Prosím o radu,jak vyzrát na 20-ti měsíční dítě.Jsem se silama v koncích.Když svému dítěti něco zakážu nebo řeknu,že to se nedělá,a onto zrovna chce,tak se začne vztekat tím způsobem,že začne s věcma kolem sebe házet nebo do něčeho bouchat-když mu dám na zadek,začne se ještě víc vztekat a víc s věcma boucha.Včera to vyvrcholilo tím,když jsem ho večer chtěla obléknout do pyžama-začal se vztekat a ani na nic na sebe nenechal nic dát-po 1,5 hodině už jsem se začala rozčilovat,protože byl úplně promrzlej.Dneska ráno to samé,já sama jsem ho ani nedržela,abych ho mohla převléknout-začal hystericky řvát.
Nevím,co s ním-jsem se silama na dně...prosím pomocte a poraďte!

Studenou sprchu. Už se to tady probíralo. U nás to zabralo.

Je to období vzdoru. Skus sprchu na vztek... u mé švagrové to fungovalo na obě děti. Jedna asi nezabere, dvě-tři určitě. Ale tak, aby chápal, že to je na vztek!
Mé dítě si třeba zulo v zimě v autobusu boty, tedy jednu, a odmítala si nechat ji zase nazout, když jsem měla vystupovat. Dělala scény. Tak šla BEZ! Zima-sníh-břečka. Dobré ponaučení!, neboj, bylo to jenom přez ulici, takže jsem věděla, že nenastydne. Už to pak nikdy neudělala...

Malá měla takové záchvaty, že i omdlívala. Doktorka říkala, že pomůže studenou vodu stříknout do obličeje-pomohlo! Sice jsme to museli párkrát zopakovat, ale asi po 2 měsících záchvaty ustaly.

To moje máma praktikovala na mě-studenou sprchu-nezabíralo já se vztekala ještě víc a dodnes to má následky,ale to tady rozepisovat nechci-a nechci to praktikovat na svém dítěti-nikdy!

Já jsem byla příšerné hysterické uřvané dítě. Lehala jsem si v tramvaji, že nebudu vystupovat, vydupávala jsem si věci... no asi hrůza. To znala jenom máma, jednou mě vezl táta a já předvedla životní výkon, lehla v tramvaji, bušila pěstičkama... táta mě čapl za ruku a skrz zuby cedil, počkej doma. Šla jsem do sprchy, nic. Tak si tatí došel ven pro pru, seřezal mě a povídá, chceš ještě a já na to, chci.

Od tý doby měli svatý pokoj a bylo po scénách. Čímž nikoho nenavádím k bití dětí, sama bych to asi nedokázala, ale na mě to fungovalo :kapitulation:

mmch jsem nikdy od táťky nedostala ani facku :reta:

Pokud nechceš praktikovat šok (sprchu) a nepomůže plácnutí přes zadek, musíš počítat s tím, že tak malému dítěti nic nevysvětlíš a vesele se ti bude vztekat dál a bude s tebou mávat jako s hadrou. A nepočítej s tím, že jak bude starší, bude to lepší. To ani náhodu.

Sprcha pomůže, ale nesmí nastat prodleva - musí to být okamžitě, beze slova a nečekaně.
Taky pomůže, nechat ho být tam, kde je a jít pryč - třeba do jiné místnosti a dělat, že vůbec nic neslyšíš - třeba si pustit rádio, zpívat, začít mýt nádobí..... cokoli

U nás teda sprcha taky nepomohla.Ale naštěstí syn měl to období tak krátký,že než jsem stačila vymyslet něco jiného,tak mi to už přestal dělat...
Ale M byl prý velký vzekloun,tchýňka říkala že na něj taky nic neplatilo,jen ho nehcat být a nevšímat si ho.Když se válel doma na zemi-překročila ho,když byl v pokoji,kde nemusela být -odešla.Ale vždycky si nechala škvírku,kterou ho sledovala,aby si něco neprovedl.A on prý po chvilce zmlkl,zklidnil se a bylo to-neměl obecenstvo.Vlastně si vzpomínám,že jsem syna taky dvakrát překročila.
A na nějakým jiným tématu píšou něco o pevném objetí,není to taky možnost?

