Ahojky,chtěla bych se vám svěřit s mým problémem,se kterým si nedokážu poradit.Moje dcera(20 let) se před skoro čtyřmi roky seznámila s chlapcem,se kterým začala chodit.Problém byl v tom,že tu byl na prázdninách u babičky a jeho bydliště bylo na Slovensku.
Po prázdninách odjel a začali se vídat tak 1-2x za měsíc.Vztah jim vydržel a on nyní po maturitě přijel do našeho města.
Problém nastal v okamžiku,kdy se řešilo jeho bydlení.Uvolnili jsme jim s manželem naši ložnici a každý den si ustýláme na matracích v obyváku.
Co se týká jídla,stravuje se u nás(zadarmo) a už pociťuji,že nevycházím s penězi tak, jako dřív.Zapomněla jsem napsat,že tu má babičku a dědečka,kteří mají svůj byt a chatu kousek od něho.Poraďte mi, jak to mám vše vyřešit,protože spát na zemi nás už nebaví a vyvařovat taky.
Na druhé straně jim chci vycházet vstříc a nechci je od sebe oddělovat,protože jsou už zvyklí každý den sdílet spolu lože.Děkuju všem za příspěvky a rady.Danina:)

Dani - a mluvila jsi o tom s nimi dřív, než jsi napsala sem? Oni mladí občas potřebujou "nakopnout", aby si uvědomili, že na světě nejsou jenom proto, aby se o ně rodiče starali. Proč třeba nespí v tom obýváku na matracích oni? Chtěla jsi po nich nějaký příspěvek na domácnost, pomoc s prací atd. nebo jen čekáš, až je to napadne? Nenapadne - tolik let měli full service, tak nechápou, proč by to tak nemělo jít dál. Je hezké, že jim chceš vyjít vstříc - ale proboha proč na úkor tvůj a manžela? Mimo to, čím déle to povedete takhle, tím hůř se to bude řešit, protože oni si zvyknou a pak se budou strašně divit, proč chceš něco měnit.

Ahojky, učitě bych si s mladými promluvila a vysvětlila jim situaci. Také jsem u rodičů bydlela se svým přítelem a je pravda, že nám mamka musela o peníze říct. Prostě nás to nenapadlo. Myslím, že pokud chtějí být spolu, je od vás moc pěkné, že jim chcete vyjít vstříc, ale rozhodně ho přeci nebudete živit. Klidně bych mu řekla o cca 2 tis. Kč měsíčně na jídlo a samozřejmě bych je zapojila do běhu domácnosti. Myslím tím, že vynášení odpadků a pomoc třeba s nádobím by mělo být samozřejmostí. Alespoň u nás doma to tak fungovalo. Rozhodně po nich nechcete nic špatného. Pokud by byl občasnou návštěvou, tak by to bylo jiné. Ale jestli je u vás nastálo, tak se nedá nic dělat a musí pomáhat finančně minimálně s jídlem - vždyť to přeci spotřebuje. A to spaní bych taky řešila jinak, jste už starší a své pohodlí potřebujete, mladí toho snesou více. Rozhodně bych být vámi už nespala na madracích, už jen ze zdravotních důvodů!!!
Hodně štěstí.

U nás to bylo podobné, dceřin přítel u nás sice nebydlel, ale v malém bytě trávil s námi víkend. Nejvíc vadila ztráta soukromí, kam jsem chtěla jít, narazila jsem na něj, věčně se povaloval u televize, vymýšlel si, co bude a nebude jíst... Po velkých diskuzích k nám chodí jen občas na návštěvu, jinak tráví společné chvíle venku.

Danino, zdá se mi to od mladých poněkud bezohledné. Nechali jste se s manželem "vyštvat" ze společné ložnice poněkud unáhleně, existují přece podnájmynebo ať jde na tu chatu. Kolik je Ti let, že už jsi svůj osobní život zabalila? Teď babo raď, jak z toho ven, když si oni už tak zřejmě navykli.... Vymluv se třeba na bolavou páteř a z toho vyplývající nespavost, matrace Ti prostě nevyhovují, ostatně je to pravda, no né ?  Nechápu, jak je můžeš omlouvat, že už jsou zvyklí sdílet spolu lože, a vy s manželem nemáte nárok na svoje starý poctivý lože ? O penězích ani nemluvě, to by mělo chlapce napadnout, aby nebyl za vyžírku. Když chtějí žít téměř manželským životem, tak taky si musí vést svoji "domácnost", popř. něčím finančně přispívat. Nesmíme ty svoje dětičky tak rozmazlovat, chtějí být dospělí, ale máma aby se o ně starala jako o malý. Já bych se svého soukromí rozhodně tak lehce nevzdala, ani pro svýho synáčka, kterýmu je taky kolem 20ti.

