Ahoj,

moc prosím všechny, kdo můžou, o pomoc a o názor. Předevčírem jsem ukončila svůj dlouhodobý, 9,5 roku trvajcíí vztah s partnerem. Chodíme spolu od mých 17 let, něco jako první láska - takže takový malý zázrak. Chápete, že tím pádem je to teď velký průšvih. Svého - těžko se mi to píše - bývalého - partnera mám pořád moc ráda, je to opravdu hodný,  skvělý a milý člověk, moc si spolu v mnoha věcech rozumíme, dokáži si ho "z fleku" představit jako partnera na celý život. ALE - jako všechno, má to jedno velké ale. V tomto vztahu jsem dlouhodobě cítila jistou vleklou a tíživou nespokojenost - už jenom z důvodu, že jsem se v mnoha věcech - pro mě klíčových - neshodli /např., chtěla jsem se moc dobře naučit cizí jazyk, trochu se otrkat a nabýt nové zkušenosti a odjet na chvíli "au-pairovat" do ciziny - zhruba na půl roku, ale partner s tím opakovaně nesouhlasil,pod jakousi "pohrůžkou", že by se v tom případě se mnou musel rozejít, nechala jsem se ovlivnit a tato "křivda" se potom táhla po celou dobu našeho vztahu - takže "nevybouřené" ambice - a možná nejen ty ambice, s tím potom bylo spojeno i zaměstnání, ve kterém jsem nebyla spokojená, atd. :/.
Zhruba před 2 roky jsem potkala někoho jiného - úplně jiný tip, vlastně ho ani moc neznám, ale - možná bohužel - chemie nějak bláznivě zapůsobila a já v tom s ním lítala až po uši - tedy, abyste rozuměli, nebyla jsem fyzicky nevěrná, ale srdce mě silně táhlo někam jinam - a dalo by se říct, proti mé vůli -rozumu:-).
Přítel na mé "vzplanutí" přišel a málem jsme se před rokem rozešli. Teď se to ale - po roce - podařilo úplně, když jsem zjistila, že ty moje city k druhému stále trvají a jsou silné, tak jsem si řekla, že už to dál takto nemá cenu a že svého přítele nebudu dál trápit a ubližovat mu tím, že mám srdce někde jinde.
Teď tady sedím, v neděli před šestou ráno - jindy bych měla hlubokou půnoc :-), a nevím, jestli jsem neudělala krutou životní chybu, která už nikdy nepůjde vzít zpět - jen pro příklad - teď tu přítel není, stěhuje se ode mě, ale já jsem se přistihla, že jaksi "fetišuju" s jeho věcma, voním si k jeho ručníku a pláču do jeho pyžama. Vůbec nevím, co si se sebou mám počít, a co to má znamenat. Máte někdo podobnou zkušenost? Já už na to nestačím, absolutně nedokážu být nad věcí a vyznat se ve svých citech.....

ahoj...nevim, jestli ti muzu radit, protoze podobnou zkusenost nemam...ale asi bych si na tvem miste zacala plnit ty "nevybourene ambice", nerikam, ze i pak nebudou chvile, kdy budes sedet a premyslet nad tim, jestlis udelala dobre nebo ne, ale nebudes na to mit tolik casu....
budu ti drzet palce, abys to vsechno zvladla...a nikdy nevis, jestli za mesic, za dva s pritelem nezjistite, ze k sobe opravdu patrite a nezacnete znovu, lepe a radostneji...

No.... řešila jsem podobný problém před více než 30 lety.....dodnes velice lituji, protože problémy tenkrát co se mi nelíbilo byli tak malicherné /ale také jsem byla zamilována do jiného/....ale to mi ukázal až čas. Dobrovolně jsem opustila kvalitního člověka, který mně mněl rád a počítal se mnou. Takovou jistotu partnerství jsem už nikdy nenabyla i když jsem byla 2x vdaná/4roky a 25 let/,dvě děti..Jsem rozvedená a žiji sama. Samozřejmě záleží s kým se na životní pouti setkáš....a jesli si budete "sedět" Měla jsi stabilní vztah, který se nemohl vyvíjet do předu, protože jsi se zamilovala do jiného a vše jsi viděla jinak. No což.....život ukáže, jaké je  tvoje rozhodnutí.

alice,
je těžké "radit", pokud nejsou dostečné informace z obou stran....
Ale pokud s tebou někdo pod "pohrůžkou" rozchodu manipuluje, omezuje tvou volbu, není to asi člověk, se kterým bys mohla strávit spokojený život.
Ty sama si musíš ujasnit, zda chceš být manipulována nebo zda chceš svůj život řídit sama a případně se i něčeho dobrovolně vzdát, abys získala něco pro tebe v tu chvíli cennějšího.
Obecně si myslím, že strávit celý život s prvním partnerem je sázka do loterie, která má asi takovou pravděpodobnost výhry jako když si vsadíš sportku. Když to výjde, jsi boháč, když to nevýjde, přišla jsi o vsazenou valutu - a ta je ale v případě celého života dost vysoká, nemyslíš?

