyšetření v nemocnici. Bohužel, se všemi úředními jednáními kolem pojištění, protáhlo se to na celé dopoledne. Naštěstí verdikt doktora zněl - není to to, čeho se obáváte, na kolo s tím  za určitých opatření můžete. Takže jsme se synem vyjeli v poledne a zájezd k večeru dojeli.
Ale pocit z té dovolené jsem už měla zkažený. Uvědomila jsem si natvrdo, že co by si se mnou počal chudák syn, kdybych se mu na cestě třeba nečekaně složila, v cizí zemi, kde on se nedomluví a nikoho nezná... :(
Takže bych doporučovala určitě domluvit takový zájezd s někým známým, prostě abyste tam nebyli jen ženské úplně samy. Tedy - pokud to jde, ono to bohužel někdy nejde.

Blossom, přesně to samé jsem chtěla napsat, sama bych jela klidně, ale sama s dětma ne, protože co si děti samy počnou, pokud by se mi něco stalo... V tom případě bych si vzala sebou třeba kamarádku. A nebo bych cestovala jenom po vlastech českých a byla ve spojení s rodinou, která by se v případě potřeby postarala.

Holky, a vy jedete na dovolenou a předpokádáte že se vám tam něco automaticky stane? Zajet vás může auto i tady a co děti, taky budou asi samy doma? :co:

Já jsem pochopila tak,že žadatelka chce jet na dovču sama?

Klubko napsal(a):

Holky, a vy jedete na dovolenou a předpokádáte že se vám tam něco automaticky stane? Zajet vás může auto i tady a co děti, taky budou asi samy doma? :co:

Já jsem pochopila tak,že žadatelka chce jet na dovču sama?

Sama jo, ale s dětma bych měla obavy, aby nezůstaly v cizí zemi samy.
Stát se může cokoliv.
Ale to je takový můj povahový rys, věčné co by kdyby... i manžel si dělá ze mě legraci, že mám pořád "předstih"...:lol:

No,ale tím si to přivoláváš.. Fakt.
Hele, jestli tě můžu trochu uklidnit. Je dobré dát vždy dítěti telefon na konzulát dané země a ukázat delegátku. Ti jsou povinni to řešit a taky v 99% řeší. Vlastní zkušenost. To co vidíš v TV, že někde někdo zůstal to jsou taky pěkně nafouknuté bubliny.
To by ses nemohla nikam vzdálit a být 24 hodin s tím děckem.

mia napsal(a):

Klubko napsal(a):

Holky, a vy jedete na dovolenou a předpokádáte že se vám tam něco automaticky stane? Zajet vás může auto i tady a co děti, taky budou asi samy doma? :co:

Já jsem pochopila tak,že žadatelka chce jet na dovču sama?

Sama jo, ale s dětma bych měla obavy, aby nezůstaly v cizí zemi samy.
Stát se může cokoliv.
Ale to je takový můj povahový rys, věčné co by kdyby... i manžel si dělá ze mě legraci, že mám pořád "předstih"...:lol:

Tak nic podobneho me nikdy nenapadlo. To bych musela sedet cely zivot doma a nikam nejet, protoze jsem s detma byla sama od malicka....

venuše napsal(a):

mia napsal(a):

Klubko napsal(a):

Holky, a vy jedete na dovolenou a předpokádáte že se vám tam něco automaticky stane? Zajet vás může auto i tady a co děti, taky budou asi samy doma? :co:

Já jsem pochopila tak,že žadatelka chce jet na dovču sama?

Sama jo, ale s dětma bych měla obavy, aby nezůstaly v cizí zemi samy.
Stát se může cokoliv.
Ale to je takový můj povahový rys, věčné co by kdyby... i manžel si dělá ze mě legraci, že mám pořád "předstih"...:lol:

Tak nic podobneho me nikdy nenapadlo. To bych musela sedet cely zivot doma a nikam nejet, protoze jsem s detma byla sama od malicka....