No taky se mi zdá divné. Mě by v životě nenapadlo, abych já spala u rodičů na manželské posteli a rodiče na zemi. Nebo že bych někde jedla zadarmo. Dcera studuje nebo pracuje? Přispívá nějakou částkou domů?

Danino nechci být tvrdá, ale kdo chce kam, pomozme mu tam. Svoje děti miluju, ale tohle bych asi neudělala. Jsou dospělí, tak ať se buď postarají o vlastní bydlení nebo podnájem, nebo se uskromní oni. Proč byste proboha s manželem měli vyklízet vlastní ložnici!!!!!! Je to Tvoje chyba že jste si to tak nastavili, tak dobře Ti tak. Včetně toho, že jste si hned o začátku nevyjasnili finance.
Jestli Tě to už nebaví, je tak těžké říct mladým aby si udělali večer čas, že si s nimi chcete promluvit a přiznat, že jste udělali chybu a chcete jiná pravidla? Proboha je to přece vaše domácnost a vaše soukromí. Promiň, že jsem tak emotivní, ale tvůj příspěvek mě fakt nadzvedl. Trošku mi to asociovalo moji tetičku, která podobně jako Ty přijala přítelkyni svého syna, neřekla jasně jaké má požadavky a po půl roce si chodila stěžovat, že ji nebaví jak udržují pořádek, kolik jí dávají peněz a podobně. Na moji otázku, jestli si jasně stanovila pravidla ( bydlí přece v JEJÍM domě!), řekla, že je jí to teď už hloupé. Kristapána!!!!!!

Danina i když je to neuvěřitelné, možná je ani nenapadlo, že je něco špatně. Chtěla by to asi si sednou a jasně nastavit pravidla. Nějaký finanční příspěvek na jídlo a energie je samozřejmost a taky nechápu proč byste jste měli spát na matracích v obýváku vy dva s manželem, hezky bych si to s mladými prohodila.

Další věc - oni ještě studují nebo už chodí do práce ? Pokud pracují, tak bych jim decetně naznačila, že vám to takhle moc nevyhovuje a bylo by načase aby si našli nějaké vlastní bydlení.

Teda jsem spíš v situaci tvé dceři než tebe....ale vystrnadit vás z ložnice atd. no to je teda mazec, jsou asi pěkně natvrdlý....proč nebydlí u babičky?

To je vtip? Vy se vystěhujete ze své ložnice proto, aby tam mohla dcera spát se svým přítelem? Jsem matka 19tileté dcery a tohle bych rozhodně neudělala... Pokud chtějí mladí bydlet spolu, ať si (třeba i s partou) pronajmou byt. Pokud má tvoje dcera svůj pokoj, proč nejsou mladí tam? A pokud chce mladík u vás bydlet, taky musí pravidelně přispívat na chod domácnosti a jídlo....  A ještě mě trochu zarazila věta: mladí jsou už zvyklí každý den sdílet spolu lože...... vy s manželem nejste zvyklí??? Hranice musíte určovat vy s manželem, ne dcera, i když je dospělá...

Danino souhlasím s holkama co ti zde napsaly......jak jsi mohla dovolit,že ty s manželem se přestěhuješ do obýváku a budete spát na zemi!!!!!!No jo mladým podáš prst a oni schramstnou celou ruku...Zkus se dcerou nějak domluvit a pokud by se jim to nějak nezdálo,klidně bych řekla ať si jdou bydlet k babi!!!!!

danina1 napsal(a):