Ty pláčeš a "šílíš" bolestí, protože nemáš žádné srovnání. Nevíš, jaký by byl vztah s jiným mužem...vlastně v tomhle směru nevíš skoro nic.
Téměř deset let společného života je hodně, ale mám z tebe pocit, že jsi autoritu rodičovskou vyměnila za autoritu tvého přítele a vlastně ani nevíš, co to je žít sama za sebe.... Nejspíš bys to měla zkusit, co říkáš? :)

Ja som "bola rozídená", takže som síce zažila citový šok, ale nemusečla som rieišť dilemu a dumať správnosťou svojho rozhodnutia. Čo je, mimochodom, aj tak dosť márne... Radšej naozaj niekam odcestuj, zmeň prostredie, zameraj emócie inam a po čase, keď sa tie najrozbúrenejšie city troch uusdadia, ľahšie zistíš, čo ti rozchod dal a čo ti vzal. Lebo ono je to vždy niečo za niečo...

Alica,
tie pocity, co teraz mas su uplne normalne. Taky kus zivota, ktory si s priatelom prezila sa neda len tak vymazat. Aj ked ho uz nelubis tak ako predtym, urcite city k nemu zostanu veeelmi dlho. Ja som sa z podobneho rozchodu zbierala viac nez rok, mala som hlboko v podvedomi pocit viny, sklamania niekoho dovery, pocit, ze som zla a tak... Ono to prejde a osobne si myslim o tom vasom vztahu to iste, co Pan.

Milá Alice, od sedmnácti jsem chodila s klukem, byli jsme úplně rozdílní, ale byla jsem zamilovaná a jiného jsem nepoznala. Pořád jsem si říkala, žiju jinak, než jsem si vždycky představovala, ale neměla jsem sílu to měnit. Chtěla jsem, aby děti měly domov, rodinu, chtěla jsem někam patřit i za tu cenu, že jen ustupuju někomu, kdo mě pozvolna předělává k obrazu svému. Dneska jsem bez muže, našla jsem v sobě tu sílu řešit to a ukončit to. Musím říct, lehké to nebylo ani nebude. Ale už bych to zpátky nevracela. Nelituju, i když jsem sama a mnohdy mi druhé já chybí. Na sport, na kulturu, na pohlazení. jenže muž na nic z toho nebyl a já byla vedle něj stejně opuštěná. Teď aspoň vím, že se musím snažit sama, když chci poznat jiné lidi, musím mezi ně jít...Nedívej se dozadu, koukej vpřed a s kuráží. Ono to půjde!

Díky ještě jednou všem za podporu. Je skvělá:-)

Byla jsem z toho celkem "odvařená", ale teď už je to mnohem  lepší - jsem tady sama, bez přítele, a mám SPOUSTU času na přemýšlení... a na brouzdání po babinetu - tím se teď bavím:rodna:.

No, jen tak mimochodem, po těch zoufalých dnech jsem včera pocítila takový náhlý závan svobody, až se mi z toho zatočila hlava . Život najednou získal úplně jinou, nepoznanou příchuť - prostě SAMA, jenom já, země, vzduch a všechny kroky jsou jen moje... najednou úplně klidná, vychutnávala jsem si tu včerejší procházku úplně jinak, než jindy. Jako bych ztratila okovy, který jsem si, jen tak mimochodem, pěkně v minulosti ukovala:-).

Tak, to jen milé dámy, pro info, jak to zatím vypadá.

Ještě jednou Ď za Vaši podporu. (dala bych sem nějakýho toho smajlíka, ale fakt nevím, kterej by se tam hodil - tak ten obyčejnskej..:-).

alice
,,je fajn, že si sa vnutorne upokojila a dufam, že si tu nadobudnutu slobodu užiješ so všetkým ,čo k tomu patrí..
Nikam sa neponáhlaj a..slniečko v duši..