rozebírala jsem to tu myslím že jsem dokonce zakládala i téma ...a no je krutý ale prostě sprcha!!!Je to hustý je mi z toho na nic ale než ho ubít tak holt takhle a zabralo to....teda následek máme nechce si umývat hlavu...ale to asi spousta dětí i bez trestu....
Malej se ve vzteku sebepoškozoval...mlátil hlavou nejlépe o futra(jednou jsem fakt myslela že má zlomený nos)....hrůza atak jsem ho čapla a s ledovým klidem šel tak jak byl ohlka jsem ho přes vanu a komlet od pasu nahoru studenou.....tak 2x a je pokoj teď už je starší a chodíme klečet na hambu a chodí tam za zlobení neposlouchnutí a za sprotá slova...to už jsme tam klečeli i my rodiče když nám to ujelo.....:lol:
Jsou to hrozný potvůrky...ale vydrž!!!!Držím palce určitě si najdete způsob jak na něj...
Jo jeden čas fungovala tabule a dělali jsme hvězdičky za od¨měniu a puntík za zlobení 3 hvězdičky byla odměna(pohádka ,lízátkoatd.) a za 3 puntíky klečení a zákazy....to fungovalo ale teď už na to prdí....






http://fora.babinet.cz/viewtopic.php?id=12184

Keny, to mne pobavilo, že jste klečely jako rodiče taky. Ale pravda, příklad se ukazovat musí! Já jako dítě musela klečet denně -zamala. A na kukuřici, ať to bolí víc. Já se snažila vždy usnout, neboť matka čekala na odprošení a tu radost jsem ji zásadně nechtěla udělat. Když jsem usla, otec mne dal na postel a bylo po trestu.
Proto to velice nenávidím (klečela jsem za každou kravinu, matka mne neměla ráda) a u nás mne zatím nenapadlo, nechat dítě klečet.
Zamyslím se, možná to jednou jako šokový trest nařídím? A uvidím, jak bude dítě reagovat.

Studenou sprchu doporučují i dětské lékařky, ale musí to být opravdu hned, když se dítě vzteká a to i v šatech, není čas ho svlíct. :reta: Opravdu to pomáhá.

katalines: U mýho bráchy taky pomohlo si ho nevšímat (tedy pokud nehrozilo, že by se zranil atp.). Možná bych hledala pomoc i v literatuře - někde jsem měla knížku od dr. Matějčka - Po dobrém, nebo po zlém? se to jmenuje ... Ono bití fakt nemusí zabrat, nebo to klečení ... nevím...zdá se mi to ponižující ... ale nejsem psycholog a svoje dítě mám hodný (a už velký, 13 r.), ta si kdeco nechala vysvětlit. Můj bývalý má novou ženu a její holka (4 r.) se vzteká absolutně příšerně, vydrží ječet i půl hodiny, hodinu a po chvíli klidu zas. Když mi to moje dcera vypráví, vidím hlavní chybu v tom, že jak matka, tak můj bývalý jsou v její výchově naprosto nedůslední. Malá si vztekem někdy něco vymůže, jindy ne. Kdyby se jí to nepovedlo nikdy, časem by povolila, myslím si.

muj malej - 6 let  - si nechce hlavu mýt...a to neví co je LEDOVA SPRCHA  :P:P....