Ahojky,chtěla bych se vám svěřit s mým problémem,se kterým si nedokážu poradit.Moje dcera(20 let) se před skoro čtyřmi roky seznámila s chlapcem,se kterým začala chodit.Problém byl v tom,že tu byl na prázdninách u babičky a jeho bydliště bylo na Slovensku.
Po prázdninách odjel a začali se vídat tak 1-2x za měsíc.Vztah jim vydržel a on nyní po maturitě přijel do našeho města.
Problém nastal v okamžiku,kdy se řešilo jeho bydlení.Uvolnili jsme jim s manželem naši ložnici a každý den si ustýláme na matracích v obyváku.
Co se týká jídla,stravuje se u nás(zadarmo) a už pociťuji,že nevycházím s penězi tak, jako dřív.Zapomněla jsem napsat,že tu má babičku a dědečka,kteří mají svůj byt a chatu kousek od něho.Poraďte mi, jak to mám vše vyřešit,protože spát na zemi nás už nebaví a vyvařovat taky.
Na druhé straně jim chci vycházet vstříc a nechci je od sebe oddělovat,protože jsou už zvyklí každý den sdílet spolu lože.Děkuju všem za příspěvky a rady.Danina:)

Pro začátek bych vyměnila lože - jim ustlala na matracích a postel nechala nám.
V další fázi bych to, co píšeš sem, řekla jim - v klidu a upřímně - že takhle to prostě dlouhodobě nemůžeš, ani nechceš táhnout, ať začnou situaci řešit. Nebála bych se říct i nějaké datum, aby  si nemysleli, že jen tak mektáš do větru. Ostatně, jsou dospěli, chtějí být spolu, tak ať se starají.
Babíčku a dědu bych do toho netahala - k vnukovi žádné vyživovací povinnosti nemají, tak proč by to řešili - spíš by sis z nich měla vzít příklad a přestat se nechat zneužívat

Danino, Tvá dcera nemá svůj pokoj?  Pokud ano, proč jste vyklidili ložnici? Mohou se přeci zařídit u ní v pokojíku.

K tomu opravdu není, co dodat.

Já osobně si nedovedu představit, že bych bivakovala přes noc na matracích a moje dcera by hajala s přítelíkem v mojí posteli :rolleyes: Na matrace bych nezalehla ani v případě jednodenní návštěvy přes noc, tam bych poslala návštěvu.
A už vůbec si nedovedu představit, že bych dospělého přítelíka dcery, co se mi nasáčkoval do bytu, ještě zadarmo živila :rolleyes:
Vzhledem k tomu, že mám barák s rozlehlým pozemkem, hošík by za kus žvance kmital na zahradě jak fretka tak, že by během jednoho jediného týdne uvažoval o změně bydlení :lol:

Taky bych mladíka i s cérou zapřáhla do domácnosti. Takový rozvrh úkolů "co, kdo, kdy" už pomohl uvolnit mnoho přelidněných bytů :lol:

Danino - nebuď hloupá ! Jak radí děvčata - promluvit s nima, nechat je na matracích, jsou mladí a milují se, snesou víc a ani jim to nepřipadne, když chtějí být spolu ! A pokud se nemůžou podílet na stravě - tak brigády, doba je zlá. A pokud by nechtěli respektovat ani lože, ani stravu - tak jedině vyhodit z domu, třeba zase k jeho rodičům za stejných podmínek :-)

Děvčata, já jsem si rozhodila pravidla, dříve, nežli vůbec nějaká situace nastala :lol:
Prvního přítelíka dcery, kterého mi děvenka představila, jsem poprosila o pomoc v tom smyslu, že jako dlouhán-čahoun mi půl hodiny po seznámení sundával záclony z konzolí :)

danina1 napsal(a):

Ahojky,chtěla bych se vám svěřit s mým problémem,se kterým si nedokážu poradit.Moje dcera(20 let) se před skoro čtyřmi roky seznámila s chlapcem,se kterým začala chodit.Problém byl v tom,že tu byl na prázdninách u babičky a jeho bydliště bylo na Slovensku.
Po prázdninách odjel a začali se vídat tak 1-2x za měsíc.Vztah jim vydržel a on nyní po maturitě přijel do našeho města.
Problém nastal v okamžiku,kdy se řešilo jeho bydlení.Uvolnili jsme jim s manželem naši ložnici a každý den si ustýláme na matracích v obyváku.
Co se týká jídla,stravuje se u nás(zadarmo) a už pociťuji,že nevycházím s penězi tak, jako dřív.Zapomněla jsem napsat,že tu má babičku a dědečka,kteří mají svůj byt a chatu kousek od něho.Poraďte mi, jak to mám vše vyřešit,protože spát na zemi nás už nebaví a vyvařovat taky.
Na druhé straně jim chci vycházet vstříc a nechci je od sebe oddělovat,protože jsou už zvyklí každý den sdílet spolu lože.Děkuju všem za příspěvky a rady.Danina:)