No, je fakt, že mě taky předtím nic takového nenapadlo a dovči sama s dětmi jsem si užívala. Takže o nějakém "přivolávání" nemůže být řeč.

Nenapadlo mě to - až do té doby když se to stalo a ty komplikace se prostě reálně vyskytly. :(

Ja možno skôr na nejakäú poznávačku alebo kombinovanú dovolenku... Na poznávačke som sama BOLA a bvolo to :supr: . Najlepšia dovolenka môjho života, asi...

Klubko napsal(a):

No,ale tím si to přivoláváš.. Fakt.
Hele, jestli tě můžu trochu uklidnit. Je dobré dát vždy dítěti telefon na konzulát dané země a ukázat delegátku. Ti jsou povinni to řešit a taky v 99% řeší. Vlastní zkušenost. To co vidíš v TV, že někde někdo zůstal to jsou taky pěkně nafouknuté bubliny.
To by ses nemohla nikam vzdálit a být 24 hodin s tím děckem.

Klubko, v mnou popsaném případě byli na zájezdu 2 průvodci - oba mladí kluci kolem 25 let. Jeden musel jet s konvojem lidí, a ten druhý by teoreticky možná mohl řešit mé zdravotní problémy. Ale mimo jiné - převážel autobus na místo dalšího ubylování a "sbíral cestou odpadlíky". :) Že by se musel v krajním případě postarat o mě - no asi kdyby nebylo zbytí, tak jo...
Bohu díky, že se německy domluvím, představa o tom, že mě bude u gynekologa průvodce při vyšetření asistovat (!) a překládat velmi odborné zdravotnické termíny, ale bohužel i velmi, velmi intimní a osobní pocity a záležitosti, je pro mě příšerná.
I tak to byla docela tragikomedie, když jsem doktorovi německy a částečně rukama nohama vysvětlovala,co přesně mi je... :lol: :lol:
Teď už se tomu směju, ale bylo mi tehdy dost úzko, přiznávám...

Ale máš pravdu, že zakladatelka vlákna asi myslela dovolenou sama, ne sama s dětmi...

No jednoduše by kluka vzali do busu, když ten druhý sbíral ty odpadlíky. Píšu z vlastní zkušenosti....

Klubko napsal(a):

No jednoduše by kluka vzali do busu, když ten druhý sbíral ty odpadlíky. Píšu z vlastní zkušenosti....

Nechci být za detailistu ;) , ale i tak to nevychází: jeden průvodce na kole se zájezdovou skupinou, druhý v autobuse by mohl vézt mého syna při cestě na ubytování a sbírání odpadlíků a ohřívání párků v poledne v půlce cesty , ale - kdybych neuměla německy - kde je ten třetí, který by celé dopoledne trávil se mnou v nemocnici po vyšetřeních překládáním a staráním se o mě?
A u mě šlo jen o jedno dopoledne a problém se vyřešil, ale co když má někdo zdravotní problém mnohem větší a průvodce by mu musel asistovat a starat se delší dobu? ?

Ale nechme toto :offtopic: , přeju vám všem, abyste v podobné situaci žádná z vás nikdy nebyla,naštěstí je to celkem výjimečné, i když stoprocentně se to bohužel vyloučit nedá.

Blossom, rozumím ti a taky by mě to nenapadlo, kdyby mého otce nehospitalizovali v Egyptě. Máma je velká, ta se o sebe postarala. Kdyby vzal vnuka na potápění, což ženský nebaví, a vyrazil s ním sám, nebylo by to synovi asi příjemné... To není o přivolávání, je to opatrnost. Mmch. delegátka musela za mým otcem tenkrát do nemocnice (těžko by se starala o dítě) a matce pak referovala co a jak a jeli za ním společně až druhý den. Pak matka jezdila sama...