Alice, ja musim uplne souhlasit s Pan. Taky jsem mela devitilety vztah a zacinala jsem v 16. Chybelo mi srovnani a dlouho jsem si myslela, ze nic lepsiho mit ani nemuzu. Pritom me pritel hodne kontroloval a ovladal. Navic me presvedcil, ze bez nej bych nic neznamenala a mam tak hrozny charakter, ze muzu byt rada, ze se mnou byl. A to nemluvim o jeho zaletech. Taky jsem si neplnila svoje sny, protoze si to nepral. Az po tech 9 letech jsem nasla silu, odjela studovat na 5 mesicu a uz jsem zustala v cizine. Nebylo a neni to jednoduchy, ale posledni 4 roky mi daly vic nez tech 9 let predtim. Mela jsem moznost se rozvinout, posunout hodne dopredu a poznat se. Ve vztazich porad dost tapu, ale kazdy novy vztah mi odkryje neco noveho a ja verim, ze nakonec najdu nekoho, s kym si budu vyhovovat (posledni rozchod pred tydnem, bohuzel:-). Preji ti hodne stesti a opravdu doporucuji si plnit svoje sny, protoze nikdy neni pozde.

Alice,nemůžu než ti popřát,užívej si svobodu a dělej vždy jen to co jen ty sama budeš chtít.:) Včera sem večer venčila psa a zkroušeně přemýšlela o všech svých problémech a najednou upoutal mou pozornost nádherný zpěv ptáka,seděl asi metr odemě. Zůstala sem stát jak uhranutá,tak mě to vzalo za srdce.:hjarta: Chci tím jen říct,že v životě je vždy dost nehezkých a smutných věcí,ale i hodně krásných,stačí se jen dívat kolem sebe.:rodna: Tak se mooooc dívej.ahoj:jojo:

Alice, taky jsem byla se svou první láskou devět let, od svých 16. Skončilo to rozvodem, dneska už vím, že v tomhle věku se člověk stále vyvíjí, poznává spoustu věcí a většinou se vyvíjíte každý trošku jiným směrem. A pak zjistíte, že jste najednou každý jiný, dohromady to nefunguje a tomu, bez kterého sis svůj život neuměla představit, tomu najednou vůbec nerozumíš a on tobě taky ne. Souhlasím s Pandorrou, že člověk, který ti dává jakákoli ultimáta,  s tím se prostě žít nedá. A ty nemáš srovnání, s nikým jiným jsi nežila a věř, že ten PRAVÝ na tebe čeká. Užívej a vychutnávej si zatím svobodu a všechno přijde, neboj.

Sorcière napsal(a):

Mela jsem moznost se rozvinout, posunout hodne dopredu a poznat se. Ve vztazich porad dost tapu, ale kazdy novy vztah mi odkryje neco noveho a ja verim, ze nakonec najdu nekoho, s kym si budu vyhovovat (posledni rozchod pred tydnem, bohuzel:-). Preji ti hodne stesti a opravdu doporucuji si plnit svoje sny, protoze nikdy neni pozde.

Čarodějko, tobě taky přeju, ať se ti všechny sny splní, protože máš pravdu, nikdy není pozdě.

Tak tohle mi dost neco pripomina (viz. odesla a nevim...). Ta moje Ex uz je s nekym jinym, ale cim dal casteji hovori o tom, ze to neni ono. Ja bych na to rekl jedine. Pokud jste si souzeni tak to casem poznate, ale muze to prijit treba az za rok.

S_nadeji napsal(a):

Tak tohle mi dost neco pripomina (viz. odesla a nevim...). Ta moje Ex uz je s nekym jinym, ale cim dal casteji hovori o tom, ze to neni ono. Ja bych na to rekl jedine. Pokud jste si souzeni tak to casem poznate, ale muze to prijit treba az za rok.

*******

S nadějí, díky za naději!! ;)

Já teď potřebuji být hlavně sama a všechno si pořádně promyslet. To, že bychom spolu začali zase za rok, by bylo svým způsobem vlastně ideální:-). Já bych si zatím stačila splnit či rozjet to, co jsem plánovala a co mi scházelo, on by si mohl taky všechno v klídku srovnat v hlavě a mohl by poznat život zase z jinýho úhlu pohledu - třeba by se naučil konečně žehlit..:) - no, to by nemusel:-), stačilo by, kdyby přišel na to, jak je důležitý podporovat ženu v jejích snech...:-). Ale to jsou ideály, realita může být úplně jiná - může si on najít někoho jiného, nebo "zahořknout" vůči mě. To uvidíme. Pro mě je teď důležitý ten "klid", ten pocit svobody a volnosti, vědomí, že teď všechna rozhodnutí jsou na mě. To mi v našem vztahu vzcházelo, jakási "seberealizace", a to teď budu hledat. Jestli to zvládnu, tak nevidím důvod, proč bychom se k sobě nemohli ještě někdy vrátit - když by nám hvězdy přály;).