Tohle je fakt síla....Mamka by mě hnala..... :rolleyes: :dumbom:

Tak Danino, jak to dopadlo? Tvůj příspěvek, jak koukám, zdejší osazenstvo vzácně názorově sblížil :)

Tak tohle je teda fooor. Jak jsi prosim te mohla neco takoveho vubec dovolit?
A co dela pritelik s ceerou po maturite?
Studujou, pracujou nebo si jen valej sunky????

Tak vám všem moc děkuji za příspěvky.Dopadlo to tak,že už zase s manželem spíme ve své ložnici a dcera s přítelem začali chodit na brigádu.Tento týden bydlí u jeho babičky a pak jsme se domluvili,že budou 2 dny u nás,2 dny u jeho babičky a zbývající 3 dny budou spát každý sám u sebe doma.Někdy stačí se asi jen rozumně domluvit a né to tutlat v sobě a trápit se.Ale přesto jste mi hodně otevřeli oči,díky:-)

tak prima..

zenusky, mat tak v minulosti taku svokru ake ste vy. Vase deti by si vas mali vazit. Ja som zazil, bohuzial, pravy opak. Byvanie v jednej izbe a naznak stahovania bol sprevadzany smrtelnym odlucenim matky od dcery.
Este raz damy, klubuk dole...smekam.

nkristian: tak to je mi tě doopravdy líto :jojo: A to jste jako bydleli v jednom pokoji VŠICHNI TŘI??? :co: Nebo jsem to snad špatně pochopila???

Kiaro, jedna moje kolegyně si vzala jedináčka, který žil s maminkou. Ta na svatbě dělala hysterické scény, že ztrácí syna a po svatbě snachu vystrčila spát do jídelny a sama zůstala se synem v ložnici. Mé kolegyni nezbylo, než sebrat manžela a odstěhovat se do jiného města.

Ježišikriste, no to je teda sííííla :(
Některé tchyně doopravdy nemají rozum :jojo:
BTW já si nedovedu představit, že bych jako matka s DOSPĚLÝM synem sdílela ložnici :rolleyes: panč manželská ložnice většinou znamená i manželskou postel. Rozestěhování mladých novomanželů od matky zde bylo plně na místě, pokud neměl za takovéhle situace velice brzy následovat rozvod.
ito, já jsem člověk, který má velice rád svoje soukromí. Tak, jako si nepřeju, aby ho někdo narušoval mně, tak bych si ani já nedovolila lézt do něj svým dětem a potažmo i jejich partnerům podle hesla: já na svém písečku - vy na svém písečku. Až budeme mít chuť, tak si společně sedneme, až se omrzíme, vrátíme se každý do svého teritoria.
Pokud nemají být v budoucnu nějaké mrzutosti, je to podle mě nejideálnější řešení.

Naprostý souhlas. Dětičky mají "vlastní píseček", který navštěvuju pouze na pozvání. Oni sice na ten můj občas dorazí nečekaně, ale pokud chtějí mě (a ne si jen třeba něco vyzvednout), naučili se všichni aspoň zavolat, protože se jim už párkrát stalo, že maminka prostě nebyla doma. Teda - bylo to pro ně docela překvápko, anžto byli zvyklí na matku jako pevnou součást bytu , ale už si pomalu zvykají, že jsem svéprávná a můžu chodit večer ven.

tak s Kiarou v tomto suhlasim. Mne to rozvratilo rodinu. Tchyne proste presvedcila manzelku, ze ja som ten, kto je agresor, kedze ja som ten, kto chce od nej odist. Ze to nie manzelka odchadza odomna. Ostala u matky. Ja som tam vydzat nemohol. Nic nebolo moje a navyse som s nou mal zit v jej detskej izbe, pretoze obyvak a loznice patrili rodicom. O kuchyni uz ani nehovorim, ani o ostatnom.
Argument bol ten, ze vsak mam vsetko, nikam nemusim chodit.
Odisiel som. Len 600km daleko, nema to zmysel. Je to najlepsi sposob, ako rozbit mladu rodinu.