No já jsem možná trochu dobrodruh :vissla:,ale já bych to možná zkusila přes net formou spolujízdy,pokud bych byla mladá a neměla bych zrovna ským jet a chtěla bych někam vyrazit. Trochu se předtím oťuknout,zjistit od kud kdo je, jaké kdo má požadavky a představu samozřejmě bych si nevybrala jako ženská za spolucestovatele chlapa..spíš nějakou part holek nebo smíšenou. To samé jde udělat,zadat inzerát,že mám jedno místo volné..tam a tam s takovou dopravou za tolik peněz.
No a pokud bych byla mamina,občas se na cestovatelských vebech objeví nabídky,že mamina s dítětem hledá jinou maminu,která by sní jela k moři,protože manžu to třeba nebaví se rochnit u moře. ;)

Jinak úplně sama bych volila taky kombinovaný nebo spíš poznavací zájezd..kde bych se třeba k někomu mohla přidat. Už i z toho důvodu,že u mně je strašný problém,že i u nás jsem všude schopná zabloudit a nepomůže mi ani mapa,z té já jsem.. :dumbom: Prostě se budu motat pořád dokola,moje orientační schopnosti jsou mizérie a k tomu v cizině,když neznám,pořádně jazyk..tak to je třeba problém pro mně. :co:

Tak to já bych kromě technické stránky věci, kdy je jasné, že se vždycky najde někdo, kdo se postará, řešila i takové prkotiny, jako např. jak by se má dítka asi cítila po psychické stránce, ocitnuvši se samy v cizí zemi, mezi cizími lidmi a nevědouce, co se děje s jejich maminkou...:lol:

Sama k moři bych klidně jela, dokonce jsem to i plánovala. Ale je fakt, že bych se snažila zjistit co nejvíce o dané lokalitě popř. bych jela na doporučení. Určo bych ve výběru byla opatrnější než kdybych měla jet s někým.
S malými dětmi bych si sama netroufla vůbec. Prostě bych se na to necítila. U puberťáků klidně, tam bych se nebála. Ale je to taky o nátuře a asi i zkušenostech. Klubko (podle příspěvků) je ostřílená cestovatelka a když tam ty zkušenosti jsou, tak to člověk vidí jinak. Já třeba teď poprvé jedu na dobrodružnější dovolenou a to s tátou přes agenturu. Sama bych si na to zatím netroufla, přestože takováto dovolená byla vždycky můj sen.

Ja jsem otazku pochopila, ze se tazatelka pta na dovolenou "sama" tj i bez deti. V tom nevidim zadny problem.
S malymi detmi bych sama k mori nejela, zazila jsem si doma, jake to je, kdyz jedno dite tezce onemocni a druhe spi vedle v postylce a co ted, kam jej dat, kdyz s tim prvnim musim do nemocnice? Tak toto bych nechtela resit v cizine.
S vetsimi detmi (nad cca 12 let) bych do ciziny jela, s domluvou by nebyl problem, umeli jazyky.

Sama s dieťaťom(deťmi) a sama bez detí je podľa mňa diametrálny rozdiel. K dieťaťu(deťom) by som radila dvoch dospelých, pre každý prípad... alebo aspoň - a nešla by som ďalej ako Chorvátsko - delegáta poruke a letisko či stanicu priamo v mieste ubytovania.  Sama bez detí hocikedy hocikam, ale je fakt, že ja som komunikatívny extrovert a keď nechcem byť sama, tak proste sama NIE SOM. (Ani SAMA na zájazde ;) ...)

Rosamunda napsal(a):

Já teď řeším, jestli jet s dětmi (dvojčata, kluci 17 let, výška cca 190) sama po kempech Chorvatsko, Slovinsko. Manžel je v nemocnici a já se sama je bojím,aby si na mě někdo nedovolil, nikdy jsem na dovolené sama nebyla.
Co byste mi poradily, mám to zahraničí vypustit a jet jen po Čechách?