Musím to zaklepat na futro - moje děti se nevztekaly nikdy. Možná je to tím, že vyrůstaly osmnáct měsíců od sebe, skoro jako dvojčata a mám takový pocit, že vztekání je výsadou dětí, vyrůstajících jako jedináčci nebo tam, kde je mezi sourozenci větší časový odstup. Zato jejich pubertu jsem prožila se skřípajícími zuby a mokrým hadrem na hlavě :jojo:
Studenou sprchu jsem praktikovala tehdy, kdy se na prvním stupni rvali jako koně, ale to nebyla studená sprcha jako taková, to jsem na ně chrstla kyblík ledové vody, když se váleli po zemi jako zápasníci v ringu.
Stačilo to udělat 2x-3x a pak - když se schylovalo k rvačce, stačilo zaharašit kyblíkem a dětičky se zklidnily :lol:

Zlila jsem syna dobrou vodou. Efekt okamžitý. Stačilo to udělat 2x.
Ale měla jsem kliku, že se mi nikdy nevztekal na veřejnosti, obojí vztekání bylo doma.  Za což jsem mu vděčná. :pussa:

Přidám svoji zkušenost se svoji dcerou i když už je to hodně dlouho, dneska už je dospělá. řekla bych, že tento problém není otázkou jedináčků nebo větším odstupem mezi dětmi. Mezi mými dětmi je rozdíl 13 mesíců, kluk byl vždy v pohodě, holka...hrůza. Domlouvání, nedomlouvání, všímání, nevšímání, všechno marné. Dokonce se to postupně zhoršovalo do té míry, že byla schopná sebou plácnout uprostřed chodníku a vztekem postupně padala do mdlob. to trvalo skoro rok. Dospělo to tak daloko, že jsem s ní absolvovala neurologické vyšetření. Vše bylo v pořádku. Po tomto zjištění mi sám dětský neurolog poradil také studenou sprchu. Bez váhání, bez svlékání, bez velkého rozmýlšlení okamžitě studenousprchou schladit hlavu.  Dokonce mi vysvětlil, že pokud dítě je ve stavu, kdy je sice při vědomí, ale přestává reagovat na podněty, je to i pro dítě nebezpečné. Proto to schlazení je menší zlo a na uklidňující léky je čas vždycky.  Mohu říci, že jsme měli do dvou měsíců nevztekající se dítě bez jakékoliv újmy na zdraví. Pravdou je, že převlékání bylo ze zqčátku i několikrát denně.  Potom stačilo říci, že budu počítat do tří a půjde pod sprchu a nikdy jsem nedopočítala déle než do jedné. Hlavu si nemyla nikdy ráda a dokonce po těch studených sprchách asi byla ráda, že při mytí vlásků teče voda teplá a měli jsme i po tomto problému.

Na mě neda sprcha nezabrala,dostala jsem ji jednou asi v pěti letech. Hysterčák,že nechci spinkat,asi hodinu a půl jsem řvala,až přilítla mamča a hodila mě do sprchy. Chvíli jsem zmlkla jak jsem se lekla,ale pak jsem začla na novo,s novou vervou,že mám mokrý pyžamo a že mi nastydnou králíčkové,co byli na tom pyžamu. Pamatuju sio to dodneška,ale vztekání to nezastavilo.
Na mýho bráchu zabíralo nevšímat si ho-pokud to šlo. Odejít do ruhý místnosti a nechat ho bejt.Nebo dělat,že odcházíš bez něj,stačí bouchnout vchodovýma dveřma a někde se schovat. Pro děcko nic příjemnýho,ale většinou zkrotne... Na nás tohle platilo nejvíc.

Mashanka: tohle-že se má dítě nechat řvát a vztekat a odejít do jiného pokoje, není vůbec dobrý nápad. Dcerka mi začla jednou vyvádět, já ji na radu jiných nechala a šla do kuchyně. Najednou slyším ránu, vlítla jsem do chodby a malá ležela na zemi (bouchla hlavou o kachličky) a byla omdlená. Kolem pusinky modrou kůži-rychle jsem ji vzala a propleskávala ji, měla zapadlý i jazyk. Kdybych zavřela dveře, nebo si (jak píšeš) pustila rádio.....-moje malá by tu už možná dnes nebyla. Asi tak!
Bylo to na začátku jejího vztekacího období a to nám poprvé omdlela, vůbec jsem to nečekala a doktorka říkala, že tzv. afektivní záchvaty, při kterých dítě omdlí, je velmi časté a po nějakém období u dětí skončí. Takže vůbec nedoporučuji nechat dítě bez dozoru a jít pryč!!!!!!!Nikdy nevíte!