nkristian - a co sis představoval? Že tchán s tchyní vám uvolní SVŮJ byt, stáhnou se do nejmenší cimry a protože budou rádi, že ses k nim nastěhoval, vzdají se případně všeho, aby mladá rodina měla rozlet?

helena napsal(a):

nkristian - a co sis představoval? Že tchán s tchyní vám uvolní SVŮJ byt, stáhnou se do nejmenší cimry a protože budou rádi, že ses k nim nastěhoval, vzdají se případně všeho, aby mladá rodina měla rozlet?

prrr, pomalsie.

Ja som bol ten, ktory chcel odist. Nikdy som nechcel byvat s rodicmi. Pre mna je to zbavovanie sa zodpovednosti za vlastny zivot. A osobne povazujem ludi za silnejsich, ked si dokazu vybudovat to svoje vlastne. Zle si ma pochopila.
Co som mal, ostat u tchanovcov?

nkristian - sám píšeš "nic nebylo moje, obývák, ložnice a všechno ostatní patřilo rodičům". Takže jsi buď pro sebe a manželku měl sehnat jiné bydlení, nebo to holt překousnout. Vždycky je něco za něco. Proč sis tedy "to vlastní" nevybudoval?
Jinak si trochu odporuješ, protože v každém příspěvku píšeš něco jiného:
"Tchyne proste presvedcila manzelku, ze ja som ten, kto je agresor, kedze ja som ten, kto chce od nej odist..."
"Ja som bol ten, ktory chcel odist."
Nebo tě opět špatně chápu?

helena napsal(a):

nkristian - sám píšeš "nic nebylo moje, obývák, ložnice a všechno ostatní patřilo rodičům". Takže jsi buď pro sebe a manželku měl sehnat jiné bydlení, nebo to holt překousnout. Vždycky je něco za něco. Proč sis tedy "to vlastní" nevybudoval?
Jinak si trochu odporuješ, protože v každém příspěvku píšeš něco jiného:
"Tchyne proste presvedcila manzelku, ze ja som ten, kto je agresor, kedze ja som ten, kto chce od nej odist..."
"Ja som bol ten, ktory chcel odist."
Nebo tě opět špatně chápu?

Tak si zvedava?

Byvali sme v CR, kde manzelka aj otehotnela. Nepacilo sa nam miesto a ja som navyse mal ambicie dalej sa vzdelavat. Tak sme sa pokusili vratit sa domov. Pracu som si doma nevedel najst. Bolo nam ponuknute od mojich rodicov, ze nam zariadia byt 1+1. Manzelka blizko byvat nechcela. Odstahovala sa ku svojej matke a uz nikdy odtial neodisla. Chcela aj so svojou matkou, aby som tam byval. Nasackovali nam do jej byvalej detskej izby ich staru manzelsku postel a malo byt hotovo. budeme vraj tam docasne byvat. Bola to dedina o 1000 obyvatov a prace nebolo siroko daleko. Kedze som si tu pracu najst nevedel, bol som oznacovany periodicky za neschopneho a zo svojich penazi mi nedala ani korunu. Vraj mam zit z penazi mojich rodicov, pretoze maju dost. Dama si tak zvykla na blahobyt, ze pre nu uz bolo normalne vyprosit si u mna pizzu v restauracii, ktora bola daleko asi 40km od jej domova, tam jej totiz chutnalo. Mal som penazi dost, mala pravdu. Auto, benzin a srandicky, kym si nenajdem pracu. O nejaky cas prisli na rad veci okolo krstin. Kedze nie som katolik, bol som odrezany od moznosti o niecom vobec rozhodnut. Moja rodina bola "diskvalifikovana" a ked som si sam pozistoval skutocnosti, ktore negovali ich "zvyky", tak ma zatiahli ku fararovi. Farar mi dal za pravdu, ale nestacilo to. Aj tak som bol neschopny aj s mojou celou rodinou. Tak som sa rozhodol, ze zdrham. Behom tyzdna som si nasiel pracu. Samozrejme v CR cca 600km od domova. Manzelka si zo mna robila srandu, o com som ani netusil. Prestahoval som aj nejake spolocne veci, ktore som zvladol autom. Lenze ona si to casom rozmyslela a chcela svoje veci vratit. Tak som jej na otocku vsetko vratil a povedal som, ze ju cakam v nasom byte. Ked si to rozmysli, moze prist. V oktobri 2005 podala navrh na zverenie dietata do vychovi a urcenie vyzivneho. 3000 pre 0,5 rocne dieta:-) V decembri som na sude nesuhlasil a prejavil som zaujem o obnovenie manzelstkeho spoluzitia. Odmietla. financne som bol zrujnovany, kedze som s dcerou bol takmer kazdy vikend. Ale nic nestacilo. Vyhodila ma, nech posielam domov peniaze. Dcera vraj bezomna vydrzi, pretoze jej brasko je v anglicku a tiez nie je so synom. V lednu 2006 podala navrh na manzelske vyzivne 3000,-, pre zmenu uz pocitala v KČ:-), samozrejme na slovensku. Otockou som podal navrh na rozvod. Odvtedy nekomunikujeme, len ked zavolam, ako sa ma mala. Dnes oznacovany za otvca, ktory sa nestara o dceru a ktory utiekol od rodiny.
Holt, a este musel som ju prestat "tyrat/obtazovat", prestat volat domov vkuse s prosikanim sa, nech pride.