Ros, s takhle velkými a rovnou dvěma bodyguardy  :albert:  :albert:  se nemusíš bát ani na konec světa! :D
Vůbec se té ciziny neboj! Sedmnáctiletí kluci jsou už vlastně dospělí parťáci, a vsadím se že jsou i perfektně jazykově vybavení (tedy aspoň oproti naší generaci), takže spíš oni budou zařizovat leccos za tebe.

A hlavně nepropásni tuhle příležitost, že s tebou vůbec ještě jet chtějí, možná je to naposled, a příště už dají přednost partě, a nebo své holce. Užijte si to, a fakt se ničeho neboj!!!

Olympia napsal(a):

Ja jsem otazku pochopila, ze se tazatelka pta na dovolenou "sama" tj i bez deti. V tom nevidim zadny problem.
S malymi detmi bych sama k mori nejela, zazila jsem si doma, jake to je, kdyz jedno dite tezce onemocni a druhe spi vedle v postylce a co ted, kam jej dat, kdyz s tim prvnim musim do nemocnice? Tak toto bych nechtela resit v cizine.
S vetsimi detmi (nad cca 12 let) bych do ciziny jela, s domluvou by nebyl problem, umeli jazyky.

Vy si holky ty problémy snad přitáhnete samy. Nejen Olympie.
Znám řadu samoživitelek, co nikoho nemají a řeší - k moři buď s dětmi sama, nebo vůbec a jely s tím že se nic nestane. A taky si nepamatuji, že by se nějaké něco závažného stalo. Je to i o zkušenostech a o psychice.

Já jsem měla s cestováním dost velké zkušenosti, tak jsem jezdila i s děckem, které bylo malé a vážně nemocné. Navíc byly holky alergičky a moře měly doporučené a dělalo jin dobře. Jezdily jsme jen do Chorvatska a do Itálie a to na ty nejlevnější zájezdy pod stany -protože jsem na víc neměla. Zato jsem uměla vybrat dobrou lokalitu a zařídit si i dětem zajímavý program. Dokonce delegáti byli vstřícní - třeba jsme měli mít jen půl stanu a měli jsme většinou celý. Dávali nás do stanů kde byl klid. Nebo jsme se ráno nemuseli vystěhovat a mohli jsme mít stan až do odjezdu. Několikrát jsme byli u toho moře i 2x za prázdniny. Když jsem pak ukazovala fotky, tak jsem později nalákala některé známé, co pak jely taky. Když jsem jela s někým, raději jsem jezdila s maminkou, která je taky sama. Když jsem jela s tou vdanou s dětmi, bylo to většinou poznat - většinou se na mne pověsila a stejně jsem všechno zařizovala já, jako bych byla její manžel. Na těchto levných zájezdech jsem potkala i řadu zajímavých maminek, které jezdily taky s dětmi samy.
Mladší dcera má 12 a byla letos po desáté u moře jen díky tomu, že jsem se odhodlala jezdit sama. Holky na ty dovolené strašně rády vzpomínají a já taky.

Přesně, jak píše Amely, jak to mají dělat samoživitelky. Asi sedí tedy se dvěma dětmi doma :dumbom:
Jinak Blossom radí opravdu i z pozice průvodce. Jezdí dva, ( a kor když se dělá cyklo zájezd, nebo turistický zájezd) dva, aby se mohly řešit i nestandartní situace.
Bývalý přítel byl jako průvodce na Ukrajině,kde mu zamřel při jízdě do kopce na infarkt klient. Myslíš, že jeho družku, která tam byla s ním a v parádním šoku nechal někde za horami, aby zbytku klientů nekazil dovolenou? Samozřejmě se to díky dvou průvodcům řešilo tak,aby bylo postaráno jak o pozůstalou, převoz mrtvého do Čech, tak i o zbytek zájezdu, který měl zaplaceno za to, co uvidí.
Vidím to prostě i z druhé strany jinak.