Káča napsal(a):

Mashanka: tohle-že se má dítě nechat řvát a vztekat a odejít do jiného pokoje, není vůbec dobrý nápad. Dcerka mi začla jednou vyvádět, já ji na radu jiných nechala a šla do kuchyně. Najednou slyším ránu, vlítla jsem do chodby a malá ležela na zemi (bouchla hlavou o kachličky) a byla omdlená. Kolem pusinky modrou kůži-rychle jsem ji vzala a propleskávala ji, měla zapadlý i jazyk. Kdybych zavřela dveře, nebo si (jak píšeš) pustila rádio.....-moje malá by tu už možná dnes nebyla. Asi tak!
Bylo to na začátku jejího vztekacího období a to nám poprvé omdlela, vůbec jsem to nečekala a doktorka říkala, že tzv. afektivní záchvaty, při kterých dítě omdlí, je velmi časté a po nějakém období u dětí skončí. Takže vůbec nedoporučuji nechat dítě bez dozoru a jít pryč!!!!!!!Nikdy nevíte!

To bylo samozřejmě myšleno naoko (pro to dítě) - samozřejmě, že bych ho nepustila z očí - jen to nesmí vědět

Ono je to tak, že každé dítě je jiné a nelze uplatňovat jeden recept na všechny.
BTW já jsem si nikdy nedovolila nechat svoje děti o samotě, protože děti byly škodiči non-plus-ultra a ponechání dětí byť jen pět minut o samotě bez dohledu s sebou neslo dalekosáhlé následky. Můj prvorozený syn byl velice akční, načež do bejkáren všeho druhu okamžitě navrtal svoji mladší sestřičku. Výčet všech jejich alotrií by vydal na román - od chvíle, kdy syn namazal dceři hlavu lepidlem, přes doby, kdy děti utrhly sluchátko v bytě od kecafonu, tudíž na nás návštěvy halekaly do okna (psal se rok 1993) až po dobu, kdy jsme byli navštívit babičku a junior jí v nestřežené chvíli podpálil přehoz přes šicí stroj :) Další společná akce škodičů byla, když mi štípli multifunkční mixér, zašili se s ním do chodbičky vedoucí ke koupelně, v přístoji byly zapojené hnětací háky, dcera mezi ně strčila ručičku a syn spustil tlačítko s nápisem "Start" ...
I když jsem měla oči i na zadku, nikdy jsem vzhledem k akčním dětičkám nedokázala vysledovat, odkud přijde tvrdý úder.

Někde jsem četla radu od psycholožky - když začne mít dítě hysterák, pevně jej sevřít do náručí a držet, dokud ten prvotní amok nepřejde. Asi to nezabírá ve všech případech, ale to ta sprcha taky ne. Myslím, že za vyzkoušení to stojí, ale chce to, aby ten amok překonali i rodiče. Sama z vlastní zkušenosti si pamatuju, že mně adrenalin vždycky tak vylítnul, že jsem musela nejdřív uklidnit sama sebe a pak teprve přemýšlet co s hysterkou :lol:

Kiara napsal(a):