Myslím, že to samé i řeší teď Tvoje dívka, která odešla - také si zkrátka potřebovala něco promyslet, být sama, prostě být chvíli někde jinde, aby ten Váš vztah mohla přehodnotit a vidět zase z jiného úhlu. Teď, jak píšeš, už sama přichází na to, že její nynější vztah není to pravé ořechové - vidíš, zdá se mi to hodně podobné. Mě taky nestačí, když mi domlouvají přátelé, rodiče či někdo další, koho znám a vážím, když mě odrazují od mých zdánlivě nesmyslných a bláznivých nápadů a přání - já si to prostě musím prožít, prodýchat... bohužel, je to tak. Vím, že i kdybych se nakrásně TEĎ hned vrátila ke svému příteli, tak v tom hrozném pletenci vnitřní nespokojenosti zase třeba za měsíc lítám. I když by se ke mně choval jako princ, byl by galantní, přívětivý, prostě mne nosil na rukou - tak vím, že by to stejně bylo jaksi marné, dokud v sobě nepřekonám své vlastní hráze.

Budu Ti moc držet pěsti - jsi z opačné strany tábora:-), ať  to dopadne jak má, a ať z toho vyjdeš posílen a zkušenější.

Přeji Ti hezký večer a už na to pusť na chvíli z hlavy, já myslím, že teď je doba na relax - on ten čas v některých věcech totiž pracuje za nás...:-)

Alice

Alice, Kalupinka a Svas: Stejne jako vy, jsem se svym pritelem dlouho -7 a 3/4 roku, od mych 15,5 let. Pritel je o dva roky starsi, nas prvni vazny vztah. Vlastne jakykoliv vztah partnersky.  A ted prave kolem sebe vidim a slysim, ze tyto lasky mnohdy nevyjdou. Chtela bych se vas zeptat, zda jste s tim vasim prvnim byli stastne? nebo jste neco trpely? kdybyste vratily cas, udelaly byste neco jinak? zda jste tedy urcite chyby videly ale prehlizely, nebo na ne prisly az pozdeji, po rozchodu ze se to kupilo? Stalo se mi, ze kdyz jsem to nekomu rekla, tak se na me dival, jako na chudinku, co se upina na prvniho pritele a ze se bojim, ze jineho nenajdu. Jako ze o neco prichazim. Jenze ja jsem s nim stastna, rozumime si, i po tech letech se vecer k sobe pritulime a pritel rika, ze je stastny, ze muzeme spat v naruci, mame v sobe oporu, vim, ze by pro me udelal "cokoli", nasmejeme se spolu hodne, ale taky obcas zlobi (viz. psala jsem to tady minuly rok), asi i ja..Ted s postupem casu, vidite to asi jinak nez pred lety? Prave ze taky neznam takovy par, komu by to vyslo, po svatbe to zkrachovalo..A kdyz si predstavim jak zareagovat na ty lidi, co se tvari jako na chudinku, tak me napada jen, ze se proste mame radi a jako duvod rozchodu uvadet, ze jsme se potakli brzo, ale jinak nam to hrozne klapalo, to mi prijde trhle..

alli: z toho jsem ted pochopila že se máte" fajn" a rozcházet se nechcete:)? jen se ptáš zda někdo má taky takový vztah. Mopje sestra se švagrem spolu chodili skoro 11 let než se vzali(od svých 16 a 17ti)...už to je skoro 2 roky co byla svatba, plánují se děti....on studoval mezitím vš,ona byla v cizině hlídat děti, i různé krize byly (samozřejmě), ale jim to teda (zatím a doufám že nafurt) klaplo...oba měli předtím nějaký vztah(y), ale spíš sexuální nebo krátkodobý (2,3-4.měsíce).

Allice, když se ptáš, tak ano, udělala bych něco jinak. Nevzala bych si ho. Já jsem zjistila asi 14 dní před svatbou, že se mi vlastně vůbec vdávat nechce, ale bála jsem se to doma říct. Koláče napečený, šaty ušitý, lidi pozvaný. Takže dneska bych nebyla zbabělá a prostě bych se nevdala. Jinak víš, já si myslím, že co se má stát, to se prostě stane. Je jen na nás, co si z toho vezmeme. Neměla bych z 1. manželství syna a neměla bych svého druhého manžela. Takže teď to srovnání, jak žít s někým jiným, mám a ráda srovnávám už přes 20 let. Jinak na lidi nedej, nic jim do vašeho vztahu není a když vám to klape, tak není co řešit. Hodně štěstí.