Nesedí doma, proč? :co: Jezdí s dětmi na dovolenou. Ale v partě, ve dvou s jinou maminou. To je celé. Jo, někdo jede s malými/ menšími dětmi sám. Každýho věc.
Vy tu děláte, jako že člověk, co eliminuje případné problémy je totální blb, co si přivolá nějaké neštěstí...
Kámoš jezdil na horský túry sám, jednou se vlekl několik kiláků se zlomenou nohou a po příjezdu řekl, jakou měl kliku, když padal, že tam nebyl šutr a nekřach se do hlavy.  Od tý doby je opatrnější - přitom do tý doby ho nenapadlo, že jemu se tohle může stát, protože je opatrnej... :vissla:

Klubko, někdy se ten tvůj společník . kterého si bereš na zájezd, abys nebyla sama, může stát pěknou přítěží a místo pomoci Ti situaci pěkně zkomplikovat. Když v nouzi začne hysterčit, tak by bylo lepší, kdyby tam nebyl, že jo.

Mne třeba zajímá architektura -  stará i moderní, umění, fotografování a děti se o to mojí zásluhou zajímají taky už od malička. Šla jsem třeba do města s tím, že si to s dětmi prohlédneme. A s námi samozřejmě chtěla jít  kamarádka s dětmi, které to vůbec nezajímalo. Jenom nám za zády mrčely jak je to blbé, proč tam lezeme, že je to nezajímá, zajímala je jen zmrzlina a stánky se suvenýry.  A když jsem navrhla, že příště bych šla do města sama a oni ať zůstanou u moře, že to bude lepší pro obě, tak ráda nebyla. A to je jen prkotina.
Pokud by se něco stalo, tak jsem schopná si to v klidu vyřešit sama, kamarádka s hysterickým záchvatem teda moc nepomůže.

javena napsal(a):

Nesedí doma, proč? :co: Jezdí s dětmi na dovolenou. Ale v partě, ve dvou s jinou maminou. To je celé. Jo, někdo jede s malými/ menšími dětmi sám. Každýho věc.
Vy tu děláte, jako že člověk, co eliminuje případné problémy je totální blb, co si přivolá nějaké neštěstí...
Kámoš jezdil na horský túry sám, jednou se vlekl několik kiláků se zlomenou nohou a po příjezdu řekl, jakou měl kliku, když padal, že tam nebyl šutr a nekřach se do hlavy.  Od tý doby je opatrnější - přitom do tý doby ho nenapadlo, že jemu se tohle může stát, protože je opatrnej... :vissla:

Jasně, záleží to na tom, jaká dovolená člověku vyhovuje. Někomu je třeba úplně jedno, kde je, jen když je tam parta, někdo chce třeba něco vidět. Některé mamince třeba vezmou dítě k moři prarodiče nebo otec, některé nikdo.
Nevím, od jakého věku jsi byla s dětmi sama Ty, já už od narození té druhé. Před tím jsem měla hodně kamarádů a kamarádek, ale o ženskou se 2 malými dětmi a bez peněz zájem strašně rychle slábl. Nabízeli mi, ať jedu na dovolenou s nimi, ale na dovolené jako oni jsem nikdy neměla peníze. Zkoušela jsem jezdit na dovolené pro maminky s dětmi, co jsou samy společně s maminkami co jedou bez tatínků, ale dobré to nebylo, maminy tam seděly u chaty, pily kafe a cpaly se sladkostmi a žvanily. Někomu to vyhovovalo, mně teda ne.  Navíc pobyt někde v chatě na Vysočině vyšel dráž než to moře.
Já jsem dělala několik let průvodkyni, tak jsem věděla, co můžu čekat a věděla jsem jak to řešit.
Ty maminky, co znám a jezdí samy teď už mají často i určitou představu, kam by chtěly a co by chtěly dělat a jdou za tím.

Někdo holt jezdí jen s někým, někdo sám. Znám hodně maminek, co jezdí samy ale nikomu to nenutím.