Ono je to tak, že každé dítě je jiné a nelze uplatňovat jeden recept na všechny.
BTW já jsem si nikdy nedovolila nechat svoje děti o samotě, protože děti byly škodiči non-plus-ultra a ponechání dětí byť jen pět minut o samotě bez dohledu s sebou neslo dalekosáhlé následky. Můj prvorozený syn byl velice akční, načež do bejkáren všeho druhu okamžitě navrtal svoji mladší sestřičku. Výčet všech jejich alotrií by vydal na román - od chvíle, kdy syn namazal dceři hlavu lepidlem, přes doby, kdy děti utrhly sluchátko v bytě od kecafonu, tudíž na nás návštěvy halekaly do okna (psal se rok 1993) až po dobu, kdy jsme byli navštívit babičku a junior jí v nestřežené chvíli podpálil přehoz přes šicí stroj :) Další společná akce škodičů byla, když mi štípli multifunkční mixér, zašili se s ním do chodbičky vedoucí ke koupelně, v přístoji byly zapojené hnětací háky, dcera mezi ně strčila ručičku a syn spustil tlačítko s nápisem "Start" ...
I když jsem měla oči i na zadku, nikdy jsem vzhledem k akčním dětičkám nedokázala vysledovat, odkud přijde tvrdý úder.

Koukám, že sis užila! :supr:

lueta: zkoušela jsem, ale malou to rozzuřilo ještě víc!

Obejmutí jsem zkoušela-pomůže, ale jen do té doby,dokuď nevezmu oblečení do ruky, nebo plínku a nechci ho obléknout,začne to všechno na novo...
A nevšímání-nezájem, Ráno co se probudil a já ho chtěla převléknout-začal mě od sebe odstrkovat-nevšímala jsem si ho do 16h, než se pokadil do plínky a já ho násilím převlékla...
A studená sprcha,  ikdyž vím,že nezabírá a já mám z toho traumata do dnes, dneska jsem taky vyzkoušela a dopadlo to, přesně tak jak jsem očekávala-začal řvát ještě víc a vůbec to nezabralo-tak,že sprcha už nikdy!Domlouvání taky nezabírá...
Jsem zoufalá a nevím,co dál...

Ještě jedna rada, ale moc nezabírá, když dítě leží na zemi a kope nohama. Neuroložka radila, skusit navrhnout dítěti,že ho začneš hladit nebo škrabkat na zádech-jemně. Mé dítě to absolutně zbožňuje. Jestlit to dovolí-následuje sklidnění...
Ale toto nefuguje vždy, když řvě jako tur, tak to ne. Mne se dítě hodilo na zem 2x, jednou na návštěvě. Šla jsem z balkonu pryč. Naštěstí známá vychovala dvě vnoučata, kromě svého syna, tak poznámky nebyly.... HOvorem jsme ji ignorovaly, rozmyslela si to sama. Kdyby následovalo ještě jedno hození na zem...následovala by sprcha. Nemínila jsem toto chování vůbec tolerovat.
šok-nešok.
Jinak než by přišel nějaký trest, počítám do tří. Po čísle 3 by následoval trest, kdybych tam došla. Nejpozději 2,5 nebo 2,75 zabere. Taky to počítání nemá ráda. Anebo tlesknutí ruky...jako vzbudit pozornost, že se teď něco bude dít a příště to tleskne-pleskne jinde. Jestli to někdy plesklo, tak pro názornost a zapamatování, jako něco velice vyjímečného!Číslo 10 do za 10 let života zatím nevydá.
ANebo ukázka vařechy v ruce. Jenom vzít ji do ruky a nosit sebou postačí.

no, u nás vždycky fungovalo, že se dítě zavřelo do šatny (nebo nějaký jiný malý místnosti) s tím, že dokud se neuklidní nesmí ven...řekla bych, že to není tak násilný, jako ta sprcha a taky to docela fungovalo...Komu by se chtělo trávit odpoledne po tmě v maliný místnosti...:-)

janísek napsal(a):

no, u nás vždycky fungovalo, že se dítě zavřelo do šatny (nebo nějaký jiný malý místnosti) s tím, že dokud se neuklidní nesmí ven...řekla bych, že to není tak násilný, jako ta sprcha a taky to docela fungovalo...Komu by se chtělo trávit odpoledne po tmě v maliný místnosti...:-)

Teď mluvím za sebe, ale to bych se raději nechala osprchovat. Mám strach z uzavřených prostor. Ale určitě bych si lumpárnu příště rozmyslela. :|

no, ale o tom to přeci je..to dítě musí pochopit, že když se bude takhle vztekat a dělat to co nemá, tak že za to následuje nepříjemnej trest...jinak se to těžko odnaučí...