Nervy mi povedali dost. Teraz mam novu rodinu. Moja partnerka zije so mnou aj s jej 14rocnym synom. Respektuje ma a ma ma rad. Chce sa odomna vela ucit a kazdy den ma na mna nejaku otazku, ake vacsinou chalpi maju ku svojim otcom. Dceru navstevujem, pretoze ma nepusti ani na prechadzku. Dokonca mi chce sudne zakazat styk.

Dalej nepisem, pretoze mi prislo nevolno

Danina: vyřešila jsi to myslim dobře, protože to že se o dceru a dokonce i o jejího přítele staráš, vaříš, pereš a navíc toto všechno financuješ ze svého rozhodně není dobře - nevede to mladé k samostatnosti a schopnosti postarat se o sebe sám. Já jsem moc rád, že v době kdy jsem začal pracovat a ještě bydlel u našich tak po mne máma chtěla poměrnou část peněz na provoz domácnosti a na jídlo (o víkendech jsem se doma stravoval). Kdežto moje žena ta se jen strašně divila že máma po mě chtěla peníze za bydlení.

TO Kristian: ach jo, ty tchyně, že? Tvoje žena je prostě tak rozmazlená že bez maminky nedokáže žít. Moje BM je svojí maminkou sice také rozmazlená hodně, ale tak daleko by snad nezašla. Škoda že toto člověk nevidí dříve, co?

PetrHl napsal(a):

TO Kristian: ach jo, ty tchyně, že? Tvoje žena je prostě tak rozmazlená že bez maminky nedokáže žít. Moje BM je svojí maminkou sice také rozmazlená hodně, ale tak daleko by snad nezašla. Škoda že toto člověk nevidí dříve, co?

ma to aj svoje dobre stranky. Keby som to bol videl predtym, tak by som teraz nevedel, okolko je lepsia a samostatnejsia moja terajsia o proti BM.

Ale bolesti to stoji dost. Tam neslo o rozmaznanost. Casto som mal pocit, ze ide o posadnutost. Za kazdym, ked sme sa zacali hadat, utekala placuc: mamiii...mamiiii. Dosla tchyne a mne neostalo nic ine, len polozit tvar do dlani a mavnut nad nou. A to som len chcel, aby sa pristahovala ku mne. Nestalo mi to cele za to. Odniesla si to mala, pretoze byvam od nej daleko.

nkristian napsal(a):

PetrHl napsal(a):

TO Kristian: ach jo, ty tchyně, že? Tvoje žena je prostě tak rozmazlená že bez maminky nedokáže žít. Moje BM je svojí maminkou sice také rozmazlená hodně, ale tak daleko by snad nezašla. Škoda že toto člověk nevidí dříve, co?

ma to aj svoje dobre stranky. Keby som to bol videl predtym, tak by som teraz nevedel, okolko je lepsia a samostatnejsia moja terajsia o proti BM.