Vy si holky ty problémy snad přitáhnete samy. Nejen Olympie.
Znám řadu samoživitelek, co nikoho nemají a řeší - k moři buď s dětmi sama, nebo vůbec a jely s tím že se nic nestane. A taky si nepamatuji, že by se nějaké něco závažného stalo. Je to i o zkušenostech a o psychice.

Nemůžu si pomoct, ale mě teorie "přivolávání si" obecně hojně používaná na celém Babinetu, zvláště v takovýchtou souvislostech, přijde jako naprosto zcestná, a taky trapná.

Ano, přivolávání funguje, když například někdo jde na konkurs s myšlenkou - na to nemám, to místo nedostanu. Tváří se nezvózně a poraženecky a to místo tím pádem skutečně nedostane.

Ale jak si někdo přivolá např. poruchu na autobusu? Vlnu tsunami? Nebo zmiňovaný infarkt u účastníka zájezdu? A to si ten infarkt přivolal kdo jako? - ten dotyčný, nebo ten průvodce, a nebo ti spolucestující :co: ?? Protože problém s tím, v různé míře, mají nakonec všichni.

A že by to tedy bylo o zkušenostech a o psychice? Podle mě - naprostá blbost. Znám jedny moc fajn lidi, celý život jezdili do rumunských hor, později i se synkem. Zkušeností s cestováním měli víc než možná my všichni tady na vlákně dohromady a psychiku naprosto v pohodě - neznala jsem vyrovnanější, pozitivnější a spokojenější  lidi.
Až pak jednoho dne, v těch rumunských liduprázdných horách toho tátu stihl infarkt - na místě zemřel. Jeho manželka zůstala u něj, 16ti letého syna poslala s rummunským slovníkem do mnoho km vzdálené vesnice, ať zařídí co je třeba. Zařídil, i když až druhý den - přivedl doktora, pohřebáky atd., atd. Po praktické stránce to zvládli. Psychicky se s tímto hororovým zážitkem vyrovnávají už pár let.

Podle mě tato teorie Něco zlého se ti přihodilo = můžeš si za to sám, protože jsis to přivolal je naprosto zcestná, praštěná a taky nehumánní. proboha, příště, než toto zas někde použijete, zamyslete se nad tím trochu...

Javeno, jestli vidíš v našem psaní, že někoho nazvýváme blbem, tak to je fakt jen tvůj problém a neber si to osobně. Nic takového to nepadlo ;)
Jen prostě nechápu, jak si člověk může kazit dovču tím, že automaticky předpokládá nějaký průšvih. Chápu, že to záleží na nátuře.

A tím, že se bojím, že se mi něco stane, tak ono se většinou stane, protože to je zákon přitežlivosti:))

Takže zakladatelce radím, jeď sama a uvidíš, že se na dovče klidně s někým seznámíš a užiješ si to dle svého.

No vidíš, Bloosom Rumunsko znám taky, Albanii, Makedonii. Ukrajinu.
Asi je to opravdu o tom, kolik jsi toho zcestovala, zažila a jaký na to máš náhled.
Ten infarkt dostal na kole na Ukrajině. A ten pán si za to mohl sám, protože mu bylo kolem 60ti, bylo vedro a chtěl se vyrovnat své o 10 let mladší namakané družce:)
Zase na druhou stranu, dobrá smrt, že to bylo prd a hned.

Klubko, tak to jsme se třeba v tom Rumunsku možná někde kdysi potkávaly: Rumunské , částečně i bulharské, a tehdy i jugoslávské hory (Prokletije na hranici s Albánií, Durmitor apod.) mám prochozené, jezdívali jsme tam s partou, bez cestovky, na divoko, pod stan nebo pod širák, a ty zážitky jsou nezapomenutelné. Dál jsem sjezdila kus Evropy a kousek Asie už pak v manželství, většinou s cestovkami na cyklo a turistických zájezdech.
Pak jsem už sama s dětmi projezdila část Itálie, Rakouska, Holandsko, Francii, no a výlety po Čechách ani nepočítám.