V tomto případě bych se taky přiklonila ke studené sprše, nekompromisně a hned. Nepomůže poprvé, podruhé .. ale pak si to dítko v hlavě složí, že studená voda a řev spolu souvisí.
Moje extchyně mi vyprávěla, že exmanžel byl rovněž vztekloun prvotřídní, vztekal a válel se po zemi v autobuse, v tramvaji, venku na ulici, v obchodě.. domluvy, nářez na zadek, chycení do náruče, nic nepomáhalo. Jednou už byla tchyně tak zoufalá, že když šli z obchodu domů (cestou asi 4 emoční válení se po zemi a hysterák na celou ulici), že se už neudržela, u plotu rostly kopřivy, stáhla mu gaťata, ty kopřivy vyrvala i s kořeny (dodnes to nechápe, že nevnímala to pálení) a zadek mu těmi kopřivami seřezala. Od té doby byl klid, stačilo pak jen ukázat na jakoukoliv kopřivu a udělat gesto "já jdu pro ni" a bylo po řevu.
Netvrdím, že je to výchovné, ale tchyně už v té době byla na pokraji zhroucení, buďto by skončil v péči neurologa kluk, nebo v péči psychiatra ona.

Já osobně jsem se zase vyřvávala stylem, že jsem se zhluboka nadechla, začala řvát a už se nenadechla .. a omdlela jsem. Máma mě musela plesknout přes zadek, ať se vzpamatuju a začnu zase vnímat, tak jsem se nadechla a znovu rozeřvala.  Hm, taky si chudák se mnou užila ..:dumbom:

janísek napsal(a):

no, ale o tom to přeci je..to dítě musí pochopit, že když se bude takhle vztekat a dělat to co nemá, tak že za to následuje nepříjemnej trest...jinak se to těžko odnaučí...

U mě by to spíš skončilo záchvatem.
Ale tohle, krom vařečky, používala i moje teta, a mělo to u bratranců úspěch. Já neřekla, že je to špatné. Jen pro mne by to byl děs. :usch:

katalines napsal(a):

Prosím o radu,jak vyzrát na 20-ti měsíční dítě.Jsem se silama v koncích.Když svému dítěti něco zakážu nebo řeknu,že to se nedělá,a onto zrovna chce,tak se začne vztekat tím způsobem,že začne s věcma kolem sebe házet nebo do něčeho bouchat-když mu dám na zadek,začne se ještě víc vztekat a víc s věcma boucha.Včera to vyvrcholilo tím,když jsem ho večer chtěla obléknout do pyžama-začal se vztekat a ani na nic na sebe nenechal nic dát-po 1,5 hodině už jsem se začala rozčilovat,protože byl úplně promrzlej.Dneska ráno to samé,já sama jsem ho ani nedržela,abych ho mohla převléknout-začal hystericky řvát.
Nevím,co s ním-jsem se silama na dně...prosím pomocte a poraďte!

Tak tu sprchu taky doporučuji,,a hlavně je to taková hra ..KDO Z KOHO..tihle caparti zkouší co vydržíme..,nesmíš povolit ,,Já ještě dělala,že jsem si svých dětí při tákovémhle záchvatu nevšímala,měla jsem je na očích,ale dělala jsem jak když tam nejsou..