Ale bolesti to stoji dost. Tam neslo o rozmaznanost. Casto som mal pocit, ze ide o posadnutost. Za kazdym, ked sme sa zacali hadat, utekala placuc: mamiii...mamiiii. Dosla tchyne a mne neostalo nic ine, len polozit tvar do dlani a mavnut nad nou. A to som len chcel, aby sa pristahovala ku mne. Nestalo mi to cele za to. Odniesla si to mala, pretoze byvam od nej daleko.

Ano, zkušenosti to jsou velice cenné a to jediné pozitivní co z toho máš

Pokud je to jen trochu možné, tak doporučuji s rodiči a s partnerem/manželem společně nebydlet. Ať jsou rodiče zlatí-svatí.
Vím, že bydlet s mými rodiči by znamenalo, že se moje mamka s mým mužem dříve nebo později budou inzultovat /a jak se mají rádi, když "bydlí" odděleně na vzdálennost 30 kilometrů/.
Já jsem několik málo dnů po svatbě byla postavena před fakt, že novomanžel se rozhodl bydlet s rodiči /svými/ a já jsem byla postavená před tuto skutečnost. Pro doplnění uvádím, že tehdy /15 let zpátky/ můj muž dostal od podniku dvoupokojový byt, kde jsme se před svatbou sotva zabydleli.
Ta zpráva a celková situace byla na rozvod, jak jsem byla mladá /18/, blbá a těhotná .... Odmítla jsem to i po argumentaci, že už je to domluvené s ředitelem podniku /tchánovci i my jsme bydleli v "služebních" bytech/ a nedá se s tím nic dělat. Ke cti mého muže musím uznat, že můj aktivní odpor ho "zlomil", ovšem vysvětlování důvodů "proč ne" jeho rodičům mne neminulo. Doteď to považuji za jeden z nejhorších zážitků v životě. Zejména moje tchýně to těžce nesla a pokoušela se mne uplatit vlastní péčí o dítě, když teda chci nadále studovat....

Abych to zkrátila. Dva roky jsme žili s mužem sami, i při mém studiu, malém dítěti a jeho práci jsme to nějak zvládali. Pak se uvolnil sousední byt, a "šup" byla tam tchýně i s tchánem. 10 let jsme žili vedle sebe, oddělené byty, služby, společné prostory /dvůr, sklepy/, ale nějak to hlavně díky tchánovi šlo. Naše děti nikdy nebyly omezované v kontaktu s prarodiči. Tchýně ovšem měla neustálou potřebu "kontrolovat" naše žití. Tchán a můj muž to brali po chlapsku a sportovně, já byla ta, která všemu brání.
A přitom šlo jen o to, mít alespoň základní soukromí.
Můj muž - dokud mu maminka nenarušila jeho právoplatný odpočinek - naprosto opomíjel to, že by mi snad mělo vadit, když mi tchýně leze ráno až do ložnice. On už byl v práci, já na mateřské dovolené, tchán na brigádě a jeho matka v důchodu... vražedná kombinace.
Na férovku jsem se bavila s tchánem, ten byl asi největším hromosvodem. Manžel hodnotil moje "problémy s matkou" jako nepodstatné a stále mne upozorňoval, že naše děti vidí, jak se chováme k rodičům....
Když se tchánovci odstěhovali - penzion pro důchodce - tak si zřejmě nejvíce oddychl i on, protože já už byla vůči hodně věcem imunní.

Jsou rodiny, kde vše může fungovat /tchýně - snacha, zeť, ..../. V mém případě vím, že je lepší oddělené bydlení, tedy bydlení dětí a rodičů v určitém věku a v jisté situaci /partnerství, manželsví/. Protože i tolerance a ustupování druhému je někdy kontraproduktivní. Teď když vidím tchýni na povinné návštěvě, tak to zřejmě snášíme obě nejlépe.

Meggie, podle mne soužití s tchánem a tchyní pod jednou střechou nemůže, až na světlé vyjímky, fungovat nikde. Rodiče mají vždycky starost o své dítě a potřebu "pomáhat". Také jsem to zažil

No, Petře, já jsem k sobě z určitých důvodů vzala své rodiče. A můžu Ti říct, že ať je soužití jakékoliv / někdy je to na bednu, někdy fajn, ale nežerem se /, většinou jsou na straně mého muže. Matka vždy, otec se obvykle podvolí matce. :D