Tak nějak nevím, kde vznikl podklad k tomuto příspěvku:
Přesně, jak píše Amely, jak to mají dělat samoživitelky. Asi sedí tedy se dvěma dětmi doma

Já osobně nikomu sedět doma nedoporučuji.
Mnoho dovolených i sama s dětmi jsem si báječně užila. A pokud to, že jsem v rámci tématu tohoto vlákna upozornila i na rizika (která jsem i sama okusila) pochopil někdo jako radu - seďte raděj s dětmi samy doma, tak to pochopil tedy špatně.

Blossom napsal(a):

Vy si holky ty problémy snad přitáhnete samy. Nejen Olympie.
Znám řadu samoživitelek, co nikoho nemají a řeší - k moři buď s dětmi sama, nebo vůbec a jely s tím že se nic nestane. A taky si nepamatuji, že by se nějaké něco závažného stalo. Je to i o zkušenostech a o psychice.

Nemůžu si pomoct, ale mě teorie "přivolávání si" obecně hojně používaná na celém Babinetu, zvláště v takovýchtou souvislostech, přijde jako naprosto zcestná, a taky trapná.

Ano, přivolávání funguje, když například někdo jde na konkurs s myšlenkou - na to nemám, to místo nedostanu. Tváří se nezvózně a poraženecky a to místo tím pádem skutečně nedostane.

Ale jak si někdo přivolá např. poruchu na autobusu? Vlnu tsunami? Nebo zmiňovaný infarkt u účastníka zájezdu? A to si ten infarkt přivolal kdo jako? - ten dotyčný, nebo ten průvodce, a nebo ti spolucestující :co: ?? Protože problém s tím, v různé míře, mají nakonec všichni.

A že by to tedy bylo o zkušenostech a o psychice? Podle mě - naprostá blbost. Znám jedny moc fajn lidi, celý život jezdili do rumunských hor, později i se synkem. Zkušeností s cestováním měli víc než možná my všichni tady na vlákně dohromady a psychiku naprosto v pohodě - neznala jsem vyrovnanější, pozitivnější a spokojenější  lidi.
Až pak jednoho dne, v těch rumunských liduprázdných horách toho tátu stihl infarkt - na místě zemřel. Jeho manželka zůstala u něj, 16ti letého syna poslala s rummunským slovníkem do mnoho km vzdálené vesnice, ať zařídí co je třeba. Zařídil, i když až druhý den - přivedl doktora, pohřebáky atd., atd. Po praktické stránce to zvládli. Psychicky se s tímto hororovým zážitkem vyrovnávají už pár let.

Podle mě tato teorie Něco zlého se ti přihodilo = můžeš si za to sám, protože jsis to přivolal je naprosto zcestná, praštěná a taky nehumánní. proboha, příště, než toto zas někde použijete, zamyslete se nad tím trochu...

Blossom - žij a nech žít. Nepsala jsi to náhodu Ty?  Každý se holt k životu staví trochu jinak.

A Chorvatsko s cestovkou nejsou opuštěné hory. To já jsem v životě měla větší strach když jsem zůstala s miminem a 3 letým děckem v bytě sama.  Kdyby se mi tehdy něco stalo, tak mne nikdo nenajde a ty děti by tam asi zahynuly se mnou - samy by si nepomohly, našli by nás  tam kdo ví kdy.
S tou cestovkou kolem mne byli aspoň lidi.

Nenazýváte nikoho blbem, ale vyznívá to tak. Můj názor. :)
Už jak napsala blossom, že se na těch kolech zamyslela, co by se stalo, kdyby...
Když jsem byla sama, jezdila jsem v pohodě a moc se nad tím nezamýšlela, kolikrát jsem nebyla ani připojištěná... Namátkou si vzpomínám, jak jsem v Iťošce vyhupla dřív z autobusu a než mi to došlo - odjel. :lol:
S dětmi je to jiné, když  jsem absolvovala sama dovču pod stanem, děti byly malé (holka ještě v plenkách), v záloze jsem měla domluvené auto, kdyby něco...
Nejde přece vždycky o katastrofy.
Jednu dovču mě cosi kouslo do nohy, nebýt tam manžel případně kamarádka (u samoživitelky), seděli bychom u stanu, já haksnu v zábalu - zánět jako Brno, koupání těžko, nemohla jsem vůbec chodit... Pro mě byla dovča na pytel, ale děti si ji i přesto užily. Minulý rok jsme kámošce brali děti na výlet, ona zůstala v chalupě neb probl..la celou noc. Kdyby jela sama, děti by šli do prčic...
Takže k tématu - sama bych jela, s dětmi v partě/ ve dvou (stejná krevní skupina - souhlasím s amely, brblající děti a maminka plážovka není na výšlap to pravé ořechové) a se staršími (17 jak psala Rosamunda klidně, to už jsou habáni, co tě ochrání... ;))

Javeno, co v mém příspěvku chceš vidět, to v něm klidně vidíš.
Bloosom nejezdím s cestovkou. Jezdím pro cestovku. Jinak sama taky širák spacák a frrr pryč.
No a já jsem fakt ráda, že patřím k těm, kteří se na dovolenou těší a opravdu nepředpokládají, že bude obdobím stresů, nástrah, karambolů.
A když už nějaké nastaly, vždy se to selským rozumem vyřešilo.
Takže zítra už se těším na dvou denní dovču a na slaňování v Broumovkách:)

Me napsal(a):

Prostě bez partnera, bez kamarádky...???Pište, jak to vidíte..já bych se totiž letos chtěla podívat do Turecka, ale z mých bližních se mnou nikdo nechce, tak zvažuji tuto variantu...máte s tím někdo zkušenost/i?

Soudě podle toho, že Me se tu objevila naposledy 26. 6. 2008 20:45 - tak možná nakonec sama do Turecka jela.
(zřejmě si ji tam Turci nechali - což se prý v Turecku stává...) :dumbom:

Vachu napsal(a):

Me napsal(a):

Prostě bez partnera, bez kamarádky...???Pište, jak to vidíte..já bych se totiž letos chtěla podívat do Turecka, ale z mých bližních se mnou nikdo nechce, tak zvažuji tuto variantu...máte s tím někdo zkušenost/i?

Soudě podle toho, že Me se tu objevila naposledy 26. 6. 2008 20:45 - tak možná nakonec sama do Turecka jela.
(zřejmě si ji tam Turci nechali - což se prý v Turecku stává...) :dumbom:

A stala se sedmou ženou sultána Solimánského, že jo.

amely: Vy si holky ty problémy snad přitáhnete samy. Nejen Olympie.........

Amely, kliidek.
Zadne problemy na me neprivolavej. Ja mam deti uz dospele :)

Otazka znela – jeli byste sami…? Moje odpoved byla – ze bych nejela s malinkymi detmi, s vetsimi ze bych jela.
A doma jsme nesedeli, jezdili jsme na hory a za babickou na chalupu, kde se deti vydovadely v pohode. Dodnes na to vzpominaji, jak jsme chodivali do lesa, na prochazky a na tury…a nevypada to, ze by mely trauma z toho, ze nebyly u more v batolecim ci rane skolnim veku. :)

Ja bych se taky klidne vydala sama na dovolenou. Ale jedine s tim ze bych si tam pak nakoupila hodne veci jako obleceni a tim padem bych potrebovala i obri kufr haha :D nastesti ten muj je ale dost velkej.

´Ty jo ještě do turecka sama bych se bála...I celkově by mi bylo smutno na té dovolené myslím si že nejlepší je to ve dvou nebo v partě :)