Proutek fungoval před námi, za nás a bude i dál :lol: je to skoro jako ta kopřiva, ale má to stejný účel ;) to je rada porodní báby, kterou mi dala před deseti lety, zatím jsem to potřebovala jen jednou :supr:

Ahojky, tak přítel když byl malý, tak sebo vždycky švihnul na zem jako prkno, na záda. Taky s ním jezdili všude možně a na nic nepřišli. A až jednou už to jeho táta nevydržel a když to na něj zase šlo, jednu mu vrazil. A fugovalo to, probral se a nešvihl sebou. Takhle to prý udělali párkrát a bylo po vztekání.

U mě nefungovalo nic. Když mě někam zavřeli, bylo to ještě horší. Matka o mě zlámala několik vařeček a stejně to nepomohlo. Spíš dala pokoj ona když jsem stála u okna řekla jsem že skočim. Bydleli jsme ve 4. patře.
Přestalo to až když jsem se dostala na střední do jiného města a doma jsem byla jen o víkendu.

Takže já fakt radu nemám, možná pro ty děti, byla jsem asi fakt parchant. :lol: Ale zase jsem nic nemohla..:(

Hlavně si myslím, zůstat klidná a nevytočit se. Pak ve vzteku člověk vztáhne na dítko ruku a pak je mu to líto. Je to zřejmě takové nějaké období vzdoru, ono je to přejde samo. Myslím, že 20měsíční dítko je dost malé na to, abych mu nařezala. Já jsem to dělala tak, že když se vztekal, nechala jsem ho v pokoji, a odešla do kuchyně, třeba jen na minutku, a nebo jsem se snažila upoutat pozornost něčím jiným. Třeba - koukni se tady na krtečka, jak na tebe kouká, jak se vzteká. a podobně. Chce to pořád vymýšlet různé fígle. Určitě něco zabere.
Neříkám, že mi ted  někdy nevyletí ruka, ale to už je něco jiného na 14 a 11 kluka. Ale stejně si to pak vyčítám.

katalines tak se zeptej rodicu co zabiralo na tebe asi to mate deticne:)
Ale me to asi ceka taky uz ted se mi dite strasne vzteka zacala jsem to resit tak ze ji polozim na zem at se tam vyvzteka. Ona totiz kdyz se nasere tak s sebou praskne dozadu hlava nehlava takze kdyz neco chce a ja reknu nekolikrat ne tak uz vim ze sebou svihne tak ja ji jistim a zpomaluji pad a necham ji tam a nevsimam si ji velice rychle ji to prejde:) takze se to hodne zlepsilo a kdyz byla mensi tak jsme ji foukli do obliceje jelikoz mela takove zachvaty ze az modrala tak to trochu zlepsilo ze se apon nadychla nez zacala nanovo:(

katalines napsal(a):

Prosím o radu,jak vyzrát na 20-ti měsíční dítě.Jsem se silama v koncích.Když svému dítěti něco zakážu nebo řeknu,že to se nedělá,a onto zrovna chce,tak se začne vztekat tím způsobem,že začne s věcma kolem sebe házet nebo do něčeho bouchat-když mu dám na zadek,začne se ještě víc vztekat a víc s věcma boucha.Včera to vyvrcholilo tím,když jsem ho večer chtěla obléknout do pyžama-začal se vztekat a ani na nic na sebe nenechal nic dát-po 1,5 hodině už jsem se začala rozčilovat,protože byl úplně promrzlej.Dneska ráno to samé,já sama jsem ho ani nedržela,abych ho mohla převléknout-začal hystericky řvát.
Nevím,co s ním-jsem se silama na dně...prosím pomocte a poraďte!

Úplně Tě chápu,že jsi se silami v koncích.Bohužel žádnou radu nemám.Já mám skoro tříletou holčičku a poslední dobou se mi také vzteká a dělá mi scény.Nejdříve mi je dělala jen doma,ale teď už asi 2x mi je udělala i ve městě.Když jsem s ní sama doma tak je to někdy šílené, z manžela má přeci jen větší respekt,ale na mě to neuvěřitelně zkouší.Když ji chytne takový vztekací záchvat,šíleně ječí,vzteká se,křičí,brečí a po delší době se až poblinká a nemůže pořádně popadnout dech.Jsou to šílené nervy.Už jsem vyzkoušela všechny rady jako studenou sprchu,zavřít do místnosti,nevšímat si ji a odejít do jiné místnosti,ale bohužel to nepomohlo naopak ji to ještě víc rozzuřilo a ze záchvatu se stal hysterický záchvat,který končil blinkáním.Také jsem zkoušela objetí,to na chvíli pomohlo,ale jakmile jsem ji chtěla pustit,začala nanovo.Tyto záchvaty nemá pořád.Vždycky má období,kdy to s ní jde,ale pak má období,kdy jsou vztekací záchvaty u nás na denním pořádku.Také mě to strašně ničí a každou scénu obrečím a říkám si kde dělám chybu,že se takhle chová.

Z toho tvého psaní mám dojem, že chyba není v dítěti ale také trochu v tobě. Děti nás zkouší dokolečka a neustále a na nás rodičích je, abychom byli velmi důslední. Zkusit jednou znamená nezkusit. Pokud pomůže objetí, tak ho zkus obejmout a neustále mu vysvětlovat, že udělá, co po něm chceš.

Problém vidím v tom, že to klidně zpočátku může trvat i půl dne. Než klukovi dojde, že to skutečně myslíš vážně a tentokrát nevyměkneš. Proto zvol metodu, která tobě vyhovuje a nic si nedělej z toho, že třeba nestihneš uvařit oběd.  Ono to z počátku půjde velmi ztuha. Než si chlapeček ověří, že maminka nevyměkne a neustoupí.

ja sebou taky triskala o zem, omdlivala uz v jeslich, nevim co na me zabiralo, ale vztekla jsem porad:-)
mala ma ted taky vztekaci obdobi, je ji davam za dvere at rve, ale tak abych na ni videla, delam ze si ji nevsimam a ona pak prijde sama, nebo ji reknu at si jde rvat za dvere a ona jde... ono je to ted docela tezke, protoze ji chytne vztekani zrovna kdyz mam uspavat nebo kdyz maly spi:-(
precetla jsem vsechny vase rady, doufam ze nektere, ty pro me dost drasticke, nebudem potrebovat.

No koukám rad je tu dost. Mně se malej taky vztekal... když mu byli ty dva, tak taky nic nezabíralo ani sprcha. Píšete o proutku..... to bylo jediný co pomohlo, ale u nás to nebyl proutek, ale druhý konec plácačky na mouchy .... má to stejný vliv jak proutek. Taky jsme ho zavírala do koupelny a to se taky osvědčilo. Když se vztekal, tak se i chodil zavírat sám a přišel až ho to přešlo. Nejvíc mně vždycky vytočil když mi vzteky plival po koberci.
No a jak to vypadá vztekaní nás nemine ani teď.

Jo a taky mám metodu a to používm do teď. Je to počítání do tří. Ze začátku jde o výdrž a o nervy , ale u nás to funguje už 4 roky Prostě než se napočítá a neposlechne dostane na zadek........ a je fakt že dostane málokdy.

do tří let se u dítěte vytváří osobnost, čím silnější osobnost tím větší odpor vyvíjí proti příkazům dá se vyzkoušet nenucení ho k plnění příkazů, ale dávat mu víc lásky, mazlení chválení, líbání u nás to fungovalo naprosto bezkonkurenčně- láska, láska,láska...,ale ta dospělost to byl záhul!! někdo když je malý u někoho potom, ale vyzkoušet je dobrý všechno někde v nějaké chytré knížce sem vyčetla, že to je všechno zíležitost těhotenství bez stresů, těšení, povídání si s břichem, milovat už v břiše potom prý je to pouze pozitivní dítě:supr:tohle sem, ale neměla možnost vyzkoušet:fuck: